ZPRAVODAJ AMK TRABANT PLZEŇ číslo 3/13 ročník 45 internetová adresa: http://www.trabantklub.cz email:
[email protected] tel: 377323689 Provozní doba Po-Pá 9-12 hod a Po-Čt 14-17hod
Obsah Zpravodaje
Slovo předsedy aneb zprávy z výboru
Uskutečnilo se…
Expedice Balaton 2013 – cestopis
Zveme Vás …
STK každý rok?
Novinky při placení EKOdaně
Bezpečná jízda – nejste na řízení příliš unaveni?
Pozvánky odjinud
Stoslovka
Výbor zve srdečně všechny členy na
ČLENSKOU SCHŮZI Kdy? … ve středu 9.10. 2013 od 16 hod. Kde? … v Kulturním domě „JAS“ Jablonského ul.39, Plzeň - Slovany (I.patro, klubovna č.1) __________________________________________________________________ Zpravodaj vydává nepravidelně 3x ročně pro své členy a ostatní Trabantkluby v nákladu cca 150ks redakční rada AMK Trabant Plzeň. Uzávěrka tohoto čísla je 17.9.2013. Příští číslo vyjde v lednu 2014.
Slovo předsedy aneb zprávy z výboru Vážení přátelé, počasí nám už dává najevo, že Vánoce jsou skoro za dveřmi a do konce roku tak zbývá vlastně už jen kousek. I tak ještě stihneme uskutečnit zajímavé akce, na které Vás srdečně zveme na dalších řádkách tohoto Zpravodaje. Do konce roku nás čeká ještě mnoho práce administrativního charakteru. Jedná se především o záležitosti spojené s novým občanským zákoníkem, který jak patrně víte, začne platit od 1.ledna 2014 (tedy pokud zas nedojde k nějakým legislativním změnám). Pokusím se zjednodušeně nastínit, co tato změna pro nás znamená. Náš klub v současné době funguje jako občanské sdružení, resp. jako jedna ze základních organizací občanského sdružení AVZO TSČ ČR. Nový občanský zákoník tuto formu již nezná a místo ní zavádí pojem „spolek“. Nově je však definován i obsah tohoto pojmu a tak i některé činnosti, které jsou dnes náplní občanských sdružení, již v nové formě nebude možné provozovat. Spolková činnost nebude pravděpodobně umožňovat výdělečnou činnost provozovanou některými občanskými sdruženími v té formě, jak jsme byli zvyklí. Některá sdružení se tak budou muset transformovat například na obecně prospěšné společnosti, ústavy či sociální družstva. Tyto transformace musí proběhnout ještě do konce tohoto kalendářního roku. Počátkem října bych se měl zúčastnit semináře pořádaným odborem kanceláře hejtmana Krajského úřadu Plzeňského kraje, kde bude přednášet JUDr. Lenka Deverová, která se podílela na přípravě nového občanského zákoníku a i řady dalších zákonů a je expertkou na problematiku neziskových organizací. Další pak budeme řešit 9. listopadu na aktivu předsedů ZO AVZO v Kutné Hoře, který je svolán právě za účelem bližšího seznámení se s ustanovením týkající se spolku, obsaženým v novém občanském zákoníku, jakož i s budoucím navrhovaným zněním našich stanov. Předpokládám, že Vás již 9.10. na Členské schůzi budu moci seznámit s některými novinkami v této záležitosti. V souvislosti se změnami, které nás od příštího roku čekají, došlo k úpravě fungování chodu naší dílny. Dosud provozoval klub dílnu jako „podnikatelský subjekt“, zaměstnával mechanika a zajišťoval i veškeré záležitosti kolem provozu dílny, tedy například revize, nakládání s odpady, BOZP a mnoho dalšího. Po důkladném zvážení všech aspektů a po poradě s naším daňovým poradcem se výbor rozhodl předat dílnu do nájmu našemu mechanikovi panu Brejchovi. Těch důvodů bylo hned několik. Prvním je právě změna občanského zákoníku a z ní vyplývající „problém s vlastním vykonáváním výdělečné činnosti“, druhým důvodem byl obrat, který se velmi těsně blížil hranici jednoho milionu korun za dvanáct po sobě jdoucích měsíců a po jehož překročení by se nás týkala povinnost registrace k DPH, což by mělo za následek výrazné zdražení poskytovaných služeb a i náhradních dílů. Navíc se tato hranice příští rok posouvá na 750.000, tedy na částku, kterou bychom při současném provozování dílny v každém případě překračovali. Třetím důvodem byl i ten, že klubu tak odpadne poměrně značná část administrativy s provozem dílny spojená ( BOZP, odpadové hospodářství, revize apod.). Pan Brejcha splňuje veškeré kvalifikační předpoklady a i zkušenosti s ním jsou za dva roky jeho působení na dílně tak dobré, že máme dostatečné záruky bezproblémového chodu dílny a kvalitních oprav i do budoucna. Pro členy klubu se v podstatě nic nemění, veškeré opravy pokračují dál tak, jak jste již zvyklí a i hodinová sazba zůstává za automechanické práce nadále ve výši 200Kč. Navíc došlo i k rozšíření služeb o pneuservis. Nemusíte tak již dál řešit, kde Vám zalepí píchlé kolo, nebo kde přezout kola na zimu. Přezutí jednoho kola s vyvážením za 99,-Kč je opravdu cena výborná a troufám si říct, že bude asi nejnižší v Plzni a okolí. Samozřejmě platí jen pro členy trabantklubu. V naší prodejně náhradních dílů zakoupíte též pneumatiky a to jak letní, tak i zimní. Nabídka je vcelku široká a ceny nových pneu začínají na cca 600,-Kč za kus. I nadále je samozřejmě možné nechat původní disky zrenovovat, nebo již zrenovované zakoupit. Co se ostatních náhradních dílů na trabanty týče, tak i přes stále rostoucí ceny dílů na trhu a mnohdy již obtížnou dostupnost, stále nabízíme našim členům veškeré díly na tuto značku a jsme tak schopni udržet vozy nejen v provozu, ale i zajistit jejich dobrý technický stav.
Výbor schválil konání srazu v příštím roce v kempu Veselý Habr u Volduch, na místě, kde proběhl sraz letos a které se zúčastněným zamlouvalo. Termín by měl být upřesněn během října, ale předpokládáme, že sraz uskutečníme v podobném termínu, jako to bylo v roce letošním. Potěšující je, že od posledního čísla Zpravodaje přibylo dalších sedm nových členů a osmému již byla zaslána přihláška. Přírůstky jsou již dlouhodobě vyšší než úbytky a tak se pyšníme k dnešnímu dni 125 řádnými členy se splněnými členskými povinnostmi. V průběhu července a srpna byla v našem klubu provedena kontrola ze strany okresní správy sociálního zabezpečení za období 9/2010 - 6/2013. Z výsledku kontroly vyplynulo, že své povinnosti si řádně plníme a že není třeba přijímat žádná opatření. Na závěr mi dovolte jednu malou prosbu. Pokud se snažíte dovolat do kanceláře klubu na pevnou linku, pak nechte prosím telefon déle vyzvánět. Ne vždy je někdo v dosahu telefonu a Váš hovor se po 25 vteřinách automaticky přesměruje na telefon, kde jsme k zastižení. Vy za toto přesměrování nic neplatíte! Jen je třeba vyčkat o něco déle. Pakliže necháte jen několikrát zazvonit a položíte, tak je šance na dovolání malá. Často dobíhám k telefonu ze skladu již zbytečně. Proto nechte vyzvánět telefon alespoň minutu. A teď zbývá už jen popřát všem pěkný zbytek tohoto roku, mnoho šťastných kilometrů a věřím, že se ještě uvidíme na podzimním výletě a nebo na Členské schůzi. Petr Pihlík Uskutečnilo se... V sobotu 1.června se uskutečnil tradiční jarní klubový výlet. Šestnáct posádek se sjelo u zámku v Hořovicích, kde účastníci shlédli dvě zajímavé expozice. Po 10 hod se kolona vydala směrem na Všeradice, ale cestou se ještě zastavila u památníku legendárního Šemíka v Neumětelích. Na další zastávce jsme nejdříve zamířili do muzea M.D.Rettigové, které se nachází v krásně zrekonstruovaném špejcharu, poté již nastal čas na oběd v sousední stylové restauraci. Čas do odjezdu byl zpestřen malým testem znalostí. Poté se počasí začalo rapidně zhoršovat, takže z parkoviště u zámku v Mníšku jsme odcházeli na prohlídku pod deštníky. Někteří si však náladu zlepšili v nedaleké cukrárně kávou či zmrzlinovým pohárem. Kolem 15 hod jsme se vydali v lijáku přes Všenory a Srbsko k poslední zastávce na legendárním Tetíně. Exkurzi na hradiště i opékání uzenin jsme nahradili prohlídkou místního muzea a závěrečným posezením s debatou v místní útulné restauraci. Při zpáteční cestě do Plzně jsme se v důsledku počínajících záplav místy brodili a v Rokycanech projížděli kompletně zapytlovaným územím. Měli jsme štěstí, večer již byly silnice na třech místech trasy, kudy jsme projížděli, uzavřené – vylila se Berounka a Klabava…. O čtrnáct dnů později se několik posádek vydalo na tradiční Evropské setkání trabantistů ve Zwickau. Sice panovaly obavy, zda se akce po záplavách uskuteční, ale nakonec se na místě konání sjelo několik stovek různých typů a modifikací legen dárních vozidel. Kromě poměrně drahých náhradních dílů a suvenýrů měli účastníci opět možnost navštívit muzeum Augusta Horcha i zajímavou expozici InterTrabu. Kdo měl štěstí, osobně se naposledy setkal s „otcem“ trabanta Wernerem Langem, který za dva dny zemřel. Snímky z akce naleznete v diskusi na www.trabime.cz Po loňské kladné reakci na výstavu „Parní léto v Bezdružicích“, jsme byli tentokrát pozváni pořadateli „Kozojedského kulturního léta“, abychom v sobotu 13.7. přijeli představit své vozy na tuto akci. Program jsme ještě rozšířili o návštěvu nedaleké zříceniny hradu Krašov a tak se 20 posádek sjelo za slunného dopoledne na náměstí v Kralovicích, odkud se za předvoje motorizované hlídky VB vydalo do obce Bohy, kde byl po návratu z procházky připraven oběd. Odpolední program v obci byl také zajímavý, po vystoupení tanečnic se přítomní zaposlouchali do hitů Petry Černocké a pak se zúčastnili velmi poutavého vyprávění cestovatele, který na motocyklu projel celý svět. Nutno připomenout, že kolekce našich vozů budila zájem, který byl ještě umocněn krátkým vystoupením zástupců AICE a trabantklubu na pódiu. Pavel Křovák
EXPEDICE BALATON 2013 aneb tuto výpravu nefinancovala EU Po úspěchu EXPEDICE RUJÁNA 2012, kde si mnozí z nás sáhli na své zhýčkané mělké dno, jsme se opět s kamarády z naší hradišťské hospůdky Plovárna vyhecovali (jak jinak než po půlnoci nad rumem a pivem), že opět něco dokážeme a zapíšeme se tak nějakým písmem do historie českého trabantismu. Složení týmu se proti loňsku mění, na hostování nám odchází do hudební kapely BRK kamarád Roman (musí hrát v termínu naší expedice mojí ženě Andrejce, která organizuje v době mé nepřítomnosti v Hradišti téměř konkurenční sraz amatérských kuchařů a kuchařek) a naopak natrvalo přicházejí opory v podobě Aleše, Slávy, Míry, Pavla a mlaďounkého bažanta výpravy Davida, kterému bylo před týdnem teprve čtyřicet. Pro pořádek jej tedy dále pracovně označuji jako Davida nejml. Tým tedy jede ve složení: David st.-Krůša, Aleš-Sláva, Vláďa-Olda, Míra-Pavel, Fíra-David nejml.,já-Česílko a dorazit za námi mají s denním zpožděním Kubrt se Šlahounkem, tedy jinak mým veselým švagrem Marcelem, který vidí v motoru Trabiho od loňské expedice Rujána jen samé šlahouny. Chtěli jsme na výpravu pozvat i našeho trabantího lékaře Petra z AMK, který naše Trabíky za pomoci mechanika Pepy připravuje. Ten však zdvořile odmítl s tím, že až my odjedeme, bude se konečně celý týden jenom válet na gauči. V úterý na podvečerním startu jsem pochopil, proč jsou naši lékaři Petr a Pepa z plzeňského AMK Trabant tak unaveni. Kubrt (v zastoupení) nastupuje na start po GO motoru ,spojky a části elektriky, Aleš, který na jaře Trabiho dostal od celé hradišťské party k dožitým čtyřicátým pátým narozeninám, je také po GO motoru, brzd a má nádherné černé disky ke kterým kontrastují fantasticky nalakované kryty matek chromovou barvou. A pak přijíždí David, ale to snad blbě vidíme, ten pašák si opravdu nechal v AMK postavit nového Trabiho? My s Vláďou nemáme až na mé nové originální pravé zpětné zrcátko od Kubrta (ještě jednou Ti tímto děkuji) nového prakticky nic, jen smutně koukáme kolem na to juchání a cítíme se méněcenně. Naštěstí si sebou vezeme půjčený motor, dynamo, alternátor, brzdy, no prostě všechno. Předseda našeho AMK Petr Vláďovi a mně v neděli z legrace vyprávěl trabantí příběhy z jejich rodinných cest o profukujících těsněních, ožvýkaných šroubech a jiných lahůdkách (zjevně si nás vychutnával) a šéfmechanik Vláďa stále říkal, ještě tohle si tedy vezmeme a tohle taky, až jsme měli v obou našich vozech každý okolo 3540 kg náhradního materiálu. Přemýšlel jsem, zda nenechat doma rezervní kolo, aby se vše ostatní pohodlně vešlo. Petr nás vesele vyprovodil s tím, že co vezeme náhradní, to jistě nebude třeba. Abych nezapomněl, Fíra dostal od Kubrtovy báječné ženy Aličky, která má nejen šicí stroj, ale umí na něm i perfektně šít, do Růžového Dalmatina nové růžové potahy s velkými černými tečkami. I já
mám od Aličky potahy slíbeny, ale jsem lajdák a odložil jsem nákup textilie až po návratu. Trabantí nováček Míra si koupil a dále vymazlil již hotového červeno-bílého krasavce o kterém, jak zlé jazyky tvrdí, jeho paní dlouho nevěděla, neboť jej uschoval až ve Velké Bíteši a chtěl ji na radostnou zprávu o novém přírůstku do rodiny nejprve duševně připravit. Když však naše ženy, které jsou zde na startu téměř všechny i s našimi dětmi, vidí pohromadě tu krásu, odpouští nám naše hříchy a přestávají si ťukat na čelo a některé si nás i tajně fotí a zamačkávají slzu. Výborně je na tom zejména další nováček výpravy Sláva, jehož dvě krásné dospělé dcery Martinka i Janička jsou k nerozeznání od manželky Haničky. Prostě má doma tři kočky, které tu dnes tatínka za dobrodružstvím vyprovází. Za zmínku stojí ještě výkon hradišťských superžen Aličky s Jaruškou, které pro potřebu startu dokázali oživit bez návodu k obsluze zeleného Kubrtova Universala a přijet s ním nouzově na startovní čáru (Alička po naléhání nakonec přiznala, že v rodině Trabíka mnoho let vlastnili). Nakonec dostáváme požehnání od předsedy našeho AMK Petra a konečně po tiskové konferenci, kde se však nikdo na nic neptá, můžeme v klidu dožvýkat ještě teplou bábovku od kamarádky Helenky a odpalujeme. Etapa první Je přesně 18.00 a naše nesmyslně narvané stroje začínají stoupat z plzeňského smogového kotle. Ale proč jedeme kruci tak hrozně pomalu? Takhle do cíle dnešního dne, kterým je V. Bíteš, nedojedeme ani za sto let. Záhada se vysvětluje hned v Rokycanech, kde již někdo radostně řve jako tur, že Vláďovi to prostě nejede. Nechce se tomu ani uvěřit, že by přepečlivý šéftechnik výpravy Vláďa měl hned z kraje takového smolíka. Vláďa se všem velmi omlouvá, okamžitě naskakuje do montérek a Míra mu z tabletu čte o trabantím karburátoru. Vláďa je však senzační diagnostik od pánaboha, však se taky učil u starého motocyklového závodníka a legendy Tondy Mareše, a hned ví, že problém je v nízké hladině paliva v plovákové komo ře. Přihýbá zručně od oka plovák a tím zvyšuje hladinu paliva v komoře. Trabi okamžitě chytá a slušný Vláďa se ještě z okýnka gestem všem opět omlouvá a pak již pálíme směr Bíteš. Stavíme se krátce za Prahou u motorestu Poddubí, kde v rychlosti jíme senzační tvarohové buchty, které nám na cestu upekla moje maminka. V Bíteši na nás již čeká Pavel, který na expedici dorazil až od Vídně. Dáváme si v místní vyhlášené restauraci pivo a lehkou večeři a jdeme rychle spát do Mírovy firmy, která nám poskytuje krátký azyl. Etapa druhá Vstáváme v půl čtvrté ráno a v 8.00 již musíme být v Tvrdošovcích na Slovensku. Je to masakr, neboť jsme spali slabé tři hodiny. Letošní parta je však jako z oceli a po rychlé kávě z Mirkova automatu se ve 4.00 již valíme po D1 přes Brno na Bratislavu. Fírovi, který dělá vše přesně opačně, než mu doporučil náš trabantí lékař Petr a jede stále s vylágrovanými ložisky na klice (což neví, ale já s Vláďou bohužel od Petra ano) na plný kotel, žere Dalmatin již obvyklých 10l na sto kilometrů a tedy se dobře maže. My ostatní jsme se spotřebou okolo sedmi na sto a Míra dokonce u pěti na sto!
Chvilku před osmou přijíždíme do Tvrdošovců v nitranskom kraji. Zde nás vítá v obleku starosta této obce a jak nás místní kluci poučili i jeden pán, který teprve bude starosta. Inu jiný kraj, jiný mrav. Po přivítání s hostiteli jdeme po točitých schodech kamsi do temného sklepení, kterému se zde říká pivnica. Zde dostává každý řidič i neřidič do rukou od pana domácího na přivítání domácí destilát. Nejslabší vínovice má prý 52% a na poznámky typu, že by alespoň řidiči neměli tolik pít je nám řečeno, že „to je vraj chlapci vybavené, odtial s nami ide i riaditel miestnej polície Jaro, ktorý zná tých chlapcov až v Komárně“. Jaro se s námi hned kamarádí, dáváme si i do druhé nohy a je jasné, že zažijeme pořádnou legraci. David nejml., který neřídí, si dává do obou nohou, obou rukou a ještě do prutu, celkem tedy pětkrát. Mezitím jdeme na pravou slovenskou zabijačku, kterou připravili Davidovi kamarádi myslivci , kteří celý výlet luxusně zařídili. Je to fantastický pocit, ihned takto po ránu se beztrestně naprat kořalkou, špekem, jitrnicí, klobásou nebo třeba jen cibulí, prostě tím vším, co zabijačka obnáší. Cítíme se báječně a David nejml. poprvé nechává promluvit svůj mocný až krutý hrdelní vokál. Jeho doménou jsou zejména dlouhé a neuvěřitelně nízké tóny. S takovou výbavou by mohl okamžitě nastoupit do mé oblíbené americké skupiny Megadeth. Jeho hlas řeže ranní ticho v obci jako nůž máslo a naši hostitelé jsou evidentně nadšeni, že chlapcom z Plzně takto chutí. Vlastně ne všichni jsme z Plzně, Pavel je přece Rakušan, podokl Jarda a schytal za to od nás výbuch hurónského smíchu a od svého kamaráda Pavla zdrcující pohled. A tak dnes již každý Jarda ví, že Pavel je Čech jako poleno. Mezitím přichází náš druhý průvodce, velkorysý Ďuro, neřidiči si dávájí poslední panáky tvrdého alkoholu a za veselého vyřvávání startujeme stroje směr Komárno. Kruci, zapomněl jsem u Míry na ponku ve firmě tu v noci načatou láhev whisky, bleskne mi hlavou, když se okolo mihl David nejml. s lahví stejné značky v ruce. Jak jste asi správně pochopili, byla to ta zapomenutá. David nejml. se postupně během cesty upravuje do takové podoby, ze které dnes nebude návratu. A protože stroje šlapou jako hodinky, dosahujeme krátce po druhé hodině odpolední vysněného Balatonu. Intermezzo kamaráda Krůši, který zaměnil klíčky od spínací skříňky za ty od dveří a následně s Davidem po další stanici „Močovice“ nezapnuli benzín a řekli nám to, až když jsme dvakrát za Trabantem oběhli parkoviště, nelze za závady v žádném případě považovat. Naši průvodci a kamarádi Davida st. mají pro nás připraven výtečný oběd v místní restauraci, dáváme si věhlasnou rybí polévku Halázslé a poprvé ochutnáváme místní bílé víno Légli Blanc. Poté masochisticky rozhodujeme, že se i přes zataženou oblohu vykoupeme v Balatonu. Hrdinové, tedy oba Davidové, Jarda, Krůša, Ďuro, Olda a Fíra vstupují do vln. Voda bude asi pekelně studená, pomyslím si, když i bývalý judista a otužilec Jarda začne při koupání nelidsky řvát a je po celém těle podivně zarudlý. Posádka Davida a Krůši si dnes vybrala opravdu den blbec, neboť před přejezdem na místní vinici hledají sytič. Jak kruci můžete ztratit sytič, čertí se na oko Vláďa a po hýbání šedivým šlahounem u karburátoru David radostně zařve: „ Ty voe, mám ho.“ Nasadí sytič a pak již ve veliké pohodě dojíždíme na vinici v Balatonlelle, která tvoří pro dnešek cílovou stanici. Mezitím dostáváme zprávy, že se z Plovárny vyloďuje poslední a to zelený Trabant Universal, který chce téměř 800km za námi urazit v jednom tahu. Za volantem se střídají bývalí slavní frontmani hradišťské amatérské hudební formace „Jelou Sajsok“ Kubrt a Šlahounek. Během cesty dostávají od ajťáka výpravy Oldy naše GPS souřadnice a tak je napjatě čekáme. Ďuro pro nás mezitím připravil ochutnávku báječných vín z vinice pana Konyáriho, obsluhuje nás krásná blondýnka paní Marika, která má postavu jako Věstonická Venuše. Zkoušíme Merlot, Savignon a další odrůdy. Některá vína prý stojí více jak 30 EUR za lahev a tak požitkáři Aleš, Sláva a zejména Pavel si přicházejí na své. My s Alešem vytahujeme doutníky a nabízíme ostatním. Čas příjemně plyne a za chvíli nás Ďuro zvedá a zve na večeři. Večeře je v restauraci u kostelíku na vrchu vinice, ze které je famózní výhled na Balaton ve večerním slunci. Je zde jako v pohádce a Ďuro s Jarem vytahují trumfy, totiž lahve báječného vína a kořalky. Máme už fakt dost a po večeři se vracíme na základnu a kluci hostitelé krájí na prkénko sýry, klobásky, salámky a nalévají znovu vínko a kořalku. Fíra už ten nápor nemůže vydržet a začíná svoji oblíbenou hru na fackovanou. Rozhlédne se okolo a požádá Vláďu, aby se zvedl. Když tak Vláďa učiní, dostává strašnou bombu. Fíra je spokojen a žádá Vláďu, aby mu ji vrátil. Vláďa neváhá ani vteřinu a dává Fírovi takovou
drbu, až se mu otočí hlava kousavým do strany. Nato Fíra Vláďu objímá a děkuje za krásný zážitek. Rozhlíží se, s kým bude hrát dál a vybírá si policejního šéfa Jara. To snad není možné, říkám si, ale on mu jí taky natahuje. Nechce se mi ani věřit vlastním očím. Veselý Jaro, který je o hlavu větší a o tři kategorie těžší ztuhne a i přes naše přemlouvání, aby Fíru za trest seřezal, zachová chladnou hlavu. Navrhuji kamarádům, abychom tedy připili na Fírovo znovuzrození. Od teď bude Fíra slavit druhé narozeniny i 5.června. Dozvídám se, že můj zlatý švagřík Šlahounek s Kubrtem jsou již jen 112 km od nás a potvrzují příjem souřadnic a jdu tedy v klidu po ukrutně dlouhém dnu spát. Zdály se mi ale té noci děsivé sny o tom, že největší expert na červený vinný střik ve výpravě Fíra, jakoby prořízl mocným proudem moči noční tmu včetně toho síta, které máme ve dveřích našeho apartmánu proti komárům. Bohužel to nebyl sen, ale krutá realita a ráno vyděšený Pavel naplno rozevřenými pažemi Jardovi, Mírovi a mě ukazuje velikost noční povodně, kterou Fíra v předsíni svým neukázněným jednáním způsobil. Naštěstí jsou zde na podobné případy zvyklí, a proto nedochází k žádným škodám na majetku hostitelů. Etapa třetí Ráno se budíme do krásného dne a z dálky slyším smích svého švagra Šlahounka i Kubrtův veselý bass, a tak spěchám a poslouchám, jak kluci ujeli v jednom tahu Plzeň-Balatonlelle. Jsou to pašáci, všichni před nimi smekáme a radujeme se z jejich příjezdu. Po skvělé snídani plné tučných pochutin včetně vajec na špeku, odjíždíme k Balatonu na poslední koupačku a hurá dál. Při oblékání a balení v pauze mezi přípitky s našimi přáteli, zejména s Jarem, David nejml. nečekaně odkládá tu výbornou snídani vedle Růžového Dalmatina. Litujeme ho a celkem zbytečně se ptáme, jak mu je, jen můj spolujezdec Jarda okolo něj běhá a zuřivě mačká spoušť iPhonu a my ostatní meditujeme, za jak dlouho asi dostane po takovém výplachu hlad, poněvadž na silnici vedle Dalmatina leží úplně vše. Fíra takovou diskusi nevydrží a odjíždí mezi blízké zahrádky, kde dokončuje převlékání z plavek do trenek. Tady končíme, již jsme předvedli dost. Vydáváme se stejnou trasou zpět do Komárna, kde máme kousek za městem domluven parádní oběd. Davidovi s Krůšou se zhoršilo startování, nám kucká občas motor a Alešovi se asi rozhodil předstih. Po obědě, který byl formou rautu, dojíždíme do Zemianskej Olči k 24 hodinovému rybolovu. Máme tu k dispozici fishmana Norbiho, profíka na slovo vzatého, který tomuto řemeslu opravdu rozumí. Já se ale převlékám do laclových montérek a jdu jako juniorní technik výpravy opravovat naše Trabanty. Seniorní šéftechnik-diagnostik Vláďa neomylně určuje závady a já je rychle opravuji. U Aleše a Slávy je špatný odtrh na druhém válci, Davidovi s Krůšou zlobila svíce, u nás čistím hlavní trysku v karburátoru. Kubrt má vadnou levou žárovku v brzdovém světle. Krůša řve na celý rybník, že jsem magor posedlý opravami a podezírá mě, že závady způsobuji podobně jako hasiči-pyromani, aby mohli stále něco hasit. Přiznávám, že mě opravování baví, zvlášť když mám čas nebo dovolenou jako dnes, ale takový magor, abych něco schválně kazil, zase nejsem. Ostatní kluci z výpravy zatím začnou zapřahat kapry jako selata, můj švagr Šlahounek tahá 20 kg kapra, který je dlouhý jako smeták od chatky (nemáme po ruce metr), Kubrtův má jen „16kg“. Vláďa ale překvapivě nechytá, trpělivě nám
vysvětluje, že byl nedávno na operaci zad a takovou zátěž na záda, kterou souboj s těmito rybími dinosaury představuje, zatím nemůže podstupovat. Jsou to naše životní úlovky, máme strašnou radost, v životě jsme tak velké ryby neviděli, natož nachytali. Etapa čtvrtá Ráno brzy vstáváme (nicméně Olda s Kubrtem chytají již od svítání), Jardu bolí žaludek, prý večer vypil hodně kořalky, Jaro mu dal Zubrovici. Naši milí hostitelé nám krájí klobásky, salámky, sýry, zeleninu a chystají bohatou snídani. Do toho Jaro vypravuje báječné historky ze služby vlast, z nichž vybírám namátkou jednu. Možná je to policejní latina, nevím, ale smějeme se tomu po ránu strašně. „Ako mladý chalan som mal hliadku v našom okrese, kde tuná idú v plnom žigule cigáni. Sú nalitý ako slivy po daždi , stavieme ich a davame temu za volantom dýchnuť. Má ju ako z praku a ja chciem iba 500 korún. Viem, že u nas nie sú cigáni pri peniažkách. Cigán na mňa čumí ako puk a hovorí, pán velitel, nešlo by to vybaviť inako? Vediem si jej za naš antón a dávám mu dve rany, jednu zľava, druhú zprava. To máš ty kokot ode mňa ve zrýchlenom riadiení. Cigán uctivo ďakuje a odchdza rýchlo pešo s ostatnými smerem do dědiny preč od nas. Po niekolkych týždňoch máme tuná inšpekciju z kraja. Sú to namyslený frajári a ja slycham opët hlas žigula a boha jeho mňa jebne, opëť idú tý istý cigani, opët ju majú ako z praku. Čo robiť, staviem ich a chcem vidieť ich dokumenty. Pripravujem si alkotester i tuná starý cigán-vodič hovorí, pán velitel, nešlo by to so mnou vybaviť opët ako vtedy ve zrýchlenom riadiení? Omluvte prosím (i ty Jaro) mojí Slovenčinu, chtěl jsem být autentický, tenhle jazyk, lidi i zvyky miluju, dlouho jsem bohužel nemluvil ani nepsal. Dnes máme v plánu kraťounkou etapu a stavíme se jen na rychlém, ale vydatném obědě. Kamarád Ďuro má špatné zprávy, neboť jeho dům v Komárně zalévá spodní voda, Dunaj zde bohužel dnes kulminuje. Loučíme se s ním a pokračujeme jen s Jarem do Búče, kde nás opět čeká na místní vinici ochutnávka vín. Máme zde objednánu prohlídku sklepů, fantastickou cimbálovku a seznamujeme se s autobusem vinařů z Trenčína, kteří jsou zde také ubytováni. Ti, když slyší naši naprosto úžasnou cimbálovku, kašlou na svého dýdžeje, který hraje staré české kýče a ptají se, zda mohou k nám. Olda jim vstup ihned povoluje a teď teprve zábava dostává grády. Muzikanti hrají jako čerti, slovenští kamarádi zpívají nádherné moravské lidovky a je nám všem dohromady báječně. Marcel po konci živé hudební produkce přemluví krásnou servírku a ta nám díky jeho supernáladě pouští Elán, Tublatanku a Metalindu. Etapa pátá Dnes nás a naše statečné vozy čeká těžký den, chceme odvézt Pavla do Vídně a pak pokračovat na Lipno. Můj báječný a dokonale relaxující švagr Šlahounek, ji musí mít stále jako z praku, neboť běhá lačně mezi výfuky a nasává modré obláčky studených dvoutaktů z Barkas-Werke. Fírův Dalmatin již zlověstně klokotá a strašlivě kouří, ale Fíra se tomu jen lehkovážně směje a vysvětluje mi, že maže dobře ,ale vždy jen od oka. Jednou mě z něj, lehkovážníka, klepne pepka. Jedeme směrem na Komárno, zde odbočujeme na Bratislavu a chvilku po poledni stavíme a loučíme se s Pavlem ve Vídni. Za Vídní nám naráz vypovídají službu dva naše vozy, jednak Davidovi st. s Krůšou přestává pálit válec a nám s Jarouškem to už prakticky nejede. Kubrt s Vláďou se vrhají na žluťáka a bleskově vyměňují vadnou 6V cívku, které sebou vezu dvě. U mě je to horší, Vláďa čistí karbec a já se stále hrabu v zapalování. Trabík stávkuje a já jej znovu šteluji jako podle trabantí učebnice pana Šlehofera. Nakonec mi to chytá a Vláďa mne napomíná, ať už se v tom dál nehrabu, když to vrčí a jedeme rychle pryč. Světe div se, zmenšuje se nám i spotřeba na dálnici pod sedm litrů na sto, Alešovi se Slávou dokonce k pěti. A to jedeme pořád tachometrových 100 km/hod. Kamarád Sláva se upřímně raduje z neuvěřitelně malé spotřeby jejich starého vozu a hovoří něco o zlatých českých rukách. Asi jsme tam s Vláďou něčím náhodně hnuli, nevím, každopádně my s Vláďou s karbci HB2-9 resp. HB2-7 jedem po dálnici k sedmi. Ten Alešův motor po GO se tedy Petrovi z našeho plzeňského AMK fakt parádně povedl. Je zbytečné dodávat, že závodník Fíra jede za deset, nicméně je zjevně spokojen, neboť za prvé dnes benzín platí David nejml. a za druhé jeho
civilní pětilitrový osmiválec žere při takovéhle kudle na plynu i dvacet na sto. Takže vlastně výrazně šetří. Kubrt a Míra jedou také okolo pěti až šesti, ale to nepřekvapuje, mají-li namontovány ultraúsporné karbce H1-1. David st. s Krůšou nevím, ti nic nehlásí, asi jsou rádi, že pořád jedou na dva válce.. K večeru překračujeme hranici u Vyššího Brodu, kde dlouho na škole řediteloval můj prastrýc Josef. Fotíme se na Čertově Stěně a za pochodu hledáme ubytování, které nacházíme v kempu v Černé v Pošumaví. Bydlíme v chatkách a jdeme hned na večeři. Po ní Míra vytahuje svou dvanáctistrunnou kytaru a sází jeden hit za druhým od Nedvědů, přes Katapult až po Olympic. Hraje parádně, takže dostane našeho kamaráda Jardu do takového laufu, že Jaroušek objednává rum pro celou výpravu. Naštěstí je zde rumu málo, jen necelá lahev, ale i s tím si Jaroušek poradí a řeže si pro vlastní potřebu rum octem a pepřem, tzn. vyrábí si po domácku tzv. „drátěnku“. Ti zkušení Jarouška prosí, aby to nepil, nicméně Jarda, jak jsem psal v loňském deníku Rujána, si z ničeho nedělá hlavu, a tak jak dochází rum, zvyšuje dávky octa a to do té míry, že pije k pivu již jen prakticky surový Bzenecký ocet. Je pochopitelné, že toto nerozvážné konání zanechává následky. Etapa šestá-loučení Zápach octa v našem Trabíku je toho rána nesnesitelný a přebíjí i typický duroplastový odér a chudák kamarád Jaroušek heká a vzdychá a po každém výdechu vypouští stále octovou páru. Rozcvičku s kužely stihl jen tak tak a cestou nádhernou Šumavou mluvíme dnes bohužel opravdu minimálně. Jaroušek sklopil sedlo do polohy ležícího střelce a tiše sténá. Naše konverzace se omezila na minimum, bavíme se prakticky jen o tom, zda ocet z těla raději vyzvracet či přepít. Nejsem chemik, natož lékař, nicméně si myslím, že ocet by se měl především více ředit a nepít jej v žádném případě v jeho 8% koncentrované podobě. Cestou se zastavujeme na Davidově hausbotu po jeho dědečkovi, který naštěstí neodnesla velká voda, otužilci Olda, David st. a Kubrt se koupou v 13° Lipnu a za chvíli naposledy obědváme ve Filipově Huti a kloužeme podél řeky Vydry kouzelnou krajinou Karla Klostermanna dolů do Sušice. Po slavnostním příjezdu na Plovárnu si Jarda okamžitě objednává půl litru horkého mátového čaje, nicméně dobrosrdečný Fíra mu k tomu přiobjednává veliký rum se surovým octem a hromadou pepře se slovy „S čím ses včera Jardo pokazil, tím se dnes také naprav“. Jarda se pochopitelně nesměje, jen se celý popelavý na Fíru vyčítavě dívá. A tady končí další báječná expedice za poznáním. Kamarádi Aleš i Sláva svůj vůz po dojezdu líbají a stále hladí, jejich báječné manželky Hanička a Ivanka stále líbají a hladí zase je, neboť jsou tu dnes kluci s námi za opravdové hrdiny. Kamarádka Eva dnes neupekla žádnou buchtu, zato nás stále poctivě fotí a fotí. Dáváme si pivo a kouříme vítězné doutníky. Dobrou náladu vylepšuje více jak osmdesátiletý tatínek Vládi a Oldy pan Oldřich I., který kluky plácá po ramenou a glosuje: „Hned bych jel, kluci moji s Vámi, vždyť Vy jste tam podle fejsbůku jen žrali, žrali a zase jen žrali.“ Směji se tomu tak, že nemohu popadnout dech, jen Vláďa se naoko zachmuřeně ptá, jak že jsi to tati myslel? Trabant 601 je fantastický vůz, který maže rozdíly mezi lidmi i národy, všude, kudy jsme jeli, vzbuzoval senzační a přátelskou náladu a potvrzuje na každém kroku svoji nesmrtelnost a nadčasovost stejně jako VW Brouk, Fiat 500, Citroën CV či Ford T. Jan Motlík
ZVEME VÁS Ještě před říjnovou členskou schůzí se můžeme společně setkat na dalším výletu, tentokrát do oblasti Českého lesa. Sraz bude v sobotu 21.září v 9,00 hod na parkovišti u prodejny ZKD (vlevo u hlavní ve směru z Plzně) v Horšovském Týně. Nejprve navštívíme rozhlednu na Šibeničním vrchu, pak přejedeme do Bělé nad Radbuzou, přes Přimdu se dostaneme do Tachova, navštívíme jízdárnu ve Světcích a na závěr plánujeme tradiční posezení u ohýnku. Kdo chce jet společně z Plzně, odjezd bude v 8 h od konečné trolejbusu na Nové Hospodě. Současně opět žádáme účastníky, aby nahlásili požadovaný počet obědů do 16.9. na tel.č.728 172 212. Díky Na sobotu 19.10. chystá A.I.C.E. zajímavou akci- návštěvu muzea DDR u Drážďan. Odjezd v 7 hod z konečné tram. v Bolevci a v 8 hod z Jesenické křiž. Podrobnosti na www.aice.cz Jedná se o jednodenní jízdu vlastními vozy. Jelikož další zpravodaj do té doby nevyjde, budou informace sděleny na čl.schůzi a na nástěnce v Úslavské 2. Budeme muset na STK každý rok? Na začátku července rozčeřila poklidnou hladinu letní sezóny informace, že EU připravuje pro řidiče automobilů starších 6 let nové nařízení, které stanoví povinnost přistavit takové vozidlo na technickou prohlídku každý rok. Tato zpráva vycházela z návrhu eurokomisaře pro dopravu Slima Kallase, který vycházel z ne vždy úplných statistik. Sice průměrné stáří vozidel v Česku bylo loni 13,8 roku, přičemž osobních automobilů starších 10 let bylo přes 60% a téměř třetina je starších 15 let. Naopak statistika dopravních nehod říká, že majitelé starších vozidel bourají podstatně méně. Jednak za jejich volanty sedí převážně dlouholetí zkušení řidiči a pak tyto automobily zpravidla najezdí jen zlomek kilometrů, proti vozidlům moderním – často využívaných k podnikání. Kromě toho následky nehod se u nás v posledních letech snižují. Návrh týkající se častějších kontrol byl původně součástí celého balíčku předpisů o technické způsobilosti vozidel. Jeho cílem bylo zvýšit bezpečnost na silnicích v unii. S častějšími kontrolami, jak je navrhovala Evropská komise, nesouhlasila ani česká europoslankyně Olga Sehnalová, která je zpravodajkou jedné části balíčku. Evropský parlament tak následuje pozici Rady, která tento návrh rovněž již dříve nepodpořila. „Osobně si myslím, že bychom se měli soustředit spíše na to, aby byly technické kontroly vozidel v Evropě všude stejně poctivé a důkladné, nikoli zatěžovaly řidiče“, vysvětlila Sehnalová. V současné době existují obrovské rozdíly v provádění kontrol v jednotlivých členských státech. Např. v Bulharsku je zjištěna nezpůsobilost vozidla u 0,2%, naopak na Maltě je to 47%! V prostoru EU musí existovat rovná pravidla. Proti častějšímu provádění technických kontrol starších automobilů se dříve postavili ministři dopravy členských zemí EU. Podle agentury DPA to znamená konec návrhu. Další nepříjemnou novinkou se může stát zavedení dálničních poplatků v Německu, záleží jak tam dopadnou na podzim volby. Jedním z návrhů je, že by tento poplatek platili v podstatě jen cizinci, neboť domácí řidiči si je budou moci odečíst z daní. Naopak vás potěší, že dle nové zprávy se v Plzni žádná eko-zóna zřizovat nebude. Novinky při placení EKOdaně Český motorista si zatím vždy dokázal poradit s nepříjemnými opatřeními a dříve nebo později nalezl pověstnou díru v zákoně, kdy se tím dané povinnosti vyhnul. Nejinak tomu bylo v roce 2009 při zavedení ekologické daně při převodu starších vozidel, kdy ze dne na den vznikl pro držitele průkazů ZTP zajímavý byznys. Loni v květnu došlo ke změně, která
přece jen zohlednila majitele skutečných historických vozidel, kdy po předložení protokolu o testaci na historickou původnost u exemplářů v odpovídajícím stavu starších 30ti let, byla tato daň při převodu odpuštěna. (Je tím myšleno HV na normálních bílých RZ, u veteránských značek se daň nikdy neplatila) Od 1.října by měla vstoupit v platnost novela tohoto zákona, a to v tom smyslu, že pokud byla ekodaň při převodu vozidla na držitele průkazu ZTP prominuta, zaplatí ji při dalším převodu nový majitel, který držitelem tohoto průkazu není. Jediný legální důvod jak se vyhnout placení tohoto poplatku tedy zůstává nabití vozidla dědictvím a osvobozen je pouze dědic (ten kdo vůz od něj pak následně koupí již osvobozen není). Bohužel zkušenosti s postupem úředníků registrů vozidel se v různých krajích liší, jsou známy nelogické postupy při montáži použitého tažného zařízení, nebo výměně karoserie, zápisu rozměrů pneumatik apod. kdy je po majiteli požadováno vyjádření výrobce, nebo další potvrzení. Bohužel účinnou radu, jak se bránit proti takovému postupu, nedokážeme sdělit. V případě vozů z DDR, kdy výrobci již neexistují, máme k dispozici jen starší soudní překlad dovolených změn rozměrů pneumatik, montáže volantů a střešních oken, který získalo před lety iniciativou A.I.C.E. od něm. DEKRY. Tento dokument se týká jen trabantů, přesto se pokusíme ho umístit někde na webu. BEZPEČNÁ JÍZDA – nejste na řízení příliš unaveni? Nejen při dlouhých cestách o dovolených, ale i po delší zvýšené fyzické námaze a následném usednutí za volant se dostaví přirozená únava, která má za následek pokles pozornosti a prodlouženou reakční dobu řidiče. K nehodě pak moc neschází. Pokud zaznamenáte některé z uvedených příznaků, je vhodné na chvíli zastavit a vystoupit, příp. si udělat několik jednoduchých cviků: 1.) neustále zíváte 2.) jste neklidní, nesoustředění a podráždění 3.) vaše mysl se toulá bůhvíkde, hlavou se vám honí všechno možné 4.) zavírají se vám oči, hlavně na semaforech máte problém udržet je otevřené 5.) nevybavujete si poslední kilometr jízdy 6.) řídíte neuspořádaně, nereagujete na značení, nedodržujete bezp.vzdálenost 7.) máte problém udržet vztyčenou hlavu, máte „těžké“ končetiny 8.) najíždíte na vodící čáry podél krajnice, nebo naopak ke středu vozovky Únavu navíc podporuje velké teplo ve voze, absence čerstvého vzduchu, léky, ap. Pro povzbuzení se nepotvrdil ani mnohými užívaný hlasitý poslech autorádia. Jak zůstat při řízení v kondici - nevydávejte se na dlouhé trasy v době, kdy normálně spíte - vyhněte se přejezení před jízdou, nebo předchozí konzumaci alkoholu - mějte spolujezdce, který se s vámi bude během cesty bavit a udržovat bdělost - naplánujte si častější zastávky max. po 150 km nebo třech hodinách jízdy - nespoléhejte se na životabudiče a různé energetické nápoje Spánek nelze šidit Ne náhodou prospíme třetinu života – spánek má totiž obrovský vliv na to, jak žijeme a přemýšlíme v oněch zbývajících dvou třetinách. Přesto se někteří domnívají že pokud spí méně, jsou produktivnější. Opak je ale pravdou. A to se nezmiňujeme o přerušovaném spánku. Dospělý jedinec potřebuje 7 – 9 hod spánku denně k tomu, aby přes den podal optimální výkon. Dospívající a studenti dokonce ještě delší čas. Při pokusu, kdy byl skupině mužů a žen na dva týdny omezen spánek na 4 - 6 hod, klesl jejich
duševní výkon na hodnotu srovnatelnou, jako když dva dny nespali vůbec. Znepokojující je především fakt, že ve fázi nejhorší výkonnosti testovaní tvrdili, že se cítí pouze mírně ospalí. Komu hrozí riziko Únava může běžně padnout na každého, ale kdo pracuje více než 60 hod týdně, zvyšuje riziko nehody o 40%. Tělo lidí, kteří pracují na směny, se nikdy takovému rytmu plně nepřizpůsobí, jelikož cyklus bdělost-spánek určuje světlo. Pracovníci nočních směn mají tendenci spát méně, než ostatní a podléhají spánku v autě již při cestě z práce. Alarmující je, že řidiči do 30 let věku, kteří tvoři přibližně čtvrtinu vlastníků řidičských oprávnění, mají na svědomí téměř dvě třetiny nehod zaviněných mikrospánkem. Pouze pětina dospívajících řidičů totiž spí optimálně dlouho. Dle statistik způsobí muži tři ze čtyř nehod, v nichž tvořil jako příčinu mikrospánek. Lidé s poruchami spánku tvoří až 15% populace, ale těm, kteří se neléčí, hrozí až sedminásobné riziko, že způsobí nehodu. Opilí nebo ospalí Rozeznat opilého řidiče od ospalého je velmi obtížné. Podle průzkumu uvedlo devět z deseti policistů, že zastavilo řidiče o němž byli přesvědčeni, že je pod vlivem alkoholu a nakonec se ukázalo, že je ospalý. Nebezpeční jsou ale svému okolí stejně! PO ZVÁNKY O DJINU D Ve dnech 27.-29. září se koná posezónní setkání na Lipně. Pestrý program mj. zahrnuje i velkou vyjížďku po území Rakouska. Zájemci se mohou přihlásit u pořadatelů k ubytování v pokojích či chatkách penzionu Vyhlídka na Přední Výtoni. V sobotu 12.října se koná orientační jízda „Hlubanský okruh“ u Podbořan od 10 h. Startovné činí 100,-Kč včetně oběda. Přihlášky předem u M.Hnátka na 603866928. Pavel Křovák
STOS LOVKA Tak co na to říkáte teď? Tvrdili o mně, že jsem dávno odepsaný. Všichni taky říkali, že to nejde. Tak jsme dokázali, že to jde. Vyrazili jsme na cestu. Projeli jsme Hedvábnou stezku. Přes patnáct tisíc kilometrů… Pak jsme se vydali na další, ještě delší cestu. Na cestu, kterou prý nejde uskutečnit. Na cestu Afrikou. Bylo nás víc a mně přibyl kolega. Víc bylo taky kilometrů. Přes dvacet tisíc… Do třetice všeho dobrého. Vydali jsme se do Jižní Ameriky. Šestnáct tisíc pět set sedmdesát osm kilometrů. Dokázal jsem ujet celkem přes dvaapadesát tisíc kilometrů na čtyřech kontinentech. Bez poruchy. Mimochodem, jmenuju se Egu. Jsem žlutý trabant. Peggy Kýrová
