VII. S T Y L I S T I K A 1
STYLIZACE
OTÁZKY A ÚKOLY: 1. Co se rozumí jazykovým slohem? 2. Jaký význam má sloh v hudbě a ve výtvarném umění? Uveďte prvky jednotlivých slohů. 3. Vysvětlete pojmy životní styl, styl odívání, styl bydlení, styl stravování apod. 4. Uveďte definici stylistiky a charakterizujte její tři základní úkoly. 5. Čím se liší stylistika jazykovědná od stylistiky literárněvědné? 6. Pokuste se formulovat vztah mezi pojmy jazyková správnost a jazyková kultura; jakou roli hraje v tomto vztahu jazykový sloh? 7. Vysvětlete pojmy styl individuální a interindividuální, stylová norma, stylový typ. 8. Jaké jsou metody stylistického rozboru, jednotlivé metody popište. 9. Vysvětlete pojmy stylistický příznak a stylová vrstva; jakou mají úlohu ve stylistické analýze? 10. Vysvětlete pojmy explicitnost a implicitnost vyjádření. C v i č e n í: 1.1 Vyjádřete, v čem jsou následující příklady jazykově nesprávné nebo slohově neobratné a pokuste se o jejich správnou formulaci: 1. Má revma a tři malé děti následkem vlhkého bytu. 2. Čím dříve budou zaměstnanci zapracováni, zlepší se práce k radosti všech. 3. Uviděl jsem knihu, kterou jsem si koupil. 4. V prostoru Bělského lesa je zakázáno vodění volně pobíhajících psů. Dovoleno je pouze na vodítku. 5. Člověk je začleněn a působí v rámci sociálních vztahů. 6. Podnapilý F. V. upadl na vozovku ve chvíli, kdy přijížděl autobus. Přejel mu obě nohy, takže utrpěl těžké zranění. 7. V nově otevřené samoobsluze dostanete např. potraviny, lahůdky, konzervy, koloniální zboží, ovoce, zelenina, káva, kakao, čaj 189
atd. 8. Drobné ocelové předměty chráníme proti rzi vrstvičkou oleje a při uskladňování jsou v obalech z impregnovaného papíru. 9. Uhlovodík, který se v dolech tak silně vyvíjí, smíšen s jinými plyny a jemným uhelným prachem a vzduchem, vytvářel často v důsledku nedostatečného větrání výbušný plyn, při jehož styku s otevřeným plamenem docházelo k silným explozím, které byly příčinou důlních katastrof, jež si vyžádaly životy i těch horníků, kteří byli živiteli početných rodin. 10. Lid vytáhl z domu nacistického příslušníka a natloukl mu. 11. Vyrovnanost základem hokejistů Sparta Praha. 12. Poslední podmínkou je zhlédnutí pěti filmů, z toho tři filmy italské a dva české. 13. Napnul poslední síly, které mu ještě zbyly, a s vypětím sil se dostal ke břehu. 14. Řešení vidím v přijetí usnesení o zahájení řízení k odebrání povolení k podnikání. 15. V říjnu roku 1958 přišli o všechno díky zákonu č. 74 o trvalém usídlení kočujících osob. 16. Chovatelé však o plemena slepic s bílou skořápkou ztratili zájem v důsledku nižších ročních snášek. 17. Policie ČR provádí opatření k zamezení této trestné činnosti. 1.2 V čem jsou uvedené formulace chybné? 1. Rozhodnutí k stavu jihozápadní části zámku se nepřijalo, poněvadž se nedostavil technik zemského stavebního úřadu a neznalo se konečné stanovisko památkového úřadu. 2. Úrodnost půdy nám značně ovlivňuje půdní reakce. Abychom ji znali, měli bychom si alespoň jednou za 2 – 3 roky provést orientační měření. 3. Ve zdravotnické činnosti již několik let zaujímá přední místo bezpříspěvkové dárcovství krve, v němž je úkolem ČČK získávat bezpříspěvkové dárce krve. 4. Tato mísa na salát, kterou kdysi věnoval americký tenista Davis, rozhodně neočekával, že bude tak významnou tenisovou trofejí. 5. Milióny lidí na celém světě tak upozornil a důrazně varoval před neodpovědným vztahem k přírodě, který může vést k ekologické katastrofě. 6. Na základě těchto informací může učitel pružně měnit metody sdělování nových poznatků a umožňuje mu zároveň i častější a objektivnější hodnocení vědomostí všech žáků. 7. Doprovázeli a zajišťovali bezpečnost našich hokejistů. 8. Chcete-li vidět Stinga naživu, kupte si vstupenky na jeho koncert v Praze. 9. Prokurátor propustil mladíka pro svůj nízký věk. 10. Zfilmování předcházelo uvedení Šam-
190
berkovy hry na scéně Vinohradského divadla na Silvestra 1923. 11. Sběr starého papíru není nutný jen u nás, ale také v zemi papíru, ve Švédsku a švédská mládež se plně účastní sběru papíru. 12. Chci vědět, proč současná politická elita celou dobu klidně podporuje a napomáhá tomu, aby se Česká republika stala bazarem, kde si mohou zločinci všech kategorií dělat, co se jim zlíbí. 13. Snaží se čtenáře na něco upoutat. 1.3 Posuďte míru explicity ve sděleních a zdůvodněte ji; sdělení přestylizujte do náležité podoby: Pokoj bych měla k pronajmutí bydlím venku u lesa krásné vyhlídky byste zde měli. Máte-li čas, můžete si k nám zajeti a byt si prohlédnouti po případě i okolí bude-li se Vám líbit. Jest k nám krásné spojení autobusem několikrát za den. Autobus jezdí z Ostravy z autobusového nádraží. Autobus jezdí až do Klokočova a zde bydlím. Měli byste zde klidu dosti a vše se zde koupí. Masna je v obci i samoobsluha a dva hostince, jest to vše kolem autobusové zastávky uprostřed obce a my bydlíme 5 minut od stanice. Autobus jezdí z Ostravy až do Klokočova první nástupiště a jezdí tam elektrika č. 1, 2, 6 a 12 až kolem autobusového nádraží. S pozdravem XY, Klokočov 37 1.4 Posuďte míru sdělné hodnoty následujících ukázek a vyjádřete, co je její příčinou; klasifikujte chyby a nedostatky: a) Od tohoto čísla na této straně chceme pravidelně seznamovat naše čtenáře pokud možno populární formou s naší mateřskou řečí. Proč? Naše mateřská řeč je důvěrně spjata s celým naším životem, pomocí řeči poznáváme svět, ona nás spojuje v jedno národní společenství. Mateřská řeč je důležitý nástroj vzájemného sdělování, má svůj velký význam ve veřejném životě, v technice, ve vědě i kultuře. A právě v oblasti našeho vzájemného sdělování se velmi často setkáváme s výrazy, které nejen nesouvisí s naší větnou skladbou, ale dokonce dávají tomu, co chceme říci, jiný, někdy až žertovný výraz. A my v té záplavě slov – no-
191
vých slov, ať již přejatých nebo nově vytvořených se kolikrát nedokážeme orientovat. Proto chceme na příkladech ukázat na mluvu v zrcadle, chceme přinutit každého pracovníka k tomu, aby také někdy zauvažoval nad volbou svých slov, aby jasně a uváženě dokázal vyslovit své myšlenky. Proto také prosíme tebe, vážený čtenáři, setkáš-li se někdy s výrazem, se kterým si nevíš rady, napiš k nám do redakce, pokusíme se s pomocí jazykových odborníků vyřešit tvůj problém, pokusíme se dát návod k tomu, jak v té záplavě nových slov a výrazů proplout bez zpronevěření se daným pravidlům mateřského jazyka. TVÁ REDAKCE b) Objevuje se i na našich stránkách. Co? Poprvé tak něco pro zábavu. Vznikají nová roztodivná slovesa. Setkáváme se s nimi v našich hospodářskoadministrativních písemnostech. Například: plán se podkročuje, musíme se alarmizovat, plán je přeplněn, zboží je poptáváno, u nás se neodbytuje, zakázka je upřednostňována, máme voduodpuzující pracovní oděv, a tak podobně. Zkuste si tato slova zařadit do větných souvětí, rychle je vyslovte a poslechněte, jak věta zní. Nezaráží vás něco? To něco, to je právě to, nač chceme poukázat. Proto se občas podívejte do zrcadla své mluvy, vážení autoři a tvořitelé nových výrazů. Nepokoušejte se rozšiřovat naši slovní zásobu o výrazy, které se sice vám zdají v okamžiku tvoření za velmi vystihující podstatu toho, co chcete říci, ale zkuste to říci i více slovy. Bude to tak opravdu srozumitelnější nám všem. (Ze závodního časopisu) 1.5 Posuďte vhodnost slovosledu (pořádku slov): 1. Prohlíželi jsme si fóliovníky se v zimě naroubovanými stromky rybízu. 2. Tito hráči přispěli k druhému místu našich dorostenců na v neděli skončeném mistrovství Evropy. 3. Na v panice prchající lidi se zřítila betonová zeď. 4. Učitel žákům vyložil málo komplikovanou matematickou úlohu. 5. Léčil se, nicméně se jeho nemoc horšila. 6. Kdo se stavěl proti církevnímu učení, jež bylo především založeno na autoritě papeže, byl
192
kacíř. 7. Přátelství mezi národy je především založeno na rozumu, kdežto u lidí převažuje cit. 8. Proti Interu mě zklamali všichni kromě Stejskala, který neměl příliš práce a za jediný gól nemohl, Haška a Straky. 9. Slavný španělský operní tenor Plácido Domingo ztratil při úterním představení v milánské La Scale, kde zpíval Verdiho Othella, hlas. 10. Překupníci s masem skupují místo zemědělců celá stáda dobytka. 11. Téměř o všechny své celoživotní úspory přišla málem sedmašedesátiletá důchodkyně.
2
STYLOTVORNÉ FAKTORY
OTÁZKY A ÚKOLY: 1. Vysvětlete pojem slohotvorné činitele (stylotvorné faktory) a jejich praktický význam. 2. Uveďte slohotvorné činitele objektivní a vysvětlete jejich podstatu. 3. Jmenujte slohotvorné činitele subjektivní a stručně je charakterizujte. 4. Který slohotvorný činitel umožňuje vydělení stylových oblastí (tzv. objektivních stylů spisovného jazyka) a proč? 5. Klasifikujte specifické rysy a rozdíly projevů mluvených a psaných. 6. Jak se v jazykové komunikaci projevují faktory biologické (f. pohlavní a věkové), sociální (vrstvové, profesní, zájmové), vzdělanostní, intelektuální, psychické a emocionální? 7. Pokuste se charakterizovat některé rysy individuálního stylu autora vám dobře známého, nebo se pokuste charakterizovat osobitost mluvených projevů některého známého herce, moderátora nebo politika; v které rovině se osobitost realizuje nejzřetelněji? 8. Jaké druhy kontaktu se v jazykové komunikaci mohou uplatnit a jak ji ovlivňují? 9. Vyjádřete, jak se užší a širší okruh adresátů projevuje ve výstavbě soukromého a veřejného projevu. 10. Které složky textu ovlivňuje a jak se projevuje faktor připravenosti a nepřipravenosti projevu?
193
11. Čím se liší projevy monologické a dialogické? Charakterizujte oba druhy. C v i č e n í: 2.1 Přečtěte si oba texty a srovnejte, v čem jsou shodné a v čem se liší; postupujte podle níže uvedených pokynů: Ranní tělocvik. Dobré jitro, milí posluchači. Síla, rychlost, obratnost a vytrvalost Typem krátké ranní rozcvičky jsou vlastnosti, které si máme stámůže být např. tato sestava cvile udržovat. Proto všichni cvičte s ků: námi. Úvodem něco snadnějšího: procvičení paží: upažením vzpazvedneme paže stranou až nad žit – unožit vpravo stranou – hlavu a zároveň s tímto pohybem výpon na levé noze – upažením paží zvedneme pravou nohu strapřipažit – přinožit – unožit vlevo nou, až nás to vytáhne na špičku stranou – stoj přímý; levé nohy. Pak se vracejí paže dolů stranou, až visí volně podél těla, a zároveň spouštíme nohu, až stojíme na obou chodidlech. Nyní cvik opakujeme s tím rozdílem, že procvičení trupu: střední stoj zvedneme levou nohu stranou. rozkročný – ruce v týl – úklon Několikrát střídavě opakujeme, vpravo stranou – vzpřim; stoj hezky podle hudby. Nakonec se spojný – pravou předpažením postavíme pěkně rovně. A teď vzpažit – levou připažit – hmit – musíme procvičit trochu trup. levou předpažením vzpažit – Rozkročíme se jen prostředně, papravou předpažením připažit; že pokrčíme, dáme je za hlavu, pak se ukloníme napravo a vrátíme se do původní polohy; totéž cvičíme nalevo. Několikrát opakujeme. Nyní dáme nohu k sobě, špičky jsou těsně u sebe, pravou paži zvedneme před tělem nad hlavu, natáhneme ji, levá zůstane podél těla. A teď stáhprocvičení nohou: stoj spatný – neme obě paže dozadu a ještě hluboký dřep – upažit – vztyk – jednou opakujeme. Potom vystříruce v bok. dáme obě paže, tzn. levá bude nahoře a pravá dole. Celý cvik něko-
194
likrát opakujeme. A ještě si procvičíme nohy, abychom v nich měli sílu. Nohy jsou u sebe, paty u sebe, mezi špičkami je vzdálenost asi chodidla. Na dvě doby postupně pokrčujeme nohy v kolenou, až si sedneme na paty, a zároveň dáme paže stranou a natáhneme je i v prstech. Na třetí a čtvrtou dobu se pomalu zvedáme, paže pokrčíme a ruce založíme do boku. Tak jsme absolvovali ranní cvičení, doufáme, že jste se při něm příliš neunavili, a teď se pěkně opláchněte studenou vodou a vesele do dnešního dne. Rozhlasovým borcům zdar! Klasifikujte uplatnění objektivních slohotvorných činitelů: cíle (funkce) projevu, prostředí (situace), formy a způsobu kontaktu s adresátem. Pokud se oba texty v některém z uvedených faktorů liší, uveďte všechny rozdíly co nejpodrobněji a snažte se určit, jak se tyto rozdíly projevují v jednotlivých rovinách jazykového vyjadřování, případně i v plánu kompozičním (tematickém, tj. ve způsobu řazení tematických složek, a textovém, tj. ve vazbě kompozičních prostředků, v horizontálním a vertikálním členění textu). Odpovězte na otázky: a) Čím lze vysvětlit rozdílnou délku projevů? b) Porovnejte oba texty z hlediska jejich horizontálního členění (titul, podtitul, motto, úvod, odstavcové členění, závěr); který z obou textů má kompoziční členění horizontální bohatší, v které části a proč? c) Který z obou textů lze označit za projev situační? Uveďte jazykové prostředky, jež realizují vázanost na konkrétní časovou a místní situaci. d) Jaká je slovnědruhová struktura obou textů? V čem jsou rozdíly a co je jejich příčinou? e) Srovnejte míru explicitnosti vyjádření.
195
2.2 Určete, který slohotvorný činitel ovlivnil stylizaci těchto textů: a)
Prod. dig. kameru Panasonic HC-V520, záznam na SD, SDHC a SDXC karty, 50násobný optický zoom. Zn.: Nepoužívaná.
●
Ostrava 1 + 1 družst. I. kat. vym. za 1 až 2 pok. I. kat. i státní. Zn.: V Brně. Dvakrát Praha Pendolino dvojka na zítřek. mpx220 s woknama...trest bozi! uz jenom rozchodit to s ipaqem(taky wokna)
b) c)
2.3 Porovnejte individuální styl autorů: a) Jednoho rána se člověk probudí nějak divně; trochu ho bolí hlava, trochu hřbet, škrabe ho to vzadu v krku a svědí hluboko v nose, ale nic to není; jenom je člověk po celý den poněkud vydrážděný a nadává na všechno, i když nemusí, a neví vlastně proč. Ale k večeru z ničeho nic na něj spadne několikatunová tíha, všechny klouby těla mu změknou, všechno maso citlivě zhadrovatí, pacient asi tucetkrát divoce kýchne, a už je to tady. Se slzavýma očima, zhroucen jako hromádka neštěstí, obklopen mokrými kapesníky, jež suší na všech rozích, sedí tento ponížený a tekoucí tvor v papučích u kamen, frká, potahuje, sténá, pije nějaké thé, kýchá a kašle, plíží se po pokoji, uhýbá všem lidem, má trochu horečku, místo hlavy těžkou a bolavou kouli, údy jako polámané a u nosu šálek; je to hrozný pohled. Vzdalte se po špičkách všichni, kdo vidíte tohoto nešťastníka; vaše hlučná a spokojená jarost ho trýzní; je mu třeba samoty, zániku a suchých šátků. Chtěl by si sundat hlavu, pověsit ji do komína a sušit ji; chtěl by rozebrat své pohaněné tělo ve všech kloubech a uložit každý kus zvlášť; chtěl by... chtěl by... Ach, kéž by alespoň věděl, co by chtěl! Kéž by bylo něco, co stojí za chtění! Kéž by někde ve vesmíru bylo něco teplého a libého, co by této ubohé a těžké hlavě dalo úlevu a zapomenutí! Spát? ano, kdyby nebylo zmatených a protivných snů! Vykládat si karty? ano, kdyby aspoň vyšly! Číst? ano, ale co? A tu se ta bídná lidská troska zvedne a vratce se potácí k své knihovně. (Karel Čapek: Rýma)
196
b) Puberta je obdobím nebývalých zmatků; jak si jinak vysvětlit skutečnost, že jsem věkově ještě nebyl voličem a už jsem měl dva hlasy? První byl vysoký, pisklavý. Druhý hluboký, bručivý. Předávaly si štafetu uprostřed věty, někdy i uprostřed slova. Zvlášť ten hluboký mě překvapoval. Zprvu jsem se otáčel, kdo to na mě mluví. Časem jsem si na hlasy zvykl. To nemohu prohlásit o svém okolí. Když jsem byl ve škole zkoušen, učitel naslouchal promluvě a k údivu mlčící třídy pravil: "Nemluvte jeden přes druhého!" Stejného omylu se dopouštěl, když mě přistihl při napovídání. Postavil mě do haptáku, obrátil se ke spolužákům a pravil: "Kdo byl ten další našeptávač?" Jediným pedagogem, který věnoval soustředěnější pozornost mutování, byla pedagožka pověřená vyučováním zpěvu. Vyřadila nás mutující z provozu. Souběžně nás uklidňovala, abychom neměli pocit méněcennosti, že se nedá nic dělat. Zprvu jsem těžce nesl, že se nemohu podílet na písni Ej, od Buchlova, ale pak jsem si řekl: Aspoň mě neofoukne. Po jisté době jsem se dokonce s oběma hlasy sžil natolik, že jsem se je naučil ovládat. Byl jsem schopen je oddělit a vybrat si jeden z nich. Stačilo pohnout v krku pomyslnou přehazovačkou. Vysoký hlas jsem užíval, když mi něco spadlo na nohu. Při skučení. Nebo při smíchu, to mi zůstalo dodnes. Hlubokým hlasem jsem umlouval maminku a vymlouval se otci. Oběma hlasy střídavě jsem mladším dětem z baráku předváděl Spejbla a Hurvínka. Hlasové bohatství nemělo trvat věčně. Tak to aspoň předpovídala brožura Dospíváte v muže, podle níž jsem se v pubertě řídil, abych měl přehled. Skutečně, jednou přehazovačka už neměla co přehazovat. Oba hlasy se k sobě přiblížily. Splynuly v jeden a dvojhlasnost byla v čudu. Při hovorech telefonem už jsem v posluchači nevzbuzoval pocit, že nám někdo skáče do řeči. Příbuzní, když k nám přišli do rodiny, říkali: "Tomu klukovi se nějak změnil hlas." "Ano, ano," pokyvoval hlavou otec, "nějak se mu změnil hlas." (Rudolf Křesťan: Jak jsem mutoval)
197
2.4 Na základě uplatnění slohotvorných činitelů objektivních charakterizujte tyto komunikační útvary (komunikáty): Úvodník v novinách, vědecká přednáška, telefonický rozhovor, dotazník, pozdrav z prázdnin, jídelní lístek, žádost o udělení děkanského termínu, jízdní řád ČD, diskusní příspěvek, inzerát v novinách, oznámení o uzavření sňatku, upomínka, divadelní hra, věnování v knize, esej, recept, interview, rozhovor známých na ulici, novela, pracovní návod, text populární písně, ústní a písemná kondolence, přípitek, SMS. 2.5 Jmenujte žánr (žánry), případně slohové útvary určené těmito objektivními slohotvornými činiteli: a) komunikát psaný, veřejný, připravený, s nepřímým kontaktem, monologický, s funkcí esteticky sdělnou, b) komunikát mluvený, veřejný, připravený, s přímým kontaktem, monologický, s funkcí buď odborně sdělnou, nebo persvazivní, c) komunikát mluvený, soukromý, nepřipravený, s přímým kontaktem, dialogický, s funkcí prostě sdělnou, d) komunikát psaný, soukromý, nepřipravený, s nepřímým kontaktem, monologický, s funkcí prostě sdělnou, e) komunikát psaný, veřejný, připravený, s nepřímým kontaktem, monologický, s funkcí odborně sdělnou, f) komunikát mluvený, veřejný, nepřipravený, s přímým kontaktem, dialogický, s funkcí persvazivní. 2.6 Rozborem následujících textů určete, který z nich je psaný a který mluvený; popište prostředky, jimiž se obě formy liší: Za zlepšovací námět se považuje každý takový námět, jehož uskutečněním a praktickým využitím se dosáhne prokazatelných výhod proti dosavadnímu stavu. Původnost námětu se při-
Máme si tu dnes vysvětlit, co to jsou ty zlepšovací náměty, co vlastně za ně můžeme považovat a co ne. Tak zlepšovací návrh je každý takový námět, který přinese závodu nějaké skutečné zlepšení
198
tom posuzuje jen se zřetelem na ten závod (úřad), ve kterém byl podán nebo který námět využije. Námět nemusí být naprosto původní, to znamená, že týž námět mohl být již jinde podán a uskutečněn.
proti dosavadnímu stavu, jestliže ho ten závod uskuteční a prakticky využije. Tak se to říká ve směrnicích, které jste snad někteří četli. Také už víte, že zlepšovací návrh ani nemusí být původní, že mohli stejný návrh už podat a uskutečnit jinde. Musíme si ovšem dále říci, že vedle těchto normálních zlepšovacích návrhů existuje ještě tzv. dodatkový zlepšovací námět. Jak směrnice říkají, tak dodatkový je takový zlepšovací návrh, který jen zdokonaluje nějaký jiný základní námět, podaný už předtím. Myslím, že tím jsme si tak asi vysvětlili to hlavní a že tomu všichni rozumíte. Ale někdo by se třeba zeptal, co když si někdo podá zlepšovák, ale vedení závodu zatím už v té době přesně stejný návrh plánuje a chce ho uskutečnit. Nebo se taky může stát, že návrh, který si někdo podal, je výsledkem plánovaného výzkumu. Pak takový námět ani v jednom případě jako zlepšovací návrh hodnotit nemůžeme. A samozřejmě, že není zlepšovací ani takový návrh, který by jen odstraňoval nedostatky a chyby, které si zavinil ten, kdo návrh podává.
Dodatkový zlepšovací námět je takový námět, který představuje zdokonalení jiného námětu (základního) dříve podaného a který nemůže být samostatně uplatněn (tj. bez použití základního námětu). Je-li zlepšovací námět podán v době, kdy je jeho uskutečnění již vedením závodu (úřadu) prokazatelně v témže provedení plánováno, nebo je-li námět výsledkem plánovaného výzkumu, nelze takový námět posuzovat jako zlepšovací. Rovněž není zlepšovacím návrhem takový námět, který odstraňuje nedostatky nebo chyby vzniklé vlastní nedbalostí zlepšovatelovou.
199
3
STYLISTIKA JAZYKOVÝCH PROSTŘEDKŮ
OTÁZKY A ÚKOLY: 1. Klasifikujte obecně jazykové prostředky stylisticky neutrální a stylisticky příznakové. Co se rozumí stylovou neutralizací? 2. Posuďte variantnost jazykových prostředků v rovinách hláskoslovné (grafické i fónické), tvaroslovné a slovotvorné, na příkladech vydělte varianty stylově rovnocenné a stylově rozlišené. 3. Uveďte prostředky stylistického rozvrstvení v rovině fonologické. 4. Vysvětlete pojmy neutrálnost, hovorovost/kolokviálnost, lidovost, knižnost, archaičnost. 5. Jaké prostředky v rámci vyjadřování mluvnických kategorií (jmenných i slovesných) jsou stylově příznakové? 6. Jak se uplatňuje frekvence slovních druhů z hlediska stylistického? 7. Klasifikujte stylistickou příznakovost větných typů podle členitosti (věty jednočlenné, dvojčlenné, souvětí podřadná/věta složená a souřadná/souvětí). 8. Jaká je stylistická platnost vět podle postoje mluvčího v základních stylových oblastech hovorové, odborné, umělecké a publicistické? 9. Jaký je rozdíl mezi vyjádřením jmenným a slovesným, jaké je jejich stylistické uplatnění? 10. Jaké jsou syntaktické prostředky kompaktního (kondenzovaného) komunikátu? Uveďte typy kondenzátů a jejich stylistickou platnost. 11. Pro kterou komunikační oblast je příznačná uvolněná větná stavba, jaké jsou její syntaktické prostředky? 12. Jakou stylistickou platnost mají zvláštnosti a nepravidelnosti větné stavby? 13. Co se rozumí mírou explicity (implicity) vyjádření a jak se uplatňuje z hlediska stylistického? 14. Čím je podmíněna míra explicity? V jakém vztahu jsou kondenzace a explicitnost vyjádření? 15. Klasifikujte větnou periodu a její stylistické uplatnění. 16. Jaká je stylistická platnost polovětných konstrukcí?
200
17. Které principy podmiňují pořádek slov v češtině a čím je dána jeho stylová platnost? 18. Co se rozumí dynamikou textu, čím je podmíněna? 19. Z jakých kritérií lze vycházet při stylistické klasifikaci slovní zásoby? Jmenujte vrstvy slov ve slovní zásobě a uveďte jejich využití v jednotlivých stylových oblastech. 20. Jaké jsou stylistické možnosti využití vztahů slov ve slovní zásobě (synonymie, antonymie, homonymie, paronymie)? 21. Co se rozumí expresivitou slova, jaké jsou její druhy a stylistická platnost? 22. Jaké je stylistické uplatnění univerbizace a multiverbizace?
C v i č e n í: 3.1 V níže uvedených textech najděte jazykové prostředky stylisticky příznakové (v jazykových rovinách grafické, morfologické, skladebné, lexikální) a určete jejich povahu. Srovnejte slohové vrstvy obou textů: v kterých jazykových rovinách jsou největší rozdíly a jak se to projevuje v kompozici? a) Měl jsem tenkrát noční. Venku bylo dusno, tma, chvílemi se zvedal silný vítr a v dálce se občas zablesklo. Na nádraží byl klid. Na skladišti stálo několik zetek, na páté čekal bumlák, aby před sebe pustil raketu. Ta měla stanicí projet až po rychlíku, pro který jsem právě postavil volno do odbočky. Na přímé koleji byla ve stanici výluka. Ještě jednou jsem zkontroloval postavení vlakové cesty, otevřel jsem si okno a čekal na rychlík. Podle hlášení výpravčího tu měl být asi za dvě minuty. Ohlédl jsem se i do nádraží a co nevidím! Na koleji, po které má rychlík projet, zastavuje hlášená raketa z protisměru. Hrome, to přece není možné, pomyslel jsem si překvapeně. Můj zrak mě však nemýlil: podle obrysů jsem zřetelně poznal štokra, který zůstal stát necelých 100 m od mého hradla. Co teď? Na dlouhé úvahy nebyl čas. Rychle jsem přestavěl vjezdovou návěst na Stůj, popadl basu a vyběhl rychlíku naproti.
201
Už jsem ho slyšel. Podle sílícího hluku jsem poznal, že změna návěstí přišla pozdě. Běžel jsem proto ze všech sil, abych se dostal co nejdál. Svítilnou jsem přitom začal dávat Stůj. Uvidí mne strojvedoucí? Zastaví v té krátké vzdálenosti? Ještě než jsem uskočil z kolejí, uslyšel jsem skřípání brzd. Tak jsem neběžel zbytečně! Když okolo mne vlak projížděl, poznal jsem bezpečně, že stroj jede po saních. Z pod špalků hytláku a dalších vozů sem tam odlétla jiskra. Vlak jel podle mého odhadu slabou čtyřicítkou. (Z vypravování hradlaře) Poznámka: bumlák = nákladní vlak; zetka = krytý nákladní vagón; raketa = rychlonákladní vlak; štokr = parní lokomotiva řady 5560; z pod špalků = z pod brzdových zdrží; hytlák = služební vůz; jede po saních = silně zabržděná kola se neotáčejí, pouze kloužou po kolejích; hradlař = zajišťuje bezpečný sled vlaků na trati. b) Za obětavost a pohotovost při výkonu služby byl odměněn hradlař J. V., který v noci z 23. na 24. srpna svým pohotovým zásahem odvrátil nevyhnutelnou srážku dvou vlaků: na kolej, po které měl projet rychlík, vjel nákladní vlak. Naštěstí měl rychlík projet stanicí sníženou rychlostí, takže strojvedoucí rychlíku stačil reagovat na signál vyběhnuvšího hradlaře a zastavit včas. Příčiny vjezdu nákladního vlaku na obsazenou kolej se vyšetřují. (Z denního tisku) 3.2 Posuďte stylistickou platnost hláskových dublet: léhat/líhat, dohlédnout/-í-, zalévat/-í-/-ej-, haléř/-í-, chlév/chlív, vzlétnout/-í-, plenka/-í, polévka/polívka, divadýlko/divadélko, téct/týct, délka/dýlka, raménko/ramínko, nést/nýst, kejvat/kývat, bejt/být, hejl/hýl, zhejčkanej/zhýčkaný, ouřada/úřada, ouval/úval, nosejk/nosík, zahlédnout/zahlídnout.
202
3.3 Posuďte slohovou platnost tvaroslovných a slovotvorných variant (uveďte jejich neutrální podobu) a všimněte si, jak korespondují s celkovým slohovým rázem příkladů: 1. Ach, ty nešťastníče nešťastná, cos to učinil/vyvedl? 2. Jen dorazili do Prahy, jali se tví bodří venkované šmejdit po kšeftech a kdeže byla kulturní náplň zájezdu. 3. Nejsem si jist, zda jsem vůbec práv takového rozhodnutí. 4. Náš taťka byl tenkrát asi 50 roků stár. 5. Pane správče, to přece není možné. 6. Jejich pracem cosi chybělo. 7. Lítal celé dny jen v teplácích. 8. Všickni se sběhli a jali se mu pomáhati. 9. A tenkrát národové mnozí začali psát své nové dějiny. 10. A těch hostí co se sjelo! 11. Rozcuchán, na bradě prošedivělé strniště, kabátec špinavý – to bylo první, čeho jsme si všimli. 12. Dnové volnosti jsou v čudu, zejtra se jde do roboty. 13. Jihlaváci to tentokrát Brňákům nandali s nulou. 14. Skoč do samošky a dones chleba! 3.4 Najděte tvarové varianty rodové a uveďte jejich stylistickou hodnotu: 1. Hospodářští ukazatelé byli najednou přehlíženi. 2. Snažili se moc, ale góla nedali. 3. Uzenáče a slanečky bývají ke koupi poměrně často. 4. Snědli vuřta s cibulí a na to si dali panáka. 5. Slohotvorné činitele jsou objektivní a subjektivní. 6. Ty nemotoro nemotorná, cos to provedl? 7. Já chudák nešťastná myslel, že už se nemůže nic stát. 8. Viděl hrát Baníka, ale nebyl spokojen. 3.5 Posuďte stylovou platnost pádů jmen: 1. Nejvíce škod způsobily deště v okresech Opava a Bruntál. 2. Nebylo jich slyšeti ani viděti, ale o jejich přítomnosti nebylo pochyb. 3. A tak se stali žáci chytřejší svých učitelů. 4. Byl to muž vysoké a mohutné postavy, pronikavého pohledu a pohotového jazyka. 5. Vojín Rambousek, ke mně! 6. Pane Novák, to už nechci nikdy slyšet. 7. To vám je k zlosti – my nevíme, kam dřív skočit, a on si vám hoví na gauči. 8. Byl dalek toho, aby se s nimi hádal. 9. Není malých rolí, jsou jen malí herci. 10. Pro mnohé abstraktní pojmy lidový jazyk vhodných výrazů nemá. 11. Před-
203
mětová slovesa vyžadují sémantického doplnění substantivem, předmětem. 3.6 Označte slohově příznakové prostředky slovesných kategorií osoby a čísla: 1. S poctivostí nejdál dojdeš. 2. Máme si tu dnes vysvětlit, jaké jsou způsoby rozvíjení české slovní zásoby. 3. Podívají se, sousede, berou věci, tak jak jsou a nedělají si zbytečný starosti. 4. Jestliže jsme si vyvodili tuto definici, pokusme se aplikovat ji hned na řešení praktických příkladů. 5. "Tak jak se máme, pane učiteli, už se těšíme na prázdniny?" ozvalo se z úst Vaňkových. 6. "Jen se na nic neohlížel a bral si podle chuti," pobízela ho stará paní. 7. Zde se nekouří. 8. Tak nemluvím a dělám, Vomáčka. 3.7 Označte slohově příznakové prostředky slovesné kategorie času a způsobu: 1. "Tak zítra se neučí, jde se na brigádu," radostně oznamoval Pavel. 2. Ozvalo se rázné zaklepání. "To bude soused," řekla babička a šla otevřít. 3. Takový nedouk, a ještě se bude vytahovat! 4. Šla lesem, nebylo téměř vidět, vítr hučel v korunách stromů, větve praskaly, takže si toužebně přála mít cestu za sebou. Vtom se před ní náhle rozsvítí a zazní hluboký mužský hlas. 5. "Padám, padám, vojíne," křičel dozorčí. 6. Prosila bych rozměnit. 7. Tak to bychom měli hotové, můžete si to vzít. 8. Prosím vás, nepomohli byste nám s tím trochu? 3.8 Označte slohově příznakové prostředky kategorie slovesného rodu: 1. Pečivo je dováženo dvakrát denně. 2. Jak už bylo výše uvedeno, tyto skutečnosti vedly k zostření policejního dozoru. 3. Držitelé motorových vozidel se upozorňují na splatnost pojistky povinného ručení. 4. Stavba se původně naplánovala na dva roky, ale lhůta se nedodržela. 5. Čistota ovzduší ve velkoměstech se průběžně sleduje a vyhodnocuje. 6. Ekologickým otázkám je v současné době věnována stále větší pozornost. 7. K udržení sjízdnosti vozovek je stále více využíván chemický postřik, který
204
ovšem s sebou přináší nežádoucí vedlejší účinky. 8. Výroba se v této provozovně zrušila už před rokem. 9. Každodenně hlášené údaje jsou vyhodnocovány počítačem. 3.9 V uvedených příkladech určete prostředky syntaktické kondenzace. Jaká je jejich stylistická platnost? 1. Zakrslé a pokroucené stromy, rostoucí tu a tam na kamenitých stráních, byly jedinou zelení tohoto nehostinného koutu. 2. Tato elektronická lokomotiva nové generace, vyrobená v plzeňské Škodovce a testovaná na zkušebním okruhu u Velimi, vykazuje dobré jízdní vlastnosti. Po následném ověření v běžném provozu, plánovaném v normální traťové službě, bude započato se sériovou výrobou. 3. Náhodné chodce, jediné to možné svědky této kuriózní události, se dosud nepodařilo zjistit. 4. A tak mnozí odborníci, nejen mladí, nenacházejíce doma vhodné uplatnění a společenské ocenění, odcházejí i do daleké ciziny. 5. Hnán vidinami finančního úspěchu a nepoučen dosavadními prohrami, neváhal vrhat se do nových transakcí, které rychle vyčerpávaly zděděné jmění.
4
KOMPOZICE JAZYKOVÝCH PROJEVŮ
OTÁZKY A ÚKOLY: 1. Co se rozumí pod pojmem kompozice? 2. Vysvětlete podstatu tzv. tektonických prostředků a uveďte nejčastější z nich. 3. Jaké členění lze ve struktuře textu rozlišovat? 4. Jaké jsou prostředky horizontálního členění textu? Jednotlivé prostředky charakterizujte. 5. Co se rozumí vertikálním členěním textu, jaké jsou jeho prostředky? 6. Vysvětlete rozdíly mezi řečí přímou, nepřímou, nevlastní přímou, polopřímou a smíšenou. 7. Charakterizujte odstavce po stránce obsahové a formální; jakou plní funkci? 8. Jmenujte možné druhy titulků.
205
9. Jakou funkci plní kontextové jednotky úvod, předmluva, doslov, shrnutí, závěr? 10. Co se rozumí slohovým postupem, jaké jsou jeho druhy? 11. Charakterizujte jednotlivé slohové postupy a uveďte jejich nejčastější slohové útvary. 12. Charakterizujte jednotlivé slohové útvary uvnitř slohových postupů. 13. Čím se liší sloh řečnický od ostatních slohových postupů? 14. V čem je stylistická hodnota aktualizace, automatizace a intelektualizace jazykového vyjádření? 15. Vysvětlete pojem kompaktnost (koheze) textu a jak souvisí s explicitností a implicitností. C v i č e n í: 4.1 Určete prostředky horizontálního a vertikálního členění textu: Karel Čapek: Velká pohádka doktorská Případ s rusálkami. "To já měl tedy jeden zvláštní případ," promluvil doktor z Hořiček. "Jednou vám v noci spím jako dudek, když tu někdo ťuká na okno a volá: "Doktore! Doktore!" Otevřel jsem okno a řekl jsem: "No, copak je? Potřebuje mne někdo?" "Ano," mluvil ze tmy úzkostný hlas. "Pojď! Pojď a pomoz!" "Kdo je tam?" ptám se. "Kdo mě volá?" "Já, hlas noci," mluvilo to ze stínu. "Hlas noci měsíčné. Pojď!" "Už jdu," řekl jsem jako ve snách a rychle jsem se oblékal. Když jsem vyšel před dům, nebyl tam nikdo. Mně bylo, páni, skoro úzko. "Haló!" zavolal jsem polohlasem, "je tu někdo? Kam mám jít?" "Za mnou, za mnou," vzlykal jemný a neviditelný hlas; a já šel v tu stranu, odkud volal ten hlas, cestou a necestou, přes zrosená luka a černým lesem; svítil měsíc a celý svět trnul v mrazivé kráse. Páni, já znám ten náš kraj jako svou dlaň; ale v té noci měsíčné se zdál tak neskutečný jako sen. Někdy tak bývá, že najdem jiný svět v kraji nám nejbližším…
206
4.2 U následujících textů určete slohový postup a slohový útvar (žánr). Podrobně popište prostředky a skutečnosti, které to umožňují: a) Po devíti týdnech nuceného volna se včera do lavic vrátili islandští středoškoláci. Stalo se tak poté, co jejich stávkující učitelé dosáhli v neděli provizorní dohody, která jim zaručuje alespoň částečné zvýšení platů. Řada studentů si na dobu stávky našla brigádu, v mnoha případech za odměnu téměř shodnou s platy učitelů, kteří patří k nejníže ohodnoceným státním zaměstnancům na Islandu. b) Když se Nikola skláněl pro láhev lihu u svých nohou, Ihnat Sopko se volně vzpřímil, vzal do ruky sekeru a pomalu se protahuje, sekeru vzpažoval. “Eh, to mě dnes nějak bolí v kříži!“ Ale rázem svistla sekera dolů a její ostří se zaseklo do hlavy, která mu vystavovala celý týl i témě. Jura vystřelil. Vyskočil. Adam ho zezadu uchopil za ramena. Jasinko mu ťal zepředu do hlavy. Ale jak se Jura vzpříčil a prohnul dozadu, chtěje se vyrvat Adamovi, ostří sekery hlavu nezasáhlo, škráblo jen čelo a ťalo plnou silou do života. Objevily se vnitřnosti. Jura vypálil ještě jednou. Vyrval se a s otevřeným životem prchal. Jasinko se shýbl po jeho pušce a na šest kroků ho střelil do zad. Jura padl. Chvíli se zmítal, drásaje kamení a hryže zemi. Skočili k Nikolovi, odhodláni dobít ho, projeví-li známku života. Ale když ho obrátili naznak, viděli, že jeho oči již kalnějí. Konec … Vyřízeno! Běželo jim hlavami. Vzduch páchl nahořklou vůní tlejícího lískového listí. Bylo veliké ticho. Padal drobounký déšť. Adamovi divoce bubnovalo ve spáncích. (Ivan Olbracht) c) Půvabně štíhlý ve svém bílém kabátku s rudými manžetami, rudými klopami, zlatými knoflíky a zlatým premováním, v prsou a ramenou lukulovsky vycpaný, ale v pase tenký jako panna, s krutou hezkou tváří potomka bojovných obyvatelů stepí, olivově snědou, s bohatými, živými ústy, plnými přeskvostných zubů, s krátkým, maličko vyklenutým nosem,
207
s očima mandlovitého tvaru, jejichž čerň se uhrančivě odrážela od oslnivého bělma, nohatý, rukatý, bohatý a dvorný, hrabě Tongrácz se ve východočeské metropoli stal středem pozornosti nejnapjatější, předmětem úcty a závisti a tichého zbožňování. (Vladimír Neff) d) Kritika je úvaha, v níž je rozvinuta část hodnotící a ta je propracována do kritického rozboru. V kritice – na rozdíl od referátu – autor své hodnocení vyvozuje a odůvodňuje. Vychází z konkrétního díla (knižní novinky, divadelního představení, filmu, popř. z jiné dokončené práce) a hodnotí je v celku i po částech. Je tu konfrontace toho, co bylo vykonáno, s tím, jak by to mělo být vykonáno. Pokud ideální stav lze stanovit objektivně, může být kritika objektivní. Ale jistá míra subjektivity v ní vždy je v tom, nač kritik položí důraz, jak posoudí vztah mezi posuzovanou věcí a stavem ideálním, a konečně i v tom, do jaké míry přihlédne k podmínkám vzniku díla. Proto týž objekt kritiky nemusí být od různých posuzovatelů hodnocen shodně. Kritika však zůstává hodnotící úvahou i tehdy, když její autor nevychází z objektivního měřítka, nýbrž ze svého subjektivního dojmu. e) Pokud se tato předpověď opravdu vyplní, nemůžeme říci, že jsme nebyli varováni včas. S předstihem patnácti let jsme se dozvěděli, že svět v roce 2015 bude podle dnešních měřítek možná bezpečnější, ale zase bude podstatně chaotičtější, a tím nebezpečnější jiným, neznámým způsobem. Prognóza americké CIA nazvaná Globální trendy v roce 2015 je vzrušující čtení, neboť z ní vyplývá, že hlavním problémem budoucnosti se postupně stanou drobné problémy současnosti. Narostou jako svaly po anabolických steroidech a budou bolet […] Podívejme se na dnešní situaci jinýma očima, vyzývá mezi řádky studie, přidejme třeba chemické zbraně nebo schopnost narušovat globální informační systémy a máme před sebou klasický konflikt roku 2015. Ale to už tady přece do určité míry bylo. Vietnam porazil jednu supervelmoc a afgánští rebelové drželi v šachu druhou.
208
Globalizace přinese užitek bohatým zemím, které budou ještě bohatší. Avšak oblasti, státy a skupiny, jež zůstanou ponechány stranou, budou čelit ekonomické stagnaci, politické nestabilitě. Odtud bude přicházet politický, etnický, ideologický a náboženský extremismus, jenž je často doprovázen násilím […] Ze studie lze vyčíst, že svět bude modelován do jiné podoby silami, které známe. Potíž je však v tom, že si neumíme představit jejich moc. Seznam obsahuje internet a sdělovací technologie, globalizaci a třeba také vznik celosvětových zločineckých sítí. K tomu se přidají pokles populace v Evropě, Rusku a Japonsku, nedostatek vodních zdrojů (v roce 2015 bude trápit skoro polovinu světové populace). To vše už je známo. Jenže je obtížné se s těmito riziky vypořádat, neboť zítra nebudou taková, jak je známe dnes. Neustále se vyvíjejí. Zpráva dochází k závěru, že se nacházíme v přechodné etapě, kdy stará rizika na sebe postupně berou novou podobu. Někdy tato změna může dostat až ironický přídech. Například hrozbou už nebude síla Ruska – tím, co bude podle CIA působit problémy, bude naopak jeho slabost. f) Přívlastek je dobrá zbraň. Má v českých dějinách důstojné místo. Vyhrává boje. Svrhával trůny. Řeklo se: shnilé Rakousko! A hned padlo. Bez přívlastku nehne se žádná revoluce z místa. Přívlastek je její prodloužená pěst. Zkuste si to. Vzkřikněte: Rakousko! bez přívlastku. A nic. Přívlastek zaostřuje slova i myšlenky. Zjasní pravdu a usvědčí protivníka. Přesvědčivě zjasní holou pravdu a dramaticky usvědčí hanebného protivníka. Bez přívlastků je svět komplikovaný, nepřehledný a nesrozumitelný. Dej slovům řízné přívlastky, vyznáš se hned. Vždyť přívlastek už ze své povahy říká jasně, jaký kdo (a co) je. Žně slavil přívlastek v letech poválečných. Vybudovat komunismus bez užití přívlastků by nebylo možné! Starší občané si mohou sami, cvičně, sestavit seznamy tehdejších hlavních přívlastků. Dobře je znají, jedni podle nich tleskali, druzí zas bručeli v base. Moc přívlastků byla velká – hrály roli i v hrdelních procesech. Dnes směšné – ale tehdy byli lidé za
209
přívlastek, jejž jim komunisté přimázli, i popraveni. Spíše však – zavražděni. Byli to zavilí lokajové. Léta padesátá: nejtemnější frakce. Bezpříkladné množství občanů. Krotký vazal. Sama sebe usvědčila z agresivní a lidmi pohrdající mocechtivosti. Zpěněně útočí. Zákulisní rejdy. Namyšlení emisaři. Tančící loutky. Zarputilý pomýlenec. Smutná parodie… Měli i jiné skvosty: takzvaný plukovník Zátopek, psali v r. 1970. Nebo „klerofašistická klika krvavých psů“ (1950). Jeden z nejzlověstnějších přišel z ruštiny: „bývalí lidé“. To už přímo svištělo katovým mečem, byť komunisté nesekali, nýbrž věšeli. Přívlastek ovšem není mrtev. Stále s námi je. Vždy hotov vypomoci. Je jedno, že už s námi dějinami šel, že se nám cpal do hlav, aby nám vnutil neskutečný svět Dobra a Zla (zarputilí pomýlenci, namyšlení emisaři, krotký vazal, zpěněně útočí!). To shnilé Rakousko! Zkuste mluvit bez přívlastků – dorozumíte se ještě? Vyjádříte nějakou svou myšlenku? Kdo za tuto nadvládu přívlastků může? Učitelé přece. Po generace diktují žákům: Zavilí šakali temně vyli. Nedivme se tedy, že bez přívlastku nepochopili bychom už nic. Že hloupě (není přívlastek!) říkáme „svět“ a „víno“ bez přívlastku – nesmysl! Kdežto nejtemnější frakce krotkých vazalů, sama sebe usvědčující z bezpříkladné arogance – to nám zvedne tep. (Karel Steigerwald) 4.3 Proveďte komplexní stylistický rozbor uvedené Čapkovy prózy Mapa; postupujte podle níže uvedené osnovy (A, B, C), návodných otázek a dílčích úkolů: Karel Čapek: Mapa Jsou lidé, kteří sbírají poštovní známky, a jiní, kteří si schovávají všechny pohlednice, které kdy dostali; a někdy se v nich probírají: hleďme, tohle je Boulevard de la Poissoniére, a tady je Trajánův sloup v Římě, tady pohlednice z Václavic, Jak ta se sem dostala? A tady je Tarascon, tuhle před hradbou pořád stojí ten člověk a brejlí do aparátu; kdo to asi je? Chtěl bych tam být; podíval bych se, stojí-li tam ten člověk doposud. Brno, Norimberk, Tábor, a tadyhle pohled až z Alexandrie... Jsou pak jiní, kteří si schovávají staré jízdní řády; a přijde-li jim, že je jim smutno a nevědí už čeho se chopit, hledají spojení do Police nebo Lisa-
210
bonu, nevím, ale je jim úlevou, že tam je nebo bylo spojení a že je nebo bylo možno nechat vše za sebou a ujet, ujet co nejdále, do Police nebo do Lisabonu. Ale nade vše, lepší než pohlednice a jízdní řády jsou mapy. Ovšem ne ty strakaté, kde jsou jen červené, žluté a zelené státy a černé železnice; ale ty mapy, kde nížina je malována zeleně jako nejkrásnější louka, v níž se člověk brouzdá očima, a kopečky jsou natřeny takovou žitnou, plavou barvou, která se podobá vyschlé hlíně a úrodě doběla uzrálé; a pak vyšší hory jsou hnědé, hnědé jako skály, rezavé jako mech, a ještě vyšší hory jsou postupně temné, to už je holý kámen, a docela nejvýš jsou bílé tečky a plošky; věčný sníh. A pak tu jsou modré žilky, to jsou řeky, a klikatí se tak, že je člověk musí sledovat; a blankytná jezera, natřená nebeskou barvou, zrcadélka, ve kterých se neodráží ani jeden mráček; modře čárkované bažiny a moře věčně modré, a dokonce tečkovaná poušť, podobná hromádce písku, na které sis hrál, když jsi byl docela maličký. A tu tedy hmatáš očima po mapě, jako bys jel rukou po celém povrchu země. Tady se zarývá zelený jazýček nížiny do brunátně hnědých hor. Jak krásná procházka, má duše, po zelené louce mezi skalami! I roste tam náprstník a verbena, slzičky Panny Marie a hnědá mateřídouška; dole však na louce jsou pomněnky a olše a třepetají se tam drobní modrásci, opojení vlhkem. Avšak přejdi sem, na tyto rusé, zvlněné vršky, jež se vsunují do zelených nížin jako záplava klasů; tu putuješ plavými stezkami, slunce tě hřeje v týle a žlutý otakárek klouže plachtovým letem nad světlými osinami úrody. I vidíš červené střechy vesnic, neboť města sestupují až do údolí a přilepují se jako vyboulená očka na modré žilky řek. Putuješ od města k městu; najdeš městečka zastrčená jako nějaká památka až docela vzadu v zásuvce; čteš jména, která tě lákají, jako by tě tam čekalo něco krásného a podivného. Zastavíš se u mračné hradby hor; sonduješ v údolích a díváš se nahoru, kam se vyšplhaly vrcholky jako divoké kozy; objevuješ údolí plné samoty, kde není už cest a kudy by ses chtěl prodírat, neboť kdož ví, nenašel-li bys tam to nejkrásnější místo na světě? Hledáš svou cestu mezi horami a lidmi; hledáš samotu, jež není opuštěná od boha, ale od lidí, nebo daleké expresní trati, které by tě ve vřavě všech jazyků světa nesly do jiného života: ach, moci začít znova!
211
Pravím, krásné jsou mapy zemí a plné tajemných značek. Chtěl bys být všude; chtěl bys žít všemi životy na světě; chtěl bys vše znát a všude se zastavit, nasycen únavou a věděním. Ale nestačíš ani prožít mapu světa a přečíst všecka její znamení. Jen někdy na ní podstoupíš mlčenlivou cestu očima; i vidíš mnoho, tak jako poutník, který nemá cíle, ale neputuje nadarmo. A.
Jazyková výstavba (rovina grafická, morfologická, syntaktická a lexikální):
● Je stylistická příznakovost jazykových prostředků jednotlivých rovin stejná? ● V které rovině je stylistická příznakovost nejzřetelnější? ● Všimněte si mluvnické kategorie osoby (je stále stejná)? ● Charakterizujte podrobně prostředky roviny syntaktické (stupeň sevřenosti větné stavby, věty podle postoje mluvčího, sémantická naplněnost vět, aktuální členění aj.) ● Jakou funkci mají řečnické otázky, věty zvolací, nedokončená výpověď? ● Charakterizujte užité prostředky lexikální (podle původu, expresivity, vrstvové příslušnosti a jejich stylistické funkčnosti) ● Vyskytují se lexikální prostředky s funkcí zvýšení názornosti a obsahové intenzifikace? B.
Kompozice - plán textový:
● Jaká je vazba kompozičních prostředků? (Je užito gradace, kontrastu, opakování, přirovnání, výčtu?) Najděte doklady a zdůvodněte jejich funkčnost. ● Jaké je horizontální členění? ● Popište vertikální členění (vnitřní výstavbu; sledujte pásmo výpovědi, výskyt monologu, dialogu, autorské řeči, přímé a nepřímé řeči) ● Je uvedená próza čistým monologem? Jakou funkci má změna mluvnické osoby třetí ve druhou, kde k ní dochází?
212
C.
Kompozice – plán tematický:
● Jaký je základní slohový postup? Lze v něm najít i prvky jiných slohových postupů (prostě sdělovacího, vyprávěcího, úvahového)? - Sledujte užitá slovesa; odpovídají prostému popisu? Jakou funkci mají slovesa plnovýznamová, obsahově barvitá (např. ve 3. odstavci)? ● Prostřednictvím tezovitého vyjádření syžetové výstavby (formulujte téma jednotlivých odstavců) stanovte osnovu Čapkovy prózy. Jaké je obsahové sepětí dílčích témat? ● Nastupuje hlavní téma na začátku prózy? ● Proč jsou 3. a 4. odstavec nejrozměrnější? Je slohový postup v každém odstavci stejný? Mění-li se, tedy v jakém smyslu a v jaké souvislosti s podáním tématu? ● Lze mluvit o dramatické linii uvedené prózy? V čem ji lze spatřovat? ● V jakých rovinách se realizuje aktualizace? ● V čem je možno spatřovat individuální styl K. Čapka?
5
STYLOVÉ OBLASTI
V následujících textech najděte příslušnou slohovou vrstvu, určete slohový postup a text zařaďte do stylové oblasti: a) V rozhlase vysílali pořad o lidových muzikách. Mimo jiné upozorňovali na kapelu z Prácheňska, která prý má zajímavé obsazení: pět dud a šest houslí. –V jednom odborném výkladu o význačné stavitelské památce jsme se dověděli, že se do kostela může vstoupit jedenácti dveřmi. – A do třetice byli v jiném pořadu posluchači ujišťováni, že všech padesát lázní čeká na jejich návštěvu. Co je na tomto způsobu počítání nezvyklého? Některá podstatná jména mají tvar množného čísla, i když mohou označovat také jednu věc: dudy, housle, dveře, kamna, varhany, vrata aj. Říkáme jim pomnožná. Chceme-li udat jejich počet, musíme užít číslovek druhových, nikoli základních: šestery housle, jedenáctery dveře, dvoje kamna, sedmery varhany atd. Jak o tom svědčí příklady z rozhlasu, které jsme uvedli, pronikají k pomnožným jménům stále více číslovky základ213
ní. Je to pochopitelné: způsob počítání u podstatných jmen, která v závislosti na počtu označovaných předmětů rozlišují jednotné a množné číslo, má vliv na počítání u celkem řídkých jmen pomnožných. Někomu se snad může nabízet otázka, zdali máme i nadále trvat na mluvnickém pravidle, podle něhož se k pomnožným jménům kladou číslovky druhové. Zatím skutečně toto pravidlo zachovávat musíme. (O češtině každodenní) b) Z projevu bývalého prezidenta republiky Václava Havla při slavnostním otevření Paláce lidských práv ve Štrasburku (29. červen 1995) Pane generální tajemníku, Vaše excelence, dámy a pánové, je pro mne velkou ctí, že mohu – jako představitel země, která v tuto dobu předsedá Výboru ministrů Rady Evropy – promluvit v tak významný den, jakým je dnešek. Totiž v den, kdy Rada Evropy otevírá tento Palác lidských práv, který, jak pevně věřím, se v krátké budoucnosti stane zhmotnělým symbolem hodnot, jejichž sdílení je motorem evropského sjednocování. Dovolte mi, abych této příležitosti využil k jedné obecné poznámce o lidských právech a k jedné konkrétní poznámce o těch, kteří tato práva ohrožují. Několik set kilometrů odtud zuří děsivá a nesmyslná válka a my všichni tomu bezradně přihlížíme a mlčky čekáme, kdo vyhraje. Zda Srbové, nebo ti ostatní. A přitom úplně zapomínáme, že to není pouhá válka mezi Srby a těmi ostatními, ale že to je především válka o naši vlastní budoucnost. Je to totiž válka těch, jejichž nejvyšší hodnotou je jejich kmenová jinakost, proti všem, kteří uznávají vyšší hodnoty, než je náhoda vlastní krevní skupiny. Je to válka vedená proti nám všem, proti lidským právům, proti soužití lidí různých národů či konfesí, je to válka proti občanskému principu, válka za to, co nás rozděluje, vedená proti tomu, co nás spojuje. Ano, v Bosně je vedena válka proti smysluplné lidské koexistenci, založené na univerzalitě lidských práv odvozované od univerzality prazákladní lidské zkušenosti s vesmírem. Je to útok nejtemnější minulosti na slušnou budoucnost. Je to útok zla na mravní řád.
214
Tuto válku musíme zastavit. Nezastavíme ji beznadějným hledáním kompromisů mezi několika jinakostmi, kompromisů stvrzujících svými důsledky sám princip jinakosti jako princip nejvyšší. Zastavit ji a neprohrát v ní, lze-li to ještě, lze jediným způsobem: bude-li zlo nazváno zlem, viník viníkem, oběť obětí a bude-li konečně jasně řečeno, oč v této válce jde. Rada Evropy tuto válku ukončit nemůže. Ale státy, které Rada Evropy sdružuje, na to sílu mají. Povinností Rady Evropy jako tvůrkyně a strážkyně evropských i univerzálních hodnot je vrhnout na tuto válku světlo a nazvat ji pravým jménem. Jasně říct, že to je válka proti všem hodnotám, které Rada Evropy ve svých dokumentech artikuluje, o něž pečuje, které se snaží pěstovat a kultivovat. Prožíváme slavnostní chvíli. Neměl jsem v úmyslu ji kazit rušivými tóny. Šlo mi o něco jiného: zdůraznit, že nedaleko odtud je veden brutální útok přesně proti tomu, co má být v tomto paláci pěstováno a střeženo, chtěl jsem zdůraznit, že hodnoty, k nimž se hlásíme a které sdílíme, mají své nepřátele v naší těsné blízkosti. Nesmíme dovolit, aby se něco takového stalo přesně ve chvíli, kdy má Evropa poprvé v celé své historii šanci, že založí svůj politický pořádek na principu mírové koexistence a rovnoprávné kooperace všech svých národů, na principech demokracie, respektu k lidským právům a právního a občanského státu. Vážení přítomní, dovolte mi, abych na závěr vyslovil svou pevnou naději, že lidský rozum, slušnost, solidarita a vůle k porozumění a slušnému soužití zvítězí nad vším, co je ohrožuje. Nepochybuji o tom, že Rada Evropy a její různé instituce, včetně těch, které budou sídlit v tomto paláci, se o to významnou měrou zaslouží. Nikoli mocenskými nástroji, ty k dispozici nemá, ale pokračováním ve velkém díle, které započala už před několika desítiletími a kterým je pěstování, prohlubování a šíření dobrého ducha spolupráce mezi národy. Děkuji vám za pozornost.
215
6
UKÁZKY PRAKTICKÝCH ROZBORŮ
Josef Štěpán: Jazyk nových knih Nový román Jaromíry Kolárové Naděje má hluboké dno (Československý spisovatel, edice Žatva, 1986) má název, v němž je skryta lidová moudrost. Moudrost prosté ženy, která v době těžké nemoci vzpomíná a přemýšlí v nemocnici o životě, o půvabu všedních věcí, o drahocennosti a nenávratnosti každého okamžiku. K poutavosti románu přispívá i způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků. Přítomnost nemocné starší ženy Anny Dlaskové se prolíná s její minulostí, postupně se vrací k zážitkům velmi různým a různě od zobrazované skutečnosti vzdáleným. Tento způsob uspořádání obsahu umožňuje J. Kolárové velmi úsporně a účinně vyjádřit i značné bohatství různorodých témat, nutí čtenáře k pozornosti a přispívá k intenzivnímu a prohloubenému zážitku. Nezanedbatelný podíl na tomto prožitku má i jazyk knihy. Vyprávění Anny Dlaskové se uskutečňuje v první osobě a má centrální postavení ve stavbě celého románu. Budeme mu věnovat soustředěnou pozornost. Hlavní hrdinka žije v Praze, její jazyk však není kopií pražské češtiny, není to ani čistá spisovná čeština, ale je to jazyk starší ženy, který vedle sdělné funkce má i funkci estetickou, protože je umělecky stylizován, kultivován a aktualizován, už vyjádření samo poutá pozornost a nutí čtenáře zamyslet se nad pojmenováním skutečnosti. J. Taufer v doslovu k jedné knize J. Kolárové píše výstižně o její „lyrické, velmi obrazné a barevné řeči, která nabývá zvláštní jímavé pastelové neurčitosti v těch místech, kde i prudce se prolínající stavy pozbývají jasných kontur“. Příkladem jazyka A. Dlaskové může být následující ukázka: „Za pár dní půjdu pod nůž a třeba to bude má poslední chvíle, míjíme známý strom, voňavou střemchu, už odkvetla, oděla se listím, škoda, přeškoda. Stromy jsou zelené každý jináč, nikdy jsem si toho nevšimla, zdály se mi všechny stejné, zelené a basta. A teď se mi barvy rozkrývají, mám nějaké vidění, když se loučím s naším parkem. I ta travička je koberec z jemných vzorků a všelijakých odstínů, a jak každé stébélko žije, pohybuje se, vzpíná se, úplně vidím trávu růst.“ Vidíme na ní napětí mezi spisovnou hláskovou 216
stavbou („půjdu, známý strom, zelené stromy“ aj.) s některými knižními slovy a slovními spojeními („oděla se listím, míjíme, stébélko“) a nespisovnou slovní zásobou a frazeologií („jináč, a basta, půjdu pod nůž“). Tohoto napětí si všimneme podrobněji, prolíná celým jazykem hlavní hrdinky. Po stránce hláskové jde o výrazně spisovnou češtinu, která v současné próze nebývá vždy základem vyprávění v první osobě; zachovává spisovné -é-, např. povznést, spisovné -ý-, např. přemýšlela, nevyužívá protetické -v-, např. k obědu atd. J. Kolárová zná však pohyb v hláskosloví spisovné češtiny. Svědčí o tom skutečnost, jak v celé knize pěkně zachycuje, že po souhlásce l bývá nejen samohláska -é-, ale také -í-, a to s významovým odstíněním: štěstí slétlo k nám na ptačích křídlech (popř. holubi mu ulítli), ve významu „běhá“ je jen sloveso lítá: Já taky lítala jak šmetrlink, někdy bez odstínění anebo s odstíněním velmi slabým: svlékla i svlíkla. Tvarová stránka jazyka protagonistky, tj. skloňování jmen a časování sloves, má svůj základ ve spisovné normě a souvisí se spisovností hláskové stavby, např. zelené stromy, zelených stromů atd. Jde ovšem mnohdy o spisovnou normu hovorovou. Ta se projevuje zvláště často u sloves v první osobě jednotného čísla přítomného času tvary na -u, které donedávna byly ještě hodnoceny jako nespisovné, dnes jsou již považovány za spisovné, ovšem ještě jako hovorové, nikoli neutrální: umyju, češu se, žiju aj. Je to u těch sloves, která se svým významem týkají běžného života nebo která jsou častá v konverzačních obratech. V první osobě množného čísla přítomného času užívá hovorové zakončení -em, místo ryze spisovného -eme: nemůžem, vytahujem atd. Velmi zajímavá je větná a slovní výstavba skazového vyprávění. Ve zkratce se dá říci, že jsou jazykovým výrazem uvažování a vzpomínek prosté ženy, že plní funkci charakterizační, která je řízena principem individualizace a typizace, a že jejich základ je v mluveném jazyce. Pro větu je charakteristické, že vedle vět oznamovacích jsou nezřídka i otázky a zvolání. Svůj původ v mluveném jazyce má občasné osamostatňování větných členů a vedlejších vět a především řada spojovacích výrazů: Patří k ženským, co pro sebe nikdy nic nechtějí, A jak se tak kradmo
217
ohlížím, vidím ve slunci Jeníka. Věty bývají přiřazovány vedle sebe v souřadná souvětí, což odpovídá tomu, jak hlavní hrdinka řadí za sebou jednotlivé myšlenky na základě vybavování představ. Svou hlubokou znalost češtiny prokazuje J. Kolárová v bohaté slovní zásobě, kterou vkládá do úst své Anně Dlaskové. Nejde jen o slova spisovná, ale je příznačný velký počet slov nespisovných. Že jde o vyprávění prosté ženy, příslušnice starší generace, která prožila dvě světové války, to se odráží v častějším užití dnes nespisovných slov přejatých z cizích jazyků, zvláště z němčiny, která nejmladší a střední generace aktivně neužívá vůbec a která mnohdy nezná ani pasivně (brotsak, zhaftli, nemlich, šmetrlink), nebo která zná jen pasivně (štrosok, cimra, šrajtofle aj.). Tato slova ustupují a zanikají už od minulého století. V některých případech se však drží pevněji, a to při označování jevů běžného života v domácnosti, např. šuplík, lavór, kastról aj., a tehdy, pokud nabyla citového zabarvení: fotr, fígl, ksicht, šlofík, šejdrem aj. Nespisovná slova se drží zvláště ve spojeních frazeologizovaných, v románě velmi častých: dát na štorc, nejsou štont vyléčit aj. Ve skazovém vyprávění A. Dlaskové je celá řada dalších nespisovných slov, která vedle pojmového obsahu vyjadřují i osobní citový vztah. Tuto expresivitu vyjadřují i sama o sobě bez kontextu, je neoddělitelnou součástí jejich významu, např. bacím se, houbec, křáp, panímanda, sešup, vyštrachat a mnohá jiná, někdy jsou to i slova silně expresívní a vulgarismy, které jsou prostředkem vyjádření hněvu, odporu vůči jisté skutečnosti a rozhořčení nad určitými jevy, např. grázl, jindy na prvý pohled působí dojmem hrubosti, ale ve skutečnosti skrývají v sobě jemnost a citlivost: Můj bráška je už taky dědek plesnivá. Jinou vrstvu slovní zásoby A. Dlaskové představují slova nespisovné obecné češtiny bez výraznějšího expresívního zabarvení: apetýt, fuč, kuráž, pysk, zmerči aj. Občas užije hlavní hrdinka slov, která marně hledáme ve čtyřsvazkovém Slovníku spisovného jazyka českého: kdovíským, nanda, rozhňápat, třeštiprdlo aj. J. Kolárová užívá velký rejstřík citoslovcí: bác, bum, fujtajbl, prásk atd.
218
Velmi pestrá je frazeologie, a to hlavně přirovnání: kouká jak myš z komisárku, oči má jak kmíny, mám hlad jak herec, práce bylo jako na kostele, choulili se k sobě jak zajíci a jiné. Na závěr ještě několik slov o jazyce ostatních postav románu. Ve zkratce lze říci, že hovoří po hláskové a tvarové stránce tak spisovně jako hlavní hrdinka, přece jen však jsou u těchto postav častější rysy nespisovné obecné češtiny. Syn A. Dlaskové je jako kandidát historických věd charakterizován užíváním cizích a nových slov. (Tvorba 37/1986) Jana Jiřičková: Jazyková komika v písňových textech Ivana Mládka Moderní civilizace, svět motorismu, práškovacích letadel, „foťáků, tranzistoráků“ a „špaget v prášku“ – to je svět písničkáře, zpěváka vlastních textů i hudby Ivana Mládka, svět, jehož nedostatky a nezdravé jevy si autor přesně uvědomuje a stává se ve svých písňových textech jejich kritikem. Kritický pohled textaře přitom nabývá různých podob – od dobromyslného humoru a úsměvné parodie až k ostré satiře a nemilosrdné karikatuře. Kritika zasahuje některé projevy konzumního způsobu života dnešní společnosti, snobismu, lidské netolerantnosti, domýšlivosti a vzájemné bezohlednosti, uspěchanost současného života nebo necitlivost vůči životnímu prostředí; vztahuje se však současně i k žánru klasické trampské písně. Z tradice těchto písní sice celá tvorba I. Mládka a jeho hudebního tělesa vychází (jak je zřejmé i z nástrojového obsazení) a osobitě ji modifikuje, zároveň ovšem často obnažuje a paroduje jejich falešný romantismus a sentimentalitu. Aktualizace trampské písně v melodice i instrumentaci nebo využití klasických hudebních žánrů a rytmů, jako je ragtime, charleston, blues aj., zde kontrastuje se současnou tematikou a kritickým zaměřením Mládkových textů. Na obálce první dlouhohrající desky Mládkova Banjo bandu píše M. Udržal o spojení „naivní prostoty a lišácké chytrosti v jednom“ v písních Ivana Mládka, o „schopnosti povýšit prohřešky proti textařskému řemeslu na tvůrčí prostředek sdělení a vtisknout jim komický účin“; a tak lze skutečně vystihnout základní charakter Mládkovy poetiky, s nímž souvisí i jeho tvořivost jazyková. Zdánlivá neumělost a školácká neobratnost, která
219
někdy vede až k určitému znásilňování jazyka (Fr. Horáček v recenzi Mládkovy desky v časopise Melodie mluví o „gramatických revolucích“), je ve skutečnosti projevem nemalé vynalézavosti a citlivosti k potenciálním zdrojům jazykové komiky. Kromě toho Mládkovo nedokonalé rýmování, jeho práce s prvky hovorové podoby spisovného jazyka a s prostředky obecné češtiny, s expresívním a slangovým výrazivem a navíc využívání poláčkovského kontrastu této vyjadřovací sféry s rýmy formálně dokonalými a s prvky výrazně spisovnými a knižními, protikladu vznešeného a triviálního (koncentrovaného např. už v titulu písně Pantáta a kantáta a v dalších rýmových dvojicích z téže písně: árie – zaryje, pro operu – se poperu) plní důležitou funkci: přibližují texty zejména mladému posluchačstvu a zbavují je zdání jakékoliv „hry na literaturu“, která poznamenává některé jiné dnešní textařské výtvory. Hraním ve vlastním slova smyslu, tj. hravostí, jsou ovšem Mládkovy texty úplně prostoupeny: textař si skutečně pohrává s jazykem ve všech jeho rovinách a projevuje se to na vytváření zvukové stránky textů, na výběru slov a syntaktických konstrukcí i na utváření kompozice, celkové výstavby textů. Jedním z prvořadých motivačních činitelů, který často určuje podobu jednotlivých jazykových prostředků ve verších, je rým: způsobuje např. změnu náležité kvantity u samohlásky (reflektóry – rýmováno s fóry, medvědi – nevědi) i záměnu koncovky předpisované kodifikací jinou koncovkou (Pavlíno – zavříno, umlíno místo umleto), použití archaického genitivu záporového (nemá dluhů – rýmováno se samoobsluhu) i četné slovosledné inverze (do Českého ráje – cesta příjemná je; na nový – velorex džínový). S ohledem na rým a z důvodů rytmických dochází často ke značným změnám obvyklého pořadí větných členů (harmoniku máš už doma pátou přetrženou; nový Mogul zase super motoru dám) i řídících a závislých vět (komáři že koušou, to nám vůbec nevadí; že mi hrozí zadření, vím), a stejně motivována je i změna počtu slabik ve slově (dvouslabičná výslovnost slova ruina s j uprostřed). Mládek užívá na jedné straně rýmů až školácky přesných, kombinuje v rýmových dvojicích různé členy paradigmat jednotlivých slov (vlečka – křečka, vlečku – křečku) a rýmuje i uvnitř veršů (s pílí k cíli spěchají). Proti tomu se však objevují i rýmy nápadně nedokonalé (prášek – háček)
220
a přesahy na konci veršů (jel jsem právě za mami / nou do Brna; žádná velká fraktura to není určitě / octan všechno napraví a dříve než si tě / za ženu vezme Pepíček...) a toto spojení hyperkorektnosti a nápadných nedostatků je funkční součástí celkového parodického záměru. Z rýmové invence, neobvyklé asociace významů dvou rýmujících se slov často vzniká základ jednoduchého syžetu písňového textu (dolíček – kolíček v Dívce s dolíčky, navíc ještě malíček a Pepíček: kolíčkem skřípnutý malíček dívky s dolíčky na tvářích osvobodí Pepíček a vezme si dívku za ženu) nebo výstavby veršů, propojených celým řetězem rýmujících se slov (ví, že šumí les – kvete bílý bez – v dáli hárá pes – říčka jde skrz ves – vysouší se mez – mostem cloumá rez). Využívá se i momentu zklamaného očekávání, rýmový řetěz je na několika místech náhle narušen – většinou v souvislosti s pointováním textu (Včera cestou z kina / na jazyk mi slina / blues kladeče lina / z ničeho nic přinesla. / Čípak je to vina, že kladeči lina / mají nepříjemné klima / není žádná psina / celou šichtu čuchat klíh; řetěz zahrnuje dále ještě slova prima, svýma, dřina, zima, rýma, syna, mina, zapomíná). Na počátku rýmového nápadu stojí zřejmě často vlastní jméno (Dominiku – harmoniku; u Máni v Třebáni, ke svý Máně do Třebáně; do Brna – srna, zrna; ve Zbečně – konečně, bezděčně; z Ústí – pustí); velice neobvyklé je i roztržení toponymického sousloví a uplatnění jeho první části v rýmu (Hlásná / Třebáň je krásná). Písňové texty samozřejmě poskytují příležitost k bohatému využití dalších možností zvukové stránky jazyka. Sem patří expresívní dloužení samohlásek, časté v obecné češtině (slívovice, melódie, tůristé), používání citoslovcí v refrénech (šrum šrumy šrumajdá) i v rýmech (jo ho ho – prodám já ho do zoo; húúú – samoobsluhu, dluhů) i různé eufonické hříčky (heleme se – nemele se; embé mé). Jednomu z vedlejších parodických záměrů, tj. kritice přejímání textů, terminologie a nejrůznějšího výraziva pop-music z angličtiny, slouží napodobování anglické výslovnosti u českých slov v písni Jez (velkou jako anglické well, dovolenou-nou-nou jako anglické no). V oblasti lexika zvyšuje dojem bezprostřednosti a živosti, který posluchač z Mládkových textů má, značný podíl výrazů obecně českých, expresívních a slangových (např. špitál, šichta, ksichtík, frmol, fungl nový, košt-
221
nout, vymňouknout, zabásnout, vyfásnout; univerbizace jako foťák, tranzistorák, buráky; hláskové podoby ňákou, krz; vodácký slang v písni Jez: jet Ohři, zadák, keňa), které však stojí v již zmíněném protikladu k vyjadřovacím prostředkům úzce spisovným, někdy až knižně nebo archaicky zabarveným (dědina, doubrava, procitnout, pílit, pouze, tuze, téměř aj.). Se stejným kontrastem jako zdrojem jazykové komiky se pracuje i v rovině syntaktické: vedle závislých vět uvozených spojovacími výrazy zda, zdalipak, aniž se vyskytují hovorové konstrukce, např. dvojice spojovacích výrazů když – tak, nesklonné vztažné co (skála, co je hodně špičatá). Důkazem toho, že jazyk Mládkových textů skutečně odráží živé jazykové dění v jeho nejsoučasnější podobě, je dále výběr vlastních jmen osob – na jedné straně typická, frekventovaná „všední“ česká jména a příjmení (Jenda, Venda, Benda, Nováková, Horáková, Procházková), na druhé straně pak módní jména cizí (Linda) v triviálním kontextu (v tomto případě „holka upatlaná“ s pusou od marmelády). Kromě tohoto napětí mezi výrazovými prostředky z různých stylových vrstev a útvarů národního jazyka si však u některých formulací v Mládkových textech uvědomujeme autorovu hru s jazykem zvlášť výrazně a poznáváme, že je založena na přesné znalosti specifických kvalit jazykových prostředků, jejich postavení v jazykovém systému i v současném úzu i jejich vzájemných vztahů. Mládkovy jazykové hříčky např. často stavějí na polysémii a homonymii (zjistila, když ocitla se na místě / obavy že byly plně na místě; k Procházkové půjdou znovu pozítří / je to hezká procházka). Slovo žaludek jako součást ustáleného frazeologického spojení, kde označuje žaludek lidský, se zaměňuje názvem části zvířecího žaludku (kráva se přežrala třené Nivy / udělalo se jí nevolno od knihy) a zdrojem jazykové komiky je zde vztah mezi významovými komponenty „lidské“ – „zvířecí“, dále synekdochický vztah část – celek a konečně snad i další významy slova kniha. Jinde Ivan Mládek aktualizuje pravidelné postupy slovotvorné (horolezci, horolezkyně, horolezčata), nepřímo poukazuje na vymizení minulého kondicionálu z dnešních běžně mluvených projevů (árii si zazpíval / to by býval nebýval) nebo na rozpor mezi přirozeným a mluvnickým rodem u substantiva děvče a mezi spisovnou kodifikací a nespisovnou podobou shody u substantiv tohoto typu
222
(za děvčaty z Brna choď / jsou hezké a mladá – hezké a chytrá – hezké a věrná). Sem by snad konečně bylo možno přiřadit také Mládkovu zálibu v enumerativních řetězcích stejných mluvnických tvarů různých slov (takové řetězce v jiných kontextech působí dojmem slohové neobratnosti). Např. píseň Černá hodinka je složena takřka výhradně z těchto výčtů (nevidím, ani neslyším, necítím, prostě nevnímám; neotevřu na zvonění, na klepání, na volání, na hvízdání, na kopání do dveří), ale jinde (co by on se s nima vařil, loupal, válel, stříhal, měřil); někde se dokonce hromadí stejné tvary předponových sloves se společným základem (odešel – nadešel – obešel). Dalším zdrojem živosti a bezprostřednosti Mládkových textů je patrně i jejich kompoziční výstavba. Většinou nejde o jednoduchý monolog, ale o útvar složitější, o prolnutí dvou nebo několika pásem s diferencovaným způsobem podání: dialog sboru a sólisty (Neopatrný křeček), prostoupený např. ještě další rovinou vojenských povelů (Hlásná Třebáň), zpívaný základní text podložený mluveným dialogem (Prachovské skály). V písni Koukejte vycouvat tvoří první část textu monolog na začátku nijak nepředstavené postavy, který zaráží svou hyperspisovností (až místo pro mě vytvoří; vše pro mě hovoří; až se navrátíte; odplaty čas nadešel); teprve přechod do jiného pásma v závěru textu (objektivní vypravěčský komentář) tento jazykový charakter předchozího monologu vysvětluje zařazením postavy (A tak primář kliniky s profesorem matiky…). Kromě posměchu drobným i závažným nedostatkům našeho současného života však I. Mládek zároveň prostřednictvím citátů, polocitátů a četných narážek paroduje i různé literární žánry a typy literatury, typy písní i některé vyjadřovací styly. Fixovaná formule pohádková je aktualizována v Jožinovi z bažin (živého či mrtvého / Jožina kdo přivede / tomu já dám za ženu / dceru a půl jézedé), ke klasické české literatuře ukazuje titul písně Kam s ním? i „čistý a dobře zaplátovaný“ velorex, opět v Jožinovi je zesměšňována atmosféra strašidelných příběhů (močálem se plíží; už si zuby brousí; kouše, saje, rdousí). Vyskytnou se i ohlasy českých lidových písní, zasazené ovšem do naprosto odlišného kontextu (má milovaná; chovám lásku k ní; název Brno je zlatá loď); a obdobně se zachází i s citacemi známých trampských písní (já měl náladu zlou / on zničil keňu
223
mou / už nikdy houpy hou / s ní nepopluji mhou / tedy šetřím na novou / na laminátovou…). Vyjadřování dnešní mládeže karikuje textař především v písni Dáša Nováková (zakoupila fantastickou halenku apod.). O drobném šlehu po anglickém nátěru moderní pop-music jsme se již zmínili. Konečně způsob interpretace verše „pak už bylo tělo na tělo“ (s dlouze vyslovovanými e) působí jako reminiscence na někdejší „písně lidu pražského“, tj. městský folklór a slang pražského podsvětí. V poslední řadě pak množství záměrných neumělostí a neobratností v Mládkových textech svádí k jejich chápání jako parodie na textařské řemeslo samotné. Písňová tvorba Ivana Mládka vyniká tedy angažovaností, bezprostřední sdělností i výjimečným smyslem pro humor a komično; tyto hodnoty jsou přitom vázány na textařovu důvěrnou znalost současného jazyka a citlivou a vynalézavou práci s ním. Tím vším se Ivan Mládek organicky zařazuje do výrazné vývojové linie moderní české kultury, která vede od textů Voskovce a Wericha z Osvobozeného divadla přes tvorbu slavných semaforských dvojic (Suchý – Šlitr, Šimek – Grossmann), hlavně Jiřího Suchého, a písně Vodňanského a Skoumala až k dnešnímu Mládkovi. Jeho texty většinou naplňují několikanásobný, složitě rozvrstvený parodický záměr; a naplňují ho velice živě a úspěšně také proto, že autor nejen plně využívá bohatých a diferencovaných vyjadřovacích možností češtiny, ale dokonce se se svou osobitou vynalézavostí a tvořivým přístupem k jazyku pouští leckde i daleko za hranice určené současnou kodifikací. (Naše řeč 2, 1979)
224
