VIII. PRACOVNÍ DOBA A DOBA ODPOČINKU Obsah 1 2
Cíle ....................................................................................................... 2 Výklad problematiky ............................................................................. 2 2.1 Stanovená délka pracovní doby ........................................................ 2 2.2 Zkrácená pracovní doby ................................................................... 3 2.3 Kratší pracovní doba ........................................................................ 3 2.4 Rozvržení pracovní doby................................................................... 4 2.4.1 Rovnoměrné rozvržení pracovní doby (§ 82 ZP) .......................... 4 2.4.2 Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby (§ 84 ZP) ...................... 4 2.4.3 Jiná úprava pracovní doby (§ 84a ZP) ........................................ 4 2.5 Pružná pracovní doba (§ 85 ZP) ........................................................ 5 2.6 Konto pracovní doby (§ 86 a násl. ZP) ............................................... 5 2.7 Přestávka v práci a bezpečnostní přestávka (§ 88 a 89 ZP) ............... 6 2.7.1 Přestávka v práci na jídlo a oddech............................................. 6 2.7.2 Bezpečnostní přestávky .............................................................. 6 2.8 Práce přesčas (§ 93 a násl. ZP) ........................................................ 7 2.9 Noční práce (§ 94 ZP) ...................................................................... 8 2.10 Pracovní pohotovost (§ 95 ZP) ....................................................... 8 2.11 Nepřetržitý odpočinek ................................................................... 8 2.11.1 Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami (§ 90 ZP)............. 8 2.11.2 Nepřetržitý odpočinek v týdnu (§ 92 ZP) ................................... 9 2.12 Dny pracovního klidu (§ 91 ZP) ..................................................... 9 3 Shrnutí poznatků ................................................................................ 10 4 Kontrolní otázky .................................................................................. 12 5 Klíč k odpovědím ................................................................................. 13
1
1 Cíle V téma pojednává o pracovní době a době odpočinku dle ustanovení § 78 a dalších v zákoníku práce. Seznámíte se základními pojmy a s tím spojenou problematikou, zejména s pojmy Stanovená pracovní doba, Kratší pracovní doba a Zkrácená pracovní doba.
2 Výklad problematiky 2.1 Stanovená délka pracovní doby Délka pracovní doby je určena časovými jednotkami - hodinami ve vztahu ke kalendářnímu období - týdnu. Přestávky v práci na jídlo a oddech se do pracovní doby nezapočítávají (§ 88 odst. 4 ZP), jde proto o tzv. čistou pracovní dobu. Nejvyšší přípustný rozsah týdenní pracovní doby stanoví § 79 odst. 1 na 40 hodin. V § 79 odst. 2 je dále vymezený nejvyšší přípustný rozsah délky týdenní pracovní doby pro určité kategorie zaměstnanců, u kterého se vychází ze zvláštních podmínek výkonu práce na určitých pracovištích a pracovních režimů. Pracovní doba zaměstnanců: – pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu činí nejvýše 37,5 hodiny týdně, – s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem činí nejvýše 37,5 hodiny týdně, – s dvousměnným pracovním režimem činí nejvýše 38,75 hodiny týdně. U zaměstnance mladšího než 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech překročit 8 hodin a ve více pracovněprávních vztazích nesmí délka týdenní pracovní doby ve svém souhrnu překročit 40 hodin týdně. Tato přímo v zákoníku práce vymezená maximální délka pracovní doby, se nazývá stanovená týdenní pracovní doba.
2
2.2 Zkrácená pracovní doby Zákoník práce dále v § 79 odst. 3 vymezuje případy, kdy může dojít ke zkrácení pracovní doby bez snížení mzdy pod výše uvedený rozsah. Další zkrácení pracovní doby bez snížení mzdy lze dohodnout v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu. To se týká jen zaměstnavatelů, kteří provozují podnikatelskou činnost. Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby však nesmí provést zaměstnavatel uvedený v § 109 odst. 3 (zaměstnavatel, který poskytuje zaměstnanci za práci plat).
2.3 Kratší pracovní doba Vedle stanovené týdenní pracovní doby rozlišuje zákoník práce i tzv. kratší pracovní dobu (§ 80 ZP), v praxi označovanou jako "zkrácený pracovní úvazek". Kratší pracovní doba je založena na smluvním základě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. V případě sjednání (povolení) kratší pracovní doby náleží zaměstnanci mzda nebo plat, odpovídající této sjednané (povolené) délce pracovní doby. Zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let nebo těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnanec, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost) mají právní nárok na to, aby jim na jejich žádost byla umožněna kratší pracovní doba nebo jinak vhodně upravena stanovená týdenní pracovní doba, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele (§ 241 odst. 2 ZP).
3
2.4 Rozvržení pracovní doby O rozvržení týdenní pracovní doby rozhoduje zaměstnavatel, který určí začátek a konec směn. Pravidlem pro rozvržení pracovní doby je její rozvržení do pětidenního pracovního týdne. Týdenní pracovní dobu lze s ohledem na povahu práce a podmínky provozu rozvrhnout: – rovnoměrně – nerovnoměrně – jinak. Při rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen přihlédnout k tomu, aby rozvržení pracovní doby nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce. 2.4.1 Rovnoměrné rozvržení pracovní doby (§ 82 ZP) Při rovnoměrném rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny nesmí délka směny přesáhnout 9 hodin. 2.4.2 Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby (§ 84 ZP) Při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny v rozvrhu směn nesmí průměrná týdenní pracovní doba bez práce přesčas přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu za období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Délka směny nesmí u nerovnoměrného rozvržení pracovní doby překročit 12 hodin. 2.4.3 Jiná úprava pracovní doby (§ 84a ZP) Jinou úpravu pracovní doby lze dohodnout u rovnoměrného i nerovnoměrného rozvržení pracovní doby s jediným omezením, že délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby (§ 86 a násl.) 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení. Dojde-li v průběhu období, na které bylo konto pracovní
4
doby rozvrženo, ke změně rozvrhu týdenní pracovní doby, nesmí být tato změna provedena tak, aby zahrnovala období kratší než 4 týdny po sobě jdoucí a zaměstnavatel je povinen zaměstnance se změnou seznámit ve lhůtě 1 týdne před začátkem změny, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení.
2.5 Pružná pracovní doba (§ 85 ZP) Pružnou pracovní dobou se rozumí takové rozvržení pracovní doby, při němž zaměstnavatel nestanoví zaměstnanci přesný začátek a konec denní pracovní doby. Zaměstnanec si sám volí začátek, popřípadě i konec pracovní doby v jednotlivých dnech v rámci časových úseků stanovených zaměstnavatelem, (tzv. „volitelná pracovní doba“). Mezi dva úseky volitelné pracovní doby je vložen časový úsek, v němž je zaměstnanec povinen být na pracovišti (tzv. „základní pracovní doba“). Začátek a konec základní pracovní doby určí zaměstnavatel. Volitelnou pracovní dobu určí zaměstnavatel na začátek a konec základní pracovní doby tak, že celková délka směny nepřesáhne 12 hodin. Při pružném rozvržení pracovní doby musí být průměrná týdenní pracovní doba naplněna nejdéle ve čtyřtýdenním vyrovnávacím období.
2.6 Konto pracovní doby (§ 86 a násl. ZP) Konto pracovní doby je jiný způsob nerovnoměrného rozvržení pracovní doby. Při uplatnění konta pracovní doby se předpokládá, že zaměstnavatel bude zaměstnanci přidělovat práci v takovém rozsahu, v jakém to bude odpovídat jeho potřebě a délka pracovní doby se tak bude v jednotlivých týdnech lišit. Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním zaměstnance nejpozději 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení. Podmínkou aplikace konta pracovní doby je jeho sjednání v kolektivní smlouvě nebo stanovení vnitřním předpisem zaměstnavatele.
5
Z aplikace konta pracovní doby zákoník práce výslovně vylučuje: – stát – územní samosprávný celek – státní fond – příspěvkovou organizaci – školskou právnickou osobu zřízenou MŠMT, krajem, obcí – veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení.
2.7
Přestávka v práci a bezpečnostní přestávka (§ 88 a 89 ZP)
2.7.1 Přestávka v práci na jídlo a oddech Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Pokud zaměstnavatel nemůže poskytnout zaměstnanci, který vykonává práce, které nemohou být přerušeny, přestávku na jídlo a oddech, musí zabezpečit, aby byla zajištěna přiměřená doba pro oddech a jídlo i bez přerušení provozu nebo práce. Doba pro oddech a jídlo, kdy k přerušení provozu nebo práce nedojde, není považována za přestávku v práci, a započítává se do pracovní doby. Mladistvému zaměstnanci však musí být vždy poskytnuta přestávka na jídlo a oddech. Přestávka v práci na jídlo a oddech může být rozdělena do několika částí, přitom musí alespoň jedna její část činit nejméně 15 minut. Poskytnuté přestávky na jídlo a oddech se nezapočítávají do pracovní doby. Přestávky na jídlo a oddech se neposkytují na začátku a konci pracovní doby. 2.7.2 Bezpečnostní přestávky Přestávky v práci na jídlo a oddech nelze zaměňovat s tzv. bezpečnostními přestávkami. Má-li zaměstnanec při výkonu práce právo na bezpečnostní přestávku podle zvláštních právních předpisů, započítává se tato přestávka do pracovní doby.
6
Připadne-li bezpečnostní přestávka na dobu přestávky v práci na jídlo a oddech, započítá se přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby.
2.8
Práce přesčas (§ 93 a násl. ZP)
Prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu, vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn, s tím, že prací přesčas u zaměstnanců s kratší než stanovenou týdenní pracovní dobou je práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu (těmto zaměstnancům nelze práci přesčas nařídit). Prací přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost. Práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen jde-li o vážné provozní důvody, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, a za splnění daných podmínek i na dny pracovního klidu. Práce přesčas musí být předem nařízena nebo dodatečně schválena. Kdo je oprávněn nařizovat práci přesčas, lze stanovit v pracovním řádu. Zpravidla to bude bezprostředně nadřízený zaměstnanec. Nařídit přesčasovou práci lze i ústně. O práci přesčas se jedná i v případě, že k ní zaměstnavatel dal souhlas dodatečně tím, že práci vykonanou v přesčase přijal. S ohledem na výjimečnost nařízení práce přesčas, stanoví zákoník práce její limity, a to týdenní a roční. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Kromě nařízené práce přesčas dává zákoník práce možnost dohody zaměstnavatele a zaměstnance o výkonu práce přesčas nad uvedený rozsah. Ale i zde celkový rozsah přesčasové práce nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně. V kalendářním roce by tak celkový rozsah práce přesčas (zaměstnavatelem nařízené a zaměstnancem odsouhlasené), mohl činit nejvýše 416 hodin.
7
Zaměstnankyním nebo zaměstnancům, kteří pečují o díle mladší než 1 rok (§ 241 odst. 3) a mladistvým (§ 245 odst. 1) nesmí zaměstnavatel práci přesčas nařídit.
2.9 Noční práce (§ 94 ZP) Noční práce je práce konaná mezi 22. a 6. hodinou. Délka směny zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích, Neníli to z provozních důvodů možné, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout stanovenou týdenní pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích.
2.10 Pracovní pohotovost (§ 95 ZP) Pracovní pohotovost je doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby provedena nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele. Pracovní pohotovost je podmíněna dohodou zaměstnavatele se zaměstnancem.
2.11 Nepřetržitý odpočinek Zákoník práce zaručuje zaměstnancům potřebný časový prostor pro regeneraci pracovní síly a pro uplatňování individuálních zálib a rozvoj osobnosti stanovením minimální délky – nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami (§ 90 ZP) – nepřetržitého odpočinku v týdnu (§ 92 ZP). 2.11.1
Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami (§ 90 ZP) V zákoníku práce je stanovena minimální délka nepřetržitého odpočinku mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny obecně na 12 hodin.
8
Z uvedené zásady jsou stanoveny výjimky, podle nichž může být nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami zkrácen až na 8 hodin po sobě jdoucích během 24 hodin zaměstnancům starším 18 let za podmínky, že následující odpočinek bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku v nepřetržitých provozech, při nerovnoměrně rozvržené pracovní době a při práci přesčas v zemědělství při poskytování služeb obyvatelstvu, zejména - ve veřejném stravování, - v kulturních zařízeních, - v telekomunikacích a poštovních službách, - ve zdravotnických zařízeních - v zařízeních sociálních služeb, u naléhavých opravných prací, jde-li o odvrácení nebezpečí pro život nebo zdraví zaměstnanců při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech. 2.11.2 Nepřetržitý odpočinek v týdnu (§ 92 ZP) Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl během každého období 7 po sobě jdoucích kalendářních dnů nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 35 hodin. U mladistvého zaměstnance nesmí nepřetržitý odpočinek v týdnu činit méně než 48 hodin. Pokud to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle.
2.12 Dny pracovního klidu (§ 91 ZP) Dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu a svátky. Práci ve dnech pracovního klidu může zaměstnavatel nařídit jen výjimečně. V den nepřetržitého odpočinku v týdnu může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon následujících prací, které nemohou být provedeny v pracovních dnech: – naléhavé opravné práce, – nakládací a vykládací práce, – inventurní a závěrkové práce – práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu,
9
– –
– –
při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech, práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva, práce v dopravě, krmení a ošetřování zvířat.
3 Shrnutí poznatků Stanovenou délku pracovní doby – její délka je určena časovými jednotkami hodinami ve vztahu ke kalendářnímu období - týdnu. Zkrácená pracovní doba – Zákoník práce dále v § 79 odst. 3 vymezuje případy, kdy může dojít ke zkrácení pracovní doby bez snížení mzdy pod výše uvedený rozsah. – Další zkrácení pracovní doby bez snížení mzdy lze dohodnout v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu. To se týká jen zaměstnavatelů, kteří provozují podnikatelskou činnost. Kratší pracovní doba – Vedle stanovené týdenní pracovní doby rozlišuje zákoník práce i tzv. kratší pracovní dobu (§ 80 ZP), v praxi označovanou jako "zkrácený pracovní úvazek". – Kratší pracovní doba je založena na smluvním základě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. V případě sjednání (povolení) kratší pracovní doby náleží zaměstnanci mzda nebo plat, odpovídající této sjednané (povolené) délce pracovní doby. Rozvržení pracovní doby – O rozvržení týdenní pracovní doby rozhoduje zaměstnavatel, který určí začátek a konec směn. Pravidlem pro rozvržení pracovní doby je její rozvržení do pětidenního pracovního týdne.
10
–
Týdenní pracovní dobu lze s ohledem na povahu práce a podmínky provozu rozvrhnout: rovnoměrně nerovnoměrně jinak.
Pružná pracovní doba – Pružnou pracovní dobou se rozumí takové rozvržení pracovní doby, při němž zaměstnavatel nestanoví zaměstnanci přesný začátek a konec denní pracovní doby. Konto pracovní doby – Konto pracovní doby je jiný způsob nerovnoměrného rozvržení pracovní doby. – Při uplatnění konta pracovní doby se předpokládá, že zaměstnavatel bude zaměstnanci přidělovat práci v takovém rozsahu, v jakém to bude odpovídat jeho potřebě a délka pracovní doby se tak bude v jednotlivých týdnech lišit. Přestávky v práci a bezpečnostní přestávka (§ 88 a 89 ZP) Sem patří přestávky: Přestávka v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Nespočítává se do pracovní doby. Bezpečnostní přestávky. Jsou poskytování podle zvláštní právních předpisů. Započítává se do pracovní doby. Práce přesčas (§ 93 a násl. ZP) – Prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu – Prací přesčas u zaměstnanců s kratší než stanovenou týdenní pracovní dobou je práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu (těmto zaměstnancům nelze práci přesčas nařídit). 11
Noční práce (§ 94 ZP) – Noční práce je práce konaná mezi 22. a 6. hodinou. – Délka směny zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích Pracovní pohotovost (§ 95 ZP) – Pracovní pohotovost je doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby provedena nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. – Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele. Nepřetržitý odpočinek – Zákoník práce zaručuje zaměstnancům potřebný časový prostor pro regeneraci pracovní síly a pro uplatňování individuálních zálib a rozvoj osobnosti stanovením minimální délky: nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami (§ 90 ZP) nepřetržitého odpočinku v týdnu (§ 92 ZP).
4 Kontrolní otázky Otázka č. 1 V pracovní smlouvě s paní Věrou Vopičkovou zaměstnavael dohodl pracovní úvazek 24 hodin týdně s tím, že bude pracovat ve dnech pondělí, čtvrtek a pátek. Ve výše uvedeném případě paní Vopičková má pracovní dobu kratší nebo zkrácenou?
12
Otázka č. 2 Pokud zaměstnanci zaměstnavatel přikáže práci nad stanovenou pracovní dobu, pak se jedná o … Otázka č. 3 Zaměstnanci začíná pracovní směna ve 18.00 hod a končí druhý den v 6.00 hod. Kolik hodin z uvedené pracovní směny bude započítáno do noční práce?
5 Klíč k odpovědím K otázce č. 1 Paní Vopičková bude pracovat podle pracovní smlouvy kratší pracovní dobu než je stanovená pracovní doba. Má tedy kratší pracovní úvazek. K otázce č. 2. Bude se jednat o práci přesčas. K otázce č. 3 Práce od 22.00 do 6.00 hod. bude zaměstnanci započítána jako práce v noci. Ostatní odpracované hodiny ve směně tj. od 16.00 do 22.00 hod. není prací v noci.
13
