16 12:36 PM Výtažková Výtažková černá erná

ˇ

NABOZENSTVI

001-003_Half-title_Title_CZ.indd 3

1/14/16 12:36 PM Výtažková černá

LONDON, NEW YORK, MELBOURNE, MUNICH, AND DELHI

First published in Great Britain in 2013 by Dorling Kindersley Limited 80 Strand, London WC2R 0RL Penguin Group (UK) Original title: The Religions Book Copyright © 2013 Dorling Kindersley Limited, a Penguin Company Translation © Jaroslav Hofmann, 2016 ISBN 978-80-242-5179-0 Z anglického originálu The Religions Book, vydaného nakladatelstvím Dorling Kindersley Limited v Londýně v roce 2013, přeložil Jaroslav Hofmann Redigovala Alena Jakoubková Odpovědná redaktorka Petra Diestlerová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 352 Vydala Euromedia Group, k. s. – Knižní klub v edici Universum Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2015 jako svou 8164. publikaci Sazba a zhotovení obálky TypoText, s. r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 [email protected] Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz www.universum.cz Citáty z Bible jsou převzaty z českého ekumenického překladu, citáty z Koránu z českého překladu Ivana Hrbka.

004-005_Imprint_CZ.indd 4


AUTORSKÝ KOLEKTIV SHULAMIT AMBALU

ANDREW STOBART

Rabínka Shulamit Ambalu MA studovala na Leo Baeck College v Londýně, kde byla v roce 2004 vysvěcena a nyní tam přednáší pastorační péči a rabínskou literaturu.

Dr. Andrew Stobart je metodistický duchovní. Vystudoval křesťanskou teologii na London School of Theology a na univerzitách v Durhamu a Aberdeenu, působil jako učitel a spisovatel zabývající se teologií, historií církve a Biblí, je spoluautorem Ilustrované Bible.

MICHAEL GOOGAN Michael Googan je jedním z předních biblistů v USA. Působí jako ředitel publikačního oddělení v Harvard Semitic Museum a přednáší Starý zákon/Tanach na Harvard Divinity School. Mimo jiné je autorem knih Historický a literární úvod do Starého zákona a Ilustrovaný průvodce světovými náboženstvími.

EVE LEVAVI FEINSTEIN Dr. Eve Levavi Feinstein působí jako spisovatelka, redaktorka a lektorka v Palo Alto, Kalifornie. Na Harvardově univerzitě studovala Tanach a získala tam titul PhD. Je autorkou knihy Sexuální zneuctění v Tanachu, článků pro internetové stránky Jewish Ideas Daily a mnoha dalších publikací.

PAUL FREEDMAN Rabín Paul Freedman studoval fyziku na Bristolské univerzitě a pedagogiku v Cambridgi. Působil jako učitel a poté začal studovat na londýnské Leo Baeck College, kde získal rabínské svěcení a titul MA v oboru hebrejských a židovských studií.

NEIL PHILIP

MEL THOMPSON Dr. Mel Thompson BD, M Phil, PhD, A K C působil v minulosti jako učitel, lektor a examinátor náboženských studií, v současnosti píše o fi lozofi i, náboženství a etice. Je autorem více než 30 knih (např. Jak porozumět východní fi lozofi i), píše blog zabývající se otázkami náboženského přesvědčení a provozuje internetovou stránku „Filozofie a etika“ na www.philosophyandethics.com.

CHARLES TIESZEN Dr. Charles Tieszen získal doktorát na univerzitě v Birminghamu, kde se zabýval vztahy mezi muslimy a křesťany ve středověku. V současnosti je výzkumným pracovníkem a mimořádným profesorem islámských studií, specializuje se na problematiku islámu, vztahů mezi křesťany a muslimy a náboženské svobody.

MARCUS WEEKS Spisovatel a hudebník Marcus Weeks vystudoval fi lozofi i a nejprve působil jako učitel. Později se dal na dráhu spisovatele, je spoluautorem mnoha knížek zabývajících se uměním, popularizací vědy a fi lozofi í, včetně např. Knihy fi lozofie.

Neil Philip je autorem mnoha knih o mytologii a folklóru, mj. Průvodce mytologií (s Philipem Wilkinsonem), Velké tajemství: Mýty domorodé Ameriky a Kniha anglických lidových příběhů. Dr. Philip studoval na univerzitách v Oxfordu a Londýně, v současnosti je nezávislým publicistou a badatelem.

004-005_Imprint_CZ.indd 5


OBSAH 10 ÚVOD

PRVOTNÍ PŘEDSTAVY OD PRAVĚKU

36

Naši předkové nás povedou Duchové mrtvých žijí dál

38

Měli bychom být dobří Život v harmonii

20

Neviditelné síly působí Aby měl svět smysl

39

Vše je propojeno Celoživotní pouto s bohy

24

I kámen má duši Raný animismus

40

Bohové požadují krev Obětování a krvavé oběti

26

Určití lidé mohou navštěvovat jiné světy Moc šamanů

46

Vytvořme posvátný prostor Symbolismus je skutečností

32

33

34

60

Triumf dobra nad zlem závisí na lidstvu Boj mezi dobrem a zlem

66

Přijmout cestu vesmíru Spojit své vlastní já s cestou

68

Pět velkých principů Sebeodříkání vede k duchovnímu osvobození

72

Ctnost není seslána z nebe Moudrost záleží na urozeném muži

78

Narodilo se boží dítě Přizpůsobení mýtu

79

Věštírny odhalují vůli bohů Věštění budoucnosti

80

Bohové jsou stejní jako my Víra, která zrcadlí společnost

Vzniká hierarchie bohů a lidí Představy nových společností

82

Rituály nás pojí s minulostí Žít po způsobu bohů

Věčný dobrý život v království Usirově Příprava na posmrtný život

86

Bohové zemřou Konec světa, jak jej známe

Proč tu jsme? Stvořeni k záměru

48

Žijeme v rytmu vesmíru Člověk a vesmír

Proč umíráme? Původ smrti

50

Jsme, abychom sloužili bohům Břímě pravidel

51

Naše rituály udržují svět Obnova života pomocí obřadu

Věčnost je nyní Snění

STAROVĚKÉ A KLASICKÉ PŘEDSTAVY OD 3000 PŘ. N. L. 56

58

006-009_Contents_CZ.indd 6


HINDUISMUS

BUDDHISMUS

OD 1700 PŘ. N. L. 92

OD 6. STOL. PŘ. N. L.

Obětováním udržujeme řád vesmíru Racionální svět

130 Hledání střední cesty

Buddhovo osvícení 136 Konec utrpení existuje

100 Božství má

Vysvobození z věčného cyklu

ženský aspekt Moc velké bohyně

144 Zkoumej Buddhova

slova, jako bys zkoumal kvalitu zlata Osobní hledání pravdy

101 Sedět blízko svého gurua

Vyšší úrovně učení 102 Brahma je mé já uvnitř

srdce Nejvyšší skutečnost

145 Náboženská kázeň je

potřebná Smysl klášterních slibů

106 Studujeme, žijeme,

odcházíme, osvobozujeme se Čtyři životní stadia

146 Zřeknout se zabíjení

a řídit se dobrou vůlí Nechť vládne laskavost a soucit

110 Zabít může být vaší

povinností Obětavé jednání

148 Nemůžeme říci,

jaký člověk je Já jako neustálá změna

112 Praktikování jógy

vede k duchovnímu osvobození Tělesná a duševní kázeň 114 K bohům promlouváme

152 Osvícení má mnoho

tváří Buddhové a bódhisattvové 158 Vyjádřit své

každodenními rituály Zbožnost prostřednictvím púdži

přesvědčení Provádění obřadu a opakování

JUDAISMUS OD 2000 PŘ. N. L.

168 Vezmu si vás za lid

a budu vám Bohem Boží smlouva s Izraelem 176 Kromě mne

není jiný Bůh Od monolatrie k monoteismu 178 Mesiáš spasí Izrael

Příslib nového věku 116 Svět je iluze

160 Objevit svou buddhov-

skou podstatu Zen nahlíží za slova

Vidění čirým vědomím 122 Kolik vyznání, tolik cest

182 Boží zákon lze

použít každý den Sepsání ústní Tóry

Vědomí boha 184 Bůh je nehmotný,

nedělitelný a jedinečný Definování nedefinovatelného

124 Nenásilí je zbraní

silných Hinduismus ve věku politiky



KŘESŤANSTVÍ OD 1. STOL.

228 Toto jest mé tělo,

toto jest má krev Tajemství eucharistie 230 Boží slovo nepotřebuje

204 Ježíš je začátkem konce

Ježíšova zvěst světu 208 Bůh nám seslal syna

Ježíšova božská identita 209 Krev mučedníků

je semenem církve Zemřít pro zvěst 210 Tělo může zemřít, ale

duše bude žít dál Nesmrtelnost v křesťanství 212 Bůh jsou tři a Bůh

je jeden Nejsvětější Trojice

186 Bůh a lidé ve vesmírném

vyhnanství Mysticismus a kabala

220 Boží milost nikdy

nepomine Augustin a svobodná vůle

188 V každém přebývá svatá

jiskra Člověk jako projev Boha

prostředníky Protestantská reformace 238 Bůh se ukrývá

v srdci Mystická zkušenost v křesťanství 239 Tělo potřebuje

spásu stejně jako duše Sociální svatost a hlásání evangelia 240 Vědecký pokrok

nevyvrací Bibli Výzva modernosti 246 Můžeme ovlivnit

Boha Proč modlitba funguje

222 Ve světě, ale nikoli

ze světa Sloužit Bohu ve prospěch jiných

189 Judaismus je náboženství,

ne národnost Víra a stát 190 Čerpej z minulosti, žij

ISLÁM OD 610

224 Mimo církev není spása

v přítomnosti, pracuj pro budoucnost Progresivní judaismus 196 Když to chceš,

Vstup do víry

252 Muhammad je

posledním poslem Božím Prorok a počátky islámu 254 Korán byl seslán

není to sen Počátky moderního politického sionismu

z nebe Bůh zjevuje své slovo a svou vůli

198 Kde byl Bůh během

262 Pět pilířů islámu

holokaustu? Problém se smlouvou

Ústřední vyznání víry 270 Imám je Bohem

vyvolený vůdce Vznik ší’itského islámu

199 Ženy mohou být

rabínkami Pohlaví a smlouva



MODERNÍ NÁBOŽENSTVÍ OD 15. STOL.

296 Musíme žít jako svatí

vojáci Sikhský kodex chování

317 Zapomněli jsme

na svou podstatu Vyčištění mysli scientologií 318 Nalezení světa bez

hříchu díky sňatku Očišťující hřích v Církvi sjednocení 319 Duše odpočívají

272 Bůh nás vede šarí’ou

302 Všichni mohou

projít naší branou k Bohu Třídní systémy a víra

Cesta k harmonickému životu 276 O Bohu lze přemýšlet,

ale nelze ho pochopit Teologické myšlení v islámu 278 Džihád je naší

304 Poselství domů

a z domova Africké kořeny santeríe 306 Polož si otázku:

náboženskou povinností Úsilí o Boží cestu 279 Svět je jedním stupněm

„Co by udělal Ježíš?“ Následovat příklad Krista prostřednictvím jeho poslů Zjevení Bahá’í 310 Odmést pryč prach

hříchu Tenrikjó a radostný život

Jednota božství je nezbytná 282 Arab, džbán na vodu

a andělé – všechno jsme my Súfismus a mystická tradice

320 Negativní myšlenky

jsou jen kapkami deště v oceánu blaha Nalezení vnitřního klidu meditací 321 Co je pravdivé pro mě,

je pravdou Víra otevřená všem přesvědčením

308 Poznáme ho

na cestě k Bohu Konečná odměna pro spravedlivé 280 Bůh nemá sobě rovného

v Letní zemi Wicca a „Onen svět“

311 Tyto dary jsou určeny

322 Skandování Haré

Krišna očišťuje srdce Oddanost sladkému Pánu 323 Díky čchi-kung

přistupujeme ke kosmické energii Rozvíjení životní energie ve Fa-lun Ta-fa

nám Kulty kargo tichomořských ostrovů

284 Nedávné dny zrodily

312 Konec světa je blízko

nového proroka Počátky Ahmadíje

Očekávání soudného dne

324 PŘEHLED NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ

314 Judův lev povstal 286 Islám se musí zbavit

Ras Tafari je náš Spasitel

vlivu Západu Vzestup islámského obrození

316 Všechny víry 291 Islám může být

moderním náboženstvím Kompatibilita víry


jsou si rovny Cao Đài chce sjednotit všechny víry

340 VÝKLADOVÝ SLOVNÍK 344 REJSTŘÍK 351 PODĚKOVÁNÍ


ÚVOD 010-011_Introduction_Opener_CZ.indd 10


010-011_Introduction_Opener_CZ.indd 11


12 ÚVOD

J

ednoduchá definice pojmu náboženství, která by plně vystihovala všechny jeho dimenze, neexistuje. Tento fenomén zahrnující duchovní, osobní a sociální prvky je však všudypřítomný, objevuje se ve všech kulturách od pravěku do současnosti – důkazem jsou jeskynní malby a propracované pohřební zvyky našich dávných předků stejně jako neutuchající hledání duchovního cíle života. Lidem v paleolitu, stejně jako později po většinu lidské historie, poskytovalo náboženství způsob, jak porozumět mocným přírodním jevům a jak se s nimi vyrovnat. Počasí a střídání ročních dob, stvoření, život, smrt a posmrtná existence, struktura vesmíru – to vše náboženství vysvětlovalo s odvoláním na řídící funkci bohů nebo na sféru mimo viditelný svět obývanou božstvy a mytickými bytostmi. Náboženství nabízelo způsob, jak s těmito bohy komunikovat prostřednictvím obřadů a modliteb. Tyto praktiky společné pro členy určité komunity upevňovaly sociální skupiny, posilovaly hierarchii a poskytovaly intenzivní pocit kolektivní identity. Současně s tím, jak se společnosti stávaly komplexnějšími, rozrůstaly se i jejich názorové systémy a náboženství se stále více využívalo jako politický nástroj. Po vojen-

ském dobytí určitého území docházelo často k tomu, že vítězové asimilovali do svého panteonu panteon poraženého národa; vítězná království a říše byly často podporovány božstvy a kněžími poražených.

Osobní bůh Náboženství uspokojovalo mnohé potřeby našich dávných předků a poskytovalo jim vzory, podle nichž si mohli organizovat svůj život – pomocí obřadů, rituálů a posvátných zákazů. Nabízelo jim i prostředky, díky nimž si mohli představit své místo ve vesmíru. Dá se proto náboženství vysvětlit jako čistě sociální artefakt? Mnozí by mohli namítnout, že jde o mnohem víc. Po staletí lidé čelili odpůrcům svého náboženství, kvůli obraně svého práva na uctívání vlastního boha či bohů byli pronásledováni a zabíjeni. I dnes, kdy je svět zřejmě mnohem materialističtější než kdy dřív, uvádějí více než tři čtvrtiny lidstva, že mají nějaké náboženské přesvědčení. Zdá se, že náboženství je nutnou součástí lidské existence, stejně důležitou pro život jako třeba schopnost používat jazyk. Ať už jde o intenzivní osobní zkušenost – vnitřní uvědomění si boha –, nebo o způsob nacházení významu a smyslu, získání výchozího bodu pro veškeré

012-015_Introduction_CZ.indd 12

životní snažení, ve všech případech se zdá být náboženství zásadní na osobní i společenské úrovni.

Počátky O náboženstvích prvních lidských společností víme z materiálních pozůstatků, které po sobě zanechaly, i z legendárních příběhů pozdějších civilizací. Kromě toho izolované kmeny na odlehlých místech (amazonský prales v Jižní Americe, indonéské ostrovy, části Afriky) stále praktikují náboženství, o nichž se domníváme, že zůstala po tisíciletí z velké části nezměněna. Součástí těchto prvotních náboženství bývá často víra v jednotu přírody a ducha, která neoddělitelně spojuje lidi s okolním prostředím. Jak se raná náboženství vyvíjela, stávaly se jejich obřady a kosmologie

Všichni lidé potřebují bohy. Homér


ÚVOD 13

stále propracovanějšími. Prvotní náboženství pravěkých nomádů a polonomádů otevřela cestu pro starověká náboženství, a ta zase pro náboženství klasických civilizací. Jejich představy se dnes často považují za pouhé legendy a odsouvají se do sféry „mytologie“, ale mnohé prvky těchto starověkých narativních tradic přetrvávají dodnes v současných náboženstvích. Náboženství se dále přizpůsobovala novým dobám, pokroku, staré představy byly absorbovány do náboženství následující společnosti a objevovala se také náboženství nová, s odlišnými pravidly a rituály.

Od starověku do současnosti Stanovit u mnohých náboženství přesně dobu, kdy začala existovat, je obtížné. Jejich kořeny leží v pravěku, zatímco prameny popisující jejich počátky mohou pocházet z mnohem pozdější doby. Přesto se předpokládá, že nejstarším dodnes existujícím náboženstvím je hinduismus. Jeho kořeny vyrůstají z lidových náboženství indického subkontinentu, která byla spojena v písemné podobě ve védách již v 13. století př. n. l. Z této védské tradice vzešlo nejen pluralistické náboženství, které dnes známe jako hinduismus, ale rovněž džinismus, buddhismus a později též sikhis-

mus, který se objevil v 15. století. Ve stejné době se vyvíjely další názorové systémy na Východě. Od 17. století př. n. l. vytvářely různé čínské dynastie své národní státy a říše. V nich se rozvíjela tradiční lidová náboženství a uctívání předků, které byly později zakomponovány do filozofičtějších názorových systémů taoismu a konfucianismu. Ve východním Středomoří se stále ještě praktikovala dávná egyptská a babylonská náboženství, když se začaly budovat městské státy v Řecku a Itálii, které si vytvořily své vlastní mýty a panteony bohů. Dále na východ, v Persii, už v té době existoval zoroastrismus, první známé velké monoteistické náboženství. Objevil se judaismus jako první z abrahámovských náboženství, po něm následovalo křesťanství a islám. Mnohá náboženství uznávají zvláštní význam jedné nebo několika osob jako zakladatelů víry: může jít o ztělesnění boha (Ježíš, Kršna) nebo o osoby, jimž se dostalo speciálního božího zjevení (Mojžíš, Muhammad). Náboženství v moderním světě se dále vyvíjejí společně s pokrokem ve společnosti, i když někdy jen zdráhavě; často dochází k jejich dělení do různých směrů. Především v 19. a 20. století se začala objevovat


některá zdánlivě nová náboženství, která však vždy nesla stopy jiných, déle existujících náboženství.

Prvky náboženství Lidská historie byla svědkem vzestupu a úpadku nesčetných náboženství s odlišnými představami, rituály a mytologií. I když se některá sobě navzájem podobají a považují se za různé větve vycházející ze společné tradice, existuje mnoho kontrastních a vzájemně si odporujících náboženských systémů. Některá náboženství mají třeba velký počet bohů, zatímco jiná, zejména modernější hlavní náboženství, jsou monoteistická. Velké rozdíly mezi různými náboženstvími

Nemá smysl zakrývat, že naše náboženské potřeby jsou silné. Bez jejich uspokojení nenalezneme duševní klid. Isaac Hecker, římskokatolický kněz


14 ÚVOD

panují například v názorech na posmrtný život. Ke zkoumání podobností a odlišností mezi jednotlivými náboženstvími však můžeme identifi kovat určité prvky, které jsou společné skoro pro všechna náboženství. Tyto aspekty – způsoby, jimiž se projevují názory a praktiky určitého náboženství – jsou tím, co britský spisovatel a náboženský filozof Ninian Smart označoval jako „dimenze náboženství“. Asi nejzřetelnějšími prvky, které můžeme použít k identifi kaci a porovnání různých náboženství, jsou dodržované rituály víry. Patří k nim modlení, pouť, meditace, posvícení a půst, oblečení a pochopitelně obřady a rituály. Zjevné jsou rovněž fyzické aspekty náboženství, artefakty, relikvie, místa bohoslužeb a svatá místa. Méně zjevný je subjektivní prvek náboženství – jeho mystické a emoční aspekty, způsob, jak věřící pociťuje náboženství například při dosažení extáze, osvícení či vnitřního klidu, nebo při vytváření osobního vztahu k bohu. Další charakteristikou většiny náboženství je mytologie neboli příběhy, které ho doprovázejí. Může jít o jednoduchou ústní tradici nebo o propracovanější sadu spisů, v obou případech často zahrnující příběh o stvoření a historii bohů, světců nebo proroků s podoben-

stvími, jež ilustrují a posilují názorový systém daného náboženství. Každé existující náboženství má svou sbírku posvátných textů, které vyjadřují jeho hlavní myšlenky a vyprávějí historii jeho tradice. Tyto texty se zpravidla používají při pobožnostech a vzdělávání, v mnoha případech se o nich tvrdí, že pocházejí přímo od příslušného božstva. Kromě těchto příběhů existuje v mnohých náboženstvích propracovanější a systematičtější složka, která vysvětluje fi lozofické pozadí a doktrínu daného náboženství a podrobně vykládá jeho charakteristickou teologii. Některé z těchto pomocných textů získaly postupně kanonický status. Dále často existuje určitá

Jakou víru bude člověk vyznávat, je historickou náhodou, stejnou jako to, kterým jazykem bude hovořit. George Santayana, španělský filozof


etická složka víry s pravidly chování a zákazy a společenská složka, která vymezuje instituce náboženství a společnosti, s níž je spojeno. Podobná pravidla bývají v typickém případě stručná – například Desatero v judaismu a křesťanství nebo ušlechtilá osmidílná stezka v buddhismu.

Náboženství a morálka Pro mnohé víry a náboženství na celém světě je zásadní rovněž myšlenka dobra a zla. Náboženství často prostřednictvím těchto myšlenek poskytuje společnosti morální vedení. Hlavní světová náboženství se liší v definici toho, co tvoří „dobrý život“. V názorových systémech jako konfucianismus či buddhismus je hranice mezi morální filozofií a náboženstvím velmi nezřetelná. Objevily se však určité základní morální kodexy, o nichž se dá říci, že jsou skoro univerzální. Náboženské zákazy, přikázání apod. zajišťují uposlechnutí boží vůle, ale tvoří též rámec pro společnost a její zákony, umožňující lidem, aby žili pospolu v klidu a míru. Duchovní vedení, které v mnohých velkých náboženstvích připadlo prorokům, jimž se dostává rad přímo od bohů, se postupně přeneslo na kněžstvo, tedy na ty, kteří bohům slouží a jsou jim nejblíže. Kněžstvo se stalo nepostradatelnou


ÚVOD 15

součástí mnohých společenství a v některých náboženstvích získalo dokonce značnou politickou moc.

Smrt a posmrtný život Většina náboženství reaguje na ústřední lidský strach ze smrti příslibem určitého typu pokračující existence či posmrtného života. K východní tradici patří víra, že duše se po smrti reinkarnuje do nové fyzické podoby, zatímco jiná náboženství se domnívají, že duše je po smrti souzena a poté zařazena do nehmotného nebe či pekla. Cíl dosáhnout vysvobození z cyklu smrti a znovuzrození, nebo získat nesmrtelnost povzbuzuje věřící, aby dodržovali pravidla své víry a dočkali se tak „věčného života“.

Konflikty a historie Náboženství na jedné straně nepochybně posilovala soudržnost ve společnostech, ale stejně často se stávala i zdrojem nebo příčinou konfliktů. I když všechna hlavní náboženství považují mír za základní lidskou hodnotu, mohou také za určitých okolností ospravedlňovat použití síly, například při obraně víry nebo k rozšíření vlastního vlivu. V dějinách poskytlo náboženství opakovaně záminku k nepřátelství mezi mocnostmi. Ačkoliv se tolerance považuje rovněž za ctnost, kacíři a bezvěrci byli často za své názory církvemi pronásledováni a náboženství se stalo záminkou i k (naštěstí) nezdařeným pokusům o genocidu, jako byl třeba holocaust.

Zpochybňování víry

Náboženství, umění i vědy jsou větvemi stejného stromu. Albert Einstein

Mnozí významní myslitelé vybavení moderními nástroji humanistické fi lozofie a vědy začali v konfrontaci s negativními aspekty náboženské víry zpochybňovat samotnou oprávněnost náboženství. Argumentovali tím, že existují logické a nezpochybnitelné kosmologie založené nikoli na víře, ale na důkazech, takže náboženství ztrácí v moderním světě význam. Nové fi lozofie, jako třeba marxismus-leninismus, považovaly náboženství za negativní sílu ve vývoji


lidstva. Výsledkem byl vznik států s komunistickým zřízením, které byly nepokrytě ateistické a protináboženské.

Nové směry V reakci na společenské změny a vědecký pokrok se některá starší náboženství přizpůsobila modernímu světu nebo rozdělila do několika myšlenkových směrů. Naproti tomu jiná náboženství změny zarytě odmítla s tím, že jde o kacířský pokrok ve stále racionálnějším, materialističtějším a bezbožnějším světě. Fundamentalistická hnutí v křesťanství, islámu a judaismu získala mnoho stoupenců, kteří zavrhují liberální hodnoty moderního světa. Ve stejné době pociťují mnozí lidé nedostatek spirituality v moderní společnosti a obracejí se k charismatickým směrům v hlavních náboženstvích nebo k četným novým náboženským hnutím, jež se objevila během posledních dvou set let. Další lidé, ovlivnění hnutím New Age z konce 20. století, znovu objevili některé dávné víry, případně hledali exotičnost tradičních náboženství bez spojení s moderním světem. Hlavní světová náboženství však přesto pokračují ve svém růstu. I dnes se dá jen málo zemí na světě označit za skutečně sekulární společnosti. ■


PRVOTN PŘEDSTA OD PRAVĚKU

016_017_Ch1_Op_Primal_CZ.indd 16


NÍ AVY 016_017_Ch1_Op_Primal_CZ.indd 17


18 ÚVOD Prvotní náboženství, nazývaná tak proto, že se objevila jako první, praktikovali lidé po celém světě. Představují klíč k vývoji všech moderních náboženství a některá jsou dodnes aktivní.

Póníové (Pawnee) si vytvářeli posvátná místa tak, že stavěli miniaturní verze kosmu.

Waraové věří, že prostřednictvím jejich pouta s bohy je vše propojeno.

Ústřední částí náboženství indiánů kmene Hupa byly rituály k obnově života a zachování světa. Kečuové a Ajmarové věřili, že duchové jejich zemřelých předků dále žijí, aby je vedli.

Aztékové a Mayové přinášeli lidské oběti, aby uspokojili touhu svých bohů po krvi.

N

aši dávní předkové, lovci a sběrači, se domnívali, že přirozený svět má nadpřirozenou povahu. Vyjadřovala to jejich nezlomná víra, že zvířata, rostliny, všechny přírodní objekty a síly mají stejně jako lidé ducha. Tento animistický pohled na svět považuje člověka za součást přírody, neodděluje ho od ní. Aby mohl člověk žít v souladu s přírodou jako její součást, musí mít úctu k duchům. Mnozí dávní lidé se snažili vysvětlit svět pomocí božstev spojených s určitými přírodními jevy. Například na každodenní východ

Podle Dogonů je v každé věci obsažen vesmír jako mikrokosmos.

slunce lze nahlížet jako na uvolnění z temnoty noci, kontrolované slunečním bohem. Obdobně byla jejich vlastní božstva přiřazována přírodním cyklům, jako jsou měsíční fáze či střídání ročních dob, které byly pro udržení života těchto lidí nesmírně důležité. Stejně jako si většina kultur vytvořila kosmologii vysvětlující fungování vesmíru, zařadila rovněž do svého názorového systému nějakou verzi příběhu o stvoření světa. Často šlo o analogii s lidským rozmnožováním, kdy mateřská bohyně porodila svět, jehož otcem byl v některých

018-019_Ch_1_Intro_CZ.indd 18

případech cizí bůh. Občas byla tato rodičovská božstva ztotožňována s rozličnými zvířaty nebo přírodními prvky, případně nabývala podoby matky země a otce nebe.

Obřady a rituály Názorové systémy většiny prvotních náboženství obsahovaly určitou formu posmrtného života. V typické podobě se vztahovala k existenci nějaké říše oddělené od fyzického světa, místa bohů a mytických bytostí, kam odcházejí duše zemřelých. Některá náboženství pokládala za možné, že s touto jinou říší lze


PRVOTNÍ PŘEDSTAVY 19 Podle Baigů nás bohové stvořili jako strážce půdy.

Sámové věřili, že jejich šamani mají schopnost navštěvovat jiné světy.

Ainuové věří, že vše, dokonce i kámen, má duši.

Maorové a další polynéské národy vysvětlují původ smrti.

Chewongové věří, že naším smyslem je vést dobrý život a žít v harmonii.

V náboženství Sanů se proplétá reálný a nadpřirozený svět.

Aboridžinci vidí ve snění trvale přítomné stvoření.

komunikovat a kontaktovat duše předků kvůli radám. Šamani či „medicinmani“, tvořící specifickou kategorii svatých osob, měli schopnost do této říše cestovat a kontaktem s duchy či přímo tím, že do nich duchové vstoupili, získávat své mystické léčivé schopnosti. Dávní lidé věnovali pozornost rovněž přechodovým rituálům v průběhu života. Ty se vyvinuly společně se střídáním ročních období v rituály spojené s ochrannými duchy a božstvy. Myšlenka potěšit bohy, a zajistit si tak úspěch při lovu nebo v zemědělství, se stala inspirací pro

rituály uctívání a v některých kulturách i pro obětování, kdy se bohům nabízel život oběti výměnou za život, který dali bohové lidem. Další z klíčových rolí v náboženských praktikách prvních kultur hrál symbolismus. Při obřadech se používaly masky, talismany, modly a amulety, o nichž se věřilo, že do nich vstupují duchové. Určitá území se považovala za nábožensky významná. Některé komunity si vymezovaly svatá místa a posvátné pohřební okrsky, jiné budovaly svá stavení a vesnice k obrazu vesmíru. Několik málo z těchto prvotních

018-019_Ch_1_Intro_CZ.indd 19

Obyvatelé ostrova Tikopia slouží bohům v obřadu zvaném Dílo bohů.

náboženství dodnes přetrvává u stále menšího počtu příslušníků některých kmenů v těch částech světa, které dosud zůstávají nezasaženy západní civilizací. V některých případech došlo k pokusům o jejich znovuoživení domorodci, kteří se snaží o obnovení ztracených kultur. Moderním očím se sice mohou zdát jejich názorové systémy při zběžném pohledu primitivní, ale jejich stopy lze stále vysledovat ve velkých náboženstvích, která se vyvinula v moderním světě, i v hledání spirituality, jak ho známe v hnutí New Age. ■


20 V KONTEXTU

NEVIDITELNÉ SÍLY PŮSOBÍ ABY MĚL SVĚT SMYSL

HLAVNÍ VĚŘÍCÍ /Xamové KDY A KDE OD PRAVĚKU, subsaharská Afrika POZDĚJI 44000 PŘ. N. L. V jeskyni v provincii KwaZulu-Natal jsou zanechány nástroje téměř identické s těmi, které používají moderní Sanové. 19. STOL. Německý filolog Wilhelm Bleek zaznamenává sanské příběhy zděděné po předcích. 20. STOL. Vznikají vládně podporované programy přesvědčující Sany, aby přešli od lovectví a sběračství k usedlému zemědělství. 1994 Sanský vůdce a léčitel Dawid Kruiper přináší rostoucí kampaň za práva Sanů a jejich pozemkové nároky na půdu OSN.

O

tázka, proč lidé nejprve rozvíjejí myšlenku o světě existujícím mimo viditelný svět, v němž žijeme, je složitá. Lidé v raných společnostech byli motivováni potřebou dát světu kolem sebe nějaký smysl, a protože nenacházeli smysl kolem sebe, hledali jej ve světě nadpřirozeném, kde se vše dalo vysvětlit působením bohů. Především šlo o nebezpečí a neštěstí, kterým museli čelit, stejně jako o zajištění nezbytných životních potřeb. Odpovědi na své otázky hledali lidé v říši, která je neviditelná, ale ovlivňuje jejich životy.

020-023_UnseenForces_CZ.indd 20


PRVOTNÍ PŘEDSTAVY 21 Viz též: Animismus v raných společnostech 24–25 ■ Moc šamanů 26–31 ■ Žít po způsobu bohů 82–85 ■ Racionální svět 92–99

Myšlenka o světě duchů se často spojuje se spánkem a smrtí a s hranicí mezi jimi a vědomím, kterou lze připodobnit k přírodnímu jevu noci a dne. V této „soumračné“ zóně mezi spánkem a bděním, životem a smrtí, světlem a tmou, se nacházejí sny, halucinace a stavy změněného vědomí, které naznačují, že viditelný hmotný svět není jediný a že existuje rovněž jiný, nadpřirozený svět, jenž je nějak silně propojen s naším a ovlivňuje ho. Snadno si představíme, jak vznikla myšlenka, že obyvatelé tohoto jiného světa nejen ovlivňují naši mysl a činy, ale rovněž vstupují do zvířat, dokonce i do neživých objektů, a způsobují ony nevysvětlitelné přírodní jevy tolik zasahující do života lidí.

■

Stvořeni k záměru 32

teček, mřížek, klikatých čar nebo vlnovek, které vznikají uvnitř oka mezi bděním a spánkem nebo mezi normálním viděním a halucinací. Samotné malby pak představují prostupný závoj mezi fyzickým a duchovním světem. Paleolitických lovců a sběračů se už bohužel nemůžeme zeptat na jejich představy nebo vysvětlení a rituály spojené s těmito dávnými jeskynními malbami, ale v devatenáctém století bylo ještě možné zaznamenat kulturní a náboženské představy jihoafrických /Xamů. Příslušníci této dnes již vymřelé rodové skupiny sanských lovců a sběračů tvořili ze stejných důvodů jeskynní malby, které připomínaly ty z doby kamenné. ››

Setkání světů Postavy lidí, zvířat a lidsko-zvířecích kříženců na paleolitických jeskynních malbách často zdobí vzory, které se dnes považují za znázornění tzv. entoptických vjemů – optických efektů v podobě

Už od pravěkých časů obnovují Sanové své skalní malby a předávají dalším generacím jejich příběhy a myšlenky.

Přírodní jevy jako počasí a střídání ročních dob jsou mimo naši kontrolu.

Kolem nás je nebezpečí, které způsobuje nemoc a smrt.

Neviditelné síly působí. Bouřkový pták fouká svůj vítr do hrudníků lidí a zvířat a bez tohoto větru bychom nemohli dýchat. Africký mýtus


S duchy se setkáváme na nebi, na zemi, ve zvířatech nebo v ohni.

Naší potravy, rostlin a zvířat, je někdy hojnost, jindy nedostatek.


22 ABY MĚL SVĚT SMYSL Duchovní život /Xamů nabízel živoucí paralelu k náboženským idejím, jež archeologové připisovali prvním moderním lidem. Dokonce i „mlaskavky“ v jazyce /Xamů (vyjadřované znaky jako „/“ naznačujícími mlasknutí jako výraz nesouhlasu) se považují za přeživší pozůstatek z nejstaršího jazyka lidstva.

/Kaggen (známé též jako Kudlanka) se svou rodinou. Dělilo se o něj s hojností lovné zvěře a s duchy mrtvých včetně duchů První rasy, společenství smíšených zvířat-lidí se schopnostmi tvarovat, proměňovat a tvořit. /Xamové věřili, že tyto bytosti byly prvními obyvateli naší planety.

Úrovně kosmu

Základní síly

Mytologie všech Sanů je založena na jejich lokálním prostředí a na myšlence, že existuje přirozený i nadpřirozený svět, které jsou navzájem velmi hluboce propojeny. V jejich tříúrovňovém světě leží říše duchů nad i pod středním neboli přirozeným světem, v němž žijí lidé. Každá úroveň těchto světů je z ostatních přístupná a cokoli se odehraje v jedné úrovni, ovlivní to, co se stane v jiné. Lidé se speciální mocí mohou navštívit horní neboli nebeskou říši a také putovat pod vodu nebo pod zemský povrch do dolní říše duchů. Podle /Xamů obývalo horní svět stvořitelské a lstivé božstvo

V mýtech /Xamů získávají různé prvky přírodního prostředí nadpřirozený význam nebo jsou personifi kovány jako duchové. Nadpřirozené postavy mohou mít podobu zvířat žijících v okolí, jako třeba oryx, surikata nebo kudlanka. Stvořitel /Kaggen, který dal ve snu vzniknout světu, používal zpravidla lidskou podobu, ale mohl se proměnit téměř v cokoli jiného, nejčastěji do kudlanky nebo oryxe. Ačkoli byl ochráncem lovných zvířat, proměňoval se občas v jedno z nich, aby se nechal zabít a nasytil lidi. Na lidi První rasy se pohlíželo s úctou a bázní, nebyli však uctíváni v náboženském smyslu.

Má matka vyprávěla, že děvče (z První rasy) vložilo ruce do popela ze dřeva, vyhodilo ho do nebe, a tak vznikla Mléčná dráha. Africký mýtus

Sanové se nemodlili ani ke /Kaggenovi, ačkoli jejich šamani, jako byl třeba //Kabbo (viz rámeček na protější straně), se mohli u /Kaggena přimlouvat za zajištění úspěšného lovu. Protože /Kaggen byl lstivým božstvem, jsou mnohé mýty, které se týkají jeho osobně nebo jeho rodiny, spíše humorné než zbožné. Dokonce i klíčový mýtus o stvoření prvního oryxe obsahuje scénu, v níž neúspěšný /Kaggen dostane výprask od rodiny surikat. Postavami v příbězích vysvětlujících okolnosti jejich vzniku a důvody, proč se chovají tak, jak se chovají, se stávaly rovněž důležité základní síly a nebeská tělesa. Například děti První rasy vyhodily vzhůru na nebe spící slunce, takže světlo vyzařující z jeho podpaží začalo ozařovat svět. Jedna dívka z První rasy stvořila hvězdy tak, že do nebe vyhodila popel z ohniště. Déšť nebyl považován za přírodní Přírodní jevy jako zatmění, které možná žádný žijící příslušník Sanů nikdy neviděl, se dají vysvětlit příběhy předávanými v jejich bohaté orální tradici.



PRVOTNÍ PŘEDSTAVY 23

Před dávnými časy byli paviáni malí lidé jako my, ale nezbednější a hašteřivější. Africký mýtus

jev, nýbrž za velké zvíře. Silná bouře byla déšť-býk a mírný deštík déšť-kráva. Zvláštní lidé se schopností přivolat déšť, jako třeba //Kabbo, podnikali nadpřirozenou cestu k plnému napajedlu, aby přivolali déšť-krávu a přivedli ji po nebi zpátky na místo, které potřebovalo vodu. Tam byla „zabita“ a její krev a mléko spadly v podobě deště na zem. V suché pouštní krajině, kde žili /Xamové, byl déšť životně nezbytný. Byl základní podmínkou opětovného naplnění nepříliš četných napajedel, mezi nimiž se /Xamové pohybovali a která byla navzájem propojena komplexní sítí příběhů a mýtů zvaných kukummi, jež připomínají snění australských Aboridžinců (str. 34–35).

stavu vnímání pro ty osoby, které mají nadpřirozenou schopnost známou jako !gi, již propůjčuje lidem a zvířatům jejich stvořitel. Hlavním náboženským rituálem, v němž mohou Sanové využít tuto schopnost ke vstupu do světa duchů, je tanec v transu. V transu pak mohou prosit o životy nemocných a vrátit se s léčivou mocí, jež jim umožní vyhnat šípy nemoci vystřelené mrtvým z jiného světa. /Xamové se modlili k měsíci a hvězdám, aby jim umožnily přístup k duchovní síle a přinesly štěstí při lovu. Když /Xamové dosáhli změněného stavu vědomí, věřilo se, že jsou přechodně mrtví a jejich srdce se proměnila ve hvězdy. Lidé byli s hvězdami propojeni tak úzce, že když nějaká osoba skutečně zemřela, „hvězda cítí, že naše srdce upadlo, (a) hvězda kvůli tomu padá dolů. Neboť hvězdy znají čas, kdy zemřeme.“ V představách /Xamů jsou po smrti vzájemné vazby mezi světy lidské zkušenosti, duchů a přírodních jevů ještě zřetelnější. O vlasech zesnulé osoby se věřilo,

Vstup do jiných světů Mnohé aspekty přírodního světa popisované v příbězích /Xamů zdůrazňují vzájemné vztahy nadpřirozených bytostí a lidí – jaký mají nadpřirozené bytosti zájem o tento svět a jak je naopak mohou lidé ovlivnit a uspokojit. Všichni Sanové věří, že říše duchů jsou přístupné ve změněném


Kabboův snový život Mnohé informace, které máme o náboženských představách Sanů, pocházejí od muže jménem //Kabbo. Šlo o jednoho z několika Sanů, kteří byli v 70. letech 19. století propuštěni z vězení do péče dr. Wilhelma Bleeka, jenž si přál naučit se jejich jazyku a studovat jejich kulturu. Uvězněni byli tito Sanové např. za krádež ovce, kterou chtěli nasytit své hladovějící rodiny. //Kabbo vyprávěl o „svých“ napajedlech, mezi nimiž se pohybovala jeho rodina v poušti

Připisování „lidských“ vlastností zvířatům, například zvědavost surikatám, je hlavní částí prvotního mýtu, kolem něhož se spřádají příběhy o tom, jak se svět stal takovým, jaký je.

že se mění v mraky, které pak chrání lidi před slunečním žárem. Smrt se popisovala v základních pojmech: „vítr“ existující uvnitř každého člověka odvane po smrti jeho stopy, a tím se stane přechod mezi světem živých a světem mrtvých definitivní. Pokud by stopy zůstaly, „zdálo by se, že stále žijeme“. ■ v centrální části Kapské kolonie, a o tom, jak tábořili v určité vzdálenosti od napajedel, aby nevyplašili zvířata, která se tam přišla napít brakické vody. Wilhelm Bleek o něm řekl: „Tato mírná stará duše se zdá být ztracena ve svém vlastním snovém životě.“ Jméno //Kabbo opravdu znamená „sen“. Bůh /Kaggen stvořil svět ve snu a //Kabbo k němu měl zvláštní vztah; jako /Kaggen-ka !kwi, „kudlankový muž“, byl schopen vstoupit do snového stavu, v němž mohl využívat schopnosti jako přivolání deště, léčení či lovecká kouzla.


24

I KÁMEN MÁ DUŠI RANÝ ANIMISMUS

V KONTEXTU

Všechno na světě obsahuje ducha.

HLAVNÍ VĚŘÍCÍ Ainuové KDE Hokkaidó, Japonsko

Také lidské bytosti jsou pouze nádobou pro ducha.

DŘÍVE 10000–300 PŘ. N. L. Na ostrově Hokkaidó žije neolitický lid kultury Džómon, vzdálení předkové Ainuů, který zřejmě uctíval klanová božstva.

Duchové jsou nesmrtelní.

600–1000 Pobřeží Hokkaidó obsazují ochotští lovci a sběrači. S některými jejich rituály, například uctíváním medvěda, se později setkáváme u Ainuů.

Nejdůležitějšími duchy jsou bohové.

700–1200 Ochotská kultura se mísí s kulturou Satsumon, vzniká kultura Ainu. POZDĚJI 1899–1997 Ainuové jsou nuceni začlenit se do japonské kultury; mnohé jejich náboženské praktiky jsou zakázány. 2008 Ainuové jsou oficiálně uznáni jako původní národ s osobitou kulturou.

024-025_Ainu_CZ.indd 24

Obřady, písně a obětiny dávají bohům význam v jiném světě.

Pokud se k bohům chováme dobře, poskytnou nám jídlo.

S

lovo „Ainu“ znamená „lidská bytost“ a odkazuje k původním obyvatelům Japonska, kteří dnes žijí především na ostrově Hokkaidó. Ainuové mají těsné kulturní vazby s dalšími obyvateli severních pobřeží Tichého oceánu – sibiřskými národy (například Čukčové, Korjaci, Jupikové) a Inuity z Kanady a Aljašky. Tyto národy mají zejména společný animistický pohled na svět, v němž každá existující bytost i každý předmět mají ducha, který může sám jednat, mluvit a chodit. Věří rovněž, že duchovní a fyzický svět jsou odděleny jen tenkou a průchozí hranicí. Ainuové považují tělo za pouhou schránku pro ducha; po smrti duch odchází ústy a nosními dírkami do onoho světa, kde se znovu zrodí jako kamuy. Tento výraz znamená jak „bůh“, tak „duch“. Když kamuy v onom světě zemře, zrodí se znovu v tomto. K reinkarnaci dochází podle jejich tradice vždy v rámci stejného druhu a pohlaví – například muž bude pořád mužem. Kamuy mohou být zvířata, rostliny, nerosty, geografické či přírodní jevy nebo dokonce i nástroje a náčiní zhotovené lidmi. Protože se všichni duchové, včetně duchů neživých předmětů, považují


PRVOTNÍ PŘEDSTAVY 25 Viz též: Žít po způsobu bohů 82–85

■

Zbožnost prostřednictvím púdži 114–115

Náčelník Ainuů provádí obřad na počest ducha zabitého medvěda, který se vrací do božského světa – fotografie z roku 1946.

za nesmrtelné, může se po smrti dům zemřelé osoby spálit, aby se zajistilo, že jeho či její kamuy si je může vzít s sebou do nového domova na onom světě. Stejně tak se mohou rozbít všechny nástroje a vybavení (aby se uvolnily duchové uvnitř) a pohřbít společně s tělem, aby se daly na onom světě znovu používat.

Síla slov Některé kamuy hrají roli v nadpřirozeném i lidském světě. Kotan-kur-kamuy je například stvořitelským bohem, ale zároveň bohem vesnice a podle tradice se může na Zemi objevovat v podobě kalouse ušatého. Lidé a kamuy mají velmi těsný vztah – tak těsný, že se kamuy popisují jako „bohové, s nimiž se můžeš hádat“. Ke kamuy se lze modlit s použitím zvláštních vyřezávaných modlicích hůlek, ale rituální vztah je založen spíše na vzájemné úctě a správném chování než na pobožnostech samotných.

Pokud někdo rozzlobil boha nedbalostí nebo nedostatkem úcty, musí provést obřad, v němž vyjádří svou lítost. Jestliže ale někdo prokazuje bohu veškerou úctu, provádí všechny potřebné obřady, ale přesto má pořád jen smůlu, mohou Ainuové požádat bohyni ohně Fuchi, aby donutila boha k omluvě a nápravě. V představách Ainuů jsou duchy i slova a používání slov je

Obřady odesílání ducha

Budu se navždy vznášet nad lidmi a pořád střežit zemi lidí. Píseň Sovího boha

024-025_Ainu_CZ.indd 25

V tradičním životě Ainuů měly ústřední postavení lovecké rituály. Používaly se k usmíření bohů, kteří navštěvovali svět v podobě zvířat. Na oplátku za obětiny a obřady zanechávali po sobě bohové dar v podobě svých zvířecích těl. Po zabití a snědení medvěda prováděli Ainuové obřad vyslání ducha iomante. Duch medvěda – uctívaný jako

jedním z darů, které mají lidé, nikoli však bohové a věci. Slova se mohou používat k jednání s bohy nebo rozličnými věcmi a také k potěše bohů. Například epické písně Ainuů známé jako kamuy yukar neboli „písně bohů“ se zpívají v první osobě, více z pohledu kamuy než z pohledu lidí, a tvrdí se, že kamuy mají potěšení z toho, když přihlížejí, jak lidé tančí a zpívají písně bohů. ■ horský bůh Kimun-kamuy – byl pohoštěn jídlem a vínem, pobaven tanci a písněmi. Do vzduchu se střílely šípy, aby pomohly návratu ducha do božského světa, kde pozve další bohy, aby se s ním podělili o dary (saké, losos a posvátné vyřezávané vrbové hůlky), jimiž byl uctěn na Zemi. Obřad vyslání ducha iwakte se praktikoval také pro rozbité nástroje a předměty, které se přestaly používat.


16 12:36 PM Výtažková Výtažková černá erná

Recommend Documents