1

HUBERTOVY LISTY

Zpravodaj Řádu svatého Huberta 2015/1

Úvodní slovo Velmistra Řádu svatého Huberta Drazí přátelé, milé sestry, vážení bratři. Píše se rok 2015 po narození Krista a jako v letech jiných, si i v tomto roce připomínáme několik historických významných výročí. Od roku 1695 se datuje historie Řádu svatého Huberta, a proto chci v první řadě vzpomenout na výročí 320 let od jeho založení Františkem Antonínem hrabětem Sporckem. Pro občany České republiky jsou ale jistě důležitější i jiná významná historická data. Těmi hlavními jsou výročí 70 let od konce 2. světové války a 600 let od upálení mistra Jana Husa. Dne 8. května 1945 přesně ve 23:01 začala platit úplná a bezpodmínečná kapitulace Německa a po šesti letech skončila pro Evropu 2. světová válka. Ve světě se však bojovalo dál a konec války nastal až 2. září 1945, kdy Japonsko podepsalo svoji kapitulaci. Definitivnímu konci této války však předcházely dva dny (6. a 9. srpna 1945), ve kterých byly doslova vymazány z mapy dvě města, Hirošima a Nagasaki. Odhaduje se, že při výbuchu dvou atomových bomb zemřelo až čtvrt milionu lidí. Dne 6. července 1415 si připomínáme tragickou smrt sice jen jednoho člověka, přesto se o jeho smrti učí děti už od základní školy. Letos uplyne 600 let od popravy reformátora a odbojného českého kazatele Jana Husa. Jeho upálení v Kostnici s nálepkou “kacíř” se stalo symbolem české náboženské reformace a odstartovalo husitskou revoluci. Významným datem v novodobých dějinách byl rok 1990. První rok po Sametové revoluci s sebou přinesl rychlý vývoj dějin a množství významných politických, ekonomických i životních změn v Československu. Jedním z prvních kroků nově zvoleného prezidenta Václava Havla bylo vyhlášení rozsáhlé amnestie. Více než dvě třetiny odsouzených se dostaly na svobodu, dalším se tresty zkrátily. Celkem opustilo věznice přes 23 tisíc lidí. Prezident Havel za to sklidil nemalou kritiku, podle statistik se ale propuštění vězňů na kriminalitě nijak výrazně neprojevilo. Ještě tentýž rok, dne 21. dubna 1990, navštívil „nové“ Československo papež Jan Pavel II. Přítomnost hlavy katolické církve půl roku po Sametové revoluci si tehdy dokázal představit jen málokdo. Jeho přílet byl důležitým symbolem svobody. Na papežovu mši na Letenské pláni dorazilo půl milionu lidí, nevídanou účast věřících měla i jeho mše na Moravě na Velehradě. Rovněž světové dějiny si připomínají důležitá výročí. Před 800 lety, dne 15. června 1215, vydal král Jan I. Bezzemek „Magnu Chartu Libertatum“ neboli „Velkou listinu práv a svobod“. K vydání přelomové listiny

2

krále donutili angličtí stavové. Bylo to poprvé, co nějaký dokument omezoval pravomoci panovníka vůči poddaným. Listina je považována za nejvýznamnější raný dokument, který vedl k současnému ústavnímu právu. Dalším světově významným dokumentem je 13. dodatek ústavy USA o zrušení otroctví ze dne 18. prosince 1865, kterým bylo před 150 lety oficiálně zrušeno otroctví ve Spojených státech. Otroctví sice zrušil prezident Abraham Lincoln už v roce 1863, platilo ale jen na území států Unie. Svoboda otroků je jedním z nejvýraznějších výsledků války Severu proti Jihu, která taktéž skončila v roce 1865. Prezident Lincoln věřil, že osvobození otroků pomůže ke znovuobnovení Unie a právě k němu se váže ještě jedno sto padesátileté výročí. Dne 14. prosince 1865 byl na Lincolna spáchán atentát, prezident zemřel o den později. Poslední válečné výročí, které bych rád připomenul, je uplynutí 200 let od jedné z nejznámějších bitev, ve které francouzská armáda vedená císařem Napoleonem I. utrpěla drtivou porážku u Waterloo. Vojska

spojené Evropy porazila jednoho z největších vojevůdců a tato bitva znamenala konec napoleonských válek a stala se celosvětovým symbolem velké porážky či fatálního selhání. Všechna výše uvedená výročí, včetně těch tragických, mají něco společného. Jsou dobovým přelomem mezi minulostí a začátkem nové budoucnosti. Historie nás učí, že počáteční nadšení z nadcházející „nové“ doby je většinou společné, ale je skutečností, že pouze nadšení a naděje na změnu nestačí a brzo vyprchá. Tím, co přináší trvalou změnu, je především tvrdá a vytrvalá práce. Naděje na získání svobody se ve skutečnou svobodu mění pouze tehdy, pokud ji neustále živíme svými činy a skutky. Areál hospitálu na Kuksu rozkvetl do nebývalé krásy a těší se mimořádnému zájmu veřejnosti. Pouhé nadšení z opravených budov však pomine a bude třeba velkého množství práce zapálených lidí, aby neskončily za nějaký čas, tak jako v minulosti, v troskách. Stejně tak je tomu i s Řádem svatého Huberta, který byl v nedávné době rovněž svým způsobem revitalizován. I když nám nadcházející doba přináší nové možnosti a příležitosti, bude především zkouškou naší vytrvalosti, odhodlání a ochoty pracovat na té nejkrásnější vizi Řádu svatého Huberta, kterou si umíme představit. Rovněž naše myslivecká profese se nachází na rozcestí a může se zdát, že lidé pro své

pobavení zapomínají na své poslání spravovat tuto zemi. I ve společnosti můžeme v současné době pozorovat hledání cesty, přešlapování na místě, ohlížení se do minulosti a dokonce i výzvy k návratu. Obavy ze zodpovědnosti a strach berou lidem naději na lepší budoucnost a stále více jich pochybuje o lepším zítřku. Pro nás, členy Řádu svatého Huberta, je současná situace obrovskou příležitostí a výzvou být příkladem ostatním lidem a po vzoru našeho patrona, svatého Huberta, ukázat cestu nejen členům našeho společenství, ale i celé lidské společnosti. Máme k tomu nebývalou svobodu a současně s touto svobodou i velkou míru zodpovědnosti. Závěrem bych proto rád poděkoval vám všem, kteří svou prací, finanční podporou nebo modlitbou přispíváte k budoucnosti Řádu svatého Huberta a vlastním příkladem svého života a práce se stáváte pozitivním vzorem pro lidskou společnost. Jan František Votava velmistr ve službě Řádu svatého Huberta

22. Svatohubertská slavnost již letos opět na Kuksu V pondělí 23. března 2015, po dvacetiměsíční rekonstrukci, symbolicky otevřeli společným přestřižením pásky pozvaní představitelé veřejného, kulturního a společenského života, pánové Daniel Herman - ministr kultury, kardinál Dominik Duka – arcibiskup pražský, hejtman Královéhradeckého kraje Lubomír Franc, předseda vlády Bohuslav Sobotka a generální ředitelka NPÚ Naděžda Goryczková, areál Hospitálu Kuks. Díky své výzdobě a určení patří kukský Hospitál mezi nejvýznamnější barokní památky ve střední Evropě. Pro veřejnost byl tento barokní skvost otevřen, v tom pravém slova smyslu, následující sobotu 28. března 2015, snad i symbolicky, téměř v předvečer 277. výročí úmrtí zakladatele celé architektonické kompozice labského údolí, šlechtice, velkorysého mecenáše umění ale také kritika tehdejších společenských poměrů Františka Antonína hraběte Šporka (*9. 3. 1662 - + 30. 3. 1738). Vraťme se při této příležitosti alespoň na okamžik zpět do historie. Když v roce 1694 profesoři pražské univerzity potvrdili léčivé účinky vody z pramene zvaného „Kukská studna“,

jejíž blahodárný vliv na lidský organizmus byl lidem ze širokého okolí Kuksu dobře znám, byl hrabětem Šporkem pověřen pražský stavitel Giovanni Battista Allprandi vypracováním návrhu plánu na výstavbu lázní. Rok nato byly plány lázeňských budov vyhotoveny a rovněž tak i stavební plány na výstavbu objektu Hospitálu, který hrabě Špork zamýšlel vystavět na pravém břehu Labe, tedy proti lázním. Konečná podoba architektonického vyjádření celého komplexu byla po mnoha úpravách dokončena až kolem roku 1700. Při stavební činnosti byla nejprve preferována výstavba lázní a až teprve na jaře roku 1707 bylo započato s výstavbou budovy Hospitálu, který byl stavebně dokončen v roce 1713. Pro celý areál mělo ale neocenitelný význam povolání sochaře Matyáše Bernarda Brauna na Kuks. Braun bezezbytku naplnil Šporkovy velkorysé umělecké záměry na Kuksu a zanechal tak ve svém díle dalším generacím nádheru, kterou budou obdivovat další miliony návštěvníků. Vývoj celého prostoru obou labských návrší na Kuksu, míněno tím lázně a Hospitál, byl prakticky dokončen kolem roku 1724. Sláva lázní však neměla dlouhého trvání. Krátce po smrti

3

Františka Antonína hraběte Šporka, postihla 22. prosince 1740 Kuks povodeň, která mimo mostů zničila veškerá zařízení a stavby v údolí, ale především díky povodni zanikl i léčivý pramen. Nastal však rozvoj péče o nemocné. V roce 1745 byla postavena např. i nová nemocnice. Stavební činnost na Kuksu však neutuchala. V druhé polovině 18. století (1769) byl vypracován plán na zásadní přestavbu Hospitálu. K vlastní realizaci však v plném rozsahu nikdy nedošlo a navržené úpravy byly částečné provedeny až v letech 1801-1807. Úpravy budov bývalých lázní pokračovaly ještě na sklonku 19. století. V roce 1901 byl zbořen zámek, tehdy již značně poškozený předchozím požárem, čímž ale došlo k degradaci vybudované celé barokní kompozice. Dnešní Kuks je sice již jen torzem kdysi významných lázní, ale Hospitál, jemuž vévodí při pohledu přes labské údolí unikátní kostel Nejsvětější Trojice, který se řadí k nejvzácnějším stavbám své doby, je stále živým dokladem mistrovské práce umělců té doby. Projekt „Granátové jablko“, který znamenal realizovat rozhodnutí velkolepé rekonstrukce Hospitálu a několika budov na levém břehu Labe, byl velice moudrým rozhodnutím. Přestože na realizaci stavebních činnosti byla vynaložena částka v řádu stamilionů korun, práci stavebních firem již za krátkou dobu od otevření prostor obdivovaly tisíce návštěvníků. Jen první den oficiálního otevření prošlo vlastním Hospitálem na 1200 návštěvníků a další stovky návštěvníků si prohlédly pouze okolí Hospitálu včetně zrekonstruovaných hospitálních zahrad. Cílem realizace rekonstrukce Hospitálu byla nepochybně snaha o zachování této jedinečné památky, ale samozřejmě i snaha zachovat a rozvíjet život v rekonstruovaných prostorách jak uvnitř, tak i vně Hospitálu. Mimo množství aktivit, které se na Kuksu realizovaly před jeho rekonstrukcí, se do areálu Kuksu vrací konáním v pořadí již 22. Svatohubertské slavnosti také Řád svatého Huberta, jehož zakladatelem byl 3. listopadu 1695 v Lysé nad Labem právě František Antonín hrabě Špork. Slavnost, kterou řád z důvodu prováděné rekonstrukce realizoval v uplynulých letech v Praze a třikrát na zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou tak bude psát svoji další novodobou historii a dnem 3. října 2015 se konáním své profilové akce vrací opět na Kuks. Na organizátory, kteří byli velmistrem řádu jmenováni do koordinační skupiny pro přípravu slavnosti, je kladena veliká zodpovědnost. Jejich samozřejmou snahou je zabezpečit návštěvníkům všech věkových kategorií nejen zajímavý program, ale také zabezpečit celou řadu nezbytných organizačních opatření, počínaje dostatečnou kapacitou pro parkování dopravních prostředků, přes zajištění sociálních zařízení až po kvalitní pořadatelskou službu. Kapacita stávajících parkovacích prostor se zatím jeví jako nedostatečná, ale i tento problém je řešitelný. Návštěvníkům chceme nabídnout dostatek občerstvení různými kulinářskými

4

specialitami a to nejen formou stánkového prodeje. V den konání slavnosti má být k dispozici i kuchyně vinárny u Hospitálu. A jakým programem chtějí organizátoři Svatohubertské slavnosti v letošním roce zaujmout? Silným zážitkem bude jistě přislíbená účast čtyřčlenného souboru „Altaj Kabaj“ z daleké Sibiře, z Altaje. Jedná se o jeden ze dvou nejlepších světových souborů v oblasti alikvotního zpěvu, přičemž jeden ze členů souboru je zároveň prezidentem celé oblasti. Na přibližně hodinovém koncertě tohoto souboru budou participovat i žáci ZUŠ ze Dvora Králové nad Labem (orchestr Dvorních múz) pod vedením dirigenta Mgr. Lukáše Pelce. Z dalších hudebních vystoupení bude pro návštěvníky jistě velkým zážitkem vystoupení Českého chlapeckého souboru z Hradce Králové a také vystoupení ženského smyčcového „Vrchoslavova kvarteta“ z Dobrušky. V programu se objeví i „osvědčené“ hudební skupiny Elixír a Michal David revival. Pro děti má připraveno své vystoupení velmi oblíbené divadlo „V pytli“. Na venkovních plochách předvedou své svěřence při práci myslivci kynologové a rovněž je připraveno i tradiční vystoupení sokolníků s ukázkami výcviku dravců. Z dalších „taháků“ pro příznivce a obdivovatele činností prováděných v přírodě bude jistě „Národní mistrovství juniorů ve vábení jelenů“. Nechci zde uvádět vše z připraveného programu slavnosti, ale rozhodně pokud ho budete chtít shlédnout v jeho celé šíři, přijďte navštívit v sobotu 3. října 2015 prostory nádherně rekonstruovaného kukského areálu a určitě se nebudete nudit. Organizátorům, kteří se na vás již teď těší, už zbývá jenom pokorně poprosit o přímluvu svého patrona svatého Huberta, aby svou laskavou přízní pomohl se zajištěním příznivého počasí. V podvečerních hodinách nebude chybět Svatohubertská mše, mluvené slovo na téma ctností a neřestí a hudební kompozice s velkolepým ohňostrojem, který bude tradičním vyvrcholením slavnosti. Nabízený program slavnosti a rekonstruované prostory Hospitálu, v nichž se program uskuteční, dávají příslib příjemně stráveného podzimního sobotního dne návštěvníkům všech věkových kategorií. Josef Vlášek, Kancléř Řádu sv. Huberta Historické údaje čerpány z publikace: František Bezděk, Jaromír Kovařík „František Antonín hrabě Sporck a jeho Řád svatého Huberta“, Řád svatého Huberta, 1998, ISBN: 80-238-3664-1

S čistým štítem … Vážení bratři a sestry, dovolte mi toto historické negenderové pořadí v oslovení, ale jako profesní expamátkář a projektující autorizovaný architekt, učící nové architekty i Obnově památek, mám v Radě Mistrů nově za úkol se snažit o dodržování tradic i vizuální linie na úrovni odpovídající řádu a Řádu. A některé tradicionalistické výstřelky v duchu sporckovských tradic k tomu občas patří. Novodobá činnost Řádu svatého Huberta má mnoho směrů, a i oba základní – duchovní a myslivecký, mají své středoevropské tradice. Vnější vizuální projev a hmotné památky na osoby či činy jsou některými mnohdy brány jako druhořadé. Často je to však jediný doklad oněch myšlenek, které se jinak jen tradují. Ale už od dávných dob se identifikace s myšlenkou projevovala nejen slovy a činy. Hned po nich („Na počátku bylo Slovo…“ Genesis 1,1) následovaly i spojující (pro vlastní) a navenek odlišující znaky (viz. Leviticus, ale i křesťanská ryba a pak kříž, znaky zemí či erby rodů,… ), odznaky (insignie, řády,…) či oděvy (církevní, vojenské, profesní,…). Pokud se někteří bývalí členové Řádu svatého Huberta s myšlenkami většiny ostatních již neidentifikovali a různými způsoby odešli, předpokládám, že se vzpomínkami na ty dřívější společné (čas vždy otupí hrany) odloží i ony společné vnější identifikační znaky. Dle vlastních řádových předpisů z konce minulého tisíciletí hovoříme i uvnitř Řádu svatého Huberta o heraldice a zakládání erbů do Zemských desk, ale je třeba si uvědomit, že bez ohledu na stav bylo možné udělit pasování rytířem až za činy tomu odpovídající. Není to tudíž věno či zboží dědičné či automatické už od členského stupně. Většinou až po pasování rytířem se uděloval rytířský erb nový, či polepšený ten dřívější rodový či osobní. Proto i v našich obnovených předpisech se k tomu vracíme a po doplnění všech předchozích můžeme v této řadě pokračovat. Identické opakování vyobrazení totiž není v tomto oboru přípustné a vše musí být konzultováno s profesionály. V rozšířené postupné hierarchii tak nechejme více času a úsilí především na ony prvotní ctnostné rytířské činy. Těch, kteří se k tomu, nosit řádový svatohubertský kříž pod krkem, se všemi závazky k tomu náležejícími, sami či samy rozhodnou… (P.S. : jako startovací základ pro studium půjčím DVD J.+ M. Buben „Heraldika“, při větším zájmu dokoupím)

Víru, sílu a výdrž pro vše, co v dobrém činíte přeje Igor H. Krčmář ze Slezské, EOSH Mistr Řádu svatého Huberta

5

Analýza možností státní správy dle současného zákona Pravomoci státní správy myslivosti byly výrazně omezeny na návrh ČMMJ a LČR zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Je paradoxem, že právě tyto organizace se jako první neustále otírají o státní správu a požadují její zásahy. Filozofie zákona je postavena na spolupráci, respektive komunikaci vlastníka honitby a jejího uživatele. Státní správa má pravomoci víceméně proklamativní v dozorové poloze. Věční kritici si však neuvědomují, že státní správa je kromě mysliveckého zákona vázána i ustanoveními jiných předpisů a zejména správním řádem. V konečném důsledku to znamená, že důkazní břemeno leží na státní správě a při nejasných formulacích v zákoně je dokazování v podstatě nemožné. Navíc chybí přímé zmocnění ke konkrétním úkonům, v zákoně je jen nepřímé zmocnění, a pokud jsem se pokusil ho využít, narazil jsem na právníky z Kraje či Ministerstva. Projděme si nyní zákon o myslivosti od § 36, protože po tento paragraf je jedná víceméně o záležitosti administrativně-evidenční. §36, odst. 1 – sčítání zvěře – Krajské úřady pravidelně nařizují, uživatelé honiteb vykazují, ale ve většině případů neprovádějí nebo provádějí špatně, protože neznají metodiky. Od roku 1992 jsem se nesetkal s nesouhlasným stanoviskem držitele honitby, protože honební výbory, včetně honebních starostů jsou obsazeny zástupci (funkcionáři) uživatelů honiteb. Selhává tedy kontrolní činnost vlastníků honebních pozemků. §36, odst. 2, 3 – plány lovu jsou v termínu předkládány, a ač jsou sestaveny na nereálných číselných hodnotách, jsou vždy držitelem honitby bez výhrad potvrzeny. Jen jednou požadoval honební starosta (současně člen výboru užívajícího MS) navýšení plánu lovu, ale pouze v kategorii srnců. Opět selhává činnost vlastníků honiteb z důvodu podjatosti členů honebního výboru. §36, odst. 4 – jaká je to kontrola plnění plánu lovu, když je orgán státní správy odkázán na údaje, které mu uživatel honitby předkládá. Plnění plánu lovu je prováděno tužkou za pomoci úhynů. Ustanovení sankčního § 64, odst. 4 nelze použít, protože státní správa není schopna prokázat uživateli honitby překročení normovaných stavů zvěře. Nájemní smlouvy jsou až na výjimky (LČR) sestaveny nedostatečně, neobsahují průběžnou kontrolu lovu a nepostihují neplnění plánů lovu. Opět selhání vlastníků honiteb. §36, odst. 5 – lov nenormovaných druhů zvěře. Absolutní administrativní hloupost, která je navíc v rozporu s ustanovením § 3 zákona o myslivosti. Záležitost lze řešit podle § 39 zákona o myslivosti.

6

§37 – změny a plnění plánu souvisí s následujícími §39, 40 a 41 §38 – statistický výkaz se nepředkládá k odsouhlasení vlastníku honitby, a proto orgán státní správy nemůže zjistit nepravdivé údaje o zvěři – viz sčítání a tudíž použít sankční ustanovení § 64 odst. 3, písm. a). Ostatní údaje se opisují z roku na rok. §39 – snížení stavů zvěře – návrhová záležitost vlastníků či uživatelů honebních pozemků, orgánu státní správy lesa a ochrany přírody. Doposud využíváno sporadicky jen u černé zvěře a to za účelem lovu dospělých kňourů. Plnění stanovených počtů není pod sankcí a zpravidla ze 4 -6 ks bachyní je ulovena 1. §40 – povolení lovu v době hájení – novelou zavedena absurdita u poraněné zvěře. Před povolením lovu si musí orgán státní správy myslivosti vyžádat souhlasné stanovisko orgánu ochrany přírody na krajském úřadu. §41 – povolení lovu na nehonebních pozemcích – zde nejsou problémy. §45, odst. 2 – použití výjimek ze zakázaných způsobů lovu – běžně se používá v současnosti povolení osvětlení cíle při snižování stavů černé zvěře. Ostatní se nepoužívají, Správa KRNAP využívá lovu nežádoucích jedinců v přezimovacích objektech již řadu let. Na Krkonoších také nejsou problémy s přemnoženou jelení zvěří. §49 – způsob kontroly ulovené zvěře – záležitost s lístky je zbytečně složitá a postup v praxi je odlišný od ustanovení zákona o myslivosti a prováděcí vyhlášky. Plomby mohou sloužit k zabránění nebo zmírnění pytláctví, nikoliv ke kontrole plnění plánu lovu. Proklamovaná kontrola oběhu plomb orgánem státní správy je neuskutečnitelná. Plomby jsou uživateli honiteb předány lovcům proti podpisu. Předvolávat lovce za účelem předložení plomby je zcestné. Obce nemají prostředky na úhradu vynaložených nákladů na cestovné a náhradu za ztrátu času. Ustanovení §52 - 54 o škodách jsou celkem jasná. §55, odst. 1, 2, 3 – uplatnění nároků – toto ustanovení je využíváno vlastníky či uživateli honebních pozemků zcela sporadicky. Lesy mají tuto záležitost dokonale propracovanou, zejména v oblasti vyčíslování škod, ale i LČR dělají v této oblasti chyby. Zemědělci v této oblasti tápou, dělají hrubé procesní chyby, kvůli kterým poté nemohou být úspěšní u soudu. Pro zemědělce je k dispozici metodická příručka „Uplatňování náhrad škod způsobovaných zvěří“ zpracovaná pracovníky Výzkumného ústavu rostlinné výroby JUDr. Antonínem Charvátem a doc. Ing. Janem Mikulkou, CSc. Příručka byla v loni vydána v reedici Ministerstvem zemědělství ČR a měla

by být k dispozici na všech ORP. Ten kdo se poradil a postupoval podle této příručky, byl u soudu úspěšný. Jakákoliv rozhodnutí státní správy nemohou nahradit komunikaci mezi uživateli honiteb a vlastníky či uživateli honebních pozemků. Rozhodování státní správy je v tomto případě vázáno ustanoveními správního řádu, což ve svém důsledku vede k dlouhodobé papírové válce bez valných vyhlídek na kladný výsledek. Tam kde neexistuje rozumná dohoda, pomůže jen důsledné uplatňování náhrad škod. Vlastníci či uživatelé honebních pozemků ovšem nesmějí podléhat dezinformacím sdělovacích prostředků a myslivců. §61 – dozor v myslivosti – ukládat nápravná opatření při zjištění nedostatků přísluší jen Ministerstvu a Krajským úřadům. Není mi známo, zda bylo toto ustanovení v ČR uplatněno. Když jsem to zkusil ve svém

ORP, byl jsem na základě odvolání jednoho mysliveckého hospodáře sestřelen. Sankční ustanovení nemá cenu probírat, protože neobsahují jakékoliv zmocnění k řešení snižování početních stavů zvěře. Provedl jsem stručný exkurz dle dlouhodobých zkušeností ve státní správě. Celá záležitost se nese v rámci českého principu alibistického přesouvání řešení na někoho druhého nebo-li, místo řešení problému, použiji stížnosti směřované k úředníkům. Jsem přesvědčen, že není úkolem státu, aby řešil za své občany jejich problémy. Zákonný rámec je nastaven, je jen třeba ho řádně a důsledně využívat. Ing. Zdeněk Navrátil Finanční Mistr Řádu sv. Huberta

Současná situace v jednání o novele zákona 449/2001Sb. o myslivosti Na toto téma Řád sv. Huberta své stanovisko již formuloval v dopise zaslaném náměstku ministra Mgr. Patriku Mlynářovi dne 14. 4. 2015. K dosavadnímu průběhu jednání můžeme sdělit následující: MZE se rozhodlo a zařadilo do plánu legislativních prací novelu zákona 449/2001 Sb. o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, která by měla obsahovat zkušenosti zemědělců, lesníků a myslivců a tuto novelu MZE zřejmě otevře, ať bude diskuse jakákoliv. Nad tímto tématem se také zamýšlela v nedávné minulosti nově ustanovená Myslivecká rada – poradní orgán ministra, která navrhla okruhy k řešení a to: a) Snížení stavů spárkaté zvěře, plán a kontrola lovů, b) Lov a krmení zvěře, c) Změny honiteb v souvislosti s majetkovými změnami, d) Honební společenstvo a jeho fungování, e) Pravidla pro zkoušku z myslivosti a celoživotní vzdělávání, f) Rozšíření způsobů rozhodování o nahrazování škod. Tyto okruhy se dnes projednávají u kulatých stolů se zástupci mysliveckých spolků a organizací. Řád sv. Huberta se těchto diskusí účastní a prezentuje zde svoje stanovisko. Bohužel, tato diskuse se projednává v období, kdy nelze zodpovědně projednat , popřípadě vytvořit novou koncepci myslivosti, neboť není s kým ji seriózně projednávat (ČMMJ - jako nejpočetnější organizace je nyní zmítána svými vnitřními problémy a to samozřejmě

posiluje vyjednávací možnosti „zelených ekologů“, MŽP i zemědělských uživatelů (především ASZ). Jelikož se v rámci projednávaných okruhů jedná o zásadní stanoviska a to především v okruzích, které mohou zásadně změnit provozování myslivosti a to – „Změny honiteb v souvislosti s majetkovými změnami“ a dále „ Honební společenstvo a jeho fungování“ – tak tyto okruhy nelze řešit pouhou úpravou paragrafů, ale musí vycházet z celkové koncepce pojetí myslivosti (nesloužit jen zájmům určité skupiny zemědělců). Zde musí nastat po provedení důkladné analýzy naprostá shoda v záměru (koncepci) a jasné definování změn v osevních plánech (monokultury řepky olejné, kukuřice a pod) s vazbou na provozování myslivosti. V opačném případě by bylo krajně nezodpovědné zákon nyní otevřít. Mohlo by dojít k nepředvídatelnému procesu, který by nakonec poškodil všechny a hlavně provozování ušlechtilé myslivosti. S úctou, Ing. Libor Burian, MBA Mistr Řádu sv. Huberta Komtur Orlické komendy

7

Stanovisko Řádu svatého Huberta k systémovým a dílčím úpravám zákona o myslivosti Na základě výzvy ministerstva zemědělství k jednání a diskuzi k systémovým a dílčím úpravám zákona o myslivosti zastává Řád svatého Huberta k jednotlivým okruhům níže uvedené stanovisko. Téma 1: Snížení stavů spárkaté zvěře Analýza: Stavy spárkaté zvěře jsou na většině území ČR nad hranicí normovaných stavů. Přesto většina druhů nepůsobí zásadní škody na zemědělských a lesních kulturách a jsou většinou držitelů i uživatelů tolerovány. Větší a zásadní škody působí v některých lokalitách především jelen sika a prase divoké. Alarmující skutečností je v posledních letech stále rostoucí počet ulovených kusů spárkaté zvěře, který svědčí i přes rostoucí lov o setrvávajícím nárůstu početních stavů. Držitelé honiteb, ve většině případů Honební společenstva, nejsou nijak motivováni ani nuceni k vyžadování či hledání nápravy současného stavu a ve většině případů nechávají rozhodovat uživatele honitby. Těm vyšší stavy zvěře vyhovují, a pokud náhrady škod působených zvěří nepřesahují hranice jejich možností, nejsou ani oni nijak motivováni či nuceni stavy zvěře snížit. Pracovníkům OSSM chybí zákonná pravomoc a velice často i potřebná odbornost. Návrh opatření: Žádné administrativní opatření ani kontrola lovu (např. předkládáním markantů) početní stavy nesníží. Navrhujeme vypracování metodického pokynu „Vymezení zodpovědnosti za škody působené zvěří na zemědělských a lesních porostech“ a v případě konfliktů důsledné vymáhání náhrady škody na odpovědných subjektech. Příklad: Držitel honitby zodpovídá za normované i nenormované stavy zvěře v honitbě a v mezích zákona je zodpovědný za vyžadování této povinnosti po uživateli honitby. Při nedodržení pokynů držitele uživatelem následuje v prvním případě upozornění, v druhém případě finanční sankce a při opakovaném selhání okamžité ukončení nájmu na honitbu. Plní-li uživatel honitby pokyny držitele a přesto dojde ke škodám zvěří, hradí škody držitel honitby. Uživatel honitby je zodpovědný za plnění pokynů držitele především ve vztahu k předepsané výši lovu a dodržování zásad mysliveckého hospodaření v honitbě. Pokud uživatel honitby neplní pokyny držitele, vystavuje se výše uvedenému postihu a je odpovědný za škody působené zvěří. Hospodařící zemědělské a lesnické subjekty jsou v případě dodržení normovaných stavů zvěře povinny

8

tolerovat její přirozenou potřebu potravy a místa k životu. Náhrada za škody působené zvěří na zemědělských a lesních porostech přísluší těmto subjektům v případě porušení zodpovědnosti držitele nebo uživatele honitby. Zodpovědnost hospodařících subjektů spočívá v přiměřených a preventivních opatřeních konaných pro snížení škod zvěří (především v dodržování přirozené druhové rozmanitosti biotopu na 2-5% obhospodařovaných pozemků a v umožnění lovu). Státní správa myslivosti zodpovídá za vykazovanou evidenci, upozorňuje držitele honiteb na případné nesrovnalosti či chyby v plánování a je poradním orgánem při zaznamenání konfliktu mezi subjekty (držitel honitby, uživatel honitby a hospodařící subjekt) V případě opodstatněného požadavku držitele či uživatele honitby uděluje výjimky ze zákona pro dobu a způsoby lovu zvěře. Závěr: Stát resp. OSSM nedokáže napravit nezodpovědnost člověka! Není důležité, kdo předkládá a kdo schvaluje či kontroluje plán lovu, ale kdo nese zodpovědnost za početní stavy zvěře v honitbě! Vymezením zodpovědnosti a vymahatelnosti náhrad za škody je pro OSSM administrativně a finančně nejméně náročné a v naprosté většině případů dojde v krátké době k narovnání nevyhovujícího stavu. Stanovování normovaných druhů zvěře a početní stavy ostatních druhů zvěře jsou odpovědností držitele honitby a pro OSSM odpadá i kontrola plnění plánů. Rajonizace spárkaté zvěře a případné oblasti chovu jsou především otázkou dlouhodobé koncepce myslivosti a proto v této chvíli tuto otázku nepovažujeme za zásadní. Ke zkvalitnění schopnosti pracovníků OSSM, hledat řešení a pomáhat jednotlivým subjektům, navrhujeme požadovat bezpodmínečně vyšší odbornou zkoušku z myslivosti. Téma 2: Lov a krmení zvěře Analýza: V současné době upravuje legislativa dostatečně problematiku krmení, přikrmování či vnadění zvěře. Skutečnost, že v některých honitbách jejich uživatelé nerespektují zákony ani správnou mysliveckou praxi a předkládají zvěři plesnivé a hnijící hromady čehokoli, je především jejich ostudou a selháním mysliveckého hospodáře. Pro snižování stavů zvěře, především pak prasete divokého, je vnadění a následný lov na vnadišti nejvíce efektivní a z chovatelského hlediska i maximálně zodpovědný. Způsob přikrmování zvěře v době nouze souvisí především s odborností mysliveckých hospodářů

a uživatelů honiteb a je na území ČR velmi různý. Od příkladného po zcela zavrženíhodný. Lov dospělé černé zvěře na naháňkách je realitou a každý kdo na naháňky chodí je postaven do situace, buď lovit pouze selata, nebo riskovat ulovení dospělého kusu. I v tomto případě platí, že úroveň a způsob vedení naháněk souvisí s odborností vedoucích lovu a je na území ČR různý. Návrh opatření: Stejně jako v prvním okruhu navrhujeme vymezit zodpovědnost držitele a uživatele honitby za hromady „krmiva“ - nelegální skládky odpadků, a v případě stížnosti toto postihovat sankcemi podobně jako v okruhu 1. Dále navrhujeme definovat vnadění (například množstvím předkládaného krmiva) a rovněž i počet vnadišť na jednotku plochy (např. jedno vnadiště na 50 ha). Způsoby a dobu lovu u jednotlivých druhů zvěře navrhujeme ponechat podle stávající legislativy, s možností bezproblémového udělení výjimek pracovníky OSSM v odůvodněných případech, na základě požadavku držitele a uživatele honitby. Rovněž navrhujeme povolit lov invazivních druhů všem, uživatelem pověřeným, osobám na základě vystavené povolenky k lovu. Závěr: Nesprávné krmení zvěře je nešvarem, který je především ostudou myslivců a bude pravděpodobně ještě nějaký čas trvat, než se ho podaří odstranit. Výrazným způsobem by k tomu přispělo odborné vzdělávání mysliveckých hospodářů a jejich zodpovědnost za způsob a množství předkládaného krmiva. Bez vnadění se podle našeho názoru jen velmi obtížně dokážeme vypořádat se snižováním početních stavů spárkaté zvěře, a proto doporučujeme toto za určitých předpokladů umožnit. Lov dospělé zvěře na naháňkách, v blízkosti hranic, atd., navrhujeme umožnit, na základě odůvodněné žádosti uživatele, udělením výjimky OSSM. Doba a způsoby lovu jsou stanoveny především na základě myslivecké etiky a biologie zvěře. Nastupující moderní technika (noční vidění, termovize, fotopasti,…) usnadňuje lov zvěře a rovněž může její používání přispět k zodpovědnému průběrnému lovu. Jako každý vynález lze i tuto techniku využít k nelegální činnosti. Přesto navrhujeme legalizaci jejího používání, především v lokalitách s přemnoženou zvěří. Používání reflexních vest, povinné střelby, odebírání povolenky za lov nesprávné věkové třídy apod. navrhujeme ponechat na rozhodnutí uživatele honitby, v případě posílení pravomocí a odpovědnosti mysliveckého hospodáře pak na něm. Téma 3: Změny honiteb v souvislosti s majetkovými změnami, myslivecká stráž Analýza: V souvislosti s majetkovými změnami

dochází ke změně honiteb jen ve velmi málo případech. Myslivecká stráž má v současné době především význam z pohledu možnosti lovu invazivních druhů zvěře. Její možnosti dohlížet na dodržování zákona o myslivosti jsou velmi omezené a problematické. Většina členů myslivecké stráže svoje kompetence nevyužívá, někteří jednotlivci pak vzhledem ke svým znalostem a profesionalitě působí především osvětově. Návrh opatření: Podporujeme návrh ministerstva na zkrácení termínu, v němž dojde ke změně honitby v návaznosti na změnu vlastnictví k pozemku na půl roku. Institut myslivecké stráže navrhujeme ponechat a při případném školení zdůrazňovat její význam především osvětový. V případě zásadní změny zákona bychom navrhovali sloučit stráž mysliveckou, lesní, rybářskou, atd. a posílit jejich kompetence a případně i podpořit vybavení. Závěr: Zkrácení termínu podporujeme a stejně tak podporujeme zachování myslivecké stráže. Téma 4: Fungování honebních společenstev Analýza: Současná legislativa dává vlastníkům honebních pozemků velká práva. Je ale skutečností, že většina z nich tato práva nevyužívá nebo se o ně vůbec nezajímá a následně pak tato práva využívají uživatelé honitby ve svůj prospěch. Většinu honebních společenstev ovládají a řídí díky nečinnosti a pasivitě vlastníků pozemků myslivci. Frekvence konání valných hromad je většinou jedenkrát ročně, pravidla jsou v různých honebních společenstvech odlišná. Honitby vytvořené honebním společenstvem jsou většinou pronajaty místním mysliveckým sdružením a tvoří dnes tradiční součást venkovského života. Problémy vznikají především v případech, kdy honební společenstvo ovládají myslivci a nejsou schopni či ochotni vyslyšet někdy oprávněné, jindy neoprávněné stížnosti vlastníků pozemků či hospodařících subjektů. Návrh opatření: Podle našeho názoru je bezpodmínečně nutné zavést do povědomí všech občanů, že k právu patří zodpovědnost. Navrhujeme proto podobně jako v okruhu 1 vymezení zodpovědnosti vlastníků pozemků za činnost a fungování honebního společenstva. Zákon o myslivosti by neměl řešit občanské záležitosti, a proto navrhujeme problematiku honebních společenstev ponechat v mezích občanského zákoníku. Závěr: Naprostá většina honebních společenstev funguje bez výrazných potíží. Jsme přesvědčeni, že zvýšením odpovědnosti vlastníků pozemků za stavy zvěře (mají k ovlivnění velké pravomoci v podobě normování stavů zvěře a schvalování plánů) a fungování honebního společenstva dojde k rychlé nápravě a především pak ke zvýšenému tlaku na uživatele honiteb na snížení

9

stavů zvěře. Hrozba ztráty nájmu honitby z důvodu opakovaného nedodržení stanoveného plánu lovu by byla pro uživatele honiteb významnou motivací. Téma 5: Pravidla pro skládání zkoušek z myslivosti Analýza: V současné době existují tři různé stupně zkoušek (Zkouška z myslivosti, Zkouška pro mysliveckého hospodáře, Vyšší odborná myslivecká zkouška) ale úroveň znalostí a především praktických zkušeností velmi kolísá a závisí nikoli na stupni zkoušky, ale na tom, u kterého subjektu je zkouška vykonávána. Systém celoživotního vzdělávání neexistuje, pokud se někteří jedinci vzdělávají, pak především z vlastního zájmu. Úroveň mysliveckých hospodářů je nedostatečná a z této skutečnosti vyplývá i celá řada problémů. U pracovníků OSSM můžeme zaznamenat naprosto odlišný výklad zákona, velmi často se v problematice neorientují a z toho vyplývá jejich neochota či neschopnost vznikající problémy rychle a efektivně řešit. Návrh opatření: Řemeslné cechy využívaly třístupňový systém vzdělávání (učedník, tovaryš, mistr) a jsme přesvědčeni, že dosud nikdo nic lepšího nevymyslel. Podle našeho názoru by postačily zkoušky dvě, jedna „tovaryšská“ - Zkouška z myslivosti, která by opravňovala k samostatnému provozování myslivosti a dále pak „mistrovská“ - Vyšší odborná zkouška z myslivosti, která by měla být podmínkou pro výkon funkce mysliveckého hospodáře, pro pracovníky OSSM a nebo např. pro získání živnostenského listu nebo pro možnost doprovázet lovecké hosty a vychovávat „učně“ adepty myslivosti. Samozřejmostí by měl být systém celoživotního vzdělávání pro všechny aktivní funkcionáře s frekvencí 1x za 5 let. Závěr: Bez zvýšení odbornosti a nároků na odpovědné osoby (myslivecké hospodáře a pracovníky OSSM) půjde jen obtížně cokoli měnit. Vzdělávání je základem pro budoucnost. Téma 6: Rozšíření způsobu rozhodování o náhradách škod Analýza: Vymahatelnost práva je v ČR obecně velmi nízká. Většina uživatelů honiteb na tuto skutečnost spoléhá a společně s pasivitou vlastníků pozemků a strukturou zemědělské výroby jsou toto hlavní příčiny vysokých stavů zvěře. Rozšíření o institut rozhodce bude podle našeho názoru celou záležitost ve většině případů pouze protahovat a stejně nakonec vše bude řešit soud. Návrh opatření: Podobně jako v předchozích bodech navrhujeme tuto problematiku řešit z pozice Zákona o myslivosti pouze vymezením zodpovědnosti jednotlivých subjektů. Případné konflikty mezi subjekty pak musí řešit jedině soud v mezích občanského zákoníku.

10

Závěr: Shodneme-li se na tom, že se současná doba vyznačuje nerespektováním autority a jsou-li právo a zákony jen obtížně vymahatelné ze strany státu, pak neočekávejme, že problematiku škod zvěří vyřeší rozhodce. Bude to jen další článek slabého řetězu. Návrh státního fondu, ze kterého by se hradily škody působené zvěří prostřednictvím OSSM považujeme za výchovu k nezodpovědnosti. Zaplacením poplatku si kupuji beztrestnost, kterou hradí i ti (a právě a především ti) zodpovědní a bezproblémoví. Soubor otázek - Další potřebné změny Některé otázky a témata předložená ministerstvem souvisí s výše uvedeným, jiné jsou snadno řešitelné ve spolupráci s pracovníky OSSM a s odborníky na dané téma (např. zoology). Tyto otázky nejsou pro členy Řádu svatého Huberta nijak zásadní, proto je nezahrnujeme do tohoto stanoviska. Závěrečné stanovisko: Z výše uvedeného vyplývá, že většina zásadních problémů je řešitelná v mezích platného zákona, případně úpravou vyhlášky. Domníváme se, že otevřením zákona o myslivosti může dojít k narušení křehce fungujícího systému nebo dokonce k jeho destrukci. Rovněž jsme přesvědčeni, že vysoké stavy zvěře a působené škody jsou pouze záminkou pro otevření zákona. Skutečný záměr je prosazován několika skupinami, kterým jde především o změnu a ovládnutí honebních společenstev. Největší riziko spatřujeme v přenesení práv z vlastníků pozemků na uživatele zemědělských a lesních pozemků. V krátké době dojde k ovládnutí honebních společenstev těmito subjekty a pravděpodobně i k zásadnímu nárůstu cen za pronájem společenstevních honiteb. Myslivecká sdružení nebudou schopna finančně konkurovat podnikatelským subjektům, proto budou následně zanikat. Přes veškeré nedostatky jsou myslivci součástí venkova a podle našeho názoru by myslivosti ani společnosti neprospělo, pokud by došlo k zániku lidové myslivosti. Opakovaně apelujeme na zodpovědnost všech subjektů i odpovědných představitelů, protože ji považujeme za základní kámen pro právo na cokoli. V situaci, kdy není zřejmý konsenzus nad novelou zákona o myslivosti a není ani jasná vize jejího budoucího směřování, považujeme otevření zákona za krajně nezodpovědné. Zcela zásadním je pro nás riziko snížení minimální výměry honiteb a rovněž i zásah do fungování honebních společenstev. Nebo snad může po předložení novely zákona do parlamentu ministerstvo zemědělství garantovat zachování tohoto minima?

Zpráva z výstavy v Senátu ČR Na jarním zasedání ŘsH 28. března 2015 na Kuksu byla nově najmenována správní rada Hospitální nadace Františka Antonína hraběte Sporcka v Kuksu. Novým předsedou správní rady se stal Drahoslav Chudoba, členy Ing. Gabriela Karásková a Ing. Zdeňka Zemanová. Prvním počinem byla zdařilá výstava v Senátu České republiky, která se konala 5. května 2015 v Praze u příležitosti 320. výročí založení Řádu svatého Huberta hrabětem Sporckem v Kuksu.

Záštitu převzala Místopředsedkyně Senátu paní Miluše Horská v partnerství s Řádem svatého Huberta a Hospitální nadací. Na zahájení byli pozvané osobnosti jak z politického života, kulturního a z akademické půdy. Výstava byla dále připravována ve spolupráci s českou sochařkou Alenou Matějkovou a fotografem Gabrielem Urbánkem. Závěrem se patří poděkovat všem, kteří tuto výstavu připravili a zasloužili se o její zdárný průběh. Za správní radu Drahoslav Chudoba

Orlická komenda Vážené sestry, vážení bratři v Řádu, Dovoluji si Vám podat zprávu o ustanovení Orlické komendy se sídlem na vrchu Pičberk.

Z podnětu a zájmu sedmi členů Řádu sv. Huberta, se zájmem scházeti se a společně prožívat radosti pracovní i společenské, byla podána k rukám Velmistra Řádu sv. Huberta Jana Františka Votavy, a předložena na Radu Mistrů, žádost o uznání Orlické komendy. Žádost sepsal nejstarší člen komendy, rytíř řádu, emeritní mistr Řádu bratr František Jílek v měsíci říjnu 2014. Členy komendy jsou tito bratři s těmito přijatými odpovědnostmi: - - - - - - -

Miloš Broďák – práce s postulanty, František Licek – práce s postulanty, František Jílek – duchovní záležitosti, Martin Hájek – duchovní záležitosti, Pavel Kramář – myslivost, Josef Hradecký – sekretář a finance, Libor Burian – komtur komendy

Dne 14. 4. při zasedání komendy na vrchu Pičberk, jsme

projednali plán práce na letošní rok, podporu Svatohubertských slavností na Kuksu, jakožto největší celořádové akce a to osmi sponzorskými dary. Dále jsme projednali celkovou popularizaci Řádu v místě působení komendy. Dne 8. 5. do sídla naší komendy přijel Velmistr řádu, Rada Mistrů, zástupci Správní rady Hospitální Nadace Františka A. hraběte Sporcka na svoje zasedání. Při této příležitosti (a to v duchu přijatého záměru Rady Mistrů zasedat postupně ve všech sídlech komend) byla naše Orlická komenda uznána Radou Mistrů a byl nám předán kříž, znak, prohlášení sacrificuse Pavla a jmenovací dekret pro komtura. Dne 25. 5. při zasedání Orlické komendy bylo předané prohlášení od sacrificuse řádu Pavla Bartoše slavnostně přečteno. Všichni společně jsme byli velmi rádi za uznání Orlické komendy.

S úctou, ve službě Řádu

Ing. Libor Burian, MBA Mistr Řádu sv. Huberta Komtur Orlické komendy

11

Příspěvky čekatelů do Řádu - MUDr. Antonín Kutálek Několik roků se zúčastňuji exercicií a některých dalších akcí ŘsH. Propojení myslivosti a křesťanství je mi velmi blízké. Díky pozvání p. Pavla Bartoše a P. Františka Eliáše k účasti na exerciciích v Praze jsem měl možnost se poprvé seznámit s některými dalšími členy ŘsH. Byl jsem mile překvapen jejich vstřícností a také vztahem k Bohu.

Narodil jsem se 30. 11. 1963 jako druhorozený syn MUDr. A. Kutálkovi a Alici Kutálkové. Jsem pokřtěn v kostele sv. Martina v Rohli a biřmován v katedrále sv. Václava v Olomouci. Po maturitě na Gymnáziu v Zábřehu jsem studoval lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kde jsem promoval v r. 2007 (obor stomatologie) a v r. 2009 (obor všeobecného lékařství). Od r. 1992 pracuji jako praktický lékař v Rohli, mém bydlišti. S manželkou Irenou mám 3 děti – syna a dvě dcery. Od narození bydlím na vesnici, uprostřed přírody. S myslivostí a myslivci jsem se seznámil již v útlém dětství, protože můj tatínek byl aktivním myslivcem, členem zdejšího mysliveckého sdružení.

S ním jsem se zúčastňoval všech mysliveckých akcí od brigád, přes přikrmování zvěře, až po její lov. Můj otec měl českého fouska, který ho doprovázel na společné lovy. V roce 1982 jsem vykonal zkoušku z myslivosti a v r. 1995

12

vyšší odbornou mysliveckou zkoušku. Od r. 1982 jsem byl členem MS Kamenná - Bradlo, od r. 1993 jsem členem MS Rohle, kde od r. 1995 vykonávám funkci mysliveckého hospodáře. Od r. 1999 mám lovecké psy dvou plemen anglické springršpaněly a drsnosrsté jezevčíky. Můj starší bratr je také myslivcem a je předsedou našeho MS. Spolu jsme v našem MS zavedli průhledný systém hodnocení práce, rozdělování povolenek a nakládání s ulovenou zvěří, ochranu zvěře při senosečích, loveckou kynologii (v současné době máme v našem MS devět lovecky upotřebitelných psů, počet členů MS je 13). Obnovili jsme některé tradice (troubení, poslední leče, myslivecký soud apod.) a dbáme na jejich dodržování při společných i individuálních lovech. Začali jsme odchovávat bažantí a kachní zvěř, z nich část ponecháváme jen k zazvěřování. Několik let jsme chovali divoké králíky a krocany. 15 roků pořádáme Myslivecké odpoledne a Myslivecký ples, který je v širokém okolí vyhlášený svou atmosférou a kvalitou – výzdoba sálu, tombola, myslivecké speciality, hudba. V roce 2013 jsem v naší honitbě postavil Boží muka sv. Huberta, která požehnal P. František Eliáš. (viz foto) V roce 2014 jsme v Rohli poprvé uspořádali Svatohubertskou mši a Slavnosti za účasti členů ŘsH, P. Františka Eliáše, Zábřežských trubačů a Mužského pěveckého sboru ŘsH se sídlem na Kuksu (viz foto) Chci touto cestou poděkovat všem členům ŘsH, kteří ochotně na naši první Svatohubertskou mši přijeli a podpořili tak myšlenku zdůraznit význam jednoho z nejznámějších patronů myslivosti i v naší vesnici. V Rohli 1. 6. 2015 S úctou MUDr. Antonín Kutálek

Ing. Milan Zerzán Vyrůstal jsem v lesnické rodině. Vystudoval jsem ČZU obor lesní inženýrství, kde jsem také složil odborné zkoušky z myslivosti. Aktivně myslivost provozuji od roku 1998. V současné době jsem zaměstnán jako ředitel společnosti Městské lesy Hradec Králové a.s. a jsem také mysliveckým hospodářem ve dvou režijních honitbách společnosti. Myslivost se snažím provozovat s úctou k tradicím a etikou při lovu zvěře. Řád sv. Huberta byl pro mne vždy symbolem myslivosti a také jak vyplývá z názvu, řádem v chápání myslivosti. Do Řádu sv. Huberta jsem se rozhodl vstoupit z důvodu mého přesvědčení a možnosti diskutovat se stejně smýšlejícími řádovými sestrami a bratry. Rozvíjet své vědomosti a přispět svojí prací k vytváření dobrého jména Řádu sv. Huberta. Ing. Milan Zerzán

David Uhlíř Aktivně se myslivosti věnuji od roku 2004 (členem ČMMJ). Z celkového pohledu primární zájem pramenil jednak z rodiny, ale také mým vzděláním, které bylo zaměřeno na etologii a ekologii zvěře (pohybuji se mezi zvěří od raného věku). Vlastním evropský zbrojní pas, psa, několik zbraní různých ráží; věnuji se vábení jelení zvěře. V roce 2009 jsem složil zkoušku mysliveckého hospodáře; funkci vykonávám ve 2 honitbách (společenstevní a vlastní) na Třeboňsku a Novohradsku. Od roku 2015 připravuji společně s vedením gymnázia Česká v Českých Budějovicích naučný kroužek “Myslivost jako součást života”, jehož cílem a náplní bude představení myslivosti mladé generaci nejen z pohledu vlastního lovu, ale hlavně chovu, plánování, ekologie, etologie - jako nedílnou součást životního prostředí.

Rozšiřování správného pohledu na myslivost mezi mladou generaci považuji za nejzásadnější úkol, bez jehož splnění klasická a tradiční myslivost zanikne. Zde spatřuji hlavní důvod mého zájmu o ŘSH, který právě díky tradicím a úctě k zákonitostem přírody a s Boží pomocí může hrát zásadní roli v předávání těchto myšlenek nové generaci. Díky, David Uhlíř

13

Jan Rolínek Jako syn svého otce, vyrůstajíce v lesnické a myslivecké rodině jsem byl celé mládí veden k lásce a péči o přírodu, les a vše co se v přírodě pohybuje. Mou vášní a láskou se stala česká krajina, příroda a zejména lesní zvěř. Pohybovat se v ní, být její součástí a snažit se jí v náročnějších obdobích pomáhat se stalo souběžně s péčí o rodinu, prací mým posláním. Snad proto jsem se konečně po letech studií, vojny, pracovního nasazení vrátil ke své podstatě. Datuje se to tuším kolem roku 2003, kdy složením řádných mysliveckých zkoušek jsem se opět stal členem ČMMJ. Od té doby se snažím pravidelně setkávat s přírodou, mysliveckou prací, kamarády v zeleném a zejména tradicemi české myslivosti. To byl také hlavní důvod, který mě vedl k rozhodnutí využít šťastné náhody setkání s mým současným

kolegou v zaměstnání a kamarádem z kolektivu soukromé honitby, kde vykonávám právo myslivosti, Martinem Horálkem. Díky jemu, mistrovi Řádu sv. Huberta, vnímám a poznávám společenství, které se v současné době zřejmě jako asi jediné snaží mimo jiné o podporu a restart tradic české myslivosti a všemu, co k této myšlence a hnutí patřilo a já pojal myšlenku stát se jeho součástí. Do současné doby se v rámci svých možností časových i jiných snažím využít každého volného času k životu řádného myslivce, hospodáře. A to jak v mateřské honitbě, tak i jiných “spřátelených” MS, či soukromích honitbách. Kontakt s přírodou a “zelenými kamarády” je pro mne životní nutností a podporou.

Hezký den Jan Rolínek

Ing. František Jaša Co Bůh stvořil to cti a opatruj, to myslivče buď první zákon tvůj! K vyplnění, podepsáni a podání přihlášky ke členství do Řádu svatého Huberta (ŘsH) jsem přistoupil po dlouhých úvahách, jakým způsobem se bude ubírat moje další činnost v životní etapě a oblasti, spojené s výkonem práva myslivosti s pohledem zaměřeným na přiložení ruky k dobrému dílu, ve snaze pomoci bližnímu a dobré věci. K tomuto rozhodnutí velmi přispěl svým životním postojem a stylem br. Jaroslav Kejnovský, který je v širokém okolí uznávaným a vysoce váženým členem ŘsH. Od narození bydlím na venkově s přírodou bytostně spojený. Na střední škole jsem absolvoval kurz myslivosti, úspěšně vykonal zkoušku a následně, v místě svého bydliště byl před pětatřiceti lety, v březnu 1980 přijat do mysliveckého sdružení Pavlínov. Výkon práva myslivosti v přiděleném úseku, společně s několika přáteli, o rozloze cca 800 ha byl a je pro mě vždy velkým potěšením. V roce 1987 jsem složil s vyznamenáním vyšší zkoušku z myslivosti. V mysliveckém sdružení dlouhodobě pracuji ve výboru a v roce 2011 mně byl

14

propůjčen v roce životního jubilea, bronzový odznak ČMMJ. Naše myslivecké sdružení užívá honitbu o výměře 2890ha, kterou si v souladu s právem pronajalo od honebního společenstva, ve kterém působím jako jeho starosta. Letos v dubnu na volební schůzi MS po vyslovení důvěry dostatečným počtem hlasů, jak pro práci ve výboru, tak v kontrolní komisi bylo moje rozhodnutí pro práci v kontrolní komisi a byl zvolen jejím předsedou. Do poslední chvíle, než nás začátkem května letošního roku předešel na věčnost, tuto funkci vykonával pan Josef Bartušek. A s jeho velkým nasazením byla každoročně organizována troubená Svatohubertská mše v kostele sv. Jana Křtitele v Měříně, a myslím, že na dost vysoké úrovni. Doufám, dá-li Pán, že budeme v této tradici, do které jsou zapojena všechna myslivecká sdružení farnosti Měřínské, pokračovat i v dalších letech. Nechci se pasovat do role iniciátora, tím byl otec zesnulého JB, který už za totality dával sloužit mši svatou v době svátku sv. Huberta za zemřelé i živé myslivce našeho MS. Od roku 2004 je v dnešní podobě každoročně konána tato mše. Když v určitém roce bylo členskou základnou odhlasováno, že jsou potřebnější úkony a bylo líto některým členům MS vynaložit finance na zaplacení nákladů, převzal jsem úkol na sebe. V následujícím roce

se ostatním “rozsvítilo” a jedeme dál. I tak je mezi námi mnoho těch, kteří se jí nezúčastňují. Skutečně se tato akce stala tradicí a jsem přesvědčen, a je velikou propagací myslivosti. Vidím zde velký úkol zejména Řádu sv. Huberta a jeho členů - nikdo jiný to lépe nedělá tyto akce organizovat, rozšiřovat do dalších míst naší vlasti a udržovat nad nimi patronát. Musím sdělit, že mám, díky Bohu, rozvětvenou rodinu a velmi široké spektrum zájmů a rovnání hierarchie hodnot je na místě, zejména s přibývajícím věkem a to po vzoru svatého Huberta, ale o tom někdy později. Vášeň z lovu ustupuje a přichází jiné životní hodnoty. I přes

čas intenzivně naplněný dalšími činnostmi zúčastňuji se dětských dnů, na kterých je prezentována myslivost mezi dětmi různých věkových kategorií, v obcích naší honitby. Vlastním sportovní loveckou střelnici - automatický trap, která je k dispozici všem zájemcům dobré vůle a též pro akce organizované jménem ŘsH. Víru a též Lásku i k přírodě předávám dětem a dnes i vnoučkům, čtvrtý je na cestě. Pane, na přímluvu svatého Huberta žehnej nám i všem, kteří ve stopách zakladatele jeho řádu jdou správnou cestou. V úctě František Jaša

Fotografie z výstavy v Senátu ČR konané k příležitosti 320. výročí založení Řádu svatého Huberta hrabětem Sporckem

15

Ondřej Mikulášek

Les Mám rád les, že toho nenamluví ani zaživa. Tak voní, že musíš pokleknout a sehnout hlavu k těm popravčím špalkům, abys vdechl alespoň něco z osudu těch, co stojí celý život zpříma.

TIRÁŽ: Vydává: Tisk: Vydáno:

HUBERTOVY LISTY » Vychází nepravidelně

Řád sv.Huberta se sídlem na Kuksu » IČ: 657 15 390, sazba: Pavel Neumann, korektura: Ing Gabriela Karásková UNIPRINT s.r.o., Rychnov nad Kněžnou 22.června 2015 » Publikace je vydávána jako interní publikace Řádu sv.Huberta