12/10
607 slov na prosinec
VÁNOČNÍ PETROLOGIE Snažím se nahmatat dálkové ovládání, abych vypnul film „Ricky Bobby: Nejrychlejší jezdec“, protože s něčím takovým nechci ztrácet čas. Když v tom se hlavní hrdina začne modlit: „Drahé maličké miminko - Ježíšku. Ty s těmi maličkými ručičkami a nožičkami, použij svou maličkou nadpřirozenou moc, abych vyhrál tenhle závod. Amen.“ Jeho žena na to: „Víš, já si nemyslím, že by ses měl modlit ,miminko Ježíšku‘. On přece vyrostl a stal se z něj dospělý muž. Myslím, že by ses měl modlit ,dospělý Ježíši‘.“ To už se Ricky Bobby začíná hádat: „K takovýmu Ježíši se nechci modlit! Já se rád modlím k Ježíškovi, protože se cítím dobře, když přemýšlím o tom malém miminku. Můžeš se modlit k jakému Ježíši chceš, ale mně vyhovuje vánoční Ježíš.“ CVAK! Ještě chvíli sedím před zhasnutou obrazovkou a přemýšlím… Přemýšlím, jestli si také takhle vybírám, jakého Ježíše mám nejraději. Jak to děláme jako církev? Vybíráme se jednoho Ježíše na neděli, jednoho na všední dny, jiného za volant (to je Ježíš, co umí dělat, jako že se nedívá na tachometr), dalšího pak na… Jenže Ježíš je přeci jediný a jedinečný. Za koho ho teda máme? Stejnou otázku položil Boží syn svým dvanácti učedníkům, když je vzal do Cesareje Filipovy (přečtěte si, prosím, Matoušovo evangelium 16,13-18): „Za koho mě lidé pokládají? A za koho mě pokládáte vy?“ Není náhoda, že se jich ptá právě u Cesareje Filipovy. V té oblasti to bylo nepohanštější místo. Zemětřesení zde v jeskyni otevřelo pramen a místní obyvatelé to v pouštní krajině považovali za jasné znamení od boha plodnosti. A tak k jeskyni po-
stavili kámen, na který umísťovali sochu boha, který byl zrovna moderní, naposledy sochu boha Pana. Ten kámen tam stojí dodnes a jeskyně si až do dnešních dnů uchovala svou přezdívku: Brána do podsvětí. A tady – uprostřed různých náboženství, filozofických názorů a uctívání bohů, co aktuálně frčí, se Ježíš ptá svých učedníků: „A za koho mě pokládáte vy?“ Úplně Ježíše vidím, jak se opírá o Panův kámen a dívá se směrem k jeskyni s její pekelnou přezdívkou, když mluví s Petrem a říká mu: „A já ti pravím, že ty jsi Petr
(řecky kámen), a na té skále vybuduji svou církev a brány podsvětí ji nepřemohou (v. 18).“ Pff… nějaký kámen v Cesareji Filipově, kde je uctíván Pan?! Petře, já z tebe udělám kámen, na kterém je uctíván Pán – Pán pánů a Král králů! Vyvýšit mě ale můžeš jedině tehdy, když máš v hlavě a v srdci srovnané, kdo opravdu jsem. Tak… za koho mě pokládáš ty? A Petr? Ten ví. Zná správnou odpověď, protože nedostal jen tak nějakou informaci z druhé ruky, ale dostal zjevení od nebeského Otce. Ve chvíli, kdy bere to zjevení vážně, je kamenem, na kterém je Ježíš uctíván a který je použitelný k budování církve. Když ale Petr ztrácí ze zřetele, kdo Ježíš skutečně je, dozví se o sobě, že se proměnil v jiný kámen: v kámen úrazu (Matouš 16,21-23). Z kamene, který buduje církev a oslavuje Ježíše, v kámen, který podkopává Jeho autoritu a o který zakopává víra druhých lidí. Co způsobilo ten rozdíl? Špatná odpověď na otázku: Za koho mě pokládáš ty? Možná už máte vánoční dárky koupené. Možná o nich teprve přemýšlíte. Už jste vymysleli, co dáte letos o Vánocích Bohu? Co takhle dát mu kámen?! Myslím, že by si ho Bůh moc přál. A ne jeden. Spoustu živých kamenů, na kterých může být vyvýšen. Stabilní šutráky, z nichž bude Ježíš vidět na kilometry daleko, aby Ho konečně spatřili i ti, co se s Ním ještě neznají osobně. Neotřesitelné kusy skály, které Ježíše neshodí. Tak co, půjdeš do toho? Stačí jen odpovědět na otázku, za koho Ho pokládáš ty… V Kristu váš Jakub Limr
střípky z Mozaiky V listopadu proběhla dvě setkání staršovstva. To první bylo víc modlitební; to druhé naopak hodně diskusně-pracovní. Jedním z témat bylo vystrojování služebníků ve sboru. Posledním listopadovým víkendem skončil kurz Potenciál, který mělo možnost absolvovat více jak deset lidí z našeho společenství (ohlednutí za Potenciálem najdete na str. 10). Pro stávající či potenciální sborové služebníky bychom rádi v roce 2011 udělali čtyři sobotní setkání. Tato sejití budou mít vždy nějaké téma: jedna sobota by mohla být např. o modlitbě a proroctví, další o službě dětem a rodičovství (konkrétní témata budou jasná v lednu). Vstup na sobotní vystrojování bude zdarma. Budeme ale dělat sbírky, protože nás přijedou vyučovat mimohradečtí řečníci, tak bychom je rádi požehnali. Tyto soboty budou v kompetenci Kamči Soukupové. Kamča také usilovně pracuje na sborové dovolené na příští rok. Zatím si do svých kalendářů a diářů můžete zapsat datum 7. – 10. července
2011 (klasicky čtvrtek až neděle), protože společná dovolená bude s největší pravděpodobností právě v tomto termínu. V minulém vydání Mozaiky jsme vás informovali o konferenci (nejen) pro vedoucí „Global Leadership Summit“, kterou organizačně zaštítila královéhradecká církev Element. Také šest členů Mozaiky shlédlo výjimečně inspirativní přednášky, z nichž drtivá většina byla natočena ve dvaceti tisícovém americkém sboru Willow Creek a následně promítána na více jak sto sedmdesáti místech po celém světě. Jedním z nich bylo i kino Centrál v Hradci Králové. Hradecké setkání mělo i jednoho řečníka naživo – Nicka Honercampa, pastora New Covenant Church v Asheville. Ten kázal o nasycení pěti tisíců. Přestože jde o velmi známý text, Nick z něj vypíchl velmi podnětné myšlenky, které doplnil vyprávěním mnoha svědectví o tom, jak Bůh hodně prakticky jedná skrze církve v jeho městě. Také další řečníci jako Bill Hybles (Willow Creek),
Christine Cainová (Hillsong, Austrálie), John Ortberg (mj. autor v Česku vydané knihy „Chcete-li kráčet po vodách…) a mnoho dalších přineslo inspiraci pro mysl i srdce. Všichni, kdo jsme tam byli, jsme se shodli na tom, že to byla výborná konference. Nechceme ale zůstat jen u tohoto konstatování, ale budeme prakticky hledat cesty, jak přinést do sboru to, čím se nás tam Bůh dotkl. Ve druhé polovině této stránky najdete pozvánku na adventní neděle Křesťanského společenství HK. Nepřehlédněte, prosím, že poslední prosincovou neděli (26. 12.) nebude bohoslužba, protože mnoho lidí bude i druhý svátek vánoční trávit v nejužším rodinném kruhu. Ke společné bohoslužbě se sejdeme první neděli v roce 2011, tj. 2. ledna. Celorepublikové shromáždění KS bude v příštím roce až na jaře. Čtvrtá adventní neděle bude patřit rodinné bohoslužbě, a tak budeme dospělí i děti pohromadě. Doneste, prosím, na tuto neděli něco ze svého cukroví.
JAK (NE)PROŽÍT SKUTEČNÉ VÁNOCE …tak zní podtitul adventních bohoslužeb v Mozaice 2. adventní neděle 5. prosince: NA VĚTVI
Víte, jaké atributy má skutečný vánoční stromeček? Náš host Saša Štěpánovský (KS Kutná Hora) vám prozradí, že z jeho větví zahlédnete Toho, o něhož jde o Vánocích především…
3. adventní neděle 12. prosince: NEZAPOMENUTELNÉ SVÁTKY
Jaké byly vaše nejkrásnější Vánoce – svátky, na které nikdy nezapomenete? Voněly rodinnou atmosférou nebo jste dostali úžasný dárek? A co takhle všechno dohromady? Že je to u lidí nemožné?! Ale u Boha to možné je…
4. adventní neděle 19. prosince: POŘÁDNĚ TO ROZSVIŤ!
Rezervovali jsme vám – dospělým i dětem – místa u stolu, na kterém leží mísa s voňavým cukrovím. Nechte se pozvat na rodinnou vánoční bohoslužbu, na níž to pořádně rozsvítíme. Před více jak dvěma tisíci lety se totiž v betlémské krajině objevilo Světlo, které září ve tmě a tma jej nepohltila…
neděle 26. prosince: SHROMÁŽDĚNÍ KSHK NENÍ
Přejeme vám požehnané vánoční svátky a těšíme se na shledanou v Novém roce!
neděle 2. ledna 2011: NA VLASTNÍ OČI
Americká misionářka Laurie Bram přinese netradiční kázání, při kterém vás bude mrazit v zádech.
střípky z Mozaiky Také v novém roce přivítáme za mozaikovou kazatelnou různé hosty. Jako první přinese (a to velmi netradičním způsobem) své kázání americká misionářka Laurie Bramová, která v KSHK není neznámou tváří. Mezi dalšími služebníky, kteří přislíbili svou návštěvu ve sboru v prvních několika měsících roku 2011, najdete Marka Prosnera (radní a nadsborový pastýř KS v ČR), Jiřího Ungera (tajemník české a prezident evropské Evangelikální aliance), Pavla Rause (odborník na rodinné a manželské poradenství) a tím výčet zdaleka nekončí. A závěrem ještě přehled sborového účetnictví za září a říjen 2010. Příjmy v září činily 40.170,- Kč (desátky, plus dvě sbírky – na hostující chválící tým Naam z Vysokého Mýta a na Dana Drápala, který u nás kázal) a v říjnu 39.560,- Kč – celkem za oba měsíce: 79.730-- Kč. Zářijové výdaje se tradičně skládaly z každoměsíčních položek (hlavní složky: plat pastora,
pronájem KD Médium, cestovné, režie kanceláře, dary), které daly dohromady částku 34.862,- Kč, plus zvláštní výdaje, kterých se sešlo v září hned několik: 7.200,- Kč jako dar Naamu a Danu Drápalovi za službu (pokryto sbírkami, které jsou zahrnuty do příjmů) + 9000,- Kč (roční platba za pronájem MC Žirafa pro dětskou službu a další sborové aktivity) + 6000,- Kč (vyplacení daru na Freakfest, který byl slíbený ještě před konáním FF, ale vyplacen až nyní), celkem tedy mimořádná vydání: 22.200,- Kč; celkem výdaje za září tedy činily 57.062,- Kč. Říjnová vydání pak dosáhla celkové výše 36.923,- Kč. Celkové výdaje za zúčtovací období září – říjen dávají dohromady 93.985,Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji je tedy –14.225,- Kč. Zůstatek (hotovost + bank. účet k 31.10. '10): 161.543,- Kč. Za staršovstvo sboru zaznamenal Jakub Limr
sedmička otázek z království malých a velkých písmenek
ČTENÍ MÝCH DNŮ Už se vás někdy někdo zeptal na vaši nejoblíbenější knihu? Už jste někdy někomu vyprávěli, jak vás zaujalo to, co právě čtete? Dali jste už někdy někomu nahlédnout do svého „čtenářského deníku“? Na stránkách naší Mozaiky jsme se o to pokusili, a proto se zde budete s větší či menší pravidelností setkávat s odpověďmi jednotlivých členů našeho sboru na sedmičku otázek z oblasti knih, časopisů, letáků…, zkrátka toho, co nás každý den provází a usiluje o naši pozornost. Možná se díky odpovědím dozvíme i něco více o svých přátelích, kamarádech a sourozencích naší velké křesťanské rodiny. Dnes se vám představuje David Halbrštát a Jirka Matouš. Jakou teď aktuálně čteš knihu (případně časopis) - kromě Bible? Uveď název i autora, případně kde či za jakých okolností se k tobě dostala.
David Halbrštát: Chatrč, Wm. Paul Younga. Jakub jí udělal párkrát reklamu, tak jsem ji koupil, jakože pro Tomáše, a sám jsem do ní taky mrknul. Jirka Matouš: Nebudu zatěžovat odbornou literaturou, kterou musím v práci číst povinně. Kniha, kterou jsem nedávno dočetl a velmi mne zaujala, se jmenuje „Na otci záleží“. Autorem je Kevin Leman a dostal jsem ji od Jakuba jako dárek. Ve stručnosti zkus popsat, o čem kniha je. Stačí pár vět, nástin děje či zaměření knihy. David Halbrštát: Ta knížka mě absolutně dostala. Je to něco mezi skutečným životním příběhem chlapa se srdcem přetékajícím bolestí a fantasy ztvárnění Boha. Je to křesťanství, které je tak blízko tomu, co skutečně prožíváme…, co nechceme prožívat, co bysme měli prožívat…, a Bůh je tak nekonvenční, vtipný, srdečný, laskavý, těžkopochopitelný a přesto osobní. Není tam happyend životní situace. Je tam happyend zakrváceného srdce. Jirka Matouš: Kniha do hloubky popisuje jak je důležitý otec v rodině, který vychovává dcery. Víte, že mám hned dvě a takový „návod na výchovu“ jsem dlouho hledal. Asi pro to, že jsem chlap a některá dívčí myšlení mi unikala. Kniha probírá charakteristické znaky zdravého vztahu mezi otcem a dcerou. Dr. Kevin Leman využívá nejnovějších poznatků o správné výchově. S vtipem je prokládá příběhy z vlastního života. A to knize dává maximální živost a čtivost.
Z příběhů je cítit, že to nejen vyučuje, ale také žije! Co tě v ní zaujalo? Můžeš vypsat citát, větu či krátký odstavec. David Halbrštát: Jak jsem už nastínil, to jak je Bůh vtipný a současně citlivý. Jak si užívá složitost témat jako je třeba to, že je Bůh jeden a vlastně tři – je zanícený hloubkou té myšlenky a přitom navýsost spokojený s tím, co malinko z toho člověk pochopil. No a hodně moc taky osobní rozpoložení Maca (hlavní postavy) a to jak s tím pochodil. „Mac věděl, že potřebuje nějakou odpověď. Uvědomoval si, že je v tom až po uši a nedělní modlitby a písně ho už nespasí, pokud to vůbec někdy dokázaly. Zdálo se, že klášterní spiritualita v ničem nezměnila životy lidí, které znal, snad s výjimkou Nan. … Mac chtěl víc a mělo se mu toho dostat mnohem víc, než kolik požadoval.“ Jirka Matouš: Kolik stojí „koupit“ si vlastnosti dobrého otce – být přítomen, mít pro dceru pochopení, mít úctu k manželce, důvěřovat své dceři a nechat dceru pocítit bolest? Když jsem se naposledy díval, byly stále ještě zadarmo. Odpověď je jednoduchá. Kvůli tomu vůbec nemusíte chodit do školy. Proč? Být dobrým otcem znamená navazovat vztah. Není to nic, co byste nemohli dát svým dětem; není to brilantní strategie nebo tajné učení. Jde o to najít si čas, abyste byli přítomni, starat se, zajímat se. Právě to dobrý otec dělá – navazuje a udržuje vztah... Jak bys ji ohodnotil na stupnici od 1 do 10 (10 je nejlepší, 5 průměr atd.). Čím tě zaujala, nebo naopak zklamala. David Halbrštát: 10! Kdysi mě podobně hodně oslovila „Poslední bitva“. Ale tohle je nějak víc osobní, ze strany Boha. Nedovedete si představit vhodnějšího přítele do nepohody, těžké nepohody. Jirka Matouš: Hodnotím ji známkou 9, tedy jedna z nejlepších (10 si
nechávám pro případ, že by se objevila kniha ještě lepší). Doporučil bys ji i někomu jinému? Pokud ano, tak komu? Nemusíš jmenovat, napiš spíš stručnou charakteristiku osobnosti (např. introvertům, sportovcům, cestovatelům, všem křesťanům, apod.). David Halbrštát: Tomu kdo si myslí, že něco míjí, kdo občas pochybuje o víře, o lásce. Tomu kdo hledá obsah prázdné nádoby. Tomu kdo se potkal s bolestí tváří v tvář nebo se ho dotýká taková situace u jeho přátel. Jirka Matouš: Knihu bych chtěl doporučit všem otcům, tatínkům a mužům, kteří vychovávají holky. Najdete tu hodně odpovědí proč... Na některé otázky hledat odpovědi je těžké a tady je návod jak. Jaká je tvá nejoblíbenější kniha? Taková, ke které se často vracíš, která tě dokáže inspirovat,
povzbudit, ze které čerpáš, ať už v oblasti duchovní nebo tělesné (kromě Bible, pokud je ona „tou“ knihou). David Halbrštát: Zas tak moc nečtu a co mi paměť sahá, tak je to tahle. Teď ji čtu podruhé. Ale jak jsem výše zmínil, tak také Poslední bitva. Jirka Matouš: Kniha, která mne poslední dobou provází (a mnozí to o mne ví) je „Dobrý boj víry“ od Alana Vincenta. Čerpám z ní duchovně a nalézám oblast, kterou vnímám jako velmi důležitou pro život křesťana. Musím souhlasit s autorem: „Víra patří ke slovům, která křesťané sice často používají, leč příliš nechápou, co vlastně znamená“. Kolik času – odhadem – věnuješ čtení? A jaká je skladba toho, co čteš? Jsou to spíše romány, detektivky nebo poezie? Jsou to časopisy, noviny nebo letáky z hypermarketů? Neboj se napsat něco víc o „čtení tvých dnů“.
David Halbrštát: Kdybych měl přiblížit styl a zaměření příběhů, které ke mně mluví, musel bych přejít od knih k filmům, které u mě silně převažují nad knihami. Jsou to příběhy hrdinů. Často bolestivé, se ztrátou nebo obětí. Ve vnitřním nebo i otevřeném souboji s takovými věcmi jako jsou pravidla, zákony a zvyklosti, které jsou nepřítelem milosrdenství, lásky a oběti. Moji evergreeni jsou Statečné srdce a Patriot. Mám na mysli i další, ale nemám dobrou paměť na jména. Opravdu jinak moc nečtu. To bych musel fakt vyjmenovat maximálně ty letáky :-) Jirka Matouš: V práci čtu pořád něco. Doma čtu denně aspoň čtvrt hodiny. Ale když se mi dostane do ruky kniha, která mne zaujme, jsem schopen číst v kuse několik hodin (jako třeba Chatrč od Paula Younga). Ptal se Zbyněk Závodní. Ilustrační foto: Piotr Bizior
humor
M A T R I K A
rodinná pouta
JITKA BAJTALONOVÁ Jsem rodilá Hradečačka. Vystudovala jsem Střední odborné učiliště chemicko-plastikářské s nástavbou Střední školy chemické. S Lucinkou a synem Míšou bydlíme v patře rodinného domku v Hradci Králové 9. Co bych za nic na světě nevyměnila. Svoje děti a lásku k Bohu. Na co si dávám hodně pozor. Abych byla dobrým příkladem pro děti. A také abych nepřišla o své přátele. Čeho si na Lucince opravdu vážím. Vážím si u Lucinky, že je ctižádostivá - když se do něčeho pustí, tak to nevzdá. Kde je nám spolu nejlíp. Třeba jen společně strávený čas s čajem u televize. Jsem vděčná za každou chvíli, kdy můžeme být spolu. Rozhodně nesmí chybět ani Míša. Čím mi Bůh naposledy udělal radost. Úplně největší radost mi udělal svědectvím Zdeničky Matoušové. Díky Bohu a společným modlitbám je miminko v pořádku. Toto svědectví mě opravdu dostalo na kolena, to doslovně. :-) Čím si myslím, že jsem naposledy udělala fakt velkou radost já Bohu. Myslím, že měl Bůh velkou radost, když jsme se s Lucinkou modlily za zdraví babičky (86 let). Lucinka se za někoho takhle modlila prvně. Babička byla dojatá. Jakou stránku v Bibli mám nejohmatanější. Evangelium podle Matouše: „Shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť, kde jsou dva nebo tři ve jménu Mém, tam jsem já uprostřed nich.“ To je krásný... Proč se těšívám na skupinku. Protože se zde můžu sejít s lidmi, které mám moc ráda a společně s nimi chválit Boha. Co víc si přát.. Jak dobře se známe: Kdyby měla Lucinka dva roky prázdnin, jak by je strávila? Lucinka by určitě nejraději byla na statku u koní. Velkou část by se věnovala zpěvu a svým kamarádkám. Co na to Lucka: S kamarády, chozením na kroužek s klávesy, na dramatický kroužek, strávením společné dovolené, chozením na jízdárnu a staráním se o koně.
rodinná pouta
LUCKA BAJTALONOVÁ Narodila jsem se v Hradci Králové a chodím do 5. třídy základní školy. S mámou a bráchou Michalem bydlím v Hradci Králové. Komu hodně fandím. Lucii Bílé, z rodiny mamce. Kam chodím nejčastěji pro radu. K mým rodičům. Co jsem zdědila po mamce. Upovídanost. V čem jsou dospěláci divní. Mají hodně starostí. Co bych chtěla dělat jako dospělá. Pomáhat lidem. A jako zaměstnání: veterinu. Co se mi nejvíc líbí na Bohu. Že zlé skutky umí vzít na sebe. Proč mě baví zpívat chvály. Mám ráda hudbu, proto mě to baví a můžu je zpívat Bohu. Co mě nejvíc baví na dorostu. Společnost fajnových lidí, program. Jak dobře se známe: Jaká byla mamčina nejoblíbenější hračka v dětství? Kajak a pádlo. Co na to mamka: Myslím, že to nebude Lucinka vědět. Byla to panenka blonďatá a dlouhovlasá. (A ještě plyšová ovečka se zvonečkem.)
ze života sboru
LISTOPADOVÁ DOROSŤÁCKÁ VÍKENDOVKA Společná víkendovka KS Hradec Králové a CB Bystré se uskutečnila od pátku 19. do neděle 21. listopadu. Na fotkách jsou vidět jen střípky toho, co jsme za necelé tři dny prožili: spoustu her, noční posilování, zpívání chval a jiný duchovní program, workshopy či filmový klub. Celým víkendem nás provázeli dva generálové - jeden v červené, druhý v modré uniformě -, protože dorosťácký výjezd měl v podtitulu válečný konflikt mezi Angličany a Francouzi a jejich sedmiletý boj o Kanadu. V našem případě dopadlo klání nerozhodně :-)
ze života sboru
LISTOPADOVÁ DOROSŤÁCKÁ VÍKENDOVKA
pastýřský list
Záchranáři Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Jan 3,16 Od září navštěvuji kurz vytvořený týmem Reinharda Bonnkeho FULL FLAME. V úvodním filmu je scéna z výletní lodi. Na lodi probíhá párty, připravuje se večerní bohoslužba. V tu chvíli přijde na loď informace, že se blízko nich potopila jiná loď a že se mnoho lidí topí. Výletní loď má přes čtyřicet záchranných člunů. Na vodu spustí ale jen tři. Do ostatních nejsou posádky. Lidem se moc nechce na deštivé rozbouřené moře. Jsme rádi na párty nebo na nějakém křesťanském programu. Také máme spoustu svých starostí a úkolů. Lidé, kteří hynou, nejsou tolik na očích a vlézt do záchranného člunu je tolik namáhavé a dokonce to může být i nebezpečné. Bůh přebývá ve své slávě a nepotřebuje nás. Přesto se díval na své stvoření a situace lidí nepodobná té, v které byli topící se nešťastníci, Ho nenechala chladným. Otec a
Syn se shodli na řešení. Ježíš nelpěl na své rovnosti s Otcem a sestoupil na zem. V lidském těle. Prožil život bez hříchu a na konci svého života si to s námi vyměnil. Stal se hříchem, zemřel a byl vzkříšen. Stalo už se to před 2000 lety. A je to stále ta nejdůležitější událost vesmíru. Mně její význam došel před více než třiceti lety. Už jsem tušil, že na tom nejsem moc dobře. A najednou mně došlo, že jsem na tom jako lidé z potopené lodi a že jestli mě Ježíš nevytáhne, tak jsem ztracený. Nechal jsem se zachránit a navíc jsem se stal sám záchranářem. Zkouším v Ježíšových službách zachraňovat další. Většina z nás, kdo ve sboru jsme, slyšela evangelium už mnohokrát. Hrozí, že nám zpráva o hloubce našeho hříchu, o Boží lásce a utrpení a vzkříšení Pána Ježíše Krista zevšední. Přitom je to nejúžasnější věc, která nás mohla potkat. Aby se mně to nestalo, dělám proto několik věcí.
Děkuju Bohu za to, co mně dal. Za spasení a další věci. Vděčnost dává novou perspektivu a přináší radost. Když jsem za Boží lásku a vůbec za Jeho dary a péči vděčný, tak mně nezevšední. Vztah s Bohem brání tomu, aby se pro mě Bůh nestal dobrým přítelem, s kterým jsem se už dlouho neviděl. Mohu se s Ním vidět každý den. On o mě stojí vždy. Jen mně se někdy nedaří si na Něj udělat čas. Ale On je trpělivý. Vydrží čekat. Také se snažím o Bohu a věcech, co dělá a nabízí, říkat ostatním. Spása je největší radostí. Vidět lidi, kteří jsou zachraňováni, je radost s tím srovnatelná. Myslím, že pro záchranáře musí být úžasný pocit vytáhnout topícího se člověka. Vím, že může zevšednět i práce záchranáře. Radost ze zachráněných ale nezevšední. Lubomír Ondráček Autor je pastorem KS Praha. Převzato se svolením ze Sborového dopisu KS Praha.
Občas přemýšlím, kde jsem byl a kde bych byl dnes, kdybych nepoznal Pána Ježíše. A není to radostná představa. Moc dobře bych na tom nebyl. Hřích je strašný a zabíjí. Bez Ježíše by mě dostal.
ze života sboru & ze života církve
POTENCIÁL 2010: NĚCO KONČÍ, NĚCO ZAČÍNÁ Posledním listopadovým víkendem skončil křesťanský studijní kurz Potenciál, zaštítěný naším sborem. Lucie Černohorská (KS Brno), která byla mezi třicítkou absolventů, se ohlíží za prožitým potenciálnickým rokem.
O jako otevřenost Pokud jste byli ochotni naslouchat povzbuzování a napomínání od ostatních, snadno se vám mohlo přihodit, že se tu a tam vyskytl někdo, kdo vám „kecal" do života. Ne
Už jste někdy zkoušeli nacpat čtyři víkendy a čtyři soboty intenzivních zážitků do článku na jednu stránku? Jde to dost těžko. Vždyť samotné slovo Potenciál má v sobě obrovský potenciál. Sledujte: P jako příležitost k růstu Všichni řečníci - Dennis a Sue Bavisterovi, Jakub Limr a další se snažili, aby se veškerá doposud spící moc, odvaha, smělost a radost jednotlivých účastníků probrala k životu. U některých byly změny patrné na první pohled, u jiných zůstaly v skrytu, ale věřím, že každý se mohl alespoň o kousek přiblížit podobě, kterou pro něj Bůh od samého počátku zamýšlel.
vždy to byly věci příjemné, ale těm, kteří touto výchovou prošli, přinesly ovoce
pokoje a spravedlnosti. T jako tým Část programu se odehrávala v menších skupinkách - týmech. Tu naši vedla Lída Hojková (KS Brno) a byla ryze holčičí. Během skupinkového projektu jsme stihly nejen promoknout až na kost, povídat dlouho do noci či projít slevy v Tescu, ale hlavně nahrát sérii svědectví, která zazněla a ještě zazní v některém z pořadů TWR. E jako energie Ducha svatého Stalo se vám někdy, že jste doslova „cítili“ blízkost Božího ducha? Tak právě tento pocit jsme mohli zažívat během společných modliteb a večerů chval. Inu, kde se dva neb tři… a tady nás bylo podstatně víc…
N jako „nalejvárna“ Ať se vám to líbí, nebo ne, některé principy platné v Božím království, je třeba se naučit. A tak během Potenciálu na nás řečníci vychrlili řadu přednášek, kázání či cvičení. Jakub Limr nás seznámil s různými způsoby studia Bible (mně osobně se moc líbí studium podle Anne Graham Lotzové), Luboš Ondráček nám radil, jak se vypořádat s kritikou, Dennis svým zapáleným vyučováním o Boží Trojici navnadil nejednoho z nás k četbě Chatrče (přiznám se bez mučení, že já ji koupila hned třikrát a plánuji takto obdarovat některé ze svých nevěřících přátel) a … ale to bychom tu byli ještě dlouho, neb to byla opravdu hutná nalejvárna.
C jako cestování My mimohradečtí máme Potenciál jednoznačně spojený s cestami autem. Nebyly vždy jednoduché (kolony mezi Brnem a Svitavami bývají v pátek odpoledne obzvlášť dlouhé), někdy jsme jeli krokem, ale vždy stály za to. Kde jinde najdete několik hodin času na sdílení dojmů a utřepání myšlenek. Ještě teď se smějeme, když si vzpomeneme na předjíždění autobusu či návštěvu Tesca. I jako investice Někomu z vás se může zdát vynaložený čas a peníze jako příliš velká investice. My, kteří jsme Potenciálem prošli, rozhodně nelitujeme. My totiž víme své…
A jako adorace Večery modliteb a chval se nedají popsat. Ty se musí zažít. Myslím, že některé písně (např. Jak úžasný Bůh) budu mít už navždy spojené s Potenciálem. L jako láskyplné vztahy Jsem vděčná Bohu, že jsem mohla navázat spoustu nových přátelství. Zrovna dnes jsem si mohla v praxi osahat, jak je příjemné mít modlitební podporu Potenciálníků. I když je mi líto, že Potenciál jako takový už skončil, nemusím truchlit. Vím, že když teď přijdu do KS Hradec Králové, přijdu domů. Lucie Černohorská
vánoční povídka
HUDBA Z CHATRČE Král jako vždy v předvečer Vánoc pozval ministerského předsedu na procházku. Rád se díval na vyzdobené ulice – oba se však pokaždé přestrojili za obchodníky z dalekých zemí, aby se jim poddaní nesnažili zalíbit a neutratili za výzdobu víc, než je třeba. Kráčeli centrem města a obdivovali girlandy světel, stromečky, svíčky zapálené u domů na schodech, stánky, v nichž se prodávaly dárky, pozorovali muže, ženy a děti, kteří spěchali k příbuzným, aby oslavili svátek u stolů plných jídla a pití. Na zpáteční cestě procházeli čtvrtí těch nejchudších; tam bylo prostředí úplně jiné. Žádná světla, svíčky nebo lákavá vůně chutných pokrmů. Venku skoro nebylo živé duše a král jako každý rok prohodil k předsedovi, že musí ve svém království věnovat pozornost chudým lidem. Předseda souhlasně přikývl a věděl, že se na tuhle záležitost zase brzy zapomene, jen co se pohřbí v každodenním úřadování, schvalování rozpočtů a v rokování s cizími hodnostáři. Najednou uslyšeli, že z jedné z těch nejubožejších chatrčí zaznívá hudba. Škvírami mezi prohnilými prkny chatrného baráčku mohli zahlédnout, co se vevnitř děje. S úžasem sledovali prazvláštní výjev: stařec v kolečkovém křesle zřejmě plakal, vedle něho tancovala holohlavá dívka a žalostně se tvářící mladík bubnoval a zpíval nějakou lidovou písničku. „Podívám se, oč tam jde,“ řekl král. Zaklepal na dveře. Mladík přestal hrát a šel otevřít. „Jsme kupci a hledáme nocleh. Slyšeli jsme hudbu, a protože jsme viděli, že ještě nespíte, chceme se zeptat, jestli tu můžeme přespat.“ „Ubytování přece
najdete ve městě v hotelu. My vám bohužel vyhovět nemůžeme, náš domov je plný smutku a utrpení.“ „A smíme vědět proč?“ „Kvůli mně,“ odpověděl stařec v kolečkovém křesle. „Celý život jsem svého syna vedl k tomu, aby se naučil kaligrafii a mohl se stát jedním z písařů v paláci. Roky však míjely a na toto místo už nikdy nebyla vyhlášena veřejná soutěž. Až dnešní noci jsem měl takový hloupý sen: zjevil se mi anděl a řekl, ať koupím stříbrnou číši,
neboť mě navštíví sám král, napije se z ní a opatří mému synovi zaměstnání. Anděl mi připadal tak skutečný, že jsem se rozhodl uposlechnout. Jelikož peníze nemáme, snacha zašla ráno na trh, prodala svoje vlasy a za to jsme koupili číši, která stojí před vámi. A protože jsou Vánoce, mladí se mě snaží rozveselit zpěvem a tancem, ale je to marné.“ Král pohlédl na stříbrnou číši, řekl, že má žízeň a poprosil o trochu vody. Dříve než odešel, prohodil jakoby mimochodem: „To je ale náhoda! Zrovna dnes ráno jsme hovořili s ministerským předsedou, a ten nám sdělil, že soutěž na to místo bude vyhlášena příští týden.“ Stařec pokýval hlavou, ale moc jeho slovům nevěřil a s oběma cizinci se rozloučil. Hned nazítří se však po celém městě rozhlásilo, že král přijme ke dvoru nového písaře. Ve stanovený den se audienční sál v paláci zaplnil uchazeči, kteří toužili získat tak žádoucí místo. Vešel ministerský předseda a vyzval je, ať si připraví papír a pero: „Zde je námět, o němž máte pojednat: proč nějaký stařec pláče, holohlavá žena tančí a smutný mladík zpívá?“ Sálem proběhl zděšený šepot: takový příběh přece nikdo nedokáže vypovědět! Jenom jeden nuzně oděný mladík v koutě se radostně usmál a začal psát. Paulo Coelho Ilustrační obr.: Graeme Anthony Pewter
