09/’11
bulletin fakult y architek tur y č v ut
Hovoříme s profesorem Pavlem Vlčkem Co se diskutovalo na Castrum Bene Klára Pešková: Cena Břetislava Štorma Zadání tentokrát očima studentů
zátiší z ceremoniálu vyhlášení olověného dušana 2011 snímek tomáš feistner
1
l e k n í n y – z v ý s t a v y v o l n é h o s d r u ž e n í s t u d e n t ů f a č v u t a j e j i c h h o s t ů 2 × m a r k é t a k o r b e l i u s o v á , j o s e f m r v a , m i c h a l d e c k e r
Soutěže X PFFF Inflatable Architecture Competition. O návrh nafukovacího pavilonu do 50 m². Lhůta pro registraci do 9. 1. 2012. http://www.cityvision-competition.com/pfff/ X Paris Market Lab. O návrh nové restaurace. Lhůta pro registraci do 15. 1. 2012. http://www.en.archmedium.com/ X Novostavba domova pro seniory v Praze-Strašnicích. O novostavbu domova pro seniory v Praze-Strašnicích. Základním konstrukčním nástrojem musí být prostorové moduly. Vypisovatel Koma Modular Construction,
[email protected]. Lhůta pro odevzdání návrhů do 17. 1. 2012. www.koma-modular.cz, www.velux.cz, www.velux.sk X Nová pražská rozhledna. O novou pražskou rozhlednu. Součástí zadání je i vytipování vhodné lokality a začlenění stavby do panoramatu rozvíjející se metropole. Maximální výška rozhledny je 60 metrů. Vypisovatelé Central Group a hl. m. Praha. Lhůta pro odevzdání soutěžních návrhů do 6. 2. 2012.
[email protected], www.central-group.cz X Active House Award 2011/2012. O zpracování objektu v aktivním standardu, kdy aktivní standard je definován kvalitou vnitřního prostředí, ohleduplností k životnímu prostředí a energetickou efektivitou, a to ve dvou vyhlášených kategoriích: Novostavby a Rekonstrukce. Vypisovatel VELUX Česká republika. Lhůta pro registraci do 1. 5. 2012.
[email protected] X COB Madrid. O model pracoviště. Lhůta pro odevzdání návrhů do 16. 12. 2012. http://www.competitionline.com/upload/downloads/104xx/10435_87838_ Bekanntmachung.pdf knihomol
2
X Novinku v knihovně Ústavu teorie a dějin architektury a Ústavu památkové péče bude představovat ústavní mediatéka, na niž byly zásluhou arch. Petra Vorlíka získány pro-
středky z grantu Fondu rozvoje vysokých škol. V současné době probíhá závěrečná fáze nákupu přibližně 150 DVD s filmy a multimediálními programy o naší a především světové architektuře a jejich katalogové zpracování. Pro sledování těchto médií byly pro studovnu zakoupeny a osazeny počítače. Mediatéka by se měla stát cenným zdrojem informací – filmové médium může poskytnout nejenom širší výpověď formou rozhovorů s architekty a odborníky, dokumentaristických koláží apod., ale především prezentovat architekturu v bohatším prostorovém dynamickém zobrazení než pouze dvourozměrná statická fotografie v odborném tisku. Multimediální záznamy mohou být pochopitelně využívány rovněž přímo ve výuce. Přehled dostupných titulů bude k dispozici v inovované knihovnické databázi ústavu a v katalogu Ústřední knihovny ČVUT. Mediatéka bude pro studenty i širší veřejnost běžně prezenčně k dispozici v rámci návštěvních hodin studovny. Notes X Solar Decathlon je prestižní mezinárodní soutěž pro všechny akreditované vysoké školy a univerzity, organizovaná U. S. Department of Energy. Předmětem soutěže je návrh domu, jehož jediným zdrojem energie je sluneční záření a který je vysoce energeticky efektivní, cenově přijatelný a architektonicky hodnotný. Dům musí demonstrovat, že architektonicky hodnotná stavba je schopná generovat dostatek tepelné a elektrické energie pro potřeby domácnosti, včetně elektřiny pro osvětlení, vaření, praní, mytí nádobí, domácí zábavu, a je schopná zajistit příjemné vnitřní prostředí a tepelnou pohodu. Fakulta architektury (Ústav navrhování II) ve spolupráci s Fakultou stavební podává přihlášku do soutěže Solar Decathlon 2013. V případě, že bychom byli vybráni mezi 20 nejlepších týmů, bude v letech 2012/13 probíhat návrh a výstavba solárního domu, jeho transport do USA a prezentace na Solar Decathlon 2013. Předmětem ateliérového zadání je návrh solárního domu pro SD 2013. V případě zájmu se studenti mohou účastnit i dalších fází v příštích dvou letech. X V souvislosti s požadavkem UNESCO na odstranění hlediště otáčivého divadla ze zámeckého parku v Českém Krumlově vypsala Fakulta architektury studentskou soutěž p o k r a č o v á n í n a s t r. 1 2 na vyhledávací studii nového inscenačního prostoru mimo areál
k o s t e l s v. v o j t ě c h a v p o č á p l e c h o d d i e n t z e n h o f e r a , vedle kostel maria treu ve vídni od hildebrandta. podobnost čistě náhodná…
Profesury 2011 Prof. PhDr. Pavel Vlček: Johan Hildebrandt a jeho vliv na českou architekturu Volná rubrika Alfy představuje nově jmenované profesory na FA ČVUT Alfa: Můžete stručně představit svůj profesorský spis? P. Vlček: Profesorská přednáška vychází z článku, který jsem před několika lety publikoval v časopise Umění. Vyšel německy, protože byl určen spíše pro německy hovořící historiky umění; Hildebrandt je totiž rakouský architekt. Jmenuje se Johann Lucas von Hildebrandt, sám sebe ale označuje za Jeana Luca a nazývá se Ildebranto, protože jeho rodnou řečí byla italština. Důležité je, že do architektury přináší významný stavební prostorotvorný prvek. Jde o princip výstavby vzduté klenby, kterou prolamuje dokonce i v pendentivech výsečemi a okny. Když do tohoto prostoru návštěvník vstoupí, vůbec nechápe, jak se jej podařilo vytvořit – nad hlavou vnímá hmotu konstrukcí, které by se vlastně měly zřítit. Tlaky tam nejsou vyneseny přímo, aby byly patrné, ale pomocí žeber nebo rubových pasů. Tyto postupy či prvky využíval na svých sakrálních stavbách Kilián Ignác Dientzenhofer a jemu je připisováno prvenství v jejich užití. Ale ve skutečnosti by se tato dovednost jako prvnímu měla připsat právě Hildebrandtovi. Ale když půjdeme ještě hlouběji, k prapůvodu tohoto řešení, dospějeme až k italskému architektu Guarinu Guarinimu. Na jaké stavbě se tato novinka objevila v Čechách poprvé? Na kostele sv. Vojtěcha v Počáplích na Litoměřicku. Ten se považuje za dílo Dientzenhoferovo, ale po mém soudu tento architekt jen opakoval schéma hildebrandtovské. První velkou realizací Hildebrandta byl kostel svatého Vavřince v Jablonném v Podještědí. Podle něj pak postavil ve Vídni piaristický kostel Maria Treu, ovšem konstrukčně
pavel vlček
již pokročilejší. A právě tato stavba je důležitá i pro českou tvorbu, zejména pro Kiliána Ignáce Dientzenhofera, který právě odtud odvozuje způsoby zaklenutí chrámového prostoru. Dientzenhofer tento vídeňský kostel dobře znal, jak dokazují kopie plánů vyhotovených jeho rukou. Ale jak jsem naznačil, ani Hildebrandt nebyl první: pobýval v Itálii a tam viděl stavby Guariniho... Jeho prvky pak přináší do střední Evropy a poprvé je uplatňuje právě v kostele svatého Vavřince. Ve své práci tedy dovozuji, že Kilián Dientzenhofer vlastně nečerpá z údajné tvorby svého otce Kryštofa, ale navazuje v tomto ohledu hlavně na tvorbu Hildebrandtovu. To z širšího pohledu zpochybňuje i názor, že Kryštof Dientzenhofer byl tvůrcem českého radikálního baroka. Tyto závěry jsou tedy dalekosáhlé. Jenže když odmítneme autorství Kryštofa Dientzenhofera, nedokážeme na jeho místo dosadit žádnou konkrétní osobnost. Ostatně práce jsou tak rozdílné, že se jistě nejednalo jen o jednu osobu. Proč jste se rozhodl zabývat se právě Hildebrandtem? Jednak proto, že obdivuji jeho tvorbu, a jednak proto, že obdivuji jeho osobnost. Jeho otec byl Němec, matka byla napůl Italka a napůl Francouzka, jeho rodnou řečí byla italština. Takže on ten Hildebrant byl vlastně typickým Panevropanem. Čím vás přitahuje české baroko? Asi také faktem, že představuje jedno ze tří vrcholných období naší architektury – vedle vrcholné gotiky a vedle éry architektury meziválečné. O renesanci jsem nedávno zaslechl, že pokud byla revolucí, pak baroko musí být kontrarevolucí… Ne ne, tady bych si dovolil nesouhlasit. Wölflin, německý historik umění přelomu 19. a 20. století, například tvrdí, že baroko hovoří vlastně stejným jazykem jako renesance – jen s poněkud zdivočelým dialektem… Baroko ve smyslu, jakým mu rozumí-
3
z c e r e m o n i á l u v y h l á š e n í o l o v ě n é h o d u š a n a 2 0 11
me u nás, tedy baroko radikální nebo dynamické v některých státech vůbec neproběhlo: v Anglii nebo ve Francii nic takového jako v Rakousku, Itálii nebo u nás nenajdete. Takže tam berou baroko jako poslední etapu renesance nebo jednu z jejich fází. Protože formální jazyk, jakým se architektura vyjadřuje, je stejný. Znamená i architektonickou reflexi české rekatolizace… Nevím, zda se to dá tak nazvat. Vrcholná fáze baroka totiž začíná v době, kdy u nás rekatolizace proběhla do té míry, že už ani nevnímáme, že tu kdysi byla jiná víra. Protože všechno se odvíjí až od roku 1700, a to už bylo dávno po rekatolizaci: všichni, co museli odejít, už odešli. Taky proto se hovoří o tom, že po Bílé hoře je v Čechách jiný národ než před Bílou horou. ??? Ze země odešla obrovská spousta lidí, zejména inteligence, a naopak sem přišli Němci nebo Holanďani, Italové apod. Takže se Čechy po roce 1620 proměnily a staly se multikulturním územím. Jinými slovy tvrdíte, že barokní architektura nereflektovala rekatolizaci… Jediný nástroj v tomto ohledu představují jezuitské stavby; jenže to se nacházíme už v 17. století. Hovořím například o kostele svatého Ignáce na Karlově náměstí. Krásná architektura, i když asi ne špičková. V každém případě zasahují jezuitské stavby do struktury města novým měřítkem, a to jak do šířky, tak výšky. S trochou nadsázky by se dalo tvrdit, že stály u počátku moderního velkoměsta.
4
Čeho byla tedy barokní architektura výrazem? Přiznám se, že nevím. Ví se ale, že doba vrcholného baroka u nás nastává, když se zjevuje naprostý politický úpadek českého státu… Vždyť když měla nastoupit na trůn Marie Terezie, české stavy už vůbec neprotestovaly; přestože žena neměla na
český trůn dědické právo. To jsou pragmatické sankce atd. V každém případě přestaly v době baroka Čechy jako stát existovat. Všechno bylo řízené z Vídně, panovník se tady neobjevil, Marie Terezie k nám zavítala jen jednou… Čechy se staly provincií – a přesto tady vznikla vynikající architektura. Takže jde o určitou zvláštnost, kterou se asi nepodaří dost dobře historicky vysvětlit. Čemu takový úpadek připisujete vy? Pokud míníte politický, tak je to důsledek absolutismu a k tomu patřící centralizace. Dovolte, abych se ještě jednou vrátil k Hildebrandtovi. Kdy jste se o něm dozvěděl? Pochopitelně již během studia, ale blíže jsem se s ním seznámil při zpracování stavebně-historického průzkumu kostela svatého Vavřince v Jablonném. Tamní kostel je ve vztahu k vesnici Jablonné obrovský… Navíc patří dominikánům, tedy žebravému řádu. To je řád, který má mít kostel bez věží. Jenže jej financoval šlechtic Berka z Dubé, který z kostela, kde byla pohřbena i příslušnice jeho rodiny, blahoslavená Zdislava, chtěl vytvořit rodinné mauzoleum. Jak našel rakouského architekta Hildebrandta? Zřejmě ve Vídni. Protože tenkrát byly kontakty šlechty, i té české, do Vídně velice bohaté… S vaším profesorským spisem se na webových stránkách mohou seznámit i studenti. Jaké obecnější poučení by si mohli z této práce odnést? Aby pečlivě pracovali a neopisovali, aby se pokoušeli o vlastní pohled, i kdyby nebyl zcela správný.
c e l j e , k o n f e r e n č n í e x k u r z e v h r a d n í c h s u t e r é n e c h . v e d l e n o v ě d o s t a v o v a n á v ě ž z p o r o t h e r m u …
Není to snad naprosto základní princip studia? V tomto státě?... Ale asi bych hlavně zdůraznil, že jejich přístup k tématu by měl být vždy co nejširší. Téma by měli zkoumat ze všech hledisek. Jen tak se mohou dopracovat určité pravdy. Tedy budou-li chtít pracovat vážně. A architektura je vážné umění. Protože podle mě má být architekt předně výtvarník, má mít nějaký výtvarný vkus. Když se podíváte v Národním divadle na zobrazení Múz, jediná Múza, a to architektura, je zde zahalená a je vážná. Malířství a sochařství jsou polonahé dívky – zatímco architektura je dáma ve splývavém šatě. Děkuji za rozhovor. JHR
O konferenci Castrum Bene a hradech jako symbolu Před několika týdny jsem se s referátem z českého prostředí účastnil mezinárodní konference Castrum Bene, která se bienálně koná v některém větším či menším středoevropském městě, tentokráte v Lublani. Tematicky je zaměřena na feudální sídla středověku v prostoru převážně střední Evropy, která je skutečným historickým kulturním okruhem. Konference je mezioborová, nejde tedy jen o hradní architekturu, ale o postavení feudálních sídel ve společnosti a všeho, co s tím souvisí – tedy každodenní život, slavnostní projevy, symbolika, právní postavení apod. V tomto roce byl konferenčním tématem hrad jako sociální prostředí. Je příznačné, že k námětu může promluvit celá řada pramenů – písemné, historická vyobrazení, archeologie i výpověď objektu samotného. Pryč je mýtus pobíhajících rytířů v brnění či jiné představy romantického 19. století. Ve světle stavební historie jsou zřetelné lesk i bída, moc
michael r ykl
i strach, předvádění mocenských symbolů i tvrdá subordinační restrikce a různé kompetenční spory. A hrad jako stavba je toho všeho dějištěm, aktivní kulisou. A k tomu nezbytná starost o přežití, tedy výroba předmětů a uložení zásob. Archeologický materiál nám přiblíží například i jídelníček, díky němuž pak lépe porozumíme uspořádání třeba hradní kuchyně – to je již skutečně téma i pro architekty. Ještě jedna zdánlivá drobnost neujde pozornosti. Mladé státy (Slovinsko, Slovensko a Chorvatsko) investují do velkých archeologických poznávacích výzkumů. Zde by se dalo namítnout, že i u nás podobné průzkumy v nedávné době proběhly – například v Praze vedle obchodního domu Máj nebo pod obchodním centrem Palladium: šlo tedy o výzkumy zachraňující informace, dříve než najedou bagry developerů. To ovšem není případ zmíněných průzkumů, probíhajících již někdy i osmnáctou či dvacátou sezonu – na počátku výzkumu tu stál les a stavebně se tu nic nedělo a neděje, ale ani se nic nechystá! Takové výzkumy se u nás, ale ani v Německu či Rakousku nekonají… Aktivitám, o nichž je řeč, jistě nelze po odborné stránce nic vytknout, ale vlastně jde o politický čin, vědou jen maskovaný: mladý stát potřebuje své sebeurčení a studium historie a interpretace dějin je vhodným nástrojem. I to u nás známe – z konce 19. stol., ale i z padesátých let. 20. století. A nejen výzkumy, tedy věda, se podílejí na sebeurčení. V kurzu je opět například věž, věčný symbol vyvýšení. A proto se městskému hradu v Celje vrací věž dávno zaniklá a v suterénech se glorifikuje antika a výše pak středověk. Památková obnova nerespektuje vrstevnatost historické stavby. Pozorovateli se předkládají více kulisy a dojmy. Nejinak tomu je i s nadezděnou ( již o něco dříve) věží hradu v samotné Lublani. I tyto symboly nacházejí znovu uplatnění a politické ambice státní i komunální se ukrývají za památkovou péči. Mrhá se penězi, které pak chybí skutečné péči o skutečná historická stavební díla. Doc. Michael Rykl Ústav památkové péče a Ústav teorie a dějin architektury
5
Cena Břetislava Štorma 2011
1
Klára Pešková, Stavebně-historický průzkum a návrh revitalizace tvrze Slavkov, ateliér Václava Girsy Úkolem diplomního projektu byl stavebně-historický průzkum bývalého objektu tvrze, památkově citlivý návrh nového využití objektu a kontextuální návrh obnovy a dostavby areálu pro potřeby školicího a rekreačního centra. Koncept stavebně-historického průzkumu včetně analytických plánů zahrnuje též ukázkové dokumentování a interpretaci nálezových situací s podrobnou inventarizací hodnotných prvků. Přínosem je kontextuální návrh obnovy areálu, inspirující se poznáním historického vývoje lokality, který přispívá k zachování hodnot jihočeské vesnice a k návratu atmosféry středu obce formovaného od věků hmotami kostela, věže a přilehlou zástavbou transformované středověké tvrze. Jedná se o první z diplomních projektů Modulu památkové péče. Ze zprávy poroty Porota oceňuje komplexní a rozsahem náročný projekt, obsahující zejména odpovědně zpracovaný stavebně-historický průzkum bývalého objektu tvrze (zahrnující též ukázkové dokumentování a interpretaci nálezových situací s podrobnou inventarizací prvků) a památkově citlivý návrh nového využití tvrze. Přínosem je kontextuální návrh obnovy areálu, inspirující se poznáním historického vývoje lokality, který přispívá k zachování hodnot jihočeské vesnice a k návratu atmosféry středu obce formovaného od věků hmotami kostela, věže s přilehlou zástavbou transformované středověké tvrze. Jedná se o první z diplomních projektů Modulu památkové péče.
1 perspektiva od jihu 2 příklad inventarizační karty hodnotných prvků 3 perspektiva od severozápadu 4 pohled východní 5 pohled jižní a severní 6 stavebně-historické vyhodnocení prvního patra objektu tvrze 7 půdorys návrhu přízemí
2
3
6
4
7
5
z konference inventura urbanismu
Inventura urbanismu 2011 Ve dnech 14. a 15. října 2011 se v Praze uskutečnila druhá urbanistická konference, letos s podtitulem: Inventura urbanismu 2011: Co je to vlastně město? Uspořádala ji FA ČVUT v Praze pod záštitou České komory architektů a ve spolupráci s nakladatelstvím Zlatý řez. Zúčastnilo se jí 25 přednášejících a cca 350 ostatních účastníků. Průběh obou dnů byl přenášen on line na fakultních webových stránkách. Koncepci konference tvoří: Jan Jehlík, Irena Fialová, Petr Hlaváček, Roman Koucký, Radek Kolařík, Jakub Filip Novák, Jana Tichá, Michal Kohout, Jan Sedlák, Jiří Plos. IU vznikla na půdě Ústavu urbanismu FA ČVUT v Praze. Hlavním cílem ústavu je nalézt cestu zpět k architektuře, k urbanismu jako navrhování městského prostředí. Urbanismus se totiž několik desetiletí choval jen jako pomocná disciplína územního plánování a rezignoval na společné téma architektury. Společnost jen obtížně hledá rovnováhu individuálního a společného, soukromého a veřejného. Proces územního plánování je veřejnosti nesrozumitelný a nespokojenost vyvolává nezvládané konflikty různých skupin. Obnova zájmu o krajinu, město a venkov mění pohled veřejnosti na kulturní prostředí, který se projevuje postupnou změnou životního názoru a stylu. Naše legislativa na tyto změny není připravena. I politici dnes zjišťují pod tlakem veřejnosti, že průhledné a kvalitní investice do měst Alfa se ke konferenci vrátí v příštím čísle a krajiny mají dlouhodobý význam a smysl.
Průmyslové dědictví – na hraně… a rovněž v centru zájmu
8
technického muzea v Praze. Konference byla jedinečná nejen svým konceptem, který měl ambici propojit obory, s nimiž si industriální architekturu logicky spojujeme, s těmi, které s ní na první pohled nesouvisejí, ale zároveň konfrontovat studentské příspěvky se světem praxe a českou realitu se zahraničím. Vedle domácích hostů, např. generální ředitelky NPÚ Naděždy Goryczkové a Víta Rupricha z agentury CzechInvest, uváděli jednotlivé sekce zaměřené na památkovou ochranu, strategie regenerace, aktivity organizací a zapojení veřejnosti až po alternativní možnosti využit, takové mezinárodní osobnosti, jako jsou britští členové Mezinárodní komise pro ochranu průmyslového dědictví TICCIH Miles Oglethorpe a James Douet nebo hamburský architekt Rasmus Radach. Režii konference měli v rukou především studenti – za podpory zkušených odborníků, kteří se kdysi zasloužili o propagaci industriální architektury vytvořením Sekce ochrany průmyslového dědictví na půdě NTM. Naplněním odvážného konceptu tak starší generace získala víc než naději, že má jejich práce pokračovatele. Dvoudenní akci sestavenou z 26 ústních příspěvků a téměř 50 posterových prezentací s mezinárodní – nejen česko-slovenskou – účastí uzavřela exkurze do Kladna, která propojila akademickou teorii s realitou a jejíž síla vyrazila mnohým dech; a přesvědčila, že nejde jen o zájmy hrstky nadšenců, ale že je skutečně oč stát a bojovat. Nina Bartošová, Jana Hořická
LAB (z Alfy) Očima doktorandů
Zpráva z netypické mezinárodní studentské konference
Lenka Hejná
6. bienále Industriální stopy 2011 nabylo ve své desetileté tradici neobvyklou formu konáním ne jedné, ale více než patnácti akcí v průběhu celého roku. Jedním z vrcholů byla pražská konference s názvem Průmyslové dědictví – na hraně..., kterou uspořádalo VCPD FA ČVUT a katedra architektury FSv ČVUT v polovině října na půdě Národního
Zaujala vás některá z myšlenek v poslední Alfě? V které fázi vaší práce se nacházíte? Překvapila vás během práce některá skutečnost či idea? Proč zrovna stavby rodinného individuálního bydlení doby normalizace?
rudy uyutenhaac, dominique marrec, dick van gameren, jan albrechtsen, javier arpa; snímk y lubomíra kotka z c yklu collec tive housing in europe
Asi rostoucí potíže financování školství a otázky uplatnění absolventů na evropském trhu práce. Architektonická produkce je zároveň tržním zbožím (FAST FOOD, FAST LIFE, FAST ARCHITECTURE), a v tomto ohledu se může stát nadbytečným luxusem chudnoucí společnosti. Více než půlmilionová armáda evropských architektů žije z prostředků, které získává prostřednictvím zakázek. Ač jsme „užiteční“1), nejsme „nezbytní“ jako např. naši lékařští kolegové. Zařazení právě probíhajících přednášek „Collective Housing in Europe“ je v této situaci dobře nasměrovaným počinem. Kolektivní bydlení obsahuje silný etický důraz na uskromnění se ve prospěch veřejného prostoru, jenže jak je to u nás s důvěrou v tento sdílený prostor? Kultivovat se v oborech, v nichž můžeme být „lékaři“ prostředí, a přijetí odpovědnosti za stav občanské společnosti může být odpovědí na současné krizové postavení architekta. „Architekt nemůže proměnit náš svět v ráj, ale je dobré, když alespoň odpovědně zvažuje, na čem se podílí.“2) Přemýšlím, zda vůbec někdo ze studentů zvažuje praxi ve státní správě; zde vidím velký potenciál i onu „nezbytnost“ uplatnění architektonicky vzdělaného odborníka, který by spojoval odbornou orientaci s hlubokou znalostí platné legislativy. Kdo jiný než architekt by měl oboru rozumět? Architektura potřebuje kvalifikované úředníky. Čekají nás změny terciárního vzdělávání. Reflexe kvality studia a jeho efektivní koordinace jsou zásadní pro budoucnost fakulty. Studentské ankety přinášejí zajímavé impulsy, ale nemohou být objektivním měřítkem, pohled studenta je krajně vymezený jeho specifickou rolí. V souvislosti s reformami se v médiích hovoří o zvyšování praktičnosti výuky na úkor teorie. Nevím, nakolik se to týká naší fakulty, ale k praxi směřuje architektovo studium přece již od počátku. Absolvent sice nemůže být „nevzdělancem ”, ale potřebuje určitý rozhled pro orientaci v hodnotách své doby. Školné se systémem splátek je vysvobozením z bludného kruhu problémového financování, zároveň povede k odpovědnějšímu přístupu ke studiu i při samotné volbě oboru. Jeho výše by však měla být nějak garantovaná. Jako studentka bych přivítala osvětovou debatu o chystané reformě. Mým tématem je dosud opomíjená část historie architektury českých zemí – individuální rodinná výstavba v době normalizace. Co mne překvapuje, jsou často hluboce
lenka hejná
zakořeněné nepřátelské názory na domy vzniklé za totalitní vlády. Pro mnohé je to významnější než další kvality těchto objektů. Vzhledem k charakteru zadání mapuji dostupné prameny a paralelně sbírám údaje k jednotlivým stavbám. Zároveň hledám přístupy k třídění a hodnocení faktografie. Výjimečným počinem je v tomto směru publikace Petra Kratochvíla o současné české scéně. Nejedná se o taxativní výčet, pouhý popis staveb či přidělování přívlastků. Českou tvorbu poslední dekády nahlíží autor skrze témata zásadní u nás i ve světě. Společnou otázkou je, „jaký svět určité architektonické dílo ustavuje.“3 Tvořivost člověka úzce souvisí s jeho svobodou. A právě období deformace veřejného života přeneslo těžiště kreativity do soukromé sféry. Kontrolování společnosti a zasahování do každodenního života bylo v rozporu s přirozenou touhou rozhodovat sám o sobě. Přestože budování rodinných domů omezovala řada faktorů, vznikaly stavby, které svobodu skýtaly, ať už se jedná o vily nebo typové domky s kutilskými úpravami. Dům byl zdrojem seberealizace, možností vnitřní emigrace. Řada fenoménů má přesahy do současného obrazu rodinného bydlení, např. garáž, kterou dnešní vozidlo již nepotřebuje, přesto zůstávají finančně nákladnou součástí typologie. Téma je sice historické, ale promlouvá k dnešku – slovy Petra Kratochvíla „...nejzazším smyslem interpretace architektury je napomáhat debatě o našem společném světě.“4 (Závěrem prosba: Je ve vašem okolí taková stavba? Považujete ji za hodnou pozornosti? Prosím, neváhejte kontaktovat
[email protected] nebo facebookovou stránku čssr-70-80. Děkuji.) 1) Lábus, Ladislav. Dělat více za méně. In Alfa. Bulletin Fakulty architektury ČVUT, roč. 5., č. 8, s. 2 a 12. 2) Kratochvíl, Petr. Současná česká architektura a její témata. Praha: Paseka, 2011, s. 19. 3) Tamtéž, s. 10. 4) Tamtéž, s. 11. Doktorandka je absolventkou FA ČVUT 2010 (jako Šebková). Název práce: Rodinné domy a vily 70. a 80. let 20. století v ČSR. Školitel: doc. Oldřich Ševčík
9
jan alinče
Zadání, které bych rád/a zpracoval/a aneb Když si studenti sami volí zadání (2011) Formulace zadání fakticky zpřítomňuje obraz architektonického díla budoucnosti. Každá strana do něj vkládá svá očekávání. Míra ne/přesnosti formulace je take mírou ne/přesnosti obrazu, do nějž směřují aktéři svou tvořivost. Určitou optikou lze skrz definici úkolu reflektovat i aktuální celospolečenské vize… Portál FA ČVUT představuje kompletní kolekci zadání vedoucích návrhových ateliérů 2011–2012. Alfa se položením otázky studentům pokouší o nastavení zrcadla „druhé straně“. Nabídkou veřejné formulace vlastního tématu otevírá prostor skryté kreativitě, vlastním preferencím i vlastním hodnocením společenských výzev.
Jan Alinče, 6. ročník Takové úvahy jsou dvojí. Představuji si, jak řešit některá místa jako architekt. Je to tím, že tam jednoduše nějaká stavba chybí, nebo tím, že území má větší potenciál – a říká si o změnu. Zajímavé je i přemýšlet o architektuře jako o produktu s jeho opakovatelností. Tady je pole působnosti volné a architektova pozice se mění. Nutnost rychle bydlet, nutnost bydlet s minimálními náklady, aktivní prvky ve veřejném prostoru… Témat je více. Ta otázka je aktuálnější, než se zdá. Vnímám, že se architekti často aktivně zapojují do přípravy zadání nebo výběru správné lokality. Nedávno jsem vyslechl přednášku architektů z Holandska a zaujala mě míra vlastní iniciativy ve veřejném prostoru a při komunikaci se samosprávou. Nestačí sedět a čekat na telefon, protože možná nepřijde, vyznělo na konci jednoznačně. Architekt pak se svým produktem nebo vizí 10 – jasným a přehledným konceptem – přichází na trh sám. Jako příklad lokality, která mě již nějakou dobu zajímá, je stávající přízemní stavba supermarketu a přilehlé veřej-
pavla danešová
eva hrubanová
né plochy kousek od kostela sv. Matěje v Praze na Hanspaulce. Místo dobře znám. Užívání tohoto veřejného prostoru je v současnosti naprosto nevyjasněné. Dalo by se tu i kvalitně bydlet… Architektura by zde měla reagovat na polohu jak ve vztahu ke kostelíku, tak jako na jedno z prvních charakteristických míst na Hanspaulce při příjezdu od Dejvic. Zajímavá by byla práce s měřítkem nových hmot, blízkost různých funkcí i návrh veřejných prostor.
Pavla Danešová, 4. ročník V budoucnu se těším na zpracování poměrně rozsáhlé úlohy na téma revitalizace zámeckého areálu v Moravanech u Ronova nad Doubravou. Jde o v ateliérech dosud nevypsané téma. Nepříliš známý barokní zámek je zchátralý a jeho budoucnost je, především kvůli ignoranci ze strany nového vlastníka, mlhavá. Touto cestou by bylo možné předložit veřejnosti varianty využití areálu, kterými by nebyla narušena historická hodnota zámku a které by zároveň umožnily získat zpět finance, investované do nákladné rekonstrukce. Záchrana objektu by nepochybně přispěla také k oživení dříve významného místa se smutnou historií.
Eva Hrubanová, 6. ročník Většina projektů, které jsem měla možnost v rámci ateliérové tvorby zpracovávat, se dosud týkala míst, která jsem předem blíže neznala. Pocházím z Olomouce a k tomuto městu mě váže silný osobní vztah. Mám zde několik vytipovaných míst a objektů, ať už se jedná o proluky, objekty ve špatném stavu anebo zákoutí a nepříliš fungující místa, která by bylo možné architektonickým zásahem pozvednout. Bavilo by mě některé z těchto zadání zpracovávat a do návrhu promítnout své vjemy a poznatky nasbírané během více než 20 let života v Olomouci. Jako výhodu bych viděla možnost snadné diskuse s dalšími obyvateli, podpoření lokální identity a k ní se vážící odpověd-
martin hudec
nosti. Cenným přínosem by mohl být „základní kámen“ pro možné budoucí projekty v daném městě a získání užitečných kontaktů.
Martin Hudec, 3. ročník Zadání, které bych rád zpracoval, musí být pro mě výzvou, která vyzkouší mé schopnosti a obohatí mě o nové zkušenosti. Je to například každá úloha, která je řešena v kontextu kultur lišících se od té naší evropské. Lidé tam žijí tradičním způsobem života a své zvyky si předávají z generace na generaci. Díky tomu zastávají i dnes, v době globalizace, jiný druh myšlení. Jde o to správně toto myšlení pochopit a umět se odpoutat od toho našeho, evropského a díky tomu dokázat navrhovat v těchto společenstvích tak, aby ve výsledku šlo o citlivý a vhodný zásah, který nezničí svojí realizací místní jedinečnou atmosféru, ale naopak k ní přispěje. Konkrétním příkladem může být škola v Himálajích v Indii ve vesnici Kargyak, která se nachází 4200 m n. m. ve vysokohorské poušti, kde dalším neobvyklým faktorem jsou zdejší extrémní klimatické podmínky. Jde o soběstačnou, jednopatrovou budovu tvaru kvádru se skosenou maximálně prosklenou jižní stěnou, jejíž tepelné zisky vytápí celý objekt. Během výstavby se místní obyvatelé naučili – při realizaci svých tradičních postupů – využívat efektivně místní stavební suroviny, aniž by se dostali do konfliktu s místní architekturou. Používali k výstavbě lomový kámen, nepálené cihly, slámu a jiné materiály dostupné v blízkém okolí. Celý projekt pozvedl životní úroveň využitím prostředků a postupů jim přirozených, aplikovaných podle návrhu, který svojí koncepcí nebojuje s drsným klimatem, ale využívá je ke svému prospěchu. Dalším příkladem jsou projekty Mika Reynoldse, architekta odpadu. Ten svojí revoluční myšlenkou používat odpad jako materiál pro stavbu domu našel uplatnění hlavně v rozvojových zemích nebo zemích postižených přírodní katastrofou, kde zabezpečuje prostřednictvím domů Earthship základní lidské potřeby, jako bezpečné obydlí, pitnou vodu a další. Výstavbu provádějí místní obyvatelé pod vedením Reynoldse
michaela leblová
a jeho společníků, kteří je zaškolují a učí soběstačnosti. Tento projekt také zvyšuje tamní životní úroveň, i když nevyužívá stavební materiály tradiční pro daný region, ale odpadky, které sem byly zavlečené globalizací, a dává jim ( ještě jednou) smysl, a to významnější, než pro který byly původně vyrobeny. Vzhledem k vysoké konkurenci v našem oboru a počtu a charakteru zakázek v dnešní době je možné, že mnozí z nás najdou uplatnění v zahraničí, kde se naskytnou podobné příležitosti vymanit se ze všedních zadání.
Michaela Leblová, 6. ročník Zadání, které bych ráda zpracovala, se týká urbanismu. Jednalo by se o část zastavěného území. Nezáleží přesně kterého, může to být náves, náměstí, obytná ulice... Část zastavěného území, ve kterém se denně pohybují lidé. Zajímalo by mě, v jakém rozsahu dokáže prostor (a ten, kdo jej navrhuje) ovlivnit lidskou psychiku. Ať už vnímání prostoru jako takového nebo to, jaká skupina lidí se v daném prostoru bude převážně shromažďovat, která skupina tudy jen projde a která se mu i vyhne. Šlo by spíše jen o studii než o vlastní projekt. Pomocí materiálů, detailů, proporcí, měřítka, mobiliáře, zeleně, ale i místní tradice bych ráda zjistila, co tím všechno lze „ovlivnit“ a „způsobit“. Něčeho podobného jsem si všimla na Erasmu v Aténách. V ateliéru jsme dostali zadání Moderní agora. Program budovy jsme si měli vymyslet sami a bylo zajímavé pozorovat, jak je každý vnímal jinak. Byla zadána dvě místa, jedno v centru (blízko hlavní obchodní třídy) a druhé na okraji centra (v části, která je známá hlavně mezi nezávislými umělci). Do městského centra se většina snažila dostat umělce a naopak, na okraj centra „běžné lidi“. Všichni své projekty hájili proporcemi, materiály... Avšak většinou se projekty, byť se stejným záměrem, značně odlišovaly a bylo inspirativní pozorovat, jak každý myslí a vnímá řešení totožného problému odišnou optikou.
11
p o k r a č o v á n í z e s t r. 2
zámku. Do soutěže se z FA ČVUT přihlásili studenti ateliérů arch. Cikána, prof. Girsy a doc. Soukenky. Z ostatních architektonických škol přijali účast studenti z Liberce, Brna a Bratislavy. Ze zahraničí se přihlásil ateliér prof. Peřiny z univerzity v Halifaxu. Koncem září se pod vedením prof. Girsy uskutečnila exkurze studentů v areálu zámeckého parku, Belárie i barokního zámeckého divadla. Studenty zaujal zejména výklad zámeckého zahradníka o historii a formách barokních zahrad i jejich inscenační náplni. X Několik studentů Ústavu výtvarné tvorby se díky iniciativě svých pedagogů zúčastnilo nedávné přehlídky Fenomen kniha, kterou pořádá už 11 let Masarykova univerzita v Brně pro studenty škol univerzitního typu; na výstavu byly nakonec vybrány z FA ČVUT dvě práce, které jsou umístěny na univerzitním portálu. Jde o Miniknihu a Vzkazy pro tebe. S ohledem na fakt, že studenti FA ČVUT zpracovávali soutěžní téma vedle svých dalších úkolů (v průběhu jednoho semestru), nedopadli ve srovnání s ostatními adepty z různých oborů výtvarných fakult (někdy jde o celé semestrální či ročníkové práce…) nikterak zle. X Ústav navrhování II uspořádal na začátku října (5.–9. 10. 2011) v pořadí již třetí exkurzi, tentokráte nazvanou Postindustriální krajina a moderní architektura. První část bohatého programu byla věnována Emscher parku a architektuře postindustriálního Porýní. V dalších dnech jsme projeli krajinu Holandska od rotterdamského přístavu, přes hlavní město Haag a možské pobřeží až po na Nizozemí výjimečnou kopcovitou krajinu národního parku De Hoge Veluwe. Vše zakončeno projížďkou na bílých kolech muzea Kröller-Müller. Podtrženo sečteno 31 účastníků za 5 dní, 2250 kilometrů, 14 destinací a 25 staveb více než 20 světových autorů. Martin Král & Šárka Malošíková. X Lekníny a jiné studie se nazývala výstava ze srpnového plenérového setkání v Kruhu osmi studentů FA ČVUT a jejich tří hostů, která byla v průběhu října instalována ve dvoraně fakulty. Studie sledovaly opakovaně v různých denních dobách světlo a náladu zvolených motivů, a podle vedoucí plenéru Milady Gabrielové z ÚVT zachytily však i „náladu, která vládla při jejich vzniku“. Zrodily se tak věci ne snad dokonalé, ale přesahující původní záměr. Fascinace lekníny přišla poněkud nečekaně, ale vyústila v čtyřdenní, soustředěnou práci, při níž bylo vzpomenuto Moneta, ale i Vančury či Borise Vianda… Při vernisáži 12 zazpívala Žofie Dařbujánová a historicky poprvé byl na schodištní věž promítnut filmový dokument, zachycující práce na leknínech v plenéru.
X O nejlepšího sportovce ČVUT 2011. Soutěž Ústavu tělesné výchovy a sportu ČVUT pod patronací rektora ČVUT prof. Ing. Václava Havlíčka, CSc. ÚTVS vytváří přehled výborných výkonů a umístění studentů a zaměstnanců ČVUT na význačných sportovních soutěžích. Mezi ně se řadí mistrovství světa, mistrovství Evropy, Světová univerziáda, Akademické mistrovství světa, Mistrovství Evropy univerzit, reprezentace ČR atd. Vedení ústavu žádá sportovce z řad studentů a zaměstnanců ČVUT (či jejich známé), aby poslali zprávu o svých sportovních výsledcích s bližším vysvětlením:
[email protected]. Workshopy, přednášky X Památky 2011. Cyklus přednášek. Pavel Jerie: Historie a budoucnost otáčivého divadla v Českém Krumlově – 22. listopadu; Rostislav Švácha: Jak Baťa zničil starý Zlín – 29. listopadu; Pavel Slavko: Historická divadla na mapě Evropy – 6. prosince; Pavel Kupka: Kupka–Nepraš aneb Spolupráce architekta s výtvarníkem – 13. prosince. Pořádá Ústav památkové péče FA ČVUT. Vždy v posluchárně Janák (107), úterý 18.00 h. X Současná architektonická tvorba. Cyklus přednášek. Vladimír Vašut, Viktor Vlach, Erika Vašutová (under construction, www.u-c.cz) – 24. 11.; Petr Kratochvíl – Aktuální dění na architektonické scéně USA – 1. 12. Pořádá Ústav teorie a dějin architektury. Vždy v posluchárně Janák (107), čtvrtek, 16.00 h.
generální partner
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 5 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; str. 6–7: redakce / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Ottova tiskárna, spol. s r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. 811, Thákurova 9, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected].
