15 Id' h h -k o Y' d Yd o

15

Y' dDveYd cu mId' a yc h'~teGhRl-k uaprlro o

o

ROČNíK 32

. CENA3 Kčs Foto V.

Holič

E OZELEŇ­ pši ŽiVOTNí

•• •• •• •• •• •• •• •• •• •• ••• •• •• ••• •••• •• • ,• •• •• ••• •• •• •• •

...

:

.• • • • :

•

technik ů a pří rodovědců zábavně naučný čtrnáctideník pro chlapce a děv ­ čata, nositel vyznamenáni Za zásluhy o výstav-

ABC mladých

• • • •

.•

• : • Fučíka a zlatou medailí Pionýrské organizace E. Thiilmanna. •

bu a Za vynikající práci, vyznamenaný zápisem do Knihy cti ÚV SSM, čestným odznakem Julia ústřední

Vydává

rada Pionýrské organizace

SSM v Mladé frontě. Šéfredaktor V. Toman • Zást. šéfredaktora prom . biol. K. Dunda • Přírodní vědy prom. b iol. H. Kholová, CSc . • Technika - PhDr. R. Baudis. I. Floriánová, M . Pilný, N. Synková. Zpravodajství - H. Škodová. ing. Z. Martinová • Grafic:ká úprava Z. Kocourková. I. Holičová • Sekretariát V. Bartáková, I. Koutná Rozšiřuje

PNS. Informace o

předplatném

podá

a objednávky přijímá každá a dministrace PNS, pošta, doručovatel a předplatitelská střediska. Objednávky ústřední

dQ

zahraničí

vyřizuje

PNS

expedice a dovoz tisku Praha, závod

01, administrace vývozu tisku. Kovpakova 26.

16000 Praha 6 . Návštěvní dny: středa 7,00 15,00 hod., pátek 7,00 - 13,00 hod. Cena výtisku 3 Kčs, roční předplatné 72 Kčs. Tiskne Svoboda, graf. zá vody, n . p., závod 5, Praha 10-Malešice. PS 4703 ~ Mladá fronta 1988 Redakce ABC, Dům dětského a mládežnického tisku SSM, Radlická 61, 150 02 Praha 5-Radlice. Telefon 54 49 41-8, sekretariát 54 43 27. Telex 123302. 15.

2

číslo

vyšlo 15. 4. 1988

• • • : • • •

•

• • : • .• • • • • _:

••

Sedm

statečných

Dulan Petráček a Milol Kunc jsou třináctiletí kluci ze Smiřic. Občas se scházejí, aby si zahráli dámu . Jednou je z této jejich zábavy vyrušil poplašený křik paní Miillerové, která bydlí v domě o patro výš. Její roční Ivánek byl v bezvědomí. Zatímco zděšená maminka sháněla lékařskou pomoc, Dušan s Milošem vběhli do jejího bytu a dýcháním z úst do úst i masáží srdce poskytli kloučkovi první pomoc. Lékař pak konstatoval , že z vysoké teploty došlo k srdeční křeči. Pohotoví pionýři zachránili Ivánkovi život. . Zdeněk Burda je z Nového Jičína . Hraje kopanou a s ostatními členy rybářského kro~ žku, který pracuje při okresním domě pionýrů a mládeže, vysedává u vody. V létě jel na prázdniny k babičce, a protože voda je jeho živel, trávil i tady většinu času u Jizery. Osmiletá Marcelka se odvážně pustila doprostřed řeky, ale její síly nestačily, proud ji strhl. Zdeněk skočil do vody a Marcelku vytáhl. Dva dvanáctiletí Petrové. Palínek a Kos. z Prahy-Uhříněvsi si vyjeli na kolech na malý výlet. Jejich pozornost u Poleského rybníka upoutal neobvyklý předmět - zakrvácená kabelka . Chtěli se sami vydat po stopě, ale pak raději naskoč i li na kola a ujížděl i co nejrychleji k nejbližší stanici Veřejné bezpečnosti. Za chvíli už k rybníku uháněl žlutobílý vůz . Netrvalo dlouho a příslušníci objevili ženu, která se pokusila o sebevraždu . Vráťovi Rozhoňovi z Horní Bělé je teprve deset let. Pilně navštěvuj e odd íl M ladých požárníků , ale stejně rád si hraje, jako každý kluk. Hned u domu, kde byd lí, je rybn ík a ten bývá eldorádem klukovských her. Stejně tomu bylo i na jaře, kdy si tu Vráťa hrál s kamarádem Honzou . Jenže Honzík se nějak neopatrně nahnu I nad vodu , snad uklouzl, možná zakopl, kdo ví, událo se to tak rychle! Vráťa najednou postřeh I, že je Jenda ve vodě, v hloubce dva a půl metru a neumí plavat. Ani na chvil i čku nezaváhal a Honzu vytáhl. Šárka Kopperová z Pardubic si hrála na dvorku, když její sestra celá vyplašen á přiběhla, že na Dittu doráží tQulavý pes . Šárka vyběhla na ulic i. Ditta v ná ruč í tiskla svého psíka a na ni vztekle vyskakoval velký boxer. Snad odvaha nebo Šárčina rozhodnost, její panovačný hlas i rána , kterou přidala , způsobily, že boxer odběhl , ale do krve pokousa ná Ditta musela k lékaři. Toulavého I;?oxera se ujalo veterinární zařízen í. Všech šest chla~ců i dvanáctiletá Sárka se se~li na ústředním výboru SSM v pracovně předsedy ústřední rady PO SSM a tajemníka UV SSM Jaromíra Meitnera , aby z jeho rukou převzali medaili Za pionýrský čin . Nejlépe pocity nás všech, kteří jsme byli pří tomni, vyjádřil Jaromír Meitner, když dětem děkoval za to, že nezůstaly lhostejné, že zvládly situaci , s kterou by si možná mnohý dospělý nevěděl rady, prokázaly rozhodnost a udělaly všechno, aby pomohly těm, kteří pom oc potřebovali. Helena Škodová Foto Jaroslav Drahokoupil

KDY· KDE · KDO· ( ~ ·JAK· KTERÝ · PROČ PROe zahynul Kari Josef Focke? Letovisko Cunnersdorf v Saském ~výcarsku je malá obec blizko československých hranic, proslulá péčí o životní prostře­ dí. K té patří i vlastivědná naučná stezka vesnicí a okolim, kterou vytvořil sám starosta obce. V romantickém skalním prost ředí zaujme turisty při stezce tabule s obrazem divoce vyhližejícího v ousáče a verši: Po temných stezkách Iv černé nocil spěchal jsem I vstříc vlastnímu konci. I Já jsem znaJ: I klidu mít nebudu, I dokud nedojdu I svého osudu'; Mí drazí u nás doma, I nevíte, I kde jsem skonal. I A marně Jen mě hledáte. Jak se dále na tabuli oznamuje, byl zde 10. října roku 1887 zastřelen poslední pytlák těchto lesních revírů jistý Karel Josef Focke. Byl to vlastně náš krajan, protože pocházel ze Schneebergu, tedy Sněžníku v Čechách. Foto Jan Čeřovský -nč -

co

s

větrnými

mlýny?

Při cestě rovinatými oblastmi Německé demokratické republiky na ně určitě narazíte. Stojí zpravidla na nevysoké vyvýšenině, někde i poblíž dbcí jako strážci širokého okolí. U našich severních sousedů se jich dochovaly desítky, a pokud se u některého i nich zastavíte, najdete i odpověď na otázku, co s větrnými mlýny dnes. Tyto mlýny, u nichž se dochovalo i původní vnitřní

vybavení, slouží jako technické památky, seznamujíci s historickou technologií zpracování obilí, a současně jako pomníky ře­ meslné dovedngsti řemeslníků - sekerníků (tesařů) před sto, dvěma sty lety. Rada mlýnů, zejména zděných v oblasti Meklenburska, byla přebudována na stylové restaurace, jiné byly svěře ­ ny do péče soukromníkům jako rekreační objekty, ovšem s podmínkou, že jejich úpravy nenaruší původní charakter a podobu stavby. Takže mezi větrnými mlýny 'najdete v NDR i mlýn, který skrývá ateliér malíře, nebo mlýn, v němž je klubovna sportovní ho oddílu. Na snímku je vzácně dochovaný mlýn sloupového typu u obce Kottmarsdorf nedaleko od našich hranic v oblasti Varnsdorfu. Dochoval se i s vnitřním zařízením a je chráněnou technickou památkou. Foto

Břetislav Koč

-kč-

CO je to mistrál?

•

Kolem ústí francouzské řeky Rhóny do Středozemního moře a v další části jihofrancouzské Provence fouká čas qd času prudký, bouřlivý a velmi chladný vítr zvaný mistrál. Vane větši­ nou od severozápadu a někdy i v létě. Rozbouří moře a ochladí vodu tak, že znemožňuje koupání. Nejzkušenější milovníci vodních sportů však tento vítr vítají a využívají jeho rychlostí k jízdě na svých "prkýnkách" í k akrobatickým skokům ve vinách. Na snímku jsou vidět dlouhé mořské vlny, které žene letní mistrál nedaleko pobřeží jižně od přístavního města Marseille. Foto Vladimír Stárka

-vs-

00000000000000000000000000000

VrTE, ŽE . .. - nedaleko jihomoravského Mikulova, asi půl kilometru od obge Milovice, byly nedávno odkryty pozůstatky lovců mamutů? Sirší okolí, ať už jsou to Dolní Věstonice a další místa, je na nálezy dávného osídlení bohaté a tyto poslední vykopávky patří k těm nejvýznamnějším. Pracovníci Archeolog ického ústavu ČSAV v Brně zde odkryli kromě zbytků chýší, v nichž dávní lidé bydleli, i pozůstatky obrovitých mamutů, jež lovili. K cenným nálezům patří i některé drobné kamenné nástroje vyrobené větši­ nou z radiolaritu, nerostu, který se vyskytuje na moravsko-slovenském pomezí. Ve výzkumu se dále pokračuje. Odborníci zatím odhadují, že uvedené nálezy jsou staré asi 22000 až 28000 let. - před pětadvaceti lety vznikl Geografický ústav ČSAV, který má sídlo v Brně? Za ta léta se podílel na mnoha výzkumných úkolech regionálního i celostátního charakteru. Zpracovával například rozsáhlý atlas ČSSR, různé mapy, jeho pracovníci zkoumali Moravský kras, vypracovali řadu prognóz, které se týkaly vlivu velkých technických děl na životní prostředí, zabývají se územním plánováním atd. - častější plavba loděk, člunů a dalších plavidel na chovných rybnícich působí nepříznivě na ryby? Poplašené ryby nepřijímají dobře potravu, a proto i pomaleji rostou. Koupání mnoha lidí v uvedených rybnících má podobné dli" ...·dky. Nelze se divit rybníkářům; že se snaží těmto rušivým vlivůrL 1:abránit a že chtějí, aby měly ryby v chovných rybnících klid. -da-

Zveme vás do kina! Nejvelkolepější podívaná, jakou povrch jsou nepochybně sopečné jevy. Nejde však

naší planety nabízí, jen o podívanou, ale pohled na základní stavební procesy naší Země . Proto zveme zájemce o geologii a příbuzné vědy do kina Ponrepo v neděli 24. dubna 1988 v 15.00 hodin na pořad

NENí SOPKA JAKO SOPKA Dokumentární snímky aktivních vulkánů budou komentovat geolog RNDr. P. Jakeš, filmový historik Václav Merhaut a redaktorka ABC Helena Kholová. Vstupenky budOU v předprodeji od 18. dubna u pokladny kina Ponrepo. Kupón najdete na příloze na str. d12.

3

huňaté veličenstvo V poslední době se v denním tisku i v jiných sdělovacích prostředcích často objevují zprávy o medvědech. Zvlášť často se objevovaly historky o medvědovi, který na turistických chodnících TANAP ohrožoval bezpečnost návštěvníků. Přes varování někteří "dobrodruzi" vyhledali střet­ nutí s medvědem, a dokonce byli ochotni bojovat s huňáčem o svůj batoh. Medvěd totiž neměl spadeno na turisty, ale na lahůdky, které s sebou nosí. Kolem mlsného medvěda vzniklo mnohtví zkazek a nepodložených zpráv, kdekdo medvěda viděl a mnozí jej líčili jako zvíře obrovských rozměrů a dravé útočnosti. Jak to bylo doopravdy? A hlavně jak rozpoznat pravdu od smyšlených báchorek? Především je zapotřebí něco vědět o povaze a zvycích medvědů . Tyto velké, ale všežravé šelmy neměly nikdy na růžích ustláno. Lidé se jich báli a hubili je na potkání. Ve většině evropských zemí se medvědy podařilo úspěšně vyhubit už ve středověku . Pokud se něk~e zachovali, jsou jejich počty velice nízké - ve Švédsku 300 kusů, v Norsku 50, ve Finsku 400, v Kantaberském pohoří v severním Španělsku ani ne 50, asi stovka v Pyrenejích , asi 500 kusů v Bulharsku a v rumunských Karpatech asi tři tísíce. Jen v evropské části SSSR žije asi 15000 kusů . U nás byl medvěd .zachráněn doslova v hodině dvanácté. V Cechách a na Moravě byli medvědi vyhubeni už dávno. Poslední kus Českomoravské vrchoviny byl zastřelen na panství Brtnice · r. 1717,

4

v r. 1727 dokonal v močálovitém pralese Medvědího dolu poslední krkonošský medvěd . V Jizerských horách přežili medvědi do r. 1783 a poslední medvěd v Če­ chách, možl}á zatoulaný, byl zastřelen 14. 11.1865 na Zelnavě (Šumava). Morava na tom byla o maličko lépe. Poslední kus v Jeseníkách byl zastřelen v roce 1790, v Beskydech, se medvědi stříleli ještě v letech 1876,1885 a 1887. V ostravickém re-

Á Malebné údoličko s položenou újedí křižují četné medědí stopy " Zblízka vypadají medvědí ilépěje takto . Přehlédnout je nelze

víru naposled spatřili medvěda v roce 1908! Ovšem východomoravští medvědi měli nejblíže k naší "medvědí říši", k hlubokým lesům Slovenska. Před první světovou válkou žilo na Slovensku podle odhadu asi 120 kusů . Po válce stavy poklesly až na 40, v roce 1932 dokonce jen na 28 kusů . Zákonná ochrana v tomto roce přišla právě včas, i když tehdy se nezdála tak naléhavá, protože k území ČSR patřila i Zakarpatská Ukrajina (někdejší Podkarpatská Rus), kde žilo ' několik set medvědů . Po válce začalo medvědů přibývat. Kolem roku 1951 dosáhl stav této zvěře u nás 200 kusů, v roce 1971 dostoupily stavy optíma 560 kusů a v roce 1986 žilo u nás už více než 700 medvědů . Jak jsme již uvedli v článku z Č . 3 tohoto ročníku, většina medvědů žije v kraji Středoslovenském menší část ve Východoslovenském . Mnohá slovenská pohoří ' mají tedy své stálé medvědí obyvatele nebo aspoň dočasné návštěvníky. Medvěd je totiž veliký tulák, schopný urazit za noc padesát i víc kilometrů. Medvěd ří bezmála

je mohutné zvíře, na délku mě­ dva metry a jeho hmotnost se pohybuje od 100 do 270 kg (u nás, jinde jsou medvědi ještě větší) . Je poch opitel -' né, že jeho přítomnost v krajině i jeho ochrana nejsou bez p roblémů. Dříve, dokud byly hory jen ř ídce osídleny pastevci a zemědělci, projevili se medvědi nejvýše tím, že strhli n ěj a ký kus dobytka nebo zn ičili včelín, zplundrovali pole kukuřice ne-

... Medvěd se dave-de i po chřupa ­ jícím sněhu pohybovat neslyšně jako stín Noční

hodování

tříletých

medvě ­

,,_ dů

se však bez hluku neobejde

bo chodili do sadu na ovoce. Dnes panuje . právě v oblastech, kde žijí, velký turistický ruch. Kromě toho jsou lesní porosty poškozeny exhaláty, při těžbě dřeva se využívá mechanizace, porušující rostlinný kryt, a nadměrný sběr lesních plodin medvědy ruší a připravuje o důležitou složku potravy. A konečně změněná skladba lesa (úbytek listnáčů, zejména buků) zhoršuje výživu medvědů a nutí je k hledání potravy jinde. A tak si mnozí jedinci zvykli na přítomnost člověka, a hlavně na množství odpadků, které skladuje kolem svých sídel na místech medvědům dostupných. Stali se dotěrnými a nebezpečnými. Není to nic nového, zahraniční národní parky, např . v Severní Americe, mají s medvědy smutné zkušenosti, takže povolují táboření jen v ohrazených prostorách, kam se medvědi nedostanou. I u nás v letech 1947 až 1949 v oblasti Podbanského odchovali medvědího sirotka, který se vrátil do přírody. Ztratil však respekt před člověkem, stal se drzým a nebezpečným a nakonec musel být zastřelen . Podobně skončil v r. 1972 medvěd v Jánské dolině, který sbíral odpadky u chat a nechal se krmit. O rok později vodila medvědice na salaš pod Holicou medvíďata, která si brala pamlsky od turistů . Také na chatě pod Suchým vrchem měli medvěda, který bavil návštěvníky a žebralo potravu. Nejinak tomu bylo i v případě "huňaté princezny", jak nazýval denní tisk tříletou medvědici z TANAP. Nenapravitelná medvědice nakonec vstoupila do dějin jako první odstřel medvěda v národním parku; nejen že sbirala odpadky u horských chat, ale i nevybíravě loupila batohy turistů a jejich majitele ohrožovala. Jiný podezře­ lý medvěd byl o něco dříve odchycen a přestěhován na jiné místo, jenomže u nás. nejsou žádné pustiny, kde by medvědí drzoun nikoho neohrožoval. Medvědi jsou zvířata velmi inteligentn í, přizpůsobivá a srdnatá. Není divu, že jim dobré zkušenosti s bohatým výběrem potravy i s lidskou dobrosrdečností utkví v pamětí. Možná že jste v televizí zahlédli šot, jaK v kterési tatranské chatě nabízejí medvědovi potravu na prkénku: šelma si předními tlapami vyskočí na okno, nebojí se ani světla, ani kamery a neznervózňují ji ani různé pachy linoucí se z okna. Není divu, že střetnutí s takovýmto medvědem nemusí dopadnout dobře. Krmení medvě­ dů je sice zakázáno, ale mnozí považují medvěda za atrakci a neuvažují o tom, že tím zvíře dříve či později odsoudí k zastře­ lení, neboť jeho obrovské drápy na ne-

smírně silných tlapách představují nebezpečí, které drží na uzdě jen respekt před člověkem . Není ' příliš sobecké kazit dobré mravy medvědů? Za takových okolností je těžké medvědy chránit, zejména na územích intenzívně navštěvovaných turisty.

Ani jinde to s medvědy není snadné. Sebevědomá šelma, která nemá v přírodě nepřítele, občas působí potíže. Tu zalehne cestu a zamezí lesním dělníkům přístup na pracoviště, tu uloupí bez dozoru zanechané potraviny, tam zpustoší včelín. Na každé salaši vám dlouze vyprávějí, jak jim "maco vyčíňa", jak krade jalovice či ovce. Zdá se však, že leccos se připíše na vrub medvědu, i když je nevinný. Podle výsledků výzkumů z TANAP za 14 let lze připsat z 2006 případů uhynutí volně žijících kopytníků na ' vrub medvědům jen 41 kusů,

tedy pouhá

dvě

procenta.

Veškeré . škody způsobené medvědy hradí poškozeným stát, protože medvěd je na Slovensku přísně chráněn (vyhláš kou č . 125/1965 z 30.11 . 1965). Povolení k odstřelu se týká anomálních jedinců, a to jen od 15.3. do 15. 5. a od 15. 9. do

15. 12. Podle sazebníku z roku 1972 je cena medvěda určena na 15000 Kčs a může . být zvýšena o 100 až 300 % dojde-Ii k nedovolenému zastřelení v chráněném území. Když jste si tohle všecko přečetli, máte asi dojem, že stačí vzít fotoaparát a vyrazit do slovenských hor, abyste si přivežli snímků, kolik se vám zachce. Ale není to tak snadné. I medvědi "popelnicoví" se na místa svých hodů neslyšně přikrádají za noci a před světlem se raději klídi. Ostatně komu by se líbil obrázek " krále slovenských lesů" ponořeného hlavou v kontejneru nebo vyhrabávajícího smetí z převržené popelnice? Chtěli jsme vidět a fotografovat medvěda v jeho přiroze­ ném prostředí takového, jaký opravdu je. Loňská zima byla bohatá na sníh a pří­ roda spala tvrdým spánkem, nás se však zmocňovalo vzrušení a neklid. Chystali jsme se na dlouhou cestu za králem slovenských hor - medvědem hnědým. Každým dnem se vynořovaly nové a nové otázky týkající se medvědů, ale hlavně obavy, zda veškeré náročné přípravy nebudou marné. O fotografování se neodvažujeme nahlas mluvit, abychom to nezakřikli. Ale přesto již od vánoc probíhají pří­ pravy, nic neponecháváme náhodě. Prostudovali jsme všechnu dostupnou literaturu, mnohokrát jsme se radili se zkušenými znalci zvířat, připravili jsme pří­ stroje i fílmy pro krajně nepříznivé podmínky. Vyzkoušeli jsme expozicí, z vyvolaných filmů vyvodili závěry a znovu zkoušeli,vyvolávali a hodnotili . Odhadovali jsme, jaké může být místo střetu s medvědem, fotíli na sněhu a později, v době tání, na trávě, až jsme bylí spokojení. Jenomže ty zkoušky se odbývaly v místě našeho bydliště. Co nás čeká ve skutečnosti, v medvědí "říši", to nedovedeme odhadnout. Chystáme však všecko potřebné k dlouhodobému pobytu v zimních podmínkách, především obutí a oblečení umožňující mnohahodinové čekání bez újmy na zdraví. Horolezecké batohy se nadouvají, s každým dalším dnem přibývá starosti.

5

době .

Ale údiv m usí ustoupit další práci. Dalekohledem pátráme po okolí, zda se medvěd znovu objeví. Dohlednost se kaž dou minutou zmenšuje, za chvíli je další pozorování zbytečné . Teprve teď j sme si uvědomi li několika hodinové se ze ňí v m razu . Doušek čaje, pár soust jíd la, zatímco ko lem je hustá t ma. M ěs í c se ještě skrývá za kopcem . R ozdě l u j eme úlohy. O spa ní n emůže být ani řeč i. Zachu mláni ve spacích pytlech se stří dá m e v hlídání a pod ři­ mován í. Každu chvilku se bud ím e a posloucháme, zda pod námi nehoduje medvěd.

př ítelem z "medvědího ráje" jsme si vyměnil i dopisy a nyní jen čekáme na výzvu. Ze zaměstnání každý den odcházíme s po-

S

známkou, že možná už zítra nastoupíme dovolenou. Jaro už je v plném proudu, když po ránu zvoní telefon . "Priatel'ko, treba prísť. sneh sa topí a maco obchádza." Věci dostaly prudký spád . Všechny připravené potřeby se kvapně stěhují do auta a ještě téže noci reflektory prořezávají tmu směrem k východu . S prvními příznaky nového dne necháváme Beskydy za zády, a třebaže jedeme, jak to jde nejrychleji, cesta se vleče v obavách, zda nás v příštích dnech neopustí štěstí .. . Na lesní správě nás očekává příjemný lesník, v jehož doprovodu pokračujeme na loveckou chatu a dych~ivě nasloucháme vyprávění o medvědech. Jen pár set metrů od chaty vede asi dva dny stará medvědí stopa . Je to obrovské povzbuzení huňáč, který v době našich horečných pří­ prav vychrupoval v zimním pelechu, je tady a čile brousí kolem. Posed, odkud se medvědi pozorují, je velmi účelně zařízen, je celý krytý a uzavíratelný, na zemi leží kus silného koberce, stolek i židle jsou obaleny dekami, ne snad pro naše pohodlí, ale proto, aby nemohl uniknout ani jediný rušivý zvuk. Na jedné straně okénka, na druhé palanda pro odpočinek. Co víc si člověk může přát? Už jen toho medvěda . Musíme čekat několik dnů a nocí, doslova vysedět okamžik, kdy se medvěd naprosto neslyšně přiblíží po sněhu na dosah. Objevuje se v řídkém smrkovo-bukovém porostu znenadání, jako přízrak. Jde pomalu, opatrně, zastavuje se, rozhlíží ... Roztřásla nás nervozita . Rychlé změ­ ření světelných podmínek a rozhodnutí, že se pokusíme o snímek. Riskujeme, ale není čas na dlouhé úvahy. Světla každou chvilkou ubývá . Přestavujeme přístroje, v naprosté tichostí vše připravujeme .. . Teď ještě velmi zvolna pootevřít okénko. Nesmí vrznout, nesmí se zalesknout . . . Konečně vidím v hledáčku kamery objekt, po němž jsem desítky let toužil - je-

6

... ... Krajina. které je domovem hně ­ dých medvědů. ničím nepřipomíná divočinu

... Přiiel jako duch a dlouho nedůvěři ­ vÁ jistil. až se v jeho oku odrazil záblesk světla

ho veličenstvo medvěda . Ledový vzduch řeže do tváří a prstů, ale nevnímám to. Vyhublý medvěd se blíží k okraji lesa, a když ostražitě vystoupí na volné prostranství, tisknu spoušť . Neznámý zvuk medvěda zarazil. Dlouze větří, naslouchá, otáčí hlavu a hlasitým zafuněním dává najevo nelibost. Bojím se přetočit film. Stále jen pře­ ostřuji a čekám na jeho první krok. Koneč­ ně se pohnul! Rychle přetáčím a fotím . Medvěd zvolna zatahuje do přilehlé houštiny, prodírá se mezi stromky, mizí v temnu převis l ých větví. Neslyšně uzavíráme okénko a pak se v tichosti radujeme z toho, že nám bylo dopřáno medvěda nejen spatřit, ale ve zbytcích světla i fotografovat. Vyplriil se další sen fotografa, sen s velkým S. Po radostné chvilce nastávají starosti. Znovu kontrola expozice, nastavení i zaostřeni. Zdá se, že je vše v pořádku, a tak ještě pár písemných po známek a nezbytných čísel pro vyvolávání filmu . Překvapila nás vysoká, hubená postava medvěda . Z jiných snímků a filmů máme o medvědech docela jinou představu. Známe je baculaté ze zajetí, vykrmené v jiných pastevních podmínkách, v jiné roční

Tak to šlo den za dnem. Devátá noc na posedu byla poznamenána únavou . Napě­ tí a nevyspání hrají svou roli, i když nám pomáhá spokojenost, že jsme medvědy n ě kolikrát zahlédli a fotografovali . Jeden snímek jsme po ř ídili v půl jedenácté v noci, prakt icky naslepo. Zašustění, podle ' met rů nast avuji t eleobj ektiv - a když svě­ telný paprsek protne tmu, zasvítí dva páry sm a ragdově zelených o čí. Dva m edvě di hoduj í na p a dlin ě. Nezapomenutelný záži tek! Medvěd i většinou chodí v noci, jen občas se objeví ve skromném světle po západu slunce. Každým dnem se měn í zbytky padliny, na sněhu přibývá malých i vět­ ších stop medvědů . Přišla i statná medvě ­ dice - stopa její přední tlapy je široká 16,3 cm, zadní je dlouhá 28 cm . Pracujeme co nejtišeji , uváž l ivě a obezřetně , abychom nerušili klid velkých šelem . Ony jsou tu od pradávna vládci, my jen tichým i pozorovateli. Sněhu každým dnem ubývá, v trávě vykvétají desetitisíce šafránů . Pomalu při­ chází den, kdy se musíme rozloučit s pře­ krásnou jarní přírodou i s huňatými veličenstvy . Snímků přibylo , především portrétů jiných obyvatel tohoto kouta sloven ských hor. Často přicházely laně s jelenem osmerákem, který dosud neshodil paroží, přicházely lišky, zvlášť jeden statný, překrásný lišák, živicí se výhradně chytáním hlodavců. Kapitálního divočáka vystřídala tetřeví slepice hřadující na rozvíjejícím se modřínu. Dva dny nás navštěvo­ val mohutný orel skalní, pokaždé obtěžo­ vaný krkavci, přilétl se přiživit i jestřáb a puŠtík. Nechyběli ani jeřábci, ač byli při sběru potravy několikrát vyrušeni. Naposled stoupáme k posedu. Neodvratně se přibližuje posledni noc. Zvečera, ještě za příznivého světla, znovu přichází medvěd. Dobře ho známe, hned při , prvním spatření jsme mu dali podle zbarvení jméno Sivák. Snad se s námi př i chází rozloučit . . . Ba ne, to by byla domýšlivost, jen hladový žaludek, dožadující se vydatné potravy po dlouhé zimě , ho přivá­ dí pod posed. S nevýslovnou vděčností a pokorou na posledy procházíme mezi šafrány, obla. kem vůně lýkovců . Balíme a nastupujeme dlouhou zpáteční cestu plni nových zkušeností a nezapomenutelných vzpomínek na překrásnou scenérii Rudoho ř í a na krále slovenských hor - medvěda . Viděli jsme ho takového, jaký býval - při vší mohutnosti a síle plachého, obezřetného a mírumilovného. Takový by měl zůstat, aby mohl pokojně žít vedle člověka a aby i budoucí generace měly možnost zažít takové chvíle jako my. Pohled na divoké zvíře ve volné přírodě nenahradí ani ta nejluxusnější zoo. Josef Beran Foto autor

,

ZAV LOK

Na obr6zku z roku 1910 je z6běr miniaturní železnice z anglického Ilechtického sídla Pro železnice v sousedním Rakousku byl rok 1987 ve znamení 150. výročí jízdy prvního vlaku, taženého malou a jednoduchou anglickou parní lokomotivou, z obce Floridsdort. V tehdejší době to byla významná událost, neboť několik anglických instruktoru učilo skupinu Rakušanu základním znalostem potřebným pro řízení parní lokomotivy. Přesto ani v současné době, kdy se na železnici využívá nejmodernější technika, Rakušané na své začátky nezapomněli. I když parní lokomotivy pomalu mizí a od ledna loň­ ského roku jezdí po rakouských tratích moderní elektrické vlaky dosahující rychlosti 200 km. h-', uspořádali parním lokomotivám dustojné rozloučení. V srpnu a září se jich sjelo do stanice Strasshof u Vídně několik desítek. Před přeplněný­ mi tribunamí jezdily s muzejními i moderními vlaky, aby si přihližející obdivovatelé mohli pořídit záběry pro dokumentaci. V první polovině října se na seřaďova­ cím nádraží Wien Nord vše zastavilo a celé nádraží obsadila stovka parních a motorových lokomotiv a elektrických i motorových vozu a dvě stě vagónu a jiných vozidel. Tuto výstavu denně navštívilo velké množství lidí, zejména dětí. Pro ně tady totiž byla přípravena neobvyklá atrakce - malá dráha s rozchodem kolej niček sedm a pul palce, což je 190,5 mm. Odborníci tyto železnice označují j ako zahradní. Dosud se s nimi lze setkat zejména v Anglii. Na vídeňském nádraží tuto malou železnicí v délce 100 m postavíla skupina nadšencu, kteří naplnili kotel parní lokomotivy vodou z kropicí konve, zatopili, za lokomotivu

zapřáhli dva vozy, do kterých se usadilo osm dětí, a strojvedoucí se vydal plnou parou vpřed. Druhou lokomotivou tohoto druhu byla motorová mašinka. Pomocí malého motorku od mO.torového kola značky Puch poháněla tato lokomotiva dva vozy. Strojvedoucí pro změnu seděl na konci vláčku a dálkově ovládal elektronické ří­ dicí obvody mašinky. Do Vídně přijeli s parními lokomotivami i hosté z Maďarska, železničáři z NDR, z Itálie, Jugoslávie a také z Českosloven ­ ska . Naši železničáři s sebou měli tři lokomotivy. Jednu modrou - 498.106 (v ce 1964 dosáhla rychlosti 162 km . h-'), druhou zelenou - 475.1142 - a třetí čer­ nou - 354.1217. Parní lokomotivy, táh-

02.0201-0 a se šesti vozy po spádu téměř 8 promile zde na prodlouženém úseku dosáhla úctyhodných 162km . h - '. Jezdilo se však i vyššími rychlostmi. Italové použili dvoudílnou motorovou jednotku řady ALn, uvnitř přepychově zařízenou a libivě karosovanou. Svýcaři měli elektrickou jednotku z dřívějšího transevropského expresu a z Německé spolkové republiky přijela elektrická jed notka Inter-City. Tato moderr;í jednotka dosahovala mezi Vídní a stanicí Hohenau rychlosti 200 km . h - ' . V současné době jezdí na dálkových tratích NSR a svou rychlostí silně konkuruje vnitrostátní letecké dopravě. Jednotka Inter-City při­ vezla repliku první německé lokomotivy Adler, kterou se dvěma dobovými vagó-

noucí zvláštní rychliky, mezi sebou závodily na trati Videň-Vídeňské Nové Měs­ to . Rychlik měl vždy pět vozu a dosažená rychlost se měřila na stoupání čtyř prom ile. Maďaři a Jihoslované dosahovali se staršími vozy rychlosti 90 a 95 km . h - '. Naše zelená lokomotíva 475.1142 jela rychlostí 106 km . h - ', modrá lokomotíva řady 01 s koly o průměru 2 m dosáhla 120 km . h - '. a lokomotíva řady 03 z NDR jela rychlostí až 116 km. h - '. Nejrychlejší parní lokomotiva s koly o pruměru 2300 mm jezdila kdysi rychlosti 175 km . h - ' a byla z NDR . Její číslo je

ny - vše v měřítku 1:1 - vyložili montéři z krytých nákladních vagónu . Předvedeny byly i další elektrické a motorové lokomotivy a vozy, které při ­ pomněly histor ii rakouských železnic. Nechyběly mezi n imi ani cenné muzejní exponáty. Zvláštní pozornost upoutal ná vrh nového rychlikového vozu ,,2000". Celá výstava ve Vídni připomněla nej en železniční minulost (upoutala např. krásně renovovaná rychlíková lokomotiva z ro.ku 1911, která celých 36 let stála jako nepojízdný exponát, ale zde jezdila rychlostí 100 km . h - '), ale i budoucnost zastoupenou moderními elektrickými lokomotivami. A to vše ve snaze dokázat, že moderní železn i ční doprava bude i v budoucnosti ekonomicky výhodn.á.

ro-

.. Vpravo nejrychlejlí parní lokomotiva světa z NDR. vlevo jugos16vsk6 z ,muzea v Lublani .... Zkulební jízda rakouské malinky s československým strojvedoucím s . Kuprem z Kolína

Ing.

Jindřich

Bek

Foto autor

7

PIONÝRSKÝ KEBMPAS PIONÝRSKÝ ODDíL V DUBNU Už v minulém čísle ABC jsme se zmiňo­ vali o tom, že 24. dubna oslaví Pionýrská organizace své 39. narozeniny a s ni i všichni její členové . Každý k té oslavě přistupuje po svém. Někde se pionýři veselí na diskotékovém odpoledni, jinde uspořádají slavnostní shromáždění s programem, který chystají jednotlivé družiny, neobvyklé nejsou ani pionýrské poutě s nejrůznějšími atrakcemi. T~ntokrát vám chci ale vyprávět o oddile, který na oslavy narozenin PO jde docela jinak. Možná že by jeho způsob stál za zamyšleni. Delfíni mají své oblíbené

RB/KSB radí a vybírá z hlá§ení Operační skupiny nám opravdu dělaji radost. Příliv jejich hlášení neustává, vět­ šina je posílá pravidelně : Hodnocení bud~ perné, ale Abík 88 se připravuje . Nezapomínejte však obálky s hlášením označovat nápisem rs+m a v každém hlášení pište číslo své operačni skupiny i místo, odkud jste, a číslo úkolu, jehož plněni v hlášeni popisujete. OS 120 Robinsoni z eeského Tě!í­ na - S oddílem jsme se vydali na dvoudenni výlet do krásné přírody Beskyd . První den, po rozložení našeho ležení a přípravě pravého zálesáckého jídla, "jsme se věnovali sběru odpadků v prostoru, kde byl o prázdninách skupinový pionýrský tábor. Večer jsme trávili u táboráku a besedovali s náčelníkem SOH . Tábořiště totiž leži na hranici s PLR. Pří ­ stupová cesta vede i přes území Polska. Setkáváme se s polskými pohraničniky, proto bvla beseda velmi zajímavá. Viděli

"poradní" údolí, kam se vydávají vždy při slavnostních příležitostech . Tady jejich nováčci skládají slavnostní slib, sem při­ cházejí zažehnout první táborák každého nového pionýrského roku a sem přichá­ zeji i 24. dubna. ,Po slavnostním nástupu a zahájení se tu rozpoutá veselé i vážné klání, při kterém prokazují, co se na schůzkách a výpravách oddílů naučili. Změří své síly v morseovce, v uzlování, první pomoci, ve znalostech při rody, pionýrských zákonů, zkrátka nezapomenou na nic, co se během roku v oddíle dělalo. Zkuste to jako oni a všímejte si přitom, jak se to vaše údolíčko, loučka, palouk či stráňka rok od roku měni. Možná že vás překvapí, o kolik povyrostly břízky nebo smrčky, až si po pětí letech přečtete letošní zápis v oddilové kronice a podíváte se na fotografie. Helena Skodová

jsme i výcvik služebního psa. Druhý den jsme likvidovali odpadní jámy a zahlazovali stopy po našem stanováni. Počasí nám přálo, svítilo sluníčko, a tak jsme si ty dva "pracovní dny" zpestřili honem na lišku a noční bojovkou. OS 121 Stezka z eeského Tě!ina­ Pátý úkol velel odhalit město a zároveň jadernou elektrárnu Dukovany. Usoudili jsme to podle toho, že leží na řece Jihlavě. S výstavbou jaderné elektrárny se začalo v roce 1974 a posl~dní blok byl napojen na energetickou síť 11. 6. 1987. V současné době se připravuje spuštěni čtv rtého bloku, který měl být uveden do zkušebního provozu do 31 . 7. 1987. OS 200 My!áci z Hor!ovského Týna - Koncem října proběhlo na naší píonýrské skupině místni kolo drakiády. Všechny zúčastněné oddíly, kde jsme byli i my se sešly za městem na vrchu zvaném Sibeník. Za přiznivého větru jsme pouštěli draky, které jsme si sami vyrobili. K naší velké radosti dva naši draci postoupili do okresního kola, které se konalo o týden později v Domažlicích . Tam jsme se umístili na 3. a 5. místě. Centrála

operačnich

Největš í

rozruch v početné zaječí rodiprvni teplé dny. Zajíci, kteří si celé dny hověli ve svých pekáčích, se zvedli z lože, upravili si packami kožíšky a vyrazili do polí. Tentam byl vrozený samotářský způsob zaječího života. Na mrtvých rovinatých pláních nastal neví daný ruch, neboť - jak káže neměnný zákon přírody - teplé paprsky daly signál k zásnubním bojům . To bylo honiček, hemžení a vzájemných soubojů mezi nápadniky! A pak jsme uviděli malá klubíčka; čtyři " kožešinové chomáčky se choulily na okraji pole. Matka zaječice jim po 44 dnech březosti ustlala na holé, dosud zmrzlé zemi. Hned prvni březnový den prokoukly čtyři páry oček, ukrytých v še- " ně způsobily

8

hodnotí rs+m

,I

V ABC číslo 6 jste se na straně ..ilii.čet­ li, že si na okresních výborech ~ ů­ žete vyzvednout kazetu pro počítače PMD 85 s Programem rs+m. Jak s nimi pracovat, o tom vás vaši vedoucí informovali. Teď přichází doba, kdy s kronikami a anketními lístky v ruce naposledy zasednete k počítači, aby vaši snahu při plnění Programu rs+m zhodnotil. Výsledky, které počítač ukáže, zapište do anketního lístku a pošlete na adresu naší redakce do 18. dubna. Udělají tak všechny oddíly, družíny, ale i jednotlivci, kteři " s kazetou pracovali, ať už jsou v naší soutěží Tajemný program rs+m " přihlášeni nebo ne. Sto dvacet nejlepších pak vybe.re centrální počítač k účasti na cestě vlakem družby ve dnech 21.-30. července do SSSR. (Každý účastník za zájezd zaplati pouze 640 Kčs.) Hodnocení posílejte POUZE na anketním lístku, který je otištěn na přiloze v tomto čísle! Kolektivy pošloulístky za každého člena zvlášť, ale v jéctné obálce. Pokud vám anketní lístky nestačí, můžete si je překreslit na korespondenční listek. POZOR! Naše operační skupiny tím " svoji činnost nekončí! I když bude někte­ rá z nich vyhodnocena centrálním počíta­ čem, neznamená to ještě, že ji nemusí vyhodnotit i náš Abík 88. Nabízí se tu možnost získat za dobrou práci dvě ohodnocení. , Centrála operačních skupin ABC

skupin ABC

TAJEMNÝ PROGRAM STŘ(BRNÁ SASANKA. DUBNOVÉ SOUT~ŽEN( • JAK TO D~LATE U VÁS?

Počítače

HŘíBEK MEZI V(T~ZI •

divé srsti splývajicí s okolní přírodou. Dlouho však u nich nepobude. Za tři týdny si jde hledat místečko pro další potomky, protože na svět se hlásí dalši březňáčci. Dvojbřezost je taková zaječi biologická zvláštnost. Napsala Stanislava Součková, 5. B, PO Naděje 2. cena Červeně orámovaný bílý list popsaného papíru zářil na nástěnce a Kája hltal slovo od slova . Když dočetl : Stanislava Součková . . . 2 , cena .. . navzdory kázeň­ skému řádu, školnímu řádu a pokynům, kterak se chovat o přestávce, rozpřáhl Kája paže, z hrdla vydal indiánský skřek a přes chodbu, zaplněnou procházejícim i

se dětmi, zvolal: "Klucíí, pote sem, Sasanka má stříbro!! " "Ale, no tak', Pecha, Pecha, co je to za křik?" ozvalo se za n ím. "Pokud vím, nejsme někde na Klondajku . A i kdyby, měl bys křičet, že ta tvoje Sasanka našla zlato , a ne stříbro. " "Prosím ano, soudruhu učiteli, " pokorně zapípal František Pecha alias Kája . "Ona totiž Sasanka, teda Stáňa Součko­ vá z páté bé, získala stříbro . . . teda jako druhou cenu v literární soutěži . .. " "Ano, ovšem, Sou"čková! Četl jsem jako porotce její práci. $ikovná dívenka . . . ano, ano! To ovšem neznamená, Pecha, že tady budeš pokřikovat jako . .. Ale, ale Karásek! Okamžitě se přestaň pošťu­ chovat!" Soudruh učitel odkvač i l na druhý ko- " nec chodby a Hřibek, Dudek a Inžený r, stojící po dobu učitelského kárání v uctivé vzdálenosti, přistoupili k nástěnce a daJi se do čten í. "Má to pěkný," konstatoval posléze družinový kronikář Hříbek. Mírný tón zá visti v jeho hlase níkdo nezpozoroval. " Nikdo z kamarádů totiž ani nevěděl ; že Hří bek posla l do jarní p ionýrské literární soutěže také svůj příspěvek. Jenže, j ak shledal, mezi nejlepší se nedostal.

PIONÝRŠTí DOPISOVATELÉ HLÁsí Při p ra v uj e

se zúčastňujeme soutěže Zlatá

srnčí trofej , kterou po řádá OV ČMS v e

spolupráci s ODPM v Uherském Hr adišti. Zapoj uj eme se i do okresní svazácké so u těž e Brontosau ru s, kde jsme už získali stř íbrnou cenu. Všichni máme rád í př í ro­ du a v še živé v n í. M ilan Rykl, d opisovatel č. 351, Loučeň Pioný rský oddíl Lidice, který p racuje v e skup i n ě Paprsek, př i pravil f in á le so u těže k 70. výroč í VŘSR . V tomto vrcholném ko le s i soutěží cí prově ř ili , co v šechno znaj í o ž i votě a práci V . I. l en ina . Úvodem b y la př i pravena i soutěž pro nejmenší, pro jiskry .

pionýrská s k upina s těm i p ionýry, kteří opo uštějí své oddíly a přejdou do svazáckých orga nizací? Napišt e , jak takové rozl o uč en í vypadá u vás. Pionýrský oddíl Mladých ochr6nců přírody Ostrava Jmenuj eme se Mladí ochránci přírody, ale na škole nám v šichní ř ikají MOplCI. Je nás dvacet jeden a jsme ze třetí až páté třídy . Zúčast­ ňujeme se turistických výprav, z nichž nejvýznamnější je Otevírání jara, jarní výpravy na Radhošť a na další vrcholy Beskyd . Všichni členové oddílu, arna- nováč­ je opět, jako mihule, z oddílu Modrá ky, jsou nositeli ' odznaků .,. 'Turista hvězda z Uherského Hradiště. I při ní se a Ochránce přírody . Během loňského ročlenové oddíll1 vydávají večer do lesa. ku jsme vysadili 5000 stromků v polesí Nazvali ji Bludička . Ostravice a Staré Hamry, odevzdali Do prostoru velkého asi 300 x 300 metrů se vydá vedoucí hry s baterkou . Jelio 150 kg usušených léčivých bylin, jako je úkolem je po dvou minutách bliknout. kopřiva , podběl, smetanka' lékařská a liOstatní se pustí do pronásledováni. Ten, pový květ . Pořádáme besedy o přírodě, kdo bludičku první vypátrá 'a chytí, vítězí. zúčastňujeme se brigád na úpravě okolí, Tuto hru, jako ostatně všechny večerní odevzdali jsme 2 000 kg starého papíru . hry v přírodě, končívají členové oddílu Zdeněk Slosarčík, Staré Město posezením u malého táboráčku, při kteu Uherského Hradiltě - Jsme malý rém si zahrají další hry, zazpivají a také trochu povyprávějí. myslivecký kroužek. Naší prací je starat Hana Krajčová, dopisovatelka Č. 340, se o vlastní honitbu, kterou nám myslivci Uherské Hradiště , při dělili. Máme tu zajíce, bažanty, srnčí zvěř. Proto se celoročně staráme o zásypy a krmelce. Vloni jsme si vybudovali vlastní voliéru, ve které jsme odchovali Příležitost ' modeláře a do volné při rody vypustili 40 bažantů. Vloni jsme také na pomoc lesu a pro V Alma - Atě byl založen klub mod'elářů ochranu přírody odpracovali 739 brigádplastikových modelů . Jeho členové mají nických hodin a vysad ili 388 lesnich zájem vyměňovat si sovětské modely st romků . V zimě, kdy naši svěřenci strá : NOVO za modely čs . produkGe .( Kovozá daji, pravi delně každou sobotu odchází-_ vody Prostěj ov a Směr). Mohou si dopime s v edoucími nasypat 'do zásypt. obi"lí sovat rusky. Své nabídky posílejte na a naplnit k rmelce senem. Zjara znovu vše adresu: V iktor A v akov, 8 Marta ,59-75. vyč ist í me a při pravíme na př í ští rok. Kaž480100 Alma-Ai a, SSSR. a o ddíl

va še

doročně

roz l oučen í

•

Hra našeho oddílu

MI~IREPORTÁŽ'" ra!Z-, NASICH ~ DOPISOVATELŮ " Kosmické

středisko

Skupinová r ad a pio ný rské s k upiny P. M o rozov a v Kam e nici n ad Ciro c hou při pravila zábavně - soutěž n í odpoledne nazvané Ma lé k osmick é středísko . Za každý odd íl soutěž íl o t říč l e n né družstvo . S outěž byla ro zd ělena na dvě část i. V prvn í si pioný ři prověři li v ědomost i o kosmonaut ice a souhvězd í ch . V d r uhé s i vyzkoušeli svoji zru č nost v zábavných sportovních disciplinách , jako je napří ­ klad test cíle'ní, zvonečkový a dýchací test . Diváci povzbuzovali všechny soutěžíc í, ale zvitězili jen ti nejlepší. Na první m ísto se probojovalo družstvo oddílu kpt . Ná lepky, na druhé družstvo oddílu O . Jaroše a na třetí' pionýři z oddílu Tuláci. Marti na Kresáčová, dopisovatelka Č . 349, Kamenica nad Cirochou

•

pro

• ZPRÁVA DO RÁMEČKU T6bor Julia Fučíka v EI Cruseu. Ve čtvrtek 4. února odevzdal oddíl Ježci z' Velkého Beranova 89 kg starého papíru. Dostal za něj 72,20 Kčs, Rteré odeslal na výstavbu p ionýrského ' tábora dětem v Nikaragui. Přejeme j im mír, a plno pěkných zá ž itků v táboře . Pavlína Mar ková , dopisovatelka Č . 380

N a víseckě' zákl adní škole ' b yl dube n m eslcem pi o nýrskÝGh a výstav. Jednot livc i, al e, zejména pionýrské družiny a oddíly se mohli ostatním sp olužákům poc hlubit výsledky své práce. Na výstavce v kinosále měl každý oddíl svoji kóji. N a stolech, stoleČcích a pod stavcích bylo možno spatřit družinové a . oddílové kroniky, -f0togr-afická leporela, herbáře i vzorníky dře vin, keramické výrobky, práce z textilií, modely dřevěné i slepované z vystřihovánek ABC. Součástí dubnové pionýrské akce byla i výtvarná, fotografická a literární soutěž . Kronikář družiny Stopaři Hříbek byl nejprve trochu smutný, že jeho lite- ' rární výtvor nezískal ocenění, ale vzápětí se i j eho oči rozzářily_ Na vedlejší n ástěnce objevi l své dílko, Fotografie Zímní k rajina, jíž byl Hříbek autorem, byla vyhodnocena mezi nejlepšími. PořáCláte i u vás, milí čtenáři a členové operační9h skupin , podObné p i onýrské soutěže a výstavky? Když ne na škole, ve skupině , tak alespoň ve svém oddíle? Napište nám o tom , I když se u vás nic t akového neděje , napište nám o . svém pionýrském oddíle nebo pionýrské skupině . Podle hodnoty zpráv obdržíte právo na vylepení dalších bílých kupónů . A co s kupónem XV? Patří.k městu , kte ré má shodný název s jedním nerostem. To slovo se v d nešním p ři běhu dok o nce několikrát opakova lo. Které je to město a co o ně m v ít e? To i zprávu o č i nnosti oddílu či skupiny pošlete do redakce do po loviny května . Na vaše zprávy se těší soutěží

centrála

Kresba Pav el

op e račních

skupin ABC

J e hlička

9 ·

V těsném sousedství zámku je škola. V ní "hlavní štáb" pionýrské skupiny, ale jak nám vyprávěla skupinářka Jarka Novotná, veškerý pionýrský život pulsuje za školními branami. Ne proto, že by škola byla ošklivá. Je čisťounká, upravená, udržovaná, i když letos tahle svěže vyhlížející babíčka oslaví své sté narozeniny. Ale proč žít ve škole po škole, když jsou k díspozicí klubovny? Tří Na baště, ve starém domě, který za pomoci MěstNV byl pro děti upraven, a jedna ve zděném domku u dopravního hřiště za školou . Připočte­ me-Ii k tomu hvězdárnu závodního klubu Karborundum, kam docházejí pionýři do astronomického kroužku vedeného Břeti­ slavem Veselým, pak je dostatek prostoru pro činnost všeobecných i zájmových oddílů. A to nemluvíme o oddílE:ch skupiny odloučených v Dražicích, Zdětíně a Kochánkách, které mají také své klubovny, o stanici mladých techniků při Karborun du, zaměřené na konstrukční elektroniku a programování, a o stanici mladých pří­ rodovědců ve Zdětíně, specializující se na živočišnou výrobu .

BENÁTKY Z ÁLKY,

•

zámku, pod jehož střechou je i městský národní výbor, byl čilý st,ayební ruch . Budova dostává nová okna. Zádná sériová výroba, ale poctivé repliky těch původních, které dělají truhláři drobné provozovny ve spolupráci s OSP Mladá Boleslav. Pracuje se na nové elektroinstalaci, aby mohla být ve všech místnostech akumulační kamna a dým z komínů neznečišťoval už tak znečištěné ovzduší. Co je to však platné, když by všechno mělo začít od střechy, žlabů, okapů a tepelné izolace stropů, na což prý zatím nejsou stavební kapacity. Z Žehušic přijela zahradní architektka, pracovnice Krajské organizace pro rozvoj veřejné zeleně ing. Jarmila Hrůzová. Spolu s předsedou komise pro životní prostře­ dí MěstNV Janem Barešem se dohodli na rozsáhlém plánu obnovy desetihektarového anglického parku, nové výsadbě na sídlišti, o zelené cloně, která by izolovala fabriku, o zelené protit1lukové a protismogové bariéře u dálnice, o parcích a parčí­ cích v dalších částech města. Lidé jsou v Benátkách ochotni pomáhat. Třeba občanský výbor č. 1 se svým předsedou Josefem Ťupou . Ruku k dílu přiložili mnohokrát i pionýři (a nejen oddíly ochránců pří­ rody!), ale přece by se mělo od téhle "zelené lidové tvořivosti" přejít k rozsáhlé koncepci, která by řešila ekologický proNa

Nemíníme ty ítalské, ale naše české, 14. století Janem jsou partie na kopci nad Jizerou, jimž vévodí renesanční zámek obklopený anglickým parkem. Od Donínů ho kdysi koupil Rudolf ll. a v roce 1599 jej dal k dispozici světově proslulému dánskému hvězdáři Tychu Brahovi, který tady za císařovy notné finanční podpory budoval rozsáhlou astronomickou

městečko založené ve z Dražic. Zvlášť líbezné

observatoř. Císař bezmezně věřil postavením souhvězdí

souvislostem mezi a osudy člověka. K Tychovým povinnostem na rudolfínském dvoře patřilo císaře v této víře utvrzovat, a tak sestavování horoskopů a plnění astrologických povinností byla daň Rudolfově štědrosti, která umožňovala Tychu Brahovi skutečnou vědeckou astronomickou práci. Kde měl v Benátkách hlavní observatoř, nevíme. Snad pozoroval z velkého okna v nynější pamětní síni muzea, odkud se otevírá pěkný pohled na východní a jižní obzor. Dne 3. února 1600

v Benátkách došlo k setkání dvou hvěz­ dářských veličin Tycha Braha a Jana Keplera. Tolik štipec historie, která dodnes láká do Benátek nad Jizerou návštěvníky z domova a plno hostů ze zahraničí.

•

Jeli jsme po nové mladoboleslavské dálnici. Zdálky na nás zakýval benátecký zámek: "Pojďte blíž!" Přijali jsme jeho výzvu. Do Tychovy síně jsme se dostali jen jako novináři. Do zámku zatéká, zřítila se část stropu, a tak je muzeum pro veřej­ nost uzavřeno. Budova potřebuje novou krytinu, psaníčkové a figurální sgrafito památkově chráněné stavby prvni kategorie zoufale volá po opravě . Výrobky místního národního . podniku Karborundum sice dobře brousi kosy a srpy, řežou tvrdé materiály, ale prach z výroby, který ulétá do ovzduši, obrušuje zámek i pískovcové plastiky v parku. Detailní pohled už není tak líbezný jako pohled z autostrády.

. .Jo/

P~IRODA· TA NroÁ ČlDVĚJC.) NIC 7ADAAMO!

lOTO, Af!ťcH s~ V

Nt ClTII.

PoSTARAT S/M!

J. Moravec

JAKO /)OMA, SE ""USIM

........

I. Kubát

blém Benátek komplexně, včetně dalších účínnějších odlučova­ prachu z "Karba". Tiše sedíme a posloucháme. Ti dva mají hlavy nad plachtami plánů . "Tady bude nové dětské hřiště . . ." Zahradní architekti poradí, co vysazovat, kam, jak a jakým způsobem zeleň udržovat. Teprve mezi pionýry jsme nadhodili otázku, jak to všechnc;> pěkné, s čím se vbrzku počítá, chránit. "Budujeme učebnu pod širým nebem," vypráví ředitel školy Václav Najman a ukazuje nám z okna do kouta zámecké zahrady, kde už tato nezastřešená třídička vyrůstá . "Jednou ze součástí této učebny bude praktická ekologická výuka . Vidíte ty zasklené panely? V nich chceme demonstrovat kladný i negativní přístup člověka k životnímu prostředí na fotografiích, obrázcích, plánech i přírodnínách z Benátek a okolí. Pochopitelně, že se na budování a obměňování stálé expozice učebny budou podílet i pionýří, aby se učili dívat se i chránit." čů

Silníční

•

hlídka Veřejné bezpečnosti zastavuje modrou škodovku . Řidič bledne, co provedl? Za kolik to asi bude? "Pane ři­ diči, dovolte, abychom vám oznámili, že jste bezpečně projel úsekem pod zvýšenou kontrolou příslušníků VB," oznamuje nadporučík Miroslav Dědek a kluci jeho benáteckého oddílu, v červených čepičkách s odznakem Mladí ochránci veřejného pořádku, předávají překvapenému řidiči pamětní list dopravního inspektorátu, okresního oddělení SNB Mladá Boleslav, odboru dopravy a Besipu. Měl na kraji slzičku, když klukům za tak hezkou gratulací, v jejírriž záhlaví byla grafika mladoboleslavského hradu, daroval pytlík voňavých čerstvých neloupaných buráků. Oddíl mladých ochránců veřejného pořádku nemá jen tuhle funkci, které se kluci rádi věnují, jak nám prozradil předseda oddílové rady Jindra Kredba. Plní podmínky Cest, chodí na kontroly chatové oblasti Akátové údolí v katastru obce Kochánky, starají se o provoz a technickou údržbu dopravního hříště, účastní se branných a sportovních her, seznamují se s topografií, s technickými prostředky VB, probírají zdravotní výchovu, hlavně jak se chovat při dopravní nehodě nebo jak pomocí tonoucímu, podíleli se na rekonstrukci svého klubovního domečku otloukali starou omítku, škrábali malbu, uklizelí po zednících, malířích a truhlářích, kteří v klubovně dělali dřevěné obklady. Mají na starostí i pořádek před školou , ostrahu školy a životního prostředí kolem. A víte, že se jim ani nedivíme, že si vzali i tento úkol do svého programu? Podívejte se kolem sebe a uvidíte, kolik je u nás ne-

K.

Kučera

moudrých lidí a hloupých dětí, kteří nechápou, že zdravé a hezké životní prostře­ dí si vytváříme především sami pro sebe.

•

závěr si trochu zafantazírujeme. Představte si, že stoupáte s pionýrskou

Na

výpravou do benáteckého zámeckého parku. Jdete od severozápadu, od hvěz­ dárny v Obodří, kde jste navštívili mladé astronomy a Břetislava Veselého. Putujete parkem jírovců, lip, buků. Nahoře vás zastaví kluci v červených čepíčkách : "Mili turisté, právě jste prošli úsekem pod přís­ nou kontrolou Mladých ochránců veřejné­ ho pořádku, a protože jste se chovali jako lidé moudří; rozumní, pořádní, že jste nikde neodhazovali papírky, plechovky, nelámali kočičky, tady máte na památku obrázek našeho pěkného zámku, z kterého se Tycho Brahe a Jan Kepler dívali na hvězdičky. " Také byste měli takovou radost jako řidič z modré škodovky? Eduard ~koda

Foto Jaroslav Drahokoupil

I. Kubát

KALENDÁŘ MLADÉHO PŘíR(})DOVEDCE

ZA HUMNY Na mokré louce Jistě jste už něco četli o kypícím životě tropických močálovitých džunglí, plných skvělých přírodních pokladů i nebezpečí . I u nás ještě (bohužel už pořídku) máme takové prostředí, bujnou vegetaci na vlhké půdě, oživenou nespočtem rozmanitých živočichů. Ovšem v souladu s celým rázem naší přirodyjsou to džungle miniaturní a dravci v nich lovící jsou nebezpeční jen drobným obyvatelům travnatého pralesa, ne lidem . Takže se nemu síme bát a můžeme se směle pustit za dobrodružstvím do husté spleti trav .

12

Čím se liší původní mokrá louka od kultivovaných luk, kterých je nyní kolem nás daleko nejvíc? Především svou neobyčej­ nou pestrostí. Zatímco na kultivované hnojené louce roste jen několik málo druhů trav a pár nejhouževnatějších plevelů, nedotčená zamokřená louka oplývá desítkami druhů travin a bylin včetně těch nejkrásnějších chráněných vstavačů. Na první pohled svítí pestrou paletou barev, a to od jara, kdy zlátne blatouchy a halí se do ' lila zá)/oje řeřišnice, až do podzimu, kdy ji zdobí bleďounké kalichy ocúnů. Nejkrásnější je ovšem v plném květu na přelomu jara a léta, kdy žluté pryskyřníky, růžové kohoutky, modré pomněnky a množství dalších květů téměř zakrývají sytou zeleň trávy . Máte-Ii takovou louku poblíž svého domova, neváhejte a proměňte ji v celoroč­ ní pole svých přírodovědných pozorování. Je to terén nesmírně vděčný, poskytující široké pole botanikovi i zoologoví. Ovšem i prostý milovník přírodních krás si tady přijde na své .. Jen se podívejte na obrázek č. 2, jak zajímavě a půvabně vypadá květ pomněnky pod lupou. Pestrá paleta živočichů obývajících louku začíná množstvím pavouků, sekáčů a roztočů. Tuhle osminohou žoužel nemá

skoro nikdo rád, ale opravdu si nezaslouží opovržlivá slova a štítivé úšklebky, kterými je lidé zahrnují. Tito malí dravci mikrosvěta kolem nás jsou velmi užiteční, a někteří dokonce krásní. Jen se podívejte na pavouka s mílým českým jménem maloočka smaragdová (Micrommata roseum)! Ale i ten, kdo se s pavouky opravdu nemůže smířit, nevyjde na louce naprázdno. Je tu nespočet úhledných sarančí a kobylek, pestrých ploštic, lesklých brouků a pestrobarevných motýlů . Louka je jejich nejvlastnější svět, tady prožijí většinu svého života a pozorný divák může sledovat stovky jejich malých dobrodružství jako na velkém divadle. Louku však neobývají jenom tinejmenší. Potkáme tady i žáby, lovce věčně při ­ pravené ke skoku po nějakém chutném soustu, spoustu ptáků, kteří mezi travou hledají obživu i bezpečné místo k hnízdě­ ní, i malých savců . Mokré louky nejsou jen útočištěm drobných zpěváčků, jako třeba skřivana, chocholouše .nebo lindušky. Rády tu zahnízdí i čejky, břehouši a ji,né druhy bahňáků, lovící v nedalekém : rybníce, křiklavý chřástal polní se tu ozývá za večera a v noci, a máme-Ii štěstí, můžeme pozorovat i vážně kráčejícího čápa, který si sem zaletěl na skokany hnědé. Co se týká savců, je louka domé' nou různých malých hlodavců, ale i rejsků a samozřejmě krtka. Za kořístí tady slídí hadovitá zrzka lasice, kterou může­ me zahlédn(lut, jak panáčkuje a rozhlíží se, kde se co šustne. A je-Ii blízko potok, pak sem za šera určitě zabrousí i tchoř. Ježek se sem vydá, aby si pochutnal na plžích krouhajících šťavnatou trávu, zajíci a srnčí zase za chutným i bylinkami a leckdy jenom tak, za příjemným poležením v chladivé houšti trav. Vlhká louka je svět sám pro sebe, stále stejně krásný, ať za časného jitra, kdy je všechno rozsvícené rosou , nebo pozdě večer, kdy v prostoru nad ztmavlou travou těžce bzučí létající brouci a kličkují lovící netopýří. Louka nikdy není úplně v klidu a vždy se ozývá svéráznými hlasy, od cvrčivých tónů hmyzu až po skřeky nočních lovců. Naslouchejte jim! Foto Ladislav Havel -kh~...

Motýli přečkávají noc velmi často na Ráno pak je můžeme snadno pozorovat, protože jsou ztuhlí a někdy i orosení jako tento modrásek jehlicový (Polyommatus icaru~) na snímku ... I ty nejběžnější luční kvítky při náležítém zvětšení přípomínají vzácné exotícké květiny. Na snímku detail květu pomněnky bahenní (Myosotís palustris) ' květech ,

K Atlasu ABC v tomto

čísle

STAVITELÉ V ČERNOŽLUTÉ UNIFORMĚ

Určitě je dobře znáte, v pozdnim létě jsou velice hojné a velice neoblíbené pro poškozováni zralého ovoce a obtěžování v bytech, ale hlavně všude, kde se pod širým nebem prodávaji a konzumují potraviny. Lidi zlobi jak vytrvalé obletování, tak ·i hrozba bodnutí žihadlem. Vosy proto mají málo obhájců, ačkoli jsou, jako většina "státotvorného" blanokřídlého hmyzu, velice užitečné. Vosy, odborně příslušníci čeledi sršňo­ vitých (Vespidae nebo Crabronidae), jsou blízké přibuzné včel, čmeláků, hrabalek, jízlivek, žahalek a podobného zajímavého hmyzu z velkého řádu blanokři­ dlých (Hymenoptera). Žiji v jednoletých společenstvech, která každé jaro zakládá přezimujíci samička, královna. Během jara si vychová z larev nevelkou skupinu pomocnic - zakrnělých samiček, jimž se řiká dělnice, a pak už se věnuje jen snášení vajíček. Dělníc může být podle druhu v hnizdě několik set až několik tisic. Ty z rozžvýkaného starého dřeva buduji kartónová hnízda, většinou kulovitého tvaru, uvnitř kterých na stopkách visi otvory dolů plástve. Do nich samička vlepuje vajíčka, z nichž se líhnou malé larvičky, rovněž přilepené ke dnu buňky. Děln~e je krmi rozžvýkaným hmyzem . Spotřeba průměrného vosiho hnizda je opravdu úctyhodná - šedesát vos za hodinu dokáže ulovit a rozkouskovat až 227 much. S oblibou lovi i housenky a drobný měkký hmyz. Koncem léta se v hnizdě objeví samečkové a samičky. Tato nová generace se věnuje svatebnim radovánkám a pak si mladé samičky najdou misto k přezimováni, zatímco všichni obyvatelé starého hnízda počátkem zimy zahynou a kartónová stavba zůstane navždy opuštěná. Čeleď sršňovitých je pozoruhodně jednotná. Všechny druhy jsou zbarveny nápadnou kombinací černé a žluté - je to výstražné zbarveni, upozorňující případ­ ného útočníka, že žihadlem vyzbrojená vosa neprodá svůj život lacino. Přesto mají vosy dost nepřátel, kteří si z žihadla nic nedělaji a s požitkem plundrují jejich hnízda (například včelojed lesni). Vosy jsou hmyz poměrně statný, největší druh, sršeň obecný, je 19 až 35 mm dlouhý a nápadně huňatý . Vosy měří přibližně 15

až 20 mm a nejmenší vosíci 12 až 18 mm. Rozdíly mezi jednotlivými dělnicemi jsou však i vjednom hnizdě značné. Jarní, samotnou královnou odchované dělnice bývají podstatně menší než ty, které vyrů­ staly v plně vytvořeném hnízdě za nadbytku potravy. Na našem území žijí necelé dvě desitky druhů příslušníků čeledi vosovitých neboli sršňovitých (Vespidae), patřících do řádu blanokřídlých (Hymenoptera), podřádu štíhlopasých (Apocrita), skupiny žahavých (Aculeata), nadčeledi vosovitých (Vespoidea). Jsou rozděleni do pěti rodů, z nichž jediný, rod sršeň (Vespa), má jeden druh. Do rodu Dolichovespula patři šest druhů, z nichž dva parazitují na vlastních příbuzných (podrod Pseudovespula). Rod Vespula má čtyři druhy. Všem těmto druhům říkáme česky vosa. Pak se u nás vyskytuje ještě rod Polistes, česky vosí k, se čtyřmi druhy a rod Sulcopolistes, pavosík, se dvěma druhy, žijícimi paraziticky v hnízdech vosiků. Hnízda vos jsou kulovitá, hnízda vosíků nemají vnější kartónový obal a jsou to vlastně jen nevelké plástve přilepené stopkou ke skále, zdi nebo kmeni stromu. V hnízdech vosíků bývá přesto, že jsou malá a počet děl­ nic nízký, několik královen, avšak potomstvo odchovává jen jedna, vajíčka ostatních samiček ničí. Život vos je neobyčejně zajímavý a každý druh má své zvláštnosti. Rozeznáme je nejen podle výrazné kresby na zadečku, ale také podle tvaru, velikosti a umístění hnizd. Rozhodně se vyplati vos si trochu vši mat, a ne hned jejich hnízda likvidovat. Vosy totiž vzdor obecnému mínění nejsou útočné, a pokud je nevyprovokujeme, žihadlo nám nedají. Jen sršně mohou být opravdu nebezpeč­ né, ale ty jsou dnes již vzácné. Vladimír Motyčka Foto autor a J. Hlaváček .. ~ Vosí hnízdo se skládá z několika plástů , krytých důmyslným obalem z papírovité hmoty, kterou vosy vyrábějí rozžvýkáním starého dřeva . Některé, např. vosa obecná, je zavěšu ­ jí, jiné (např. vosa lesní) je stavějí v zemí nebo ve stromových dutinách (sršeň) " Vosíci hnizdí v malém plástu bez obalu, který přivěsí na kámen, kmen stromu, ale ně ­ kdy třeba i na květ bodláku. Vajíčka a larvy musí přilepit

SOUTĚŽ KE DNI ABC

V PRAŽSKÉ ZOO

Straiilky (Phasmida), zajímavý řád hmyzu, udivují dokonalým napodobováním větviček a listů rostlin. Není divu, že mezi chovateli získávaji stále více přízniv­ ců jsou velké, nenáročné a zvláštní. Nejčastěji se chová pakobylka indická (Carausius morosus) a strašilka madagaskarská (Clitumnus extradentatus). Z asi dvou tisíc dalšich druhů se ještě chovají pakobylky bezkřídlé (Sypiloidea sypilus), pakobylky vyzáblé (Bacili us rossii), podivné strašilky australské (Extatosoma tiaratum), samičku vidíte na obrázku, a strašilka Euryacantha horridum. Chov je snadný a při dodržení základních podmínek se každý dočká chovatelských úspěchů. Jako insektárium v nouzi poslouží i větši láhev od okurek převázaná silonovou punčochou nebo tzv. muším pletivem. Lepší je vyšší lepená nádrž asi 10 až 12litrová. Skutečné insektárium je zasklená nádrž s přední stranou otevirací a stropem z mušího pletiva, aby větrala . Na dno se davá vrstva propraného, horkem sterilizovaného písku, rašelina nebo několik vrstev filtračního papíru. Teplota má být 20 až 28°C, proto v chladné místnosti pakobylkám svítíme slabou žárovkou ve vhodném krytu. Potravu dáváme do vody v těžších skleničkách se širokým dnem a vatou utěsněným hrdlem, aby se zejména mladé pakobylky neutopily. Vět ­ šina chovaných druhů se živí listím růžo ­ viWch rostlin, hlavně ostružiníky, které jsou i pod sněhem zelené. Pakobylka indická ráda břečťan a "voděnku" - poděnku (Tradescantia). V nouzi lze použít i pokojové rostliny, např. Plectranthus. Vnitřek insektária aspoň jednou denně rosíme vlažnou vodou (rozprašovačem) . Strašilky se množí i neoplozenými vajíč­ ky, samečci jsou velmi vzácní. Samička snese za život 300 až 700 vajíček, z nichž se podle teploty líhnou za 70 až 200 dní nymfy podobné dospělým. Třikrát až pět­ krát se svlékají, pak dospívají. Dospělé pakobylky žijí asi 100 až 300 dnů, vývoj larev trvá přibližně stejně dlouho (podle podminek) . Samečci se u pakobylky indické vyskytují zřídka, jeden asi na tisíc samiček . Chování pakobylek je zvláštní a stojí za pozorování. Kontrolní otázka: Jak se nazývá schopnost strašilek napodobovat tvarem i pohybem části rostlin? Foto Vladimír Motyčka -vm-

13

MO) K~NíČEK, MOJE ZÁLI~A MINIKURS PRO CHOVATELE EXOTICKÝCH PTÁKŮ IV Chůvička

a její

příbuzní

Jistě už jste si všiml i, že povídání o každém druhu začínám údaji o výskytu a způsobu života v při rodě . Chův i čka je výjimkou. Nemůžeme vám říci, ani odkud pochází, ani jak žije v příro­ dě, dokonce ani její vědecké jméno. Chůvička totiž v přírodě vůbec nežije. Již před staletími byla vyšlechtěna v Číně a Japonsku kř ížením několika asijských astrildů. Jako jej í ..rodiče" se obvykle uvádějí panenka bronzová a hnědohřbetá, stříbrozobka zpěvná a možná ještě další druhy. Do Evropy chůvičku dovezli přeď více než sto lety a za tu dobu se stala mezi chovateli snad nejpopulárnějšim ptákem, vhodným i pro úplné začátečníky. Pro chov a hnízdění jí zcela postačuje menší klec a hnízdni budka libovolného tvaru. Samička snáší čtyři až osm vajíček, na kterých sedí oba rodiče střídavě po dvanáct dnů. V hnízdě pak krmí mláďata ještě další tři týdny a mimo hnízdo téměř dva týdny. Poté je vhodné mláďata oddě­ lit, aby rodiče mohli nerušeně zahnízdit znovu. Protože jsou chůvičky velmi družné, je vždy lepší chovat páry odděleně, jinak si totiž klidně na noc nalezou všechny do jedné budky a mohou hnízdo zničit. Každému páru umožníme hnízdění pouze třikrát až čtyřikrát v roce, pak mu odebereme na půl roku budku, aby si odpočinul.

Chůvičky

krmíme podobně jako ostatní astrildy, jsou však

méně vybiravé, takže se spokojí jen s prosem a v době hnízděni s' vaječnou míchanicí. Samec je stejně zbarvený jako samice a poznáme ho během hnízdění podle tichého zpěvu a jakéhosi tance, při kterém se nakrucuje a pózuje před samičkou . Jak přišly chůvičky ke svému. jménu? Získaly je pro neobyčej­ ně ceněnou vlastnost - ochotně vychovávají i úplně cízí mláďa­ ta . Chovatelé toho často využívají a vyměňují jejich vlastni vajíč­ ka za potomstvo vzácnějších amadin, u kterých není ani zdaleka

mnohem

................................................................ Z UČEBNICE PŘíRODY Mohou

růst

stromy kolmo ke svahu?

Rostliny, jak jistě každý ví, rostou na jednom místě, protože všechno, co k životu potřebují, mají tam, kde rostou: půdu, z níž čerpají ve vodě rozpuštěné nerostné látky, i okolní vzduch, z něhož využívají oxid uhličitý. Vodu s rozpuštěnými nerostnými látkami přijímají z půdy kořeny, oxid uhličitý ze vzduchu nadzemnimi částmi, převážně listy, v nichž jsou drob-

14

nohledné otvůrky průduchy. Rostliny patří tedy k zcela zvláštním "strávnikům", protože nemusejí za potravou chodit jako většina z vás do školní jídelny, ani za ní nepotřebují běhat po polích a lesich jako zviřata. Celý život tráví na jednom místě. Zdá se, že se vůbec nehýbou, leda větrem. A přece tomu tak není. I rostliny dokážou vykonávat různé pohyby, které jsou ale tak pomalé, že si je většinou ani neuvědomíte . Jedním z nejpomalejších a nejméně nápadných pohybů je růstový pohyb rostlin působený gravitací. Tento jev, který se nazývá geotropismus, můžete pozorovat kdekoliv v přírodě . Rostliny totiž rostou normálně vždycky ve směru zemské tiže: jejich kořeny svisle dolů do země (pohybu těchto rostlinných

'

zaručen úspěch při výchově mladých.

Podívejme se teď na příbuzenstvo chů­ vičky. Z jihoasijských forem amadin se

u chovatelů dosti často objevují například panenka muškátová (Lonchura punctulata), panenka bělohlavá (L. maja) a panenka tříbarvá (L. malacca). Jejich chov je celkem shodný s chovem jiných amadin, avšak odchovy jsou podstatně vzácnější. Důležitý je výběr vhodného páru, kterému poskytneme klidnou klec, pokud možno bez přítomnosti jiných příbuzných druhů . Potravu panenky potřebují pestrou různé druhy prosa, lesknici, niger, zelené krmení, občas nějaký hmyz, moučné čer­ vy, vaječnou míchanici a v době krmení mladých i na klíčené proso, drobný hmyz, nezralá semena travin a další. Panenku muškátovou poznáme podle zbarvení snadno, na hřbetě, krku a na hlavě je čokoládově hnědá, břicho a prsa má bílé, pírka mají 'tmavé lemy a budí tak dQjem pruhování. Panenka bělohlavá má celé tělo tmavě hnědé, jen hlava je krémová až bílá. Panenka tříbarvá má hlavu, krk a zadní část břicha černé, záda, křídla a hruď čistě bílé, zbytek těla skořicový. Velmi oblíbeným druhem, vhodným i pro úplné začátečníky, je stříbrozobka malabarská (Euodice malabarica). Obývá jak Přední Indii, tak i stepi střední a východní Afriky. V přírodě žijí stříbrozobky na březích vod, v blízkosti osad, kam zalétají za potravou na obdělávaná pole. Hnízdo si stavějí v trnitých křovinách nebo v opuštěných hnízdech snovačů . Snadno hnízdí i ve voliéře nebo v kleci. Chov i odchov jsou velmi snadné, proto stříbrozob-

ka patří mezi nejrozšířenější ptáky. Jako potrava jí v zajetí vyhovuje proso, které někdy starým postačí i k odchovánímláďat. Lepší je však zpestřovat jim potravu naklíčenými nebo nedozrálými semeny,

zelenými listy pampelišky a vaječnou míchanicí, protože semeno prosa obsahují jen velmi málo vitamínů. Foto Luděk Hovorka RNDr. Martin Smrček

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• ••••••• kmen, napřímil ho a dnes roste tak jako ostatní rostliny a stromy, opět vzhůru. Od tohoto pravidla se však pronikavě liší snímek z mořského pobřeží ostrova Usedom v severovýchodní části Německé demokratické republiky. Stromy na strmé stráni útesu nestojí ve směru zemské tíže, tedy kolmo k mořské hladí ně, ale spíše kolmo ke svahu, případně z něho v ještě větším sklonu trčí (foto 5). I v tomto případě je však vysvětlení jednoduché. Buky a jiné dřeviny takto od přírody na morénovém pobřežním útesu nevyrostly. Vyvíjely se zcela normálně v lese na jeho horním okraji, až došlo k sesuvJ nepevné zemíny, stromy sjely po svahu a zaujaly současnou nenormální polohu. Obvykle tak existuji několik málo let. Buď se po násilném přemístění neuchytí a zahynou, nebo na novém místě pří­ rodní skluzavky opět zakoření. To se potom jejich kmeny obloukovitě prohnou, protože růst může pokračo­

orgánů se říká geotropísmus pozitivní) a nadzemní stonky od zemského povrchu svísle nahoru (jde o geotropísmus negativní) . Tak rostou všechny rostliny, i hrušeň uprostřed poli (foto 1) a břizy na břehu řeky (foto 2) . Dokonce i mladá bříza (foto 3), která se uchytíla ve škvíře kamenné zdí, se od tohoto pravídla neodchyluje. Neroste kolmo ke svislé zdí, ale během svého rů­ stu zaujala takovou polohu, která odpovídá uvedeným zásadám geotropísmu. Někdy ale dojde v přírodě vlivem různých příčín k tomu, že se poloha rostlíny náhle změní, a to velice pronikavě. Stalo se to i jednomu smrku na prudké svažité stráni (foto 4). Terén, na něťnž smrk rostl, se sesul a vychýlil ho do neobvyklé polohy. Jehličnanu trvalo delší dobu, než se .s touto změnou vyrovnal, ale nakonec přece jenom nezahynul. Kolenovitě vyklenul

vat jedině podle pravidla geotroRismu. U nás · v Če­ chách uvidíme tak.ový prohnutý les na · místě někdejší­ ho půdniho sesuvu v Českém ráji pod Drábskými světnič­ kami na trase nauč­ né stezky Drábské světničky Mužský. -da-,

-č-

Foto Jan Čeřovský (1 Karel Dunda (1 , Zdeněk Drahokoupil (2)

I'

15

OBRAZOVÁ AKOLA

Pohledy 'do

15/32

mikrosvěta -4 Rastrovací elektronový mikroskop JSM-T-300 japonské firmy Jeol. Pří­ stroj je vybaven analytickým zaříze­ ním ,. Kostrovité krystaly soli kamenné, kterli .. prosycuje" naši obuv při zimním solení vozovek a chodníků . Zvět­ šeno 500 x

r~ ),

ev

r - -.......- - - . "

.. Koralinní řasa s přisedlými rozsivkami. Zvětle­ no 350 x ~- ' Zvětlený záběr

,

0) \

dvou rozsivek, které jsou označeny na pfedchlizejrcrm obrázku lipkami. Zvětše­ no 2 000 x ,. PylkaktusuAylostera albispilosao Zvětšeno 500 x

@@

I-------I--(j)

Zjednodušené schéma práce rastrovacího elektronového mikroskopu: 1 - elektronová tryska s katodou 2 - elektronový paprsek 3 - elektromagnetické čočky 4 - vychylovací cívky 5 - vzorek 6 - komora vzorku 7 - detektor sekundárních elektronů 8 - obrazovka 9 - generátor řádkováni

1

Elektronové mikroskopy V laboratoři je slyšet jednotvárné hučeni vývěvy a do šera místností zeleně svítí obrazovka řádkovacího elektronového mikroskopu a pod ní celá řada červených kontrolních žárovek a čí­ selných údajů. Přišlí jsme právě ve chvíli, kdy se na obrazovce přístroje objevuje první preparát, kterým jsou jednobuněčné řa­ sy - rozsivky. Při třicetinásobném zvětšení je ještě nevidíme. Operátor pozvolna zvyšuje zvětšeni. Konečně schránka rozsivky zaplňuje celou šíři obrazovky. Pohled na displej při stroje prozrazuje třiapůltisícinásobné zvětšení. Je větší než trojnásobek užitečného zvětšení (zvětšení, které nám ještě poskytuje nové informace) nejlepších světelných mikroskopů. Operátor je dále zvyšuje a my máme dojem, že se k nám objekt z obrazovky přibližuje . Při desetitisícinásobném zvětšení můžeme pozorovat i ty nejjemnější podrobnosti schránky rozsivky. Ruce operátora nyní pohybují mikrometrickým šroubem na komoře vzorku a na obrazov.ce vidíme, že se objekt pohybuje: nahoru, dolů, doprava, doleva, otáčí se i naklání. Nyní operátor obraz zaostří, nastaví pomocí zvláštního grafu na obrazovce kontrast i jas a přepne přístroj na snímkování. Pak přiklápí fotografickou kameru na obrazovku a tiskne její spoušť. Záběr z obrazovky zůstane zachován na citlivé vrstvě filmu. Když britský badatel J. J. Thomson předložil v roce 1897 dů­ kaz o existenci elektronů, nikdo netušil, že použití urychleného elektronového paprsku ve specíálně konstruovaných přístrojích - elektronových mikroskopech - otevře lidstvu bránu dosud nepoznaného ultramikrosvěta. Proč však neni možné totéž dosáhnout světelnými mikroskopy? Protože světlo se skládá z elektromagnetických vln, které mají určitou délku, a rozlišit od sebe dva body o vzdálenosti menší, než je polovina délky světel­ né vlny, světelným mikroskopem prostě nelze. Aby bylo možno tuto bariéru překonat, nahradil člověk v mikroskopech světelné záření zářením elektronovým o 100000 x menši vlnové délce, než je vlnová délka světla. Zni to jednoduše, ale tak jednoduché to nebylo. Kromě mnoha jiných věcí bylo třeba vyřešit především to, jak soustředit elektrony do tenkého svazku a podle potřeby tímto svazkem manipulovat. Podařilo se to německému fyziku Ernstu Ruskovi, který jako prvn í sestrojil v roce 1933 elektronový mikroskop. Zkonstruoval elektromagnetické čočky, jimiž bylo možné prů­ měr elektronového paprsku zužovat nebo naopak rozšiřovat, takže plnily. stejnou úlohu jako skleněné čočky ve světelném mi kroskopu . Zárovka jako zdroj světla je u elektronového mikroskopu nahrazena žhaveným wolframovým vláknem, z něhož se za vysokých teplot uvolňují elektrony. I když byl první elektronový mikroskop připraven k výrobě již v roce 1939, skutečný rozvoj elektronové mikroskopie nastal až po druhé světové válce. Dnes se v pra xi používá hlavně tzv. transmisní neboli prozařovací elektronový mikroskop a jeho mladší bratr, rastrovac i elektronový mikroskop. Oba přistroje déčko

02

používají k zobrazení preparátu urychlený a elektromagnetickými čočkami upravený svazek elektronů , vysílaných z katody. Liší se však od sebe způsobem tvorby obrazu. Transmisní elektronový mikroskop využívá k tvorbě obrazu urychlený elektronový paprsek, kterým je preparát prozařován, kdežto rastrovací elektronový mikroskop tzv. sekundární elektrony, které jsou po dopadu urychleného elektronového paprsku vysílány z povrchu vzorku . Na stránkách časopisu ABC se čas od času setkáváte se snímky, které byly pořízeny rastrovacím elektronovým mikroskopem, a proto vás s tímto přístrojem blíže seznámíme. Jak již víte, zdrojem elektronů je zde wolframové vlákno katoda, která je žhavena na teplotu přibližně 2 900 o K. Při tak vy. soké teplotě získá část elektronů energii k tomu, aby překonala vazebné síly atomu a vystoupila z kovu . Těmto elektronům říká­ me primární. Katoda je součástí elektronové trysky, která vytváří z elektronů svazek. Elektronový svazek prolétne válcovitou anodou a je urychlován napětím 1 000 až 50000 V mezi oběma elektrodami. Tím získá velkou energii. Průměr letícího elektronového svazku je dále zmenšován v silovém poli elektromagnetických čoček. Takto upravený svazek elektronů se dostane do oblasti působení tzv. vychylovacích cívek, které umožňují, aby se paprsek pohyboval na povrchu vzorku řádek po řádku, jako když se oře pole. Vzduch z pracovního prostoru, kudy elektronový paprsek prochází, musí být vyčerpán na vysoké vakuum, jinak by docházelo ke srážkám elektronů s molekulami plynu. Tím by vznikaly mikrovýboje, které zhoršují kvalitu obrazu, a katoda by vlivem vysokých teplot shořela. Při dopadu urychleného elektronového paprsku na povrch vzorku dochází k celé řadě jevů: vzniku rentgenového záření, vybuzení světelných paprsků (katodoluminiscenci) atd. Část elektronů vzorkem prochází a část se odráží zpět. Všechny tyto jevy mohou být důležitým zdrojem informací o vzorku. Nejdůležitěj­ ším jevem pro tvorbu obrazu povrchu zkoumaného vzorku je však vznik tzv. sekundárních elektronů, které se uvolňují z obalů atomů vzorku po dopadu urychleného elektronového paprsku na jeho povrch. Aby byl signál silnější, je povrch vzorku pokoven, nejčastěji pozlacen. Pokovování se provádí ve speciálních . zařízeních a povlak kovu je tak tenký, že nezkresluje ani nezakrývá nejjemnější detaily. Množství sekundárních elektronů vysílaných po dopadu paprsku z povrchu vzorku je závislé na jeho reliéfu. Detektorem zachycený signál sekundárních elektronů se zesiluje a přivádí na obrazovku. Čtenáři, kteří se zajímají o elektrotechniku, jistě vědí, že i v televizní obrazovce se pohybuje elektronový paprsek a řádkuje její citlivou vrstvu. V našem přístroji pracují tedy elektronové paprsky dva. Jeden řádkuje povrch vzorku a druhý povrch citlivé vrstvy obrazovky. Pohyb obou paprsků je časově sladěn (synchronizován). Množství uvolňovaných sekundárních elektronů z určitého bodu vzorku ovlivňuje sílu jasu odpovídajícího bodu na obrazovce. Takto vzniklý obraz se vyznačuje velkou hloubkou ostrosti a lze jej snímat fotokamerou . Řádkovací elektronové mikroskopy mohou být též vybaveny speciálním zařízením na analýzu signálu rentgenového záření. Takto upravené přístroje, nazývané elektronové mikroanalyzátory, mohou poskytnout i z nepatrně malé plochy vzorku údaje o jeho stavbě, složení a obsahu jednotlivých prvků . Proto jsou elektronové mikroanalyzátory vítanými pomocníky v geologických, chemických, metalurgických a jiných laboratořích. Poznatky získiwé při konstrukci elektronových mikroskopů byly využity i při stavbě elektronového litografu - přístroje, který slouží k výrobě mikroelektronických čipů. Výkon elektronových mikroskopů se neustále zvětšuje. Například přístroje, které vznikly kombinací transmisního a rastrovacího elektronového mikroskopu, jsou schopny rozlišit odděleně dva body vzdálené od sebe pouze dvě milióntiny milimetru (2 nanometry), takže dosahují milión násobného zvětšeni! A to není zdaleka poslední slovo elektronové mikroskopie, která se rozvíjí dál. Loňského roku byly uděleny za tento obor dvě Nobelovy ceny. První získal již zmíněný německý fyzik Ernst Ruska za sestrojení prvního elektronového mikroskopu a druhá byla udělena švýcarským fyzikům H. Rohrerovi a G. Binningovi za konstrukci nového typu rastrovacího elektronového mikroskopu, který pracuje na novém principu . Tento mikroskop za znamenává s velkou přesností i atomové nerovnosti povrchu látek. U nás se konstrl}kcí elektronových přístrojů zabývá Ústav pří­ strojové techniky CSAV a n. p. Tesla v Brně . Jejich zaměstnanci se nemusí za výsledky své práce stydět. Podařilo se jim sestrojit a vyrobit řadu přístrojů , které mají technické parametry srovnatelné s přístroji vyspělých světových firem , což nen í v tomto oboru zrovna jednoduché . RNDr. Jan Kulich Foto autor (4) a archiv autora (1). kresba Z. Kocourková

ATLASak

EI

ATLASak

ATLASak

D

ATLASak

"

, Srleň obecný Vespa erabro

ATLASak

--w.~ II

. Vosa obecné Vespula vulgaris

Vosa skalní

Vosa lesní

Vosa rylavé

Doliehovespula saxoniea

Doliehovespula silvestris

Vespula rufa

ATLASak

Vosa útočné Vespula. germaniea

n

ATLASak

B ll

ATLASak

Vosa rakouské

Vosrk francouzský

Vespula austriaca

Polistes gallicus

O·i

I

"

~

BlANQKŘIDLí

VOSy

Vosa ryhvá (Osa červenkastá) bývá někdy uváděna pod jménem vosa červená. Velikost dělnice je 10 až 13 mm, královna bývá asi o 3 mm delši. Nápadným znakem, podle kterého je možné tento druh na první pohled určit, je oranžově červené zbarvení na svrchní straně prvního a druhého článku zadečku. Velikost a tvar ryšavých skvrn jsou velmi proměnlivé a závisejí do značné míry na klimatických podmínkách stanoviště. Jedinci z vlhkých mist nebo v chladném, vlhkém létě bývají tmavší a místo červených skvrn maji jen úzké pásky. Celni štitek (clypeus) je žlutý, s široce křídlatou černou skvrnou, která se ně ­ kdy může rozpadat do tři malých černých skvrnek. Vosa ryšavá se vyskytuje nejčastěji na okrajích lesů, na pasekách, křovinatých stráních nebo na loukách. Hnízdo si zakládá výhradně v zemi, často jen mělko pod povrchem. Využívá přirozené dutiny pod kořeny stromů, opuštěné nory hlodavců apod. Stavba sama je poměrně malá, v kolonii žije od 60 do 900 jedinců. Hnízdo má obvykle tři až pět pláství. Samice na jaře zastihneme nejčastěji na kvetoucích jívách nebo ovocných stromech, dě l nice a samci naletují v létě na květy mrkvovitých rostlin . Dělnice často poškozují zralé ovoce, zvláště hrušky a slívy. Hnízda vymírají obvykle až začátkem řijna. V hnizdech někdy parazituje příbuzná vosa rakouská. V celé Evropě žije vosa ryšavá v typické formě, kterou nelze zaměnit s jiným druhem . Jen vosa norská (O. norvegica) má po stranách druhého článku zadečku červené skvrny. V Zabajkalí a východní Asií však žíje rasa Vespula ruta schrenskií, která červené skvrny na zadečku nemá.

BLANOKŘíDlí -

VOSY

Vosík francouzský (Osa dravá) je představitelem rodu, který má u nás čtyři druhy, lišící se uspořádá­ ním skvrn na zadečku, tvarem a zbarvením čelního štítku a zbarvením a utvářením tykadel. Od ostatních společenských vos se vosíci liší zadečkem vpředu ponenáhlu zúženým a jen řídce chlupatým. Poslední článek zadečku bývá naspodu žlutý. Samci maji tykadla spirálovitě zakroucená. Vosík francouzský má samice velké 15 až 17 mm. Je hojnějši pouze v teplých oblastech našeho státu, kde se vyskytuje na prosluněných okrajich lesů, na skalnatých stepich a v blizkosti lidských obydli. Stavi si jen malé hn izdo, větši­ nou pouze s jedinou plástvi o několika desitkách buněk. Je z šedé papiroviny a na rozdil od hnizd ostatních příslušníků čeledi sršňovitých nemá kulovitý ochranný obal. Hnizdo bývá obvykle na krytém mistě - pod skalním převisem, ve zdi, v hromadě kamení nebo i v ptači budce. Plást je k podkladu připevněn stopkou tak, aby buňky ležely vodorovně nebo byly otevřenou stranou mírně skloněny k zemi. To je při dešti chráni před zatékánim vody. V hnizdě bývá ně ­ kolik královen, ale potomstvo pocházi jen od jedné, protože ta vajíčka svých družek ničí. I když vosicJ mají žihadla jako ostatní vosy, můžeme jejich hnízda bez obav pozorovat z těsné blízkosti, nejsou útoční. Kromě vosíka francouzského u nás žije vosík obecný (Polistes nimpha), vosik žlutoskvrnný (P. bimacula tus) a P. foederatus. I u vosíků parazitují jejich pří ­ buzní, pavosici z rodu Sulcopolistes.

BlANOKŘíDlr

BlANQ Vosa lesní (Osa h&rna. dřlve osa lesná) má dělni ­ ce velké 11 až 15 mm, královny 14 až 18 mm . Celni štitek (clypeus) bývá většinou čistě žlutý, v dolni čás ­ ti drobně tečkovaný. Někdy na něm bývá jediná čer ­ ná skvrnka. Zadeček je příčně pruhovaný, přičemž převládá spíše černá barva, poslední článek bývá svrchu celý žlutý. Vosa lesni je hojný druh, vyskytuje se na okrajich lesů, v sadech i v blizkosti lidských obydli. Hnizda zakládá obyčejně mezi větvemi stromů či keřů, ale dost často i v podstřeší doml·~ nebo na půdách. V zemí staví hnízda jen výjimečně, a to nehluboko pod povrchem půdy. V hnizdech vosy lesní parazituje vzácná vosa kukačka (Oolichovespula omissa), která nezakládá vlastni hnizda a péči o plod přenechává dělnicim hostitelského druhu. Hnizda vymírají již koncem srpna . Rozlišováni vosy lesní od druhů přibuzných (vosa prostředni - Dolichovespula medía, vosa skalní - D. saxonica, vosa kukačka D. omissa, Dolichovespula adulterina) i podobných (vosa obecná - Vespula vulgaris) je dosti obtižné. Vosy jsou totiž velmi proměnlivé velikostí i zbarve ním. Zejména velikost silně kolísá, dělnice z prvních generací, o něž pečuje pouze samička hned po zalo ~ ženi hnízda, bývají mnohem menší než potomstvo z kolonie plně rozvinuté . Proto k určení některých druhů vos jsou zapotřebí určité zkušeností a v ětší množství srovnávacího materiálu . Pro správné určení není důležitá kresba, ale spíše drobné znaky na hla vě, zejména na čelním štítku, na tykadlech, kusa dlech a kladélku samic.

BLANOKŘíDlí

- VOSY

Vosa rakou5Ka (Usa rakúska) se také někdy uvádi pod názvem pa vosa rakouská. Důvodem tohoto označení je parazitický způsob života, tento druh to tiž nemá dělnice. Samice jsou velké 15 až 18 mm, samci jsou o něco menši. Celni štitek (clypeus) je žlutý, s jednou, ale někdy až třemi drobnými černými skvrnkami. Zadní holeně jsou svrchnu dlouze ochlupené, čímž se líší od ostatních druhů rodu Vespula. Samičky mají na čelním štítku dva ostré zoubky, sameček nemá na druhém článku červené zbarvení. Oplozená samička vosy rakouské vyhledává na jaře rozvíjející se kolonie vosy ryšavé a klade do nich svá vajíčka . Z nich se vylíhnou larvy, o něž pečují dělnice hostitelského druhu. Po zakukleni a skončeni vývoje se objevuji výhradně samci a samice, kteří se nepodileji na stavbě hnizda a péČi o plod . Vosa rakouská se proto řadí spolu s několika jínými druhy mezi tzv. kukaččí vosy, jejichž společným znakem je hnízdn í parazitismus. Se samicemi se setkáváme nejč a stěji na jaře, kdy naletují na kvetoucí rostliny, z nichž sají nektar. Na podzim se můžeme setkat se zástupci obou pohlavi na květech mrkvovitých rostlin. Vosa rakouská neni u nás přiliš hojná. Na prvni pohled se podobá vose útočné (Vespula germanica), kterou připomíná jak zbarvením těla , tak zbarvením čelního štítku. Dobrým rozlišovacím znakem jsou však ná padně dlouhé tmavé chlupy na zadnich holenich a ovšem i ten fakt, že nenajdeme dělnice stejn é ho typu. Vos, které parazitují u svých příbuzných, u nás žije několík druhů z různých rodů .

VOSY

Vosa skalní (Osa podstreliná) bývá ve starši literatuře uváděna pod českým názvem vosa saská, což je doslovný překlad jejiho latinského jména. Dělnice tohoto druhu jsou velké asi 11 až 13 mm, samice jsou, jak je pravidlem, o něco větší. Uprostřed čelní­ ho štítku mají černý pásek nebo skvrnu uprostřed poněkud rozšířenou. Jednoduchá očka tvoří rovnostranný trojúhelník, samečkové mají bičíK tykadel naspodu červený. Vosa skalni je dosti hojná v blizkosti lidských obydli, na okrajich lesů i ve skalnatých oblastech. Hnízda si staví nejčastěji v podstřeší, v kůlnách a přístavcích chat, v přírodě zejména ve skalnich dutinách . Stavba je kulovitá, poměrně malá, dosahuje sotva 10 cm. Kolonie jsou nepočetné, mívaji několik desitek, nejvýše pár stovek dělnic. Jako všechny vosy živí i vosa skalní své larvy rozžvýkanými těly uloveného hmyzu . Kolonie jsou jednoleté, zimu přežívají jen oplozené samičky. V hnízdech vosy skalní parazitují příslušníci druhu Dolichovespula adulterina. Patři do stejného rodu, ale do samostatného pod rodu Pseudovespula, kam se řadí parazitické druhy, které nemaji dělnice. Samičky proto kladou vajička do hnizd vos skalnich a jejich dělnice vychovávají larvy parazita jako své vlastní. Bez hostitelského druhu by Dolichovespula adulterina vymře ­ la. Nejblíže příbuznou vose skalní je Dolichovespula norvegica, vosa norská, lišící se jen červenýmí skvrnami po stranách druhého článku zadečku. Atlas ABC připravil Vladimir Motyčka, nakreslila Hana Motyčková .

BlANOKŘíDlr -

VOSY

. Vosa útočná (Osa útočná) má dělnice velké 12 až 16 mm, královna bývá asi o 3 mm větší. Samice a dělnice se nejlépe poznaji podle tři oddělených černých skvrnek na čelnim štitku a žlutých spánků. Po stranách zadečku jsou dvě řady drobných, téměř kruhových skvrnek. Vosa útočná patří k naším nejhojnějšim druhům a žije prakticky na všech typech stanovišr. Casto se vyskytuje i v blizkosti lidských obydli. Samice po přezimováni zakládaji hnizdo nejčastěji pod zemí, v opuštěných norách hlodavců, v dutinách pod kameny, mezi kořeny stromů apod. Nevyhýbají se ani stromovým dutinám nebo ptačím budkám a často hnizdi i v lidských stavbách. Tady volí nejčastěji dutiny mezi stěnami, větrací šachty nebo nepoužívané komíny. Dokončené hnízdo měří v průměru 20 až 30 cm a mivá šest až qevět plástů. V dob'; největšího rozvoje má hnízdo asi tři tisíce jedinců, ale byla nalezena hnízda ještě mnohem větší. Dělnice, zejména v pozdním létě, nalétají na zralé ovoce, ve velkém množství obletují zahradní restau race a stánky s občerstvením a působí nemalé potíže. Nejvic se podobá vose obecné, ale liší se od ní zbarvením zadečku i čelního štítku. Vosí zbarvení zdařile napodobuje celá řada různých druhů hmyzu, jinak neškodného. Mezi motýly to jsou zejména nesytky (r. Aegeria), mezi dvoukřidlými mnoho druhů velice užitečných pestřenek (Syrphidae). Lidé, kteři se v hmyzu příliš nevyznají, pestřenky s vosami často zaměňují. Liší se od sebe však na první pohled nejen počtem křidel (pestřenky maji jeden pár, vosy dva páry). ale i způsobem letu a chovánim.

BLANOKŘíDlí

- VOSY

Srlieň obecný (Srlieň obyčajný) patři k nej v ětšim středoevropským vosám. Měři 18 až 40 mm . Základni barva je hnědá, jen na hlavě a na zadečku je žlutá

kresba. Vpředu široce uratý zadeček je celý dlouze řídce ochlupen. Zavalité tělo nesou křídla se silným žlutavým nádechem. Hlava dozadu rozšířená, se tře­ mi očky (oceli i) posazenými blizko oči, má čelni štitek žlutý, červenohnědě lemovaný. Sršeň se vyskytu je nejčastěji v listnatých lesich , ale nevyhýbá se ani blizkosti lidských obydli. Hnizda stavi většinou v dutých stromech na pokraji lesa, ale i na půdách , v kůl­ nách a na jiných přihodných mistech. Jen výjimečně staví hnízda pod zemí v norách větších zvířat . Hnízdo měři v průměru až 60 cm. Skládá se z několika vodo rovně uložených pláství ze žlutohnědé papírovíny, . spojených středovou stopkou . Celé hnizdo kryje vrs tevnatý obal. Buňky pláství jsou otevřeny směrem dolů. Larvy sršeň krmí převážně kašičkou z rozžvýkaných těl hmyzu. Dospělí sršni se živí rostlinnou i živočišnou potravou a občas škodí v sadech ohryzává ním ovoce. Bodnutí sršňů je dost nebezpečné a kromě místního otoku může vyvolat i celkovou nevolnost. Při bodnutí větším počtem sršňů je třeba vy hledat lékařskou pomoc, protože byly již zazn amenány j případy úmrtí. Poměrně malé dělnice můž eme zaměnit se samicemi některých druhů vos, al e v ýzna č­ ná je hruď bez žluté kresby a dlouhé chlupy po těle . Záměna je možná i s motýlem nesytkou sršň o v o u, který sršně téměř dokonale napodobuje nejen veli kostí a zbarvením, ale i způsobem letu, trha vým p o~ bíháním, a dokonce i bzučením. Je však neškodný.

BLANOKŘíDlí

- VOSY

Vosa obecná (Osa obyčajná) bývá zařazována do zvláštního pod rodu Paravespula spolu s vosou útoč ­ nou a ryšavou - všechny jsou význačné krátkým a světlým ochlupením zadních holení. Dělnice jsou velké 10 až 14 mm, samice jsou asi o 3 mm větší. Č el ­ ní štítek má podélný, uprostřed trochu rozšířený čer­ ný pruh. Na zadečku jsou zhruba stejně zastoupeny barvy červená a žlutá, křídla mají slabý kouřov ý nádech. Vosa obecná je jednim z nejhojnějšich druh ů vos u nás. Vyskytuje se často v blizkosti lidských sidel a v některých letech značně škodi na ovoci . J e také významným přenašečem choroboplodných mikroorganismů, protože vyhledává sladké potraviny a sedá na ně. Hnízda si buduje v tmavých místech , nejčastěji v norách různých hlodavců , ale i v tem ných zákoutich lidských staveb, v kůlnách , garážich, sklepech apod. Tvoři je nejčastěji pět až osm plástů uzavřených ve společném obalu z papíroviny, kt erá se barvou poněkud podobá nažloutlému materiálu hnízd sršňů. V době největšího rozvoje žije v h nízd ě asi 1 500 až 2 000 dělnic. I u vosy obecné se vyviji ř a­ da zajímavých druhů hmyzu, nejčastěji mouchy pestřenky a brouk vějiřnik (Metoecus paradoxus) . Vos a obecná se dosti podobá různým přibuzným druh ů m a snadno ji můžeme zaměnit například s vosou ú t oč­ nou (Vespula germanica), vosou rakouskou (V. austriaca) a vosou lesni (Dolichovespula silvestris). Poměrně dobrým rozlišovacím znakem jsou černé spánky a světle ochlupený za d eček bez stop červené barvy.

I IA

1

BOK KOLESA

6

LOPATKA

7

LV

62

<1>1,5

u-t-_J~~ ---~--ani-

---r--

--1"--.--- - -

tl)

7

~OSAKOLES BofNICE 5

4

485mm

POZOR, MODEL PRO POHÁR ABC! POZOR, MODEL PRO POHÁR

Nástavba kolesového parníku Vltava Na str. 23 najdete návod Josefa Floriána na stavbu modelu parníku. Součástí tohoto návodu je i vystřihovánka, ze které postavíte nástavbu. Nejprve si kresbu prohlédněte a porovnáním s návodnou kresbou a s textem popisu stavby určete, kam který díl patří. Z dílů 1, 2 a 3 vyjměte ještě před podlepováním vložené drobné díly 21,22 a 29. Díly 15, 17, 18, 19,20,23,24,25,27,28 a dvě bílé lavičky u dílu 5 není třeba podlepovat, ostatní díly podlepte silnější čtvrtkou a s výjimkou dílu 13 komín - nechte doschnout. Lomové čáry narýhujte ještě před vystřižením dílů. Rovnou záložku u dilu 13 a u dílu 18 nerýhujte, aby spoj nebyl po slepení zlomený. Lomy označné plnou čarou s šipkou na konci ohýbejte dozadu, čerchované (-.-.-) kupředu (jsou u dílů 5, 15, 17, 19,20). Čárkovaně a číslicí je označeno místo, kam se bude lepit shodně očíslovaný díl. Komín 13 podlepte, opatrně narýhujte dolní "zubatou" záložku, vystřihněte, a dokud je lepidlo ještě vlhké a papír vláčný, zformujte ohýbánim okolo kulatého předmětu, např. trubky, kulaté pastelky apod., a slepte. Má tvar zploštělého válce podle půdorysného označení na dílu 10. Po uschnutí omalujte vnítřek komína černě. řičního

I

\

Z dílů 1 a 2 sestavte střední část nástavby, k ní pří pojte přední díl 3 se střechou 4. Díl 5 - zadní stěnu nástavby - vlepte mezi konce dílů 6 a 7 tak, aby přečnívající konce s lavičkami se navzájem kryly. Sestavu připojte k zadní ploše střední nástavby. Slepte díly 8 a 9 a přilepte je do koutů mezi přední a střední nástavbou podle označení. U střechy 10 se zastavíme trochu déle. U skutečné lodi je na ní kromě kapitánského můstku, kormídelny a komína ještě různé technické vybavení, které si můžete doplnit sami. Všechna tmavá kolečka na dílu 10 nejprve ve středech propíchněte a rozšířte otvory provlečením zašpičatělé špejle. Na rubu vznikne z vytaženého papíru nízký val, ten však neodstraňujte. Připravte si 18 odřezků špejle dlouhých asi 10 mm a vlepte je shora do při­ pravených otvorů v předni (rozšiřené) části střechy tak, aby nad střechou vyčnivaly asi 3-4 mm. Z rubu přečnívající konec ještě k valům důkladně přilepte. Obdobným způsobem vlepte do čtyř zadních otvorů odřezky špejle dlouhé asi 15-20 mm a nechte je nad střechou vyčnívat asi 10-12 mm. Podle návodné kresby upravte tuto zadní část jako nakládací plošinu, kde jsou uloženy sochory, přehazovací můstky atd. Vše vyrobíte ze špejlí a rovných odřezků překližky. Střechu doplňte kormidelnou (díly 11 a 12), dvěma světlíky (21 a 22, zvýšenými stranami ke komínu) a komínem 13. Komín nutno ještě doplnit pruhem 18 s barvami Prahy (žlutá bude nahoře). Tento pruh od povrchu komína trochu odstupuje, proto bílý pás u dílu 13 předem omotejte (přilepte) proužkem širokým 5 mm, odřiznutým z kancelářského papíru, aby průměr trochu "nabyl" na objemu. Na tuto zesílenou část pak nalepte díl 18 slepeným spojem dozadu. Více práce dá zábradlí kapitánského pochozího můstku. Vyřežte je z překližky 1 mm. Jeho šířka a umístění (půdorys) jsou zakresleny tmavou šedou barvou na dílu 10 po obou stranách kormidelny (11); jak toto zábradlí vypadá, vidíte na návodné kresbě. Je celé bílé (kovové), horní vodorovná tyč je červená. Kompletně vybavenou střechu přilepte na vrch nástavby. Pro lepší a bezpečnější udržení vyklenutí střechy je dobré vyrobit ještě jednu přepážku a vlepit ji doprostředka zadní nástavby. Tvar a velikost této pomocné přepážky jsou shodné se střední části dílu 5 bez obou postranních křídel. Nyní celou nástavbu zevnitř důkladně aspoň dvakrát pro lakuj· te, dejte si záležet hlavně na spojích, aby níkudy nepronikala voda. Po uschnutí laku přilepte nástavbu k palubě. Zbývá doplnit zábradlí a schody. Díly 15, 17, 19 a 20 přehněte podél a slepte, záložky budou přečnívat. Zábradlí 15 a 17 bude zakřivené podle obrysu paluby, proto je ještě dříve, než lepidlo zaschne, vytvarujte, díl 15 podle levoboku, díl 17 podle pravoboku . (Levobok Dokončení na str. dl1

@

@

CD

PALUBA

63

11

BOK KOLESA 6

62
...

co

Ln N

Ln

CD

-----,--..

DNO

11), ~I ~ ~f

_-

J

- ---- - - - -

-

--1

-

2

p

~OSAKOlES

////T/T////7///77/1 1;,(,«(((((((((,(/, (~4< / / /1

< < < <

d BOtNICE 5

485mm

- - - -_ _Kupón _ ...,. _

na ....zakoupení dvou _I_'"'_....__ _ ..._LDvstupenek ______ . _••_ _" __ _ _ __

~_

_"_ _ .....J\ _D~"'

POZOR, MODEL PRO POHÁR ABC! POZOR, MODEL PRO POHÁ

~ ~ TRIAL JAWA 250

JAWA 250 TRIAL Pro dnešní č í slo jsme připravili vystřiho­ vánku šlapačkového motocyklu Jawa 250 Trial. Model je postaven v měřítku 1 :15 a je určen pro pokročilejší "papirové" modeláře . Protože má model dosti drobných dílů, doporučují pracovat pomalu a pečli­ vě . Pro usnadněni stavby jsme rám motocyklu trochu zjednodušili . Věříme však, že i přesto budete s výsledkem své práce spokojeni . Při stavbě modelu postupujte podle návodu a orientujte se podle návodné kresby. Ještě než začnete model lepit, pusťte se jako vždy do přípravných prací. Hrany, které budete ohýbat z tisku vystřihovánky, jsou značeny plnou čarou a mimo kresbu černou šipkou, jejíž špička směřuje na lom. Hrany, které budete ohýbat z rubu vystřihovánky, jsou značeny čerchovanou čarou (- .-.-.-). Cárkovanou čarou ( - - - - ) jsou značeny obrysy ploch, na něž se budou jednotlivé dily lepit: Výřezy z ploch jsou značeny červenou uhlopříč­ kou. Dále si připravte kuchyňské špejle, které použijete na tyto dily: přední vidlice, díly 2 x 11, délka 54 mm; krk řizení, díl 14, délka 18 mm; řídítka, díly 2 x 53, délka 28 mm; osa předního kola, díl 15, délka 18 mm; osa zadního kola, díl 28, délka 18 mm. Všechny tyto díly i jejich barevná úprava jsou znázorněny ve vystřihovánce. Tim jsou přípravné práce ukončeny a mů­ žete se pustit do stavby modelu. Začněte rámem, který slepte z boků 1 a 2, na oba boky dále přilepte spodni dil 3, horní 4 a takto slepený rám nechte pod zátěží proschnout. Nyní se pusťte do stavby přední vidlice. Vystřihněte a slepte z dílů 5 a 6 horní držák vidlice a stejným způsobem slepte i spodní držák z dílů 7 a 8. Vezměte připravené špejle 2 x 11 a nasuňte je podle návodné kresby do obou držáků . Na obě špejle dále nasuňte do vyznačených míst dil 12, na který později přilepíte přední blatník. Vystřihněte a zpracujte dily 9 a 10 a osaďte je opět podle návodné kresby na spodní konce špejlí 2 x ll. Nyní vezměte již proschlý rám a jeho horní část vsuňte mezi oba držáky vidlice a zajistěte čepem 14. Celá vidlice musí být volně pohyblivá do stran . Dále vytvarujte a slepte přední blatnik z dilů 18, 19 a 20. Do takto slepeného blatníku vlepte ještě vnitřní díl 21 a na vyznačené místo na plášti 18 přilepte zpracovanou zástěrku 22. Hotový blatník přilepte zespodu na vyznačené místo na dílu 12. K dokončení přední části motocyklu zbývá slepit a osadit přední kolo z dílů 2 x 16 a 17. Hotové kolo vsuňte mezi držáky 9 a 10, do kterých nasuňte ze strany

osu 15. Před úplným nasunutím osy 15 mezi kolo a držáky zákolníky 13. Další prací bude stavba zadní části motocyklu. Vystřihněte a slepte levou část zadní vidlice 23, kterou přilepte na díl 25. Hotový celek nalepte na vy?načené místo . na boku 1. Stejným způsobem zpracujte i pravou vidlici 24 a přilepte ji na bok 2. Dbejte na to, aby obě části zadní vidlice byly nalepeny v jedné rovině . Slepte zadní blatník z dílů 29, 30, 31 a 32. Slepený blatník přilepte na vyznačené místo na dílu 3. Vystřihněte brzdové světlo 33 a nalepte ho na plášť blatníku 31 . Slepte zadní kolo z dílů 2 x 26 a 27, osaďte 1e do zadní vidlice a zajistěte osou 28. Pokračujte kapotáží motocyklu, kterou slepte z dílů 34, 35 a 36. Slepený celek při­ lepte postupně na vyznačená místa na dívsuňte

lech 1, 2 a 4. Pozor, spodní okraje kapotáže nepřilepujte! Vystřihněte dále palivo:vou nádrž 37, přilepte k ní hrdlo 38 a nalepte na díl 34. Dále zpracujte sedadlo 39, které také přilepte na díl 34. Nyní je na řadě motorová část. Vystřih­ něte a slepte válec 2 x 40 a přilepte jej na vyznačené místo na bocích 1 a 2. Dále stočte a slepte dily 2 x 41 a přilepte k nim čela 2 x 42 a osazení 2 x 43. Slepené celky přilepte opět na vyznačená místa na dílech 1 a 2. Zpracujte stupačky, díl 44, zespodu je přilepte na díl 3 a na boky 1 a 2. Spodek motocyklu zakončete při­ lepením ochranné ližiny 45. Dále přistoupíte k práci na přední vidlici. Vystřihněte a slepte startovní číslo 46, na jeho spodní část přilepte zpracované světlo 47 a vše přilepte na vyznačená místa na držácích 5 a 7. Vystřihněte a slepte držák řídítek z pláště 51 a boků 2 x 52. Hotový držák přilepte na vyznačenou plochu na horním držáku 5. Vezměte již dříve připravené špejle na řídítka 2 x 53 a postupně na ně nalepte rukojetě 2 x 54, dále páčky 2 x 55, k nim nasuňte na doraz zarážky 2 x 56 a zalepte. Pro lepší orientaci se řiďte návodnou kresbou. Hotová ří­ dítka potom nasuňte do proříznutých otvorů v bocích 2 x 52, mírně je vyhněte směrem nahoru a napevno zalepte. Poslední prací na motocyklu bude zpracování a osazení výfuku. Slepte jej z dílů 48 a 2 x 49. Na plášť výfuku přilepte zpracovaný držák 50 a celek přilepte na vyznačené místo na pravé straně zadního blatníku 30. Kdo si bude chtít model vylepšit, může si z měkkého drátu o průměru 2 mm vytvarovat výfukové potrubí a podle vlastního uvážení osadit. Tím je stavba modelu hotová. Pro zpevnění a zvýraznění barev ho můžete lehce přetřít bezbarvým lakem. Pozor, přední vidlici lakujte zvláště opatrně, aby se nezalepila . Kola lakujte zvlášť. Pro lepší stabilitu motocyklu si můžete zpracovat stojánek z dílů 2 x 57 a 58, na který motocykl na ochrannou ližinu postavíte. Věříme, že se vám nový model líbí. Hezkou zábavu s ním vám přeje

Miloš c!ihák

-, I col ,

_.1.. _ _ _ __

®

w 14

II

11

--rI ~

I I

-~

•

-::

11 I

ll_ - __ -..J _

;::~~IIIiC:IIiII"'1IIIIIIiIIIí

""---,.

'I

;, 22

j iL. __.....a

I '--I

,"

POKUSTE SE O REKORD! Druhý

ročník soutěže

úsporných vozítek

Redakce mládežnických časopísů ABC, VTM a Elektrón spo lu s Českou státni spořitelnou a s partnery vyhlašují II. ročník speciálních vozítek s min imální spotřebou paliva. Opět se bude soutěžit ve dvou kategoriích: 1 . kategorie - vozidla se séríovýmí neupravenými motory Jawa 50 Pionýr (kat. 1A) nebo Jawa 50 Babetta (kat. 1 B) ; 2. kategorie vozidla s motory libovolné konstrukce a úprav, s největším zdvihovým Objemem 50 cm 3 . Předpisy pro stavbu soutěžních vozítek zůstávají v zásadě stejné jako loni, největší změnou je zavedení jednotné palivové nádrže. Vozítka musí být nejméně tříkolová, s líbovolnou karosériií či bez karosérie, ale musí splňovat tyto bezpečnostní po žadavky: - vozidla s karosériií musi mít karosérii ve výši ramen řidiče širokou nejméně 600 mm; - vozidla bez karosérie musí mít nosný rám v místě sedačky a v rovině ochranného oblouku široký nejméně 600 mm; - každá z konstrukcí musí být opatřena ochranným obloukem z kovové trubky dostatečné pevnosti, umístěným nejdále 100 mm za hlavou řídiče, příčemž oblouk se klene minimálně 50 mm nad přilbou sedícího (ležícího) řidiče; - plechová palivová nádrž musí být vyrobena podle obr. 1 s tolerancí ± 2 mm a opatřena normalizovaným kohoutem Jawa, ze kterého musí být uříznuta trubička palívové rezervy; - palivová nádrž musí být snadno a rychle demontovatelná, a proto musí být instalována v kovovém držáku podle obr. 2. Objímka musí být vyrobena tak, aby zaručovala potřebné před ­ pěti pro bezpečné sevření~ nádrže. Nádrž musí být umístěna nejméně 100 mm od karburátoru, motoru, výfukového potrubí nebo jiné horké části vozidla; - lze použít pouze běžně prodávané obchodní palivo - ben zín nebo naftu. Soutěže se mohou zúčastnít osoby od 10 let věku, protože se bude opět konat na uzavřené trati - na malém okruhu mosteckého autodromu . Každý startující však musí být vybaven ochrannou přílbou. Na autodromu budou soutěžící vozítka odstartována v intervalech 45 až 60 sekund (podle počtu účastníků) . Startuje se libovolným způsobem, motor však musí "naskočit" mezi dvěma startovními čárami, vzdálenými od sebe 10 m . Najednou bude na trati šest až deset jezdců. Vzhledem ke klesání a stoupání trati je předepsána minimální průměrná rychlost 20 kmih. Každý soutěžicí musi ujet osm okruhů; kdo neujede tuto vzdálenost do 60 minut, nebude v soutěži klasifikován . Pomoc na trati se trestá vyloučením ze soutěže. Před startem dostane každý účastník kalibrované množstvi paliva od pořadatele; spotřebo ­ vané množstvi se bude hodnotit odměřenim zbytku paliva v nádrži. Jeden jezdec může řídit více vozidel. Náklady spojené s přípravou na soutěž si účastnici hradí sami; první tři obdrží v každé kategoríi hodnotné ceny, věnované mládežnickými časopisy a dalšími vyhlašovateli soutěže. Pro všechny účastníky jsou připraveny upomínkové ceny a diplosoutěže

REDAKČNí OZNAMOVATEL V redakci se nám shromáždilo tolik vašich žádostí o zveřejnění zprávy v Redakčním oznamovateli, že další nepřijímáme. Až se rubrika uvolní, dočtete se o tom na tomto místě.

Jitka Víchová, Lesní Albrechtíce 54, 747 47 Březová u Vítkova - shání ABC r. 30 č .4, r. 31 č.14, 16-19, 24, dále shání seríál Galaxía z 29. roč. Nabízí přílohy 30. a 31. ročníku ABC, některé modely z 30. a 31. roč . (se· znam pošle), vystříhovánku hradu Pernštejn. I Jednotlívě; Petr Sládek, Sladkovského 906, 288 02 Nymburk - shání rozbité rádío, magnetofon (opravitelné). Výměna podle dohody; Jindřich Šedý. 664 07 Poboříce, Jezera 524 - za vybité baterie z digitálních hodínek a automatických her dá déčka ABC; Daniela Kuchtová. Leninovo nám . 1051. 293 01 Mladá Boleslav - by si ráda dopisovala s chlapcem, který má zájem o přírodu. Odepíše všem. Je jí 13 let. Tomá!i Hornof, Přemyslova 306, 269 01 Rakovník - shání kteroukoliv digitální hru kromě Jen počkej a Trampoline . Nabízí přes 80 vystřihovánek (i Fl), 8 diorámat, 36 mono· grafií, 70 obrazových škol, 70 atlasů ABC, 13 malých encyklopedií ABC, 45 technických atlasů, kreslené seriály Dobyvatelé hlubin, Cesta kolem světa. Pán vlků, Osm kulí, Střílející ruka, Přerušený souboj, Galaxia, Pří · hody Malého boha, Příchod bohů, Kruanova dobrodružství. Golem a Vzpoura mozků ; Eduard Toma!ičin. Hellova 3, 040 11 Košíce - za le· tadla Směr 1:72 a západní televízní a dígítální hry, vystříhovánky Alba· trosu, všechny speciály ABC, leteckou literaturu dá množství déček, atlasů, letadla a lodě Novo. Shání anglícko-slovenský, slovensko-anglícký slovník; Hanu!i Karpí!iek, Kurta Konráda 567/16, 190 00 Praha 9- Líbeň - shání vše, co souvísí s vláčky TI. Nabízí anglíčáky, vojáky, Indiány. Seznam pošle. Poctivá výměna ; Petr Ondrůj. Přeník 1, 639 00 Brno - shání semena masožravých rostlin. Nabízí ABC roč . 31 čísla 11 až 22; V6clav Trčka. 687 22 Ostrožská Nová Ves 828 - shání i mírně po škozené koleje, vagónky, domečky a jiné příslušenství na HO. Napiš, co žádáš; Radovan Benčík. Lunačarského 7, 851 07 Bratislava 5 - shání semena kaktusů a kaktusy rodu Lobivia a Rebutia (i jiné); Michal Hajduk. Svijanský Újezd 40, 463 46 p. Svíjany - shání ABC Č . 21 roč. 31 kompletní a návod na vysílačku s přijímačem na řeč s dosahem 3 km. Napiš, co žádáš; Jan Jungwirt, 382 76 Loučovice 245 - shání motoristické časopisy Motorrad nebo super Bike apod. Vymění za kompletni seriál Vzpoura mozků; Robert Kili6n, 691 12 Boleradice 98 - shání kolejničky na HO a plánek na krajinu. Co nejsložitější; Pavel Pavlík, 79829 Koválovice 40 - nabízi Lunochod I a Ford Zakspeed turbo za hrad Karlštejn. Dále vyměni Tyrrell 011 B. sportovni plachetnici. obrněný transportér Scat. Laurin a Klement typ SS z roku 1909 za Ferrari 312 T2 a Tyrrell 005. I jednotlivě; Hana Bothová, Pod nádražim 248, 362 25 Nová Role - by si chtěla dopisovat s dívkou 12-14 let se zájmem o psy; Michal Du!iek, Polní 60, 562 06 Ústí n. Orlící - shání různé dosud vyšlé atlasy; Zdeněk Proch6zka, Rezkova 25, 602 00 Srno 2 - shání čas. VTM roč. 85 celý, roč . 86 Č. 1-10, 18-22, 24, roč. 87 Č. 1-6, 8. 11. Motor roč. 85 Č . 1-8. roč . 86 Č. 2-4 a 6-8, čas. Automobil roč. 85 Č. 1-7, 9-12. roč. 86 č.1-3, 5,10, roč. 87 Č. 3 a 8. Pouze kompletni, i jednotlívě. Nabízí vystřihovánky od roč. 24 (ABC), prospekty Polistil, Matchbox. Lego aj. nebo oč si napišeš; Robert Jančík, I. Olbrachta 17, Hodonín sháni motorek do akvária. Dá za něj mnoho vystřihovánek a jiné věci; Helena Konvalinková, Brněns:<á 17,60008 Hradec Králové - si chce dopisovat s chlapcem či dívkou 13-15 let se zájmem o rybářství a lesnictví.

m'ť.

Sance pro všechny konstruktéry, mechaniky i jezdce! Horní hranice věku není omezena, nezáleží ani na pohlaví a státni při­ slušnosti (tim upozorňujeme na řadu zajímavých konstrukcí vyráběných dětskýll'i a mládežnickými kolektivy v Sovětském svazu i v jiných zemich). Přihlášky do soutěže posílejte po postavení vozidla na adresu redakce do 10. května. Soutěž se pojede 10. června 1988 na autodromu v Mostě. Přesné pokyny zašleme přihláše­ ným doporučeným dopisem . Redakce ABC

~;u"'~~ .. Obr. 2

---r-' -

15

,.

Dokončeni ze str. d5.

a pravobok se určují podle směru příď -záď. Představte sí kapitána stojícího na můstku a hledícího k přídí ve směru plavby. Po jeho levé ruce je levobok, po pravé pravobok). Přilepte lavičky 14 k zábradlí 15 a 16 k 17 na širší bílé pásy na rubových plochách . Celek přilepte za "zubaté" záložky (jsou ohnuty dovnitř ke středu paluby) k palubě. Oba díly 20 přilepte vlevo a vpravo na šikmé výstupky paluby za střední nástavbou, rovnými konci kupředu. Na obdobná místa před střední nástavbou přilepte vystřižené zábradlí 20. K rubům střechy nad zábradlím 19 přilepte "líšty" 24 a 25. Rušivý spoj mezi střechou přední nástavby a hlavní střechou přelepte proužkem 23. Sestavte žebřík 26 a při­ lepte jej podle návodné kresby. Na příď přilepte vlnolam 29. Tím je paluba hotová a zbývá ještě doplnit lodní trup. Dvě dvojice černobilých pruhů 27 a 28 představují okénka salónů v přední a zadní části trupu. Vyřízněte celé pruhy (bez podlepování) tak, aby odpadly černé tenké linky mezi okénky, a jednotlivé proužky nalepte na obě strany lodního trupu, kratší (osm okének) na přední část, delší (deset okének) na zadní podle návodné kresby. Trup i celou nástavbu důkladně prola kujte, nejméně dvakrát. Vaší lodi už chybějí pouze vlajky. Jsou dvě , přední určuje majítele lodí, kterým je v tomto případě město Praha, zadní domovský stát, kterým je samozřejmě Ceskoslovensko. Vlajky se nám už do vystřihovánky nevešly, musíte si je tedy udělat sami. Zadní jistě zvládnete bez jakékoliv rady, jako předloha pro přední vám může sloužit komín. Je rovněž v barvách města Prahy. Naše loď nese jméno Vltava podle jedné z velkých lodí vltavské "bílé flotily", ale není to zcela přesný model ve správném měřítku, i když se skutečné lodi velmi blíží. Loď je trochu zjednodušena, při konstrukci jsme přihlíželi hlavně k tomu, aby model měl dobré plavební vlastnosti a byl při pohledu zdálky dostateč­ ně výrazný a pěkně vypadal. Zavítáte-Ii někdy v době plavební sezóny do Prahy, nepromeškejte příležitost a zajděte si k pří­ stavišti u mostu F. Palackého. Uvidíte tam jístě některý z vltavských parníků a při troše štěstí snad i skutečnou Vltavu. Můžete se s ní svézt až po Slapskou přehradu. Pro zajímavost uvádíme některé technické údaje skutečné lodi. Vltava byla vyrobena r.1940 v loděnici Praga. V létech 1942-1945, v době nacistické okupace, byla německým vedením potupně přejmenována na Moldau. Je dlouhá 50 m, šířka přes kolesnice činí 9,22 m; pohon parní dvouválec z CKO Praha, později předělán na topení naftou. V roce 1960 byla Vltava zmodernizována v loděnicích CSPLO v Boleticích. . Mnoho úspěšných plaveb s naším nový modelem přeje a na shledanou u dalších podobných lodních vystřihovánek se těší Pfemysl Kubela

•

MODEL PRO POHÁR ABC! •

Q) (.)

'Cij >Ql

E

~

I

>-

"O

.J::. (.)

>

,.

ANKETNI LISTEK

PIONÝRSKÝ PROGRAM Encyklopedií pro každého je časopis

,.

PY AM DA Jeho předností je aktuálnost. populární zpracování, poutavost, obrazová a fotografická vybavenost, barevnost, názornost . . . Měsíčnik PYRAMIDA se počínaje rokem 1988 vždy v šesti číslech věnuje pojmům a definicím z oborů : Životní prostředí a život na Zemi - Robotizace, automatizace a pružné výrobní systémy - Atomová energie - Elektronika a elektrotechnika Biotechnologie - Ekonomika socialismu. , Odbornikům, technickým a hospodářským pracovnikům, učitelům . mláde· ži a celé čtenářské veřejnosti Pyramída poskytne a zprostředkuje přehled a informace z odvětvi, která přinášeji výrazný společenský efekt a kvalita· tivně nový krok naši společnosti. Pokud urychleně zašlete objednávku, můžeme uspokojit váš zájem. Půl · roční předplatné časopisu Pyramida činí 90 Kčs, cena jednoho čísla 15 Kčs.

c( CD

3 f

~

CD Ji. l: ::I

Vtt 6elt

0-

I: CD

~ 0. Q. '6 '-

f O -~ ~ ,S

::I ~c:::

~o It)~ a.. Cl) 0 --

~ >Q >~

~() ~ i,..:

M

._~ « ~ III i .., 1II.s::. o. CII ~ .Qa.. I: ~ ::I CD


]-6 .. IIICD -

.ijč

0

.!!aa..

. 0.

:& O ~ !

1:"1:I

c

O ,_

'CD

'8.~ w2 z~g ::I ~ ..... .-~

8~ ("ol

o z

'o~

S'-SZ

c

O'l7

o

.:>

CD

O O

I:

I:

I/)

:t:! CD

:~ >

~ 7::! O in:§ -gCO:t; ::! Qči)~:ť a..

Q)

CD

zz

ON

N

~ O

'O E

Cl.

I .>

....'"

.>

;(3

,t)

ca

~~ .'= ,t) ,.... O E Q.

~

'§

~

'&ca

::l

I: ;C;;

CD

1

Cll

ca

2iO

Q

CD

'Cll

...

tl)

CD

o-

"1:1

ca ·ca

~

(,

E

::l

ca

g

a

]' ca Cll ~ ;u; ! ·caE (ij '6 Q .!!l"1:1 > "1:1 o ! ·ca CD CD .!!l- 0~ 6> Co) N CD ~ (5 :č .s::. -ca Z ~ ~ ::J u Cll

Cll

Pl

1-;; Cll

t)

::l

(5

CI)

ca

,t)

1-=

Ia;

E .'>=

E I~ 1= I~

::l > CD o !II

~

~ !!!

E ca

1;; 1;; 1;; 1;;

Cll ,

CD > ' o~ o. CD ~

I:

O "1:1 Ia; I: ca

I:

;(3

g

~~~~ ~

~

. ::l I: CD

~

;o !!! ~ 'u; CD ,t)

o

ll..

"1:1

o

.-

·'N

I» ..

.

.

.:.:..i~ o _ex> ~

Cll

IN N

CD

co '~ ca

~ ~ J~

~

'~

~

~

I ~ :~

~ 1'11 N

'~

ro"c,.....

C(1)4)""

o~ g~

gN


C"')G> NN>

co

~

.!!! > E di .g.~(ij ;t; ~ ]"Q) o ll.. -g ~ :> ~

;~~.~~ ~o~ 12E~-g b. co;~ E;C3 I;~ ~ ;(3 ;[5 .I!! ;<:;g :CcO' S~·!O)-.!g I o~~" '~ ~

~

CI~

:l

to(Q

'c&'2 8.~&2 8.ť&~ 8.Cl. "0 ' - O 'CII E·- t: ·CII 1» ._ C 'CII-g c:.o..coc:-..coco.c:~

()~ ~~~< ~~~i:ii ~iť~&.

...

..:.. :J"TJ

=: O')~

_ ,f ~ ~~ aJ ~ .!! ~ g~ > ..." .~;; ;m~._ Cll 1'11 ._ 111 . _:2 c o;; co Qi.,2 '; : ca CD E 2~U_CII~~-0~~-co Cl. o ca E o·e.!2 c o ·-.!2 >-

,en _

A1~

. ~~

._ c:

o o c:-

G)

,4)

E

Cl.

'o. .-ci. ~

g ·~o

·CU

~

E~

:::"

~

.., ~

..

'ti) tU

E:: '-

tJ)

:; ll..

.aE ..

fl)

~~.

·~~

'i)N :!::ID

0 '(,)0

eg..

4x

.~ ~l!l .. >

. -

f.C

Q.N

ca-

c:::~

Cii

E.,t::lo N

"'Iii

.. cii

;(3

.

tiků".

>

-č~

o

4)0"-

Q N

I/)

~

: .~

.'" .c

:i

~

:> ~

' 0

CĎ

.~

~

:111

ca

~

co

:'c .,Q

CD

..

:č

:E

,....

~

~ ~

'1/)

,....

'Gi

.D

'u o

e-.-

<ť <ť1D

t

.>f.

Ci'

21. Zvolte si číslo a zapište je. Zdvojnásobte číslo a připočtěte 1. Pak násobte pěti a odečtěte pět. Dělte deseti. Vyjde vždy zvolené číslo? 22. Dovedete bez výpočtu rozdílu , součinu a podílu určit, které ze znamének < , =, > patří do čtverců, aby zápis byl pravdivý? 6 783 526 - 824 555 O 6 783 526 - 824 550 1 678,5 x 698 O 16785 x 69,8 468535 : 7 512 O 468535 : 7521 23. Sparta, Slavía, Dukla, Bohemians sehrály turnaj. Napište všechna pořadí klubů, kterými mohl turnaj skončit. 24. Zapište pomocí čísel a závorek: součet pětinásobku čísla 4 s číslem 3, pětinásobek součtu čísla 4 s číslem 3. Jsou-Ii délky stran pravoúhlého trojúhelníka přirozená čísla, říká se jim pythagorejská čísla. Vypočtěte několik pythagorejských čísel podle těchto předpisů: 25. a = 2n - 1, b = 2n 2 + 2n, c = 2n 2 + 2n + 1 26. a = 2n, b = n2 - 1, c = n 2 + 1 27. a = m 2 - n2 , b = 2 mno c = m 2 + n 2 Všechny proměnné jsou přirozená čísla. 28. Z obrázku vidíte, proč se čisla 1, 3, 6, 10, ... nazývají trojúhelníková čísla . Na pište další. K. F. Gauss tvrdil, že každé celé kladné číslo je součet nejvýše tří trojúhelníkových čísel. Uveďte příklady. 29. Pan učitel uložil žáčkům, aby sečetli všechna přirozená čísla od 1 do 100; potřeboval na chvíli klid. Ale malý K. G. Gauss sí všiml , že 1 + 100 = 101, 2 + 99 = 101,3 + 98 = 101 . . . Takových součtů je 50, tedy hledaný součet je 50 x 101 = 5050. 30. Kari Friedrich Gauss, * 30. 4.1771, t 23. 2.1855. Vynikající německý matematik a fyzik, nazývaný čestným titulem "kníže matema -

A2 I.. ' A3 I ~ \

"8>

"\..

4<

""I.

I

1\ 1../

~

......... \.

2

•

1

• • • • • • • •• 3 6

•

••

• •• •••• 10

~

'<'

-

~'""

',~.,(

-.

~".

~

~,:",'~

~~

.. -

::

~ ~~~....;_

...

...

~

TECHNICKÝ ATLAS ABC

Železničéřské uniformy

U niforma

železnič6ře

a

.=~~~"'IIIIIII_...I

TECHNICKÝ ATLAS ABC

Železničéřské uniformy

. . . . . . . .U~;i. .~Ž.e~le.z.n~ič.~řůzroku19óo

Železničářské uniformy Doplňky oblečení dnešního železnič~ře

TECHNICKÝ ATLAS ABC

I~ L-~ "; 6

10

--- -

Železničéřské uniformy ' Doplňky -uniforem z let 1890 až 1910

Železničéřské uniformy Hodnosti železnič~řů ~SD

TECHNICKÝ ATLAS ABC

15 Železničéřské uniformy Uniformy od roku 1922 u ~SD Připravil

ing. J. Bek,

18 Železničéřské uniformy Hodnosti železnič~řů ~SD

kresby J. Janata

teleznli!Afů

, Uniforma talaznii!Afe a teleznii!Afky

Uniformy

V padesátých letech byla nahrazena uniforma z roku 1922, která však již doznala mnoho změn před válkou. Nový vzor vycházel ze skutečnosti Sovětských železnic. Byly zavedeny čepice podle armádniho vzoru a později obdobné čepi­ ce i pro uniformy žen. Jako doplněk sloužily tvrdé nárameniky s úpravou hodnosti podle Sovětské armády (bílé nárameniky s podélnými pruhy a hvězdička­ mi nebo s našitými bilými látkovými pruhy pro nižši hodnosti na modrém nárameniku). Doplňky byly zlaté a střibrné, později výhradně zlaté - okřidlené kolo na če ­ pici s novým státnim znakem dole. Na obrázku C můžete vidět tvar knoflíčků a hvězdiček . Na výrobu těchto doplňků se dodnes použivá plech, knofličky však mohou být i z plastické hmoty. Hodnostní označeni se později změnilo a bylo přemístěno na obě strany lím- . ce. Límce byly rozevřené, takže vynikla košile s tmavomodrou kravatou. Postupem \loby se uniforma ještě dále měnila, měla modernějii střih. Byl zaveden látkOvý znak s okřidleným kolem, který se všival na levou stranu hrudi, změnil se počet knoflíků atd. V poslední době na všech železničnich uniformách na světě se projevuje sna, ha o co nejmenši odlišení od moderniho civilniho obleku. Setrvává se pouze u moderniho ztvárněni železničniho odznaku. Často se nepřikládá důležitost če­ picim, hodnostnimu označeni u průvodčího apod.

Dne 6. června 1639 přijela na naše územi prvni parní lokomotiva s vlakem. Bylo to z Vidně do Břeclavi. Za měsic, 7. července :téhož roku, přijely (každá se svým vlakem) ~ Vidně do Brna čtyři dalši parni lokomotivy. Protože se železnič­ ni trati budovaly poměrně rychle, bylo možné již v dubnu 1851 cestovat z Vid ně přes Břeclav, Přerov, Olomouc, Prahu, dál pak přes dnešni Oěčin do Drážďan a Berlina. Začátky železnični dopravy přinášely i další novinky. Železničáři museli pracovat nejen podle nově vzniklých předpisů, ale museli být tělesně zdatni, dodržovat přisnou kázeň, aby jizda vlakem byla bezpečná . Stejně jako vojáci se i železničáři začali odlíšovat od ostatnich uniformou. Strojvedouci měl ještě v roce 1860 většinou civilní oblek s kloboukem a topič obvykle obnošený oblek, protože se při práci dosti umazal. Průvodči u vlaku a tehdejši zaměstnanci ve stanicich měli již uniformu. Na našem obrázku jsou znázorněny různé druhy uniforem, a to podle funkce, kterou železničář zastával. Pismenem A je označen staniční úředník, což tehdy byla funkce výpravčiho. B je vlakvedouci a vedle něj C stojí úřadník z ředitelstvi drah. Má slavnostní uniformu, po boku šavli a na uzavřeném limci odpovidajici služebni hodnost. Na hlavě má ozdobenou tvrdou čepici ve tvaru klobouku.

Doplilky obleC!enl dneinlho teleznii!Afe Při

své

službě železničáři

používaji i

doplňky,

Uniformy nutné hlavně z důvodu bezpeč­ ve vozových depech, na de-

nosti při práci, napři klad na různých překladištich, zinfekčnich kolejich apod.

Na obrázku vidite tyto doplňky oblečeni železničářů: 1 - náprsni znak, II ve službě, 3 ~ čapka vlakvedouciho s modrou páskou (ve, službě), 4 - čapka vedouciho posunu ve službě s červenou páskou, 5 - ochranná přilba (pro posunovače, pracovniky v elektrotechnické službě apod), 6 výpravka (denni, v noci je to upravená svitilna), 7 - návěstni praporek (uživaji se i žluté praporky), 8 - trubka vlakvedouciho (podle předpisů platných od 29.12.1987 se dále nebude použivat), 9 - kleště průvodčiho. U všech železnic v rámci výcvíku vykonávaji na některých mistech železničář­ skou službu vojáci. Zůstává jim vojenská uniforma a na nástupiitich ve funkci výpravčiho je poznáte podle červené čepice výpravčiho a výpravky v ruce. čapka výpravčího

teleznii!Afů

z roku 1880 ,

z roku 1900

Na přelomu stoleti železnični doprava diky novým technickým prostředkům byla již značně pokročilá. Prozraz~je to na obrázku v pozadi tehdejší rychliková lokomotiva, která mohla vozit vlaky rychlosti 90 kmIh. V této době jezdily i při­ mé linky Videň-Přerov-Krakov, Videň- České Budějovice-Plzeň-Cheb­ Karlovy Vary rychlosti 80 kmIh a měly již jidelni a lůžkové vozy. Osvětleni v nich bylo plynové a vytápění z parni lokomotivy. Z této doby pocházejí všechna naše nádraží a staniční budoyv, napřiklad Praha hlavní nádraží (z roku 1909 mimo novou odjezdovou halu), České Budějovice (1907), Plzeň (1907) a jiná. Zatímco v roce 1860 pracovali strojvedouci a topiči denně čtrnáct hodin, před rokem 1900 se jejich pracovní doba zkrátila na dvanáct hodin denně . Od devadesátých let se také pro železničáře vedle německých předpisů začaly tisknout i předpisy v jazyce českém. Zkoušku z nich však mohli skládat jen ti, kteří před­ tim úspěšně složili zkoušku z němčiny. I v uniformách se mnohé změnilo . Na obrázku A je provozní zřízenec s typickou železničářskou taškou. Na obr. B je stanični zřizenec, vedle stojí v pracovních šatech (C) strojvedouci. Přednosta stanice (O) má parádnější uniformu než jemu podřizeni staniční úřednici (E), kteři zastávali tehdy v podstatě funkci výpravčích.

Hodnosti teleznii!Afů eSD Hod~ostni označeni pracovniků železnice sloužl při služebnim styku k vyjá-

dřeni podřizenosti a nadřizenosti a upevněni pracovni kázně . V označeni se odráží výše vzděláni (tj. kvalifikace železničáře), výše služebního postaveni, přislušnost k určitému služebnímu odvětví apod. ' Od roku 1985 bylo zavedeno u našich železničářů nové označení. Jednotlivé h~dnosti jsou znázorněny na obrázku: 1 - železničář, 2 - výkonný, 3 - technok, 4 - vrchni technik, 5 - aspirant, 6 - dozorčí, 7 - vrchni dozorčí, 8 - in, spektor, 9 - vrchni inspektor, 10 - ústředni inspektor. Hvězdičky na označení maji dvě velikosti. U hodnosti 1-7 maji průměr 14 mm a u hodnosti 8-10 maji průměr 20 mm.

Hodnosti teleznli!Afů eSD Vyišími hodnostmi jsou označováni pracovnici, kteři vykonávaji vyiši řidici funkce a kteři kromě vlastniho provozu řidí i ostatni přidružené železnični organizace. Proto některá z těchto označeni nejsou na veřejnosti často vidět, obvyk, le jen v mistech vyššich řídicich úřadů nebo při zvláštních příležitostech . Vyšší hodnosti na obrázku znamenají: 11 - ředitel třetiho stupně, 12 - ředi­ tel druhého stupně, 13 - ředitel prvniho stupně, 14 - vrchni ředitel druhého stupně, 15 - vrchní ředitel prvniho stupně, 16 - vrchni ředitel železnic druhého stupně - náčelnik provozniho oddílu, 17 - vrch ni ředitel železnic prvního stupně - náměstek náčelnika dráhy, 18 - ústředni ředitel železnic - náčelník dráhy. ' Hodnosti č. 1-15 jsou závislé na platovém zařazeni, Č. 16-18 na funkci. Hvězdičky č. 17 a 18 maji průměr 26 mm.

Doplilky uniforem z let 1890 sf 1910 K uniformě patřily i doplňky, např. odznaky příslušné železniční správy. Tehdy totiž netvořily železnice ve státě jediný podnik. Trvalo dlouho, nežli všechny , tratě s technickým zařízením včetně lokomotiv získaliitát. Napřiklad na počátku sedmdesátých let minulého století byly jenom v Praze tyto dráhy: Společnost státní dráhy (Olomouc-Praha, dnes střed - dnešní ~ěčín s odbočkou Česká Třebová-Brno-Hrušovany nad Jevišovkou-Videň), Rakouská severozápadní dráha (Videň-Znojmo-Jihlava-Kolín-Nymburk-Oěčin, s odbočkou Lysá nad Labem-Vysočany- Těšnov - již zbourané nádraži na Rohanském ostrově), Dráha Františka Josefa I. (Praha hlavni nádraži- Tábor-České Budějovice, Tábor-Veselí nad Lužnici-Videň), Česká západni dráha (Praha hlavni nádraži-Smichov-Plzeň-Furt im Walde), Česká severni dráha (Praha hlavni nádraži-zbouraná budova na Žižkově-Vitkov-Vysočany- Turnov) a mezi dnešnimi nádražimi existovaly společně vybudované sp,ojky. V roce 1908 st~t vykoupil řadu velkých soukromýc.h drah. ' " , Na obrázku jsou znázorněny doplňky, které patřily někter:ým soukromým drahám. Na obr. I, 2 vidite plechové odznaky na čepice železničářů (2- patřily soukromým· drahám). Čepice (3) tvarem připominá komolý kužel. Zřizenci.měli čepice z měkké látky a úřednici zpevněné tvrZeným materiálem. Čepice na obr. 4 patřila strojvedoucim České , sev"rni dráhy. Na obr. 5 vidite zimni čepici a na obr. 6 je náramenik přednosty stanice.

Uniformy od roku 1922 u eSD Přestože 25. 10. '1918 vznikly samostatné Československé státni dráhy (ČSO), předpisy, stará nařizení, označení vozidel, ale i uniformy zůstávaly po několik let beze změny. Od roku 1922 byly zavedeny nové uniformy, a to tmavě modré, s uzavřeným límcem. Pro železničářskou uniformu byl~ vzorem uniforma francouzských společnosti, ,z níž byla předevšim nově tvarovaná čepice, která byla válcovitá. Zři­ zenci měli na čepici střibrný odznak, pod kterým byla mezi knofliky černá páska, a úřednici měli odznak zlatý a zlatou spletenou šňůru mezi knoflíčky. Na obrázku 1 můžete vidět uniformu výpravčiho. Má červenou čepici a misto . pláště nebo zimniho kabátu pelerinu. Výpravka, kterou drži v ruce, byla zavedena později, až ve třicátých letech. Do té doby výpravči nařizoval odjezd vlaku ústně vlakvedoucímu a ten jej oznámil pomoci trubky. Stanični zaměstnanci (2) měli pracovni blůzu ne léto z lehké pruhované látky. Odznak ČSO (3) byl zlatY nebo střibrný. Zimni čepice (4), původně s postrannimi klapkami, byla z beránči kůže a čepice strojvedouciho nebo topiče (5) ze slabého měkkého listru (dobře větrala) . Lokomotivni personál neměl u ČSO uniformy. Tito zaměstnanci dostávali pracovni obleky. Proto letní ani zimni čepice neměla odznak. Strojvedoucím se však přidělovaly kapesni hodinky (6) značky Rosskopf, odtud rčeni "patent rozkop". Oopravni pracovnici dostávali pišfalku (7).

nů . 18. července si Kotler poznamenal, že Před více než čtvrt tisíciletím začaly dělníci kopali jámy, ale narazili jen na v domcích v okolí Kozákova skřípat první zmrzlou půdu, zlato však nenašli. Tu a tam kamenické brusy, jimiž místní obyvatelé Kotler našel cestou místa, kde už kutali jiobrušovali drahé kameny z okolních nalení. Přirovnával je často k známým místům z išť. Roku 1712 byl založen cech "kumštu v Čechách. Když například přecházel jedštajnšnajdrovského" v Rovensku pod Troskami a za tři roky vzniklo kamenářské nu řeku na Sibiři, napsal, že je široká asi jako dvě Jizery a údolí že mu připomíná bratrstvo také v Turnově . Jeho členy byli Hejnickou kotlinu u Libverdy. Jeho záznamnohdy i prostí venkované, rolníci. Když my se hemží ruskými výrazy, takže dnešníneměli obroušené kameny komu prodat mu běžnému čtenáři jsou některá místa doma , museli se po kupujících poohlížet jeho deníku dosti těžko srozumitelná, jako i v cizině. Tak se někteří lidé z Turnovska například: "Dne 25. srpna jsem s Pavlem pozvolna stávali i obchodníky, a dokonce jel k jámě Ignatijem vzdělané . Pél'Vel ukáí cestovateli. Protože cizí jazyky mnoho zal ležící rozhozené koly, na třech místech neovládali, hledali odbytiště svých výrobstály jurty a žili v nich ještě před třemi lety ků především ve slovanských zemích, Čapogyři. Nyní se ubrali blíže k prijiskům v nichž se přece jenom snadněji domluvili a živí se ve službách zlatopromyšleníků. než v jiných státech. Jedním "Z dokladů U Ignatě začali raboči bíti jámu na prao těchto cestách drobných turnovských vém břehu Garevdy. Tu jsem měl potěše­ obchodníků jsou dochované pasy a záznaní od prikazčíka slyšeti, že včera po mém my, uložené v turnovském muzeu. Jsou to odjezdu ještě hloub kopali a pak asi ze památky především na cesty po carském čtyř aršin hloubky z jednoho vědra 20 zoRusku, po okolí tehdejšího Petrohradu, po lotinek vymylí. Kdyby nebyla noc, že by Uralu a po moskevské oblasti. s tou zprávou ještě téhož dne u mne byl Mezí turnovské podnikavce patřil í Franse ocítil. Maje na mysli Libuň ... nazval tišek Marek, bratr líbuňského kněze Antojsem říčku Libuňku . .. " Kdo nezná jeho nína Marka, národního buditele, spisova tele, překladatele, spolupracovníka Jose"rusk'" slova prijisk (nalezíště), prikazčik (správ), promyšleník (průmyslník), rafa Jungmanna a přítele básníka Frantíška b~či ělník), jen nesnadno textu porozuladislava Čelakovského a dalších postav českého národního obrození. Tento pokrokový kněz byl nadšeným propagá ~r':Oilll'l ato poslední velká cesta trvala 15 měrem slovanské vzájemnosti a cesty s í· otler na ní urazil přes sedm tisíc . !<5 .:.mfro~' bratra do Ruska podporoval ~ .IUl~íifIJ~ů. Po obchodní stránce příliš Marek se poprvé vypravil na c tu ro u s nebyla, protože jeho hrabivý spo1827. Šel pěšky a své poznatky z 'to výPermikyn mezi poctivé obchodníky pravy zapsal do deníku, který si vedl. a dostavníky společně se em Mara nepatřil a Kotlera okrádal. Po ná1828 se vydal do Ruska podruhé. Ten em a vzali s sebou i hospo yni Žofii Kr:..-__ ...~~.,.. u do Turnova na jaře 1842 se Kotler krát již nešel sám, vzal s sebou svého "ati~w-IQ chody s kameny Kg,tu. . ~ěnoval dále broušení kamenů a jejich o deset let mladšího synovce Michala II' a prodeji a spisování svých pamětí. Z cesty nase , Kotlera. mostem přes Jizeru v Turnově lékárnu si přivezl domů různé obrázky, které mu Michal Antonín Kotler se narodil 29. září U bílého lva. připomínaly pobyt v Petrohradě a Mosk1800 v bývalé Svěrákovské ulicí v Turnově. Roku 1841 se vydal Kotler opět do Rusvě. Na jeho rodném domku je dnes umístěna ka. To už měl i tam celou řadu známých 25. září 1843 Kotler uspořádal doma pamětní deska (viz foto) . Matka Michala vlasteneckou besedu, o níž psaly tehdejší a využil příležitosti a zúčastnil se hledání Kotlera byla sestrou libuňského faráře Annalezišť zlata a drahokamů na Sibiři. Jeho Květy . To ho již znal i básník a filolog Váctonína Marka, na jehož přímluvu začal Mispolečníky v tomto podniku byli tehdy lav Hanka, který mu nabídl, aby se stal chal studovat gymnázium, které ale pro ruský kníže Maryškin a obchodník Permisprávcem sbírek Českého muzea v Praze. neshody s jedním profesorem nedokončil. Tehdy dnešní budova Národního muzea kyn. Tuto cestu Kotler popsal v deníku, Když ze studií odešel, začal se věnovat též ještě nestála a sbírky byly v domě U tří lip který se stal podkladem pro sérii článků broušení kamenů . A protože byl podnikaotiskovaných v letech 1842 až 1843 v ČaNa příkopech . Kotler v Praze prožil i bouřvý, začal s broušenými kameny také obsopisu českého muzea pod názvem "Ces!ivé revoluční období roku 1848. Když chodovat. Jeho koníčkem bylo i divadlo, towanji Michala Kotlera w evropejském 12. června procházeli kolem muzejní bujemuž věnoval hodně času, zvláště v doRusku a Siberii, od něho samého se psadovy císařští vojáci, někdo na ně z domu . bě, kdy se začalo hrát ochotnicky v otcově né". O uveřejnění částí Kotlerova deníku vystřelíl a Hanka s Kotlerem, kteří v té dohostinci U zlatého jednorožce na náměstí. se zasloužil především jeho strýc, farář bě byli také v muzeu, byli zatčeni a uvězMichal Kotler se na svou první cestu do Antonín Marek, který se přáte l sky stýkal něni na Hradčanech. Ruska vydal se svým strýcem Markem, s Pavlem Josefem Šafaříkem, který časoPo propuštění z vězení se Kotler vrátil když mu bylo osmadvacet let. Vyrazili do Turnova a pokračoval ve vlasteneckém pis redigoval. Kotler vylíčil své dojmy 17. dubna 1828 s batohy s broušenými kaz cest až k sibiřské řece Jeniseji a byl paodboji. Stal se jedním z velitelů (setnímeny na zádech a šli pěšky přes Polsko trně prvním Čechem, který se do těchto kem) Národní gardy a 16. září 1849 dokondo Rigy a dál do Petrohradu (dnešního Lece pronesl při svěcení gardového praporu odlehlých končin dostal. níngradu) a do Moskvy. Nocovali v nejU uralské řeky Kači se setkal se svým slavnostni řeč. Po potlačení revoluce ně skromnějších zájezdních hospodách, ně­ společníkem Permikynem, kterého nejvíjaký čas ještě pracoval, ale pak ho začala kdy i ve chlévech a cestou se živili hlavně ce zajímalo hledání zlata a drahých kamestále častějí trápit oční choroba, pravděmlékem, chlebem a ovocem . Jejich cesta podobně následek pobytu na Sibiři , a ronéupadla v zapomnění jako stovky jiných, ku 1856 oslepl. To ho zcela vyřadilo ze Kotler ji totiž podrobně popsal v deníku, společenského života, přestal se stýkat který měl 101 stranu. V záznamech mimo s lidmi a 18. listopadu 1879 v Turnově zejiné uvedl i některé poznatky o ruských mřel. Je pochován na místním hřbitově. vesnicích, a když byli v Petrohradě, kde se Dnes tohoto našeho prvního "sibiřské­ právě stavěl mohutný chrám sv. Izáka, vyho" reportéra, obchodníka s drahokamy líčil dopravu obrovských bloků z temně a cestovatele téměř nikdo nezná, i když rudé žuly po lodích. Tyto žulové monolity jeho stará vyprávění o cestách po tehdy naše kamenáře velmi zajímaly, neboť bymálo prozkoumaných a téměř neznámých ly, jak autor uvádí, asi osm sáhů dlouhé krajích přinášela našim čtenářům v první a sáh široké (sáh je přibližně 180 cm). polovině minulého století bezprostřední 10. ledna se Kotler vrátil do Turnova. informace o vzdálených oblastech ruské Oženil se s dcerou kamnáře Vincence Vezemě. richa Alžbětou a zabýval se nadále obchodem a připravoval se na další cestu do Vladimír Mikolášek Ruska. Tentokrát už jel nájemnými kočáry

PRVNí U J

ČECH

NISEJE

15. Lovy v Tibetu Během srpna a první poloviny září 1879 překonala výprava Cchajdamskou pánev. Cestou se setkávala s domorodými vládci, kteří ji jen neochotně poskytovali prllvodce, většinou, jak praví Prževalskij, samé idioty. Konečně dorazíla do osady Dzun-zasak (dnešní Cung-tia), kterou Prževalskij dobře znal již z první mongolské výpravy. Tudy často procházely karavany poutníkll do Lhasy. Cestovatelé zde uložili část svých sběrll a s 34 velbloudy a 5 jízdními koňmi 25. září vyrazili do Tíbetu.

Na zvěří bohaté náhorní planině výprava ukořistila mnoho cenných trofeji a kllží velkých zvířat, tolik, že je nemohla vézt s sebou. Proto ukryli čtyři náklady přírodnin do jedné jeskyně nedaleko Cagan-obo, nejvyššího mista prllsmyku, kam poutníci pokládají obětiny. Při zpátečn í cestě našli své drahocenné úlovky neporušené. Píší ~ Helena Kholová a Karel Dunda, kresli ~ Milan Víšek 1988. 15. Déčka (přílohy) časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců . Ročník 32 (1987-88). Adresa : ABC , DDMT, Radlická 61,150 02 Praha 5-Radlice

HONl

V lété, kdy byl den dlouhý, se velká okna Úlu automaticky zatemňovala v sedm hodin. Nebýt to každodenní jev, bylo by velmi zajímavé ho pozorovat: skla se zatměla během pěti minut a za tu dobu přešla modrá barva oblohy přes tmavě béžovou, hnědou, černo­ hnědou až k neprůhledné černi. Potom už bylo skoro nemožné představit si, že venku je ještě bílý den. Děti usínaly vzápětí poté, co ulehly v ložnicích na lehátkách. Po náročném dni plném nejrůznějších aktivit, které zaměstnávaly hlavně tělo, byly všechnyunavené . . . Kromě toho jim byl do povinného večerního nápoje přimícháván uspávací . prostředek, který zabraňoval tvorbě snů. Celou noc, tiše a naléhavě, zněl šepot skrytých reproduktorů: Všechno, co dělají roboti, je správné! Jsou to moji přátelé. Chci se jim ve všem vyrovnat. Vždycky budu dělat jen to, co mi nařídí, vždycky u nich budu hledat ochranu! Jsou moudřejší než já a musím je poslouchat! Nebo: Bojím se divousů! Jsou zlí a pojídají zaživa robiny i robinky! Nikdy se k divousovi na krok nepřiblí­ žim! Mohou za všechno zlé, co se přiho­ dilo a ještě přihodí! Musíme je zničit!

18

KA

Ani ve dne; ani v noci nesměl mozek žít vlastním životem. Bránilo se mu myslet. Rina si sedla na záchodovou mísu a držela si hlavu. Bylo jí hrozně špatně. Stalo se jí to už podruhé. Poprvé přivolala robota a ten jí píchl injekci. Nevolnost přešla, zato hýždě ji bolela ještě dva dny. Proto se nyní rozhodla raději mlčet a trpět. Po chvili se umyla odměřenou dávkou vody z kohoutku a vypláchla si ůsta. Bylo jí líp ... . V záznamech ůstředního mozku už měsíc blikala u jejího čísla po'p lašná , tečka. Riněbylo třináct let a začínala dospívat ... Trochu se sebrala a odešla do ložnice. Téměř všechny dívky už spaly. Poslušna návyku ulehla a čekala, až usne. Ale spánek nepřicházel. Odběhla totiž z jídelny zvracet hned, jak vypila večerm nápoj, který zřejmě nesnášela. Droga se do jejího organismu vůbec nedostala. Ze všech stran se ozývalo pravidelné oddechování a do tmy zazněla každodenní litaníe. Rina poslouchala a její svobodný mozek pracoval. Co je to? Odkud to mluvi? Kdo mluvi? Proč? Ničemu nerozuměla - a ani si nedo-

ALENA LEKOVSKÁ

kázala spojit předešlou nevolnost se svou večerní nespavostí. Když konečně usnula, měla spoustu snů a celou noc se neklidně převracela. Už dávno tak dávno, že si to ani nepamatovala - v noci nesnila, a tak jí sny způsobo­ valy vzrušení. Prožívala v nich to, co ve dne: pravidelná cvičení a hry, ůklid Úlu, vycházky ve dvojstupech za zeď, mezi opuštěné domy Města . . . Všechno bylo ale zvláštní, zkreslené, pokřivené a vzbuzovalo to neznámé pocity. Ráno byla zamyšlená, téméř nevnímala, co se děje kolem ní. Tečka u jejího čísla poplašně blikala. Myšlení, které bylo dlouho potlačováno, se u jednoho z chovanců znovu probouzelo. Při pravidelném nástupu na nádvoří, ~de byly děti každý den ráno seznamovány s režimem dne a kde na závěr čtvrt hodiny opakovaly: Roboti jsou moji přátelé! Sláva robotům! Zničme divouse! Smrt divousům! a tak pořád dokola, aniž věděly, co jednotlivá hesla znamenají, byla vyhlášena honička. Většina dětí, hlavně těch mladších, nedokázala překonat radost a vzrušení, i když v Úlu bylo zakázáno dávat najevo bouřlivé city. Jak dávno se už hopička nekonala! Kdo bude dělat štvance? Každý se díval do tváře sou-

.seda. Každý pocítil lehké zamrazení. Kdo to bude? Všichni s napětím hleděli na jednoho z robotů, který v napřažených pavoučích pažích držel obojek. Klouzavým pohybem popojížděl sem a tam, dopředu, dozadu, mezi nastoupenými řadami, až se zastavil. Pod Rinou se skoro podlomily nohy. Cítila jen chladný dotek kolem krku - a smrtelný strach. Bylo hrobové ticho. Robot ji vyváděl z bezpečného společenství sobě rovných, z bezpečných zdí Úlu. Vystrčil ji zlehka bránou ven. Velká železná vrata zaklapla a zevnitř se ozval jásavý křik a jekot. Rina dávno nazpaměť znala, co bude následovat: Ve Městě je divous! Vloudil se mezi vás, aby vám škodil, ale byl brzy odhalen! Vaším ůkolem je najít ho a zneškodnit. A pak sborový řev jako odpověď: Zničme divouse! Zabijme ho! Měla snád čtvrt hodiny. Ctvrt hodiny na to, aby utekla co nejdál, než se za ní vyřítí rozvášněná horda chtivá zabít divouse .... Všechny staré pravdy se rozpadly. Vl už nebyl její domov. Už nepatřila nikam. A roboti i robinové se stali jejími pronásledovateli. Jak úžasně napínavé bylo probíhat ulicemi Města, ůplně bez dozoru se ří­ tit podchody, pasážemi a tunely, vybíhat na schodiště a zase sbíhat a ječet a řvát při tom, co hrdlo ráčí a stačí. Zkrátka, pořádně se vyřádit! Proto tak všichni milovali honičku. Semtam jen bylo třeba se zastavit a zaposlouchat. Ve sluchátkách, která měli všichni na uších, zněl stálý monotónní tón, takové túúú ... Cím blíž k divousovi, tím byl hlasitější, stačilo jenom ten zvuk sledovat. Divous jim neunikne! Rina běžela středem hlavní třídy celou dobu bez zastávky. Věděla naprosto jistě, že nemá kam utéci, že neuteče. Najdou ji. Neměla sebemenší šanci se zachránit. To bylo nejhorší, vědomí, že neunikne. Nohy jí svazoval strach z neznáma, které se v jejích představách hemžilo divousy. Podle náznaků, kterými jim je roboti popisovali, byli. to netvoři s krvavýma očima, velkými zuby a dlouhými a ostrými drápy. Toužila vrátit se do bezpečných zdí Úlu. Ano, při honičce se už stalo, že štvanec, třesouci se a plačící, byl nalezen někde blízko brány, neschopný hrát svou úlohu, a byl na místě ubit, roztrhán na cucky, aniž by pochopil, proč ho vlastně včerejší přátelé a známí nenávidí. Chtějí nás naučit, abychom nenáviděli, zabíjeli! Chtějí nás zničit! Nejsou to žádní naši přátelé! - opakovala si Rina. Z plic jí vycházelo sípání. Dusící obojek, znamení štvance, ji škrtil. Nedal se přetrhnout. Napadlo ji, že na širokém bulváru není žádná skrýš. Zabočila do vedlejší ulice, utíkala a stále měnila směr, čím dál pomaleji a unaveněji. Byla už ve čtvrti užších ulic a menších domů, jejichž faSády opadávaly a vchody byly místy zataraseny sutí ze zřícených schodišť. Zastavila se a zadržela dech. Z dálky zazníval hurónský řev pronásledovatelů. Koutkem oka zahlédla pohyb. Ně­ kdo vběhl do ulice, kde se skrývala. Rozběhla se z posledních sil. Pevné prsty ji chytly za rameno a přinutily zastavit se. Srdce v ní hrozilo roztrhnutím. Snažila se vykroutit, bránit se ... V té hrůze si uvědomila, že

její pronásledovateÍ je nějaký cizí, pod-

pro ně neplati;" Mluvil a ona mcemu nerozuměla. "Oni za to ale nemohou, roboti jsou přece dílem lidí, chápej. Měli pomáhat, ulehčovat život, práci ... Našli se ale nemohla pohnout. Ucítila ledový dotek chytří lidičkové, kteří se chtěli stát kovu. Obojek, znamení štvance, spadl vládci světa, viš? Neviš. Ty nevíš, co je na zem. Neznámý ho zvedl a hodil do to vládce světa - a já zas nevim, k če­ šachty, která .zela otevřená na ulici mu je to dobré, vládnout celému světu." blízko dveří. Stále ji pevně držel za ru- Svou řeč doprovázel výraznými gesty. ku, aby mu neutekla, ale ona by ani Bylo v ní moře neznámých pojmů, ale sledovala ho úporně, cítila, že jí vypránedokázala utíkat. Sundal z uší sluchátka a nechal si je vi něco moc vážného. "Ti chytráčkovi nejdřív pozabíjeli kolem krku. Pak promluvil. Docela všechny dospělé lidi. Mysleli si, že se přirozeně a skoro nevzrušeně řekl: "Tak, vysílačku jsme zneškodnili, už jim umělý virus, proti kterému byli oč­ plave kanálem. Přesto bude lepší, když kovaní, vyhne. Naštěstí se jim nevyzmizíme co nejdříve. Z děcek strach hnul. Nestali se vládci světa! Stali se nemám, těm bych se schoval lehce, ale jimi jejich děsivě naprogramované počítače: roboti. Jenže oni vědí, že nejsou plecháčkové by mohli poslat čmucha­ ly, kteří by nás při troše štěstí i na- dokonalí. Jsou dokonce mnohem méně dokonalí než my, i když pomaleji mysšli ... Pojď, snad ještě můžeš." líme, a máme maličkou, nespolehlivou Bála se - i nebála. Podvědomě vytušila, že pronásle~vatelé zůstali kdesi paměť ... Ale dokážeme mnohé situace vyřešit pružněji, · rychleji, jednodušedaleko a že se zklamaní a nevybouření ji ... Chápeš? Ne, nechápeš, ale něco se časem budou muset vrátit do Úlu. Dos tebou muselo stát, když se tě chtěli žene je hlad, strach z temní cích se ulic, zbavit a zároveň dětičkám poskytnout strach z divousů. tu hnusnou zábavu! Město bylo obrovské. Šli nekonečně Chtějí ... pokoušejí se vyrobit kybordlouho a stále nekončilo. Kráčela setrga. Clověka a stroj dohromady, něco, vačností, mlčky, nejraději by se položico má být lepší, chytřejší, silnější než la na chodník a usnula. cokoliv, co do této doby viděl svět. Ale Konečně zahnuli do přízemního dozas to má být jen a jen pro ně. Jsou mu, který vypadal zachovaleji než ty zvrácení, protože zvrácené cíle měli ti, vedlejší. Dveře, za nimi chodba, pak hala. Prošli dál, do pokoje, kde padla . kteří je naprogramovali! Proto vas chovají jak dobytek: v teple, v pohodlí na gauč, z něhož se vyvalila oblaka - v absolutní nevědomosti!" prachu. Bylo jí to jedno. ,,Ale ty? Kdo tedy jsi? Když nejsi "Strašně mě bolí nohy," zachraptěla z Vlu, kde tedy žiješ?" vyschlými ústy. Shodil ze zad ranec. "Nejstarším, kteří přežili, bylo tehdy "Samozřejmě, nejsi zvyklá moc chodit. šestnáct let. To bylo před sedmi lety. Máš žízeň?" - otázal se a zároveň Musíš si něco pa~atovat z doby před s otázkou jí podal láhev. Otrávená? blesklo jí hlavou, . ale vypila zteplalou tím, vždyť jsi nebyla mimino! Pokud vám nevymazali paměť ... tekutinu až do dna. Okřála. Chtělo se jí Víš, na světě zbyla spousta menších vymluvit se z prožitého děsu, zbavit se i větších dětí, které se jim nepodařilo pochybností, zjistit, co ji čeká, a znovu nahnat do těch svých Vlů. Hodně jich se cítit bezpečná. nepřežilo tu první dobu chaosu bez do"Tohle je jiný Úl? Patříš k jiným robinům? Taky pořádáte honičky? Mys- . spělých. Ale přesto je nás hodně. A žijeme! Nejmladším je sedm let." lela jsem, že mě doopravdy zabiješ," "Ty jsi tedy divous!" vykřikla. Vyskouchichtla se a hned potom zbledla. Začila a chtěla utíkat. "Divous," zašeptavřela oči. Znovu si představila ten nůž. la pak do ztracena a znova si sedla. Kdo vi? Co kdyby? Nic neříká ... ,,A odkud vite o honičkách? A jak to, "Máš jinou uniformu Iměl na sobě že vite, že z nás chtějí udělat ty ky- ..." starou košili, staré džíny a starou, místy děravou vestu. Ona měla šedivý. ka"Kyborgy? Víme toho moc. Máme svoje počítače a jimi jsme pronikli do bátek a šedivé kalhoty). Kde jsou roboústředního mozku, který řídí činnost ti? A ostatní robinové a robiriky? Nebo všech Úlů a všechny roboty v této tu žiješ sám? Kdo ti připravuje jídlo? oblasti. Chceme je porazit jejich vlastSám přece robin nemůže žít, potřebuje ní zbraní. Bude to brzy, snad za měsíc, roboty!" možná později. Do té doby bude vždyc"Nedrmol už!" zarazil ji stroze. "Žiješ, tak mlč! Robinové ...," odfrkl pohrky někdo hlídkovat ve Městě a snažit se zachránit štvance. Dokud se nepodavě. "Slovo robin je odvozenina slova robot! Nazvali vás tak, abyste zapod!l-ří změnit program ústředního mozku v náš prospěch. Ale ty ničemu neromněli, kdo jste! V některých jazycích rob znamená otrok! Já nejsem žádný zumíš, jsi pořád ještě vyděšená a unavená. Proč ti to povidám?" robin! Jsem svobodný člověk!" Vstal z křesla a přidřepl k ní. PohlaSložil se naproti do křesla. Kolem dil jí vlasy, tvář ... Bylo to tak příjem­ něj také vybuchl prachový oblak. né, známé, kdysi dávno, před mnoha "Přespíme tady a zítra půjdeme dál. lety, ji někdo milý tahle hladíval. Domů. Služba mi skončila, vystřídají "Spi už. Zítra budeme doma. Je to damě. Stejně už mi skoro došly zásoby. Ty leko .a musíme pěšky, aby nás nevyjsi první, koho jsme zachránili ... Dočmuchali. Ale dojdeme tam. Zapomeň kdy to bude trvat? Nemohou přece pona to, co se dnes všechno přihodilo, zabíjet všechny, vždyť vás potřebují!" jsem tady s tebou a budu tě hlídat. " Je"Nic ti nerozumím," zašeptala. ho prsty rozetřely po celé její tváři "To ti věřím. Všechno se dozvíš, až se mokré, úlevné slzy. vrátíme do Doupat. Zatím žijeme napůl pod zemí, jako krtci... Bojíme se, že Honička se nevydařila. Kresba M. Tvrdík nás roboti napadnou. Tři zákony zatím statně větší a zřejmě i starší robin. Při­ tlačil ji ke zdi. V ruce se mu objevil velký nůž, který zamířil k jejímu krku! Zmítala sebou, ale přidržel ji tak, že se

19

ZADÁNO PR~ TECHNIKY pryskyřice. I když tyto díly přinášejí modelářům určité potíže při lepení (je potřeba

"PREDSTAVUJEM'E . VÁM

použít sekundové lepidlo typu Varybond, . Nicrobond nebo Devcon), tvoří s dokonale vylisovanými hlavními díly celek, ze kterého lze postavit velmi zdařilý model. O tom vás ostatně mohou přesvědčit fotografie. Testovaný model sestavil náš . spolupracovník Robert Jarkovský. Ovšem ještě v jednom směru vyniká firma KARO-AS nad většinu ostatních výrobců vakuforem. Vedle dokonalého sťa­ vebního návodu a dobrého schematického obrázku, který slouží k vybarvení modelu, vkládá do svých stavebnic obtiskový arch. V případě před stavovaného lagu jsou to obtisky ke stavbě modelu letounu slavného sovětského pilota, kapitána G. Kostějeva. A protože tento západoněmecký výrobce udává jako letošní novinku model dalšího sovětského stihacího dolnoplošníku Lavočkin La-7 (jedno jeho zbarvení odpovídá "Iavočce" československého vojenského letectva), je dnešni . článek určen i odpovědným pracovníkům naš.eho obchodu . ,Domnívám se, že by se našlo dost

LaG-5 Měřítko: 1:48 Počet dílů: 31

Výrobce: KARO-AS Modelbau NSR Cena: 17,05 DM

•

Vaku modelům neboli vakuformám jsme se d ud na ~ r,' n~ Imi kách ábíčka doslova vyhýbali. Jedná se totíž o stave náročné modely, přičemž výsledek vždy nemusí odpovídat vynaložené námaze. Vakuformy se od klasických modelů liší nejen stavbou, ale hlavně konstrukcí vlastní stavebnice. Zatímco u "normálního" modelu jsou díly bodově připevněny k licímu rámečku nebo ke stromečku, vaku modely jsou vylisovány z po Iystyrénové desky, se kterou tvoři jeden celek. Navíc jsou některé drobné díly, jako například podvozkové nohy, kola, zbraně, vrtule, kryty a podobně, vylisov~ny nekvalitně a v řadě případů vů­ bec nejdou použít. Jistě si nyní položíte otázku, proč vás tedy s vaku stavebnicí seznamujeme, a ještě k tomu se zahraniční? To proto, že model západoněmeckého výrobce KAR O-AS patří k vakuformám druhé generace, které tvoří jakýsi přechod ke klasickým plastikovým modelům. I když jsou hlavní díly (křídlo, trup a ocasní plochy) vyrobeny stejně jako například vakustavebnice našeho družstva Dubena, firma KARO-AS přikládá do kompletu balíček, ve kterém jsou podvozkové nohy,'vrtule, kola, přístrojový panel, sedadlo a další drobné díly odlity z hmoty na bázi epoxidové v

československých modelářů, kteří by si rádi rozšířili sbírku nejen

o

"čtvrtku"

laga, ale i o

lavočku

La-7. Václav Šorel

Foto Miroslav Martinovský

•••••••••••• a •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Obtiskový aršík ABC a co sním K velkému překvapení většiny čtenářů byl v ABC č. 11 na příloze uvnitř čísla při­ lepen obtiskový aršík č. 3, který jsme už delší dobu slibovali. Naposledy v čísle 8 jsme se odvolávali na to, že aršik založíme, až bude do tiskárny .dodán nový stroj, který si s touto prací poradi. V čísle 13 jsme pak stačili zařadit na stranu 3 zprávičku o tom, proč jsme nemohli založení aršíku včas oznámit a připojit i návod, co s obtiskem dělat. Proto stručně opakujeme: tiskárna při uvádění stroje do provozu potřebovala vyikoušet i zařízení pro zakládání a vlepování příloh. Jinak je totiž tato linka určena ke kompletování časopisů (u ábíčka jsou to nejméně dvě části -

20

vlastní časopis a část s déčky). A obtiskový aršik jsme měli ve skladu. Proto jsme tiskárně vyhověli, neboť i nás zajímalo, jak stroj pracuje a jaké přílohy budeme napříště moci zařazovat. Ale k tom,u se ještě v nejbližších číslech vrátíme. Teď zpátky k našemu třetímu aršíku. Měli jsme s ním tak trochu smůlu, a proto jsme váhali nad jeho založením. Výrobce totiž při tisku u některých značek zaměnil bílou a střibrnou barvu za černou. A tak správné jsou obtisky pro modely letounů Avia BH-3 a Dewoitine D-510. Naproti tomu bílé mělo být číslo 21 u jaku a malé LV-ll u petljakova, dále pak označeni 8L a nápis ROYAL NAVY s čislem u corsairu a rovněž označení P-7271 a čí­ slo 2706 u čajky . Stříbrné má být číslo 13 a nápis. Za SSSR u polikarpova . Pokud chcete tyto chyby opravit, může­ te před rozstříhánim přetřit příslušným

odstínem barvy Humbrol nebo Revell chybná čísla a označeni. Po dokonalém zaschnutí (24 hodin) použijete obtisky normálním způsobem. Pokud jde o výsostné ·znaky na aršiku, ty jsou v pořádku. A ještě jedno upozorněni. Protože linka v tiskárně byla po dokončeni montáže ve zkušebním provozu, došlo občas také k výpadku zakládacího zařízen i. Tak se stalo, že v některých výtiscích aršík nebyl. Pokud si někdo do redakce napsal, aršík jsme mu ze zbytku obtisků poslali. Věří­ me, že při zakládáni přiloh v dalším ročn i­ ku už bude nová linka pracovat na plný výkon a že tak odpadnou i současné zmatky, které však jsou příslibem nových pře­ kvapení na přílohách ábíčka . Za

porozumění děkujeme.

Redakce ABC

Kolesový parník BOHEMIA

_______________________________________________________

.!.:: .. )c ....

•

~ ~ ~

.-

~

~_

-'

~;:':.,)

,,-..... _~

~

_ _ _ -.;. .... ~ _

::>

,~ :I: U

o:::

« o o

:z w

oN


...J

::>

o

o:::

O-

.!o-

::>

o z

:I:

salón

00::: l-

strojovna

salón

(/)

o

o I-

en

::i

koleso

'UJ

Z

oN

o

2 IJ.J -, liJ

o

N

3

2 1

s4

3

příď

MODELÁŘŮM

Kolesový parník BOHEMIA Již od nepaměti lidé využívali vodní cesty k dopravě všude tam, kde k tomu byly jen trochu příznivé podmínky. Nejinak tomu bylo i u nás na Vltavě , Labí, na řece Moravě a samozřejmě i na širokém Dunaji. A ta~, kde příroda kladla v řece překližky , lidé jí začali přetvářet. Jíž od šestnáctého století se u nás objevují smě­ lé projekty zaměřené na splavnost řek. Vzpomeňme třeba Zlatou stoku, která kromě napájení třeboňských rybníků umožňovala i plavbu vorů s přepravou nákladů z horního toku Lužnice. Ovšem hlavni ·úsilí o rozvoj plavby se u nás soustřeďovalo na Vltavu a Labe jako nejdůležitější spoje s Prahou . Avšak tehdejší málo vyspělá technika neumožňovala trvalejší regulaci řek ' a nedostateč­ ně udržovaná vodní koryta se opětovně zanášela. Například po Vltavě, splavněné již v sedmnáctém století z Českých Budě­ jovic až do Prahy, mohly lodě plout jen do Týna nad Vltavou . Odtud obstarávaly dopravu vory. To však znamenalo překládku a s ní spojené časové i fínanční' ztráty. Teprve po vzniku stavebního navigačního ře­ ditelství roku 1770, kdy řízení všech vodních prací přešlo z dosavadních přísež­ ných zemských mlynářů na inženýry, byla řeka pro lodě splavněna nejen do Prahy, ale až do Litoměřic. Loďní doprava se soustřeďovala na převoz nákladů, na Vltavě pak hlavně na dopravu soli ze skladů v Českých Budějo­ vicích a na dopravu stavebního dřeva, které bylo potřebné pro rozrůstající se Prahu. V té době byla doprava osob jen příleži­ tostná, neboť pro její rozvoj ještě nebyly vhodné společenské podmínky. Doprava byla zdlouhavá, časově nespolehlivá a nepohodlná. Zvláště o dobrodružnou plavbu na vorech cestující neměli zájem a dávali přednost dostavníku. Nevýhodou bylo i to, že proti proudu byla loď ze břehu tažena koňmi, což rozhodně nepřidalo plav-

bě na rychlosti. Zvrat přišel až s vynálezem parního stroje a jeho použitím v lodní dopravě . Rychlost plavby se zvět šíla, loď již nebyla tak závislá na rychlosti vodního toku, ale hlavně mohla plout vlastní silou i proti proudu. Po roce' 1820 byly vytvořeny vhodné ekonomické i politické podmínky k zapojení Čech do mezinárodního obchodu . Byla zabezpečena svoboda plavby až do Hamburku a zrušena většina cel. V roce 1822 založilo několik obchodních podnikatelů Pražskou plavební společnost, která zavedla přímou přepravu zboží mezi Prahou a Hamburkem. Tato přeprava však byla ještě zajišťována plachetními loděmi, což byl také jeden z důvodů , proč doprava osob byla stále jen příležitostná . Osobní doprava byla riskantním podnikem. Vždyť nestačilo jen posadit cestující do pomalých plachetních člunů a dále vše ponechat osudu . Zřízení zvláštní osobní dopravy předpokládalo postavit rychlé a pohodlné parní lodě, vybudovat dílny, přístavi­ ště a postarat se o potřeby cestujících . Podnikatelé museli mít jistotu, že se jim vložené peníze vrátí. Proto si Pražané museli na osobní paroplavbu počkat až do roku 1840. Toho roku přišli do Prahy z Gmundenu v Rakousku zkušení britští inženýři A. Andrews a J. Ruston (dodnes vám každý Pražák poví, kde stávala "Rustonka"), kteří získali předběžné právo na zavedení paroplavby v Čechách . Založili v Praze společnost, s jejímž kapitálem začali stavět parní lodě . J . Ruston vypracoval s českým loďmistrem V. Landou plány na stavbu dřevěného osobního parníku s kolesovým pohonem a extrémně malým ponorem. Parník byl dlouhý 37 m a byl poháněn kyv-' ným dvouválcovým parním strojem o výkonu 23 kW. Práce rychle pokračovaly, takže již prvního května 1841 mohl být první český parník spuštěn na vodu. Do-

kormidelní kolo

stal symbolický název Bohemia (Čechy). Zkušebn í plavba po Vltavě dopadla výborně, a tak se po dostrojení 23. května Bohem ia vypravila na první cestu. Zatím bez cestujících doplula do "domovského" přístavu v Obříství u Mělníka, odkud se 26. května vypravila do Drážďan. I když byl velmi nízký stav vody, naše loď diky malému ponoru dorazila do Drážďan téhož dne večer, kde její připlutí vyvolalo senzaci. Pro katastrofální stav vody totiž v drážďanském přístavu nečinně kotvilo mnoho parníků, a když se neznámá česká loď vynořila z večerního šera, vzbudila úplné pozdvižení. Od 12. června, kdy se zvýšil stav vody, jezdila Bohemia dvakrát týdně na trati Obříství-Drážďany a zabezpečovala tak pravidelnou osobní dopravu. A aby bylo zaj i štěno spojení mezi naším hlavním městem a Drážďany, používali cestující z Obříství do Prahy pravidelné dostavníkové spojení. Je zajímavé, že při jedné z prvních cest z Prahy do Drážďan použil parnik Bohemia i dánský spisovatel Hans Christian Andersen . Pokud to vodní stav dovolil, zajížděla Bohemia až do Prahy. Dále proti proudu do Modřan nebo až do Štěchovic nemoh la, neboť v plavbě bránily pražské jezy, tehdy ještě bez zdymadel. Taková plavba z Prahy do Drážďan a zpět trvala' tři dny, což bylo v porovnán í s dostavníky neobyčejně výhodné. Navíc pohodlí parníku bylo protí dostavníku nesrovnatelně větší. Plány parníku Bohemia se nedochovaly .a známe jej jen z dobového vyobrazení nebo popisů . Nicméně z těchto podkladů je možno konstrukci i vzhled parníku rekonstruovat. Jak jsme si již řekli, trup byl dřevěný, s malým ponorem, takže vyhovoval podmínkám plavby na nepříliš hlubokých vodách. Dno bylo ploché a při plném obsazení (140 c~stujících a potřebné palivo) ponor nepřesáhl půl metru. Pro ochranu cestujících před deštěm a sazemi z komína byla záď parníku překryta plátěnou střechou. Kapitán řídil loď z úzkého můstku, který byl položen přes kolesnice (kryty kol). Hnací kola (kolesa) měla jednoduchou konstrukcí s pevnými lopatkami na rozdíl od soudobých parníků, jejichž lopatky se dají natáčet. , Jak je patrné z obrázku dnešní monografie, měl parník Bohemia národní barvy českého království. Část lodního trupu byla natřena červenou, zbytek bílou barvou . Paluba byla v původní barvě dřeva . . Protože Čechy byly v té době součástí rakouské ří­ še, plula Bohemia pod rakouskou vlajkou . Můžete však při stavbě modelu zvolit í červenobílou vlajku ' českou .

(není v měřítku)

Přemysl

lopata

Kresby autor

Kubela

ZADÁNO PR® TECH NIKY Nyní sestavíte hnací kolesa . Z překližky tloušťky 5 mm vyříz­ nete čtyři bočnice 6, vyvrtáte do nich otvory 0 1,5 mm, z pře­ kližky tloušťky 1 mm vyříznete dvanáct lopatek 7 a můžete kolesa slepit. Na ocelový drát 0 1,5 mm nasunete bočnice , dů jejich zářezů vložíte lopatky a zalepíte je. Po zasch ňutí lepidla vytáhnete drát a kolesa jsou hotova . Nemusíme snad již ani dodávat, že oba dny ještě vyhladíte jemným brusným papírem a na závěr je spolu s trupem několikrát přelakujete čirým nitrolakem. Následuje nejnáročnější část stavby, zhotovení pohonné jednotky. Protože má motor Igla zhruba 4500 otáček , což je na kolesový parník mnoho, musíte otáčky zredukovat na 50 až 60. Jako převod se nabízí několik možností. V prototypu modelu byl použít šnekový převod 1: 50 z vyřazeného spínače. Můžete však také zvolit převodovou skříň setrvačníkového autíčka . V takovém případě sejmete z modelu kola , pomocí trubičky (napří k l ad od propisovačky) a drátu do kola prod loužíte jejich hřídel na požadovanou délku. Na hřídel motoru Igla navléknete gumovou hadičku , která bude pohánět setrvačník . Vznikne tak jednoduchý, ale bezchybný třecí převod. Nyní můžete přikročit k montáži. Do trupových bočnic zalepí-

Model kolesového parníku .VLTAVA Většina z vás si jistě všimla, že část dnešní přílohy je věnová ­ na vystřihovánce kolesového parniku Vltava. A protože je možno s využitím této vystřihovánky postavit plovoucí model, zveřejňujeme i návod na zhotoven í lodního trupu . Nejprve si však překreslíte výkres do skutečné velikosti a teprve potom můžete přikročit k vlastní stavbě . Na překližku tloušťky 5 mm a dřevěné prkénko tloušťky 10 mm překreslíte tvar pa lu by 1, oba díly vyříznete, položít e na sebe a "sklepnete" dvěma hřebíčky . V této podobě díly opracujete do požadovaného tvaru, přičemž dbáte na souměrnost. Dále je od sebe opět oddělíte a dokončíte opracování prkénka tloušťky 10 mm . Opracování spočívá v uříznutí rozšířeného místa, které na palubě slouží k průchodu ko·les. Je samozřejmé, že uříznutou část dokonale opracujete do tvaru dna. Vznikne tak díl 2. A aby byla úplná paluba 1, vyříznete do ní také otvory pro kolesa . Následuje stavba přídě 3 a zádě 4. Oba díly vyříznete z prkének tloušťky 10 a 15 mm , takže po slepení bude jejich výška 25 mm . Příď i záď nalepíte na dno 2 a přesvědčíte se, zda je celková výška 35 mm . Pozor, tento údaj je důležitý pro budoucí stavbu trupu! Z překližky tloušťky . O , 8 až 1 mm vyříznete bočnice 5 a samozřejmě opět začistíte řezné plochy. Bočnice přilepíte k přídi , zá di i ke dnu tak, aby přesahovaly 5 mm nad díly 3 a 4. Jedině tak bude možno správně umístit palubu! Po dokonalém zaschnutí lepidla obrousíte podle výkresu bočnice i dno, nasunete do vzniklého trupu palubu a podle potřeby ji dolícujete.

te duté nýtky, které tvoří kluzná ložiska hnacích hřídelů koles . . Do trupu vložíte převod, jeho hřídele prostrčíte nýtky, převod připevn íte ke dnu a na hřídele nasunete sestavená kolesa . Ta samozřejmě zalepíte! Připevníte elektromotor Igla a př i pájíte vodiče. Do trupu vložíte baterie a model položíte na vodu (nejlépe doma ve vaně) . Posouváním baterií loď vyvážíte, označíte si čáru ponoru, model z vody vyjmete a dokonale osušíte . Prove dete kompletní zapojení včetně vypínače, který bude umístěn v zádi paluby. Baterie zajistíte pomocí překližkových odřezků . Z milimetrové překližky zhotovíte funkční chrániče 8, dokonale je prolakujete čirým nitrolakem a přilepíte k palubě . Z ocelového plechu tloušťky 0,3 áž 0,5 mm (hodí se plech od konzervy) a drátu do kola vyrobíte kormidlo a připevníte jej v zádi lodi . Zbývá již jen přilepit nástavbu a dokončit povrchovou úpravu modelu . Papírovou nástavbu samozřejmě několikrát prolakujete čirým nitrolakem a nemusíte šetřit vrstvami . Impregnace papíru je důležitá! Trup bude od čáry ponoru dolů červený, nahoru bílý. Pro první plavbu zvolíte bezvětří, kdy je také vodní hladina klidná. Velké vlny by totiž mohly model potopit dříve, než byste jej zajezdili . Dobrou plavbu a na shledanou při druhém ročníku soutěže, kterou pro lodní modeláře pořádá redakce našeho časopisu, se těší

Josef Florian

POZOR! PLÁNEK LODI NAJDETE NA PŘ[LOZE! Výkres Jiří Lekeš Foto Přemysl KUBELA

Čtenáři ABC jsou proslulí svou zálibou ve stavbě modelů lodí, aut, rozmanitých strojů a staveb. A pokud si ještě na vytváření složitých modelů sami troufnout nemohou, aspoň obdivuj í. Nedivím se.' Model má zvláštní kouzlo, nedokáže ho nahradit ani ten nejkrásnějš í obrázek, o slovním popisu nemluvě . Vratislava Kůtová z Hostomic pod Brdy už pravidelným čtenářem časop i su mladých techniků a pří rodovědců není a svým věkem už se pon ě kud vzdálila od doby, kdy i dívky zkoušejí svou dovednost v modelářském řemesle. Přesto v uplynulém roce věnovala desítky hod in svého volného času stavbě dvou modelů, nad nimiž by se urč itě rozzáři ly oči n~jednoho kluka nebo,dívky. Ale začně'me od začátku . '. , ' , Jednoho srpnového dne roku 1983 zastavilo v Lážóvicích na , . Berounsku u pole, na němž p r á vě probíhal zikhranný archeolo- ' gický výzkum sídliště . z doby bronzové (jeho stopy se ukázaly v melioračních rýhách), nenápadné auto. Nikdo, tedy ani Vráťa Kůtová , která tehdy na výzkumu pracovala jako brigádnice, netušil, že tímto okamžikem zač í ná nová významná kapitola dějin poznávání pravěku na okrese Beroun . Z auta vystoupil předseda JZD Hrouda Zdice ing. Jiří Wimmer a oznámil archeologovi Okresního muzea v Berouně, že se na staveništi nového komplexu živočišné výroby v nedaleké Chodouni našla pravěká kera - . mika. O několik minut později stáli již oba na okraji Chodouně a prohlíželi zlomky keramických nádob. Na ploše po skrývce ornice se od žluté podložní hlíny jasně odrážely tmavé skvrny, svědec­ tví o existenci zahloubených pravěkých o~jektů. Jinými slovy na odhalené ploše se zřetelně rýsovaly stopy po staveních dávno ,zaniklé vesnice. Po krátké domluvě bylo rozhodnuto, že, ar-

Modely pro vesnické muzeum cheologové neprodleně zahájí na staveništi záchranný výzkum, . aby uchovali cenné památky před zničením a současně umožnili v nejkratší době plynulý chod stavby. Tak docela nenápadně začala série záchranných výzkumů, která trvá až do současností. Záchranný výzkum není snadný. Na mnoha místech jsou archeologové nezvanými hosty a stavbaři by jim ze všeho nejraději viděli paty. Výzkumníci jsou však právě na jejich pomoc odkázáni. V Chodouni naštěstí dobrého pomocníka našli. Člen JZD Hrouda, buldozerista Vlastimil Raboch, ovládá těžký železný kolos, který se v terénu pohybuje jako tank, a jeho zkušená, citlivá ruka jej mění v nástroj téměř chírurgicky jemný a přesný. I buldozer může být nástrojem ,archeologie, zejména když řidič ví, co může radlicí svého stroje odkrýt. A to ví pan Raboch velmi dobře, neboť první zkušenosti s archeologickými nálezy získal j iž před lety při stavbě dálniční­ ho mostu v Berouně. Tady v Chodouni postupně objevuje při skrývkách orn ice na staveništich nových kravín ů, drůbežáren a silážních jam pozůstatky osad z m ladší doby kamenné, p ř ibliž­ ně z let 4500 až 3000 p ře d naším leto počte m . Obyvateli těc hto osad byli nejst arší z e měd ělci stře dní Evropy, nositelé archeologických kultur s lineární a vypíchanou keramikou a kult ury lengyelské, která, jak již název podle m a ďa rs kého n a l ez i ště napoví-dá, k nám pronikla z ji hových odu. Jak vypadaly osady prvních zeměd ěl ců? Jej ich typickým zna kem byly tzv. dlouhé domy, nadzemní stavby, jejichž kost ru tvořila konstrukce z kůlů. Ty byly zasazová ny do země v troji cích za sebou . Střední, nejvyšší kůl y nesly hřebe n sedlové střechy, o nižší krajní kůly se opíra ly krokve. Obvodové stěny tvořily husté řa dy slabších k ů ­ lů, na nichž spočívaly vaznice, podpírající střešní krokve. Stěny domu byly vypleteny proutím a omazány hlínou smíšenou s ře ­ zankou nebo plevami (tzv. mazanicí). Hlínu potřebnou pro stavbu domu dobýval i obyvatelé pravěké osady hned vedle, v těsném sousedství stavby. Dodnes se uchovaly obrysy tzv. st avebních jam nepravidelného tvaru . Šířka dlouhého dom u byla téměř neměnná - pět až sedm met rů , zato jeho délka kolísala od šesti až do 45 m etrů . Výška se odhaduje na 4 m. Podrobnosti o dlouhém domě však už neznáme, vždyť se nám zachovaly jen jamky po kůlech, kousky mazanice vypálené požárem a ty

24

stavební jámy. Nevíme, kde měl dlouhý dům dveře a jak vypadaly, není jasné, zda vůbec měl okna, a konečně zatím neznáme ani vnitřní členění domu a nevíme, jak jej obyvatelé využívali. Někteří archeologové se domnívají, že v neolitických dlouhých domech žily tzv. velkorodiny - dnes bychom řekli rodina s celým příbuzenstvem ze strany matky. Společně s lidmi asi dům obývala i domácí zvířata, alespoň v drsnějším ročním období. Některé domy měly v jižní části nosné ků l y zahuštěné. Proč? Možná že tady bylo druhé podlaží, jakási půdička, která "loh la sloužit jako sýpka . Všechny dlouhé domy jsou postaveny ve směru sever-jih a severní stran,i! je často zesílena a zúžena, aby lépe odolávala studeným větrům , sněhu a dešti . Odhaduje se, že takový dům vydržel asi patnáct let. Dlouhé domy z mladší doby kamenné jsou dobře známy z celé řady evropských n alezi šť. V Čech ách byly objeveny v Bylane9h u Kutné Hory, v Březně u Loun nebo v Chabařov i cích u Ustí nad Labem. V Chodoun i postupně odkryl a radlice buldozeru pana Rabocha sedm půdorys ů takových staveb (zatím). Tím získala C h od ou ňprvenstv í v berounském okrese a za řad il a se mezi deset nejvýz n amnějších neolitických n a lez išť v Če­ chách. ,-- .Pět- I&t výz ku mu. c hod ou ň s kého
Á Vratislava Ků ­ tová pracuje na rekonstrukci chaty z mladší doby kamenné

• .... Buldozer ja ko archeologický nástroj ovládá Vlastimil Raboch

• ~

Konstrukce .. dlouhého domu " prvních ze mědělců byla velmi složitá

, stálou expozici prjl věkých dějin. Uložit chodouňské nálezy do depozitáře, kam má přístup jen několík málo odborníků, to je přece jen škoda, zejména proto, že chodouňští družstevníci archeologům vydatně pomáhali a velmi se zajímali o výsledky výzkum·u. A tak vznikl neobvyklý projekt. Přimo v prostorách.JZD bude vybudováno malé muzeum chodouňského naleziště . Ustředními exponáty budou dvě rekonstrukce neolitických chat, doplněné ukázkami keramiky a kamenných nástrojů. A teď přišla chvíle Vráti Kůtové, absolventky bechyňské keramické školy a pracovnice keramické laboratoře Národniho muzea v Praze. Nad plány dvou nejlépe zachovaných půdorysů dlouhých domů nejdříve proběhla porada s odborníky z Archeologického ústavu CSAV v Praze. Pak následovalo důkladné studium dosavadních pokusů o kresebné i trojrozměrné rekonstrukce neolitických staveb a teprve potom se Vráťa proměnila v "pravěkého" stavitele a z klacíků, provázků, rozebraného koštěte a sádry začala postupně budovat dlouhé domy asi stejně jako zemědělci v mladší době kamenné. Nejprve zasadila do dřevěné desky zmenšeniny nosných kůlů, pak proplétala stěny "proutím" (vlastně slámou z rýžového koštěte) ,a pak je omítala "mazanici" ze sádry. Střešní trámy pokryla "slámou" (rozpleteným sisalovým provázkem) a na závěr vymodelovala ze sádry hlinítý terén s trsy trávy, které tu a tam přečkaly "stavební ruch", a do terénu "zahloubila" stavební a odpadkové jámy. , Jak se jí modely povedly, můžete na snímcích posoudit sami. Archeologům i členům JZD Hrouda se líbi, jenom názor obyvatel pravěké Chodouně se nikdy nedozvíme. Ale to konečně tak moc nevadí, studium historie je určeno současným lidem; Mož-

ná že někde došlo k omylu, tomu se při výzkumu nemůžeme vyhnout. Pravěkým lidem to však nijak neublíží, i tak si vážíme jejích dovednosti, vynalézavosti a vkusu a vědecké poznání dří­ ve či později omyl napraví. , Mnohem důležitější je, že současni obyvatelé Chodouně mají možnost poznat nejdávnější m inulost své obce a že se stavbaři mohou na vlastní oči přesvědčit, že starosti, které jim občas archeolog přidělá, nejsou rozhodně zbytečné . Malá obec v berounském okrese má tedy malé muzeum, kde má každý návštěvník možnost nahlédnout hluboko do minulosti. Přímo na místě, na dosah ruky oďpůvodního uložení, mají archeologické nálezy daleko větší kouzlo než ve vitrínách vzdáleného muzea, kde jsou už jen neosobním dokladovým materiálem. Možná že někdo bude Chodouňským i závidět nebo říkat, že měli mimořádné štěstí. Jenomže v tomto případě nejde o štěstí, ale o vlastní přičinění. Na celém území naší vlasti sotva najdeme místo, kde by se skutečně nevyskytovaly památky na minu lost - žijeme na prastaré kulturní půdě . Jenomže ne všude jsou tak pozorní a pečliví jako v Chodouni. Jak málo chybělo a jedno z největších neolitických nalezišť navždy zmizelo pod základy kravína! Jenomže předsedovi JZD Hrouda stálo za to zajet za archeology a upozornit je na pár střepů a tmavé skvrny na odkrytém podloží. Výsledkem je vydatný příspěvek k poznání života prvních zemědělců u nás - a to malé muzeum, které je současně také památníkem krásného vztahu obyvatel jedné české vesnice k odkazu dávné minulosti. .

Foto Ivana

Macháčková

PhDr. Václav Matoušek

o/(~

~ 10 ~

~~. ~~:''"~

g:. S VETA ~ . ~ ýpoče~ní ~

'.

techniky

, JEŠTĚ JEDNOU SINCLAIR

Možná že to pan Steve Sinclair vůbec netuši, třeba se to k němu př~ce jen doheslo, ale je to tak. On sám, a hlavně jeho firma může za tp, že v Ceskoslovensku zaČala počátkem osmdesátých let počitačová horečka . Steve, snad nám to důvěrné osloveni promine, totiž vrhl na trh mikropočítač, který byl tak levný á přitom dobrý, že si ho mohli koupit i naši turisté na zahraničních toulkách. Firma Sinclair slavila své obchodní hody na západních trzích a my zase hody počítačové . A ty stály za to . Pronikali jsme do tajů programovacích jazyků, tvořili jsme první vlastní programy a pouštěli jsme se do dialogu s počíta­ čem. Je nutno přiznat, že zprvu s anglicko-českým slovníkem v ruce a s jistou nevraživostí, to když nám ta vzpurná černá krabice odpověděla, že jsme zase udělali "error". Pardon, chybu. ZX-Sl, neboť tak se náš první počítačový kamarád jmenoval, nám však naštěstí většinou napověděl, v které řádce chyba v~nikla a čím byla způsobena . Takže jsme se společným úsilím prokousali taji počitačového světa a dospěli dnešni dokonalosti. Naší i počitačů . Mezitim pana Steva Sinclaíra a jeho počítače pohltila firma Amstrad. Zřejmě i v Anglii plati české příslovi " Pro dobrotu na žebrotu". Naštěsti to neni tak zcela při pad pana Sinclaira, který kromě pOČítačů vyrábi i třeba šici stroje a automatické pračky. Jak jsme již řekli, jeho vlív na naše počitačové začátky je nepopiratelný. Seznamme se proto se dvěma počitači, které jak milníky stojí na počátku a na konci jeho obchodního snažení. Prvním z nich je už zmiňovaný ZX-Sl, druhým pak Spectrum 12S+2. Byly doby, kdy jsme mohli ZX-Sl považovat za nejfrekventovanější počítač v našich zemích. Teď už jej zřejmě předstihlo spectrum,ať už pod svým původním názvem nebo pod obchodním označením Delta . První Sinclairův výtvor užival mikroprocesor Z-SO A s hodinovým kmitočtem 3,25 MHz. Proč zrovna toto čislo? Patřičný kmitočet vznikl vydělenim kmitočtu základního krystalu dvěma . A základni kmitočet 6,5 MHz byl zase dů­ ležitý pro vytváření televizniho obrázku. Na jeho tvorbě se podílel i speciální integrovaný obvod SCL - Sínclair Computer Logic. Zobrazit se dalo 32 znaků ve 24 řádcich , každý znak v rastru S x S bodů. Paměť, tedy jeji kapacita, svědČi vskutku o pionýrských dobách, k\:ly tento mikropočitač vznikal. Paměť ROM pro obslužné programy měla kapacitu S kB, ale paměť RAM, tedy ta, která zajimá uživatele, dovolovala ukládání a vybirání informací pouze v rozsahu jeden kB . Pro lepši VYUŽiti mikropočitače se však mimo základní sestavu dala připojit ještě dalši paměť v rozsahu 16 kB. Jako vnější paměť sloužil pochopitelně ještě kazetový magnetofon . Nenechte se mýlit tim, že o tom mikropočitači hovořime v minulém čase jako o něčem , co už je dávno pryč. I dnes ještě ZX-Sl těm, kteří se snaží o první počítačo­ vé krůčky, dobře poslouží. Zvláště když náš trh stále nemůže nabídnout nic ekvivalentního, především cenově . A teď ještě alespoň několik slov k labutí písni pana Sinclaira, mikropočítači Spectrum 12S+2. I zde zůstala firma věrná mikroprocesoru firmy Zilog. Tentokrát jde opět o typ Z-SOA, pracujicí však o něco rychleji (s kmitočtem 4 MHz) . Co se však podstatně změnilo, to je kapacita paměti. Majitel mikropočita­ če má k dispozici 12S kB paměti RAM, navíc je tu 32 kB ROM s obslužnými programy. Kromě běžných výstupů je tu k dispozici i výstup MIDI umožňující ovládání elektronických hudebních nástrojů . I tento mikropočítač má jako vnějši paměť pouze kazetu, umožňuje však práci s tzv . RAM-diskem, tedy rychlý přistup k datům. Přes všechny klady a chválu firmy Sinclair je třeba konstatovat, že všechno dobré je pryč; firma neexistuje a její počitače najdete na Západě vesměs ve výprodejích. Bylo by proto vhodné oríentovat se i u nás na mikropočítače jiných firem . Jan Mittelbach

25

A~ECEDA šIK®VNÝCH DEVČAT J

I I

-

"'

\\

~

I

'/

ll"..

0\

\

ll..! J

I

J

\·······'ťo,

\ I

.4

I

"u ,

\ . O c

_ J

OZDOBNÉ KNOFLíKY Nebojíte-Ii se práce s pilkou a se dřevem ani barev a štětce, můžete si vyrobit oblíbený doplněk oděvu - malovaný knoflík. (Stejné knoflíky lze vyrábět například z moduritu, ale obvykle je to znát a není to ono.) Z vycházky do lesa přineste suchou větev potřebné síly - tedy o takovém průměru, jaké chcete mít knoflíky. Nejvhodnější je tvrdé dřevo z ovocných stromů nebo z dubu, buku a břízy (větve nesmějí být podélně prasklé, napadené houbou, ztrouchnivělé apo.cl.). Doma z větve uříznete pilkou co nejtenčí kolečka nebo oválky, podle toho, jaký tvar má knoflík mít. Po obou stranách je vyhlaďte jemným smirkovým papírem, přetřete zředěným nitrolakem a znovu přebruste . Dírky do knoflíku vyvrtejte nebo vypalte. Na takto přípravený knoflík namalujte temperovými barvami obrázek (pro ty méně výtvarně nadané přinášíme několik obrázků rozkreslených v síti, nechceme přece vytvářet kýče) a po zaschnutí znovu knoflík přelakujte ze všech stran bezbarvým lakem . Na pomalovanou stranu pak můžete pro jistotu nanést ještě jednu vrstvu laku. Pozor, ať si lakem nezalijete dírky.

PRVNí ODDíL KOSMONAUTEK Bylo to V roce 1961, kdy se na aeroklubových letištích v Moskvě, Gorkém, Rjazani a v Jaroslavli začalo povídat, že prý se vybíraji parašutistky ke kosmonautickému výcviku. Byla to pravda . Nakonec bylo ze všech děvčat přicházejicích v úvahu vybráno pět kandidátek. Irina Solovjovová pocházela ze Sverd lovska a vystudovala Uralský polytechnický institut. Jako inženýrka potom pracovala v Moskvě a věnovala se parašutismu. V té době už měla na kontě několik světových parašutistických rekordů. Valentina Ponomarjovová pracovala jako vědecká pracovnice v oddělení aplikované matematiky v Akademii věd SSSR v Moskvě . V té době už sice vychovávala malého synka, ale jinak většinu svého volného času věnovala koníčku, kterému se upsala - sportovnímu létání. Taťána Picchelauriová z Moskvy měla v té době na svém kontě také několik

26

/ -.(

"""'" rl ~

y,~

rn Hr

•'-

-p.,.

I

) ~ ~. ~

• 4U~

....

fil

--

I

II

A~ ~

WI -

,~

,.,

/[\

L-II

L ...

l~

--

~

O l~)

II 'I

.~

~

.jl

ru

.".~

Nakonec knoflík našijte na zvolený oděv - nejlépe se hodí na jarní (či podzimní) sáčka, kabáty nebo svetry. Ovšem nesmíte zapomenout jej před každým praním odpárat, ve vodě by se zničil. -pit-

světových parašutistických rekordů . Žanna Sergejčiková, absolventka pedagogického institutu, se věnovala parašutismu v Rjazani. A poslední, pátou členkou prvního týmu kosmonautek byla Valentina Těreškovová . · Do Hvězdného Městečka, centra pří­ pravy kosmonautů , přijely v roce 1962. Sergej Koroljov, hlavní konstruktér, je upozornil , že je čeká sice krásná , ale velmi náročná cesta. Zároveň je postavil před závažné životní rozhodnutí buď se budou chtít vdát a mít dět i , nebo se stanou kosmonautkami a poletí do kosmu. Všem se zpočátku zdálo, že to nezvládnou. Ale nakonec si zvykly a dokázaly všechno, co dokázali muži. Od ča sn éh o rána do pěti hodin odpoledn e p robíhala teoretická výuka . Probíraly k os m ickou techniku, geofyziku, technické vybavení kosmické lodi. Potom je čekal každoden ní náročný tělocvik. Mimo to trénovaly na centrifuze, v podtlakové komoře, v letadlech letících po táhlé parabolické křivce na sobě zkoušely účinky beztižného sta vu . Prováděly parašutistické seskoky ve

~

Nákyp z kyselého zelí Potřeby: 500 9 kyselého zelí , 500 9 va ře­ ných b rambo r, 200 9 šu n kového sa lá m u, 4 vají č ka , 'I. lit ru ' m léka, sů l , pepř, muškátový o říš ek, t ři pl átky sýra, dvě rajčat a, pažitka a m ás lo na vym azán í za p é k ací mísy. Ohnivzdornou mísu vymažete m áslem a vl ožíte do n í pol ovi n u ze lí. N a ně na kladete na p látky nakráj e né brambory a ob ložíte jim i i o kraje mísy a mal ičko oso líte. Po lovi n u s al á mu na k rá jíte n a dro bné kostičky a brambory j im i posype te. Vše překryj e t e zbylým zelím . Nákyp zalijete rozšlehanými vajíčky s mlékem, solí, pepřem a m uškátem. Pečete v p ře­ dehřáté troubě p ři střední tep lotě asi 20 minut. Mezitím si nak rájíte rajčata na čtvrtky a salám na p roužky. Nákyp o zdobíte plátky sýra, rajčaty a sa lámem a dáte ještě na 15 minut za p éci. Nakonec posypete č e rstvo u dro bn ě nakrájenou pa . žitkou . Te nto pře d p is je p ro čtyři osoby. Jíd lo obsah uje 100 9 b ílkovin, 150 9 tu k u a 120 9 uh l ohydrátů . Má 370 kalo rií, na osobu t edy asi 592 kalo r ií (bez přílohy) . -bat-

BlBl RADí

Milá Iveto, l
skafandrech a přistávaly na souši i na vodě . Tu první polovinu roku neměly ani chvilku volna. Termín startu se zatím pomalu blížil. Už bylo i určeno, která z nich poletí. Byla to Valentina Těreškovová, její náhradnicí byla Irina Solovjovová . Dne 16. června 1963 stá ly u kosmické lodi Vostok 6 dvě d ívky ve skafandrech . Valentina Těreško­ vová udělala krok vpřed a nastoupila ke svému slavnému kosmickému letu . Irina Solovjovová se vrátila mezi přihlížející. Všechny kosmonautky měly radost z letu své kamarádky, ale !;lylo jim i trochu líto, že neletěly ony. Jejich výcvik však pokračoval dál. Uvažovalo se dokonce o společném letu dvou kosmonautek a o jej ich výstupu z lodi do volného prostoru . V roce 1969 však byl jejich oddíl rozpuštěn . A jaký je jejich dnešní osud? Všechny se vdaly a mají děti. Inženýrka Irina Solovjovová absolvovala ještě jeden kosmonautický výcvík, obhájila disertační práci a je kandídátkou věd . Dnes se zabývá metodami psychologické přípravy kosmonautů . Valentina Ponomarjovová

Zk~teí< ~úk~

~ole}táik4

Bříza bradavičnatá

uč í pravidelnosti a jednak je užitečnější, když děláš cokoliv, než když neděláš nic. Pravdu nemá ani tvoje kamarádka. Její otázka j e dokonce dost nesmyslná . Je to stejné, jako kdyby se tě například zeptala, proč si čteš nebo proč maluješ, proč se díváš na televizi nebo jdeš na procházku do lesa. To všechno je naprosto stejná " ztráta" času jako to poslouchání hudby. Co se týká tvé kamarádky, která píše. To je problém. Buď o to stojí, aby její práci někdo posoudil, potom sí ji nemůže ne chávat sama pro sebe a musí jí někomu ukázat. Nebo o to nestojí, a pak ať si ji tedy klidně pro sebe nechá. Pomocí jí mc;>c nemůžeš. Nějak se prosadit, a to se týká i tebe, to můžete jen tak, že budete využívat každé příležitostí účastnit se všech dostupných soutěží, podílet se na různých besídkách, vystoupeních, publíkovat ve školním časopise atd. Víc ti poradit nemohu . Tady si každý musí pomoci sám . Já vám oběma mohu jen popřát dost odvahy a trpělivosti. Ahoj. Bíbí

Snad každý zná vysoký štíhlý strom ná padný bílou kůrou . Kvete v dubnu a v květnu a nejčastěji roste na kyselých půdách. Je to ovšem dřev i na natolik nenáročná, že ji najdete prakticky všude - od nížin až po horské oblasti. Na mnoha místech patří k plevelným dřevinám. Pro léčebn é účely se sbírají mladé, ještě lepkavé listy. Suší se ve stinu, pokud m o žno rychle, uměl é teplo by však nemělo pře s áhno u t 45°C. B ře z o v é listí lze p o užívat zev n ě í vnitř­ n ě. ;le v ně se p oužívá před evším d o koupe li. Připa dn ě si m ůž ete vyrobit pleťov o u vodu, která je vh o d ná k o mývá ní mast né uhrovité poko žky a k ro m ě jin é h o má i mí rn ě dez i nfe kčn í účinek . Pl eťovo u v odu si př i pravíte ve lice snadno. 10 9 l istů přel i jete 1 dl v ře l é vody a nechát e pů l hod iny stát. Potom odva r scedíte a můžete hned používat. Prakticky stejným způsobe m (2 lž i č ky sušených listů přel i jete šálkem vřelé vo dy a necháte půl hod iny stát) př i p ravuje­ te nálev k vnitřnímu použiti. Nálev se používá především tam, kde léčba v y žaduje zvýšené vylučování tekutin, tedy hlavně při onemoc n ěních ledvin a močo­ vých cest, při dně a různých edémech apod . Má silné diuretické (tj . močopud­ né) účinky. Břízu proto obsahuje i řada léčivých čajových směsí, diuretických a urologických, čaj Betulan má břízu přímo ve svém názvu latinské jméno břízy je totiž Betula ____ -har~

je kandidátkou technických věd a zabývá se mechanikou kosmíckých letů a stabilitou objektů při spojení. Taťána Pícchelauriová absolvovala Vojenskou leteckou akademii Žukovského v Moskvě, stala se inženýrko u a vede jednu z laborato ří . Hvězdného Městečka. Žanna Sergejčíko­ vá se vydala stejnou cestou a vede pří­ pravu kosmonautů na t renažérech v Hvězdném Městečku. A všechny nesou stejný titul jako první kosmonaut světa , Jurij Gagarin: letec - inže nýr - kosmonaut Jejich důstojnou pokračovatelkou pa k je Světlana Savická, která dne 25. čer­ vence roku 1984 vystoupila ve skafandru do volného kosmického prostoru . Petr Vychodil Sport hrál při přípravě kosmonautek miúlohu, ale jak je vidět, děvčata to brala s humorem. Na snímku zleva Taťjana Picchelauriová, Irina Solovjovová, Valentina Těreškovová a Valentina Ponomarjovová na bruslích
mořádnou

27

ELEKTRONKÁM ODZVONĚNO? V exkluzívních modelech zvukových zesilovačů, a dokonce v přehrávači kompaktních desek se najednou objevilo několik "radiolamp", jaké snad pamatují jen ně­ kteří starší opraváři radiopřijímačů a poválečných televizorů. Co to má znamenat? Vždyť do jediné z nich se dnes vejde v po-

RADIOLAMPĚ JE 75 LET cjobě integrovaných obvodů všechno, co takový přístroj k reprodukci obrazu či zvuku potřebuje. Těm ..lampám" skutečně vděčí elektronika za svoje dnešní úspěchy od rádia přes televizi, počítače, telefony až po automaticky pracujíci stroje i továrny. Jenže už dávno jsme si zvykli vídat je jen v muzejních vitrínách. Radiolampy, podle jejichž počtu se hodnotila kvalita radiopřijímačů a televizorů, se začaly hro-

zjednodušená konstrukce

jednotlivé

schematická

části

značka

anoda

proti nim skleněná baňka zčernala a brzo bylo po žárovce! Edison proto zatavil do baňky plíšek s vývodem. Když na něj při­ vedl kladný náboj. zjistil, že ve vyčerpané baňce začal mezi touto elektrodou a vláknem protékat elektrický proud. "To asi ten elektrický náboj přenášejí zrnka uhlíku z rozžhaveného vlákna," domníval se Edison . A tak "EdJsonův jev" vstoupil do učebnic fyziky, ale zůstal po · léta nevyužit, protože velký vynálezce se už zabýval něčím jiným. Našli se však věd­ ci, kteří jev zkoumali podrobněji a prokázali, že vůbec nezáleží na druhu vlákna (a že tedy jev nezpůsobuje uhlíkový prášek), ale že proud protéká vakuem tím snadně­ ji, čím blíž jsou elektrody u sebe a čím větší rozdíl napětí se na ně přivede. ÚŽAS NAD .,ZpíVAJící"

ELEKTRONKOU Roku 1904 využil profesor J. A . Fleming se dvěmi elektrodami k detekci vysokofrekvenčních vln, které do éteru vysílaly první radiotelegrafické stanice. Tak vznikla dioda, která po zdokonalení sloužila desítky let k usměrňováni střídavých proudů v nejrůznějších zapojeních. Jen o tři roky později vložil Lee Forest do baň­ ky mezi katodu a anodu ještě mřížku . Změnou napětí na mřížce mohl průchod proudu touto triodou řídit a zesilovat. Trioda se brzy stala "srdcem" radiotelegrafních vysílačů, protože umožnila vytvářet a zesilovat modulované signály. Zpočátku to byly tečky a čárky Morseovy abecedy. Dovedeme si tedy představit překvape­ ní telegrafisty na křižníku kotvícím roku 1907 v brooklynské zátoce, když najednou uslyšel ve sluchátkách místo obvyklého "tá-ty-ty-tá ... " hudbu. Patrně nepoznal, že jde o předehru k Rossiniho opeře Vilém Tel!, a samozřejmě nemohl tušit, že zachytil pokusné vysílání z šest kilometrů vzdáleného mrakodrapu, na jehož střeše Lee Forest s využitím triody zvané audion uskutečnil před premiéru rozhlasového vybaňku

žhavicí vlákno

Co najdete triody

uvnitř nepřímo

žhavené

madně vyrábět právě před 75 roky v Ně­ mecku a nesly značku tehdy největšiho elektrotechnického koncernu AEG . Elektronka, která je pokládána právem za jeden z nejvýznamnějších technických objevů, je však j eště o třicet let starší. Její historii začal Tomáš Alva Edison roku 1883, když se zabýval příčinou krátké životnosti svých žárovek s uhlíkovým vláknem. "Nemoc" se projevíla bílými skvrnamí na některých místech vlákna . A právě

28

Poslední generace .. radiolamp" Tesl a

sílání. Na jeho zavedení musel ovšem svět bezmála dvacet let čekat! Nezmarem se elektronky staly až za ně­ korik let, když se technika naučila vytvářet v baňkách hluboké vakuum . Když začínala druhá světová válka, sloužilo lidem jen v rozhlasových přijímačích čtvrt miliardy elektronek! Ve svých baňkách už neměly jednu, ale hned celou řadu mřížek . Tak.zvané tetrody s párem mřížek netrpěly vznikem samovolného rozkmitán í ("houkání"). Pro zesilovače se hodi ly nejlépe elektronky s troj icí mřížek, tzv. pentody. To už se stavěly velké rozhlasové vysílače s takovými výkony, že vysílací elektrody (tetrody) musely být chlazeny vodou, protože šlo o stovky kilowattů . Rozměry elektronek se po válce zmenšovaly, jejich životnost rostla . Avšak u složitých obvodů, do kterých byly zapojeny tisíce elektronek (jako tomu bylo např í ­ klad u prvních počítačů), nastaly těžkosti. Tak třeba hned první, třicetitunový počí­ tač Eniac potřeboval k oživení 18 tisíc elektronek s pozlacenými "nožkami" . Jenom k odvádění tepla bylo nutno prohánět počítačem vzduch pomocí dvou leteckých motorů! Elektronky ovšem "vyhřívaly" i zesilovače zvuku a bedýnky televizorů. A proto si opraváři a konstruktéř i oddychli , když byly vakuové elektronky nahrazeny polovodičovými d iodam i a tranzistory. To se sta lo začátkem šedesátých let, kdy svět vyráběl už půl miliardy elektronek ročně . ještě

NEKROLOG PRO ELEKTRONKY? Bez elektronek bychom dnes neměli telefon , rádio, televizi, počítače, ale ani zvukový film, radar a roboty. Avšak s elektronkami by radiopřijímače stále ještě měly podobu těžkých objemných bedýnek. Tranzistory měly také zpočátku svoje chyby, ale dnes si už cestu zpátky k př i jí­ mačům osazeným elektronkami nedovedeme představit . Malý domácí mikropočí­ tač má dnes ve své skříňce statisíce elektronek v podobě integrovaných obvodů

a jeho "chytrost" i rychlost překonává mnohokrát výkony legendárního Eniacu . K napájení stačí několik monočlánků! A tak v éře tranzistorizace a miniaturizace už v provozu zůstaly jen velké vysílací elektronky s vodním chlazením. Jsou tak vysoké jako my a jejich mřížka připo­ míná klec pro kanáry. Nažhaví se za deset sekund, generuje střední vlny a s výkonem 300 kW má životnost až 20 tisíc hodin! Také srdcem radarů jsou vakuové magnetrony nebo klystrony, což jsou v podstatě rafinovaně konstruované elllktronky. Na takové výkony by tot iž polOvodiče prostě nestačily!

NAHRÁVKA S ELEKTRONKOVOU APARATUROU! Takový nápis nesou etikety nových amerických gramofonových desek. Jsou určeny jen pro majetné vyznavače věrné­ ho tónu - hi-fi. Zatímco v počítačích jsou již tranzistory nenahraditelné, vracejí se . hudební profesionálové ve svých speciálně stavěných zesilovačích a aparaturách kupodivu znovu .k elektronkám! V tranzistorových zesilovačích hromadné výroby demontují výstupní výkonovou část obvodů a nahrazují ji - skleněnými-elektronkalT)i . Ukazuje se, že ..lampový" koncový stupeň dává 'hudbě podmanivý a mnohem příjemnější tón, než jaký známe i. "tvrdých" tranzistorových aparatur. Možná že je to jen chvilkové poblouznění a móda . Objektívní měření totiž prokazují, . že se žádná elekt~onka nemůže parametry zkreslení, šumem, pohotovostí a rozměry moderním elektronickým prvkům rovnat. A přece prodává Sylvania menším firmám

U nejdražších přehrávačů kompaktních desek se v roli výstupního objevují elektronky!

zesilovače

opět

okolo čtvrt miliónu elektronek ročně , aby jimi mohly osadit nejdražši typy zesilovačů. Tito výrobci si prý zvláště pochvalují sovětské elektronky 12AX7 a 6DJ 8, protože jsou kvalitnější než špičkové elektronky od Phillipse. Nikomu, zdá se, nevadí, že aparatury přibraly několik kilogramů, že elektronky vyžadují mnohem větší příkon

na transformátory, ani to, že se musí kat, až se rozžhaví.

če­

INTEGROVANÉ ELEKTRONKY DO pOfíTAfů ZÍ1:ŘKA? V honbě za stále rychlejším i klopnými obvody pro superpočítače se elektronici rozpomněli na to, že ve vakuu mezi kato..Třílampovka " z doby. kdy si náš dě ­ da pořídil rozhlasový přijímač

dou a anodou stačí pouhých sto voltů k tomu, aby se emitované elektrony rozběhly rychlostí 600 km .h-' . Běží šedesát krát rychleji, než když se musí v tranzistorech prodírat mřížkou polovodičů. V Los Alamos proto vyzkoušeli modely plochých elektronek, jejichž katoda, mřížka i anoda jsou v těsné blízkosti od sebe napařeny, na podložku maskovací technikou jako integrované obvody. Katodu je zatím nutno zahřívat na 800 o C a ve světě integrovaných obvodů na čipu působ í svými rozmě­ ry jako letiště proti zahrádce rodinného domku. Ověřují se i triody s miniaturním ' hrotem, u nichž je proud elektronů řízen přiloženým elektrickým polem . Nové elektronky nemají ještě odborný název. Budou nesmírně rych lé a na rozdíl od prvků , které dosud musely být chlazeny kapalným héliem, pracují při pokojové teplotě . Nenaruší je kosmické záření ani mocný proud elektro n ů, a tak se dobře uplatní na kosm ických sondách, na palubních počítačích raket i v jaderných reaktorech. S elektronkami budou ovšem mit společný jen základní princip. Staré opraváře asi nepotěší, protože budou tak maličké jako špendlíková hlavička . Nikdo se tedy nebude moci pře­ svědčit pouhým sáhnutím, která z lamp fung uje a která ne, protože je studená!

Ing. Jan

Tůma

Elektronky okouzlovaly radioam.atéry půl století. .Jejich doutnavé světlo i ohřátý povrch umožňovaly na první pohled zjistit případnou závadu

29

HALO ZDE REDAKCE

Celoroční

seriál se

soutěží

o ceny

DíVKA Z DRUHÉHO BŘEHU Pobyt Rejsků u moře se chýlil ke večery na skále nad mořem byly zadumanější. A přišel ten poslední.

a

konci stále Pavel

brnkal na kytaru, pravidelný hukot moře podmalovával známou melodii : "Víte, že tahle světoznámá melodie vznikla na tomhle pobřeží? Pojí se k ní zvláštní, krásný i krutý příběh .. . U svého přítele - rybáře z Lozence tu pobýval hudebník ze severu. Na rybářově koni se projížděl po pustém, ale. malebném pobřeží , hra mořských vln dělala dobře jeho duši a slaný vlhký vzduch jeho plícím. Jednou plula přes zátoku malá loďka. Zamával na ni a dívčí hlas zavolal po zdrav. Pomohl dívce vytáhnout loďku na břeh, posadili se na písek a vyprávěli si. Divka pak přijížděla dvakrát do týdne. Muzikant ji vysadil na koně a toulalí se po pobřeží spolu. Byli šťastní. Pak přijela celá zdrcená . Do jejich vsi se vrátil námořník, kterému ji otec kdysi slíbil, a ten teď trvá na sňatku . Muzikant ji přemluvil, aby si vzala z do mova to nejnutnější a odjela s ním. Jeho pobyt u moře už stejně končí a bez ní nemůže být. Příští večer však vyhlížel její loďku marně, čekal do noci i další veče ry. Tehdy složil píseň Dívka z druhého

břeh'u. Cít i l, že je to jeho nej lepší píseň . Teprve pátý večer zahlédl v mlžném oparu obrysy známé loďky. Rozběhl se j í mělký m mořem naproti. Loďka se v šak ne při bl i žovala, d ívku viděl jen v ob rysech a zdálo se, že mu kyne, aby plaval k ní. Už d ávno plaval nad hloubkou, ale loďka ho v ábila stá le dál. Druhý den našel jeho přítel na břehu j en opuštěného koníka; muzikant se už n ikdy neobjevil. Př ítel seděl nad j eho zápisky, nad notovým záznamem Dívky z druhého břehu a vyčítal si, že neměl odvahu příteli říci, že jeho čekání je marné . Žárlivý námořník zabil dívku hned první večer, když se s uzlíkem věcí chystala na loďce prchnout přes zátoku. " "Takže ona už byla tehdy, kdy se hudebník utopil, pět dní mrtvá?" zeptala se Hanka . "Zřejmě plaval jen za vidinou, nechceme -Ii věřit na přízraky," přikývl Pavel. "Nebo vytušil, že je mrtvá, a nechtělo se mu žít," dodal Karel. Tentokrát seděli Rejskové na skále dlouho. Kdoví, dostanou-Ii se sem ještě někdy? "Loučení s mořem mě dojalo, ale čet ten večer nebyl hřích," zapsala si

brepak

Hanka do deníku . V noci se spalo pod širákem - stany už byly složené v roburu, aby je Rejskové časně ráno nebalili vlhké rosou .

•• • • • • •• • ••• • • • •• ••• • • 3

o

O

O

1

O

O

O

O

O

O

O

2

O

O

O

Když jsem minulý týden přišel do · redakce, seděli redaktoři za stolem, před nimi ležela kupa dopisů a můžu vám říct, že nevypadali zrovna přívětivě. Kdybych je neznal, asi bych si myslel, že jsou to největší morousové pod sluncem . Samozřejmě jsem chtěl vědět, co se jim stalo. Položili přede mne mlčky pár dopisů a po chvíli mi bylo všechno jasné. · . . Prosím vás, jestli byste byli tak laskaví a poslali vystřihovánku ABC. Nejlepší by bylo, abyste mi poslali vystřihován­ ku kamiónu. A když nebudete mít kamión, tak tatru nebo liazku. Děkuji . . . · . . Potřebuji číslo 8 ročníku 23. Jsem váš dlouholetý čtenář . . . sovětský snímek režiséra Dmitrije Svetozarova · .. Chtěl bych vás požádat o zaslání Zával. Autorka scénáře Albina Šulginová vysestavené Tatry kolem světa, pokoušel jsem se ji slepit, ale nejde mi to . . . cházela ze skutečných událostí. · .. Ztratil jsem díl 11 u auta z čísla 6. V podzemí budovaného metra dochází Pošlete mi ho na adresu . . . k setkání dvou razičských kolektivů. Příští den · . . Nemůžu nikde sehnat váš časopis, chce parta předáka Osmerkina oslavit narozechtěl bych, abyste mi ho posílali rovnou niny svého vedoucího rekordem v ražení chodz redakce . . . by. Raziči nevěnují pozornost přiznakům neVětšina z vás už asi ví, o . co jde. Jsou bezpečí a navrtaji otvor ve stěně, za niž proudí mezi vámi (jak je vidět z citovaných dopiponorná řeka . Obrovský příval vody odřízne jesů) i takoví, kteří nevědí, nebo nechtějí jich vedoucího od ostatních. Na příkaz inženývědět . Možné je ale i to, že prostě nera Martynova se dva raziči vrátí zpět, ale Osumějí číst. Protože kdyby uměli, určitě by merkina nenajdou. Martynov riskuje život, ale si už párkrát přečetli, že a) volné vystři­ nakonec nejstaršího člena brigády najde a zachrání. Nastává horečný boj s časem, neboť . hovánky v redakci prostě nejsou, a tudíž je nikomu nemůžeme poslat, b) výtisky hrozí zkáza částečně evakuovaného města. Za z minulých ročníků lze najít pouze v arnesmírně složité situace se podaří podzemni . chívech a rozesílat je čtenářům není možřeku zastavit. -MAL-

30

O

O

ČTENÁŘ je od slova čísti

NENECHTE SI UJiT

Aby Rejsky přivedl ·na jiné myšlenky, zbavil je smutku z loučení a zabavil při dlouhé cestě autobusem až za Sliven , připravil Kare l jednoduchou, ale zajímavou hru . Na 16 polí plánku položil 16 mincí - různě lícem či rubem nahoru . Úkolem hráčů bylo dosáhnout toho, aby byly všechny mince lícem nahoru jenže .obracet se směla vždy jen celá řada najednou - svislá, vodorovná i šikmá (tady dvě, tři, ·čtyři mince, ale zase i v šikmé řa­ dě najednou). Zkuste si hru zahrát také . Jedna ze tří úloh zakreslených na obrázku (líc je žlutý, rub červený) je však neřešitelná . Která? Řešení zatím neposílejte, soutěž je celoroční. MK

O

O

O

O

O

O

O

O

O

O

né, c) neexistuje žádný zaměstnanec, který by měl v redakci na starosti slepování modelů, a nikdo z nás se ve volném čase lepením modelů pro čtenáře nezabývá, d) objednávky na časopis má na starosti PNS, není v moci redakce vyřizo­ vat žádosti o přeplatné ani jednotlivé výtisky rozesílat čtenářům . Chtěl bych tyto "nečtenáře" za všechny redaktory tedy j eště jednou (patrně už alespoň popatnácté) poprosit , aby už žádné podobné dopisy do redakce neposílali. Pouze t ím zdržují redaktory od práce a čtenáři, kteří mají skutečné problémy a vážné dotazy, pak musí dlouhou dobu čekat na odpověď. Píďa

• Redakce odpovídá Hynkovi Beranovi ze Vsetína a vlastně nejen jemu ; ale i mnoha jiným. Jestlíže jsi poslal 6. ledna zprávu k zveřejnění v Redakčním oznamovali, těžko jsi ji mohl najit v ABC, které vyšlo do 20. ledna, kdy ji urguješ. Začátkem ledna jsme totiž uzavírali v redakci číslo 12, které vyšlo koncem února. Navíc, jak jsme o tom už mnohokrát psali, na zveřejnění zprávy se čeká asi tak jeden rok. S tím musí každý, kdo chce zprávu zveřejnit, počítat. Zprávy, které neodpovídají podmínkám k jejich uveřejnění, samozřejmě vracíme, pokud jsou přiloženy známky. Pokud jsme ti ji nevrátili, je zařazena, ale musíš mít trpělivost. -šá-

KOLEM SVĚTA KDO BY NESLYSEl O PAPYRU - materiálu, který se po celá staletí používal ke psaní. Byl objeven ve starém Egyptě a do poloviny 7. století jej používali i Řekové a Římané. V průběhu let byl nahrazen jinými materiály, zejména papírem a pergamenem. V současné době se pěstování této rostliny v Egyptě opět obnovilo. Zásluhu na tom má dr. Hasan Rehabu, který založil Ústav papyru a prováděl výzkumy týkající se pěstování a zpracování této rostliny. Při zpracovávání papyru se používají stejné metody jako v dávných dobách. Je to velmi vzácný případ uchování starobylého řemesla pro dnešní potřebu. tást vyrobeného papyru se použivá např. k výrobě suvenýrů pro návštěvníky egyptských pamětihodností. -šu-

•

BílÝ SUPEREXPRES nazvali novináři při nedávném předvádě­ ní prototyp elektrické jednotky ICE-E, která řadou technických novinek i pohádkovým interiérem má překonat úspěšné fran, couzské superexpresy TGV. Souprava se skládá ze dvou motorových vozů vpředu a vzadu, mezi které je vložen demonstračni osobní vagón a měřicí vůz, který na poměrně krátké trati Rheine-Freren (NSR) prověřuje parametry a dynamiku nového expresu. Vlaky ICE (Intercity) začnou jezdit po roce 1990 na zcela .nových rychlých tratích, které vedou co nejpřímějšími spoji po mostech a tunely. Síť těchto elektrických rychlodrah je budová' na tak, aby bylo dosaženo v hlavních směrech spojení každou hodinu. U motorových vozů jsou použity zcela nové podvozky stavěné na rychlost nejméně 350 kmIh. Jejich části jsou poprvé v historii železnic vedle oceli zhotoveny s použitím plastů a kompozitů vyztužených uhlíkovými vlákny. ICE používá jednoduché střídavé elektromotory o celkovém výkonu 8-400 kW, ří­ zené tyristorovou pulsní automatikou. Vedle cestovních oddílů s leteckými sklopnými křesly mají vagóny i velkoprostorové klubové oddíly, kde bude možné sledovat například programy vlakové televize z videokazet. Z vlaku bude možné kamkoliv za jízdy telefonovat a na obrazovkách terminálu videotextu navázat spojení s počítači a bankami dat a získávat tak nejrůznější informace. -iJT-

ROBOT NA SBfRANf MftKŮ, který slouží současně i jako prose jmenuje Kangofant. Postavili jej v Rakousku. Skládá se z ploch dva metry širokých a základního zařízení pro vrhání míčků. Za hodinu tento robot dokáže vyhodit i 500 míčků a pochopitelně je rovněž posbírat. Obsluha je jednoduchá. Stroj lze snadno složit, a tak ho lze využívat nejen v hale, ale i venku na kurtech. -T-

tihráč,

rem gasolinovým (gasolin slove těkavá kapalná součást, vydestilovaná ze surového amerického petroleje). Zde chovány bývají v klecích bílé myšky, které při nejmenším unikání gasolinu cítíce ten dusivý plyn, dají se do úzkostného pištění. Zvířata ta tvoří část úředního inventáře člunů těch. Jediný list z kroniky světa zvířecího - a co tu látky k přemýšleni! Světozor

STOLETÉ NOVINKY Jednoho výborného smyslu zvířecího - využívá moderní věda při nejkrutějších vynálezech svých - v anglických podmořských člunech poháněných motočichu

1906

Přístroje tyto se v Berlíně, jak sdělují tamní lišty, velmi dobře osvědčily, takže v nich můžeme spatřovat cennou pomůc­ ku velkoměstské bezpečnostní služby. Epocha 1904 -ký-

•

Pro zevlující pouliční obecenstvo velkých měst je vždy velkou událostí, padneli na ulici kůň. Nehoda taková má vždy v zápětí za následek sběh lidí a přerušení vozby jak povozů, tak i městských drah, tedy velm i nepříjem n é nepořádky ve velkoměstské dopravě, jež jsou tím citelněj­ ší, že zvednutí padlého koně trvá obyčej­ ně delší dobu. Aby zabránila uvedeným nepříjemnos­ tem a spojenému s tím zbytečnému týrání zvířat, pořídila berlínská Společnost pro ochranu zvířat asi před pěti lety jistý počet zvláštních přístrojů na zvedání padlých koní. Jeden takový spatřujeme na obrázku. Jsou to v podstatě tři sloupce nahoře skloubené, jež se postaví nad ležícím koněm do jehlanu. Dále široký pás, jenž se ovine zvířeti kol těla, a kladkostroj, pomocí něhož se zvíře zvedá do výše. Na zdvihnutí koně stačí jeden muž.

31

15. U kulového krále - Hrdinové dalšiho příběhu kapitána Treskowa, námořníci Olaf a Pete, hráli v přístavní krčmě karty s dvěma kovboji. Když svým spoluhráčům dokázali, že hrají falešně, strhla SE! rvačka a na pokyn hostinské Rosy zasáhli i dva

...

g ~ X w C

Z

co co

Ol CI)

'" > .!!1 J:

.'"E ~

u;

Ol

~

C

CI)

E

~

>

CI)

u; .~

CI)

;:; Ol >
ii: