16. Vánoční. Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel, Bůh je s námi. - Izajáš 7,14 VÁNOCE V POHODĚ...2 POŘADY BOHOSLUŽEB O VÁNOCÍCH 3

6 / 2016

Společenství

6/16

Vánoční „Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel, Bůh je s námi.“ - Izajáš 7,14

OBSAH:

VÁNOCE V POHODĚ………………………………………………………......2 POŘADY BOHOSLUŽEB O VÁNOCÍCH……………………………………3 WEB FARNOSTI S AKTUÁLNÍMI ZPRÁVAMI: WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ

Email: [email protected] Časopis Společenství je zapsán do evidence periodického tisku pod evidenčním číslem MKCR E 15005. Vychází v Havířově, nepravidelně 6x ročně. Vydavatelem je Římskokatolická farnost Havířov, IČ:45215618, 736 01 Havířov, Farská 2. Neprodejné. Příspěvky lze odevzdat ve farní knihovně, zaslat na adresu Společenství, Farní úřad, Farská 2, 73601 Havířov, nebo na mail: [email protected]. Uzávěrka dalšího čísla: 19. 2. 2017 Tisk: Tiskárna Kleinwächter, Čs. armády 2233, Frýdek-Místek -1-

6 / 2016

Společenství

Vánoce v pohodě Představu Vánoc jako idylky a pohody nám často navodí ony sladké koledy doby barokní, ve kterých zaznívají ukolébavky, ovčičky, plenčičky, žežuličky a hrají housličky. Gotika jistě prožívala skutečnosti vánočních události zcela jinak a možná i více realisticky. Celá ta situace, ve které se ony události odehrávají, rozhodně jako idylickou nazvat nemůžeme. Jak bylo asi mladému páru, který díky hloupému byrokratickému rozhodnutí musel podstoupit obtížnou cestu, navíc žena byla v pokročilém stádiu těhotenství a nebylo vůbec jisté, jestli se stihnou vrátit, aby mohla porodit doma. Dlouhá cesta na mezkovi pro křehkou ženu nebyla procházka růžovým sadem. Jistě vybaveni nejpotřebnějším pro případný porod byli přesto odkázáni pouze na pomoc cizích lidí, a jaký problém muselo být sehnat dostatek teplé vody na omytí novorozeněte. Pak nakonec vystaveni takovému zájmu lidí, pastýři, králové-mudrci… Josef se rozhodne opustit toto místo a pak i zpráva o krutém zákroku krále Heroda proti betlémským dětem musela bolestně zasáhnout jejich srdce. Neznámé prostředí, napětí, nejistota, útrapy… To nebyla řeč o vnitřních dramatech Josefa, který jistě chtěl žít normální běžně se odvíjející rodinný život. Zjistí, že jeho snoubenka je těhotná, a co Maria čekající na jeho reakci? Je to obrovské lidské a zároveň Boží drama. V průběhu života a v různých situacích k nám obraz Vánoc promlouvá jiným způsobem. Jinak je vnímán v mládí, jinak na sklonku života, jinak v rodinném kruhu jinak při ztrátě někoho blízkého, jinak, máme-li dostatek, a jinak v krajní nouzi. Jinak v době míru a jinak v době války. Stále stejný, přesto má pro nás novou zvěst. Vánoce jsou vždy štědré a vždy nám dají dobré dary, pokud nepropadneme hloupé představě, že už to všechno známe a že se to zase stereotypně opakuje. Vánoce jsou vždy nové a promlouvají do našeho života zcela novým způsobem. Pokaždé nám může jiný akcent připomenout to, co jsme v minulém roce neobjevili. Nouze připomene ty, kteří se nemají tak dobře jako my, a možná si tak můžeme uvědomit, jak se ve skutečnosti vlastně máme dobře. Jindy nás potěší v našich úzkostech a připomenou nám, jak důležitá je láska bližních a také láska Boha k lidem a jak velké je to bohatství, které převáží tíseň a nejistoty. To se ovšem stane pouze tehdy, když se jako pravdivě žijící lidé setkáme s Boží pravdou lidského příběhu svaté rodiny. Tehdy totiž do našeho srdce vstoupí mír a uslyšíme andělský hlas zvěstující pokoj lidem a slávu Boží. Ať tedy i letos prožijete Vánoce, ve kterých se váš životní příběh protne s tím Ježíšovým. To vám z fary vyprošují o. Marcel a o. David

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * * * *

Za farnost Prostřední Suchá, všem přejeme krásné křesťanské svátky a nový rok 2017 v míru a pokoji ThDr. Milan Adámek, farář Mgr. Jan Szymurda, jáhen * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * * * * -2-

6 / 2016

Společenství

Pořad bohoslužeb o Vánocích so 24.12

ne 25.12

po 26.12

so 31.12

ne 1.1

22.00

8.00

8.00

8.00

8.00

10.00

10.00

10.00

9.00 polsky 11.00

17.30 9.00 11.00

sv. Anna sv. Markéta

24.00

Špluchov sv. Jan Křtitel sv. Jan Bosko

15:00D 21.00 15.00D 20.00

17.30 9.00 11.00 8:45 8.30 10.15

8.45 8.30

Kaple PM

15.00 16.00 16.30

8.45 8.30 10.15

Zpovědní den u sv. Anny: úterý 20. 12. 8.00-12.00 14.00-18.00 D – pro rodiny s dětmi * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * * * *

Rozpis úklidu kostela sv. Anny: Skupina seniorky – vede p. Kusáková – uklízí 1. sobotu, 3. sobotu, 5. sobotu v měsíci po ranní mši sv. Skupina maminky – vede p. Hanka – uklízí 2. pátek v měsíci po večerní mši sv. 13. 1., 10. 2., 10. 3., 14. 4., 12. 5., 9.6. Skupina mládež – vede o. David – uklízí 4. pátek v měsíci po večerní mši sv. 27. 2., 24. 2., 24. 3, 28. 4., 26. 5, 23. 6.

Plánované akce v naší farnosti: Ne 25. 12. – v 16 hod jesličková pobožnost v kostele sv. Anny Pá 30. 12. v 17.30 – (Svátek Sv. Rodiny) - obnova manželských závazků v kostele sv. Anny 1. – 14. 1. Tříkrálová sbírka St 4. 1. 17 – v 18 hod schůzka ministrantů + dětská schola + setkání rodičů dětí, které se budou připravovat k 1. sv. přijímání Ne 8. 1. (svátek Křtu Páně) – v 10 hod dětská mše sv. v kostele sv. Anny, – od 9 hod zkouška scholy i dětské scholičky ve zpěvárně Ne 8. 1. – v 16.00 vánoční koncert v kapli na Špluchově Čt 12. 1. – 18.15 hod sv. Anna – setkání katechumenů Čt 26. 1. – vzdělávání ve víře (host) Pá 3. 2. – pololetní prázdniny Ne 5. 2. – 10 hod dětská mše sv., od 9 hod zkouška scholy i dětské scholičky ve zpěvárně. Při této mši sv. budou představeny děti, které se připravují k 1. sv. přijímání. Čt 9. 2. – v 18.15 hod u sv. Anny – setkání katechumenů St 22.2. - po náboženství od 17 hod – schůzka ministrantů + dětská schola + setkání rodičů dětí, které se připravují k 1. sv. přijímání Čt 23. 2. – 18.15 hod vzdělávání ve víře (host) St 1. 3. - není náboženství - 16.45 hod katecheze pro děti (v knihovně) - 17.30 hod mše sv. s udílením popelce (Popeleční středa) -3-

6 / 2016

Společenství

Poděkování městu Havířov Rádi bychom tímto poděkovali městu Havířov za poskytnutí dotace na pořízení nového dataprojektoru pro činnost s dětmi a mládeží v naší farnosti. Díky němu si mohou naše děti (a s nimi i dospělí) s chutí zazpívat podle textů promítaných na stěnu na dětských bohoslužbách. Nový dataprojektor nám pomohl vžít se do atmosféry letošního farního tábora, stejně jako do zážitků z celosvětového setkání mládeže v Krakově. Oceňuji besedu naší mládeže z tohoto setkání, kde jsme na snímcích byli protaženi historií, kulturou i architekturou jednotlivých měst. Samozřejmě tím nejdůležitějším bylo duchovní poselství, pot, fronty i puchýře, ale především nadhled a humor příslušný právě mládí. Díky vaší prezentaci a živému podání „jako bychom tam byli“... J. Ž. * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Radostné očekávání a jistota příchodu Tento mezičas, který nás dělí od příchodu Pána, je naplněn radostným rozechvěním, tak dobře známým z Písně písní. „Hlas mého miláčka! Právě přichází, běží po horách, skáče po pahorcích... Hle - už stojí u naší zdi...“ (Pís 2,8-9). „Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. V něm se raduje naše srdce“ (Ž 32). V adventu slavíme stále obnovované tajemství Kristova příchodu, které se dotýká našeho osobního života. Liturgie to opěvuje těmito slovy: - On přišel a stal se jedním z nás, splnil sliby dané praotcům a otevřel nám cestu k životu. - On znovu přijde v záři své slávy a pozve nás k účasti na svém království. - On nyní přichází vstříc každému z nás v Božím slově a ve svátostech, abychom ho s vírou přijali. Advent tedy není především dobou pokání (a to ani vzhledem k poslednímu soudu na konci věků), ale hlavně oslavnou památkou vtělení a teprve na tomto základě také radostným očekávání parusie (druhého Kristova příchodu). Toto očekávání by však nebylo pravdivé, kdyby nebylo spojeno s přípravou srdce. „Hlas volá: Na poušti připravte Hospodinu cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je křivé, ať se napřímí, co je drsné, ať se narovná!“ (Iz 40, 3-5) „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království“ (Mt 3,2). /www.pastorace cz/ *********************

OČEKÁVÁNÍ BOŽÍHO PŘÍCHODU Advent není především dobou pokání, ale hlavně oslavnou památkou vtělení a teprve na tomto základě také radostným očekáváním parusie (druhého Kristova příchodu). Známe příběh dvou žebráků, kteří čekají na jistého Godota a doufají, že u něj naleznou přístřeší (v němčině máme slovní hříčku „Godot“ připomíná slovo „Gott“ – Bůh). Nic však oněm nevědí a vůbec netuší, kde a kdy se s ním mají setkat. Vyplňují proto všechen svůj čas očekáváním. Znenadání k nim přichází chlapec s poselstvím, že Godot přijde druhý den. Nazítří přichází nová zpráva: Godot přijde zítra. A oba žebráci pokračují ve svém absurdním očekávání. -4-

6 / 2016

Společenství

Mohlo by se zdát, že dnešní člověk je v podobné situaci, jakou vylíčil ve hře Čekání na Godota Samuel Beckett: stejně jako v minulém tisíciletí je i dnes člověk odsouzen čekat na setkání, k němuž nikdy nedojde. To by bylo opravdu absurdní drama - bloudění pouští bez naděje, že najdeme oázu, neustálé hledání neuskutečnitelných nadějí, touhy po uskutečnění snů, které pomíjejí jako hrad postavený z písku na mořském břehu. Nemá-li být naše očekávání naprosto nesmyslné, je třeba, aby ten, na něhož čekáme, konečně přišel a my se s ním mohli setkat. Očekávat pak znamená blížit se k setkání, být připraveni, bdělí a pozorní. Takové očekávání můžeme prožívat jako pohyb, dynamismus a radostnou touhu. Boží slovo doby adventní reaguje na očekávání a hledání člověka a jasně pojmenovává to, co člověk cítí ve svém srdci a ve své mysli, i když to nedokáže jasně pojmenovat. Zve člověka, aby neochaboval ve svém očekávání, a zvěstuje mu, že se jeho očekávání naplňuje. Jako bdělá stráž nás ujišťuje, že nečekáme na žádného Godota, který nikdy nepřijde, ale na někoho, kdo již přichází. Na naši otázku: „Strážce, kolik zbývá noci?“ Odpovídá: „Přichází jitro...“ (Iz 21, 11-12).

VOLÁNÍ V ČASE ADVENTNÍM Libor Čihák Maria, Maria, Maria, úsměve, ohýnku v čase zimničním, ty hřeješ mé srdce zkřehlé a toužící, znavené tělem.

Maria, jež zříkáš se sebe ve slově Amen, pro lásku Boží porodíš syna, z lásky k nám, v Betlémě v chudobě. Maria, matko, matičko, v tvé náruči Syn Boží se choulí, já svíce svých rukou vztahuji k vám.

Maria, hvězdičko na nebi temném, pohlazení v době úzkosti a strachu, světlo v jeskyni mého žití.

Maria, holubičko sličná, na svých perutích mne nes k lotosovým nohám Stvořitele.

K ZAMYŠLENÍ… Pastýřům poslal Bůh anděla, mudrcům hvězdu. Tak Bůh každého zve k jeslím, ale je třeba poznat dobu milosti a nepřehlédnout svou hvězdu. Bez hvězdy víry nedojdeme k Ježíši, ale zabloudíme k Herodovi. Mnozí viděli hvězdu, ale jen tři mudrcové ji následovali. Mnoho je povolaných, ale málo vyvolených. Že viděli hvězdu, bylo jejich spolupůsobení. Chybí-li spolupůsobení, je každá milost marná a bez užitku. /Z knihy P. Ludvíka Černocha „Slovo na dobrou noc“/

Pozvání na 15. Orelský ples - 4. února 2016 v PZKO ve Sborůvce v Bludovicích. Začátek v 19 hodin, cena v předprodeji 149 Kč. **************************************************************************

-5-

6 / 2016

Společenství

O radosti Dobrý den, dovoluji si Vás pozdravit a ráda bych Vám sdělila své dojmy z akce pro ženy: Duchovní obnova pro ženy - O radosti. Tato akce byla již druhá, kterou jsem navštívila, a musím se přiznat, že byla přesně tím „lékem“, který jsem potřebovala. Je velmi pozoruhodné, že jak o minulé akci pro ženy, tak i v tuto sobotu bylo přímo ukázkové počasí. Na faře se nás sešlo 31 žen ve věkovém rozpětí 29 a více let. Opět nám přednášela paní katechetka Fanny a opět to bylo laskavé pohlazení na duši. S množstvím příkladů a příběhů ze života to bylo záživné, rozjímavé a místy i veselé a rozverné povídání o životě, o nás, našem pohledu na svět kolem i „vnor“ do našich duší, leckdy těžce zkoušených... A téma Radost nebylo určitě vybráno náhodou. Mnohé z nás zažívají radost při nejrůznějších životních událostech, ale občas zapomínáme na to, že radost může být i v každodenních zážitcích, že i jediné slovíčko nebo pohled může způsobit radost. Pro mě je radostí každý den, kdy mohu být se svými blízkými a také s lidmi, se kterými se stýkám pracovně. Je pro mě radostným počinem, že ještě mohu pracovat v pomáhající profesi, že jsem tady pro ty, kteří nesou svůj nelehký životní úděl. Každý den cítím radost v srdci, když se mi povede vykouzlit úsměv na něčí tváří, když mohu skotačit s malou vnučkou... Cestou ze školky si prozpěvujeme, spřádáme plány, a když mi ona sama řekne, když se podívá kolem sebe: „Babičko, to je dnes ale krásný den!“, tak bude krásný i přesto, že mně bolí koleno, škrábe v krku nebo jsem zapomněla vyzvednout kabát z čistírny. Krásný den pro mě znamená - radost v srdci, zvláštní stav duše i těla, který nemůže žádná kalamita ohrozit. Několik let toužím navštívit „Svatou zemi“ a rýsuje se, že se mi můj sen letos vyplní. Cítím, že mi tato návštěva otevře nové obzory, upevní víru a nabije mě pozitivní energií. Svou radost se pak budu snažit předávat dál. Radost je zdarma, je to bohatství, které nás nic nestojí, a přece je tak vzácné a potřebné. Ráda dělávám malé radosti svým dětem, vnučce, ale i zcela cizím lidem. Je období Adventu a blíží se doba vánočních svátků. Pokusme se zklidnit, zpomalit tempo, naslouchat píseň svého srdce, a pokud ji hned teď neuslyšíme, poprosme Ducha Svatého, aby nám ji „naladil“ na tu naší frekvenci. Před pár lety jsem byla dobrovolnicí na geriatrii. Snažila jsem se nosit radost těm, kteří byli odkázáni na pomoc jiných. Nemoc je upoutala na lůžku, neměli se komu vypovídat a vylít si srdce. Já byla jejich společnicí na cestě za radostí, vzpomínkami i nadějí. Kolikrát jsem odcházela z nemocnice a usmívala na svět kolem, „mí pacienti“ mně nabíjeli energií stejně tak, jako já je. Byla to vzájemná „výpomoc“ ku prospěchu obou stran. Rozdávat radost, na to není potřeba zvláštního výcviku, vzdělání, stačí jen krapet času a dobrá vůle... Tak pokoj lidem dobré vůle. Užijte si předvánoční čas i Vánoce a v novém roce 2017 vám všem (i sobě a své rodině) přeji hodně radostných zastavení.. Jarka Bernatíková

-6-

6 / 2016

Společenství

Se „Společenstvím“ ke společenství Jsou mezi námi lidé, kteří se rádi dozvídají konce načatých příběhů, chtějí vědět, „jak to dopadlo.“ Takové nejvíc vyvede z míry, když u příběhů, uveřejňovaných na pokračování, si v tom nejnapínavějším okamžiku přečtou: „Pokračování příště.“ A protože nejsem takový kruťas, abych nechal vážené čtenáře v nejistotě, rád jim sdělím, jak dopadl příběh s dopisem lektorce Markétě Anežce s pochvalou za její čtení, a jak jsem pomocí „Společenství“ hledal identitu té vzácné ženy, která ten nádherný dopis napsala. Ke konci mše svaté za zemřelé 2. listopadu, když jsme vycházeli z kostela, abychom se u kříže pomodlili, ke mně k mému velkému a velmi milému překvapení přistoupila jedna žena a sdělila mi, že ona je ta mně dosud neznámá sestra Jana P., která tak pěkně o Markétce napsala a kterou jsem v dalším Společenství poprosil, aby se ke mně přihlásila. A pak se také stalo, co jsem ve své odpovědi sliboval: objali jsme se, a tím jsem ji přijal do klubu přátel Markéty Anežky. Bylo to nesmírně milé, laskavé a krásné. Děkuji za ten okamžik, za tu chvíli, kdy dva lidé, kteří se dosud znali jenom z vidění, jenom jako anonymní návštěvníci bohoslužeb, jsou si najednou blízcí a mají si mnoho co říct. (A určitě si hodně společného ještě řeknou.) Dýchlo to na mě, asi jako z dob prvotního křesťanství, kdy si křesťané byli navzájem blízko, měli se rádi, prožívali skutečné bratrství a sesterství v Kristu, kterého poznali a kterého si zamilovali. A pro kterého dokázali přinášet i velké oběti. Někdy tak stojím po mši venku před kostelem a pozoruji vycházející účastníky bohoslužby, jak téměř všichni (ne ovšem každý, Bohu díky, jsou i výjimky, a to je dobře, ale přece jsou to spíš výjimky), jak tedy téměř všichni upírají zrak směrem k bráně a nezastaví se ani pohledem nezavadí o bratra tam stojícího, za kterého se před malou chvílí při společném vyznání hříchů modlili: „Proto prosím Matku Boží, Pannu Marii, všechny anděly a svaté i vás, bratři a sestry, abyste se za mě u Boha přimlouvali.“ Mám někdy docela chuť každému jednomu z těch mnoha lidí směřujících k bráně poděkovat, že se za mě při mši svaté pomodlili, a ujistit je, že i já jsem se za ně, za každého také pomodlil. Asi by byli překvapeni, nebo ne? Ani bychom se nemuseli s každým objímat, to by přece jenom bylo trochu náročné, ale aspoň bychom mohli se sv. Pavlem dát najevo, že „my, kteří jsme byli kdysi vzdáleni, stali jsme se blízkými Kristovou krví“. Zanedlouho uslyšíme zvěst o tom největším, nejsvětějším a nejzávažnějším, ale také nejnenápadnějším, co se kdy v tomto našem světě stalo: o tom, že Slovo, Boží Syn, od věčnosti v náručí Otcově, se stal člověkem v Ježíši z Nazareta: „et Verbum caro factum est – Slovo se stalo tělem.“ Vždyť v Prologu svatého Jana máme nejdrahocennější stránku, která kdy byla na této zemi napsána. Toto sdělení vtiskuje pečeť celému Božímu zjevení, je extraktem veškerého Písma: Bůh se stal člověkem – jedním z nás. A my všichni jsme jeho součástí. Není jenom Petr nebo Pavel, Tomáš nebo Jakub, Anežka, Anička nebo Jana. Každý z nás je také Ježíšem Kristem, vždyť přece On sám nás o tom ujistil: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ A proto by mělo být samozřejmé, že ta jednota s Kristem na nás také bude znát. Církev přece, ta světová, i ta naše malá havířovská, to není nějaká náhodná „sešlost“ nebo spolek, to je především společenství – nejprve s Kristem a v Kristu, a pak všech a se všemi. Sestře Janě P. za její vynikající a povzbudivou lekci, jak být společenstvím, patří náš upřímný a vřelý dík! Milan Smejkal -7-

6 / 2016

Společenství

Pouť Modliteb matek do Itálie v Roce milosrdenství Již více než 10 let se scházíme každé pondělí, abychom vyprošovali potřebné milosti našim dětem a vnoučatům a vkládali je do rukou P. Ježíše. Je to společenství „MM“modlitby matek (jsou rozšířeny po celém světě). Právě toto společenství pořádalo letos v Roce milosrdenství - pouť do Itálie. Když jsem se rozhodla, že na pouť pojedu a chtěla jsem se přihlásit (už v lednu), sdělila mi naše koordinátorka Katka, že místa jsou již obsazena, ale že mohu být jako náhradník. Vložila jsem všechno do rukou božích a řekla jsem si, jestli mě na pouti Pán bude chtít mít, tak to určitě nějak zařídí. A tak se také stalo – asi na začátku července mi Katka zavolala, že se uvolnilo místo a že tedy mohu jet. Moc mně to potěšilo, termín poutě byl 25. 9. - 3. 10. 2016. Jedeme autobusem s cestovní kanceláří Miklas Tour, který vyjíždí z N. Jičína, já nastupuji v Olomouci. Další poutníci přistupují ještě v Brně a pak už cesta vede přes Mikulov a Rakousko do Itálie. Duchovně nás provází o. Šebestián (duchovní otec společenství „MM“). V dopoledních hodinách přijíždíme do Assisi. Procházíme Svatou bránou v bazilice sv. Františka, která má 3 patra. Dole v podzemí se nachází hrob sv. Františka. Slavíme v boční kapli mši svatou. Prohlídka baziliky, pak kostel sv. Kláry (hrob, místo, kde zemřela). Pak prohlídka kostela sv. Damiána, kde se nachází kříž, ze kterého P. Ježíš sestoupil k sv. Františkovi. Jsme ubytováni v hotelu Da La Grazia. Odpoledne je ještě prohlídka kostela P. Marie Andělské, kde se uvnitř nachází Porciunkula – kaple P. Marie. Večerní procházkou ještě obdivujeme různá zákoutí a úzké uličky města. Další den ráno odjíždíme do Casci. Je to místo, kde je uctívána sv. Rita. V kostele procházíme Svatou bránou a slavíme mši svatou poblíž jejího hrobu (její tělo neporušené ve skleněné rakvi). Odjezd do Loreta, uvnitř kostela je nazaretský domek, kde opět procházíme Svatou bránou. Odjezd na ubytování, které máme v hotelu Promenade – přímo s výhledem na moře. Zpestřujeme si večer osvěžující koupelí v moři. Další den ráno odjíždíme do Manopela. Zde v bazilice Svaté tváře P. Ježíše procházíme Svatou bránou. Nad oltářem je ve speciální monstranci (mezi dvěma skly) umístěna rouška Svaté tváře Ježíše Krista. Je průzračná a je vidět stejně zpředu i zezadu. V bezprostřední blízkosti baziliky je výstava, kde dle jednotlivých exponátů je zřejmá souvislost roušky Svaté tváře s turínským plátnem. Další zastávkou na naši pouti je Lanciano. Zde se kolem roku 750 konal eucharistický zázrak. Kněz pochyboval o skutečné přítomnosti Krista v Eucharistii. Po vyslovení konsekračních slov se hostie přeměnila v maso a víno na krev. Uchovávané relikvie byly podrobeny různým testům, které potvrdily, že jde o skutečné lidské maso a krev a že stav, v jakém se po více než 12 staletích nacházejí, je z vědeckého hlediska nevysvětlitelný. Naše cesta pak pokračuje do San Giovanni Rotondo. Nakrátko se ještě zastavujeme u moře, kde se osvěžíme příjemnou koupelí. V San Giovanni Rotondo, v místě, kde žil a zemřel sv. o. Pio, slavíme v bazilice P. Marie mši svatou u původního hrobu světce. Příští den ráno se účastníme modlitby matek, kterou vede naše hlavní kooorinátorka Markétka. Pak v kostele P. Marie procházíme Svatou bránou a slavíme mši svatou v kapli, kde sloužil mše svaté sv. o. Pio. Modlíme se také u jeho zpovědnice, ve které zpovídal víc jak 16 hod. denně. V parku nad kostelem je křížová cesta, kterou se všichni společně modlíme. Nad kostelem se nachází také nemocnice, kterou nechal postavit sv. o. Pio pro chudé a nejpotřebnější. Odpoledne ještě prohlídka baziliky sv. o. Pia a muzea. -8-

6 / 2016

Společenství

Procházíme pak a modlíme se u skleněné rakve s neporušeným tělem světce. Obdivujeme také nádherné mozaiky jezuity I. Rupnika, kterými je vyzdobena kaple adorace a přilehlé chodby. Příští den ráno se loučíme se San Giovanni Rotondo a míříme na vrch Gargano, kde je uctíván sv. Archanděl Michael. Scházíme úzkými uličkami do podzemí, kde v jeskyni-kostele, slavíme mši svatou. Nacházejí se zde také relikvie sv. otce Pia, sv. Faustyny a sv. Františka. Naše putování pokračuje na horu Monte Cassino, kde se nachází benediktinský klášter a nádherná bazilika (v jejím podzemí je hrob sv. Benedikta). Nádvoří zdobí sochy sv. Benedikta a sv. Scholastiky. Na protějším pahorku je vidět hřbitov asi 1000 polských vojáků, kteří bránili tuto horu za 2. světové války. Pak už naše cesta vede do věčného města. Po cestě zdálky vidíme sopku Vesuv. Do Říma přijíždíme ve večerních hodinách a ubytováváme se v hotelu Parco de´ Medici, který se nachází na okraji města. V sobotu ráno odjíždíme do kostela sv. Pavla za hradbami. Procházíme Svatou bránou a v kapli sv. Benedikta slavíme mši svatou. Pak se přesouváme do prostoru před Andělským hradem, odkud vykonáme cestu – pouť – ke Svaté bráně baziliky sv. Petra. Vpředu jde náš kněz s křížem. Na začátku cesty je chvíle soustředění. Shromažďujeme ve svém srdci všechny naše blízké, ty, kteří se nemohli poutě zúčastnit, a vzpomeneme naše drahé zemřelé. Ty všechny chceme vzít s sebou k bráně milosrdenství. Soustředíme své myšlenky a úmysly, se kterými chceme dojít k cíli pouti. Vycházíme s modlitbou v srdci. Zastavujeme se chvíli u kostela Santa Maria in Traspontina, kde si připomínáme Matku Milosrdenství. Před vchodem na svatopetrské náměstí musíme ještě projít kontrolou. Modlíme se jubilejní modlitbu k Roku milosrdenství. Procházíme Svatou bránou milosrdenství (papež František říká, že ten, kdo vstoupí do brány milosrdenství, může zažít lásku Boha, který potěšuje, odpouští a dává naději). Jdeme středem baziliky sv. Petra a zastavujeme se u hrobu světce, kde vyznáváme svou víru a modlíme se také na úmysl Sv. otce. Tato cesta ke Svaté bráně ve mně zanechala hluboký zážitek. Odpoledne ještě procházíme městem, někteří jdou do vatikánských muzeí nebo do kopule baziliky sv. Petra. Kupujeme si také domů suvenýry a památkové předměty. V neděli dopoledne ještě navštěvujeme některé kostely a těsně po poledni slavíme mši svatou v bazilice sv. Petra, a to v italštině. Po mši svaté se už scházíme u autobusu a odjíždíme zpět domů. S velkou vděčností vzpomínám a budu určitě ještě dlouho na tuto překrásnou pouť, plnou duchovních zážitků. Děkuji ti, Pane, že jsi byl s námi, za Tvé velké, nekonečné milosrdenství. Děkuji za všechny, které jsem díky této pouti mohla poznat. Děkuji také za o. Šebestiána, za jeho skvělé promluvy při mších svatých a také za rozjímavé růžence, které jsme se modlili v autobuse. Děkuji, že takovou pouť jsem mohla prožít právě v Roce milosrdenství. Díky, P. Ježíši a P. Maria, za požehnaný čas pouti. vděčná poutnice Jana * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * * *

Společenství seniorů Těšíme se na Vás v pondělky 16. 1., 20. 2. a 20. 3. 2017 v knihovně u sv. Anny od 14:30 do 16:30 hod. Těšíme se na každého nového účastníka. Anna Michálková * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * * * -9-

6 / 2016

Společenství

Výlet do „Svaté země“ Pomalu a jistě se blíží předvánoční čas, obchoďáky nás „masírují“ reklamou a vánočními „cetkami“, již snad od září. Vánoce však nejsou o věcech, ale o radosti z narození Páně, o pokoře a „úklidu v duši“.... Já měla několik let veliký sen. Chtěla jsem navštívit Svatou zemi, Izrael a projít si místa, kudy chodil Ježíš a kde se setkávají věřící z celého světa. A je jedno, jaké náboženství vyznávají, na těchto místech by měl vládnout klid a mír... Podle zpráv z televize a tisku, tomu tak bohužel vždycky není. Teroristé roztáhli svá černá „křídla“ smrti i nad touto oblastí. Obavy jsem měla nejen ze situace, ale také z letu. Synové zajistili letenky i ubytování předem a na mně už bylo jen to, abych se srovnala s tím, že opustím rodné „hvozdy“ a stanu na místech, která navštívím poprvé v životě. Náš výlet byl poměrně krátký, stihli jsme navštívit Zeď nářků a odevzdat přáníčka za sebe i za svět a také vyprosit odpuštění. Chrám Božího hrobu je nádherné místo. Dotýkat se kamene, na kterém odpočívalo tělo Ježíše, bylo nesmírně silným zážitkem. Na kámen jsme položili i dárečky - kříže pro své blízké, aby i oni, ač tady nebyli, mohli čerpat energii z předmětů, které se kamene dotýkaly... Navštívili jsme také pevnost Masadu, koupali se v Rudém i Mrtvém moři, cestovali 350 km pouští z Eilatu do Jeruzaléma. Těch pár dní jsem žila ve zcela jiném světě, pohybovala se nedaleko hranic s Egyptem, Jordánskem a také část území je palestinská. Je velká škoda, že se státy nejsou schopny v míru domluvit a dlouhá léta vedou mezi sebou války.... A protože jsme se již do Betléma nedostali, mám o důvod víc, snít o další „biblické“ výpravě. Při letošní štědrovečerní koledě „Půjdem spolu do Betléma“, si budu moc přát, aby se mi v brzké době tento můj sen splnil.... A Vám, mí drazí, přeji splnění snů, tedy alespoň jediného, zásadního. Protože i sny občas dojdou k naplnění a pokud i ne, ona i ta cesta k nim je obohacující a podnětná. Jarka Bernatíková * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * * *

Vzpomínka a poděkování Dne 11. ledna 2017 si připomeneme 1. výročí, kdy nás navždy opustila naše dcera Jaroslava Doboszová, roz. Matoušková. Chtěli bychom při této příležitosti moc poděkovat paní Janě P. za velkou pomoc, kterou nám poskytovala v jejích posledních dnech, a my ji mohli dochovat doma. Otci Karlovi dík za to, že ji zaopatřil na její poslední cestu, a za duchovní útěchu pro nás. Také otci Marcelovi dík za jeho krásná slova při posledním rozloučení. Všichni, co ji vyprovodili na její poslední cestu, říkali, že to bylo krásné rozloučení. Jsme vděčni celé naší rodině i přátelům, kteří nám byli a jsou stále velkou oporou. Všichni jsme byli při jejím posledním vydechnutí kolem jejího lůžka a v modlitbě jsme ji vyprovodili z domova. Moc nám stále chybí, ale v modlitbě a našich srdcích žije dál. Rodiče - 10 -

6 / 2016

Společenství

Tak jsem si dnes vytáhl papeže Františka … Mám velice rád jezuitu P. Františka Líznu. Je to velký poutník, který putoval pěšky a sám stovky a stovky kilometrů nejen k hrobu sv. Jakuba do Španělska, ale také na Krym, odkud přivezli sv. Cyril a Metoděj ostatky sv. Klimenta, či na místo zjevení P. Marie v portugalské Fatimě. Měl s sebou jenom to nejnutnější, ale nikdy nezapomněl na malou krabičku, ve které měl lístečky se jmény svých známých a přátel. Každý poutní den krabičku otevřel a vytáhl náhodně jméno toho, na koho ten den bude při pouti zvlášť vzpomínat při chůzi i v modlitbě. A tak, třebaže putoval sám, měl každý den jiného spolupoutníka, kterého v duchu doprovázel. A byla to pestrá společnost: Václav Havel, se kterým seděl v komunistickém kriminále, farní hospodyně paní Jozefka, ale také Jiří Kajínek, známý vězeń, kterého poznal při své službě vězeňského kaplana na Mírově. Je podzim roku 2016. Jsem doma v Havířově. Mám svůj věk a zdravotní stav odpovídá věku. Už neputuji pěšky jako kdysi. Moje každodenní životní pouť směřuje ke společnému cíli. Neputují sám. Je tady manželka, rodina, přátelé a … po vzoru P. Lízny mám obálku, ve které jsou lístečky se jmény. A každý den vytáhnu náhodně jméno toho, na koho ten den budu při své cestě zvlášť vzpomínat v radosti, bolesti a modlitbě. A tak mám pestrou společnost: zpěváci, rodina, spolupracovníci, kněží, dílo Don Boska, lékaři a sestry, farnost… No a dnes jsem si vytáhl z obálky jako spolupoutníka papeže Františka, který nás prosí: „…a nezapomeňte se za mně pomodlit, hodně to potřebuji …“ Dědek Jargus *******************

Svátek Neposkvrněného Početí 8. prosince 2016 na Šumbarku Letos 8. prosince uběhlo neuvěřitelných 51 let, kdy odvážní mladí muži poprvé stáli před obrazem P. Marie, aby jí slavnostním způsobem zasvětili sebe, své rodiny a svůj mužský pěvecký sbor. Od té doby se stalo tradicí, že členové mužského pěveckého sboru každým rokem 8. prosince děkují P. Marii za dosavadní ochranu a obnovují svůj slib. Během té doby se i ve sboru mnoho změnilo. Zakladatel sboru ing. Jindřich Honěk nás předešel na věčnost podobně jako mnoho dalších členů. Za dirigentským pultem teď stojí Mgr. Josef Reichenbach, který má přetěžký úkol vyzískat ze stárnoucích hlasů hudební projev schopný veřejného vystoupení. Už je pryč doba, kdy sbor zpíval nejenom v Havířově, ale i ve farnostech v blízkém i vzdálenějším okolí. Během existence sboru se v něm vystřídala více než stovka zpěváků. Sbor se tak stal místem, kde se od dob totality do dneška vytvořilo společenství chlapů, ochotných nejen zpívat ve sboru, ale také se společně pobavit a přiložit pomocnou ruku tam, kde to ve farnosti hořelo. A tento duch je v našem sboru stále živý, i když tělo chřadne. Ale P. Maria nám pomáhá a my jsme jí vděčni.

- 11 -

6 / 2016

Společenství

Co dát Svatému otci k narozeninám? Nedávno jsem si pustil záznam z 13. března 2013, kdy kardinál Bergoglio poprvé oslovil církev jako čerstvě zvolený papež, který přijal jméno FRANTIŚEK. Byl to šok! Nejenom jméno František, ale i původ papeže z Jižní Ameriky signalizovaly směr, kterým chce Svatý otec ve svém pontifikátu jít. Papež, který v rozhovoru pro jezuitské noviny říká o sobě. „Jsem hříšník, na kterého pohlédl Pán ….“ Tato jeho slova jsou autentická, pokorná a pravdivá jako celý jeho život. Jeho katecheze a promluvy ukazují duchovní i fyzickou bídu postmoderního světa, ale zároveň ukazují velikost Božího milosrdenství jako lék a cestu k záchraně. Nehlásá žádné nové pravdy, ale požaduje, aby život křesťana byl pravdivým obrazem pravdy Kristova evangelia, kterou hlásáme ústy. Dokonce žádá abychom „…byli revolucionáři, kteří jdou proti společnosti konzumu …“ Ano, křesťan nesmí být jen pasivním kostelovým posluchačem kázání o Božím milosrdenství, ale musí být jeho aktivním nositelem ve své rodině, zaměstnání, politice. Nežádají se velké věci. Jenom potěšit, poradit, pomoci tam, kde je to zrovna nutné. V každé činnosti, v každém místě můžeme být svým životem hlasatelem velké Boží lásky - tak, jak to dělá náš papež František. Dárek pro Svatého otce: Od prvního vystoupení po volbě papeže končí Svatý otec své promluvy prosbou: „A nezapomeňte se za mě modlit, moc to potřebuji.“ A to může být náš dárek Svatému otci k jeho osmdesátinám (dožívá se jich 17. prosince). Krátká modlitba buď soukromá, nebo s celosvětovou sítí modliteb za papeže v Apoštolátu modlitby. Na stránce www.thepopevideo.org - papež osobně uvádí úmysl Apoštolátu modlitby na kalendářní měsíc. Dědek Jargus * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * * *

BYL JEŽÍŠ BÍLÝ, NEBO ČERNÝ? (povídka)

Jeden muž měl dva syny. Ten z prvního manželství měl po matce bílou pleť, ten druhý zase zdědil černou po své matce. Sourozenci byli skoro stejně staří, ale lišili se snad ve všem: povahou, sklony, zálibami. Jeden měl rád společnost, druhý byl samotář; jednomu se líbily kočky, druhém psi; jeden lezl po stromech, druhý lovil ryby v potoce. A právě proto se měli doopravdy rádi. Pochopili, v tom byli dospělejší než mnozí dospělí, velice prostou věc. Láska spočívá v respektování toho druhého a respektovat člověka znamená ponechat mu svobodu. Právě proto všude nechodili spolu jako dvojčata, nikdy se nesrovnávali, nikdy se nad sebe nevyvyšovali. Byli svobodní ve svém nitru a svobodně se měli rádi. A když láska může svobodně působit, je neomezená. Rychle dospívali. Pohledem na toho druhého chápali věci, na které by sami nikdy nepřišli. V jedné věci se shodli dokonale: v barvě pleti. Neviděli toho druhého jako bílého nebo černého. Podle nich měli oba stejnou barvu. Určitě se divíte, jak je to možné. To je prosté. Když se dva lidé liší úplně ve všem, barva pleti je pro ně nepodstatná. Té si ani nevšimnou. Barva pleti se stala předmětem diskuze poprvé, když se v noci dojatě vraceli od jeskyně. Alef, černý chlapec, řekl bílému Malebovi: „Viděl jsi, jakou barvu pleti má to dítě? Je tmavé jako ty.“ - 12 -

6 / 2016

Společenství

Maleb nesouhlasil: „Chceš říct, že je světlý jako ty.“ „Proč? Myslíš, že jsem světlejší než ty?“ „Copak nejsme oba stejní?“ „Možná jsem byl dlouho na sluníčku“ uzavřel debatu Alef. Proto nikdy nezjistíme, zda se Ježíš narodil jako bílý nebo černý. Dva chlapci, kteří ho viděli a mohli nám podat zprávu, se měli příliš rádi na to, aby dělali rozdíly mezi barvou pleti. /Z knihy Piera Gribaudi „Příběhy vánoční noci“/ * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * * *

PŘEČETLI JSME... „Znáš Krista?“ - Tomáš Špidlík, vydalo nakladatelství Refugium Velehrad - Roma 1998.

Kardinál Tomáš Špidlík, jenž patří k významným osobnostem české církve 20. stol., prožil značnou část svého života v exilu. Je autorem mnoha duchovních spisů, ve kterých se zaměřoval zejména na spiritualitu křesťanského Východu. Nezaměnitelným způsobem vždy podává ucelený záběr na zpracovávaná témata a nabízí mnoho pohledů - z hlediska teologického, včetně citací myšlenek z knih známých spisovatelů ruské klasické literatury a náboženský rozměr ještě umocňuje výkladem duchovního podtextu výtvarných děl význačných světových malířů, kteří se věnovali námětům biblických postav a příběhů. Stejně je tomu i v tomto titulu, jenž je součástí trilogie, která přibližuje Nejsvětější trojici (další díly jsou: Znáš Boha Otce?, Znáš Ducha svatého?). V krátkosti se zmiňuje o velkých koncilech: Nicejský (r. 325), Efezský (r. 431), Chalcedonský (r. 451) a uvádí hlavní přínos těchto církevních shromáždění. Představuje nám Ježíše Krista jako Dárce života, Světlo světa, Spasitele, Krále, Osvoboditele a Hlavu církve. Krista přibližuje také jako obraz v životě svatých a jak jej nacházíme ve svědomí, modlitbě, liturgii a Písmu svatém. Závěrem knížky Tomáše Špidlíka zaznívá úvaha, která je aktuální i pro dnešní dobu: Kristus dává smysl a hodnotu kultuře národa. „Život milovaných dětí“ - Henri J. M. Nouwen, vydalo nakladatelství Zvon 1994. Jedna z dalších knih uznávaného autora Henri J. M. Nouwena je psána vlastně na objednávku. Impulsem se stává setkání s mladým novinářem, který s ním připravuje interview pro New York Times. Začíná přátelství, jež přináší novou iniciativu do jejich života. Žurnalista si splňuje svůj sen napsat něco pořádného a prosí o napsání knížky pro sebe a své přátele, kteří žijí život v sekularizovaném světě amerického velkoměsta a nerozumí tradici ani jazyku církve. Je to nesnadný úkol pro duchovního, žijícího plným odevzdáním se Bohu a také oběťmi a láskou k bližnímu. Byla to doba jeho působení v kanadském Torontu ve společenství Daybreak, jež se stará o lidí s mentálním i fyzickým hendikepem. Henri Nouwen připravil tento malý spis, kterým je však bohatý svým obsahem. Vystihl vnitřní podstatu a poslání křesťana: Být vyvolen Bohem, Být požehnán, Být zlomen, Být dáván. Teprve dáváním se vysvětluje, že nejsme vyvoleni, požehnáni a zlomeni sami pro sebe, ale že nás život má svůj význam v tom, že žijeme pro druhé. Z. K.

- 13 -

6 / 2016

Společenství

Sbírky Datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov 6.11. 13.11. 20.11. 27.11. 4.12. 11.12.

11 526,11 790,30 893,13 392,12110,11764,-

2 451,2 544,10 107,3 428,3313,3425,-

870,1 122,1 406,1 000,1175,1035,-

účel

Na opravu kostela

Říjen až prosinec 2016 v našich farnostech Sv. Anna Pohřby:

Sv. Markéta Pohřby:

Alžběta Swatzynová roz. Šaménková Magdalena Šoltisová roz. Knapová Ludmila Andělová roz. Holišová

Marie Grešlová roz. Klimšová Martin Frisch

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * * *

Zemřel P. Mgr. Rudolf Swienczek V pátek 9. 12. zemřel ve věku třiašedesát let frenštátský farář, místoděkan děkanátu Nový Jičín a člen Matice Radhošťské P. Mgr. Rudolf Swienczek. Narodil se 13. 5. 1953 v Českém Těšíně. Po studiu na Cyrilo-Metodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích přijal 24. 6. 1978 v Olomouci kněžské svěcení z rukou biskupa Josefa Vrany. Na své první kaplanské místo nastoupil po svěcení do Havířova Bludovic. Od roku 1979 až do roku 1990 byl kaplanem v Novém Bohumíně a v letech 1987 – 1988 vykonával také funkci administrátora excurrendo farnosti Starý Bohumín. V roce 1990 byl ustanoven farářem farnosti Morávka, od roku 1994 byl rok v Domaslavicích, poté v letech 1996 – 1997 v Janovicích. V roce 1997 byl jmenován farářem ve Frenštátě pod Radhoštěm a administrátorem v Tiché. Zároveň od roku 2003 vykonával funkci místoděkana novojičínského děkanátu. Současně spolupracoval s Maticí Radhošťskou a zajišťoval duchovní správu poutního místa v kapli sv. Cyrila a Metoděje na Radhošti. Zemřel v pátek 9. 12. 2016 v Městské nemocnici v Ostravě posilněn svátostmi. Na otce Rudolfa vzpomínám též jako na výborného muzikanta. Když přišel k nám do Havířova, tak se zapojil také do scholy. Při půlnoční mši svaté jsme tehdy v totalitě zahráli s kytarami a on to - s pohodovým úsměvem na kulaté tváři - „válel“ na baskytaru. Na tuto mši svatou však přišel i okresní církevní tajemník. Ten si tehdejšího faráře o. Wilda hned po Vánocích pozval „na kobereček“ a zpívání s kytarami zakázal. -Maj- 14 -

6 / 2016

Společenství

Dopisy do předpeklí Izmael, syn Abrahamův V městě Šumbarku, ve čtvrtém roce panování zemana Potácivého Izmaeli, nač ten hořký úsměv, s nímž začínáš číst tento list? Což není mé oslovení pravdivé? Nejsi snad synem Abrahamovým podle mezopotámského i Božího práva? Nejsi jeho prvorozeným synem, univerzálním dědicem a následníkem? Vím, nejsi. Bez ohledu na právní stav je podstatná tristní skutečnost. Tvůj otec Tě i s matkou Hagar vyhnal do pouště a vybavil Tě pecnem chleba, abys nezemřel hned. Aby ses před smrtí stačil vzdálit dostatečně daleko od jeho domu a od jeho jediného pravého syna Izáka. A především od Sáry. Ano, to Abrahamova žena je příčinou všech Tvých trápení. To ona na Tebe poštvala nejdříve Tvého bratra a pak i otce. To ona týrala a ponižovala Tvou biologickou matku tak vytrvale, že si přála zemřít. Nikdy jí nezapomněla vlastní ponížení. Nikdy jí nepřestala závidět plodné lůno, ani tehdy, když to její zázračným způsobem zrodilo Izáka. Namísto velkorysé radosti se oddala novým intrikám, jimiž chtěla svému synovi zajistit podíl na otcově majetku. Nikdy jsi nerozuměl její zášti. Vždyť to ona sama zařídila Tvé zrození. Ona nastrčila svou otrokyni do Abrahamova lože, aby se dočkal vytouženého potomka. Ona to všechno pečlivě naplánovala a obrátila teprve tehdy, když se tyto plány bezchybně naplnily. Marně jsi pátral, cos udělal špatně, čím jsi vzbudil její nelibost. Píši Ti právě proto, abych Tě z této bolestné nejistoty osvobodil. Vina opravdu není na Tvé straně. Nejsi zdaleka první adoptivní syn, který se stal nadbytečným po nečekaném narození vlastního potomka. Jakkoliv to sám nedokážu pochopit, zkušenost mě opakovaně přesvědčuje o tom, že pro takové jako Ty nebývá vždy v „nových“ rodinách místo. Chci Tě povzbudit na Tvé další cestě vlastním životem, aby ses dokázal osvobodit od požadavků a nároků kladených v původní rodině. Nejsi jí ničím vázán; zachovala se k Tobě hanebně. Nejen Sára se svou skrývanou i otevřenou záští, ale především Abraham se svým zbabělým alibismem. Nemusí Tě tolik překvapovat; ve stejném duchu jednal, když pro vlastní bezpečnost či pouhé pohodlí opakovaně nabízel Sáru místním vládcům. Tvůj případ ovšem není jen smutným důsledkem lidského selhání, skrývá se v něm i něco hlubšího. Tvoji rodiče se snažili zasáhnout do Božích plánů. Zdálo se jim, že Hospodinova zaslíbení se nedostavují tak rychle, jak by to bylo zapotřebí, a je jim nutno napomoci. Vzali režii do vlastních rukou a lstí a zkratkami dosáhli kýženého cíle. Jeho plody jim ovšem nakonec zhořkly v ústech. Není divu, že je znechuceně vyplivli. Přes všechnu tragičnost svého osudu pro mne znamenáš především naději v Boží prozřetelnost. Hospodin Tě na rozdíl od Tvých rodičů nikdy neopustil. On vždy slyšel Tvůj hlas, v souladu s Tvým jménem, a vyslyšel Tvé volání. On Tě vyvedl z pouště – dříve než budoucí Abrahamovy potomky – a dal Ti vlastní potomstvo, stejně divoké a nezkrotné, jako jsi byl Ty sám. Dost možná právě ono nakonec zdědí naši zemi. -ok- 15 -

6 / 2016

Společenství

HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY

- 16 -