16 BC. NINA SALOUM HAMOUI VEDOUCÍ PRÁCE PROF. ING. ARCH

KOMUNITNÍ CENTRUM PALATA - PRAHA 5 VEDOUCÍ PRÁCE PROF. ING. ARCH. IRENA ŠESTÁKOVÁ

DIPLOMNÍ PROJEKT

ZIMNÍ SEMESTR 2015/16

KONZULTANT ING. ARCH. ONDŘEJ DVOŘÁK, PH.D.

BC. NINA SALOUM HAMOUI ÚSTAV NAUKY O BUDOVÁCH

FA ČVUT - PRAHA

Obsah Zadání diplomové práce Prohlášení autora

................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

...............................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

2-3 3

Úvod Zadání a předmět návrhu

............................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

4

............................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

4

................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

4

Metodika práce Vize projektu Analytická část Historie území

......................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

5 - 12

.....................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

13 - 20

Komunitní centra Historie

Referenční projekty

..................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

Dispozice a prostor

..........................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

29

..........................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

30

Materiály

21 - 28

Analýza parcely a její vazby na okolí Průvodní zpráva Širší vztahy

..............................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

31

......................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

32

Analýzy na podkladech územně analytických Základní údaje o pozemku SWOT analýza Fotodokumentace

.........................................................................................................................................................................................................................................................................................................

33 - 41

..............................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

42

................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

43

.....................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

44 - 47

Návrh Průvodní popis návrhu Schwarzplan Půdorysy Řez a pohledy

...............................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

48

..............................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

49

............................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

50 - 54

....................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

55 - 56

Detail fasádního pláště Reflexe

..............................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

57

.............................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

58

2

3

Zadání a předmět návrhu:

Vize projektu:

Hlavním cílem a východiskem pro práci na diplomovém projektu byla snaha o vytvoření smysluplně a kvalitně řešeného prostředí, a to jak z hlediska urbanistického, tak i z hlediska architektonického. Jinými slovy vybudovat takové místo, které by sloužilo každodennímu setkávání obyvatel místní lokality a jejich vzájemné interakci. Zároveň by mělo jít o prostředí schopné plnit jak funkci společenskou, sociální, tak i výchovnou.

Dané území, ve kterém se nachází zadaný pozemek, je z větší části oblastí určenou pro bydlení. Návrhem stavby s funkcí komunitního centra do tohoto monofunkčního prostředí má potenciál vnést do něho oživení formou společensko-sociálních aktivit a činností, které se budou odehrávat v jeho prostorách a navazujících veřejně přístupných plochách.

Místo, které má vzniknout, by mělo umožnit vzájemnou komunikaci a interakci všech generací místních od nejmladší po nejstarší a vytvořit pro jejich aktivity provozuschopné prostory.

Místní obyvatelé budou mít možnost v rámci svého okolí „někam si zajít“, bez toho aby se museli vydávat do centra města. V závislosti na kvalitě navrhovaného komplexu, se místo může stát až „lokálním spádovým centrem“, které budou lidé navštěvovat a které jim nabídne možnosti pro vytváření sociálních vazeb a společenských kontaktů.

Metodika práce: Diplomnímu projektu předcházel předdiplomní seminář, který se zabýval analýzou, která zahrnovala studium shromážděných informací a rešerše o historickém vývoji lokality (analýza parcely na podkladu starých map a historických regulačních plánů, historický vývoj okolní zástavby, usedlosti, ...), a o stavbách komunitních center jako takových (historie vzniku, cíle, specifika provozu, ...). Dále seminář obsahoval rozbor architektury těchto staveb u nás a ve světě (příklady, historický vývoj, dispoziční a prostorové analýzy, použité materiály, ...). Následně byla analyzována parcela a její vazby na okolí (širší vztahy, analýzy na podkladech územně analytických, základní údaje o pozemku, terénní vztahy, SWOT analýza, ...). Na základě informací získaných z těchto analýz a jejich interpretací byly definovány hlavní klíčové cíle a východiska, kterými jsou předem zmíněná urbanistická a architektonická hlediska a kvality, které určovaly směr vývoje úvah o daném projektu. Urbanistickým hlediskem je míněna snaha o dotvoření urbanistické struktury zástavby dané lokality tak, aby byla doplněna jí blízkým architektonickým výrazem, bez narušení té původní struktury zástavby, tím způsobem, aby navrhované stavby měřítkově a tvarově odpovídaly charakteru staveb v území. Zároveň bylo dbáno na řešení návaznosti pozemku na okolní pozemky, cílem bylo více zpřístupnit pozemek, aby byl propustný, znovu ožil, tedy využil svůj potenciál. Architektonickým hlediskem se v tomto diplomním projektu míní snaha o naplnění tří aspektů, které definoval proslulý římský architekt Vitruvius, s jehož tvrzením se ztotožňuji, že každá stavba by měla splňovat tyto požadavky, kterými jsou venustas, utilitas a firmitas (estetika, funkčnost a stabilita - trvanlivost). Tedy, aby navržený komplex staveb a jeho navržené okolí, které je též důležité pro fungování těchto staveb, dobře dispozičně fungovaly a aby tyto stavby byly v čase trvanlivé. Záležitost estetiky a krásy je vskutku věc individuální a na každého člověka má každá stavba jiné působení, které nemusí být u všech lidí stejné, jinak je jím stavba vnímána a jinak je jí ovlivněn. Research by design je oním metodickým postupem práce, ze kterého vycházím pro úvahy a návrh komplexu komunitního centra. V první fázi návrhu bylo důležité najít vhodné měřítko hmot, jejich počet (jeden větší objekt či více menších), jejich umístění na pozemku, který je vskutku rozlehlý cca 10 000 m2, což je zhruba plocha českobudějovického náměstí. Zároveň byly určující vzájemné vtahy a vazby navrhovaných hmot. Ruku v ruce zároveň při tomto kroku práce vznikaly různé úvahy o konceptu okolí navrhovaných staveb, které by v první řadě mělo brát v potaz okolní pozemky, reagovat a navazovat na ně. Po důkladném zvážení a zkoumání vhodnosti návrhu různých variant, ujasnění s definování si vztahů mezi objekty se projekt detailněji prohluboval do vnitřní struktury staveb a následně do jejich vizuální podoby.

4

Z historie Prahy 5 - Smíchova Zadaný pozemek se nachází v městské části Praha 5 a je součástí katastrálního území Smíchov. Městská část Praha 5 patří svou rozlohou a počtem obyvatel k největším v Praze. Leží na levém břehu Vltavy v těsném sousedství historického jádra Prahy, od kterého ji dělí z valné části zachované středověké opevnění, zvané Hladová zeď. Osídlení tohoto území se datuje již od pravěku, což dokládá řada nalezišť. Pátou městskou část tvoří několik původně samostatných obcí, a mezi nimi právě i Smíchov. Je to území velice rozmanité, s uliční zástavbou, vilovými čtvrtěmi, menšími sídlišti, novými obytnými komplexy, továrnami a řadou chráněných přírodních území. Charakteristickou součástí Prahy 5 jsou bývalé usedlosti a letohrádky v zahradách. Terén této městské části je zajímavě členěný, tvořený několika rovnoběžnými údolími, kterými protékají potoky, ústící do Vltavy. Smíchov je centrální částí Prahy 5. Poprvé je Smíchov historicky zmiňován na konci 13. století ve Zbraslavské kronice, a to v souvislosti s korunovací krále Václava II., kdy byl postaven "mezi vrchem Petřínem a břehem řeky Vltavy na rovině ploché a krásné" dřevěný palác, ve kterém se konala korunovační hostina. Název Smíchov je pak poprvé použit r. 1406 ve dvorských deskách. Na převážné části území se od středověku rozkládaly vinice, chmelnice, dvory, pole a zahrady, náležející církvi, při Vltavě stály mlýny. Již od konce 16. století, a zejména pak za pobytu císaře Rudolfa II. v Praze, si na Smíchově pražští měšťané a šlechtici zakládali letohrádky v zahradách, které daly této městské části zvláštní ráz. Ke konci 17. století se část Smíchova spolu s dalšími obcemi dostala do majetku rodu Schwarzenbergů. Několikrát v průběhu staletí se přehnaly Smíchovem válečné armády a částečně ho poničily. Obrovský průmyslový rozmach Smíchova předznamenává v 18. století vznik několika manufaktur. Od počátku 19. století zde dochází k výrazným proměnám. Zahrady a letohrádky postupně ustupují výstavbě továren na výrobu nejrůznějšího zboží. Roku 1838 byl Smíchov povýšen na předměstí a roku 1850 na město, což bylo potvrzeno zpětně až v roce 1903. Od roku 1848 má svoji samosprávu. Ve druhé polovině 19. století zde byla na dnešní Štefánikově třídě postavena radnice a nový kostel sv. Václava. Spolu s továrnami byly v této době budovány také obytné domy a dělnické kolonie. Stavební ruch na Smíchově vyvrcholil v posledním desetiletí 19. století. Na počátku 20. století se místní centrum přesunulo na dnešní náměstí 14. října. Tam byly na místě původní botanické zahrady postaveny dvě secesní budovy, tržnice a Národní dům se sály a řadou spolkových a společenských místností.

Po listopadu 1989 se začala psát nová kapitola městské části, během které se se uskutečnily podstatné politické a ekonomické změny. Především se měnila legislativa a vytvářel se Statut hl. m. Prahy, kterým se upravoval vztah magistrátu k nynějším 57 městským obvodům. V ekonomické oblasti byly novými zákony zrušeny nebo transformovány velké státní podniky, což se v MČ Prahy 5 dotýkalo především pivovaru Staropramen, Motorletu Jinonice, Radlické mlékárny, Tatrovky Smíchov aj. Obec řešila řadu restitučních požadavků majitelů, kteří se hlásili o svá dědická práva. V současné době se postupně mění ústřední část Prahy 5, Smíchov. Na místě starší zástavby a bývalých továrních hal vzniklo několik obchodně administrativních center, která změnila charakter této části Prahy a stala se tak důležitým pokračováním středu města na levém břehu Vltavy. Dominantou křižovatky Anděl se stal komplex budov Zlatý Anděl. Jeho tvůrce Jean Nouvel v něm spojil technické novátorství se smyslem pro krásu: „…je nutné navrátit čtvrti její dřívější vznešenost a znovu zdůraznit její kvality zastřené vrstvou prachu,“ řekl. Vyrostly zde nové kanceláře, obchody a restaurace. Nový Smíchov vzniknul na místě Ringhofferovy továrny při Plzeňské ulici. Srdcem přestavby se stalo obchodní centrum Nový Smíchov. Lávka pro pěší spojila nákupní centrum přímo s parkem Sacre Coeur. Dalším rezidenčním centrem je komplex budov Anděl City, položených mezi ulicemi Stroupežnického a Radlickou. V ulici Karla Engliše vyrostl nový bytový komplex a také Anděl Media Centrum, sídlo mediální firmy Mafra a. s. Dobře doplňuje administrativní budovy a spolu s dalšími novostavbami uzavírá celý komplex budov do podoby typického městského bloku s klidnou vnitřní parkovou zahradou. Tato část Smíchova má i nezanedbatelnou výhodu, kterou je rychlý dopravní systém v napojení na Strahovský tunel, tunel Mrázovka a další výjezdové komunikace z centra Smíchova ven do volné krajiny. V katastru Prahy 5 vznikly také nové rozsáhlé obytné soubory, jako například na Smíchově U Trojice, Císařka a v Jinonicích U Kříže, další na Barrandově. Novým srdcem Smíchova se má stát dnešní vlakové nádraží Praha-Smíchov, které se promění v další městské centrum, kdy má být přetvořeno území o rozloze 52 hektarů na jih od Anděla až po Zlíchov. Vzniknou zde byty a přes lagunu Vltavy budou postaveny lávky. Z jižní části Smíchova vznikne rezidenční a rekreační městská čtvrť. K nejpočetnějším památkám na Praze 5 patří usedlosti a letohrádky se zahradami a parky. K nejznámějším smíchovským usedlostem patří Bertramka, kterou svými návštěvami proslavil Wolfgang Amadeus Mozart. Hlavní smíchovský chrám sv. Václava je dílem Antonína Barvitia. Novorenesanční budova s dvojicí věží byla postavena v letech 1881 – 1885. Ke kostelu náleží i nedaleká fara, za jejíž opravu a přístavbu udělil Klub za starou Prahu výroční cenu za novostavbu v historickém prostředí. Naproti kostelu stojí smíchovská radnice, jeden z mnoha domů na Praze 5 z dílny Josefa Schulze.

V roce 1922 se Smíchov spolu s obcemi Košíře, Motol, Hlubočepy, Radlice, Jinonice-Butovice a jižním výběžkem Malé strany - Újezdem staly součástí Velké Prahy hlavního města nově vzniklé Československé republiky. Nejprve jako Praha XVI a XVII, od roku 1949 jako Praha 4 a 16 a od roku 1960 jako Praha 5.

Na Smíchově se také zachovala bývalá synagoga a dva židovské hřbitovy. Největší secesní stavbou v páté městské části je Národní dům od architekta Aloise Čenského. V tomto období vznikla i řada velice kvalitních činžovních domů a vil.

V souvislosti s proměnou celé Prahy jako hlavního města republiky se měnila i Praha 5. Vyrostly zde kolonie vil, činžovních vil a rodinných domků v zeleni smíchovských a košířských svahů Malvazinka, Hřebenka, Cibulka a další.

V průběhu 19. století vznikla na území dnešní Prahy 5 řada průmyslových závodů - pivovary, sladovny, mlýny na vodní i parní pohon, továrna na čokoládu a cukrovinky, tkalcovny, přádelny, barvírna kůží, rukavičkářské dílny, chemické továrny, porcelánky, litografické závody, cihelny, plynárna a mnohé další. Přední místo zaujímala Ringhofferova továrna na vagóny a železniční tendry, ke které byla připojena slévárna a strojírna. Elektrárna tu byla postavena na konci 19. století, ve 20. století přibyla ještě mlékárna. V průběhu doby řada továren zanikla, ale vznikaly i nové. V současné době patří k největším závodům pivovar Staropramen.

Dále byly na Smíchově založeny Ženské domovy, narostla doprava a přibyly další mosty, jako například Jiráskův a dnešní pátá městská část se celkově zmodernizovala. Tento vývoj byl přerušen druhou světovou válkou. Důležitou roli sehrála Praha 5 v době Pražského povstání, kdy zde byly postaveny desítky barikád, z kostelů se staly márnice. Obětí okupace a povstání je několik set, jejich jména lze najít na pamětních deskách a pomníčcích. Poválečné období je charakterizováno hlavně nedostatkem bytů, který se začal posléze řešit výstavbou panelových sídlišť, většinou na neosídlených okrajích města.

Zdroj: http://www.praha5.cz/cs/sekce/historie/

5

Dochované usedlosti

rozdělena na Horní a Dolní, k tomu došlo až v roce 1969 se změnou funkce. V Horní Palatě (starší budova) je dnes Denní psychoterapeutický stacionář Všeobecné fakultní nemocnice.

Hřebenka (Švédská 39) Podle pražských bývalých usedlostí jsou pojmenovány nejen ulice, ale často celé čtvrti. Nejinak je tomu i u bývalé smíchovské usedlostí jménem Hřebenka, dnes zastavěné čtvrti rodinných domů a vil mezi Ústavem pro nevidomé Horní Palatou a ulicemi Švédskou, Zapovou a Na Hřebenkách. Na východě se dotýká Kinského zahrady. Původní usedlost Hřebenka v dnešní Švédské ulici má název z 16. st. Na zdejších svazích se kdysi pěstovala vinná réva. V polovině 17. st. vlastnila pozemky rodina Kamelů, která zde na místě vinného lisu vystavěla raně barokní dům. Jednopatrový dům stál na jižním svahu mezi vinicemi a zahradami. Koncem 18. st. za majitele Maxmiliána hraběte z Klebelsbergu byla usedlost přestavěna na letní sídlo v empírové podobě. Velké síně byly rozděleny příčkami, byly sníženy stropy a zakryty tak původní dřevěné malované. V polovině 19. st. získala Hřebenku i se sousedními usedlostmi Nesypkou a Plátenicí pražská obec, od níž vše získal Martin Vlček. Tehdy měla Hřebenka vlastní vodovod, přivádějící sem kameninovým potrubím vodu z dlouhé sběrné štoly. U Hřebenky měl též vyvěrat léčivý pramen. Naproti usedlosti na rohu Švédské a Zapovy ulice stojí kaple Nejsvětější Trojice ze 17. století, jediný zdejší objekt dochovaný v původní podobě. Postupem času se vinice a zahrady rušily a koncem 19. st. se začaly pozemky usedlosti postupně rozprodávat na stavební parcely pro rodinné domy. V usedlosti, která rychle chátrala, bydlili nájemníci. V roce 1922 ji koupil architekt a stavitel František Kavalír a v letech 1926 - 28 ji zrekonstruoval a moderně přestavěl. Půdorys ve tvaru písmene U zůstal zachován, byly odkryty původní malované stropy v přízemí a v prvním patře, přemístěno hlavní schodiště, v jehož průběhu stavitel zřídil vitráže podle návrhu malíře Václava Spály. Na sochařské výzdobě i vnitřním vybavení se podílel Jaroslav Horejš. Před severní dvoupatrové průčelí s vysokou sedlovou střechou představil architekt dvoutraktový přízemní objekt s podloubím ve tvaru kolonády, kde bývala tržnice pro okolní obyvatele. Objekt slouží k bydlení. Od roku 2007 zde také působí Vysoká škola Karla Engliše.

V Dolní Palatě zůstal ústav pro nevidomé. Koncem 90. let 20. století byl zchátralý ústav rozšířen a lépe přizpůsoben potřebám nevidomých. V okolí ústavu se rozprostírá rozlehlý anglický park. Před hlavním průčelím objektu je kruhový bazén s fontánkou uprostřed. Někdy bývá za Dolní Palatu označován třípatrový dům v Holečkově ulici č. 51, který byl také nazýván U Modrého hroznu podle domovního znamení nad vchodem. Perníkářka (Pod Hájem 1) Tato kulturní památka je pojmenována po svých majitelích, kteří provozovali perníkářské řemeslo. V 15. století se zde nacházela vinice zvaná Zajímačka. Tu roku 1488 koupila vdova po Pavlu Ježíškovi, jehož syn Jiří byl perníkářem a od roku 1502 také perkmistrem (úřad pro dohled nad vinařstvím). V roce 1534 se vlastníkem stal další perníkář, Jan Živnůstka. Jeho vdova prodala usedlost v roce 1559 perníkáři Benediktovi Pražákovi z Petřína. Pozemky se rozšířily i o okolní vinice Kocourku, Deymovku a Vodičkovských. Ve 40. letech 18. století však většina vinohradů zanikla. Do své barokní podoby byla usedlost přestavěna až na počátku 19. století. Vstupu do dvora vévodí půlkruhově zaklenutá brána. Patrové obytné stavení pokrývá mansardová a šindelová střecha s malou věžičkou. K obytnému stavení přiléhaly dvě hospodářské budovy, které byly v 70. letech 20. století přestavěny na byty. Přilehlé pozemky byly rozparcelovány a zastavěny již o sto let dříve. Od 80. let 20. Století patřila Perníkářka Střednímu odbornému učilišti Dopravní podniky. Její zásadní rekonstrukce proběhla v roce 2000. Při této příležitosti bylo nalezeno velké množství nástěnných maleb. Dnes je památka ve vlastnictví Kláštera sester karmelitek sv. Terezie.

Církevní stavby

Palata (Na Hřebenkách 5 a 59)

Kaple Nanebevzetí Panny Marie (Podbělohorská/Plzeňská)

Stejně jako jiná podobná místa byly i jižní svahy Strahovského kopce podle přání Karla IV. osázeny révou vinnou. Na tehdejším strahovském svahu bylo několik usedlostí mezi vinicemi, přičemž některé z nich se zachovaly, z jiných zbylo jen jméno v označení ulice, např. Pod Fialkou, U Nesypky. Usedlost Horní Palata stojí na místě čtyř bývalých vinic Třebouškovské, Chvatěrubské, Mydlářky a vinice Melichara Steynharta. Jméno Palata pochází z latinského palatium, což znamená královský majetek, tedy královská vinice. Jiné vysvětlení jména pochází od toho, že majitel původní usedlosti Mydlářka Jan Theodor Sixta z Ottersdorfu vlastnil na Novém Městě ještě jiný dům s názvem Palata. Sjednocení vinic provedl Jakub Baševi z Treyenberka. Jeho dědicové je roku 1638 prodávají jezuitům od sv. Ignáce na Novém Městě, kteří jí vlastní do roku 1713. Poté se vystřídalo mnoho soukromých majitelů.

Tato kaple, která je kulturní památkou, se nachází u vstupu do parku Klamovka z Plzeňské ulice. Dříve v jejích místech stávala malá kaplička, která byla součástí vinice. V roce 1752 byla kaple přestavěna na kněžiště. Současná podoba má obdélníkový půdorys, apsidu a drobnou sakristii. Fasádu člení lisenové rámce, průčelí ukončené štítem s projmutými křídly je zvýrazněno bosáží. Nad vchodem je kasulové okno a drobné kruhové okénko. Na sedlové střeše se nalézá sanktusníková věžička. Vlastníkem je Římskokatolická farnost u kostela Nejsvětější Trojice Praha - Košíře. Kaple Nejsvětější Trojice (U Nesypky)

Budova usedlosti je prostá zděná jednopatrová stavba s vysokou sedlovou střechou a zdaleka viditelnou hranolovou věžičkou. Objekty budovy uzavírají čtyřúhelné nádvoří s jedinou velkou branou na východní straně. Hlavní část je vystavěna v barokním stylu, budova byla několikrát přestavována v letech 1808 - 60. V roce 1889 přešla do majetku České spořitelny. V dolní části pozemku byl koncem 19. století zásluhou rodiny Klarů vybudován Zaopatřovací ústav pro staré a práce neschopné slepce. Předcházející příslušník této rodiny, profesor a filozof Alois Klar, vybudoval Klarův ústav slepců na dnešním Klárově. Nápadu jeho vnuka Rudolfa Maria Klara na vybudování nového ústavu zde na Smíchově se chopila Česká spořitelna, která zakoupila pozemek a vybudováním sociálního ústavu pověřila architekta Augustina Elhenického. Budova v novorenesančním slohu byla dokončena v roce 1893 a ihned přijala 42 chovanců. Slavnostně otevřena byla v roce 1895 za osobní účasti císaře Františka Josefa I., k jeho poctě byla nazvána Francisco Josefinum. Pojmenování se však nevžilo a ústav se nazýval Palata. Do původní budovy v horní části parcely se nastěhovali zaměstnanci ústavu s rodinami, bydleli zde až do roku 1969. Tehdy ještě Palata nebyla

Kaple z roku 1667 byla součástí hospodářské usedlosti Nesypka. Od doby svého vzniku byla několikrát upravena (1732, 1787 a 1824). Majitelem usedlosti Jiří Max. Nesyba a jeho manželka založili v roce 1732 nadaci, která smíchovského faráře zavazovala číst každou sobotu mši. Centrální stavba má segmentově vystupující stěny mezi nárožními pilastry s čabrakami, v osách stěn se nachází segmentově ukončená okna s širokými štukovými šambránami a vrcholovými klenáky. Kapli kryje zvoncovitá střecha s věžičkou - zvonicí. V roce 1766 měla kaple dva oltáře: hlavní Nejsvětější Trojice a vedlejší Panně Marii Pomocnici. Dále se zde nacházela bohatá obrazová výzdoba i bohoslužebné náčiní. V pozdější době byly založeny ještě dvě nadace, a to eremity Bauma a Rühmlianské. Dle dvorního dekretu z 20. prosince 1784 byla kaple uzavřena a nadace směřovaly do smíchovské farnosti. Později nadace připadly náboženskému fondu, jehož součástí bylo i vybavení kaple.

6

V roce 1821 koupil vinici Nesypku pražský měšťan František Scheiba, který nechal v kapli občas sloužit mši. O třetím prosebném dni chodilo ke kapli ze Smíchova procesí. Ještě v 19. století je ubourána zadní část kaple kvůli výstavbě silnice. Nyní je interiér i exteriér kaple značně zdevastován. Od roku 1993 je evidována narušená statika budovy. MČ Praha 5 navrhla soukromému vlastníkovi odkup památky již v roce 1997, jednání však nebyla úspěšná. Nedaleko této kapličky stával ještě menší kostelík. Údajně patřil kdysi Českým bratřím. Pozemky i kostelík se dostaly do rukou jezuitů, kteří jej nechali postupně chátrat. Nedaleko kostelíka se nacházel asi metr vysoký pískovec, který se směrem nahoru zužoval. Na jeho vrcholu pak byla prohlubeň a nápis, z nějž se dochovaly jen fragmenty: Chrysost..... Jezu Kr....... jméno sv.....Vá...řinský. Nápis z této křtitelnice (nebo kazatelny) doplňuje na základě Kralické bible Václav Sedláček takto: Jezu Kriste, Tvé zajisté jméno svaté, v slavnost vzaté ode všeho stvoření, jenž v nebi jsou, na zemi jdou, v pekle stojí a se strojí, ke snažnému klanění. Konec nápisu tvoří pravděpodobně jméno českobratrského kněze a kazatele Václava Miřínského. Další osud kostelíka i kamene není zaznamenán.

Zdroj: http://www.starysmichov.cz/storage/Praha%205%20-%20strucna%20historie%20architektury.pdf

7

Stabilní katastr 1. pol. 19. st.

rok 1953

rok 1938

rok 1975

Proměny zástavby území v čase

8 8

rok 1988

rok 2007

rok 1996

rok 2015

9 9

Využití pozemku dle historických územních plánů

1955 - stavební zóna

1971 - izolovaná zástavba

1969 - občanská vybavenost

1975 - nízká obytná zástavba do 4 podlaží

10 10

1986 - rodinné domky a vilová zástavba

2009 - veřejné vybavení

1994 - veřejné vybavení

platný územní plán - veřejné vybavení

11 11

Historické regulační plány

1924

1939

1930

12 12

1. ÚVOD KOMUNITA Pojem komunita pochází z latinského cum – spolu, mezi sebou a munere – darovat. Komunita je mnohoznačný termín. Existuje několik deinic, jednotícími prvky jsou tyto tři : lidé jako členové komunity nebo obyvatelé místo funkce, která představuje cíle a aktivity komunity Komunita je sociální místo, kde člověk může získávat lidsko-emociální podporu, ocenění a praktickou pomoc v každodenním životě. Komunitu lze charakterizovat jako různorodou jednotou, která má společný základ sdílených hodnot. Vyznačuje se vzájemnou péčí, důvěrnou a týmovou prací. Má rozvinutou efektivní vnitřní komunikaci. Usnadňuje lidem účast na veřejných věcech. Komunita si vytváří vlastní identitu, záměry. Vytváří si vnitřní a vnější vazby. Vychovává, je schopná předávat hodnoty dalším generacím.

KOMUNITNÍ CENTRUM Komunitní centrum je zařízení které slouží ke konání nejrůznějších aktivit pro různou komunitu nebo poskytování sociálních služeb. Každé komunitní centrum má jinou koncepci a zaměření. Aktivity mohou být vzdělávací, kulturní, tělovýchovné atd. Cílem komunitních center je především podpora rozvoje občanské společnosti a místní pospolitosti.

Zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Komunita https://dspace.upce.cz/bitstream/10195/38678/1/DostalovaK_Cirkevnikomunitni_PP_2011.pdf https://otik.uk.zcu.cz/bitstream/handle/11025/13795/DP%20-%20Vojtova%20Pavla%20-%20Finalni%20verze.pdf?sequence=1

13

13

2. HISTORIE PŘEDCHŮDCI KOMUNITNÍCH CENTER KOSTELY Přirozeným kulturně-společenským centrem každé vesnice byl od středověku až do poloviny 19. století kostel. Lidé zde měli na jednom místě vzdělání, hudbu, výtvarné umění a možnost (povinnost) pravidelného setkávání se všemi sousedy. Celá obec se díky tomu dobře znala a držela pohromadě jako komunita.

kostel sv. Jakuba na Smíchově v roce 1685, v místě dnešního Arbesova náměstí

rytina J. Hyrtla - pohled na Smíchov v roce 1865, uprostřed kostel sv. Jakuba

KLÁŠTERY Roku 817 papež Řehoř Veliký uložil klášterů péči o chudé, postižené a nemocné. Tak došlo k rozvoji ošetřovatelských řádů, které zakládali první špitály při klášterech. Dělily se na církevní - řádové sestry žijící v klášterech, vojenské - ošetřování zraněných v době válek, světské - pomoc bližnímu svému, členové žili běžným světským životem. Ošetřovatelské řády: Řád sv. Lazara – „Vojenský a špitální řád rytířů sv. Lazara Jeruzalémského“, Johanité – rytíři sv. Jana Jeruzalémského, Křížovníci s červenou hvězdou, Klarisky, Řád milosrdných bratří, Alžbětinky – řád sv. Alžběty Duryňské, Boromejky – řád sv. Karla Boromejského, Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, Diakonky, Voršilky, Vincentky – Milosrdné sestry sv. Vincence z Pauly

Klášter sv. Anežky České Zdroje: http://digilib.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/18677/kratka_osetrovatelstvi.pdf?sequence=1 http://www.milujuprahu.cz/2015/06/unikatni-fotky-kdyz-byl-smichov-jeste-vesnici-no-neni-to-zase-tak-davno/

Špitál sv. Alžběty - Hradčany 14

14

ZÁJMOVÉ SPOLKY Během 19. století začaly vznikat různé zájmové spolky, které budovyli své vlastní klubovny a centra. HLAHOL Zpěvácký spolek založen roku 1861 jako mužský pěvecký sbor, ženský sbor vznikl 1879 Zakladatelem byl pražský sládek, zpěvák a sbormistr Jan Ludvík Lukes. V roce 1861 ustavil veřejný spolek – mužský sbor o 120 členech, který poprvé pod názvem „Hlahol“ vystoupil na pohřbu Václava Hanky na Vyšehradě v lednu 1861. V roce 1862 vytvořil Josef Mánes pro Hlahol spolkový prapor s heslem „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti“. Vedle koncertní činnosti Hlahol v 19. století také vypisoval ceny na skladby, aby inspiroval české autory k původní tvorbě. Podporoval také vzájemné vztahy s pěveckými spolky, které vznikaly v Čechách a na Moravě podle jeho vzoru. Udržoval čilé kontakty i se sbory v jiných zemích a často koncertoval v zahraničí. Sbor často účinkoval při slavnostních příležitostech, např. odhalování pomníků, kladení základního kamene Národního divadla, pohřby význačných osobností atd. Původně mužský sbor poprvé zpíval ve smíšené sestavě 9. března 1873. Stálý ženský sbor, tzv. dámský odbor, byl zřízen za působení sbormistra Karla Knittla na podzim r. 1879. V té době měl Hlahol 143 členek a 200 členů. V roce 1925 počet členů přesáhl tisícovku. V roce 1905 se sbor nastěhoval do vlastní budovy na vltavském nábřeží v Praze. V 1936 bylo těleso rozšířeno o dětský sbor. Za druhé světové války činnost sboru téměř ustala. Po válce se Hlahol dále rozvíjel po umělecké stránce, avšak ustaly styky se zahraničím a budova Hlaholu chátrala. V letech 1954–1958 byl Hlahol pěveckým sborem Městského domu osvěty. V roce 1957 byl ustaven vlastní orchestr Hlaholu jako samostatný odbor spolku, aby mohl sbor doprovázet při vystoupeních. Z inančních důvodů se však v roce 1978 rozpadl. V roce 1984 byl založen smyčcový orchestr. V polistopadové době se zvýšil počet členů sboru a rozvíjela se koncertní činnost v tuzemsku i zahraničí. Rovněž byla obnovena práce s komorním orchestrem. Sbor je členem Unie českých pěveckých sborů. V současnosti má pražský Hlahol asi šedesát členů.

secesní budova spolku na Masarykově nábřeží

interiér budovy

první výbor Hlaholu

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlahol_pra%C5%BEsk%C3%BD

15

15

SOKOL Sokol Pražský zahájil činnost 5. března 1862. Zpočátku se cvičilo v pronajatých tělocvičnách a jiných sálech. Kromě pravidelných cvičení byly pořádány i výlety a společenské akce. První sokolovna (dodnes sídlo Sokola Pražského) byla vybudována podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna (1863–1864) v Sokolské ulici čp. 1437 zásluhou Jindřicha Fügnera, který budovu Sokolu odkázal. Vznik Sokola byl inspirován německými „turnerskými“ spolky, které vycházely z učení Fridricha Ludwiga Jahna a pěstovaly tělesná cvičení, jejichž smyslem byla tělesná, duševní, ale i branná připravenost německého národa. Jednalo se o spolky národnostně laděné. I Sokol pěstoval tělocvik s úmyslem posílit tělesnou i duševní stránku svých členů a potažmo celého národa, který v té době nesměl mít vlastní armádu ani jiné branné složky, pro případnou potřebu prokázat životaschopnost Čechů a Slováků a podpořit jejich snahy o národní, jazykovou a kulturní samostatnost, což se také podařilo díky československým legiím, jejichž jádro a organizační základ tvořili Sokolové. Ráz Sokola byl už od jeho založení v roce 1862 národnostní, především byl vnímán jako český a obrozenecký. Antická idea kalokagathie neboli harmonického pěstování těla a ducha, rozvinutá dr. Miroslavem Tyršem a jeho následovníky, dala základ společenskému hnutí, které sehrálo významnou roli v sebeuvědomění národa, při vzniku a dalších osudech československého a později českého státu. Sokol byl čtyřikrát zakázán nebo ve svojí činnosti omezen válkami nebo totalitními režimy (první světová válka, nacistická okupační moc za druhé světové války, komunismtický režim – na dobu více jak 40 let!). Přežil v zahraničí, v komunitách krajanů ve všech kontinentech světa, a v srdcích žijících pamětníků, kteří svůj Sokol, byť v pokročilém věku nejméně 60 let, hned v roce 1990 v Československu obnovili.

První sokolovna, Sokolská ulice v Praze

sokolovna v restauraci u Jaurisů, Praha - Michle

První sokolovna, Sokolská ulice v Praze, cvičební sál

sokolovna v Českém Brodě, cvičební sál

Tyršův dům v Praze

sokolovna v Praze Libni

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sokol_(spolek)

16

16

KULTURNÍ DOMY Prvorepublikovou stavbu sokoloven vystřídal komunistický režim s často předimenzovanými a zcela nekontextuálními objekty kulturních domů. Kulturní domy měly být společenským a klubovým střediskem všech obyvatel příslušné vesnice, města či územního obvodu. Jejich úkolem bylo vytvářet potřebné podmínky pro rozvoj kulturních činností obyvatel a plnit tak funkci společenských, osvětových a spolkových center. Předpokládalo se, že postupným přechodem ke komunismu bude současně docházet ke změnám ve způsobu života lidí a sice tak, že zvyšující se produktivita práce umožní zkracování pracovní doby a přinese více volného času, který bude využíván občany ke kulturnímu oddechu. Hlavním pilířem pro vznik kulturních domů se stal zákon č. 52/1959 Sb. O osvětové činnosti. Aktivity KD spočívaly v organizování kulturních, uměleckých a společenských akcí (např. oslavy svátku MDŽ, plesy a jiné taneční zábavy, koncerty, divadelní představení atd.), Díky svým prostorám a svému vybavení poskytovaly prostory pro kulturní zájmovou činnost (např. nácviky tanečních folklorních souborů, umístění knihovny do KD), ale také pro cílevědomé prosazování politiky KSČ (schůze politických organizací, oslavy státních svátků, akce podniků a organizací).

Kulturní dům Vltava v Českých Budějovicích

Kulturní dům Ládví

Kulturní dům Vltava v Českých Budějovicích - hlavní sál

Kulturní dům Eden

Zdroje: http://kultura.mkkurim.cz/o-kulturnim-dome/historie-kulturniho-domu/ http://www.virtualnipraha.cz/cs/subjekt/650-kulturni-dum-ladvi http://budejovice.idnes.cz/budejovicky-kulturni-dum-vltava-ma-noveho-majitele-ten-chysta-opravy-1kt-/budejovice-zpravy.aspx?c=A120628_175936_budejovice-zpravy_sor https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Praha_10_-_Kulturn%C3%AD_d%C5%AFm_Eden_02.JPG

17

17

PRVNÍ KOMUNITNÍ CENTRA VE SVĚTĚ ANGLIE TOYNBEE HALL, Londýn Charity Organization Societies Členové organizace navštěvovali chudé lidi a morálně na ně působili. Jedním ze zakladatelů organizace byl Samuel Barnett, anglikánský vikář. Tvrdil, že pracovníci by měli zažít jaké problémy s sebou chudoba přináší a sami žít ve stejné oblasti. Přišel s myšlenkou založit v chudinských oblastech settlementy, které by v lokální komunitě nabízeli vzdělávací a rekreační příležitosti. V roce 1884 založil ve východním Londýně první settlement Toynbee Hall. Na konci 19. století bylo založeno třicet takových settlementů, převážně v univerziních městech. Cíle práce settlementů : náprava životního prostředí řešení lokálních problémů formou lokálních akcí učení chudých hodnotám středních vrstev, za které považovali šetrnost a abstinenci a byly klíčem k úspěchu

Samuel Barnett s manželkou Henriettou

Samuel Barnett s obyvateli

Interiér Toynbee Hall - kresba od W.H. Atkin-Berry

Původní budovu navrhl Elijah Hoole v gotickém stylu Zdroje: https://en.wikipedia.org/wiki/Toynbee_Hall https://en.wikipedia.org/wiki/Samuel_Barnett_(reformer)

Interiér Toynbee Hall - kresba od W.H. Atkin-Berry

18

18

THRINGSTONE HOUSE COMMUNITY CENTRE je považován za první komunitní centrum v Anglii. V roce 1903 ho Charles a Mary Booth předali obyvatelům Thringstone a okolním obcím. Charles byl bohatý obchodník z Liverpoolu a pravidelně jezdil do Londýna. V polovině cesty mezi Londýnem a Liverpoolem si pronajal panství Grace Dieu, kam v roce 1886 přestěhoval svou ženu i děti. Mary na panství začala pořádat setkání žen z Thringstone. Charles chtěl něco takového i pro muže proto koupil dům a přilehlé parcely za účelem vytvoření čítárny a herny pro muže z vesnice. V roce 1911 byl objekt rozšířen o rozsáhlou halu v přízemí pro konání tanečních a soukromých akcí. Komunitní centrum funguje dodnes.

Charles a Mary Booth

Thringstone House

život v Thringstone House dnes

USA HULL HOUSE, Chicago Hull house byl založen roku 1889 Jane Addams a Ellen Gates Starr. Nejznámějším settlementem v USA. Hull house se nacházel uprostřed hustě obydleného uzemí města, osídleného italskými, irskými, něměckými, českými, ruskými a polskými přistěhovalci. Během dvacátých let 19. století zde zapusitili kořeny i Afroameričané a Mexičané a připojili se k aktivitám a spolkům v Hull House. V Hull House byla zařízení jako školky, denní zařízení pro děti pracujících matek, pomoc při hledání zaměstnání, součástí byla i galerie, knihovny, divadelní, hudební a umělecké kroužky. Později byl komplex rozšířen a mohl podporovat více spolků jako Labor Museum, Jane Club pro svobodné pracující dívky, místa k setkávání a pořádat širokou škálu kulturních akcí.

Jane Addams

Hull House settlement

Zdroje: http://greatchicagostories.com/angelo/background.php Teorie a modely komunitní práce, Alice Gojová, Ostrava 2006

kroužek kreslení v Hull House 19

19

NĚMECKO Hnutím settlementů byl inspirován i vývoj komunitní práce v Německu. 1911 se theolog Friederick Siegmund-Schultze se svou rodinou přestěhoval do chudinské čtvrti ve východní části Berlína. Prosazoval myšlenku sociálního smíru. Národ jako jednotící prvek. Zakládání obecních center a usilování o aktivizaci sousedských vztahů.

SINGAPUR Po druhé světové válce přenesli Britové koncept komunitních center do svých zámořských kolonií jako byly Austrálie, Hong Kong, Singapur. Britové chtěli podpořit myšlenku komunity, aby utlumili protikoloniální smýšlení. Komunitní centra se začala stavět v 50. letech. Prvními komunitními centry v Singapuru byly Serangoon Community Centre a Siglap Community Centre, oboje otevřené v květnu 1953. Prvním neoiciálním komunitním centrem v Singapuru je Tiong Bahru Community Centre, jehož historii lze vysledovat od roku 1948. V počátcích to byl pouze jeden komunitní sál. Počátečním cílem komunitního centra bylo poskytování sociálních zařízení pro obyvatele Tiong Bahru. Byly postaveny basketbalové hřiště, fotbalové hřiště a badmitonové kurty. Bylo zde venkovní kino a dokonce i holič.

Serangoon Community Centre Zdroje: http://remembersingapore.org/2013/03/24/history-of-community-centres/ Teorie a modely komunitní práce, Alice Gojová, Ostrava 2006

Tiong Bahru Community Centre 20

20

3. REFERNČNÍ PROJEKTY TOWADA COMMUNITY PLAZA, Kengo Kuma & Associates, Japonsko, 2014 Komunitní centrum v Towadě je místem setkání pro občany, které zahrnuje kanceláře, kuchyň, tatami místnost, víceúčelové sály a dětskou hernu. Zajímavostí jsou tvarované dřevěné podlahy, které připomínají boule na sjezdovce, vytvářejí změnšeninu krajiny, kde si děti hrají v případě nepříznivého počasí. Vzhledem k tomu, že v této oblasti je v zimě mnoho sněhu a děti si nemohou hrát venku, tak je pro děti vytvořena zmenšenina krajiny v interiéru, aby po ni mohli šplhat, lézt, klouzat se a běhat. Výšky vytvořených kopců jsou různé, proto když děti vyroustou, mohou využít prostor například jako studovnu nebo pro jiné aktivity. Místnosti jsou navrženy bez příček a ostrých hran, aby se minimalizovalo riziko poranění a díky proskleným stěnám je zajištěn nutný dohled. Tvarování střechy je navrženo tak, aby se tato rozlehlá budova začlenila do měříka stávajícího města. Vnitřní komunikace, které procházejí skrz objekt se propojují ve velkém atriu. Na fasádě je využito stínění pomocí úzkých cedrových lamel, které kryjí prosklenou fasádu.

Zdroj: http://www.archdaily.com/625914/towada-community-plaza-kengo-kuma-and-associates

21

21

COMMONWEALTH COMMUNITY RECREATION CENTRE & EDMONTON ESKIMOS FIELD HOUSE, MJM Architects, Kanada, 2012 Projekt je výsledkem spolupráce města a fotbalového klubu Edmonton Eskimos. Kombinuje v sobě fotbalové aktivity, stadion a komunitní rekreační centrum. Zařízení je připojeno ke stávajícímu stadionu na který navazují čtyři podlaží propojené kaskádovitou promenádou s využitím inovativního přístupu k materiálům a transparentnosti. Kompex obsahuje bazén, vnitřní hřiště, itness centrum, bežeckou dráhu, tělocvičnu, administrativu fotbalového klubu a komunitní prostory. Tři základní hmoty - Vnitří hřiště, bazénová hala a tělocvična odpovídají dynamickému trojúhelníkovému uspořádaní pozemku a ohraničují prostor atria - „the Social Heart“. Z druhé strany pak deinují tři oddělené venkovní nádvoří. Budova reaguje na měřítko stadionu a jeho dynamickou povahu. Bazénová hala je tvarově navržena jako lodní příď, znázorňující rychlost a pohyb. Jižní baldachýn chrání před přímým světlem a doplňuje hmotu haly, k s vyšší hmotou budovy vnitřního hřiště. Hliníkový fasádní plášť je doplněn obkladem z dřevěných panelů.

denní světlo

možnost regulace světla

přirozené větrání

trojsklo

stříška

solární stěna

Zdroj: http://www.designboom.com/architecture/mjma-commonwealth-community-recreation-center-edmonton/

22

22

TIMBER CLAD COMMUNITY CENTER, UID, Japonsko, 2013 Projekt je rekonstrukcí stávající struktury v příměstském prostředí Hirošimy v Japonsku. Komunitní centrum pořádá různé semináře a akce a poskytuje tolik potřebné místo pro setkávání jednotlivců i skupin. Návrh je charakteristický opakováním dřevěných lamel, které vytvářejí stinný prostor v přízemí a slouží jako přechodová zóna mezi vnějším a vnitřním prostorem. Skrz celým objektem procházejí plochy se zelení, aby byl vytvořen přímý a intimní vztah s přírodou. Použítí dřeva navazuje i v interiéru vytvořením nábytku a zařízení z překližky. Schodiště ústí v prostoru salonu umístěném v nejvyšším patře. Salon poskytuje prostor k relaxaci a přijémné prostředí pro navštěvníky.

před rekonstrukcí

po rekonstrukci

Zdroj: http://www.designboom.com/architecture/uid-architects-comfort-gallery-hiroshima-04-03-2014/

23

23

NEIGHBOURHOOD CENTRE OF L‘ARBRISSEAU, Colboc Franzen & Associés, Francie, 2011 Centrum se nachází na jižním předměstí Lille. Budova vyniká svým spirálovitým tvarem, jež určuje schodiště, které se vine kolem budovy. Tvar doplňuje hliníkový obklad fasády a budova působí jako prostor plavidla. Vytváří kontrast se spíše nejednostným a někdy i zanedbaným městským prostředím. Je zde vidět jasná politická ambice a pestrá městská krajina nabízí velký potenciál. Je zde pevná komunita: lidé narození v L’Arbrisseau zde často tráví celý svůj život. Výzvou pro tento projekt bylo ztělesnit tento smysl obnovy, stejně jako určitého duchy komunity. Budova byl navržena a postavena společně s místními obyvateli a místní městskou radou. Lidé chtěli zejména strom, jako symbol jejich sousedství, jelikož francouzsky strom je ‚arbre‘. A tak dostali strom - 12 metrů vysoký strom života s terasou v každém patře a panaromatickou vyhlídkou na jeho vrcholu. Budova je uspořádána ve sprirále kolem centrálního atria. Dispozice budovy dovoluje prolínání a setkávání různých věkových skupin v prostoru. Knihovny jsou přes dvě podlaží a vytvářejí zajímavé prostorové a vizuální efekty a umožňují instalaci pro divadelní sezení. To podporuje lexibilní využití prostoru, které komunitní centrum vyžaduje.

Zdroj: http://www.archdaily.com/152243/l%25e2%2580%2599arbrisseau-neighborhood-centre-colboc-franzen-associes

24

24

THE NEW GENERATION YOUTH AND COMMUNITY CENTRE, RCKa, Anglie, 2013 Projekt vznikal v úzké spolupráci s radou města a mladými lidmi. Zásádní pro tuto vizi bylo vytvořit demokratickou a lexibilní budovu, která je schopna reagovat na měnící se požadavky svých uživatelů. Cílem bylo vytvořit pozitivní místo, ve kterém najdou mladí lidé inspiraci, bezpečí a kde budou chtít trávit svůj volný čas. Čisté linie a velké otevřené prostory pomáhají zajistit bezpečnost prostřednictvím přirozenému dohledu a zajišťují vzdušné a živé prostředí. Na obvodový plášť byly použity vlnité betonové a polykarbonátové panely, tak aby vytvořily texturovanou a průsvitnou fasádu. Vzhled budovy se dramaticky proměňuje v závislosti na světle, počasí a v půběhu dne i roku. Fasáda je velmi trvanlivá a přirozeně odolná vůči grafiti. V kontrastu s fasádou je interiér obložen dřevěnými panely s jemným bílým nátěrem, aby podpořilo vřelost a útulnost prostoru. Dřevo bude v průběhu času stárnout a přidá tak další důležitou vrstvu. Je důležité aby lidé přijali budovu za svou. V budově se nachází lezecká stěna, školící kuchyň, kavárnu, nahrávací studio, zasedací místnosti a sexuální zdravotní centrum.

http://www.dezeen.com/2014/06/27/rcka-corrugated-polycarbonate-london-youth-centre-translucent-facade/

25

25

KOMUNITNÍ CENTRUM MÁJ, ateliér SLA, České Budějovice, 2014 Myšlenka postavení komunitního centra vznikla při plánování rekonstrukce sídliště Máj. V této části města nebylo žádné místo, kde by se lidé mohli scházet, kromě komerčních zařizení. V pětipodlažní budově se nachází mateřské centrum, nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, středisko primární prevence a terénní služby pro seniory a zdravotně postižené či služebna městské policie. Na střeše je umístěno multifunkční hřiště.

Zdroje: http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&id=12918&type=1 http://jakubkarlicek.cz/presta-jizni-cechy-2012-2014/

26

26

KOMUNITNÍ CENTRUM OSTRAVA, OSA projekt, Ostrava, 2013 Nový komplex budov na Hulváckém kopci nabízí moderní zařízení, které zatím v Ostravě chybělo. Bude tak zajištěna profesionální péče lidem s těžkým tělesným a kombinovaným postižením, kteří jsou závislí na pomoci jiné osoby. Komunitní centrum je tvořeno dvěma základními provozy: stacionářem s denním provozem a bydlením s podporou – tzv. apartmánové bydlení, které je umístěno do tří obytných bloků. Každý je tvořen šesti obytnými buňkami po jednom lůžku a sedmou buňkou se dvěma lůžky pro odlehčovací službu, společnými prostory (kuchyně, jídelna, obývací část), hygienickým zařízením s asistencí, kanceláří a zázemím personálu. Společenská část obsahuje obývací pokoj, jídelnu a přípravnu jídla. V obývacím pokoji je umístěno sezení u šestibokého stolu v pohodlných křesílkách, dvě sedačky s odkládacími konferenčními stolky a obýváková stěna v moderním designu s televizí, audio a video technikou. V jídelně jsou umístěny dva větší jídelní stoly a židle pro osm osob, přípravnu jídla pak tvoří kuchyňská linka s varným centrem. Kuchyňská linka má dvě výškové úrovně pracovní plochy, umožňující tak přípravu jídla obslužným personálem i osobami hendikepovanými. Denní stacionář sestává z multifunkčního společenského prostoru s jídelnou a kuchyňkou, rehabilitačních provozů, tělocvičny, chráněných dílen, hygienického zázemí a šaten klientů, zaměstnanců a zázemí provozního. Multifunkční společenský prostor je rozdělen na několik částí, které volně přecházejí jedna ve druhou a to: posezení pro relaxaci, četbu a sledování TV, práce na počítačích, hudební koutek včetně audio techniky, pracovní stoly pro různé činnosti denního stacionáře. Vstupy z jednotlivých buněk a společného prostoru ústí do zahrady navržené ve stylu Feng Shui. Prostor pro zeleň byl vytvořen v atriu denního stacionáře, u teras jednotlivých apartmánů a v okolí budovy a parkoviště.

27 Zdroj: http://www.osa-projekt.cz/cz/projekty/obcanske-stavby/zdravotnictvi/149-komunitni-centrum-ostrava.html

27

PLECHÁRNA ČERNÝ MOST, edit! architects, Praha, 2013 - 2015 status: 1. fáze realizovaná, 2. fáze v realizaci Projekt Plechárna je experiment i ukázkový příklad participace — vzniká z iniciativy týmu Prahy 14 kulturní, za podpory městské části Praha 14 a v partnerství s místními obyvateli a budoucími provozovateli jednotlivých aktivit. Plechárna je industriální stavba bývalé kotelny na hranici mezi sídlištěm a krajinou přilehlá k oblíbenému skateparku, která přímo vybízí k využití pro veřejnost. Záměrem projektu je především vytvoření podmínek, aby se místo mohlo otevřít lidem a různým aktivitám. Architektonické zásahy mají dva směry. První se věnuje rekonstrukci objektu a soustředí se hlavně dovnitř, druhý a možná ještě podstatnější je úprava okolí stavby - před plechárnou má být vytvořen příjemný veřejný prostor, městská veranda s lidským měřítkem, které na sídlišti tolik schází. Místo, kam budou rádi chodit mladí i staří, sportovci různých disciplín i úrovní, maminky s dětmi, zahrádkáři, pejskaři i ti, co prostě jen nechtějí sedět sami doma. Areál bývalé kotelny v Bryksově ul. se nachází na zdánlivě opuštěném místě na jižním okraji sídliště Černý Most. Díky přilehlému skateparku je to však lokalita více než živá. Navíc se jedná o tranzitní zónu napojenou na projekt nového městského parku a prostředí, kam místní chodí na procházky a venčit psy. Plechárna Černý Most je lokální kreativní a volnočasové centrum, které vzniklo konverzí bývalé kotelny v září 2013. Součástí projektu je víceúčelová volnočasová hala, hudební zkušebny, recepce, klubovna, veranda ve veřejném prostoru. Plechárna Černý Most je místem pro setkávání a vznik aktivit, které pomáhají celkovému oživení sídliště Černý Most.

návrh studie

současný stav Zdroj: http://www.plecharnacernymost.cz/cz/program

28

28

4. DISPOZICE A PROSTOR

- atruim - multifunkční prostor - oddělěné menší prosotry - bezbariérové řešení - zahrada - knihovna - sport - návaznost a komunikace s veřejným prostorem

29

29

5. MATERIÁLY - lokální materiály - přírodní - jednoduché - snadno udržovatelné - transparentní - barevnost

30

30

7. ROZBOR PARCELY A VAZBY NA OKOLÍ

Průvodní zpráva analytické části práce Zadaný pozemek se nachází v městské části Praha 5 a je součástí katastrálního území Smíchov. Leží ve středu zkoumané oblasti, která je sevřena severně ulicí Pod Stadiony a jižně dopravně frekventovanou ulicí Plzeňská. Pozemek má trojúhelníkovitý tvar a svažuje se jihozápadním směrem. Analytická část práce se zabývá bližšími širšími vztahy a vazbami pozemku na jeho okolí. Pozemek je rozebírán na mapových podkladech územně analytických podle různých témat a z různých pohledů s důležitým vlivem na architektonický návrh. V závěrečné části analýz jsou uvedeny základní informace o pozemku, jako je jeho plocha, svažitost atp. Posledním dokumentem analytického průzkumu je SWOT analýza, která shrnuje silné a slabé stránky, hrozby a možné příležitosti pro návrh v návaznosti na danou lokalitu.

31 31

HY

N MA BŠ

STRAHOV

STRAHOVSKÝ STADION KA

iony

Stad

N IO V AD HO T S RA ST

N IO V AD HO T A S R ST

ala

tou

Pod

Na

dP

Na Hřebe

šmankou

MŠ

Ě

Á

nkách

HORNÍ PALATA

Na Hře

benkác

Y

Pod Hyb

DB PO

K RS HO O L

N

ch

enká a Hřeb

Na Š

mavě

u

Pod

Pal

U

ato

PA

T LA

h

u

ice

ten

lá UP

Ě

U Nesypky ku

u

vko

vrš

u

Na

vko

dK

d

liko

liko

Kl

am

Na

erní

Pod hájem

kářk

y

Pod

ov

ko

U Perníkář

mi

lipka

H Na

USEDLOST PERNÍKÁŘKA

ná

N

K ad

UP

tolič

Na

KÁ

Třís

DB PO

RS HO LO

PARK DOLNÍ PALATA

ky

ÚSTAV SOCIÁLNÍ PÉČE PRO NEVIDOMÉ

Švédská

MŠ

u

K

ZŠ

esy

kách

rská

ěloho

Podb

D OU NA OVK M LA

dV

á

sk or

loh

ě

db

Po

Na

Pod

nko

u

TUNISKÉ VELVYSLANECTVÍ

šinkou

Nad Vý

no

š Mo

USEDLOST HŘEBENKA

u

inko

Výš

ýši

va

va

INDONÉSKÉ VELVYSLANECTVÍ

LITEVSKÉ VELVYSLANECTVÍ

K

pky

UN

KAPLE NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE

ŠALDOVA VILA

PARK KLAMOVKA

KA

Zapo

D I PO A M PK I L

D OU NA OVK M LA

EN

řeben

ná

lipk

Na H

íku

tolič

i

am

Pod

U Okrouhl

Třís

D I PO A M PK I L

H

B ŘE

ách

enk

řeb

Mošnova va

Holečko U Paliárky

KAPLE NANEBEVZETÍ PANNY MARIE

Ebenova

V MO

K

A

Mahenova

A KL

KA

VK MO A L

Grafická

Plzeňská

ANDĚL

ZLIČÍN

U

ZV

R

U ON

BE

RT

KA AM

HRANICE ŘEŠENÉHO POZEMKU PARKY

KAPLE VÝBĚR STAVEB MHD - TRAMVAJ MHD - BUS 143 MHD - BUS 176 MHD - BUS 191

ŠIRŠÍ VZTAHY 32 32

Zdroj: uap.iprpraha.cz

Radonový index Zadaný pozemek, na kterém vyroste nová zástavba, leží v území, ve kterém je radonový index v geologickém podloží přechodný až nízký. Z této skutečnosti logicky vyplývá, že riziko pronikání radonu z podloží do navrhovaného objektu bude též nízké. V tomto případě se proto nevyžaduje speciální opatření proti pronikání radonu - ale je možné ho navrhnout pro úplnou ochranu objektu proti radonu. Podrobněji by se mělo s tímto faktem počítat až v projektové dokumentaci stavby.

PŘECHODNÝ NÍZKÝ STŘEDNÍ

RADONOVÝ INDEX 33 33


Hluková zátěž Celý pozemek se nachází v klidné zóně, ve které se klid směrem k severu ještě více prohlubuje. Od severu k jihu parcely se hluková hladina zvyšuje v rozmezí 35 - 55 dB / noc. Jižní strana trojúhelníkového pozemku hraničí s ulicí Na Hřebenkách, která je z hlediska hlučnosti na hranici velmi mírného až mírného hluku v noci. Intenzita hluku této ulice se pohybuje v rozmezí 55 - 65 dB / noc. Pro představu intenzit hladin zvuku jsou zde uvedeny příklady hodnot vnímání hluku člověkem:

30 dB šepot, velmi tichý byt či velmi tichá ulice 40 dB tlumený hovor, šum v bytě, tikot budíku 50 dB klid, tichá pracovna, obracení stránek novin 60 dB běžný hovor

35 - 40 dB 40 - 45 dB 45 - 50 dB 50 - 55 dB 55 - 60 dB 60 - 65 dB 65 - 70 dB

70 dB mírný hluk, mírně hlučná ulice, běžný poslech televize Z přítomnosti ulice u pozemku vyplývá, že se ve dne intenzita hluku ulice zcela jistě o určitou hodnotu zvýší. To může ovlivnit návrh u prostor majících vysoké nároky na klid tak, že lze tyto prostory orientovat dále od komunikace směrem k severu dovnitř pozemku, nebo umístit v severní klidnější části pozemku. Na druhou stranu v případě, že by návrh nereagoval na tuto skutečnost, je možné existující hlukovou zátěž zohlednit výběrem vhodných konstrukcí a materiálů fasád objektu, aby byly splněny normové hodnoty zvukové pohody v navrhované budově / budovách.

HLUKOVÁ ZÁTĚŽ 34 34


Bydlení Zkoumaná oblast, ve které se nachází zadaný pozemek, je převážně oblastí určenou pro účel bydlení. Vyskytují se zde z větší části rodinné domy, a dále je zde menší počet činžovních vil. V severozápadní a jihovýchodní části oblasti stojí bytové domy. V menší míře se zde rovněž nalézá několik polyfunkčních objektů, a to buď domů rodinných s přidanou jinou funkcí jako jsou např. velvyslanectví, nebo bytové domy s jinými dalšími funkcemi. Výstavba komunitního centra, které bude nabízet různé služby, je pro tuto oblast vhodná zejména proto, že přinese místním občanům nové potřebné prostory, které jsou součástí mateřského centra pro různé dětské aktivity a kroužky, zároveň nabídne nové formy skupinového bydlení pro seniory, a to v převážně klidné lokalitě vhodné pro tuto funkci.

RODINNÉ DOMY ČINŽOVNÍ VILY BYTOVÉ DOMY POLYFUNKČNÍ RODINNÉ A BYTOVÉ DOMY

BYDLENÍ 35 35


Podlažnost Zástavba oblasti zadaného pozemku je převážně nízkopodlažní. Převažují zde objekty do 3 NP. Vyšší podlažnost se objevuje až v blokové zástavbě v jihovýchodní části lokality. Pro návrh to znamená, že se bude nacházet uprostřed oblasti s rodinnými domy, což může ovlivnit jeho výšku ve smyslu, že by návrh měl do určité míry respektovat okolí, ve kterém se nachází, aby stavba zapadala do této části města, a nebyla jí nijak cizí. Z hlediska plošného a půdorysného jsou možné různé varianty, a to buď několik hmot s menšími plošnými rozměry blížící se půdorysným rozměrům okolní zástavby, nebo objem, který bude mít např. dílčí objekty, které by byly navzájem propojeny a vůči sobě v určitém vztahu a s určitými vazbami. Samozřejmě existuje při návrhu více možností, zjednodušeně řečeno se však jedná v zásadě o tyto dva základní principy.

≤

2

3 4 5 6 7-8 9 - 13 RODINNÉ DOMY DO 3 NP ATYPICKÉ OBJEKTY

PODLAŽNOST 36 36


Výšky hladin zástavby Ze schematické mapy výšek hladin zástavby je patrné, že se pozemek nachází v pásu zástavby s výškovou hladinou 250,1 - 300 m n.m. Terén pozemku se směrem od severu k jihozápadu svažuje, přičemž výškový rozdíl mezi nejvýše položeným bodem pozemku a bodem nejnižším je cca 18 m. Nejvyšší bod pozemku je 271 m n.m. (severní cíp), kdežto nejnižší bod, tedy západní cíp trojúhelníkového pozemku leží v nadmořské výšce 253 m. Pro návrh je možné této svažitosti terénu využít v terasovitém uspořádání hmoty / hmot nebo pro zahloubení objektů do terénu.

200,1 - 250 m n.m

250,1 - 300 m n.m 300,1 - 350 m n.m 350,1 - 400 m n.m

VÝŠKY HLADIN ZÁSTAVBY 37 37

POD HÁJE M

U PER N ÍKÁ

U OKRO UHL

ÍKU

ŘKY

H Ř EB NA

EN K Á

CH


Uliční síť Ze schématu uliční sítě lze vypozorovat, že hlavní přístup na pozemek je v zásadě z ulice na Hřebenkách, která vede podél jižní hrany trojúhelníkovitého pozemku. Ulice U Okrouhlíku ústí na pozemek z boční západní strany a podél této strany parcely vede úzká schodišťová cesta až k horní ulici Pod hájem.

ULIČNÍ SÍŤ 38 38


ZSZ NZO RPP RPH RPU RAZ RSL OUS OSZ

ZAHRADY NELESNÍ POROSTY SE STROMY A KEŘI PARKY HŘBITOVY PARKOVĚ UPRAVENÉ PLOCHY REKREAČNÍ A ZAHRÁDKOVÉ OSADY SPORTOVNÍ AREÁLY LOKÁLNÍ STÁTNÍ SPRÁVA ŠKOLY MATEŘSKÉ A ZÁKLADNÍ

OPA OPP OO BD SLU SLR SLK SAM XO

SOCIÁLNÍ SLUŽBY AMBULANTNÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBY POBYTOVÉ POLYFUNKČNÍ OBČANSKÉ VYBAVENÍ VEŘEJNÉ INFRASTRUKTURY BYTOVÉ DOMY UBYTOVÁNÍ STRAVOVÁNÍ SLUŽBY KOMUNÁLNÍ ADMINISTRATIVA, KOMERČNÍ SLUŽBY NEVYUŽÍVANÉ OBJEKTY A PLOCHY S OBJEKTY

VYUŽITÍ ÚZEMÍ 39 39


KOMUNIKACE MĚSTSKÉHO VÝZNAMU DH DPV DPG

KOMUNIKACE OSTATNÍ VEŘEJNÁ HROMADNÁ DOPRAVA OSOB PARKOVIŠTĚ GARÁŽE TUNELOVÉ ÚSEKY KOMUNIKACÍ CELOMĚSTSKÉHO VÝZNAMU TRAMVAJOVÉ TRATĚ ZASTÁVKY TRAMVAJOVÝCH LINEK MHD ZASTÁVKY AUTOBUSOVÝCH LINEK MHD (PID)

DOPRAVA 40 40


MÍSTNÍ KOMUNIKACE I. TŘÍDY

DPV DPG

MÍSTNÍ KOMUNIKACE II. TŘÍDY MÍSTNÍ KOMUNIKACE III. TŘÍDY MÍSTNÍ KOMUNIKACE IV. TŘÍDY ÚČELOVÉ KOMUNIKACE PARKOVIŠTĚ GARÁŽE

KOMUNIKAČNÍ SÍŤ A DOPRAVA V KLIDU 41 41

A

cca 10 740 m2 plocha pozemku CA = cca 178.5 m BC = cca 156.5 m, AB = cca 136 m, svažitost pozemku v jihozápadním směru výškový rozdíl mezi nejvyšším bodem pozemku a nejnižším = 18 m

B C 263 m n. m. 253 m n. m.

C

B

271 m n. m.

18 m

271 m n. m.

A

253 m n. m.

263 m n. m.

C

B

A

ZÁKLADNÍ ÚDAJE O POZEMKU 42 42

    

   

svažitost terénu různé možnosti architektonického ztvárnění objektu (např. terasovitost, zahloubení do terénu, ...) dopravní obslužnost území (MHD) klidná lokalita velikost pozemku (variantnost návrhu) malá koncentrace lidí v blízkém okolí (na jednu osobu připadá větší % veřejného prostoru)

možnost vytvoření kvalitního prostředí v rámci daného pozemku, který nabídne místním prostory pro setkávání vytvoření „lokálního centra“ v přiměřeném měřítku k danému území, které umožní místním občanům vytvořit sociální vazby a společenské kontakty možnost přínosu oživení lokalitě vhodná poloha pozemku v rámci území (střed)

S W O T

 





většinová monofunkčnost území (převážně bydlení) nedostatek základní občanské vybavenosti v dostupné vzdálenosti překonání výškových rozdílů terénu (nevýhoda pro seniory)

nezapadnutí navrženého objektu do stávající zástavby (např. výškově, atp.) může způsobit negativní vnímání dané stavby ze strany místních občanů. V opačném případě to může mít za následek posílení a podpoření jejího vnímaní i návštěvnosti.

43 43

FOTODOKUMENTACE STAVEB BLÍZKÉHO OKOLÍ

44

45

46

47

Průvodní popis návrhu

Fasády

Urbanistické řešení

Pro provedení fasád je zvolen těžký obvodový plášť s režným zdivem. Každá budova je vizuálně fasádně jinak pojata, liší se okenním členěním na základě vnitřní struktury jednotlivých objektů. Fasády jsou záměrně takto pojednané z důvodu, že každý jednotlivý objekt je samostatnou návrhově jedinečnou budovou, která má vlastní charakter, který je ale zároveň sjednocen oním fasádním pláštěm.

Funkčně je návrh rozdělen do tří hmot, které měřítkově reagují na měřítko stávající zástavby a dotvářejí ji v duchu jí blízkém, přičemž sledují také její podélné a příčné směry. V reakci na tuto skutečnost se ale zároveň projekt snaží o propojení těchto hmot v rámci venkovních ploch jak těch zpevněných, které vytvářejí platformy v různých výškových úrovních, tak i nezpevněných, vytvářejícími terasovité uspořádání zeleně. Uspořádání venkovních prostor Nejnižší navržená zpevněná plocha je ve výškové úrovni ulice U Okrouhlíku, přímo na ni navazuje a vytváří tak před budovou komunitního centra náměstíčko, které by mělo fungovat jako nástupní plocha do tohoto objektu a jako shromažďovací prostor. Plocha rovněž může být využita v rámci venkovních výstav, např. v letním období. Z tohoto prostoru se lze po venkovním schodišti dostat na platformu, která je o úroveň výše a je předprostorem budovy určené pro skupinové bydlení seniorů situované ve východní části pozemku a budovy mateřského centra.

Návrh se snaží brát v potaz a reagovat, respektive doplnit a dotvořit stávající zástavbu, a zohlednit ji. Je to takto provedené, protože každá budova, jakákoliv, je součástí svého okolí, nějak ho ovlivňuje a je jím ovlivněna. Samozřejmě se nemusí vždy tato zásada dodržovat, je to dané volbou samotného projektanta. Projekt se tedy svým návrhem snaží zapadnout do svého okolí a nenarušovat jeho charakter. Volba různých výškových úrovní je reakcí na svažitý terén a snahou propojit prostory mezi objekty s objekty samými. Venkovní schodiště jsou pro území pod strahovským kopcem charakteristické, a proto byla zvolena i v návrhu.

Do objektu pro bydlení se lze dostat pouze z této platformy, na kterou je možný výstup i z druhé strany přes rampu, nebo přes další venkovní schodiště. Lze říci, že tento prostor je vhodný pro provozování aktivit dětí mateřského centra, a to proto, že je chráněným prostorem, tj. má odstup od provozu silnice a leží na vyvýšené ploše. Taktéž je sem možný přímý výstup z komunitního centra, a to přes jeho kavárnu, která v letním období bude tyto prostory využívat. Z této plochy je pak výstup na poslední nejvyšší platformu, do níž je situován hlavní vchod do mateřského centra. Svažitý terén je řešen formou teras se stromy, jak již bylo řečeno výše. Přes venkovní schodiště s mírným sklonem je možný výstup z ulice U Perníkářky nahoru až do ulice Pod Hájem. Dispozice objektů Co se týče dispozičního řešení budov, všechny objekty jsou nízkopodlažní se třemi podlažími. Objekt komunitního centra je členěn vertikálně do několika zón. Celé 1. podlaží, tedy sál, poradny a seminární místnost, jsou určeny pro užívání veřejností. Ve 2. nadzemním podlaží se nachází kavárna s potřebnými kancelářskými prostorami pro provoz komunitního centra. Ve 3. podlaží mohou místní obyvatelé využívat služeb knihovny a na tomto podlaží se nalézají taktéž klubovny pro provozování aktivit, schůzek, atp. místních komunit. Budova určená pro bydlení seniorů je komornějším objektem. V jeho přízemí sídlí zázemí pečovatelské služby, v dalších dvou patrech jsou dva byty, s jedním bytem na každém patře. Do mateřského centra je možný vstup jak z ulice U Perníkářky, tak ze střední platformy ze spodní úrovně. Nejvyšší „přízemní“ podlaží je určeno hlavně pro skupinové hlídání dětí. O patro níž jsou prostory určené pro dětské kroužky a podlaží v úrovni střední zpevněné plochy je určeno pro trávení času dětí s jejich rodiči. Z předchozího popisu návrhu vyplývá, že funkčně jsou objekty rozdělené, a že interakce všech skupin uživatelů a generací se odehrává v okolním venkovním prostoru budov.

48

SCHWARZPLAN 1: 1500

51

49

2®&14;5"""÷ "÷××

/#6'̋5-_ CENTRUM

０"× ×××

ODPADY

-1/70+60w CENTRUM

52

50

2®&14;5"""÷ "＝××

/#6'̋5-_ CENTRUM

5-72+018_"$;&.'0w PRO SENIORY

5'/+0> 40w /w5601 56 Æ#60# øX+0-7 ,w%w%* + SKLAD RE KVIZIT

PORADN

A

PORADN

A

-1/70+60w CENTRUM 21&.#Îw"""×

０"× ×××

53

51

2®&14;5"""÷ "＝××

SKLAD 24>&'. 0#

ø-.+&

-#0%'. >̋

-7%*;¤

-#

856720 w HALA

HERNA 41&+X' "5"&f6/+

21&.#Îw""" ＝

SKLAD

2®,X18 0# -1/2'0 <#X0w% * 21/®%' HALA

ARCHIV

-#0%'. >̋

21&.#Îw"""×

-#0%'. >̋

-#0%'. >̋

5'-4'6 #4+>6

SKLAD

-#0%'. >̋ 8'&'0w

Æ#60#

ど&'00w /w5601 56ど

+ 3.200 21&.#Îw"""÷

０"× ×××

54

52

2®&14;5"""÷ "＝××

SKLAD

-#0%'. >̋

SPRCHA

-#0%'. >̋

&'00w /w5601 56

-417Î-

; -417Î-

;

21&.#Îw""" ÷

KOUPEL NA

SINGLE POKOJ

KOMORA

2̋'&5w

¤

521.'X 0Ç"1$Ç 8#%w 21-1,"# "-7%*;¤

21&.#Îw"""÷

KOUPEL NA

SINGLE POKOJ

SKLAD

KLUBOV NA

KNIHOV

NA

-#0%'. >̋

SKLAD

KLUBOV NA

&'00w /w5601 56

+ 3.200 21&.#Îw"""＝

０"× ×××

55

53

2®&14;5"""÷ "＝×× + 9.600 -1X>4-

>40#

856720 w HALA

6'%*0+ %-> /w5601 56

2̋'$#. 18#%w KABINA

-7%*;¤

-#

SKUPIN . *.w&>0 w &f6w

21&.#Îw"""×

KOUPEL NA

SINGLE POKOJ

KOMORA

2̋'&5w

¤

521.'X 0Ç"1$Ç 8#%w 21-1,"# "-7%*;¤

21&.#Îw""＝

KOUPEL NA

SINGLE POKOJ

+ 3.200 ０"× ×××

56

1: 200 54

̋'<"""÷ "≠××

,+Î0w"21*.'&"""÷ "≠××

57 5'8'40w"21*.'&"""÷ "≠××

55

<>2#&0w"21*.'&"""÷ "≠××

8Ç%*1&0w"21*.'&"""÷ "≠××

58

56

&'6#+."(#5>&0w*1 2.>Æ6f"""÷ "＞× + 10.000

<#6fÎ18#%w"84568# GEOTEXTILIE 6'2'.0>"+<2.#%' HYDROIZOLACE 52>&18>"84568# Î$"564120w"&'5-#

+ 6.400

+ 3.200

０"× ×××

SKLADBA PODLAHY 5'2#4#X0w"(›.+' 6'2'.0>"+<1.#%' 5'2#4#X0w"(›.+' HYDROIZOLACE 21&-.#&0w"Î$"&'5-# PODSYP

59

57

Reflexe: Pro výsledný návrh bylo určující navržení komplexu komunitního centra rozděleného do tří objektů, ve kterém má každý objekt odlišnou funkci, ve snaze navázat na urbanistickou strukturu zástavby, tak aby byl zachován výraz lokality. Mohlo by se zdát, že toto rozdělení bude mít vliv i na chování uživatelů těchto staveb, v tom smyslu, že by se mohla vytratit požadovaná interakce mezi jednotlivými skupinami uživatelů. K vyvrácení tohoto postoje může posloužit úvaha o navrženém veřejném prostranství okolo staveb, které nabízí plochy pro zdržování se a pobývání uživatelů daných staveb a jejich aktivitám v tomto místě. Ve srovnání s rozlohou staveb se venkovní plochy zdají být rozměrově a plošně větší než požadováno. Toto bylo zásadně ovlivněno velikostí pozemku, proto bylo mou snahou rozčlenit prostor mezi budovami do menších dílčích segmentů a prostřídat zpevněné a porostlé plochy se stromy. V souvislosti se samotnými budovami, jsou tyto objekty velikostně komorní, tato skutečnost byla záměrná z důvodu respektování měřítkového a půdorysného uspořádání stávající zástavby. Když zpětně zhodnotím diplomní projekt celkově, domnívám se, že bylo dosaženo předem zmíněných ambicí projektu, ačkoli existuje několik momentů, které by mohly být důkladněji zpracovány tak, aby bylo dosaženo cíle přebývání obyvatel lokality a obyvatel okolní zástavby v daném místě. Na závěr bych zmínila, že proces práce na diplomovém projektu, stejně tak jako kreativní proces práce na jakémkoliv architektonickém projektu je pro mne fascinujícím procesem, během kterého člověk dokáže nehmotnou myšlenku převést do hmotného a fyzického návrhu. Z hlediska přínosu vnímám každý projekt jako přínosný a jako velkou možnost a výzvu se něco dalšího naučit. Určitě mě práce i na tomto projektu velmi ovlivnila a měla pro mě pozitivní přínosy v podobě rozšíření architektonického obzoru a mých vědomostí. Tímto bych chtěla velmi poděkovat paní profesorce Ireně Šestákové a jejímu týmu odborných asistentů, Ing. arch Ondřejovi Dvořákovi, Ph. D., Ing. arch. Pavlu Lupačovi a Ing. arch Janu Tomandlovi, za jejich obohacující rady a připomínky k mému projektu a za to, že jsem měla tu možnost být součástí jejich ateliéru.

58

16 BC. NINA SALOUM HAMOUI VEDOUCÍ PRÁCE PROF. ING. ARCH

Recommend Documents