10 způsobů, jak se (ne)nechat připravit o peníze

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Edice Osobní a rodinné finance

Ing. Tomáš Tyl

10 způsobů, jak se (ne)nechat připravit o peníze

TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala GRADA Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 5009. publikaci Foto na obálce Jonáš Vokálek, Dis Realizace obálky Jonáš Vokálek, DiS Sazba Jan Šístek Odpovědná redaktorka Ing. Michaela Průšová Počet stran 224 První vydání, Praha 2013 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. ___________________________________________

© GRADA Publishing, a.s., 2013 ISBN 978-80-247-4467-4

GRADA Publishing: tel.: 234 264 401, fax 234 264 400, www.grada.cz

ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-7913-3 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-7916-4 (ve formátu EPUB)

Obsah Předmluva autora ............................................................................... 11 1. 1.1 1.2 1.2.1 1.2.2 1.3 1.3.1 1.3.2 1.3.3 1.4 1.4.1 1.4.2 1.4.3 1.4.4 1.4.5 1.5 1.5.1 1.5.2 1.5.3 1.5.4 1.6 1.7 1.7.1 1.7.2 1.7.3 1.8 1.8.1 1.8.2 1.8.3 1.8.4 1.9 1.9.1 1.9.2 1.9.3 1.9.4

Finanční podvody – chudým rychle a snadno .................... 13 Vezměte si mé peníze............................................................... 13 Nakupte si zlevněné akcie......................................................... 14 Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají........................................ 14 Konec pohádky.......................................................................... 15 Různé scénáře, stejné konce.................................................... 16 Neodolatelná nabídka od přítele na telefonu............................. 16 Kdo by nechtěl výnosy bez rizika............................................... 17 Black box................................................................................... 19 Nemůže to být podvod, když na tom známý vydělal.................. 20 Odkaz Charlese Ponziho........................................................... 20 Mezinárodní odpovědní kupóny – investiční zázrak.................. 21 Mistr rychlého zbohatnutí........................................................... 22 Ober Petra, abys vyplatil Pavla.................................................. 24 Rychle nabyl, rychle pozbyl....................................................... 25 Rekordman hodný strýček Bernie.............................................. 26 Investice jen pro vyvolené......................................................... 26 Podezřele stabilní výnosy.......................................................... 27 Zdroje vyschly, impérium se hroutí............................................ 29 Selhání kontrolních mechanismů............................................... 29 Šílenství, které zachvátilo Albánii.............................................. 31 Dubajské indicie......................................................................... 33 Filtr na nezkušené..................................................................... 35 Kdo se směje naposledy............................................................ 35 Hořký konec............................................................................... 38 Připoutejte se prosím................................................................. 39 Kruté počty................................................................................. 40 Pračka na mozky za všechny peníze........................................ 40 Proč multi level marketing není pyramidová hra........................ 42 Ponzi nebo pyramida................................................................. 44 Jak (ne)naletět podvodníkům.................................................... 45 Podvody kolem nás................................................................... 45 Pozor na varovné signály.......................................................... 45 Před každou investicí prověřte dostupné informace.................. 48 Nebuďte chamtiví a nenechte se manipulovat........................... 48

2. Úvěry – když se splněný sen stane noční můrou ............... 51 2.1 Novodobé otrokářství................................................................. 51 2.1.1 Trocha rodinného účetnictví...................................................... 52

2.1.2 Půjčit si je jako se pomočit. Nejprve ta úleva, ale potom ty následky..................................................................................... 54 2.1.3 Iluze bohatství............................................................................ 56 2.2 Jediný zaručený způsob, jak vydělat 19 % p.a.......................... 57 2.2.1 Není úvěr jako úvěr.................................................................... 59 2.2.2 Žraločí sankce........................................................................... 61 2.2.3 Zaručené potíže......................................................................... 63 2.3 Hypoteční úvěr je dobrý sluha, ale zlý pán................................ 65 2.3.1 Americký sen pro každého........................................................ 68 2.3.2 Kdy je hypoteční úvěr bezpečný?.............................................. 72 2.3.3 Obsese kolem přeplácení.......................................................... 74 2.3.4 Fixace a bezpečí........................................................................ 76 2.4 Jak se (ne)stát novodobým nevolníkem.................................... 78 2.4.1 Když jsme chyceni do dluhové pasti.......................................... 79 3. 3.1 3.2 3.2.1 3.2.2 3.2.3 3.3 3.3.1 3.3.2 3.3.3 3.3.4 3.3.5 3.4 3.4.1 3.4.2

Investování do akcií – plavba rozbouřenými vodami ......... 82 Spekulace, nebo investice?....................................................... 82 Padají akcie, zachovejte paniku................................................ 84 Rychle pozbyl, rychle nabyl....................................................... 86 Když trpělivost růže přináší........................................................ 90 Strach má velké oči................................................................... 92 Kup, drž a plač........................................................................... 94 Jak to nevyšlo s nemovitostní akcií........................................... 94 Nejinovativnější účetnictví......................................................... 96 Co je doma, to se počítá............................................................ 98 Vize technologické budoucnosti.............................................. 102 Iracionální šílenství.................................................................. 104 Jak investovat do akcií a (ne)zruinovat se............................... 105 Nahoru a dolů jako na houpačce............................................. 105 Pravidla investování do akcií................................................... 107

4. 4.1 4.1.1 4.1.2 4.1.3 4.1.4 4.2 4.2.1 4.2.2 4.2.3 4.3

Finanční spekulace – když i profesionálové pláčou ......... 111 Sebejisté ovce jdou na porážku................................................111 Riziko na prodej........................................................................111 Ups, shodil jsem banku.............................................................113 Zamaskované ztráty.................................................................115 Pod křídly černé labutě.............................................................116 Zbraně hromadného ničení.......................................................119 Moudrost nobelistů...................................................................119 Nastává obrat.......................................................................... 120 Jen jednou za život.................................................................. 121 Jak (ne)prodělat vše, co máme, spekulacemi a tradingem..... 122

5. 5.1 5.1.1 5.1.2 5.1.3 5.2 5.3

Dluhopisy – falešný pocit jistoty ........................................ 125 Kdo kupuje dluhopisy, dobře spí.............................................. 125 Antická tragédie....................................................................... 125 Riziko bez výnosu.................................................................... 129 Asymetrie výnosu a rizika........................................................ 130 Největší část vašeho portfolia.................................................. 131 Jak (ne)přijít o významnou část peněz nákupem dluhopisové investice............................................................... 134

6. 6.1 6.2 6.3 6.4

Zlato – horečka stoupá ........................................................ 137 Je zlato bezpečnou investicí?.................................................. 137 Zlatá mánie.............................................................................. 140 Kostka za všechny prachy....................................................... 143 Jak (ne)koupit zlato za 3 000 dolarů........................................ 143

7. 7.1 7.2 7.3 7.4 7.5

Diamanty – zahalené mýty a legendami ............................ 146 Diamant jako investice............................................................. 147 Tradice z reklamy.................................................................... 147 Skutečně může cena diamantů jen růst?................................. 149 Není problém diamant nakoupit, problém je ho prodat............ 151 Jak (ne)mít o nákupu diamantu falešné představy.................. 153

8. 8.1 8.1.1 8.1.2 8.2 8.2.1 8.2.2 8.2.3 8.3 8.3.1 8.3.2

Inflace – jistá smrt ............................................................... 155 Jak se tisknou peníze.............................................................. 155 Nevěřím statistice, kterou jsem sám nezfalšoval..................... 155 Tiskárna na peníze.................................................................. 157 Úspory korodují pomalu, ale jistě............................................. 161 Kdo je konzervativní investor................................................... 161 Nejhorší období pro investora.................................................. 162 Když peníze ztrácí hodnotu rychleji, než je vyděláte............... 164 Jak (ne)ztrácet kupní sílu prostředků....................................... 166 Tunel od věřitelů k dlužníkům.................................................. 166 Co fungovalo proti inflaci......................................................... 167

9.

Cizí měny – tenká hranice mezi ochranou a nebezpečím ....................................................................... 173 Kurz nebezpečného investování ............................................. 173 Stanovení referenční měny...................................................... 174 Věštírna................................................................................... 175 Měna a dluhy........................................................................... 176 Hořká zkušenost s frankem..................................................... 176 Investiční Jekyl a Hyde............................................................ 178 Cizí měny v akciovém portfoliu................................................ 179 Kdybychom byli Švýcarsko východní Evropy.......................... 179 Když cizí měny chrání portfolio................................................ 182

9.1 9.1.1 9.1.2 9.2 9.2.1 9.2.2 9.3 9.3.1 9.3.2

9.4

Jak (ne)podcenit vliv měny na investice.................................. 185

10. Náklady – kasino vždycky vyhrává .................................... 187 10.1 Když makléř volá moc často.................................................... 187 10.2 Kolik stojí bezplatná rada?....................................................... 191 10.2.1 Poradci, zprostředkovatelé, zástupci a agenti......................... 191 10.2.2 Zprostředkovatelský Uroboros................................................. 193 10.2.3 Pojišťovny u výslechu.............................................................. 195 10.2.4 Poradenství chycené v síti....................................................... 197 10.2.5 Z čeho se platí zprostředkovatel.............................................. 199 10.2.6 Bouchání pojistek.................................................................... 200 10.2.7 Nástup investičního životního pojištění.................................... 202 10.2.8 Předplaťte investice vnoučatům.............................................. 203 10.3 Garantovaná krádež................................................................ 208 10.3.1 Jen samé lži............................................................................. 210 10.4 Pozor na skutečné roční náklady..............................................211 10.5 Jak (ne)zaplatit na poplatcích víc, než kolik vyděláte.............. 214 11. 11.1 11.2

Co bychom si měli z knihy odnést ..................................... 219 Greed is good.......................................................................... 219 Nenechme se překvapit........................................................... 220

Doporučená četba ........................................................................... 222

Věnování Věnováno mé skvělé ženě Markétě s poděkováním za její nekonečnou trpělivost a mému synovi Viktorovi.

Předmluva autora

Předmluva autora Když občas procházím regály knihkupectví, nemohu si nevšimnout celé řady publikací odhalujících pravidla úspěchu a zlepšení života, ať jde o komunikaci, hledání partnera nebo o to, jak vynikat v práci a podnikání. Mnoho těchto knih se zabývá zbohatnutím. Je už tomu tak, že pro řadu lidí jsou životní cíle spojeny se zlepšením finanční situace. Někomu se může zdát nemravné, že mají peníze takovou roli v našich životech, a řada lidí oprávněně namítne, že šťastný může být člověk i bez peněz. Na druhou stranu zkušenost říká, že s penězi lze být šťastný rovněž a že bohatství dává lidem svobodu a pocit bezpečí. A tak můžeme najít celou řadu publikací, brožur a příruček na téma jak zbohatnout. Jak rychle a snadno zbohatnout. Jak zbohatnout pomocí podnikání, obchodování na burze a tak dále. Knih na toto téma existuje celá řada a jejich čtenářů nepochybně také. Zajímavé by samozřejmě bylo vědět, kolik lidí pak díky těmto knihám skutečně nabude většího majetku – a mám teď na mysli čtenářů, nikoliv autorů, ale to je zase jiné téma. Když tyto knihy vídám, chápu jejich smysl, jejich užitečnost na cestě k zářivé finanční budoucnosti. Na této cestě jsou však až druhým krokem. Pokud chceme být bohatí, je zajisté užitečné vědět jak na to. Ale ještě mnohem důležitější je vědět, jak nepřijít o to, co již máme, nebo o to, co ještě nashromáždíme. Abychom mohli mít více majetku, musíme zajistit, abychom trvale nepřišli o ten stávající. Základním pravidlem nejen bohatnutí, ale i udržení současného stavu je, že prostě nezchudneme. Pokud chceme dělat kroky kupředu, nebo třeba stát na místě, hlavně nesmíme couvat. Což o to nějaký krok zpět nemusí být problém. Někdy je součástí správné cesty k cíli, že se musíme trochu vrátit. Nelze však dosáhnout cíle, pokud se stále vracíme na startovní čáru, nebo dokonce daleko za ní. To samozřejmě platí, i když máme cíle daleké a ambiciózní, tak i skromné. Zkrátka a dobře, ať si o penězích myslíme cokoliv, přijít o všechny peníze nebo střechu nad hlavou nebo se dostat do dluhové pasti je něco, po čem netouží snad nikdo. Přes všechno to snažení je ale možná více těch, kterým se stane něco podobného, než těch, kteří skutečně nashromáždí větší majetek a stanou se finančně nezávislými. Proto jsem se rozhodl nazvat svou knihu „10 způsobů jak se (ne) nechat připravit o peníze“. Cílem této knihy je ukázat několik důležitých oblastí, které se nám snadno mohou stát finančně osudnými. Pokud si ve světě financí nedáme pozor, nebo se dopustíme velkých chyb, může se nám stát, že prostě dopadneme špatně. A ten zmíněný svět financí není 11


něco, čemu bychom se mohli vyhnout. Pokud nežijeme životem poustevníka, peníze se nás dotýkají a jejich nedostatek se nás může dotýkat velmi intenzivně. Kniha si dává za cíl zmapovat 10 velkých finančních nástrah, které na nás čekají. Snaží se komplexně popsat, kde číhají rizika a jak jsou velká. Co je důležité a co nikoliv. Podává informace jak se zachovat, abychom se nedostali do problémů, a mnohde i pomocnou ruku, pokud už v problémech jsme. Způsoby jak přicházet o peníze, zmíněné na následujících stránkách, mají rozličnou podobu. Může se jednat přímo o něčí podvodné nebo neetické jednání, které nás přivede na mizinu. Jedná se také o vlastní chyby, často velmi populární, které nás mohou stáhnout ke dnu. Určitá nebezpečí pro naše finance představují ne úplně výhodné podmínky spojené s různými službami. Některá nebezpečí jsou větší a dalo by se říci fatální. Jiná nemusí být tak důležitá. Proto je potřeba rozlišovat. Přesto, že vše souvisí se vším, kniha je řazena do deseti základních tematických celků reprezentovaných kapitolami. V rámci každé kapitoly jsou pak s příklady rozebrána hlavní nebezpečí a rizika. Situace jsou ilustrovány na celé řadě příkladů z historie a mých osobních zkušeností, výzkumů a příběhů, které jsem vyslechl během své praxe finančního analytika. Klienti, pro které pracujeme, jsou rentiéři, kteří již prodali svou firmu, nebo její část a také ti, kteří jsou sice již dnes úspěšní, ale skutečnými rentiéry se teprve stanou. Pro naše klienty je klíčové splnění jejich finančních cílů. Proto je samozřejmě nezbytné, aby o své prostředky nepřicházeli. V knize čerpám mimo jiné z celé řady analýz společnosti Fichtner s.r.o., jichž jsem autorem, a které jsme připravovali pro klienty, abychom je ochránili před nebezpečími.

12

Finanční podvody – chudým rychle a snadno

1. Finanční podvody – chudým rychle a snadno 1.1 Vezměte si mé peníze

Jeden z nejzákladnějších způsobů, jak pustit žilou svému kontu, je skočit někomu na špek – tedy naletět podvodníkovi. Z tohoto důvodu bude podvodům věnováno čestné místo hned v první kapitole. Podíváme se na zub podvodníkům, kteří lákají investory na sny o pohádkových výnosech. Všichni asi cítíme, co si pod pojmem podvod představit, ale pro jistotu tu máme i definici danou zákony české republiky, konkrétně jde o § 209, zákona č. 40/2009 Sb. odst. 1): „Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou…“ To je definice poměrně široká a s prvky podvodu se tak setkáme ve více kapitolách. Ta první bude věnována podvodníkům, kteří často lákají investory na fantastické zisky. Přitom je od začátku jasné, že těchto výnosů neumí dosáhnout nebo je nedokážou zaručit. Dokonce se o to ani nepokoušejí. Podíváme se, v čem jsou takové klamné nabídky podobné a jak je tedy snadno identifikovat. Ztráty jsou v takových případech náhlé, pro podvedeného nečekané a samozřejmě absolutní. Vlastně je to úplně ideální cesta, jak se připravit o nějakou přebytečnou hotovost, i když osobně považuji za elegantnější posílání peněz na dobročinné účely. Samozřejmě, leckdo by mohl namítnout, že u charity chybí ten prvek překvapení, když se dozvíme, komu jsme to vlastně naše těžce vydělané peníze tak lehkovážně svěřili. Někomu může vyhovovat, že se při následném podávání hromadných žalob potká s novými lidmi a naváže nová přátelství s dalšími podvedenými. Přesto se domnívám, že řada lidí si nakonec ten pocit, jak si nějaký darmožrout užívá jejich peníze na Kajmanských ostrovech, patřičně neužije. Upřímně vždy mě překvapí, jak se stále stejné scénáře opakují a přesto mají pořád úspěch. Ne že by mě překvapil fakt, že se objevují noví švindlíři, nebo to že převlékají stará schémata do nového kabátu. Mě překvapuje, že se vždy najde dost nových obětí, které jim peníze svěří, a to, jak ukazují zahraniční zkušenosti, i mezi poměrně sofistikovanými investory. Jak to, že je tu stále dost lidí, kteří, obrazně řečeno, mávají bankovkami nad hlavou a čekají, až přijde čas sklizně? Nebo spíše jak to, že tito lidé stále ještě nějaké peníze mají? 13


Kapitolu bych chtěl věnovat každému, kdo nechce skončit v rukou podvodníků, kdo má nějakého známého, který se chystá skončit v rukou zlodějů v bílých límečcích, a je potřeba mu to rozmluvit. A v neposlední řadě i těm, kdo mají upřímnou radost z cizího neštěstí a rádi si o něm počtou.

1.2 Nakupte si zlevněné akcie 1.2.1 Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají Podvody obvykle začínají nějakou výbornou příležitostí (někdy časově omezenou), kterou je vhodné využít. Podobně začínala i nabídka společnosti, o které si povíme na rozehřátí. Společnosti, která se snažila tvářit jako mezinárodní broker – tedy obchodník s cennými papíry. Nejprve si ukažme, jak se celá záležitost tvářila. Společnost Sovereign International1 se zaměřovala z hlediska bonity na horní čtvrtinu investorů. Byla to údajně poradenská firma zabývající se správou majetku bohatých klientů. Makléři společnosti vyhledávali potenciální investory a telefonicky jim nabízeli velmi výhodné investiční příležitosti. Na profesionálně vyhlížejících stránkách se na nás usmíval tým modelů v oblecích a mohli jsme si například přečíst, že prvním krokem je vždy schůzka, na které se stanoví klientovy cíle a potřeby. Samozřejmě nechybí ani prestižní adresa ve věžáku v Hong Kongu, která má dokreslit celou situaci. A společnost se opravdu starala o blaho svých klientů. Těm totiž udělala velmi velkorysou nabídku. Měla například k dispozici zamluvené akcie společnosti Baidu2, za cenu 96 v době, kdy už na trhu stály 102. Stačilo nakoupit 100 těchto akcií (tedy za nějakých 10 tisíc dolarů). Obratem tak šlo vydělat slušných 6,25 % bez rizika. Ale protože Sovereign International si svých prvotřídních klientů vážila, učinila jim ještě zajímavější nabídku. V době, kdy akcie Baidu stály asi 110, přišel od brokera další telefonát. Tentokrát se jednalo o možnost nákupu společnosti Atlas Energy (ATLS) za cenu 9,69 USD. Jenže to bylo v době, kdy díky pozitivním informacím vzrostla cena již na 14,84. Společnost Sovereign totiž nějaké nakoupila ještě za nízkou cenu a nyní je nabízela svým klientům. K nákupu šlo využít zhodnocené akcie Baidu a přihodit nějakých 20 tis dolarů.

1

Používající stránky sovereign-international.com s údajným sídlem v Hong-Kongu – stránky již nyní nefungují.

2

BAIDU – čínský internetový vyhledavač

14


Společnost Sovereign International udělala více, než by šlo od správce aktiv čekat. Zamluvila totiž akcie, o nichž se domnívala, že porostou. Když jejich analýzy vyšly, akcie nabídli klientům a to za původní cenu, za kterou byly zamluveny. Je jasné, že kdyby jim analýza nevyšla a cena akcií klesla, těžko by je svým klientům mohli nabídnout. Telefonát ve stylu akcie firmy XY nyní stojí 8 dolarů, ale u nás je můžete koupit za 10, můžete okamžitě bez rizika prodělat 20 %, by asi moc úspěchů nenadělal. Co to v důsledku znamená? Společnost Sovereign International nabízí výnosy z akcií svým klientům, přenechává jim nákup akcií, na kterých je nerealizovaný zisk. Na druhou stranu plně přebírá veškeré riziko na sebe, protože jí za to zůstanou akcie, které budou ve ztrátě. Možná jsou analytici společnosti neomylní, a tudíž žádné nebezpečí nehrozí. Společnost by mohla zaměstnávat tým jasnovidců, o jejichž výsledky se chce podělit s veřejností. Za to všechno si bere jen 1 % jako poplatek z obchodování. Společnost Sovereign International se tváří jako ideální správce aktiv. Kdo by odolal, když se na něj usměje štěstí a společnost jako Sovereign ho osloví a blahosklonně mu nabídne možnost se na tom podílet.

1.2.2 Konec pohádky To vše skvěle funguje, dokud jim posíláme peníze. V tom kupodivu žádný zádrhel není. Bohužel se to začne zadrhávat až ve chvíli, kdy chceme nějaké peníze zpět. V první chvíli, když si klient řekne o peníze, začíná zdržovací taktika. Společnost nejprve „potřebuje“ vyřídit všechny daňové záležitosti. Je nutné zaplatit daň ze zisku v USA. Aby mohla být daň zaplacena, musí samozřejmě poslat klient další peníze. V tu chvíli řada lidí začíná něco tušit. Zpět totiž stále nic nepřichází a místo toho se jim dostává jen výmluv, proč je potřeba poslat další a další prostředky. Jde o to rychle ještě vytěžit z naivity investorů maximum. Ještě vyždímat ty nejnaivnější, asi než to udělá někdo jiný. Nakonec je zcela jasné, že vše výše uvedené byly zkrátka a jednoduše plané sliby. Nejen, že nikde nesedí tým jasnovidců, ani tým obyčejných analytiků, ale dokonce se nikde ani nenakupovaly žádné akcie. Vše od slibů po výpisy z portfolia bylo jen virtuální. V tuto chvíli již s klidným svědomím můžeme místo označení klienti nebo investoři používat mnohem příhodnější označení oběti, či poškození. Takže oběti byly oklamány. Prostředky, které zaslaly na účty společností Sovereign International, byly odvedeny někam jinam. Od

15


začátku bylo cílem společnosti jednoduše, přímočaře a (co bychom to neřekli) sprostě okrást své oběti. Ve chvíli, kdy je poškozených více, společnost se proflákne, a na internetu se rozmnoží varování, parta vykuků, co za tím stojí, převlékne kabát a založí jinou společnost. Konkrétně skupina kolem Sovereign International už stihla vyzkoušet názvy jako Mann International, Source One International, Cornerstone Worldwide, Pro Capital Management, Anderson Shaw Group, Pharos International, Interactive Trade, Continental Trade nebo Eurasia Trade3.

1.3 Různé scénáře, stejné konce 1.3.1 Neodolatelná nabídka od přítele na telefonu Aktivity lidí kolem těchto společností nejsou ojedinělé. Podobných skupin operuje určitě celá řada. Některé tvrdí, že nakupují akcie, jiné že investují do nemovitostí a další třeba že obchodují s měnami, tedy něco, co dělají i normální společnosti. Ale průběh celé akce nebo lži jsou dost typické. Upřímně, už když jsem slyšel poprvé o té nabídce na nákup akcií, bylo mi jasné, že to bude dobrý příklad do této knihy. Když se pak potvrdilo, o co jde (moje varování nebylo v tomto případě vyslyšeno), jednalo se jen o potvrzení, že realita zůstává realitou a zázraky patří do pohádek. Nabídka totiž splňovala řadu bodů, které jsou právě pro podobné zlodějiny typické. Na výše uvedeném příkladu si můžeme ukázat rizikové momenty. V podobných příbězích jsou stále stejné varovné signály. Prvním varováním je, že se broker ozve s nabídkou sám. To samozřejmě rozhodně neznamená, že se nutně musí jednat o podvod. Ale vždy je nutné být vůči nabídkám, které přicházejí podobným způsobem, dvakrát ostražitý. Představme si nyní, že přijdeme na způsob, jak vydělat peníze s opravdu nízkým rizikem. Může se jednat o příležitost, která je dána našimi znalostmi nebo schopnostmi nebo tím, že jsme ve správnou chvíli na správném místě. Příkladem může být třeba privatizace obecního bytu. Při těch je nezřídka možné koupit nemovitost za výrazně nižší cenu než je tržní prakticky bez rizika. Lze si snadno představit, že taková možnost je skutečně tutovka – bez ironie. Dejme tomu, že nemáme dost prostředků, abychom toho sami využili. A teď otázka – komu zavoláme – někomu v rodině nebo přátelům? Nebo to zkusíme 3

16

Výčet je na stránkách http://fraudsters.com/home, která se této skupině věnuje.


v bance? Nebo budeme volat nazdařbůh cizím lidem s tím, že na této příležitosti mohou plně vydělat? „Haló, haló sice se vůbec neznáme, ale mám pro vás bezva příležitost. Nechcete ode mě koupit za 950 tisíc byt, který má hodnotu 1 400 tisíc? To celé můžete mít, když mi zaplatíte 9 500 (1%) jako odměnu za dohození.“ Se skutečně dobrými příležitostmi se za cizími lidmi nechodí. Když nám někdo cizí volá s nabídkou, tak zpravidla s takovou, ze které bude mít stejný, nebo spíše větší prospěch než my. Jak jsem uvedl výše. Telefonát s nabídkou neznamená hned podvod. Ale znamená to dávat si přinejmenším zvýšený pozor.

1.3.2 Kdo by nechtěl výnosy bez rizika Velmi důležitým varovným signálem jsou příliš výhodné podmínky. Obecně platí, že čím lépe to zní, tím méně je to pravda. V investičním světě na krátkém horizontu vždy platí, že vyšší výnos je vykoupen vyšším rizikem. Jsou způsoby jak rychle udělat velké výnosy. Ale tyto způsoby jsou rizikové. Příkladem je třeba podnikání. Úspěšný business dokáže vygenerovat vysoké výnosy. Ostatně nejrychlejší cesta jak získat dostatek majetku a stát se finančně nezávislými je vybudovat úspěšnou firmu a tu buď prodat, nebo žít z jejích výnosů. Jenže to se nepovede každému. Podnikání s sebou nese rovněž vysoká rizika. Řada podnikatelů neuspěje a to mnohdy dokonce opakovaně. Řada podnikatelů generuje výnosy, ale ty nejsou nijak závratné. Jen části se podaří uspět. K tomu to chce odvahu, schopnosti a mnohdy i štěstí. I v oblasti financí jsou samozřejmě dostupné investice s potenciálním vysokým výnosem. Tomu však vždy odpovídají i rizika. Jde především o rizika propadu a dočasné, nebo mnohdy trvalé ztráty hodnoty. O tom, jakou mají tyto rizika podobu, budu hovořit v několika dalších kapitolách. Na podvodech je specifické to, že nabízejí výnosy bez rizik. K tomu vždy existuje nějaká výmluva, proč investor údajně žádná rizika nepodstupuje. Jsou to ale jen výmysly, které je potřeba prohlédnout. Riziko se nemůže jen tak vypařit. V případě výše uvedené společnosti Sovereign International se zdálo, že riziko zmizelo tím, že společnost má akcie již předem zamluvené. Pointa pohádky na zblbnutí zákazníků spočívala právě v tom, že investor kupuje už jistý výnos – akcii za nižší cenu, než je ta tržní. Jak jsem ale ukázal výše, tím by riziko nezmizelo. Přesunulo by se jen na bedra společnosti. Společnost slibovala, že výnosy nechá klientům a rizika vezme na sebe.

17

* 10 způsobů, jak se (ne)nechat připravit o peníze

Žádný podnikatel ale nezbohatnul tím, že by zisky přenechal ostatním a ztráty nesl sám. Podnikat takovým způsobem se prostě nedá. Bohužel, pokud vám není šest let, nemáte žádný důvod myslet si, že si kouzelný dědeček založil investiční společnost sídlící na Kajmanských ostrovech a začal plnit přání náhodným zákazníkům přes telefon. Na druhou stranu, z prostého pozorování reality se dá odvodit, že je možné přijít k pěkným penězům lhaním a podváděním. Když jsem si toho všiml, také mě to šokovalo, jako teď asi každého, kdo si čte tyto řádky. Svět je zkažený až hanba. Ale slovy klasiků: můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je všechno, co se proti tomu dá dělat. Proto je při posuzování nabídek důležité nehledět jen na potenciální výnosy, ale především na rizika. Pokud jsme přesvědčování o tom, že žádné nebezpečí nehrozí: 1) Je nám něco zásadního zamlčováno. Nemusí jít o podvod, ale jen o nedostatečné informace. Někdy se holt stane, že se na rizika v rámci nablýskané prezentace jaksi pozapomnělo, ale existují. Pak se ale rizika dají identifikovat a toho se budou týkat další kapitoly. 2) Je nám něco zamlčováno, protože ten, kdo nám podává informace, je slušně řečeno rozumu mdlého a sám si rizika neuvědomuje. Často se to stává u zprostředkovatelů, kteří prodávají něco, čemu sami nerozumí. Pak je otázkou, zda chceme někomu takovému vůbec svěřovat své prostředky. 3) „Tradiční rizika“ neexistují, protože neexistují ani žádné výnosy. Celá záležitost je podvod a lež a o peníze přijdeme s absolutní jistotou. Ve všech třech případech doporučuji zvýšenou ostražitost, nebo se investici raději úplně vyhnout. Riziko, že podceníme nebezpečí, si nemůžeme dovolit podstoupit. Společnost Sovereign International byla ukázkový případ třetí formy nebezpečí. Výnosy si společnost jednoduše vymyslela, aby nalákala klienty. Cílovou skupinou pro podobné podvody jsou lidé, kteří si nedají důležité věci dohromady, ale nebezpečí se přesto bojí. Proto je potřeba je zároveň namlsat na zajímavý zisk a zároveň chlácholit, že se nemají čeho bát. Proto jsou sliby výnosů bez rizik hlavním charakteristickým rysem podvodných nabídek. Pokud si nejste jisti, zda je nabídka bezpečná či nikoliv, je lepší konzultovat ji s někým nezávislým, kdo financím rozumí. Pokud sami nebezpečí neumíte vyhodnotit, rozhodně se s někým poraďte.

18


Oklamaným obětem se někdy stane, že nechtějí slyšet jiný názor. Vysnily si slíbený zisk a vidí dle nich zajímavou příležitost na zbohatnutí. Doufají, že zrovna je podvod nepotká. Na informace od těch, kdo se je snaží odradit a bortí tak jejich sen, hledí s nedůvěrou. Zlehčují nebezpečí. Člověk, kterého jsem varoval před společností Sovereign International, mi odpověděl, že snad na něj „není namířena konspirace celého světa“. Celého světa ne, jen skupiny podvodníků. Ale na to, aby se investice znehodnotila, to bohatě stačilo. Proto důrazně doporučuji být k nezávislým informacím otevřený. Nedůvěřovat slepě jen jednomu zdroji. Ostatně kdo má svědomí čisté a nabízí služby férové, se nezávislému názoru nebrání.

1.3.3 Black box Společným znakem podvodných společností je také nedostatek informací. Je celkem časté (i když to zase není nutná podmínka), že podvodné společnosti mají velmi obecné názvy. Příkladem je právě Sovereign International. Velmi obecné sousloví, na které při hledání pomocí Googlu vypadne celá řada nerelevantních odkazů. Obtížně se tak zjišťuje, že podstatné informace k dispozici nejsou. Internetové stránky podvodných společností mnohdy neuvádějí příliš konkrétních informací. Je celkem běžné, že na stránkách nejsou informace o konkrétních lidech, kteří za společností stojí (ale opět to není pravidlem). O činnosti podvodných společností nejsou k dispozici veřejně dostupné hodnověrné informace. Proklamované výnosy nejsou ověřeny auditory a není možné ověřit, že je jich skutečně dosahováno. Je celkem časté, že informace o způsobu dosahování zhodnocení nejsou uváděny přesně, ale jen nějakou obecnou proklamací. Zpozornět bychom měli, pokud společnost působí ve virtuálních kancelářích. Ve virtuální kanceláři společnosti ve skutečnosti fyzicky nesídlí. Firma, která virtuální kanceláře pronajímá, poskytuje servis jako přebírání pošty nebo odpověď na telefonáty na pevnou linku a podobně. Pro nájemce to znamená úsporu oproti pronájmu fyzické kanceláře a u menší firmy nebo živnostníka to je pochopitelné. U investiční společnosti, která by měla spravovat velký objem prostředků už méně. Zda se jedná o virtuální kanceláře lze obvykle ověřit tím, že adresu zadáme do Googlu. Pokud se jedná o virtuální kancelář, objeví se někde na předních místech při vyhledání adresy nabídka od společnosti, která je nabízí. Také rozporuplné informace by nás měly varovat. Pokud se společnost tváří jako celosvětová, ale informace o ní jsou například jen v češtině, nebo jen na českých stránkách, znamená to, že něco není úplně v pořádku. 19


Zvýšenou pozornost musíme věnovat tomu, když společnosti svěřujeme prostředky na její účty (nejedná se jen o zprostředkovatele nebo poskytovatele doporučení). Pokud někomu pošleme peníze, musíme být přesvědčení o tom, že s nimi udělá, co slibuje, a že nám je taky podle pravidel vrátí. Peníze posíláme na účet i v případě standardních investičních společností, pojišťoven, bank a brokerů. Ti však umí doložit, jakým způsobem s nimi naloží. Zároveň se na ně vztahují zákony a regulace. V ČR by důležitým vodítkem měla být registrace u ČNB. Důrazně doporučuji nesvěřovat žádné prostředky společnostem, které nemají platné registrace u ČNB, nebo deklarují, že mají registrace pouze v těžko dostupných místech, jako jsou Kajmanské ostrovy, ostrov Man a další podobná místa. Jednak je ověření takové registrace problematické a jednak v případě problémů a sporů nebude vůbec levné najít právníka, který by se v právech dané země vyznal. Kdokoliv, kdo nabízí investiční služby v ČR a myslí své podnikání zde vážně, by měl registraci u ČNB mít.

1.4 Nemůže to být podvod, když na tom známý vydělal 1.4.1 Odkaz Charlese Ponziho Uvedený příklad Sovereign International byl celkem primitivní formou podvodu. Oškubaní poslali peníze a pak už nikdy neviděli ani korunu, respektive ani dolar. Nic sofistikovaného. U některých podezřelých společností se však setkáváme s odzbrojující námitkou. „Nemůže to být podvod, známý na tom už vydělal. Investoval peníze a dostal tučný výnos.“ V předchozím podvodu jsme sice mohli vidět peníze přibývat virtuálně, na nějakém imaginárním výpisu, ale nebyly to skutečné zisky. Zpět jsme nedostali nic. Ale co společnosti, které jsou označovány za podvodníky a které při tom vyplácí svým klientům celý nebo část výnosu? A často to není výnos malý. Některé společnosti takto vydělají svým klientům i desítky procent ročně. A přitom přinášejí velmi stabilní výnos, takže jsou vlastně „bez rizika“. Ne jako ty „hrozné“ akcie, co kolísají nahoru a dolů, nebo spořicí účty, kde si hamižné banky berou velké poplatky a nám nechají jen almužnu. Není to přece jen tak, že tyto úžasné společnosti – stroje na peníze – pomlouvají jen závistiví konkurenti, kteří ničeho podobného nedosáhnou? Tyto 20


argumenty se alespoň dozvíme na motivačních školeních a seminářích, které se nás pokusí uchvátit, a dozvíme se to také od řady návštěvníků diskuzních fór, kteří to budou stejnými slovy popisovat pod každým článkem, který bude jejich milované finanční perpetum mobile hanět. A jaká je skutečnost? Podvodné společnosti, které vyplácí svým poškozeným vysoké zisky, fungují na bázi vypečeného systému, který si představíme. Tomuto systému se říká Ponziho schéma, podle šibala Charlese Ponziho, který tuto metodu proslavil. Ponzi nebyl první, kdo s něčím podobným přišel, stal se však známý díky vysokým ziskům, které sliboval, a také díky tomu, kolik se mu podařilo zpronevěřit

1.4.2 Mezinárodní odpovědní kupóny – investiční zázrak Carlo Pietro Giovanni Guglielmo Tebaldo Ponzi, známý pod zapamatovatelnějším jménem Charles Ponzi, byl italský imigrant, který do Ameriky přišel v roce 1903 doslova s pár dolary v kapse. Ze začátku se živil, čím se dalo v několika státech USA a Kanady. Chvílemi legálně, chvílemi zřejmě méně. I když ve své autobiografii považuje zatčení a uvěznění za padělání šeku v Kanadě za komplot jeho kamaráda (za kterého vzal na sebe vinu) a odsouzení za pašování imigrantů z Kanady do USA za dílo nešťastné náhody. Ve své kariéře, krátce před prvním zatčením, se vypracoval na manažera v Kanadské bance Banco Zarossi, jejíž majitel Luigi Zarossi zřejmě zpronevěřil a špatně investoval řadu svěřených prostředků. I když se Ponzi Zarossiho ve svých pamětech zastává a tvrdí, že na něj někdo celou záležitost ušil, skutečnost byla taková, že pan Zarossi se svou rodinou a majetkem zmizel neznámo kde. Ponzi skončil v kanadském vězení. Tato kapitola jeho života jako by předznamenala i další vývoj jeho „kariéry“, pro kterou si ho bude celý svět pamatovat. Ta nejzajímavější část Ponziho života se začala psát v roce 1918. Ponzi se neustále snažil vymyslet a najít nějakou aktivitu, která by z něj konečně udělala boháče. V době, kdy se snažil prosadit podnikatelský záměr založený na rozesílání obchodního průvodce obsahujícího reklamu a hledal pro svou ideu sponzory, kápnul na potenciální zlatý důl. Když mu ze Španělska přišla žádost o jeden z výtisků jeho průvodců, všiml si zajímavé věci týkající se mezinárodních odpovědních kupónů (international reply cupon IRC). Kupóny je možné vyměnit za poštovní známky. Využívají se, pokud zasíláme dopis do zahraničí a chceme na něj odpověď. Adresát v cizí zemi si kupón vymění za známky a pošle nám odpověď zpět. Protože i uvedený dopis žádal Ponziho o zaslání jeho průvodce, měl na sobě připnutý odpovědní 21


kupón pro odpověď z USA do Španělska. Čeho si Ponzi všiml, bylo, že kupón díky oslabení Španělské pesety stál ve Španělsku méně, než jaká byla hodnota známek, za které je bylo možné v Americe vyměnit. Kupóny, které byly ve Španělsku nakoupeny za hodnotu odpovídající jednomu dolaru, bylo možné v USA vyměnit za známky v hodnotě 1 dolaru a 10 centů. V případě nákupu v Itálii byl pak rozdíl mezi cenou nákupu a prodeje dokonce 2 dolary 30 centů. Následně si Ponzi telefonicky ověřil, že Americká pošta má povinnost kupóny přijmout a vyplatit. Tomu, co Ponzimu přišlo na mysl, se říká arbitráž. V nejčistší formě se jedná o celkem jistý a bezpracný zisk, pokud na jednom trhu umíme něco nakoupit za jinou cenu, než jinde prodat. V tomto případě byly předmětem arbitráže mezinárodní kupóny. V Evropě je šlo pořídit za nižší cenu, než za kolik je šlo v USA směnit. Důvodem k arbitráži je obvykle neefektivita na trhu. V současnosti je čistou arbitráž na finančních trzích prakticky nemožné najít, nebo na ní vydělat více, než kolik činí náklady. Pokud by se někde vyskytla a cena na jednom trhu by byla cena nižší než na druhém, okamžitě by se zde zvýšila poptávka a ta by tlačila na cenu, dokud by se nevyrovnala. Výsledkem by bylo, že by prostor pro bezpracný zisk zmizel. Vraťme se však k Ponzimu a jeho objevu. V reakci na toto zjištění, aby si ověřil, že je to skutečně možné, Charles Ponzi poslal peníze do Španělska, Itálie a Francie a netrpělivě očekával své kupónky. Když je dostal, běžel je hned vyměnit na bostonskou pobočku pošty. Obchod byl úspěšně dokonán a finanční perpetum mobile se zrodilo.

1.4.3 Mistr rychlého zbohatnutí Charles Ponzi měl vždy hluboko do kapsy. Neměl mnoho prostředků, aby na mezinárodních kupónech mohl začít vydělávat. Proto začal shánět investory. Protože možný zisk byl ohromný, Ponzi neváhal svým klientům slíbit 50% výnos za pouhých 45 dní. Získal první investory a za jejich peníze nakoupil známky. Pak založil společnost Securities Exchange Company a začal přijímat vklady na další investice. Najal agenty, kterým platil provize z přijatých vkladů. Výnos 50 % za 45 dní byl skutečně impozantní. A tak se noví investoři jen hrnuli. Majetek, který Ponzi spravoval, narůstal a během krátké doby dosáhl několika milionů dolarů. Ve své autobiografii píše Ponzi až o 15 milionech dolarů (což jsou desítky až stovky milionů dolarů dnes). Přitom stále vyplácel zajímavé zisky svým investorům. Z Ponziho se stal bohatý člověk, vážený a respektovaný. Investoři ho zbožňovali a stáli fronty, aby u něj mohli investovat. Jak už to tak bylo, řada lidí u něj investovala všechny své úspory a někteří se kvůli investici u něj dokonce 22


zadlužili. Řada lidí ho opěvovala a těšila se, jak z nich nadělá boháče. Vždyť zázračný pan Ponzi dokázal udělat zhodnocení v řádu stovek procent ročně, zatímco lakomí bankéři klientům nabídli sotva pár procent. Z peněz, které svým počínáním získal, dělal drahé nákupy a investice nejrůznějšího druhu. Dle svých slov měl velký problém si něco odepřít a nekoupit si nějakou novinku, když na ni měl. Kromě jiného rád také skupoval banky. Jedna z nich mu obzvláště ležela v žaludku. Jednalo se o banku Hanover Trust, kde mu údajně nechtěli v minulosti poskytnout půjčku na podnikatelský záměr. Ponzi zde postupně navyšoval své vklady, až se stal jednoznačně největším vkladatelem. Mezitím na trhu skupoval její akcie a s částí akcionářů se domluvil. Pak přišel do banky a nabídl, že odkoupí kontrolní balík akcií a stane se členem představenstva a ředitelem banky. Když byl odmítnut, chtěl okamžitě vybrat celý svůj vklad. To by banku zruinovalo, a tak nakonec přistoupila na jeho nabídku. Bankéře, který mu před tím odmítl půjčit, si pak pozval na kobereček. Kupování bank, do kterých vkládal své prostředky, bylo jednou z jeho ziskových aktivit. Problém s celým bohatstvím Charlese Ponziho byl, jak už bystrý čtenář jistě pochopil, že už v tom dávno nebyly žádné známky, žádné odpovědní kupóny. Vlastně v tom nebyly úplně od začátku. Po prvních nákupech si pošty v USA a Evropě všimly těchto podivných aktivit a zkrátka a jednoduše omezily prodeje mezinárodních kupónů. Mezitím Ponzimu narůstala aktiva pod správou a ještě více se zvětšovaly jeho závazky, protože na každý přijatý dolar se Ponzi zavázal vyplatit 1 dolar a 50 centů do 45 dnů. Místo aby to Ponzi skončil hned na začátku a začal hledat jiný způsob obživy, vyřešil to tak, že z nových vkladů začal vyplácet původní účastníky. Zřejmě doufal, že přijde na nějaký způsob jak celou záležitost urovnat a chtěl si tím koupit nějaký čas. Ale jak objem vkladů rostl, zvětšovala se částka, o kterou se hrálo. A Ponziho šance něco s tím udělat dramaticky klesaly. Nezbylo mu než hrát tu hru dál, balamutit investory i poštovní inspektory a snažit se udržet celé soukolí v chodu. Přitom Ponzi čelil několika runům4. Při několika vlnách podezření od něj část investorů chtěla peníze zpět. Ponzimu se však podařilo peníze sehnat, investory vyplatit a udržet se nad vodou. Bylo to i z toho důvodu, že velká část

4

Obvykle se hovoří o runu na banku, když vkladatelé chtějí hromadně vybrat vklady. Protože banka ale vložené peníze půjčuje, nemá dostatek prostředků k dispozici. Hromadný výběr tak může banku položit. Vychází z anglického slova run – běh, průběh apod. 23


peněz ležela na vkladech u bank a čekala na vyplacení. To, že investory Ponzi vyplatil, paniku zase na chvíli uklidnilo a show mohla pokračovat. Pikantní také je, že v době Ponziho největší slávy vzniklo několik společností, které ho napodobily a také deklarovaly, že dělají to samé. Tyto společnosti přebíraly Ponzimu některé zákazníky. Nemohl s tím ale nic dělat. Kdyby odhalil, že jsou to podvodníci, ukázal by tím i sám na sebe. Kromě toho ho zřejmě obíralo i několik zaměstnanců využívajících chaosu z přítoku velkého množství peněz na jedné straně a vyplácení na straně druhé.

1.4.4 Ober Petra, abys vyplatil Pavla Následující schéma ilustruje, jak celý Ponziho business fungoval. Noví investoři vkládají peníze. Jejich vklady však nejsou investovány, ale jejich velká část je použita na vyplacení výnosů starších vkladatelů. Proto se tomuto systému říká obrat Petra k vyplacení Pavla, obrat jednoho z účastníků, aby mohl být vyplacen jiný. V tomto případě z vkladů nových účastníků jsou vypláceni ti původní.

AUTOR PODVODU

Zisk pro autora

NOVÍ KLIENTI

Odměna reprezentantům

ZPROSTŘEDKOVATELÉ

PŮVODNÍ KLIENTI

Hlavní část prostředků putuje jako výnosy pro staré klienty

Obrázek 1 Ponziho Schéma Dokud vkladatelů přibývá, je možné stále vyplácet výnosy. Když vklady přibývají dostatečně rychle, mohou být výnosy vysoké. Ponzi takhle dokázal vyplácet 50% výnosy za 45 dní, i když to je docela extrém. Každopádně podvodům s podobným systémem se od dob Charlese Ponziho přezdívá Ponziho schéma. Důležité vlastnosti Ponziho schématu jsou: • Podvody založené na tomto principu mohou vyplácet výnosy. To, že počáteční investoři inkasují peníze, neznamená, že nejsme klamáni. Pokud vás někdo láká na zaručenou investici, slibující vysoké zisky, buďte ostražití. 24


A i když vám dotyčný bude říkat – „ale to nemůže být podvod, já už jsem z toho peníze dostal“ tak to stále neznamená, že se jedná o čistou hru. Pokud se jedná o podvod na bázi Ponziho schématu, tak bude dostávat zisky i z vašich peněz. • Tyto podvody nevytvářejí žádný zisk, peníze se jen přerozdělují. Naopak jsou zde náklady na provize pro agenty, kteří získávají nové vklady a samozřejmě peníze pro tvůrce schématu. Výsledek je ten, že závazky (prostředky které mají být vyplaceny) převažují aktiva (prostředky, které jsou k dispozici). To jinými slovy znamená, že v systému není tolik peněz, kolik je naslibováno. • Podvody založené na tomto principu mohou trvat i několik let, než se vše provalí, nebo zhroutí. Záleží na tom, jak rychle noví účastnící a jejich peníze přibývají na jedné straně a na druhé straně jak rychle jsou vypláceny. Pokud je zachován rozumný poměr výnosů, podvod může trvat roky, nebo dokonce desetiletí (jako v případě Bernarda Madoffa, kterému se budeme věnovat dále). Ne všechny peníze se v podobných podvodech ztratí. Může se stát, že někteří investoři na tom dokonce vydělají. Teoreticky lze spekulovat, když se nějaké nadějné Ponziho schéma objeví, že vydrží a půjde na tom ještě něco trhnout. K tomu lze říci to, že podobné „projekty“ obvykle padají poměrně náhle a bez varování. Investoři, nebo spíše oběti, si tak nikdy nemohou být jisti. Druhá věc je, že takový postup není morální. Pokud si uvědomujeme, že jde o podvod a chceme se na něm přiživit, tak se prakticky sami na podvodu podílíme. V takovém případě nelze se stoprocentní jistotou vyloučit, že se za takové chování jednou nebudeme smažit v ohni pekelném. To je ovšem záležitost na jinou analýzu. Kromě soudu posledního nás však může postihnout i soud světský zde na zemi. A ten může rozhodnout, že se část peněz bude vracet.

1.4.5 Rychle nabyl, rychle pozbyl Zbývá tedy zodpovědět otázku, jak dopadl Charles Ponzi a jeho báječné 50% zhodnocení. Jak jsme již poznamenali, Ponzi všem vesele vyprávěl, jak vydělává na rozdílu v cenách mezinárodních odpovědních kupónů. Pro každého, kdo se ptal, měl připravenu řadu argumentů a výpočtů, které jeho verzi příběhu potvrzovaly. Ponzi jakéhokoliv oponenta obrazně řečeno utloukl argumenty. Není překvapivé, že Ponziho často navštěvovali poštovní inspektoři. Jestli něco Ponzimu fungovalo, tak to byla jeho vyřídilka. Vždy se mu podařilo je uchlácholit. A to i přes to, že pokud by měl pravdu, muselo by být v oběhu asi tisíckrát více odpovědních kupónů, než kolik jich vůbec existovalo.

25


Vše se ale začalo hroutit v létě roku 1920. O Charlesu Ponzim vyšlo několik negativních článků. Jeden z nich připomínal jeho minulost v kanadském vězení, další upozorňovali, že je insolventní. Články vedly k sérii výběrů, které stále ještě ustál. Jeho aktivity však začali prošetřovat okresní a státní návladní. Ponzi souhlasil s auditem. Věděl, že jeho závazky jsou vyšší než aktiva. Ale domníval se, že auditory dokáže oklamat účetním trikem, kdy vykáže jako svoje některá aktiva banky Hanover Trust, kde měl velký podíl a křeslo ředitele. Ve víru událostí se mu to však nepodařilo. Auditor zjistil, že závazky nesedí a Ponzi tak není solventní. Ze setkání s auditorem a státním návladním putoval rovnou do vězení. Jak Ponzi ve své autobiografii poznamenává, dům z karet se zhroutil a bublina splaskla. Z uznávaného pana „get quick rich“ Ponziho se stal podvodník a lhář. Celá akce při tom běžela ani ne rok. Od konce roku 1919 do srpna roku 1920. Investoři Ponzimu svěřili celkem asi 15 mil. dolarů (v dnešních cenách asi 10x tolik). Zpět dostali asi 1/3 vložených peněz. Ponzi si za celou show nakonec odseděl jen 3,5 roku. Protože se nepoučil a zkoušel se podobnými akcemi živit i nadále, šel si sednout ještě na 7 let a nakonec byl vyhoštěn ze Spojených států.

1.5 Rekordman hodný strýček Bernie 1.5.1 Investice jen pro vyvolené Ponzi dal podvodu, kde se zisky vyplácí z nových vkladů, jméno. Nedávno jsme se však dočkali něčeho těžko uvěřitelného. V roce 2008 se zhroutilo zatím největší a nejdéle působící Ponziho schéma (kromě jiného – v tom roce se totiž zhroutilo ledacos). Jeho autorem byl Bernard Lawrence Madoff, láskyplně nazývaný strýček Bernie. Kdyby se schéma nejmenovalo Ponziho, jistě by zasluhovalo jmenovat se Madoffovo. Celkový odhadovaný rozsah podvodu byl až 65 mld. dolarů. Celý systém přitom fungoval možná až neuvěřitelných 50 let od úplného začátku Bernieho investiční kariery. Na začátku byl Madoff obchodníkem s podřadnými akciemi tzv. pink sheets (protože se jejich kurzy ve Financial Times tiskly na růžový papír), které se nedostaly na prestižní Newyorskou burzu. V roce 1960 mu bohatý známý Carl J. Shapiro svěřil na zkoušku prvních 100 tis. dolarů. Madoff peníze zhodnotil a Shapiro mu svěřil další prostředky do správy. Zároveň se o investičních úspěších mladého Madoffa zmínil svým přátelům v židovské komunitě a i ti měli zájem investovat. Bernie ze svěřených peněz generoval pěkné výnosy a je pravděpodobné, že již tehdy to bylo díky systému vyplácení zisků z nových vkladů. 26


Bernie Madoff v té době vyplácel stabilně velmi vysoké zisky. Hodnota investice prakticky nekolísala a výnosy se pohybovaly kolem 20 %. Investoři, kteří Berniemu svěřili své peníze, byli velmi spokojeni a doporučovali ho dále svým známým a přátelům. Kromě zisků a referencí stabilní přísun peněz zajišťovala také určitá exklusivita, kterou Madoff kolem sebe vytvořil. Sám nikdy nikoho nepřemlouval. Dával najevo, že o nové investory příliš nestojí a dychtivým investorům odpovídal, že fond je uzavřený a nelze do něj vstupovat. Zdálo se, že všichni chtějí s Madoffem investovat, ale dostat se k němu nebylo snadné. S investory se příliš nebavil a odkazoval je na lidi kolem sebe. Nové peníze mu pak zajišťovala síť spřízněných fondů i jednotlivých lidí. Jedním z nich byl například zeť Carla Shapira Robert Jaffe. Muž, který se k majetku dostal tím, že se vhodně přiženil, se uměl pohybovat ve vysoké společnosti židovské smetánky. Tam pak jakoby mimochodem hovořil o svých dobrých kontaktech na Madoffa a o tom, že exklusivní investici může zajistit. Řada investorů ani netušila, že inkasuje z nových klientů provize. Považovali to prostě za přátelskou nabídku k investování, kterou jim mezi řečí přednesl někde na golfu. Podobně to bylo i s dalšími zdroji. Manažeři fondů5, které veškeré své prostředky investovaly s Madoffem, u svých klientů bodovali tím, že dokázali tuto jedinečnou příležitost zprostředkovat. Řada klientů měla pocit, že Madoffův fond, který je jinak uzavřen, byl speciálně pro ně otevřen, aby mohli vložit své dolary. Na auru jedinečnosti, výjimečnosti a exklusivity se investoři slétali doslova jako vosy na bonbón. Čím více byl sám Madoff a jeho fond uzavřený a nedosažitelný tím více s ním chtěli investovat.

1.5.2 Podezřele stabilní výnosy Stejně jako Ponzi a řada podobných podvodníků, minulých i budoucích, i Madoff měl svůj příběh, jak vydělává peníze. V jeho případě to byla split-strike conversion strategy známá také jako Collar. Jde o kombinaci nákupu akcie a využití opcí. Důležité je, že jde o konzervativní strategii s omezeným ziskem a omezenou ztrátou. Podle Bernieho právě tato strategie stála za vysokými zisky jeho fondu a za velmi nízkou kolísavostí. Madoffův fond přinášel kolem 20 % až do devadesátých let. Pak se výkonnost trochu zhoršila a v 90. letech fond stabilně přinášel 15 % , od nového tisíciletí 5

Nejednalo se o klasické podílové fondy, ale spíše o uzavřené hedge fondy, které nemusí plnit přísná kritéria transparentnosti, diverzifikace atd. 27


10 % a 5 % v posledních letech. Výnosy byly neuvěřitelně stabilní. Za celou dlouhou dobu měl fond jen pár ztrátových měsíců. Madoff odmítal sdělit hlubší podrobnosti o své strategii. Když mu bylo namítáno, že konkurence se strategií Collar nedosahuje zdaleka tak stabilních výsledků (nebo tak vysokých), odpověděl, že jeho investiční postupy jsou předmětem patentu. Že není možné je rozkrýt, aby je nezačali využívat i ostatní a konkurenční výhoda tak nezmizela. Většina kritiků se s touto odpovědí nakonec spokojila. Madoffův fond dlouhodobě produkoval vysoké výnosy. Řada lidí postupně investovala do Madoffova fondu veškeré své úspory. Když viděli minulé výnosy, zapomněli na veškerou diverzifikaci6 a vše svěřili Madoffovu fondu. Proč by měli mít v portfoliu akcie, když kolísají, nebo dluhopisy, které vynášejí jen malou část toho, co jim vydělá Madoff? Je to přece logické dát peníze do té nejvýnosnější a zároveň nejbezpečnější investice – fondu strýčka Bernieho. Někteří na základě výnosů, které jim fond přinesl, zastavili své domy a půjčené peníze zase investovali. Vždyť výnosy byly vyšší než úroky z hypotéky – byl to jasný zisk bez rizika. S Madoffem neinvestovali jen jednotlivci. Peníze jeho fondu ať už přímo, nebo přes zprostředkovatelské fondy fondů investovala i řada nadací a škol (především židovských). Kromě toho investovaly do fondu i některé banky a finanční instituce, jako třeba Banco Santander, HSBC nebo Fortis. Do Madoffova fondu přitékalo desítky let velké množství prostředků. Ze začátku to byly peníze bohatších Židů z New Yorku. Postupně se však přidávali investoři nejen z USA, ale i z Evropy a Latinské Ameriky. V poslední dekádě přitékaly do fondu peníze úplně odevšud. Madoff měl kromě svého investičního fondu také další aktivity. Na počátku 70. let se podílel na založení americké burzy NASDAQ. Na této burze byly obchodovány akcie, které nesplňovaly přísné podmínky, aby mohly být obchodovány na prestižní burze NYSE. Tedy ty akcie, se kterými Madoff obchodoval na počátku své kariery. NASDAQ byl unikátní svým počítačovým systémem, který pomáhal párovat obchody. Společnost Bernard L. Madoff Securities se zabývala třemi různými aktivitami. Dvě z nich byly legální a byly v pořádku, to bylo obchodování na vlastní účet a činnost tvůrce trhu7. Tyto dvě činnosti 6

V investování to znamená rozložení prostředků mezi více instrumentů, kvůli snížení rizika. Více o diverzifikaci budeme hovořit v kapitole o akciích.

7

Obchodování na vlastní účet bylo obchodování na burzách nezávislé na Madoffově fondu. Tvůrci trhu vydělávají na tom, že dávají dohromady nákupní a prodejní příkazy.

28


však nevydělávaly dostatečně. Hlavní výnosy plynuly Berniemu a jeho rodině z jeho tajuplného fondu. Ten měl dokonce v jeho firmě speciální postavení a jedno celé patro kam nesměl nikdo, a to dokonce ani Madoffovi synové, kteří se angažovali v legálním Madoffově businessu. Všechny tyto aktivity přinášely Madoffovi také značnou prestiž. Jeho investoři ho milovali a všichni ho obdivovali. Byl velmi respektovanou a ctěnou autoritou nejen židovské komunity, ale i celého finančního světa.

1.5.3 Zdroje vyschly, impérium se hroutí Rok 2008 byl z finančního hlediska náročným pro celý svět. V době finanční krize řada investorů potřebovala peníze, a proto začala vybírat. Madoff se dostal do situace, o které věděl, že jednou musí přijít. Přísun nových peněz se zastavil, a naopak bylo potřeba začít investory vyplácet. Jenže v Ponziho schématu tyto peníze nejsou, protože se použily na výplatu výnosů pro starší investory. Madoff se pokusil ještě získat velké investory, kteří by udrželi systém v chodu. Poprvé za celou karieru sám zvedl telefon a sám sliboval. Carla Shapiro, který mu na začátku svěřil první peníze a který po celou dobu s Madoffem investoval, ještě stáhl o 250 milionů dolarů. Ale ani to mu nepomohlo. V prosinci 2008 už mu bylo jasné, že je konec. Protože chtěl ještě zachránit nějaké peníze pro své nejbližší přátele a rodinu, rozhodl se dříve ve firmě vyplatit odměny a vyvést několik zbývajících desítek milionů. Před vánočním firemním večírkem si jeho počínání všimli jeho synové. Chtěli po něm vysvětlení a Madoff jim pod nátlakem nakonec oznámil, že celé jejich bohatství je jen velký podfuk. Požádal je, ať mu dají ještě týden, než sám půjde na policii. Po poradě se svými právními zástupci ho však udali již druhý den. Během jediného dne se z respektovaného finančníka stal podvodník, který připravil o majetek řadu svých přátel ale i cizích lidí, o peníze připravil dokonce i řadu nadací a škol, které s ním investovaly své prostředky. Pro jeho oběti, zvláště pro ty, kteří mu svěřili vše, to musel být šok, když se ze zpráv se dozvěděli, že jsou z nich chudáci. Jen si to představte. Pouštíte si televizní noviny a ještě v době znělky si myslíte, že jste zajištění boháči. Hned po hlavních zprávách vám dochází, že nemáte vůbec nic.

1.5.4 Selhání kontrolních mechanismů Výnosy, které Madoff připisoval, byly zcela unikátní a je zajímavé jak málo to jeho investory znepokojovalo. Část si zřejmě skutečně myslela, že Madoff je investiční genius. Co je ale ještě zajímavější, část investorů se zřejmě domnívala, že obchody jsou prováděny na základě tzv. insider tradingu konkrétně tzv. 29


„front-running“. To je obchodování na základě využití znalostí o obchodech ostatních investorů s jejich přednostním zrealizováním. Část investorů se prostě domnívala, že Madoff používá pro své investice informace z divize tvůrců trhu. Je paradoxní, že si mysleli, že s Madoffem vydělávají na podvádění ostatních, zatímco Madoff podváděl je. V tomto případě můžeme říci – dobře jim tak. Celý Madoffův fond byl jen podvod, který se kamufloval na 17. podlaží newyorské Lipstick Building. Zde se vyráběly podklady pro klienty, které měly ospravedlnit výnosy. Madoff se podíval, kolik klientům připsal, a potom zpětně na trhu našel transakce, které odpovídaly danému výnosu. Tyto transakce pak jeho úderný tým písařek nakloval do předpotopních počítačů8 pro každého klienta. Klienti tak dostali výpisy o transakcích, které nikdy neproběhly. Byly jen vytištěné na papíře. Je paradoxní, že si toho nikdy nevšimly dohledové orgány. V USA plní tuto úlohu komise pro cenné papíry (SEC – Securities and Exchange Commis sion). Ta poslala k Madoffovi kontrolu několikrát. Často to však byli mladíčci, které si dal Madoff tak říkajíc k svačině. Nebyl pro něj problém vodit je za nos. Podle Madoffových sekretářek někteří dokonce v kanceláři nechali svůj životopis s tím, že by měli zájem u Madoffa pracovat. To tedy musela být objektivní a nezávislá kontrola! V 90. letech se do problémů dostali dva významní zprostředkovatelé, kteří pro Madoffa sháněli peníze lákáním na vysoké výnosy. Důvodem bylo, že neměli patřičné makléřské licence (protože je Madoff údajně přesvědčoval, že žádnou nepotřebují). Na Berniem však žádné podezření neulpělo. V roce 2006 pak Bernieho navštívila hlubší kontrola. I ta se však nakonec spokojila s odvyprávěnou pohádkou o výnosech ze strategie Collar, o které ale nelze prozradit nic bližšího. Kontrolorům ani nevadilo, že audit této miliardové společnosti dělá miniaturní účetní firma skládající se prakticky ze dvou lidí sídlících někde na periferii New Yorku. Není to ale tak, že by Madoffovi všichni jen naletěli. Někteří investoři, když se setkali s nabídkou investovat, odmítli. Jeho zprostředkovatelé příliš netušili, co že Madoff vlastně dělá a tak u řady investorů nevzbuzovali důvěru. Některé banky daly Madoffův fond na blacklist a klientům nedoporučily peníze investovat (například švýcarský Credit Suisse, nebo francouzská Societe Generale).

8

30

Madoff na 17. podlaží používal předpotopní počítače. Přestože ostatní vybavení jeho kanceláří bylo velmi moderní. Zřejmě se obával, že při upgradu by se mohlo všechno provalit.


Madoff měl dokonce vytrvalého nepřítele, podivínského paranoidního kvantitativního analytika9 Harryho Markopolose, zaměstnance investiční společnosti Rampart. Ten se ve své práci zabýval metodou Collar. Markopolos testoval tuto metodu a snažil se s ní dosáhnout investičních úspěchů. Jemu se však ani v nejmenším nedařilo dosáhnout podobných výsledků jako Madoff. Jeho kolegové si ho kvůli tomu dobírali a vysmívali se mu. Markopolos se tedy rozhodl zkusit Madoffovy výsledky testovat. Na základě svých dat a pozorování dospěl ke správnému závěru, že Madoff výsledky falšuje a provozuje Ponziho schéma. Kromě toho, že výsledky nešlo napodobit, zjistil, že na trhu ani není zobchodováno takové množství opcí, jaké by odpovídalo Madoffovým aktivitám. Prostě transakce, které Madoff vykazoval, nebylo možné v takových objemech dohledat. To je podobný případ jako u Ponziho, kde také nemohlo existovat odpovídající množství kupónů. Na základě těchto informací Markopolos už v roce 2000 vyrazil na komisi pro cenné papíry s informací, že Madoff zřejmě klame investory. Připravil si na to komplikovanou 18stránkovou prezentaci, kterou, jak to někdy velmi chytří lidé mají ve zvyku, podal tak, že ho nikdo nepochopil. Kromě toho se zástupcům komise svěřil, že jeho motivací udělat z Madoffa podvodníka je, že nedokáže dosáhnout jeho výsledků a je za to kritizován kolegy. Ve své prezentaci se rovněž „takticky“ zmínil, že za své udání očekává odměnu. Tím si komisi vysloveně získal. Když si komise měla vybrat mezi paranoidním, zhrzeným a po odměně lačnícím Markopolosem, kterému nerozuměli, a strýčkem Berniem, kterého měl každý rád, volba byla jasná. Markopolos měl ve svých podezřeních samozřejmě pravdu. Ale způsob, jakým je podal a jakým to po dlouhou dobu prezentoval, vedl k tomu, že zůstal ignorován a nevyslyšen. Hrdinou se stal až po Madoffově zatčení (na kterém ale nenesl žádnou zásluhu).

1.6 Šílenství, které zachvátilo Albánii

Finanční podvody se dějí všude na světě. Každá země má svoje podvodníky a svoje poškozené. V každé zemi najdeme plno zajímavých příběhů, které v řadě okolností více či méně vypadají jako Ponziho nebo Madoffův. V každé

9

Kvantitativní analytici, pro které se vžilo označení quant, se zabývají uplatněním sofistikovaných matematických modelů při obchodování. Je celkem časté, že quanty jsou lidé původně se vzděláním v oblasti fyziky a matematiky, kteří se rozhodli své nadání uplatnit v lukrativnějším oboru. 31


zemi bude více či méně takových podvodníků a více či méně naivních obětí. Jedna země svým příběhem zřejmě překonává všechny ostatní. V Albánii padl komunistický režim v roce 1991. Stejně jako to známe u nás a v dalších postkomunistických zemích, i zde bylo obyvatelstvo z velké části nepřipravené na přechod ke kapitalismu. Na počátku devadesátých let nebyly hlavní banky schopné adekvátně financovat soukromý sektor. Z tohoto důvodu vznikla řada menších neformálních úvěrových společností, které financování suplovaly a na druhé straně řada firem přijímajících vklady za účelem jejich dalšího investování. Zatímco ty první ekonomice prospívaly, z těch druhých se mnohdy vyklubali podvodníci. Tyto společnosti nabízely, podobně jako Ponzi nebo Madoff, zajímavé a atraktivní výnosy. Některé z nich zřejmě částečně vydělávaly na pašování zboží do zemí bývalé Jugoslávie, na které byly uvaleny sankce týkající se dovozu. Díky pašování zboží dokázaly zprvu vyšší zisky zajistit. S tím, jak skončily v roce 1995 sankce vůči Jugoslávským zemím, a pašování tak přestalo dávat smysl, zdroje vysokých příjmů vyschly. Tedy i ty společnosti, které původně nebyly založeny na podvodu, se rychle přeorientovaly. V Albánii tehdy působila celá řada společností na bázi Ponziho schématu (někdy se hovoří o pyramidových hrách a schématech, ale to je, jak ukážeme v kapitole 1.8, trochu něco jiného). Opravdový boom nastal v letech 1995 a 1996. Mezi největší společnosti podobného typu patřily Populi, Vefa a Xhafferi, ale společností v Albánii působilo kolem 25. V roce 1996 začaly společnosti zvyšovat vyplácené úroky, aby přilákaly nové vklady. Postupně se slibované výnosy vyšplhaly až k desítkám procent měsíčně. V Albánii se strhlo doslova šílenství, které nemělo obdoby. Do podvodných společností investovalo stále více a více lidí. Z 3,5 milionů Albánců jich investovalo do podobných společností 2 miliony. To znamená, že neuvěřitelné dvě třetiny populace vrazily své prachy do černé díry. Jak to tak bývá, řada z nich investovala celé své úspory. Někteří prodávali své nemovitosti a další majetek, jen aby mohli investovat ještě více. Samozřejmě do společností investovali i již vyplácené zisky. Albánci podvodníkům nastrkali 1,2 mld. dolarů, což bylo v té době kolem 1/2 albánského HDP! Při tom albánská vláda jen nečinně přihlížela, nebo uvedené společnosti dokonce hájila. Nad něčím takovým zůstává rozum stát. Je nad slunce jasné, že tohle nemohlo dopadnout dobře. Nemohlo to dopadnout ani špatně, protože to je ještě příliš pozitivní slovo. Muselo to dopadnout naprosto katastrofálně. V Albánii už prostě nebyli další lidé, kteří by dále mohli situaci financovat a držet celou show v chodu.

32


Kolaps nastal na přelomu roku 1996 a 1997. První společnost, která přestala vyplácet, Suda, odstartovala domino. Ve strachu přestali lidé investovat i do dalších společností a těm vyschly příjmy. Jednotlivé firmy vyhlašovaly bankrot a hromadně zavíraly krám. Albánci začali chápat, že přicházejí o všechno a rozezlení vyrazili do ulic. Davy vtrhly do armádních zbrojních skladů a vybílily je. Mezi lidi se dostalo ohromné množství zbraní. Následně začali lidé rabovat obchody. Armáda a policie prakticky okamžitě zmizela, protože vojáci raději sundali uniformy, a splynuli s davem.Vláda ztratila nad zemí kontrolu a byla nucena rezignovat. V nastalých násilných nepokojích zahynulo přibližně 2 000 osob. Ekonomika země se propadla a Albánie se z této finanční katastrofy ještě dlouho vzpamatovávala.

1.7 Dubajské indicie

Jak si jistě vnímavý občan naší vlasti všiml, různí vykutálení zlodějíčkové se nevyhýbají ani zemi mlékem a strdím oplývající. Jako takovým příkladem je i společnost All Property Dubai, na kterou jsem v době jejího fungovaní dělal analýzu se závěrem, že jde pravděpodobně o Ponziho. Šlo o skutečně očividný podvod, a tak lidí, kteří před All Property varovali, bylo mnoho. I tak se ale našlo dost těch, kteří nechtěli nic slyšet. Protože se jedná o poměrně čerstvou záležitost, jde o dobrý studijní materiál. Mnoho podkladů a stop je stále dostupných na internetu, a proto na nich půjde dobře ilustrovat, jak podvodné firmy odhalovat. Za společností All Property Dubai stál (pokud už za ní nesedí) její německy mluvící generální ředitel Christian Hartmann. Pan Hartmann byl investiční génius, skvělý obchodník, který nedělá chyby. Pokud vše, co bylo napsáno v informačním letáku společnosti, měla být pravda, tak neexistuje jiné vysvětlení. Společnost All Property limited (APL) dle svých stránek začala působit na trhu v roce 2005. Na svých stránkách10, má společnost obchodní podmínky datované ke konci roku 2007. V nich se dočteme řadu věcí. Mimo jiné například toto: „Od 15. 11. 2007 jistíme celkovou investici našich investorů v plném rozsahu, tedy do výše 100 %. Mimoto zaručujeme roční výnos 36 % p.a. … Jak krytí kapitálového zajištění, tak také zajištění výnosů je platné do 14. 11. 2011 díky krytí prostřednictvím AAA – státních dluhopisů, zlata (fyzicky) a nemovitostí v S.A.E. a Evropě.“ 10

http://www.all-property-dubai.com/ na stránkách jsou ještě zbytky informací k dispozici 33


Společnost investorům de facto nabízí minimální roční výnos ve výši 36 % p.a., což je přece úžasné. Aby to nebylo málo, tak společnost zajišťuje ještě 100% návratnost pomocí dluhopisů. Garantovat 100% návratnost investice v principu není problém. Dokonce zaručit výnosnost ve výši výnosů státních dluhopisů (v době působení APL kolem 2–4 % p.a.) je možné. Samozřejmě vždy je garance vázaná na to, že stát, jehož obligace jsou nakoupeny, nezkrachuje. Jinými slovy ani garantované zhodnocení není úplně garantované, ale to je otázka jiné kapitoly. Podle toho pak také ale vypadá výnosnost, která bude u garantované investice odpovídat v průměru výnosům dluhopisů po odečtení poplatků. Ovšem garantovat zhodnocení ve výši 36 % to chce už notnou dávku věšteckých schopností, nebo naopak nekalých úmyslů. Čtenář může hádat, co byl případ pana Hartmanna. Pan Hartmann a jeho lidé se s vymýšlením story pro investory moc nepárali. V materiálech a na seminářích jsme se mohli dozvědět, že pan Hartmann zázračného zhodnocení dosahuje rozdělením obchodů na: • forex (trh s měnami); • komodity; • akcie; • reality (nemovitosti v Evropě, SAE, Asii); • obchod se zlatem a drahými kovy; • investiční obchody s bankami; • dluhopisy (kterými je zajištěna 100% návratnost). Společnost APL a její tradeři jako pilné včeličky obchodují na světových burzách v různých časových pásmech, tak aby kontinuálně obchodovali celých 24 hodin. Na tomto výčtu je zajímavé to, že obsahuje všechny možné investiční příležitosti. Zajímavější a kratší seznam by byl, s čím pan Hartmann neobchoduje (takový seznam by byl asi prázdný). V běžném světě jsou specialisté na různé oblasti a nikdo z nich nedokáže garantovat tak vysoké zhodnocení. Ale Hartmann to je jiná – to je odborník úplně na všechno. Samozřejmě, jak už to známe od Ponziho a Madoffa, konkrétní způsob, jak zhodnocení dosahuje, APL odhalit nemohla (to bylo údajně její know how). Společnost APL sídlí v Dubaji v bezcelní zóně. To má mít opět několik dobrých důvodů pro investory. Jednak jsou zde nižší daně a jednak společnost sídlí a dělá obchody v místě, kde jsou velké finanční příležitosti a potenciál růstu. 34


1.7.1 Filtr na nezkušené Na střelcích ze společnosti All Property je zajímavé, že se vůbec nesnaží, aby jejich story zněla rozumně. V několika místech si totiž zcela otevřeně protiřečí. Je dokonce možné, že tato strategie je záměr. Když budete chtít někoho obrat, kdo bude ideální cílová skupina? Sofistikovaný investor, kterého musíte složitě přesvědčit a obalamutit? Nebo spíše někdo nezkušený, kdo si uvědomí, že je podveden, až když už je pozdě? Druhá skupina bude zřejmě snazším cílem. Člověk, co se vyzná ve financích, si rychle všimne, že prezentace APL má v sobě řadu protichůdných informací. Investici se rovnou vyhne. Místo toho se chytí ti, kteří nemají představu, co je možné a reálné a co je z říše fantazie. Ti pak spíše skočí na sliby garancí a jistot a zároveň ohromných zisků. Odporujících si informací byla u APL celá řada. Tak například na jednu stranu se investované peníze použijí na nákup dluhopisů, které zaručují 100% zajištění. Na druhou stranu se s nimi všemožně obchoduje na trzích. To ale nejde, peníze nemohou být zároveň investovány do dluhopisů a zároveň do něčeho jiného. Buď budou investovány tak, aby zajišťovaly garanci, pak zbude na obchodování jen málo a zhodnocení bude nízké. Nebo se s nimi bude obchodovat, potenciální výnos bude vysoký, ale bude chybět zajištění11. Další věc je, že jednou tradeři obchodují na všech burzách a jindy zase obchodují a investují jen v Dubaji, podle toho, jak se to zrovna hodí. Jednou jsou to tradeři odměňovaní čistě na základě jejich zisku. Jindy je to geniální Christian Hartmann sám.

1.7.2 Kdo se směje naposledy Slibované zhodnocení ve výši 36 % a protichůdné informace v kombinaci s internetem a dostatkem informací způsobily, že na APL poukazovala celá řada lidí. Na téma, že APL je pravděpodobně podvod, vznikla celá řada článků a diskuzí (jednoho článku a neveřejné analýzy jsem byl také autorem). Kdokoliv na internetu hledal All Property Dubai, mohl již od roku 2008 najít dostatek varování od řady zkušených investorů, nebo i obyčejných lidí se selským rozumem. Zajímavou studnicí jsou diskuzní fóra, kde se často setkávali ti, kdo otevřeně o APL říkali, že se jedná o podvod, na jedné straně a oddaní zastánci APL 11

Někdo by mohl namítnout, že s využitím páky lze peníze půjčit a fakticky tak zainvestovat více, než 100 % portfolia. Jenže tím se zase zvyšuje riziko a ztrácí garance. 35


na straně druhé. A právě argumenty (i když je to v tomto případě spíše eufemismus, přesnější by bylo říci zbožná přání) a zaslepenost druhé jmenované skupiny je poučná. Dvě zajímavá veřejně přístupná fóra jsou: http://forum.finexpert.e15.cz/viewtopic.php?t=302147&sid= http://all-property-dubai.neede.org/forum/ První má poměrně dlouhou historii od roku 2008. Druhé bylo založeno, když začalo přituhovat. Vybral jsem pár příspěvků, které jsou typické. Jsou tak typické, že je najdete v každé diskuzi pod každou šmelinou jen s drobnými obměnami. Nevím, zda to píší klienti s extra vymytým mozkem, nebo obchodní zástupci (asi se vyskytují obě varianty). Text je ponechán bez jazykové úpravy. „Nejdříve než něco napíšeš do diskusního fora měl by sis přečíst oč je řeč, aš budeš dostávat každý 14 týden své úroky pravě s Dubaie, tak tomu snad budeš věřit. ... Je zajímavé , že já jsem v all-property třetím rokem a žádný problém s penězy se nevyskytl a teď když mají svoji banku už vůbec ne….“ Máme tu klasické – fungovalo to, bude to fungovat dál (klienti Ponziho a Madoffa by mohli vyprávět). Jen nerozumím tomu, proč se před tím nevyskytl žádný problém a teď se nevyskytují už vůbec žádné problémy? Jaký je v tom sakra rozdíl? Jde snad slovo žádný stupňovat způsobem žádný, vůbec žádný, úplně vůbec žádný? Dalším oblíbeným argumentem je: než něco napíšeš, měl by sis přečíst, o čem je řeč. Pak se obvykle citují nějaké litanie z webových stránek, letáků atd. Jenže jak se říká, papír snese vše a ani digitalizace na tom nic nezměnila. A mezi tím, napsat, že garantuji 36 % výnosu, a skutečně ho garantovat, je občas hodně hluboká propast plná poškozených věřitelů. Taky je možné se setkat s obdobným argumentem – nemáte investováno, nevíte, o co se jedná. Jako by se mi posláním peněz do černé díry mělo rozsvítit a měl bych najednou vidět nějaké netušené souvislosti. Lidé věčně někam investují peníze a nerozumí tomu ani za mák. Ani toto není argument. Další dávku veselých argumentů obsahuje následující příspěvek: „Už někomu z Vás řekla někdy nějaká banka, co dělá s Vašimi peněžními vklady?Řekl bych, že určitě ne. Tak proč pořád klást hromadu otázek na něco, co dobře funguje. Buď chci do toho jít, nebo nechci a mezi tím není nic. Lepší je být jeden den někdo, než celý život nikdo. Takže všem odvážným přeji hodně štěstí a ať se daří!!! Banky nás okrádají staletí a pořád se jim to toleruje. Je nejvyšší čas to aspoň trochu změnit.“

36


Neustále omílaná písnička je, že banky jsou špatné, banky jsou nepřítel (jako by existovaly jen banky a APL). Kromě toho nad bankou je alespoň nějaká kontrola, dodává výroční zprávy atd. Zastánci APL a podobných firem se vždy skeptikům vysmívají. Oni jsou odvážní, vydělávají hodně peněz, i když o investici nic nevědí, vědí víc než ostatní. A proč si klást nějaké otázky. Šup s penězi do černé díry. Další zajímavou ukázkou je video ze seminářů APL. To je na adrese: http://aplfakta.freepage.cz/video/ Video je opravdu vtipné. Vzniklo v době, kdy už se zřejmě začalo něco zadrhávat. Platby se zpožďovaly a investoři byli nervózní. Tomu se také ve videu věnuje pozornost a první speaker to omlouvá dovolenou. Generální manažer All Property pro ČR Karel Dohnal, který provází prvním videem, opět netlačí na pilu a používá manipulaci. V podstatě říká, že kdo chce, může být hlupákem a peníze vybrat. Ostatní si budou užívat výnosů. Zdánlivě nikoho nepřemlouvá, ale jednoznačně ukazuje, co je správná možnost (zůstat) a jakou možnost by volil idiot (odejít). Pomalu a se zvláštním důrazem opakuje zbytečnosti a nesmysly jako, kde všude se investuje (jako kdyby to snad mělo nějakou informační hodnotu). Pak poděkuje panu Hartmannovi za to, že se s ostatními dělí o své zisky a že je tak úžasný a skvělý. To je samozřejmě doprovázeno obdivným potleskem. Velká část prostoru je věnována údajným charitativním akcím pana Hartmanna. Fotky žíznivých černoušků nebo hendikepovaných lidí jasně naznačují, že člověk s tak široce otevřeným srdcem by přece nemohl být podvodník. A zatímco pan Hartmann pomáhá, kde může, tak zlé úřady ho otravují a chtějí po něm, aby prokázal, že vůbec investuje. To, že se úředníci snaží zjistit, co vlastně Hartmann ve skutečnosti dělá, dokonce vzbuzuje smích. Jak to po něm někdo může chtít? Sledovat video ve chvíli, kdy člověk ví, že celý systém už se dávno zhroutil a že i ta tleskající masa teď skřípe zuby a Hartmannna někde prohání policie, má skutečně zvláštní kouzlo. Celé je to samozřejmě fraška. Dokonce vysoce postavený manažer Dohnal nemá ani tušení o čem hovoří. Je to poznat například z jedné drobnosti, která jistě pobaví každého finančníka. V jednu chvíli hovoří o tom, že pan Hartmann obchoduje akciové indicie. Nic jako akciové indicie totiž neexistuje. Existují akciové indexy. Jenže „index“ je v angličtině „index“, ovšem „indexy“ (množné číslo) jsou anglicky „indices“ (a to někdo kdo financím nerozumí, může mylně považovat za indicii – ale to je nesmysl). Indicie lze obchodovat tak 37


maximálně za hádanky s otcem Fura z pevnosti Boyard. Ve financích žádné akciové indicie nejsou.

1.7.3 Hořký konec All Property nakonec dopadla tak, jak musela. Společnost neobchodovala ani indicie, ale ani indexy. Neobchodovala s ničím. Peníze od nových investorů šly na výplatu těch starých a jejich zisků. Dokud přibývaly nové peníze, vše fungovalo. Když se nové peníze přestaly hrnout, došlo ke zhroucení. Nepomohlo ani to, že část lidí své zisky reinvestovala, aby zvýšila své domnělé výnosy. V roce 2010 společnost přestala vyplácet peníze a začala vršit jednu výmluvu za druhou. Když problémy s výplatou zisků začaly, někteří investoři ještě věřili, že jde jen o komplot závistivců proti APL. Postupně ale snad všem začalo docházet, že byli prostě okradeni a podvedeni. Že, jak se říká, papír snese všechno. Informace nejsou nijak dobře zmapované, ale zdá se, že geniálního Hartmanna stále ještě (v době psaní knihy) nahání policie. Účastníci se skrze fóra dávají dohromady a snaží se zachránit alespoň nějaké peníze. Několik skupin účastníků se snaží domoci svých peněz. Náklady na právníky a na cesty do Dubaje (tady je vidět pro koho je umístění v Dubaji výhoda – pro účastníky určitě ne) polykají další peníze. Jakýkoliv pozitivní výsledek je dle informací velmi nejistý. APL se postavila po bok dalším společnostem v ČR, které své klienty podvedly, napálily nebo okradly. Příklad APL jsem vybral opět proto, že je typickým zástupcem podvodu na bázi Ponziho schématu se spoustou ještě živých dostupných materiálů. Vidíme zde řadu zcela typických znaků: • sliby nadstandardně vysokého zhodnocení a zároveň garance; • společnost nějakou dobu funguje a připisuje vklady a vyplácí peníze, což ale nic nezaručuje; • virtuální kancelář na dobré adrese v tomto případě v Dubaji; • sídlo v zahraničí, v místě kde může být obtížné jakékoliv právní vymáhání odcizených prostředků; • story o generování závratných zisků (v tomto případě úžasné traderské a obchodní schopnosti pana Hartmanna na všech obchodovatelných aktivech); • nedostatek informací o tom, co se konkrétně s penězi děje, nejasné nebo protichůdné informace; • společnost neměla patřičné licence, nedisponovala licencí ČNB;

38


• dojem exkluzivního klubu pro chytré, kteří vědí jak správně investovat; • nekritický obdiv k hlavnímu investičnímu guru; • názvy jsou velmi obecné. Na vyhledavání slov jako All Property a Dubai je velmi mnoho odkazů a nemusí být snadné najít relevantní informace. To jsou všechno znaky, které v menší či větší míře podvodné nabídky provázejí. All Property Dubai samozřejmě není jedinou podobnou společností. Na českém trhu se jich v pravidelných intervalech objevuje celá řada. Dalších několik příkladů a kauz z nedávné doby, kde již bylo prokázáno, že jde o podvod: Tourex bylo zřejmě další Ponziho schéma, kde údajným ziskem mělo být proplácení účtenek. Společnost zřejmě zastavil zákaz činnosti (podobně jako u Charlese Ponziho) dříve, než se vše stihlo zhroutit vlastní vahou. Kdyby k němu nedošlo, podvod by asi vydržel déle. Business Angels Investment působila od roku 2007 do roku 2009. Šlo o investice do podnikatelských projektů (respektive půjčky na ně), nejprve mělo jít o fotovoltaiku, později o krevní vaky v Bulharsku. Klienty firma lákala na investici s fixním výnosem kolem 8 % p.a. I kdyby se jednalo o skutečnost, byl by to výnos malý, protože údajné podnikatelské projekty měly velké riziko (především díky ohromné předluženosti). Ale nakonec se ukázalo, že peníze byly z firmy vyvedeny a klienti přišli celkem o 90 mil. korun. Edbusy měla zprostředkovat půjčky s údajně výhodnými podmínkami. Na ty vybírala zálohy. Žádná půjčka se však nekonala a zálohy klientům propadly. Celkem společnost podvedla přes 12 tis. lidí a připravila je o více než půl miliardy korun. Na společnost si v roce 2009 posvítila policie a autoři nakonec skončili ve vězení.

1.8 Připoutejte se prosím

V 80. letech v USA se staly velmi populární Airplane Games. Účastníci se za „letenku“ v hodnotě 1 500 dolarů staly „pasažéry“ letadla. Když do systému přivedli další účastníky, kteří také zaplatili poplatek, mohli stoupat v hierarchii a stát se postupně letuškou, druhým pilotem a pilotem. Kdo se dostal na pozici pilota s naplněným letadlem s 8 pasažéry, 4 letuškami a 2 kopiloty, dostal odměnu 12 tis. dolarů a systém opustil. Na jeho místo nastoupili kopiloti a z účastníků zůstala dvě letadla, která opět hledala pasažéry. Zbývá ještě dodat, že za nákup letenky neobdrželi účastníci nic, jen možnost participovat na celém systému.

39


Ze začátku bylo naplnění letadla snazší a piloti odcházeli s výhrou. Jak však v systému přibývali lidé, naplnění letadla bylo obtížnější. Najít nové pasažéry, kteří by byli ochotni do něčeho podobného vstoupit, bylo těžší a těžší. Nakonec samozřejmě zůstalo mnoho nespokojených pasažérů s bezcennou „letenkou“ a nulovou šancí dostat se k výhře. Podobným systémům jako Airplane Games se říká pyramidové hry, pyramidová schémata, nebo také po vzoru této verze letadlo.

1.8.1 Kruté počty To, že Airplane Game, stejně jako řada podobných projektů musela dopadnout špatně, je logické, je to tvrdá a neúprosná matematika, kterou však řada účastníků podobných akcí nechce slyšet. Na každého vyplaceného pilota bylo potřeba 8 lidí, kteří si koupili letenku. Aby těchto 8 lidí dostalo své peníze zpět, bylo by potřeba dalších 64 lidí v systému a tak dále. Proto se říká podobným hrám pyramidové schéma. Podobně jako u konstrukce pyramidy i zde je vždy potřeba, aby nižší patro bylo širší (bylo v něm více účastníků) než vyšší. Málo lidí profituje z malých částek velké skupiny lidí (u Airplane profitoval jeden z osmi). Čím se stává rozšířenější, tím se zvětšuje spodní základna lidí, kterým nebylo vyplaceno nic a jen systém dotují. U Airplane Game by například k tomu, aby 6 pater bylo nasyceno a odešlo s výhrou, bylo potřeba přes 2 miliony účastníků. Aby se nasytilo 9 pater, musela by být více než 1 mld. lidí, kteří systém jen dotovali. Každá podobná hra tedy nutně musí narazit na meze lidské hlouposti, kdy už další účastníci do systému nebudou vstupovat a systém se zasekne alespoň na dobu, než se narodí nebo dospěje nová várka hejlů. Lidé, kteří jsou ve spodních patrech a kterých je většina, nezískají nic, jen platí.

1.8.2 Pračka na mozky za všechny peníze Jedno ze známých letadel, které sbíralo pasažéry v ČR, byla společnost Skyline International. Jednalo se o typickou pyramidovou hru, která se k nám přelila z Německa a Polska v roce 1997, aby udeřila ničivou silou především na Moravě, podobně jako záplavy v témže roce. Účastníci měli zaplatit vstupní poplatek 1 900 dolarů (dolar byl tehdy kolem 40 Kč). Odměnou jim mělo být, že získali provizi pokaždé, když přivedli někoho dalšího, koho se podařilo zpracovat a vymáčknout z něj vstupní poplatek. Ta se odvíjela od jejich umístění v hierarchii. Po té šplhaly podle množství přivedených lidí.

40


Co bylo pro Skyline International typické, je způsob, jakým byly potenciální účastníci zpracováni. Nábor nových účastníků probíhal pomocí motivačního semináře. Účast na něm stála 400 Kč. Seminář se odehrával v nějakém menším vzdáleném městě. Přivádějící přivezli potenciální účastníky svými auty. Ti se pak nemohli ze semináře vrátit předčasně. Museli počkat, až celá paráda skončí, aby se dostali domů. Semináře byly velmi sugestivní. Masa lidí nadšeně aplaudovala řečníkům, kteří vyprávěli o tom, jak jim Skyline změnila život a jak prodávají ÚSPĚCH. Seminář byl postaven na vymývání mozků účastníkům. Ti, kdo podepsali, zaplatili a začali přivádět nové účastníky, byli adorováni a stavěni na piedestal. Prezentovali se drahými auty a předváděli majetek, nebo o něm hovořili. Naopak kdokoliv měl námitky nebo nepatřičné otázky byl veřejně zesměšněn, dehonestován a vystaven nátlaku. Účastníci se dostávali do stavu euforie a nadšení přenášeli na přizvané potenciální oběti. Řada lidí tlaku podlehla a na místě podepsala. Ti, kteří neměli vlastní peníze, si rovnou sjednali půjčku, aby se mohli zúčastnit. Díky manipulaci a psychologii davu se podařilo vymýt řadě účastníků mozek. Úspěch se jako u každé pyramidové hry dostavil jen u hrstky lidí. Ostatní to financovali a peníze se jim nevrátily. Řada lidí na to tvrdě doplatila, protože 1 900 dolarů pro ně byla velká suma peněz. O Skyline International se několikrát zajímala police, ale hru se nepodařilo zastavit a nikoho odsoudit. V roce 1997 se dostalo několik manažerů před soud. Ale posudek, který byl v této věci vypracovaný, označil podnikání Skyline za multi-level marketing (viz dále). Několik manažerů společně s účastníky ze Skyline bylo odsouzeno v roce 2004. Celkem to bylo přibližně 90 lidí. Důvodem však nebyla účast na letadle, ale úvěrový podvod. Oběti, které neměly 1 900 dolarů, ale přesto si chtěly koupit svůj kousek úspěchu, si vzaly úvěr. Jenže řada lidí, kteří se nechali masáží společnosti Skyline přesvědčit, neměla zaměstnání, a nebo nesplňovala další kritéria pro získání úvěru. Proto měli manažeři spojku v bance, která pro ně mhouřila oko nad zfalšovanými podklady pro úvěry. Tito lidé pak neměli z čeho úvěry splácet a tím se to celé provalilo. Přes 80 účastníků, kteří falšovali údaje a vyhýbali se placení, dostalo podmíněné tresty stejně jako 4 manažeři. Dva manažeři a úvěrářka v bance šli sedět na tvrdo. Za to, že zkřížili plány finanční instituci. Oblbování a podvádění obyčejných lidí zůstalo nepotrestáno (ostatně tito obelhaní lidé si sami odnesli podmíněné tresty z celé kauzy). Celkově se v České Republice do Skyline zapojilo přes 13 tisíc lidí, což znamená zaplacené prostředky v řádu stamilionů možná až miliard.

41


1.8.3 Proč multi level marketing není pyramidová hra Důležitou charakteristikou pyramidových her je, že zde chybí nějaký rozumný produkt nebo služba. Účastník platí za možnost zapojit se do hry a získávat tak prostředky od dalších účastníků. Motivace, proč lidé do pyramidových her vstupují, není něco si koupit, ale vydělat na dalších lidech, kteří se zapojí. Pro svou povahu, kdy většina lidí na tomto systému tratí, jsou pyramidové hry v řadě zemí nelegální. S letadly má mnoho společného multi-level marketing (zkráceně MLM). Jedná se o formu prodeje produktů nebo služeb za pomocí sítě jednotlivců. Ti vytvářejí hierarchii, která je podobná pyramidě. Důležitý rozdíl mezi MLM a pyramidou je právě v tom, že v případě MLM se jedná o prodej produktu či služby. Účastníci jsou tak placeni z provize z toho, co prodají nebo zprostředkují. Přitom provize je rozdělena do sítě podle hierarchie. MLM je forma distribuce konkurující klasickým distribučním kanálům. Zpravidla je to tak, že lidé zapojení do MLM odebírají služby sami a případně je prodávají i dalším zákazníkům. Pokud by si účastníci produkt koupili i sami od sebe a není tedy jediným důvodem toho, proč ho kupují, možnost stát se součástí sítě, pak je vše v pořádku. Společnosti využívající MLM jsou rozšířené v různých odvětvích. Mezi známé společnosti patří Amway (která má celou šíři produktů), nebo například Avon (kosmetika). MLM společnosti jsou velmi rozšířené ve finančním zprostředkování a poradenství (o tomto specifickém segmentu více v kapitole 11.2). Najdeme mezi nimi ale i společnosti prodávající diamantové šperky, léčivé prostředky a další. Pokud jsou služby kvalitní a produkty nejsou díky distribuci přes hierarchickou síť drahé, pak je MLM určitě legitimním způsobem prodeje. Účastníci, kteří mají obchodního ducha, si v takovém systému mohou vydělat. Pro ostatní MLM většinou moc vhodné není, ale na to řada lidí postupem času přijde sama. Největší nebezpečí je, že nadšený jedinec, který po několika motivačních školeních získá pocit, že má bohatství na dosah ruky, začne příliš obtěžovat své přátelé, členy rodiny a známé. Ve chvíli, kdy s takovým člověkem už není k vydržení, protože se neustále snaží své blízké nějak zapojit, se od dotyčného odvracejí. S některými společnostmi využívajícími MLM je také spojeno určité sektářství, které má za cíl silně motivovat účastníky a manipulovat s nimi. Proto to chce pro ty, kdo se chtějí do podobných sítí zapojit určitý nadhled, soudnost a vlastní úsudek. 42


Jistě už každý zná tu situaci, kdy vám zavolá nějaký váš známý, že by pro vás měl zajímavou nabídku a že vám nemůže říci více do telefonu. Nabídka je exklusivní a je potřeba ji vysvětlit na místě. Před lety jsem se opět ocitl v podobné situaci a z nějakého masochistického popudu jsem se na schůzku rozhodl jít. I když už jsem tušil, co mě asi čeká. Proti mně stál člověk nabízející nějaký úžasný bylinný nápoj, který pomáhá posilovat organismus a preventivně předcházet nemocem, což ospravedlňuje, že stojí asi jako kvalitní 12letá whisky. K tomu samozřejmě ukázal schéma, jak lze pomocí tohoto zázraku a hromady dalších lidí vydělat majlant. Nakonec z něj vypadlo, že toho má doma hektolitr, který koupil, aby se ve struktuře vyšvihl na vyšší pozici, a teď by se toho rád zbavil a konečně také vydělal nějaké korunky. Když jsem odpověděl, že něco podobného rozhodně udělat nehodlám, tak jsem se dozvěděl, že si šlapu po štěstí (klasika). S tím jsem byl ochoten se smířit daleko lépe, než s představou jak liji do záchodu litry předraženého bylinného moku, kterému prošla trvanlivost, protože jsem neukecal dost lidí. V MLM jde o to správně odhadnout své schopnosti. Nedoporučuji nikomu nakupovat přes síťový marketing zboží, které sám nechce, s vidinou toho, že ho prodá dalším účastníkům a že tím přeskočí nějaké pozice. Rozhodně ne na začátku, kdy ještě nevíte, jak a zda vůbec vám to půjde. Jak již bylo řečeno, v případě řady MLM společností se nejedná o podvod. Za peníze je vždy poskytnuta nějaká služba nebo zboží, které někdo chtěl. I když na tom nevyděláte, tak vám zůstane ten produkt, který jste si koupili. Třeba kosmetika nebo prací prášek. Produkt nebo služba jsou dostupné i zákazníkům mimo síť (nebo primárně těm). Někdy je však hranice mezi pyramidou a MLM hůře rozlišitelná. Protože MLM legální je (a v principu je to v pořádku – nejde o podvod) a pyramidy legální nejsou, je časté, že se snaží různá letadla multilevelům přiblížit. Činí tak často přidáním nějakého produktu. Příkladem, kde se hranice mezi MLM a pyramidou stírá, jsou společnosti, kde je produkt jen něco vedlejšího. Něco co si musíte koupit, i když o to sami nestojíte, a předpokládá se, že dalším lidem to budete muset rovněž vnutit. Ve finančním zprostředkování byla na hraně, nebo spíš už za ní, například firma Institut finančního poradenství (IFP), ta byla postaven na bázi MLM. Mělo jít o prodej investičního životního pojištění, což je produkt s velkými počátečními náklady na provize (více viz kapitola 10.2). Podmínkou přijetí do systému bylo uzavření investiční pojistky na 2 000 Kč měsíčně a podepsání směnky, která by propadla pokud by jí účastník do dvou let zrušil (protože

43


v takovém případě by musela být provize vrácena pojišťovně). Za to mohl dotyčný účastník vodit další klienty a získávat z nich provizi. Systém se tedy choval jako pyramidová hra, která ale využívala produkt jako krytí. Za to si IFS od ČNB v roce 2011 odnesla pokutu ve výši 6 milionů korun. Podobných společností na našem trhu operuje mnoho. Často se zaměřují na studenty a mladé lidi, nezaměstnané a matky na mateřské. Produkt byl v tomto případě jen záminkou, jak přesunout peníze od nového účastníka k těm, kdo jsou v pyramidě nad ním. Další oblíbené pseudoprodukty jsou různé kurzy a školení jak získat nové lidi, Pozor tedy na multilevel marketing, kde je produkt podružný. Může jít o maskované letadlo.

1.8.4 Ponzi nebo pyramida V tisku se celkem často můžeme setkat se záměnou pojmů pyramidové hry a Ponziho schéma. Příkladem je Albánie, o které jsem psal v kapitole (1.6). Zde se jednalo o společnosti na bázi Ponziho schéma, přesto se na internetu velmi často hovoří o zhroucení pyramidových her v Albánii. Čtenář může namítnout, že pokud vás už někdo okrade, tak vám tolik nezáleží, jak přesně se tomu říká. Přesto bude lepší udělat si v tom pořádek. Mezi pyramidou (neboli letadlem) na jedné straně a Ponziho schématem na druhé straně je totiž celá řada důležitých rozdílů. V Ponziho schématu i v letadlu je společné to, že peníze nových účastníků plynou stávajícím účastníkům. Podstatný rozdíl je ale v tom, s čím do toho účastníci jdou a kdo je přivádí. Ponziho schémata se zpravidla tváří jako investice. Účastníci investují a někdo investice údajně zázračně zhodnocuje. Investoři nevědí, že Petr je obrán, aby vyplatili Pavla. Jsou v tomto směru klamáni. V pyramidové hře účastníci vědí (nebo jim to alespoň není zatajováno), že neinvestují a jejich peníze jdou rovnou někomu dalšímu. A že za to získávají právo obrat někoho sami. Také vědí, že vložené prostředky již nedostanou zpět. V Ponziho schématu účastníci zpravidla nehledají další účastníky, nebo to alespoň není nutné. Nevyžaduje se od nich žádná aktivita. Nové investory hledá ten, kdo schéma provozuje, někdy za pomocí reprezentantů a obchodníků, kteří mají za přivedené kavky provize. V případě letadla jsou to ale sami účastníci, kteří hledají nové lidi.

44

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading .

10 způsobů, jak se (ne)nechat připravit o peníze

Recommend Documents