Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma“ Metody odhalování stop zahradních úprav v Lysické oboře“ vypracovala samostatně a použila jsem jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
V Brně dne 17. 7. 2008
Podpis:
-2-
Poděkování
Děkuji Ing. Pavlu Borusíkovi, za odborné vedení bakalářské práce a poskytnutí podkladů pro teoretické studium. Můj další dík patří panu Evženu Kopeckému, vedoucímu zahradnictví státního zámku v Lysicích za poskytnutí cenných rad a informací z historie bývalé zámecké obory a paní Martině Medkové Rudolfové, kastelánce státního zámku v Lysicích za umožnění přístupu k rodinnému archivu rodu Dubských.
Obrázek 1 - Lysická obora (DUBSKÝ, 1900)
-3-
Obsah
1
Úvod
7
1.1
Cíl práce
7
2
Vymezení řešeného území
8
2.1
Lokalizace řešeného území
8
2.1.1
Přírodní poměry
8
2.1.1.1
Charakteristika území
8
2.1.1.2
Geologie a morfologie
9
2.1.1.3
Klimatologie
9
2.1.1.4
Pedologie
10
2.1.1.5
Hydrologie
10
2.1.1.6
Fytocenologie
11
2.1.1.7
Potenciální přirozená vegetace ČR
11
2.2
Obec Lysice
12
2.3
Hrad Rychvald
14
2.4
Státní zámek Lysice
14
2.5
Mikroregion Lysicko
17
2.6
Lysická obora
17
2.6.1
Historie obornictví
17
2.6.1.1
Vznik obor
18
2.6.1.2
Obecné zásady pro zakládání obor
18
2.6.1.2
Význam obor
19
Přírodní park Lysická obora
19
2.6.2
-4-
3
Metodické přístupy k řešení
21
3.1
Přípravné práce a sběr podkladů
21
3.1.1
Příprava mapových podkladů
21
3.1.2
Archivní podklady a studium literatury
21
3.2
Teréní průzkumy
22
4
Průzkumy a rozbory
23
4.1
Průzkum historického vývoje řešeného území
23
4.1.1
Vývoj prostorového uspořádání obory
23
4.1.2
Dílčí závěry získané studiem mapových podkladů
32
4.1.3
Průzkum textových dokumentů dokládající vývoj území
32
4.1.4
Dílčí závěry získané studiem textových dokumentů
37
4.1.5
Teréní průzkumy
37
4.1.6
Dílčí závěry terénních průzkumů
38
5
Diskuse
39
6
Závěry
40
7
Resume
41
8
Seznam použité literatury
42
-5-
-6-
1
Úvod
Každý historický objekt se postupem času vyvíjí a přetváří. Je to dáno především faktem, že je členěn živým materiálem. Záleží pouze na lidech, jak se o něj budou starat a pečovat. Předmětem bakalářské práce je odhalování stop zahradně – krajinářských úprav v bývalé zámecké oboře u zámku v Lysicích. Hlavním cílem práce bylo zmapování obory od jejího vzniku, přes zrušení obory, až po dnešní stav, kdy je Lysická obora již od roku 1994 vedena jako Přírodní park Lysická obora. Pozornost byla věnována jak způsobu hospodaření a kompozičnímu členění tak i drobným stavbám, které se nacházely, anebo dodnes nacházejí v různých podobách. Rozhodujícím kritériem pro výběr tohoto objektu byl fakt, že o něm nebyla doposud sepsána žádná ucelená práce. Proto bylo dobré posbírat dochované, dostupné a roztroušené informace o oboře a uceleně je poskládat tak, aby mohly sloužit pro další výzkum této velmi historicky cenné lokality. Informace byly čerpány především z historických mapových a fotografických podkladů (soukromý archiv rodiny Dubských, Moravský zemský archiv v Brně), odborné literatury zabývající se problematikou obor a v neposlední řadě z ústního podání.
1.1
Cíl práce
Cílem bakalářské práce bylo studium literárních pramenů jednak pro získání teoretického základu pro úspěšné zvládnutí vlastní práce a jednak nashromáždění a uspořádání informací z dostupných zdrojů. Především se jedná o mapové podklady, plány, skici, malby, fotografie, texty, články a v neposlední řadě ústní podání. Nashromážděné informace uspořádat tak, aby pomohly k vytvoření ucelené představy o vývoji širšího území a následně o vývoji konkrétního území - Lysické obory. Cílem je pochopit a získat představu o utváření řešeného území v prostoru a čase, o utváření kompozice a vývoji drobných staveb, které se nacházely na řešeném území. Vypracované materiály by měly v budoucnu sloužit jako podklad pro následné podrobné zpracování obnovy komplexu bývalé zámecké obory v Lysicích.
-7-
2
Vymezení území
řešeného
2.1
Lokalizace řešeného území
Území leží na území České republiky, na jižní Moravě v Jihomoravském kraji. Nachází se na katastrálním území obce Lysice a okrajově na katastru obce Drnovice. Řešené území se nachází na mapovém listu státní mapy odvozené v měřítku 1:5000 - Bystřice nad Pernštejnem 0 – 5. Lysice leží na trase silnice první třídy 376, která navazuje na silnici první třídy číslo 43 spojující Brno se Svitavami. Lysice leží 32 km severně od Brna.
Obrázek 2 - Lokalizace řešeného území (www.mapy.cz, 2008)
2.1.1
Přírodní poměry
Území obory navazuje na západní a jihozápadní okraj obce Lysice. Na jihu je vymezena údolním dnem zářezu Lysického potoka, na jihovýchodě zámeckým areálem, na východě lipovou alejí podél hřiště, letního kina a školy. Severní hranici tvoří
2.1.1.1
Charakteristika území
silnice Lysice – Lhota u Lysic, západní hranice je totožná s průsekem a lesní cestou. (PLÁN PÉČE O ZCHÚ, 2001) •
Provincie - České vysočiny o Subprovincie – Českomoravská
Celek - Hornosvratecká pahorkatina •
Podcelek - Nedvědická vrchovina o Oblast - Českomoravská vrchovina
Okrsek - Sýkořská hornatina
-8-
2.1.1.2
Geologie a morfologie
Z geomorfologického hlediska je nejcennější a nejzajímavější jižní část obory, kterou tvoří údolní sráz Lysického potoka. Tento sráz může sloužit jako ukázka bohaté údolní morfologie, spojené se zvláštnostmi geologické stavby. Pro tuto část obory je typické střídání břidličných fylitů a šedých krystalických vápenců moravika svratecké klenby. Svah je nejcennější přímočarý o sklonu až 40°, má však i úseky konkávní a konvexní, s lokálním zploštěním ve svahu. V nejvýchodnější části je ve svahu celá řada výchozů šedých vápenců do dvou metrů výšky. Vápence mají zřetelnou tendenci deskovité odlučitelnosti. V dolní části svahu při cestě od zámku byla ve skalním stupni zjištěna i drobná puklinová jeskyňka. (PLÁN PÉČE O ZCHÚ, 2001) Celkové převýšení reliéfu Lysické obory je přes 100 m v rozmezí nadmořských výšek 375 m. n . m. (Lysický potok nad zámkem) až 482 m. n. m. (široce klenutý hřbet na západní hranici území).
Obrázek 3 - Geologická stavba okolí Lysic (BRETŠNAJDR, 1999)
2.1.1.3
Klimatologie
Z hlediska regionálního členění ČR do klimatických oblastí (QUITT 1978) se území nachází na území podoblastí mírně teplé klimatické oblasti. Jedná se o podoblast MT3. Díky poměrně členitému terénu je však území diferencováno mezoklimaticky. Od převažujících mírně teplých hřbetů a mírných svahů, skloněných k jihovýchodu se mezoklimaticky liší jednak slunné a teplé jižní až jihovýchodní svahy údolního zářezu Lysického potoka, jednak chladnější a stinnější údolní dna, která jsou sběrnými oblastmi chladného vzduchu. Jsou to takzvané inverzní polohy. V okolí Lysic se projevuje vliv mírného dešťového stínu způsobeného Českomoravskou vrchovinou.
-9-
MT3 Počet letních dnů
20 - 30
Počet dnů s prům. teplotou 10o C a více
120 - 140
Počet mrazových dnů
130 – 160
Počet ledových dnů
40 – 50
Průměrná teplota v lednu
-3 - -4
Průměrná teplota v červenci
16 – 17
Průměrná teplota v dubnu
6–7
Průměrná teplota v říjnu
6–7
Průměr. počet dnů se srážkami 1 mm a více
110 – 120
Srážkový úhrn ve vegetačním období
350 – 450
Srážkový úhrn v zimním období
250 – 300
Počet dnů se sněhovou pokrývkou
60 – 100
Počet dnů zamračených
120 – 150
Počet dnů jasných
40 – 50
Tabulka 1 - Klimatické charakteristiky (Územní plán obce Lysice, 2004)
2.1.1.4
Pedologie
Převládajícím půdním typem jsou různé formy hnědých půd – mezotrofní, eutrofní i slabě vápenité, většinou hluboké a příznivě vlhké. Na strmých údolních zářezech Lysického potoka s výchozy krystalických vápenců jsou vyvinuty mělké vysýchavé rendziny. V údolí potůčku se v úzkém proužku vyskytují semigleje. Při jihovýchodním úpatí je skalní podloží překryto sprašemi, sníženiny jsou vyplněny deluviálními deluviofluviálními sedimenty.
2.1.1.5
Hydrologie
Území je ukloněné k východu až jihovýchodu a je odvodňováno potokem Úmoří a Lysickým potokem. Ten se vlévá do Býkovky. Svahy na západě území jsou prameništěm mnoha menších vodotečí. Zde je odvodňováno potoky a bezejmennými údolnicemi do Lysického potoka. Toky tvoří hluboká zaříznutá údolí. Celé území je odvodňováno do řeky Svitavy (Pramení severozápadně od Svitav, teče převážně k jihu, mezi Blanskem a Brnem proráží hlubokým úzkým údolím okraj Moravského krasu, ústí v Brně zleva do Svratky, která patří do úmoří Černého moře.) Oba toky jsou upraveny a regulovány. Zejména pak při průchodu obcí, bez doprovodné zeleně, mimo zastavěné území je kolem toků krajino-tvorná a doprovodná zeleň.
- 10 -
2.1.1.6
Fytocenologie
Převládajícím vegetačním stupněm je 3. Dubo-bukový. V západní části se střídá 3., 4. a ojediněle 5. vegetační stupeň podle expozice a nadmořské výšky. Ve střední a východní části území se v prostoru Boskovické brázdy ojediněle vyskytuje 2. vegetační stupeň. Fytogeograficky se dané území řadí, dle Dostála, do obvodu hercynské a subatlanské květeny Čech a Moravy (Hercynikum) a do floristických okrsků 55-Českomoravská vrchovina, 56-Moravské předhůří Vysočiny. Lesy byly na přístupných místech přeměněny na smrkové nebo borové monokultury, skoro bez bylinného podrostu. V podrostu je častý jaterník podléška, sasanka hajní, devětsil bílý. Podle zoogeografického členění patří území do přechodné zóny mezi českým a podkarpatským úsekem provincie listnatých lesů.
2.1.1.7
Potenciální přirozená vegetace ČR
dle Z.Neuhäuslová a kol.
- Acidofilní bikové, jedlové, březové a borové doubravy (Genisto germanicae – Quercion)
Druhově chudé nebo smíšené doubravy s jedlí nebo borovicí, s převahou trav, sítinovitých nebo keříčků, na živinami chudých, substrátech. Mapovací jednotka sdružuje acidofilní bikové a jedlové doubravy blízkého druhového složení a obdobných stanovištních podmínek. Biková doubrava s dominantnímdubem zimním /Quercus petraea/ se vyznačuje slabší příměsí a absencí méně či více náročných listnáčů – břízy /betula pendula/, jeřábu /Sorbus aucuparia/, lípy srdčité /Tilia cordata/, na sušších stanovištích i s přirozenou příměsí borovice /Pinus silvestris/. Dub letní /Quercus robur/ se objevuje jen na relativně vlhčích místech, zejména v Jižní polovině Čech. Zmlazené dřeviny stromového patra jsou nejdůležitější složkou slabě vyvinutého patra keřového, kde se též častěji objevuje Frangula Aldus a Juniperus communis. Fyziognomií bylinného patra určují subacidofilní a mezofilní lesní druhy např. Poa nemoralit, Luzula luzuloides, Vaccinium myrtilllus, Convalaria majalis, Festuca vina, Deschampsia flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Melampodium pretense aj.. Mechové patro bývá druhově pestré. Často se v něm objevují Polytrichum formosum, Pleurozium schreberi, Dicranum scoparium aj.. Podobná druhová garnitura je typická i pro jedlové doubravy, indikované kromě výskytu dubů /Quercus roburú, Q petraea/ i přítomnost jedle /Abies alba/ ve stromovém případně keřovém patře, a druhů Galium rotundifolium, Luzula piloza, Carex digitata, Epipactis helleborine, Ozalid acetosella a semenáčků v patře bylinném. Často bývá též výskyt Sambucus rscemosa v keřovém i bylinném patru. Ekologická charakteristika - Biková a jedlová doubrava představují eratický klimax na živinami chudých substrátech (ruly, žuly, svory, kyselé břidlice aj.) V planárním a zvláště koliním stupni se subkontinentálním klimatem. Často však stoupají i výše, zejména jedlová doubrava vázaná na relativně chladnější a vlhčí plochy. V pahorkatinách převládá kopcovitý reliéf, jinde - 11 -
více méně vyrovnané ploché nebo mírně zvlněné tvary, vzácně i ostřejší svahy říčních kaňonů. Půdy zpravidla odpovídají kambizemím. Jejich reakce může být kyselá až velmi slabě kyselá. Biková doubrava osidluje i půdy občas vysýchavé, jedlová doubrava vlhké až čerstvě vlhké substráty.
2.2
Obec Lysice Nejstarší archeologické doklady o pobytu lidí v oblasti Lysicka pocházejí již ze starší doby kamenné. Prokazují to nálezy štípaných kamenných nástrojů. V mladší době kamenné, před 7000 lety žili v Boskovické brázdě pravěcí zemědělci. Ve směru k Bořitovu byly objeveny velmi cenné nálezy z období lidu popelnicových polí z doby bronzové. Rozsáhlé pohřebiště, které pochází z let 1300 - 900 př. n. l., je jedno z největších na území Boskovické brázdy. Nálezy nádob svědčí o tom, že jde o lužickou a slezskou kulturu. V závěru starší doby železné obývali okolí Keltové, kteří byli vyspělými řemeslníky. Těsně před začátkem našeho letopočtu obsadily území germánské kmeny, které žily v naší oblasti až do začátku 6. století. Poté došlo k osídlování slovanskými kmeny, které se zde natrvalo usadily, o čemž svědčí nálezy nádob v blízkém okolí. Ve středověku probíhala východně od obce proslulá středoevropská obchodní stezka, tzv. Trstenická ztezka.1 Jméno "Lysice"je české, vzniklo jako název lysého, holého místa. Nejstarší písemné zprávy o oblasti Lysicka pocházejí ze 13. století. Váží se k roku 1308, kdy jsou poprvé Lysice jmenovány jako osada pod mocným rodem pánů z Kunštátu. Jedna linie rodu se nazývá Kunštátsko-Lysická na Rychvaldě. Prvním držitelem byl Heralt z Kunštátu. Než převzal celé panství Kunštátské, se psal Heralt z Lysic. Ten měl čtyři syny a dceru, mezi které bylo nevelké panství Lysické rozděleno. Do tohoto období spadá vznik hradu Rychvald. Počátkem 15. století se potomci přestali psát "z Rychvaldu'" a psali se jen "z Lysic". V době husitské stáli Proček a Aleš z Kunštátu a Lysice na straně husitů. V květnu 1415 připojili své pečetě na listinu moravských pánů, psanou císaři Zikmundovi proti věznění mistra Jana Husa. V roce 1421 jsou mezi pány, kteří byli přinuceni zříci se husitství. Lysického majetku se zmocnil Albrecht Rakouský a daroval jej Janu z Lomnice. Syn Pročkův Heralt pak panství Lysické koupil nazpět a v držení je měl až do roku 1455. Do dějin Lysic se významně zapsal Hynek Boček tím, že dal poddaným na Lysickém panství listinou z 13. 7. 1514 právo odúmrtě (tj. právo odkázat svůj majetek komu chtějí). Posledním z rodu pánů z Kunštátu, který vlastnil Lysice, byl Ludvík Zajímač. Ten prodal panství roku 1520 Vilémovi z Pernštejna. Jeho syn Vojtěch osvobodil v roce 1524 listinou Lysické poddané od pěších a jízdních robot za roční daň 15 kop grošů a prodal obci od panského dvora všechna pole s loukami a velkým sadem. V letech 1529 - 1584 vlastnili panství Černičtí z Kácova, kteří postavili pod Lysicemi rybník a mlýn. Poté do roku 1675 připadly Lysice Březnickým z Náchoda. Za jejich vlády probíhala třicetiletá válka, v niž byly Lysice okupovány vojsky Dona 1
Trstenická stezka je název historické zemské stezky, která byla v 10. století hlavní spojnicí Čech s Moravou ale také Moravu s Pobaltím, dalekým východem a s bohatým a vzdělaným Orientem, po které proudilo zboží (sůl, kožešiny, otroci, luxusní zboží atd.).
- 12 -
Pietra de Medicis. Lysice za války značně zpustly, poddaní zcela zchudli. Před válkou zde bylo 311 obsazených zemědělských usedlostí. v roce 1656 už jen 244. Utrpení lidu zvyšovala i násilná rekatolizace. Roku 1652 dosáhl František Leopold, hrabě z Náchoda, u císaře Ferdinanda III. listinou povýšení Lysice na městečko s právem čtyř trhů. Poté se v krátkém období střídali majitelé lysického panství. V letech 1685 - 1745 patřily Lysice rodu Serenyů a poté jej odkoupil Jan Jiří Piatti z Drnovic. Koncem 18. století se Lysičtí poddaní postavili vrchnosti na odpor, který přerostl v otevřené povstání. Vzpoura byla potlačena, nepokoje však doznívaly. V roce 1811 se dostalo celé Lysické panství do dědictví hraběnky Dubské (rozené Piatti) a její potomci byli majiteli panství až do roku 1945. Za jejich panování se lysických obyvatel dotkly napoleonské války (1805) a prusko - rakouské války (1866). Kromě válečných útrap byly Lysice postiženy epidemií cholery, které podlehlo v roce 1832 a v roce 1855 celkem 73 osob. Lysice postihly také velké požáry. V roce 1836 a 1840 vyhořel lihovar, škola a okolní budovy a v roce 1891 vyhořelo devět domů. (BRETŠTAJN, 1999) Velkou úlevu, stejně jako v celé zemi, přinesl pro venkovský lid rok 1848, kdy byla zrušena robota, poddanství i církevní desátek. Od tohoto roku byl v čele obce starosta a obecní výbor volený občany. V druhé polovině 19. století nastal velký rozvoj průmyslového podnikání, měnil se vzhled krajiny i život lidí. Došlo k velkému rozšíření živnostenské činnosti. Městečko samozřejmě těžce postihla i 1. světová válka. Z regionu muselo narukovat 1375 mužů. Na bojištích zahynulo 67 mužů z Lysic. Po vzniku republiky měly Lysice svou obecní samosprávu. V roce 1921 měla obec 1715 obyvatel. Po vyhlášení mobilizace 24. 9. 1938 odešlo z Lysic bránit naše hranice 86 záložníků. V březnu 1939 byla obec přejmenována na "Lissitz". Koncem května 1939 začali Němci s výstavbou říšské dálnice na Vídeň, která měla vést nedaleko Lysic. Lysice byly okupovány až do 9. května 1945. Po Únoru 1948 nastoupil socialistický režim, byly znárodněny soukromé živnosti i podniky. V 50. létech se Lysice staly spádovou obcí, poskytující okolním obcím školy, zdravotní středisko, lékárnu, poštu, spořitelnu, obchody a nové nákupní středisko. V roce 1968 došlo k určitému uvolnění politické situace. Během 2. poloviny 20. století byl patrný růst životní úrovně místních obyvatel a došlo ke zvýšení vzdělanosti většiny obyvatel a celkovému rozvoji obce. V současnosti má obec asi 1829 obyvatel a snaží se v rámci své samosprávy rozvíjet aktivity občanů ve prospěch celé obce.
- 13 -
2.3
Hrad Rychvald
Zbytky hradu jsou na nízké ostrožně v záhybu Lysického potoka západně od Lysic. Předhradí ve tvaru trojúhelníka je ze dvou stran chráněno příkopem a valem, od nástupní šíje pouze příkopem. Nemá žádné zřetelné stopy zástavby, která byla beztak dřevěná. Další příkop je zčásti vylámán ve skále a chrání nepravidelné hradní jádro, jehož západní a severní díl odkryl výkop F. Zřídkaveselého. Nižší a menší zadní část je s vyšší palácovou částí spojena schodištěm vytesaným ve skále. Odkryté obvodní zdi až 2,7 m silné uzavíraly úzký a podlouhlý prostor, který byl částečně zastřešen. Ve víceboj horní části byl na jihu k hradbě přistavěn zřejmě čtyř-prostorový palác. Na čelní straně a částečně na severu jsou zbytky parkánu, do něhož vedl most přes zmíněný příkop jímž asi procházela cesta do sníženého zadního dílu. Není ani vyloučen přímý vstup do palácové části, neboť parkán je zúžen na úzkou chodbu zajištěnou závorou. Mohla by tedy sloužit jako výpadní branka. Protože chybí náznak existence hlavní věže, zdá se, že hrad představuje modifikovaný typ s plášťovou zdí. Hrad vystavěli asi příslušníci lysické větve Kunštátů, která vzešla od Kuny zmiňovaného v letech 1351-1368. Jeho syn Ješek Puška se po hradě v roce 1371 už píše. Poslední zmínka o hradě pochází z roku 1437. Z ní se dozvídáme, že v období husitských válek patřil Hynkovi z Ronova a Mitrova. Vzhledem k tomu, že se od počátku 15. Století Kunštáti píší po Lysicích, lze předpokládat zánik hradu již v první polovině 15. Století. Z výzkumů pochází množství nálezů. Z nich jsou nejzajímavější meč a dvoje železné plátové dveře osazené dosud v suterénech lysického zámku.
Obrázek 4 - Teréní náčrt zbytků hradu (PLAČEK, 1996)
2.4
Zámek Lysice První nepřímá zmínka o Lysicích je z roku 1308, v souvislosti s Heraltem z Lysic a Kunštátu, ale tato ojedinělá zmínka souvisela s čekáním na uvolnění hlavního rodového sídla. Samotná lysická větev se oddělila až v polovině 14. století a nejprve se psala po hradě Rychvaldu. Pánové z Kunštátu drželi Lysice postupně ve třech větvích - lysická větev (tj. Kuna, Proček, Aleš a Heralt z Kunštátu) až do roku 1451 a po nich lestnická větev do roku 1490. Posléze vlastnili Lysice Kunštátové usedlí na Polné - 14 -
(Jan a po něm Hynek). Pravděpodobně z dob jejich vlády pochází podle stavebně historického průzkumu D. Černouškové a P. Borského identifikace tvrze. Její existenci ve hmotě dnešního zámku respektoval dispozici tvrze na lehce lichoběžném půdorysu (40x32-40m) a po dvou stranách využil jejího vodného příkopu. Čtyřprostorová obytná budova stála na západě, přičemž jeden z prostorů mohl být průjezdem brány. Gotické je i vystupující jihozápadní stavení, k němuž se zřejmě připojoval západní parkán. V roce 1514 udělil Lysicím výsady Boček z Kunštátu. Po roce 1514 postoupil Ludvík Zajímač z Kunštátu Lysice Vilémovi z Pernštejna. Pernštejnové však o patnáct let později prodali panství Janu Černičickému z Kácova. Roku 1558 je zde z tohoto rodu připomínán Diviš Černčický, 1576 Jan Purkart, který již v roce 1584 prodal Lysice Hronovi Březnickému z Náchoda, pánu luteránského vyznání (v roce 1606 je v Lysicích i luteránská fara). Hron Březnický z náchoda, započal s renesanční přestavbu tvrze, kterou podnikl v letech 1564-89. Rozšířil především obytné plochy o patrové jižní a východní dvojtraktové křídlo a na jejich styku stálo hranolové těleso s vřetenovým schodištěm. Tvrz do podoby zámku přestavěl až Jiří Březnický z Náchoda. Provedení arkád, které v obou podlažích nesou bosované pilíře, nasvědčuje, že Lysice držel spíše v pozdějším období (v letech 1608-34). Jiří též zřídil renesanční terasovou zahradu, kterou okolo roku 1666 zpřístupnila cenná manýristická salla terrena, stojící na sever od hlavních budov zámku. Dolní plochu na východě využila unikátní otevřená míčovna, obklopená dřevěným krytým ochozem, jenž spočívá na mohutných zděných toskánských sloupech. Za Jiřího Březnického z Náchoda (1608-1634) a zejména za Františka Leopolda, říšského hraběte z Náchoda a Lichtenburku, se držitelé Lysic zkonformovali s pobělohorským režimem císařů Ferdinanda II., Ferdinanda III. a Leopolda I. Dosáhli proto významných titulů a postavení, hlavně František Leopold, který byl "Jeho Milostí císaře římského a krále českého rada, skutečný komorní a zemský soudce Markrabství moravského" a vlastnil vedle řady dalších statků (hlavně na Znojemsku) jako své sídlo Lysice, jimž v roce 1652 vymohl od Ferdinanda III. povýšení na městečko. Před smrtí (1660) odkázal Lysice manželce Alžbětě, v roce 1675 je získal Jan Arnošt Montrochier a od něho (1678) ostřihomský arcibiskup Jiří Scelepsényi. Po arcibiskupově smrti (1686) se stali vlastníky Lysic sirotci po Janu Karlovi hraběti Serényiovi, z nichž byl jako pán výslovně na Lysicích jmenován od roku 1706 Antonín Amatus († 1738) spolu s chotí Františkou, rozenou Valdštejnovou. Serényiové, kteří započali s barokní přestavbou, vlastnily panství až do roku 1740, kdy se Lysice ocitly nakrátko v majetku Ditrichštejnů. Od roku 1745 patřilo lysické panství Janu Jiřímu z Piati. Po Janu Jiřím se ujal panství v roce (1762) neblaze proslulý Emanuel z Piati - za něj vypukly na panství v roce 1774 selské nepokoje, jejichž příčinou byly nelítostné a bezohledné robotní povinnosti. Urputný a spravedlivý zápas lysických a poddaných za práva (udělená jim v roce 1514 Bočkem z Kunštátu a potvrzená a rozšířená Vojtěchem z Pernštejna před rokem 1529 a dokonce Ferdinandem III. v roce 1652) neutichl ani po vydání patentu o zrušení nevolnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku císařem Josefem II. v listopadu 1781. I nadále trvající robotní povinnost vyhrotila situaci do té míry, že se v lednu 1783 sedláci postavili proti vrchnosti se zbraní. Povstání bylo za pomoci narychlo přivolaného vojska utopeno v krvi. Vůdcové, kteří nepadli přímo v boji, byli pak ještě dlouhá léta žalářováni. - 15 -
Brzy, po těchto událostech (1807) vymřeli Piatiové z Drnovic po meči. Jedinou dědičkou se stala Antonie (1773-1843), provdaná Dubská. Tak přešly Lysice do držení jejího manžela Františka hraběte Dubského z Třebomyslic (1750-1812), který krátce před smrtí dosáhl ještě pro sebe i své potomky dědičného hraběcího titulu. František Dubský pocházel ze staré předbělohorské šlechty. Významnou osobností rodu byl Vilém Dubský, který se v roce 1618 za stavovského povstání postavil proti císaři Ferdinandovi II. To mu vyneslo po bělohorské porážce ztrátu všech statků a jeho rodu postupný úpadek. Vilémův vnuk Jan Karel, otec Františkův, se ocitl zcela na mizině a smrt jej zastihla ve špitální bídě. Teprve hrabě František, obnovitel slávy rodu Dubských, zakladatel jejich lysické větve, prezident moravskoslezského zemského práva, ač byl synem zchudlého šlechtice, dokázal připravit závratnou kariéru pro sebe, tak i pevnou půdu pro své potomky. Držitelem Lysic a současně nejvýznamnějším představitelem rodu Dubských (po Vilémovi) se stal po smrti Františka jeho nejstarší syn Emanuel (1806-1881), císařsko-královský komoří a tajný rada, zemský hejtman moravský (tedy persona grata), nadto společenský grandseigneur a také český vlastenec, příznivec obrozeneckych českých národních snah - ne nadarmo byl jeho vychovatelem slovinský básník Prešeren (1800-1849). Věrnou družkou i pomocnicí ve společenských, hospodářských a kulturních snahách byla Emanuelovi jeho manželka Matylda, rozená Žerotínová (1808 až1887), mj. zakladatelka první dětské nemocnice v Brně a na Moravě vůbec. Matylda porodila Emanuelovi čtyři syny. Prvorozeným byl Quido (1835 až 1907). Druhorozený Ervín Dubský (1836-1909) se stal námořním admirálem a obohatil Lysice o četné sbírkové fondy exotů, zbraní a knih. Další dva synové, enfant terrible rodiny Zbyněk (1840-1886) a nejmladší Alfons (1843 až 1866) do osudů Lysic příliš nezasáhli. První skončil život vyhoštěn v bídě na následky příliš nespoutaného života, druhého sklátila pruská kulka na prahu mládí v bitvě u Hradce Králové. Pro sklonek 19. a počátek 20. století je třeba připomenout občasný pobyt Emanuelovy neteře, rakouské spisovatelky Marie EbnerEschenbachové, rozené Dubské (1830-1916), po níž je pojmenována jedna z lysických knihoven. Dědicem Emanuelovým byl prvorozenec
Quido,
majorátní
pán
Lysic,
rovněž
zemský
moravský
hejtman
a
prezident
rolnické
společnosti
Ackerbaugesellschaft (pro povznesení zemědělství a orby). Byl spíše uzavřenější povahy a jeho éra, stejně jako doba jeho nástupníka, syna Albrechta († 1883) znamenala už jenom pozvolný sestup společenského i kulturního významu rodu Dubských i Lysic samých. Po druhé světové válce byl zámek na základě Benešových dekretů zestátněn a po roce 1947 byl jako památka první kategorie zpřístupněn. Celková rekonstrukce interiérů proběhla v roce 1966-1972. (MEDKOVÁ – RUDOLFOVÁ, 2007)
- 16 -
2.5
Nachází se v okrese Blansko a má výměru 40,7 km2, byl vyhlášen roku 1994 a leží na katastrech Bedřichhov, Brťov,
Mikroregion Lysicko
Bukovice, Býkovice, Černá hora, Dlouhá Lhota, Drnovice, Janeč, Kozárov, Kunčinna Ves, Kunice, Lačnov, Lhota u Lysic, Lysice, Rašov, Štěchov, Zhoř, Žernovník, Žerůtky. Posláním parku je zachovat přírodní a kulturní hodnoty krajiny s optimálními podmínkami pro únosnou individuální rekreaci v přírodě, což předpokládá uchování trvalých travních porostů, rozptýlené zeleně, okrajů lesů a zpevněných pásů křovin, včetně výstavků na hraničních liniích, současně s dobrou produkční a krajinotvornou funkcí. Zřizovací vyhláška žádný konkrétnější popis území přírodního parku neobsahuje. Z mapových podkladů území vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území spočívají v tom, že jde o harmonickou kulturní krajinu2 s pestrou strukturou využití, s vysokým zastoupením lesních porostů (často ekologicky značně cenných) i jiných ekologicky cenných vegetačních formací s velkým rekreačním významem. Do území přírodního parku je zahrnuta řada sídel (s výjimkou Lysic venkovského typu). Zastoupení MZCHÚ: PP lysická obora, PP Žižkův stůl3. Hranice: Na západní straně park Lysicko sousedí s přírodním parkem Svratecká hornatina4 a na severní straně s přírodním parkem Halasovo Kunštátsko5. (KOCIÁN, 2008)
2.6
[cit.: BÁRTA, Čestmír et al.. Naučný slovník lesnický.
Lysická obora
Československá akademie zemědělských věd ve Státním
zemědělském nakladatelství v Praze ve sbírce Lesnická knihovna. Praha] „Obora je honební pozemek určený k chovu zvěře
2.6.1
Historie obornictví
trvale a dokonale tak oplocený, že z něho nemůže srstnatá zvěř, jež je tam chována, volně vybíhat. Je-li plot nahrazen jinou dokonalou překážkou, může ONV povolit z povinnosti oplocení výjimku. Ustanovením § 24, zák. č. 225/47 Sb. Lze v oborách 2
Do typu přírodních parků s harmonickou kulturní krajinou byly podle evidenčních listů přírodních parků v rámci projektu „VaV/640/1/99 Péče o krajinu II“
na území Jihomoravského kraje zařazeny přírodní parky Halasovo kunštátsko, Jevišovka, Lysicko, Mikulčický luh, Niva Jihlavy, Oslava, Řehořkovo Kořenecko, Strážnické Pomoraví, Svratecká hornatina, Údolí Bílého potoka a ždánický les – tedy celkem 11 přírodních parků. 3
PP Žižkův stůl představuje 23 ha plochy přirozeného listnatého lesa s bohatým bylinným podrostem nad pravým břehem horního toku Lysického potoku.
(TESHYM, 2008) Přírodní park Svratecká hornatina chrání pestrou tvář krajiny rozsáhlého a členitého území kolem horního toku řeky Svratky a jejích přítoků v Hornosvratecké vrchovině. (TESHYM,2008) 4
5
Přírodní park Halasovo Kunštátsko o rozloze 68,5 km2 byl vyhlášen v roce 1980 (TESHYM,2008)
- 17 -
volně vysazovat a chovat a chovat černou zvěř, což je mimo obory zakázáno. Na obory se nevztahují zákonná ustanovení o dobách hájení a odstřelu zvěře srstnaté, která je tam chována. Škody, které způsobila na zemědělských pozemcích, na nesklizených polních plodinách, vinné révě nebo lesních porostech srstnatá zvěř uprchlá z obor, je povinen hradit myslivecký hospodář obory, pokud ovšem neprokáže, že byl únik zvěře z obory umožněn poškozením oplocení obory vyšší mocí nebo osobou, za kterou podle všeobecných předpisů neručí. „
2.6.1.1
Vznik obor Obory pravděpodobně vznikly již v Římě, kde byla chována rozmanitá zvěř v uzavřených ohradách. Do českých zemí se pravděpodobně povědomí o oborách dostalo v druhé polovině 13. století a podrobněji až ve 14. století z latinského spisu „Knihy vo puožitcích vpolních“, je vněm dokonce uveden přesný návod na založení obory. První obory, které u nás byly zakládány, nebyly v žádném případě jen oploceným pozemkem. Sloužily pro odpočinek a zábavu, kterou neposkytoval jen lov, ale i prostředí, které bylo záměrně upravováno. Mezi první obory z této doby patří např.: Obora u zámku Kratochvíle, Libonická obora v Praze, Obora u zámku v Netolicích a mnohé další. Výrazný posun ve vývoji nastal hlavně v 15. -17. století, kdy renesanční šlechtici, opouštěli prostředí nehostinných hradů a stěhovali se do pohodlnějších zámků. Protože k přepychu tehdejšího velmože patřila i krása a malebnost přírody, bývala součástí zámků i obora. Obora bývala šlechtici často upravována, jako inspirace jim sloužily zahraniční cesty, ze kterých si přiváželi i mnohé exempláře exotických dřevin. Ty potom byly vysazovány i oborách. Nedílnou součástí obor bývaly i mnohé stavby, které sloužily pro nejrůznější účely, od chovu zvěře po odpočinek a zábavu panstva. I tyto stavby podléhaly vkusu a módnímu trendu doby. Většinou nejrozsáhlejší prací v oborách bývala stavba oplocení, které bývalo stavěno především z kamení a dřeva. Během svého vývoje obory postupně měnily svoje poslání. Nejprve sloužily hlavně k usnadnění lovu, později jako zásobárna zvěřiny a v neposlední řadě jako působivý krajinně upravený celek. Po druhé světové válce byla velká část obor zrušena. Mnohé z nich však byly pro svoje prostorové uspořádání a historii zařazeny pod určitý stupeň ochrany, aby byly zachovány do budoucna. (WOLF 1976)
- 18 -
2.6.1.2
Obecné zásady pro založení
obor
2.6.1.3
Význam obor
-
Velikost obory není nijak limitována, avšak je všeobecná zásada 150 – 800 ha dle druhu zvěře
-
Biologické nároky chovaného druhu
-
Zdroj nezávadné vody nejlépe tekoucí
-
Oplocení se vstupními bránami
-
Cestní síť
-
Prostory pro skladování krmiva
-
Zázemí pro lovce
-
Zázemí pro oborníka
Obory měly neopomenutelný vliv na výtvarné, literární, hudební umění a zahradní umění. Obory propojovaly panské sídlo a jeho park s okolní volnou přírodou. Přizpůsobovaly se místním přírodním podmínkám. Dokonce by se dalo říci, že jim byl vtisknut specifický „český“ nádech. Do obor bylo umísťováno množství uměleckých děl a drobných staveb. Neměli bychom opomenout fakt, že obory jsou významným krajinným prvkem, tento fakt si uvědomovali již v 17. – 19. století. Jejich vnitřní prostor byl členěn tak, aby byly plně uspokojeny lovecké potřeby. Také aby bylo dosaženo požadováno estetického vzhledu. Členění obory bylo povětšinou řešeno podle zažitých pravidel. Prostor byl dělen hlavními cestami, které byly lemovány mohutnými alejemi. Hlavní část obory, která sloužila pro chov zvěře, byla oddělena od formální části většinou stříhaným plotem, který sloužil jako kulisa pro pevný plot, aby bylo nenápadně až rafinovaně zabráněno přístupu zvěře. Formální část byla od zámeckého parku, na který nejčastěji navazovala, oddělena alejí nejčastěji z lip nebo jírovců. Mnohé obory jsou velmi zajímavé jak z pohledu porostů, tak z pohledu celkového uspořádání parkového charakteru, jsou to významné estetické prvky. Proto by bylo škoda zanechat je neudržované, protože mohou velmi dobře sloužit jako plochy pro rekreaci. Obory a obornictví v našich zemích měly nejen pozoruhodnou minulost, ale mají všechny předpoklady pro to, aby byla významná i jejich budoucnost. (WOLF 1976)
- 19 -
[cit.:MLATEČEK, František. Parky a parkové areály Boskovicka a Blanenska. Muzeum Boskovicka. Boskovice, 2000. 157 s.] „Lysická obora je situována na sever od zámku a navazuje na západní a jihozápadně okraj městečka Lysice kde zaujímá strmé svahy s jihozápadní expozicí. Nejzajímavější a nejcennější je z geomorfologického hlediska hluboký údolní sráz Lysického potoka v jižní části Obory. Tento sráz je ukázkou bohatosti údolní morfologie. Vegetační kryt současné obory tvoří pestrá mozaika kulturních i přírodě blízkých lesních porostů různých vývojových stádií starých alejí a zpustlých porostů původního parku s ostrůvky travino-bylinných lad. Jde se o zbytky krajinářské parkové úpravy s četnými, poměrně vzácnými introdukovanými dřevinami Ostrůvkovitě se zde vyskytují teplomilná bylinná společenstva. Asi nejvýznamnějším krajino-tvorným prvkem jsou zde staré především jírovcové aleje.Stromové patro tvoří druhově bohatá sbírka domácích i cizích, jehličnatých i listnatých dřevin. K nejhodnotnějším patří dvě skupiny starých buků, které jsou zřejmě pozůstatkem původních lesních porostů, kdy nejstarší exempláře jsou cca 200 – 250 roků staré. V rámci umělých výsadeb jsou v oboře velmi cenné staré aleje s převahou lípy srdčité (Tilia cordata), jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum), které tvoří základní kostru obory a zasahují až do lesní části. Pozoruhodné jsou také staré exempláře kaštanovníku setého (Castanea sativa), jeřábu břeku (Sorbus torminalis), vitální skupina jedle obrovské (Abies grandis) a modřínu japonského (Larix leptolepis). V převažující lesní západní a jižní části obory jsou nejcennější přírodě blízké borové porosty na mělkých vysýchavých půdách na jižních vápencových svazích a dále převážně listnaté porosty v centrální a západní části obory. Důvodem ochrany zvláště chráněného území – přírodní památky Lysická obora je zachování zvláště cenné a pestré mozaiky kulturních i přírodě blízkých lesních porostů různého věkového stádia, starých alejí a zbytků původního krajinářského parku, to vše tvoří jedinečný a neopakovatelný kulturně historický segment krajiny s vysokou ekologickou hodnotou. Současný vegetační kryt Lysické obory tvoří pestrá mozaika lesních porostů původního parku a ostrůvky travino-bylinných lad. Z hlediska flóry se v oboře vyskytují mnohé ohrožené druhy flóry České republiky: bělozářka větvitá, hořeček brvitý, vemeník dvoulistý, hnidák kostrbatý, kruštík širokolistý a další. V parkové části obory jsou floristicky cenné palouky charakteru vysýchavých trávníků. Lysická obora je též významným refugiem ptactva všeho druhu, zejména druhů hnízdících v dutinách. Lysická obora je veřejnosti zcela přístupná a také využívaná. Zejména východní část obory je silně frekventovanou lokalitou každodenní rekreace obyvatel lysic a cílem jejich procházek. V této části hospodaří Lesy ČR, Lesní správa Černá hora.“
- 20 -
3 Metodické přístupy k řešení 3.1
Přípravné práce a sběr podkladů
3.1.1
Příprava mapových podkladů
3.1.2
Archivní průzkumy a studium literatury
-
Jako podkladový materiál byla použita katastrální mapa odvozená v měřítku 1:5000 - Bystřice nad Pernštejnem 0 – 5.
-
Jako pomocný materiál byly použity letecké ortofotomapy v měřítku 1:5 000.
-
Soubor speciálních lesních map přístupných na portálu ÚHÚL.
-
Soubor historických map vojenských mapování přístupných na portálu Old maps.
-
Historické mapy vztahující se k hospodaření v Lysické oboře.
-
Historické mapové podklady vztahující se k úpravám parkové části Lysické obory.
Studium literárních pramenů bylo zaměřeno především na získání teoretického základu pro pochopení vlastní práce. Dále bylo cílem nashromáždit co nejvíce informací z dostupných zdrojů k vytvoření představy o vývoji Lysické obory. Byly sledovány zejména následující skupiny činností: -
Pořízení potřebných archivních podkladů (mapy, textové a obrazové materiály).
-
Pochopení vývoje vztahů širšího řešeného území, a vzájemných vztahů s řešeným územím.
-
Pochopení vývoje myslivosti a obornictví v průběhu sledovaného období a vyvození souvislostí s řešeným územím.
-
Studium starých lesnických podkladů.
-
Podrobné studium veškerých historických mapových podkladů a nákresů a porovnání s dobovými fotografiemi a obrazovým materiálem a jejich vzájemné porovnání. Tím i pochopení a získání představy o utváření prostoru řešeného území v čase. - 21 -
3.2
Terénní průzkumy
-
Studium utváření prostoru a prostorové funkce řešeného území.
-
Studium současného trendu nakládání s podobnými prostory a porovnání s řešeným územím.
-
Studium návaznosti na objekt Státního zámku Lysice.
Rozsah terénních průzkumů vychází z potřeby pochopení řešeného území a jeho návazností na okolní krajinu. Teréní průzkumy probíhaly již od roku 2006. V první fázi průzkumu šlo o zorientování a seznámení s prostorem a získání základních informací o utváření prostoru. V druhé fázi šlo především o ověření získaných informací z odborné literatury v samotném terénu. Ve třetí fázi, šlo o vymezení původní kompozice a porovnání se současným stavem v terénu. Čtvrtá fáze byla zaměřena na jednotlivé detaily a jejich podrobný průzkum a jejich mapování. Podrobná metodika jednotlivých úkonů je uvedena vždy u konkrétního bodu v rozsahu potřebném pro jeho pochopení.
- 22 -
4
Průzkumy a rozbory
4.1
Průzkum historického vývoje řešeného území
4.1.1
Vývoj prostorového uspořádání obory
Výřez mapy Müllerova mapování6 Mapa zachycuje pouze obec lysice a to ještě velmi schematicky. Lysická obora není zakreslena, i když by měla již téměř jedno století existovat (její vznik není přesně datován), V roce 1720 však již existovala, z tohoto roku pochází nejstarší datovaný terč z Lysické střelnice, která byla umístěna v západní části obory.
6
Vznikla
na
základě
vojenských,
správních
a
Obrázek 5 - Mapa Müllerova mapování z roku 1720
hospodářských požadavků státu (rakouské monarchie)
- 23 -
Výřez mapy prvního vojenského mapování - Josefovské7 Tento mapový podklad je podrobnější než Müllerovo
mapování.
Je
na
ní
podrobněji
zakreslena obec Lysice, avšak hranice obory nejsou nijak zakresleny. Je zde pouze snaha o vymodelování terénu v prostoru obory.
Co je
však zajímavé, je to, že je zde již zanesla cesta od zámku na Severo-západ, která vedla ke střelnici a ke zřícenině hradu Rychvald.
7
Jeho podkladem se stala Müllerova mapa zvětšená do
měřítka
1: 28 800. Důstojníci vojenské topografické
služby projížděli krajinu na koni a mapovali metodou "a la vue", ("od oka"), tj. pouhým pozorováním v terénu. Jeden důstojník za léto zmapoval až 350 km2 Obrázek 6 – Mapa Prvního vojenského mapování 1764 – 1783
- 24 -
Výřez mapy druhého vojenského mapování – Františkovo8 Tento mapový podklad je prvním, který dokládá existenci obory s přesně zakreslenými hranicemi. Je zde doklad o tom jak se vyvíjel tvar
a
velikost
obory
(„Thiergarten“).
Jihozápadní hranici netvoří koryto potoka ale horizont,
což
je
nejvýraznější
odchylka
od
současného stavu. Bohužel na mapovém podkladu nejsou zakresleny žádné drobné stavby, které se na území obory již nacházely. Je zde však již zachycena dispozice cest, která se přibližně zachovala do dnešní podoby.
8
Jeho vzniku předcházela vojenská triangulace, která
sloužila jako geodetický základ tohoto díla, oproti I. vojenskému mapování můžeme tedy sledovat zvýšenou míru přesnosti.
Obrázek 7 – Mapa druhého vojenského mapování 1836 – 1852
- 25 -
Výřez mapy třetího vojenského mapování – Františko - Josefské9 Na tomto mapovém listu je dobře patrná změna hranic. Jihozápadní hranice se posunula až k Lysickému potoku a severní část obory byla převedena pravděpodobně na zemědělskou půdu a sad. Sad byl, také zřízen v jihovýchodní časti, kde je jeho zbytek dodnes. Na tomto mapovém podkladu jsou již zakresleny i některé drobné stavby (Střelnice, Koroptvárna a pravděpodobně drůbežárna)
9
oproti II. vojenskému mapování je vylepšeno znázornění
výškopisu – nejen šrafami, ale také vrstevnicemi a kótami. Výsledkem mapování jsou kolorované tzv. topografické sekce
Obrázek 8 - Mapa třetího vojenského mapování 1876 – 1878
- 26 -
Mapa stabilního katastru z roku 182610 Tento mapový list zachycuje jižní, parkově upravenou část lysické obory. Na tomto výseku je patrné členění cest a napojení na zámecký areál. Podél hlavních cest jsou zde zaznačeny aleje. Zachyceny jsou také některé drobné stavby (Koroptvárna, Daňčí kůlna a vyhlídkový altán).
10
Vznik stabilního katastru byl spojen s rostoucí potřebou
habsburského státního aparátu zvýšit příjmy plynoucí z daní, což předpokládalo podchytit všechny potenciální plátce, stanovit rozsah jejich majetku a určit výši daně. Nezbytným podkladem pro tyto operace byly společně se
Obrázek 9 – Mapa stabilního katastru z roku 1826
statistickými údaji také katastrální mapy.
- 27 -
Přehledová karta lesů na katastru obce Lysice Pochází z roku 1912 a je na ní zachycena prostorové uspořádání Lysické obory, dělí se na: pole, louky, mokřiny, ovocné sady, zahrady a lesní porosty. Lesní porosty jsou dále členěny dle věkového stádia na: 1-20 leté, 21 – 40 leté, 41 – 60 leté, 61 – 80 leté, 81 – 100 leté a holiny. Na plánku, jsou také dobře patrné další stavby, jsou to pravděpodobně vyhlídkový altán a daňčí kůlna, beraník a drůbežárna. Je zde také velmi dobře patrná celá kompozice areálu střelnice.
Obrázek 10 - Přehledová karta lesů na katastru obce Lysice z roku 1912
- 28 -
Skica návrhu na úpravu zámecké zahrady Jedná se pravděpodobně o skicu Ing. Mosera von Filseck z počátku 18. Stol. Kde se mimo jiné zabývá i návrhem úpravy jižní části Lysické obory. Dle mapových podkladů není zřetelné, zda byl tento návrh plně zrealizován (Hlavně vysázení stromů po celé délce cesty až k bývalému Kasinu, avšak navrhované členění cest je současnému stavu velmi blízké.
Obrázek 11 – Skyca návrhu na úpravu zámecké zahrady, polovina 18.století
- 29 -
Návrh na obnovu zámecké zahrady Byl
vypracován
místním
stavitelem
Františkem Vašíčkem přibližně v polovině 19. Století. A zahrnuje i návrh na obnovu jižní části Lysické obory. Zda byl návrh v jižní části obory realizován,
není
známo.
V dnešní
době
je
členění cest i porosty v této části obory rozdílné.
Obrázek 12 - Návrh na obnovu zámecké zahrady Františkem Vašíčkem, polovina 19. století
- 30 -
Jak je patrné na předešlých mapových podkladech tvar a hranice řešeného území se neustále vyvíjely a přetvářeli podle aktuálních potřeb. Pokud porovnáme první mapový podklad na kterém, jsou zaznačeny hranice obory se současným podkladem. Zjistíme, že obora se zmenšila přibližně o pětinu z původní plochy. Tento fakt můžeme snadno dokázat, pokud srovnáme jednotlivé mapové podklady vzájemným překrytím. Předtím musíme všechny srovnávané mapové podklady otočit do stejného směru a srovnat do jednotného měřítka. Tímto způsobem můžeme porovnat i zastoupení plochy lesa k ostatním plochám, vývoj vodních toků, vývoj ovocných sadů, vývoj cestní sítě.
- 31 -
4.1.2
Dílčí závěry získané studiem mapových podkladů
Řešené území prodělalo během svého vývoje od svého předpokládaného vzniku, v první třetině 17. Století do současnosti, poměrně razantní změny vnějších hranic. Vnitřní uspořádání se bohužel nedá příliš porovnávat, k dispozici je pouze jediná mapa, která nám vypovídá o vnitřním prostorovém uspořádání řešeného území. Je však jisté, že kostru celkové kompozice obory tvořily a tvoří cesty lemované alejemi stromů, tento prvek je v řešeném území zachován dodnes. Ze studia dále vyplývá, že řešené území má bezprostřední vazby na zámecký areál, zejména na Kasino, na jehož horní terasu vede cesta, která vede na rozmezí obory a zámeckého areálu. Další propojení se zámeckým areálem je zřetelné z prostor Zámecké zahrady. Bezprostřední vazby, má řešené území na celý prostor obce, i na okolní krajinu. Do níž ústí bránami. Zřetelná vazba je například návaznost řešeného území na zříceninu hradu Rychvald. Velký podíl mělo studium mapových podkladů na zpřesnění umístění drobných staveb v Lysické oboře.
4.1.3
Průzkum textových dokumentů dokládajících vývoj území
Tato část vychází z již zpracovaných zdrojů, mapujících historii řešeného území. Hlavním podkladem se stala Učebnice pro základní školy BRETŠNAJDR, 1999 a internetové stánky Státního zámku Lysice MEDKOVÁ – RUDOLFOVÁ 2007. Oba zdroje byly doplněny o některé podrobnější informace z literatury uvedené v seznamu použité literatury. Tyto historická data byla následně porovnávána s historií lesnictví a obornictví. Byla také doplněna základní historická fakta, která měla souvislost s řešeným územím. Informace jsou poté chronologicky řazeny do tabulky historického vývoje území. Data jsou řazena do kolonek století, období, vlastnické vztahy, událost v širším kontextu, vztah k oboře Lysice a zdroj informace.
Přehledová tabulka
Pč 1.
2.
Století
Období 7 000
Vlastnické vztahy
Událost v širším kontextu Doklady
o
pravěcích
Vztah k oboře Lysice zemědělcích
Zdroj informace BRETŠNAJD
př. n. l.
v Boskovické brázdě
1300 –
Nalezeny pozůstatky jednoho z největších
BRETŠNAJD
900 př. n.
pohřebišť, na území Boskovické brázdy.
R 1999
l.
Nálezy svědčí o tom, že jde o lužickou a slezskou
kulturu
R 1999
pohřebiště
z doby
bronzové
- 32 -
Pč 3.
Století
Období
Vlastnické vztahy
4. – 1.
Událost v širším kontextu
Vztah k oboře Lysice
Z doby keltského osídlení byl nalezen v Lysicích v žárovém hrobě
4.
5.
Zdroj informace BRETŠNAJD R 1999
Doklady o germánských kmenech, které
BRETŠNAJD
žily v oblasti Boskovické brázdě, doklady
R 1999
o rozsáhlé železářské výrobě 5.
Dochází k osídlení Moravy slovanskými
6.
kmeny, které se zde natrvalo usadily 6.
9.–10.
BRETŠNAJD R 1999
Rozvoj slovanského železářství
BRETŠNAJD R 1999
7.
11.
Na začátku 11. stol. připojili Přemyslovci Moravu k Čechám
8.
13.
BRETŠNAJD R 1999
Nejstarší písemné zmínky z oblasti Lysicka.
BRETŠNAJD
Tehdy už byla půda v českém státě rozdělena
R 1999
přemyslovskými
panovníky
feudálů,
ji
kteří
do
pronajímali
vlastnictví poddaným
rolníkům
9.
14.
1308
Rod z Kunštátu a
První zmínka o Lysické tvrzi
HORSÁK
Lysic 10.
14.
1371
1965 První písemná zmínka o hradu Rychvald
BALÁČ 2004
11.
15.
12.
15.
Velký rozsah obornictví v Českých zemích poč. 15.
Dobytí hradu Rychvald
BALÁČ
století 13.
15.
1451
WOLF 1976
2004 Rod z Kunštátu a
Konec vlastnictví Lysic rodem z Kunštátu a
Lestnic
Lysic.
Lysice
zdědila
větev
Kunštátsko
-
MLATEČEK 2000
Lestnická
14.
16.
1520
Vilém z Pernštejna
Lysice prodány Vilémovi z Pernštejna a již zde
MLATEČEK
se mluví o tvrzi, ale není jisté, zda stála na
2000
místě dnešního zámku.
15.
16.
1529
Černčičtí z Kácova
Nejprve Jan, po něm Diviš s manželkou Kunkou z Boskovic
16.
16.
1550
Na místě bývalé tvrze byla zahájena výstavba vodní tvrze
MLATEČEK 2000 HORSÁK 1965 - 33 -
Pč 17.
Století 16.
Období 1584
Vlastnické vztahy Březničtí z
Událost v širším kontextu
Zdroj
Vztah k oboře Lysice
informace
Při koupi Lysic se výslovně připomíná tvrz
MLATEČEK
Náchoda 18.
16.
1584 -
2000 Z tvrze byl vybudován renesanční zámek
MLATEČEK
1592 19.
20.
17.
17.
21.
2000 Jiří
Březnický
z Náchoda Pravděpodobný
v první
Březničtí z
Nechává
třetině 17.
Náchoda
vybudovat okrasný park. Podle principů Lysicích
století
pozdně renesančních italských zahrad
1618 -
Třicetiletá válka, při které Lysice značně
1648
zpustly
1652
Povýšení Lysic na městečko s právem čtyř
vznik
obory
v
2000
BALÁČ 2004 MLATEČEK
výročních trhů 22.
17.
1653
MLATEČEK
2000
listinou Ferdinanda Leopolda hraběte z
MLATEČEK
Náchoda bylo Lysicím uděleno 6 cechů
2000
(řadový, řeznický, pekařský a mlynářský, krejčovský, tkalcovský a ševcovský) 23.
17.
1684
Dokončena výstavba vodní tvrze jak
HORSÁK
dokazuje letopočet na portálu staré tvrze,
1965
která byla vstupní budovou do objektu 24.
17.
1685
Rod Serényů
Lysice
prodány
císařem
Leopoldem
MLATEČEK
z Náchoda hraběti Serényovi 25.
18.
1720
26.
18.
1720
2000
Müllerovo mapování Tímto rokem je datovaný nejstarší
PAUKERT
dochovaný terč z lysické střelnice,
1981
která
se
nacházela
V současné
době
se
v oboře. nachází
v interiérech státního zámku Lysice. 27.
18.
1720 –
Na
1730
Filsekově
18.
30. léta
Přestavba zámku do dnešní podoby
zahrady
je
KOPECKÝ
patrný bohatý vodní program. Dá
2008
se tedy předpokládat bohatý zdroj
(ústní
vody. 28.
plánu
podání) BALÁČ 2004 - 34 -
Pč 29.
Století 18.
Období 1745
Vlastnické vztahy
Událost v širším kontextu
Rod Piatiů z
Zakoupení zámku Janem Jiřím Piatim
Drnovic
rytířem
z Drnovic,
nechal
Zdroj
Vztah k oboře Lysice
informace MLATEČEK
postavit
2000
hospodářské budovy a upravit částečně vstupy do zámku a zahrady dle Barokních zásad 30.
18.
1750
vybudován rybník Perná pro 12 kop ryb
BALÁČ 2004
31.
18.
1764 - 1783
První vojenské mapování
Pozn. autora
32.
18.
1776
Tereziánský
patent
nařizuje
vyhubení
FRIČ 1958
černé zvěře ve volnosti a povinnost hradit
(in Borusík
škody zvěře 33.
18.
1770
2008)
Nařízení uzavřít černou zvěř do obor
FRIČ 1958 (in Borusík 2008)
34.
18.
1786
Josef II. Zakazuje chov černé zvěře ve
FRIČ 1958
volnosti
(in Borusík 2008)
35.
19.
1805
Napoleonské války
Pozn. autora
36.
19.
1807
Konec vlastnictví zámku Janem Piatim z
MLATEČEK
Drnovic 37.
19.
1811
2000
Rod Dubských z
Zámek se dostal do dědictví Antonie
MLATEČEK
Třebomyslic
hraběnky Dubské rozené Piatiové, její
2000
potomci hrabata Dubští u Třebomyslic, Emanuel, Quido a Albert, vlastnili lysické panství až do roku 1945 38.
1836 - 1852
Druhé vojenské mapování
Pozn. autora
39.
19.
1836 - 1909
Ervín Dubský se stal námořním admirálem Dá
se
předpokládat,
že
některé
a obohatil Lysice o četné sbírkové fondy z rostlin, které přivezl ze svých cest, exotů, zbraní a knih.
Pozn. autora
byly použity i do Lysické obory. - 35 -
Pč 40.
Století 19.
Období
Vlastnické vztahy
Zdroj
Událost v širším kontextu
Vztah k oboře Lysice
1840 –
Místní stavitel František Vašíček je autorem
František Vašíček navrhuje i úpravu jižní
1885
přestavby zahrady mimo jiné byla přestavěn
části obory
informace MLATEČEK 2000
renesanční ochoz na krytou kolonádu i zámku v Empírovém slohu
41.
19.
Emanuel Dubský nechal střelnici vybavit
1847
barevnými poutači.
42.
19.
1981
Zrušení roboty
1848
PAUKERT
Pozn. autora
43.
19.
Prusko – rakouské války
1866
Pozn. autora
44.
19.
Někdy
1870
po
roce
1870
dřevěná
klasicistní,
barokní,
střelnice,
byla
stržena
původně která
snad
PAUKERT 1981
stávala
v zámecké oboře.
45.
19.
Třetí vojenské mapování
1876 - 1878
Pozn. autora
46.
19.
1900
Z tohoto roku pochází návrh obnovy a
KOPECKÝ
výměny stávajícího dřevěného potrubí
2008
za potrubí litinové, které mimochodem
(ústní
složí do dnešní doby. Potrubí vedlo
podání)
z obory do zámku a zahrady.
47.
20.
Odchod Dubských do Vídně
1945
Obora počala chátrat
Pozn. autora
48.
20.
1945
Český stát
Znárodnění majetku na základě Benešových
Pozn.
dekretů
49.
20.
1960
autora Do roku 1960 stával na louce v horní
MLATEČEK
části Lysické obory slavný svícnový smrk,
2000
o kterém
před
100
lety psal
Jan
Evangelista Chadt - Ševětínský
50.
21.
27. května
Na Chadtovu počest byl největší smrk v
MLATEČEK
2004
oboře vyhlášen památným stromem a
2000
pojmenován jeho jménem
51.
21.
20. února 1996
Vyhlášení Lysické obory za Přírodní park Lysická obora
Pozn. autora
- 36 -
4.1.6
Podstatná část závěrů je obsažena přímo ve výše uvedené tabulce. Pro další práci jsou nutné tyto závěry:
Dílčí závěry získané studiem obrazových dokumentů
-
Obora byla založena pravděpodobně v první třetině 17. století Jiřím Březnickým z Náchoda.
-
Obora byla až do roku 1945 v držení šlechtických rodů, poté v držení Lesů české republiky, polesí Černá hora.
-
Obora byla členěna na hospodářskou část a část reprezentativní, byly od sebe odděleny plotem, který byl ukryt ve stříhaném ploty. Tímto se zabránilo pronikání zvěře mimo chovnou plochu.
-
4.1.7
Teréní průzkumy
V oboře se nachází památné stromy.
Teréní průzkumy historického vývoje řešeného území mají za cíl ověření poznatků, získaných studiem archivních mapových, textových a obrazových pramenů. V terénu byly cíleně vyhledávány stopy kompozice odpovídající závěrům archivního průzkumu. Výsledkem tohoto průzkumu je vypracování mapy aktuálních porostních struktur a aktuálních technických prvků. Také byly sledovány, popsány a zpracovány parametry porostu v jižní, parkově upravené části obory.
- 37 -
4.1.6 průzkumů
Dílčí
závěry
terénních Porostní prvky na ploše řešeného území a jejich stručná charakteristika: 1. Kultury a mlaziny s převahou smrku – Z hlediska ochrany přírody nevyhovující, stanovišti neodpovídající typ, některé části jsou silně zanedbány i lesnicky 2. Monokultury smrku předmětního a mýtního věku – jen velmi malé zastoupení.Jsou nevyhovující pro dané území. 3. Předmýtní smíšené porosty smrku, borovice a jedle – jen okrajově 4. Kulturní mlaziny s převahou borovice – Místy má tento porost charakter holin, jedná se o potencionálně málo významné porosty 5. Smíšené mýtní porosty borovice, smrku a dubu – jedná se o průměrně významný typ 6. Přestárlé borové porosty – jedná se o typ s vysokým významem pro ochranu biodiverzity s téměř vyhovující dřevinou skladnou a zabírá téměř 12% z celkového území. 7. Mýtné porosty dubu zimního – mají témě vyhovující dřevinnou skladbu. 8. Smíšené převážně listnaté porosty – jedná se o typ s vysokým významem pro ochranu biodiverzity s téměř vyhovující dřevinou skladnou a zabírá téměř 12% z celkového území. 9. Přírodní park s ostrůvky travino-bylinných lad – Je to část obory. Která pohledově souvisí se zámkem a má vysoký časoprostorový význam. 10. Staré aleje – tvoří klenbu hlavním cestám a patří k nejvýznamnějším estetickým prvkům v oboře.
- 38 -
5
Diskuse
Vztah naší společnosti k památkám a parkům souvisí samozřejmě s vědomím lidí, s vědomím návštěvníků našich památek a mezi nimi i Lysické obory. Ale právě toto vědomí se ve vztahu k památkám a parkům podstatně liší. Zatím co každoročně navštíví hrady a zámky statisíce návštěvníků, parky a zahrady zůstávají opomíjeny. Tu a tam zavítá nějaký návštěvník, ale většinou nebývá příliš ohromen. Je to tím, že běžnému návštěvníkovi zůstávají mnohé informace ukryty. Parky jen zřídka mívají průvodce, který by byl schopen odborně vést prohlídku a sdělit návštěvníkovi zajímavé informace z říše rostlin. No možná průvodce je v mnoha případech až příliš. Stačila by tedy alespoň malá brožurka, anebo informační panely, které by poutavě provedly návštěvníka. Však přece dějiny zahradního umění jsou svým způsobem taky napínavé a sloučí-li se se zajímavým místem, které má co nabídnout, je řešení na dosah ruky.
- 39 -
6
Závěry
Všechny historické objekty, které jsou tvořeny živým materiálem, se postupně vyvíjí a tím se přetvářejí. Jejich podoba je nestálá, mění se během let, také během ročních období, ale i při každém zafoukání větru. S trochou nadsázky by se daly přirovnat k lidskému životu. Pokud se přidržím tohoto přirovnání, dá se říci, že Lysická obora, tedy vlastně to, co z ní zbylo, je pacient, který leží v nemocnici. Má nové klouby, plastickou operaci a všichni se snaží o jeho záchranu. Jeho konec je však neodvratný. Snad by bylo nejlepší důstojně se rozloučit se starou lysickou oborou a postupně ji vybudovat znovu na stejných principech a stejné druhové skladbě jakou měla před svým úpadkem, tedy před rokem 1945. Pro to aby tento proces byl možný je
bezpodmínečně nutné její zmapovaní, a dokonalé prostudování. Hlavní snahou by mělo být také zachování
historických materiálů, a to jak písemných tak i fotografických. Jejich stav je v mnoha případech v žalostném stavu. Co říci závěrem? Nic není ztraceno…
- 40 -
7
Resume
Metody odhalování stop zahradních úprav v Lysické oboře - Shrnutí Tato práce se zabývá odhalováním stop v zahradně - krajinářských úpravách v bývalé oboře zámku Lysice. Hlavním cílem práce bylo zmapování obory od jejího vzniku, přes její oficiální zrušení až po současný stav, kdy je Lysická obora vyhlášena jako Přírodní park Lysická obora. Zvýšená pozornost byla věnována historickým stavbám, jež se nacházely na území Lysické obory a do dnešní doby buď nebyly zachovány vůbec, nebo jen v náznacích. Informace jsou čerpány především z historických mapových a fotografických materiálů (soukromý archiv rodiny Dubských), odborné literatury zabývající se problematikou obor a v neposlední řadě z ústního podání. Na bakalářské práci bylo pracováno od roku 2006 do roku 2008. Klíčová slova: obora, drobné stavby, dendrologický potenciál, návrh péče, přírodní park Die Methoden der Spuraufdeckung der Gartengestaltung in Lysicka obora - Zusammenfassung: Diese Arbeit befasst sich mit der Spuraufdeckung im Garten. Im ehemaligen Gehege des Schlosses Lysice. Das Hauptziel war die Kartierung der Gehege. Von der Gründung bis zur ofiziellen Auflösung und bis in die heutige Zeit, wo dieses Gehege im Internationalen Naturpark (Gehege) Lysice steht. Vor allem mit historischen Gebäuden, die sich im Gehege befanden und jenen die es heutzutage nicht mehr gibt oder nur in sehr schlechtem Zustand. Um genauere Informationen zu bekommen, habe ich in der Bibliothek der Familie Dubska nachgeforscht und gewann viele nützliche Infos und Fotos dazu. Da fand ich viele historische Berichte, Literatur und Berichte über Gehege-Probleme dieser Zeit und nicht zuletzt auch mündliche Übertragungen. An dieser Bakkalareusarbeit habe ich von 2006 – 2008 gearbeitet. Schlüsselwörter: Gehege, Wildpark, Wildgatter, Kleine Gebäude, Pflegevorschlag, Naturpark Methods of detecting marks of garden arrangements in Lysická obora - Summary This work deals with detection of marks in garden arrangements and landscaping in the former park of Lysice castle. The work was directed mainly at the mapping of the park from the time of its establisment, through its official cancellation up to the present situation when Lysická obora is declared Nature park Lysická obora. A special attention was given to historical buidings that had been situated in the area of Lysická obora and now they are either completely missing or only their vestiges are preserved. The information has been acquired mainly from historical maps and photographs (private archive of the Dubský family), from literature dealing with the problems of parks, and, last but not least, by word of mouth.The bachelor work was written in the years 2006 to 2008. Key words: park, small buildings, dendrological potential, plan of maintenance, nature park
- 41 -
8 Seznam literatury
použité • BÁRTA, Čestmír et al.. Naučný slovník lesnický. Československá akademie zemědělských věd ve Státním zemědělském nakladatelství v Praze ve sbírce Lesnická knihovna. Praha • BORUSÍK, Pavel – BORUSÍKOVÁ, Anna – ŠIMEK, Pavel. Studie oborní krajinářské úpravy Sedlické obory. 2008. • Česká lesnická společnost, Lesy České republiky, s.p., Lesnická společnost Tišnov, Obecní úřad Lysice. Vyhlášení památného stromu J.E.Chadta-Ševětínského. Česká lesnická společnost v nakladatelství a vydavatelství Lesnická práce, s.r.o.. Kostelec nad Černými lesy, 2004, 44 s. ISBN 80-0201608-4. • FRYČ, Josef a kolektiv. Velké vzory našeho lesnictví. Československá akademie zemědělských věd ve státním zemědělském nakladatelství. Praha, 1958. 272 s.. • GOLEŠOVÁ, Ivana – JEŽKOVÁ, Blanka – JOKL, Milan et al.. Lysice – územní plán obce. Urbanistické středisko Brno, spol. s.r.o.. Brno, 2001. 111 s.. • HIEKE, Karel. Moravské zámecké parky a jejich dřeviny. Státní zemědělské nakladatelství. Praha, 1985. ISBN 07-107-85. • HORSÁK, Zdeněk. Historické kompoziční a biologické vyhodnocení parku v Lysicích. Vysoká škola zemědělská Brno, Fakulta agronomická, Katedra sadovnictví, krajinářství a květinářství. Brno, 1965. • HROTEK, Jiří. Využití komplexu bývalé zámecké obory v Lysicích pro místní rekreaci. Závěrečná práce postgraduálního studia. Brno, 1985. 34 s.. • JEŽEK, Pavel. Studie příměstského rekreačního areálu „Obora Lysice“ LZ Kuřim. Brno, 1983 • Jindřich CHRTEK, Pavel TOMŠOVIC, Miloslav KOVANDA. Květena České Socialistické republiky I. Academia, Praha 1988. • KALA, František. Stromy v okolí Blanska 1. Vydání. Městská knihovna Blansko. Blansko, 2005. 40 s.. • KALA, František. Stromy v okresu Blansko. Městská knihovna Blansko. Blansko, 2007. 120 s.. • Kolektiv autorů. Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích díl 3 m/r. Nakladatelství dům OP. Praha 1997 • KOPECKÝ, Evžen. Ústní podání. Lysice, 2006 – 2008. • KŘÍŽ, Zdeněk – RIEDL, Dušan – SEDLÁK, Jan et al.. Významné parky jihomoravského kraje. Blok. Brno, 1978. 624 s.. ISBN 47027-78 • KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Díl: Kolín – Mi. Libri, Praha, 1998. ISBN 80-85983-15X • LESOPROJEKT Brno, a.s. Textová část LHP – přílohy III. Lesy České republiky, s.p., LS Tišnov. Brno, 2001. • Lysice fotografická sbírka Dubských, karton č.5 (IV/26/1-13, IV/27/1, IV/28/1-28, IV/29/1-29). Státní zámek Lysice. Lysice 2007. • Milan CHYTRÝ, Tomáš KUČERA, Martin KOČÍ. Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha 2001. 307 s. ISBN 80-86064-55-7. - 42 -
• Miloš DEYL, Květoslav HÍSEK, Václav VĚTVIČKA. Naše květiny. 3. vyd., Academia 2002. ISBN 80-200-0940-X. • MLATEČEK, František. Parky a parkové areály Boskovicka a Blanenska. Muzeum Boskovicka. Boskovice, 2000. 157 s. • PACÁKOVÁ - HOŠŤÁLKOVÁ, Božena – PETRŮ, Jaroslav – RIEDL, Dušan – SVOBODA, Marián. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Libri. Praha, 2004. ISBN 80-7277-279-1. • PAUKERT, Jiří. Státní zámek Lysice. Krajské středisko Státní památkové péče a ochrany přírody v Brně. Brno, 1981. • PLAČEK, Miroslav. Encyklopedie. AV ČR. Brno, 2001. ISBN 80-7277-046-2 • PLAČEK, Miroslav. Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Libri. Praha, 1996. ISBN 80-85983-08-7 • Plán péče o Zákonem chráněná území - Lysická obora. Okresní úřad Blansko referát životního prostředí, Oddělení lesního hospodářství, ochrany přírody a zemědělství. Brno, 2001 • Plán péče o ZCHÚ. Okresní úřad Blansko referát životního prostředí. Brno, 2001. • PRŮŠA, Eduard. Pěstování lesů na typologických základech. Lesnická práce. Kostelec nad Černými lesy, 2001. ISBN 8086386-10-4. • RNDr. Jiří PIKULA, DrSc., Ing. Dagmar OBDRŽÁLKOVÁ, et al. Stromové a keřové dřeviny lesů a volné krajiny České republiky. Akademické nakladatelství CERM, s.r.o. Brno v roce 2003. ISBN 80-7204-280-7. • RNDr. Martin CULEK, et al. Biogeografické členění České republiky, II. Díl. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha 2005. 590 s. ISBN 80-86064-82-4. • RNDr. Martin CULEK, et.al. Biogeografické členění České republiky. ENIGMA, s.r.o., Praha 1995. ISBN 80-85368-80. • RNDr. Zdenka NEUHHÄUSLOVÁ, Csc., et al. Mapa potencionální přirozené vegetace České republiky. Academia 2001. ISBN 80-200-0687-7. • SEDLÁČKOVÁ, Libuše. Sborník k semináři Historické zahrady, parky a sady. Agentura Bonuo. Praha, 2001. ISBN 80-9026904-4 • Velkostatek Lysice. Číslo katalogu F 69. Moravský Zemský archiv Brno. Brno, 2008. • WOLF, Robert – CHROUST, Miroslav – KOKEŠ, Otakar. Naše obory.Státní zemědělské nakladatelství. Praha, 1976. • ZWACH, Ivan. Výsledky sledování výskytu obojživelníků a plazů a vyhodnocení vodního režimu v území Lysická obora. Ivan Zwach Biokonsulting. Rozstání 1999.
• BOLDŠ, Petr. Bibliografické citace dokumentů podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2: Část 1 – Citace: metodika a obecná pravidla. Verze 3.3. ©1999-2004, poslední aktualizace 11. 11. 2004. URL:
.
• Chadt-Ševětínský Jan Evangelista – První ochránce památných stromů: [online] Lesnicko – dřevařský vzdělávací portál, 2007
[2008-4-20].
Dostupné
na
www:
sevetinsky-jan-evangelista>. - 43 -
• Informační systém Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně: [online] Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008 [2008-7-7]. Dostupné na www: <www.is.mendelu.cz>. • KALA,
František.
Stromy
okresu
Blansko:
[online].
Cea,
2008
[2007-10-4].
Dostupné
na
www:
v okolí
Blanska:
[online].
Cea,
2008
[2007-10-4].
Dostupné
na
www:
. • KALA,
František.
Stromy
. •
KOCIÁN, Jiří. Koncepce ochrany přírody jihomoravského kraje: [online] Atelier Fontes, 2008 [cit. 2008-6-3]. Dostupné na www: .
• KUČERA,
Petr.
Zadání
práce
III.
roč.
zaka:
[online].
Tilia,
2007
[2007-15-9].
Dostupné
na
www:
.
• Mapový portál: [online]mapy, 2008 [2008-1-7]. Dostupné na www: <www.mapy.cz>. • MEDKOVÁ – RUDOLFOVÁ, Martina. Historický přehled státního zámku Lysice: [online] SZ Lysice, 2007 [2008-2-6]. Dostupné na www: . • Obec lysice: [online] Lysice, 2008 [cit. 2008-15-3]. Dostupné na www: <www.lysice.cz>. • PAROULKOVÁ, Lenka. Smrk v lysické oboře bude v letošním Roce smrku vyhlášen památným stromem: [online]. Boskovicko, 2008 [2008-4-4]. Dostupné na www: <www.boskovicko.cz/cislo.phtml?iss_id=33>. • Podrobná charakteristika památných stromů okresu Blansko: [online]. Atelier Fontes, 2008 [2007-10-4]. Dostupné na www: . • Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska: [online] Laboratoř geoinformatiky J. E. Purkyně, 2005 [2007-3-7]. Dostupné na www: . • TESHYM,Theodor. Kolem Sýkoře do Lomnice u Tišnova; Přírodní park Svratecká hornatina - Českomoravská vrchovina, I.: [online] Treking, 2008 [cit. 2008-20-6]. Dostupné na www: .
• Ústav pro hospodářskou úpravu lesů mapový server: [online] Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, 2008 [2008-5-4]. Dostupné na www: .
- 44 -
