Jak se jednalo o dûvûfie Fischerovû vládû

t rend

politiky

■

vědy

■

kultury

■

společnosti

červen 2009

25 Kč

5

X V I . r o č n í k ❑ v y d á v á S p o l e č n o s t W. B r a n d t a a B. K r e i s k é h o ❑ w w w. i t r e n d . c z

2

Nová vláda âR: 17 ãlenÛ Poslanecká snûmovna Parlamentu âeské republiky vyslovila dÛvûru 17ãlenné nové vládû âR: 1 – Jan Fischer, pfiedseda vlády 2 – Jan Kohout, místopfiedseda vlády, ministr zahraniãí 3 – Martin Barták, místopfiedseda vlády, ministr obrany 4 – ·tefan Fülle, ministr pro evropské záleÏitosti 5 – Eduard Janota, ministr financí 6 – Martin Pecina, ministr vnitra 7 – Daniela Kováfiová, ministrynû spravedlnosti 8 – Miroslava Kopicová, ministrynû ‰kolství 9 – Václav Riedlbauch, ministr kultury 10 – Rostislav Vondru‰ka, ministr pro místní rozvoj 11 – Petr ·imerka, ministr práce a sociálních vûcí 12 – Dana Jurásková, ministrynû zdravotnictví 13 – Gustáv Slameãka, ministr dopravy 14 – Ladislav Miko, ministr Ïivotního prostfiedí 15 – Vladimír To‰ovsk˘, ministr prÛmyslu a obchodu 16 – Jakub ·ebesta, ministr zemûdûlství 17 – Michal Kocáb, ministr pro lidská práva

Snímek na 1. stranû je‰tû z volební kampanû do Evropského parlamentu. Foto Milo‰ Schmiedberger

trend S místopfiedsedou Snûmovny Lubomírem Zaorálkem

Jak se jednalo o dÛvûfie Fischerovû vládû Pfii hlasování o dÛvûfie vládû Jana Fischera 7. ãervna 2009 se vyslovily pro tento návrh ãtyfii pûtiny pfiítomn˘ch poslancÛ; jedinû klub sociální demokracie tak ale uãinil cel˘. Znamená to, Ïe nikdo z nich nemûl v˘hrady? Jak probûhlo projednání programového prohlá‰ení kabinetu v Poslaneckém klubu âSSD?, zeptali jsme se místopfiedsedy dolní komory Parlamentu Lubomíra Zaorálka. Pomûrnû klidnû. I kdyÏ se oz˘valy v˘hrady vÛãi nûkter˘m resortÛm – a kolegové mûli pochyby, protoÏe se na nich tolik nezmûnilo a je evidentní, Ïe na nich mÛÏe stará politika pod nov˘m jménem pokraãovat – panovala shoda, Ïe vládu je tfieba podpofiit; protoÏe zájem sociální demokracie je najít cestu ze situace, která vznikla po nedÛvûfie Topolánkovû vládû. A posílit také postavení vlády âR pfied poslední Evropskou radou, která se bude konat v ãervnu a bude se zab˘vat dokonãením institucionální reformy Evropské unie. To znamená: vyfie‰it tu situaci co nejlépe i co nejrychleji a umoÏnit této vládû, aby do mimofiádn˘ch voleb v fiíjnu mohla vládnout s relativnû jasn˘m mandátem. Na této vûci panovala mezi námi shoda a ta ne-

byla nik˘m zásadnû zpochybnûna. TakÏe, i kdyÏ jsme nepfiijali závazné hlasování, v‰ichni jsme se v klubu shodli na tom, Ïe jediná rozumná alternativa je tu-

rozhovor

pfiedseda Poslanecké snûmovny; on by teoreticky mohl fiídit celou schÛzi, kdyby chtûl. Ale mám pocit, Ïe nebyla z jejího prÛbûhu nûjaká obava; spí‰ do‰lo k tomu vystfiídání – protoÏe Miroslava Nûmcová je první zástupce pfiedsedy PS – vzhledem k tomu, Ïe to byla mimofiádná schÛze, byl to pomûrnû logick˘ sled. I prÛbûh rozpravy potvrdil existenci dohody tfií politick˘ch stran, Ïe ta vláda by mûla získat mandát; tak nebylo v té chvíli rozhodující, kdo by tu schÛzi fiídil. A musím potvrdit, Ïe to nebylo Ïádn˘m pfiedmûtem politického zápasu. Jak jste vnímal reakci ministrÛ na v˘tky, které se v diskusi pfiece jen objevovaly? Pokud bylo v rozpravû nûco konfrontaãnûj‰ího, bylo to spí‰ mezi sociální demokracií a ODS, ani to nebyla konfrontace se ãleny vlády. Ti sice v˘jimeãnû také reagovali na nûkteré v˘hrady, které se ozvaly, ale tato vláda nebyla nûjak˘m pólem debaty, kde by ona byla pfiedmûtem nûjaké rozsáhlé kritiky. V˘jimkou byly jen útoky na ministra vnitra Martina Pecinu v souvislosti s tím, jak ministerstvo postupovalo pfii zvládání vajeãn˘ch záleÏitostí. (bek) ●

to vládu podpofiit a hlasovat aktivnû pro dÛvûru. To se nakonec i ve snûmovnû stalo, protoÏe v‰ichni poslanci soc. dem. hlasovali stejnû. ● Proã nefiídil tuto schÛzi pfiedseda Snûmovny, poslanec âSSD Vlãek, ale pfienechal místo v ãele zasedacího sálu na druhou ãást diskuse a závûreãné hlasování pfiedstavitelce ODS ve vedení dolní komory Nûmcové?

Tuto vûc má ve sv˘ch rukách

Evropské volby v zrcadle zahraniãního tisku VídeÀsk˘ DER STANDARD upozorÀuje na pfiíliv hlasÛ pro men‰í strany. V souãasné dobû tak proti etablovan˘m frakcím konzervativcÛ, sociálních demokratÛ, liberálÛ a zelen˘ch pfiibyla aÏ pûtina mandátÛ pro tyto strany. Toto tfií‰tûní není v‰ak v˘razem demokracie, ale bezradnosti voliãÛ nad souãasn˘m stavem Unie. PafiíÏsk˘ LE FIGARO konstatuje, Ïe ve Francii jsou vlastnû dva

vítûzové voleb. Je jím prezident Sarkozy a Daniel John Bendit, muÏ kvûtnové revolty z roku 1968. Ten se z revolucionáfie zmûnil v ekologa s nátûrem socialisty, kterému se ve volbách podafiilo srazit stfiedového politika Franc,oise Bayrouva na kolena. SÜDDEUTSCHE ZEITUNG analyzuje postavení sociálnû demokratické strany po volbách do Evropského parlamentu. ZdÛrazÀuje, Ïe

v˘sledky ji nespravedlivû ohodnotily, protoÏe ani její nejostfiej‰í kritici nemohou popfiít, Ïe její reformy zabezpeãily sociální jistoty v dobû prohlubující se krize. Sv˘mi ãiny ve velké koalici proti ekonomické recesi nestojí nikterak za kfiesÈansk˘mi unionistick˘mi stranami CDU/CSU. Soucit v‰ak nevytvofií vût‰inu a sebelítost pak jiÏ vÛbec nepomÛÏe a strana musí najít do podzimních voleb úãinnou cestu. (RS)

trend

3

Mladí a âSSD ❏ J I¤Í P AROUBEK Vlastnû v‰echna ti‰tûná ãeská média v souãasnosti nad‰enû rozvíjejí názor, Ïe pr˘ âSSD nemá podporu mlad˘ch lidí a je stranou dÛchodcÛ. Jinak fieãeno, ODS pr˘ pfiedstavuje jásavé mládí, modernu. Naopak âSSD je pr˘ stranou, která v krátké dobû z pfiirozen˘ch dÛvodÛ skonãí, vymfie. Média se tohoto pfiíbûhu vytrvale drÏí a myslím, Ïe i fiada jinak rozumn˘ch lidí, tuto argumentaci pfiejala. Samozfiejmû, Ïe internetová akce „Vejce pro Paroubka v kaÏdém mûstû!“ je pro âSSD nepfiíjemná. Nûkolik desítek tisíc mlad˘ch lidí vyjadfiuje (a je otázka, kolik z nich to tak opravdu myslí a kolik se prostû jen pfiipojilo) své v˘hrady k politice âSSD. Ale tisíce mlad˘ch lidí (a nejen jich) napfi. vyjádfiilo ostr˘ nesouhlas s Topolánkovou pfiedstavou umístûní radarové základny USA na na‰em území. Pravda, ne vajíãkov˘mi útoky.

■ Fyzické útoky raritou

né s názory ODS. Co na tom, Ïe taková rána vejcem do obliãeje mÛÏe obûÈ útoku pfiipravit o oko. VÏdyÈ má pfiece druhé. A je to jen sociální demokrat. Jak se dívat na liknavost vedení policie pfii útocích vajíãkáfiÛ na mítincích âSSD? Jakoby napfi. Dûlnická strana byla cennûj‰í neÏ zcela legitimní sociální demokracie. Mítinky Dûlnické strany jsou policií stfieÏeny jako oko v hlavû. Zejména, aby si s nimi antifa‰isté náhodou zblízka nepopovídali. Tu a tam policie dokonce také nûjaké antifa‰isty sv˘m zásahem postihne. Antidemonstranti zcela bûÏnû systematicky naru‰ují mítinky âSSD (vulgárními v˘kfiiky; nepfietrÏit˘m pískotem), pfiesto policie toto jasné poru‰ování shromaÏìovacího zákona zcela ignoruje. Neblah˘ duch LangerÛv obchází tedy stále ãeskou policií. A zajímavé jsou také pfiístupy ãesk˘ch médií. V prvních dnech „vajíãkiády“ bylo jasnû vidût, kterak se média dostavují jen na mítinky âSSD, které byly nûjak naru‰eny. Tu se na nich objevil protestní plakát. V takovém pfiípadû se protestující stali pfiedmûtem pfiímého zájmu médií. Jakoby na mítinku ani nebyly stovky a v nûkter˘ch pfiípadech tisíce pfiíznivcÛ âSSD, ale jen jednotliví protestující. Zkrátka jasn˘ pokus o manipulaci lidí médii.

Fyzické útoky, a útoky vejcem nejsou v západní politické kultufie právû obvyklé. Nûco jiného je útok ojedinûl˘ a nûco jiného systematické fyzické útoky podporované a podnûcované v médiích. Z vrhaãÛ vajíãek udûlala ãeská média celeb- ■ Vyrovnaná voliãská podpora rity, které rozvíjejí své „neotfielé“ politické názory, které jsou Ale teì zpátky na poãátek. médii s velk˘m pochopením Jak je to tedy s tûmi mlad˘mi? pfiijímány. A jsou vlastnû totoÏ- Co ukazují sociologické anal˘zy v tomto pfiípadû? Uvedu tfii grafická znázornûní vycházející z prÛzkumu vefiejného mínûní âSSD dûkuje v‰em STEM, která pfiiná‰ejí porovnávoliãÛm, ktefií sv˘mi ní podpory ãesk˘ch parlamenthlasy ve volbách 5. a 6. ních stran v ãervnu 2006 s kvûtãervna zvolili sedm nem 2009. kandidátÛ åSSD do Z tabulek vypl˘vá, Ïe ve vûEvropského parlamentu kové skupinû mlad˘ch ve vûku

terč 18 aÏ 29 let, je voliãská podpora âSSD a ODS velmi vyrovnaná. Lze dokonce fiíci, Ïe ODS ztratila oproti ãervnu 2006 velkou ãást nejmlad‰ích voliãÛ, kdyÏ se její podpora sníÏila ze 40 % na 28 %. Je potfieba je‰tû dodat, Ïe zhruba ãtvrtina tûchto nejmlad‰ích voliãÛ zÛstává nerozhodnuta. Z nich v podzimních volbách âSSD ãást urãitû získá. Ve skupinû v mlad‰ím stfiedním vûku se jiÏ sociální demo-

kracii podafiilo za tfii roky situaci zcela pfievrátit ve prospûch âSSD. ODS ve volbách v ãervnu 2006 podpofiilo 47 % tûchto lidí, dnes je to uÏ jen 29 % lidí. Naopak sociální demokracie má v souãasnosti podporu 34 % lidí mlad‰ího stfiedního vûku. Zkrátka, pfii posuzování jednotliv˘ch spoleãensk˘ch jevÛ se seriózní politik a novináfi opírá o fakta a ne o své fantazie, jak chce sám vûci vidût. ❏

4

trend

S Jifiím Havlem o evropsk˘ch volbách ● Hovofiili jsme spolu 36 hodin od okamÏiku, kdy byl vyhlá‰en v˘sledek Evropsk˘ch voleb u nás. Jak jste jej pfiijal? zeptali jsme se lídra kandidátky sociální demokracie doc. ing. Jifiího Havla. Je to jeden z nejlep‰ích v˘sledkÛ, jaké máme ‰anci dosáhnout. Popravdû fieãeno, kdyÏ se podíváme na elektorát, kter˘ chodí k tomuto typu voleb, je jasné, Ïe ten typického voliãe âSSD pfiíli‰ nepfiitahuje. Jsou to volby, které zfietelnû nahrávají ODS a KSâM. Z tohoto pohledu 7 mandátÛ na horní úvrati toho, co jsme v tomto typu voleb mohli dosáhnout. ● Jak hodnotíte v˘sledek ostatních stran Evropsk˘ch socialistÛ? Musím fiíci, Ïe v Evropû jde o krizi nûkter˘ch velk˘ch sociálnûdemokratick˘ch stran. Je vidût, Ïe napfi. francouz‰tí socialisté stále je‰tû nejsou konsolidovaní; tam byla jedna z nejvût‰ích ztrát PES. Velká ztráta, která nemûla nic spoleãného s evropsk˘mi tématy, ale s vnitrostátní politikou, byla zaznamenána ve Velké Británii. Labouristé tam vládnou tfietí volební období; navíc tam do‰lo k velkému parlamentnímu skandálu, kter˘ zasáhnul i konservativce. Proto tam obrovsky profitovaly jiné strany v tûchto volbách. Pokud se podíváme na dal‰í v˘sledky: napfiíklad ve ·panûlsku utrpûli socialisté pomûrnû tûsnou poráÏku, to nebyl nijak ‰patn˘ v˘sledek. V Itálii je v˘sledek o nûco lep‰í neÏ v minul˘ch volbách, pfiesto Berlusconiho pravicov˘ populismus zatím obhájil svou podporu, která setrvává. Levicové strany získaly v Evropském parlamentu ménû míst, neÏ se ãekalo – coÏ je zajímavé, to nebylo v souladu s pfiedpovûìmi. V‰ude ta pfiíãi-

na je ov‰em velmi podobná: malá úãast nahrává spí‰e pravicov˘m stranám. V fiadû zemí situaci komplikuje momentální politick˘ stav, kter˘ je v jednotliv˘ch státech, jak jsem zmínil Francii a Británii. Ale je to i problém dokonãení generaãní v˘mûny v SPD. ●

Ale nejlep‰í v˘sledek ze

stran PES dosáhl SMùR soc. dem. Roberta Fica, pfii ãemÏ na Slovensku byla nejniωí volební úãast? Robert Fico vládne pomûrnû krátce – od r. 2006; jeho vláda je hodnocena úspû‰nû. Fico umí komunikovat s lidmi, umí se vypofiádat s nenávistí 99 procent sdûlovacích prostfiedkÛ. A má – fiekl bych – je‰tû jednu obrovskou v˘hodu: opozice je na Slovensku mimofiádnû neschopná. Její rozpad s tím, Ïe dnes opozice nemá vûrohodného charismatického pfiedstavitele, je dal‰í dÛvod, proã na Slovensku to zatím nevypadá na nûjaké stfiídání kormidel.

hospodáfiské krizi, právû její zatím niωí intenzita, popfiípadû nechuÈ obãanÛ k tûm, kdo jim „kazí dobré zaÏívání“ po sobotním ãi nedûlním obûdu? Není dÛvodem pro vût‰í laxnost obãanÛ EU fakt, Ïe tato krize zasahuje zatím víc zámofií neÏ Evropu? Zatím existuje hospodáfi-

ská krize spí‰ jako potenciální, pfiece jen trochu abstraktní hrozba neÏ jako skuteãn˘ tragick˘ zásah do Ïivota mnoha rodin. Lidé se pfii rozhodování, zda by mûli jít k volbám, nezajímají o to, co jim mÛÏe hrozit, ale aÏ o to, co je skuteãnû zasáhlo. Jak kde, tfieba ve ·panûlsku roste nezamûstnanost pomalu ke dvaceti procentÛm...

● Ale tam, pfiipomnûl jste, nebylo také vítûzství pravice zdaleka tak v˘razné jako v Nûmecku, Rakousku nebo u nás. Samozfiejmû, ‰panûlská levice také vûfiila do poslední chví● U nás do‰lo ve srovnání le, Ïe vyhraje. Nezamûstnanost s minul˘mi volbami do EP roste obrovsky v Irsku, je nahok nepatrnému poklesu úãasti fie v baltsk˘ch státech atd. Ale v fiádu jednoho promile; ale problém je v tom, Ïe lidé dnes v Evropû je to mnohem víc. uÏ nespojují boj s dÛsledky kriNeprojevila se v niωí úãasti ze pfiíli‰ s levicí – to je dáno tavoliãÛ sociálních demokracií, ké tím, jaká je vût‰ina pravice, které akcentovaly boj proti která dnes v Evropû vládne

a kterou tak oslavuje ãesk˘ tisk, coÏ vypl˘vá z neznalosti politické mapy. Merkelová nebo CSU nejsou definiãnû pravice, to jsou klasické stfiedové strany a velmi tûÏko v nich hledat mnoho pravicov˘ch momentÛ. MoÏná jsou v nûãem konservativní, jako napfi. v rodinn˘ch hodnotách, ale modely, které prosazují jsou témûfi totoÏné s modely sociálních demokracií. Ostatnû pfiece sociálnû-trÏní hospodáfiství je vynález nûmeck˘ch kfiesÈansk˘ch sociálÛ, respektive kfiesÈansk˘ch demokratÛ. Je to mimochodem jedna z vûcí, která Evropû pomáhá najít celkov˘ konsensus. ProtoÏe evropsk˘ model – aÈ to budeme natírat, jak chceme – je obsahovû levicov˘. A ten model je nejlevicovûj‰í ve ·védsku, Dánsku, kde vládnou dneska pravicové vlády. Ale je silnû levicov˘ v Itálii nebo ve Francii, kde opût vládnou pravicové vlády. TakÏe to smûfiování je nesmírnû relativní. Pravice v Evropû má sice svá hesla, ale nûjaké naplnûní tûch liberálnû-konservativních ideálÛ je minimální. V ãem je zásadovû pravicov˘ napfi. Sarkozy? V ãem je pravicov˘ – kromû toho, Ïe sniÏuje danû pro svoje vlastní podniky – Berlusconi? V ãem je pravicová dánská vládní strana, která má v Evropû po ·védsku nejvy‰‰í rozdûlování? Je to stra‰nû obtíÏné fiíct. A také se s tím lidé pfiestávají identifikovat. V mediálním vûku se lidé identifikují uÏ jen s osobami, velmi málo s obsahem. V tom smyslu byla zajímavá zku‰enost, jakou jsem udûlal v kampani: pokou‰el jsem se diskutovat s lidmi, ktefií pfii‰li protestovat proti soc. dem. Ale vût‰ina z nich nemûla Ïádné argumenty a o ty jim vÛbec ne‰lo. Pokud se pokou‰eli argumento-

trend tu, Lisabonské smlouvy, jednoznaãnû prosazuje; a u ODS to je takfika naopak. My jsme nemûli s evropsk˘mi tématy u sv˘ch voliãÛ nûjak frenetickou podporu. My pût let do nich investujeme, pût let trpûlivû sv˘m ãlenÛm vysvûtlujeme v˘znam Evropy. Nám se za to období povedlo obrátit preferenci na‰ich voliãÛ, takÏe dnes● Nemáte pocit, Ïe se ãeské sociální demokracii nepoda- ka uÏ jsme proevropskou strafiilo získat voliãe z toho dÛ- nou, jsme pro Lisabonskou smlouvu apod. Ale nikdo tuto vodu, Ïe pfii v‰ech v˘tkách, které sly‰íme na adresu EU na‰i investici do této oblasti od pravice – chce zavádût so- neocenil, coÏ je zajímavé, procialismus a nevím co v‰ech- toÏe na tom nebyl ani gram pono – nahrávají opatfiení Ev- pulismu. Velice zábavné bylo, kdyÏ ropské komise víc podnikajsem od novináfiÛ – ne od lidí, telsk˘m subjektÛm neÏ zati se ptali racionálnû – dostával mûstnancÛm? Lidé jsou u nás – i díky propagandû – dotaz: „Proã nemáte nûjaká evpfiesvûdãeni: v‰echno, co je ropská témata?“ Nabízel jsem v jejich prospûch, je zásluha jim tfii programy, z nichÏ jeden domácí vlády, a co budí od- je ãistû evropsk˘ a dohodnut˘ por, je „zásluha“ EU. Necítí s ostatními evropsk˘mi sociáltaké proto EU jako svoji in- ními demokraty. To je totiÏ to, stituci? na ãem jsme dva roky hledali kompromis a co budeme v EP Ano, lidé cítí Evropu jako vzdálenou a nutno fiíci, Ïe sdû- prosazovat. Îádn˘ z ãesk˘ch lovací prostfiedky nedûlají nic, novináfiÛ se neobtûÏoval, aby to aspoÀ nalistoval. Ono je to ‰eaby to zmûnily. Dnes budete desát stránek a ãíst ‰edesát noviny nejlépe prodávat, ãím víc budete ‰pinit. Pokud shrnu stránek je jistû velká práce. otázky, které jsem dostával ● Zmínil jste platy europov kampani od novináfiÛ, hlavní slancÛ; Ïe toto téma probouz nich se t˘kala platu europozí v lidech závist. Nepfiispûla slancÛ. KvÛli souãasn˘m novi- k tomu svou kampaní i socináfiÛm jsem si musel zji‰Èovat, ální demokracie? V dobû, jak je to s platem; já jsem sku- kdy se sbírala data pro v˘teãnû o platu, náhradách apod. zkum preferencí, kde po v dobû své nominace nevûdûl dlouhé dobû ODS pfiedstihla zhola nic. âSSD, byly v novinách celoTak, jak vykreslil tyto volby stránkové inzeráty a na nich Blesk nebo podobné tiskoviny, velk˘ portrét Topolánka jakou mají pfiitaÏlivost pro ob- s pfiipomínkou, kolik on zísãana, má-li tam pfiijít, aby volil, kal na rovné dani. K této kdo bude 22 ãesk˘ch milionákampani mám je‰tû jednu fiÛ? To je totiÏ jedin˘ smysl, otázku: na podzim vyhrála kter˘ má mít Evropsk˘ parlasoc. dem. krajské i senátní ment, jak jej ãesk˘ tisk pfiedvolby v situaci, kdy mûla stavil, tedy zpÛsobem, kter˘ pfied sebou jasn˘, konkrétní zv˘hodÀoval elektorát komunisterã kritiky – asociální vládu tÛ a ODS. v ãele s Topolánkem, Julínkem atd. Nedoplatil cíl soc. ● U komunistÛ, ktefií jsou odpÛrci EU, se shodne vedení dem. pfiivést své sympatizanty k volbám, Ïe bojovala prostrany i voliãi. V obou velk˘ch stranách je urãit˘ roz- ti vládû, která uÏ skoro cel˘ por: zatím co voliãi soc. dem. kvartál neexistovala? V tomto virtuálním svûtû ve vûdomí jsou k EU skeptiãtí, vedení lidí to, co bylo pfied ãtvrtrostrany tuto instituci vãetnû jejího základního dokumen- kem, uÏ vlastnû neexistuje. vat, tak vlastnû opakovali dvû kli‰é: uráÏeli Paroubka a tvrdili, Ïe jsme zadluÏili zemi. KdyÏ jsem jim vysvûtlil, Ïe ji zadluÏila ODS a doloÏil to statistick˘mi daty, prohla‰ovali, Ïe tato data, která vydává CIA, Eurostat a âesk˘ statistick˘ úfiad jsou komunistickou propagandou.

5 V tom bych se ohradil. Protistrana nedûlala nic jiného, neÏ na nás kydala ‰pínu. Nemûla vÛbec program a v‰ichni se ztotoÏnili s antiparoubkismem jako základním programem. V okamÏiku, kdy jsme my pouÏili sebemen‰í vymezení, tak se nûkdo rozhofiãoval. Pan Topolánek reálnû pfierozdûlil desítky miliard korun z kapes chud‰ích lidí smûrem k tûm majetnûj‰ím. Pfierozdûlil to i sobû a tato informace byla na místû. BohuÏel, kaÏdá vûc se musí dát do nûjaké zkratky; a tato vûcnû konstatovala ãist˘ fakt. Tady mám pocit, Ïe k chybû nedo‰lo.

a základních ‰kol, do univerzit, do péãe o star‰í obãany atd. Prostû do‰lo k tomu „stfiíhání ovcí“: my máme nejniωí danû ‰iroko daleko, ale pod vedením ODS jsme se s nimi dostali aÏ na úroveÀ Ukrajiny a ode‰li jsme z Evropy. Odmítám pfiijmout tezi, Ïe o tom nesmíme mluvit, protoÏe to nûkdo udûlal z nenávisti vÛãi chud‰ím obãanÛm, aby pfiilep‰il vlastní kapse. A kdyÏ to nûkdo fiekne nahlas, zaãnou jej obviÀovat, Ïe podnûcuje k nenávisti mezi majetkov˘mi skupinami. Aãkoliv tu niωí majetkovou skupinu pfied tím opravdu daÀovû obral. Co vás teì ãeká jako lídra klubu evropsk˘ch poslancÛ âSSD? Zatím není rozhodnuto o tom, zda budu lídrem tohoto klubu. Já bych se vûnoval rád obsahov˘m otázkám nikoliv fiízení administrativy. Kromû toho bych se chtûl vûnovat záleÏitostem, které se t˘kají ãeské politiky, protoÏe jednou z nejhor‰ích pák, které mají potom ‰patn˘ dopad, je fakt, Ïe se bruselské a ãeské problémy málo propojují a málo komunikují s ãesk˘m lidem. Z bruselského aparátu, kter˘ dnes urãuje nûjak˘ch 60 procent na‰eho Ïivota, je vyrábûn jak˘si kafkovsk˘ stroj. Mám úkoly i v této oblasti a kromû toho bych rád je‰tû nûco uãil na Karlovû universitû, protoÏe ãlovûk musí b˘t nûjak propojen s ãesk˘m prostfiedím. ●

politika K chybû do‰lo v jiném pfiípadû: byl pouÏit billboard, kter˘ fiíkal, Ïe za souãasnou krizi mÛÏe neoliberální filosofie, jejímiÏ vyznavaãi byli zobrazení pánové. BohuÏel, ãtenáfiská zdatnost je v âechách minimální, pochopit ten obsah takto, nebyl schopen nikdo a v‰ichni se ptali nakolik jeden ze zobrazen˘ch, pan Zahradil, kladl miny pod Wall Street apod. Neschopnost ãíst sdûlení je v na‰í spoleãnosti uÏ pomûrnû velká; my uÏ se pohybujeme na úrovni titulkÛ v Blesku... Mimochodem, kdyÏ se ten nápad objevil, dával jsem pfiipomínku, zda je to sdûlení srozumitelné pro lidi. Ukázalo se, Ïe to nebylo srozumitelné ani pro intelektuály. Nechci probírat kaÏd˘ plakát. Ale nechybûlo na tom, kter˘ jsem zmínil – aby se naplnila my‰lenka, jak ji interpretujete – sdûlení, kolik sebrala rovná daÀ vymûfiená ze superhrubé mzdy tûm, kdo pfiedtím odvádûli jen 12 % ze mzdy opro‰tûné od odvodÛ na sociální a zdravotní poji‰tûní, vedle toho, co dala Topolánkovi? KaÏd˘ z tûchto lidí takto pfii‰el o pár korun, ale on pfii‰el pfiedev‰ím o peníze, které mûly b˘t investovány do matefisk˘ch

●

Budete dál vykonávat funkci stínového ministra ‰kolství nebo tak detailnû uÏ do ãeské domácí politiky nebudete vstupovat? V tûchto dnech bych mûl pfiedstavovat koncepci ãeského ‰kolství podle sociální demokracie a naopak byl jsem pfiizván grémiem, abych se stal jedním z editorÛ programu pro podzimní volby. TakÏe z na‰í domácí politiky rozhodnû neodcházím. ●

S poslancem EP Jifiím Havlem hovofiil Jindfiich Beránek

6

trend

Radosti a strasti eurovoleb Nepodafiilo se jí voliãe pfiesvûdãit o v˘znamu evropsk˘ch voleb. Evropská témata zabrala Aãkoli politick˘ boj stále jen men‰í ãást jinak dost agrevíce pfiipomíná divadlo, voliãÛ sivní kampanû. Vítûzná ODS se nepfiib˘vá. Leto‰ní úãast ve otfiepala z poráÏky v krajsk˘ch volbách do Evropského parlavolbách a vytûÏila maximum mentu byla v âeské republice jak z ãeského pfiedsednictví srovnatelná s rokem 2004 EU, tak ze soucitu obãanÛ se a ãinila 28,22 %. Evropsk˘ svrÏenou vládou. A bude hÛfi: prÛmûr je v˘raznû vy‰‰í, nicv fiíjnu mÛÏe sociální demokraménû v zemích EU zájem obcii asociální pravicová vláda, ãanÛ o volby do EP setrvale klesá. Za daného stavu mÛÏeme b˘t spokojeni, Ïe z voliãské pasivity u nás netûÏila krajní pravice: daleko za branami zÛstali jak extremisté (Dûlnická strana, Národní strana), tak euroskep- vÛãi níÏ by ‰lo se vymezovat, chybût. tici (Libertas.cz, Strana svoO tom, nakolik kampaÀ bodn˘ch obãanÛ, Suverenita). a rozhodování voliãÛ ovlivnilo První se sice mohou spoléhat vajíãkové hulvátství, lze jen na latentní podporu „hospodspekulovat. MoÏná roz‰ífiilo poského“ elektorátu, ov‰em neãet mlad‰ích a mûstsk˘ch volijsou s to pfiesvûdãit o efektivitû svého eventuálního parlament- ãÛ (hlasujících proti âSSD), ního zastoupení. Druzí doplatili moÏná vedlo nûkoho k tomu, aby se sociální demokracie na roztfií‰tûnost a rozhádanost. u uren zastal. A nebo taky ne. âeskou republiku tudíÏ buPfiízeÀ vefiejnosti je vrtkavá dou v Bruselu a ·trasburku zaa urãuje ji program, kampaÀ, stupovat vesmûs seriózní vyale i osobní kvality a projevy slanci, na ãemÏ snad nic moc politick˘ch elit. nezmûní ani odklon ODS od Evropské lidové strany a zakládá- Volby druhého fiádu? ní ãerstvé „potíÏistické“ frakce. Volby do Evropského parlaSvé jisté obhájili obãan‰tí mentu b˘vají oznaãovány za demokraté i lidovci. volby „druhého fiádu“. Ptejme Na druhou stranu Zelení do- se ale: Proã? Co s tím dûláme? padli v eurovolbách hÛfie neÏ Devítiprocentní rozdíl mezi nepfied pûti lety (tehdy pod vede- kompetentní ODS a evropsky vyprofilovanou âSSD je v˘razn˘ ním tandemu Patoãka-Beránek) a dosáhli jen na dvû pro- a varovn˘. Kam se podûli socicenta hlasÛ. Proto Martin Bur- álnûdemokratiãtí voliãi z podzisík zabalil sv˘ch pût ‰vestek a mu 2008, tolik pfiipomínané men‰í liberální formace, které první tfietiny pomyslného tfiítfiedosud europoslanci disponovaly tinového hokejového zápasu? (SNK-Evrop‰tí demokraté, Ev- Proã je v Praze mezi nejvût‰ími ropská demokratická strana Ja- stranami opût tak velk˘, ‰estadvacetiprocentní rozdíl? ny Hybá‰kové…), „propadly V pfiedãasn˘ch volbách do stfiedem“ a evropské pozice Poslanecké snûmovny se bude musí vyklidit. âSSD se mÛÏe radovat z ná- hrát o návrat sociálnûdemokratické prestiÏe a schopnosti korÛstu mandátÛ a roz‰ífiení voliãského jádra. V‰echno ostatní munikovat jak s pevn˘m voliãsk˘m jádrem, tak vlaÏn˘mi symje v˘ãet neúspûchÛ.

❏ L UKÁ· J ELÍNEK

politika

patizanty, vãetnû tûch z fiad mlad˘ch, stfiední tfiídy, obyvatelÛ mûst… V sázce ale budou také osoby lídrÛ âSSD. Nicménû to nejhor‰í, co by mohlo sociální demokraty napadnout nyní, pfied fiíjnem, by bylo zahájení ‰tvanice na pfiedsedu strany. âSSD to u‰kodilo v pfiípadû masochistického grilování Vladimíra ·pidly a Stanislava Grosse. Snad jiÏ doby podobné nezodpovûdnosti minuly…

Evropská unie je spoleãn˘ projekt sociálních, kfiesÈansk˘ch, liberálních a zelen˘ch demokratÛ. Prohlubování integraãního procesu odkazuje pfiedev‰ím k levicovému internacionalismu, k akcentování hodnot, jako je soudrÏnost a solidarita. Hrát v evropském orchestru aÏ druhé housle je za takov˘ch okolností pro sociální demokraty ostuda. ❏

Cesta k úspûchu Jiná vûc je, Ïe cestou k úspûchu mÛÏe b˘t vedle programové atraktivnosti personální pestrost, rozloÏení odpovûdnosti i úkolÛ peãlivû komunikovat s vybran˘mi – hlavnû s tûmi nedostatkov˘mi – cílov˘mi voliãsk˘mi skupinami. Takové by mohla oslovit kampaÀ vlídnûj‰í, vtipnûj‰í, dÛslednû srovnávající vize a zásluhy âSSD a ODS. Kontraproduktivní by byla arogance a nasupenost, nebo naopak paranoia a „ukÀuãenost“. Nesmí b˘t ale zamluveno je‰tû jedno memento evropsk˘ch voleb: ústup levice z jejích tûÏce vydobyt˘ch pozic na vût‰inû kontinentu. Nûktefií politologové tvrdí, Ïe s levicí je spojeno pfierozdûlování, leã v dobû krize voliãi usoudili, Ïe není co pfierozdûlovat. Dal‰í zas poukazují na to, Ïe na pozadí krize vynikají do popfiedí pravicové konzervativní recepty uzavfiené do národního, nikoli sociálními demokraty preferovaného evropského rámce.

Evropsk˘ parlament: 736 poslancÛ, 22 z âR âSSD (7) 1 – Jifií Havel 2 – Richard Falbr 3 – Libor Rouãek 4 – Pavel Poc 5 – Zuzana Brzobohatá 6 – Robert Du‰ek 7 – Olga Sehnalová ODS (9) 8 – EvÏen To‰enovsk˘ 9 – Jan Zahradil 10 – Oldfiich Vlasák 11 – Milan Cabrnoch 12 – Ivo Strejãek 13 – Miroslav Ouzk˘ 14 – Edvard KoÏu‰ník 15 – Hynek Fajmon 16 – Andrea âe‰ková

Zásadní v˘zva Zásadní v˘zva tak stojí zejména pfied evropskou demokratickou levicí. ZÛstávat v prosazování integrace na pÛli cesty nedává smysl. Místo toho bude muset vysvûtlovat, v ãem je spoleãn˘ postup v˘hodnûj‰í, zejména v sociální oblasti. A také potírat povûstn˘ „demokratick˘ deficit“.

KSâM (4) 17 – Miloslav Ransdorf 18 – Vladimír Remek 19 – Jifií Ma‰tálka 20 – Jaromír Kohlíãek KDU-âSL (2) 21 – Zuzana Roithová 22 – Jan Bfiezina

trend

7

NeÏ získal mandát kabinet Jana Fischera Îe horlil proti jmenování plukovníka Policie dr. Jifiího Komorouse prvním námûstkem ministra vnitra PecinÛv pfiedchÛdce Langer nepfiekvapilo. Bude mu vadit v‰e, co by v jeho resortu za „úfiednického kabinetu“ mohlo zvládat krajnû obtíÏné problémy, které on sv˘mi kroky spí‰ komplikoval neÏ fie‰il. Za v‰echny jmenujme, jak podnítila expanzi extrémních

posunutou informací, Ïe onen muÏ jako adept policejní dráhy procházel jazykovou pfiípravou, neÏ by mohl b˘t vyslán nûkam jako pfiíslu‰ník ãs. rozvûdky, která – k smÛle jejích pfiíslu‰níkÛ – patfiila pod tutéÏ StB ja-

stran mizerná kvalita návrhu, kter˘ podalo soudu Langerovo ministerstvo v kause tzv. Dûlnické strany (spí‰e by se v tomto pfiípadû mûlo psát Arbiter Partei podle jejího vzoru z éry nacionálního socialismu). Langrovi totiÏ hrozí, Ïe by právû v boji s extrémismem mohl tento muÏ, kter˘ si získal i znaãnou dÛvûru odpovûdn˘ch obãanÛ v boji s jin˘m nebezpeãím této doby, b˘t zárukou úspû‰nûj‰ích krokÛ, neÏ dokázal Langer a jeho „boys“. Pfiidal se v‰ak Martin Bursík – a bylo to jeho pfiedposlední vystoupení v dresu Strany zelen˘ch, do jejíhoÏ ãela pronikl po svém pfiestupu z OF, OH, SDLSNS a KDU-âSL – s úãelovû

ko útvary boje proti vnitfinímu nepfiíteli. Na vûcné v˘hrady proti muÏi, kterého si zvolil za prvního námûstka, odpovídal Martin Pecina. Jde v‰ak o to, proã se ozval právû Martin Bursík. Na to dala odpovûì faktická poznámka Miroslava Kalouska: „Dámy a pánové, já nevím, co dûlal Jifií Komorous pfied rokem 1989, kdyÏ mu bylo tûch 22 let, coÏ z mého dne‰ního pohledu byl dítû. Ale po r. 1990 jsem se mnoho let vûnoval drogové a protidrogové problematice a vím, Ïe plk. dr. Jifií Komorous s nasazením i vlastního Ïivota ãelil jednomu z nejhor‰ích zel, které v moderní spoleãnosti je, a to je tato problematika. Se

politika

zcela konkrétními v˘sledky prospû‰n˘mi pro tuto republiku a s obrovsk˘m mezinárodním renomé, které si jako vrcholn˘ profesionál získal. Souãasnû si získal celou fiadu nepfiátel mezi tûmi, ktefií usilují o legalizaci tzv. mûkk˘ch drog, uÏ jenom proto, Ïe dr. Komorous odmítá rozli‰ování drog na mûkké a tvrdé, neboÈ si je vûdom toho, Ïe obojí je stejn˘m zlem.“ Tonoucí se nûkdy stébla chytá, a tak se Martin Bursík, kdyÏ svou modrozelenou politikou pfiivedl SZ k drtivé poráÏce v evropsk˘ch volbách, chytal spasit vstfiícností k tûm, kdo sympatizují s marihuanou etc. Zatím to nebude potfiebovat; jeho poslední vystoupení byla totiÏ abdikace na dal‰í politickou kariéru. Zatím... Pro dÛvûru vládû se vyslovilo 156 poslancÛ; ‰est jich nebylo pfiítomno. OdpÛrci – cel˘ klub KSâM a Svobodovû vedení vûrní lidovci – volili slovnû ménû negativní postoj, kdyÏ se zdrÏeli. Proti byl jedin˘ – nûkdej‰í sociální demokrat Melãák. Tak tento poslední mohykán z prvního nálevu pfiebûhlíkÛ zÛstal nejvûrnûj‰ím stoupencem nestandardního fie‰ení volebního patu z r. 2006, i kdyÏ je uÏ jako realitu pfiijala i Topolánkova ODS. Z jejího klubu nepodpofiil vládu jen Franti‰ek Laudat; tento oponent smíchovského starosty Janãíka tak zfiejmû protestoval proti tomu, Ïe strana ponechává stále u moci tohoto reprezentanta podivn˘ch praktik v politice. Vládu nepodpofiili ani oponenti ODS zprava v ãele s Vl. Tlust˘m. Naproti tomu ji ov‰em podpofiili oponenti KDU-âSL zprava Kalousek, Husák, Parkanová, Severa a ·ustr. Inu, svût je zvrácen, ani to pravé není vÏdycky pravé. (Brk)

Nastupuje ·védsko 30. ãervna konãí ãeské pfiedsednictví Evropské unie a po nás pfiejímá tuto funkci na dal‰í pÛl roku ·védsko. Bude to zfiejmû poslední, nebo jeden z posledních státÛ, které dostanou tuto funkci na základû rotaãního systému. Po ratifikaci Lisabonské smlouvy to jiÏ bude jinak, pfiedsednictví bude mnohem del‰í a nebude obsazováno rotaãním zpÛsobem, ale na základû politického jednání. Tak, jak si to pfiejí velké ãlenské státy. Bude jistû zajímavé, s ãím pfiijde ‰védské pfiedsednictví EU. JiÏ pfied na‰ím pfiedsednictvím ‰védské ministerstvo zahraniãí pfii‰lo ve spolupráci s Polskem s návrhem uspofiádat konferenci skupiny státÛ sousedících s Ruskem (Ukrajina, Bûlorusko, Moldavsko, baltské státy a nûkteré kavkazské zemû) s Evropskou unií. ZdÛrazÀovalo se, Ïe nejde o protiruskou akci. Ov‰em velcí ãlenové Unie vzali v potaz negativní postoj Moskvy k této konferenci a proto se jejich vedoucí pfiedstavitelé této akce nezúãastnili. Bude zajímavé, zda se ·védsko za svého pfiedsednictví k tomuto zámûru vrátí.. (jgm) ·védsko v kostce Konstituãní monarchie Král Karel XVI. Gustav 25 provincií historick˘ch 9 regionÛ správních Hlavní mûsto Stockholm Obyvatel 9,3 milionu Òfiední jazyk ‰véd‰tina Mûna ‰védská koruna (SEK)

8

trend

VûÀkÛv zasvûcen˘ hlas k dne‰ku V sobotu 9. kvûtna zemfiel prof. ing. Vûnûk ·ilhán. Slíbili jsme pfiipomenout jeho poslední vefiejné vystoupení. Bylo takové, jak jsme byli u VûÀka zvyklí a jak jsme v 4. ãísle napsali: Nezazníval v nûm jen hlas jiné generace, kterou Vûnûk jako jeden z protagonistÛ ekonomické reformy z 60. let pfiedstavoval. Opíral své v˘vody i o zku‰enosti, které získal v ãele úspû‰né akciovky v skláfiském odvûtví Preciose. UplatÀoval – jako ve v‰ech sv˘ch aktivitách – to, ãemu se frázovitû fiíká spojení teorie s praxí. V podveãer 4. bfiezna, po pfiedná‰ce fieditele MDA ing. Jana Mládka „Finanãní a hospodáfiská krize pohledem ekonoma“ se pfiihlásil se zásadním pfiíspûvkem prof. ·ilhán. Bylo to téma, které mu leÏelo na srdci. Den pfied tím mûl pfiedná‰ku „Nov˘ pohled na ekonomickou krizi“ pro Spoleãnost Národní knihovny v UmûleckoprÛmyslovém muzeu; 18. kvûtna uvefiejnily Literární noviny pod titulkem „Krize jako test státního aparátu“ v˘tah z textu, kter˘ napsal v pÛli února. Nikdo tehdy, bohuÏel, netu‰il, Ïe se tu naposled setkáváme s vefiejn˘m vystoupením tohoto v˘znamného vûdce a politika, a tak ani pofiadatelé nenaléhali, aby je pfiednesl z katedry, jejíÏ mikrofon by umoÏnil vûrn˘ pfiepis. Na ‰tûstí VûÀkÛv zvuãn˘ a melodick˘ baryton, tak pro nûho charakteristick˘, umoÏnil pfiepsat vûrnû znaãnou ãást jeho pfiíspûvku. Navazoval jím na v˘klad, kter˘ vûnoval ing. Mládek konkrétním krokÛm bank, které vedly v USA a pak i v dal‰ích kontinentech k vzniku a zhoubnému bujení finanãní krize. (bek) „Nejdfiív nûco na adresu

úzké. KdyÏ mluvíme o hospodáfiské krizi, tak je to taky úzké, to nemá pofiádn˘ kritick˘ filosofick˘ názor. Já si myslím, Ïe jde o krizi vládnoucích elit v celém svûtû. A kdyÏ to vidím u nás, tak tuplem. Mám na mysli celou oblast, fiekl bych, lidské existence na Co nám chybí této planetû. To není jenom fiNejprve taková obecná ponanãní krize, to není jenom kriznámka, Ïe nastoupit urãitou ze hospodáfiská, ta pfierÛstá léãbu, znamená dobfie znát dia- v krizi spoleãenskou, v krizi gnózu – to platí v‰ude. A âe‰i, hodnot, které jsme mûli. Honzy Mládka: jsem moc rád, Ïe jsem sly‰el, co jsi povídal. Mnû to velmi mnoho fieklo. Doplnilo to nûkteré moje názory, nûkteré upevnilo, nûkteré – fiekl bych – roz‰ífiilo. Stejnû bych chtûl poznamenat nûco, co ãasto uniká,“ zahájil pfiíspûvek.

támhle to sníÏíme. To je nûco jako to pastelkovné. Na v‰echny strany tu rozdávají. Prosím vás, vytvofií se tím zábrana rostoucí nezamûstnanosti? âerta star˘ho se tím vytvofií, Ïádná zábrana nevznikne. NatoÏ aby vznikla nová pracovní místa. Já jenom poukáÏi na jednu krizi, kterou jsme procházeli – to jsou ty pády bank u nás. Uvûdomte si, Ïe jenom sanace bankovního sektoru nás pfii‰la na 600 miliard korun. Tûch 600 miliard se stalo souãástí státního dluhu. Co se za ty peníze postavilo? Vytvofiilo se nûjaké materiální bohatství? Ani ãerta se nevytvofiilo. Tyto peníze pfii‰ly do jin˘ch kapes, do neprodukA to je podle mého soudu té- tivních kapes. Já myslím, Ïe jsme na pokrama, které patfií do scénáfie politického dûní i do scénáfie soci- ji podobn˘ch procesÛ. Ty budou ální demokracie. Kdyby se soci- mít jinou trajektorii, jiné zdroje. Ale já se obávám, Ïe tady je ální demokracie chtûla touto krizí kriticky zab˘vat, tak mys- dostateãnû siln˘ politick˘ tlak, lím, Ïe by na‰la dostatek chyt- aby to tak bylo. r˘ch lidí, které by jí v tom poBez iluze mohli. o podnikatelském Je stra‰nû dÛleÏité fiíct, Ïe jejich vlády nejsou partnery kri- tato krize nám pfierÛstá a zahr- prostfiedí Proto kdyÏ tfieba ãtu celotické anal˘zy. To je vûc, která nuje cel˘ svût – od Japonska stránkové povídání pana Zánám neuvûfiitelnû chybí cel˘ch pfies celou Asii, Evropu aÏ do meãníka z toho NERVu, tak mû skoro dvacet let. Jak˘koliv pro- tûch západních kontinentÛ, jajímá hrÛza. Odevzdat velkou blém se pouze ãachruje, hádá, ko je celá Amerika. To postihuãást sociálních daní – to je cel˘ ale nikdy se neanalyzuje za po- je v rÛzné mífie v‰echny. A nevelk˘ blok, kter˘ pfiedstavuje 18 moci ãísel, za pomoci teorie, jenom finanãnû. miliard – a ten zÛstává na volnûjaké zobecnûné zku‰enosti. Spekulace plus né uváÏení tûch, kter˘m to zÛNení to jen krize ideologie spotfieby stává v rukou. Ty jsi o tom nefinancí a ekonomiky, A kdybych k tomu finanãní- dávno psal v Právu, Honzo. To ale krize spoleãnosti mu problému chtûl nûco fiíct, je není orientovan˘ peníz, to je To jsem vidûl a pozoroval uÏ to problém neuvûfiitelného spe- peníz na volné pouÏití. Vy myscelou polovinu minulého roku. kulaãního procesu, kter˘ se ta- líte, Ïe z toho budou mít rozumn˘ uÏitek zamûstnaní lidi? Signály krize byly patrné zjara dy odehrál bez jakékoliv konVÛbec ne, to zÛstane v tûch i v prÛbûhu léta, ale pro na‰i troly onûch vládnoucích elit. vládu, jako by neexistovala. Bez jakéhokoliv vlivu. Dokonce kapsách, do kter˘ch se to nahrne, a zpÛsob, jak je pouÏijí, je Pfiedkládá finanãní rozpoãet byl podporován ideologiemi a neustále mluvila o tom – spotfieby. Je otázka, jestli tyto jejich. A já si nedûlám iluzi i o zmûnách toho rozpoãtu a je- orientace lidsk˘ch hodnot byly o vysoké kvalitû ãeského podnikatelského prostfiedí. ho ãíslech – jako by se jednalo správné. jen o image; tzn. nejde o poJá jsem mûl osobnû moÏnost V‰imnûte si: pro na‰i vládu kles, jde jen o men‰í úpravy velká ãást prostfiedkÛ, které mezi nimi pracovat a vím, co to HDP atd., atd. tvofií balíãek zápasu s krizí, je znamená pro‰antroãit v‰echno Já chci fiíct: kdyÏ mluvíme otázka spotfieby. SníÏíme DPH moÏné. To se, zaplaÈ Pámbu, o finanãní krizi, tak je to pfiíli‰ na auÈáky podnikatelské sféry, nedûlo v podniku, v kterém

ekonomika

trend jsem pfiedsedal. (Jednalo se o Preciosu, která vyrábí brou‰en˘ kfii‰Èál, brou‰ené ‰atony, perly a jiné biÏuterní kameny; sídlí v Jablonci n. N., v kraji se staletou tradicí skláfiské v˘roby; v Kamenickém ·enovû vyrábí kfii‰Èálové lustry i dekorativní svítidla.) Podnik, kter˘ zamûstnával pût tisíc lidi a kter˘ byl privatizován zpÛsobem, jak˘ nemûl tady obdobu, tzn. sv˘mi zamûstnanci. Kde ani koruna nespadla do rukou spekulantÛ. Investovali jsme za tu dobu, co jsme to dûlali, více neÏ 5 miliard do rekonstrukce a strukturálních pfiemûn. Firma, která dneska není problémová, která má rezervy jak finanãní, tak technické, ale pfiedev‰ím má lidsk˘ potenciál. Je‰tû nûco musím povûdût: Já si myslím, Ïe prostfiedky, které pfiesáhnou 100 miliard na‰ich penûz – a zcela urãitû pfiesáhnou – a které mají b˘t orientovány na zbrÏdûní hospodáfiského poklesu, Ïe by mûly b˘t orientovány pfiedev‰ím do oblastí, kde máme veliké potenciály jak materiální, tak pfiedev‰ím lidské, ale potenciály, které zÛstávají nevyuÏity.

Polemika na adresu zemûdûlství... Na jeden z nich poukáÏu: my máme tisíce hektarÛ ladem leÏící pÛdy, která si v niãem nezadá s pÛdou tûch zemí, odkud dováÏíme mrkev, v‰echno moÏné vãetnû masa. Proã dováÏíme, prosím vás, jehnûãí z Nového Zélandu, kdyÏ tady máme pastviny a v‰echno moÏné. Náklady na takovou sloÏku potraviny nejsou nijak velké, vÏdyÈ staãí chlap s kloboukem a holí v ruce a jeden pes, kdyÏ si to pfiedstavím jako pohádku. Tûch potenciálÛ je mnoho, ale vÏdyÈ to nikdo neanalyzuje. Nikdo je nevytáhne na stránky novin, aby se o nich váÏnû uvaÏovalo. Neudûlá to ani sociální demokracie ve sv˘ch ekonomick˘ch komisích. Jako kdyby tyto vûci neexistovaly a pfiedkládá

9 jako plakát národu asi devût návrhÛ, z nichÏ je osm zamûfien˘ch jenom na osobní spotfiebu. To pfiece není léãení, to není zábrana hospodáfiské krizi, to je populistick˘ nesmysl, to je nûco jako to pastelkovné. Na tento návrh se v následující diskusi ozval – jako nûkdej‰í ministr zemûdûlství – Jan Mládek: „VûÀku, to není tak jednoduché. Tady Ïádné velké zdroje v zemûdûlství nejsou. âeské zemûdûlství není schopno konkurovat v niãem, co je pracovnû nároãné, protoÏe to pfieválcuje sousední Polsko: má v zemûdûlství stra‰nû moc lidí, ktefií pracují témûfi zadarmo a hlavní pracovní síla tam neplatí Ïádné sociální a zdravotní poji‰tûní. Dále je ãeské zemûdûlství v konkurenci kvalitních potravin na tom druhém konci. Jediné, kde je schopno trochu konkurovat, jsou ty velké lány, kde nasadí velkou mechanizaci. Proto také nejvíc na‰i zemûdûlci chtûli p‰enici, kukufiici, fiepku. To je jediné, kde jsou skuteãnû konkurenãnû schopní.“

Kritika návrhÛ z vlastních fiad Pfied kritick˘m pohledem prof. ·ilhána neobstála celá fiada dal‰ích návrhÛ, s kter˘mi pfiicházeli politici soc. dem. „Není moÏné napfi. se váÏnû tváfiit na poslaneck˘ návrh na sníÏení spotfiební danû u benzinu, to je 18 miliard,“ fiekl a v uvedeném textu pro LtN problém analyzoval: „Co je v návrzích na zmírnûní krize typické, je to, Ïe jejich autofii si nedávají práci, aby seznámili obãany s tím, kolik to v‰echno bude stát nebo kolik se u‰etfií. Pro‰el napfi. do závûreãného ãtení Poslanecké snûmovny návrh na sníÏení danû u benzinu o 2,50 Kã na 1 litr a o 2 Kã u nafty. Tento návrh je ekonomick˘m nesmyslem, kter˘ s bojem proti finanãní krizi nemá co dûlat a nemÛÏe b˘t úãinn˘. Jsem dokonce pfiesvûdãen

o tom, Ïe na sníÏení ceny benzinu a nafty to nebude mít Ïádn˘ podstatn˘ vliv, a vût‰ina penûz z u‰etfiené spotfiební danû zÛstane v kapsách majitelÛ benzinov˘ch pump. Pfiitom by státní rozpoãet pfii‰el o 18 miliard korun. Navíc jde o sníÏení spotfiební danû u zboÏí a surovin, které jsou importované za znaãné peníze. Jde v podstatû o zboÏí, které je z velké ãásti zbytné. Myslet si, Ïe tûchto 18 miliard zÛstane v kapsách majitelÛ aut, a Ïe tyto miliardy podpofií domácí poptávku po zboÏí, je neuvûfiiteln˘ nesmysl. O tyto miliardy bude pouze chud‰í státní rozpoãet. Zmen‰í se tedy ‰ance státu na rozumné vyuÏití vefiejn˘ch financí pfii zmírÀování krize.“ Podobnû kritizoval, Ïe by se mûly krátit odpisy základních prostfiedkÛ, které podle nûho jen zv˘‰í bilanci nákladÛ. ... A v‰ichni jsou nad‰ení, Ïe se sníÏí odpisy, Ïe se to bude intenzifikovat, to je ta cesta z toho srabu. To pfiece není pravda. To pfiece potfiebuje jiné klíãe a ty klíãe musíme mít v rukou a ta ruka musí myslet racionálnû. A musí umût poãítat s kaÏdou korunou.

Provûrka na utrácení by pomohla právû v krizi V‰imnûte si, Ïe v balíãku na‰í vlády není ani zmínka o finanãní kázni v âesku, ani slovo z hlediska daÀového v˘bûru, z hlediska hospodafiení s vefiejn˘mi prostfiedky. Já si pfieãtu v novinách, Ïe postavili soudní palác, kter˘ je o pÛldruhé milardy draωí neÏ byla rozpoãtová cena. Krucifix, vytvofiit v dobû finanãní krize systém provûrky tûchto finanãních a jin˘ch systémÛ, zda fungují racionálnû nebo ne, jaká míra korupce tam je, to pfiece je souãástí boje proti takové krizi. To má efekt místo toho, Ïe rozdávám. MoÏná vám to pfiipadá, Ïe tady nûco povídám, jako by to ne-

mûlo souvislost, ale já jsem pfiesvûdãen, Ïe to je jádro problému. Krize se musí odkr˘vat pouãenou kritickou anal˘zou. Rozestavit vûci na svá místa a tam hledat léãebnou metodu. Tu anal˘zu potfiebujeme jako sÛl. Ty jsi tady, Honzo, celou fiadu vûcí naznaãil, ale mnû tam nûkteré vûci je‰tû chybûly. TotiÏ ten balónek, kter˘ vyfouknul, pfiedstavuje dneska neuvûfiitelné mnoÏství period. Jak to, Ïe se takhle nafouknul? On vyfouknul, ale vyfouknuly se zdroje, lidé se ochudili, ti lidé jsou chud‰í o ty miliardy. To je reálie, to musíme vûdût. Jak tomu zabránit do budoucna? to je ta otázka. Redakãní zpracování, titulek a mezititulky redakce Trendu (bek)

Jak zv˘‰it v˘konnost Publikace „Kouãování v multikulturním prostfiedí“ (Management Press, Praha 2009, 1. vyd., 323 str.) pfiedního svûtového odborníka na kouãování „pfies hranice kultur“ Phillipe Rosinského, je knihou, která se snaÏí pfieklenout mezeru mezi „kouãováním“ a „multikulturním pfiístupem“, staví mosty, jeÏ obûma disciplínám umoÏnují navzájem se obohacovat a vyuÏívat své poznatky ku prospûchu obou. Ukazuje, jak integrovat kulturní dimenzi Ïivota do kouãování a jak naopak vyuÏít schopnosti a dovednosti nezbytné pro kouãování v‰ude tam, kde se pfii práci setkáváme s interkulturními aspekty. Kniha je urãena profesionálním kouãÛm, konzultantÛm, manaÏerÛm lidsk˘ch zdrojÛ a vrcholov˘m manaÏerÛm v‰ech typÛ organizací, ktefií chtûjí napomáhat lep‰ímu vyuÏití lidského potenciálu organizací a zvy‰ování v˘konnosti prostfiednictvím zhodnocování jejich kulturní rozmanitosti. Pfieãtou si ji v‰ak i ti, ktefií se kouãinkem nezab˘vají. (tes)

10

trend

K hospodáfiské a sociální politice (USA, EU, âína, Japonsko, Rusko atd. atd.) na cenovém v˘voji ve svûtû? Jaké budou dÛsledky Hospodáfiská krize, která dal‰ích monetárních stimulÛ stále tvrdûji dopadá na na‰i v hlavních svûtov˘ch ekonomiekonomiku, si vyÏaduje prakkách, jako je tfieba tzv. kvantitické razantní kroky hospotativní uvolÀování mûnové polidáfiské a sociální politiky státiky? Nelze vylouãit, dokonce tu. Nûkteré se jiÏ pfiipravují bych fiekl, Ïe je to velmi pravk realizaci. Mám na mysli jak dûpodobné, Ïe v koneãném dÛkroky nûkdej‰í Topolánkovy sledku pÛjde samozfiejmû o zv˘vlády, tak zejména nûkteré nejdÛleÏitûj‰í prvky z protikrizového ekonomického a sociálního programu sociální demokracie, které úspû‰nû pro‰ly schvalováním v Poslanecké snûmovnû. Je pfiitom pochopitelné, Ïe ‰ení penûÏní zásoby a vliv na Ïádná opatfiení nemohou vyfie- dynamiku cenového v˘voje. ‰it v‰echny problémy na‰í ekoTedy aktuální cenov˘ v˘vojonomiky bez v˘raznûj‰ího zlep- v˘ trend poklesu (a dokonce se ‰ení situace v zahraniãí. Nicv nûkter˘ch zemích hovofií ménû, mohou je alespoÀ o nebezpeãí deflace) mÛÏe b˘t v˘raznû zmírnit. v horizontu nejbliωích dvou ãi

❏ J I¤Í H AVLÍâEK

ekonomika

tfií let vystfiídán ne snad hyperinflací, ale moÏná v˘razn˘m urychlením inflace ve svûtû. Mimochodem, není to také jeden z prvkÛ finanãní politiky souãasné americké administrativy? TotiÏ, Ïe by inflace potom sníÏila vládní dluhy vzniklé z titulu finanãních injekcí do ekonomiky? To je jeden aspekt, o kterém se zatím pfiíli‰ nemluví, ale o kterém bychom mûli urychlenû zaãít pfiem˘‰let a formulovat V˘voj inflace dopady k tomuto moÏnému Kladu si pfiedev‰ím otázku ekonomickému fenoménu. Ale ohlednû v˘voje inflace v horinejenom dopady, tfieba nás to zontu nejbliωích 12 – 18 mûsí- mÛÏe i k nûãemu inspirovat cÛ. âeská národní banka napfií- i pro nejbliωí období. klad nejnovûji uvádí, Ïe v horiJe totiÏ nepochybné, Ïe pozontu zhruba 12 mûsícÛ se kud je zmínûná úvaha i jen bude inflace u nás pohybovat zãásti smysluplná, potom se cepfiibliÏnû na úrovni stanovené- nov˘ rÛst ve svûtû promítne ho inflaãního cíle, tedy zhruba cestou „dovozu“ inflace i u nás. nûkde okolo 2 % a aktuální pro- Co to v‰ak bude znamenat pro gnóza Ministerstva financí je na‰i rozpoãtovou politiku? Proje‰tû o trochu optimistiãtûj‰í. to bych se osobnû ani tak nebál Je ale otázkou, zda jsou tato toho, zda bude deficit státního prognostická oãekávání reálná. rozpoãtu 150 ãi 170 miliard neJak se napfiíklad promítnou fi- bo i o trochu více. Podmínkou ov‰em je, aby nanãní injekce onûch nûkolika ãeská vláda mûla pfiipraveny tabiliónÛ americk˘ch dolarÛ Nûkteré souvialoati Myslím, Ïe je teì vhodná pfiíleÏitost se také zamyslet nad budoucím v˘vojem, respektive nad nûkter˘mi jeho souvislostmi. Mám na mysli tu variantu, Ïe krize bude del‰í a hlub‰í, neÏ si dnes vÛbec dokáÏeme pfiedstavit. V tom pfiípadû budeme nejspí‰ muset formulovat a uplatnit dal‰í a rozsáhlej‰í kroky praktické hospodáfiské politiky k jejímu pfiekonání.

kové programy, které by v této souvislosti podpofiily nejen nabídkovou stranu ekonomiky, ale i tu poptávkovou. Mûlo by jít pfiedev‰ím o to, aby byl i nadále udrÏen stávající sociální standard lidí, coÏ jin˘mi slovy znamená ne‰krtat prostfiedky urãené na sociální programy. Jin˘mi slovy, politika stabilizace sociálních jistot znamená také stabilizaci a udrÏení vnitfiní spotfieby. Jako dal‰í krok bychom moÏná mûli okamÏitû zaãít uvaÏovat o pfiípravû takov˘ch státních programÛ na podporu poptávky, které bychom v pfiípadû potfieby mohli realizovat. VÏdyÈ budoucí inflace by de facto jak nominální, tak relativní váhu takto vznikl˘ch rozpoãtov˘ch deficitÛ v nikoliv nev˘znamné mífie sníÏila. Osobnû si myslím, Ïe bude potfiebné pokraãovat v diskusích ohlednû otázky pfiijetí spoleãné evropské mûny. Je totiÏ tfieba vidût také pfiípadné dopady pfiijetí Eura na Ïivotní úroveÀ na‰ich obãanÛ, tedy na moÏnosti udrÏení jejího vcelku velice slu‰ného rÛstu za posledních 8 let. Pfiedev‰ím bychom ale mûli uvaÏovat o dlouhodobûj‰ích cílech ãeské spoleãnosti. Líbí se mi slova nûkdej‰í prezidentské kandidátky francouzsk˘ch socialistÛ S. Royalové, totiÏ „Nejsem naklonûna tomu, aby se Evropa utváfiela jen po ekonomické stránce. Evropa by mûla stát na tfiech hlavních pilífiích. Samozfiejmû na pilífii ekonomickém, kter˘ je velice dÛleÏit˘. Musí tady ale b˘t i druh˘ pilífi, to je pilífi sociální. A za tfietí pilífi Ïivotního prostfiedí. Rozhodnû nejsem pro to, aby pilífi sociální byl vnímán jen jako nûco, naã se dostane, teprve, aÏ bude vyfie‰eno v‰echno ostatní.“ Jak já tomu rozumím, nejde jen o sociální stát. Sociální stát je nepochybnû civilizaãní hod-

notou velké dÛleÏitosti, neboÈ garantuje ve vyspûlé spoleãnosti základní existenãní potfieby sociálnû slab‰ích a stfiedních vrstev spoleãnosti, jehoÏ prvky dnes i u nás nepochybnû máme. Jde v‰ak o víc. Letos na podzim si budeme pfiipomínat dvacáté v˘roãí listopadov˘ch událostí roku 1989. Je dobré si pfiipomenout, co vlastnû lidé v tomto období spoleãensk˘ch zmûn oãekávali? Chtûli se jednak zbavit nesvobody komunistického reÏimu, ale chtûli také podstatné zv˘‰ení své Ïivotní úrovnû, kdyÏ poznali napfiíklad tu nûmeckou ãi rakouskou. âeská politika by si proto mûla stanovit dal‰í programov˘ cíl, totiÏ dosáhnout v horizontu jedné generace prÛmûrné Ïivotní úrovnû vyspûl˘ch zemí EU. Jsem pfiesvûdãen˘, Ïe tohoto cíle je na‰e zemû schopna dosáhnout, i kdyÏ jedna generace se mÛÏe zdát jako opravdu velmi dlouhá doba. Ukazuje se totiÏ, Ïe kaÏd˘ rok nûkdej‰ího tzv. reálného socialismu u nás znamenal takové opoÏdûní ve v˘voji, Ïe tyto ztráty bude nutno zacelovat je‰tû dal‰ích dvacet let. Programov˘ cíl je politicky aktuální Nelze také nevidût, Ïe tento programov˘ cíl je v souãasné dobû nav˘sost politicky aktuální. Pfiípadné rozevírání nÛÏek mezi Ïivotní úrovní v âeské republice a ve vyspûl˘ch evropsk˘ch ekonomikách by totiÏ mohlo vést i ke zpochybnûní zvolené trÏnû orientované strategie rozvoje na‰í spoleãnosti. Trvale niωí Ïivotní úroveÀ by také pfii volném pohybu pracovních sil v rámci jednotného trhu Evropské unie nepochybnû vedla k odlivu ‰piãkov˘ch odborníkÛ do zahraniãí. A bez klíãového rÛstového faktoru, jímÏ je kvalifikovan˘ lidsk˘ kapitál, bychom se dfiíve

trend nebo pozdûji profilovali v rámci Evropské unie jen jako její ekonomická periferie. Byli bychom tedy zfiejmû sevfieni v pasti nízk˘ch kvalifikací a nízk˘ch mezd. A zakládat na‰i konkurenceschopnost na komparativní v˘hodû nízk˘ch mezd a podhodnoceného mûnového kursu by samozfiejmû omezilo moÏnosti zvy‰ování technologické vyspûlosti na‰í ekonomiky. Na‰e zemû má pofiád je‰tû ‰anci, Ïe se jí podafií vyspûlosti západní Evropy dosáhnout bûhem pfií‰tích dvou desetiletí. Pokud se pro to rozhodneme, potom nesmíme ztrácet ãas a praktické kroky hospodáfiské politiky, které jsou v tomto smûru naléhavé, nesmíme od❏ kládat.

11

Vefiejn˘ a podnikatelsk˘ sektor KaÏdá moderní ekonomika souãasné doby pfiedstavuje ekonomiku smí‰enou, zaloÏenou na prolínání pozitiv klasicky pojaté ãisté trÏní ekonomiky a ekonomiky centrálnû plánované. Právû státní zásahy zamûfiené na pÛsobení podnikatelského sektoru pfiedstavují aktuální téma, které je ‰iroce diskutováno v‰emi ekonomick˘mi subjekty a to jak na národní, komunitární i mezinárodní úrovni. Zámûrem sedmiãlenného autorského kolektivu (vedeného doc. Ing. L. Tetfievovou, Ph.D.) vûdeckopedagogick˘ch

pracovníkÛ Fakulty ekonomicko-správní Univerzity Pardubice) bylo v jejich nové publikaci „Vefiejn˘ a podnikatelsk˘ sektor“ (Professional Publishing, Praha 2OO9, 1. vyd., 190 stran) poskytnout ãtenáfiÛm komplexní, ale souãasnû netradiãní pohled na vzájemné interakce a vazby mezi vefiejn˘m a podnikatelsk˘m odvûtvím, zahrnující jak stûÏejní témata, jeÏ tvofií základ dané problematiky, tak specifické otázky a problémy. Snahou pfiitom bylo srozumitelnû, pfiehlednû a zajímavou formou seznámit zájemce s danou problematikou, kdy

kromû základních teoretick˘ch v˘chodisek jsou uvádûny praktické, v souãasné dobû aplikovatelné poznatky, návrhy a opatfiení. Jak naznaãuje akademické vysoko‰kolské prostfiedí autorÛ, tento prozatím ojedinûl˘ zdroj know-how je prvotnû vyuÏiteln˘ pfii vzdûlávání odborníkÛ v oblasti vefiejná a podniková ekonomika. ZároveÀ v‰ak poskytuje uÏiteãné poznatky pro praxi – ‰iroké spektrum manaÏerÛ, zahrnující jak manaÏery privátní podnikové sféry, tak i neziskov˘ch soukrom˘ch a vefiejn˘ch organizací a institucí. (tes)

Kde peníze jsou sluÏebníkem ❏ L UDMILA E CKERTOVÁ JiÏ dávno pfiedtím, neÏ vypukla finanãní krize následovaná krizí hospodáfiskou, bylo mnoha pfiem˘‰liv˘ch lidem jasné, Ïe v souãasném ekonomickém systému je cosi nezdravého, co nakonec mÛÏe vést kolapsu. I prost˘ selsk˘ rozum ãlovûku napoví, Ïe „rÛst rÛstu“ ekonomiky nemÛÏe b˘t trval˘, to by odporovalo základním pfiírodním zákonÛm: nekoneãno je pouze matematická abstrakce, na zdroje nezbytné pro chod ekonomiky naprosto nepouÏitelná. Takové úvahy ve mnû oÏivila ãetba knihy Nadi Johanisové „Kde peníze jsou sluÏebníkem, nikoliv pánem“ s podtitulem „V˘pravy za ekonomikou pfiátelskou pfiírodû a lidem“ (vydalo nakladatelství Stehlík, Volary 2008). Autorka, pracovnice Masarykovy univerzity, analyzuje na základû literatury i vlastních zku‰eností z âR a Velké Británie pfiíãiny souãasn˘ch ekonomick˘ch potíÏí a naznaãuje nûkteré moÏnosti jejich fie‰ení nebo alespoÀ zmírnûní. Kniha poskytuje zajímavé údaje a stimulovala mne k úvahám, které zde nastiÀují, a které jsou mínûny hlavnû jako podnût k diskusi. Mizejí malé i stfiední podniky, Ïivnosti a obchody, protoÏe nemohou konkurovat mezinárodním spoleãnostem. Souãasnû dochází k odlivu obãanÛ z center mûst v dÛsledku neúmûrného zvy‰ování nájem-

ného a pfiemûny bytÛ na nebytové prostory – kanceláfie, luxusní obchody, smûnárny, banky, hotely apod. V centrech tedy vznikají „mûsta duchÛ“ s minimem stál˘ch obyvatel. Uvnitfi mûst i v men‰ích obcích pfiitom ãasto chybí moÏnosti bûÏn˘ch nákupÛ. ObãanÛm nezb˘vá, neÏ jezdit za nákupy autem do super- a hypermarketÛ, které obludnû vyrÛstají na okrajích mûst, spolu se sv˘mi parkovi‰ti zabírají hektary úrodné pÛdy a hyzdí svou architekturou ráz krajiny. Roste dopravní zatíÏení, spotfieba pohonn˘ch hmot a exhalace. Hlavnû tím ov‰em mizí mnoho pracovních míst zamûstnancÛ men‰ích v˘robních a zpracovatelsk˘ch podnikÛ, zemûdûlcÛ, fiemeslníkÛ, obchodníkÛ atd. Psychóza konzumu ovlivÀuje negativnû i psychiku lidí, bere jim pocit Ïivotní pohody a je pfiíãinou mnoha zhoubn˘ch sociálních jevÛ. Autorka citované knihy vidí jednu cestu v iniciativû „zdola“ – v zakládání neziskov˘ch druÏstev a podobn˘ch svépomocn˘ch organizací, které by byly zaloÏeny na vzájemné solidaritû, nefiídily by se poÏadavkem maximálního zisku na základû maximální efektivity, vyuÏívaly by místní zdroje, zamûstnávaly místní pracovníky, podporovaly místní Ïivnostníky a obchodníky, tedy dbaly na to, aby peníze co nejdéle cirkulovaly v místû, kde vznikly. To je cesta lokalizace, která vyluãuje

zbyteãné a ‰kodlivé transporty zboÏí, které lze vyrobit v místû, poskytuje práci místním lidem, zjednodu‰uje a zmen‰uje ekonomickou jednotku a tím omezuje nebezpeãí její destabilizace a umoÏÀuje bezprostfiední kontrolu. Uvedené snahy o nápravu jsou velmi sympatické a rozumné a jejich v˘hodou je i to, Ïe stimulují obãany, aby se sami snaÏili neutû‰en˘ stav nûjak ovlivnit. Ov‰em k tomu, aby se staly v˘znamn˘m fie‰ením souãasn˘ch problémÛ, stojí v cestû zejména dvû okolnosti: Jednak by lidi bylo nutno vychovat k tomu, aby byli ochotni udûlat nûco i pro druhé a – tfiebas jen pfiechodnû – trochu slevit ze sv˘ch poÏadavkÛ a zmûnit své návyky. Pfievychovat lidi je vÏdy velmi tûÏké a zdlouhavé, zvlá‰tû kdyÏ jsou uÏ del‰í dobu vedeni k sobectví a zpracováváni reklamou, aby byli závislí na módû (nejen v obleãení, ale i v jídle a ve v‰em), kdyÏ jsou zh˘ãkáni zbyteãnû ‰irok˘m sortimentem druhÛ zboÏí atd. Je tfieba o pfiev˘chovu usilovat, ale pouze tato cesta by asi vedla k cíli pfiíli‰ pozdû a není pravdûpodobné, Ïe by mohla b˘t sama o sobû úspû‰ná vzhledem k tomu, Ïe hospodáfiství je pfieváÏnû v rukou velk˘ch finanãnû ekonomick˘ch komplexÛ. Ty by – s vyuÏitím svého vlivu na vlády a zákonodárce – vût‰inu takov˘chto aktivit dusily uÏ v zárodku.

12

trend

Jsme neãitelná zemû ❏ J AROMÍR D UFEK V krátkém ãasovém sledu vy‰ly v deníku Právo tfii texty v˘znamného ãeského filozofa a sociologa Václava Bûlohradského – 21. kvûtna v pfiíloze Salon pod názvem „Priváto z blogosféry“ krácen˘ úvod k druhému, doplnûnému vydání knihy „Spoleãnost nevolnosti“ (vychází právû v nakladatelství SLON), 23. kvûtna rozsáhlá úvaha „Neãitelná zemû“, zab˘vající se ãeskou mediální scénou, a 29. kvûtna komentáfi „âesk˘ tanec mezi vejci“ upozorÀující, Ïe ru‰ení pfiedvolebních mítinkÛ organizovan˘mi bojÛvkami je nesluãitelné se závazky, které na sebe âeská republika vzala pfiistoupením k Evropské unii. Publicistická vystoupení Václava Bûlohradského jsou vÏdy stfiedem pozornosti ãtenáfiÛ. Nemusíme s nimi v lecãems souhlasit, ale vÏdy nás vedou k zamy‰lení nad otázkami, jimiÏ se autor zab˘vá. Bûlohradsk˘ patfií k osobnostem, které ãást Ïivota proÏily nebo dosud proÏívají ve vyspûl˘ch demokratick˘ch zemích. Patfií k nim napfiíklad politolog a publicista Jacques Rupnik nebo ekonom Jan ·vejnar. Tito lidé získali vzdûlání na nejvy‰‰í moÏné úrovni, osvojili si tamní zpÛsob Ïivota i mravy, a proto s tolik potfiebn˘m odstupem, nezatíÏeni nûjak˘mi politick˘mi nebo jin˘mi vazbam, mohou hodnotit zdej‰í dûní, nepfiíznivû poznamenané pomûrnû roz‰ífien˘m názorem, Ïe na‰e zemû je pupkem svûta

trend mûsíãník Spoleãnosti Willyho Brandta a Bruna Kreiského

a Ïe se jejími historick˘mi i souãasn˘mi zku‰enostmi musí fiídit celá planeta. Václav Bûlohradsk˘ (66), rodák z Prahy, vystudoval na Filozofické fakultû Univerzity Karlovy ãe‰tinu a filozofii. Rigorózní práci (PhDr.) o mark˘zi de Sade obhájil v roce 1969. O rok pozdûji po sovûtské okupaci ode‰el do emigrace a pÛsobil postupnû jako pedagog na Filozofickém institutu v italském Janovû, od roku 1973 byl tamtéÏ profesorem sociologie. Od roku 1990 je profesorem poli-

odpovûdût na krizi souãasného modelu ekonomického rÛstu zásadní politickou zmûnou – to v‰e udûlalo z pocitu nevolnosti ‰iroce sdílen˘ ‚stav mysli a tûla‘.“ Souãasnû v‰ak Bûlohradsk˘ konstatuje, Ïe „Toto desetiletí rostoucí nevolnosti konãí nicménû zvolením Afroameriãana Baracka Obamy americk˘m prezidentem. Jeho prvním prezidentsk˘m ãinem byl zákaz

politika tické sociologie na univerzitû v Terstu a profesorem na Fakultû sociálních vûd UK v Praze. Dlouhá léta spolupracoval s ãesk˘mi exilov˘mi ãasopisy a nakladatelstvími a ãesk˘m domácím disentem. Uvedené tfii práce Václava Bûlohradského, uvefiejnûné v rychlém ãasovém sledu koncem kvûtna v Právu, na sebe obsahovû navazují.

muãení (…) a pfiípravná opatfiení ke zru‰ení Guntánama. Jsou to první kroky k obnovení jednoty mezi politikou a demoKonãí období kratick˘mi ideály, a proto i prvnevolnosti? ní svûtlej‰í okamÏiky po desetiV pfiedmluvû „Priváto z blo- letí ‚humanitárního bombardogosféry“ autor v úvodu konsta- vání‘, války ve lÏi a pokusÛ tuje, Ïe „Nevolnost, o níÏ mluví rozbít jednotu Evropy mobilizací ‚ochotn˘ch pomahaãÛ‘ název mé knihy úvah, za rok a pár mûsícÛ, které uplynuly od z postkomunistick˘ch zemí projejího prvního vydání, velmi ze- ti spojencÛm ze staré Evropy.“ sílila. Rozvrat globálních fiDigitální pavlaã nanãních trhÛ, autoritáfisk˘ obrat katolické církve pod vlá- pavlaãí dou papeÏe Benedikta XVI., V dal‰í ãásti Bûlohradsk˘ vyrychle postupující úpadek ti‰tû- svûtluje rozdíly mezi mediasfén˘ch médií, státní intervence rou a blogosférou. Blogosféra na podporu neudrÏitelného au- se od mediasféry li‰í pfiedev‰ím tomobilového prÛmyslu namís- tím, Ïe je to „velká konverzato pfiesmûrování investic do ko- ce“, stále otevfiená, v níÏ platí lektivní dopravy, neochota (ãi preventivní pakt „dÛvûry kooneschopnost, nevím) úãinnû perace“. stfieÏit stále propustnûj‰í hraniV blogosféfie se rozdíl mezi ci mezi ‚trÏní ekonomikou‘ autorem a ãtenáfiem rozplynul. a zloãinem, celková neschopVládne v ní komunikaãní hojnost euroamerické civilizace nost v nejobecnûj‰ím demokra-

tickém smyslu. âtenáfii jsou souãasnû autofii, vlepují do sv˘ch textÛ jako intratexty úryvky z textÛ jin˘ch autorÛ, aplikují text zcela svévolnû na rÛzné situace, v nichÏ se ocitli a o nichÏ nám vyprávûjí, navrhují a nastolují neãekané kontexty pro texty, se kter˘mi se „nûjak“ setkali; o své neuãesané interpretace a anarchická ãtenáfiská i autorská gesta se pak dûlí s k˘mkoliv, kdo nav‰tíví tuto digitální pavlaã pavlaãí. V úplném závûru této pfiedmluvy vûnuje autor pozornost ãeské mediasféfie. V této ãásti jsou zajímavé zejména odstavce vûnované pfiedefinování slova levice, co znamenalo za první a druhé republiky a co znamená dnes.

Proti pfiemûnû politiky v morální k˘ã Îe Bûlohradského texty nutno ãíst velmi pozornû, dokládá rozsáhlá úvaha „Neãitelná zemû“, která by povrchního nebo nepozorného ãtenáfie mohla vést k nesprávn˘m závûrÛm. V úvodu cituje Bûlohradsk˘ úryvek z komentáfie jednoho pravicovû orientovaného redaktora: „V tûchto volbách jde o masivní útok pfiedlistopadov˘ch sil … o pokus levice pfievzít moc, moÏná i ústavní“. Vzápûtí Bûlohradsk˘ otiskuje názor komentátora Reflexu Bohumila Peãinky a vyslovuje s ním souhlas: „V oãekávání pfiedãasn˘ch voleb do Poslanecké snûmovny v fiíjnu 2009 se vytváfií nejfale‰nûj‰í pfiedvolební aranÏmá, jaké polistopadová politika zaÏila. Otevfiené politické soupefiení má b˘t nahrazeno bojem pravdy proti lÏi. Stfiedopravicov˘ politick˘ tábor se má sjednotit jako nové ‚Obãanské fórum‘, které nebude mluvit o politick˘ch zájmech, ale o hodnotách.“ Souãasnû v‰ak Bûlohradsk˘ Peãinkovi vyt˘ká, Ïe jeho úvaha nenazvala jménem pravého viníka této pfiemûny politiky

trend

13

míní Václav Bûlohradsk˘ v morální k˘ã. Jím je podle Bûlohradského pfievaha antiruského a antikomunistického fundamentalismu v ãeské mediasféfie – pfiedev‰ím v komentáfiích MfD, LN, t˘deníkÛ Reflex, T˘den a Respekt. „Mluvím pfiirozenû o pfievaÏujících tendencích, nepopírám Ïe vycházejí i jiné komentáfie,“ dodává Bûlohradsk˘.

Neãiteln˘ postoj âeské republiky Pokud jde o na‰e pfiedsednictví v Evropské unii, vyt˘ká mu Bûlohradsk˘ nedostatek ãitelnosti. „Oznaãuji tím slovem srozumitelnou agendu priorit a pfiesvûdãivou politickou strategii k jejich prosazování,“ vysvûtluje Bûlohradsk˘. „Finsko je jistû mal˘, ale velmi dobfie ãiteln˘ stát. VÏdy vystupuje na podporu rozvoje integrované spoleãnosti kooperujících obãanÛ, v níÏ se propojuje efektivita se sociální a obãanskou solidaritou, s investicemi do vzdûlání a do ochrany Ïivotního prostfiedí. I Slovensko je ãitelné – mal˘, dynamick˘ stát, velmi proevropsk˘, usiloval úspû‰nû o rychlé pfiijetí eura, neuznal Kosovo, protoÏe je vûrn˘ své historické pamûti. âesko je naopak neãitelné, profiluje se heslem Evropa bez bariér, ale nemíní tím vût‰í solidaritu se slab˘mi, péãi o spoluobãany fyzicky, sociálnû nebo kulturnû handicapované – jen dal‰í deregulací trhÛ. Stát, jehoÏ prezident odmítne vyvûsit evropskou vlajku na svém sídle a po schválení Lisabonské smlouvy Senátem prohlásí, Ïe ‚je to selhání politick˘ch elit, aÏ pfiíli‰ známé z ãeské historie‘ je beznadûjnû neãiteln˘. Beznadûjnû zneãitelÀuje âesko jednostranná deklarace, ‚zdÛrazÀující restriktivní v˘klad Listiny základních práv EU, na kterou smlouva odkazuje …‘, kterou vláda pfiipojila k Lisabonské smlouvû. Strach z toho, Ïe by ãe‰tí obãané mohli mít ví-

ce práv, je totální identifikací s bushovskou politikou okle‰Èování sociálních práv, oslabování antidiskriminaãních zákonÛ a zákonÛ na ochranu Ïivotního prostfiedí.“

Bez velkého protektora V závûru „Neãitelné zemû“ se Bûlohradsk˘ zab˘vá problematikou bezpeãnosti âeské republiky a pí‰e: „Bezpeãnost malého státu nemÛÏe b˘t zaruãena Ïádn˘m velk˘m protektorem, ale jen dÛsledn˘m bojem za svût nerozdûlen˘ do ‚zájmov˘ch sfér velmocí‘. Konec komunismu, vstup do NATO a do EU byl pfiíleÏitostí k ãeskému ‚nadnárodnímu‘ obrození, k nûmuÏ jsme se v minulosti nûkolikrát marnû rozbûhli. Podmínkou takového obrození je ale emancipace ãeského diskurzu od ãesk˘ch komplexÛ. Místo toho je na‰e mediasféra ve své vût‰inû jejich hlásnou troubou. To je hlavní pfiíãinou ‚úpadku politiky v âechách‘.“

âesk˘ tanec mezi vejci Tfietí Bûlohradského text v Právu, komentáfi „âesk˘ tanec mezi vejci“, upozorÀuje, Ïe ru‰ení pfiedvolebních mítinkÛ organizovan˘mi bojÛvkami je nesluãiteln˘ se závazky, které na sebe âeská republika vzala pfiistoupením k Evropské unii, mezi jin˘m s obranou demokracie a tím i s právem opozice svobodnû hlásat svÛj politick˘ program. Pokud by se napadená strana bránila protibojÛvkami a docházelo na volebních mítincích ke rvaãkám, bylo by tfieba pozvat do âeské republiky pozorovatele Evropské unie. Bûlohradsk˘ oceÀuje skuteãnost, Ïe âSSD na svou obranu Ïádné bojÛvky nechystá. „Umlãet opozici, aÈ uÏ je jakákoliv, je vÏdy zloãin, i kdyby to bylo jen vajíãkem“, pí‰e Bûlohradsk˘. „Jsou situace, kdy

hodit vajíãkem nebo botou po zvoleném pfiedstaviteli lidu, ãi spálit vlajku nûjakého státu je legitimní; takové v˘jimeãné gesto musí b˘t ale gestem jednotlivce a musí b˘t zdÛvodnûno eticky i historicky – nebyla jiná moÏnost, jako napfiíklad nedáv-

no v Bagdádu nebo v pfiípadû sovûtské okupace âeskoslovenska. To, co se dûje dnes v âesku na mítincích âSSD, se ale zdÛvodnit nedá. I kdyÏ nesympatizujeme s jejím lídrem, je to na‰e svrchovanost, která se ❏ tam po‰lapává.“

Prohlá‰ení prezidenta republiky Václava Klause Jsem zdû‰en vzmáhajícími se projevy násilí, nenávisti a netolerance, jehoÏ jsme svûdky v probíhající pfiedvolební kampani. To, co se

to váÏné chvíli v‰ichni – od politikÛ aÏ po média – jednoznaãnû na odpor projevÛm násilí proti politick˘m soupefiÛm, ponese neblahé následky celá na‰e spoleãnost. NedopusÈme, aby pfiedvolební klání politick˘ch stran dostávalo charakter pouliãních válek. Apeluji na v‰echny politidnes zaãíná dít na vefiejn˘ch ky, na v‰echny politické strapfiedvolebních shromáÏdûny a v‰echny slu‰né obãany ních na ulicích a námûstích v této zemi, aby vefiejnû odna‰ich mûst nemá nic spoleãmítli tyto nebezpeãné tenného s recesí. dence a zabránili jim. Jde Je to bezprostfiední útok o víc, neÏ si v této chvíli moÏna elementární principy de- ná uvûdomujeme. Jde o demokratické soutûÏe politicmokracii k˘ch stran, kterou jako prezi. (27. 5. 2009) dent republiky i jako obãan jsem povinen hájit. Je proto tfieba fiíci zcela jasnû: Nepostavíme-li se v té-

dokument

Z jiného úhlu neÏ z Prahy Na‰li jsme ãlánky Václava Bûlohradského „Pfiiváto z blogsféry“ a „Neãitelná zemû.“ Oba dva ãlánky jsou zajímavé, i proto, Ïe autor má moÏnost se na problémy podívat z jiného úhlu, neÏ my z Prahy. Pokud jde o druh˘ ãlánek, lze ocenit napfi. v˘rok „Tak jako socialismus nemÛÏe b˘t jen antikapitalismem, liberální demokracie nemÛÏe b˘t jen antikomunismem ãi antirusismem“ a kritiku postoje na‰í spoleãnosti k „levici.“ Z druhé strany Bûlohradského postmodernistick˘ vztah k v˘znamu dobra a zla (napfi. poznámka o „morálním k˘ãi“ a „dobru a zlu“ v uvozovkách) nám pfiipadá velmi podivn˘. Také jeho ocenûní „Entropy“ jakoÏto jediného pozitivního pfiínosu ãeského pfiedsednictví EU se nám jeví jako my‰lenkovû vy‰inuté. (LP,LE)

14 Na‰tûstí v‰echny televizní stanice a svûtov˘ tisk zobrazily vûrohodnû vajíãkovou kanonádu na pfiedstavitele âSSD pfii jejich pfiedvolebním mítinku 27. kvûtna 2009 u Andûla v Praze 5-Smíchovû. Objektivní divák, posluchaã a ãtenáfi si vytvofiil úsudek sám. Deník Lidové noviny vedl svou kampaÀ proti âSSD po svém stovkami ãlánkÛ, komentáfiÛ i úvodníkÛ. Zvlá‰tû „moudré“ byly rady dokonce z intelektuálních fiad (1. 6. Milan Uhde: Lekce politikovi – rána vajíãkem, 29. 5. Jana Machalická: Ta na‰e vajíãková revoluce, 30. 5. Josef Klíma: Vejce a já – s osobit˘m rádoby vtipn˘m návodem, jaké vûci se mají na politické strany házet). Snad jedinou nebo jednou z mála v˘jimek v Lidovkách byla varující slova historika Jana Dobe‰e 3. 6. v rubrice Diskuse, která reprodukujeme ve zkráceném znûjí. (red)

Místo svazáck˘ch schÛzí Facebook Dnes jiÏ nemá smysl zab˘vat se úvahami, kdo s tímto pojetím politiky zaãal jako první. Nelze ov‰em za to dávat jednoznaãnû vinu sociální demokracii. Jak ãiní napfiíklad Petr Kuãera (Kdo zaãal se ‰ífiením nenávisti, LN 30. 5.). Neschopnost ODS strávit volební poráÏku v roce 2002 totiÏ vedla k pojmÛm jako „nulová tolerance“ nebo „grosstapo,“ které zamofiily vefiejn˘ prostor. Propadají-li podobné hysterii politikové, média by se k nim pfiidávat nemûla. Jejich úkol spoãívá v tom, aby tuto zhoubnou nákazu ãeské politiky analyzovala a ãelila jí. Namísto toho ji v‰ak bohuÏel ãasto sama podnûcují a pfiidávají se k jedné ze stran. Politiku podávají jako boj proti morálnû vadnému nepfiíteli, kterého pfiedstavuje obecnû levice a ãasto pfiímo sociální demokracie.

trend civilizovan˘ch demokracií. Není vÛbec pravda, Ïe na Západû jsou vejce obvykl˘mi projektily vefiejného prostoru. Nikdo by si tam nedovolil rozpoutat takovou pfiedvolební Jan Dobe‰, historik, v Lidov˘ch novinách 3. 6. 2009 kanonádu den co den, mûsto co mûsto. Nikoho by ani nenapadlo nazvat takové orgie politické upadlosti recesí. Za nejhor‰í a pfiíznaãné pokládám, Ïe obûÈ je prezentováUmûlkynû Katefiina BroÏová na v roli viníka. „Na tom nemá se zatím nestane politiãkou po podíl nikdo jin˘ neÏ on sám“, vzoru nûkter˘ch sv˘ch kolegÛ. fiekl o Paroubkovi eurolídr ODS Dospûla k názoru, Ïe by vedle Jan Zahradil. „Kdyby nelhal, umûní a v˘chovy dcery poslanne‰kodil a nestra‰il, urãitû by cování nezvládla na sto prosi vrhaãi vajíãko radûji usmaÏili cent. Pokud jde o upfiednostnûk snídani“. ní dítûte pfied politikou, volila No, podívejte se na toho Îiurãitû dobfie. Dítû je v˘borná da, on se je‰tû snad brání a kopriorita. Îe by ov‰em politiku pe. Nesl˘chané! nezvládla kvÛli jin˘m rolím? Martin Hekrdla Tomu se tûÏko vûfií. Svedla by v deníku Právo, 28. 5. 2009 roli poslankynû stejnû dobfie jako TomበTöpfer roli senátora anebo Arnold Schvarzenegger roli guvernéra Kalifornie. Politika doopravdy není tûÏká. Vystupují v ní aÏ na pár v˘jimek samí amatéfii. ·etfiit v dobû krize je nutné, Ztráta populární hereãky ale ‰etfiení rozhodnû není semÛÏe mrzet politiky, kter˘m by ‰krtání v‰ech investic. Kdo to vylep‰ila sledovanost, i novináudûlá, nemá vyhráno, spí‰ si zafie, ktefií mohli mít ve zpravodûlá na je‰tû vût‰í problémy. dajství fotografie a zábûry „·etfiit v krizi znamená zaãít atraktivní pro ãtenáfie a diváky. zcela jinak hospodafiit, pfiipraIvan Hoffman v regionálním vit racionální rozpoãty“, tvrdí Deníku 13. 6. 2009 hejtman Jihomoravského kraje a ‰éf Asociace krajÛ Michal Ha‰ek. „Nejcennûj‰í jsou v dobû problémÛ a krize dobré nápady“, Nûkteré sloÏitûj‰í vûci unika- dodává Ha‰ek. V Jihomoravském kraji se jí i mediálním v˘lupkÛm objekproto opírají o ustaven˘ poradtivity. Ani je nenapadne, Ïe i pronikáním vtipn˘ch „MarÈa- ní t˘m odborníkÛ, Není to skunÛ“ mezi oranÏové – v kontextu pinka úfiedníkÛ, která by jednas napûtím vajíãkové války, kte- la podle Murphyho zákonÛ – ré samo uÏ psychicky terorizuje mበproblém, zaloÏ komisi shromáÏdûn˘ dav – je naru‰ea problém zanikne. ním základní liberální zásady: Skupina sestává z expertÛ hranicí mé svobody je svoboda z univerzit, podnikatelÛ, zádruh˘ch. A pfiímá konfrontace stupcÛ odborÛ i krajsk˘ch spenakonec ru‰í svobodu v‰em. cialistÛ. V˘sledkem jsou fie‰ení, JistûÏe aktérÛm – „naru‰ite- která pfiiná‰ejí znaãné úspory, lÛm“ ani „ochrance“ – o takové aniÏ by se omezoval napfiíklad vyústûní nejde. Ale nikdo mu rozsah poskytovan˘ch sluÏeb. nezabrání, dokud v této zemi Jifií VavroÀ v deníku Právo nebudeme respektovat pravidla 4. 6. 2009

řekli – napsali Dvacet let po nastolení demokratického reÏimu ale takov˘ postoj usvûdãuje svého hlasatele z toho, Ïe podstatu demokratické politiky nechápe a dostává se, jak poznamenává Václav Bûlohradsk˘, na hranici „politického k˘ãe.“ âlánky komentátorÛ pfiesvûdãujících nás o tom, Ïe s nástupem sociální demokracie hrozí autoritativní reÏim a v jakési „softpodobû“ návrat pfied rok 1989 pak spoluvytváfiejí atmosféru, která umoÏÀuje kaÏdého, kdo se zastane sociální demokracie, prohlásit za „bol‰evika“ nebo „socku.“ Ve vefiejné diskusi je levice dehonestována a zlehãována. Její pfiíznivci se líãí jako stádo prostoduch˘ch stvofiení, která se snadno nechávají nalákat na fale‰né jistoty a ru‰ení zdravotnick˘ch poplatkÛ. Vzniká dojem, Ïe levicov˘ koncept není legitimní souãástí spoleãenského diskursu, ale pouze soubor nûkolika dut˘ch hesel, jejichÏ pomocí se chce skupina demagogÛ dostat k moci a zvrátit v˘voj pfied listopad 1989. Tento pokus o morální diskvalifikaci ãásti obãanÛ ale v˘znamnû ohroÏuje stabilitu celého demokratického systému. Odmítáme-li srovnávání vrhaãÛ vajec a ãlenÛ SA, nabízí se jiná historická paralela. Mladí komunisté po druhé svûtové válce mûli také jasného nepfiítele a s pevn˘m odhodláním se jej snaÏili umlãet, protoÏe do doby, kterou chtûli budovat, se nehodil a její potfieby nechápal. Patfiil minulosti a nesmûl pfiekáÏet radostnému rozletu. JestliÏe dnes se podobnû odhodlaní mládenci a dívky nescházejí na svazáck˘ch schÛzích, ale na Facebooku a místo reakce chtûjí odstranit Jifiího Paroubka, nebezpeãn˘ potenciál skryt˘ v takovém pfiesvûdãení se tím nijak nesniÏuje.

Dítû jako priorita

M. Ha‰ek: Krize nutí hejtmany více pfiem˘‰let

Jen se podívejte na toho Îida

trend

15

Dvû úfiednické vlády první republiky né politické osobnosti zúãastnily vlády bez portefeuillÛ, dûlaly jen politiku a resorty ponechaly V nezvefiejnûném rozhovoru odborníkÛm, tfiebas lidem své o postavení a pÛsobení prezipolitické barvy, ale specialisdenta republiky chystaném do tÛm? Kolik bychom tím získali zvlá‰tní knihy si T. G. Masapolitické energie?“ ryk pro hlavu státu pfiál „pfii Byly to jen fieãnické otázky, jmenování ministrÛ trochu politická praxe je témûfi neslyvolnou ruku, pokud to u nás ‰ela. „âisté úfiednické vlády neov‰em zásada parlamentní mûl Masaryk rád, nelíbilo se vlády dovoluje“. Také „aby mu uÏ jejich pojmenování – mohl vedle vÛdcÛ stran – je„spí‰e odbornické“, navrhoval. jichÏ v˘znam pro vládu nikdy V jejich ãele mûli b˘t „neutrálnepodceÀoval – jmenovat ní administrátofii resortÛ po doi specialisty mimo parlabu reorganizace parlamentní ment“. vût‰iny“. PovaÏoval to za „lep‰í „I kdyÏ máme vlády zcela a otevfienûj‰í zpÛsob, neÏli miparlamentní, soudím, Ïe je uÏi- noritní vlády parlamentní.“ teãné pro urãité resorty mít ve V Ïádném pfiípadû by v‰ak z tovládû odborníky. Pfiirozenû mu- ho nemûl vzniknout „normál“. sí takov˘ odborník mít pro sebe Uvolnûné ruce dÛvûru vládní vût‰iny, ale nemusí b˘t zrovna jejím politicDvacetiletá první âeskoslok˘m exponentem“, rozvádûl své venská republika zaÏila tfii my‰lenky Masaryk. úfiednické vlády. Dvû byly ustaA pokraãoval: „Ov‰em, Ïe nû- veny za krizí stran a vládní koakdy politiãtí vÛdcové neradi lice, tfietí za vrcholení obrannépostrádají tûch míst ve vládû, ho zápasu státu koncem záfií která se takto dostávají odbor- 1938. Byla zrodem i postavením níkÛm. To není u nich malispecifická, zaslouÏila by si, pfii chernost. To je otázka moci. jiné pfiíleÏitosti, zvlá‰tní úvahu. Jim jde o to, aby jejich smûr První ãeskoslovenská úfiedmûl ve vládû urãit˘ poãet hlasÛ, nická vláda vznikla kvÛli roza jejich stranû se jedná o to, vratu nejsilnûj‰í vládní strany, aby byla reprezentována urãit˘- sociální demokracie, kterou mi osobami. âasto klid strany útoãná a vût‰inu získávající lea její zpÛsobilost k vládní spo- vice tlaãila k pfiijetí zásad Kolupráci závisí na tom, budou-li munistické internacionály. Pfieurãité osoby ve vládû. To v‰ec- váÏná ãást stranického vedení ko je velmi odÛvodnûné. Myschtûla stranu uchovat pro delím v‰ak, Ïe k takovému zastou- mokratick˘ parlamentní systém pení ve vládû staãí i ministfii a pro sociálnû politické aktivity bez portefeuille. To je omyl, Ïe v jeho rámci. Rozhodla, Ïe strana opustí vládu – vedl ji sociálsíla politického smûru závisí ní demokrat Vlastimil Tusar – v resortu, kter˘ spravuje. Je a soustfiedí se na vyfie‰ení vnitspí‰e ve ãlenství ministerské rady. Rezortní vûci, je-li ministr rostranického konfliktu. V˘stusvûdomit˘, stravují pfiíli‰ mno- pem z vlády si k tomu uvolní ho jeho sil na vlastní vládní po- ruce. litiku mu uÏ pak tolik nezb˘vá. Prezident Masaryk souhlasil Nestálo by za pokus v dobách – do jisté míry tento krok inspipoliticky napjat˘ch, aby se sil- roval – a také pfiedsedovi part-

❏ R OBERT K VAâEK

nerské strany v koalici, agrárníku ·vehlovi, se takov˘ postup zdál nezbytn˘m. Tusar navrhl i svého nástupce, prezidenta moravské zemské politické správy Jana âerného. Oba byli z Brna, znali se od mládí, Tusar vidûl v âerném energického a v˘konného úfiedníka. Masaryk volbu akceptoval, proto bez otálení jmenoval 15. záfií 1920 první úfiednick˘ kabinet. âern˘

historie si v nûm vyhradil i ministerstvo vnitra.

„Práce administraãní“ Ve jmenovacím dekretu âernému odkazoval Masaryk obecnû na program vlády Tusarovy: „Va‰e vláda má b˘t vládou pracovní, a to v pravém slova smyslu. To neznamená v nejmen‰ím odklon od smûru odstupující vlády. Va‰e vláda je zatímní. Oãekávám v‰ak, Ïe se jak ocelek i jednotliví ãlenové tím nedáte nijak zdrÏovat od úsilné práce administraãní.“ Z pfiedcházející vlády pfievzal âern˘ tfii ministry, zahraniãí, financí a obchodu. Ostatní ãlenové vlády pfiicházeli z vysok˘ch úfiadÛ, z armády a z vysok˘ch ‰kol. Vláda nemínila dûlat politiku, „administrovala“. Bez politiky to ale úplnû ne‰lo. âern˘ se opíral o Masarykovu autoritu, pro kaÏd˘ zákon mûl hledat vût‰inu v parlamentû. Hlasování poslancÛ pro vyrovnan˘ státní rozpoãet spojil takticky s akceptováním vládního prohlá‰ení. Apeloval na „státotvorné“ strany, aby mu zaji‰Èovaly podporu. Do‰el ohlasu – pût stran docela rádo utvofiilo neoficiální skupinu, pûtku,

která pfiedem posuzovala vládní opatfiení a rozhodnutí. I v ní vznikaly rozpory a tak âernému nepro‰lo v‰e, co parlamentu pfiedloÏil. Neúspûch ho ale nenutil k demisi, vûdûl, Ïe by nic nevyfie‰ila. Z ministrÛ jedin˘ se choval v˘raznûji vnitropoliticky a to i vÛãi parlamentu a pûtce. Byl jím Karel Engli‰ spravující finance. Bojoval s parlamentem o danû, o mzdy státních úfiedníkÛ, o ceny mouky a o dal‰í záleÏitosti. Byl vyz˘ván k vût‰í sociální ‰tûdrosti, tvrdil, Ïe na ni nemá peníze. Vznûtliv˘ dokonce podal demisi, Masaryk ji ale odmítl. Za ãtyfii mûsíce, kdyÏ se Engli‰ dostal do dal‰ího sporu s pûtkou, ji opakoval. Tentokrát ji prezident pfiijal, Engli‰e stfiídal Vladimír Hanaãík, zemsk˘ finanãní fieditel pro âechy. Dost dlouho váhal, zda má úfiad pfiijmout. VydrÏel v nûm pÛl roku, v záfií 1921 âerného vláda odstoupila. Pokryla úspû‰nû jeden z nejdramatiãtûj‰ích vnitropolitick˘ch konfliktÛ, pokus socialistické levice o politickou generální stávku. Byla ãinem spí‰e uÏ defenzivním a tak se dala snadnûji zvládnout. âerného kabinet stfiídala z vÛle politick˘ch stran vláda „poloúfiednická“.

Nevdûãná úloha Do ãela úfiednické ministerské rady se Jan âern˘ vrátil v bfieznu 1926. Pfiedcházející vláda mu poskytla tfii ministry povaÏované za odborníky – Bene‰e pro zahraniãí, Engli‰e pro finance a Kallaye pro správu Slovenska. Po parlamentních volbách v listopadu 1925 se obtíÏnû sestavovala vládní koalice, a kdyÏ vznikala, sotva d˘chala. Trpûla spory mezi agrárníky a socialistick˘mi stranami, pfiitíÏilo jí i to, Ïe premiér ·ve-

16 hla váÏnû onemocnûl a nemohl se jí vûnovat. Znovu byl do Prahy zavolán âern˘. Vûdûl, Ïe jen naãas, ãtyfii ministfii si proto klidnû vzali i více resortÛ.

Nejkrat‰í vládní prohlá‰ení âerného vládní prohlá‰ení bylo nejkrat‰í za celé trvání prvního ãeskoslovenského státu. Mûlo ‰est struãn˘ch odstavcÛ, v nichÏ se slibovalo, Ïe vláda uskuteãní, co se nepodafiilo její pfiedchÛdkyni. Bylo to troufalé, ale vláda tuto realizaci stejnû nechávala na politicích. Jen ji znovu kryla, coÏ byla ov‰em úloha nevdûãná.

Za stûnou úfiednické vlády Za stûnou úfiednické vlády se utváfiela nová vládní koalice, bez socialistÛ. Formovala se na základû spory vyvolávajících zákonÛ, o agrárních clech a o kongrue, státním pfiíspûvku ke knûÏskému platu, které âerného kabinet pfiedloÏil parlamentu. Projednávání a pfiijetí zákonÛ, pfiedev‰ím o agrárních clech, zpÛsobilo v Poslanecké snûmovnû neb˘val˘ poprask. Parlament zasedající i pût nocí a jednou pln˘ch tfiicet hodin vypadal jako hospoda nejniωí cenové skupiny – uráÏky, fyzická napadání, rozbíjení lavic, dokonce i místo ministerského pfiedsedy bylo zniãeno. Napûtí se pfieneslo do ulic, demonstrace byly plné stfietÛ s policií. V záfií 1926 se ·vehla ohlásil zotaven, s hlavním agrárním koaliãním vyjednavaãem HodÏou pfiem˘‰leli, co dále. UvaÏovalo se o tom, Ïe âerného vláda vydrÏí do jara 1927, kdy budou nové volby. Zamítnutí bylo doprovázeno návrhem, aby vznikla dal‰í úfiednická vláda vedená agrárníky Srdínkem nebo Vi‰kovsk˘m. Nakonec bylo rozhodnuto zavr‰it utváfiení vládní koalice za úãasti dvou nûmeck˘ch stran. Druhá úfiednická vláda Jana âerného tak mohla po pÛl roce skonãit. ❏

trend

Pojem „fierlingerismu“ ❏ K AREL H RUB¯ Fierlingerovo dosazení do ãela sociální demokracie je jistû událostí, která tíÏila ‰iroké fiady ãlenstva âSSD od samého zaãátku a která je mnoh˘m nesrozumitelná podnes. Do‰lo k nûmu vlastnû je‰tû pfied návratem exilov˘ch politikÛ do osvobozené republiky pfii moskevsk˘ch jednáních na jafie 1945. Zúãastnili se jí delegáti politick˘ch stran zastoupen˘ch v lond˘nské vládû a komunistiãtí pfiedáci, ktefií válku pfieÏili v Sovûtském svazu. Jednání byla od poãátku komplikována pfiekáÏkami ze strany ãesk˘ch a slovensk˘ch komunistÛ, podporovan˘ch vydatnû sovûtskou stranou. Z tûchto porad vze‰el nejen nepfiízniv˘ kompromis budoucí vnitfiní i zahraniãní politiky âeskoslovenska, ale i váÏn˘ dÛsledek pro dal‰í Ïivot ãeskoslovenské sociální demokracie, do jejíhoÏ ãela byl Gottwaldem vmanévrován Zdenûk Fierlinger, tehdej‰í nበvelvyslanec v Sovûtském svazu. Eduard Táborsk˘, kter˘ byl Bene‰ov˘m sekretáfiem a provázel ho na cestû do Moskvy, pí‰e v knize „Prezident Bene‰ mezi Západem a V˘chodem“, jak k tomu do‰lo. Gottwald pfii jednáních navrhl na funkci budoucího pfiedsedy ãeskoslovenské vlády Fierlingera. Kalkuloval pfiitom s tím, Ïe v ãeskoslovenské politice je zvykem, Ïe ministersk˘m pfiedsedou b˘vá pfiedseda nûkteré politické strany. Jeho návrh tak smûfioval k tomu, aby automaticky dostal Fierlingera do ãela sociální demokracie. ProtoÏe jediná autorita, která mohla proti takové manipulaci vystoupit, tj. prezident E. Bene‰, se jednání nezúãastnil (jednak byl indisponován mozkovou pfiíhodou pfied odletem

z Lond˘na, jednak zastával názor, Ïe jednání mají b˘t záleÏitostí politick˘ch stran), nebylo tu pro demokratickou ãást delegací ani této opory. Skuteãnost, Ïe se jednání konala v Moskvû ve chvílích, kdy Rudá armáda byla na impozantním pochodu k hranicím âeskoslovenska, mûla na rozhodování rovnûÏ vliv. Táborsk˘ ve své knize líãí také dÛvûrn˘ rozhovor, kter˘ mûl prezident se

analýza Stalinem mezi ãtyfima oãima: „Bene‰ nám pozdûji fiekl, Ïe jejich rozmluva se stoãila na vytvofiení nové ãeskoslovenské vlády.(...) Stalin projevil pochybnosti o vysokém poãtu vládních míst urãen˘ch komunistÛm a o v˘bûru Fierlingera za nového pfiedsedu vlády. „Mûl jste si vzít nûkoho jiného, tfiebas ·rámka,“ fiekl Bene‰ovi a vysvûtlil, Ïe Západ bude nyní z tûchto jmenování vinit Sovûty.“ Táborsk˘ k tomu poznamenává: „Kdyby Stalin byl skuteãnû chtûl, aby komunistické zastoupení bylo men‰í a aby se nov˘m pfiedsedou vlády stal nûkdo jin˘ neÏ Fierlinger, staãilo dát Gottwaldovi pfiíslu‰né pokyny a vûc by byla vyfiízena.“ K tomu pak Táborsk˘ dodává: „Aãkoli to Bene‰ v‰echno jasnû vidûl, nemohl nic dûlat.“ (Táborsk˘ E., Prezident Bene‰ mezi Západem a V˘chodem, Mladá fronta Praha, 1993, s. 236.) Ani sociálním demokratÛm, ktefií se moskevsk˘ch jednání zúãastnili, nezb˘valo nic jiného, neÏ s tímto „lichotiv˘m“ návrhem, kter˘ dával stranû v nové vládû tak v˘znamné postavení, se skfiípajícími zuby souhlasit. Václav Majer o tom

pozdûji napsal: „Pokud se t˘ãe delegace k politick˘m jednáním v Moskvû, schÛze funkcionáfiÛ ãs. sociální demokracie v Lond˘nû usnesla, Ïe se mají jednání zúãastniti: Nûmec, Beãko, Majer a Lau‰man, náhradníci Holub a Patzák. Jak vidût, z ãlenÛ a náhradníkÛ delegace ãtyfii náleÏeli k „pravici“ a pouze dva (Lau‰man a Patzák) k „levici…. Po pfiíjezdu do Moskvy byl v‰ak z úãasti na jednáních vylouãen slovensk˘ sociální demokrat Beãko s odÛvodnûním, Ïe na Slovensku strana neexistuje a Nûmcovi byla úãast znemoÏnûna z „dopravních“ dÛvodÛ. Na místo nich prosadila Fierlingerova skupina za souhlasu komunistÛ a skupiny slovenské jako úãastníky spoleãn˘ch jednání Fierlingera a Patzáka. Tak bylo, vzdor protestÛm, zastoupení sociálních demokratÛ zmûnûno ve prospûch æevice. (Majer V., Moskevská cesta, viz sborník Osmdesát let âs. sociální demokracie, uspofiádal A. Mokr˘, Lond˘n 1958, s. 145) O Majerovi, kter˘ byl po kvûtnu ministrem v˘Ïivy a ãlenem pfiedstavenstva, se ov‰em vûdûlo, Ïe byl nejurputnûj‰ím odpÛrcem spolupráce s komunisty (byl také pozdûji jedin˘m ze sociálnû demokratick˘ch ministrÛ, kter˘ v únorové krizi byl ochoten loajálnû rezignovat s protikomunistickou ãástí vlády). Naproti tomu dvojice Lau‰man-Fierlinger tuto manipulaci komunistÛ podpofiila. O obtíÏnosti pozice sociální demokracie pfii jednáních v Moskvû v bfieznu 1945 podává svûdectví také jin˘ pfiím˘ úãastník, národní socialista Prokop Drtina, kter˘ ve své knize „âeskoslovensko mÛj osud“ uvádí, Ïe „vinou pfiedev‰ím Lau‰manovou se dostal do jejího ãela Zdenûk Fierlinger (...) Toto spfieÏenectví FierlingerLau‰man nejdfiíve zabránilo to-

trend mu, aby do Moskvy z Ko‰ic pfiijel Franti‰ek Nûmec a na samém zaãátku jednání vylouãilo s pomocí Slovenské národní rady z úãasti Jána Beãka pod záminkou jeho ãechoslovakismu, aã byl Beãko sociální demokracií lond˘nskou za delegáta zvolen! (...) Václav Majer byl tak jedin˘m, kdo skuteãnû reprezentoval sociální demokracii s její tradicí silné opory demokratické republiky a s demokratick˘m profilem II. internacionály.“ Sociální demokraté nebyli sami, kdo byli v nev˘hodné situaci postaveni pfied nepfiíjemnou volbu. Drtina mluví také o slabé pozici národnû socialistické delegace, která si nechala vnutit jako jednoho z pfiedsedÛ jednání JoÏku Davida, aãkoli jím mûl b˘t prof. J. Stránsk˘. Podobné slabiny mûli i lidovci a sloven‰tí agrárníci. Z moskevsk˘ch jednání na jafie 1945 tak vze‰la nejen ominózní smûrnice pfií‰tí politiky âeskoslovenska (konkretizovaná pak v Ko‰ickém vládním programu), ale i personální obsazení vedoucích funkcí v ãeskoslovenské vládû a parlamentû. Zatímco národní socialisté podrÏeli JoÏku Davida ve funkci pfiedsedy parlamentu aÏ do únorové krize v roce 1948 (kdy znovu osvûdãil svou poddajnost komunistÛm), zvedla se v sociální demokracii po neúspûchu ve volbách v roce 1946 vlna kritiky a nelibosti, která vedla k tomu, Ïe bûhem roku 1947 protifierlingerovská opozice natolik zesílila, Ïe bylo moÏno Fierlingera na brnûnském sjezdu strany v listopadu 1947 ve funkci pfiedsedy vymûnit. Situace ve stranû v‰ak nebyla taková, aby do ãela mohl b˘t zvolen neochvûjnû demokratick˘ oponent komunistÛ Václav Majer. Kompromisním kandidátem se stal Bohumil Lau‰man, kter˘ byl nakonec pfiijateln˘ i pro levé kfiídlo strany; stále je‰tû sázel na úzkou spolupráci s komunisty. To se v únorové krizi projevilo jako osudové rozhodnutí. Lau‰man pod siln˘m

17 Fierlingerov˘m tlakem (Fierlinger byl stále ãlenem pfiedsednictva strany) odmítal rezignaci sociálnû demokratick˘ch ministrÛ, která by prezidentovi poskytla ‰ir‰í moÏnosti pro sestavení nové vlády za úãasti v‰ech politick˘ch stran. Namísto toho zÛstala vláda ve funkci a Gottwaldovi bylo umoÏnûno „zrekonstruovat vládu“ a za rezignující ministry obsadit novû ministerstva lidmi, ktefií s KSâ uÏ dávno kolaborovali. Fierlinger se sv˘mi stoupenci tak umoÏnil Gottwaldovi nejen sestavit novou prokomunistickou vládu, ale znovu se sám uchopil pfiedsednické funkce ve stranû, kterou pak bûhem nûkolika mûsícÛ dovedl ke „slouãení“ s KSâ. Fenomén „fierlingerismu“, kter˘ stranu tak silnû po‰kodil, je i dnes váÏn˘m varováním pfied uωí spoluprací s komunisty, která se v minulosti ukázala b˘t pro sociální demokracii krajnû nebezpeãnou cestou. Autor, PhDr. Karel Hrub˘, byl posledním pfiedsedou âSSD v exilu

Nekulaté v˘roãí 27. ãervna 1948 pfiijalo tzv. sluãovací shromáÏdûní „manifest, v nûmÏ delegáti vyslovili souhlas se slouãením soc. dem. s KSâ“; tak byl naz˘ván za minulého reÏimu pokus o likvidaci âeskoslovenské sociální demokracie. Podle historické studie J. Nedvûda, která byla publikována v Praze v r. 1968, „pfiestoupilo z celkového poãtu 371 581 ãlenÛ âSSD 48 962 do KSâ bezprostfiednû po únoru. Po tzv. slouãení podafiilo se terorem, zastra‰ováním a korumpováním pohnout je‰tû dal‰ích 118 104 ãlenÛ, aby podepsali sluãovací pfiihlá‰ku. Pfies dvû stû tisíc sociálních demokratÛ v‰ak tuto nabídko odmítlo,“ uvádí tajemník âSSD v exilu Václav Holub v úvodní studii sborníku „Léta mimo domov“, str. 27. (bek)

Inspirace z Daruvaru Stûhování âechÛ do Chorvatska probíhalo témûfi pÛldruhého století a bylo usnadnûno tím, Ïe obû zemû patfiily do rámce habsburské monarchie. Od poloviny 18. aÏ do konce 19. století pfiijíÏdûli do chorvatsk˘ch mûst a na panství rÛzn˘ch ‰lechticÛ úfiedníci, fiemeslníci, dûlníci (pfiedev‰ím sklenáfii), vojáci a dal‰í. Dne‰ní pfiíslu‰níci ãeské men‰iny v Chorvatsku jsou v‰ak potomci drobn˘ch zemûdûlcÛ, ktefií získali od zchudlé chorvatské ‰lechty v západní Slavonii zanedbané pozemky a znovu je zúrodnili. Dne‰ní Svaz âechÛ v Chorvatsku sídlí v Daruvaru, lázeÀském mûsteãku, leÏícím v Bjelovarsko-bilogorském Ïupanství, kde Ïije vût‰ina âechÛ v Chorvatsku. âinnost Svazu spoãívá v pofiádání rÛzn˘ch akcí bûhem celého roku a je zamûfiena na udrÏování a rozvíjení ãeské kultury, jazyka, identity. Co je ov‰em zajímavé a proã mÛÏe slouÏit chorvatská politika vÛãi men‰inám za vzor i v historick˘ch ãesk˘ch zemích, je oficiální a obligatorní zapojení zástupcÛ men‰in do politick˘ch procesÛ na nejvy‰‰í úrovni. âeskou a slovenskou men‰inu zastupuje v chorvatském snûmu jedna poslankynû, pfiímo volená obãany na ãeské a slovenské kandidátské listinû. Obãané se mohou pfii volbách rozhodnout buì mezi politickou volbou podle politick˘ch kandidátek, sdruÏujících obãany nezávisle na pÛvodu, nebo volit v rámci krajanské pospolitosti zástupce men‰iny. Náv‰tûva skupiny ãlenÛ v Daruvaru mûla nûkolik cílÛ, tím hlavním bylo podpofiit kandidáta chorvatské sociální demokracie Dalibora Rohlíka

na post starosty mûsta Daruvaru, seznámit se s prácí krajanÛ ve Slavonii a také získat podnûty pro spolupráci s men‰inami v historick˘ch ãesk˘ch zemích. Dal‰ím cílem bylo rozvíjení ekonomické a kulturní spolupráce. Chorvatsko se nyní nachází v pfiedvstupním období vzhledem k ãlenství v EU. Tento fakt ovlivÀuje podnikatelské aktivity a potfieby ãeské men‰iny, jde pfiedev‰ím o ãerpání z pfiedvstupních fondÛ. Jako vysoce Ïádoucí se ukázala konzultaãní pomoc v pfiípravû Ïádostí do pfiedvstupních fondÛ. âeská men‰ina se obrátí na MMR se Ïádostí o systémovou podporu v této oblasti. Dal‰í okruh spolupráce se t˘ká zastupování ãeské men‰iny v Chorvatsku v Bruselu zprostfiedkovanû pfies partnerství Daruvaru s konkrétním ãesk˘m mûstem a tím i pfiíslu‰n˘m krajem. Diskutovalo se i o spolupráci v oblasti péãe o kulturní dûdictví, konkrétnû o konzervování a restaurování antick˘ch archeologick˘ch nálezÛ ve Slavonii. Na závûr jen malá zmínka o ãeské základní ‰kole v Daruvaru, která leÏí hned vedle ãeské matefiské ‰kolky Ferdy Mravence. Z hlediska architektonického krásné dílo s prostornou vstupní halou a hlukovû dokonale izolovanou tûlocviãnou pod stfiechou. K úplné spokojenosti by krajánkÛm snad uÏ jen staãilo obnovení programÛ na v˘mûnu studentÛ. Katefiina Kalistová, TomበHájek, ãlenové ústfiední Odborné kulturní komise âSSD

18

trend

Rusko v realistické evropské i globální politice Toto bilaterální jednání bude téÏ nutnû ovlivÀovat skuteãnost, Ïe poãet jadern˘ch státÛ JiÏ první leto‰ní mûsíce vzrostl a Ïe nûkteré jejich arseukázaly, Ïe s prezidentem nály se znaãnû roz‰ífiily. Mnoho Obamou a novou demokraticbude proto záleÏet na tom, zda kou administrativou pfiicházeobû nejsilnûj‰í jaderné a rakejí zmûny, pfiedev‰ím realistiãtové mocnosti, USA a Rusko, tûj‰í pohled na svûtové dûní budou schopny najít vzájemnû a s tím související zahraniãní pfiijatelné a vyváÏenû fie‰ení. politika USA. V Bílém domû, Ov‰em nejde pouze o jaderve State Departementu né a raketové zbranû, od vzái v Kongresu si zaãali uvûdomovat, jaká je skuteãná síla a vojenské moÏnosti dne‰ní demokratické administrativy a jiÏ tak nepfieceÀovali sílu USA jako za prezidenta Bushe. jemného pomûru obou mocnosJistû USA stále zÛstávají nej- tí bude také záviset budoucí v˘silnûj‰í vojenskou mocností voj zdrojÛ ropy a zemního svûta, nikoliv v‰ak tak silnou, plynu, hlavnû v oblasti jihov˘aby mohly diktovat své podmín- chodní Asie a Kaspiku, o jejichÏ ky fie‰ení. Na rozdíl od pfiedkontrolu se vede tvrd˘ boj mezi cházející Bushovy vlády jiÏ po- rusk˘mi státními firmami a záchopily, Ïe musí k fie‰ení sloÏi- padoevropsk˘mi a americk˘mi t˘ch globálních problémÛ tûÏebními koncerny. pfiizvat i ostatní mocnosti, pfieZde se navíc zaãínají prolídev‰ím Ruskou federaci, která nat nejenom zájmy americké je druh˘m nejsilnûj‰ím jaders rusk˘mi, ale také se západon˘m státem svûta. evropsk˘mi. V dne‰ním vysoce V˘razem tohoto nového pfií- industrializovaném svûtû, je zastupu je napfiíklad nadcházející ji‰tûní tûchto zdrojÛ klíãovou americko-rusk˘ summit v ãerotázkou pro budoucnosti mnovenci i první kontakty o vyjed- ha zemí. nání nové smlouvy o kontrole Je nutno ov‰em chápat, Ïe strategick˘ch jadern˘ch zbraní na svûtové scénû se v této obStart 2. lasti nekfiiÏují pouze zájmy USA, západní Evropy a Ruska, Rusko chce dohodu ale Ïe tu je stále vût‰í aktivita o antiraketovém ‰títu USA jsou k jednání pfiiprave- âíny, která téÏ potfiebuje stále ny. Prezident Barack Obama jiÏ více ropy a plynu pro svÛj rycho této záleÏitosti nûkolikrát ho- le rostoucí prÛmyslov˘ potenciál. vofiil, i za své náv‰tûvy v Praze,ale pfiesto to nebude vûc jed- Závislost Evropské unie noduchá, protoÏe Moskva má Zde se pak pfiímo do této k této otázce ponûkud odli‰n˘ problematiky dostává Evropská pfiístup neÏ Washington. Pfiede- unie. Její ãlenské státy jsou v‰ím váÏe rozhovory o této otáz- v rÛzné mífie závislé na zaji‰tûce na dohodu o americkém pro- ní dodávek zemního plynu tiraketovém ‰títu (vãetnû navá- z Ruské federace. Celkovû podûcího radaru v âeské kr˘vá dovoz zemního plynu republice) a zfiejmû chce také z Ruska více neÏ ãtvrtinu potrvat na zahrnutí náhradních tfieb Evropské unie. V nûktejadern˘ch hlavic uskladnûn˘ch r˘ch ãlensk˘ch státech, ku pfiíkladu na Slovensku a v Rakousmimo nosné rakety do celkoku je to v‰ak aÏ 100 %, v˘ch poãtÛ.

❏ J I¤Í G. M ÜLLER

svět

v Nûmecku se dováÏí z Ruska témûfi 40 % potfieb zemního plynu a jeho spotfieba dále stoupá. Proto se nyní staví v ruskonûmecké kooperaci plynovod Nord Stream pod Baltick˘m mofiem dopravující tuto surovinu pfiímo z Ruska do Nûmecka, aby tento tranzit nemohly kontrolovat Ukrajina, Polsko ãi Baltské státy. CoÏ vyvolává ostrou kritiku tûchto zemí, protoÏe tím také pfiijdou o tranzitní poplatky. Podobn˘ plynovod, South Stream, má vést z Ruska pod âern˘m mofiem s vyústûním v Bulharsku a pak pfies Srbsko jedna linka smûrem na VídeÀ a druhá do Itálie. Oba tyto plynovody tak posílí postavení Ruska, protoÏe zabrání interferencím tranzitních zemí, hlavnû Ukrajiny. Proã Rusko odmítá ratifikovat Energetickou chartu Evropská unie se v minul˘ch letech snaÏila pfiimût Rusko, aby ratifikovalo Energetickou chartu, kterou podepsalo v devadesát˘ch letech minulého století za Jelcinova prezidentství, jeÏ mûla právnû zajistit energetické dodávky Unii. Av‰ak pfies podpis Moskvy ji v‰ak Duma odmítla ratifikovat jako nev˘hodnou. Její ratifikace pak byla odmítnuta za vlády Putina i za Medvedûva. Moskva to zdÛvodÀuje tím, Ïe Charta je zcela jednostranná a vyhovuje hlavnû zájmÛm západních zemí i ropn˘m spoleãnostem tûchto státÛ. Ku pfiíkladu zaji‰Èuje, aby zahraniãní ropné firmy na Blízkém v˘chodû i jinde mohly pouÏívat ruskou státní síÈ ropovodÛ pro ropu tûÏenou v jin˘ch zemích, zatímco rusk˘m firmám pfiístup na evropské a jimi vlastnûné ropovody pfiístup neumoÏÀuje. Podobnû také poskytuje tûÏební a jiné v˘hody jen západním spoleãnostem v Ruské federaci, nikoliv v‰ak podobné v˘hody rusk˘m podnikÛ v Evropské unii.

Proto prezident Putin a nyní Medvedûv Ïádají uzavfiení zcela nové dohody, jeÏ by chránila také ruské zájmy v oblasti plynovodÛ a ropovodÛ, i v investiãní politice a pfii tûÏbû tûchto surovin. Jednostranné, v˘hody, jeÏ bylo moÏné získat po rozpadu Sovûtského svazu za Jelcinova prezidenství, jsou nyní mimo realitu situace a pokud by snad nûkter˘ rusk˘ oligarcha chtûl nyní riskovat podobné podmínky pfii svém podnikání, je mu v˘strahou osud Chodorkovského a jeho ropného gigantu Jukos. Osud plánovaného plynovodu Nabucco závisí na Íránu Nûkteré evropské zemû se ov‰em snaÏí s podporou Washingtonu prosadit alternativní plynovod z oblasti Kaspiku a Stfiední Asie, kter˘ by nevedl pfies ruské území. Tento projekt pod názvem Nabucco, kter˘ plánuje vést plyn pfies Turecko a Balkán do Vídnû má podporu USA. Údajnû je zaji‰tûno i jeho financování, ov‰em aby se vyplatil, musí b˘t plnû v provozu, to znamená mít pro nûj dostatek plynu.A to je nyní hlavní problém, protoÏe Rusko si zajistilo pfiedkupní práva na plyn od vût‰iny tûÏafiÛ z této oblasti.To, co zb˘vá je nedostateãné. Jedin˘m fie‰ením by proto mohl b˘t plyn z Íránu, kde je ho dostatek. Není to v‰ak zatím politicky únosné vzhledem k politice Washingtonu k této zemi, o Izraeli a jeho pfiíznivcích nemluvû. Pokud politiku USA k Íránu prezident Obama radikálnû nezmûní, zÛstává projekt Nabucco nadále pouze plánem a ruská pozice hlavního dodavatele plynu i z této oblasti zÛstane zachována. ZÛstává proto pro Evropskou unii Rusko nadále hlavním dodavatelem energetick˘ch zdrojÛ. ❏

trend

19

Donald Tusk 125 metrÛ pod zemí O tom, Ïe polské oslavy 20. v˘roãí prvních svobodn˘ch voleb po ãtyfiech desetiletích vlády Polské dûlnické strany budou mít ponûkud tristní charakter, se rozhodlo na konci dubna, kdy pfiedseda vlády Donald Tusk (Obãanská platforma) nechal ve Var‰avû rozehnat protestní demonstraci gdaÀsk˘ch loìafiÛ. Zatímco se objímal na kongresu Evropské lidové strany s M. Barrosem, S. Berlusconim nebo A. Merkelovou, venku pfied Palácem kultury a vûdy policejní robocopové brutálnû zakroãili proti gdaÀsk˘m dûlníkÛm s vlajkami Solidarity, ktefií se domáhali záchrany polsk˘ch lodûnic a pracovních míst.

pfiedseda vlády nechápe, je to velmi ‰patné,“ fiekl na adresu Donalda Tuska pfiedseda polské SLD Grzegorz Napieralski. Kritizoval také rozhodnutí vlády pfienést oslavy z Gdaƒsku do Krakova: „JestliÏe jedin˘m argumentem, aby oslavy nebyly ve mûstû, které je symbolické, dnes je, Ïe kdosi vyjde do ulic a bude se domáhat sv˘ch práv, ukazuje to aroganci této vlády a neschopnost vést dialog s lidmi.“

■ DÛlní prostory pro oslavy

Po Polsku se potom zaãalo fiíkat, je‰tû lep‰ím místem neÏ uzavfiené nádvofií královského hradu Wavel by byly podzemní prostory od Krakova nepfiíli‰ vzdáleného b˘valého solného ■ Lech Wal´sa se dolu ve Vûliãce. Kdo si fiíkal, Ïe zastal dûlníkÛ jde jen o vtip, krutû se m˘lil. Pfiímo na sjezdu evropsk˘ch Tuskovi organizátofii sem polidovcÛ se dûlníkÛ zastal také zvali premiéry zemí Vi‰egrádLech Wa∏´sa, kdyÏ pfiipomenul ské ãtyfiky a jejich porada ve historickou roli gdaÀsk˘ch loformû obûdu se konala ve vydoìafiÛ a vyzval k záchranû lodû- lovaném prostoru s názvem nic. Var‰ava 125 metrÛ pod zemí. Odboráfii navíc viní vládu, Ïe Rozhovory politikÛ nad chfiestov˘m krémem, svíãkovou a jana rozdíl od Nûmecka nebo Francie, jejichÏ vlády se snaÏí hodami v ‰ampaÀském tak jistû domácí lodûnice udrÏet, podlé- Ïádn˘mi protesty obyãejn˘ch lidí nemohly b˘t naru‰eny. há Bruselu a polské lodûnice nechává likvidovat. Historie je Tusk musel b˘t ponûkud zklanepochybnû v˘znamná, ale pro mán z úãasti zahraniãních hoshodnocení situace je mnohem tÛ v Krakovû, kdyÏ pozvaní se jedÛleÏitûj‰í v˘rok nynûj‰ího ‰éfa den za druh˘m omlouvali. KroSolidarity Janusze Âniadka, mû premiérÛ Vi‰egrádu a Julie kter˘ v souvislosti s protestem Timo‰enkové pfiijelo jen nûkolik hovofiil o „zoufal˘ch dûlnících místopfiedsedÛ vlád nebo minisbojujících o pracovní místa“. trÛ. DluÏno uvést, Ïe jedním Tuskova vláda místo dialogu z hostÛ byl i Václav Havel. témûfi okamÏitû oznámila, Ïe A tak hlavním zahraniãním v˘roãí voleb ze 4. ãervna 1989 hostem byla Angela Merkelová. se nebude slavit v GdaÀsku, Není známo, jestli Tusk vyuÏil kde by její obraz mohli naru‰it pfiíleÏitosti a stejnû jako vût‰iodboráfii. Nûkteré v˘roky pfied- na polské spoleãnosti protestostavitelÛ Obãanské platformy val proti ãerstvému spoleãnédokonce silnû pfiipomínaly aro- mu prohlá‰ení CDU a CSU pfied ganci papalá‰Û pfiedcházející volbami do Evropského parlaepochy. mentu, ve kterém mimo jiné Ïádají „mezinárodní odsouzení „Lidé jdou protestovat do vyhnání“ a v nûmÏ se tvrdí, Ïe ulic, protoÏe pfiicházejí o práci a jsou na dnû. JestliÏe tohle pan v EU zavazující pravidla jsou ta-

ké „právem na vlast pro nûmec- ech Jaruzelski, úãastník rozhoké vyhnance“. vorÛ u kulatého stolu a polsk˘ prezident zvolen˘ Sejmem po ■ V kolébce Solidarity volbách 4. ãervence 1989. JaruOslavy voleb v roce 1989 se zelskému poslal v‰ak dopis Mikonaly ov‰em i tam, kam vÛbec chail Gorbaãov, kter˘ se mûl patfiily, v kolébce Solidarity úãastnit gdaÀsk˘ch oslav, ale v Gdaƒsku, mimo jiné na nádo Krakova nedorazil. mûstí Solidarity u pomníku loVe volbách v roce 1989 získaìafiÛ padl˘ch pfii rozehnání la Solidarita dohodnut˘ch madûlnick˘ch protestÛ v roce ximálních 161 mandátÛ a v ni1970. „Pfiicházíme sem, abyjak nelimitovaném Senátu jí chom se tû‰ili ze získané svobo- pfiipadlo 99 mandátÛ ze sta. dy, ale také abychom navÏdy V Polsku tak byla otevfiená cesta k tomu, aby obãané v pfií‰tích volbách mohli volit své zástupce zcela svobodnû. Nakolik byla naplnûna pfiání a tuÏby tûch, ktefií povstali v roce 1956 v Poznani, 1970 v GdaÀsku, mûli v pamûti ty, ktefií za tu Gdyni, Elblangu, 1976 v Radosvobodu zaplatili cenu nejvy‰‰í, mu, 1980 v GdaÀsku, Gdyni svÛj Ïivot,“ fiekl knûz Maciej Zi- a dal‰ích mûstech a sérií stá´ba pfii vítání hostÛ, mezi nimiÏ vek v celém Polsku v mûsících byl prezident Lech Kaczyƒski, pfied polsk˘m kulat˘m stolem, primas Józef Glemp a zejména to je jiná otázka. ti, ktefií v roce 1980 a následují■ Spokojen˘ Jerzy cích letech otevfieli cestu ke Urban svobodû a svobodn˘m volbám nejen v Polsku. Spokojen˘ je zcela urãitû Jerzy Urban, spisovatel a mluvKoneãnû také na veãerním koncertu za úãasti témûfi 80 ti- ãí vlád od roku 1981 do roku síc lidí L. Wa∏´sa také spoleãnû 1989, kter˘ neúspû‰nû kandidos J. Borowczakem, L. Pràdzyƒs- val v roce 1989 do Senátu. Ve kim a B. Felskim, ktefií 14. srp- svém t˘deníku NIE nyní pí‰e: „V Sejmu bych byl páté kolo na 1980 ráno zahájili stávku u vozu, nenapsal bych knihu v tehdej‰í Lodûnici V. I. Lenina, povalili první kostku z dva- Abeceda Urbana, které se proceti s názvy zemí b˘valého so- dalo 750 tisíc v˘tiskÛ. Nevydûlal bych první miliony, které vûtského bloku a nastartovali mnû umoÏnily zaãít podnikat tak dominov˘ efekt evokující … NezaloÏil bych NIE, které události roku 1989. pfiiná‰elo nejen peníze, ale ta■ Spory a hádky ké politick˘ vliv, kter˘ se nedá Podle pfiedsedy SDL G. Napi- srovnávat s vlivem jednoho seeralského oslavy ale ukázaly, Ïe nátora.“ dvacet let po velké národní Jedno je ale tfieba Urbanovi shodû, jejímÏ vyvrcholením byl k tomu navíc fiíct. Aãkoli mimo kulat˘ stÛl vlády a opozice krátké období v roce 1956 vÏdy a následné volby, je spoleãnost nekomunista, dne‰ní milionáfi zase rozdûlená, opût dochází ke sv˘mi názory zÛstal vÏdy na sporÛm a hádkám místo „spostranû levice a lidí práce. Na leãného budování silného Pol- rozdíl od mnoh˘ch, kter˘m dûlska ve sjednocené Evropû.“ nická Solidarita pomohla k jeNapieralski také kritizoval, jich postavení a dnes se schoÏe na slavnostní zasedání v Se- vávají do podzemí Vûliãky. jmu nebyl pozván gen. Wojci(ntv)

svět

20 Spontánnost naruby UÏ ani vejce na Paroubka! To není titulek k ãlánku nûjakého sociálního demokrata. Autorem je ‰éfredaktor Mladé fronty Dnes Robert âásensk˘. Kdyby ãlánek vy‰el bezprostfiednû poté, co na pfiedsedu âSSD 13. kvûtna v Kolínû byla hozena první vajíãka, upfiímnû bych panu âásenskému zatleskal. âlánek v‰ak vy‰el mnohem pozdûji, ve ãtvrtek 28. kvûtna. Do té doby se MF Dnes i Lidové noviny chovaly neodpovûdnû. Místo toho, aby házení vajec od samého zaãátku dÛraznû odsoudily a snaÏily se mlad˘m házeãÛm vysvûtlit, Ïe existují jiné, slu‰nûj‰í, kulturnûj‰í a vtipnûj‰í formy protestu, psaly o vajíãkov˘ch útocích se zjevn˘mi sympatiemi. Zástupce ‰éfredaktora MF Dnes Viliam Buchert si 25. kvûtna ve fejetonu „Vajeãné recepty pro Jifiího Paroubka“ dokonce zaÏertoval a vyjádfiil údiv nad tím, „proã pfiedseda sociální demokracie tolik opovrhuje v posledních dnech vajíãky. VÏdyÈ jeho voliãi je tolik milují.“ MoÏná by pana Bucherta pfie‰el smích, kdyby se nûjakému fanatikovi vejce zdála pfiíli‰ kfiehká, hodil na tribunu dlaÏební kostku nebo nûco hor‰ího a do‰lo ke krveprolití. To se na takov˘ch masov˘ch pouliãních akcích nûkdy stává. Ale je‰tû k ãlánku Roberta âásenského. O prvním vajíãkovém ataku napsal: „Jakkoli to nejspí‰ byl protest spontánnû svolan˘…“ – âesk˘ jazyk v tomto okamÏiku panu âásenskému neposlouÏil, naopak podal svûdectví o úrovni jeho my‰lení. Protest spontánnû svolan˘ je totiÏ hol˘ nesmysl. Protest mÛÏe b˘t buì spontánní (tj. bez cizího podnûtu, jak shodnû uvádûjí slovníky cizích slov), nebo jej nûkdo svolal, tedy zorganizoval. První hlavní organizátor byl znám od první chvíle. Sám se za nûj oznaãil Matûj Forst, zakladatel skupiny „Vejce pro

trend

diskuse – dopisy Paroubka kaÏdém mûstû!“ na Facebooku. Ale kdo si pfieãte napfiíklad Lidové noviny ze soboty 23. kvûtna, zjistí, Ïe organizátorem – lhostejno zda vûdom˘m ãi nevûdom˘m – se de facto stal tento deník. Na jeho prvních dvou stranách se nacházejí podrobné informace pro házeãe, které vysoko pfiekraãují rámec zpravodajsk˘ch povinností. – „Vrhaãi se organizují na Facebooku“ hlásá titulek na titulní stranû. „Ano, i já pfiijdu házet vajíãka“ oznamuje titulek k rozhovoru s Matûjem Forstem na stranû druhé. „Zvefiejnil jste kalendáfi mítinkÛ âSSD, sledujete, jak vajíãkové útoky pokraãují?“ zní jedna z otázek. KaÏd˘ hazeã si tak díky této informaci mohl s pfiedstihem vytvofiit plán, kam se s plató pln˘m vajíãkové munice pfií‰tû vydá. Takto tedy vypadala ona tolik zdÛrazÀovaná spontánnost. Jaromír DUFEK

Jak s ochranou osobních údajÛ V souvislosti s tzv. Bendov˘m náhubkov˘m zákonem upozornilo jiÏ nûkolik publicistÛ (Petr Uhl, Ondfiej Neff, aj.) na rÛzné chyby stávajícího zákona na ochranu osobních údajÛ a absurdity, které se kolem ochrany osobních údajÛ dûly. Je pfiitom zajímavé, Ïe stoupencÛm striktní ochrany osobních údajÛ na druhé stranû vût‰inou nevadí takové nepopiratelné zásady do soukromí, jaké pfiedstavují dnes jiÏ znaãnû roz‰ífiené prÛmyslové kamery, apod. Ano, je v tom v‰em hodnû absurdity. Snad nejlépe ji ilustruje skuteãnost, Ïe teplick˘ soudce Miroslav âapek, jenÏ náhubkov˘ zákon v dobû jeho projednávání nazval „krokem zpátky,“ nyní na základû tohoto

zákona podal první trestní oznámení, a to proti navrhovateli první verze zákona ministerstvu spravedlnosti. Je namístû citovat zde v˘rok z románu H. Sienkiewicze „Potopa“: „Protestoval jsem jako obãan, jako voják (soudce) musím poslouchat“. Ale coÏpak lidé v 21. století mohou Ïít ve stejné vnitfiní rozpolcenosti jako ve století 17.? Není sporu o tom, Ïe náhubkov˘ zákon by mûl b˘t co nejdfiíve zru‰en nebo aspoÀ kaÏdopádnû radikálnû zmûnûn (spí‰e to první) a stejnû tak by mûly b˘t zmûnûny zákon na ochranu osobních údajÛ a praxe podle tohoto zákona. Pfiitom je tfieba vyjít ze tfií vûcí: 1. Jsou vskutku nûkteré zneuÏitelné údaje. Ty v‰ak podle mého názoru pfiedstavují jen malou ãást toho, co se dnes za osobní údaje povaÏuje, a jejich ochranu lze zajistit jednoduch˘mi a neproblematick˘mi prostfiedky. Existenci samostatného paragrafu trestního zákona o nedovoleném nakládání s osobními údaji pfiitom povaÏuji za zbyteãnou. 2. ZneuÏitelnost problematiky ochrany osobních údajÛ ke krytí rÛzné trestné nebo jinak spoleãensky ‰kodlivé ãinnosti. Není pochyb, Ïe ãím více se nûco utajuje, tím je vût‰í moÏnost zákulisních zásahÛ a manipulace. To je tfieba eliminovat. 3. Rozpor vÛãi oblasti svobody slova, práva na získání informací a demokratické úãasti obãanÛ na fie‰ení spoleãensk˘ch záleÏitostí. Nynûj‰í století se právem hodnotí jako éra informací, která si dfiíve nebo pozdûji vyÏádá odbourání v‰ech pfiekáÏek svobodné v˘mûny informací – vãetnû dosud tabuisované sféry „povinné mlãenlivosti pracovníkÛ státní správy.“ Toto je námût pro ‰irokou diskusi mezi státy EU, v níÏ by se

mûli angaÏovat i novû zvolení poslanci Europarlamentu. My sami bychom se mûli nauãit fiíkat pravdu tak, abychom nikoho neuráÏeli a neponiÏovali, mûli bychom b˘t pfiísnûj‰í sami na sebe a shovívavûj‰í vÛãi druh˘m. Na striktní ochranû osobních údajÛ dnes lpí fiada lidí i proto, Ïe se ze znám˘ch dÛvodÛ stali zavfienûj‰ími, do sebe staÏen˘mi, chladn˘mi a nepfiístupn˘mi s neproniknutelnou hradbou kolem svého soukromí. Je tfieba jim zdÛraznit, Ïe dnes potfiebujeme spí‰e lidskou solidaritu a soudrÏnost. Jak? Tfieba i sdûlením, Ïe spoleãnost lze ovládat a zmanipulovat i tak, Ïe spoleãnost se zmûní na souhrn individualisticky uvaÏujících jednotlivcÛ, ktefií pro své pfiíli‰né zdÛrazÀované „soukromí“ a rÛznorodost zájmÛ, ãasto i vzájemnû protichÛdn˘ch, k sobû nedokáÏou najít cestu a postavit se tak spoleãnû vÛãi tûm, ktefií manipulují a ovládají. JestliÏe si toho uvûdomíme, pak dokáÏeme obnovit staré lidské hodnoty, na nichÏ stojí lidsk˘ Ïivot jako takov˘. A bez nichÏ je opravdu jen souhrnem paradoxÛ a absurdností. Václav ·TùPÁN

________________

Upozornûní Diskusní ãlánky autorÛ a dopisy redakci Trendu otiskujeme ve zkráceném znûní – se snahou a zachycení nejpodstatnûj‰í my‰lenky jejich obsahu. V poslední dobû dostáváme také nûkolikastránkové úvahy, které jsou spí‰ referáty na nûkolik rÛzn˘ch témat neÏ ãasopisecké ãlánky. Proto se obtíÏnû zpracovávají pro zvefiejnûní nebo zÛstávají nevyuÏité. (red)

trend ad Trend ã. 10/2008

Neokázalá podoba ãeské víry

21

ohlasy

Karel Floss ve svém pûkném ãlánku S poselstvím víry, nadûje a lásky pfiichází s nûãím, co by se dalo nazvat „sekularizovan˘“ pojem víry: takovou víru mají – vûdomû ãi nevûdomû – v‰ichni ti, ktefií se snaÏí o lep‰í a dÛstojnûj‰í Ïivot druh˘ch lidí. Pokud bychom vzali do úvahy fakt, Ïe vût‰ina ãeské spoleãnosti má v sobû zakódováno urãité „pohanství“ ve formû intimního vztahu k pfiírodû, krajinû, místním obyãejÛm a dávn˘m rituálÛm, mohli bychom snad tento pojem víry táhnout je‰tû dále: nejen ti, co usilují o zmûnu, ktefií nûkomu pomáhají, pracují pro vefiejné blaho atd., ale v‰ichni lidé fieknûme „pfiející Ïivotu“ mají podíl na takové vífie. DÛleÏitou charakteristikou víry je totiÏ její vazba ke skrytému – vûfiíme v to, co nevidíme, co (zatím) není jasné, co se prosadí aÏ v budoucnosti, co pÛsobí „uvnitfi“ na‰ich ÏivotÛ apod. Víra je pak právû to, co „pfieje Ïivotu,“ co jej umoÏÀuje, co se nenechá zviklat momentální nepfiízní osudu, vût‰inov˘mi názory, pfievahu moci a síly.

okázalá podoba ãeské víry skryté pod zákrutami na‰ich sloÏit˘ch dûjin. âeská rovnostáfiská „pfiejícnost Ïivotu“ má jistû i svou odvrácenou stranu – nedocenûní v˘znamu elit, omezenou toleranci k tûm, jejichÏ kultura se nevejde do okruhu na‰í pfiedstavivosti ohlednû moÏností Ïivota a vÛbec nedÛvûru k tomu, co bezprostfiední Ïivot pfiesahuje a tím i problematizuje. Tradiãní náboÏensk˘ Ïivot mÛÏe b˘t jedním z míst, kde lze tyto deficity pfiekonávat. âeské kfiesÈanství se pfiitom mÛÏe s ãesk˘m „pohanstvím“ ãas od ãasu, v nûkter˘ch tématech i setkat, prolnout, vzájemnû inspirovat. VÏdyÈ kfiesÈanství se v dehumanizovaném svûtû masové v˘roby a spotfieby stále více stává – vedle své prvotní, náboÏenské role – také pfiirozenou alternativou, kontrakulturou; levicovû orientovaní lidé se zase stále více rozvzpomínají na to, Ïe sociální a lidská práva, hodnoty jedineãnosti individuálního Ïivota a rovnosti v‰ech lidí mají svÛj pÛvod právû v kfiesÈanství.

Situace kulturní a politická není nejradostnûj‰í Odhlédnu-li od toho, Ïe na‰e aktuální situace kulturní a politická není úplnû nejradostnûj‰í, mÛÏu fiíct, Ïe mû tû‰í, Ïe jsem ãlenem spoleãnosti, v níÏ panuje smysl pro rovnost lidí, pfiirozen˘ odpor vÛãi válce kdekoliv na zemi, pfiirozená nedÛvûra v propagandu velmocí, pochopení pro rÛznost projevÛ Ïivota (tolerance vÛãi odli‰né sexuální orientaci, tolerance drobn˘ch pokleskÛ v osobním Ïivotû, potfieba odjíÏdût z mûst na venkov a do pfiírody…), spoleãnosti, v níÏ humor a ironie pfievaÏují nad patosem a veliká‰stvím. Snad i tohle je jakási ne-

Pootevfiít dvefie k duchovní dimenzi Pokud bychom v nûkter˘ch bodech programu opatrnû pootevfieli dvefie smûrem k duchovní dimenzi na‰ich sociálních snah, pomohlo by to otevfiít ãeské spoleãnosti v˘hled i k tomu, co bezprostfiední Ïivot a „na‰e“ zvyky pfiesahuje a sociální demokracii samotné zase oslovit nejenom ty, ktefií „vûfií“ v tradiãním náboÏenském smyslu slova (coÏ se nám dle v˘zkumÛ vefiejného mínûní celkem dobfie dafií), ale myslím i jistou ãást elit, které doposud zÛstáváme cizí. Ona skrytá dimenze Ïivota, k níÏ ukazuje FlossÛv sekularizovan˘ pojem víry, mÛÏe pÛso-

bit jako mohutn˘ spoleãensk˘ ãinitel. V podzimních volbách zaznûl dosud skr˘van˘ hlas ãeské spoleãnosti s neãekanou hlasitostí. Hodnotová v˘chodiska sociální demokracie odráÏejí ãeskou pfiejícnost Ïivotu nejlépe ze v‰ech parlamentních stran – snad i proto se k sociální demokracii ãeská spoleãnost obrátila v okamÏiku, kdy mûla moÏnost vyjádfiit se k pÛsobení vlády, jeÏ otevfienû pohrdá v‰emi kromû tûch nejbohat‰ích, pfiebírá ideologii jediné supervelmoci a podporuje militarismus.

chovkou zastfielili nenávidûného politika. MÛÏeme to povaÏovat za podnikatelsk˘ nápad vze‰l˘ z rozjívenosti na‰í doby a pominout to úsmûvem a mávnutím ruky.

Napûtí aÏ útok MÛÏeme se nad tím v‰ak hloubûji zamyslet jako nad projevem urãitého napûtí,aÏ útoãného charakteru, kter˘ se v na‰í spoleãnosti zahnízdil. Zastfielit – byÈ jen symbolicky – protivného politika, s jehoÏ jednáním a názory obãan nesouhlasí, mÛÏe zpÛsobit uvolnûní vnitfiního napûtí. MÛÏe v‰ak také zpÛsobit, Ïe obãan rezignuje na uplatnûní sv˘ch názorÛ a postojÛ v demokratickém svûtû bûÏn˘m zpÛsobem. Je jím napfi. pfiíspûvek do DÛkladn˘ rozhovor se rubriky dopisy ãtenáfiÛ v novispoleãností nách nebo na diskusi pfii rÛzTeì záleÏí jedinû na nás, jak n˘ch pfiíleÏitostech pofiádan˘ch s touto dÛvûrou naloÏíme, zda nezÛstaneme u verbálních pro- stranami. Odvádûní od slu‰ného klamací a skuteãnû (po vítûzství v parlamentních volbách) jednání prosadíme progresivní zdanûní, Zmínûná „stfielnice“ není teodmítneme americk˘ radar, bu- dy jenom atrakcí podnikavé gademe fie‰it krizi ekonomickou lerie, ale je také prostfiedkem, i ekologickou v dÛkladném roz- kter˘ vychovává spoleãnost hovoru se spoleãností… k útoãnosti a odvádí ji od slu‰Sociální demokracie se mÛÏe n˘ch zpÛsobÛ, které by mohly stát silou, která bude politicky vést k vyjasnûní spoleãensk˘ch realizovat potfiebu ãeské spoproblémÛ. leãnosti vrátit se po více jak Pokud jste nav‰tívili tfieba pÛlstoletí snad o na‰e vy‰inutí náhodou galerii promûnûnou ve daleko na rusk˘ v˘chod a pak stfielnici, zamyslete se a hlavnû zase na anglosask˘ západ zpût do stfiedoevropského kulturní- nestfiílejte, prosím. Libor PÁT¯ ho prostoru, kam pfiirozenû patfií a odkud mÛÏe pfiispívat do barevné mozaiky postimperiální Evropy. Jan âERN¯ Ad Trend ã. 2/2009 Autor vyuãuje filosofii na vysoké ‰kole

ad Trend ã. 4/2009

(Ne)v˘stava (ne)vkusu V jedné praÏské galerii byl vystaven soubor fotografií na‰ich pfiedních politikÛ, které mají podobu terãÛ ve znám˘ch pouÈov˘ch stfielnicích. Náv‰tûvníci jsou vybízeni, aby si vzdu-

Lékafi, vûdec a ministr Vracím se v my‰lenkách k osobnosti Milana Adama a pfiitom mi vytanulo jeho Ïivotní krédo: „Quidquid agas, age prudenter et respice finem“. To znamená „Cokoliv ãiní‰, konej s rozmyslem a dom˘‰lej dÛsledky“. (LP)

22

trend

Jifií Pelikán v italském zrcadle 26. ãervna to bude 10 let, co v ¤ímû zemfiel Jifií Pelikán. K tomuto v˘roãí publikujeme recenzi monografie Francesca Caccama; vydal ji loni na podzim k 60. v˘roãí událostí, které v˘znamnû spoluvytváfiel brnûnsk˘ nakladatel Jan ·abata ve spolupráci s praÏskou MDA. Knihu „Jifií Pelikán a jeho cesta socialismem 20. století“ pfieloÏil Bohumír Klípa a vy‰la v jazykové redakci Martiny Sendlerové. Osudy hlavních osobností PraÏského jsou stejnû vzru‰ující a v˘zvy vyvolávající jako cel˘ 68. rok. Jednou z nejv˘raznûj‰ích a nejsilnûj‰ích byl, je a zÛstane i první ãesk˘ evropsk˘ poslanec Jifií Pelikán. Kniha ãesko-italského historika Francesca Caccama, vûnovaná jeho Ïivotu, se tedy objevila jako na zavolanou zejména pro jeden její pfiínosn˘ rys, kter˘ mÛÏe b˘t ãeskému odbornému prostfiedí inspirativní v˘zvou. Úvodní dvû ãásti medailonu („Mlad˘ politick˘ pracovník“, „Od reálného socialismu“, ss. 10-31) pfiibliÏují italskému ãtenáfii „ãeskoslovenské“ období Pelikánova Ïivota, tedy jeho prv˘ch 45 let. Pelikán mûl – z hlediska ‰kály hodnot kádrov˘ch pfiístupÛ komunistické éry – nev‰ední pÛvod: jeho otec Julius byl prominentním sochafiem I. republiky, coÏ na Pelikánovu levicovou orientaci nemûlo vliv. Pfiipomínám v této souvislosti star‰í TigridÛv pamûtnick˘ v˘rok o tom, Ïe kdo v té dobû necítil levicovû, byl povaÏován mezi tehdej‰ími mlad˘mi za velmi zvlá‰tního. Pozoruhodné je i datum Pelikánova vstupu do KSâ na podzim 1939, v dobû beznadûje, kdy se zdálo, Ïe nezávislost, která byla tak tûÏce nabyta, je nenávratnû ztracena. Je nutno ocenit Caccamovu odvahu zúãtovávat s m˘tem o Pelikánovû naprosté bezú-

honnosti bûhem ãistek akãních v˘borÛ Národní fronty i pozdûji na pfielomu 40. a 50. let (ss. 1415); PelikánÛv dopis Slánskému z 20. bfiezna 1949, jistû zdaleka ne jedin˘ doklad tohoto druhu v Pelikánovû osobním archivu, mluví o tûchto skuteãnostech naprosto nev˘vratnû. V dal‰ím konsekventním líãení zachytil v hutné zkratce jeho cestu stát se pfiedsedou Mezinárodního svazu studentstva i to, jak navazoval fiadu dÛleÏi-

knihy t˘ch osobních kontaktÛ, mj. i smûrem k italské levici, a pfiesnû popisuje také okolnosti, za nichÏ se stal generálním fieditelem âs. televize, která byla nejdynamiãtûji se rozvíjejícím médiem své doby. Oddanost ideám PraÏského jara se posléze stala jak˘msi majákem-konstantou dal‰ího Pelikánova Ïivota, symbolem, jemuÏ zachoval vûrnost i za cenu svého vlastnû doÏivotního exilu. Druhou Pelikánovou vlastí se posléze stala Itálie. âásti 3. a 4. („Exil v Itálii a skupina Listy“, „Zrození Charty 77 a zmûny uvnitfi ãs. emigrace“, ss. 32-65) jsou objevné tím, jak pfiesnû zachytily my‰lenkové promûny uvnitfi v˘znamné ãásti ãs. politického exilu. Za zvlá‰È cenné povaÏuji v této souvislosti pramennû podloÏené pasáÏe vûnované vnitfinímu duchovnímu pohybu uvnitfi skupiny kolem revue Listy. Mnoho nového pfiiná‰í talentovan˘ Ital i k zachycení okolností, za nichÏ vznikala a v nichÏ posléze pÛsobila Charta 77 vãetnû odezvy a vzájemn˘ch prolínání, které to následnû vyvolávalo v exilovém prostfiedí. Posun od reformnû komunistick˘ch k sociálnû demokratic-

k˘m my‰lenkov˘m hodnotám byl v˘voj postupn˘ a poznenáhl˘; rozhodnû se nejednalo, jak oprávnûnû resumuje Caccamo, o pfiímoãar˘, apriornû dan˘ pohyb. Jeho hnací silou byla mj. „opatrnost“ Italské komunistické strany ve vztahu k hodnotám a exilov˘m zástupcÛm PraÏského jara, podfiizovaná dÛslednû zachování imperativu udrÏení korektních vztahÛ s pozdnû stalinistickou Moskvou. (Nepfiímo se tím potvrzují napfi. Hrubého nebo Gutovy v˘vody o urãité ideové propasti mezi exilovou âSSD a „listafii“ demonstrované na kontroverzním v˘sledku debaty obou skupin podstoupené z Kreiského podnûtu ve Vídni r. 1978.) Pelikánovo sblíÏení s craxiánsk˘m kfiídlem Italské socialistické strany bylo za této situace nevyhnutelné i za cenu urãitého rozruchu uvnitfi skupiny ListÛ. âásti 5. a 6. („Vstup do italské politiky“. „Dlouhé oãekávání“, ss. 66-99) ukazují, jak se tím podstatnû roz‰ífiily moÏnosti skupiny i pro její pozoruhodnou publicistickou a monografickou tvorbu, kterou po r. 1977 posílila v˘znamná skupina chartistického a postchartistického politického exilu. Rozsah recenze nedovoluje hlub‰í rozbor této mimofiádnû v˘znamné oblasti Pelikánov˘ch aktivit; velmi volnû jako modelov˘ pfiíklad proto zmiÀuji Kaplanovu knihu „Osudové spojenectví âSSD-KSâ 1944-1954“ vydanou v nûmãinû v r. 1984, která se bezprostfiednû dot˘ká ãeské sociální demokracie. Pelikánovo 10leté pÛsobení v Evropském parlamentu (v klubu ESSD 1979-89) podstatnû rozhojnilo jeho jiÏ tak víc neÏ bohatou zahraniãní dosavadní zku‰enost. Z v˘znamn˘ch epizod té doby zmiÀuji jeho aktivní angaÏmá pfii osvobozování skupiny ãs. obãanÛ

drÏen˘ch UNITA v Angole v polovinû 80. let. Také skupina kolem ListÛ pfii podpofie domácí opozice a demaskování Husákova reÏimu vykonala zásluÏnû mimofiádn˘ kus pfiepotfiebné práce. Závûreãná ãást útlé knihy (ss. 100-113) líãí poslední období Pelikánova Ïivota. Stal se nedobrovoln˘m svûdkem rozpadu ãeskoslovenské federace, musel pfiihlíÏet Ïalostnému konci první Italské republiky i soudu v rámci akce „mani pulite“ nad sv˘m pfiítelem, premiérem Bettinem Craxim, kter˘ posléze zemfiel v tuniském exilu jen nedlouho po Pelikánovû pfiedãasné smrti v r. 1999. âinnû zasahoval i do vnitfiního Ïivota ãeské sociální demokracie. Publicistické pÛsobení i pfienesení ListÛ do Prahy vytvofiily vedle ostatních Pelikánov˘ch aktivit dal‰í v˘znamnou ãást odkazu této nezapomenutelné osobnosti PraÏského jara. Francescu Caccamovi se podafiilo na malé plo‰e hutn˘m, sevfien˘m stylem vytvofiit pfiesvûdãiv˘, lidsky Ïiv˘ a v mnoha ohledech i strhující portrét Pelikánovy osobnosti. Vedle tûch, kter˘m autor dûkuje ve svém úvodu, bych vyzvedl lidsky i obãansky stateãn˘ postup Jitky Frantové, která ne zcela snadnou rozsáhlou pozÛstalost svého muÏe dala k dispozici vûdeckému bádání. Nakladatelství Doplnûk otce a syna ·abatov˘ch si zaslouÏí velké ocenûní za faksimile archivních dokumentÛ v závûru knihy (jejich oddíl tvofií pûtinu knihy, ss. 115-145) i za ãlenit˘ poznámkov˘ aparát. Svûtlo svûta tak spatfiila a ãtenáfiÛm se stala dostupnou závaÏná svûdectví a vyjádfiení nejen Pelikánova, ale i Wintrova, Hejzlarova ad. Hodnota knihy tím byla nespornû zvût‰ena. Jifií MALÍNSK¯

trend

23

Priority pro souãasnost i budoucnost ❏ K AREL F LOSS Nበpfiední prozaik a literární kritik Jan Trefulka (narozen v Brnû 15. kvûtna 1929). Po trampotách které si proÏil s totalitním reÏimem, se v nadûjnûj‰ích 60. letech stal redaktorem v˘znamného ãasopisu Host do domu, ale jiÏ v následujícím desetiletí musí opût vzdorovat nedÛstojn˘m tlakÛm podpisem Charty 77. Není proto divu, Ïe se i ve sv˘ch prózách staví pfiedev‰ím proti takzvan˘m samozfiejm˘m fiádÛm a pofiádkÛm, Ïe rozkr˘vá krizi pravé víry, aby jedinû její obnovou nalézal opût lidskou dÛstojnost. Jan Trefulka mûl ostatnû podobnou v˘chozí zku‰enost jako Milan Kundera. Ten zpracoval své záÏitky v Îertu, Trefulka v novelách Pr‰elo jim ‰tûstí. Dnes bych zde chtûl pfiipomenout a komentovat mimofiádnû podnûtn˘ TrefulkÛv pfiíspûvek z literární a kulturní pfiílohy Práva (Salon z 18. 12. 2008). Pod titulem Priority vyslovuje Trefulka fiadu v˘znamn˘ch my‰lenek a formulací, jeÏ by nemûly uniknout Ïádnému opravdovému stoupenci sociální demokracie. K povaze demokracie Jde zejména o povahu a v˘voj demokracie a konkrétnû odpovûdného a tvofiivého obãanství. Opravdové demokratické klima je totiÏ pro Trefulku – v Masarykovû duchu – jistûj‰í vazbou a zárukou úrovnû Ïivota spoleãnosti neÏ zákony. Trefulka ov‰em znovu pfiipomíná, Ïe jiÏ TGM vûdûl, Ïe k demokracii se dorÛstá po celá desetiletí, Ïe je to tûÏk˘ úkol a Ïe pfii jeho plnûní naráÏí ãlovûk dfiíve i nyní na fiadu o‰idn˘ch kompromisÛ. A dostáváme se k první Trefulkovû zásadní formulaci: Nad Havlovou posmívanou a dokonce nenávidûnou pravdou a láskou zvítûzilo cynicky pragmatické pojetí, v podstatû je‰tû zásadnûji utilitární

a materialistické neÏ mechanismus normalizaãní vlády. V nastávající etapû bude ov‰em zajímavé, jak bude Trefulka reagovat na „pravicovou metamorfózu“ samotného Václava Havla. Tyto aÏ cynické dÛsledky jsou podle Trefulky nevyhnutelné právû proto, Ïe oni pokleslí pragmatici nejsou vÛbec s to pfiipustit, Ïe by existovalo nûco, co nelze prodávat a kupovat. Právû proti této drzé pokleslosti je tfieba podle Trefulky ze v‰ech sil trvat na zásadách demokracie, solidarity a spravedlnosti. Sociální demokrat v takovém pfiístupu nemÛÏe ne vidût zcela zásadní potvrzení svého politického programu. Právû proto zaãínají kurz na‰eho smûfiování chápat téÏ prozíravûj‰í mladí lidé. Kdo volí âSSD Pfiestává platit pau‰ální v˘klad preferenãních agentur, Ïe sociální demokracii volí pfieváÏnû lidé s niωím vzdûláním. Právû hlub‰í a tvofiivûj‰í osobnosti budou stále zfietelnûji nahlíÏet, Ïe obãané upou‰tûjící od jak˘chkoliv etick˘ch tabu, pokládající poru‰ování zákonÛ za kavalírské delikty…, opou‰tûjí základní lidské vlastnosti – humanitu lidsk˘ch vztahÛ. Právû strany jako je sociální demokracie nesmí nikdy pfiipustit, aby vlastnosti, které vyÏadují ohledy na prospûch celku, znamenaly slabost a naivitu. Sám vidím právû v tûchto souvislostech a v rámci tûchto dÛrazÛ v˘znam tvofiivého spoleãenství sociální demokracie a kfiesÈanství. To je také smysl kfiesÈanské platformy, která se v na‰í stranû zaãíná opût nadûjnû rozvíjet. Jenom v takové synergii vidím nadûji na skuteãné reformy, jak je vyhlíÏí téÏ Trefulka: vycházet z lÛna humánního dûdictví tisíciletí, jeÏ uãinilo ãlovûka ãlovûkem… Prioritou globalizovaného svûta se musí stát vytrvalé a fungující úsilí o po-

stupné vyrovnávání propastn˘ch rozdílÛ mezi svûtem konzumentÛ, svûtem nesmyslného pfiepychu a pl˘tvání,… a krajinami hladu a novodobého otroctví. TéÏ a snad právû pro sociální demokracii je varovn˘ TrefulkÛv postfieh, Ïe reformy musí b˘t hluboké a opravdové, jinak nechávají v‰echno podstatné vlastnû pfii starém, takÏe nesmûfiují k formování budoucnosti. Éra Masarykova a éra Havlova V tomto duchu je tfieba pfiipomenout téÏ vlády, které mají zájem o priority stanovené a prosazované hned od poãátku na‰eho státu Masarykem. Právû v tomto bodû je pozoruhodné Trefulkovo srovnání Masarykovy éry s érou Havlovou. S Masarykem spolupracující elita spojovala svÛj prospûch s prospûchem státu orientovaného na sociální otázku. Havel podle Trefulky takovou elitu nena‰el nebo nebyl s to vygenerovat: nedokázal soustfiedit dost odhodlan˘ch, evropsky orientovan˘ch a také organizaãnû schopn˘ch osobností. Také tato Trefulkova charakteristika by mohla leccos vysvûtlit z Havlova nedávného problematického pfiíklonu k ODS a jeho souãasn˘ch v˘padÛ proti âSSD. Následky podobn˘ch selhání jsou podle Trefulky dalekosáhlé. Pseudoreformy smûfiují k návratÛm do minulosti, jsou chaotické a nedomy‰lené. Vyvolávají nevhodná aÏ nebezpeãná napûtí. Vytvofiilo se prostfiedí nerespektující etické normy, coÏ vede dokonce k ne‰varu Ïe se zámûrnû tûÏí z právní nejistoty. Lidov˘ odpor proti takov˘m trendÛm a proti pseudoreformám vyjádfiily podle Trefulky jednoznaãnû poslední volby. Vût‰ina na‰ich obãanÛ si pfieje pokraãovat ve své zemi masarykovsky jinak: spoleãn˘m úsilím vypracovat typy a charaktery – osobnosti, jeÏ by opût dÛstojnû zastávaly vrcholné funkce. ❏

VNIT¤NÍ DVOUSTRANU v kaÏdém ãísle Trendu sestavujeme tak, aby ji bylo moÏné umístit do propagaãních skfiínûk

Pfiedplatné Trendu v roce 2009 Také v leto‰ním roce 2009 vyjde celkem deset ãísel Trendu. Cena jednoho v˘tisku je 25 Kã (vãetnû DPH). Roãní pfiedplatné tak ãiní 250 Kã. SloÏenka pro pfiedplatitele byla vloÏena do prvního ãísla Trendu. âtenáfii, ktefií stejnû jako v minul˘ch letech pfiispívají vy‰‰í ãástkou k vydávání Trendu, vyplní sloÏenku poloÏkou podle svého rozhodnutí. Bankovní konto vydavatele ãasopisu Spoleãnost W. Brandta a B. Kreiského u âeské spofiitelny má ãíslo úãtu 1929829349/0800, k. s. 0379, v. s. 1000. Pfiedem dûkujeme za v‰echny platby. Trend – redakce a administrace ãasopisu ve Spoleãnosti W. Brandta a B. Kreiského, Václavské nám. 43, I. schodi‰tû, 5. patro, 110 00 Praha 1. E-mail: [email protected] Uzávûrka tohoto ãísla byla 12. ãervna 2009.

Pfií‰tí, 6. ãíslo Trendu, vyjde v ãervenci 2009

Pfiedstavitelé âSSD sledovali v˘sledky eurovoleb v Lidovém domû (nahofie). Dvû momentky z volební kampanû (dole). Snímky Milo‰ Schmiedberger. trend politiky, vûdy, kultury, spoleãnosti. Vydává Spoleãnost Willyho Brandta a Bruna Kreiského. Nová adresa redakce i administrace: 110 00 Praha 1, Václavské nám. 43, I. schodi‰tû, 5. patro. E-mail: [email protected]; [email protected] ¤ídí redakãní rada, jejímÏ pfiedsedou je ing. Jifií Paroubek. Spoluzakladatel ãasopisu † dr. Pfiemysl Jan˘r, vyznamenan˘ ¤ádem TGM in memoriam. V˘konn˘ redaktor Ivo Chlup. Registrováno MK âR 6712. Tematická skupina 4E (2A). STÁLÍ SPOLUPRACOVNÍCI: Jifií Paroubek, pfiedseda redakãní rady Trendu • Jaromír Císafi, b˘val˘ ministr vlády âR • Karel Floss, b˘val˘ senátor • Peter Gregu‰, novináfi, Bratislava • Stanislav Ho‰ek, b˘val˘ poslanec • Karel Hrub˘, politolog, publicista (·v˘carsko) • Jindfiich Koneãn˘, politolog • Jaroslav Král, právník • Stanislav Kfieãek, právník • Jan Kfien, historik • Radomír LuÏa, historik (USA) • Jan Mládek, ekonom • Jifií Polák, redaktor • Antonín Ra‰ek, sociolog • Jan Rychlík, historik • Vítûzslav Sochor, b˘val˘ poslanec • Zdenûk ·olle, historik • Zdenûk Trojan, b˘val˘ poslanec