VY_32_INOVACE_01_I./13._Dějepis – Doba bronzová
Doba bronzová Před 5500 lety (v Evropě před 3000 lety) Kámen je nahrazen kovem = BRONZ
Cu -měď Sn – cín 20%
BRONZ
Spojením dvou relativně měkkých kovů vzniká slitina slitina, jejíž výsledné vlastnosti jsou v mnoha ohledech výhodnější - například je tvrdší než čistá měď nebo cín, což umožnilo v pravěku vyrábět kvalitnější nástroje, zbraně a šperky. šperky Bronz ovšem nebýval čistý, protože slévači obvykle neměli k dispozici chemicky čistou měď a cín. Proto se jeho složení (vyjma poměru základních kovů) a tím i vlastnosti mění také v závislosti na obsahu dalších prvků. Cín se získával z narýžovaného cínovce velmi prostým postupem, neboť na redukci cínovce stačilo pouhých 400°C. Vykopala se jáma, ta se vyplnila dřívím na které se vyskládaly kroupy cínovce a dřevo se zapálilo. Cínovec se redukoval dřevěným uhlím, které vzniklo nedostatečným hořením dřeva. Cín stékal na dno jámy odkud se následně vybíral. Prvním z masověji vyráběných kovů se stala měď. Je to dáno hlavně relativně nižší teplotou tavení rud (karbonátové rudy okolo 1000 ºC), kterou bylo možno dosáhnout na topeništích s dřevem nebo dřevěným uhlím. Není známo, kdy a kde člověk poprvé dokázal získat měď tavbou rud, bylo to ale pravděpodobně v sumerské kultuře v Mezopotámii (území dnešního Iráku) asi na přelomu 6. a 5. tisíciletí před naším letopočtem. Znalost výroby mědi se šířila postupně, proto se na našem území do doby bronzové řadí až únětická kultura (okolo 1800-1600 př. n. l.).
tavení kovu nepředstavovalo velký problém - zvláště u kovů s nízkým bodem tání, jako je cín Náročnější už bylo roztavit měď popřípadě bronz. Tavilo se v keramickém kelímku buď ve výhni nebo k tomu účelu upravené pícce, kde se potřebný žár vytvářel pomocí měchů.
Roztavená hmota se následně nalila do předem připravené formy. Formy bývaly buď jednostranné, jimiž bylo možné vyrobit plastický reliéf pouze na jedné straně formy nebo plně plastické s oboustraným reliéfem.
Centra únětické kultury na území ČR
Únětická kultura byla neobyčejně významná. Poprvé a naposled se zejména střední Čechy staly jakýmsi kulturním centrem pro celou střední Evropu – odtud se tvůrčí podněty šířily dál. Název připomíná naleziště Únětice u Roztok nedaleko Prahy, kde bylo prozkoumáno velké pohřebiště anonymního a vyspělého lidu. Keramika byla střídmě zdobená, přitom však perfektně vypracovaná. Významnými znaky této kultury byla rozvinutá místní těžba rud a zpracování bronzu, vyspělé orné zemědělství a přísná organizace společnosti.
Archeologické nálezy , které reprezentují vyspělost únětické kultury na našem území. Dýka, sekera, ozdoby, jehlice, keramické nádoby.
Mohylová kultura lidé této kultury byli především pastevci. Uměli vyrábět různé bronzové meče a kopí. Pro své mrtvé stavěli mohyly (bohatě vybavené hroby náčelníků; naproti tomu chudě vybavené hroby obyčejných lidí). V této době byli odlišně pochováváni ženy a muži – muži se zbraněmi, ženy se šperky.
Knovízská kultura – ( podle pohřebního rituálu patří k lidu popelnicových polí. Pozůstatky byly objeveny roku 1892 v lokalitě Na hrudném, severozápadně od Knovíze) Otevřená zemědělská sídliště knovízské kultury vynikají v rámci českého pravěku četností. Sídliště se dělila na obytnou část s domy a hospodářskou s jamami a sýpkami. Domy známe málo - šlo o sloupové stavby ze dřeva zřejmě s drážkovou konstrukcí. Objevují se různé pece, sklady, jámy. Knovízská kultura osidlovala i výšinné a jinak strategické polohy, na nichž vznikala hradiska. Opevnění bylo často jen lehčí - palisáda. Zdrojem obživy bylo zemědělství, chov dobytka, v malé míře lov. Keramika, hrubá užitková i vysoce kvalitní stolní, byla zřejmě vyráběna specialisty - hrnčíři. Nejčastějšími tvary jsou zásobnice, vejčitá nádoba a hrnec, mísa, koflík a džbán Bronzová industrie - jehlice, nůž, náramek, pasová zápona, břitva, spona. Specifickým jevem jsou nádoby tepané z bronzového plechu - koflíky, vědra, Metalurgická činnost je doložena nálezy odlévacích forem.
KNOVÍZ
1900 př.n.l.
800 př.n.l.
ÚNĚTICKÁ KULTURA
MOHYLOVÁ KULTURA
(1800 – 1500 let př. n. l.) – pro tuto kulturu je typický menší leštěný keramický hrneček únětický koflík. Typické kosterní pohřbívání Z bronzu byly vyráběny pracovní nástroje, zbraně (dýky). Existovala naleziště zlata – zřejmě v důsledku toho docházelo k růstu obchodu (bohatství) a také majetkových rozdílů mezi obyvatelstvem.
(1500 – 1200 let př. n. l.) – lidé této kultury byli především pastevci. Uměli vyrábět různé bronzové meče a kopí. Pro své mrtvé stavěli mohyly (bohatě vybavené hroby náčelníků; naproti tomu chudě vybavené hroby obyčejných lidí). V této době byli odlišně pochováváni ženy a muži – muži se zbraněmi, ženy se šperky.
LID POPELNICOVÝCH POLÍ (Knovízská) (1200 – 700 let př. n. l.) – název kultury je odvozen ze způsobu, jakým tito lidé pohřbívali mrtvé. Ty nejdříve zpopelnili, jejich popel vložili do speciální urny (keramické nádoby - popelnice), která měla vespod otvor. Ten zde byl proto aby mohla duše opustit tělo a odletět. Pro tuto dobu je významné celkové oteplení, současně rostl počet obyvatel a prodlužoval se jejich věk.
