Komorní koncert 17. 5., 18.00 kostel Nejsvětější Trojice, Český Brod 14. 6., 17.00 Husův sbor, bývalá židovská synagoga, Plaňany
Komorní smyčcový orchestr Vox Bohemica řídí Tomáš Charvát Vítězslav Novák – Smyčcový kvartet č. 2 D dur, op. 35 I. Fuga. Largo misterioso II. Fantasia - Allegro passionato, ma non troppo presto. Quasi scherzo. Largo misterioso František Xaver Richter – Sinfonia B dur, R 59 I. Allegro II. Largo III. Presto Edvard Hagerup Grieg – Suita Z časů Holbergových, op. 40 I. Praeludium. Allegro vivace II. Sarabande. Andante III. Gavotte. Allegretto, Musette – Poco piu mosso IV. Air. Andante religioso V. Rigaudon. Allegro con brio
Komorní smyčcový orchestr Vox Bohemica je orchestr se sídlem v Českém Brodě. Jeho členové jsou amatérští i profesionální hudebníci širokého regionu (Český Brod, Kolín, Kutná Hora, Praha). Reprodukční styl orchestru vychází z bohatých tradic české komorní hry. Je ovlivněn temperamentem, elánem a technickou dovedností svých členů a orchestrálním obsazením. V bohatém repertoáru jsou zahrnuta díla všech stylových období – od barokního po tvorbu soudobou.
1
Zemlinského kvarteto
Zemlinského kvarteto
4. 6., 19.00 kostel sv. Gotharda, Český Brod
František Souček – 1. housle Petr Střížek – 2. housle Petr Holman – viola Vladimír Fortin – violoncello
Ludwig van Beethoven – Smyčcový kvartet F dur, op. 18, č. 1 Allegro con brio Adagio affettuoso ed appassionato Scherzo. Allegro molto Allegro Dmitrij Šostakovič – Smyčcový kvartet č. 8, op. 110 Largo Allegro molto Allegretto Largo Largo --- přestávka --Leoš Janáček – Smyčcový kvartet č. 2 – „Listy důvěrné“ Andante – Con moto – Allegro Adagio – Vivace Moderato – Andante – Adagio Allegro – Andante – Adagio
2
Zemlinského kvarteto již od svého založení v roce 1994 navazuje na bohatou tradici české kvartetní školy. V roce 2010 se stalo vítězem mezinárodní soutěže smyčcových kvartet ve francouzském Bordeaux, je také laureátem mezinárodních soutěží smyčcových kvartet v kanadském Banffu (2007), v Praze (Pražské jaro 2005) a v Londýně (2006), kde zároveň získalo Cenu publika. Soubor též zvítězil na dalších soutěžích v Čechách i na Slovensku (1999 – Beethovenův Hradec, 2003 – New Talent Bratislava, 2004 – Cena hudobnej kritiky Žilina a Mezinárodní soutěž Nadace B. Martinů Praha). V roce 2005 byla kvartetu udělena Cena Českého spolku pro komorní hudbu a v roce 2009 cena Nadace Alexandra Zemlinského ve Vídni. Zemlinského kvarteto pravidelně koncertuje v České republice i v zahraničí. Jeho repertoár tvoří více než 200 děl předních českých i světových skladatelů a zahrnuje také nové kompozice současných autorů. Soubor vytvořil množství nahrávek pro Český rozhlas včetně kompletního kvartetního díla F. X. Richtera. Jednotliví členové Zemlinského kvarteta se věnují také sólové hře – jsou držiteli cen z prestižních mezinárodních soutěží. V letech 2006–11 vyučovali členové Zemlinského kvarteta jako asistenti na Musikakademie Basel (Švýcarsko). Pedagogicky i organizačně se také podíleli na Mezinárodní hudební akademii v Plzni (2005–2010). Zemlinského kvarteto nese jméno rakouského skladatele, dirigenta a pedagoga Alexandera Zemlinského (1871–1942), jehož významný přínos české, německé a židovské kultuře během jeho šestnáctiletého pobytu v Praze byl po dlouhá desetiletí podceňován. Jeho čtyři smyčcové kvartety (druhý z nich je věnován jeho studentovi a pozdějšímu švagrovi Arnoldu Schönbergovi) patří samozřejmě do základního repertoáru souboru. Od roku 2005 kvarteto úzce spolupracuje s Nadací A. Zemlinského ve Vídni.
3
Přednáška Dr. Mileny Bartlové s názvem „Svatý Jan Hus“
Muzejní noc v Muzeu Kouřimska v Kouřimi
5. 6., 19.30 kostel Nejsvětější Trojice, Český Brod
6. 6., 18.30 Muzeum Kouřimska v Kouřimi
Prof. PhDr. Milena Bartlová, CSc. (* 1958 Praha) je česká historička umění, zabývá se uměním a kulturou středověku, metodologií dějin umění, muzeologií a vizuálními studiemi. Věnuje se vědeckovýzkumné a publikační činnosti, v současné době přednáší na katedře teorie a dějin umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a v historickém modulu Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze.
18.30–21.00 Komentovaná prohlídka výstavy „Hledání ideálního chrámu – Sakrální architektura mezi Kouřimí a Kolínem v 19. století“ a kostela sv. Štěpána v Kouřimi Muzejní noc bude rozdělena na dvě části. Nejprve proběhne komentovaná prohlídka probíhající výstavy, která se bude věnovat představenému souboru kostelů (Zásmuky, Malotice, Oleška, Zibohlavy, Lošany, Nová Ves, Křečhoř, Dolní Chvatliny, Radim, Plaňany, Pečky, Kouřim) s důrazem na obecnější témata související s hledáním architektonických forem a na úlohu křesťanské církve v rychle se měnící společnosti 19. století. Poté se návštěvníci přesunou do kostela sv. Štěpána, kde bude pokračovat výklad o úpravách chrámu v průběhu 19. století. V rámci muzejní noci bude v Muzeu Kouřimska mimořádně vystaven stříbrný neogotický domečkový relikviář z pokladnice chrámu sv. Štěpána v Kouřimi. 21.00–22.30 Spiritisté, velocipedisté, ostrostřelci a Ema Destinnová – večerní procházka po Kouřimi s oživlými obrazy ze spolkového života města přelomu 19. a 20. století zakončená divadelní hrou o velkém závodu velocipedistickém „U cíle!“ (divadlo Mrsťa Prsťa Kouřim při ZUŠ Kouřim).
4
5
Varhanní koncert 6. 6., 17.00 kostel sv. Gotharda, Český Brod
Hana Medková – soprán Václav Uhlíř – varhany G. F. Händel – Koncert B dur pro varhany) – Rejoice Greatly (z oratoria Mesiáš) W. A. Mozart – Fantazie f moll – Tu virginum, Alleluja (z Exsultate, jubilate) J. Haydn – Flötenuhr (výběr) – Árie Gabriela z oratoria Stvoření
6
V. Uhlíř – Improvizace na duchovní píseň L. Sluka – Dvě Ave Maria J. Strejc – Sonata I (Preludium, Aria, Toccata rumba)
Hana Medková (1977) v roce 2002 ukončila studium na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Konzervatoř absolvovala v Pardubicích (ve třídě Mgr. J. Hamplové). Je laureátkou několika mezinárodních soutěží. Své pěvecké umění dále zdokonalovala na interpretačních mistrovských kurzech u E. Nesterenka, G. Beňačkové a dalších. Její doménou je zejména komorní hudba a její repertoár zahrnuje duchovní, písňovou i operní tvorbu od baroka po současnost. Spolupracuje s domácími i zahraničními orchestry a dirigenty. Hostovala mimo jiné v Slovenskom národnom divadle v Bratislavě a v Moravském divadle Olomouc. Pedagogicky působí na konzervatoři v Pardubicích, kde vede pěvecké oddělení. Věnuje se koncertní činnosti doma i v zahraničí. Václav Uhlíř (1954) byl po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové přijat na hudební fakultu Akademie múzických umění v Praze do třídy profesora Jiřího Reinbergera a studium dokončil v roce 1980 u profesora Milana Šlechty. Během studia se úspěšně zúčastnil několika mezinárodních varhanních soutěží. Od roku 1970 působí na kůru kostela Panny Marie v Hradci Králové jako varhaník a sbormistr. Soustavně se věnuje koncertní činnosti u nás i v zahraničí a spolupracuje s významnými orchestry, sbory a sólisty. Z diskografie Václava Uhlíře je pozoruhodný zejména jeho profilový kompaktní disk s názvem Česká varhanní tvorba. Věnuje se také pedagogické práci na pardubické konzervatoři, kde kromě hlavního oboru vyučuje improvizaci a organologii. Po ukončení studia na AMU se vyučil v oboru varhanář. Toto komplexní vzdělání hojně uplatňuje ve funkci diecézního organologa, kterou zastává při biskupství v Hradci Králové od roku 1990. Poznatky získané při dokumentování varhan využil také při spolupráci na publikaci Historické varhany v Čechách (Libri, 2000) a zejména v obsáhlé monografii o varhanách královéhradecké diecéze (Garamon a Karmelitánské nakladatelství, 2007). Za dlouholetou službu církvi a péči o varhany v diecézi byl na návrh biskupa Mons. D. Duky v roce 2008 oceněn papežem Benediktem XVI. vyznamenáním Pro Ecclesia et Pontifice.
7
Vlachovo kvarteto Praha 7. 6., 19.00 kostel sv. Štěpána, Kouřim
Koncert je pořádán pod patronací Svatoštěpánské farnosti.
J. C. Arriaga: Smyčcový kvartet č. 2, A dur Allegro con brio Tema con variazione Menuetto. Scherzo Andante ma non troppo. Allegro J. Kabát (violista VKP!): „Radices“ – „Kořeny“, Smyčcový kvartet č. 3 (2013) A. Dvořák: Smyčcový kvartet č. 12, F dur, op. 96, „Americký“ 1. Allegro ma non troppo 2. Lento 3. Molto vivace 4. Finale. Vivace ma non troppo
8
Vlachovo Kvarteto Praha Jana Vlachová – housle Karel Stadtherr – housle Jiří Kabát – viola Mikael Ericsson – violoncello Vlachovo kvarteto Praha (VKP) bylo založeno v roce 1982 a svými kořeny se hlásí především k uměleckému odkazu proslulého houslisty, dirigenta a pedagoga Josefa Vlacha, primária Vlachova kvarteta. Během své dosavadní kariéry získalo VKP řadu úspěchů a ocenění. Kupříkladu v roce 1985 získalo cenu a laureátský titul na mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Portsmouthu v Anglii, v roce 1988 bylo pozváno Hindemithovou nadací do Švýcarska na mezinárodní mistrovské kursy vedené věhlasným Melos-kvartetem, v roce 1992 obdrželo cenu Českého hudebního fondu za CD s nahrávkami smyčcových kvartetů B. Smetany a L. Janáčka, v roce 1995 bylo vybráno mezi množstvím českých vynikajících souborů, aby pro NAXOS – jednu z největších světových vydavatelských firem - realizovalo na 15 CD nahrávku kompletního komorního díla A. Dvořáka. Vlachovo kvarteto Praha koncertuje nejen v celé Evropě, ale i v USA, Kanadě, Japonsku a na Novém Zélandu. Vystupovalo na řadě známých festivalů, jako je např. Schleswig-Holstein, Scharwenka (Lübeck), Sandviken (Švédsko), Santorini (Řecko), Auckland (Nový Zéland), Wiltz (Lucembursko), Tivoli (Dánsko). Hrálo také v hlavních koncertních řadách významných koncertních domů a koncerty byly mnohokrát přenášeny rozhlasovými stanicemi. Česká televize natočila o Vlachově kvartetu Praha a jeho předchůdcích hodinový dokument „Josef Vlach a Vlachovci“. Bohatý repertoár Vlachova Kvarteta Praha čítá na 150 skladeb všech stylových období a diskografie souboru dnes čítá již přes třicet titulů. VKP spolupracuje s řadou vynikajících umělců (E. Brunner, D. Klöcker, M. Kliegel, E. Trenkner, J. Jando, I. Klánský, H. Suchárová, Z. Tylšar, P. Verner (sen.), L. Peterková, J. Simon, Janáčkovo kvarteto a další). Všichni členové VKP jsou též aktivními sólisty a vedle své hlavní činnosti v kvartetu hrají i v prestižním orchestru Evropských sólistů Lucemburk (SEL). VKP působí též pedagogicky (interpretační kurzy na VŠ ve švédském Ingesundu, masterclass na VŠ ve švédském Göteborgu a několika univerzitách v USA a Japonsku). Na jaře 2009 přijalo VKP pozvání koncertovat na unikátní nástroje A. Stradivariho z královské sbírky v Palacio Real v Madridu.
9
Wihanovo kvarteto 13. 6., 19.00 kostel sv. Gotharda, Český Brod
Josef Suk – Meditace na staročeský chorál sv. Václave, op. 35 Franz Schubert – Smyčcový kvartet a moll – „Rosamunda“, D 804 (op. 29) I. Allegro ma non troppo II. Andante III. Menuetto – Allegretto IV. Allegro moderato Antonín Dvořák – Smyčcový kvartet Es dur – „Slovanský“, op. 51 I. Allegro ma non troppo II. Dumka (Elegia). Andante con moto III. Romanza. Andante con moto IV. Finale. Allegro assai
10
Wihanovo kvarteto Leoš Čepický – housle Jan Schulmeister – housle Jakub Čepický – viola Aleš Kaspřík – violoncello Wihanovo kvarteto je jedním z předních smyčcových kvartet, jež v nedávných letech vznikla z velké české interpretační školy. Kvarteto vzniklé v roce 1985 si získalo mimořádný věhlas za interpretaci jak domácího českého repertoáru, tak i mnoha nejpřednějších děl kvartetního repertoáru období klasicismu a romantismu i děl moderních. Jeho rozvíjející se obdivuhodná mezinárodní kariéra zahrnuje vystoupení na předních festivalech v Evropě a na Dálném východě. Pravidelně koncertuje v USA a podniklo také turné po Austrálii a Novém Zélandu, jež se setkalo se značným ohlasem. Je častým hostem ve Velké Británii a jeho vystoupení jsou často na pořadu vysílání jak Radia 3, tak i koncertů Wigmore Hall, Bridgewater Hall, South Bank a mnoha jiných míst. Wihanovo kvarteto je laureátem mnoha mezinárodních soutěží - festivalu Pražské jaro 1988, mezinárodní soutěže komorní hudby v Trapani na Sicílii v roce 1990 a Svátku komorní hudby v Osace v roce 1996, což vyústilo v každoroční nová pozvání do Japonska. V roce 1991 získalo jak první cenu, tak i cenu obecenstva v Londýnské mezinárodní soutěži smyčcových kvartet. Třikrát bylo kvarteto nominováno na cenu královské filharmonické společnosti jakožto ocenění jeho mimořádné výchovné práce a interpretačních výkonů ve Velké Británii. Diskografie kvarteta - přes 40 CD - svědčí o jeho vřelém vztahu k české hudbě, ale zahrnuje také mnohá klasicistní, romantická a moderní díla kvartetního repertoáru. Jeho nahrávka Shönbergova 4. kvartetu spolu s Pfitznerovým kvartetem č. 2 získala nejvyšší ocenění francouzského časopisu Repertoire. Kvarteto je residenčním kvartetem Trinity College of Music v Londýně. Kvarteto též pořádalo mistrovské kurzy v Royal Welsh College of Music and Drama Cardiffu a zúčastnilo se řady kurzů, jako Darlington International Summer School a Pro Corda.
11
Koncert pro Mistra Jana 15. 6., 19.00 kostel Nejsvětější Trojice, Český Brod
Koncert pro Mistra Jana Život Jana Husa je příběhem člověka hledajícího pravdu a dobrovolně podstupujícího na cestě za ní těžké osudové zkoušky. I tento pořad se ptá prostřednictvím Husova života a jeho historické interpretace, co je pravda? Kompozice z textů Přemysla Pittera, Jana Karafiáta, Tomáše Butty, pasáže z Ježíšova Kázání na hoře a dopisů a kázání Mistra Jana Husa. Připravili a účinkují: Alfred Strejček – přednes a basová zobcová flétna Štěpán Rak – kytara a zpěv Hudbu složil Štěpán Rak.
12
Alfred Strejček Vystudoval herectví na brněnské JAMU a hrál v Divadle O. Stibora v Olomouci, v Divadle Jiřího Wolkera v Praze, v Divadle Maringotka, ve Státním divadle v Brně, v Divadle E. F. Buriana a v Divadle Za branou u Otomara Krejči. Je stálým hostem Lyry Pragensis a dlouhá léta vystupoval i v pražské poetické vinárně Viola. Pět let působil jako pedagog uměleckého přednesu na pražské konzervatoři. Je držitelem nejvyššího ocenění v uměleckém přednesu – Křišťálové růže. Přednáší též v latině, angličtině, němčině, španělštině a italštině. Má za sebou řadu filmových a televizních rolí. Spolupracuje s našimi nejvýznamnějšími hudebními tělesy i sólisty – Česká filharmonie, FOK, SOČR, Janáčkovo kvarteto, Musica Bohemica, Chairé, Virtuosi di Praga, Barock Jazz Q, Big band Českého rozhlasu, Václav Hudeček, Jiří Hlaváč, Miroslav Petráš, Jaroslav Svěcený, Ivan Ženatý a další. Významná je i jeho činnost moderátorská – 15 let uváděl v ČT přímé přenosy jazzového cyklu Hudební studio M a dodnes provází veřejné rozhlasové nahrávky Big bandu Českého rozhlasu, vedeného Václavem Kozlem. Společně se Štěpánem Rakem je nositelem ceny UNESCO za koncertní projekt Vivat Comenius, se kterým oba umělci vystoupili na více než šesti stovkách koncertů ve dvaatřiceti zemích čtyř kontinentů. Štěpán Rak V roce 2000 byl Štěpán Rak jmenován historicky prvním vysokoškolským profesorem kytary České republiky. Titul mu udělil prezident Václav Havel. V roce 2001 byl jako první kytarista na světě pozván k sólovému vystoupení na slavné moskevské konzervatoři P. I. Čajkovského. V témže roce vystoupil společně s Alfredem Strejčkem v Mexiku s koncertním projektem k poctě J. A. Komenského Vivat Comenius. V roce 2003 vyšla společná kniha Jaroslavy Urbanové a Štěpána Raka Kytara, má láska. V únoru 2004 byl Štěpán Rak pozván na koncertní vystoupení jako první český kytarista do Číny. V listopadu 2006 byl obdarován světovým unikátem z díla sochaře Jana Řeřichy, kamennou kytarou, kterou Štěpán Rak využívá ve svém projektu Kytaroterapie. Koncem listopadu 2007 oslavil koncertem na HAMU spolu se svými absolventy čtvrtstoletí kytary, kterou v roce 1982 na HAMU založil. Významným okamžikem bylo vystoupení 4. 11. 2007 ve Florencii v Galerii Uffizi, kde společně s Alfredem Strejčkem provedli Komenského Obecnou poradu před obrazem Komenského od samotného Rembrandta. V prosinci pak došlo k vydání výběru z díla Komenského Obecné porady o nápravě věcí lidských, kterou oba umělci pokřtili.
13
Sbor a orchestr Vox Bohemica, Hlahol Nymburk a hosté 21. 6., 17.00 Zámek Kostelec nad Černými lesy, Rytířský sál
Úvodní slovo – Zdeněk Hůla Bedřich Smetana – Česká píseň Kantáta pro smíšený sbor a orchestr na slova Jana z Hvězdy I. Sbor smíšený - Předehra, Andante II. Sbor ženský – L´istesso tempo, Allegretto III. Sbor mužský – Moderato IV. Sbor smíšený – Moderato maestoso, Lento, Piu mosso
Antonín Dvořák – Mše D dur, op 86 I. Kyrie – Andante co moto II. Gloria – Allegro vivo, Andante noc moto, Un poco lento, Allegro vivo III. Credo – Allegro moderato, Piu mosso IV. Sanctus – Allegro maestoso, Piu mosso V. Benedictus – Lento, Vivace VI. Agnus Dei – Andante sólo soprán – Ludmila Vernerová sólo alt – Nadia Ladkany sólo tenor – Ondřej Socha sólo bas – Jan Verner varhany – Václav Uhlíř Hlahol Nymburk, sbormistr Tomáš Pergel Orchestr a sbor Vox Bohemica a hosté
Mše D dur „Lužanská“ Dvořákova Mše D dur vznikla z podnětu významného architekta a mecenáše umění Josefa Hlávky, pozdějšího zakladatele a prvního prezidenta České akademie věd. Hlávka si roku 1886 nechal u svého letního sídla - zámku v západočeských Lužanech - vystavět novou kapli. Když mělo v následujícím roce dojít k jejímu vysvěcení, požádal přítele Dvořáka, aby k této příležitosti zkomponoval novou mši. Dvořák, který si Hlávky velmi vážil, rád vyhověl a vytvořil mši pro sóla, sbor a varhany. Práce mu zabrala necelé tři měsíce. Vysvěcení kaple, při kterém byla mše poprvé provedena, se konalo 11. září 1887. Dílo řídil Dvořák sám, sólového sopránového partu se ujala Hlávkova žena Zdenka, altového skladatelova choť Anna. První veřejné provedení mše se konalo 15. dubna 1888 v Městském divadle v Plzni, rovněž za Dvořákova řízení. Autor nabídl mši k vydání svému nakladateli Simrockovi, ten však o ni příliš zájem neprojevoval. Dvořák se proto obrátil na anglickou firmu Novello, která dílo přijala a také za něj Dvořákovi vyplatila honorář. Tiskem však mše u tohoto vydavatelství ve své původní varhanní verzi nevyšla. Na naléhání hlavního představitele firmy, Alfreda Littletona, vytvořil Dvořák roku 1892 orchestrální podobu díla, kterou vydavatelství Novello vydalo hned v následujícím roce. Mše vzápětí získala na anglické půdě velkou popularitu, byla často a kladně recenzována a provozována jak s původním latinským textem, tak v anglickém překladu. Mše ve své původní varhanní verzi byla publikována teprve roku 1963.
Kantáta Česká píseň patří ke stěžejním dílům Bedřicha Smetany, vznikla podobně složitým tvůrčím postupem jako opera Prodaná nevěsta. Text, napsaný r. 1839 knězem – buditelem Janem Jindřichem Markem, vyšel poprvé 26. března 1840 v Tylových Květech, knižně ve 2. svazku Zábavných spisů Jana z Hvězdy r. 1843. Byl několikrát zhudebněn a hojně přednášen i zpíván při vlasteneckých besedách od let čtyřicátých. Smetana znal tuto báseň patrně již od svých studentských let. Zhudebnil ji po prvé jako mužský sbor bez průvodu asi počátkem šedesátých let. Je to znění úplně odlišné od pozdější kantáty. Když roku 1868, již po Prodané nevěstě, přistoupil znovu k témuž úkolu, aby složil Českou píseň jako smíšený sbor s klavírem, nedržel se prvního náčrtu, podobně jako se neřídil prvními skicami Prodané nevěsty při jejím definitivním vytvoření. Tak vznikla Česká píseň ve své druhé verzi. Její hudební kořeny jsou ovšem hluboké: v první větě ozývá se dokonce nápěv husitského Otčenáše s melodickým vzestupem typickým pro mnohé naše lidové písně. Po dokončení opery Tajemství r. 1878 se Smetana po třetí vrátil k České písni, aby k ní vytvořil konečný orchestrální doprovod. Složil při tom k jednotlivým částem úplně nové předehry a gradaci beethovenovsky stavěné čtvrté věty zesílil dvěma vloženými takty. Orchestrální partitura dokončená Smetanou v Jabkenicích 20. 9. 1878 představuje konečné a autentické znění díla. Kantátu Česká píseň s orchestrem provedl po prvé pražský Hlahol na Smetanově jubilejním koncertu 4. ledna 1880 na Žofíně pod vedením Karla Knittla. Tiskem skladba vyšla nejprve r. 1882 v úpravě pro sbor s doprovodem klavíru, orchestrální partitura a materiál byly vydány teprve r. 1923, ke stým narozeninám Bedřicha Smetany.
řídí – Tomáš Charvát
14
15
Varhany, sbor, improvizace 22. 6., 19.00 kostel sv. Andělů Strážných, Kostelec n. Č. Lesy
Varhany v Kostelci nad Černými lesy pocházejí z dílny pražských varhanářů Josef Rejna a Josef Černý, cca z konce 19. století nebo přelomu na stol. 20. Varhany jsou dvoumanuálové, s mechanickou trakturou, horní manuál má 4 rejstříky, hlavní spodní má 8 rejstříků, pedál 4 rejstříky. Nutnou „operaci“ představuje totální vyčištění, ošetření proti škůdcům typu červotoč, naladění, možná nutná výměna = tedy výroba některých již neopravitelných píšťal, seřízení chodu mechanické traktury, petrifikace a obnova varhanní skříně. průvodní slovo – Pavel Ryjáček Josef Nešvera – Ave Maria Tomas Luis de Victoria – Popule meus Chorus Angelicus – sbormistr Zdeňka Čečetková Varhanní improvizace – Petr Mašlaň – varhany Chrámový sbor od sv. Gotharda – Zpívání z kresby ak. mal. Petra Štěpána sbormistr Martina Přibylová
16
Petr Mašlaň (*1956) absolvent Pedagogické fakulty UK, obor čeština – hudební výchova, amatérský violoncellista a varhaník. Hudební vzdělání získal v LŠU Voršilská, přes dvacet let byl violoncellistou smyčcového kvarteta PedF UK Quattro archi. Od svých čtrnácti let začal působit jako liturgický varhaník a zpěvák na pražských kůrech (Zvěstování P. Marii „Na Trávníčku“, sv. Petr a Pavel na Vyšehradě, Nejsv. Trojice ve Spálené ul., Nejsv. Trojice v Podskalí, P. Maria Bolestná u Alžbětinek, sv. Ludmila v Praze na Vinohradech, sv. Bartoloměj na Starém Městě aj.) a jako violoncellista orchestru LŠU Voršilská a také svatojilského kůru v Praze. V letech 1980 – 1993 učitel a zástupce ZŠ Botičská v Praze 2. Od r. 1993 se stal zástupcem ředitele Hudební školy hl. města Prahy. V r. 1994 spoluzakládal hudební studium při Gymnáziu Jana Nerudy. Po transformaci gymnaziálního hudebního studia v r. 2011 působí nadále jako zástupce ředitele Gymnázia a Hudební školy hl. města Prahy, základní umělecké školy, kde se kromě organizace školního života věnuje výuce intonace a hudební teorie. Jeho vztah k violoncellu nejvíce ovlivnili prof. Bedřich Jaroš a prof. Daniel Veis. Během gymnaziálních a univerzitních studií měl možnost „hospitovat“ při výuce legendárního varhanního improvizátora prof. Jaroslava Vodrážky a často naslouchal skvělému dómskému varhaníku Otto Novákovi. Zpívání z kresby Kresby jsou provedeny přírodním uhlem a tužkou na papíru. Jsou lineární a černobílé. Odkazují k písmu či hudebnímu záznamu, ale nejsou jím. Nejsou partiturou, souborem smluvených znaků, ale zůstávají věrné svému výtvarnému východisku. Přesto vznikají s myšlenkou na hudbu, na možnost hudební interpretace. Vznikají s vědomím, že zpěv a kresba se mohou propojit a existovat vedle sebe rovnocenně. Chrámový sbor sv. Gotharda přistupuje k interpretaci jako ke cvičení, ke hře, kde je možné, více než obvykle, uplatnit tvůrčí přístup zpěváků. Třeba zmínit, že sbor v průběhu roku zpívá klasický repertoár kultivován citlivou sbormistryní Martinou Přibylovou. Občas si však dopřeje takovýto úkrok, či úlet směrem k improvizaci. Produkci předchází společná úvaha, jak naložit s pokreslenou plochou. Jak zazpívat rovnou čáru, vlnovku, tečku, valér, plochu. Jak naložit s případnými texty a fragmenty notace. Kresby se ustálily na rozměru 100 x 140 cm. Položeny v rozevřených deskách na nízkém stojanu umožňují, aby je mohli zpěváci obstoupit a každý viděl. Možná se to podobá zpěvu literátských bratrstev, která od patnáctého století působila i na místech letošních hudebních slavností. Petr Štěpán
17
Ensemble Fiorello „Les Nations“ 23. 6., 19.00 kostel sv. Gotharda, Český Brod
Rozmanitost v hudbě Georga Philippa Telemanna & francouzská a italská kantáta 18. století Georg Philipp Telemann – Suita B dur „Les Nations“, TWV55:B5 Ouverture – Menuet I., II. – Les Turcs – Les Suisses – Les Moscovites – Les Portugais – Les Boiteux – Les Courcurs Michel-Pignolet de Montéclair – kantáta „La Mort de Didon“ 1. Récit: Je ne verrai donc plus Enée! 2. Aria: O Toi, Déesse de Cithére, tendre Vénus! 3. Récit: Infidèle, pourquoi quittez-vous ce rivage? 4. Aria: Tyrans de l’empire de l’onde 5. Récit: Non ! Arrętez ! 6. Aria: Qu’il est dangereux de se rendre aux voeux... Georg Philipp Telemann – Triosonate h moll, TWV 42:h6 Largo – Vivace – Andante – Allegro Attilio Ariosti – kantáta „La Rosa” Sinfonia – Aria – Recitativo – Aria Georg Philipp Telemann – Kvartet g moll, TWV 43:g4 Allegro – Adagio – Allegro
„Les Nations“ – Národy. Tak zní francouzský název Telemannovy instrumentální suity inspirované různými charaktery evropských národů. Název „Les Nations“ nese i dnešní koncert, který má dvě roviny: Ta první je věnována stylově rozmanitým instrumentálním skladbám Georga Philippa Telemanna a druhá představuje francouzskou a italskou komorní kantátu 18. století. Georg Philipp Telemann (1681–1767), rodák z německého Magdeburku, velmi často cestoval. Při svém putování po významných kulturních centrech Evropy poznal nejen tehdy velmi oblíbený, z jihu proudící italský hudební styl, ale pravděpodobně také navštívil Paříž, kde se seznámil s protikladnou francouzskou kompoziční technikou J. B. Lullyho a dalších představitelů galantního slohu. Od roku 1721 působil jako varhaník a regenschori v pěti chrámech v Hamburku. V tomto velkém přístavním městě, neustále se hemžícím mnoha národnostmi, získal povědomí o hudebním vkusu různých zemí, včetně různorodých folklorismů, které se často objevují v jeho skladbách. Úvodní Telemannova instrumentální suita „Les Nations“ má vyjadřovat charakteristické rysy jednotlivých zemí barokní Evropy, včetně v 18. století velmi oblíbeného Orientu. Suita se otevírá předehrou v typicky francouzském stylu, po ní následují dva menuety a následuje sled kontrastních částí „národů“ – bojovné Turky střídají rozvážní Švýcaři, z dálky je slyšet vyzvánění moskevských zvonů a po té rozpoznáme dobrosrdečné a zemité Portugalce. V posledních dvou částech suity si Telemann neodpustil malý hudební žertík a vložil na sebe navazující francouzské „Les Boiteux“ (Kulhavci) a „Les Courcurs“ (Běžci). Můžeme se tak domnívat, které evropské národy měl asi na mysli... Kompoziční styl francouzské kantáty představuje v dnešním koncertním programu MichelPignolet de Montéclair (1667–1737). Je autorem 20 francouzských a 4 italských komorních kantát, které vydal ve třech knihách. Kantáta „La Mort de Didon“ (Smrt Didony) pro soprán, flétnu, housle a basso continuo pochází z roku 1709 a jejím námětem je známý příběh z řecké mytologie. Hudba je vášnivě dramatická, ale i melancholicky citlivá. Vypráví o nešťastné královně Didon, která se souží žalem pro Aenea, jež ji opustil. Poté, co povolá bohy, aby ji pomstili a uvrhli Aenea do vln oceánu, bere Didon dýku a probodne se. Závěrečné ponaučení říká: „Není dobré věřit slibům proradného milovníka!“
Georg Friedrich Händel – Arie „Sdegno amore” (Arianna in Creta, HWV 32)
18
19
Oproti francouzskému, reprezentuje italský styl Attilio Ariosti (1666–1729), rodilý Bolognan, který působil na šlechtickém dvoře v Berlíně. Jeho kantáta „La Rosa” začíná typicky temperamentní italskou instrumentální sinfonií. Následující árie a recitativ vypráví lyrický příběh o růži, kterou zlomila prudká bouře... Ensemble Fiorello Ensemble Fiorello (italsky kvítek či květina) je čistě dámský komorní soubor, který se zabývá interpretací staré hudby na dobové nástroje či jejich kopie. Vznikl v roce 2011 ze společného nadšení mladých profesionálních interpretek – absolventek Akademie múzických umění v Praze, Janákovy akademie múzických umění v Brně a Týnské školy – Collegium Marianum (Univerzita Karlova), které spojil zájem o kulturu a umění doby 17. a 18. století. Základní obsazení souboru tvoří Lucie Rozsnyó – soprán, Michala Roubalová – zobcová flétna, Magdalena Malá – housle, Jana Vavřínková – viola a barokní tanec, Helena Matyášová – violoncello a Markéta Čechová – cembalo, virginal nebo varhanní positiv. Repertoár se skládá z vokální a instrumentální hudby provozované ve své době na šlechtických dvorech významných kulturních center tehdejší Evropy. Jejím prostřednictvím se můžeme ocitnout v barokní Francii, Italii, Německu či Anglii, nebo zůstat v hudbymilovných Čechách. Neopomenutelnou součástí dvorské zábavy byl vedle provozovaní hudby také tanec, proto soubor do svých koncertních programů zařazuje dobové taneční choreografie. Ensemble Fiorello získal v roce 2012 stipendium na Mezinárodní interpretační kurzy staré hudby v rakouském Gmundenu, kde mu byla udělena 1. cena v interpretační soutěži „ABA Music Award“. Za poměrně krátkou dobu své existence vystoupil soubor na řadě koncertních či festivalových pódiích doma i v zahraničí.
20
