12 07 Ročník XVII. Poslední tištěné číslo. Místní kultury. Neobvyklý majolikový betlém

12 07

www.mistnikultura.cz

ít M

Po s

Měsíčník pro kulturní život v místech a regionech

ís t

dn le

Neobvyklý majolikový betlém

ní iště ku né ltu č ry ísl

o

Ročník XVII

2

Jak šel čas...

Sdělení distribuční firmy A.L.L. production, spol. s r. o. Vzhledem k tomu, že tištěná verze Místní kultury letos končí, bude vybrané předplatné, jež přesahuje do roku 2008, vráceno předplatitelům poštovní poukázkou typu C nejpozději do konce měsíce prosince 2007. V případě nejasností prosím kontaktujte naše Call Centrum, telefon 234 09 28 51. E-mail: [email protected]

Místní Kultura

Místní kultura

Měsíčník pro kulturní život v místech a regionech, ročník XVII, rok 2007, číslo 12. Vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. IČO 14450551 Adresa redakce: NIPOS, redakce Místní kultury 120 21 Praha 2, P.O.BOX 12, Blanická 4 Tel. ústředna: 221 507 900, fax 221 507 929 Tel. redakce: 221 507 921 Vedoucí redaktorka Ludmila Kučerová, tel. 221 507 923 E-mail: [email protected] Redakce: L. Kučerová, E. Veselá, M. Uhrinová, E. Horníčková. Úprava: M. Cais Redakční rada: F. Zborník (předseda), Z. Malcová, M. Beneš, J. Krist, J. Brůček, H. Jirkalová, M. Strotzer, V. Schollarová, Z. Kryfová, L. Kučerová. Tiskne: R Studio, Jaromírova 530/7, Praha 2 Distribuce: A.L.L. production spol. s r.o., Poděbradská 24, 190 00 Praha 9. Objednávky a reklamace: Pavlína Bočáková tel.: 234 092 859, fax: 234 092 813 e-mail: [email protected] Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím poštovní přepravy Praha, č.j. 260/95 ze dne 18. 1. 1995 a Českou poštou, s.p. OZSeČ Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 1998, j.zn.P-328/98. Evid. číslo MK: E-6627 ISSN: 1211-7994 Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky upravit a krátit. Další útvary NIPOS: CIK – centrum informací o kultuře tel.: 221 507 920 Regis – legislativa a ekonomika kultury tel.: 221 507 941 Artama – neprofesionální umělecké aktivity tel.: 221 507 953-4, zahr. styky: 261 507 971 Na titulní straně: Exponát ze Slováckého muzea v Uh. Hradišti – keramický betlém z dílny Heřmana Landsfelda, foto archiv muzea.

12 / 2007

Obsah Jeden krok dopředu a dva vzad ................ 4 Poslední slovo – nekrolog ......................... 4 Nashledanou v internetovém světě ........... 5 Větší než ves, menší než město ............... 6 Granty MK ................................................. 8 Podpora knihoven Středočeským krajem .. 9 Šumava na každém kroku ....................... 10 Portál pro neziskový sektor ..................... 11 Hora Říp a pomník ve Stadicích .............. 11 České a saské Krušnohoří společně ....... 12 Živé srdce Slovácka ................................ 13 Propagace města Hustopeče .................. 14 Na úřadě se potkáte s výtvarným uměním ............................... 15 Naučná stezka ve Voticích ...................... 15 Kroniky, kronikáři, muzea ........................ 16 Na Karlovarsku se sešli kronikáři ............ 17 Kina v Písku povodeň nezlomila ............. 17 Kulturní akce v příjemném prostředí ....... 18 Nová designerská generace připravena .. 19 Graffiti může být legální ........................... 20 Adventní prozpěvování s Mikešem ......... 21 Den pro dětskou knihu v Sedlčanech ...... 21 Skryté titulky a jejich nahrávání ............... 22 Projekt Galerie Kampa ............................ 22 Za půvabem lidových fajánsí ................... 23 Slovácko a kroje ...................................... 24 Sedlické paličkované krajky .................... 25 Ostrava má nový moderní kostel ............. 26 Lesy ČR hledají informace o kapli ........... 26 Symboly českých Vánoc ......................... 27 Technická památka ožívá ........................ 27 Minulost obohacuje současnost .............. 28 Jičínské muzeum interaktivně ................. 30 Úspěchy korunované cenami .................. 30 Průmyslová hala se mění v centrum kultury ..................................... 31 Zpráva o stavu Centra ilustrace .............. 33 Šlechtic dřeva .......................................... 35 Kulturní most – Kulturbrücke ................... 36 Česko-vietnamské aktivity ....................... 37 Největší synagoga v Německu ................ 38 Stalin zůstal ve sklepě ............................. 39 Základní kámen pro NK ........................... 40 Osobní archiv Viktora Fischla .................. 41 Soutěž o Nejkrásnější nádraží ................ 42

3

4

Úvodník

Jeden krok dopředu a dva vzad Ve veřejném životě chybí osobnosti s morálním kreditem. Jestliže se „vlivní“ běžně navzájem podezřívají z nekalostí (bohužel velmi často oprávněně) a za každou cenu zpochybňují vše, co řekne oponent, vzniká prostředí, ve kterém informace ztrácejí informační hodnotu a není komu věřit. Přitom víra je pro život nezbytná věc. Děti jsou v tomto ohledu odkázány na své rodiče a zklamou-li je, hledají si hrdiny hodné respektu jinde. Věřící se obracejí k Bohu, ale i my ostatní potřebujeme něčemu nebo někomu důvěřovat, ať už je to nadřízený nebo politik. Rozhodování o druhých je vždy v prvním gardu velká odpovědnost. Ti, na kterých toto břemeno leží, by měli být nejen odborně, ale i morálně zdatní. Adepty na členy nejrůznějších komisí nevyjímaje. Určitě bychom pak s větší pokorou přijímali jejich verdikty a věřili, že ač se nám něco nezdá, nemusí jít zákonitě o „malou domů“. Není bez zajímavosti, že jedna ze základních tezí kulturní politiky Prahy zní: “Politici a kulturní experti by si měli vzájemně důvěřovat“. Vyjadřovat pochybnosti je žádoucí a prospěšné, ale ne apriori. Nechci zdlouhavě popisovat poslední události z kultury, které víří veřejné mínění, snad za všechny, jejichž společným jmenovatelem je nedůvěřivost a nevíra: soudci už čtrnáct let střídavě zpochybňují rozsudky svých kolegů ve věci vlastnictví svatovítské katedrály a podobně je tomu v některých procesech restitučních. Sotva se zdánlivě uklidnila pražská veřejnost ohledně rozdělování grantů, máme tu zpochybnění výroku mezinárodní poroty odborníků ohledně vítězného projektu na novou budovu Národní knihovny. Řeší se mnoho nepodstatných věcí a důležité zůstávají bez povšimnutí, vyvozují se závěry z diskuse, ale bez schopnosti vynést konečný verdikt. Když už jej konečně někdo vyřkne, okamžitě ho jiný zpochybní a ustaví komisi... A tak stále dokola. Od kýžených cílů se vzdalujeme způsobem jedním krokem dopředu a dvěma vzad. Ludmila Kučerová

Poslední slovo – nekrolog Časopis Místní kultura končí. Na můj vkus toho v kultuře v posledních letech příliš mnoho skončilo a ať dělám co dělám, nejsem schopen se s tím smířit. Ani obdiv nad rozsahem a nad rychlostí sdělování informací ten pocit nemění, ani hospodaření s mírou svobody projevu mě neuspokojuje, ani radostí z rychlého růstu počtu miliardářů neoplývám, natož abych byl nadšen z chování našich politiků. Snad jen ta osmdesátka na krku mě varuje, abych nebyl na stará kolena – jak to tak bývá – ukňouraným a na staré časy vzpomínajícím dědou. Před šestnácti lety jsem psal pár slov Místní kultuře do vínku s vírou, že bude nástrojem ovlivňujícím přístup radních měst, městeček a obcí ke kultuře a podá pomocnou ruku vznikajícím občanským sdružením, ve které jsem vkládal tolik nadějí. Bláhově jsem myslel, že svoboda a konec totalitního režimu přinese kultuře zelenou. A hle: zlaté tele trhu a vlády peněz mi postupně dává za vyučenou. Takže se na stará kolena přiznávám, že mi je mnohého líto. Například malých vesnických škol s kantory, kteří byli zároveň organizátory kultury v místě. Nebo toho, jak unáhleně bez rozvahy byl rozrušen celý systém podpory kulturních aktivit budovaný od časů masarykovské osvěty po zřízení kulturních středisek – pravda v některých případech režimem hrubě zneužitých. Jenže zneužity byly školy i soudy a byly zrušeny? Pravda, řeknete, že každý má možnost zapnout svůj televizor, že kdekdo může nastartovat automobil a vyjet za kulturou, že internet nabízí neuvěřitelné množství informací – ale nahradí to vše hodnoty, které přináší vhodně organizovaný kulturní a společenský život obce? Nezasluhují tisíce lidí s nejrůznějšími koníčky a zájmy daleko větší podporu a průběžnou pomoc? Kulturní život v místech, jak se mi zdá, přestává být zájmem zastupitelstev. Ale provokuje je někdo k tomu, aby se těmito problémy zabývala? Předkládá jim někdo následováníhodné příklady? Hodnotí někdo jejich práci? Domníval jsem se, že jedním z takových prostředků by za situace zlikvidování systému kulturních středisek v okresech i krajích mohl být časopis Místní kultura, v prvních fázích své existence distribuovaný zdarma všem místním samosprávám. Kam s takovou ideou v zemi, kde rozhoduje trh. A tak nezbývá, než se rozloučit s časopisem, kterému profil vytvořil dlouholetý šéfredaktor Zdeněk Jírový a novou tvář mu dala Lída Kučerová. Ale ať dělali co dělali, nad vládou peněz nezvítězili. Budiž našemu časopisu země lehká Jiří Valenta J. Valenta je bývalý ředitel IPOS a později člen redakce Místní kultury. Nyní se zabývá Databází amatérského divadla.

Místní Kultura

Téma

Nashledanou v internetovém světě

To, že časopis Místní kultura v tištěné podobě zaniká, už víte také z minulého čísla. Celému týmu redakce je to líto, ale vzhledem k tomu, že se nám nedařilo zvyšovat počty platících zákazníků, navíc v době všeobecných úspor, nezbývá, než vyrovnat se s rozhodnutím vydavatele (NIPOS) a napřít síly k internetové verzi časopisu, kterou nyní připravujeme. Místní kultura (s malým m) je velmi široký pojem, a už kdysi jsem se zmiňovala o tom, že je problém pojmout ji komplexně z celého území republiky, jakkoli jsme tuto ambici měli (i když podle některých kolegů to bylo špatně). Rádi jsme zveřejňovali informace o tom, co se u vás děje a jak řešíte různé problémy. Redakční mail byl denně zavalen, někdy až osmdesáti zprávami (úžasný zdroj informací, za nějž vám patří dík), ale k dispozici jsme měsíčně měli pouze cca 40 stran formátu B5. Internetové publikování, kromě toho, že snižuje náklady, např. na tisk, distribuci atd., poskytuje téměř neomezený prostor a Místní kultuře novou dimenzi. Chci věřit, že o naše věrné čtenáře ani dopisovatele nepřijdeme, a pokud ještě získáme nové, bude se mi nad zánikem papírové verze našeho časopisu želet radostněji. Místní kultura vycházela od roku 1991 jako bulletin, který byl k dispozici zdarma. Časem se změnila v placený časopis, u kterého jsme postupně a v rámci možností zlepšovali grafickou podobu. Co se týče obsahu, záměrně jsme jej příliš neměnili, protože právě ten jsme považovali za atribut ojedinělý v celé ČR (a možná nejen v ní). Usilovali jsme pouze o maximálně možnou aktuálnost. V době, kdy svítala naděje na to, že tištěná Místní kultura má šanci na přežití, jsme na našich webových stránkách zveřejnili anketu s cílem získat zpětnou vazbu od čtenářů. Reagovalo jich pouze devět, ale odpovědi stojí za zveřejnění. Velmi zásadní bylo pro nás zjištění, že Místní kulturu si lidé půjčují – v jednom případě uvedl respondent odhadem tři, ve druhém čtyři a dvakrát dokonce deset výpůjček, tedy čtyři čísla se dostala cca ke 27 zájemcům. Šest z osmi četlo časopis celý a stejnému počtu se líbila výtvarná podoba, přičemž obsah hodnotili ještě lepší známkou. U otázky: Na co bychom se měli zaměřit více než dosud, zněly odpovědi: na kroniky a kronikáře, na kulturní dědictví obecně, na kulturu pro děti. 12 / 2007

Dále na živou kulturu v regionech, zejména neprofesionální, na legislativní změny a konkrétní zkušenosti s transformací kulturních zařízení. V časopise podle ankety chybí: přehled webových stránek kulturních institucí a zkušenosti z celé ČR. Na obecné otázky, např. Jakých kulturních aktivit si v místě bydliště nejvíc považujete, odpověděli respondenti: místních ochotníků, divadla, knihovny, kina, kroužků a akcí pro děti a zajímavých přednášek. Na dotaz, zda je potřeba podporovat kulturu z veřejných peněz, zní jednoznačné ano s dovětkem: zejména kulturu neprofesionální, která pro oblast profesionální vychovává příjemce (posluchače/ diváky) s vytříbeným vkusem. A ještě jeden možná diskutabilní názor: Kultura ve městě je podporována značně, ale stále ještě ne dostatečně. Vzkaz pro redakci zněl: časopis je jedinečný svým obsahem a velmi příjemně laděný díky absenci komerčních reklam... Díky za vaši práci. Pro úplnost ještě dodávám, že jednotlivá čísla Místní kultury jsou od roku 2003 se zpožděním, ale v plném rozsahu, zveřejňována na našem webu, kde je najdete i nyní. Jejich sledovanost možná některé z vás překvapí: v roce 2003 si otevřelo nejvíce lidí číslo 5 (636), v r. 2004 č. 9 (1261), v r. 2005 nejvíce přitahovalo č. 12 (763), v r. 2006 č. 4 (936) a letos zatím největší návštěvnost vykazuje č. 1-2 (525). Redakci ve stávající sestavě, tedy Evě Veselé, Márii Uhrinové, Evě Horníčkové a mně, nezbývá než všem, kteří s námi spolupracovali a podporovali nás, poděkovat a slíbit, že všechny podněty (ještě nějaký čas zůstane anketa na webu), uplatníme v novém elektronickém časopise Místní kultura, který začátkem roku najdete na známém webu www.mistnikultura.cz. Jako dosud zachováme možnost zaslat příspěvek rovnou na ně. A v platnosti zůstává také náš mail: [email protected]. Ludmila Kučerová P.S. Protože se kvapem blíží konec roku, dovolte mi popřát vám všem klidné Vánoce a vyslovit přání za nás za všechny: Nechť se vlády nad věcmi veřejnými ujmou lidé slušní, osvícení a svobodomyslní. (Pro milovníky zkratek: SOS!) Vše dobré v příštím roce.

5

6

Legislativa

Větší než ves, menší než město Ve 13. století byla z iniciativy panovníka a šlechtické vrchnosti do českých zemí přenesena svébytná instituce středověkého města. Vedle přibližně pěti desítek královských měst zde existovala sídla s označením město a městečko, od 16. století nazývaná městyse. Po mnoha desetiletích umožnila novela zákona č. 234/2006 Sb., o obcích řadě z nich obnovit získané historické tituly. litickém okresu hořovickém na městys.“ (VyhláMěstys – sídlo spádové Iniciativa obcí Libice nad Doubravou, Luže šení c. k. místodržitele pro Čechy, 31. 12. 1900.) a Krucemburk rozproudila diskusi na téma hisToto povýšení Jinců stvrzovalo také právo užívat torický status míst a jejich historické označení, znak, kterým se místní pyšní dodnes. Po zániku a tak IX. sněm Svazu měst a obcí České repubmonarchie v roce 1918 byl titul „městys“ uděloliky (SMO ČR) v květnu 2005 požadoval zapraván i nadále, tentokráte vládou, která velmi příscovat označení městys do zákona a navrátit titul ně prověřovala všechny žádosti obcí usilujících obcím, které tento status měly před rokem 1954. o toto označení. Ke dni 29. září 1938 bylo v ČSR Zákon tedy vrátil s platností od 1. července 2006 celkem 524 měst a 535 městysů. Od 17. května do oficiálního pojmenování některých větších 1954 obstarávaly veškeré záležitosti veřejného obcí termín městys. Označení je definováno jako života tehdejší národní výbory, jakožto orgány obec větší než ves, menší než město, s právem moci pracujícího lidu. Samospráva tak byla fakvýročních trhů. Příruční slovník jazyka českého ticky zlikvidována a rovněž historické označení uvádí i zdrobněliny městysek, městýsek. Tento městys přestalo existovat. název získávaly vsi od místní vrchnosti, ale od Co říká zákon? 16. stol. už bylo nutné privilegium panovníka. Podle novelizovaného Zákona o obcích všechna Písemnosti z roku 1762 mluví o 347 městech historická města a městysy získají svůj titul, poa 465 městysech. Žádat mohlo pouze sídlo spákud o to požádají předsedu Poslanecké sněmovdové, které mělo městský ráz, což platilo i za c. ny (PS). Ten rozhoduje na základě doporučení k. mocnářství: „Jeho císařské a královské ApošVýboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. tolské veličenstvo ráčil povýšiti osadu Jince v poZeptali jsme se předsedy tohoto výboru, poslance ►

Místní Kultura

Legislativa ► Toma Zajíčka na několik skutečností spojených

se znovuobnovením historických titulů: Do kdy je možné zažádat o navrácení názvu a co je podmínkou toho, aby žádost obce byla doporučena? Termín, do kdy je možno zažádat o historický titul, není omezen. Žadatel musí prokázat hodnověrným, nejlépe listinným, způsobem, že konkrétní obec v minulosti titul již měla. Byl váš výbor někdy v situaci, že jste navrácení historického názvu městys nedoporučil? Ne. Mohlo by se to stát, ale pouze z procedurálních důvodů. Prozatím však taková situace nenastala. Jinak nám zamítnutí zákon neumožňuje. SMO ČR uvádí k 1. lednu 2006 celkem 390 obcí, které mají právo požádat předsedu PS o navrácení označení městys. Z toho má 23 obcí méně než 300 obyvatel, 181 je ve velikostní skupině 300 – 999, 139 ve velikostní skupině 1000 – 1999, 38 ve velikostní skupině 3000 a více a 9 ve velikostní skupině 3000 a více obyvatel. Český statistický úřad uvádí, že k 1. 1. 2007 je v ČR 124 městysů. Jaká demografická data současné historické městysy vykazují, je nepochybně ovlivněno tím, že téměř šest desetiletí nemohla být žádná obec na městys povýšena. Poslední se takto stala městysem v roce 1948; byl to Nový Hrozenkov. Z tohoto důvodu se nyní diskutuje o tom, že by obce, které městysy nikdy nebyly, mohly žádat o toto označení podobně jako mohou dnes obce žádat o titul město. Městys, to zní hrdě Z několika „žadatelských“ obcí jsme vybrali středočeské Lázně Toušeň a čtenářům MíKu už dobře známou Štěkeň a oslovili jejich zástupce. „První písemný doklad o Toušeni jako ‚městečku‘ je z 20. května 1536. Když jsme se dověděli o této možnosti, zažádali jsme o titul na jaře 2006. Výhody z označení jsou pouze prestižní, ale jsme prostě hrdí na to, že nejsme obyčejnou vesnicí,“ říká člen zastupitelstva městyse Toušeň Dr. Jan Králík. „Jako kronikář Štěkně jsem starostovi k žádosti o navrácení titulu dohledával některé archiválie, které bylo potřeba předložit: listinu z roku 1784, kterou byla Štěkeň povýšena na městys a získala znak, Výsadní listinu císaře Ferdinanda I., kterou byly povoleny městysu tři výroční trhy a několik úředně označených listin, dokládajících status Štěkně jako městysu,“ říká jiho12 / 2007

český všestranný kulturní organizátor František Sáček. Se zavedením titulu městys nejsou spojeny žádné finanční náklady pro stát. Pro obce ze znovuzískání titulu neplynou žádné legislativní, finanční či jiné výhody, náklady jdou pouze na vrub nově nazvaného městyse (např. předělání úředních razítek, obálek, hlavičkových papírů), ale ty jsou mizivé v porovnání s občanským pocitem sounáležitosti a hrdostí na své historické kořeny. Mária Uhrinová Pozn. pod čarou: Historický titul městys se zatím vrací těm obcím, které se jím pyšnily v minulosti. Zvažuje se sice možnost udělovat toto označení i dalším, ale zatím není jasno na základě jakých kritérií. Najít je nebude lehké a s právem pořádat dobytčí trhy už asi současnost nevystačí. Rozdělení podle počtu obyvatel je značně zjednodušující, což tedy přidat hledisko kulturní? L.K.

Jak je to se státními cenami? Nejvíce českých státních ocenění se uděluje u příležitosti výročí založení Československa – 28. října. Na podzim se již tradičně rozhoduje o tom, kdo z uměleckých osobností získá Státní ceny a Ceny Ministerstva kultury ČR (celkem 5 cen). Letos MK vyznamenalo Státní cenou Milana Kunderu za literaturu a Antonína Přidala za překladatelské dílo. K nominaci M. Kundery – spisovatele českého původu žijícího ve Francii, který již delší čas píše v jazyce této země, vyvstala otázka, zda je možné ocenit cizího státního příslušníka. Statut to dovoluje, na překážku nebyla ani ta skutečnost, že Kundera už v minulosti cenu získal (v roce 1963 Státní cenu K. Gottwalda). K zajímavostem ze statutu udělování patří, že mohou být oceňovány jak fyzické, tak právnické osoby. Letos komise pro přínos v oblasti divadla obdržela 14 nominací, mezi nimi návrh na ocenění jedné instituce. Výběr ve všech třech oborech pro Ceny MK za přínos v oblasti divadla, hudby a výtvarného umění a architektury je tříkolový, jednotlivé komise laureáty navrhují a ministr definitivně rozhodne. Letos všechny návrhy komisí potvrdil, a tak si ceny v Muzeu hudby slavnostně převzali režisér J. A. Pitínský, dirigent J. Kout a sochař K. Malich. [uma]

7

8

Granty

Ministerstvo kultury – odbor umění a knihoven vyhlašuje výběrové řízení pro rok 2008 na poskytnutí dotací knihovnám evidovaným dle zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon), v platném znění, občanským sdružením dle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, v platném znění, a zájmovým sdružením právnických osob dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění, jejichž hlavním účelem je knihovnická a informační činnost či jejich podpora na nekomerční projekty z oblasti knihoven. 1) Program: Veřejné informační služby knihoven – VISK VISK 2 – Mimoškolní vzdělávání pracovníků knihoven v oblasti ICT, VISK 3 – Informační centra knihoven, VISK 4 – Digitální knihovna a archiv pro informační služby knihoven, VISK 5 – RETROKON, VISK 6 – Memoriae Mundi Series Bohemica, VISK 7 – Kramerius, VISK 8 – Informační zdroje a Jednotná informační brána, VISK 9 – CASLIN a Národní autority ČR 2) Grant: Knihovna 21. století – K21 Podpora práce s národnostními menšinami, podpora všeobecné dostupnosti knihovnických služeb pro občany se zdravotním postižením, kulturní, výchovná a vzdělávací činnost, ochrana knihovního fondu před nepříznivými vlivy prostředí Přihlášky a stanovené podmínky si vyzvedněte na adrese: Ministerstvo kultury, odbor umění a knihoven, P.B. 74, Maltézské náměstí 1, 118 11 Praha 1 – Malá Strana http://www.mkcr.cz, VISK též na: http://visk.nkp.cz/ Knihovna 21. století též na: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=02_Knihovna21.htm Bližší informace: Mgr. Petra Miturová, tel.: 257 085 216 (VISK 2,4,5,6,7,8,9) Stanislava Firstová (VISK 3 a K21), tel.: 257 085 357 PhDr. Vít Richter, tel.: 221 663 338 !!! Uzávěrka: 10. ledna 2008 !!!

Městská knihovna v Hořicích slaví 110 let

Knihovna v Hořicích (9,2 tis. obyv., Královéhradecký kraj), umístěná v centru města v bývalé záložně, se na oslavy začala připravovat s předstihem. Koncem loňského roku proběhla rekonstrukce interiérů, která přinesla rozšíření výpůjčního prostoru, rozšíření zázemí pro knihovníky, bezbariérový přístup. U příležitosti výročí byly letos vyhlášeny a vyhodnoceny dvě soutěže. Fotografická „Hořice očima fotografů“ a výtvarná „Hořice – moje město“. Řada akcí se uskutečnila v rámci Týdne knihoven, následovaly cestopisné přednášky, informativní lekce o knihovně pro děti atd. [ev]

Jihočeská vědecká knihovna má nové depozitáře

V říjnu se uskutečnilo slavností otevření nových rozšířených skladových prostor v Kněžských Dvorech, kterými se v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích zlepší poskytované služby. Jakýkoliv dokument čtenář získá nejpozději do 24 hodin. Náklady financoval Jihočeský kraj a dosáhly 35,4 milionu Kč. Knihovna tak získala prostory vybavené moderními kompaktními regály, do kterých se vejde až 16 tisíc běžných metrů knihovních fondů, což představuje cca 1 milion dokumentů. Do plného provozu bude sklad uveden v průběhu roku 2008. [ev]

V

souvislosti s přípravou nové kulturní politiky na léta 2008 – 2013 otevřelo MK na svých webových stránkách diskusní fórum. Cílem diskuse je zapojení co nejširší odborné i laické veřejnosti do procesu přípravy tohoto klíčového dokumentu. Na www.mkcr.cz najdete kromě diskusního fóra další důležité materiály a podklady pro přípravu kulturní politiky. [luk] Místní Kultura

Knihovny

Podpora knihoven Středočeským krajem

Koncepce podpory knihoven z rozpočtu Středočeského kraje byla uvedena do praxe již před dvěma lety. Snížil se počet pověřených knihoven, což znamená, že se zvětšilo obsluhované území, a tím i počet knihoven. Z patnácti pověřených knihoven jich zůstalo pět. hradně určené profesionálním knihovnám v kraPověřenými knihovnami jsou nyní Městská knihovna Benešov, Knihovna města Mlaji, z naučné literatury (dle zájmu), encyklopedá Boleslav, Městská knihovna Kutná Hora dií, průvodců a dalších finančně nákladných a Knihovna Jana Drdy Příbram. Středočeská knih, které si většina profesionálních knihoven vědecká knihovna (SVK) v Kladně zajišťuje vzhledem ke svým rozpočtům nemůže zakoupit. Soubory s 30 – 50 knihami v profesionální centrální krajskou funkci a rovněž funkci pověřené knihovny, a navíc tato změna vedla k cenknihovně zůstávají jeden rok. tralizaci některých činností právě sem. Docílilo Vzdělávání je centralizováno do SVK v Kladse snížení mzdových a režijních výdajů ve proně, ale semináře, přednášky, workshopy, knispěch nákupu knih, vybavení apod. hovnická minima se pořádají vzhledem k lepší Hlavním cílem nové koncepce je posílit vztah dopravní dostupnosti v Praze. Pokud má pověmezi krajskou a obecními samosprávami prořená knihovna zájem, zajistí místnost a účast, střednictvím systému podpory knihoven, což krajský metodik lektora. Takto jsou pořádány bylo stvrzeno mj. i uzavřenými smlouvami. i kurzy knihovnického minima a počítačové Středočeský kraj je koordinátorem a na všech gramotnosti. smlouvách o poskytování odborné pomoci Metodickou činnost zajišťují pověřené knihovknihovnám v rámci zajišťování regionálních ny osobními návštěvami v knihovnách a porafunkcí (RF) figuruje jako smluvní strana. Část dami v bývalých okresních knihovnách, které finančních prostředků na RF je určena obcím jsou vzhledem k lepší dostupnosti vhodné přezřizujícím knihovny formou dotací. Obce, které devším pro neprofesionální knihovny. Využívá nejsou tímto dotačním programem směrovaným se i forma konzultačních dnů u metodika. především do vybavení knihoven mobiliářem, V SVK v Kladně se jeden pracovník zabývá na pořízení PC a softwaru nebo pořízení dalšívýhradně dotačními programy všech typů – doho technického vybavení, žádají o finance pro tační program SK, VISK, PIK, projekty ROP své knihovny. Podmínkou pro podání žádosti – a je připraven zodpovídat dotazy ze všech a získání dotace je, že knihovna je příjemcem typů knihoven. Metodická činnost SVK v KladRF a má uzavřenou smlouvu o poskytování odně je otevřená i knihovnám jiných typů, např. borné pomoci. A měla by mít zaveden registračmuzejním, školním apod. Zpětná vazba o sponí poplatek. Participace obce činí 10 %. Kraj kojenosti se službami se zjišťuje formou dotak každým rokem rozdělí 3,5 milionu korun. tazníků, osobních návštěv krajských metodiků V roce 2006 bylo uspokojeno 86 a letos již 103 i metodiků pověřených knihoven. Získané poobcí. znatky z pohledu dopadu služeb na jeho koncoSVK v Kladně centrálně nakupuje dokumenvého uživatele jsou přínosným a inspirativním ty pro výměnné fondy podle doporučení a pomateriálem. třeb pověřených knihoven. Kraj tak může více Redakčně upraveno Ladislava Cukrová, ovlivňovat kvalitu nákupu výměnného fondu. Zároveň byla vytvořena jednotná elektronická Knihovna ve tvaru X evidence výměnného fondu. Šest vybraných Výstavba Studijní a vědecké knihovny v Hradci distribučních firem objednané knihy rozváží Králové, zahájená na podzim 2004, má čtenářům přímo do pověřených knihoven, které si z nich otevřít své brány v závěru příštího roku. Budova vytvářejí vlastní soubory. V SVK v Kladně jsou tvořená čtyřmi křídly a centrální halou má mít knihy zpracovány během 2 dnů, aby pověřené 5 nadzemních a jedno podzemní podlaží. Rozknihovny měly možnost záznamy převzít. Od počet byl stanoven na 394,5 milionu Kč. [ev] letošního roku jsou též vytvářeny soubory, vý12 / 2007

9

10

Publikace

„Šumava na každém kroku“ Křest fotografické knihy

Stylově odstartoval křest knihy fotografií ing. Vladimíra Kunce z Havlíčkova Brodu s názvem „Šumava na každém kroku“ v pátek 19. října v salonku hotelu Anna ve Vimperku. Autor knihu věnoval zesnulé vimperské starostce Stanislavě Chumanové. Vlastní křest proběhl pro všechny přítomné nečekaně a velmi netradičně. V momentu, kdy přítomní drželi sklenky se sektem k přípitku, oznámil autor, že by chtěl pokřtít knihu ně-

Foto: Zdeněk Přibyl

čím mnohem cennějším a lepším, pro což den před tím 200 km jel a ještě asi 6 km šel pěšky – vodou z Vltavy přímo od pramene. Láhev opatřená vinětou s tímto názvem i datem a místem křtu se stala možná (vedle nové knihy) nejfotografovanějším objektem celého odpoledne. Ing. Vladimír Kunc (52) má za sebou již mnoho ocenění z fotografických i filmařských soutěží. Jak sám říká, přestože se narodil na Vysočině, Šumava je pro něj druhým domovem. V roce 1993 zde natočil svůj první dokumentární film a následovalo ještě více než deset filmů o tomto regionu. Pravidelně zde také fotografuje. TZ/luk

Foto: Hana Šimková

Malá, ale informačně zdatná obec

Obec Pohoří u Dobrušky (212 popisných čísel, 603 obyv., Královéhradecký kraj) vydává Listy, které má na starosti místní občan Pavel Bednář, student Univerzity Hradec Králové. Obec se dále může pochlubit digitálně zpracovanou kronikou, zveřejněnou na http://kronika.obecpohori.cz/. Za ní stojí Jan Jurásek, další místní mladý člověk. Roku 2002 v soutěži o nejlepší internetové stránky měst, obcí a regionů Zlatý erb obsadily internetové stránky obce Pohoří http://www.obecpohori.cz, které mají anglickou a německou verzi, 2. místo v kategorii obce, a v soutěži Vesnice roku 2003 získalo Pohoří čestný diplom za využívání informační techniky v Královéhradeckém kraji. Pro Pražáka naše republika končí tam, kam dojede tramvaj nebo metro, ale i tady, v malé obci Pohoří u Dobrušky na okraji České republiky, žijí aktivní a činorodí lidé. Redakčně kráceno Josef Krám Místní Kultura

Kraje

Portál pro neziskový sektor

Hora Říp a pomník ve Stadicích

Připravuje jej Zlínský kraj a zkušebně má být spuštěn v prosinci. „Ostrý“ start je naplánován na únor příštího roku. Zlínský kraj se snaží rozvíjet partnerství s neziskovým sektorem a také napomoci vzájemné komunikaci neziskovek mezi sebou. Připravovaný portál by jim kromě toho měl umožnit také vlastní bezplatnou prezentaci a přehled o těch ostatních. Zlínský kraj si mapoval situaci v jiných krajích a nechal se inspirovat přístupem krajů Vysočina a Královehradeckého, které provozují obdobné portály. Získal také zpětnou vazbu z neziskového prostředí v rámci projektu Partnerství. Provoz portálu zajistí Zlínský kraj, ale podílet se budou také samotné neziskové organizace zveřejňováním svých článků a zpráv. Pořízení portálu stálo letos 93 tis. Kč, předpoklad měsíčních nákladů v příštím roce je 2000 Kč. Pokud by se v dalších letech měnil obsah portálu nebo grafika, vyžádají si případné zásahy další finanční prostředky. Nyní má kraj před sebou stěžejní úkol – propagovat webové stránky a snažit se, aby se o nich dozvědělo co největší množství NNO, ale nejen jich. Najdete je na: zlk.neziskovka.cz [luk]

Obě významná místa české historie a státnosti potřebují rekultivovat... Na vrchol Řípu směřovaly 31. října kroky náměstka hejtmana Ústeckého kraje Radka Vonky a náměstka ministra kultury Františka Mikeše. Pracovní jednání iniciované prvním jmenovaným se uskutečnilo s cílem hledat společně cesty ke zlepšení stavu tohoto významného místa, kde vlastnicky participují různé subjekty (např. hora Říp se nachází na panství šlechtického rodu Lobkoviců, rotundu na jejím vrcholu vlastní církev) a jehož propagaci a popularizaci zajišťuje stát. Oba pánové společně konstatovali, že pokud Říp nemá zůstat stranou zájmu Čechů ani zahraničních návštěvníků, je potřeba zkvalitnit informační systém. Zároveň s nutnou opravou rotundy a okolí je potřeba přivést na vrchol vodu, zcivilizovat stávající restauraci a její hygienické zázemí. F. Mikeš řekl, že „Říp má nadnárodní význam a nastala doba, kdy je třeba ustavit expertní tým, jenž by zpracoval projekt na celkovou revitalizaci tohoto památného místa...“ Totéž se týká další památky – pomníku Přemysla Oráče ve Stadicích. Financování projektů předpokládá náměstek z několika zdrojů: státu, kraje a evropských peněz. [luk]

Soutěží se o nejlépe opravenou památku Jihomoravský kraj vyhlásil soutěž Nejlépe opravená památka Jihomoravského kraje v roce 2007. Návrhy do soutěže je možné podávat písemně na adresu: Odbor kultury a památkové péče Jihomoravského kraje, Žerotínovo nám. 3/5, 601 00 Brno nebo e-mailem: smuk.rostislav@kr-jihomoravsky. cz. Termín: 20. prosinec 2007. V tomto prvním ročníku soutěže bude vybráno odbornou komisí 15 památek, jejichž fotografie s popisy budou umístěny na webových stránkách kraje, umožňujících od 15. ledna do 15. února 2008 přímé hlasování, ze kterého vzejde vítěz soutěže. [ev]

Zachování dědictví předků Zlínský kraj vyhlásil Program uchování, obnovy a zpřístupnění hmotného dědictví na svém území se zaměřením na archeologické nálezy, památky lidového stavitelství a tradiční řemesla. Finanční prostředky ve výši 18 milionů Kč jsou určeny na rekonstrukce památek, výstavbu prostor pro zpřístupnění hmotného kulturního dědictví veřejnosti s důrazem na dětského návštěvníka, mládež a handicapované osoby. [ev] 12 / 2007

Kraj podpoří opravu vojenských pietních míst U příležitosti 90. výročí ukončení 1. světové války (v příštím roce) a k činnosti československých legií se zastupitelstvo kraje Vysočina chystá rozhodnout o jednorázových zásadách pro poskytnutí dotací na opravu a údržbu válečných hrobů a pietních míst, která jsou kulturními památkami. Půjde o drobnější opravy, na které není možné získat finance z jiných programů. [ev]

11

12

Místa

České a saské

Krušnohoří společně Na české i německé straně Krušných hor se téměř 800 let soustředila těžba rud, stříbra, barevných kovů a dalších nerostných surovin s návazným zpracováním v hutích. Během tak dlouhého období zde vznikla řada výrazných technických památek, jejichž využití by mohlo přilákat turisty a přispět k rozvoji cestovního ruchu. Česko-saský projekt Montanregion Krušnohoří-Erzgebirge vznikl s cílem dosáhnout zařazení vybraných lokalit a objektů na seznam památek UNESCO. S iniciativou přišli naši němečtí sousedé. Na počátku byl v roce 1998 návrh Saského státního ministerstva vědy a umění a následoval průzkum, ze kterého vyplynulo, že by bylo vhodné zabývat se také na české straně Krušných hor územím se stejnou historií. U nás na projektu spolupracuje Montanregion Regionální rozvojová agentura Ústeckého kraje a Ústecký kraj prostřednictvím své příspěvkové organizace Oblastního muzea v Mostě. V roce 2006 se podařilo získat v rámci Iniciativy Společenství Interreg IIIA (ČR – Sasko) v regionu Krušnohoří – Fond malých projektů – finance na úvodní studii. Ta přinesla základní přehled o památkách propojených s hornictvím a hutnictvím, o jejich rozložení a souvztažnosti s německou částí Montanregionu. Průzkum také ukázal, že na naší straně je památek méně a jsou v horším technickém stavu. Do projektu bylo vybráno 6 objektů, např. Královská mincovna v Jáchymově, štola Starý Martin v Krupce či rudné ložisko Přebuz. Letos zahájila 2. etapa, jejímž cílem je zpracování studie proveditelnosti. Spočívá ve zpracování projektového záměru, kterým se jeho autoři hodlají v příštím roce ucházet o finanční dotaci v rámci „Programu Cíl 3/ Ziel 3 na podporu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko 2007 – 2013“. Projekt počítá s workshopy, exkurzemi do vybraných míst s hornickou a hutnickou tradicí atd. V souvislosti s přípravami nevznikne nutnost vyhlásit nové památkové zóny. Cílem je propojení stávajících památek do pomyslné sítě, která pokryje celé Krušné hory. Eva Veselá

Živé srdce Letošní říjnové oslavy 750. výročí založení královského města Uherské Hradiště (27,5 tis. obyv. Zlínský kraj) se staly podnětem k celé řadě hodnotných kulturních akcí. Ty opětovně potvrdily, že Uherské Hradiště je oprávněně zváno kulturním centrem celého Slovácka. Tak pravil král železný a zlatý „Zahradím já Uhrům tuto díru!“. Tímto zvoláním prý český král Přemysl Otakar II. reagoval na stížnosti velehradského opata na divoké Kumány, kteří plenili Pomoraví. Dne 15. října 1257 vydal panovník listinu, v níž nařídil vybudovat pevnost a město, které mají osídlit dílem osadníci z Kunovic, dílem z trhové vsi Veligradu, dnešního Starého Města. Zrodilo se na posvátné půdě spjaté s působením bratrů Cyrila a Metoděje a nazvali ho Nový Velehrad. Název se neujal a časem se místu začalo říkat Hradiště. Přívlastek „Uherské“ byl přidán až v 18. století na rozlišení od jiných Hradišť v zemích Koruny české. Město, obdařeno četnými privilegii panovníků, dosáhlo největšího rozmachu za vlády Jiřího z Poděbrad a na přelomu 15. a 16. století. Zejména rok 1481 je významným mezníkem – tehdy městu král Matyáš Korvín udělil nový městský znak a právo pečetit listiny červenou pečetí. V následujících stoletích mělo UH ještě mnohokrát sehrát obrannou funkci a až v roce 1782 došlo ke zrušení pevnosti, neboť už nehrozilo turecké nebezpečí. Město i jeho význam rostl a v 19. století se Hradiště stalo městem krajským. V té době byla vybudována celá řada významných budov, jako gymnázium, krajský soud, Měšťanská beseda a mnohé další. Pod vlivem sílícího národního hnutí usedl v roce 1896 do starostenského křesla první český starosta, místní lékárník Josef Stancl. Zemědělské Slovácko a úřednické Uherské Hradiště se průmyslově rozvinuly až ve 2. polovině 20. století, což přineslo zvýšení počtu obyvatel a zřízení mnoha nových institucí (v roce 1945 Slovácké divadlo, v roce 1962 Galerie Slováckého muzea a další). Město památek, město lidové i živé kultury Změny po roce 1989 měly velký dopad i na Hradiště. Nebývalou měrou bylo započato především s obnovou městského historického jádra s četnými památkami. Město je přirozeným cen- ► Místní Kultura

Místa

Slovácka: Uherské Hradiště ► trem kultury, neboť leží v národopisně živém re-

gionu Slovácka, kde působí desítky folklorních a pěveckých sborů, lidových muzik a kde mají své místo četné lidové tradice. Činnost „kamenné“ scény Slováckého divadla, knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana, umístěné v někdejší židovské synagoze, Letní filmové školy, Slavností vína a otevřených památek, Festivalu lidových hudebních nástrojů aj. významným způsobem

kulturního dědictví, dále knihovny a hromadné sdělovací prostředky. Přidělení daru doporučuje kulturní komise, jejíchž 12 členů delegují politické strany. V letošním roce bylo v UH podáno pro oblast kultury 32 žádostí, dary získalo 24 uchazečů a celkem město na darech rozdělilo 394 tisíc Kč. Příspěvek do výše 10 000 Kč rozděluje komise kultury, do výše 20 000 je v kompetenci Rady města, nad 20 000 Kč spadá do pravomocí

Foto: J. Jilík

vypovídá o pozitivním kulturním klimatu v UH. Jakýmsi oceněním těchto snah bylo, že hostitelem letošního Národního zahájení Dnů evropského dědictví 2007 bylo začátkem září právě město Uherské Hradiště. Dary, příspěvky, dotace Městské orgány samosprávy věnují financování kultury značnou pozornost. V r. 2006 činily výdaje na kulturu a cestovní ruch 62 mil. Kč, což představuje 6,4 % z celkových běžných výdajů města, v tomto roce to už činilo cca 65 mil. Kč. Ze svého rozpočtu dále UH ročně uvolní částku na dary, dotace a příspěvky. Mohou o ně žádat subjekty zabývající se činností v oblasti umění, v regionální a národnostní kultuře, v ochraně 12 / 2007

městského zastupitelstva. Nemalé finanční prostředky jsou poskytovány na památkovou péči. Vloni byla za pomoci města zrestaurována socha sv. Jana Nepomuckého ve Františkánské ulici, kříž ve Vinohradské ulici, pomník obětem válek v části Vésky, opraveny byly městské hradby v lokalitě zvané Bastion atd. Do celkové mozaiky kulturního života patří příspěvkové organizace, a to Městská kina, Klub kultury, Slovácké divadlo a Knihovna B. B. Buchlovana Uherské Hradiště. A k jeho rozmanitosti přispívají i místní kulturní zařízení v městských částech – kdysi samostatných obcích – Mařatice, Sady, Míkovice, Vésky a Jarošov. Jiří Jilík/Mária Uhrinová

13

14

Místa

Propagace města Hustopeče Před pár měsíci byla ustavena nová organizační složka města Hustopeče – Propagace města. Vedoucí Mgr. Radky Samsonové jsme se po měsíci hájení ve funkci zeptali: Kvapem se blíží lednová výstava na brněnském výstavišti GO´ a Regiontour. Jak se na této hojně navštěvované akci bude prezentovat město Hustopeče a okolní obce? Mikroregion Hustopečsko uvažuje o zcela novém pojetí výstavního stánku, v rámci kterého se bude propagovat velkou měrou také město Hustopeče. Nová podoba stánku zajistí kvalitní propagaci nejen městu Hustopeče a všem obcím mikroregionu, ale také podnikatelským subjektům, které budou mít o tuto prezentaci zájem. Návrh stánku je hotový, teď se čeká na jeho schválení a sestavení. Každopádně se budeme snažit, abychom tam letos město Hustopeče a celý mikroregion prezentovali na dobré úrovni. Od poloviny roku máme pro veřejnost na „íčku“ k dispozici zdařilé propagační materiály mikroregionu Hustopečska. Uvažuje se o vydání nových materiálů propagujících město Hustopeče, příp. o vydání publikace o městě? O vzniku nových propagačních materiálů města i o publikaci se uvažovalo už dlouho před mým nástupem. Jednoznačně zde chybí nějaké podrobnější a kvalitně zpracované brožury. Nové materiály mikroregionu jsou dobrou inspirací. Jako bezpodmínečné dnes vidím jejich jazykové mutace minimálně do dvou světových jazyků. Budu o to usilovat, je to můj hlavní úkol. Turisté se často ptají na naučné stezky ve městech a obcích mikroregionu. Už delší dobu se hovoří o stezce „Po stopách T. G. Masaryka“. Myslíte si, že se v příštím roce podaří tuto bezpochyby zajímavou stezku realizovat? Naučná stezka Po stopách TGM už je v podstatě po podkladové stránce připravená díky ředitelce Městského muzea Mgr. Nezhodové, PhD. Chceme na financování využít dotace z fondů Evropské unie, takže čekáme na výzvu, abychom projekt zadali. Kromě naučné stezky TGM uvažujeme také o naučné stezce mandloňovým sadem a o dalších. Občanům se možná už dostala do rukou anketa na toto téma. Vyplnit

a odevzdat ji mohou na podatelnách MÚ a na Turistickém informačním centru. Co dalšího se připravuje pro zvýšení návštěvnosti města, příp. regionu? Pro zvýšení návštěvnosti je důležité udržet v Hustopečích turisty alespoň několik dnů. To znamená vytvořit turistické programy na víkend s různým zaměřením, aktivní, odpočinkové, zábavné, pro rodiny s dětmi, seniory, mladé páry. Stavět se dá určitě na již turisticky zavedeném artiklu, kterým je u nás hlavně vinařství a cykloturistika. Turisté by se tu jistě zdrželi a vraceli se sem, kdyby jim byla poskytnuta odpovídající nabídka: otevřené sklepy, ochutnávky, degustace, upravené cyklostezky, dostatečná ubytovací kapacita, kulturní a sportovní vyžití. Jarmila Hájková

Hustopečská vinotéka Stálá vinařská expozice (SVE) s vybranými víny Velkopavlovické podoblasti má své místo ve sklepních prostorách v domě U Synků na Dukelském nám. 23. Kromě degustace vín zdejší produkce si můžete ve vinotéce zakoupit lahvové víno a prohlédnout si expozici historie vinařství v Hustopečích. Získáte doporučení i kontakty na vinaře a vinařské firmy podle vašich požadavků. V případě zájmu se dozvíte o pěstování i zrání vína, o známých i méně známých odrůdách vín a také o předlouhé historii vinné révy, kterou k nám přinesli Římané už ve 3. století po Kristu. Vinařská expozice ánoční přehlídka v Hustopečích pořádá archivních vín každoročně celou řadu se koná 8. prosince zajímavých vinařských akcí, některé ve 2007 (15.00 hod.) ve spolupráci s městem, vinném sklepě Čespříp. Českým svazem kého zahrádkářského zahrádkářů. Vánoční svazu v Hustopečích, přehlídka archivních ul. na Hradbách. vín proběhne 8. prosince 2007 (15.00 hod.) ve vinném sklepě Českého zahrádkářského svazu v Hustopečích, ul. na Hradbách. V měsících lednu až březnu se konají prezentace a ochutnávky vín vinařských firem mikroregionu Hustopečsko. Upřesnění akcí najdete na webových stránkách: www.hustopece-city.cz, nebo www.hustopece.eu. [haj]

V

Místní Kultura

Cestovní ruch

Na úřadě se potkáte s výtvarným uměním

Naučná stezka ve Voticích

Na radnici v Hroznové Lhotě byla jako protiváha byrokratické činnosti otevřena galerie výtvarného umění. Místní starosta Petr Hanák s humorem sobě vlastním slavnostně otevřel výstavní sál na obecním úřadě vernisáží první výstavy litografií místního výtvarníka Františka Pavlici. Obec Hroznová Lhota na Hodonínsku si díky osvíceným zastupitelům vybudovala galerii s celoročním provozem. V půlce října ji otevřela zahajující výstavou – souborem dvanácti půvabných grafik Františka Pavlici (1971), vydaných souběžně jako obecní kalendář na rok 2008. Zachycuje slovácký rok viděný očima umělce tvořícího v duchu tradic insit-

V říjnu byla slavnostně otevřena naučná stezka s názvem „Kolem Votic za poznáním“. Trasa stezky začíná a končí na náměstí ve Voticích a je dlouhá 8 km. Vycházkový okruh má celkem devět zastavení, která vás postupně seznámí s tím, co kolem roste a létá, navštívíte poutní kapli sv. Vojtěcha, zjistíte, proč se zdejšímu kraji říká Česká Sibiř,

Kalendář Rok na Slovácku při zahájení výstavy pokřtili autor František Pavlica s manželkou Jitkou, kmotry byli cimbalistka Magdalena Múčková a publiFoto: Jiří Jilík cista Jiří Jilík

dozvíte se o slavných osobnostech, kterým zdejší kraj učaroval, o šibeničním vrchu i majestátním votickém javoru. Pro příští turistickou sezonu čeká stezku označení standardními zelenobílými značkami Klubu českých turistů a zanesení do map. Realizace naučné stezky byla podpořena z programu Evropské unie Mládež v akci v rámci priority Iniciativa mládeže. Na jejím vytvoření pracují od jara mladí lidé z Votic a okolí sdružení v neformální skupině Mladí pro Votice. [luk]

ního umění. Tento umělec patří k výrazným osobnostem obce a regionu, a to nejen ve výtvarném umění. Povoláním je výrobce došků (mimochodem jediný v ČR), tradiční střešní krytiny, určené zejména pro skanzeny lidové architektury a památkové objekty. Prastará technologie spojená s pěstováním obilí s vysokým stéblem a ruční zpracování jsou samy o sobě kusem řemeslného kumštu. Se svou ženou Jitkou je Pavlica rovněž pořadatelem „živého“ Betléma, který se koná v obci jednou za dva roky. Průvod, který se vydává vždy o druhém svátku vánočním ke kostelu, bývá plný krojovaných účastníků ze širšího regionu. Letos mají Lhotští možnost spojit návštěvu Betléma s prohlídkou Pavlicových litografií. Redakčně upraveno Jiří Jilík 12 / 2007

Pozvání zejména pro zahraniční turisty

Nadregionální turistický produkt „Moravská jantarová stezka“, jehož posláním je podporovat rozvoj cestovního ruchu, se poprvé představil na začátku letošního října na veletrzích v Moskvě a Petrohradu. Je výsledkem dlouhodobé spolupráce Zlínského a Jihomoravského kraje, Regionu Slovácko, města Zlína a dalších turistických oblastí. [ev]

15

16

Kroniky

Kroniky, kronikáři, muzea a archivy Jihočeského kraje

V minulých číslech jsme přinesli informace z okresů Jindřichův Hradec, Písek, Strakonice, Český Krumlov, Tábor a Prachatice. Dnes končíme okresem České Budějovice a v závěru přinášíme vyjádření pracovnice Krajského úřadu Jihočeského kraje. Okres České Budějovice ticky vyhledáváme a shromažďujeme veškerou Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích literaturu týkající se kronik a kronikářství pro přerušilo s kronikáři po roce 1989 spolupráci studium, na přání poskytujeme obcím zdarma a v původní podobě na ni již nenavázalo. Pokopie u nás uložených kronik,“ vysvětluje ředitel. slední seminář proběhl za účasti cca 80 zájemců Na závěr jsem se zeptala Aleny Janků z odv roce 1989. Na žádost neziskové organizace boru kultury, památkové péče a cestovního Nazaret z Borovan připravilo muzeum v loňském roce seminář pro začínající kronikáře. ruchu KÚ Jihočeského kraje: Muzeu se osvědčil úzký kontakt s kronikáři zeSleduje kraj problematiku kronik a kronikářů? jména pro obor nejnovějších dějin. Je to součástí jeho kulturní politiky? „Poté, co Jihočeské muzeum metodickou pomoc Uvedenou problematiku má ve své působnosti zrušilo, neměli se kronikáři na koho obracet náš odbor, který sleduje legislativu a literaturu a zcela logicky začali vyhledávat okresní archiv, týkající se kronik tak, aby mohl kronikářům který se tak spíše ze své vlastní vůle než z úředposkytnout základní informace a případně je ního popudu začal kronikami a kronikáři zabý„nasměrovat“ jinam. Na jejich žádost jsme také vat,“ sděluje ředitel Státního okresního archivu začali pořádat semináře. (SOkA) v Českých Budějovicích PhDr. VlastiVyčleňuje kraj určitou finanční částku na pomil Kolda a dodává: „v našich prostorách a ve řádání seminářů? spolupráci s odborem kultury, památkové péče Odbor kultury, památkové péče a cestovního rua cestovního ruchu Krajského úřadu Jihočeskéchu KÚ Jihočeského kraje uspořádal a hradil ze ho kraje pořádáme setkávání kronikářů. Nejde svého rozpočtu zatím dva semináře, a to v letech jen o okres České Budějovice, ale přijíždějí sem 2005 a 2006. Oba se konaly ve spolupráci se zájemci z celých jižních Čech. Na zatím posledSOkA v Českých Budějovicích. Proběhly přímo ním setkání v říjnu 2006 se hovořilo o historii v reprezentativní budově této instituce a zejmékronikářství v českých zemích, novém zákonu na díky aktivní účasti jeho ředitele PhDr. Vlaso kronikách, metodice vedení obecní kroniky timila Koldy měly vysokou odbornou úroveň a vyměňovaly se zkušenosti. Součástí semináa značný ohlas. První seminář o vedení a ukláře byla i prohlídka depozitářů SOkA spojená dání kronik doplnila prohlídka archivu a ukázky s ukázkami vybraných archivních dokumentů, zajímavých listin a kronik. Loňské setkání mělo včetně obecních kronik. Díky této spolupráci již dva přednášející – PhDr. V. Koldu a ledenicnapříklad také víme, která obec kroniku vede.“ kého kronikáře Jiřího Cukra. Na obou semináÚspěch při ukládání dopsaných kronik do arřích měli kronikáři možnost nejen získat nové chivu závisí na kontaktu s představiteli obce, na informace, ale také si vyměnit své bohaté zku„osvícenosti“ starosty a zastupitelstva a na celé šenosti s vedením kronik. Uspořádání semináře řadě dalších faktorů. Někde je tato spolupráce předchází rychlá e-mailová anketa mezi starosty bezproblémová, jinde se i přes snahu archivářů obcí vedoucí ke zjištění přibližného počtu zádohoda nedaří. „Kronikářům nabízíme možnost jemců a samozřejmě také oslovení příslušného organizovat u nás různé semináře, také systemaarchivu. Eva Veselá

Kronikáři pozor!!!

Od příštího roku vychází náš časopis pouze v internetové verzi – www.mistnikultura.cz. Jedním z témat, kterému chceme věnovat větší prostor, jsou kroniky a kronikáři. Očekáváme vaše podněty a postřehy. Uvítáme opozornění na zvláštní kroniky a jiné zajímavosti. Těšíme se na další spolupráci! Místní Kultura

Kina

Na Karlovarsku se sešli kronikáři

Na zámku v Sokolově (25,9 tis. obyv., Karlovarský kraj) se uskutečnil již čtvrtý celokrajský seminář kronikářů. Na akci pořádané Karlovarským krajem se jich tentokráte sešlo kolem padesátky. Poprvé byli vyhlášeni vítězové soutěže Kronika roku. Zápisy za rok 2006 posuzovala pětičlenná odborná komise a ocenění kronikáři získali diplom a finanční odměnu. Na třetím místě, ohodnoceném 2 tisíci Kč, se umístily kronikářky V. Medvecká z Kynšperka a H. Vojtěchová ze Stříbra. Druhá příčka a 3 tisíce Kč patřila V. Mikešové z Ostrovu. Vítězem se stal a 5 tisíc Kč získal J. Turek, který vede kroniku města Chebu. Vystavené pamětní knihy z uvedených obcí a měst si zájemci mohli prolistovat a získat novou inspiraci. Vzhledem k úspěšnosti akce chce Karlovarský kraj v této tradici pokračovat i v dalších letech. Na semináři zazněly zajímavé příspěvky, z nichž vybírám:  Ukládání kronik po 10 letech od posledního zápisu do příslušného archivu je dáno archivním zákonem.  Autorizování vzpomínek pamětníků a souhlas osob zachycených na fotografiích, které se ukládají do fotodokumentace, vyplývá ze zákona na ochranu osobních údajů.  Kronikář by se měl věnovat i novému médiu – webovým stránkám své obce a během času je jako přílohu archivovat.  Fotografie se do psaného textu kroniky nevlepují, vedou se odděleně, např. v albu, jako nejvhodnější se jeví popisovat fotografie na rubu (nemůže dojít ke ztrátě popisky). Velikost fotografie má být 13 x 18 cm.  Při rozšifrovávání čísel domů (v červené barvě pro trvale obydlené a v zelené pro rekreační objekty) je vhodné použít internet.  Upravené a rozšířené vydání publikace T. Hromádky Kroniky si mohou zájemci stáhnout na www.nipos-mk.cz/regis.  Časopis Místní kultura letos končí v papírové podobě, od ledna budou v provozu nově upravené webové stránky www.mistnikultura.cz, na které mohou se svými dotazy a příspěvky vstupovat i kronikáři. Pro příští setkání jsou již známé některé náměty, z nichž jedno je vedení kronik rodinných. Eva Veselá 12 / 2007

Kina v Písku

povodeň nezlomila

Součástí Centra kultury v Písku, obecně prospěšné společnosti, je i kamenný biograf Portyč a letní kino. Biograf Portyč je trochu „raritou a zvláštností“, sídlí totiž v protiatomovém krytu civilní obrany. To však běžný návštěvník nerozpozná. Objekt prošel rekonstrukcí, kterou si vyžádala povodeň v roce 2002. Nyní je vybaven novými sedadly a zvukovým systémem Dolby Digital, jedním z nejlepších zvukových systémů používaných u nás. V nabídce programů si udržujeme punc „premiérového kina“ a několikrát do roka se nám dokonce podaří na premiéře přivítat autory filmu a herce. Kromě toho se zvyšuje návštěvnost, vloni na 527 představení zavítalo celkem 33 125 diváků. V kinosále se také konají přednášky, hrají se pohádky a školy sem chodí na koncerty. Významný je Mezinárodní studentský filmový festival, který zde pořádá Soukromá vyšší odborná škola filmová v Písku. Letní kino bylo postaveno v 70. letech 20. stol. jako panoramatické s možností projekce 70milimetrových filmů. Nachází se v klidné části Výstaviště a jeho další výhodou je částečné zastřešení hlediště. Má celkovou kapacitou 1100 diváků, a přesto, že promítacích dnů je nyní méně, počet diváků se každoročně zvyšuje. Zkušenost a rozbory návštěvnosti nás přiměly k tomu, že od letošního roku promítáme jen v červenci a srpnu. Pro ilustraci opět několik čísel: v roce 2005 přišlo 4330 diváků, vloni na 72 představení 5066 diváků, letos jsme odehráli 61 představení pro 6178 diváků. Potěšující a motivující je, že letní kino navštěvuje stále více turistů trávících na Písecku dovolenou. Důvodů, proč do letního kina zavítat, je více. Konají se zde i koncerty populární hudby, mýtinky, přehlídky a festivaly. Pořadatelem je naše společnost, ale možné jsou i pronájmy jiným organizátorům. V roce 2002 bylo i toto kino, kromě promítací kabiny, poničeno povodní. Nyní je záměrem města jako vlastníka dokončit opravy a zkvalitnit zázemí tak, aby se výše uvedené akce mohly pořádat ve větším rozsahu. Redakčně upraveno Roman Čada, ředitel CKP

17

18

Kulturní akce v příjemném prostředí

Dům kultury v Uherském Brodě (17,9 tis. obyv., Zlínský kraj), příspěvková organizace města, je nejvýznamnější společensko-kulturní zařízení na Uherskobrodsku. V minulém čísle jsme vám představili kino Máj, letní kino a hvězdárnu, dnes se zaměříme právě na Dům kultury a na Galerii Panský dům. Město mělo štěstí na architekty Dům kultury (DK) byl otevřen v listopadu 1984 a o jeho budově se dá říci, že z architektonického hlediska patří k tomu nejlepšímu, co se u nás v tzv. socialistickém realizmu postavilo. Interiéry, z nichž některé doznaly změn, umožňují pořádání nejrůznějších aktivit. Velký sál s kapacitou 550 míst a působivým interiérem patří k těm nejhezčím v ČR, navíc je snad jako jediný u nás vybaven elektronicky ovládanými varhanami. Díky variabilnosti představuje multifunkční prostor využitelný pro divadelní představení, koncerty, konference, plesy a dokonce jednou za dva roky patří jeho plocha autosalonu s přehlídkou historických vozidel. Také malý sál pro 99 osob je víceúčelový a slouží ke komornějším divadelním i loutkovým představením. Zrcadlový sál je zázemím pro zkoušení souborů, v učebnách probíhají různé kurzy. DK je denně využíván v průměru 13 hodin. Náročný provoz a také zub času se podepisují na jeho stavu, a tak majitel objektu – město, financuje průběžné úpravy (např. nové sociální zařízení, interiér či výměna oken), do kterých letos vložilo cca 10 mil. Kč. Spolky – součást kulturního života Většina z nich má podobu občanského sdružení, s DK mají uzavřeny písemné smlouvy na užívá-

Foto: archiv DK Uherský Brod

ní prostor pro zkoušení a organizační servis během akcí. Nejstarším je folklorní soubor Olšava založený v roce 1951, který od počátku patří k nejznámějším slováckým folklorním tělesům. Vedle dospělé Olšavy působí v Uherském Brodě i dětský soubor Olšavěnka. Smíšený pěvecký sbor Dvořák, jeden z nejlepších a nejstarších sborů v České republice, vyvíjí bohatou a úspěšnou koncertní činnost na zahraniční i domácí scéně a pravidelně připravuje sérii vánočních koncertů. Totéž se dá říci o dětském pěveckém sboru Comenius, který si v letošním roce připomíná 25. výročí svého založení. Ochotnický divadelní soubor Brod se podílí na letních kulturních aktivitách a hraje, kromě činohry, také loutkové divadlo. DK totiž vlastní velkou sbírku marionet, které ožívají zejména v pohádkách pro děti. Své práce zde také prezentuje Fotokroužek, známý i v celém uherskobrodském regionu. Pod střechou DK ještě působí skupina historického šermu, rocková kapela, cimbálové muziky Rozmarýn a Olšava II. Bez tradice i s tradicí Na tradiční pouť se 1. říjnovou neděli přijde podívat vždy kolem 10 tisíc lidí, zájmu se těší Uherskobrodský Jarmark a Dny Naardenu či Den otevřených památek. Letos v listopadu vstoupí do 6. ročníku jedinečný program Le- ► Místní Kultura

Děti - mládež ► gendy moravského folkloru, ve kterém

se představují folklorní soubory a osobnosti z Moravy i ze Slovenska. Čtvrtstoletím trvání se může pochlubit Poštěpánské posezení, které má mezinárodní charakter a je ryze pánskou záležitostí. Myšlenka na pořádání neoficiálního sjezdu folkloristů se zrodila v hlavě primáše Olšavy Luboše Málka a známého folkloristy Miroslava Potyky z Uherského Hradiště. Vstupenkou jsou dvě klobásky a po sedmičce bílého a červeného vína s podpisem – to aby mohli zúčastnění vinný mok pochválit nebo pohanět. Z více jak 300 registrovaných členů se jich každoročně schází kolem 150 a volí si svého starostu, který vykonává funkci do dalšího setkání. Folklorní soubor Olšava je také pořadatelem tradičních Slováckých večerů u cimbálu – více jak 130 pořadů této tradiční akce nemá na Slovácku obdobu. Za výtvarným uměním do památkové zóny Galerie Panský dům se nachází v jednom z nejkrásnějších barokních objektů na Uherskobrodsku, který nese i stopy gotiky a renesance. (Na přelomu 17. a 18. stol. si jej nechal upravit Ondřej Kounic.) Nevelký, ale příjemně prosvětlený výstavní prostor přináší ročně 11 výstav, na nichž se představují zejména umělci ze Zlínského kraje, ale vystavovali zde i např. A. Born, K. Chaba, A. Brunovský, K. Demel, M. Horníček, J. Suchý a řada dalších významných osobností české výtvarné kultury. V pětiletých intervalech jsou zde k vidění betlémy, například z Třeště, Třebíče, Příbrami, Strážnice. Galerie v Panském domě se zaměřuje pouze na výstavní činnost, vlastní sbírkový fond nevytváří. Zdárně se rozvíjí spolupráce s renomovanou Krajskou galerií výtvarného umění ve Zlíně, se kterou nyní společně připravují dvě výstavy přesahující území kraje. Na přípravě participují také další města – Rožnov p. Radhoštěm a Bystřice p. Hostýnem. Na vydání katalogů přispěje Zlínský kraj. Eva Veselá 12 / 2007

19

Nová designérská generace připravena Málokterá střední škola v Čechách se může pochlubit tak slavnými a úspěšnými zakladateli jako Střední uměleckoprůmyslová škola v Uherském Hradišti. Oboru návrhářství a modelářství obuvi se poprvé v Čechách začalo učit na zlínské Škole umění a toto specifikum si škola uchovala i po přemístění do Uherského Hradiště. Markéta Klečková: Řecké báje, Pandora - scénická obuv, 2005

Umění žít, umění učit Pracovitost, nasazení a podchycení dobrých nápadů, tím bylo charakteristické město Zlín ve 30. letech 20. století. Tehdy se pod patronací firmy Baťa začínaly tvořit umělecké instituce prezentující umění na nejvyšší úrovni, a to Zlínské salony, Filmové ateliéry, a etablovalo se i umělecké školství. Škola umění ve Zlíně, založená v roce 1939, stavěla studium na moderních koncepcích vzdělávání v tendencích evropského meziválečného uměleckého školství. Za protektorátu poskytovala výtvarné vzdělání téměř na úrovni vysokoškolského studia díky významným uměleckým osobnostem, které před válkou přednášely na pražských VŠ. V souvislosti s „přeměnou“ Zlína na Gottwaldov byla v roce 1952 škola přemístěna do Uherského Hradiště. I po změně sídla a názvu se pedagogové SUPŠ pokoušeli rozvíjet ty nejprogresivnější postupy, budovalo se technické zázemí pro výuku. Navíc kumulace tvůrčích osobností v pedagogickém sboru zaručovala, že kromě kvalitní přípravy mladých výtvarníků se škola spolu s městem stane přirozeným centrem výtvarných aktivit regionu. Progresivně ve šlépějích zakladatelů Zřizovatelem dnešní nadregionální instituce je Zlínský kraj. Nabízí bezplatné čtyřleté denní studium s maturitou. Poskytuje vzdělání 240 studentům na osmi oborech od užité malby, užité fotografie přes průmyslový design, propagační výtvarnictví až po kamenosochařství. ►

20

Děti - mládež

► Vyučuje se v budovách, které patří Zlínskému

kraji – v bývalém Justičním paláci a v secesní vile mimo centrum města. Celkem 33 pedagogů vede žáky k samostatné práci, jejíž výsledky jsou pak prezentovány. Žáci se také umísťují na předních místech mezinárodních soutěží. V průběhu studia absolvují žáci studijní zájezdy a exkurze. Momentálně na škole probíhá mezinárodní vzdělávací projekt spolupráce škol Comenius na téma „Evropské občanství“ a vzdělávací program „ITUM“, který je financován Evropským sociálním fondem (1,8 mil. Kč). Ten pomáhá veřejnosti s používáním informačních technologií, a to i v užitém umění. Široké věkové i vzdělanostní spektrum účastníků si mohlo během roku 2007 v pilotních kurzech zdarma vyzkoušet své dosavadní znalosti a kreativitu při zvládnutí několika grafických programů. Vedení školy oceňuje, že kraj je ke školám vstřícný; upozorňuje je na vyhlášené granty a navíc pořádá školení jak o peníze nejlépe požádat. Škola + firma = dobré spojení Co je funkční a potřebné, může být i krásné. Ředitel SUPŠ, akad. malíř Jan Pospíšil o situaci s uplatněním absolventů v progresivně se rozvíjejícím průmyslu říká: „Podnikatelé mají zájem, ale nemají sílu a dostatek prostředků na vývoj výtvarné podoby výrobku. Jde nám o znovunastolení prostupnosti školy a praxe, o trend, který bohudík už mnohé firmy podporují. My jim nabízíme informace a nová řešení, firmy mohou vytvořit podmínky pro jejich realizaci. Myslím, že na tom obě strany vydělají.“ Že je to správně zvolená cesta, potvrdila i zářijová celostátní konference „Škola ve firmě, firma ve škole“ v Uherském Brodu s podtitulem: Aby se práce náhodná (spolupráce škol a firem) stala systematickou. „Plně za tím stojím. Naši studenti jsou šikovní, což ocenila například i Nadace Jana Pivečky ze Slavičína. Jejich nápady ‚zabodovaly‘ v soutěži VESELÁ BOTA a součástí ocenění byly různé zahraniční stáže a kontakty na profesionální uplatnění pro nejtalentovanější účastníky,“ chválí své studenty ředitel. Vytvořit z místa bolesti prostor pro krásu SUPŠ v Uherském hradišti se potýká s nedostatkem prostoru. Jedna z možností, jak je rozšířit, řeší projekt spojený s rekonstrukcí vězeňské budovy, která stojí v těsném sousedství SUPŠ.

Zde shromážďovali nacisti politické vězně před transportem do koncentračních táborů, v padesátých letech minulého století zde byla nejtvrdší komunistická věznice rovněž pro odsouzené z politických důvodů. Budova z konce 19. století je v majetku ministerstva spravedlnosti, ale rozhodnutím ministra bude příští rok převedena na Uherské Hradiště. Městský úřad hodlá s ideovou podporou vědecko-historických institucí ve vězeňské kapli a kobkách zřídit Muzeum totality. S koncepční podporou škol (Baťova univerzita Zlín, SUPŠ UH) a dalšími kulturními subjekty ve městě se pokusí naplnit ideu: vytvořit z místa bolesti prostor pro důstojnou vzpomínku a pro prezentaci krásy a umění. Mária Uhrinová

Graffiti může být legální

Už několik let vídáme na veřejných prostranstvích, na zdech nádražních tunelů, na ohradách technických staveb a bohužel i na čerstvě opravených stěnách památek pro někoho nestandardní výtvarné projevy. Graffiti a street art tvorbě se věnuje mnoho dospívajících, přičemž jejich činnost je veřejností přijímána spíše negativně. Proto se organizace volnočasových aktivit dětí a mládeže v několika českých městech rozhodly dotknout se tohoto fenoménu zábavně a současně odpovědně. Akce GRAFFITI STREET JAM – graffiti na legálních plochách – proběhla (a opakovaně probíhá) na různých místech, např. v České Lípě, Olomouci, Plzni. V říjnu „legální sprejerství“ pořádalo v centru Hradce Králové občanské sdružení PROSTOR PRO. V rámci projektu STREET, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky, poskytuje neziskovka sociální a volnočasové služby mladým lidem v jejich přirozeném prostředí. „Street jam vznikl na základě přání mladých lidí, kteří již našich služeb využívají. Všichni aktéři měli možnost si graffiti vyzkoušet na připravených sololitových deskách. Zájem byl tak velký, že se nám nedostávalo sprejů,“ říká David Petr z PROSTORU PRO. Kromě „živého malování“ organizátoři připravili ukázku graffiti od profesionálů, mistrovské akrobacie na BMX kolech, exhibice v beatboxu i hudební doprovod. Z hotových děl připravují pořadatelé putovní výstavu. Mária Uhrinová Místní Kultura

Děti - mládež

Adventní prozpěvování s Mikešem

Dětský hudební soubor Mikeš vznikl ze spolupráce ZUŠ v Říčanech a MŠ Čtyřlístek. (O souboru jsme psali v Místní kultuře č. 7-8/2006.) Jeho činnost je zaměřena na lidovou slovesnost a lidové písně středočeské oblasti. Díky spolupráci s muzeem v Říčanech se malí muzikanti vrací k zapomenutým tradicím říčanského mikroregionu – Ladova kraje. Vedoucí souboru Iveta Sinkulová s nimi připravuje zajímavé programy, např. už pět let v předvánoční době ADVENTNÍ PROZPĚVOVÁNÍ. V únoru 2007 se tato přehlídka stala jedním ze středočeských folklorních festivalů zařazených do adresáře členských festivalů Folklorního sdružení ČR, které nad ním převzalo patronaci. Letošní ročník prozpěvování nabídne řadu adventních a vánočních tradic v interpretaci několika souborů. Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Středočeského kraje a města Říčany a jeho výtěžek (v minulém roce 24 172 Kč) bude i letos věnován na konto celonárodní veřejné sbírky ,,Pomozte dětem!“. Více na www.mikes-ricany.wz.cz [uma]

Zvoneček v prestižních koncertních sálech

Pražský pěvecký sbor „Zvoneček - Praha“ byl založen v Hudební škole hlavního města Prahy v roce 1996. Většina jeho členů má jako hlavní obor hru na hudební nástroj, zpívání má přispět k rozvoji jejich celkové hudebnosti a naučit je kolektivní práci. Zvoneček je dnes skutečným sborovým studiem s vlastní bohatou činností. Ve třech odděleních: koncertním (Zvonky) a dvou přípravných (Zvonítka a Zvonečky) – zpívá kolem 200 dětí ve věku 4 až 18 let. V prosinci vystoupí mladí sboristé a sboristky ve věhlasných pražských koncertních sálech: 5. 12. v Sále B. Martinů v Lichtenštejnském paláci a celosborový vánoční koncert Zvonečku se uskuteční 26. 12. v Dvořákově síni Rudolfina. [uma] 12 / 2007

Soutěž Miss panenka pokračuje

Netradiční soutěž krásy vyhlašuje Český rozhlas Hradec Králové pro děti ze základních a středních škol i z dětských domovů. Letos vstupuje do 3. ročníku. Od těch tradičních se liší tím, že aktérkami jsou panenky vyrobené dětmi. Každá obdrží rodný list jejího tvůrce a je předána Dětskému fondu UNICEF, který ji nabídne ke koupi. Prodejem získá peníze na pomoc dětem z rozvojových zemí. Při předchozích dvou ročnících se pořadatelům podařilo od školáků z Královéhradeckého kraje získat přes 1200 panenek. Zájemci mohou poslat přihlášku na adresu Český rozhlas Hradec Králové, Havlíčkova 292, 500 01 Hradec Králové nebo na e-mail [email protected]. Příští nejkrásnější panenku vyhlásí odborná porota složená ze známých osobností, zástupců UNICEF, Českého rozhlasu a dalších médií v červnu 2008 v sále Filharmonie Hradec Králové. [uma]

Den pro dětskou knihu v Sedlčanech

Hold Josefu Ladovi Svaz knihovníků a informačních pracovníků (SKIP) vyhlásil letos 1. ročník celostátní akce nazvané Den pro dětskou knihu Městská knihovna. Sedlčany (www.knihovna-se.cz) spolu s dalšími partnery a Marimba Clubem (netradičním souborem bicích nástrojů, www.marimba.cz) se chce pokusit v rámci této akce o rekord v kategorii „Nejvíce lidí s knihou jednoho autora“. Nad regulérností budou bdít zástupci agentury Dobrý den Pelhřimov (www.dobryden.cz). A pokud rekord padne, zapíše se do České knihy rekordů. Akce proběhne 1. prosince 2007 (sobota před 1. nedělí adventní) od 10 do 12 h na náměstí T. G. Masaryka v Sedlčanech. K úspěchu přispěje ten, kdo ve stanovený čas na uvedené místo přijde s knihou Josefa Lady. Volba padla na tohoto autora nejen proto, že je autorem knih pro děti, ale také že symbolizuje nastávající čas adventní, zimu a české Vánoce. V neposlední řadě si v Sedlčanech chtějí v této souvislosti připomenout letošní významná výročí J. Lady – 120. výročí narození (17. 12. 1887 Hrusice u Prahy) a 50. výročí úmrtí (14. 12. 1957 Praha). [luk]

21

22

Handicap

Skryté titulky

a jejich nahrávání

Odhaduje se, že v ČR žije přibližně půl milionu osob s postižením sluchu, které mohou mít v životě různé těžkosti. Ta, o které se dnes zmíníme, se týká přístrojů určených k příjmu a záznamu digitálního vysílání, resp. toho, že neposkytují možnost nahrávání skrytých titulků. Věra Strnadová, předsedkyně Komise pro skryté titulky při Asociaci organizací neslyšících a nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP), se proto snaží uvědomit výrobce o tomto problému. (Analogové přístroje s touto funkcí se přestaly vyrábět pro údajný nezájem uživatelů.) Strnadová mimo jiné požádala o uveřejnění článku na toto téma redaktory profesionálního serveru Digizone.cz, který navštěvují slyšící lidé a hlavně profesionálové v oboru. Říká: „Jde mi o to, obrátit pozornost výrobců techniky na možnost záznamu skrytých titulků, a ne pouze obrazu a zvuku, jako je tomu dosud.“ Článek s vyčerpávajícími informacemi najdete na: http://www. digizone.cz/clanky/skryte-titulky-na-prahu-digitalni-televizni-ery/. Je k němu připojena

anketa, a čím více lidí se vyjádří, tím pádnější budou argumenty. [luk]

Respekt k jinakosti

Zcela ojedinělý hudební festival mentálně, sluchově, zrakově a tělesně postižených hudebníků Salve caritas – Salve vita (Buď pozdravena láska, buď pozdraven život) se každý druhý rok koná ve Strakonicích. Také letošní ročník přispěl k odstraňování bariér mezi postiženými a zdravými a ukázal, že zdravotně znevýhodnění lidé jsou schopni nemalých uměleckých výkonů. Kromě hudebního programu byly k vidění tematicky zaměřené obrazy a fotografie. Čtyřdenní přehlídku pořádal MěDK Strakonice a organizace sdružující postižené umělce Salve caritas – Salve vita. MK ČR přispělo 120 tis. Kč, pomohl i Jihočeský kraj. Festival se stal svým rozsahem ojedinělou kulturní akcí ve střední Evropě, na kterou se všichni účastníci (klienti sociálních ústavů a denních stacionářů i hosté) celý rok svědomitě připravují a těší. [uma]

Z Jedličkova ústavu do Mělníka

Mělník a okolí přijeli v říjnu navštívit děti a mládež z pražského Jedličkova ústavu spolu s účastníky Mezinárodního šachového turnaje pořádaného v rámci každoročního mezinárodního setkání zdravotně postižené mládeže. Hlavními průvodci výpravy nejen po Foto: archiv muzea Mělník

mělnických památkách a muzeu samotném, ale i při výletu po zajímavých místech Kokořínska, se stali pracovníci muzea. Dva vysoké autobusy a tři mikrobusy, které vezly více než 60 účastníků se zdravotním handicapem z České republiky, Slovenska, Belgie, Holandska, Německa a Polska, projely celé Kokořínské údolí, vyšplhaly na vyhlídku na hrad Kokořín a vrátily se zpět do Mělníka přes Tubož, dobřeňskou rezervaci lidové architektury a Liběchov. Zastávka se konala u skalního bytu ve Lhotce u Mělníka, který způsobil nadšení, podobně jako muzejní expozice kočárků a vinařství. [luk]

Projekt Galerie Kampa Unikátní projekt umožňuje otevřít ve středu Prahy centrum práce, výstavní a prodejní galerii, prostor k setkávání postižených s veřejností i místo edukace veřejnosti o životě lidí s handicapem. Prodejní galerie se zaměří pouze na výrobky z dílen osob se zdravotním postižením z celé ČR. Veřejně přístupná dílna, klíčový bod projektu, umožní další setkávání s postiženými lidmi. Ambicí Galerie Kampa je vytvořit tolik potřebná pracovní místa pro handicapované a všeobecně tuto problematiku zviditelnit (také ve zdejší kavárně se uplatní lidé s handicapem). Projekt finančně podpoří Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením – konkrétně z výtěžku benefičního divadelního představení Edith a Marlen, které uvádí pražské Divadlo Pod Palmovkou. [ev] Místní Kultura

Lidová kultura

Za půvabem lidových fajánsí Výroba keramiky provází lidstvo od samého počátku. U nás v mladší době kamenné, od konce 6. do 1. poloviny 4. tisíciletí př.n. l., dala i jméno určitým etapám vývoje – lid s lineární keramikou či s moravskou malovanou keramikou. S přibývajícími vědomostmi se měnila i technika a technologie tvorby, výrazný impulz představovala výroba fajánsí, kterou na Moravu přinesli v 16. století novokřtěnci – habáni. Foto: M. Smolík Antonín Moštěk z Vlčnova obdržel od ministra kultury v roce 2001 titul Nositel tradice lidových řemesel právě za zachování lidové fajánse. Nelehká cesta za keramikou Otec Antonína Moštěka měl zemědělské vzdělání a to v 50. letech znamenalo jediné – syn půjde do zemědělství také. „Přál jsem si studovat na uměleckoprůmyslové škole, ale nešlo to. Hlína, ale ta keramická, mne lákala čím dál tím víc. Naštěstí přišlo 20. září 1955 a já mohl nastoupit do vysněného učení k přednímu moravskému keramikovi Heřmanu Landsfeldovi (viz též článek na str. 27). U něj jsem hlavně maloval, další dovednosti a znalosti jsem získal od pánů Petráše a Úředníčka z Tupes. Po vyučení jsem zamířil do dílny družstva Lidová tvorba a v roce 1967 jsem přešel do Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) v Uherském Hradišti. Díky této práci jsem dost cestoval a poznal výborné řemeslníky a významné výtvarníky. Keramikou jsem opravdu žil a právě tady jsem si na ni vytříbil vlastní názor,“ vypráví s nadšením A. Moštěk. Vlčnov, to není jen Jízda králů… Ve slováckém Vlčnově (3 tis. obyv., Zlínský kraj) otevřel ÚLUV v roce 1977 dílnu na výrobu fajánse, v jejímž čele A. Moštěk stanul. Právě 70. a 80. léta byla ve znamení zvýšeného zájmu o lidovou keramiku, a tak kupující výrobcům málem utrhali ruce. Keramické džbánky, vázy, talíře a další se staly nedílnou součástí chalup a chat. Šlo o repliky původní fajánse, ale i o nově pojaté předměty, u jejichž zrodu stáli výtvarníci ÚLUV. „Dnes je jiná situace. Vlčnovskou dílnu jsem sice v roce 1993 zprivatizoval, ale jen fajánsí bych se neuživil. Tak ji dělám už jen pro potěšení a na zakázku. Náklady rostou, majolika se musí dvakrát pálit v peci, hodně času zabere i malování,“ dodává A. Moštěk, jehož keramické betlémy doputovaly až do Vatikánu k papežovi, do Singapuru, Ameriky i Austrálie. Řadu jeho dalších výrobků má ve svém sbírkovém fondu Národní ústav lidové kultury ve Strážnici a další muzea. 12 / 2007

Dnešek přeje užitkové keramice Dnes A. Moštěk pracuje v dílně pouze se dvěma syny, snachami a vnučkou. Zaměřili se zejména na výrobu užitkové jednou pálené keramiky, která má potřebné ekologické atesty a může se dát do mikrovlnné trouby i do myčky. Jako první u nás začali vyrábět dnes tolik oblíbené aromalampy, nechybí ani nádobí k dennímu použití. Nyní obohatí sortiment o výrobu tzv. belešníků – lívanečníků a hospodyňky si mohou nechat zhotovit přímo na míru např. pekáč do trouby. Mnohé moravské restaurace servírují na jejich keramickém nádobí. „Hlínu pro tohle zboží musíme dovážet až z Rájce-Jestřebí nebo Jaroměře, pouze kolem Věteřova a Nenkovic se totiž nacházejí hlíny na fajáns. Vytěženou hlínu si sami zpracováváme a také ji prodáváme, ale do keramických kroužků nebo sociálním ústavům na pracovní terapii ji dodáváme zdarma. Naštěstí nám jde vše na odbyt, a tak naše patnáctiletá pec o obsahu 1m³ vypaluje zboží třikrát do týdne. Kromě skanzenů jezdíme na trhy, o nichž víme, že mají dobrou úroveň a že nabízejí jen kvalitní výrobky. Zákazníci se k nám stále vracejí a dokupují další kusy nádobí a to je nejlepší ocenění naší práce,“ spokojeně konstatuje A. Moštěk. Eva Veselá

23

24

Lidová kultura

Slovácko a kroje

patří nerozlučně k sobě

Počátkem minulého roku zahájila v Blatničce (440 obyv., Jihomoravský kraj) činnost obecně prospěšná společnost Tradice Slovácka, která provozuje Školu lidové tvořivosti a řemesel. Věnuje se šití a údržbě krojů, v muzejní části prezentuje kroje Moravského Slovácka, připravuje výstavy, nabízí aktivity handicapovaným občanům, programy zaměřené na oblast prevence a bezpečnost dětí. Místo slabikáře jehla a nit Sídlem o.p.s. Tradice Slovácka se stala škola z roku 1906, která přestala sloužit svému účelu. Po sto letech našla budova zcela nové využití, ale za cenu celkové rekonstrukce ve výši 12 milionů. Z toho se podařilo v rámci SROP z evropských fondů získat 8 milionů a 4 miliony poskytl majitel objektu, tj. obec Blatnička. Úpravy probíhaly v r. 2005 a již v lednu 2006 zde zahájil provoz. Zajišťuje jej právě Tradice Slovácka, o.p.s., kterou založily obec Blatnička, město Uherský Ostroh (4,6 tis. obyv., Zlínský kraj) a o.s. Spinek Vnorovy, což je soubor lidových tanců a písní. Nitě, bavlnky, proutí i počítač Tradice Slovácka se s úspěchem snaží získávat další peníze na projekty z evropských fondů – 939 tisíc na drobné investice přispěly k vytvoření potřebného lektorského zázemí, na pořádání kurzů a výstav obdržely 411 tisíc Kč. Žádost o finanční prostředky potřebné na další činnost, zatím do dubna 2008, mají již podanou. Společnost své aktivity směřuje nejen k osobám se zdravotním nebo sociálním handicapem, které mají přednost a také jsou cenově zvýhodněny, vítáni jsou i všichni další zájemci o motivační, prevenční a výukové programy. Jde např. o kurzy tradičních technik, ale i o výuku práce na počítačích atd. V oblibě jsou i četné výstavy zaměřené především na lidové tradice a mnohdy doprovázené ukázkami prací. Kroje jsou chloubou Slovácka „Podle předlohy dokážeme ušít kroje ze všech koutů naší republiky. Největší zájem projevují folklorní soubory, ale časté jsou objednávky i od našich krajanů v zahraničí. Někdy se jedná o celý kroj, jindy jen o určité části,“ vypráví ředitelka o.p.s. Jana Smutná a dodává: „provádíme také údržbu krojů, která je mnohdy velice časově náročná. Vždyť jen vrapené rukávy ženského kroje měří asi 3,5 m, skládaný fěrtoch – sukně až 5 m. Po vyprání a naškrobení se látka musí opět naskládat. Jsme schopni zajistit i kožené součásti kroje a v budoucnu si pro jejich výrobu chceme vychovat odborného pracovníka. Problémy a starosti nám ale dělá materiál, sháníme ho u nás i v zahraničí.“ Středisko v Uherském Ostrohu Spolu s projektem v Blatničce se podařilo získat podporu i pro obdobný program připravený v Uherském Ostrohu. Zdejší objekt v tzv. Přízámčí byl opraven a uveden do provozu v srpnu 2006. Středisko v Blatničce i jeho pobočka jsou vzájemně provázány, a protože uherskoostrožský areál je rozsáhlejší, najdeme tu i prodejnu dárkových předmětů. Kroje však mohou zájemci obdivovat pouze v expozici v Blatničce. Podrobnosti na www.tradiceslovacka.cz. Eva Veselá Foto: E. Veselá

Místní Kultura

Lidová kultura

25

Sedlické paličkované krajky prověřily staletí

Více než sto let od založení krajkářské školy v městečku Sedlice (1,2 tis.obyv., Jihočeský kraj) se místní rozhodli ušlechtilé umění z bílých nití nabídnout veřejnosti opět pod vlastní značkou. V roce 2000 založili obecně prospěšnou společnost Sedlická krajka, která symbolizuje návrat ke kořenům tohoto uměleckého řemesla ve zdejším regionu. škola zestátněna. Vyrobené krajky odebírala RaTradice vzniklá z robotní povinnosti vůči vrchnosti v 18. století, kdy některé sedlické ženy vykouská společnost pro ženský domácký průmysl ráběly pro hraběnku Černínovou krajky, dostala ve Vídni a od roku 1919 pak Státní ústav školský postupem času zcela pragmatickou podobu – žipro domácký průmysl (SÚŠpDP) v Praze. Od té vila často celé rodiny. Ovlivnění belgickou a nidoby se správou školy zabývaly sestry Hochmuzozemskou krajkářskou školou (ze Sedlice byly tovy, které se snažily udržet činnost krajkářské v Praze na vyškolení dvě krajkářky) se zúročilo školy i v době okupace. I po osvobození trval ve vzniku specifických vzorů a technik, které zájem o paličkování a školský ústav poskytoval nacházely oblibu zejména v Bavorsku. Základsedlické pobočce odborné a umělecké vedení ním materiálem je jemná bavlněná niť, ale velký činnosti. Při listování kronikou zjišťujeme, že se zájem byl o čepce ze zlatých nití, zdobené tylokrajkářská škola musela vždy potýkat s velkými vou krajkou a polodrahokamy. Na výrobě takopotížemi. Největší problémy bývaly s umístěvého čepce se podílelo až devět žen schopných ním. Do roku 1931, než byla postavena nová bunáročné dílo vytvořit za jeden den. Pomůcky na dova měšťanské školy, pobývala střídavě na radpaličkování se dodnes nezměnily: je to peřinka, nici, na děkanství, ve staré škole a jinde. Jen za podvinek – mustr, paličky ze švestkového nebo působení sester Hochmutových se stěhovala asi bezového dřeva, špendlíky a stávek. Vypichovadesetkrát. Oprávněnou hrdost krajkářek vzbudiný podvinek neboli mustr dělala za úplatu něktela v roce 1954 zakázka na výrobu čtyř velikých rá šikovnější krajkářka pro všechny. V roce 1899 stór o rozměrech 4,30 m x 2 m na výzdobu prezřídila paní Vlasta Stránecká v Sedlici krajkářzidentského salonku Národního divadla. Možná skou školu, v níž umění paličkování učily sestry i tento úspěch přinesl kýžený obrat v prostoroDragounovy. Zájem o výuku byl veliký, už prvvých podmínkách školy. Ministerstvo školství ní rok se přihlásilo téměř 600 dívek a žen, jenže uvolnilo 250 000 Kč na stavbu samostatného prostorové kapacity nestačily (učilo se zde obpavilonu krajkářské školy. Dochované fotogravykle 40 až 80 žákyň). Dne 18. června 1907 byla fie hovoří o dlouhých brigádách, při kterých ne ► Foto: archiv Sedlická krajka, o.p.s.

12 / 2007

26

Nemovité památky

Ostrava má nový moderní kostel Nový kostel, největší sakrální stavba, která byla za posledních sto let na území Ostravy vybudována, stojí na prostranství před kinem Luna v městské části Ostrava-Jih. Kostel Ducha svatého vysvěcený 20. října 2007 je dílem brněnského architekta Marka Štěpána. Od většiny kostelů se novostavba odlišuje celkovým zcela netradičním řešením. V podzemním podlaží se nachází pastorační centrum, víceúčelový sál, sociální zázemí, klubovna a kuchyňka. Všechny prostory mohou díky automatické plošině využít vozíčkáři. Areál kostela má vlastní parkoviště se stáním pro 24 aut, garáž a dva byty pro kněze. Hlavní loď zdobí ušlechtilé materiály (obětní stůl, sedes, ambon a křtitelnice jsou z bílého onyxu) a dělí ji oblouk nad kněžištěm a prostorem pro věřící. Kostel má kůr pro zpěváky a varhany, k dispozici je část pro rodiny s dětmi i s kočárky. Celkové náklady na stavbu dosáhly téměř 50 milionů Kč, z toho více než 21 milionů poskytlo statutární město Ostrava. Farnost Ostrava – Zábřeh, pod níž kostel spadá, zajistila ostatní prostředky především z vlastních sbírek a z darů jiných farností. Po celou čtyřletou výstavbu pomáhali místní dobrovolníci, kteří odpracovali tisíce hodin. Obyvatelé i odborníci se shodli, že kostel je zcela v souladu s okolní panelovou zástavbou. Že jde o projekt unikátní, dokazuje citace z prestižní architektonické publikace od J. Vaverky a kol.: Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska vydané v r. 2004 nakl. JOTA: „…Nejnovější realizace mají snahu vrátit sakrální architektuře místo, které jí vždy náleželo. Pastorační centrum s kostelem Ducha svatého v Ostravě – Zábřehu je jedním z nejzajímavějších děl v oblasti sakrální architektury v novém tisíciletí.“ Mária Uhrinová ► už nejmladší ženy – krajkářky včet-

ně paní učitelky – drží v rukou místo paliček lopaty, krumpáče a kolečka. Po skoro půlstoletí se díky programu SAPARD za finanční účasti obce a EU nastartoval „Projekt revitalizace sedlické krajky“. V rámci tohoto záměru byl začátkem nového tisíciletí majetek bývalé krajkářské školy převeden pod správu obce, zakoupily se některé nové technologie a v roce 2003 byl slavnostně otevřen obchod, kde Sedlická krajka, o.p.s. prezentuje své výrobky, nabízí k prodeji pomůcky určené na výrobu krajky a pořádá výukové kurzy pro děti i dospělé. Cílem projektu je zachování staleté tradice krajkářské výroby, vytvoření pracovních příležitostí a taky – jako před staletím – zajištění možnosti doplňkového příjmu pro místní obyvatele. Redakčně upraveno Martina Srbová

Lesy ČR hledají informace o zapomenuté kapli

V květnu 2006 Lesní správa Lesů České republiky Rychnov nad Kněžnou obdržela žádost obce Orlické Záhoří o bezúplatný převod stavební parcely č. 50 o výměře 86 metrů čtverečních a kaple nacházející se na tomto pozemku. Pozemková evidence lesní správy tuto záležitost prošetřila a zjistila, že na stavebním pozemku č. 50 v katastrálním území Černá Voda se nachází stavba kaple, která je zapsaná a evidovaná v katastru nemovitostí jako budova bez čísla popisného na listu vlastnictví č. 209 – pro Českou republiku s právem hospodařit pro LČR, o čemž bohužel dříve nevěděla. Vzhledem k tomu, že LČR mají z tzv. Programu 2000 určité možnosti takovéto objekty opraesy ČR se vovat, nechaly zpracovat rozpočet obrací na vena opravu tohoto objektu. Vyčlenily řejnost s prosbou finanční prostředky a v současné o pomoc při získádobě se tato kaple nákladem 1 mil. vání informací o téKč opravuje. Kromě přídělové listito kapli. Můžete je ny z r. 1950 nejsou známa žádná fakzaslat na mail josef. ta týkající se historie této budovy. Redakčně upraveno. Josef Krám [email protected].

L

Místní Kultura

Movité kulturní dědictví

Symboly českých Vánoc Ke zhotovování betlémů se v lidovém prostředí používalo zejména přírodních materiálů – dřeva, papíru, kukuřičného šustí nebo těsta, okrajově také vosku v kombinaci s dalšími materiály. Majolikový betlém na oválném základu pochází z dílny Heřmana Landsfelda ze Strážnice zhruba ze 40. let 20. století a na rubové straně je také jménem výrobce („H. Landsfeld S.“) signovaný. Je neobvyklý díky palmě, která zde tvoří ústřední motiv místo přístřešku či stáje. Pod ní stojí P. Maria a sv. Josef u jesliček (viz foto na titulní straně). Figurky a betlémy z hlíny, zdobené barevnými glazurami, jsou z hlediska vývoje betlémářské produkce poměrně mladé. Ke znovuobnovení výroby majoliky na Slovácku dochází po roce 1914, kdy byl uspořádán kurz výroby fajánsí v Hodoníně. Jedním z účastníků a uznávaných mistrů hrnčířského řemesla byl i Heřman Landsfeld, který se vyučil a praxi získal v západoslovenské modranské dílně, aby si na konci 30. let 20. století založil vlastní výrobnu ve Strážnici. Mezi Landsfeldovy mistrovské výrobky patří právě figurální tvorba. Jeho postavičky i figurky zvířátek upoutají na první pohled půvabnou naivitou. Ve sbírkách Slováckého muzea v Uherském Hradišti se nachází několik betlémů různé velikosti i z rozličných materiálů. K nejhodnotnějším můžeme přiřadit dřevěné vyřezávané betlémy řezbářů Antonína Tlaška z Halenkova a mistrovskou práci Františka Gajdy ze Strážnice či dřevěný polychromovaný betlém neznámého tvůrce z Ostrožské Nové Vsi. Velmi křehce a vznešeně působí betlémy z kukuřičného šustí od Ludmily Kočišové a Františky Snopkové. Obě jsou skutečnými mistryněmi ve svém oboru, což dokládá i fakt, že Ludmile Kočišové byl v roce 2006 udělen titul Nositel tradice lidových řemesel. Františka Snopková je od letošního roku držitelkou Ceny Vladimíra Boučka, kterou uděluje město Uherské Hradiště. V rámci sbírkotvorné činnosti se v posledních letech zaměřilo národopisné oddělení Slováckého muzea na keramiku. Od současných tvůrců se podařilo získat do sbírek další betlémy, ať již majolikové či z tvrdší kameniny. A tak se sbírka betlémů, které pro nás představují jeden ze symbolů českých Vánoc, postupně rozrůstá. Mgr. Marta Kondrová, etnografka Slováckého muzea v Uherském Hradišti

Technická památka ožívá Vodní mlýn v Hoslovicích (166 oby., Jihočeský kraj), o němž je první písemně doložená zmínka z roku 1653, jsme vám představili v MíKu č. 4/2006 na straně 30. Tuto opuštěnou kulturní památku koupil v roce 2005 Jihočeský kraj a předal ji do správy jím zřizovaného Muzea středního Pootaví ve Strakonicích. První turisté mohou do nejstaršího dochovaného mechanického mlýna u nás vstoupit letos o Vánocích. Původní mlýnice s obytnou částí, chlévy s kolnou a stodola, rybníček s náhonem, sad a louky – to vše tvoří areál mlýna, který se dochoval díky posledním vlastníkům v autentickém stavu. Na jeho zakoupení bylo použito 250 tisíc Kč z rozpočtu Jihočeského kraje a 75 tisíc z fondu reprodukce Muzea středního Pootaví (MSP). Na nákup mobiliáře poskytlo ministerstvo kultury 100 tisíc Kč a stejná částka šla z rezervního fondu MSP. Celkové náklady na rekonstrukci mlýna a přilehlých staveb si vyžádají 17 milionů Kč. Z toho 14,2 milionu na rekonstrukci objektů, 1,2 milionu na obnovu vodního náhonu a zbytek financí spotřebuje restaurování mlecího zařízení. Peníze jsou z několika zdrojů – z programu INTERREG IIIA Česko – Rakousko, z rozpočtu Jihočeského kraje, z ministerstva kultury – z Programu záchrany architektonického dědictví a integrovaného systému ochrany (požární systém) a státního Fondu životního prostředí. Rekonstrukční práce se zvolna chýlí ke konci. V říjnu pokračovala obnova roubené světnice, pece a černé kuchyně, umístěno bylo nové vodní kolo na vrchní vodu. Zbývá upravit přístupovou cestu, přikrýt střechu budovy mlýna, upravit zahrádku a osadit mlecí zařízení. Protože firma, která připravuje došky na střechu mlýna, nestihla zajistit původní materiál – žito, použila rákos, který ovšem bude po 20 až 30 letech vyměněn za žitnou slámu. Klasický muzejní provoz zahájí na jaře 2008. Obec Hoslovice, která je členem Sdružení obcí šumavského Podlesí, se díky vzrůstajícímu zájmu turistů o technické památky těší i na i zvýšení cestovního ruchu. Eva Veselá 12 / 2007

27

28

Minulost obohacuje současnost Slovácké muzeum v Uherském Hradišti (27,5 tis. obyv., Zlínský kraj) není typickým vlastivědným muzeem. Od samého počátku zaměřilo své sbírky a aktivity na etnografii, archeologii, později přibyla historie a výtvarné umění. Instituce s regionálním významem je dnes příspěvkovou organizací zřizovanou Zlínským krajem. Pohled do historie Národopisná výstava českoslovanská, konaná v roce 1895, dala i v Uherském Hradišti impulz ke zřízení muzea. Při jeho slavnostním otevření v roce 1914 mohli první návštěvníci obdivovat přes 4 tisíce předmětů. Už čtyři léta poté se však muzeum uzavřelo a situace se změnila až koncem 20. let. Tehdy bylo ustaveno nové kuratorium Slováckého muzea a zakoupena budova bývalého střeleckého městského spolku, ke které během dalších let přibyly ještě dvě přístavby. Zásadní oživení muzejní činnosti nastalo až po skončení 2. světové války. V 60. letech převzalo muzeum do své správy památníky spojené s historií Velké Moravy a otevřelo pobočku muzea – galerii výtvarného umění. Stopy Velké Moravy Počátky zdejších archeologických výzkumů se zaměřením zejména na hledání centra Velké Moravy na katastru Starého Města (6,8 tis.obyv.) a jeho okolí spadají do druhé poloviny 19. století. Největší úspěchy však přineslo až systematické archeologické bádání po 2. světové válce. Mezi

nejcennější nálezy patří zlaté a stříbrné šperky – náušnice, prsteny, gombíky. V současnosti tvoří archeologický sbírkový fond na 300 tisíc položek, které dokládají osídlení Uherskohradišťska od pravěku až do pozdního středověku. Národní kulturní památky ve Starém Městě – Na Valách a Špitálky, v Uherském Hradišti naleziště Sady, Na Díle u obce Modrá a hradisko sv. Klimenta u Osvětiman přibližují velkomoravské období. Muzeum připravuje ve spolupráci s Moravským zemským muzeem v Brně společný projekt, jehož první etapou bude rekonstrukce a dostavba Památníku Velké Moravy ve Starém Městě Na Valách. Vyžádá si kolem 20 milionů Kč a má být dokončena v polovině roku 2009. Na ni naváže vznik archeologického centra Velké Moravy středního Pomoraví s vědeckým pracovištěm, přednáškovými sály, knihovnou, výstavními prostory a odpovídajícím zázemím. Tato druhá etapa by měla být ukončena cca v roce 2013, potřebnou částku, kolem 100 milionů Kč, chce muzeum získat z evropských strukturálních fondů a počítá i s podporou svého zřizovatele. ► Místní Kultura

Muzea ► Národopisem žije celý kraj

Foto: archiv muzea

Jako první na Uherskohradišťsku se v 80. letech 19. století začal soustavným sběrem národopisného materiálu zabývat František Kretz. Dnes tvoří sbírkový fond národopisného oddělení přes 32 tisíc předmětů, z nichž 1200 je nainstalováno v expozici Slovácko. V nedaleké obci Topolná najdeme ve dvou selských usedlostech, zapsaných na seznamu kulturních památek, muzejní expozice přibližující lidové bydlení a kovářství. V roce 2004 v muzeu vzniklo na základě usnesení vlády ČR č. 571 ze dne 11. 6. 2003 pracoviště Centrum péče o tradiční lidovou kulturu, které je garantem této problematiky na úrovni Zlínského kraje. Pro letošní rok se identifikace jevů tradiční lidové kultury soustředila na lidovou religiozitu a sídlo, dům a bydlení. Muzeum pořádá od roku 1999 kurzy tradiční rukodělné výroby, zprvu se jednalo o krátkodobé akce, které se vzhledem k velkému zájmu veřejnosti rozrostly na několikaměsíční kurzy. V roli lektorů se střídají nositelé tradice lidových řemesel s mistry, kteří dříve působili ve zdejším Ústředí lidové umělecké výroby. Pro žáky MŠ a 1. stupně ZŠ etnografové připravují programy Rok v muzeu. Město Uherské Hradiště uděluje od roku 2005 Cenu Vladimíra Boučka za zachování a rozvoj lidové umělecké výroby, kterou zatím na základě návrhů Slováckého muzea získali tři tvůrci – krojový krejčí F. Mikulka, F. Snopková za výrobu figurek z kukuřičného šustí a H. Špalková za pletení z proutí a pedigu. Armádu vystřídalo muzeum Kasárna postavená za 1. republiky vojsko opustilo v dubnu 2001. O tři léta později areál získalo město a hledalo pro něj formy využití. Jednou z nich bylo vzdělávání, a díky tomu se muzeu podařilo získat v areálu budovu, která se po rekonstrukci v letech 2004 – 2005 stala sídlem

12 / 2007

archeologického oddělení s knihovnou a studovnou, fotolaboratoře a přednáškového centra s moderní audiovizuální technikou o kapacitě 60 míst. Potřebnou částku 20 milionů Kč uhradil Zlínský kraj. Za letadly do Kunovic Letecké muzeum v Kunovicích (5,1 tis. obyv.) založili členové Slováckého aeroklubu v roce 1970, od roku 1991 se nalézá v bezprostřední blízkosti klubu. Návštěvníci tu mohou obdivovat přes dvacítku letadel vyrobených ve zdejší továrně, ale i stroje jiných výrobců nebo získané od Armády ČR. Od poloviny roku 2005 zajišťuje po personální stránce provoz Slovácké muzeum ve spolupráci s městem Kunovice, které poskytlo pozemek, a Slováckým aeroklubem – vlastníkem exponátů. Aktivní Muzejní spolek V roce 1933 byl založen Muzejní a archeologický spolek Slovácké muzeum, který si kladl za cíl osamostatnění správy muzea. Pracoval do r. 1943, 2. světová válka jeho činnost přerušila, ale obnovil ji opět v roce 1947. O tři roky později do jeho osudu zasáhlo zrušení spolkové samosprávy a muzeum bylo převedeno pod Okresní národní výbor v Uherském Hradišti. Současný Muzejní spolek, založený v roce 2004, je občanským sdružením, má kolem 80 členů střední a starší generace, většinou vysokoškolsky a středoškolsky vzdělaných lidí. Roční členský poplatek je 150 Kč. Podle svých stanov „vyvíjí spolek nepolitickou činnost zaměřenou na uchovávání a popularizaci historických a kulturních hodnot, zejména v oblasti jihovýchodní Moravy“. Připravuje ve spolupráci s muzeem přednášky a besedy, kulturní akce jako zájezdy, návštěvy výstav atd., vyvíjí propagační činnost, vydává např. spolkový zpravodaj atd. Eva Veselá

29

Muzea

Jičínské muzeum interaktivně Ukaž, co umíš! Tak se jmenovala výstava hraček, strojků a rozličných hejblat instalovaná v jičínském Regionálním muzeu a galerii. Designér Svatopluk Král tu připravil zajímavé konstrukce s využitím jednoduchých fyzikálních principů. Na své si přišly všechny věkové kategorie. V rámci výstavy se konala „příruční“ dílna, kde si zejména děti mohly ledacos vyrobit. Ale tvořili i dospělí, a tak vzniklo celkem 515 různých konstrukcí, nápadů, strojů a hraček, které se staly základem výstavy další. Ta dostala název: Ukázali jsme, co umíme! Jako základní materiál posloužily jednoduché kousky dřeva – hranolky, tyčky, prkýnka, kuličky. Vše dřevěné, tedy z materiálu přírodního. Svou zručnost zkoušeli mladí i staří, našinci i cizinci. Ovšem tím to, jak bývá v jičínském muzeu zvykem, neskončilo. Následovala dražba třiceti vystavených exponátů, které z více jak pěti set vybrali prvňáci z Jičína. Vydražilo se 25 předmětů za 2500 korun, které putovaly na účet Ústavu sociální péče pro mentálně postižené ve Skřivanech. Dobrá akce se bohužel těšila typické návštěvnosti. Zúčastnilo se 17 lidí, většinou fandů a přátel muzea. Ze sedmasedmdesáti pozvaných zástupců města, podnikatelů, živnostníků a dalších osobností přišli dva. Inu, mají dnes politici a úspěšní podnikatelé jiné priority. Ale klienti ze Skřivan nechyběli. Dokonce věnovali muzeu obraz skřivanského zámku – svého domova. proChor Foto: proChor

30

Úspěchy korunované cenami Arcidiecézní muzeum Olomouc (AMO) jako instituce i jako budova získalo v letošním roce řadu ocenění podtrhujících jeho význam i architektonickou jedinečnost. Počátkem letošního roku obdrželo Cenu Olomouckého kraje za přínos v oblasti kultury v roce 2006 a zároveň se stalo Stavbou roku Olomouckého kraje 2006 v kategorii „Stavby občanské vybavenosti“. V soutěži Gloria musaealis skončilo na II. místě v kategorii „Muzejní počin roku 2006“. V říjnu mu Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství udělila ocenění Stavba roku 2007 a za ČR bylo nominováno na Cenu Evropské unie pro architekturu – Cenu Miese van der Rohe 2007. „Nejdůležitější soutěžní test nás teprve čeká. Zastupujeme Českou republiku v soutěži Evropské muzeum roku 2008, kterou vyhlašuje Rada Evropy. Do Olomouce přicestoval koncem července komisař soutěže Hans R. Woodtly, který hodnotil nejen architektonickou podobu Arcidiecézního muzea, ale velkou pozornost věnoval také našim službám pro veřejnost. Výsledky soutěže budou vyhlášeny v příštím roce. Jsme zvědaví, jak si v evropské konkurenci povedeme,“ řekl médiím zástupce ředitele olomouckého muzea Michal Soukup. [uma]

V Plzni vzniká muzeum vědy

V polovině příštího roku se mají otevřít brány nového moderního interaktivního muzea – Techmania science center. Společný projekt Škody Holding a Západočeské univerzity v Plzni se realizuje v průmyslovém areálu Škoda. Částku 65 milionů Kč se podařilo získat ze státního rozpočtu, přispěl Plzeňský kraj, město Plzeň, zbytek věnovali partneři. Letos skončí oprava budovy, v příštím roce přijdou na řadu interiéry a instalace vlastních exponátů. Na ploše tři tisíce m² budou k vidění přístroje, které pomohou žákům základních a středních škol chápat učivo z fyziky. Ambicí vznikajícího muzea je zvýšení jejich zájmu o technické obory. [ev] Místní Kultura

Múzická kultura

31

Průmyslová hala

se mění v centrum kultury

V roce 1998 byla v Písku (29,8 tis. obyv., Jihočeský kraj) založena dívčí taneční skupina Idea. Tenkrát ještě jako zájmový kroužek Domu dětí a mládeže. Pak se jedna z jejich lektorek, tanečnice Klára Humpálová, rozhodla založila nové taneční centrum. To našlo vhodné místo ve zrušených výrobních provozech píseckého Jitexu. minky s dětmi, pro předškoláky, pro děti školou povinné i taneční kurzy pro mládež a dospělé. Kde se dříve pletlo, tam se dnes tancuje Jedním z prosperujících podniků v Písku je Jitex, a.s., který ale dnes již nepotřebuje tolik prostor, a tak se některé z nich zcela přirozeně nabízely k využití pro aktivity dětí a mládeže. Už několik let dochází k jejich revitalizaci pro volnočasovou činnost a projekt změnit průmyslové haly v kulturně-sportovní komplex má ideovou podporu města Písek, záštitu několika ZIP = elán, břink, šmrnc a švih ministerstev a výhledově naději na podporu od Paní Klára, od mládí pohyblivé dítě, tančila potencionálních investorů. Klára Humpálová se v různých skupinách, jako máma chtěla dopřát rozhodla přijmout výzvu a zahájit rekonstrukci. pohyb svým dětem, coby lektorka měla ambice učit sebe i druhé novým věcem. Proto v roce TC ZIP se tak stalo jakousi první vlašťovkou, 2005 založila Taneční Centrum ZIP (TC ZIP) která udělala v Písku jaro a od prosince 2006 s tanečním klubem a ročním členským příspěvsídlí v Jitexu. Kryt CO si tanečníci sami přestakem 1000 až 2000 Kč. TC ZIP o.s. se během něvěli na dva taneční sály, z přilehlých místností kolika sezon stalo, i díky úspěšné historii Idey, vybudovali sociální zařízení, šatny, kostymérnu vyhledávanou umělecko-výchovnou organizací. a rekvizitárnu. Rozpočet se vyšplhal na 650 tis. Dnes má kolem 250 členů od 3 do 25 let a měsKč, sponzoři přispěli 300 tis., další peníze včetto jej vstřícně podporuje. V grantových řízeních ně práce vložila rodina, příznivci z řad rodintanečníkům opakovaně poskytuje prostředky na ných příslušníků tanečníků, kamarádi. Dnes má činnost (100 tis.), na přípravu a organizování cecentrum od Jitexu pronajatých celkem 600 m² na loročních akcí pro „zipáky“ i pro širokou veřej10 let, přičemž džentlmenská dohoda zajišťuje, nost (200 tis. Kč). Je to např. prezentace volnože v případě prodeje komplexu bude nový majičasových aktivit pro písecké děti a mládež, která tel zatížen povinností nájem akceptovat a vložese pod názvem Step By Step 2007 konala počátné investice promítnout do příštího nájemného. ► kem října už potřetí, nebo Taneční pohár Let´s Dance s účastníky z celé ČR, letos poprvé i ze zahraničí. Školení lektoři z řad profesionálních jihočeských a pražských umělců se zaměřují na výchovu tanečníků všech věkových kategorií od klasiky až k etnotancům a street dance. Členové klubu jsou dalším školením ve speciálních seminářích vedeni k té nejvyšší úrovni a účastní se pak tuzemských i zahraničních soutěží. Kromě speciálních tanečních tréninků ZIP pořádá různé kurzy pro ma12 / 2007

32

Múzická kultura

► I po kolaudaci (12/2006) se v ZIPu stále něco

předělává a zkrášluje. Majitel a jeho zaměstnanci jsou tanečníkům velmi nakloněni a i další firmy, pracující v bývalém továrním komplexu, jim vycházejí vstříc. Tančí se, ale ne jenom to Protože nové plochy otevřely nové možnosti, začal v říjnu fungovat pod křídly TC ZIP Klub Hlavonožec. Jednak pořádá výtvarné dílny Aleny Pintýřové, ale také všestrannou alternativní výtvarnou dílnu pro děti i dospělé. Další nový program „ZIPák Universál = všestranný Zipák“ má za cíl spojit děti, které nevydrží celý rok jen u jednoho zaměření, a nabízí jim možnost tvořit, tančit, malovat, hrát divadlo, poznávat přírodu podle jejich zájmu v cca v měsíčních intervalech. Pro doprovod je k dispozici klubovna, tzv. “rodičárna“, cukrárna a herna pro malé děti. „Továrna na hry“ Nositelem vize Game Factory Jitex je tanečník, choreograf a herec Ladislav Beran pocházející z Písku. Již dva roky spolupracuje se ZIPem, a proto se nakonec rozhodl projekt uskutečnit ve svém rodném městě. V „továrně na hry“ se mají spojovat prvky počítačových her, comicsu a filmu, divadla, tance, bojových umění, streetové kultury, módy a designu. Industriální architektura je dle L. Berana, který účinkoval v podobných projektech ve Švýcarsku, pro prezentaci těchto postmoderních žánrů ideálním prostorem. Poslední informace mluví o tom, že projekt multifunkčního centra pro mladé v bývalých halách Jitexu má podporu také představitelů města. Mária Uhrinová

Prezentace mimopražských divadelních scén

Agentura Foibos spolu s hl. m. Praha připravily letos už XII. ročník nesoutěžní přehlídky České divadlo 2007. Letos, stejně jako každý rok, se prezentovaly mimopražské soubory s tím, co uvádějí na svých domovských scénách. Poslední představení podzimní části přehlídky – Moliére: Lakomec – uvede Slezské divadlo Opava 9. 12. v Divadle pod Palmovkou. Finančně akci podpořilo MK ČR a MČ Praha 5, za odborné spolupráce Divadelního ústavu, který zároveň garantoval práci dramaturgické rady. Organizátoři festivalu již tradičně zajistili simultánní překlad do znakové řeči. [uma]

Choltice 2008

Festival chrámových a komorních sborů Kulturní služby Krajské knihovny v Pardubicích a městys Choltice vyhlašují již 5. ročník Festivalu chrámových a komorních sborů, který dává příležitost k prezentaci sborům dětí i dospělých do 30 osob. Bude se konat 21. června 2008 v zámeckém areálu v Cholticích u Přelouče. Sbory mohou posílat přihlášky do konce března 2008 na adresu: Odd. kulturních služeb Krajské knihovny v Pardubicích, Sukova 1260, 530 02 Pardubice, e-mail: [email protected], vyřizuje J. Línková. V případě většího počtu zájemců organizátoři provedou výběr.

Kurz pro sbormistry, korepetitory a učitele

Oddělení kulturních služeb Krajské knihovny v Pardubicích nabízí další akreditovaný cyklus seminářů pro sbormistry a hudebníky, který proběhne v roce 2008. Kurz zahrnuje čtyři sobotní lekce (2 na jaře, 2 na podzim) a lektorství přijali odborníci z Konzervatoře Pardubice a z odborné rady NIPOS-Artama pro pěvecké sbory (PaedDr. Alena Tichá, Jan Míšek, PhDr. Bohuslav Vítek). Kurz se zaměří na  hlasovou výchovu (jaro)  zdokonaleni dirigentské techniky a na výběr repertoáru… (podzim) Všechny semináře budou probíhat v Domě hudby v Pardubicích (budova Konzervatoře). Případní zájemci se mohou už teď hlásit na adrese oddělení kulturních služeb Krajské knihovny v Pardubicích (Dům hudby, Sukova 1260, 530 02 Pardubice, tel.: 466 513 131, e-mail: [email protected]), kde jim pořadatelé poskytnou další podrobné informace k obsahu i organizaci. Místní Kultura

33

„Zpráva o stavu“

připravovaného Centra ilustrace v písecké Sladovně V jihočeském Písku vrcholí jedna z největších rekonstrukcí památek v regionu. Za dvě stě milionů korun se opravuje místní Sladovna. Budova o rozloze 6000 m², zapsaná na seznam kulturních památek, byla postavena v r. 1864 na břehu řeky Otavy a sloužila do sedmdesátých let 20. století pivovaru. Tři čtvrtiny nákladů zaplatí Evropská unie a o zbytek se podělí Písek s Jihočeským krajem. Část prostoru bude sloužit umění, sídlo zde naleznou: Centrum ilustrace (otevřeno má být v průběhu roku 2008), Interaktivní a multidisciplinární muzeum, Památník Radka Pilaře a expozice Jak z ilustrace vzniká film. Písecké zastupitelstvo v březnu 2006 založilo společnost Sladovna Písek, o.p.s., pověřenou správou budovy a zajištěním provozu Centra ilustrace. Zeptali jsme se umělecké ředitelky společnosti Heleny Fenclové čím se momentálně nejvíc zabývá, jak pokročily přípravy galerijních expozice a kde se realizuje prozatímní umělecký program Sladovny: V současné době již intenzivně pracuji s „pražskou anténou“ a kurátorkou na výběru děl českých ilustrátorů, kteří jsou stěžejními pilíři české ilustrace v období od roku 1900 do roku 2000. Tito autoři vzešli z výběru a ze scénáře Dr. Blanky Stehlíkové. Postup při výběru průběžně konzultuji přímo s ilustrátory a jejich dědici a potomky, kteří jejich dílo spravují. Ke každému z nich musím volit individuální přístup a respektovat jeho pohled. 12 / 2007

Někteří žijící autoři se na tvorbě expozice chtějí přímo podílet, jiní mají svého zástupce. Zároveň spolupracuji s architektem, s nímž společně upřesňujeme naplnění ploch a fundusu k prezentaci ilustrací dle nedávno dokončeného architektonického návrhu. Poté bude následovat grafické pojetí, úprava, výroba a adjustace exponátů. Kromě panelové prezentace jednotlivých autorů připravujeme obří „knihy“, které pojmou díla dalších autorů. Součástí expozice se stanou naučné životopisné filmy o autorech, audiovizuální program o ilustrátorské tvorbě každého z nich. Kromě práce na „budoucí Sladovně“ vedení o.p.s. vymýšlí stále nové projekty, které jsou prologem k jejímu otevření. Na prosinec je připravena výstava českokanadské výtvarnice Jany Fernandes, spojená s prezentací a ukázkami knižních výchovných her autorky Taťány Le Moigne. Návštěvníci se mají na co těšit i v roce 2008 – chystá se např. výstava ORBIS PICTUS, koncipovaná výtvarníkem Petrem Niklem (pozn. red.: pro MíKu č. 6/2007 o ní referovala právě H. Fenclová). Ve výstavním programu na příští rok najdou své místo i výstavy píseckých uměleckých škol. Žáci střední soukromé výtvarné školy a ZUŠ své práce tentokrát představí již v novém výstavním prostoru Centra ilustrace ve Sladovně, které bude otevřeno ve spolupráci s Asociací jihočeských výtvarníků. Mária Uhrinová

34

Výtvarná kultura, Literatura Dvacet let obrazu české společnosti ve fotografii Národní muzeum fotografie v Jindřichově Hradci vyhlásilo fotografickou soutěž „VIA LUCIS 1989 – 2009“ s podtitulem „20 let obrazu české společnosti ve fotografii“ Soutěž je otevřená fyzickým osobám bez rozdílu věku či státní příslušnosti, amatérům i profesionálům. Cílem soutěže je shromáždit fotografie, které jsou faktickou i pocitovou mozaikou české společnosti za 20 let po listopadu 1989. Soutěž bude probíhat v období 1. 11. 2007 – 17. 11. 2009. Nevymezuje tematické kategorie a sběr fotografií je rozložen do pěti etap. Každá část soutěže bude hodnocena odděleně. Uzávěrka pro sběr fotografií za období 17. 11. 1989 – 31. 12. 2007 je 31. 1. 2008. Podrobné podmínky soutěže, přihláška k soutěži a více informací jsou k dispozici na www. nmf.cz/vialucis nebo na adrese: Národní muzeum fotografie, o.p.s., Kostelní 20/I, 377 01 Jindřichův Hradec, tel.: 384 362 459, e-mail: [email protected].

Moravská galerie vystavuje nejkrásnější české knihy Ministerstvo kultury ČR a Památník národního písemnictví spolu s Moravskou galerií Brno vystavují do 6. ledna 2008 v Ambitu brněnského Místodržitelského paláce knižní artefakty, které se ucházely o ocenění v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2006. Výtvarná úroveň české knižní kultury byla vždy tradičně vysoká a do letošního užšího výběru postoupilo 54 knih (osloveno bylo asi 800 nakladatelů a vydavatelů, soutěže se zúčastnilo 107 z nich se 196 knihami). V jednotlivých kategoriích porota udělila první až třetí místo. Nejlepší publikace získaly Cenu ministra kultury a finanční ocenění. V Brně uvidí návštěvníci nejen knihy oceněné, ale i část knih z užšího výběru. Součástí jsou i pořady pro školy a komentované prohlídky. Pozn. redakce: Soutěž Nejkrásnější kniha roku vyhlašuje Památník národního písemnictví. Ten sice tvrdí, že si přeje, aby vážnost soutěže rostla, ale přestože výsledky jsou známé už od 1. 2. 2007, dodnes na jeho webových stránkách není kromě chudého výčtu laureátů zveřejněno nic. [uma]

Rokování o knihovních fondech K Olomouci již tradičně patří odborná konference, pořádaná Vědeckou knihovnou Olomouc na téma historické a vzácné knihovní fondy Čech, Moravy a Slezska. Ve dnech 13. – 14. listopadu 2007 se uskutečnila již po šestnácté. Jistě, po programové stránce přínosná a bohatá konference opět otevřela bránu novým informacím z různých pracovišť, která vlastní nebo spravují cenné historické knižní fondy. Příspěvky byly věnovány knihovním souborům – cenným sbírkám či v nich obsažených jednotlivostem, osobnostem a jejich knihovnám, ale též objevům nových rukopisů. Tímto způsobem je přiblížena a zvýrazněna odborná i vědecká činnost této oblasti knihovnictví. Konference je dokladem, že kulturní bohatství představované rukopisnými i tištěnými knihami stojí za odbornou pozornost i zamyšlení. Rozhodně tato již tradiční akce, pořádaná VKOL a probíhající v prostorách Muzea moderního umění, láká odborníky – knihovníky, historiky, pedagogy, ale také informatiky. Vincenc Streit

Design centrum ČR Ano či ne?

Proti likvidaci odborné organizace se její zaměstnanci brání. Zveřejnili protestní výzvu směrovanou ke všem, jimž není lhostejný osud Design centra České republiky, a také k těm, kteří mohou pro jeho budoucnost v této, možná poslední, chvíli cokoliv učinit. Naleznete ji na: http://www.uvucr. cz/diskuse/designcentrum_2007.htm, kde jsou nejen diskusní příspěvky, ale i možnost tuto výzvu podpořit.

Letní filmová škola nejen ve znamení let šedesátých

Další, již 34. ročník Letní filmové školy (LFŠ) se zaměří na tři témata – magii, Egypt a zlatá česká šedesátá léta. Magii přiblíží zejména filmy Kusturicy, Jakubiska, Švankmajera. Egypt byl zvolen v návaznosti na 1. téma – jako „kolébka magie a alchymie“. Poslední zvolená sekce by měla přinést třicítku nejzajímavějších filmů od nejvýznamnějších autorů, kteří zásadně ovlivnili filmovou tvorbu 60. let u nás. [ev] Místní Kultura

Portrét

Šlechtic dřeva

35

Východočeský Chlumec nad Cidlinou pro mě znamenal pouze tranzitní město. Ale jen do té doby, než jsem byla pozvána na zámek Karlova Koruna. Jeho interiér, zámecký park i celé město jsou pevně spojeny s aktivní rodinou výtvarníka, restaurátora a amatérského herce Josefa Krátkého. Když to jde „jak na drátkách“ Už jako zámečnický učeň začal J. Krátký spolupracovat s přeloučskou undergroundovou skupinou NH 929. O rozjitřené době nastupujících 70. let a této tvůrčí partě vypráví knížka T. Mazala a K. Novotného Přeloučský román, kterou v r. 2003 vydalo nakladatelství Maťa. Vedle toho JK fotografoval a hrál loutkové divadlo. „Spolu s kamarádem I. Novotným z rodné J. Krátký (vlevo) vesnice jsme vymýšleli představení zdraví publikum. pro děti, dělali jsme všechno – od Foto: archiv JK výroby kulis a loutek přes psaní scénářů až k sado Prahy. Tam jsem je roznesl do několika obmotnému hraní. Vodili jsme marionety a zároveň chůdků a jel nočním vlakem domů.“ Obě stará i sami odříkávali text, mým nejkurióznějším výdivadélka i autorské loutky mistr Krátký i letos konem bylo ‚dabování‘ princezny. Velký úspěch prezentoval na 3. ročníku chlumeckého Loutměla naše autorská hra ‚Tancuj, tancuj Belzebukobraní. be‘, při níž se na scéně vystřídal Kašpárek, HonOpojen vůní šelaku za, princezna, král, ježibaba, drak i celé peklo I když profesí člověk od železa, měl JK od mládí a děti jsme aktivně zapojovali do hry. Nejvíce se velmi rád dřevo. Po svatbě odešel s manželkou hrálo v zimním období na mikulášských besíddo Kutné Hory, kde pracovali jako správcové kách a kolem Vánoc,“ vzpomíná JK na dobu, do v bývalém voršilském klášteře. Tam začal tíhkteré patří i jeho sběratelské začátky. Tenkrát se nout k truhlařině. „Vůni šelaku jsem poprvé ucíjeho maminka při pobytu v lázních zmínila před til v restaurátorské dílně, kde jsem pod vedením svou spolupacientkou, že její syn hraje loutkové mistra truhláře opravil skříňku našeho starého divadlo. A ona paní nabídla mladému loutkoherrádia značky Philips. Dodnes nám tento ‚kouci přímo poklad: nádherné a asi 25 cm vysoké sek‘ zdobí byt.“ Zde získal základní restaurátorloutky z počátku 20. století. Tyto celodřevěné ské zkušenosti, a tak se rozhodl své dovednosti postavičky s odlévanými sádrovými hlavami, rozšířit: vedle řádného zaměstnání začal studokteré spaly na půdě, udělaly po letech jeho čtyvat loutkářství a scénografii na pražské lidové řem dětem obrovskou radost. Ale loutky musí konzervatoři. Na svůj start do další profesní hrát a nikdy jich není dost, tak k divadélku z půetapy dodnes pamatuje: „Když jsme se pak předy po čase přibylo další, celodřevěné, s překrásstěhovali do Chlumce nad Cidlinou, ještě nějanými kulisami a scénou. Okouzlení iluzivním ký čas jsem pracoval ‚jako univerzální opravář světem pohyblivých panáčků a doba, která přávšeho‘ pro místní památkáře na zámku Karlova la všemu stylovému, přivedly JK k rozhodnutí Koruna. V restituci v devadesátých letech však vytvářet marionety na prodej. Po revoluci 1989 chlumecký zámek převzala rodina Kinských a já „šel na volnou nohu“ a podle svých starých loupřemýšlel, jak dál.“ Novým majitelům se samotek vyřezával další. „Byla to práce namáhavá, zřejmě navrátil i mobiliář, a tak oslovili právě ale dva roky, dokud byl po loutkách ‚hlad‘, jsem J. Krátkého, zda by jim nějaký nábytek neoprase takto živil. Všechno, kromě hlaviček, jsem vyvil. „Na zkoušku jsem dostal manžetník na uklářezával, manželka loutky oblékla, já je zkompledání pánských škrobených manžet a renovace se toval, zabalil a pak s plnou krosnou jel vlakem povedla natolik, že jsem dalších sedm let restau- ► 12 / 2007

36

Zahraničí Česko-saská databanka je místem, kde můžete zaregistrovat vaši kulturní organizaci či spolek a vyhledat si partnera pro přeshraniční kulturní spolupráci. Registrace, překlad i vyhledávání partnera pro přeshraniční projekt je zdarma.

Kulturní most Mitte Europa je databanka kulturních subjektů z české a saské strany, která má pomoci usnadnit navazování kontaktů mezi institucemi, sdruženími, jednotlivci a dalšími uskupeními, která působí v oblasti kultury. Projekt se snaží podněcovat přeshraniční spolupráci, přispět k porozumění a k prohloubení sousedských vztahů. Myšlenka spojit pomocí kultury Čechy a Němce pochází od komorního pěvce prof. Thomase Thomaschke a jeho ženy, kunsthistoričky Ivany Thomaschke – Vondrákové, kteří jsou iniciátory každoročně se uskutečňujícího Festivalu uprostřed Evropy – Mitte Europa. Návštěvníci festivalu, občané a kulturní organizace se stále více zajímali o přeshraniční projekty. Proto se organizátoři festivalu rozhodli založit projekt Kulturní most Mitte Europa. Práce s tímto internetovým portálem má být pokud možno jednoduchá a uživatelsky přístupná. Stačí vyplnit formulář, kromě běžných údajů i popis činnosti a možnosti spolupráce. Je možné se zaregistrovat do různých kategorií přes hudbu, výtvarné umění až po divadlo. Jednotlivé zápisy jsou překládány do němčiny, resp. do češtiny. Jednou z nejvýznamnějších akcí projektu Kulturní most Mitte Europa bylo listopadové podzimní setkání saských a severočeských divadel „Česko-Saský divadelní podzim“ ve ► roval nábytek převážně pro Kinské. Jednak pro Vogtlandském divadle v Plauen, které umožnilo jednotlivým divadlům prezentovat se a předstazámek Karlova Koruna a jednak pro hrad Kost. vit své produkce. Několikaletý projekt finančně Mezitím se mně nahrnuly zakázky i od jiných podporuje Česko-německý fond budoucnosti zákazníků a tak, ač jsem nikdy neměl žádnou a Fond malých projektů INTERREG IIIA. jinou reklamu kromě své odvedené práce, mám Registrační formulář a další informace najdedodnes zaplať Pán Bůh práce stále dost,“ říká te na www.kulturnimost.cz nebo info@kulturs uspokojením restaurátor. Dělat divadlo chce nadšení nimost.cz. [luk] Chlumec nad Cidlinou je letitou baštou ochotnického divadla a jedním z ochotníků je i Josef Český dům v Bruselu Krátký. Sen o městském divadle se všem splnil již otevřen loňského roku, kdy byl otevřen Klicperův dům. Divadelníci ze souboru, který rovněž nese draČeská republika se v r. 2009 ujme předsednictví matikovo jméno, nastudovali u příležitosti jeho v Evropské unii. Pro zefektivnění přípravy na otevření muzikálové představení Sugar aneb Nětuto významnou událost se vláda ČR rozhodla kdo to rád horké. „Hra se nám opravdu povedla soustředit české organizace a agentury v Bruselu a je o ni velký zájem. Zásluhu na tom má přededo jednoho místa. Pod názvem Český dům byla vším živá hudba kapely Melodybras a tanečnice 11. října otevřena budova, kde je kromě kanceze skupiny She – pot. Já jsem získal v předstaláří k dispozici řada jednacích prostor, konfevení dokonce trojroli – hraju agenta, gangstera renční sál s video a audio vybavením, recepční a milionáře. Dělat amatérské divadlo je náročsál a galerie. Český dům má za úkol prezentoné hlavně na čas, protože povětšinou vyjíždíme vat celou ČR od obchodu a kultury až po kraje hostovat mimo Chlumec. Myslím, že to lze dělat a politiku. Své prostory poskytne také českému jen a jen z velkého nadšení,“ říká mnohostranný Předsednictví Rady EU, Zastupitelskému úřadu člověk Josef Krátký. ČR v Belgii a dalším 18 organizacím a firmám. Mária Uhrinová [uma] Místní Kultura

Zahraničí

Česko-vietnamské aktivity

Česko-vietnamská společnost (ČVS) byla založena 18. března 1997 v Praze. Nyní má 362 individuálních a kolektivních členů, kteří aktivně pomáhají Vietnamcům k integraci do naší společnosti a prohlubují přátelství mezi oběma zeměmi. V sobotu 10. listopadu se konala v zaplněném sále restaurace „V Sokolovně“ v Praze 4 – Podolí 11. valná hromada Česko-vietnamské společnosti. Její aktivity ocenili rada velvyslanectví VSR v ČR Pham Cong Thanh a předseda Svazu Vietnamců v ČR Ing. Hoang Dinh Thang. Předsedou na období 2008/9 byl opět zvolen Marcel Winter, který vytyčil nové projekty, zaměřené ke zlepšení integrace Vietnamců do naší společnosti. Kromě jiných má ČVS v plánu na příští dvouleté období uspořádat sérii kulturních vystoupení Vietnamců žijících v ČR ve všech krajských městech naší vlasti. Informace o aktivitách ČVS získáte také na http://www.cvs-praha.cz. [luk]

Jaroslav Seifert ve vietnamštině

Přední vietnamský překladatel české literatury a čestný člen Česko-vietnamské společnosti Duong Tat Tu z Hanoje vydal ve svých 73 letech další skvost naší poezie, básně Jaroslava Seiferta, nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1984. K vydání posloužil finanční příspěvek Ministerstva kultury ČR. Duong Tat Tu jako první občan Vietnamu absolvoval v roce 1961 studium v oboru bohemistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a po návratu do tehdy ještě rozděleného Vietnamu zakusil útrapy mnoha let války a přesto vždy překládal a vydával naši literaturu i poezii. Často se vzdal svého honoráře, jen aby překlad české knihy ve Vietnamu vyšel, nebo aby byl prodejný. Do roku 2005 žádnou pomoc z ČR nedostával. Přitom jeho vydané knihy se týkají všech význačných osobností naší literatury: Jana Nerudy, J. A. Komenského, Boženy Němcové, Jaroslava Haška, Karla Čapka, Julia Fučíka, Vítězslava Nezvala, Josefa Nesvadby, Franze Kafky, Michala Černíka a mnoha dalších našich spisovatelů i básníků. Loni vydal také ve VSR publikaci o Praze bez jakékoliv finanční pomoci z ČR, kterou vytvořil při své návštěvě naší republiky v září a v říjnu v roce 2004. Přijal tehdy pozvání naší Česko-vietnamské společnosti, která oceňuje jeho celoživotní překladatelskou práci. Pan Duong Tat Tu vždy pomáhá našim podnikatelům v dubnu a v říjnu na veletrzích v Hanoji, ale také je rád seznamuje s historií i krásami Vietnamu. Je to opravdu nejvýznamnější překladatel české literatury a poezie ve Vietnamu, velký přítel naší země a za svoji celoživotní práci by si zasloužil ocenění od našeho státu, třeba od prezidenta republiky. Ví se však vůbec o něm? Marcel Winter, předseda Česko-vietnamské společnosti 12 / 2007

Česká menšina v Chorvatsku

Letos v srpnu proběhla v městečku Tkon na ostrově Pašman v Jadranském moři již třetí divadelní dílna pro zájemce o amatérské divadlo z řad české menšiny v Chorvatsku pod vedením lektorů Majky Kotisové a Vladimíra Zajíce. Seminář pořádá Svaz Čechů v republice Chorvatsko, potažmo jeho Divadelní rada. Zúčastnilo se ho celkem jedenáct Českých besed z obcí Daruvar, Dolany, Jazvenik, Sisak, Bjelovar, Střežany, Hercegovec, Treglava, Ivanovo Selo, Zdence, Lipovec. Celý vzdělávací pobyt včetně dopravy, ubytování a stravování platili většině seminaristů jejich domovské besedy. Účastníci tří generací se rekrutovali z nováčků i ze zkušených harcovníků. Za zajímavý považujeme fakt, že mezi amatérským divadlem české menšiny a chorvatské většiny je evidentní rozdíl. Češi jsou na vyšší úrovni ve smyslu divadelního myšlení i myšlení divadlem a jejich inscenace již dávno nejsou o pouhém udržení a revitalizaci českého jazyka, ale zcela jasně směřují prostřednictvím divadla ke komunikaci o světě kolem nich. Redakčně kráceno Vladimír Zajíc

Japonské

centrum v Brně V září bylo v Brně nově otevřeno Japonské kulturní středisko. Sídlí ve Starobrněnské ulici č. 20, v 1. patře. Jeho činnost je směrována na kulturní výměnu mezi Čechy a Japonci. Nabízí výuku japonštiny pro začátečníky a středně pokročilé nebo kurzy kaligrafie, tj. dekorativního japonského písma. Dále kurzy origami – umění skládat papír. [ev]

37

38

Zahraničí

Největší synagoga v Německu slouží původnímu účelu Berlínská židovská synagoga, postavená v novorománském slohu ve východoberlínské Rykerstrasse, je největší v Německu. Hned od svého otevření (1904) se stala centrem ortodoxního judaismu. Po nástupu fašizmu význam objektu jako místa setkávání Židů ještě vzrostl, stavba sice v listopadu 1938 přestála křišťálovou noc, ale o dva roky na to byla uzavřena pro židovské bohoslužby na celých 67 let. Poslední bohoslužba se v synagoze konala v dubnu 1940 a fašisté ji nevypálili jen proto, že stála poblíž „árijských“ domů v sousedství. Obřadní místnost však zdemolovali, svitky tóry zničili a rabíny i představitele obce zatkli a převezli do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Během druhé světové války se prostory využívaly jako sklad i konírna. Začátkem letošního září po nákladné tříleté rekonstrukci, která stála čtyři a půl milionu eur, se objekt znovu otevřel veřejnosti. Leo Trepp, 94letý rabín, který v synagoze ve 30. letech sám vedl bohoslužby, při slavnostním otevíracím ceremoniálu řekl: „Je to zázrak, že Adepti pekingské opery dnes v Německu zase žijí Židé, že zde moto mají těžké hou beze strachu být.“ Město Berlín mělo V Číně existuje více než 300 regionálních divadel, před válkou velmi četnou židovskou obec a protože používají místní dialekty, jejich působení (280 tis.), dnes zde žije 12 000 Židů, hlavvětšinou nepřesahuje danou oblast. Pekingská opera, ně pocházejících z různých oblastí bývalého Sovětského svazu (tvoří 85 %). Mária Uhrinová

Běloruští občané na zkušené v ČR

která se začala formovat koncem 18. stol., má v tomto rozložení „sil“ výsostné postavení. Jako divadlo původem z císařova paláce má celonárodní význam i popularitu a je nejrozšířenější formou tradičního čínského divadla. Jeho divadelní jazyk funguje na principu specifických znaků, vycházejících z čínské historie a odlišných způsobů života. Tradiční hudba, zpěv, recitace, tanec, akrobacie a bojová umění tvoří části tohoto nedělitelného celku. Výběr uchazečů o studium pekingské opery již v raném dětství je velmi přísný. Přijaté děti musí projevit velikou trpělivost a nadání, podobně jako dvanáctiletí žáci z Čínské divadelní akademie, kteří letos v listopadu zazpívali v Hradci Králové a v Praze. Vystoupení dětských adeptů opery a jejich profesorů se uskutečnilo v dramaturgickém výběru Fen Jün Song, čínské zpěvačky trvale žijící v Praze, která má podobné školení za sebou. [uma]

Svaz měst a obcí ČR zorganizoval pro běloruské demokratické zástupce studijní pobyt v České republice. Ve dnech 5. – 9. listopadu 2007 k nám přijelo na návštěvu deset demokratických aktivistů z Běloruska v čele s předsedou Shromáždění místních zastupitelů Leanidem Haravy. Během týdne navštívili Prahu, Soběslav, Kralupy nad Vltavou a Chomutov a dovídali se o demokratickém fungování místní samosprávy i o tom, jak jsme se vyrovnali s transformací a reformou veřejné správy. Zvláštní pozornost věnovali rozvoji měst a regionálnímu rozmachu v České republice. Na tuto návštěvu navázala týdenní stáž tří zástupců regionálních rozvojových agentur z Běloruska. Cílem projektu, který realizuje Svaz měst a obcí ČR, je podpora demokratického rozvoje měst a regionů v Bělorusku a posílení běloruských opozičních politiků. Projekt je podpořen z programu Transformační spolupráce ministerstva zahraničních věcí, a je tak součástí široké škály aktivit ČR na podporu demokracie v Bělorusku. [luk] Místní Kultura

Zajímavosti

Stalin zůstal ve sklepě Zámek Nové Hrady (u Vysokého Mýta, pozn. redakce) je rokoková stavba, vybudovaná v letech 1774 – 1777 českým hrabětem francouzského původu Jeanem-Antoinem Harbuvalem de Chamaré. Vznikla ve stylu francouzských letních sídel podle architektonického návrhu Josefa Jägera. Pro svoji architektonickou jedinečnost v uměle vybudovaném přírodním areálu býval celý zámecký komplex nazýván malým Schönbrunnem nebo také českými Versailles. Po roce 1989 byl zámek vrácen v restituci vnukům původního majitele – textilního továrníka Josefa Bartoně z Nového Města n. Metují, kteří jej nabídli k prodeji. V roce 1997 přešel do vlastnictví Petra a Magdy Kučerových z Prahy a od téhož roku procházel rozsáhlou rekonstrukcí. Renovovaný komplex slouží jako reprezentativní, společenské, kulturní a turistické centrum a znovu se stal jednou z nejvýznamnějších a nejatraktivnějších památek regionu. V dubnu 2003 jsme měli v doprovodu majitele zámku možnost nahlédnout i do nepřístupného prostoru, kde stálo v koutě, otočené obličejem ke zdi, čtyřtunové pískovcové sousoší Josefa Vissarionoviče Stalina a chlapce, vytvořené v roce 1956 v hořické kamenosochařské škole. Prý bylo určeno pro Valašské Meziříčí, ale proč skončilo právě v Nových Hradech, to se neví, stejně tak, kdo byl jeho autorem. Fakt je, že socha má ještě tzv. záklonky (neodtesané části za hlavami), které se odstraňovaly až při ustavení pomníku na místě. Josef Krám

Poděkování Bohu i zemi

Slovensko je zemí silně věřících lidí. K zajímavým tradicím patří tzv. Roľnícka nedeľa – Deň vďakyvzdania, která vznikla z přesvědčení, že oběť přinesená z upřímného srdce bude přijata. Tato rolnická slavnost se již 53 let koná v hornickém městě Nová Baňa na středním Slovensku. Poslední zářijovou neděli se interiér farního kostela Narození Panny Marie plní plody ze sklizně. S úctou z nich vytvářejí obrazce věrozvěstců Cyrila a Metoděje, Ježíše a dalších církevních osobností tamní občané všech generací. Nevšední výtvarné artefakty jsou v kostele k vidění po dva týdny. Akce organizovaná místním farním úřadem patří do oficiálního programu města Nová Baňa a každoročně inspiruje vydání kalendáře. Mária Uhrinová 12 / 2007

39

Zajímavosti

Základní kámen pro Národní knihovnu ČR Je tomu již téměř 140 let, co z nejrůznějších koutů Čech i Moravy dorazily do hlavního města kameny, které za velké slávy a s náležitou hrdostí tehdejší doby byly slavnostně uloženy do základů jedné z nejvýznamnějších budov našeho národa – Národního divadla. Jeden z nich pocházel z naší bájné hory Blaník. V současné době se historie opakuje. Opět se do Prahy sjeli zástupci mnoha měst a obcí, aby zde zanechali kus svého kraje, na němž by měla v budoucnu vyrůst nová národní stavba, tentokrát Národní knihovna. V září loňského roku se při této příležitosti konala na Letné velká slavnost s názvem „Národ sobě II.“ Pod záštitou knihoven a knihovníků České republiky zde byly generálnímu řediteli NK ČR slavnostně předány kameny z mnoha míst naší země, například z Řípu, ze Stadic z Karlových Varů a dalších významných koutů vlasti. Zastupitelstvo Louňovic pod Blaníkem odsouhlasilo zopakovat počin předků a věnovat kámen do základů nové Národní knihovny 11. listopadu 2006. Nepravidelný kvádr o rozměrech cca 50 x 40 x 40 cm upravený do finální podoby s vytesaným reliéfním nápisem BLANÍK a o kousek níž Louňovice pod Blaníkem 2007 doputoval do Prahy 4. října 2007. Nyní je blanický kámen vystaven společně s ostatními v prostorách Klementina, kde čekají na den, kdy budou slavnostně zasazeny do základů nové Národní knihovny. [luk] Foto: archiv NKP – E. Hodíková

40

Čestné doktoráty Adrieně Šimotové a Janu Kaplickému Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze udělila čestné doktoráty akademické malířce Adrieně Šimotové a akademickému architektovi Janu Kaplickému. (Oba jsou absolventy této školy.) Udělením titulu „čestný doktor“ upozorňuje škola na úlohu, kterou hrála a hraje v tvorbě a upevňování kulturních hodnot v české a evropské společnosti. Toto vyznamenání je udělováno každoročně jedné až dvěma osobnostem, které se svým celoživotním dílem zásadně za-

sloužily o zkvalitnění kulturní úrovně v českém a evropském prostředí. Rozhodujícím faktorem při výběru těchto uměleckých osobností je jejich spojení s Vysokou školou uměleckoprůmyslovou, ať jako absolventi, pedagogové či externí spolupracovníci. [luk] Foto: archiv VŠUP

Místní Kultura

NABÍDKAZajímavosti Osobní archiv Viktora Fischla

V říjnu oznámil Literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze (PNP), že získal rukopisný fond židovského autora českého původu Viktora Fischla (v Izraeli publikoval pod jménem Avigdor Dagan), který zemřel v minulém roce. Pracoval jako diplomat Československa, později Izraele, byl spolupracovníkem Jana Masaryka, básníkem, prozaikem, překladatelem z němčiny a hebrejštiny. Převzetí fondu se odehrávalo ve třech etapách: Již v roce 1993 spisovatel osobně přislíbil svojí uměleckou pozůstalost a hned rok na to věnoval PNP své rukopisy, které jsou teď uloženy pod přírůstkovým číslem 46/94. Druhá část, vzácná kolekce korespondence pana Fischla z let 1929 – 2000, se stala součástí sbírky PNP v září roku 2001 pod přírůstkovým číslem 84/2001. Po smrti autora přibyla třetí část osobního fondu (výstřižkový archiv z let 1936 – 2000). Celkový rozsah fondu je 43 archivních kartonů, přičemž poslední přírůstek obsahuje vedle rukopisů prózy a poezie, filmové náměty, překlady, přednášky, korespondenci a mimořádně historicky vzácné deníky V. Fischla. Za pomoci Ministerstva zahraničních věcí ČR získal PNP už v minulosti osobní fond několika významných uměleckých osobností tvořících mimo ČR. V letech 1990 – 2006 to byla např. pozůstalost Ivana Blatného (Velká Británie), Jana Vladislava (Francie) či Libuše Moníkové (Německo). Celkem se podařilo získat ze zahraničí cca 740 archivních kartonů literárních archiválií, vztahujících se k české literatuře a historii, které jsou dnes uloženy v literárním archivu. Mária Uhrinová

Diskuze

Na webových stránkách www.nkp. cz je umístěna anketa, prostřednictvím které můžete vyjádřit svůj názor na novou budovu Národní knihovny a její umístění. 12 / 2007

41

Znojmo – Jihomoravské muzeum, Dům umění OSKAR PAFKA – retrospektivní výstava z tvorby znojemského autora, od 16. 11. do 31. 1. Cheb – Krajské muzeum ALBRECHT Z VALDŠTEJNA A CHEB ANEB SMRT PRORADNÉ ŽENY, od 20. 11. do února 2008 Praha – Staroměstská radnice CZECH PRESS PHOTO – Fotografie, do 31. 1. Roztoky u Prahy – Středočeské muzeum SKLO JAKO OBAL, do února 2008 DÍTĚ, DĚTSTVÍ, MATEŘSTVÍ (péče o dítě v letech 1850 – 1950), do března 2008 BETLÉMY (tentokrát třebíčské), od 7. 12. do ledna 2008 Olomouc – Muzeum umění IMAGINÁRNÍ KOSMOS DANY PUCHNAROVÉ. Práce z let 1960 – 2006, do 30. 12. VICTOR VASARELY (Ze sbírek Janus Pannonius Múzea v Pécsi), do 27. 1. EMIL FILLA 1882 – 1953, od 29. 11. do 17. 2. OTTO WAGNER VE FOTOGRAFII WALTERA ZEDNICEKA, do 4. 12. Mariánská Týnice – Muzeum a galerie severního Plzeňska VÁNOCE V ČESKÉ POHÁDCE, od 10. do 31. 12. Uherské Hradiště – Galerie Slováckého muzea LETEM SVĚTEM NA KŘÍDLECH FANTAZIE (3. společný výtvarný projekt), do 31. 12. České Budějovice – Alšova jihočeská galerie, Wortnerův dům JIŘÍ LINDOVSKÝ – Retrospektiva, do 9. 12. Mělník – Regionální muzeum ZIMNÍ RADOVÁNKY (tradiční vánoční výstava), od 30. 11. do 6. 1. ADVENTNÍ A VÁNOČNÍ KUCHYNĚ NAŠICH BABIČEK A PRABABIČEK, 7. a 8. 12. Veselý Kopec – Soubor lidových staveb VÁNOCE NA VESELÉM KOPCI (výstava ve všech objektech přibližuje lidové zvyky, dárky, ozdoby, pečivo), od 24. 11. do 2. 12. Kolín – Regionální muzeum JOSEF ŠVARC – Výběr z díla, do 30. 12. KRAJINOMALBA JOSEFA BURKHARDA, od 4. 12. do 30. 12. VÁNOCE OČIMA DĚTÍ, od 7. 12. do 30. 12. Brandýs nad Labem – Oblastní muzeum Z HISTORIE BRANDÝSKÝCH CECHŮ, do 9. 12. JOSEF LADA – výstava k výročí, od 14. 12. do 31. 1. Karlovy Vary – Galerie umění TRIALOG – Artkontakt, do 16. 12. ANDREJ BĚLOCVĚTOV, do 6. 1. Milevsko – Milevské muzeum CHUŤ VÁNOC ANEB VÁNOČNÍ FORMIČKY NAŠÍ BABIČKY, do 1. 1. Klatovy – Vlastivědné muzeum dr. Hostaše BETLÉMÁŘI PLZEŇSKA, do 4. 1. PAPÍROVÉ BETLÉMY, do 4. 1.

42

Soutěž o Nejkrásnější nádraží Soutěž vyhlásila Asociace EF CZ – Souznění, která se v rámci projektu Vlídná nádraží snaží postupně obnovovat krásu železničních zastávek a nádraží. Podněcuje místní aktivisty k lepší péči o objekty a jejich okolí. Hledá také možnosti nového využití budov, které s technickým rozvojem dopravy pozbývají původního významu. Vítězem prvního ročníku je nádraží Ostroměř u Hořic se starobylou budovou a dochovanými historickými prvky, které ovšem plně vyhovuje moderní dopravě. Druhé místo získalo nádraží ve Smiřicích. Mezi těmi, která získala zvláštní ocenění, je i vlakové nádraží v Bohumíně. Porota ocenila kvalitní a citlivé provedení rekonstrukce, aktivní přístup města a příkladnou péči zaměstnanců o „jejich“ nádraží. „Rekonstrukce nádraží za poslední léta byla v Bohumíně jednou z největších investic, která se rozhodně vyplatila,“ uvedl při slavnostním vyhlášení výsledků starosta Bohumína Petr Vícha. Od svého vzniku je bohumínské nádraží důležitým železničním uzlem. První vlak sem přijel 1. května 1847 a ve stejném roce byla postavena původní staniční budova, kterou v roce 1860 nahradila nová. V letech 1902 až 1904 podstoupila opravy v novorenesančním stylu, současně byla vybudována nástupiště a zrekonstruováno nádražní zázemí. V devadesátých letech minulého století se přistoupilo k celkové generální opravě nádražní budovy, která skončila v roce 1995. Od té doby se řadí k nejhezčím historickým objektům města. Slavnostní vyhlášení soutěže proběhlo ve čtvrtek 25. října 2007 ve Vládním salónku Masarykova nádraží v Praze. Výsledky dalších ročníků budou prezentovány vždy poslední zářijovou sobotu u příležitosti Dne železnice a organizátoři doufají, že si soutěž časem získá ještě větší ohlas. [luk]

Nádraží, kde vlaky nestaví

Je nefunkční, zdevastované a opuštěné Řeč je o nádraží na pražském Vyšehradě. Stavební povolení bylo vydáno v r. 1869 a následujícího roku se stavitelství bratří Kleinů s Lannou pustilo do stavby provizorní železniční zastávky. Otevřena byla v r. 1872. Současný novorenesanční vzhled nádraží se secesními ozdobami pochází z doby přestavby kolem r. 1904, při níž vzniklo ostrovní nástupiště s přístřeškem z hrázděného zdiva a rozšířila se staniční budova. Je dvoupatrová, ze strany nástupiště jednopodlažní. Po celé délce kolejiště je kryté nástupiště, jehož střechu nesou litinové sloupy, původní je rovněž kované oplocení při Svobodově ulici. Z přelomu 40. a 50. let pocházely sochy lva, vodníka, medvěda a kašna, které sem zapůjčil sochař Karel Novák. Jeho dědici však zažádali o vrácení a v r. 2001 jim bylo vyhověno. Osobní přeprava zde skončila v r. 1960 a poté nastala postupná devastace celého areálu, nepomohla ani rekonstrukce (nepodařená) v 80. letech. Dnes se nádraží, které je mezi těmi pražskými unikátem, utápí v plevelu, přestože bylo v r. 2001 MK prohlášeno za kulturní památku. Vlaky zde sice nestaví, ale například při povodních v r. 2002 tudy za den projelo 340 spojů. Od začátku 90. let se České dráhy snažily najít pro historickou budovu nového majitele. Nestanovily účel využití, požadovaly však zachovat místnost výpravčího, přesunout hrázděný domek s bývalou čekárnou stojící mezi kolejemi a respektovat památkovou ochranu budovy. Zastávku by bylo možné zprovoznit jen po jejím přestěhování, což ČD v zásadě nevyloučily. Železniční pasažéři se sem ale nevrátí, protože stanice neodpovídá bezpečnostním normám EU. V r. 2000 se o získání objektu neúspěšně pokusila společnost Nádraží, která zde chtěla „...zřídit multifunkční kulturní centrum s galerií, knihkupectvím, restaurací, barem, klubem a kinosálem, prostě místo, kam může člověk ráno přijít a v noci odejít,“ jak před lety v tisku vysvětloval Ivan Mečl, představitel spol. Nádraží, což je sdružení výtvarníků. Odmítnuta byla také MČ Praha 2, která ČD žádala o bezúplatný převod s tím, že zabrání další devastaci chátrající památky. V červnu letošního roku opět svitla naděje. Budovu získala ve výběrovém řízení firma zabývající se pronájmem nemovitostí z Vraného n. Vltavou, která nabídla nejvyšší cenu, a to 42,5 milionu Kč. „Vyšehradské nádraží bylo prodáno firmě TIP Estate s.r.o., částka byla uhrazena dne 29. 10. 2007,“ potvrdila nám Ing. M. Krausová z tiskového odd. Českých drah, a.s. Jaké bude využití nádražní budovy, zatím není známo. Eva Horníčková Místní Kultura

Bohumínské nádraží získalo zvláštní ocenění Foto: archiv města Bohumín

Nádraží Praha – Vyšehrad Foto: Gérard Gratadour

44

Místní Kultura