6 / 2012
Společenství
Společenství 6/12
Vánoční „ Vírou
předem vychutnáváme poznání, které nás učiní blaženými v budoucím životě.“ sv. Tomáš Akvinský
OBSAH:
POŘAD BOHOSLUŽEB O VÁNOCÍCH …………………………………..2 PLÁNOVANÉ AKCE FARNOSTI…………………………………………..3 DON BOSCO V HAVÍŘOVĚ………………………………………………...16
WEB FARNOSTI S AKTUÁLNÍMI ZPRÁVAMI: WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ
Email:
[email protected] -1-
6 / 2012
Společenství
Úvod do vánočního Společenství „Skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem,“ vyznáváme o Pánu Ježíši každou neděli a o Slavnosti Narození Páně při těchto slovech poklekáme. Zaznívá-li v našem Vyznání víry „Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha“ jako zdůraznění skutečnosti Ježíšova pravého božství, možná bychom na podtržení jeho skutečného lidství také mohli dodat: „pravý člověk z pravého člověka, z pravé ženy“. Vezmeme-li pak v úvahu víru Církve, že Ježíšova matka byla z Boží milosti uchráněna jakékoliv poskvrny hříchu, tak z toho selským rozumem můžeme vyvodit, že pravé lidství je nedotčeno hříchem. Snad právě proto Marii, „obyčejnou“ a chudou ženu sklánějící se v betlémské stáji nad Dítětem, vzýváme jako Královnu všech svatých. „Rodičko Boží vznešená!“ Ne, že by byla nějakým „nad-člověkem“ či bohyní. Ona je pravým člověkem v celé své kráse, jak to Bůh zamýšlel při stvoření. Právě z ní přijal Kristus pravé lidství s veškerou svou důstojností. Skrze Krista, skrze Jeho milosrdenství se i my, kteří jsme tak často zasaženi hříchem, můžeme stávat pravými lidmi. Neboť Pán Ježíš je také skutečným Bohem. A „kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“ (Mk 2,7) Druhý vatikánský koncil prohlašuje, že „tajemství člověka se opravdu vyjasňuje jen v tajemství vtěleného Slova. […] Kristus, nový Adam, plně odhaluje člověka jemu samému a dává mu poznat vznešenost jeho povolání.“ (GS 22) Tajemství Vánoc, tajemství Vtělení, tajemství pokory a lásky Boží, tajemství důstojnosti lidství i s jeho slabostí, tajemství, před nímž nezbývá než pokleknout – u jeslí, u kříže, u nemocného člověka, u svatostánku… Přejeme Vám požehnané Vánoce plné úžasu nad tím, že On stal člověkem, a vděčností za to, že i nás chce pozvedat k pravému lidství… Vaši kněží o. Marcel a o. Karel
Pořad bohoslužeb o Vánocích 2012
Přejeme oba všem lidem dobré vůle radost z tak vzácného příchodu Božího Syna mezi nás a opravdovou lásku mezi lidmi. Vaši ThDr. Adámek Milan, farář, Mgr. Szymurda Jan, jáhen Bůh se skutečně stal člověkem ve svém Synu a narodil se z Panny Marie. Právě toto narození a později utrpení, smrt na kříži a vzkříšení je v lidských dějinách vrcholem Božího zjevení. Neviditelný Bůh se zjevil v Kristově viditelném lidství a zve nás k vykročení na cestu k němu, to je na cestu víry. Přejme si navzájem,ať letošní vánoční svátky prožívané v Roce víry naši víru rozmnoží, upevní a posílí. P. Karel a P. Jan ze Šumbarku -2-
6 / 2012 Plánované akce v naší farnosti
Společenství
úterý 25.12. jesličková pobožnost středa 26.12. vánoční koncert sobota 5.1. setkání členů živého růžence po mši sv. v knihovně čtvrtek 10.1. vzdělávání ve víře po mši sv. v knihovně čtvrtek 17.1. u sv. Anny – modlitba za bohoslovce. Vzájemné modlitby bohoslovců za farnost a nás za bohoslovce sobota 19.1. mše sv. za rodiny a děti naší farnosti, po mši sv. úklid kostela maminkami – 3. skupinka čtvrtek 24.1. vzdělávání ve víře sobota 2.2. setkání členů živého růžence po mši sv. v knihovně neděle 3.2. u sv. Markéty - modlitba za bohoslovce. Vzájemné modlitby bohoslovců za farnost a nás za bohoslovce čtvrtek 7.2. mše sv. u Anny a na Špluchově není. Ostatky sv. Jana Boska na Šumbarku sobota 16.2. mše sv. za rodiny a děti naší farnosti, po mši sv. úklid kostela maminkami – 3. skupinka čtvrtek 21.2. vzdělávání ve víře po mši sv. v knihovně čtvrtek 7.3. vzdělávání ve víře po mši sv. v knihovně sobota 2. 3. 9-16 hod duchovní obnova pro muže (věk 15-105 let), vede o. Vít Zatloukal sobota 9.3. 9-16 hod duchovní obnova pro ženy (věk 15-105 let), vede o. Vít Zatloukal středa 1.5. pouť farnosti vlakem na Cvilín
· Každou neděli před večerní mší sv. bude v kostele sv. Anny od 17 do 17.25 hod adorace. · Každou sobotu po prvním pátku v měsíci po mši sv. setkání členů živého růžence. · Každou 3. sobotu v měsíci bude sloužena mše sv. za rodiny a děti naší farnosti, pak úklid kostela 3. skupinou
Možnost získání plnomocných odpustů v Roce víry v ostravskoopavské diecézi Během celého Roku víry v katedrále v Ostravě, v konkatedrále v Opavě a na následujících poutních místech: Frýdek, Zlaté Hory – Panna Maria Pomocná, Cvilín a Hrabině – pokaždé, když formou pouti věřící navštíví tato místa a zúčastní se mše svaté nebo se alespoň zdrží k rozjímání zakončenému modlitbou Otče náš, vyznáním víry a modlitbou k Panně Marii, apoštolům či patronům daného místa. V ostatních kostelích při patrociniu a výročí posvěcení a o liturgických slavnostech: Narození Páně, Matky Boží P. Marie, Zjevení Páně, Zmrtvýchvstání Páně, Nanebevstoupení Páně, Seslání Ducha svatého, Těla a krve Páně, Neposkvrněného početí Panny Marie, Nanebevzetí Panny Marie, sv. Josefa, sv. Petra a Pavla, sv. Cyrila a Metoděje, sv. Václava a svaté Hedviky. Věřící se v těchto dnech zúčastní eucharistie nebo modlitby breviáře a vyzná svou víru. Pro získání odpustků je kromě výše uvedeného vždy potřeba splnit obvyklé podmínky: s upřímnou lítostí vyznat své hříchy ve svátosti smíření, přistoupit k eucharistii, pomodlit se na úmysl Svatého otce a nemít zalíbení v žádném, ani lehkém hříchu.
-3-
6 / 2012 Tříkrálová sbírka
Společenství
Základním prvkem Tříkrálové sbírky jsou koledníci, kteří chodí v přestrojení za Tři krále koledovat okolo připomínky Tří králů (6. ledna). Koledníci chodí dům od domu, koledují a značí dveře domů symbolickým K+M+B. Během koledování rozdávají kalendáříky a cukříky. Charitní tříkráloví koledníci jsou rozeznatelní podle plastových kasiček s logem Charity a na vyžádání se mohou prokázat průkazkou/plnou mocí. Základem sbírky je tedy koledování dům od domu a v ulicích. Prosím dobrovolníky na Tříkrálovou sbírku, starší 15 let, aby se přišli nahlásit do konce roku do sakristie. Výtěžek půjde hlavně na oblastní charitu Český Těšín (kam patří také náš Havířov), na projekty diecézní charity a malá část je určena pro potřebné do zahraničí.
POZVÁNKA NA VÁNOČNÍ KONCERT Ti, kdo byli na listopadovém koncertu duchovní hudby, mi snad dají za pravdu, že hudba (a zvláště ta duchovní) má takovou moc, že své starosti a problémy dokážeme nechat za kostelními dveřmi a pokud už je vezmeme dovnitř, svěříme je Pánu a hned je nám lépe. A tak vás srdečně zveme na Vánoční koncert v kostele sv. Anny 26. prosince v 15 hodin. Zveme nejen pravidelné návštěvníky našich koncertů, ale celou farní rodinu. Na programu letos nebude obvyklá Rybova Česká mše vánoční, ale myslím, že nemusíte být zklamaní, protože je připraven moc pěkný program s duchovní hudbou, vánočními melodiemi a koledami. Vystoupí ženský pěvecký sbor Canticorum pod vedením Vítězslava Soukupa, sbor Meandry s dirigentkou a zpěvačkou Oldřiškou Honsovou, zpívat budou také Magda Bártková a Soňa Jungová, na trubku zahraje Jiří Soukup, na housle malý Jeník Tomis a samozřejmě počítáme s tím, že si několik vánočních koled zazpíváme všichni společně. Tak pokud nemáte na Štěpána rodinnou sešlost a obejdete se bez televize, udělejte si odpolední procházku a přijďte. Vstupné je dobrovolné. Za organizátory vás ze srdce zve a požehnané Vánoce přeje Alena Nečasová.
Úklid kostela sv. Anny Zajišťovala jej stále jedna skupinka každou sobotu po ranní mši sv. Od září se zapojila mládež a uklízí kostel každý 2. pátek v měsíci. Od ledna se vytvoří další skupinka, která by uklízela kostel každou 3. sobotu v měsíci. Takže pro přehlednost: 1. skupinka – stávající skupinka, která od ledna uklízí 1. a 4. sobotu v měsíci 2. skupinka – mládež - 2. pátek v měsíci 3. skupinka – maminky a všichni, kdo chtějí začít uklízet - 3. sobota v měsíci Moc všem děkuji. Hana Svobodová
Kostel sv. Jana Bosca hledá varhaníka! Nenajde se mezi farníky varhaník nebo klavírista (muž či žena), který by mohl hrát při bohoslužbách v kostele sv. Jana Boska na Šumbarku? Informace ráda poskytne Jana Reichenbachová (
[email protected]).
-4-
6 / 2012
Společenství
ZPRÁVY A OZNÁMENÍ - Slavnost v Bludovicích - Slavnostní bohoslužbou v neděli 18. listopadu si farníci i hosté připomněli 220. výročí posvěcení bludovického chrámu sv. Markéty. Mši sv. celebroval Mons. Adam Rucki společně s o. Marcelem za účasti mnoha věřících. V promluvě vyzdvihl důležitost Ducha Božího při každodenní činnosti křesťana a vzpomněl i rozhodující okamžiky svého života. Liturgii doprovodil krásným zpěvem sbor a letošní „krmáš“ byl zakončen v opravované farní budově při koláčcích a čaji. Návštěvníci mohli shlédnout připravenou výstavku fotografií z historie i současnosti kostela a fary. - Slavnost Krista Krále - Je dnem římskokatolického liturgického kalendáře, který připadá na poslední, tedy 34. neděli v liturgickém mezidobí. Tuto slavnost zavedl papež Pius XI. Encyklikou „Quas primas“ 11. prosince 1925 jako vyvrcholení Jubilea, které se toho roku slavilo. Encyklika osvětluje Kristovu královskou vládu, která potvrzuje také povinnost katolíků dělat všechno, co je v jejich moci, aby bylo dosaženo tohoto ideálního stavu. „Je povinností, aby svou aktivitou a činností urychlovali tento návrat (Kristova království).“ /Quas primas/ V tomto duchu se 24. listopadu v kostele sv. Anny uskutečnil koncert duchovní hudby. V zaplněném chrámu vystoupil Ženský pěvecký sbor Canticorum, Akademický sbor Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava a havířovský dětský sbor Skřivánek, který sklidil ohromný potlesk. V programu zazněla také varhanní hudba v podání Marty Wierzgon a sólový zpěv Oldřišky Honsové a Martina Dubce. V úvodním slově přivítal návštěvníky o. Marcel a přítomným také osvětlil význam doby adventní, který je časem zastavení, ztišení a očekávání příchodu Božího Syna... - Rok víry - Ve spolupráci se sousední žilinskou diecézí budou pracovníci ostravskoopavského biskupství přinášet krátké duchovní úvahy k Roku víry. Slovenští kolegové naplánovali celkem 60 zamyšlení, které mají věřící aktivovat k jeho hlubšímu prožití. Rubriku nazvali „aktivizačník“ a najdeme ji na webových stránkách – www.doo.cz. - PF 2013 - Havířovským farníkům a čtenářům „Společenství“, malým i velkým a všem našim kněžím přejeme radostné Vánoce a hojnost Božího požehnání v novém roce. Z. K.
ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRKVE I. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny Čl. 488 – „Bůh poslal svého Syna“ (Gal 4,4), chtěl však svobodnou spolupráci tvora, aby mu dal tělo. Kvůli tomu Bůh od věčnosti vyvolil za matku svého Syna jednu izraelskou dceru, židovskou dívku z Nazareta v Galileji „pannu zasnoubenou s mužem jménem Josefa z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria“ (Lk 1,26-27). „Otec milosrdenství však chtěl, aby vtělení předcházel souhlas předurčené matky, aby tak jako kdysi žena přispěla ke smrti, žena přispěla i k životu.“ Čl. 490 – K tomu, aby Maria byla matkou Spasitele, „byla od Boha obdařena dary hodnými tak velkého úkolu“. Anděl Gabriel ji při zvěstování zdraví jako „milostiplnou“ (Lk 1,28). Aby mohla dát svobodný souhlas své víry ke svému vyvolení, které jí bylo oznámeno, bylo třeba, aby byla cele nesena Boží milostí. Čl. 495 – Maria, nazývaná v evangeliích „Ježíšovou matkou“ (Jan 2,1; 19,25), ještě před narozením svého Syna je z vnuknutí Ducha svatého pozdravena jako „matka mého Pána“ -5-
6 / 2012
Společenství
(Lk 1,43). Vždyť ten, kterého počala z Ducha svatého a který se stal skutečně jejím synem, není nikdo jiný než věčný Syn Otce, druhá osoba Nejsvětější Trojice. Církev vyznává, že Maria je skutečně Bohorodička („Theotokos“). II. Tajemství Ježíšova dětství a života Čl. 522 – Příchod Božího Syna na zem je tak významná událost, že ji Bůh chtěl připravovat po staletí. Obřady a oběti, obrazy a symboly „dřívější smlouvy“ (Žid 9,15); to vše Bůh zaměřuje ke Kristu; ohlašuje ho ústy proroků, kteří vystupují v Izraeli; probouzí i jinde, v srdcích pohanů, nejasnou předtuchu tohoto příchodu. Čl. 528 – Zjevením Páně (Epifanie) je vyjevením Ježíše jako Mesiáše Izraele, Božího Syna a Spasitele světa. Oslavuje spolu s Ježíšovým křtem v Jordáně a se svatbou v Káně i klanění, kterého se Ježíši dostává od „mudrců“, přicházejících z východu. V těchto „mudrcích“, kteří zastupují okolní pohanská náboženství, vidí evangelium prvotiny národů, které skrze vtělení přijímají radostnou zvěst o spáse. Příchod mudrců do Jeruzaléma, aby se poklonili židovskému králi, ukazuje, že v mesiášském světle Davidovy hvězdy hledají v Izraeli toho, který bude králem národů. Jejich příchod naznačuje, že pohané nemohou poznat Ježíše a klanět se mu jako Božímu Synu a Spasiteli světa, aniž se obrátí na Židy a aniž od nich přijmou mesiášské zaslíbení, jak je obsaženo ve Starém zákoně. Zjevení Páně (Epifanie) ukazuje, že „velké množství národů“ vstupuje „do rodiny patriarchů“ a získává tím důstojnost Izraele. Čl. 529 – Obětování Ježíše v chrámě nám ho ukazuje jako prvorozence, který patří Pánu. V Simeonovi a Anně je celé očekávání Izraele, který přichází na setkání se svým Spasitelem (byzantská tradice tuto událost tak nazývá). Ježíš je tak uznán za dlouho očekávaného Mesiáše, za „světlo pohanů“ a „slávu Izraele“, ale také za „znamení, kterému se bude odporovat“. Meč bolesti, předpověděný Marii, ohlašuje tuto jinou, dokonalou a jedinečnou oběť na kříži, která dá spásu, „kterou Bůh připravil přede všemi národy“.
PŘEČETLI JSME… „Až za hranice“ /Život a spiritualita Malé sestry Magdaleny/ - Angelika Daikerová, vydalo Karmelitánské nakladatelství v r. 2005. V úvodním slovu k českému vydání Kateřina Lochmanová přibližuje také autorku knihy. Malá sestra Magdalena, přestože je u nás skoro neznámá, patří vedle papeže bl. Jana Pavla II. a matky Terezy k významným postavám církve 20. století. Marie Magdaléna Hutinová se narodila 26. dubna 1898 v Paříži jako poslední ze šesti dětí. V raném mládí navštěvovala církevní školy mj. také ve Španělsku a Itálii. Oba rodiče byli silně věřící a zejména otec, bývalý vojenský lékař, ji velmi ovlivnil svou velkou obětavosti k lidem. Rovněž jí předal lásku k arabským zemím i k muslimům, a to vše rozhodujícím způsobem nastínilo její další život. Rodičovská výchova, sociální cítění a později seznámení se s životem Karla de Foucoulda a jeho spiritualitou ji přivedly k úmyslu zvolit si zasvěcení Bohu. Nejprve nastupuje do noviciátu, ale po jisté době nabyla utvrzení, že ji Bůh posílá jinam. Po schválení církevní autoritou se odhodlá odejít do Afriky a nastupuje svou novou cestu. Začíná se dvěma sestrami, bez prostředků v neznámém prostředí a těžkých podmínkách pouště. Zpočátku se věnují výhradně kočovníkům a muslimskému obyvatelstvu, později v r. 1946 při exerciciích v Ste Baume nabývá jistotu, že působení Fraternity se musí rozšířit po celém světě a být univerzální. V centru jejího zájmu jsou lidé opomíjení, stojící na okraji -6-
6 / 2012
Společenství
společnosti, mezi prvními jsou to Rómové ve svých táborech. Další skupinky Malých sester Ježíšových odcházejí do Libanonu, Sýrie a Jordánska. Magdalena se spolusestrami se dostane i do osady malomocných v Kamerunu a také ke kmeni Pygmejů. Cestují do Brazílie, Argentiny, Peru a Chile a všude hledají chudé a potřebné. Vydávají se po stopách křováků v africkém Kongu, za australskými domorodci a také do Malajsie a na Srí Lancu. Spolu s P. Volliaumem, který byl zakladatelem Malých bratří Ježíšových i jejím duchovním vůdcem, se vydává na Aljašku, kde zakládá první severoamerickou fraternitu. Její misionářské cesty míří i do zemí Orientu – do Egypta, Iráku a Iránu a dále do Indie a Vietnamu. Dostaly se do Turecka, Pakistánu a nakonec i do Číny. Malé skupinky působí také v Maroku, Somálsku, Nigeru a Čadu. Své místo si Malé sestry Ježíšovy našly na území Koreje a Filipín a Japonska. Jejich přítomnost je známá i zemích Latinské Ameriky Všude kam pronikly, přinášejí nuzným útěchu a pomoc. V zemích ohrožených válkou pomáhají lidem čelit strachu, zoufalství a hrozbě smrti. Svou blízkost nabízejí potřebným i v tzv. vyspělých zemích - Německu a Švýcarsku, kde sestry žijí spolu s vězeňkyněmi. V r. 1949 se v doprovodu vydává na měsíční pouť do Beni Abbes, navštěvuje místo poustevny na území Tuarégů na Sahaře, v níž žil a modlil se bratr Karel de Foucould. Navštěvují jeho hrob v El Goléu, který se stal poutním místem. Pro malou sestru Magdalenu je to velmi silný zážitek, cítí se být ozvěnou jeho hlasu, po dvacet let byl jejím inspirátorem a učitelem. Právě zde zapisuje tři hlavní pilíře komunitního života: I. - Fraternita je zaměřena kontemplativně, a to nikoli teoreticky, ale v konkrétním životě, II. - Je tvořena pro chudé a ukřivděné, kteří žijí po celém světě nejen ve vzdálených krajích. III. - Je kongregací dělnic, které si vydělávají na chléb prací vlastních rukou a žijí v týchž sociálních podmínkách jako dělníci. Ležel jí na srdci také osud lidí v zemích za železnou oponou, v r. 1956 se vydává inkognito na východ Evropy, navštěvuje i Sovětský svaz, kde navázala řadu přátelství. Zemřela 6. listopadu v r. 1989 a je zvláštní, že právě v den jejího pohřbu padá „berlínská zeď“ - symbol rozdělení. Hluboko v srdci měla vtištěna slova bratra Karla – „Jít tam, kam by nikdo jiný nešel … ke ztraceným ovcím…, k těm, co jsou bez pastýře, o něž se nikdo nezajímá a jež nám Pán zvláštním způsobem svěřil…“ Byla přesvědčena, že všude ve světě žijí lidé znevýhodnění a pohrdaní, kteří potřebují zakusit Lásku a Světlo Kristovo… Z. K. CESTA DO BETLÉMA Bohuslav Reynek Má Paní, podivně byla jsi na pouti s Josefem, nikde vás nechtěli přijmouti, a tys již, tak těžká, nemohla dále… Skryla vás posléze tmavá stáj v skále(vlahý chléve, dýšící senem, slámou povystlaný, Útulku útulný oslat, ovec, Josefa i Panny, A nad ním rozpjatá obloha tmavá, hvězd plničká, Zda se má uštvaná duše brzy vás nedočká?), a tys tam Boha porodila, sladce světu skryta. Ó, jaká chvíle, vroucně tichosti sytá, Chvíle, jež hřává snad v srdcích nehněvným tvorům,
Kuřatům, vrabcům, veselým myškám; oslu a volu, již na vás se dívali, na Boha dýchali - Ó, Paní, dobřes uchýlila se k nim do skály – a dívali se velikýma očima a dýchali ústy velikými na Ježíška vlaze, mileji než kadidlové dýmy. Porodilas ho do slámy a sena Pastýře krále. Porodila jsi ho v dobré, skryté skále… Rodičko Boží, ustrň se, cestou již nemohu dále…
-7-
6 / 2012 NEJKRÁSNĚJŠÍ VÁNOČNÍ PÍSEŇ
Společenství
V malé vesničce jménem Obendorf, která leží v Rakousku, žil kněz, otec Moor. Právě uděloval dětem z farního sboru poslední ponaučení o tom, jak mají o Štědrém večeru zpívat. Pod klenbou se šířilo veselé štěbetání a chichotání. „Klid, buďte zticha. Začínáme!“ Ale jak otec Moor zmáčkl klávesy, z útrob varhan vyšly podivné zvuky, a pak zas a znovu. „To je divné,“ zakroutil hlavou mladý kněz. Otevřel dvířka a z těla varhan vyběhlo deset nebo dvacet myší, jako když do nich střelí, a za nimi kočka. Chudák otec Moor. Co teď? Varhanní měch byl na několika místech prohryzaný. „No nic, obejdeme se bez varhan,“ pomyslel si. Jenomže děti se vrhly za myší rodinou a kočkou a v kostele nezůstala ani noha. Varhany jsou poničené a sbor se mu rozprchl. Takhle vánoční písně těžko nazkoušejí. Otec Moor byl bezradný. Právě když odevzdaně klečel před hlavním oltářem, vzpomněl si na svého přítele Franze Grubera, který učil v místní škole. Nejenže to byl slušný varhaník, ale také uměl dobře hrát na kytaru. Když otec Moor zaklepal na jeho dveře, Franz Gruber opravoval školní práce při chabém světle lucerny. „Musím vymyslet něco nového na půlnoční mši. Nějakou jednoduchou písničku, při které bys mě mohl doprovázet na kytaru. Už jsem dal dohromady text. Teď bych jen potřeboval, abys k němu složil hudbu… Ale rychle, prosím tě, spěchá to!“ Jakmile za otcem Moorem zapadly dveře, vzal Gruber do ruky kytaru, prohlédl si text a začal hledat vhodnou melodii. Byla tichá noc a sněhové vločky jako by se zastavily u jeho oken, aby si tu píseň mohly lépe poslechnout. Přesně o půlnoci 24. prosince 1818 byl farní kostel plný věřících. Hlavní oltář zářil do tmy ve světle lampiček a svíček. Otec Moor sloužil mši. Když slovy Lukášova evangelia oznámil narození Spasitele, zamířil s mistrem Gruberem k jesličkám a rozechvělým hlasem zanotovali: „Stille Nacht, heilige Nacht (Tichá noc, přesvatá noc).“ Píseň dozněla a v kostele zavládlo ticho. Ale vzápětí ji s nimi opakovala Ježíškovi celá vesnice jako zástup andělů, o kterém se píše v evangeliu podle Lukáše. A od té doby se tato píseň zpívá nejen v Obendorfu, ale po celém světě. Stala se jednou z nejoblíbenějších vánočních písní. A co otec Moor a Franz Gruber? Žádný z nich neměl čas si uvědomit, jak velký dar dali světu bez nároku na odměnu. Z knihy Bruna Ferrero „Vánoční příběhy pro potěchu duše“
JAK TO BYLO DOOPRAVDY S OSLÍKEM A VOLEM Tohoto večera se muži špatně usínalo. Tížilo ho pomyšlení, že má ráno odvést oslíka s volkem na jatka. Měl je rád, byl jim vděčný za věrné služby a chtěl by jim dopřát přirozenou smrt. Ale už k ničemu nebyli. Na zorání pole a dovezení dříví z lesa si bude muset pořídit nová zvířata. Snadno se neusínalo ani oslovi s volem Cítili se vyčerpaní životem stráveným dřinou a navíc byl té noci cítit zvláštní neklid. Něco se stane, tím si byli jisti, a za nic na světě si nepřáli, aby do toho byli také zataženi. Zažili toho za svůj dlouhý život hodně, ale většinou nic dobrého: loupení, násilí, rabování – všechno pro ně znamenalo jen další dřinu a bití. Ochotně a poslušně přijímali nové pány a svůj další osud. Jestli má k něčemu dojít, jen ať se to netýká jich, protože neměli sílu snášet další trápení. Ale jak to tak bývá, stane se přesně to, čeho se jeden bojí. Dveře od chléva se tiše otevřely a neviditelná ruka je vyvedla ven, pod nebe zářící hvězdami a do hrozné zimy. Kam je povede? Jaká nevděčná práce je asi čeká? V noci je jiná, než nevděčná a nebezpečná práce čekat ani nemůže: jen dřina a bolest. Ruka je vedla až do malé jeskyňky osvětlené svíčkou. Dovedla je k jeslím. Obě zvířata se podivila. Ještě nikdy jim v noci nedávali krmení. A udivila se ještě víc, když v jeslích uviděla ležet čerstvě narozené lidské mládě. Co jen tu -8-
6 / 2012
Společenství
můžou od nich dvou chtít? Zvířata se po sobě podívala. Že by ta práce nebyla tak hrozná, jak se obávala? Volek s oslem viděli, jak se k dítěti sklání muž a snaží se ho zahřát dechem. Třebaže to byla jen zvířata, hned pochopila, co je třeba. Odstrčila Josefa stranou a sklonila hlavy k nemluvněti. Bylo tak krásné a bezbranné, že dojalo i jejich okoralá srdce. Zahřívala ho dechem, který se v mrazivém vzduchu srážel jako pára. Dítě otevřelo oči a dívalo se na ně. „Teď se rozpláče,“ říkala si zvířata, „leklo se, protože jsme tak škaredé…“ Dítě si je však pobaveně prohlíželo, jako by je znalo odedávna, usmálo se a dokonce – což novorozenci nedělají – se rozesmálo, jako když se rozezvoní malé zvonečky nebo když noční vlna ošplíchne stříbřitý břeh. „On se směje!“ otočil se Josef k Marii, „jak je to možné?“ Maria mlčela. Věděla, že je to jen první z divů, které její syn učiní. Pak ukázala na zvířata: „To je jejich zásluha, je na ně legrační pohled.“ Ať byli vůl s oslem směšní, nebo ne, byli každopádně šťastní. Ještě nikdy jim lidé nepřiznali žádnou zásluhu, nikdy nikoho nerozesmáli. Nikoho nezahřívali dechem a nikdy po nich lidé nechtěli tak snadnou práci. Byla to pro ně noc plná radosti. Proto na ně asi všechna ostatní zvířata v chlévě, kam se k ránu vrátili, hleděla s obdivem. Radost navrací mládí a šťastné srdce dodává tělu sílu. Dokonce se cestou domů z bujnosti rozeběhli. Když muž vešel do chléva, aby ty dva odvedl na jatka, nestačil se divit. Zvířata neležela těžce na slámě jako obvykle, ale stála a nohy jim jen hrály. Srst se jim leskla – jedním slovem, oslík s volkem byli jako vyměnění. Navíc se po něm dívali, jako by ho chtěli varovat: „Dobře si to rozmysli, jak s námi naložíš!“ Samozřejmě je na jatka neodvedl. Sloužili mu věrně ještě dlouhá léta. Celou tu dobu si muž lámal hlavu, jak je možné, že mu oslík s volkem přes noc omládli. /Z knihy Piera Gribaudi „Příběhy vánoční noci“/
********************* CESTA „VÁNOČNÍM MĚSTEČKEM“ V Radničních listech jsme si přečetli nabídku CSM k výrobě adventních věnců, a tak jsme v sobotní odpoledne vyrazili k salesiánům do centra. Tam se Ondra rázně chytil prvního úkolu, oplést korpus věnce chvojím. Byl trochu víc košatý, místy prosvítala bílá místa, ale jinak parádní... Vystoupali jsme po schodech do dílničky k další fázi výroby - ke zdobení věnce. I tady se náš školák „vyřádil“, vybíral svíčky (k dispozici zůstaly už jen modré) a jiné ozdůbky - stříbrně hvězdičky a mnoho všelijakých přírodnin - plátky sušených jablíček, šišky a ořechy a bukvice (byla to pestrá směsice...). Výsledek dosti zdařilý. Ještě zbývá vše přilepit lepící pistolí, při čemž nám ochotně pomohly vedoucí kroužků a přidaly i milé slovo na cestu. Vydali jsme se s naším adventním věncem domů a už se těšili, jak zítra zapálíme první svíčku k večerní modlitbě. Procházeli jsme náměstím Republiky na autobus, přesněji prodírali jsme se mezi lidmi shromážděnými ve „vánočním městečku“. Všude kolem stánky a stánky, na pódiu zněla jásavá hudba. Všichni čekají na rozsvícení vánočního stromu a ohňostroj! Na křižovatce se nedalo vůbec projít, stále se valily další a další davy. (Docela děsivé...) Člověk je tvor společenský, má potřebu slavit, radovat se. Ale blýskavá světýlka jeho touhu po radosti a štěstí nenaplní... A to je výzva pro nás křesťany, pomáhat druhým lidem najít cestu ke Světlu Božímu, k pravé radosti, cestu ke Kristu... Z. K.
-9-
6 / 2012 Svět končí
Společenství
Asi jste to taky zaslechli, nelze se tomu vyhnout. 21. 12. 2012 měl nastat konec světa, nejen podle starých Mayů, ale také podle nejrůznější médií, senzibilů, pseudovědců a rádoby mystiků. Hovoří o tom naši sousedé, příbuzní a spolupracovníci. Někteří dokonce konají a nakupují do zásoby. Jedni potraviny, druzí vánoční dárky, aby je mohli nadělit ještě před očekávanou apokalypsou. Její datum je jednoznačné, mění se jen konkrétní provedení. Vypadne elektrická energie nebo dokonce „všechny“ energie, zahalí nás tma a „galaktická prázdnota“. Mají být úkazy na nebi a svět, jak ho známe, se rozplyne v chaosu. Všichni mají pravdu. Svět končí. Ten svět, který se po staletí řídil lidskými pravidly a krvavým účetnictvím „oko za oko, zub za zub“, postavený na síle, moci a úspěchu, neodvratně zmizel v propadlišti dějin. Od chvíle, kdy na nebi zaplála hvězda a do tohoto světa se zrodil Ježíš v betlémské stáji, se již jedná o docela jiný svět. To malé bezmocné dítě ho proměnilo. Od jeho příchodu započala nová, úplně odlišná éra v životě člověka. Zákon síly nahradilo přikázání lásky a nemilosrdná účetní pravidla přepsaly paradoxy blahoslavenství. Náhle je všechno jinak; se starým světem to nemá mnoho společného. Přivítejme i my tento konec světa. Pozvedněme oči k nebi a pátrejme mezi hvězdami nikoli po příznacích apokalypsy, nýbrž po té jediné hvězdě, jež ohlašuje Kristův příchod. Možná že spatříme i odlesk jejich paprsků na křídlech andělů, kteří budou znovu zpívat své GLORIA IN EXCELSIS DEO. A možná dojde i na POKOJ LIDEM DOBRÉ VŮLE (pokud ovšem budou o tento pokoj stát více než o efektní slabomyslná „proroctví“). -ok-
Živý růženec v naší farnosti V současné době působí v naší farnosti 6 modlitebních společenství Živého růžence. Každá skupinka má 20 členů, kteří se denně modlí jednotlivá tajemství s půlměsíčními nebo měsíčními obměnami. Jednotliví vedoucí „růží“ dbají na to, aby byla zajištěna denní modlitba jednotlivých desátků. Pokud se někdo z členů „růže“ desátek modlit nemůže nebo zemře, odpovědnost přechází na vedoucí skupin, kteří musí zajistit náhradu. Povinností vedoucích „růží“ je také zajistit setkání s malým občerstvením po mši svaté v knihovně, kde se v přátelském duchu scházíme a prožíváme živé společenství. Mše svaté za živé a zemřelé členy Živého růžence bývají obvykle první sobotu v měsíci. I. skupina ved. Alena Adamová II. skupina ved. Jana Adámková III. skupina ved. Miluše Žáčková IV.skupina ved. František Juračka V.skupina ved. Marie Uradníková VI.skupina ved. Irena Světničková Termíny mší svatých obětovaných za živé a zemřelé členy Živého růžence a skupina zajišťující občerstvení: 5. ledna 4. skup. 6. července 4. skup. 2. února 5. skup. 3. srpna 5. skup. 2. března 6. skup. 7. září 6. skup. 6. dubna 1. skup. 5. října 1. skup. 4. května 2. skup. 2. listopadu 2. skup. 8. června 3. skup. 7. prosince 3. skup. Na mši svatou a na setkání v knihovně zveme všechny věřící, i ty, kteří do žádné skupiny nepatří.
- 10 -
6 / 2012 Svědectví biřmovance
Společenství
Někteří, a zejména to zaznívá z úst našich politiků, tvrdí, že „ďábel se skrývá v detailech.“ Nejsem politik, který má zřejmě více příležitostí setkat se s pokušením a jeho původcem, než běžný smrtelník, ale domnívám se, že ti, co to tvrdí, nemají pravdu, že naopak to jsou ony malé věci, ty každodenní drobné a téměř nezřetelné a nepoznatelné události, situace a skutečnosti, ve kterých se skrývá Duch Boží a ve kterých se nám dává poznat. Konečně, není to zase tak udivující, když si uvědomíme, že Bůh a tedy i Duch Svatý jsou obsaženi ve všem hmotném a nehmotném, jež tvoří náš svět. Jenom si to asi nedokážeme uvědomit, nebo možná ve své pýše připustit. Každý den miliony lidí v naději očekávají zázraky potvrzující Boží milost, jeho existenci anebo vyslyšení pronesených modliteb. Každý den se očekávají události v podstatě Starozákonní velikosti, které by nás, nevěřící Tomáše a pochybovače, jednou provždy přesvědčily o tom, že Bůh, ten Trojjediný a naprosto dokonalý Pán světa, skutečně existuje. Jenomže takových důkazů je jako šafránu, zejména pak takových, které udeří přes nos všechny bez rozdílu a nejdou ani zpochybnit, ani „okecat.“ Ptejme se ale, jestli Bůh potřebuje před námi takto manifestovat svoji existenci. Vždyť ani silný a vyrovnaný člověk nemusí na potkání každému předvádět svoji sílu nebo spisovatel nemusí popisovat ubrousky v restauraci střípky svých mouder, aby všichni věděli, s kým mají tu čest. To, že ale takové důkazy nejsou příliš časté, neznamená, že neexistují jiné. Jsou to ale důkazy, v nichž nám dá možnost spatřit Boží dílo jen naše víra. Co jiného, než zázrak a působení Boží moci, jejímž vykonavatelem je právě Duch Svatý, je třeba záchrana lidského života nebo zdraví, obrácení člověka balancujícího na hraně zákona nebo překročícího již tuto hranu. Co jiného než takový důkaz, je i svět, který nás obklopuje? (Opravdu, nemám problém s evoluční teorií, jenom odmítám věřit, že já a vše živé jsme jen důsledkem toho, že do shluku bílkovin udeřil nahodilý blesk...) Takže pokud existují i další důkazy působení Ducha Svatého, pak se musí nacházet i v naší farnosti, což má být hlavní záběr této práce. Přemýšlel jsem nad tímto zadáním dlouho a poctivě a také se rozhlížel kolem sebe. Havířovská farnost je velká a tomu odpovídá i účast na bohoslužbách. Vypovídá to ale o působení Ducha Svatého mezi farníky? Ne tak docela. Je třeba se podívat jinam. Jednou, bylo to před adventem, jsme byli v centru Dona Boska v Havířově se ženou a synem vyrábět adventní věnec. Upřímně se mohu vyznat z toho, že se mi do té „zábavy“ zrovna moc nechtělo. Dílem za to mohla moje lenost a dílem obavy z dalšího případného konfliktu s mým synem, který byl v té době obzvláště složitý na zvládnutí. Nejraději ze všeho bych tedy nedělal asi nic, ale to mi nebylo přáno. Výsledkem bylo, že jsem nakonec obklopen mými blízkými a spoustou dalších lidí (dospělých i dětí) seděl na lavici a vyráběl adventní věnec. Viděl jsem tam děti, jejichž rodiče na tom ani zdaleka nejsou tak dobře jako rodiče mého syna (tím myslím mě a moji ženu). Některé z těch dětí evidentně patřily do kategorie problémových, tedy těch, kteří se v dospělosti pravděpodobně ocitnou přede mnou v mém zaměstnání. Dospělí, kteří tam byli a na vše dohlíželi, ale v nich nic takového neviděli. Pro ně to byly jen děti. Možná rozjívené, ale pořád děti. Nic víc, nic míň. Žádný odsudek, žádná nálepka ani postranně vzbuzený úšklebek. To mě zaujalo a já začal obcházet celé centrum a číst a prohlížet si nástěnky a všechny možné vývěsky. Otevřel se přede mnou naprosto uchvacující pohled na vpravdě monumentální Boží dílo vytvářené nezištnou prací maličkých, nepatrných a nevýznamných lidí (viděno pohledem dnešního světa) a já konečně pochopil, co je myšleno těmi posledními, kteří budou první, a proč je chudým duchem zaslíbeno Království nebeské. - 11 -
6 / 2012
Společenství
Pak jsem se účastnil (byla to sobota večer) bohoslužby v kapli centra. Byla malá a ošuntělá. Nic výstavního, nic světaborného, s vydýchaným vzduchem a spoustou lidí, zejména starých, kteří obývají blízké okolí. V průběhu mše usnul můj syn a já ho držel celou tu dobu v náručí. Pronesl se mi. Přesto jsem neodešel. Zůstal jsem tam, protože to, co mě tam drželo, bylo mnohem důležitější než to, že ta kaple nebyla výstavně vybavená, že v ní bylo přetopeno a vydýcháno a že můj syn vážil jako pytel vápna. Byl to zvláštní pocit, který jsem tehdy ještě nedokázal rozkódovat. Díval jsem se na lidi sedící na židlích v řadách za sebou a poznával mezi nimi ty, kteří se ještě před chvílí tam nahoře v centru věnovali dětem. Nyní byli tady a s ostatními se modlili a velebili Hospodina. A ON v tom společenství byl přítomen ... Nedalo mi to spát. No, popravdě, já usnu i vestoje, ale žádné jiné úsloví, blížící se významově tomu, co chci vyjádřit, mě nenapadá. Někdy v té době asi došlo k té změně. Ne kolem mě, ale ve mně. Možná jsem začal přípravu k biřmování kvůli mé ženě, jejíž nejčastější výčitkou bylo „nedostatečné sdílení se“, ale nyní jí procházím a hodlám úspěšně završit, kvůli sobě! Duch Svatý skutečně v Havířovské farnosti působí a působil tehdy asi i na mě, protože jsem přišel o vnitřní blok, možná mentální rezervaci, kterou jsem ke své víře zaujímal. Z „oni“ se stalo „my.“ Možná nejsem tak oddaný služebník, jako ti, které ve farnosti potkávám, a nemodlím se tak často a vroucně jako oni (a jak bych měl), ale první myšlenka každého dne už u mě patří Bohu, stejně jako ta poslední, když večer uléhám do lůžka. Jsou věci a myšlenky, které jsem dříve neřešil a u kterých nyní prosím o ochranu před pekelným ohněm. I časový odstup od jednotlivých svátostí smíření doznal změny. Z 52 týdnů na 6 ... Poslední ranou mé pýše byly letošní Velikonoce. Na rozdíl od jiných, na tyto svátky jsem se tentokrát vysloveně těšil a opravdu jsem si je užil. Když o Zeleném čtvrtku došlo k tomu, že jsem byl vybrán mezi ty, kterým pan kaplan jako Ježíš omýval nohy, pocítil jsem neskutečně hluboký duchovní rozměr toho úkonu a pak odcházel do lavice naplněný úctou a pokorou. Nebyl jsem hoden tam být a cítil jsem se tím nejposlednějším z vhodných kandidátů, ale byl jsem tam, zažil to a změnilo mě to navždy. Bohu díky! biřmovanec A. ***************************
A léta běží vážení…. V roce 1965 vznikl při kostele sv. Anny mužský pěvecký sbor. Byli jsme nadšení mladíci, tak kolem pětadvacítky, a měli jsme velkou chuť něco pro církev dělat. Po vzoru sv. Jana Boska, který začal své dílo ve věku 26-ti let 8. prosince1841 tím, že vše svěřil Panně Marii, rozhodli jsme se také svěřit náš sbor Panně Marii formou zasvěcení, které každý rok obnovujeme. A tak také letos jsme 8. prosince obnovili své pravidelné zasvěcení po ranní mši svaté v kostele sv. Jana Boska na Šumbarku. V přímluvách jsme děkovali a prosili za naší církev v Havířově a za ty z nás, kteří nás předešli na věčnost. Teď je nám už dost přes sedmdesát a „léta běží..“, ale to nás neodradí, držíme partu, scházíme se a zpíváme, modlíme se živý růženec… a někdy si třeba zavzpomínáme na to, že jsme pro naši církev byli snad také trochu přínosem. S velkou důvěrou v Pannu Marii čekáme rok 2013 a věříme, že 8.prosince se opět sejdeme, abychom společně děkovali a prosili o pomoc tak jako jiná léta při pravidelné obnově našeho zasvěcení. dědek Jargus - 12 -
6 / 2012 Já ještě nechci umřít!
Společenství
Náš stařeček onemocněl. Se srdíčkem stonal už dlouho a když se blížila osmdesátka, začaly mu otékat nohy. Nemohl vstát z postele ani si obléct kalhoty. Jeden týden byl v nemocnici, druhý týden zase doma. Měl kamarádku z dětství, která se o něho – vdovce – dobře a obětavě starala. Já jsem za ním mohla jezdit jen příležitostně. Možná jednou nebo dvakrát za rok. V létě jsem se mu zmínila, jestli bych nemohla pozvat pana faráře. „Já ještě nechcu umřít!“ slyším dodnes jeho ráznou odpověď. V kostele nebyl již několik let. Byly tu i překážky společenské, rodinné, psychické… Modlila jsem se za jeho smíření a vlastně až po jeho odchodu jsem se dozvěděla, že i mnoho dalších lidí se tehdy za něj modlilo. Na slovácké vesnici se všichni dobře znají, a tak se najednou v kuchyni, kde stařeček ležel, objevil pan farář. Veliké překvapení rozptýlil slovy: „Co děláš? A jak se máš? Už jsem tě dlouho neviděl. Teď o Vánocích, když obcházím nemocné, přišel jsem se za tebou podívat.“ Stařeček se s panem farářem dohodli a od té doby, docházelo k setkání s Nejsvětější Svátostí o prvním pátku v měsíci až do stařečkovy smrti. Ono je posláním kněze, ne obtěžováním, přinášet věřícím Nejsvětější Svátost – živého Ježíše a zprostředkovávat všechny milosti, které z toho plynou. V naší farnosti je otec Marcel s otcem Karlem teprve krátkou dobu a nevědí, čí místo je dnes v kostelní lavici prázdné kvůli nemoci nebo nemohoucnosti ve stáří. Až po domlouvání pohřbu se často s lítostí dozvídají, že budou pochovávat někoho, kdo před lety pravidelně přicházíval na bohoslužby, a oni ho neznají. Prosím, pokud se z někým opuštěným znáte, seznamte s ním pana kaplana nebo pana faráře. A hlavně jejich setkání připravte opravdovou důvěřivou modlitbou . Irena Světničková ***************************
POZVÁNÍ NA MODLITBY SE ZPĚVY Z TAIZÉ Zveme všechny, kteří se rádi modlí zpěvem, a také ty, kteří by si to rádi vyzkoušeli, na modlitby se zpěvy z Taizé. Tyto modlitby probíhají nepravidelně některou sobotu od 18 hodin cca do 19 hodin v kapli Panny Marie Pomocnice křesťanů (u CSVČ Dona Bosca) za kinem Centrum ve městě. Termíny modliteb v 1. pololetí roku 2013 26. ledna, 9. března, 27. dubna, 8. června O konání modlitby se můžete dozvědět také z ohlášek, případně z plakátku, který je vyvěšený ve všech kostelích na území města Havířova. Přijďte, těšíme se na společnou modlitbu. Ondřej Chlebík a Dominik Honěk, email:
[email protected]
- 13 -
6 / 2012
Společenství SBÍRKY
Datum Havířov-sv. Anna
Havířov-Bludovice
4. 11.
11 840,-
3 391,-
Špluchov 1 104,-
11. 11.
11 466,-
2 750,-
1 070,-
18. 11.
32 484,-
11 358,-
25. 11.
12 514,-
3 072,-
823,-
2. 12.
12 298,-
3 328,-
885,-
9. 12. 16. 12.
10 657,-
3 123,-
28464,-
10466,-
881,2290,-
účel
Na potřeby kostela Den bible
Den bible Na potřeby kostela
POSTAVME ŠKOLU V AFRICE Možná jste to zaregistrovali i vy. Jednu krásnou říjnovou neděli (21. října – misijní neděle) postávali před hlavním vchodem do kostela sv. Anny skauti a skautky a na stolech měli vyložené různé keramické drobnosti, plátěné tašky atd. Mnozí jste se u nás zastavili, poptali se, co to je a kam tyto peníze půjdou. Jednalo se o celostátní sbírku Postavme školu v Africe, kterou pořádají organizace Junák, svaz skautů a skautek ČR a Člověk v tísni. Výrobky, které byly na prodej nebo za dobrovolný příspěvek, vyráběly děti z našeho skautského oddílu na letním táboře a v září na družinových schůzkách. Teď se určitě mnozí ptáte, kolik že tato sbírka vynesla. Nebudu vás tedy dlouho napínat. Celkový výtěžek sbírky činí 4 984 Kč. Peníze odešleme na sbírkový účet. Všem vám moc děkujeme za podporu. Děkujeme také otci Marcelovi, který nám povolil pořádat tuto sbírku před kostelem a zapůjčil nám pro tyto účely stoly z knihovny. Více informací o této sbírce se dozvíte na stránkách www.skolavafrice.cz Ondřej Chlebík (Duch)
Říjen - prosinec 2012 v našich farnostech Svatá Anna Svatby: Stanislav Bartošek – Petra Mylková
Svatá Markéta: Pohřby: Jozef Waloszek 79 Juraj Torbik 68 Jaroslava Ferenčáková – Mikulová93 Edvard Pawlas 83 Milan Belko 74
Pohřby: Tomáš Langer 47 Magdalena Kolenčíková – Strempeková78 Marian Urbanczyk 79 Mária Kanková – Harničarová 77 Ján Jaško 68 Helena Bartošová – Šalgová 84 Markéta Anežka Smejkalová 44
KOSTEL SV. JANA BOSKA V HAVÍŘOVĚ ŠUMBARKU - 2. pololetí 2012 KŘTY: 22. 07. 2012 Patrik Horváth 29. 09. 2012 Roman Goral 25. 11. 2012 Milan Baláž
POHŘBY: 11. 07. 2012 26. 07. 2012 10. 09. 2012 18. 10. 2012 - 14 -
Anděla Hulínová Vítězslav Hodeček Miroslav Mičolek Alois Rotigel
77 74 85 85
let let let let
5 / 2012
Společenství
Dopisy do záhrobí Bartimaos, slepý žebrák v Jerichu V městě Šumbarku, v desátém roce panování Václava Vrtošivého Představuji si Tě, jak sedíš v prachu u městské brány a zkušeným sluchem odhaduješ kroky kolemjdoucích. Už z jejich zvuku a rytmu poznáš, zda má smysl prosit o almužnu, či nikoli. Tento muž se na chvíli zastavil a pak Tě obešel obloukem. Tento naopak zrychlil krok, aby Tě měl co nejdříve z očí. Tenhle vypadá nadějně; zpomalil a možná vytahuje ze záhybů kuttony nějakou minci. Ale Ty na to nereaguješ vzrušeným pokřikem jako jindy. Dnes čekáš na něco jiného. Na někoho jiného… Konečně se čas Tvého čekání naplnil. Hlomoz stoupá, přibývá lidí i jejich křiku, leč Ty z něho dokážeš vyloupnout jádro sdělení: „Rabbi přichází!“ Ježíš, zvaný Mesiáš, prochází kolem a Tebe se znenadání zmocňuje panika. Ty ho sice slyšíš, ale opačně tomu být nemusí! Co když Tě Ježíš mine stejně jako stovky ostatních? Proto začneš křičet ze všech sil, abys přehlušil dav a upozornil na sebe. „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Dlouho se zdá, že je Tvoje snaha marná. Místo Ježíše se k Tobě obracejí jeho obdivovatelé a snaží se Ti zabránit, abys ho nadále obtěžoval. Chtějí poslouchat Ježíše, ne Tebe. Najednou se však jejich tón změní. „Buď dobré mysli,“ říkají, „volá Tě.“ A Ty vstáváš, přestože ztuhlé nohy proti tomu bolestivě protestují, a vrávoráš směrem, kde tušíš Mistrovo místo. Padáš mu k nohám, vyčerpaný a neschopný vůbec vyslovit své přání. A tak se ptá on: „Co mám pro Tebe učinit?“ Ta otázka Tě zarazí. Což to není zřejmé? Od dětství jsi slepý a tento handicap Tě uvrhl s žebráckou holí do prachu cesty. Chce se Ti snad vysmívat? Nebo dokonce ani nepoznal, čím strádáš? Anebo je to docela jinak a on se skutečně ptá, co opravdu chceš? Vždyť jsi ještě před chvílí prosil o smilování, nikoli o navrácení zraku! Nakonec zmateně a nejistě vyhrkneš: „Pane, ať vidím.“ Zaráží mě naše podoba s Tvým životním příběhem. Také my jsme slepí žebráci, i když máme zrak a žijeme v dostatku. Nevidíme smysl svého života a nejsme schopni si cokoli uchovat. Život nám protéká mezi prsty jako písek; přestože je křečovitě svíráme, naše dlaně – i srdce – zůstávají prázdné. Čekáme, chňapáme po mincích, ušpiněni prachem cest, snažíme se na sebe upozornit, ale vše je marné, dokud nepotkáme Krista a on se nás nezeptá, jak nám může pomoci. Vše, co může proměnit náš ubohý život, je skryto ve Tvém příběhu. Buďme dobré mysli, Ježíš nás slyší a volá k sobě, i když se nám zdá, že ho sami nevidíme, a druzí se nám vysmívají nebo nás okřikují. Ježíš se nás ptá, co opravdu chceme, a plní nám to. Výsledkem je vždy prohlédnutí z naší slepoty. Nyní již vidíme na cestu, kterou máme kráčet. Můžeme konečně povstat z prachu a žebráckou mošnu vyměnit za křeslo na královské hostině. Můžeme stejně jako Ty následovat Krista – do Jeruzaléma, kde bude oslavován i zabit, ale nakonec vzkříšen. Není jiné cesty… -ok- 15 -
5 / 2012
Společenství
DON BOSKO V HAVÍŘOVĚ! Milí přátelé, bratři a sestry, v době radostného a toužebného očekávání příchodu našeho Pána Ježíše Krista o Vánocích Vám chceme oznámit další radostnou událost. V srpnu roku 2015 uplyne 200 let od narození Dona Boska, otce a učitele mládeže. Na tuto slavnost se připravuje celý salesiánský svět. V rámci této přípravy putují všemi světadíly jeho ostatky. V České republice bude bronzová socha s ostatky sv. Jana Boska přítomna na začátku února 2013. Navštíví některá místa v naší vlasti, kde působí salesiáni. I naše město Havířov bude poctěno jeho návštěvou. Stane se tak
7. – 8. února 2013 v kostele sv. Jana Boska v Havířově Šumbarku Ostatky Dona Boska se u nás zdrží asi 24 hodin. Srdečně Vás všechny zveme k přípravě na tuto slavnost i na slavnost samotnou. Je to příležitost pro celou salesiánskou rodinu i příznivce Dona Boska oživit svůj vztah k zakladateli. Plakátek s konkrétním programem bude k dispozici po Vánocích. Více informací k celému putování najdete na stránkách: http://www.sdb.cz/don-bosco-u-nas/. Prosíme o modlitbu, aby tato událost přinesla dětem, mládeži, rodičům a všem občanům našeho města duchovní a pastorační užitek. Svatý Done Bosko, děkujeme ti za všechno, co jsi pro mládež udělal, přimlouvej se za nás. Havířov tě očekává. P. Jan a P. Karel, salesiáni ze Šumbarku
****************************************************************
- 16 -
