11. Anorganické ná zvoslovı́ Základní veličinou, na níž je názvosloví anorganické chemie vybudováno, je oxidační číslo prvků. Jde o pojem formální a oxidační číslo velmi často neodpovídá skutečné elektronové konfiguraci v molekule.
(Pro názvoslovné účely je oxidační číslo prvku definováno jako elektrický náboj, který by byl na atomu prvku přítomen, kdyby elektrony každé vazby z prvku vycházející, byly přiděleny elektronegativnějšímu z obou vazebných partnerů. !!! Součet oxidačních čísel všech atomů v elektroneutrální molekule (vzorci) je roven nule. Oxidační číslo prvku je elektrický náboj, který by byl přítomen na atomu prvku, kdybychom
)
elektrony v každé vazbě vycházející z tohoto atom přidělili elektronegativnějšímu atomu.
Oxidační číslo je náboj, který by nesl atom, kdyby se všechny vazby ve sloučenině zcela zpolarizovaly.
!!! Součet oxidačních čísel všech atomů v iontu je roven jeho náboji. VŽDY KŘÍŽOVÉ PRAVIDLO!!!! Zakončení přídavného jména Zakončení podstatného jména (u solí Oxidační číslo (u solí názvu kationtu) názvu aniontu) I -ný -nan II -natý -natan III -itý -itan IV ičitý -ičitan V -ičný, -ečný -ičnan, -ečnan VI -ový -an VII -istý -istan VIII -ičelý -ičelan -..,-IV, -III, -II, -I --- -id Pomůcka: Ve víceprvkových sloučeninách atomy kovů IIA. skupiny (kovy alkalických zemin) oxidační číslo II; atom hliníku III Fluor má vždy oxidační číslo -1, protože je to nejelektronegativnější prvek. Vodík má běžně oxidační číslo +1, s výjimkou sloučenin, kde je vázán k elektropozitivnějšímu prvku (NaH, NaBH4, ...), kde má potom oxidační číslo -1. Kyslík má oxidační číslo -2, výjimku tvoří peroxidy (-1), superoxidy (-1/2), ozonidy (-1/3), difluorid kyslíku OF2 (+2) a difluorid dikyslíku O2F2 (+1). Alkalické kovy mají oxidační stav +1, výjimku tvoří pouze alkalidy. Kovy alkalických zemin mají vždy oxidační číslo +2.
Názvosloví binárních sloučenin Stavební částice binárních (dvouprvkových) sloučenin jsou tvořeny atomy dvou různých chemických prvků. Názvy těchto sloučenin jsou nejčastěji složeny z podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno je odvozeno od názvu prvku se záporným oxidačním číslem (nebo od záporně nabitého iontu – viz kapitola 2.4.2) a vyjadřuje druh chemické sloučeniny. K základu mezinárodního názvu prvku se připojuje zakončení -id (hydrid, oxid, chlorid, sulfid, karbid, nitrid, apod.) Přídavné jméno je odvozeno od názvu prvku s kladným oxidačním číslem a jeho koncovka zároveň vyjadřuje velikost hodnoty tohoto oxidačního čísla: (I: -ný, II: -natý, III: -itý, IV: -ičitý, V: -ičný, -ečný, VI: -ový, VII: -istý, VIII: -ičelý) Při sestavování vzorců binárních sloučenin se zpravidla uvádí nejprve symbol prvku s kladným oxidačním číslem a po něm symbol prvku se záporným oxidačním číslem. Pořadí obou částí binárních sloučenin je ve vzorci opačné než v názvu. Pravidlo, že součet oxidačních čísel všech atomů v molekule je roven nule, se uplatní tak, že oxidační čísla atomů prvků napíšeme (aniž bereme v úvahu záporné znaménko) křížem dolů k atomu druhého prvku jako index, ale arabskou číslicí. Vychází-li index rovný jedné, nezapisuje se vůbec. Jsou-li indexy dělitelné stejným číslem, vydělí se (zkrátí).
N2O5
oxid dusičný
Názvy binárních sloučenin vodíku s prvky III. A, IV. A, V. A a VI. A podskupiny (kromě uhlíku, kde je situace složitější) se tvoří od latinského názvu příslušného prvku připojením koncovky „-an“. Příklady: AlH3 Al = aluminium (hliník) => alan BH3 B = borum (bor) => boran SiH4 Si = silicium (křemík) => silan H2S S = sulfur (síra) => sulfan Názvy některých binárních sloučenin vodíku s prvky VII. A podskupiny jsou jednoslovné. K názvu elektronegativní části sloučeniny se připojí zakončení „-o“, za nímž následuje slovo „vodík“. Příklady: HF-fluorovodík, HCl-chlorovodík, kyanovodík HCN.
HBr-bromovodík,
HI-jodovodík,
případně
tříprvkový
Názvosloví kyslíkatých kyselin a jejich solí Kyslíkaté kyseliny jsou tříprvkové sloučeniny kyslíku, vodíku a nějakého dalšího většinou nekovového prvku. Kyslík má jako obvykle oxidační číslo -II a vodík I. Jak pojmenovat HNO2 – pojmenování kyseliny ze vzorce
. . 1. N určíme si oxidační číslo k vodíku a ke kyslíku, protože to vždy víme 2. Součet součinů oxidačních čísel a počtu atomů musí být roven nule zjišťujeme, že dusík má oxidační číslo III., tudíž celé sloučenině přidělujeme přídavné jméno s koncovkou –itý/á 3. Kyselina dusitá
Jak určit vzorec pro kyselinu dusičnou 1. 2. 3. 4.
Napíšu si všechny prvky, které ve vzorci mají být – HNO . . . Ke všem prvkům přidám oxidační číslo Součet kladných oxidačních čísel je 6 ke kyslíku přidáme malou trojku HNO3
Soli kyslíkatých kyselin Aniont (zbytek z kyseliny)soli je podstatné jméno odvozené od příslušné kyseliny. Oxidační číslo aniontu se určí podle počtu vodíků v kyselině, od které sůl odvozujeme. Anionty se zapisují do závorek, jejich počet se znázorňuje číslo v dolním indexu (čte se jako řadová číslovka ). Například: Kyselina siřičitá .
.
-
.
Od ní odvozujeme siřičitany siřičitan (SO3) má oxidační číslo –II. , protože v kyselině jsou 2 vodíky (SO3)-II.
Určování soli z názvu • • •
Uvědomím si, z jaké kyseliny sůl vytvářím Buď si pamatuji oxidační čísla všech aniontů – zbytků z kyseliny, nebo si to z kyseliny odvodím podle počtu vodíků v kyselině Křížové pravidlo oxidačních čísel
Příklad: Máme určit vzorec pro SÍRAN SODNÝ: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Sírany jsou soli odvozené z kyseliny sírové H2SO4 Aniont z kyseliny je SO4 a má oxidační číslo –II. Napíšu si všechny potřebné prvky Na (SO4) Oxidační čísla, sodný I., síran -II. . (SO4)-II. Křížové pravidlo Na2SO4
Máme pojmenovat Ca(ClO2)2 1. Určíme kyselinu, ze které vznikla sůl zjistíme oxidační číslo celého zbytku . 2. Určím si všechna oxidační čísla, která znám podle křížového pravidla (Cl
)2 –I.
3. Pro určení oxidačního čísla chloru a určení koncovky podstatného jména opět použiji pravidlo - součet součinů oxidačních čísel a počtu atomů je roven nule – chlor má tedy oxidační číslo II. – koncovka -itan 4. Chloritan vápenatý
Speciální případy v názvosloví 1. HYDROXID (OH)-I - -idy obsahující víc než 2 prvky 2. KYANIDY - (CN)-I 3. PEROXIDY - (O2)-II - H2O2 - peroxid vodíku - Na2O2 – peroxid sodný - CaO2 – peroxid vápenatý 4. POLYKYSELINY - H2S2O7 - kyselina disírová - H2P2O6 – kyselina difosforečná - H4P4O12 – kyselina tetrahydrogentetrafosforečná 5. HYDROGENSOLI - (H2SO4)-I – hydrogensíran draselný - NaHCO3 – hydrogenuhličitan sodný
¨
