10.-- Karel Kramá: [)r. Pt pednášek. o zahraniní politice. Praha Tiskem a nákladem Pražské akciové tiskárny Praha 11,, Mariánská 3

zos'

n

m

10.-[)r.

Karel

Kramá:

Pt pednášek o zahraniní

politice

'w

y

Praha 1922 Tiskem a nákladem Pražské akciové

tiskárny Praha

11,,

Mariánská

3.

D3

Mé dámy

a pánové!

abych podal základní rysy zahraniní naše úkoly v ní. její smysl Proto nemohu vás zatžovati podrobnostmi a prosím tedy, abyste v této píin mli mne za omluvena. Dále Chci pokusiti

se,

politiky

svtové

musím

vás prositi,

i

prbhu

naší a hledal

abyste

nemli

i

za neí:kromnost,

v du-li pednášek mluviti to není ani zdvoilé, ani slušné, ale v

I

u-

sob. Vím, že tomto pípad proo

sím za omluvení, nebo v zahraniní naší politice pece jen jsem ml velké úastenství. Jak se snad pamatujete, zastupoval jsem eskou politiku v zahraniních výborech a delegacích po 20 let. A mohu íci s uspokojením, že LO byla ta cast nié politické innosti, kteia v Cechách u jiných stran nacházela nejmén odporu a nejvíce souhlasu. Konen do jistých vcí byl jsem nucen sám inn zasáhnouti.

Než budu jednati o aktuelní politice zahraniní, pokusím se dáti vám struný obraz vývoje politiky evropské, jak vedl ke svtové válce, nebo se mi zdá, že po válce, v dnešní politice opt cítíme staré rivality, staré spory, staré snahy evropské politiky, takže neuvdomíme-li si všecko to, co bylo ped válkou a co vedlo k válce, není ani dobe možno pochopiti všecko to, co se dje dnes v zahraniní politice. Zajímavou knížku o zahraniní politice napsal Leon Bourgeois, nynjší pedseua irancouzského senutu, a ten celou svou knihou provádí jako ervenou ni myšlenku, že evropská politika mla spolený základ, totiž to, co bylo pozdji také základem politiky nmecké, pud na východ. Je v tom sice mnoho pravdy, že každý autor, když se snaží provésti jistou thesi, asto i trochu násiln jí pizpsobuje fakta, ale nelze popíti, že Bourgeois svou myšlenku odvoduje velmi zajímav, zejména na politice velkého Napoleona. Orient je starou tradicí evropské politiky. Orient ml pímo magickou pitažlivost na všecky politiky, my3

slitele, vojevdce atd. Ovšem nebyla to jen poesie Orientu, nýbrž byly to veliké hospodáské otázky, které evropskou politiku k Východu orientovaly. Jen tak mimochodem chci podotknouti, že dojista nemají nepravdu ti, kteí íkají, že by bylo velkou chybou nevidti i v kižáckých taženích hospodáské interesy, teba by zákla-

žhavá kesanská víra. Je to docela piOrientu bylo všecko, eho západ neml. Odtamtud piváželi drahé kovy, purpur, vzácná koení, která ve stedovku hrála tak velkou úlohu v obchod, hedvábí atd. A pak, když se v severských krajinách rozmohla aktivita hospodáská, hledána byla zem, kam by mohly býti vymovány produkty této industriální innosti. Tou byl Orient. A bylo to Stedozemní moe, které hrálo rozhodující úlohu v této politice. Bylo základem bohatství Benátek a Janova, které sice zchudly, když byla odkryta cesta do Indie kolem mysu Dobré Nadje, ale byly vystídány zápasem dvou merkantilistických národ, totiž Anglie a Francie. Jest zajímavo, jak Leon Bourgeois ve své knize líí jako skrytou poslední píinu Napoleonovy politiky jeho fantasie o Indii. Známy jsou také výroky Napoleona už tenkráte, když byl na pyramidách, a není snad tak nepravdou, že to byla práv touha po Orientu, která ho vedla na Rus. Zápas s Francií Anglie vyhrála, vyhrála úpln a tak tradiní politika voln na Východ. Cíle teto šla její politiky nikdy nevymizely z anglické mysli. Tak jako jste ji vidli od 150 let, vidíte ji i nyní. Šla cestou pes Gibraltar, pes Maltu, ecko, kde také za tímto úepodporovala povstání lem a ne jenom z ideálních ecké proti Turecku, šla pes Cypr a pak zmocnila se Suezu. Francie, která se tolik starala o blízký Orient, byla poražena. Pro ni nezbylo než to, co si zachránila z akcií Suezského kanálu v Egypt a potom její posice v Sýrii, kde zstavila pro svou kulturní innost neobyejn mnoho sympatií, jež byly trochu oslabeny, když Francie byla pc ražena, Nm.ecko zaalo se starati o Východ, ale jež dnes oživly po válce a lze je opt pozorovati ve francouzskoanglickém antagonismu v Malé Asii i Sýrii, pokud se

dem

jejich byla

rozené.

V

dvod

týe

Arábie,

jedna z rivalit, která hrála ve svtové válkou vážnou úlohu. Druhá rivalita, která ovládala celou politiku XIX. století mžeme íci skuten celého XIX. století, ponvadž obrat nastal teprve zaátkem XX. století byla ri-

Tedy

politice

—

4

to byla

ped svtovou

—

valita anglo-ruská. Anglie bála se Ruska ohledn svého panství v Indii. Cítila, žp moská cesta je delší a bezpená než ta, po které se Rusko blížilo ke hranicím Afganistanu, od té doby, co od let osmJesát.vch zasáhlo tak mocn do stedoasijské politiky obsazením Chivy, Buchary a Turkestanu. Tím pak, že vystavlo železnici téna hranice Afganistanu do Kusky, vypialo obavy Anglie do nejvyšší míry a všecka anglici<:á politika byla

mén

m

pirozen vedena strachem ped Ruskem. Rusko, které, nehled na ustanovení míru paížského, od francouzské porážky válené lostvo na erném by, kdyby nebylo zaveno prlivy, vpadnouti Anglii do boku a ohroziti její cestu do Indie. Odtud trapodporovati sultána, protidicionelní politika anglická: viti se tomu, aby se rozpadla turecká íše a za žádnou cenu nepropustiti Rusko, aby mohlo voln svými vojenskými lomi z Daraanel pekážeti angiickcniu lostvu ve volné plavb. To byla politika anglická. víV obou tcbto rivalitách byla Anglie na celé tzná. Je to dosti pirozeno, ponvadž Anglie mla docela výjimen dominující postavení. Dokud nebyla odkryta válka podvodními lokami, byla Anglie naprosto nezranitelná. Byla na svém ostrov a dokud mla panství na moi, nebylo možno proti ní nieho udlati. V tom záležela politická nezávislost Anglie, jaké neznal žádný evropský stát. Každý evropský stát byl na svých hranicích njakým zpsobem ohrožen. Jedin Anglie byla naprosto svobodná, nemusila se na nikoho ohlížeti. Proto také tradicioneln nemla nikdy žádného spojence. Mla sympatie a antipatie, ale nikdy spojence, dovedla využíti toho nebo onoho státu na kontinent, když toho bylo teba, aby s ní nebo za ni bojoval, ale nikdy nevázala se stálou aliancí, nevázala si ruce, niím nezadávala své

mlo

moi, mohlo

áe

svobod, která byla hlavním podkladem její ohromné moci a jejího rozhodujícího významu v evropské politice. Jen ten, kdo mže býti na všechny strany svoboden, kdo nemusí míti žádných ohled, kdo mže jíti za svým cí-

mže

si dovoliti politiku, lem, jen ten jest silný a jen ten která asto zdá se býti tak mnohým nepochopitelnou, ale která pece jen železnou logikou vyplývá z docela jedinené situace Anglie. A proto také Anglie dlala vždycky politiku, která byla skuten obdivuhodná. Nikdo tak jasn a urit nemu kdo vidl, kdo býti mu nebezpeným, býti soupeem, jako to vždycky vidla anglická politika.

mže

se

mže

Sledujete-li politiku evropských stát, pozorujete, že jako v kaleidoskopu. Vidíte všecky možné

asto

mní

5

vi

Nmecku po kombinace. Jen francouzská politika Sedanu, která neodpouští, italská politika proti Rakousku, která mla své ambice, jichž došla po svtové válce, a pak nenávist Ruska k Rakousku za zradu z r, 1854 byly stálými faktory evropské politiky, jaksi její dominantou, A je velice zajímavo, že i tato stabilita francouzské, italské a ruské politické smrnice nesena je pece jen z veliké míry citovými elementy, kdežto u Anglie nikdy nejsou vážnými elementy citové, nýbrž jenom politické výpoty. Anglie byla naprosto dslednou ve své politice, proto hlavn, že byla vždycky prosta vší sentimentality. A velmi zajímavý je jeden fakt. Anglie byla jen jedno sentimentální, a to bylo tenkráte starší se na to pamakdyž veliký Gladstone povzbudil celou Evropu tují Anglii svým voláním proti Turecku za ukrutnosti v Bulharsku. Avšak válka, k jejíž vzniku tolik pispl šlechetný Gladstone, skonila smírem berlínským, v kterém lord Beaconsfield (Disraeli) beze vší sentimentality, ba snad dokonce hodn bezcitn pivedl k platnosti všecky velmi egoistické zájmy anglické politiky. Ale na jedno nesmíme zapomenouti, když posuzujeme anglickou politiku: že anglická politika bvla vždycky velkorysá, mla velké cíle. Svtové panství Anglie jest výsledkem nejvtší politiky, jakou si dovedeme pedstaviti. Byla vždy dsledná a proto vždy vyhrávala a proto proti ní politika Napoleona III. sentimentální a stále koustoupiti do pozadí a musila lísající, nejasná, musila prohátí. Že však tato anglická politika byla možná, mlo jednu z hlavních píin v tom, že nebylo velké, rozhodující moci ve stední Evrop. Stední Evropa byla rozdrobena. Víte, kolik bylo státek v nynjším Nmecku, a Rakousko pro svtovou politiku mnoho neznamenalo. Bylo úpln paralysováno bojem o primát v Nmecku, soupestvím prusko-rakouským. To všecko byl konglomerát rivalit, žárlivosti, nepízn. Následkem toho všeho politika jasných, velkých cíl, kterou vedla Anglie, byla miožnou a nenarazila na žádný vážný odpor. A nyní je pro posouzení dnešní politiky naprosto nutné, abychom se podívali, jak se tyto tradicionelní rivality franko-anglická a anglicko-ruská poínaly mniti v posledních letech XIX. století, jak se naprosto zmnily v prvních letech XX. století a jak tímto vývojem konen úpln byly veškeré politické pedpoklady svtové politiky, takže ve svtové válce byla možná anglofrancouzsko-ruská spolená fronta. Kde je píina? Píina je v utvoení velkého Nmecka a v utvoení sjednocené Itálie. A jest zajímavo, že

—

—

pemnny

6

události,

veliké

tyto

které

do

základu zmnily svto-

mly svj pvod

v idealistickém hnutí národ, v nacionalismu, a že tudíž zrovna zde, v nejvtším faktu novjších djin neosvdilo se materialistické pojímání djin, jak je hlásají socialisté. Anglická svtová politika nemla v sob pranic idealistického. To byla politika nejprmyslovjší íše, která musila hledati odbytišt, kde byla by pánem a kde by nemla konkurent. Tato materialistická politika musila se podiniti dsledhnutí ist idealistického, totiž nacionalismu. Naciobyl a to nemohou ani socialisté popírati nalismus také v nmeckém lidu, než se vyrodil v pangermanismus, hnutím idealistickým. Co chtl Herder a co kázal Fichte ve svých „Reden an die deutsche Nation", byl opravdový ohromné dsledky Idealismus. A tento idealismus v celé svtové politice. Pedevším zanu tím, co nám bylo nejbližší. Nacionalismus oslabil vnitn Rakousko, ponvadž v Rakousku vzbudil, jak tomu íkali ve Vídni, centrifugální snahy jednotjiným, livých národností. Národnosti zaaly se cítiti je chtli míti Marie Terezie a Josef II. Když však než zaaly žíti svým vlastním životem a chtly v tom Rakouvíce než pouhými poddanými, musilo to sku býti vliv na prbojnou sílu rakouské politiky. rozhodný míti Tmito snahami musila býti tím spíše oslabena, ponvadž

vou

politiku,

km

—

—

ml

ním

ím

ním

nedovedla se tomuto novému životu pizpsobiti, stavla se proti nové idei nacionalismu, ponvadž se ho bála pro a nedovedla ho využíti, svou politiku v Itálii a by byl dobe pochopený nacionalismus mohl z Rakou-

Nmecku

a

ska udlati nové Švýcarsko a navždy zaruiti jeho trvání Rakousko v zápase o primát i spokojenost jeho národ. v Nmecku bylo ovšem tímto nacionalismem oslabeno, l^íše,

která

mla

tolik

nenmeckých

národností, nemohla

v boji o sjednocení Nmecka, tedy v boji o velkou nacionální ideu, vítziti nad Pruskem, které bylo naeionáln jednolitjší. V tom boji musila prohátí. A pece se Ra-

pímo keovit snažilo, aby si tuto homogenitu aspo navenek. Chtlo jíti do boje s Nmeckem alespo navenek jednotné. Z toho dvodu dkousko

národní získalo

lána politika Bachova, který chtl Rakousko i s Uhry opatiti aspo nmeckým nátrem, to byla politika, která za Schmerlinga, to vedla k falešným volebním byla politika, která byla vyjádena slovy císae Františka Josefa, kterým nebylo dosti dobe rozumno a kterým možno jen rozumti s hlediska této politiky v Nmecku, když k posile svých nárok na primát v Nmecku prohlásil: „leh bin ein deutscher Frst".

ádm

7

To nebylo mínno pro vnitní politiku Rakouska, to mluveno do staré „ímské íše nmecké národnosti", kde se všecko chystalo k rozhodujícímu boji o primát m.ezi Pruskem a Rakouskem, jehož panovník tolik století nosil nmeckou korunu císaskou. Císa chtl dokumentovati, že není Rakousko mén nmecké než Prusko. Ale bylo

slavnostní prohlášení „leh bin ein deutscher Fúrst" Rakousku nepomohlo, ponvadž císa nemohl ve skutenosti býti nmeckým knížetem, nebo nebylo možno z Rakouska udlati nmecký stát. Proto Rakousko musilo prohátí velký konflikt, prohrálo jej a tím celá politika evropská dostala se na jiné dráhy. Táž myšlenka, která tvoila velké Nmecko, tvoila také spojení Itálie. Itálie musila býti proti Rakousku nena Špilberku, jichž památku budeme v tchto jen pro dnech slaviti, ale proto, že Italové piurozen patí k národm, které velmi rády vzpomínají na historii. Itálii nia kdy nevyjde z mysli, že jest ddicem velkého plány, upomínající proto vždy najdou u ní úrodnou na velikou minulost. Jeden z takových plán je Adriatické, jež vede clausum, totiž uzavené italské k politice snad nedosti rozumné, kterou vedou Italové proti Jihoslovanm v Istrii, Dalmácii a Rjece. Tato politika nemohla se smíiti s tím, že v Pole na míst strategicky nejnebezpenjším sedí nepátelská moc, která vždy italské lostvo donutiti k neinnosti a která vždy býti strategicky rozhodujícím faktorem pi každém konfliktu mezi Itálií a Rakouskem. Latentní nepátelství mezi Rakouskem a Itálií bylo také živeno problémem svtského panství papežství. Rakousko, jako pedvoj katolických mocí, nemohlo opustit papeže a Itálie nemohla se s papežstvím smíit. Musily pejíti celé generace, aby tento boj pivedly k takovému uklidnní, že je papežství dnes na pl cest ke smíení s Itálií.

vzn

íma

pdu

mae

moe

mže mže

—

V ideovém probrati,

boji

ponvadž

s

se

nacionalismem musilo Rakousko stavlo proti všemocné idei, po-

—

nvadž jí nepochopilo a nevyužilo. Ostatn a to jest vc^ kterou nesmíme zapomínati pro budoucnost, ponvadž historie jest snad pece, k tomu, abychom se z ní uili Rakousko bylo také zatíženo svým úžasným nevdkem

—

vi

Za to, že Mikuláš pomohl Frant. Josefovi v Uhersku, že Mikuláš postavil se proti Prusku v konfliktu prusko-rakouském na stranu Rakouska, žer íitále a -tále ?e díval na Rakousko jako na hlavní oporu všeho, co Mikulášovi bylo nejdražší, lotiž evropského konservatismu, za to tak zrádným zpsobem postavilo se Rakousko proti Rusku 1854. A to z mysli ruského národa Rusku.

spasiti

trn

nevymizeio a pes všecky pokusy sblížení zstalo základním tonem ruské politiky k Rakousku. Kdyby nebylo tohoto opovržení k Rakousku, nebylo by mnohého ve svtové historii. A proto je jedno nauení z historie: dobrodiní se zapomínají, ale nikdy se nezapomíná zrada a ne-

iiik'Jy

vdnost. Tímto obtíženo musilo Rakousko prohátí svj boj. 1870, ve válce Nmecka s Francií, Rakousko by bylo tak rádo pomohlo Francii, ale nemohlo se hnouti, ponvadž Rusko eklo své veto, hrozilo, že bude zbrojiti, a tím byl konec rakouské odvetné politice. To vedlo také k tomu, že v Rakousku zvítzila politika maarská, která byla vždy pro Nmecko, již od dob Klapkových legií, které byly zizovány r. 1866 v Maarsku, a proto Rakousko, osamocené, nakonec podlehlo silnjšímu, ztratilo vlastní vli a stalo -e nástrojem v rukou všemocného Nmecka, které po Sedanu pirozen mlo politický i vojenský primát ve stední

y

r.

Evrop. Mušími íci, že považuji Sedan nejen za poátek nonejen za pového seskupení mocí ve stední Evrop, átek nového rozmachu Nmecka, ale považuji Sedan za poátek zcela nové epochy svtové politiky, za fakt, který úpln zmnil všecky podmínky dosavadní politiky, ze-

—

jména anglické

Nmecko

i ruské. bylo najednou silné, velké, plné nové síly

a to nejen vypiatým, hrdým vdomím národním, nýbrž také rozvojem kulturním a hospodáským. Nmecko bylo velkým pekvapením pro svt. Posud všichni lidé, kteí je blíže neznali, zejména v Anglii a Francii, i Rusové, pedstavovali si Nmce jako nešikovného, skromného, trochu smšného, ale velice metodického, poádného pracovníka. A najednou se objevil Nmec silný, ale zárove také jiný, Tuto velkou zmnu v povaze totiž hrdý a domýšlivý. Nmce nejlépe charakterisovala jeho píse, kterou zpíval s nadšením a vírou: Deutschland uber Alles. Jako by všecky skryté vlastnosti probudily se pod ptimiliardovým zlatým deštm, který vypadl na Nmecko z Francie! Tenkráte bylo jinak, než dnes. Francie nenaíkala, neprosila, mlela, sebrala peníze a zaplatila, aby Nmci musili opustiti teritorium, ve kterém se ne píliš skromn chovali, pracovala a pracovala, aby se vyrovnala vnitní silou, organisaní schopností, a aby tak vyšla z položení, které zejména pro francouzskou duši bylo tak tíživým, totiž z položení poraženého národa. Nmci dnes to dlají jinak.

Nmcm

V Nmecku zaal nový hospodáský

miti

život.

Nesmíme

miliardy dle toho, co znamenají dnes. Tenkrát

pt 9

miliard ve zlat bylo nco ohromného. Ješt se pamxatuji, že nedlouho po válce, v. r. 1879, když jsem byl v Nmecku

poslouchal tam znamenitého národohospodáe proí. \Vagnera, tento piznával, že pro nj a Nmce bylo pt miliard ním, co si nedovedli ani pedstaviti. Myslili, že je to fantastická cifra a nic je tak nepekvapilo, jako to, že tak rychle Francouzové tchto pt miliard zaplatili. Ale ty

a

mly

na hospodáský život

Nmecka pímo zázraný

vliv.

Nmc vlastnosti, kterých nikdo u nich

Tu odkrývaly se u díve nehledal, totiž

veliký organisaní talent v prmyslu a v bankovnictví i spojení obou, a co hlavn, metodinost nejen ve válenictví, ale i v prmyslu a v zemdlství. Co pak nejvíce charakterisovalo Nmce a co bylo tajemstvím jeho síly, bylo to, že dovedli postaviti vdu úpln do služeb hospodáského života.

Nezapomenu dojmu, který na mne uinilo, co jsem na cest k Severnímu mysu. Jel s námi Nmec,

slyšel 1885

docent chemie na universit v Halle. Myslil jsem si, že bude pokraovati ve své akademické kariée. Ptal jsem se ho, kde by dostal profesuru, a on odpovdl: „Mne ani nenapadne býti profesorem pjdu do továrny." To otevelo docela nové výhledy do nmecké

—

mn

práce.

A

Vidl

jsem, v

em

jest charakteristické,

vdu úpln do pímo vdou, totiž

vili

že

je

nmeckého prmyslu.

sila

práv

tam, kde

Nmci

posta-

prmyslu, kde prmysl udlali v prmyslu chemickém, jsou nepekoslužeb

natelní. Ve svtové válce jsme vidli, že zde západní státy nemohly dostihnouti výše, které dostihli Nmci. To všecko pirozen vedlo k tomu, že Nmecko zaínalo býti daleko silnjším vnitn, než, ekl bych, teritoriáln. Zaínalo býti silnjším nejen tím, že o všichni vdli, že má nejlépe organisovanou armádu, že má nejlepší vojevdce, které si volali do Japonska a íny, do jižní Ameriky za instruktory, ale všichni tušili, že je v Nmecku ohromná síla hospodáská, která poroste. Jaké v sob tají skryté síly, vdli ovšem jen ti, kteí pozorovali velmi zblízka

nm

tento

nmecký

život, ale ti se

nvadž si nemohli zakrývati, a obchodn zmže celý svt.

ho

báli a musili se báti, poprmyslov že

Nmecko

K tomu Nmecko dostalo úplnou moc nad Rakouskem. Pod vlivem maarské politiky, která byla již dávno ve službách Nmecka, veplulo Rakousko do vod nmeckých, a když se mluvilo o Nmecku, mluvilo se eo ipso o Rakousku a tím zaínal se vyplovati velký sen nmecký: od Hamburku do Adrie. Nmecko uzavelo trojbylo a rozhodujícím nejen spolek, ve kterém

vdím

10

Rakousko bylo slabé, nýbrž také proto, že Itálie s Rakouskem, nýbrž s Nmeckem a jen pes Nmecko s Rakouskem. Tedy rozhodujícími byly Nmecko a Itálie, a Rakousko musilo jíti tam, kam chtli ti. kteí noiitikn vedli. Jest proto, že

nebyla spojena

zajímavo, že nejvtší germanofilové, ale

zárove pívrženci

trojspolku, Crispi, Giolitti nenávidli Rakousko jako každý jedinou možností, aby se nece nacionalista a že pro spojili s Rakouskem, bylo, že cesta k Rakousku vedla pes Rivalita k Francii o severní Afriku byla dosti Berlín. silná, aby v nich pemohla odpor, který k Rakousku mli, a aby jim tuto poloviní alianci s vídeským dvorem uiTakovým zpsobem byl Bismarck venila snesitelnou. doucím ve stední Evrop. I konservativní Anglie, hlavn Salisbury, poddávala se kouzlu jeho státnického umní. bylo tajemství Bismarckova úspchu? Myslím, V sebeovládání. V Rakousku se to obježe hlavn v vilo po Sadové, kde Bismarck vybojoval na Vilémovi, že neanektoval severní echy. Bismarck, který vidl dále, vidl v Rakousku svého budoucího spojence, protivil se tornou a vyhrál to na Vilémovi. Pak ješt jednou vyhrál na Vilémovi a sice ve Versailles. Když po Sedanu sebevdomí nmeckých generál vzrostlo óo nemožnosti a Vilém se tomu

n

em

umní

stal se tak sebevdomým císaským pangermánem, že se chtl jmenovati Kaiser der Deutschen a no Kaiser von Deutschland, tu s ním ml Bismarck takový boj, že když jej vyhrál a Vilém byl prohlášen ve Versaillích jen za císae Nmecka, šel Vilém s estrády a nepodal Bismarckovi ani ruku. Bismarck nechtl všenmecký titul, ponvadž vdl, že by našel silný odpor v jednotlivých státech nmeckých a že by zejména popudil Rakousko.

poddal a

V

této

vci

vyhrál, ale neprotivil se ve

vcech

anexí, a

Alsasko a Lotrinsko bylo anektováno. Bismarck šel hospodáských, aby Nmecko doza tím také z stalo ást bohatých železných rud okolo Longuy. V této píin nevykonal ovšem Bismarck Nmecku službu, za kterou by mu musilo býti vdno, ponvadž Francouzi nebyli národem, který by zapomínal, a Alsasko-Lotrinsko zstalo stále jítivou ranou na pomru Francie a Nmecka, což nikdo tak necítil jako zrovna Bismarck.

dvod

Jemu imponovalo zaplacení pti miliard. Vidl hospodáskou energii a sílu Francie, mužný klid, s kterým Francie snášela své neštstí, vli, na nových základech metodice práce Nmce a rozšíiti a prohloubiti vzdlání ve francouzském lidu, ponvadž vili všeobecn pijatému názoru, že prustát zreorganisovati, napodobiti v

11

ské války vyhrál pruský uitel. To všecko imponovalo Bismarckovi a on se nové Francie bál. Proto se žárliv ohlížel po tom, kdo by Francii jednou mohl býti nápomocen. Alfou a omegou jeho politiky bylo Rusko, To byla ostatn jeho stará politika. Již r. 1863 nabídl Rusku, že je ochoten jít pomáhat potlaiti polské povstání. Rusko to ovšem nemohlo pijmouti, ponvadž nemohlo pijmouti pomoci pro svou vnitní politiku, ale pomr vdnosti za toto pátelské gesto mezi Nmeckem a Ruskem zstal a Prusko toho velnu užilo jak r. 1866, tak r, 1870, ponvadž bez této ruské pomoci, teba se nejevila ve váleném zákroku, nebylo možno, aby Rakousko bylo zdrženo od udeení do

boku Prusku.

A

jest známo a je to zajímavé k posouzení Bismarcka, když udlal trojspolek a když potom mluvil „Der Deutsche fúrchtet nur Gott", nikdy nezapomínal, že nechce vésti vojnu s Ruskem a v nejhorších dobách ml zajišovací smlouvu, známý Ruckversicherungsvertrag který zajišoval jednoho i druhého proti s Ruskem, každému útoku, a chtl, aby se obnovil, když jeho lhta

že

i

prošla. Proto se rozešel s Vilémem II., ponvadž Caprivi, který byl voják, myslil, že je to neestné dlati politiku trojspclku a míti zárove s Ruskem tento Rckversicnerungsvertrag'. se pece mýlil. Rusko nemohlo nevidti Ale v zmnu, která se stala ve stední Evrop. Díve byly tu

nem

jednak tradiní svazky rodinné s pruskou rodinou královskou, na druhé stran Prusko nebylo tak veliké, aby ohromnému Rusku pipadalo státem, který mohl by býti nebezpeným, a proto Rusko nemlo nic proti tomu, aby se Prusko zvtšilo a aby vyhrálo ve válce proti Francii. Ale když vidlo, jak se Nmecko stává mocným a rozhodujícím ve stední Evrop, musily vzniknouti u nho jisté obavy. Rusko nemohlo pipustiti, aby se Nmecko vrhlo ješt jednou ;^a Francii, aby ji zniilo. A když Nmci, snad právem, íkají, že je to legenda, že by v r. 1875 chtl Bismarck napadnouti Francii, je jisto, že v této dob myslila Anglie i Rusko, že musí zakroiti ve prospch Francie, aby nebyla úpln zniena, a to je mravní základ pro budoucí spojenectví Iranko-ruské i pro piblížení franko-angiické. Dobré skutky také v politice nejsou bez

dobrých následk. Bismarck vidl, že není možno zniiti Francii. Zaal s ní tedy po dobrém. Bismarck byl kontinentálním po-

nho moe neexistovalo; ml jistý horror vody. nho byly kontinentální hranice Rakouska, Ruska, Francie a Nmecka vším. Nic jiného nechtl znáti. Bylo mu Iho-

litikem, pro

Pro 12

svou expansi v koloniích. Nav tom podporoval, nebo myslil, že je lépe všecky aktivní elementy ve Francii, které by píliš hledly na „Vogésskou díru", uplatniti v koloniích, sedti na zlatých žocích aby doma nechaly klidu, do nhož zdála se mu Francii z nevyrušovaly a pece jen s rostoucím bohatstvím picházeti. Krom toho pirozen poítal s tím, že koloniální politika Francie pivede ji do silného rozporu s Anglií, a to mu nemohlo být nevítaným. Možno bylo dokonce míti nadji, že tato rivalita pivede Francii ke sblížení s Nmeckem a k zapomenutí na Alsasko. Proto Bismarck nepekážel Francii, aby hledala ukojení pirozené touhy, opt se ve jiném ukázati, než v odvetné válce proti svt v šla do Madagaskaru, zabrala Tonkin, Francie Nmecku. Tunis, šla do Marokka, a dokud tam Vilém II. nezaal novou politiku, Nmecko se velice pátelsky chovalo dokonce a to je zajímavé Francii a sám Bismarck se na to neohlížel, že Nmecko tímto zpsobeni nechává si okupovati kolonie jiným a že jemu samému nic už nezbývá. Na okupaci nkterých ostrov a pak na nmecké kolonie v nmecké Africe díval se jako na nco, co mu pranic k srdci nepirostlo. stejno, že Francie hledala

opak dokonce

ji

mšáky

nem

—

—

vi

Bismarck byl ist kontinentálním politikem a v tom byla jeho síla. Bismarck byl pevným pólem v evropské politice, proto se na nho dívali s jistou sympatií i ti, kteí To byli jeho politikou jinak dost poboueni a doteni. bylo tajemství jeho politiky a proto nemla Anglie píiny orientovati svou politiku jinak, dokud zde byl Bissvé vlády na konci marck. Ovšem Bismarck velmi tžké chvíle, ponvadž pece jen pozoroval, že se mu Rusko vymyká z rukou, to Rusko, které bylo pedmtem stálé jeho pée, které znal, jako žádný druhý státník v Evrop a ve kterém, jako nikdo, nejvážnjší a nejetnjší pívržence. Objektivní historie ekne, že tím Bismarck nebyl ani tak vinen. V Rusku se dávala vina Bisraarckovi, že zradil Rusko na berlínském kongresu. Rusko musilo pistoupiti na to, že bude rozdleno Bulharsko, jedna jeho ást že zstane pod suverenitou sultána, že dokonce Rakousko dostalo mandát na obsazení Bosny a Hercegoviny a zajištní Sandžaku, Anglie že si vzala ostrov Cypr a pojistila si tím vládu ve východním moi Stedozemním, a samo Rusko že za své strašné obti nemlo nic než to, co mu pineslo trvalé nepátelství Rumunska, totiž dva Újezdy, které dostalo na behu Dunaje, aby se stalo dunajskou mocí, za nž dostalo Rumunsko Dobrudžu, a na Kavkaze malý kus tureckého území.

dn

ml

ml

13

Rusko se cítilo zrazeno. Nevím ovšem, ekne-li objektivní historik, že to bylo jen vinou Bismarckovou. Myslím, že chyba byla v ruské nerozhodnosti. Tenkráte, když bylo Rusko u Caihradu, Caihrad obsaditi. Kdyby nebylo otálelo, až pijde anglické lostvo, mohlo diktovati mír. Jakmile se opozdilo a musilo ustoupiti ped

mlo

ang-lickým lostvem, nemohl pomoci ani Bismarck, zejména proto ne, ponvadž Anglie mla pomocníka v Rakousku, které zase bylo doteno tím, že hrab Ignatv v míru v San Stefano nedržel se ohledn Sandžaku

úmluvy, kterou za zachování neutrality v rusko-turecké válce hrab Šuvalov v Pešti mezi Rakouskem a Ruskem uzavel. Tedy proti Anglii i Rakousku, myslím, nemohl Bismarck pomoci, když toho nechtlo ani Rusko, aby se vci rozhodly meem. Ovšem, Bismarck ve své bezohlednosti neskrýval svou antipatii proti knížeti Gorakovu, jemuž vytýkal jeho domýšlivost, a z tohoto osobního momentu Rusko vyvozovalo, že Bismarck nedosti energicky stavl se za Rusko, jak by se bylo slušelo za pomoc, kterou

mu

poskytlo ve válce proti Francii. Toto pesvdení veškerého politického svta ruského o Bismarckov nevdku musilo psobiti také na náladu dvora, nehled na všecky staré píbuzenské styky, které tu byly. Pomr Ruska k Nmecku zaínal býti tak jiným a krom toho svázání Nmecka s Rakouskem v troj spolku mlo veliký vliv na posuzování Nmecka se strany ruské. V Rusku vdli, co je Rakousko a co Nmecko, vdli, že by Rakousko nemohlo dlati politiku, proti které by se Nmecko vyslovilo. A Rakousko po válce balkánské dlalo politiku stálého nepátelství proti Rusku. Na jedné stran podporovalo Milana, a je zajímavo, že do své smrti Frant. Josef myslil, že tím, že podporoval Milana a šel mu na poheb, ukazoval pátelství k Srbsku, a jak sám ekl, že nikdy nic proti Srbsku neudlal. Do Bulharska i-akouská politika dosadila Ferdinanda Koburského, tedy svou stvru. A tak za všecku prolitou krev, za všecko, co velikého udlalo Rusko pro osvobození balkánských Slovan z tureckého jha, bylo Rusko z Balkánu vytlaeno a jeho ruskou krví zasloužené místo zaujalo Rakousko se svou imperialistickou maarskou politikou. To všecko nemohlo Rusko svalovati na samotné Rakousko, píliš slabé k takové vyzývavé politice.

mn

Bismarck

cítil,

že

se

situace

mní, zejména když

vidl, jak se zaíná Francie sbližovati s Ruskem. Nebudu blíže vykládati vci, na které se pamatujete, na návštvu lostva francouzského v Kronštat a na druhé stran ruského v Toulonu, na návštvy francouzského presi14

denta a cara v Rusku a Francii. Nebyla sice publikována smlouva mezi Francií a Ruskem, ale Bismarck pirozen o ní vdl. Proto stál na zmínné vzájemné smlouv, která jej zajišovala aspo proti útoku se strany Francie, v kterémž pípad by Rusko nebylo mohlo Francii pomoci. To ostatn odpovídalo úpln alianní smlouv rusko-francouzské, platící také jen na pípad napadení jedné nebo druhé moci, takže v zajišovací smlouv s Nmeckem se strany ruské nebylo nijaké neloyálnosti k Francii. Mezi Ruskem a Francií byla uzavena spojenecká smlouva a v

její

text

mžete

dnes ísti ve velmi zajímavé knize,

pednáškách „O vzniku svtové války" pana Poincaré,

bývalého presidenta republiky francouzské. Tím nastala zmna evropské situace. Bismarck se podporovati sice neklamal, že Rusko nebylo ochotno snahy Francie po odvet, že smlouva platila jen v tom yjípad, že by jedna nebo druhá strana byla napadena, ale bylo jasno, že se následkem této smlouvy musejí vyvinouti úzké styky politické i hospodáské mezi Ruskem

konen Nmecku mohou

býti nebezze svého falšování Emské depeše, jak lehko se konstruuje, když se chce, „napadení", a proto se

Francií,

které

peny. Sám

vdl

a

stj co stj chtl zajistiti, aspo morálním vázáním Ruska k pesné interpretaci toho, co je „napadení", a sice obnovou své zajišovací smlouvy s Ruskem. Nedovedl to prosaditi, a ponvadž vbec Vilém na jeho ruskou politiku, jako na píliš samostatnou, žárlil, padl a politiku dlal Vilém II. sám. Ale tu jest poteba, abychom se nedívali na pád Bismarcka jen jako na nco osobního, jako na to, že padl velký lovk, a že to byla bezpíkladná nevdnost se strany Viléma. Když si odmyslíme všecky tyto osobní momenty, musíme si piznati, že za vším tím jsou vci dalekosáhlé, svtové dležitosti. Nepadl jen Bismarck, nepadl jen velký jeden z nejvtších XIX. století, nýbrž tu padla státník, celá dosavadní nmecká politika, celý systém, a to pro svtovou politiku, pro její vývin až k svtové válce nejvtší význam. Bismarck pedstavoval staré Nmecko,

mlo

tžkými obtmi, bratrovražednou válkou velkým nmeckým vítzstvím sebrané z malých stát a státek, Nmecko kontinentální, šastné a spokojené, že dostihlo i

em

toho, po snili všichni velcí lidé Nmecka, a které nechtlo ohroziti, eho tak tžce dobylo, tím, že by své sousedy svou velikostí dráždilo. Vilém II. byl nco jiného. Byl produktem nové, ví-

tzné nmecké generace, produktem ohromné expanse prmyslové, bankovní, produktem úžasného vzrstu po15

pulace nmecké, které musily státi se nmecké hranice tsné. To nutilo k expansi, která se nedala zadržeti. Toho všeho byl Vilém exponentem. Kam ovšem pjde ta expanse, jaká bude, jen hospodáská nebo také politická, bylo osudovou otázkou pro svt i pro Nmecko,

Vážným

pro ešení této otázky bylo, že kolonie byly zbyly jen zbytky. Nmecko se musilo tudíž obrátiti na Východ. Ale nmecký Drang nach Osten není jen ta stará tradiní síla Orientu, o které jsme mluvili, Nmecko cítilo jej z ekonomické, populaní a sociální nutnosti. Nmecko musilo na Východ a také šlo, a ponvadž Rusko bylo ješt tak silné a Nmecko se nemohlo odvážiti, byly to Turecko a Malá Asie, kam proti se obracely zraky hlasatel nmecké expanse. Nmecko šlo sice po celém svt se svým obchodem, ale pece hledalo nco, kde by bylo rozhodujícím, co by mu patilo aspo takticky, a ponvadž dovedlo dostati rozhodující vliv na tureckou vládu, šla nmecká expanse na blízký Východ.

zabrány a

Nmecku

nmu

Tím dostal se do historického seskupení mocí, do starých historických rivalit nový element, silný, rušivý, všp podmaující. Nikdo s Nmeckem neuml konkurovati. Obchodní schopnost nmecká byla pímo obdivuhodná: dovedla se akomodovati všemu. Díve kupci pijíždli sami do Evropy anebo brali s vdností, co se jim piváželo. se pizpsobovalo místním pomrm, kulturním hospodáským, samo v cizích zemích vyhledávalo od-

Nmecko a

bratele, vycházelo jim vstíc, nemyslilo, jako kupci anglití a francouzští, že prokazují velkou službu barbarm", když jim prodávají, dovedlo v hospodaiti po ínsku a v Jižní Americe po jihoamerikánsku. Když všichni zahraniní exportéi nemohli pivyknouti obvyklým v Rusku 12msíním smnkám, Nmecko jich neodmítalo. Dovedlo zboží upravit tak, aby vyhovovalo ne jeho, ale místním potebám; balením, nadpisy na svém zboží získávalo sympatie cizího lovka, který nemil píliš kvalitu zboží, když se mu zamlouvalo zpsobem, jakým mu bylo nabízeno. Toho nedovedla ani Anglie ani Francie. A proto ta ohromná moc rozpínavosti nmecké a proto ten strach z ní. Nmecko, které nemlo více Bismarcka a jehož neohranieného rozšiování se do svta, po moi, pedstavitelem byl Vilém II., stalo se terem žárlivé pozornosti všech tch, kteí posud se dívali díve na Nmecko docela jinak, a

ín

,,

kterým posud nikdy nenapadlo mysliti, že by se Nmecko mohlo státi rivalem, nebezpeným dokonce anglické svtové moci. 16

K tomu pichází osobnost Vilémova. Nerad bych, abych vypadal tak, jako bych kopal do ranného lva. To není mým zvykem. Ale pi vší zdrželivosti mohu snad íci, že ve Vilémovi bylo nco nenormálního. Vzrst a slávu Nmecka nedovedl snésti. Stal se v této píin pímo chorobným. To, co dokázala hohenzollernská dynastie, ne jeho otec, na kterého se díval s jistým opovržením, ponvadž byl spravedlivý a tichý liberál, nýbrž to, co udlal zejména Bedich II a jeho dd Vilém I., zdálo se mu nadlidským, zázraným. Vzrst z malého Pruska na svtovládnou íši zdál se mu znamením božím. A proto není také divu, že Vilém se ml jako

ním

pedstavitel této zvláštní boží milostí obdaené dynastie za vyvolence božího. To byla megalomanie, která zvlášt snad uráží u lovka, který se do své velikosti dostal naprosto bez vlastních zásluh. Tm, kteí se jí domohli v boji a kteí kus za kusem stavli velké Nmecko, nikdo by se ani nedivil, kdyby se stali domýšlivými, ale ti pece neztratili rovnováhu, ponvadž vdli, jak tžko bylo dosíci takové výše. Ale kdo do toho zázraného vzrstu, se ješt rodil vlastn v pomrech malých, pišel jen piinním a umním druhých a najednou vidl to sklánní se svta ped nmeckou mocí, musil by býti, aby to vydržel, pevnjší, rozvážnjší jiovahy, než jakou Vilém II. Dlal dojem prvního ddice ohromného bohatství. Jak to s tmi bývá, dobe víme. Také panovníci jsou obyejní lidé a podléhají týmž psychologickým zákonm jako ostatní lidé. Vilémova povaha krom toho byla fantastická, toužící v dál, její hlavní stránkou byl neklid, nepokoj. Právem mu íkali „der Reisekaiser". Všude musil býti. Jeho miegalomanie byla chorobn mystická, míval myšlenku, že je povolán býti spasitelem svta. Nemže se íci, že chtl vždycky válku, chtl ji jen v poslední dob, ale chtl ji zase ne normáln. Dív snil o tom, že bude císaem sociálního míru a pokoje svta a že zachrání Evropu od všeho zlého nebezpeí a jeho chorobná domýšlivost neobjevila se nikdy tak jasn, jako když zval Evropu na kižácké tažení do íny proti žlutému nebezpeí. Pi tom mluvil bez konce a mluvil vci, které urážely svou domýšlivostí. V niem se tak nezraí celá psychika Vilémova, jako v tom, že, když se louil s Mikulášem II., ruským, kterého se mu podailo dostati tam, kam chudák car sám nechtl, dával mu ze své lodi na rozlouenou signál vlajkou: Vdmirál Atlantického moe pozdravuje admirála Tichého oceánu. Vilém ekl slovo, které mám za první slovo svtové

a

ml

vn

války. 2

V tom momentu, kdy Vilém ekl: „Naše

budouc17

je na moi", a když v dsledku tohoto slova dal stavti pekotn válené lostvo, v tom okamžiku bylo rozhodnuto, že nastane rivalita mezi Nmeckem a Anglií. Kdyby se bylo Nmecko zdrželo a nestavlo zbyten válené lostvo a nechtlo ukázati, že si chce dobýti svtového postaveni také vojenskou mocí na moi, kdyby bylo pracovalo bez politických zámysl, byli by v Anglii sice cítili nepíjemnost jeho konkurence, ale nebyl by povstal v Anglii pocit nejistoty, když Angliané se vidli ohroženi nejen ve svém obchod, ale také ve svém jedineném po-

ijost

stavení na moi. A nelze spravedliv íci, že by to jen znamenalo, že Anglie byla žárlivá a malicherná a že nechtla páti mecku místa na slunci, jak se to v Nmecku tvrdilo. Nikoliv. Anglie se bála o svou existenci, nebo kdyby v možném konfliktu ve svém ostrovním postavení byla na moi poražena, mu sila by umíti hlady. To nebyla tedy malicherná kupecká konkurence Anglie, když se postavila na stanovisko, že její lostvo musí býti tak velké, aby vyvážilo lostva dvou nejsilnjších moských držav. Nikoliv, ona musila tak jednati, nemla-li ztratiti všecku sílu své politiky, své sebevdomí, které jí dávalo možnost dlati politiku beze všech ohled napravo i nalevo. Není to tedy vinou Anglie, jestli se tento antagonismus vyvinul. Vilém II. to cítil, ponvadž znal Anglii dobe to pijíti ke konfliktu. a poítal s tím, že jednou Proto celou adu let nadbíhal Francii, Rusku a nabízel spojenectví proti Anglii. Víte, co dlo se s Boery. Naped štval Krgera do války, ale pak si to pece rozmyslil a Krgera nepijal, když pijel do Evropy. Co se týe Francie, všecko to bhání za Francií bylo se strany Vilémovy psychologicky nevysvtlitelné, nebo musil pece vdti, že Francie se s Nmeckem nemže smíiti. Francie chtla žíti v míru vedle Nmecka, naprosto nechtla války. Ale spojiti se s ním, zapomenouti, co velo v srdci každého Francouze, to nebylo možné. Proto bylo to marné, když Vilém chtl využíti u Francie ostrého konfliktu, který mla Francie s Anglií ohledn Afriky. nepodailo se mu toho ani u Ruska.

N-

mže

Konen

U Ruska

by

jednoho

nemli zapomínati

ti,

kteí

svtovou politiku. Rusko bylo vždy vrné svým závazkm a svým spojencm. Totiž to pravé Rusko. Všecko snažení odtrhnouti Rusko od Francie bylo marné, akoliv Vilém došel již tak daleko, že Mikuláše, rozhoeného nad chováním se Anglie ve válce japonské, potom, když Roždestvenský stílel na rybáské lodi u Doggerbanivu, dostal v Bjorke k tomu, že podepsal s ním dlají

18

pátelskou smlouvu. Ale Mikuláš ml za svou povinnost ihned prohlásiti, že to musí íci Francii, o níž myslil, že k smlouv té pistoupí. A když mu ministi v Petrohrad se Vilému jedná, zstala smlouva kusem vysvtlili, popsaného papíru, tebas Vilém naléhav o splnní telegrafoval. Rusko nechtlo opustiti Francii, když se jí jednou zavázalo smlouvou. Hlavní innost Nmecko vyvíjelo v Caihrad. A jakmile zaali Nmci tuto politiku dlati, pišla nmecká literatura a mluvila o nmeckém vlivu od Hamburku do Bagdadu. Vliv nmecký v Caihrad druhé mocnosti dosti dlouho nedoceovaly a v cizin se také až na Francii, kde o vci psal André Chéradame, nestarali o velkonmeckou literaturu. Jednou jsem etl v „Novém Vremeni", které mlo znamenit informované korespondenty v Caihrad, když už já jsem mluvil o vci dokonce v delegacích, s jakým údivem konstatovalo, že v Caihrad vlastn rozhoduje Nmecko! To je práv tak, jako když vojenští splnomocnnci ve Vídni, kteí mohli ísti v novinách, že delegaci byly ukazovány úžasné úinky hmoždí 30.5 cm, nic o tom nevdli a všechno bylo pekvapeno, když Nmci z velkých hmoždí zaali rozbíjeti belgické pevnosti. lovk se man ptá, k emu vlastn asto ta

o

vyslanectví jsou.

Tak Nmecko stalo se pánem v Caihrad a dostalo povolení na dráhu do Bagdadu. Byl jsem první, který jsem o této dráze mluvil v rakouských delegacích. Nechci si dlati zásluhy, že bych byl tak prozíravý. Na cest do Caihradu v Orient-expresu sešel jsem se s nmeckým bankéem, jenž nepoznal, že jsem ech, nebo jsem mluvil dobe nmecky. A ten mi povídal všecko. Toho všeho jsem užil dále a napsal jsem lánky, které se objevily v „Revue de Paris" a zejména v „National Review" lánek, jenž vzbudil tenkrát velkou pozornost, takže všecky anglické

nm

referáty. Ukazoval jsem na význam politiky v Rakousku pro anglickou politiku ohledn této otázky a dovozoval, jestli nebudou míti eši v Rakousku dostaten vlivu, aby Rakousko bylo oddáleno

noviny pinesly o

ech od

a

eské

Nmecka,

mecké

jestli

zstane Rakousko prost pívskem

n-

uskutenn nmecký sen o nHamburku do Bagdadu, což znamenalo by

politiky, že

bude

-mecké moci od nejvtší nebezpeí pro anglické panství v Indii. Od té doby se o té vci velmi mnoho psalo a jednalo a Bagdadská dráha opravdu nezmizela z denního poádku evropské politiky. Stále se táhlo jednání o ní, až konen nkolik msíc ped vypuknutím války byla uzavena 19

smlouva mezi úastnými mocemi a Nmeckem, ohledn rozdlení vlivu na této dráze. V Anglii zaali pochopovati novou situaci. Vidli, žemísto Ruska je to Nmecko, které ohrožuje cestu do Indie. Rusko dostalo se tím do druhé ady anglických zájm a v Anglii zaala nová orientace svtové politiky. Nmecko bylo jim píliš silné. Nyní vidli vliv Nmecka na sultána, a Anglie poala cítiti, že by bylo dobe, kdyby mla pátele

na pevnin a vyšla

ze své „splendid isolation". zvláštní hra historie, že tak, jako nové hospodáské pomry v Nmecku, sociální, hospodáská a populaní jeho expanse pímo vytvoili nového lovka, jako svého representanta, Viléma II., tak si nová situace Anglie

A

je to

vytvoila

také

representanta

nové

politiky,

krále

Eduarda VIL, a jest velmi charakteristické, že v Anglii, kde je koruna pece jen konstitun spíše dekorací než reální mocí, spíše symbolem než rozhodím o politice svtového impéria, Eduard VII. svými osobními vlastnostmi,

svým

talentem, svým klidem, svou umírnností, duševní rozvahou a svou dálnovidností, smím-li tak íci, hrál úpln rozhodující roli. Byl vlastn ztlesnním nové anglické politiky, vzniklé tím, že místo historických

Ruska a Francie zaujalo

Nmecko

s

soupe

Vilémovou expansí.

ponvadž anglická politika ve své kontžko se orientovala na nových cestách. Mezi Eduardem VII. a jeho synovcem Vilémem II. neNešlo to lehko,

servativnosti

býti osobního pátelství. Mezi obma byl nepeklenutelný rozpor povah. Vilém mluvící, chorobn zamilovaný do selDe a sebe obdivující, a na druhé stran tichý, klidný, metodický, skromný, velký Eduard. Ti se nemohli shodnouti. Eduard hledal naped cestu k Francii; a v tom je vidti jeho velké umní. Ve Francii byly pomry proti Anglii napiaté. Temperamentní národ nemohl zapomenouti na to, co bylo ve Fašod, kde hrdinný major Marchand, pedstavitel nového ducha francouzské armády, musil se skloniti ped rozkazem Anglie a z Fašody ujíti. Humoristické listy francouzské byly plny nejostejších a ne vždy zdvoilých satir na starou královnu Viktorii. Rozhoení Francie bylo veliké, ale Eduard VII, dovedl svou návštvou v Paíži všecko to utišiti a ukázati Francii, že jsou spolené interesy mezi obma zemmi a že pes to, že Anglie nemže uzavírati žádných formálních spolk, pece jen vidí, že se zmnil svt a že nechce více býti osamocenou. To vedlo k tomu, že r. 1904 Delcassé, jeden z nejlepfrancouzských, uzavel s Anglií smlouvu ších politik

mohlo

vn

-ohledn severní Afriky. Francie nechala protest ohledné Egypta a za to Anglie uznala francouzské nároky v severní Africe, zejména pokud se týe Marokka.

Nové pátelství anglo-francouzské bylo brzo v nebezza války japonské. Ale konen pestálo se i to díky tomu, že Anglie dovedla v této píin vésti si tak, že nedráždila, a tak i tuto nebezpenou zkoušku franko-anglické pátelství petrvalo. Japonská válka mla však též rozhodující vliv na pomr Anglie k Rusku. Válka ta byla se strany Ruska jedním z nejvtších hích. Byla to válka avcnturistú na dvoe carov. Rusko bylo poraženo a to bylo historickou událostí, jejíž významu nelze podceovati. Rusko ztratilo svou prestiž v Asii. V Asii mlo nyní prvenství Japonsko. Tím však pestalo Rusko býti nebezpeným pro anglickou politiku. Anglie ovšem zase byla krátkozraká, když se tomu radovala, ponvadž pehlížela,

peí

zmna ohledn

Indie, která jí byla nebezpenjší že totiž v Indii zaal asialism, že vzniklo heslo „Asie Asiatm" a že se

že se stala

než zbytený strach

rsti

ped Ruskem,

jeho pedstaviteli stali Japonci.

Ale pro

pomr

anglo-ruský

mla

ruská porážka velkou

dležitost, i^onvadž Anglie ztratila strach ped Ruskem. A proto Eduard VII. nespouštl se zetele svj cíl, totiž aby odstranil všecky píiny anglo-ruských konflikt a sblížil se s Ruskem. To inil metodicky. Pijel konen do Revalu, a tam bylo sblížení mezi Anglií a Ruskem zpeetno dohodou o rozdlení vlivu v Persii, kde byl rusko-anglický konflikt nejpalivjší (1908). Nmici nazývají tuto politiku Eduarda VII. „Einkreismigspolitik". Myslím, že je to falešné. Nmecko mlo troj spolek, a Francie s Ruskem vedly nejmírumilovnjší politiku. I když Nmecko zaalo vystupovati vyzývav, nedaly se svésti k niemu, co by mohlo znamenati válené nebezpeí pro Nmecko. Zstaly klidný, takže v jejich politice nebylo nieho, co by mohlo býti Nmecku opravdu nebezpeným. A tak naprosto není možno íci, že by Rusko i Francie sledovaly jakoukoliv politiku útonou proti mecku. Že však Anglie hledla se sblížiti s Francií a Ruskem, to jsou dsledky toho, že Nmecko ze své hospodáské expanse udlalo jak vystupováním svého císae, tak

N-

svou pangermánskou literaturou,

agent na nejnebezpenjších

i

vystupováním svých

místech, jako v Marokku,

expansi politickou a vojenskou. Nmecko pirozen bylo z politiky Eduarda VIL neklidno. Ale zapomínalo, že kdo píliš roste, nemá to dáti .jiným zbyten cítiti a znáti. Vilém II. dlal všeho toho 21

V Marokku Nmecko díve blahovoln se dívalo na francouzskou politiku, ale najednou po nejmírnjším jednání mezi Nmeckem a Francií Vilém na cest do Palestiny zastavil se v Tangeru jest posud spor, vdl-li o tom jeho opak.

—

—

ml

e,

obrnnou, vyzývavou ve a které více než zbyten prohlásil, že stojí za neodvislostí marockého sultána. To znamenalo výzvu Francii. A v Damašku to korunoval tím, že se prohlásil za ochránce veškerého islámu. Takové chování musilo vzbuditi nepokoj u všech. Tatovyzývavost musila ochladiti také ty, kteí jinak byli na stran Nmecka. Když Nmecko si vynutilo, aby o marocké vci byla svolána konference do Algecirasu a myslilo, že to vyhraje, ukázalo se, že je osamoceno. V Algecirasu nebyly jen na stran PYancie Rusko a Anglie, nýbrž teba ne úpln zjevn také Rakousko a Itálie. Nikdy nezapomenu na ironický úsmv hr. Goluchowského, když jsem s ním niiuvil o tom, že mu Vilém po algeciraské konferenci poslal telegram, kde mu dkuje za jeho zahraniní ministr

„brilliante Sekundantendienste". Francie nezapomnla na služby, které Rakousko prokázalo Francii práv v Algecirasu, a jestli Francie stále hledla zprostedkovati ve

prospch Rakouska v pozdjších konfliktech rakouskosrbských, byla v tom vdnost za Algeciras. A pece Vilém, aby se nezdálo, že je samoten a že byl dokonce tím Rakouskem opuštn, telegrafoval hr. Goluchowskému díky za „brilliante Sekundantendienste". Ovšem že Vilém vdl, že telegrafuje nepravdu a cítil

i

svou opuštnost, když i na Rakousko se nemohl spolehnouti, a tak se stalo nejvtší otázkou pro Nmecko, a ekl bych osudovou otázkou pro svtovou politiku, dovede-li

Nmecko zase úpln pipoutati Rakousko, když od dob našeho vlivu na politiku íše, tedy od let 1895 1896 zaínalo dostávati záchvaty samostatnosti.

si

—

II. (5.

Pro

kvtna

1922.)

osudovou otázkou pro svtovou politiku? a na to se zapomínalo ve svtové válce bez Rakouska mohlo Nmecko jen ve výminen píznivé konstellaci vésti njakou válku. Nmecko muselo vždycky poítati s tím, že bude míti proti sob Francii a Rusko, kdežto Italio byla velmi pochybná. Všecko to platilo však.

Ponvadž

22

to bylo

—

—

nejen pro pípad války, nýbrž také v míru bylo Nmecko svou stále zejmjší osamoceností v mezinárodních otázVzpomeme si, co jsem vera kách velmi oslabováno. íkal o Algecirasu. Ponvadž by se Nmecko bez Rakouska zmírcítilo naprosto a navždy osamoceno, musilo by niti tón, nevystupovati, jak zvykl vystupovati Vilém, nevystupovati s nmeckou praepotencí, uspati tak všecky žárlivosti anebo když by toho nedovedlo, a pro císae Viléma II. to bylo opravdu skoro nemožné, v píznivém momentu, kdyby se nemusilo báti sjednocené fronty svých odprc nebo aspo nepíznivc, uiniti pokus, aby roz-

bu

meem

bilo

to,

emu

íkalo Einkreisung'.

se samo sebou, že naše politika v Rakousku míti toto na zeteli, a tu se piznám, že já jsem

Rozumí

musela nikdy tohoto nebezpeí nepehlížel. U nás doma v Praze dívali se arci na vc ponkud jinak. Ohled na možné osamocení Nmecka a nebezpeí, které by z nho povstalo pro evropský mír, nemli a proto

ponkud

rozcházela naše politika, totiž v tom, že v Praze energicky chtlo úplné rozbití troj spolku, kdežto já ve Vídni zaujímal jsem ponkud jiné stanovisko, a sice se se velice

takové, že jsem nežádal, aby se Rakousko úpln odlouilo Nmecka, nýbrž aby v tomto spolku hledlo Rakousko býti hledaným a aby se zbyten nedávalo ve vliv mecka, Tím by arci bylo také veškeré nebezpeí nmeckoToho jsem chtl dorakouského spolku páraly so váno.

od

N-

cíliti

a k tomu

jsem doporuoval, aby Rakousko psto-

valo nejintimnjší styky s Ruskem a Francií, aby mlo ne 2, ale 3 želízka v ohni a aby tak donutilo Nmecko vyhledávati Rakousko a ne, jak to chtli Nmci a ve Vídni, aby bylo dogmatem, že Rakousko nemže býti bez mecka. Chtl jsem to hlavn také proto, že pro celou naši politiku, kterou jsme zahájili v polovici let 90tých, poínaje Badenim, bylo naprosto nutno, aby Nmecko ve Vídni nevystupovalo a nemohlo vystupovati jako pán, aby nemohlo a sice psobiti ve vnitní politice ve prospch proto, ponvadž by samo musilo vyhledávati rakouské pátelství což by mlo ješt také ten dsledek, že nemohlo proti rakouským hospodáským interesm na cizích trzích vystupovati s takovou bezohledností, jak to dlalo. To nebylo jen tak teoretické. Bylo dokázáno, že nmecký konsul v Blehrad, tedy na nejvážnjším míst pro rakouský export, byl nejvtším štváem proti Rakousku a rakou-

N-

Nmc,

—

skému obchodu. „ervenou nití" v mé 20tileté To mne vedlo k tomu, že jsem v každém zasedání delegací snažil se upozorovati na slabiny Toto stanovisko bylo

politice v delegacích.

23

že jsem vynašel okídlené slovo, které letlo po Evrop, totiž o obehraném klavíru a že jsem se snažil pi každé píležitosti ukázati, že ne Rakousko potebuje Nmecka, nýbrž Nmecko že potebuje Rakouska. Ale zejména ukazoval jsem na vážné nebezpeí tohoto úzkého spojení mezi Rakouskem a Nmeckem a sice v tom smyslu, že akoliv Rakousko nemá žádných kolonií a musí tedy dlati politiku jen ist evropskou, ist kontinentální, svazuje se takovým úzkým spolkem s nmeckou politikou svtovou, s nmeckou politikou koloniální a bére tudíž tímto úzkým spojením úast na všech nebezpeích svtové politiky, akoliv ji samo nedlá a dlati nemže. A ješt dnes se pam.atuji, když jsem poukázal na nebezpeí konfliktu mezi Anglií a Nmeckem, jak mi odpovdla

troj spolku,

Neuo Freie Presse, že jsou to naivní fantasie, urené jen k tomu, aby poškozeno bylo nmecko-rakouské pátelství. Ukázalo

jaká to byla fantasie!

se,

na tom, že Rakousko má v zahraniní poliaby bylo naprosto konservativním ve smyslu teritoriálním, žilo se všemi státy v upímném páStál jsem

tice jediný úkol, totiž

a vedlo politiku, která

telství

což

mohlo by právem

initi,

pomáhá spory

vyrovnávati,

kdyby na všechny strany

jed-

nalo tak, aby všichni vili, že chce zstati naprosto mírumilovným. Proto jsem vždycky chtl sblížení s Ruskem a Francií,

nebo

náme

také

myslel, že takovým zpsobem zjeda Slované vliv na zahraniní poa že více nebudou representanty Ralitiku rakouskou kouska jen Nmci a Maai, o kterých se vdlo, že z najsou hlavními nositeli cionálních a politických nmecko-rakouského spolku. si

jsem

si

my echové

dvod

Za

hr.

Badeniho

i

pozdji, tedy v dob, kdy ministrem

zahr. záležitostí byl hr. Goluchowski, této politice se velmi dailo. Hrab Goluchowski, akoliv byl velmi intensivn cítící Polák a akoliv neml valn rád Rusko, poddával se argumentm této politiky a dlal všecko, aby piblížil Rakousko Rusku. A velmi zajímavé je také, že jsem byl práv ve velice blízkých stycích s baronem Kállav této yem, ministrem maarským, který, akoliv byl znám jako maarský imperialista, pece jen v této dob cítil nebezpeí pangermanismu a nmecké rozpínavosti i pro a snažil se o to, aby podporoval politiku mnou hájenou a

píin

Maary

—

—

pivedl to k tomu, že jsme mohu to dnes íci dokonce s nebožtíkem Pacákem mli v této píin jednání v Budapešti. Myslím také, že nebude bez užitku, když eknu, že se naše jednání s ^laary o úzký spolek jen proto rozbilo, že Maai, Kállay a potom baron Lang ve srozumní s Tiszou 24

po nás

žádali,

abychom

se

odekli Slovák, a

my

to kate-

goricky odmítli. Následkem toho bylo jednání perušeno. Ale nicmén Kállay nepestával podporovati tuto politiku a což je ješt více zajímavé, tato politika byla velice energicky podporována bar. Aehrenthalem, který byl tehdy radou velvyslanectví v Petrohrad. S tím jsem byl znám od první návštvy v Petrohrad r. 1890 a byli jsme potom ve stálém styku, kdykoliv pijel na dovolenou. Shodovali jsme se v tom, co bylo základem politiky, o které mluvím. A není nic charakteristitjšího a také tragitjšího, než že práv baron Aehrenthal, který skuten celý život pracoval na sblížení s Ruskem a mohu to dnes íci naprosto neml rád Prusko a který chtl vymaniti Rakousko z podruí Nmecka, že zrovna tento barcp Vehrenthal byl hlavní píinou toho, že se Rusko navždy odlouilo od Rakouska a že toto bylo úpln pipoutáno k Nmecku, pivedeno do úplného jeho podruí a tím že Aehrenthal byl vlastn jedním z hlavních vinník svtové války a rozbití Rakouska, které chtl osvoboditi od Nmecka. Tenkrát vedl jsem také boj proti ,,Los von Rom", proti hnutí, v opravdu nebylo nic náboženského a které se práv proto, že bylo politické, u nás v sev. echách a na Morav mezi Nmci epidemicky rozmohlo. Bylo tenkrát vyítáno, že dlám „konopišskou" politiku, ba dokonce politiku klerikální. Musím se piznati, že mi bylo naprosto lhostejno, jestli se Nmci pevracejí v protestanty. Já však vidl v tomto hnutí ohromnou sílu agitace velkonmecké, pipoutání našich k

—

—

nmž

mn

cm

Nmc

zahraniním

Nmc

a

možnost

Nm-

legální penžité podpory

se strany bohatého protestantského Adolf-Vereinu v Nmecku, protože jsem a ve hnutí tom nevidl pranic náboženského, vystoupil jsem tak oste proti nmu, už také proto, ponvadž to byl vydatný zpsob odvrátiti od Nmecka práv rozhodující kruhy ve Vídni. To nebyla tedy politika konopišská, nýbrž jen a jen eská. Konen podporoval všecky tyto snahj?' také vídeský ruský vyslanec, kníže Lobanov, který velmi horliv sledoval jednání v delegacích a také pirozen, ponvadž jsem jistou úlohu v delegacích hrál, všecko to, co jsem mluvil já o za-

našich

Gustav

hraniních vcech a o sblížení Rakouska s Ruskem. Tedy všecko to, tato spolená práce rzných mocných initel vedla k tomu, že mezi Rakouskem a Ruskem po skuteném sblížení byla konen uzavena formální dohoda v Mrzstegu r. 1903, kde se stalo sjednocení o provádní reforem v Makedonii, což dosud hrozilo konfliktem mezi Ruskem .a Rakouskem. Tato politika sbližování mezi Rakouskem a 25

Ruskem vedla také k tomu, že za japonské války Rakousko zachovalo k Rusku benevolentní neutralltu. Je snad dost zajímavo, že to byl tehdejší rak. ministr války, který s opravdovou sympatií ukázal na ruského vojáka, a ekl, že žádný voják na svt nedovedl by bojovati na vzdálenost 10.000 km od své vlasti, jako ruský voják. ekl mi také, že bitva u Laoajanu podle zpráv rakouského dstojníka gen. štábu, který byl v japonské armád, byla vlastn už vyhraná se strany Rus a že to byl jen strach gen. Kuropatkina ped nebezpeím, ve kterém by mohl se octnouti, kdyby byl poražen, ponvadž byl tak daleko a neml ješt dostaten reserv, jenž pivedl jej následkem místního neúspchu gen. Orlova, který pro celkovou situaci bitvy nic neznamenal, k tomu, aby dal rozkaz k ústupu, takže se z vítzství ruského zmnila bitva v porážku. Nechci to všecko peceovati a nechci íci, že to, co vojenské kruhy mluvily o Rusku a jak se chovaly k Rusku, že bylo to zrovna z upímné lásky k Rusku. Vojenské kruhy patrn myslily, že je pro Rakousko daleko lépe, aby Rusko zstalo interesováno v Asii a nedívalo se tak mnoho na Evropu. Potvrzovalo mne v tom pijetí toho, co jsem íkal v delegacích, když jsem varoval všecky, kteí se tolik tšili z ruských porážek v Asii, aby se z nich píliš netšili, ponvadž je-li Rusko vypuzeno z Asie, bude nuceno obrátiti se k evropským otázkám a tu že nevím, bude-li to zrovna zdrávo rakouské politice a tomu, co dlala na Balkán. Ale na každý zpsob je velmi zajímavo pro posuzování vývoje rakouské politiky, že také vojenské kruhy, pozdji tak oste útoné proti Srbsku a Rusku, tehdy úpln byly v rusofilském proudu rakouské politiky. Nyní však nutno promluviti o nem, co hrálo v rozvoji vcí velkou dležitost a na zejména státní zástupce v procesu mém, dra Rašína a ervinky kladl draz, ponvadž v tom vidl jeden z hlavních faktor, který psobil na vznik svtové války. Míním tím svoji slovanskou politiku. Když po rusko-japonské válce nastalo v Rusku revoluní hnutí, byl ruský dvr donucen, aby dal Rusku jistou kon-

mn

poloviatou sice, neupímnou, ale pece jen konstitom smyslu, že bylo možno, aby ruská veejnost konen svobodn a veejn promluvila na parlamentní tribun. Pro nás, kteí jsme slovansky cítili, bjdo jednou z nejdležitjších vcí, abychom vdli, jak se k echm a Slovanm rakouským, vbec k rakouskému a slovanskému problému chová ruská veejnost, která nyní dostala možnost, aby svobodn mluvila z dumské parlamentní tribuny. A jak nkdy náhodné malé vci jsou píinou velstituci,

tuci v

kých, povstalo novoslovanske hnutí vlastn z dost nicot26

uenec pan BordMarkovu a Hribarovi psaní, že vnuje 100.000 rubl na slovanský sjezd, a pi tom žá-^ dal, abychom vc vzali do rukou a slovanský sjezd poádali. Ukázalo se, že tch 100.000 rubl vlastn ani neml. ného podntu. V Rusku zenko, který napsal

mn,

žil

tak trochu

posl.

Ale kol. Markov, poslanec východohaliský, který patil k velkoruské stran, pozval slovanské poslance v parlament k porad, které pedložil list Bordzenkv, ponvadž myslil, že se musí odpovdti. Tu byl jsem donucen mluviti. Pišel jsem do schze nerad, nebo jsem byl tehdy v parlament od rána do noci v úporném, chvílemi úžasn tžkém boji o volební reformu, o všeobecné hlasovací právo. Když jsem však byl nucen íci, jak se k podntu pana Brodzenka stavím, ekl jsem vlastn celý novoslovanský program. 6ekl jsem, že my západní Slované musíme "roztrhnouti všecka pouta se starým, oficielním Slovanstvem a jeho Uvarovskou trojicí: samoderžavím, pravoslavím a národností, že musíme se držeti nové tfójice, demokratické, totiž svobody, rovnosti a bratrství, a líTedati v Rusku ty, kteí by chtli toto nové, svobodné slovanství.

To bylo pijato s neobyejným souhlasem ode všech pítomných poslanc, a bylo usneseno, že nutno jeti do ir'etrohradu. Bylo zvoleno tílenné komité, posl. Hribaj, Glebowicki a já, abychom se v Petrohrad pesvdili, je-li puHaTpripravena a pomry zralé, je-li porozumní pro takové nové slovanství a je-li možno viti tomu, co nám také psal gen. Volodimirov, který byl u nás na všesokolském sjezdu, kde staršé Slovanem, akoliv díve nikdy nemyslel na slovanství, jež mu dokonce bylo odporno pro spojení s nejkonservativnjšími, nejzpátenjšími kruhy ruskými. Stal se Slovanem, když vidl naše_Sokolstvo a byl prodchnut slovanským duchem, oživujícím naše i jihoslovanské Sokoly. Ale ovšem také trochu žárlil, když vidl, že naše pivítání Francouz bylo velejší než radost nad píjezdem zástupc msta Petrohradu. Je charakteristické, že mezi našimi Poláky nejvtší porozumní pro všecku tuto politiku projevil hrab Dzieduszicki, který pod maskou vného vtipkáe skrýval vlastn nejširší politický rozhled a nejvtší politické schopnosti mezi haliskými Poláky. Ten s vcí souhlasil. Jeli jsme tedy do Petrohradu a Petrohrad nás pekvapil. \' Petrohrad jako by bylo rozkvetlo slovanské jaro. Ale nebylo to mezi kruhy pravice. Nejpravjší a nejernjší kruhy, t. zv. ernosotnce, nechali jsme trochu stranou. Pro nás rozhodujícími byly kruhy konstituní, tedy kruhy umírnné pravice, stedu, okabrist a kadet, jako byli

jeho

27

Maklakov, Nikolaj Nikolajevi Lvov, a tenkrát také Miljukov a Rodiev. Všecko bylo plno nadšení. S polské strany nejvíce pracoval pro toto sblížení ten, jenž mne potom ovšem velmi zklamal, p. Dmowski. Dmowski napsal tenkrát knihu o polské politice a o otázce, má-li se orientovati na východ nebo západ. Byl pro to, aby Po-

na východ, ne ve výbojném smyslu, nýbrž ve smyslu dorozumní se s Rusy. Dmov^^ski byl jediný Polák, s kterým jsem se opravdu sblížil, ale také to konilo úplným rozchodem. Ovšem to bylo až v Paíži, když se jednalo o Tšín. láci obrátili se

V Petrohrad

neobyejn pipravenou pdu.

našli jsme

Min. pedseda Stolypin, o kterého se celá min. rada a policie bála,

že

by na

nho mohl

býti

—

spáchán atentát

—

bohužel se to pozdji osvdilo byl varován policií a min. radou, aby nejel na slavnostní veer v petrohradské radnici. Jel tam a mluvil neobyejn sympaticky a ukázal tím, jak slovanská myšlenka byla najednou ním, co pohnulo celou petrohradskou veejností a co zaínalo býti vážným faktorem v politice, kterou jsem práv já v Ra-

kousku

hlásal.

Díval jsem se na vc takto: My v Rakousku nemohli jsme nikdy hráti úlohu, kterou jsme jako Slované hráti chtli když jsme s Rakouskem poítali a s tím jsme jako jestli Poláci netvoili reální politikové poínati musili pevnou a vrnou souást slovanského bloku. To byla conditio sine qua non, aby vedla k cíli politika, kterou jsem s bojem za všeobecné hlasovací právo zaal a která mla vésti k tomu, aby byla na íšské rad, teba sebe menší více hlas, než •vtšina slovanského bloku, jenž by Nmci, Italové a Rumuni dohromady. Bylo však nutno umožniti spolenou politiku tohoto slovanského bloku, a k tomu bylo nezbytnou podmínkou, abychona mohli pevn spoléhati na Poláky. Ale na Poláky jsme nikdy nemohli spoléhati, dokud trvalo pronásledování Polák v ruské Polsce, jež nutilo je k tomu, aby byli více Rakušáky, než jim to snad dokonce bylo píjemné. V jediném

—

—

ml

Rakousku mli naprostou svobodu, tam nebyly kladeny pekážky jejich národnímu rozvoji, a proto posici v Rakousku museli si zachovati, ponvadž tam byla jediná nijaké

bašta polská

— nebo také

v Poznani byli pronásledováni. je ostatn také k tomu, aby

Hakatismus v Poznani vedl projevili ochotu ke smíení

Mn

s

Ruskem.

abych pipoutal Poláky možno, kdyby se Rusové s Poláky smíili a kdyby byla dána možnost Polákm, aby žili národn svobodn v Rusku a nemusili tudíž

k nám.

28

se tedy jednalo o to bylo jen v tom

A

to,

pípad

vidti jediné útoišt v Rakousku. A ponvadž jich žila; nejvtší ást v Rusku, dlali by politiku slovanskou, a tím slovanskou politiku v Rakousku. Tím dostali bychom v Rakousku pevnou vtšinu slovanskou a nebylo by více

na Rakousko jako na stát nmecko-maa Slované by musili býti v této íši spolurozhodujícími, což zase bylo zárukou pro trvalost spolku mezi Rakouskem a Ruskem, nebo by nositeli tohoto spolku byli nejen Poláci, Jihoslované a my v Rakousku, nýbrž i Po-

možno

pohlížeti

arský

v Rusku. To byla moje politika, která znamenala, že by Rakousko bylo osvobozeno od nmeckého vlivu a že by mohlo vykonávati své poslání, aby bylo i^íší svobodných, spokojených národ, kteí by dobrovoln toto Rakousko hájili, ponvadž by Rakousko samo nechalo následkem vnitního perodu ve smyslu Slovanstvu píznivém také každé imperialistické politiky na Balkán, i provádlo tam politiku upímné benevolence ke všem národm balkánským. Tak bylo by absolutn mírumilovnou mocí, která by hrála v evropské politice rozhodující úlohu pro zachování míru a pokoje mezi státy, ponvadž by tento mír dovedlo také zajistiti mezi vlastními svými národy. láci

V Rusku na tuto mou koncepci pistoupili. Když jsem tom mluvil b izvolskim, byl siozumén, ;btoiypin byl srozumn, celá vláda byla srozumna. Šlo to tak daleko, co ponejprv stalo se v Rusku, že veliké shromáždní pedních lidí politických na slavnostním banketu vyslechlo stojíc pípitek na rakouského císae, který pronesl kníže Truo

beckoj. Všecko otvíralo nejlepší perspektivy pro politiku slovanskou, kterou jsme ovšem nemohli dlati tak, že by-

chom poítali

s rozbitím Rakouska, nýbrž kterou mohli jsme provádti jen touto cestou rusko-rakouského sblížení, jestli jsme chtli, aby se stala skutenou politikou všech Slovan ruských i rakouských.

Ml

Pi

jsem ješt jiný úkol v Petrohrad. tom postavení, které zaujímala naše delegace tehdy v rakouském parlament, bylo pirozeno, že jsem o svém zájezdu informoval také min. pedsedu bar. a barona Aehrenthala, jenž po odchodu Goluchowského stal se. ministrem zahr. záležitostí. Baron Aehrenthal byl zejména proto spokojen, že jedu do Petrohradu, ponvadž první nedorozs Petrohradem. Smluvili se s Izvolským, že spolené

Beka

umní

ml

budou provádti soudní reformu v Makedonii. Všecko bylo umluveno. Najednou se však v delegacích ukázala nepkná vlastnost bar. Aehrenthala, který jinak byl diplomatem staré školy. 29

ml

chorobnou váše, udiviti svt pi svém Aehrenthal vystoupení v delegacích. Musil do delegací hoditi nco nového. Tentokrát oznámil svtu, že se smluvil s Tureckem, že dostane Rakousko koncessi na sandžackou dráhu a velice chabé se vyjádil o reformách v Makedonii. Šel jsem k bar. Beckovi a ptal jsem se, co to Aehrenthal dlá? Ten mne ujistil, že bar. Aehrenthal ani jemu ani uherskému ministerskému pedsedovi o celé vci naped nic neekl.

To je vc, která byla tak charakteristická pro bar. z\ehrenthala, že, když jsem pišel do Petrohradu a ministr Izvolský si stžoval, že Aehrenthal dlá vci, o kterých by povinen byl naped s ním se domluviti, hledl jsem ho ukonejšiti tím, že jsem ekl: „Nedivte se, že to dlá s vámi, on to dlá také s rakouským a uherským ministrpresidentem." To Izvolského pece jen usmíilo. Jednání mezi Ruskem a Rakouskem vedlo se dále, až došlo ke schzi v Buchlov, o níž bylo urbi et orbi ohlášeno, že došlo tam k plnému dohodnutí ruského a rakouského ministra zahraniních

mu

záležitostí.

y'

Zatím mli jsme sjezd slovanský v Praze 1908, který patí k nejkrásnjším vzpomínkám mého živo^tsr-Zde si ped tváí celého Slovanstva podali ruku Rusové s Poláky, Bulhai se Srby a zde bylo slaveno tak upímné slovantakovém ani ve snu ské sbratení, že nikdo dív o nemohl pomysliti. A bylo možno doufati, že bude trvalé a stále bude prohlubováno. Zvolen slovanský výkonný výbor ze zástupc všech národ slovanských, a já jeho pedsedou, a sice tím zpsobem, že nebyl jsem ani poítán do potu zástupc eských, jenž nám pináležel podle potu obyvatelstva, nýbrž že zvolen jsem byl pedsedou podle výroku

nem

Rus

a Polák jako „Nadslovan". Bohužel, jak jsem to tenkráte psal, na jarní ty kvty brzo napadl mráz.

také velice usilovná agitace nmecká slovanského sjezdu. Nmci velmi dobe vycítili nebezpeí pekvapujícího sblížení zástupc slovanských národa pro veškerou nmeckou politiku. A abych charakterisoval to, co jsem o Nmcích ekl, jak jsou nkdy podivní v politice, staí zmíniti se o tom, že si dali rozšiovati svým yšenmeckým tiskovým bureau lánek, ve ktetvrdili, že jsem jel za anglické peníze do Petrorém o hradu. Ta cesta stála nkolik set rubl. Tak hloup urážliv pracovala nmecká propaganda. Není divu, že urážela celý svt a že se tím hromadilo tolik nepátelství proti Ale tehdy tato nmecká agitace nezdála se nám býti nebezpenou, ponvadž jsme si mysleli, že jest pevným to, co mlo býti základem rakousko-ruské politiky.

Zaala ovšem

proti

pvodcm

mn

Nmcm.

30

Tu najednou došlo 3. íjna 1908 k novému pekvapení se strany bar. Aehrenthala, když slavnostn byla prohlášena baronem Aehrenthalem v delegacích anexe Bosny a Hercegoviny. Tento den možno nazvati smle zaátkem konce Rakouska. Na hranicích na cest z Krymu jsem slyšel, co se stalo. Sotva jsem se umístil v hotelu, spchal jsem do delegací k bar. Aehrenthalovi a velmi rozilen jsem se ho ptal, co to je a co tomu ekne Rusko. Aehrenthal mi na to ekl

s

úsmvem,

že

Rusko

—

jest

úpln srozumno. Když mi

Aehrenthal ekl a vdl jsem, že bylo jednání v Buchdíval jsem se na vc jinak. Domníval jsem se, že lov je to jedním lánkem v tomto srozumní s Ruskem a následkem toho jsem plaidoval ve shromáždní slovanských delegát pro to, abychom pro anexi hlasovali. A my jsme to

ji

—

také

jednomysln

pijali.

Teprve potom, když pišly zprávy z Paíže, byl jsem velmi pekvapen, že Izvolský vyslovil se o tomto inu bar. Aehrenthala velmi oste odmítav. Bylo hned vidti, že z tohoto skutku bar. Aehrenthala mže povstati nco velice hrozivého. Francie sice, vdná za chování se Rakouska v Algericasu, hledla uklidniti rozhoené veejné mínní v Anglii, které bylo uraženo tím, že Eduard VIL, jenž byl krátce ped tím u císae v Išlu na návštv, nic o úmyslu Rakouska nevdl, kdežto byli pesvdeni, že Vilém o všem byl zpraven. V tom se arci mýlili, nebo to bylo pekvapecelý svt. Anglie, která cítila, že je prohlášení anexe výsledkem jednání v Buchlov, právem se domnívala, že není možno, aby Rusko svolilo k anexi Bosny a Hercegoviny, bez kompensací v otázce volného prchodu Dardanellami, postavila se i z tradiní své politiky caihradské proti anexi, a podporovala velmi Srby, kteí se podjali agitace proti Rakousku v celém svt. Byl jsem tím pirozen desorientován a tázal jsem se proto Aehrenthala, co to je. Aehrenthal ekl: „To je Izvolský." A ukázal mi psaní, které mu psal ruský velvyslanec ve Vídni kníže Urusov, jenž v oznamoval Aehrenthalovi, že podle úmluvy Izvolský pracoval již v Itálii pro spolený plán, co se týe Bosny a Hercegoviny a. že mu s potšením oznamuje, že nejlepší výsledek.

ním pro

zejm

nm

ml

toto psaní vidl, byl jsem úpln pesvden, má bar. Aehrenthal a piznávám oteven, že jsem

Když jsem že

pravdu

ml

min. Izvolského za vrolomce. To bylo také píinou, že jsem celou zimu hájil Aehrenthala proti všem útokm. Dsledky toho, co udlal Aehrenthal, dostavily se. Zaali jsme zbrojiti, Srbové zahájili agitaci po celé Evrop a byli sympaticky pijímáni, ponvadž každý v samovolné anexi Bosny a Hercegoviny vidl porušení smlouvy berlín31

ské. Tenkráte Evropa dala ješt nco na est a dodržení slova. Anglie, jak známo, tenkrát dlouho nechtla míti styky se Srbskem pro zavraždní krále Alexandra a královny Dragy.

Pirozen

byla tedy nálada Evropy siln protirakouská. zbrojilo a Aehrenthal byl celou zimu ve velmi nervosní nálad, ponvadž vidl, že se hroutí všecka ta stavba, na které pracoval pes 20 let. Jeho jedinou nadji Nmecko, zstal stát, od kterého chtl Rakousko uvolniti Prusko. A Nmecko udlalo jeden z nejgeniálnjších

Rakousko

—

tah

své politiky. Bez náklad na zbrojení, u vdomí, že Rusko po válce japonské nyní válku za žádnou cenu vésti nemže, jen pouhou procházkou hr. Pourtalesa k Izvolskému a jeho prohlášením, že Nmecko stojí za Rakouskem, pivedlo Rusko a Srbsko k tomu, aby kapitulovaly. To byl také kcnec mé dosavadní politiky. Nesnažil se o ni víc, ponvadž jsem vidl, že by to bylo marné. byli zase navrchu, vítali s nadšením nerozluné s Rakouskem. Vilém našel pro to hned spojení okídlené slovo, mluvil o nmecké Nibelungentreue, akoliv ho všecko to nic nestálo a nebezpeí nebylo pražádné. Ve Vídni zaali ktíti ulice Vilémovým jménem a pibíjeli

jsem

Nmci

Nmecka

na stny kovové desky na

pam nmecké

vrnosti.

Vidl

jsem svj sen o novém, lepším Rakousku pochovaným. Mžete si pedstaviti s jakými pocity jel jsem opt do Petrohradu, kamž jsem jako pedseda všeslovanského komitétu jel proto, ponvadž se na tom usnesl pražský sjezd. Petrohrad byl proti mn. V Nov. Vremeni psali, že jsem íkám to bez animosity, byl jsem postaven Austriák, a v oposici proti kol. Klofáovi. Kol. Klofá, který s námi jel do Petrohradu, ve svém vystupování choval se však docela loyáln a nedával podnt k tomu, aby toto rozlišováni mlo v Petrohrad njaké oprávnní. Srbové byli úžasn oste a oteven v Moskv. a vystoupili proti proti Hájil jsem se a uhájil jsem se, ale vidl jsem, jak rozpor bylo poád domnní, že vinen náš jde hluboko. Ale ve jest Izvolský, a docela oteven jsem jej obvinil hned po píjezdu z nedodržení slova v interview^u s redaktorem Nového Vremeni, za co mne pivítal min. pedseda Stolypin hokou poznámkou, že se „pkn vyjaduji v Petrohrad o ruských ministrech". Izvolský v Petrohrad tenkráte nebyl, a jeho zástupce arykov neml práva, aby mi odkrýval tajnosti Buchlova. Dovdl jsem se ovšem od Stolypina, že také min. rada v Petrohrad byla naprosto pekvapena tím, co se stalo, a že nemla zdání o ujednání v Buchlov. To pochybnosti, ale slepil jsem ješt jakž zanechalo ve takž slovanský výbor a pijali jsme pozvání Bulhar do Scfie na píští rok (1910). Mohu íci, že jsem s jistým uspo-

—

mn mn

mn

mn

32

kojením

Petrohradu,

jel z

h.

padlo

Vi AehrenthrJovi

1909 pijel

resp. z Aíoskvy,

jednal js-em však

již

kemn nakrymu arykov a ekl,

mnou

nedo-

že to

upjat. V lét by Izvolský

že

mluvil, ponvadž je doten intervievvem, který Nov. Vremei. Izvoiski tedy vypravoval, co bylo v Buchlov a pozdji r. 1910 v Petrohrad, když jsem tam byl, ukázal mi korespondenci mezi Rakouskem a Ruskem, takže jsem byl pesvden o pravd toho, co ekl, a potvrdil to konen ve velmi tajném sezení mého soudu dr. Berchthold, který to ovšem zahalil ve formuli, že bylo vzájemné nedorozumní, ale neekl, že by pravdu Aehren-

rád se

jsem

ml v

ihal.

—

mn

ml

mn —

Ministr Izvolský tedy ekl, co bylo. Iniciativu k jednání dalo Rakousko ten akt jsem vidl a také iniciativu k tomu, že by se mohlo mluviti o Caihradu. V Buchlov smluvil se Izvolský s Aehrenthalem docela jasn o tomto: Celá otázka. Bosny a Hercegoviny a zárove caihradských prliv a ostatních vcí a tu Izvolský myslel na Srby bude rozešena na evropské konferenci. To, že mír berlínský nelze zmniti jednostrann, že uiniti mže tak jen evropská konference, bylo základním požadavkem Izvolského. Aehrenthal s tím souhlasil, tak že už se mluvilo mezi nimi o místu, kde by tato konference mla býti konána. Izvolský si dále vymínil, že mu Aehrentl;al dá as, aby mohl napsati zprávu carovi a ministerstvu a pipraviti veejné mínní ruské. Izvolský slíbil, že bude pracovati pro myšlenku konference v Itálii to byl dopis kn. Urusova, který jsem etl a potom ve Francii a Anglii. První a hlavní vc však, kterou žádal a to stále opakoval, byla: „Jen ne zase pekvapení, jako se sandžackou dráhou, musím míti as, vci pipraviti." To

—

—

—

—

—

—

mn

—

byla

úmluva

v

Buchlov.

Aehrenthal nedodržel z toho nic. Izvolský pijel do 24 hodin ped tím poslal mu Aehrenthal zprávu, že prohlásí anexi v delegacích. Tedy nedal asu Izvolskému k píprav pdy pro konferenci, prohlásil sam.ovoln, bez konference anexi a o evropské konferenci se vbec ani nezmínil. Izvolský neml ani asu, aby o ujednáních v Buchlov zpravil ministerstvo. Jenom cara informoval. Proto ministerstvo v Petrohrad nemlo o tom tušení. Když však Aehrenthal všecko tak samovoln udlal, byl dokonce proti konferenci, ponvadž vidl, že jeho porušení mezinárodní smlouvy vzbudilo proti Evropu. Proto nechtl jíti na soud konference. Konference rozplynula se v nive a tím se rozplynul základ všeho, co chtl izvolský, který chtl na konferenci rozešiti otázku svobodného prjezdu prlivy,

Paíže a

nmu

3

33

což bylo životní otázkou pro ruský obchod, na druhé stran pak získati kompensace pro balkánské národy. A tu mi ekl Izvolský strašné slovo o Aehrenthalovi, kterého jmenoval císa za Bosnu hrabtem: „Císa mže udlati Aehrenthala hrabtem, ale ne gentlemanem." To je pímo bezi íkladné odsouzení rakouské politiky .

a odsouzení lovka, o kterém jsem myslel, že je nejvrnjším, druhem Ruska, který v Rusku dlal proroka budoucí rakousko-ruské politiky a který o Alexandru III. napsal lánek do Fremdenblattu plný oddanosti a obdivu k zemelému caru a Rusku, zaež byl ve vládních kruzích petrohradských považován za nejlepšího pítele Ruska. A aby si zapálil v delegacích ohostroj velkého samostatného rozhodnutí a aby udlal císai present k svátku tím, dopustil se hrab že mu daruje Bosnu a Hercegovinu, Aehrenthal toho nejstrašnjšího: zrušil po druhé Rusku vrnost. Více nebylo smíení. Pedstavte si, jak to na mne psobilo. Všecky styky jsem s Aehrenthalem perušil a už jsem s ním nemluvil do jeho smrti. Vrolomnost rakouská mla ovšem ihned své následky.

Car IMikuláš ml navštíviti italského krále. Mlo pi tom také dojíti k setkání s císaem rakouským, ale patrn na žádost Izvolského bylo vše zmnno. Car ^likuláš jel obklikou pes Nmecko, aby celý svt vidl, že se Rakousku úmysln vyhnul. Jel s carevnou a setkání v Racconiggi bylo pátelské, pímo ostentativn pátelské a Mikuláš II. si asi tenkrát nepomyslel, když on i carevna tak srden se louili s italskou královskou rodinou, že za 13 let italský král bude tisknouti ruku jeho vrahm a vrahm jeho

dtí a jeho rodiny. v samovolném porušení berlínské hlavních píin svtové války. Nastala poslední pedválená fáze evropské politiky. Nmecko mlo nyní Rakousko úpln v Rukou. Osudy jejich byly naprosto svázány a Rakousko nemlo více volné ruce. S Francií bylo sice, jak eeno, Rakousko v dosti pátelském pomru následkem jeho politiky v Algecirasu, ale s Ruskem nebylo již smíení. Mezi Ruskem a Rakouskem byla propast, kterou nebylo možno více peklenouti. A zajímavo je, že zrovna v posledních dnech ukazuje se z knihy bývalého náelníka gen. štábu rakouského marš. Konráda z Hoetzendorfu, který tak rozhodující úlohu ve všech fázích rakouské politiky poslední doby, z uveejnné tam korespondence mezi autorem a mezi hr. Moltkem, náelníkem nmeckého gen. štábu, že se již od let docela positivn mezi nimi jednalo o všech plánech války se Srbskem, Ruskem a Francií. .Není

smlouvy

sporu,

je

ml

34

jedna

že

z

Nmecko

bylo

pirozen opt v

jevilo v jeho politice v

Marokku.

—

A to se nejvíce jeho lidé, o kterých

sedle.

Tam

mluví kniha Poincaréova a kterou velmi dcporucujl ke vedly nyní docela otevenou agitaci proti Francii. tení Dvakráte vyvolalo Nmecko incident, který hrozil konfliktem: pro zatení desertujících voják z cizinecké legie v Casablance a potom, akoliv uzavelo francouzské ministerstvo smlouvu s Nmeckem o rozdlení hospodáské innosti v Marokku, pro vyslání Nmeckem malého kižníku „Panther" do Agadiru, s neskrývaným úmyslem, aby tak vynutilo ješt novou smlouvu na Francii. Nakonec, jak známo, ustoupila Francie dokonce Nmecku ást svého Konga. Tenice, vyvolávané Nmci, však nepe-

—

Tak dráždilo Nmecko, ale to všecko mlo své ve Francii, které dojista nebyly Nmeckem ekány. Ve Francii rostla nová mladá generace, zbavivší se vší dekadentské otravné nálady konce století. Byla plna horoucího nacionalismu a patriotismu. Armáda, proti které díve byly na denním poádku útoky pacifist, stala se pedmtem vášnivé lásky. Dekadence zmizela, pstován sport, aby vychováno bylo silné pokolení. Armáda, díve od radikálních politik atakovaná jako „pevnost reakce", stala se nejoblíbenjší institucí ve Francii. V Paíži nemohly jíti vojenské hudby po ulici a Millerand jako ministr vojenství naschvál posílal tyto kapely na paížské

stávaly.

úinky

—

—

nlice aby nebyly vždycky pijaty s enthusiasmem a tisíce a tisíce lidí nekupilo se kolem nich a neprovázelo je

nadšením, kterého je schopna Francie, když je dotknuta ve svém patriotismu. jiným, než si Nmci myslili. Nmci Francie byla pedstavovali si Francii jako sytou buržoasii, která chce míti pokoj, aby nepišla o své zlato, Francii degenerovanou, celou takovou, jak líily francouzské romány život vrchních „desítitisíc". A najednou nmecké hrozby pijímala tato Francie s klidem, beze strachu, a co bylo nejzvláštnjší, když byl Agadir a Casablanca, celá Francie byla ochotna jíti pod prapory! V r. 1912 a 1913 byl jsem v Paíži. Od presidenta Deschanela, ve kterém jsme mli upímného pítele, jenž v nás vidl jednu z nejpirozenjších opor francouzské politiky, slyšel jsem, když s nadšením mluvil o Francii a jejím patriotismu, jak je jiná, jak se nieho nebojí, jak Vidl jsem, že všecky ty hrozby nje klidná a mužná. mecké, píchání špendlíkem a dráždní nacionálního citu francouzského, mlo docela jiný úinek, než u nás tak mnozí myslili, kteí jako na tak mnohé, i na Francii dívali se nmeckýma oima. Nmecká vyzývavost a to, co dlal s

ním

35

Vilém mecka, Francie

jako

lepresentant

nového

domýšlivého

N-

mlo opaný úinek jest

sice

do

ve Francii. Bylo jasno, že krajnosti mírumiilovná, ale že se

nebojí.

To byl velký nový faktor v evropské politice a s tím nutno bylo poítati. Ale jak pravím, Francie byla do krajnosti mírumilovná, teba se už nebála. A to ukázala pi všem, co se dlo na blízkém Vyciiod, kde se nikdo tolik nestaral o to, aby usmíil Rakousko s událostmi, které se odehrály na Východ, a aby zabránil vojn, jako práv Francie ve spojení

s

Anglií.

Na Východ se pipravovaly velké vci. Slovanský sjezd v Sofii nepochybn utvrdil sblížení mezi Srby a Bulhary, takže, když Mladoturci pes všechen svj konstitucionalismus a nacionalismus vraždili v Makedonii jako díve Staroturci, sém, které bylo v Praze a v Sofii zaseto, vzklíilo. Srbové a Bulhai vdli, že nemohou zachrániti své bratry v Makedonii jinak, než když je zachrání sami a když nebudou ekati na Evropu. Následkem toho povstalo mocné hnutí v Srbsku a Bulharsku. Tomu se musel poddati i car Ferdinand, který den ped prohlášením anekse ponvadž mu to patrn Rakousko Bosny a Hercegoviny aby nepišel pozd, nezávislost prohlásil, eklo Bulharska od Porty. Ferdinand byl rakouským lovkem vlivný jeden lovk, který hó neobyejn a ekl mi o dobe znal, že by za to, že dostane od císae zlaté rouno, udlal všecko na svt. Neml pirozen lásky k slovanskému hnutí. Také, když jsme pijeli do Sofie, odjel, aby nás nemusel pijímati. Ale vdl, že hnutí po samopomoci proti Turecku jest tak silné, že se nemže brániti smlouv mezi Srby a Bulhary. Dal tudíž dovolení p. Gešovu, který byi ministrpresidentem po p. Malinovu, aby uzavel celou adu smluv mezi Srby a Bulhary, mezi Bulhary a eky o tom, jakým zpsobem mají se zachovati, když všecko to hospodáství mladoturecké nepestane. Ono nepestalo, a akoliv Sazonov, Poincaré a Anglie se stavli proti každé samostatné akci balkánských národ a honem slibovali

—

—

nm

reformy, bylo pozd, a kníže ernohorský svým výstelem na Taraboš zahájil balkánskou válku. Ta pekvapila svt a zejména ty, které nemla pekvapili. Jestli jsem mluvil o tom, že je to specialitou diplomacie, že jest velmi špatn zpravena, ukázalo se, že Když je to také specialitou vojenských splnomocnnc. se zaala válka, vzpamatovali se v Rakousku velmi brzy z prvního leknutí nejen ve veejném mínní, které tenkrát bylo píznivé i v adách nmeckých hnutí balkánských národ za osvobození od tureckého vraždní, ale také v kru36

zích oficielních. Tam se totiž zase pevn na to poítalo, že to Turci vyhrají, ponvadž všecko spoléhalo na niladoturecké i-eformy ve vojsku, kde zavedli pruský drill, takže v Caihrad mli pluky, které vypadaly jako vojáci nmetí.

Kdyby

však Turecko nevyhrálo, utšovali se ve Vídni vavíny odnesou Bulhai, ponvadž tam byl Ferdinand. Ministr vojenství mi tenkráte ekl: „Ach, což Srbové, ti nejsou ozbrojeni a nemají train, nebudou se moci vzdáliti od dráhy." A co se ukázalo? Že nejen Srbové pímo sKvle pobili armádu tureckou, nýbrž že byli daleko lépe ozbrojeni než Bulhai, že dokonce dávali Bulharm dla k obléhání Drinopole a že ti Srbové, kteí se prý nemohli vzdálili od dráhy, udlali skvlý pochod Albánií a obsadili albánské pístavy na Adriatickém moi. Toto neoekávané, co tak odporovalo zprávám vojenských attachés a tch nesetných agent, které jsme mii v Srbsku, pivedlo Rakousko, ekl bych, do nenormálního stavu. Tenkráte profesor Masaryk jel do Blehradu vrátil se, ale vci se nenoviny pinesly o tom zprávu zmnily. A tu já, který jsem nechtl míti válku a který jsem se bál o Srby, protože mi Stolypin r. 1909 s celou oteveností ekl, že Rusko nebude pipraveno k válce díve než za deset let, nanejvýše za osm let a že potom také nechce válku, ponvadž potebuje mír pro vnitní reorganisaci, a protože jsem se bál o Srby ješt z jiných píin, chtl jsem také pomoci tomu, pokud slabé moje síly mohly staiti, abych pivedl Rakousko k rozumu. ekl jsem tedy baronu Bienertovi, že bych jel do Blehradu, a ekl jsem 10 ovšem také hrab. Berchtoldovi. Sjednal jsem cestu s generálním konsulem srbským v Pešti a pod cizím jménem Novák jel jsem do Blehradu. Tam ekal na mne úedník zahraniních záležitostí, který mne pak dovedl na konferenci s Pašiem. Paši pozval k tomu své ministry a

aspo

to

tím, že

—

—

oteven

mluvili jsme,

jako Slované,

3

—4

hodiny.

Roz-

mluva byla neobyejn zajímavá a bylo z ní pedevším také vidti, jak hluboko zasáhl ekonomický vliv Nmecka v Srbsku. Paši a jeho ministi m.n ekli, že jsou ochotni udlati všecky obchodní ústupky Rakousku, ovšem ústupky, s

jim dovoluje jejich smluvní stanovisko ale prohlásili se vší rozhodností, že od svého

které

Nmeckem,

požadavku, aby m.li svj pístav na Adriatickém moi a volnou cestu k svým územím, za žádnou cenu nemohou ustoupiti. Jestli jim to Rakousko povolí, že chtjí zapomenouti na tak mnohé a žíti s Rakouskem v míru a v dobrém sousedství. Mluvili jsme také o Rusku docela oteven, ponvadž oni vdli, že jsem slovanský politik.

nmu

37

Ale ujištní o dobré vli žíti v míru s Rakouskem mi dali na cestu a s tím jsem jel zpt do Pešti. Myslil jsem, že opravdu bude možno rozhodující kruhy pesvditi. Mluvil jsem s Berchtoldem. Charakteristické je pro pomry v za-

hraniním ministerstvu a pro slabost Berchtolda, kterého snad zbyten viní z iniciativy ve vcech, které nebyly jeho nápadem nebyl sám vinen ani v dobrých ani ve zlých vcech, byl hodný lovk, slabý, gentleman, ale

— jen nástroj druhých — že mn na mj referát o Blehrad ekl: „Jdte, pane doktore, a pesvdte moje sekní šéfy." A když se mn pi deleganím cercl císa ptal, jak bylo

v Blehrad, a já mu všecko vypovdl a ekl, že jsou Srbové ochotni nemysliti na to, co se stalo, dá-li jim Rakousko vlastní dostup k moi, odpovdl s naprosto naivní upímností: „Co pak jsem kdy nco zlého Srbsku

mn

udlal?"

Ovšem tu se jednalo ješt o zákulisní politiku generálního štábu, kterou vedl Hóetzendorf a která byla proti Srbsku, a o politiku, kterou dlal Ballplatz pro trojspolek s Itálií a která ve svém odporu proti Srbsku a proti jeho

moi vykonávala vlastn práci jsem v delegacích docela oteven, že Rakousko pracuje pour le roi ltalie jako kdysi pour le roi svobodnému pístupu k

italskou.

ekl

de Prusse. Itálie za

žádnou cenu nechtla

pustiti

Srbsko k moi,

nebo dosti tžce nesla — a uvidíme dsledky toho ve svtové

—

válce že tam je Rakousko. Ale jaký mlo Rakousko zájem, nepouštti ubohé Srbsko k moi, tomu nerozumím. Radil jsem v dob bosenské krise Aehrenthalovi, aby dal Srbsku peažní prchod na Adriatické moe, aby mohlo v zaplombovaných vagónech všecko voziti Bosnou a Hercedal v Dalmácii porto govinou bez kontroly, a aby franco, a tím aby hledl je usmíiti. Aehrenthal to chtl Byli zvyklí, když Srbsko to nechtli. udlati, ale chtlo si dovoliti samostatný krok, že poslali na hranice veterináe, který prohlásil, že v Srbsku je mor, a tím že bylo Srbsko úpln zhrouceno, ponvadž vývoz dobytka odtamtud do ciziny byl podvázán. Této vydraské politiky se tenkrát vzdáti nechtli. Nyní to Rakousko Srbsku nabízelo, ale Srbsko, které si zatím ponkud uvolnilo cestu do Solun na Egejské smlouvou s eckem, nechtlo více na tento kompromisní návrh pistoupiti.

Srbm

Maai

Maai

moe

Chtlo, aby po svém území mohlo se dostati do adriatického pístavu. Tím bylo o jeden lánek více v etzu, který se kul k svtové válce. Byla konference v Londýn, kde Srbové byli donuceni ustoupiti (1913) a utvoilo se 38

fantastické království albánské s knížetem Wiedem. Bylo Nmecko, které tam dosadilo svého lieutenanta. Bohužel, vci nebylo konec. Srbsko a Bulharsko nedovedly se shodnouti o hranicích v Makedonii. Když Danv jel do Londýna, byl v Pešti a ve Vídni pijat dvorem to

Danv jest tak trochu eským lovychován v Hradci na gymnasiu, a proto jsme se v Sofii velmi sblížili. A když jsem s ním mluvil ve Vídni a tázal se ho, bude-li Bulharsko povinno hájiti Srbsko, kdyby je Rakousko napadlo, tu mi Danv odpovdl takovým vyhýbavým zpsobem, že do parlamentu mne to zarazilo. Když pak pišel ke Gešov, dívjší ministrpresident, který uzavel smlouvu srbsko-bulharskou, a já jsem jeho i Bulhary zaklínal, aby ve jménu slovanství uspoádali tento spor smírn, tu nevidl jsem zdrcenjšího lomusím to k jeho cti íci vka. A když jsme se louili, tento bulharský vlastenec plakal. To bylo známkou, že je zle. A skuten car Ferdinand dal gen. Savovu rozkaz, aby útoil na Srby. Ovšem zmýlil se. Srbové s eky porazili Bulhary a k tomu si ješt rumunský král, který se ponejprv odlouil od troj dohody, a to pod vlivem ministr Majorescu a Také Jonescu, udlal nevinnou procházku do Bulharska, ponvadž Bulharsko nebylo s to klásti odpor. V Bukurešti byl zpeetn osud Bulharska. Nelze snad celý bulharský národ viniti ze všeho, co se stalo. Jest to masa nezpsobilá, aby s

ostentavními poctami.

vkem, ponvadž

je

mn

—

—

—

rozsuzovala, zvyklá jen poslouchati. A v inteligenci bulharské našel Ferdinand lidi, s kterými mohl dlati, co chtl. Bulharsko bylo ovšem v tom již velmi špatn, když se jednalo o londýnský mír. Pišlo totiž o Solu. Bulharský vyslanec v Paíži, jenž sám byl ve vojsku, které bylo u Solun, vypravoval mi o tom, jak se to stalo. Bulhai porazili Turky, byli okolo Solun na návrších a chystali se k slavnostnímu vjezdu do Solun. Zatím ekové bez boje a krveprolití koupili tureckého velitele a když tam Bulhai vešli, našli Solu obsazenou eky. ekové byli beati possidentes a v Londýn byla jim Solu piena. Bulhai dostali jen nepístupný pro pístav v Dedeagai, byli odtsnnl od Egejského moe. I když Bulhai zasluhovali potrestání za to, co udlali Srbm, a za to, že nedodrželi smlouvu, podle které mli otázku hranic pedložiti ruskému caru, pece jen každý Slovan musil cítiti, že to byli Slované, kteí byli odloueni od Egejského moe. Já sám, pokud jsem to dovedl, prosil jsem, aby se to Bulharm nestalo, aby dostali aspo Kavallu. Piznávám se k tomu, že ne kvli Bulharm, ponvadž jsem byl na rozezlen, ale k vli tomu, že jsem v tom vidl slovanskou

n

n

39

Bylo to marné. Bulhai musili zaplatit za to, co ponvadž tenkráte ješt bylo evropským mínním, že se zrada neplatí, jako se nyní chce platiti zrada v BrestLiteví-ku. Bylo k tomu poteba svtové války, abychom své mravní pojmy tak úpln peorientovali. Charakteristické však je, na co nesmíme zapomenouti a co byle teprve ped krátkým asem odhaleno panem Giolittim, že totiž již tenkráte Rakousko oznámilo svým spojencm, Itálii a Nmecku, že si chce zjednati poádek samo a že chce pomoci Bulharsku útokem na Srbsko. Markýz San Giuliano a Giolitti odpovdli, že oni to za casus íoederis nepokládají, ponvadž to není útok na Rakousko, že by tudíž Rakousko útoilo samo a musilo pevzíti samo odpovd-

vc.

udlali,

nost za

svj

krok.

i>ijetí svého úmyslu od zanechalo toho, co teprv pozdji provedlo. Itálie ne-

Když Rakousko vidlo takové Itálie,

mla patrn píiny,

aby

se

úpln

rozešla se

Srbskem

a

pe-

nechala to samovražedné politice rakouské. To všecko nasvdovalo tomu, že na Balkán možno bylo stále oekáRakousko-srbský spor nebyl ukonen. vati pekvapení. Rakousko tehdy necítilo se ostatn ješt dosti pipraveným. Ministr vojenství mi ekl: „Kdybychom mli tžké dlostelectvo!'' To byla ta mírumilovnost rakouská! Mimochodem eeno je zajímavo, že se ve Francii v tutéž dobu íkalo, že není teba tžkého dlostelectva, že staí jejich 75cm. pušky. Když jsem byl ve Vincennes na vojenské pehlídce r. 1913 se známým francouzským poslancem a vidl jsem ervené kalhoty vojska a žádné tžké dlostelectvo, ptal jsem se, budou-li takto posílati vojáky do vojny? Na to mi bylo eeno, že by francouzský voják do vojny bez ervených kalhot nešel a tžkého dlostelectva že nepotebují. Ty ervené kalhoty zaplatila Francie tžce, ponvadž v prvních bojích ztratili Francouzi proto tak mnoho voják, ponvadž byli výteným cílem pro nmecké dlostelectvo a tžké dlostelectvo musila pak Francie rychle dlati.

Na druhé stran bylo pravdpodobno, že se Srbskem pjde Rusko. Slovanského hnutí v Rusku zmocnily se zejména pravé strany a vojenské kruhy, a ty byly velmi Specieln srbské sympatie byly živé v tchto pravých kruzích slovanských, ponvadž se do toho vmísila u nich stará nenávist proti Rakousku za zradu r. 1854, sesilovaná ješt tím, co udlal Aehrenthal r. 1908 s Bosnou, vlivné.

kdežto Miljukov, který byl profesorem v Bulharsku, když byl ve vyhnanství, zejmé sympatie bulharské a hodn protisrbské. Ale ovšem levé strany nemly rozhodujícího vlivu na ru-ikou politiku.

ml

40

Nmecko

cítilo se

silným,

nebo mlo

za sebou bezpod-

mínen

Rakousko a proto vystupovalo bezohledn. Veejné mínní nmecké bylo vojenskými pedlohami, kterými se žádala celá miliarda na doplnní vojska, pímo pipravováno na válku, a kanclé Bethmann-Hollweg dokonce ve své ei mluvil o konfliktu germansko-slovanském. To

mlo také za následek, že také Francie musila se vrátiti k tíleté vojenské služb, kterou práv opustila. Veejné mínní evropské bylo tak na válku pipravováno již následkem psychiky zbrojení. Zbrojení vede k tomu, že se veejné mínní smiuje s myšlenkou, že mže pijíti koválka, a dochází místy do toho, že radji chce válku, než aby stále bylo znepokojováno hrozbou, že pijde. Jak jsem ekl, také Francie, akoliv snášela všecky provokace klidn a dstojn, nebála se války. Nmecko chovalo se vyzývav zejména v Caihrad. To popuzovalo Rusko a Anglii, a tím stará caihradská rivalita, která bj^la mezi, obma, mizela. Nmecké vystupo-

nen

Když Nmecko celému svtu války byla konkurenní závist Anglie za to, že Nmecko hospodásky ovládá svtové trhy, tedy bylo to objektivn naprosto nesprávné, teba vtšina snad tomu vila. Nmec nikdy nemá smyslu pro to, že vystupuje vyzývav, nerozumí tomu, co uráží druhého. Vezmte si všecko vystupování kdekoliv, v našem parlament. Nmci nemají pocitu pro to, že druhého provokují. Nmci nechápali, že svou politiku hospodáskou nedlají skromn, hospodásky, nýbrž že ji dlají politicky, že ji provázejí ostentativním ukazováním vojenské síly, a to že musí ostatní pímo vydrážditi k odporu. Vzpomeme na aféru „Panthera" v Agadiru. vání staré hlásalo, že

soupee

sbližovalo.

píinou svtové

Nmc

Nmc

i

Ale nejjasnji jevilo se to v

Nmecko pímo

Caihrad.

a

Tam

vystupo-

provokativn, lépe než kdo jiný vdlo, jak horká je pda caihradská. Turecko bylo úpln v rukou. Nmecka, Mladoturci byli jeho agenty. Enver pasa našel po válce nejdíve cestu k bolševikm, kteí byli nástrojem Nmecka. To všecko vyvrcholilo povoláním gen. Limana von Sanders za velitele Dardanell a Bosporu. Nebyl jím sice dlouho, ponvadž na protesty velmocí byl formáln odvolán, ale jmenován inspektorem turecké armády a tím opt de facto velitelem Dardanell. To si Nmecko dovolilo a nemlo tolik smyslu politického, aby vidlo, že nesmí tak vyzývati nepátelství a rozhoenost u druhých. Bagdadská dráha byla usilovn stavna hluboko do Malé Asie. Anglie zajistila si ovšem 'Bassoru, východ do valo

41

Perského zálivu a ást železnice od Bagdadu k moi. Ale od Bagdadu mohla jíti železnice dále na východ k hranicím Indie. A to Anglie cítila. Rusko, Francie i Anglie inily všecko, aby své zájmy uhájily, ale pece nakonec vyšly vstíc jen aby zachránilj^ mír. A proto byla ujednána smlouva o rozdlení kapitálu bagdadské dráhy. Pi tom bych si dovolil poznámku, že se velmi falešn mluví o tom, jako by válku zavinil mezinárodní kapitál. Nepopírám, že nkdy zájmy kapitálu, prmyslu nkterého státu mohly vésti ke konfliktu. To jsme vidli. Celá politika anglická na východ byla ovládána hospodáskými vlivy, ale není pochyby, že na druhé stran mezinárodní kapitál mnohé protivy vyrovnal, a vedl k tomu, že se i politické konflikty vyrovnávaly úastí mezinárodního kapitálu. Tak pracoval v Malé Asii ohledn bagdadské dráhy.

Nmcm,

Pro

Nmc,

nakonec pece ve prospch bylo proto, že zrovna vliv v mezinárodním kapitálu byl ohromný. Deutsche Bank byla nejvelikolepji, nmecky nejúelnji vedeným m.ezinárodním penžním ústavem a mla své zájmy všude v celém svt následkem své organisace a kapitálové moci v prmyslu, který pedstavovala. Proto mla pirozen asto velmi vážný vliv i na politické po-

Nmc

mry. Avšak není povrchnjší neznalosti vcí a vtší frázovinež bolševické mluvení o svtové válce jako o válce kapitalist. Bolševici, ale s nimi i mnozí socialisté nevidí ohromné hnutí ideové, které vedlo k válce vlastn na úkor zájm kapitálu, vidí jenom krvežíznivé kapitalisty. Válka svtová jist nebyla válkou velkokapitálu. Nikdo nebyl takovým pacifistou, nikdo tolik nechtl smíení s Nmeckem jako germanoíil pan Caiilaux, pedstavitel mezitosti

národního kapitálu ve Francii. A jestli si vezmete finanníky v Anglii a Americe, mezi nimiž je také dosti pisthovalc, a to velmi silných a mocných, kteí pirozen jsou mezinárodní, což in specie znamená germanofilové, piznáte, že i tito zástupci mezinárodního kapitálu byli vším, jen ne píinou války. A totéž bylo v Rusku. Rusko se smluvilo s Nmeckem o rozdlení drah v Malé Asii, pokud se to týkalo erného moe, a v zájmu míru také udlalo veliké ústupky. A ponvadž, jak eeno, také Francie a Anglie dohodly se s Nmeckem o úasti na bagdadské dráze i o rozdlení staveb železnic z maloasijských pístav, byla i tato velmi nebezpená otázka smírn vyízena, a sice, jak opakuji, zrovna pod vlivem mezinárodního kapitálu. Se strany spojeneckých mocí bylo všecko dláno, aby ostré otázky, povstalé z nmecké hospodáskopolitické rozpínavosti, nevedly k váleným konfliktm, a 42

byly smírn vyízeny. Úmysln opakuji, že zrovna zde, kde by možno bylo mluviti o hospodáských píinách války, mezinárodní kapitál snažil se za každou cenu udržeti mír, rozpínavému nmeckému prmyslu a i za cenu ústupk kapitálu.

V Berlín

a ve Vídni byla zato jiná nálada. ohledn Balkánu a Ruska.

Tam

byla

stálá napjatost

píin

Dovolte, abych v té vzpomnl jedné scény, kterou mohu tžko zapomenouti. V tajné schzi zahraniního výboru rakouské delegace jsem pímo úpnliv prosil a zaklínal, aby nedráždili stále Srby, kteí mli býti zase obtováni rakouské nenávisti v otázce dráhy z Nise do Salonichi. ekl jsem, že Srbsko musí se vyprostiti za každou cenu z tohoto otroctví a že takovým zpsobem ohrožuje se mír. Moje udlala skuten hluboký dojem. Po schzi pišel ke hrab Clam, který byl nejbližším dvrníkem arcivévody Františka Ferdinanda, a s ne-

e

mn

obyejn vážnou tváí se mne tázal, zda to myslím doopravdy, že Srbsko si rakouskou politiku nemže dáti líbiti a že musí zstati v posici nepátelství, ve které je proti Rakousku. Já pirozen odpovdl, že jsem to myslil dokonce velmi vážn. Na to mi ekl hrab Clam se zvláštse musí nco státi." Dlouho jsem na rozmluvu pamatoval, zejména když nastaly osudné

ním drazem: „Tak tuto

události.

Pišly potom ervnové ržové dni v Konopišti. Pomr Františka Ferdinanda k Vilémovi byl docela zvláštní. František Ferdinand byl kdysi ke velmi laskav, mluvil se mnou s tou oteveností, která mu byla vlastní. A tu mohu íci, že nebylo v lásky k Prusku, práv naopak, byl velmi rozhodn proti Prusku. A najednou stal se František Ferdinand nejvtším pítelem Vilémovým. Píina je zajímavá. Jest známa, ale já ji doplním ješt jedním detailem. Já jsem se o dovdl od dvrníka Eduarda VIL, jemuž to on sám vypravoval. Roku 1908 jel Eduard VIL do Išlu a setkal se na cest s nmeckým císaem. Mluvil s Vilémem o postavení k manželce Františka Ferdinanda a ekl, že nemže býti pochybnosti o tom, že knžnu Hohenbergovu uznají, kdyby císa zemel, za císaovnu. Po bosenské afée pozval Vilém Františka Ferdinanda s jeho ženou do Berlína. A tu udlal nco, co mu zavázalo navždy Františka Ferdinanda. Ostentativn políbil knžn Hohenburgové ruku a za celý pobyt tam nakládal s ní jako se ženou následníka trnu, která bude jednou císaovnou. Za to mu byl František Ferdinand, tžce nesoucí ponižující zacházení s jeho manželkou na vídeském dvoe, tak

mn

nm

nm

43

vden,

že se

šlechty

jemu

od té blízká.

doby peorientovala také velká ást

V Konopišti se smluvili. Není nejmenší pochybnosti, že se smluvili o válce proti Srbsku, nebo po této schzi

zmnny

mobilisaní disposice všech drah, byly pedevším a to smrem na Srbsko. Dále je jisto, jak se ukázalo podle atentátem bylo publikace Kautského, že ješt císaem podepsáno memorandum pro zahraniní úad nmecký, ve kterém se oteven a jasn pravilo, že je poteba, aby Srbsko bylo osamotnno a pokoeno. Tam se mluví s naprostou jistotou o Bulharsku a o tom, že je teba zameziti pibližování se Rumunska ke spojencm, aby Srbsko mohlo býti osamotnno a pokoeno. To bylo ješt ped atentátem.

ped

Pak pišly dva atentáty, v nichž je ješt dnes mnoho tajemného. První se nepodail. Bomba, kterou hodil Cabrinovi, syn sarajevského strážníka, netrefila, poranila jen ty, kteí byli v druhém koáe nebo okolo nho. Tu pak je pece jen velmi podivné, pro tak bezstarostn pustili Františka Ferdinanda i s jeho ženou touže cestou zpt Teprve na této cest ubil ho i jeho ženu Princip. Jak pravím, je mnoho temného a nepochopitelného v tom všem, a také vyšla celá literatura o atentátu. Klade se otázka, pro se první nepodail, pro tak lehkomysln byl František Ferdinand vehnán do druhého atentátu, ale klade se také otázka, jestli se snad nevdlo o prvním atentátu a neml-li to býti signál pro to, co se pipravilo v Konopišti, a jestli osudným pekvapením nebyl teprv druhý

— —

atentát.

To jsou otázky, které Srbm, kteí nejtíže nesli toho dsledky, byly nejbližší. Je také charakteristické, že Vilém, ekl v první byl práv v Kielu když zvdl o atentátu chvíli knížeti z Monacco: „Nyní vše, co jsem uinil, nutno

—

—

zaíti znovu!"

Myslím, že není pochybnosti, že válka byla rozhodnuta A Vilém II. se klamal, když se obával, že bude nutno zaíti znovu. Vc šla dále, nebo byl pro ni získán František Josef. A nastaly tedy pípravy k válce. Všecko se vedlo pímo obdivuhodn záludn. Vojenští ministi odjeli na dovolenou, Vilém odebral se na obvyklou promenádu do Norvéžska, vyslanci odjeli na venek na letní klid, a je to konstatováno s ultimatem v Srbsku se Cekalo telegramy až odjede president Poincaré a ministr zahraniních záležitostí Viviani z Petrohradu, až budou na moi, aby se nemohli s Ruskem smluviti, a pak dána, nehled na nejostejší podmínky, krátká lhta. Srbsko se podrobuje, v Konopišti.

—

44

—

^

pece odjíždí, a válka Srbsku picházejí pokusy Francie a sira E. Greye, telegramy Mikuláše, kde prosí dojemn o zachováni míru, ochota Berlína na oko v této 'akci pomáhati, ale strach Viléma, aby se snad nepodaila, pak ninecká mobilisace falešn ohlášená v poledne v „Lokal-Anzeiger", aby byla telegrafována do Petrohradu a pinutila Rusko k odvetnému kroku, totiž ke všeobecné ntobilisaci ruské, ím by oprávnnou se stala mobilisace nmecká, vypovdní války Rusku, potom Francii a vtržení do Belgie, a tím vojenské zakroení Anglie atd. Nelze zde mluviti o dramatických podrobnostech jednání zúastnných kabinet v posledních dnech ped válkou. Vedlo by to píliš daleko, a ostatn možno ísti pragmatické vylíení všeho v knize Poincaréov „O vzniku ale rakouský vyslanec se prohlašuje. Potom

(iie.sl

války".

III. (9.

kvtna

1822.)

Válka tedy vypukla. Spor o vin na válce

alespo v tch otázkách, které

jest

pro nás

dn

týkají se posledních peci válkou, véci vedlejší, a já nechci zde o nich dále se rozšiovati.

Nmecko a Rakousko válku chtly. V procesu mém, dra Rašína a ervinky, v tajném sezení, kde podával dobrozdání pedstavitel gen. štábu rakouského plukovník Ronge, šci í. zv. informaního oddlení gen. štábu, tedy šéf oddlení, které o všem musiio býti zpraveno, a sice jako „vdecký znalec", tedy pod slibem, že bude mluviti pravdu, ekl: „My jsme musili vésti válku praeventivni, ponvadž jsme vdli, že jinak na nás napadnou druzí, až budou oni hotovi, A to by bylo r. 1917 tenkráte, kdy Francie mla by tžké dlostelectvo a Rusko hotové nové strategické dráhy, na které mu zrovna Francie pjila 600 milion." To je jasné. Nco k tomu pidávati by bylo zbyteCné. Tedy Nmci a Rakušané vedli válku praeventivni, ponvadž se báli útok druhých. Tu myslím, že jsme povinni se ptáti, jestli byl tento strach objektivn oprávnn. Možná subjektivn, že leckdo tak na stran rakouské a nmecké myslil, ale pro nás, kteí se na vc chceme dívati historicky, je pece jen dležité, byly-li tyto obavy objektivn odvodnny.

Musily centrální mocnosti oekávati útok? Nebylo zamezení války v jejich rukou zmnou politiky, zmnou metod vystupování? Bylo opravdu potebí války? 45

A

jest: Mohla vítzná válka pomoci tomu, chtly centrální moci zabrániti? Tyto otázky musíme si pece jen zodpovdti.

hlavní otázka

emu

Vezmme Srbsko. Je pravda, Srbsko bylo do krve rozhoeno a právem, ponvadž snad nikdy nebylo s nikým tak nespravedliv zacházeno, jestli nejdeme do minulosti a nemyslíme sami na sebe, jako se Srbskem. Byla vle Srbsko pímo zadusiti. A pro? Protože spáchalo strašný

hích, že chtlo svobodn žíti politicky a ekonomicky, chtlo míti svobodný, zajištný východ k moi a nechtlo záviseti na maarském veterinární, který v každé píhodné odkryl na srbském dobytku nemoc, zai nepíhodné dob vel vývoz a tím pivedl celé srbské hospodáství do nejtžší krise. A tu se táži: nemohlo Rakousko, kdyby bylo jen trochu moudré, vyjíti v tchto vcech Srbsku ochotn vstíc? Útoilo opravdu Srbsko? Mluví se o atentátu. O lidském stanovisku k atentátu nebudu mluviti. Že my všichni s lidského stanoviska atentát odsuzujeme, rozumí se samo sebou. Ale politicky si piznejme, že ten atentát byl jen vyvrcholením rozhoení národa právem do duše uraženého a rozezleného. Krom toho. i kdyby toho atentátu nebylo, vojna by byla pece, ponvadž v pamtním spise, který vypracovala rakouská vláda po schzi v tak zvaných ržových dnech v Konopišti a podepsaný císaem ješt ped atentátem, již se dokazovalo, že se musí Srbsko osamotniti a pokoiti. Tedy byl atentát nebo nebyl, vojna byla. Vždy se na ni podle doznání maršála Conrada Rakousko tolik let pipravovalo a jednou už chtlo

a

ji

zaít!

A nyní se táži: pro se proti Srbsku takovým zpsobem Rakouska a Uherska útoilo a štvalo? Protože chtlo Bosnu? Nebo že se nemohlo smíiti s tím zpsobem, jakým se vládlo v Bosn a Hercegovin, že se nemohlo smíiti s anexí, která se stala porušením mezinárodní smlouvy? Co pak mli Maai a Rakušané vtší právo na tu srbskou Bosnu, kde i mohamedáni byli nacionáln Srbové? Pro? V tom ohledu vyítati nco Srbsku bylo velmi nespravedlivé. Po všem božském i lidském právu a Nmcm. To Bosna patila spíše Srbm než z

Maarm

i

ve Vídni musili

cítiti.

Je zajímavo, že s poátku Srbové smíili se s okupací, ponvadž jednou také vojáci v Rakousku byli rozumní. Ze zaátku byla v Bosn a v Hercegovin vojenská vláda, která se chovala k Srbm pízniv. Ona vymohla Srbsku

prvního biskupa srbského: dosud mli eckého, který pibyl Srbm cizí. Srbové byli tedy spokojeni. Pro

rozen 46

se to zmnilo? Pro se tam musila dlat maarská impeNedávati nijakou možnost národu, rialistická politika? aby se cítil svým, ponkud svobodným, to pece nebyla politika udržitelná.

Když to konen došlo tak daleko, že anexe Bosny a Hercegoviny, jak íkal Aehrenthal, musila býti proto provedena, ponvadž Mladotui'ci udlali z Turecka t. zv. konstituni stát s parlamentem a Rakousko musilo se báti, a když nebude Bosna anekže musí dáti Bosn také tována, že zástupci bosenského lidu, když se sejdou na svém legálním snmu, pošlou pozdravný telegram sultánovi jako svému suverénovi anebo, když jim snm nedá, že si sami mezi sebou zvolí delegáty a pošlou je na do Caihradu, z toho pece nelze obviovati Srby. Jestli se íká, že Srbové chtli Bosnu a Hercegovinu, je to pirozené. Kdyby se bylo se Srby zacházelo v Bosn a Hercegovin sp:^ávn, nebylo by jim napadlo to chtíti.

snm

snm

Kdyby bylo Rakousko dovedlo býti demokraticky spravedlivým a vycházelo národm v^stíc, zejména na Balkán, kdyby to bylo dlalo zejména v Bosn a Hercegovin, nebylo by nikdy takové atmosféry v Bosn a Hercegovin, ze které nebylo východu jiného, než výstel a atentát. Protože to však Rakousko nedovedlo a nechtlo dovésti, protože jediným jeho argumentem proti Srbsku bylo tžké dlostelectvo a násilí, proto nemlo žádného práva viniti Srbsko z toho, že chtlo svobodu svých bratr v Bosn a Hercegovin a nemlo také práva viniti Srbsko z toho, že se našli mladí lidé, kteí chtli ranou z revolveru dáti signál k osvobození svých bratr. A jakmile se jednou Rakousko odhodlalo k vypovdní války a k tomu, aby násilím zlomilo vli srbského národa, osvoboditi své bratry a dostati trochu volného vzduchu, východ k moi, musíme íci, že kdyby bylo i vykteí v Evrop stáli za svobodu národ a zejména v tomto pípad za svobodu Srbska, byli píliš silní, aby se dali umleti poražením a ponížením Srbska. Kdyby bylo Rakousko vyhrálo, rána srbská zstala otevenou a stejn hrozivou. Násilím se takové problémy neeší. Otázka by jen byla, kdy pišla by druhá válka. Obviovati tedy Srbsko jest nejvtší nespravedlivostí. To znamená obviovati celý rozvoj lidstva v XIX. století. hrálo, nebyl konec. Všichni,

Imperialistická politika Berlína, Vídn a Pešti musila vésti tam, kam vedla, jestli ne ponejprv, tedy dojista po druhé. Válka proti Srbsku byla nejvtší politickou chybou, kterou mohlo Rakousko udlati, byla politikou samo47

vražednou, i kdyby byl útok na Srbsko v. 1914 nevyvolal evropskou válku. Byla by dojista jen pedehrou k válce svtové, v níž by se jednalo o konené vyízení otázky, dopustí-li svt, aby loeztrestn znásilovány byly malé národy velkými, aby uskutenny Ijyly jejich imperialistické, dobyvané plány. A jestli ji ve Vídni a v Berlín považovali za praeventivní, pak tím jen sami dokazovali, že jsou si vdomi svého násilnictví, a že chtjí státi se pány Balkánu a ]Malé Asie, ponvadž musili vdti, že by Rusko, Francie, ale zejména Anglie nikdy nešly do války, kdyby necítily, že svoboda Srbska je otázkou nmeckého panství od Baltu do Perského zálivu. Ne srbským „dráždním Rakouska", nýbrž velkonmeckými sny možno vbec si objasniti, že ve Vídni i v Berlín mohla povstati myšlenka o nutnosti války praeventivní. Nmecko do omrzení oznaovalo za píinu války závist druhých, závist k jeho ohromnému rozvoji hospodáskému a politickému, l^kázali jsme již, jak je to falešné. Nebyla to nmecká konkurence, která budila nepátelské pocity k Nmecku, nýbrž zpsob jeho vystupování. Zbrojení na souši i na moi, ne tak obchodní a hospodáský jako politický a vojenský záchvat blízkého Východu, intrigy v Alarokku a nejen hospodásky, nýbrž i politický vliv Nmecka v Jižní Americe, v Argentin a Chile, budily Vinepokoj a nedvru a všecko to zesilováno bylo léma II. A tu se táži: Bylo k tomu poteba krvavé války, bylo teba zapáliti celý svt, aby se odstranila píina

emi

této

nepízn

a

tchto nepíjemných pocit národ k

N-

mecku?

nmecké psychologie všichni jsou vlci, jen jsou beránci. Nmci nechtjí se nikdy piznati ke své chyb a nedovedou se piznati, že nejen jejich císa zpychl, že byl vyzývavý ke všem, nýbrž že nmecký císa Podle

Nmci

mluvil

z

duše

svého národa,

že

nmecký

celý

národ

vyzývavým veškerým svým vystupováním. Nmci jako jejich císa vili pevn ve vítzství a jsou známy jejich šílené plány. Chtli svtové panství,

spyšnl

a stal se

mla

býti ve skutejejich stední Evropa, kterou hlásali, nosti nmeckou Evropou. Rakousko by bylo loutkou v ru-

kou vítzného Nmecka, Polsko pod pruským nebo rakouským panovníkem, Srbsko vyhlazené, Bulharsko nástrojem Berlína a od Caihradu do Perského zálivu byl by sultán panoval pod protektorátem Nmecka. A k tomu chtli Belgii, kolonie a baltické státy. tali,

48

Všecko to ovšem chtli a nieho proti tomu nenamíjakmile již když vyhrávali. Jakmile však bylo

h,

.absolutní víra ve

kteí

to nazývali

výhru mizela, našli se i mezi Nmci lidé, nerozumným. Ale Nmci zapomínají, že

tímto násilnickým velikášstvím plnili svcu politickoii pP'lválenou literaturu a že práv tím nejvíce popudili proti sob celý svt.

Velmi zajímavým byl v této píin hlas jednoho amerického Nmce, který svým krajanm v Evrop objasoval, pro americký lid byl tak pro válku: ponvadž celá hospodáská politika nmecká v Jižní Americe byla provázena tímto pangermánským doprovodem, který se neomezoval na hospodáské tóny, nýbrž hodn a hlasit do svta vyhlašoval politické cíle hegemonie nmecké, ovšem jako dobrodiní, které uiní Nmecko svou kulturou folému svtu. Nmci jsou skromní, když musí, ale cítí-li svou sílu, neznají první vlastnosti opravdu mírumilovného lovka i

národa, to

jest zdrželivosti

a sebeovládání.

Tomu

se oó-

že pi všem tom nemohli zstati klidní a že se obávali toho, co cht]o, a o tak nepokryt psala nmecká politická literatura, je pece jen obviování, které mírn je aspo nespravedlivé.

Tedy obviovati druhé,

uili.

Nmecko

em

eeno

Hrozilo však Nmecku skutené napadení? Francie, která byla nejblíže a o které se stále mluvilo, dala tisíce své mírumilovnosti. Ona se více nebála, ale nechtla válku. Zrovna ped válkou velká vtšina snmovny radikální strany zamítla žádost vlády za povolení prostedkQ na poízení tžkého dlostelectva. To pece nedlá národ, který chce na nkoho útoiti. Nmecko

dkaz

—

—

se mýlilo, myslilo-li, že francouzský buržoa jest nezpsobilý k odporu, že je mravn zmalátnlý. Nmecko se mý-

když

pedstavovalo Francii podle francouzských arci hospodáské momenty a k tomu momenty populaní, práv opané než v Nmecku, totiž to, že se francouzský národ nerozmnožoval a zstal stationérním, vedly a nutily Francii k politice mírumilovné.

lilo,

román.

si

Ale

Ovšem

je

pravda, že ve válce Francie objevila v

sob

pímo

obdivuhodné talenty vojenské, ale myslím, že tím vtší úctu zasluhuje Francie za svou mírumilovnost a trplivost, s jakou snášela nmecké vyzývavosti.

Co

týe

Anglie, byla tak daleka myšlenky války, že bylo skálopevn pesvdeno, že Anglie do války nepjde. Z nejnovjší publikace korunního prince nmeckého vychází najevo, že ješt 3. srpna, když již byla válka s Ruskem a vdlo se, že bude válka s Francií, Vi-

samo

4

se

Nmecko

49

lém II. ujišoval pímo fanaticky, že Anglie za žádnou cenu clo války nepjde. A je možno, kdyby nebylo Belgie, že by Anglie tak s celou svou silou do války nešla. Nmecko znalo velmi dobe anglické politiky, ono vdlo, jak politicky silný je v Anglii mezi inteligencí a mezi politickými vdci pacifismus. Ono vdlo, co všecko Anglie podnikala, aby se domluvila s Nmeckem. Ministr Haldan byl ped válkou v Nmecku pln nejlepší vle s ním se dohodnouti, ovšem bezvýsledn, a vbec Nmecko vdlo velmi dobe a musilo vdti, že v anglickém pacifismu, jak to vidíme dokonce i dnes, bylo velmi mnoho germanofilství. Ale v jednom se Nmecko mýlilo. Nmecko posuzovalo jiné zem a národy podle hlas všech možných žurnál, politik atd. a v této píin bylo nejlépe informovaným státem na celém svt. Nikde nebyla služba informaní ohledn této ásti veejného mínní tak vyvinutá jako v Nmecku a dovedena k takové dokonalosti. Ale pes to všecko Nmecko nikdy nedovedlo rozumti duši národa, nedovedlo také chápati, jak zrovna v Anglii svým vyzývavým vystupováním dráždí masy anglického národa, jejichž mínní nejevilo se ani tak v novinách, kde pirozen se Nmci nedoetli, jak populárním bylo varování ped nmeckým pangermanismem, ponvadž anglický národ instinktivn cítil, že pangermanismus ohrožuje Anglii v její životních zájmech. Ale to by bylo nerozhodovalo, ponvadž anglický lid je píliš klidný, aby svým vystoupením donutil vládnoucí kruhy k vypovdní války. Co rozhodlo v Anglii, byl útok na dostel od svého na Belgii. Anglie vidla Nmce pobeží, vidla jejich neúctu k úmluvám, k danému slovu, které dal pruský král, piznávaje belgickou neutralitu. Teprve potom místo ochrany francouzského pobeží anglickým lostvem, ke kterému konen Anglie byla zavá-

eí

tém

ponvadž podle dohody generálních štáb francouzského a anglického Francie soustedila všecko své lostvo v Stedozemním moi, aby mohla Anglie své lostvo ponechati v moi Severním, byla Anglie povinna ped jakýmkoliv útokem nmeckého lostva chrániti francouzské pobeží, rozhodla se k válce. Teprve útok na Belgii pivedl tedy Anglii k tomu, že šla do války, ale i potom všecko vystupování Anglie z poátku války bylo neobyejn zdrželivé, takže v kritických dobách v bitv na Marn bylo poteba, aby lord Kitchener pijel z Anglie a piml gen. Frenche k energickému pozána,

stupu.

V tom všem chopitelné, 50

je

mohlo-li

vidti tolik pacifismu, že je to nepoNmecko nebo Rakousko íkati, že

se cítily ohroženými Anglií. Ale i kdyby tomu tak bylo, mohla by zejména zde pomoci praeventivní, teba i vítzná válka, bylo by to pomohlo, kdyby nebylo bitvy na Marn, kdyby se podailo to, co bylo plánem gen. Schliefena, totiž zniiti rychle Francii, vrhnouti se na Rusko, zniiti jeho armádu a kdyby tudíž Anglie nemla asu, aby se ozbrojila? Je možno mysliti, že by tím otázka byla vyí-

zena? Zajisté nikoliv. Nebylo by možno, aby Anglie snesla takovou porážku. To by tak odporovalo celé tradici anglické politiky, že by Anglie dojista všecko dlala, aby byla vas ozbrojena, až by se našla píležitost k odvetné válce. A konen Rusko. Nmecko odvolávalo se zejména na to. že mu hrozil útok se strany Ruska. Je to naprosto nepravdivé. Nejen to, že Rusko bylo nhoto vo vojensky. Jak ekl, že ped 10 lety není jsem_ se již zmínil, Stolypin možno mysliti, aby Rusko bylo pipraveno k válce, ale dodal, že ani poto^m nechce válku. To nebyla fráze, to bylo mluveno pímo z duše ruského lidu. Ruský lid neml touhy a nejmén píiny k válce. Rusko bylo v plném perodu. Uplynulo teprve nkolik let od té doby, co byla

mn

Rusku dána jakási konstituce. Rusko s touto konstitucí nebylo hotovo, nebyl hotov nový vývoj vnitního politického života. Mezi korunou a národním zastupitelstvem byly nejtžší spory o upímné provedení konstituního života. To všecko vedlo k takové nálad ruské snolenosti, že bylo pímo nebezpeno pro dvr vyvolávati zabrpuiní konflikt. Zato ru.?ká industrie zaínala se rozvíjeti, Rusko také zaínalo houfn pivážeti zemdlské stroie a celý ruský jih zaal jinak než dosud hospodaiti. Rusko bylo v úplném perodu veškeré své vnitní struktury provádním Stolypinovy pozemkové reformy. Tyto reformy mly zmniti na vlastníka ruského sedjen spoláka, který posud vlastníkem nebyl a tedy zmniti celou psychiku nejlené vlastnictví na vtší ásti ruského národa. Reforma dala se systematicky a energicky, a kdyby byla provedena do konce, nebyla by nikdy revoluce, ponvadž by sedláci nikdy nešli za bolševiky, kdyby mli svj majetek, kdyby byli vlastníky.

pd,

ml

Není tudíž pochybnosti, že Rusko všecko na svt chtíti jen ne válku a to tím více, že ona neklidná nálada ohledn vnitní nolitiky pímo nutila k tomu, aby si rozhodující kruhy pipomenuly, že posud každá válka v Rusku konila vynucenými reformami a revolucemi, jež odnesla carská moc a carská vláda. Mysliti si tedy, že by vláda ruská byla ochotna dlati pímo samovražednou politiku, umle vyvolávati válku, jen aby se vrhla na Rakousko, bylo ním, emu snad bylo možno viti v cho-

mohlo

51

robné atmosfée berlínské a vídeské, kde si byii vdomi své kruté a nespravedlivé politiky k Srbsku nebo aspo

nutných

dsledk

této politiky, ale znal.

nikdo, kdo jen trochu ÍJusko anektovati

nemlo

emu

nemohl viti

pomry

ani co

chtíti.

V Evrop nemohlo Rusko

Nanejvýš mohlo anektovati východní Hali, ale pochybuji, že by bylo tak neobyejn zatoužilo anektovati „Ukrajince", vychované v jejich ukrainismu Poláky a vídeskou vládou. Nemohu zapomenouti na následující: Byl jsem mladým doktorem a pracoval jsem ve Vídni v archivech. Ml jsem známé v ministerstvech, zejména v ministerstvu vyuování, s kterými jsme asto chodili na procházku do okolí Vídn. Ptal jsem se jednou jednoho z nich, nechce-li se mnou nkam ven, a když ekl, že nenic.

že má tžkou práci a já se ptal, jaká že to je tak spšná práce v ministerstvu, odpovdl mn: „My musíme dlati honem ukrajinskou gramatiku."

mže,

Je pirozené, že Rusko nemohlo toužiti po anektování ze které by vycházelo revolucionování vlastní jeho

zem,

Ukrajiny, jak se potom také ukázalo.

V

mlo

Rusko smlouvy s Anglií a Turecko nebylo s ním války nechtlo. Tedy kde jsou ty píiny, pro by Rusko chtlo válku? Rusko mlo nejmírum-ilovnjšího cara, slabocha. Velká ást politicky aktivní inteligence byla socialisticky internacionální. Té pece nenapadlo jíti na Nmecko, ponvadž všechen socialismus na svt je s nmeckým socialismem v nejužších stycích. Tedy pro by provokovalo samo Rusko? Do války šlo Rusko jen proto, že byl uinn útok na samostatnost a' Asii

ve válce a Rusko

nezávislost slovanského pravoslavného národa a že vítzství Nmecka a Rakouska znamenalo vítzství pangermanismu. Tímto útokem stalo se hnutí národní a slovanské tak silným, že se musila poddati i strana kadet.

mu

Ani Dardanelly nechtlo Rusko, když poruilo svým vojskm, aby šla hájiti svobodu bratrského národa slovanského, ponvadž všecko podnikalo, aby udrželo Turecko

A jest zajímavé, co jsem nedávno slyšel od bezprostedního úastníka tohoto jednání, že Rusko od-

v míru a pátelství.

Tureckem jedin proto, že Turecko chtlo a Rusko se nechtlo prohešiti na slovanském národu. Bulharsko se mu za to ovšem odplatilo. Je arci možno, že tenkráte Turci nechteu s Ruskem vbec vážn jednati, ponvadž byli pod vlivem nmeckým, a že jen proto úmysln chtli rozšíení na úet Bulharska, ponvadž vdli, že Rusko ve svém slovanském vdomí takových podmínek pijmouti nemže.

mítlo jednati dále

rozšíení na

52

s

úet Bulharska

Ruské rozhodnutí, dáti bodu slovanských národ,

se

do svtové války jen za svo-

bez nejmenších

egoistických cíl, jen ze svatého nadšení ruské duše jest jedním z nejkrásnjších moment ruské historie. A až usuší se slzy zmuených, zarostou hroby padlých, povraždných i hladem zemelých a až Rus se zdvihne nová, lepší k novému a lepšímu životu, pak bude s hrdostí vzpomínati na nejvtší chvíle svých djin. Kéž by jen osvobozené národy slovanské svým nevdkem a egoismem neotrávily ubohému velkému ruskému národu toto tak tžce zasloužené

mravní zadostiuinní!

A tak mžeme docela objektivn íci, že válka nebyla preventivní z oprávnného strachu ped budoucím napadením, nýbrž že válka byla preventivní k bezpenému dosažení nmeckého svtového prvenství, ponvadž pozdji tíž a sotva by bylo možno zvítziti než tenkráte, kdy, jak doznal pluk. Ronge, Rusko a Francie k válce nebyly pipraveny. Tedy

tolik o

vin na

válce.

Nebudeme zde

mluviti o peripetiích \ojny. Centrální linii jako kdysi Bedich II. proti koalici Evropy. Mly velikolepou organisaci, mly hustou sí drah a pedevším jednotné velení. Spojencm scházela i jednotná politická vle a hlavn jednotné vojenské vedení. Nebylo mezi nimi státu tak mocného, kterému všecky by se podinily, jako na druhé stran Nmecku. A proto ta dlouhá válka a pochybné vítzství.

moci bojovaly na vnitní

Centrální moci zklamaly se ovšem v Itálii, ale myzklamání bylo hodn zbytené a trochu naivní. Konen musíme íci, že Itálie byla i formáln v právu, ponvadž smlouva spojenecká nutila ji k zaki'oení jen tenkráte, když by jedna ze smluvních mocností byla napadena. Zde však nemohlo býti o napadení vbec ei, naopak Rakousko a Nm.ecko napadly ty druhé. Ale kdyby byli ve Vídni trochu politicky myslili a dovedli mysliti, a musím íci, kdyby byli aspo dovedli poslouchati, když ovšem ped válkou, když byla baljsem jim to íka,l, musili oekávati, že Itálie nesplní spojekánská krise neckou povinmoist. Pro? Vítzné Rakousko bylo by snad Itálii nco ustoupilo za pomoc, jak také chtlo. Kníže hodn rozdával, ale low na úet Rakouska byl by v Itálie musila vdti a to by bylo bývalo mlo vdti také Rakousko, že tyto ústupky Itálie nemže považovati za definitivní, nonvadž znala cíle vítzného pangermanismu. Pangermanismus chtl míti Adrii, to byla jeho jižní brána, do svta. Kdyby Rakousko bylo v tžké chvíli i povolilo, slím, že to

—

—

ím

B-

53

pangermailismus byl by sliby

zrušil,

jakmile by byl

z

ne-

bezpeí.

To Itálie vdla. Itálie znala pangermánské choutky a zejména je znala v Terstu a na Jaderském moi. Slibovati Itálii za náhradu Tunis nebo Nizzu, bylo naivní. Itálie mla veliké cíle hospodáské, vojenské a nacionální, a ty

byly na Adrii. Mae nostro byl jediný cíl italského nacionalismu, ke kterému se lid piznával, když nechtl dlati oportunistickou politiku. Ale také ti, kteí oportunistickou politiku dlali, nemyslili na nic jiného. Co jim psal D'Annunzio, to bylo mluveno z duše Itálie. Chtli míti Istrii, Pólu a Dalmácii. To bylo jejich nejvyšším cílem a oni vdli, že k tomu jinak nedojdou, než když bude Rakousko znieno ili když Rakouska nebude. Proto bylo velice naivní mysliti si, že Italové zachovají neutralitu. Italové byli hotovi jíti do války dávno. Mohu íci, že jsme to dobe vdli. Itálie byla však jako vždy chytrá: ekala, aby byla co nejdráž zaplacena za to, co musila dlati v nejvlastnjším svém zájmu, co prost chtíti musila.

Konen není to politika nejvtší šlechetnosti, ale na každý zpsob se Itálii tato politika vyplatila. Dostala londýnský pakt, který byl odmnou za to, že Itálie konen do války šla, tedy za to, že s pomocí Spojenc doufala dosáhnouti svých nejvyšších politických cíl, kterých by sama nikdy dosáhnouti nemohla. Londýnský pakt byl však dlán na útraty Slovinc a Chorvat a stál Itálii mnoho krve, ponvadž Slovinci a Chorvati nehledíce na nenávist k Rakousku bránili své lidi, aby se nedostali pod italské panství a nepropadli odnárodnní. A jestli se jim pedhazuje se strany Itálie, že se bili jako lvi, je to pravda, ale Slovinci a Chorvaté hájili jen své vlastní bratry, za jejichž národní práva se tolik v Rakousku nabojovali, když bojovali proti italianisaci v Gorici a na celém pobeží Adrie,

podporované Vídní a

Nmci

z

bázn ped

Slovany.

Turecku. Rumunsko pokraovalo jest jen otázka, a v politice z balkánské války, zbyten neekalo a tím se nepoškodilo. Druhá jestli otázka, kterou zde nebudeme ešiti, jest známý spor mezi Ruskem a Rumunskem, jestli jeden nebo druhý

Nebudu

se šíiti o

Konen

musím se zmíniti, stát vyplnil své povinnosti. nerad, o Bulharsku. Není pochybnosti o tom, že ekne, že se poBulharsko musí si dáti líbiti, když se krylo tak strašnou hanbou, že tžko ji smyje. Zradilo ty, jimž dkuje za všecko. Jestli Poláci bojovali proti Rusku, hyl to staletý boj mezi východem a západem o prvenství. Ale Bulhai za krátkých 40 let po svém osvobození Rusy a ješt potom, když byli jimi tak podporováni v balkánské

teba

54

mu

když dostali ruské pušky a plášt, z tchto ruských pušek stíleli na ty, kterým za všecko byli zavázáni. A Bulharsko a ást jeho inteligence pímo neomluviteln se pipravovaly na nmeckou stední Evropu. Tžko se zapomenou výlety, které nkteí bulharští inteligenti dlali do válce,

Berlína, a na pípitky, které tam pronášeli. A ukrutnosti, které páchalo na srLs.íém obyvatelstvu bulharské vojsko, civilních osob, knží, žen, starc atd., to všecko dlouho bude. bohužel, pekážeti srbsko-bulharskému sblí-

vraždní žení.

V tom ovšem

pouení, jak teba býti v zahraniní s vlí a náladou národ. Kdo by byl myslil, že mohou Bulhai jíti proti Rusm! Zrovna tak jako by nikdo nevil, že socialisté celé Evropy uzavrou t. zv. „Burgfriede" s mšanskými stranami, že budou s nimi závoditi v patriotismu v parlament i v žurnalistice, stejn bojovati v zákopech bez rozmýšlení, jsou-li napadeni nebo sami napadají, bez vzpomínky na svj antimilitarismus a na své sjezdy v Basileji a Štutgart. které tak hroziv vypovídaly válku válce. A nyní chci obrátiti se k naší politice za války. Sympatie k Rusku a Francii byly u nás tradiními. Vzpomeme jen na Palackého a Riegra, kteí r. 1867 jeli do Moskvy na slovanskou etnogi^afickou výstavu, vzpomeme na to, jak Napoleonovi poslal Dr. Rieger memorandum o eské otázce, a zejména vzpomeme na to, co nám získalo ve politice

je

opatrný v poítání

snm

Francii tolik sympatií, že totiž eský byl jediný ve zákonodárný sbor, který vyslovil své sympatie odtrženému od spolené vlasti Alsasku a Lotrinsku. Vzpomínám, když jsem byl ješt studentem, že v ronebyly portréty rakouského dinách našich pedních císae, ale žo tam byly portréty Alexandra II. Já sám jsem první konflikt s policií pi oslav dobytí Plevna. Slovanství bylo tradiní u tch, kteí vychováni byli tehdy v echách eským duchem, bylo ddictvím po otcích. Pozdji ovšem známými vlivy slovanské cítní ponkud ochablo. Ne v lidu, toho nelze íci. Kdo vidl r. 1908 pijetí slovanských delegát na jihu ech, ten nemže íci, že by v lidu eském slovanství vyhaslo. Také kdo byl svdkem eského nadšení v bulharsko-turecké válce, nemže íci, slovanským, než byl díve. Ale mezi že by lid stal se politiky a inteligencí slovanství opravdu ochablo. Zejména nenávist všech socialistických a socialismu blízkých stran

svt

vdc

ml

mén

nás. A pak nezapomíi u nejme, jak veliký vliv mla v tomto ohledu rakouská vláda na školskou politiku a konen nepehlížejme též úinky špatn pochopeného politického oportunismu.

k carskému Rusku psobila

55

Byl jsem dlouho v ele eského oportunismu, alernohu íci, že jsem ani na okamžik nepestal býti tím Slovanem, kterým jsem dnes. Bylo to sice asto i v blízkých politických kruzích pedmtem kritiky, již tenkráte byla mi vyítána romantická láska k Rusku, ale já nikdy nevidl njakou nepeklenutelnou propast mezi slovanským cítním a mezi oportunistickou politikou rakouskou. Práv proto, že jsem dlal oportunistickou politiku, musil jsem chtíti, abychom byli v Rakousku silni. Národ úpln opuštný, nikde nemající píbuzných, pátel, nemohl by míti dosti dvry ve svou sílu, zejména v Rakousku, kde Nmci mli za sebou GOmilionové Nmecko. Bylo pirozeno, že, má-li býti naše oportunistická politika silná,

mn

mn

sebevdomá výsledná, Slovan v Rakousku a

musí se snažiti o sjednocení musí hledati sympatie u Sloza hranicemi. To bylo pro mne pímo podmínkou i

van

že že

neporozumním vn mnozí mých velmi

oportunistické politiky a bylo to

pílišným oportunismem,

se

nejvyšších kruh, že také z politických pátel se na mne pro

obávajícím

mj

velice

t.

zv.

a snad

nelibosti

blízkých rusofilismus

hnvali.

politika byla ostatn i také vnitní tyto sympatie, tento mezi národy slovanskými byl by pece jen záchranným momentem, kdyby pišla chvíle, že všecko l;y se hroutilo. A dnes, když nemusím dlati o svém slovanství ped vojenskými soudci, nýbrž ped vámi zde, piznám se oteven, že od mé rozmluvy s Izvolk Rakousku se úpln zmnil. Já jsem ským ovšem hledl všemi silami získati a zajistiti národu nejvtší výhody jak jazykové, tak politické i hospodáské, aby národ byl silný a aby katastrofu dovedl vydržeti. Ale tím více jsem na to hledl, aby nebyl opuštn, aby oporu mezi píbuznými národy, kdyby nastala katastrofa. Proto jsem udržoval stálé spojení s oficielním Ruskem, ale proto jsem také vítal všecko to, co dlali Sokolové a Praha k udržení našeho pátelství s Francií.

Ale slovanská naše proto nutná, ponvadž

pomr

zpov

mj pomr

ml

Myslím, že by to bylo nevdkem, kdybychom na tuto innost Prahy a Sokolstva zapomnli. Naše postavení na ve svt nebylo lehké a sympatie, které se válkou získávaly, mly velký a vážný význam pro veškeren vývin naší politiky a cenní našich snah za hranicemi, vtší, než se anes rádo piznává. Chci ješt pidati k tomu malé piznání. Ped válkou zabýval jsem se konstrukcí federace slovanských stát, vypracoval jsem si sám takový konkrétní návrh a myslím, že návrh ten také' pišel do Ruska do rukou povolaných. To bylo blízko ped

poátku války

ped

56

válkou, že by

ped

mohla

atentátem, kdy

mne však ješt

ani nenapadlo,

býti válka.

Tu náhle válka pišla. Pro mne byl den vypovdni války Rusku dnem naprostého rozlouení is Rakouskem, navždy. Tenkráte dal jsem si slib, že už do Vídn nepojedu, a také dobrovoln jsem tam víc nejel. A hned • 3. srpna napsal jsem lánek podepsaný do Národních List, ve kterém jsem ekl eské veejnosti, co bylo nutno že jde o boj Germánstva se Slovanstvem. jí íci, totiž Ovšem ekl jsem to tak, ponvadž jinak to pi tehdejší censu nešlo, že jsem citoval výrok kanclée BethmannaHollwega o tom, že boj bude bojem mezi Germánstvem a Slovanstvem, a vyslovil jsem pevnou dvru v budoucnost stane se cokoliv. Nad tímto lánkem, který národa, censura propustila, lámali si potom v mém procesu velmi hlavu. Pro mne bylo všecko od prvního dne svtové války naprosto jasné a sice proto, ponvadž jsem dávno o všecJi jsem, že vyhrají-li možnostech naší politiky pemýšlel. centrální mocnosti, vyhraje to Nmecko a ne Rakousko a následkem toho pak že Rakousko nebude nikdy více samostatným státem, nýbrž prost nmeckou satrapií. A to znamenalo by konec naší národní politiky, zbývala by nám nanejvýš jen obrana holého života národního. Jestli jasné, že to však centrální moci prohrají, pak bylo musí býti koncem Rakouska a že dojíti musí k naší samostatnosti. Pro? Protože jen tak bylo možno uiniti Nmecko nenebezpeným. Nmecko národn tak jednotné

e

a

Vdl

mn

nelze rozbíti. Všecky fantasie francouzsikých kruh o tom byly prost fantasií a niím jiným; kdyby rozbili Nmecko a zatroubila zase polnice, v ten den by se Nmci zase sešli. Rozbíti nutno bylo Rakousko, které se k tomu pro své národní složení hodilo, a to proto, aby Nmci nikdy více nenašli silného spojence, nebo Nmecko samo nebylo dosti silné, aby vyhrálo na Rusku a Francii a event. na Anglii.

Tedy to všecko bylo pro mne logicky tak jasné, že nebylo pochyby o tom, co se musí dlati. Na dvojitou hvu, na venek patriotickou, rakouskou a uvnit revoluní, nedovedl jsem se dáti. Jsou chvíle, kdy lovk cítí, že je nutno chtíti jen jedno, beziDodmínen vsaditi na jednu kartu všecko, zejména, když jde o est a budoucnost národa. yiy jsme tak

\

oteven celému svtu

ukazovali své

pá-

k Rusku a Francii, že jsme si pece ani dovoliti nemohli nco, co by vypadalo tak, že jsme lhali city, jichž jsme ne-mli. Ostatn bylo dogmatem, že není možná definitivní porážka Dohody, ponvadž tu šlo o píliš mocné a píliš velké národy. Kdyby Dohoda prohrála, pak musila telství

mn

57

pijíti válka druhá, ale lépe

pipravená.

tzném Rakousku, kdybych tam vbec

mj

A pro mne ve víbyl zstal, nebylo

program v první To byl den svtové války, kdy mi bylo jinak dosti tžko, ponvadž ten den zemela mi práv matka. V Praze našel jsem u celé ady svých nejbližších pátel k svému velkému 'zadostiuinní a vnitní radosti naprosto stejnou náladu. V Praze také utvoili brzy mafii, do které jsem pirozen vstoupil. Ovšem ne všichni byli našeho názoru, a eknu oteven, že jsem nechtl a nemohl je odsuzovati. Ne každý je k tomu schopen, aby vsadil všecko na jednu kartu. Chápal jsem, že nkteí, pokud nebyli celou svou povahou osobní oportunisté a lidé bojácní, opravdu z poctivého úmyslu a vlastenectví nechtli páliti za národem všecky mosty pro pípad porážky Dohody. Bylo ovšem také mnoho „poloviních", kteí dlouho vili, že válka nebude skonena porážkou ani jednoho ani druhého, nýbrž že ob strany jako v partii šachu prohlásí „partie remise". Ovšem pro mne bylo toto dobrácké nazírání na nejvtší válku svta nepípustné, a já pevn stál na tom, že boj bude dobojován do koneného vítzství jedné nebo druhé strany, a vil jsem ovšem, že do vítzství Dohody. Ale je píznané, jaké nazírání na svtový konflikt bylo u nás možné. jiné politiky než revoluní.

Náš program byl ovšem velice smlý, ale jasný uritý. S poátku jsem chtl federaci samostatnýcli slovanských stát, ovšem my se Slovenskem, rozdlení Uherska a teritoriální spojení s Chorvatskem. Já jsem a

by z Uherska zstala jen Peš a okolí. Tenkráte jsme myslili na království, což jsme do ruské revoluce chtli všichni. Zárove s tímto vnitním hnutím, tím, které velice rostlo že jsme sbírali viechny velmi cenné materiály pro Dohodu a dohodová vojska, za hranicemi naši krajané od poátku války pracovali pro to definoval tak, že

naši samostatnost. Jim to bylo samozejmjší nežli nám, ponvadž naši lidé v cizin pirozen nemli k Rakousku jiného pocitu nežli nenávist. Oni s ním nemusili vbec poítati, ponvadž v nežili. Byli svobodní a proto své nenávisti k Rakousku dávali vždy volný prchod.

nm

V Paíži sousteovalo se všecko okolo nezapomenutelného E. Denise, kterému eský národ nemže býti nikdy dosti vdným. Stejn pracovali naši lidé také ve Švýcarsku. Denis brzy založil oficielní list naší emigrace na západ a paížská eská kolonie, jejíž zásluhy nemly by býti podceovány, jak se to bohužel dje, dala první dobrovolníky na západ. To bylo tehdy sice jen v cizinecké legii, ale tam dali naši dkazy nejvtší chrabrosti. Byli 58

o naši hoši, Ivteí dostali jeden z irdinství, totiž ervenou fourragre.

nejvyššicli

odznak

Tam

padl také jeden nejsympatitiších zahraniních mladých našich lidí )ratr paní Dostálové, p. Dostál a mnoho jiných. Xa západ ovšem nikdy nebyli si docela jasni o problému akousko-nmeckém. Neujasnili si, že musí býti R a k o uk o rozbito, aby Nmecko pestalo býti nebezpeným. Z o)Osice proti Hohenzollerm byla ve Francii jistá slabost pro íabsburky. Proto asi sám Denis hlavn útoil osobn na labsburky, na jejich vrolomnost, útoil na císae i zavradnou císaovnu a líil ern, snad píliš naše pedálené pomry v Rakousku. Snad bylo možno, potaviti problém ist politicky a pesvditi Franouze a Angliany, že Rakousko by musilo býti rozlito, i kdyby byla dynastie nejlepší a kdyby se národm levedlo špatn, ponvadž vlastní síla a moc státní pece en vždycky v Rakousku musila zstati a Mafarm, pokud by všecka vládní a státní moc byla soustolna ve Vídni a v Pešti a na tom by se mnoho nezmnilo, kdyby Rakousko bylo íederalisováno, jak tak mnozí ve :

ern

Nmcm

a^ancii chtli, ponvadž zahraniní politika tala by koncentrována ve Vídni. Víde a

pece

Peš

jen

z-

vždycky

ostatní národy monarchie na pomoc Nmecku, by tito národové chtli ili nic, a teba by sám císa tím vnitn nesouhlasil, jak se to ukázalo potom pi pousu Karla o separátní mír. Dokud centrum íše byla Víde a Peš, bylo Nmecko laprosto bezpené pomocí rakouskou. ekl jsem ministru 'rnkovi, když pišel ke po amnestii a chtl, abych se el podkovati císai a když mne pi tom ubezpeoval, že ísa by se chtl odlouiti od Nmecka: „Co bych tam dal? Sám císa nemže to udlati, ponvadž není dost ilný, aby pemohl odpor Vídn a Budapešti." To byl osud Habsburk a ten osud se musil splniti, íyl to trest za staletou politiku kivd a rušených písah, Lchž se Habsburkové dopustili na království eském, Které iece jediné svým bohatstvím bylo základem jejich svtoého významu. Ukázalo se za hr. ernína, jak všecko to »yla pravda. Ale zejména v konservativních kruzích Franie byla dlouho nadje na Habsburky. A mohu také íci, e Lloyd George byl do poslední chvíle pro zachování Ra-

y hnaly

mn

mám to dotvrzeno se strany nejlépe infornované. Ostatn se to hodilo do tradiní politiky anglické, -láme proto také ješt svdectví Miljukova, jenž byl milistrem zahraniních záležitostí na poátku revoluce a enž se musil potom vzdáti, ponvadž sovt petrohradský lechtl se smíiti s jeho válenými cíli, které pirozen :ouska, jak

59

chtly Dardanely a rozbití Rakouska. Tenkráte pracovala velká Nmeckem placená socialistická a bolševická agitace pro to, aby Rusko eklo, že chce jen vytlaiti Nmce ze svého území a že chce mír bez anexí a kontribucí, jak to bylo diktováno sociálním revolucionáem ernovem a Leninem dle usnesení Kientalu a Zimmerwaldu. Byla otázka jestli Spojenci na tak program pistoupí. O tom se jednalo arci už za nástupce Miljukova, za p. Teres-

zmnný

enka. Miljukov, který ností diplomatické ležitostí

i

konen

ml

aby vidl do tajjako ministr zahraniních zápotom, když musil ustoupiti, uvádí ve dosti píležitosti,

kuchyn

dopis korespondenta Birževých Vdomostí Londýna. Není to sice oficielní odpov anglické vlády, ale všemu tomu, co jsem ekl a co jest známo, to docela odpovídá a Miljukov jako bývalý ministr zahr. záležitostí by dopis ten neuveejnil ve své knize, kdyby nevdl na základ svých spojení s ministrem Teresenkem, že líení Birž. Vdomostí naprosto neodpovídá skutenému své

knize

z

stavu vcí. V dopise ze dne 4. kvtna 1917 se pravilo, „že imperialistické cíle ve známé odpovdi Spojenc 'ŠMlsonovi z konce r. 1916, zejména pokud se to týkalo Turecka a Rakousko-Uherska, byly jen ústupkem vojenskému pro-

a tím mén rozdRakousko-Uherska nejeví se základním kamenem anglické politiky. Zrovna tak i otázka osudu Alsaska-Lot-

gramu Ruska. Ani rozdlení Turecka lení

rinska a Trientu, t

e r e s u e."

autonomie ech a Polska inz ohledu na její spo-

Anglii jen

j í

jené

Tedy z toho je vidt, jaká byla nálada v Anglii, Anglie dokonce nemyslila na to, aby rozbila Rakousko a tvoila z nho samostatné státy. Této nálad, která bezesporn ve Franci a Anglii byla, zasadil vlastn nejtžší ránu hr. ernín. Musím íci docela objektivn, že hr. ernín má opravdu neobyejnou zásluhu o naši samostatnost. V okamžiku, kdy hr. ernín ve své buršikósnosti nazval p. Clémenceaua lháem a kdy Clémenceau v odpov na to produkoval list Karlv, jejž pinesl jeho svak vévoda Parmský do Paíže, a kdy musi' císa Karel prositi Viléma za odpuštní, okamžit jeti do nmeckého hlavního stanu a kdy byl donucen jako v odna to, co se stalo, dáti vcnou záruku, že nechce a nemže Nmecko opustiti, a sice tím, že tam uzavel na 20 let vojenskou konvenci s Nmeckem, a kdy to bylo urbi chce císa, et orbi oznámeno, v ten den bylo jasno, že, co chce, chce císaovna separátní mír, že tu rozhodují docela jiné li vy, že tu rozhoduje Víde, Peš a gen. štáb

a že

pov

a

a

v-

60

rakouský, že tudíž Rakousko a Nmecko jsou nerozluiTelné a že všechny fantasie odtrhnouti Rakou)sko od mecka jsou fantasie politicky naivních lidí. To byla smrtelná rána pro politiku tak dlouho ve Francii a Anglii hlásanou, že není teba Rakousko rozbíjeti, nýbrž jen petvoiti ve federaci národ a stát. Ne u všech to ovšem stailo. Zejména politické formulky a fantasie mají tuhý život. Našel jsem je i u našich upímných pátel po válce v Paíži. Ješt tenkrát ozývaly se hlasy, že je to chyba „balkanisovati" stední Evropu. Báli se, že svobodné státy, vzniklé na troskách Rakouska, nedovedou žíti v míru a že z jejich tenic mohlo by povstati opt stálé nebezpeí války. Proto myslili, že by bylo nejlepším zabezpeením míru, kdyby se utvoilo federované Rakousko, které by bylo pece jen spojeno spolenou dynastií.

N-

,

Pro politiky, kteí rozhodovali, bylo arci dostatené, co se ukázalo po vystoupení ernína. Vidli, že žádná moc, ani císaova není dost veliká, aby odlouila Rakousko od Nmecka, a proto se víc nehonili za chimérami federativního. Dohod pátelského Rakouska. A což teprv, kdyby místo Karla a jeho manželky pišel jiný císa, dojista jinak orientovaný? INIyslím ovšem, že bylo potebí od samého noátku zrovna tento moment na západ zdrazovati a stále odstraukazovati, že jen a jediné rozbití Rakouska

mže

niti

nebezpeí nmecké Ped tímto konkrétním cílem ztrácely na dležitosti

také všecky teorie o právech národ. Ty jsou pece jeii úinné, a bylo v nich také trochu nebezpeí. Teorie o sebeui^ení národ, hled k našim velkým minoritám byla zbraní hodn dvojsenou, a uplatování našeho hizápadu, který neml storického práva, pouování o pontí o historických základech Rakouska, o kivd na národu našem zrovna v tomto ohledu spáchané, bylo dojista pádnjším argumentem pro naše práva, než teorie o sebeurení. Ani ohledn Slovák nemusili jsme se jí báti, ponvadž zde se jednalo pece jen o osvobození národa z nejvtšího útisku národního a sociálního. Ale hlavní bylo, dokázati, že jediné rozbití Rakouska zbaví navždy Nmecko možnosti, aby pomýšlelo na odvetnou válku. Když je vojna, musí se jednati o praktický, konkrétní cíl. Krásnými teoriemi se nepo vznese duše lovka, který je v zákopech a má se dáti zasteliti. Ten musí vidti konkrétní cíl, za který se má obtovati. Když se mu ekne, že, vyhraje-li to, nebude více vojny, nepjdou jeho dti do války, pak je to cíl hodný každé obti. Bojovati a umírati za práva a svobodu národ bylo velikým, ideálním cílem ^tát dohodových a posvcovalo k nebývalé výši obti

mén

nm

61

našich Spojenc, ale práv proto bylo nutno ukázati národm západu, že se rozdlením Rakouska iní Nmecku ovšem když se vítzné pro budoucnost válka nemožnou míti NQioci nedopustí híchu, že místo Rakouska a bylo také nutno íci to mecko za spojence Rusko masám voják, aby vdly, že bojují naposledy. Proto tak velice cením prohlášení z 5. listopadu 1915, podepsané Masarykem a Drichem, kde v nejtžší chvíli, kdy bylo spojencfím nejhe, naši lidé za hranicemi slibovali vrnost Spojencm na všecky asy. To byl politický in daleko úinnjší než všecky teorie a všecko mluvení o právech národ, ponvadž se tím dokazovalo Spojencm, že na echy mohou spoléhati za všech okolností, i kdyby se jim vedlo nejh, a že pro všecku budoucnost bude jim eský stát vrným spojencem. V Rusku byla naše situace lehí. V Rusku nenávidli Rakousko za to, co se dlo r. 1854 a co udlal Aehrenthal r. 1908. Tam bylo arci také vidti, co znamená proti západu slovanské cítní s námi. Tam také mají naši lidé, ruští eši, pímo nehynoucí zásluhy o naše osvobození. A není vtší nevdnosti, než když jim toho zapomínáme a když se musejí nyní jako vyhnanci pímo doprošovati pomoci národa, kterému tolik pomáhali k vítzství a svobod a jehož osvobození tak radostn obtovali i životy za

—

—

i

mže

statky.

Rusko jediné ze Spojenc piznalo naši samostatnost hned s poátku války. Car slíbil to docela jasn n urit naší deputaci eské, která u nho byla, a podle pamtí francouzského vyslance Paléologua prohlásil to jemu už r. 1915 Sazonov, když se ho ptal na ruské cíle války. ekl, a rozbití Raže jedním z cíl války jest svoboda kouska. To byl první oficielní projev pro naši svobodu, to bylo uvdomení západních stát o tom, co Rusko chce a co bude chtíti, jestli bude vítzným. To mlo ohromný význam pro nás a nedovedeme ani býii dosti vdní za to, co udlalo pro nás Rusko. Je tudíž pímo tragické, co jsem

ech

vám citoval z knihy Miljukova. A toto odstoupení od konených cíl slovanské Rusi zpsobili sociální revolucionái p. Kerenský, p. ernov a petrohradský sovt, ti, pro potom tolik exponovali a pro které jsme se Kolakovi! nesmíme však také zapomeNašim ruským nouti, co udlaíi pro utvoení našich samostatných eských družin. To nebylo lehké. My, kteí jsme v tchto vcech píliš subjektivní, neumíme se asto vmysliti do psychiky druhého. Proto se u nás dje tolik politických chyb. Ruska které jsme se

postavili proti

echm

62

samo

mlo mnoho milion zbyten

mobilisovanýcli

lidi,,

ktei nejvíce pispli k rozvráceni ruské armády, ponvadž nezamstnáni, v týlu, nejleheji podléhali rozvratné agitaci. Rusko nepotebovalo voják a krom toho musíme také piznati, že carské Rusko mohlo právem obávati SO' atomisace vlastního vojska, nebo kdybychom mli národní družiny my, pro l3y jich nemli jiní národové, žijící v ruské íši? Ruští vedoucí státníci báli se toho, co se potom za revoluce ukázalo, totiž úplné desagregace státu i vojska, kdyby se zaalo jednou povolovati. Ovšem žádný carský lovk nešel tak daleko proti nejkrásnjšímu hrdinství našich hoch, jakého svtová historie má málo píklad od té doby, kdy pestalo být dovoleným, pobíjeti zajatce. Že lidé bojovali, nasazovali životy pro svobodu, to již bylo. Ale aby šli do boje vojáci, kteí vdli, budou-li zajati, že budou povšeni, tomu je do jista v novjší historii málo píklad. Ale to nevadilo panu Kerenskému, aby ekl: „Co s vámi, když sami zrazujete svj stát? Jaké je na vás spolehnutí?" To je skuten úžasné. A na tchto internacionalistech spoívala sibiská politika a spoívá ješt i naše nynjší ruská politika do velké míry. Tím vtší jest zásluha ruských, že s pomocí gen. Alexej eva, Radko Dimitrijeva a jiných vynikajících generál zlomili odpor centralistických byrokrat, že prolomili led a že naši starodružiníci mohli representovati tak krásn a padlo jich mnoho budoucí svobodný eský národ. O tom, co se v Rusku dlo, jsme zvdli. Ješt v zim jsem ned1915 pišel mladý bezvousý hoch ke mn. vru, aby to snad nebyl rakouský agent provokatér. Proto jsem si vzal dra Rašína jako svdka k naší rozmluv. Ten hoch však pišel opravdu z Ruska. Byl to nynjší kapitán V^nk, který opravdu zasluhuje, aby byl jmenován. Prošel rakouskými vojsky a pišel do Prahy. Zde mi vypravoval o tom, co se dje v Rusku, o deputaci u cara, o tom, že nám car slíbil svobodu, o všem, co tam dlají ruští eši. Vy dovedete si pedstaviti, jakou radostí to naplnilonaše srdce. Když kapitána Vaka zde Rakušáci odvedli, dostal se k nmeckým plukm, ale utekl s nebezpeím života znovu do Ruska a byl nakonec jedním z nejlepších naší organisace ve Švýcarsku. Zvsti z Ruska pirozen posílily naši orientaci k Rusku. Tenkrát jsme poslali do Ruska poslance p. Dúricha, ponvadž jsme si ekli, že pro západ máme profesura Masaryka a že bude dobe, když do Ruska pjde Diirich, blízké kýž' byl v Petrohrad, který roku 1909,

^ |

\

j

ech

—

—

Ml

,

len

ml

"

'

63.

-

slovanskými kruhy. Uml dobe rusky a jsme tudíž, že mže dlati tam dobré služby. Po s p. Švehlou a po dorozumní se s p. dreni Mattušem a drem Valentou poslali jsme kol. Dúriclia do Ruska. S p. drem Mattušem musill isme mluviti, ponvadž naše prostedky byly tehdy malé. Byla finanní krise a nemohli jsme peníze sehnati. Vzali jsme tudíž z reservního fondu Národní rady eské 30.000 K. Nikomu jsme to neekli, jen p. dru Mattušovi a dru Valentovi. Ale musím íci, že ty peníze byly Národní rad nahrazeny, a krotoho p. Diirich, když se vrátil, zaplatil nám ne 30.000, nýbrž 120.000 korun. S jeho svolením jsme se s p. Švehlou dohodli vnovati ty peníze na ruské uprchlíky. O vcech politických radila se tehdy mafie, kde byli clr. Scheiner, dr. Šámal, dr. Rašín, dr. Hajn, dr. Beneš a já, a která byla ve stálém spojení se Švýcarskern a prof. Masarykem. Pak, jak víte, dr. Scheiner a já byli jsme zateni práv po schzi mafie, kdy jsme dostali první íslo Denisova listu, které našli u mne v kapse. Pozdji zaten také dr. Rašín. Dr. Scheiner propuštn byl z vzení, ale vrátil se hned ke své revoluní innosti. Dnes se to všecko zdá býti prosté, ale lovk se dnes diví, kde se v nás brala ta skálopevná dvra, když jsme vidli rakousko-nmecké úspchy. Konen u nás ani tak ne, ponvadž jsme mli zprávy o Spojencích, ale lovk se musí diviti krásné víe našeho lidu, která každého z nás musila naplniti nejvtší radostí. Všecky poátení koncepce naší politiky byly hodn doteny vstupem Ameriky do války a ruskou revolucí. podala ješt jeden Amerika to je charakteristické velký dkaz pro to, emu tak mnozí nechtli viti, jsouce svedeni socialistickými útoky na egoismus buržoasie, totiž pro její opravdový idealismus. Nyní dokonce stát, v nmž kapitalistická buržoasie byla rozhodujícím faktorem, dal píklad pímo vrcholného idealismu. Nezávislá, nikým ohrožená, naprosto nedostupná Amerika, která vydlává nesetné miliardy na všech objednávkách celého svta, která ohrožuje Anglii v jejím ovládání moí, která se místo dlužníka, kterým byla ped válkcu, stává vitelem celého svta, která svj dolar staví místo anglické libry jako svtovou mnu, ponvadž dolar jest pevný a šterling mní svou hodnotu, která v moském transportu, zejména jihoamerickém, zaíná se emancipovati od Anglie, nebo díve z jižní do severní Ameriky nevozilo se pímo kolem Ameriky, nýbrž pes Londýn,"~tá Amerika, která mže všecko získati, když zstane v míru a nepjde do války, která ve styky

se

myslili

úad

m

—

—

"

beh

64

válce nechce nic, žádné úspchy teritoriální, jen ztrácí životy svých syn a hodnou ást svých vydlaných miliard, jde do války jen za velkou myšlenkou osvobození národ od nmecké hegemonie a za svobodu národ.

mlo

ovšem vážné dsledky. Amerika piválené politiky. A akoliv se skláníme ped její velikým idealismem — vy jste tomu dali svj výraz jednomyslným potleskem, který vám šel ze srdce — musím pece íci, že Amerika do válené politiky pinesla více íilosofie než konkrétní reálnosti. Amerika nebyla rozhodující v bitvách, byla ovšem rozhodující pro upa.dek bojovného ducha nmeckých i voják, kteí To všecko

nesla nový duch do

vdc

vidli, že to

nemohou už

vyhráti, ale byla rozhodující z pi-

rozené úcty ped idealismem, kterou vzbudila v druhých, pi uzavírání míru. K tomu byla Amerika jediná, která naprosto nic nechtla, na nikom nezávisela, nikoho nepotebovala. Tím pirozen hrála rozhodující úlohu. Amerika nemla teritoriálních zájm, necítila nebezpeí staletých boj a rivalit starých evropských stát, ona mla více teoretické a idealistické cíle, které z války udlaly boj za velká vznešená hesla, ale ne za jasné konkrétní politické cíle, jež by mohly politicky i vojensky nejen pro nynjšek, nýbrž i pro všecku budoucnost znemožniti nebezpeí germánské odvety a nové nadvlády. pi vší úct k presidentu 14 bod Wilsonových byly idealistiWilsonovi, kterou jist máme všichni ckou filosofií, ale nikoliv praktickou politikou. S poátku války byly válené cíle konkrétnjší. Na nmecké stran byly to materielní, územní záchvaty, veliké anexe územní,

—

—

na druhé stran ovšem dlouho jen boj proti pangermanismu niivému a surovému, jak se ukázal v Belgii a v severní Francii. Teprve roku 1916 se všecko to u Dohody konkretisovalo v územní cíle. déle však válka trvala

ím mén

ím

a Nmecko vilo v naprosté vítzství, tím více se dostával do válených cíl nový tón, jako by se mlo vzpružiti znavené, zmoené lidstvo hlavn idealismem zápasu. Do válených cíl pišlo mnoho ideologie a filosofie, reálnost se ztrácela. V tom byl vliv Ameriky, ale dojista také Nmecka, které cítilo, že nevyhraje. A je-li pravda to, co dnes íká korunní princ nmecký ve svých Pamtech, že po Marn bylo rozhodnuto, pak lze lehko pi ohromném vlivu, který Nmecko mlo na internacionální propagandu, viti, že mohlo k tomu psobiti, aby tento idealistický duch, který musil mu velmi posloužiti, kdyby bylo poraženo, do jisté míry zamnil konkrétní válené cíle. Kdyby bylo Nmecko vyhrálo, není ovšem pochyby, že by 5

65

se na tento idealismus války dívalo s neskrývaným opovržením, jako na málo reální politickou naivnost. Reálnost pišla až v Paíži na konferenci. Ale pak už nezapomeme, že státy Dohody nebyly více neseny touhou po spoleném vítzství, z které pece se rodila jistá solidai"ita, že nebylo už spoleného zorného úhlu vle k vítzství, nýbrž že všecko bylo pod dojmem už dosaženého cíle, totiž porážky Nmecka a domnní pacifist, že už pestalo být nebezpeným svtovému míru. Vrcholem naivní víry v idealismus, víry vnesené v zmuené duše ruských voják, mužik naivní ruskou revolucí bylo ovšem bezmyšlenkovité pijetí zrádného kienthalského hesla: „Bez anexí a bez kontribucí", jak je diktovali nmetí agenti Parvus a Grimm. Ruská revoluce je poátkem tragiky války nejen proto, že válka o rok déle trvala, že bylo statisíce mrtvých víc, že byly zpustošeny celé kraje, že byl hlad a bída, nýbrž proto, že Rusko bylo vyazeno z ady vítzných stát, že bylo vyazeno ze spolurozhodování o míru, že 120 milion evropských lidí, pispvších miliony mrtvých k vítzství, zstalo stranou všeho jednání a že tak stvoena nová strašná otázka pro Evropu: Kam se pikloní nejvtší evropský stát, až se zase vzpamatuje a není-li nebezpeí, že pro Nmecko je tím dána možnost nadje na odplatu a tím možnost nebezpeí, ohroziti všechny výsledky vítz-

ství?

Pro nás to bylo otázkou osudovou. Rusko první a dlouho k nám jediné bylo pro naši státní samostatnost. byl srdený, nebyl to jen státní zájem, který se podle okolností. Ovšem i pro Rusko v tom byl jistý zájem, míti svobodnou Jugoslávii a eskoslovensko, ponvadž to znamenalo, že bylo v Evrop provždy zajištno ve své touze po míru a pokoji. Rusko slovanské bylo však naprostým vy-

Pomr

mní

louením možnosti sblížení s Nmci. Proto nebyla by nikdy možná nmecká odveta, což znamená zabezpeení naší svobody na vždy, a to znamenalo klidný, bezstarostný vnitní vývoj, jasný pomr k menšinám a možnost územního spojení s Jihoslovany, což bylo naprosto nutné pro slovanskou federaci. Francie, která ostatn jediná týž zájem s námi spolené zájmy, spolené nebezpeí a spolené zajištní pro budoucno. To nutilo k rozhodnutí. Na jedné stran byla výhradn nacionální politika, která se nedala svésti a zaslepiti neuvitelnými úspchy socialismu pod

A

(£i

mla

mla

tlakem petrohradského sovtu ješt za Kerenského a která za pední a jedinou povinnost spasiti Rusko od tch, z naivního, kteí je hubili, rozrušovali armádu

mla 66

bu

ve válce pece jen zloinného socialistického timilitarismu a pacifismu anebo také ze strachu,

ale

_

vítzná

armáda

neuinila

konec

jejich

vlád a

an-

aby

socialistické to dlali

socialistickým experimentm, jako esefi, nebo za nmecké peníze, jako bolševici.

Anebo druhá

cesta, totiž zstaviti

Rusko svému osudu

a oddati se s naprostou vírou západu s jeho nefantastickou demokracií, svobodou bez slabosti, bez zbyteného

mluvení, svobodou se železným

poádkem

a energickou

prací.

Rozhodnutí nebylo lehké, lehí ovšem pro ty, kteí západníky dávno byli, kteí boj mezi západem a východem již ped válkou vedli doma a kteí vili, že Amerika nahradí ztracené Rusko. A bume spravedliví. Nebylo lehké viti Rusku pi pohledu na revoluci, Rusku uvleenému prázdnými frásemi o svobod, která mla místo písné vojenské kázn vyhráti válku, nebylo lehké viti Rusku uvleenému vítzícím socialismem, niícím všecku produkci a úpln rozrušujícím armádu. Bylo nutno míti hlu-

zakoennou víru ve slovanství, snad trochu slepou, fanatickou, bylo nutno ve slovanském myšlení vyrsti, býti schopným velikého odhodlání, aby mohl lovk viti, že je možno železnou disciplinou znovuzíditi rozrušenou armádu. Že to nebylo fantasií a že to možným bylo, to dokázali potom bolševici se svou rudou armádou, ve skutenosti pece je tak málo rudá. Ale i nejvtší pochybova o Rusku a nejpesvdenjší pívrženec západu nemohl nevdti, pakli jen trochu reáln myslil, že Anglie a Amerika zstanou nám cizí, že mohou k nám míti platonické sympatie, ale nic více a že vším svým hospodáským a sociálním ústrojím budou vždy blíž Nmecku, které jim je rovným hospodáským kompaciscentem. neml nikdo také zapomínati, nehled na válený boj a literát, že válka pejde a že zejména pro anglické idealisty nmecká vda a nboko

a

vn

Konen

uenc

mecké umní zachová si vždy svou pitažlivou sílu. Chápu rozdvojenost eské duše, zejména tch, kteí tak asto byli okolnostmi pinuceni nemysliti jasn a urit: tak anebo jinak, ale njak!, jak nás k tomu vycho-

vala tžká naše minulost se svými vnými spory a pochybami a nezdary. Ale ovšem myslím, že pochyby mly

ustoupiti docela, když bolševici zradili spojence v BrestLitevsku, když hr. Mirbach porouel, a na jeho rozkaz žádáno odzbrojení a nepropuštní do Francie.

Ve vnitním boji národa v echách byla ovšem obdivuhodná pevnost, nebylo kolébání, zejména po našem odsouzení, a

hlavn

po-

pekrásném, hrdém a mužném

pro67

o

\

in

eského spisovatelstva, jednom z nejkrásnjších eského odboje. To ovšem bylo také lehí, než úloha našich vdc za hranicí, ponvadž náš problém byl jedno-

jevu

duchý a jediný: za každou cenu dojíti samostatnosti a Rakousko. Proto hlavní starostí naší bylo, aby nikdo, kdo ml právo mluviti za národ nebo aspo jeho ást, výslovn nebo zakryt se neprohlásil pro Rakousko. Zejména dokud nebyla zniena hr. ernínem legenda o možnosti federativního Rakouska jako spojence Dohody, jako protiváhy Rerlína a dokud nebylo rozhodnuto o rozbití Rakouska, bylo pedním a prvním úkolem eské politiky, eských stran, které stály na programu rozbití Rakouska, aby se z nikdo nevyslovil pro Rakousko. A nebylo to tak lehké. Já nechci rozevírati staré rány a mluviti o tom, kde to nebezpeí bylo. Proto byla slavná Jiráskova písaha ne theatrálním aktem, nýbrž rozhodujícím politickým inem, úmysln a velmi dkladn pipraveným.. My jsme se zde v echách také politicky pipravovali na svou budoucí samostatnost. Pamatujete se všichni na historické sbratení s Jihoslovany, na slova: „Vrnost za vrnost!", která se nám stala nejsvtjším odkazem nejen pro dobu války, ale pro všecku budoucnost. My jsme a musíme navždy býti spojeni s Jihoslovany. To je hlavní základ naší politiky, odkaz naší válené politiky. I\íy jsme se také snažili o dohodu s Poláky a byla u mne uinna úmluva o Tšín s p. Glombiskim, hrab. Skarbkem a Vitošem a sice v tom smyslu, že o Tšínsku nebudeme mluviti díve, dokud nám obma nebude pikázána definitivní hranice celého území a že potom, když už budeme míti, co chceme, o njaké ty vesnice nebudeme se mnoho hádati. Tak se to tenkráte smlu-

rozbíti

ech

vilo s Poláky, ale za tyry nedle dostali jsme do rukou memorandum kyjevských Polák, kde oni místo Ruska reklamují pro Poláky vedoucí místo mezi Slovany, ponvadž Rusko nemže tuto úlohu již hráti. To nás pirozen velice rozladilo, ponvadž pece jsme nemohli zapomenouti, že Poláci byli Slovany jen když se jim to hodilo. Polské slovanství bylo také záipadní, zjevn katolické, a dogmatem našeho novoislovanství bylo, že slovainství nesmí býti ani pravoslavné, ani kato-

Konen

lické, nýbrž snášelivé ke každému náboženství. Poláci za války tvoili rakouské legie pod panem Pilsudskim, šli s Nmci a Rakušany a teprve, když bylo jisto, že

Nmci prohrají, obrátili se k Dohod. To na nás psobilo velmi zle a nehled na pakt, který se v Praze uzavel, šli jsme do Ženevy, kam nás Rakousko pustilo, s velmi skeptickým názorem na budoucnost našeho pomru k Polákm. 68

Válka šla ke konci. Rakousko bylo naší zásluhou v rozkladu. Naši lidé s nebezpeím šibenice prozrazovali vojenská tajemství Dohod. Dohoda znala poet našich dl a náboj a dostala tajemství otravných plynti v nejkratší dob. My jsme byli píinou úplného rozkladu italské fronty, což umožnilo velké italské vítzství, ponvadž fronta nebojovala, nýbrž sama se vzdala nebo odešla dom.

To

uspíšilo jkonec války, to podlomilo definitivn

ducha

nmecké armády,

která byla beztak již otesena proražením fronty balkánské. To donutilo nmecké vdce ke kaVenku bylo velikou zásluhou našich hoch, pitulaci. že Nmci nedostali se na Sibi, ponvadž na Sibii byly statisíce výtených voják nmeckých a rakouských, kteí byli ochotni okamžit jíti do boje a krom toho spousty kov nutných v Nmecku, mineralií i zásob k výživ. V tom jest znamenitá zásluha našich hoch sibiských o Dohodu, ani ne tak o Rusko. Naši hoši chrabe bojovali na francouzské a italské front. Proto jsme mli vdomí, že

nedostáváme svobodu

z milosti,

nýbrž že jsme

si ji

za-

sloužili.

V Ženev jsme radostn pozdravili dra Beneše, Osuského a švýcarskou naši organisaci, která za války tak výten pracovala, a poslali své pozdravy prof. Masarykovi do Ameriky. Všem jsme upímn dkovali za všecko, co v cizin pro naši samostatnost udlali. V Ženev nás naladili do nejvyšší míry optimisticky, eklo se nám, že všecko dostaneme, a ohledn Polák byli jsme ujištni, že máme materiál proti Polákm, který vyluuje, aby mohli proti nám uplatniti nespravedlivé njaké nároky. Zatím byl v Praze proveden pevrat a tím likvidace Rakouska samostatn, bez jakékoliv pomoí' zevn. Byla provedena pímo skvle a bylo by híchem zapomenouti, kdo ji provedl. Bylo to zásluhou Sokolstva s drem Scheinerem v ele a zásluhou prozatímní vlády, která se v nepítomnosti naší utvoila. eknu podle abecedy, kdo v ní byl: dr. Rašín, dr. Soukup, Stíbrný, dr. Šrobár a Švehla.

konen jsm€ mli vládu svých vcí ve svých konen jsme mli zase svj samostatný stát.

Tedy rukou,

Mli jsme svou

republiku eskoslovenskou. Dkovali svým velikým Spojencm, a jejich strašným obtem pro svobodu národ, ale mli jsme také povznášející vdomí, že za ni nedkujeme jenom obtem druhých, nýbrž že vydobyli jsme si jí také velikými obtmi vlastními, zázranou pímo jednotou a pevností národa i ochotou tolika dobrých eských lidí, všecko obtovati za svojsine za ni

bodu národa! 69

IV.

(Dne

il.

kvtna

1922.)

Válka po více než tyech letech se skonila. Mohla vlastn skoniti díve, kdyby nehylo píliš lehkomysln pipravované výpravy do Gallipolle, kdyby se bylo vas pomohlo Srbsku, kdyby bylo využito, jak se k tomu z mnohých stran velmi energicky radilo, soluské fronty, kdyby nebylo ruské revoluce a zrady v BrestLitevsku a kdyby bylo díve zízeno jednotné velení. Ale inožno také íci. že vlastn válka nedobojoívána. Není pochyby, že pro

nmeckou

psychiku, která

je

tak naprosto

nezpsobilá k sebepoznání, byla okolnost, že se Spojenci nedostali ma nmecké území, neobyejn vážná. Ti, kteí zpustošili všecko, kam pišli, kteí udlali v severní Francii nejstrašnjší spousty, jaké si lovk dovede pedistaviti, sami nepoznali nepátelsikého vpádu. Naofpak klidn podrželi všecko, co si ze všech jiných jimi obsazených zemí plnými vlaky odvezli. Ovšem Spojenci by se byli nechovali u nich tak, jako oni to' dlali, ale pece jen by Nmdoma ukáczali aspo ást toho, co musili od nich zakusiti všichni, k nimž se dostali. A tak vlaistn Nimci nedlouho' mli vdomí, že jisou poraženi. Velmi brz-o sf» poali utšovati, že nebyli vlastn poraženi, nýbrž že porazili sami sebe, ponvadž jejich fronta se vnitními nepokoji rozložila. Toi pro celý vývoj událostí do budoucna

cm

má neobyejný

význaan.

Po porážce kácely

se

trny. Národové ovšem trochu

zapoTiinli, že bez jejichi váleného nadšení panovníci byli bezmocní dlati válku. A nic nebylo tak hnusného, jako Víde. Co bylo pochodových prvod, zvonní a jásotu, když pišla njaká zvst o porážce! Víde jásala, že se

konen

v Rakousku udlá vídeský pohádek a nyní klidem odhodila ty, kteí byli nespravedliví ke všem, jen aby mohli hýkati svou Víde a tak sami sob kopali hrob. Jestli se mluví o vdnosti Habsburk, nelze íci, že by ve svém duchu nevychoivali také Víde. Monars

chie Habsburk shroutila se jako stavba vnitn prohnilá a nebylo nieho, co by ji drželo. Myslilo se všeobecn v Evrop, že rzné národy rakouské spojuje pevn dynastická tradice. Ale nyní se ukázalo, jak klamný to byl názor, když i ve Vídni, která za všecko co dkovati dynastii, dynastická vrnost objevila se v tak ošklivém

mla

svtle.

Presidenta Wilsoina vítal svt

v tom nadšení byla 70

jako osvoboditele, a vidnolst za idea-

skuten upímná

lismiis velikéhio národa. Ale lak eeno, ve vcech míru následkem toho dostal rozhodné slovo americký názor

svtový, tak odlišný od evropského. Svaz národ, nejvlastnjší ideál presidenta Wilsona, spasení, které chtl lidstvu prTTléstf, byl mu dležitjší, než rychlé skoncování územních otázek a otázek váleného odškodniní. A pece práv rychlé skoncování tchto: otázek bylo pedevším nutné pro obnovení normálních, politických i hospodáských v celé Evrop, a tím, že se oddálilo, stále a stále ustupovala válená nálada poválené filosofii, což mlo nejvážnjší a také nejhorší následek, a to zejména pro Francii, která ze všech stát nejvíce byla hrzami války a nmeckým barbarstvím postižena. Amerika byla skoro ve všech vcech evropských rozhodující, ale zárove žárliv dbala toho, aby se nikdo nepletl do vcí amerických. I kde se jednalo na p. o internacionální úpravu transportu, velmi dsledn na to hledla, aby úprava ta nebyla svtov internacionální, nýbrž zstala jen evropskou. Konen bylo také cítiti finanní pevahu Ameriky, ponvadž Amerika byla vlastn vitelkou celého svta.

pomr

A na cestách pres. Wilsona ped konferencí bylo v Anglii doisaženo dohody o Lize národ i o tom, co Anglianm mezi trnácti Wilsonovými punkty nejmén bylo píjemno, totiž o svobo
konferenci pozváni byli všichni národové vítzní, byli uznáni za válící. Tedy pirozen také my, díky tomu, že se podailo' zahraninímu našemu vedení a to prof. Masarykovi v Americe, dru Benešovi v Paíži a v Londýn Itálie byla a priori pro rozbití Rakouska

kteí

—

—

prosaditi uznání naší zahraniní representace, tedy prof. Masaryka, gen. Štefánika a dra Beneše jako oficielních pedstavitel svobodného eského národa. Na druJié stran také díky tomu, že jsme 28. íjna, tedy ješt ped nmeckým, prohlásili se samostatným státem, neodvislým od Rakouska a tím že jsme vlastn vstoupili ve válený stav s Nmeckem, se kterým ješt nebylo uzaveno. Ovšem práv této okolnosti jsme si byli u nás velmi málo vdomi, ale bohudíky dopadlo to tak, že jsme si to ani nemusili uvdomiti. Až reparaní komise ukázala nám, že byla vnitní naše revoluce, náš 28. íjen, rozhodu-

pímím

pímí

jící pro piznání statného státu.

ní.

nám

charakteru válícího, tedy samo-

i

j (

J

Ale cenní válících stát v Paíži bylo docela zvláštByla utvoena skupina velkých stát a pak celá ne71

konená ada tch malých

stát, kterým se íkalo Le,s aux intéréts limités. Nikdo arci nevdl, pro u malých stát byly „ohraniené záimy". Zrovna jim se jednalo o život, o celou budoucnost dialeko víc než státm états

velikým.

Ale už to tak bylo a teprve nyní v Janov zaíná se trochu s malými státy poítati, ponvadž velké státy politikou poválenou pivedly to tak daleko, že tyto menší státy zaínají v jejich politice hráti velmi vážnou úlohu. Hned po válce, dokud pece jen bylo zde ješt trochu té jednotné nálady, ktea^á zbyla z války, byly tmalé státy zejména pro Ang:lii i Ameriku Sípíše obtížným a asto nepohodlným problémem, než ním, s nutno pro budoucnost poítati. Jen Francie vdla, co pro ni zrorvna následní státy z rakousko-uherské pozstalosti zname-

ím

nají.

Tedy

tyto státy

aux

intéréts limités,

k nimž jsme

patili my, Jihoslované, zrovna jako Parag-uay, Panama a všechny státy, které vypovdly válku, aby mohly konfiskovati nmecké lod, jež se v jejich pístavech nacházely, byly v Paíži jen na vedlejší koleji. Ty, které mly zvláštní nároky, byly poivolávány k objasování svých nárok. To vypadalo jako by byly volány k výslechm, dostávaly asto i nepíjemná napoimenutí a vlastn se hodn zapomínalo, že mnohé z nich ve válce velmi mnoho

pro Spojence znamenaly.

Vezmte si mem; a také

Srbsko. Srbsko udivilo svt svým hero-isnení možno zapomenouti, že za poislední prolomení soluské fronty, které bylo' vlastn pi^vním nárazem, k tomu, že se celá budova stedních velmocí zhroutila, bylo možno dkovati nejen skvlému vedení pímaršála Franchet Esperay, nýbrž také v první slovenému hrdinství srbských voják. I Rumunsko pomohlo ke konenému vítzství a my echové mžeme íci bez každého pehánní, že jsme rozložili vnitn Rakousko, že jsme s Jihoislovany rozložili rakouskou frontu, takže Italové moth.li bez veliké námahy a velikých obtí slaviti své grandiosní vítzství nad armádou, která se bez boje vzdávala, A to, že naši hoši nepustili bolševiky na Sibi, zkrátilo jist hodn válku.

ad

O stedoevi^opských i o ostatních vcech, tak komplikovaných staletou historií, pomry ne-jspletitjšími etnografickými a hospodá>?kými, rozhodovali ve velmi astých pípadech znalci, kteí snad mli knihy a statistiky, ale kteí ty zem znali pece jen tak, že se projeli po hlavních mstech a pinesli si o tchto zemích náhled podle toho, jak v tchto mstech byli pijati. Tomu jsme 72

mli

také co dkovati, že bylo tak mnoho znalc nadšeno Vídní a Budapeští, ponvadž tak, jako tam, jsme my ovšem pijímati nemohli.

Rakouský problém, který byl ist historický, byl vt— krom nkolika Francouz prost nerozluštitelným rébusem. Všem chyblo porozumní pro historii. Nikdy se toi neukázalo tak, jako pi ešení tšínské otázSedli jsme ped ky. To bylo pro nás pímo trag-ické.

—

šin

komisí vyslýcháni jako

ped

soudem, a myslím, že ne-

kivdím nikomu z tch, kdo rozhodovali o provisorním upravení vcí ve Slezsku po konfliktu, který byl mezi námi a polským vojskem, že nikdo z nich nevdl, že Slezsko patilo po právu a zákonu k eskému království a že nepatilo k Rakousku. Všichni vili na slovo p. Dmowsikému, který na tuto ignoranci poítal a s nejvtší smlostí, a ponvadž dlouho žil v Rakousku v Halii, mohu dojista íci malá fide docela rozhodn tvrdil, že Slezsko nepatilo k echám, nýbrž k Rakousku. To byl nejslovanštjší Polák. akoliv nerad íkám A dokonce francouzský generál jména, eknu je pece Niessel, ekl: „Morava nepatila k echám, ta patila k Rakousku." A p. Dmowski s velkým klidem mluvil o tom. že už dnes neplatí historické právo, to že je pekonané stanovisko, dnes že platí demokratický primcip sebeurení národ. To mu platilo pro Tšín, ale druhý den, když mluvil o východní Halii, mluvil dojista pravý opak. A z titulu historického práva zabrali Poláci Vilno, Bílou Rus, Voly. Jen na Tšínsku neplatilo Ale jim všechno prošlo. Bohudíky, že byli také jiní, jako gen. Le Rond, p. André Tardieu, kteí opravdu prokázali neocenitelné služby našemu národu.

—

.

.

—

.

Pímo

fysicky bolestn jsem

na nás páchanou,

ale

cítil

všechnu tu kivdu

ovšem musil jsem

si

piznati, že

nikdo nebyl tím vinen, jako my sami, ponvadž tak mnozí z nás mýsjili, že je to vrcholem a povinností moderního deníokratismu, házeti státní naše právo, nerozborný fundament našeho nároku na státní samostatnost mezi starou opotebovanou veteš! Mluvením o pirozeném právu hnali jsme vci pímo k rozdlení a rozbití naší vlasti, a jen díky tomu, že bránili nás proti tmto dsledkm teoretické a filosofické politiky zejména Francouzi, kteí nechtli a nemohli pece posilovat Nmce a nás seslabokde p. Clévati, podailo se tomu zabrániti ohledn menceau s celou rozhodností stál proti trhání našeho království. Ale ohledn Poláku pirozené právo, a jeho dít, 14 bod Wilsonových, zvítzilo a my ztratili za svou vrnost, za své obti Tšínsko na Poláky pana Pilsudského,

Nmc,

73

.

dob

nejvtšího nebezpeí pro Spojence polspojeným s Rakušany a Priišáky \' Paíži ml se vlastn rozhodovati hlavni evropský problém, jak navždy znemožniti nmeckou nadvládu. Ale

který velel v

ským

ten

legiím,

úpln

.

ustoupil

ped

teorií

bod

trnácti

.

pres. Wilsona.

Zrovna vojáci jako Foch a jiní, kteí vojnu vyhráli a kteí by mli míti hlavní slovo v tom, jak zameziti novou válku, byli v druhé ad. ^Maršál Foch, upímný pítel našeho národa,

i

jeho okolí

dobe

si

byli

vdomi

všech ne-

bezpeí nmeckého problému, byli si vdomi toho, že tato nebezpeí nebyla odstranna vítzstvím, vdli také, že ale se toto nebezpeí nedá odstraniti teorií a filosofií, zstali, jak pravím, v druhé ad. Parlamentní vdci, kteí jinak ovšem mli dojista ohromné, nezapomenutelné zásluhy o mravní podmínky vítzství, totiž o pevnost, neústupnost, organisaci válené výroby a zjednání jednoty velení, což konen vedlo k vítzství, jako pp, Clémenceau a Lloyd George, byli s presidentem Wilsonem rozhoduj ícíími v otázkách nového utváení Evropy a svta. Ani jeden nebyl diplomatem, a nanejvýš p, Clémenceau zabýval se díve tžkými problémy evropské politiky, znal jejich spletitost a obtíže. Ale oni rozhodovali.

Všechno to však ješt ustupovalo ped zmnami v pedpokladech veškeré politiky jednotlivých stát následkem vítzství nad Nmeckem a následkem zniení RakouskoUherska, ale také pímo osudného fakta pro celou konferenci, že Rusko bylo úpln vyazeno z úasti na poradách o vítzství, pro které tolik udlalo. Na tyto pomry

musíme se blíže podívati, O Americe jsem již mluvil. Ameriku

Ob

vnitn moské dohádnouti,

jejich postavení. jaké to dsledky

má

s

Anglií spojovalo a nedá se ani

cítily,

pro všechno politické

ohledn evropských, konmohlo býti jen nebezpeí moské. U Ameky dokonce ani to nepicházelo valn v úvahu, ponvadž Amerika byla ve své výživ a zásobování úpln sobstaná, nebyla na nikoho odkázána. Ale Anglie byla úpln po zniení nmecké moci na moi bez soupee na moi, nemusila se nieho obávati, mla nazírání, naprostou bezpenost tinentálních! nebezpeí. Pro

n

i

mla

ped pocit daleko ješt vtší bezpenosti, než ho kdy válkou a to pirozen nemohlo zstati bez nejvážnjších následk na celé její politické nazírání, Amerika pak pi-

neho

rozen ješt mén, jak jsem ekl, mla píiny se obávati od Evropy, pro ni hrálo jedin úlohu Japonsko v Tichém oceánu, a kdo vci vidl blíže, vidl velmi dobe 74

a .poznal pi všech otázkách, které jen zdaleka se dotýkaly pomru americko-.iapoiiského, iak Amerika doivedla žárliv sledovati to, co bylo jediným nebezpeím pro Ameriku, a brániti se proti každému symptomu expansivní politiky .iaponské v Tichém oceáaiu.

moský obchod byl sice ohrožen Amerikou, mla plnou dvru ve své námoní obchoclní mli zkušenosti moí. Anglie mla muž-

Anglický

ale Anglie tradice. Její lidé

stvo pro své obchodní lostvo, které bylo bez konkurence, své agenty, své tradiní spojení, všechno, co má v zámoském obchod nejvtší dležitost, a zárove všechno, co Americe chybí. Amerika sice pozdji hledla všechno nahraditi, eho nemla, ale všechno to nejde tak snadno. Lodi možno postaviti po amerikánsku rychle, ale

mla

pes noc kapitány a kormidelníky. Ameriané nemli mužstva, kterého bylo potebí, nemli agent a všeho toho, eho je teba k námoáriímu obchodu. Hledli to tedy nahraditi jiným zpsobem. Nmecku se lostvo vzalo, ale Amerika utvoila s hamburskou spolenosti Hapag akc. spolenost, jíž hamne stvoit

burská spolenost pedala své mužstvo, kapitány, agenty atd. a Amerika dala lodi. které vystavla nebo konfiskovala, když vyhlásila Nmecku válku. Ale to bylo ovšem až pozdji. Anglie tedy dvovala své zkušenosti a síle a proto se konkurence americké ohledn obchodní paroplavby nebála tolik, jako se spíše bála vzrstu jejího váleného lostva, které Amerika s neobyejnou energií a s pravou amerikánskou bystrostí stavla v tak giga^ntických rozmrech, že toho ani Anglie nedovedla. Nejvtší dla na svých lodích mla Amerika a Japonsko. ,

—

—

Ale na konferenci sbližovalo jak eeno Anglii to, že byly ob zainteresovány v otázkách evropských, což jim obma dávalo úlohu rozhodích, více objektivních posuzovatel. A to vtšinou se ukazovalo v jistých ohledech k a také k ponvadž u obou mocí, ale hlavn u Anglie hned po válce zaaly rozhodovati ohledy na budoucí styky obchodní, zejména s Nmeckem, které v hospodáském život anglickém lirály úlohu tak velikou, že ani válka v toan ohledu i

Ameriku

mén

Nmcm

Maarm,

mnoho zmniti nemohla. Cílem Anglie musilo tedy pedevším býti odstranni všeho toho, co od dob Viléma II. bylo pro ni pravým cauto jest zniení námoní a zámoské moci nmecké, vojenské i hospodáské. Anglie se tudíž musila snažiti o to, aby vyadila Nmecko ze svtové politiky, pokud se jedná o moe a kolonie. Proto žádala vydání a

chemarem,

75

zniení všeho n&meckého lostva, proto žádala odevzdání obchodního lostva, proto žádala zákaz stavby nových lodí váleních a konen vydání všech kolonií. Všetho toho Anglie také dosáhla. Ale Anglie snad ani sama nezmila dosah toho, co chtla a co prosadila. Nebyla si vdoma logických dsledk, které musilo míti naprosté doisažení tchto konených cíl anglické politiky. Anglie mohla zniiti lostvo, m^ohla jim zakázati stavti nové lodi, moíhila jim vzíti kolonie, ale tím neznien nmecký prmysl a nevyízen tím nmecký populaní problém. Když Nmecku nebyla otevena cesta nikam, ani do kolonií, ani do Malé Asie, ani do Turecka, tak pirozen zstala pro otevenou jediná cesta do Ruska. A tu Anglie nemyslila na to, co bylo a musilo býti její první povinností, píkazem zabezpeení se proti následkm

Nmcm n

vlastní politiky, jak

—

proti

ji

Nmecku

vedla. Jestli se

jí

podailo zniení možnosti každé zámoské expanse Nmecka a jestli nechtla Anglie, aby Nmecko našlo si náhradu, daleko vtší, bohatší, a daleko více rozhodující pro její budoucí politickou a vojenskou sílu, totiž v Rusku, pak byla Anglie povinna dlati všecko, aby osvohodila Rusko od bolševik, kteí nebyU niím jiným, než nástrojem n-

mecké politiky. Za nmecké peníze

jeli

bolševici

v zaploimborvaných

vagónech pes Nmecko do Ruska, hrabtem Mirbachem dali se komandovati a nebylo sporu o vnitiTiím spojení mezi velkou ástí bolševických a nejen mezi jim píbuznými elementy v Nmecku, nýbrž i mezi nimi a nmeckým generálním štábem. Anglie mla se starati zrovna jako Francie, aby zavázala nové Rusko, které musilo po bolševicích pijíti, k politice dohod pátelské, a to nejen v politickém ohledu, nýbrž i v hospodáském. Toho Anglie nedlala, naopak pod Lloydem Georgem vrátila se ke své staré tradiní politice angloruské rivality, když odstranna hrozba nmecké supremacie, tedy píina, která ji pivedla na njaký as k jiné orientaci. Zdá se, že argumentace tch, kteí tuto politiku dlají, je asi následující: Eduard VII. zmnil tradiní politiku proto, ponvadž Nmecko se stalo mocným a politicky i hospodásky nebezpeným anglickému djinnému panství nad moem a v zámoí. Nmecko je nyní znieno, Nmecko na moi nemže býti více nebezpeným, následkem toho odpadá pedpoklad Eduarda Vil. a Anglie musí se vrátiti ke staré

vdc

politice rivality anglo-ruské, ponvadž je daleko pravdpodobnjší, že ise Rusko, které sice nebude mocné na moi. ale bude zase velmi mocné na suchu a tím nebezpené Indii, kdežto do Indie více cestu ne-

zmže

Nmecko

76

najde, ponvadž nemže víc pes Rakoiisko-Uhersko, na jehož místo nastoupily státy, jichž životní úlohou je, zabrániti této nmecké expansi. Tak si dovedu pedstaviti aisi politické myšlení Ang-lie, které vedlo jisté kruhy anglické k tomu, aby se vrátily ke staré politice anglo-ruské rivality. Pan Lloyd George, a všichni ti, kteí tuto politiku dlali, chtli a chtjí míti liUisko slabé a pokud možno nejdéle rozvrácené, aby se v dohledné doh vbec nemohlo vzpamatovati ani hospodásky ani politicky. A je docela charakteristické, že pan Lloyd George chtl zváti bolševiky již na samém poátku dokonce do Paíže na konferenci, a jen aby se to nestalo, ponvadž Francie nechtla to pipustiti rozhodnuto pozvati bolševiky i druhé poctivé Rusy na oistrov Prinkipo. Monstroisní tento nápad se sice neuskutenil, ale zstane charakteriistickým pro politiku p. L. George. Anglie podporovala také tvoení se .samostaltných baltických stát, a tím odlouení Ruska od moe, zniení ovšem jen na chvíli staleté politiky ruských car, aby se z Moskvy, z kontinentální své polohy vysvobodili a dostali k' moi! Anglie podporovala též tvoení se stát kavka^iských, všecko, co naprosto oislabovalo Rusko, bralo mu východ k moi, oddalovalo je od Malé Asie a Persie a zbavovalo je batumiské nafty. A je nanejvýš charakteristické pro anglickou politiku, že v té dob, kdy v Ta-

—

—

—

ganrogu byla vojenská

miis,se

anglická

Holmanem, která byla v nejužších

generálem

pod

stycích

s

gen. Deni-

kinem, která mla mezi sebou lidi opravdu zanícené pro osvobození Ruska, a která nedlala to z falše, nýbrž která

upímn vila, že je teba Rusko osvoboditi, že v té dob, kdy Anglie krom této misse posílala Denikinovi výzbroj, v tutéž dobu ovšem ne v dostatené míe tanky atd. druhý generál anglický podporoval odluování se kavkazských stát od Ruska. V lom nebyla neupímnost, to je tradiní politika Ang-

—

—

lie. My sice vidíme, že je v anglické politice veliká historická linie, ale kdo se blíže dívána anglickou politiku, ten také vidí, že bylo vždy tradicí Anglie ponechati isvobodu 'jednotlivým ex^poneoitim anglické poláítiky na rzných místech, aby dlali politiku po svém. Když se podaila, byla to anglická politika, když se nepodaila, bylo to pochybení místního initele. V tom není ani neupímnost. Když si pesitavíte, že anglická politika byla dlána na všech bodech zemkoule, že nebylo možno, zejména díve, dokud nebylo takového rychlého spojení, jako nyní, aby se všecko ídilo z Anglie, z jednoho centra, pak nutno uznati, že ani nešlo to jinae, než aby se jednotlivým

77

exponentiKm anglické politiky ponechávala lista volnost. A to se stalo tradiníni pro Ang^lii. a musíme si íci, že se s tím Anglie obešla velmi dobe. To bylo tedy také po válce, Anglie vedla zase politiku v neiširších a nejgrandiosnjších rozmrech. Ovšem nelze docela pehlížeti, že nyní už možno bylo neustále íditi a kontrolovati politiku a jednání jednotlivých zástupc Anglie. Ale tradice zstala. Anglie hledla si zajistiti bohaté prameny naftové v Mosulu v Mesopotamii a pokusila se c totéž ohledn Baku. Proti tureckému kalifátu zídila arabská království, která byla pod anglickým protektorátem a mla zabezpeovati pevninovou cestu do Indie, a po pádu carské moci likvidovala také smlouvu, kterou mla s Rusy v Persii a zmocnila se všeho vlivu v Persii. V Dardanellách a v Caihrad býti mezinárodní dohled, ve kterém, ovšem Anglie se svým. nejvtším lostvem musila a také de facto mla primát. Konen v Malé Asii a v Egejiském moi p. Lloyd George uzavel nejtsnjší pátelství s p. Venizelem, minist. pedsedou vstouovšem hodn pozd eckýiU; který rozhodl, pení ecka do války na stran Spojenc a tedy o spojeneckou vc neobyejn veliké zásluhy, ale který krom toho byl jedním z nejlepších politik konference. Pro naši politiku, o které ješt budu mluviti, jest velmi charakteristické, co mi ekl p. Venizelos, s kterým jsem byl velmi za dobe, ponvadž jsme dlouho sedli vedle sebe v komisi pro stanovy Ligy národ, když jsem mu gratuloval k jeho velkým úspchm: „eknu vám tajemstAd tchto úspch. Já neml nikdy tolik voják mobilisovaných, jako nyní, když se dlá mír." Ovšem král Konstantin a jeho vrní skvlé výsledky této politiky dovedli znamenit zkoimpromitovati. Takovou politiku, jako Venizelos, vedli ostatn i Poláci a bohužel my nejvíce cítíme, s jakým výsledkem, ale tato politika byla ovšem prohlašována za híšnou a zloinnou v republice eskoslovenské. Touto anglo-eckou politikou mlo býti úpln paralysováno Turecko, aby tím více byl zvýšen prestiž nových arabských království v oích ostatních mohamedán. Na Ege jském moi nemlo pak býti slovianského pístavu. Anglie jako by se vrátila ke starému strachu ped fantomem panslavismu. Panslavismus ji straší bez ohledu na to, jak se zmnilo Rusko a co znamenají pro Slovanstvo nové, tak upímn demokratické, svobodné slovanské státy, eskoslovensko a Jugoslávie. Ovšem zdá se, že na tuto tradiní cestu staré konservativní politiky anglické vedly demokrata p. Lloyda George dvody hodn osobní

ml

—

politiky. 78

ml

—

Pan Lloyd George jest jedním z nejvtších anglických oarlamentních politik, ale má tu docela nehistorickou vlastnost, že je ve vnitní politice anglické homo sui generis. Nepatí ani k jedné, ani k druhé historické anglické stran. Ped válkou jako vdce demokratických elementíi vedl nejostejší boj proti snmovn lord, jejž také vyhrál a jeho iei proti anglickým kontservativcm jsou pímo snúškou nejvtipnjších a nejskvlejších, ale také nejbezohledné.iších útok. Když jísem etl to bylo tehdy, když jsem m! hodn aisu íst jeho „Sebrané ei", jsem si pedstavoval také naše volební schze. Ale za války stal se p, L, George vdcem koalice komservativn liberální a tím odcizil ise levým elementm liberál, které po válce, jako všude s roistoucím významem dlnické strany následkem socialistického vítzství v Rusku zdály se míti znané vyhlídky v nejbližší budoiucnosti. Pan L, George, který je prvotídním parlamentárním taktikem, hledl nebezpeí tomuto vzrstu levých element zabrániti tím, že ješt za válené nálady, kdy Angliané byli plni vášnivého rozhoení proti rozpustil snmovnu, vypsal nové volby, šel do voleb pod heslem nejkrutšího potrestání a Viléma, a s tím heslem vyhrál volby skvle. Liberálové byli pímo decimováni. Ale po volbách situace se zmnila, ponvadž jeho vítzjství vyhráli velkou vtšinou koiservativci. Proto po volbách pestal s politikou nejbezohlednjšího potrestání naopak psal memorandum o nutnosti šetení

—

—

man

Nmcm,

Nmc

Nmc,

Nmecka,

nmž

které teprve nedávno

ped Janovem

uveejnil,

íká, že se musí hledti k tomu, aby Nmecko nebylo dohnáno k zoufalství a aby mohlo hospodásky žíti a obchodovati. také, že po druhé nebude už míti tak psobivého hesla pro volby, jako je ml nyní s potrestáním a ponvadž zrovna jeho staí koniservativní odprci vyšli obzvlášt silni z jeho voleb, a on sám cítil a musil vdti, že liberálové a dlníci jsou mu pro jeho zpsob vedení volebního boje ješt daleko nepátelštjší, než díve, proto pirozen cítil nebezpeí naprostého oisamocení, kdyby mu konservativci vypovdli pátelství. Musil se báti, že by potom byl mezi nebem a zemí, že by byl sám. Konservativci by se ho mohli zíci a liberální levice by ho tak jako tak nevzala. Proto hledl získati si levé kruhy jednak umírnnou politikou k Nmecku, teba naprosto odporovala jeho politice volební, jednak chtl získati dlníky svým koketováním s bolševiky. To sice ješt tenkráte nevedlo k cíli a všeobecná nálada jej dokonce nutila, aby as od asu ekl jedno ze svých silných slov proti bolševikm, ale pan Lloyd George patí

v

Vdl Nmc,

—

i

79

k tm, kteí neradi se vzdají toho, co si iednou umínili. Proto všechny pokusy pomoci antibolševickým elemenruským, zejména Denikinu a archanRelské vlád i gen. Judeniovi, za kterými stál lord Churchill, zstaly poloviatými, neenergickými a. vedly jen k bolševickému

tm

í

vítzství.

Lord Churchill byl vrným tradicím Eduarda VIL, zrovna tak jako velká ást vynikajících generál a admirál anglických a hlavn nejvážnjší anglický list „The Times". A nutno piznati, že provedení této anglické politiky mlo by opravdu velké dsledky. Kdyby Anglie p(imohia znovu zbudovati a osvoboditi Rusko, jak se to zdálo za enikina, když jsem tak mnohým Anglianm zrovna tyto myšlenky vykládal, Rusko by bylo Anglii navždy zavázáno, Anglie by mohla býti klidná za Indii, nikdy by tam Rusko neagitovalo proti Anglii, jak to inili bolševici, kteí byli vychováni v nmecké škole agitení politiky, ale kteí ji ovšem daleko a daleko pedstihli. Anglie mohla by býti také jista, že se Rusko nikdy nesblíží s Nmeckem a mohla by považovati mír evropský navždy za zabezpeený a konen i v pípad nedorozumní s Japonskem mohla by Anglie poítati na vdnost Ruska. A Anglie by pirozen mla také v ohledu •hiQispodáském naprostou volnost v Rusku, ponvadž by to odpovídalo anglo-ruskému politickému pátelství. Anglie by však také vyplnila nejšlechetnjší in své historie, zbavila by velký národ jeho strašných krvavých muitel. A to by snad pece jen byl lepší titul pro historii národa anglického, než pomáhati bolševikm, aby mohli dále vražditi ubohý ruský národ. Bohužel pan Lloyd George se svou politikou zstal silnjší a tak nutno pro budoucno poítati se starou anglo-ruskou rivalitou a to tím horší, ponvadž nyní Rusové po píkladu svých bolševik vidí, jak je relativn lehko vésti agitaci v Asii i v Indii proti Anglivdností a ponvadž nic je nebude už vázati k Anglii. Práv naopak. Podívejme se nyní na francouzskou politiku. Tato do'(>c pástala se úpln z tradiních koleji íranconzsivo-r telství a spojenectví, které bylo základem veškeré francouzské politiky. Rusko nebylo za konferenním stolem. A tu po mém soud Francie dopustila se nejtžší chyby, jaké se mohla vbec dopustiti, a dsledky její již dnes velmi tžce nese a bude nésti dále. Pední povinností Francie bylo, a to povinností k sob, aby mla volné ruce na konferenci, aby nejvíc vytrpvši, vítzná nemusila druhé prositi o podporu a milost. Jediná cesta k tomu byla osvoboditi Rusko a pivésti jeho zástupce na paížskou

anm

i

80

-

To teprve by bylo opravdovým vítzným zakopéením války prc Francii a — pro nas i'aK u-r; ve Francie mohla býti beze strachu o rýnskou hranici, o pokoj a mír, pak by teprve bylo zabezpeeno opravdové osvokonferenci.

'

i

I

bození Evropy.

A eknu také, co jsem si vždy myslil o politicr vi Nmecku, když jsem chtl osvobození Ruska od bolše vik. Nechtl jsem nikdy, aby znieno bylo Nmecko, jak se to tak asto íká, nebo nikdo rozumný nemže chtíti Nmecko zniiti. Zniiti šedesátimilionový národ bylo by pokusem šíleným a mohlo se o podobném mluviti jen ve válené psychose. Práv tak vždy jsem stál na tom, že není možno nmecký národ roztrhnouti, ponvadž jsem

nem

vdl,

nmecké cítní národní jest tak hluboko zakoeby se vždy Nmci spojili, kdyby bylo nebezpeí. Ale ml jsem za možné, celou psychiku Nmecka zmniti. A v tom jsem vidl spasení svta, Evropy i nás, ale ovšem nikdy jsem nebyl tak naivní, abych si myslil, že se Nmci dají zmniti filosofií, hlásáním krásných teorií a napomínáním k ušlechtilosti. Vždycky jsem stál na stanovisku, že Nmci se zmní jen tenkráte, když podlehnou vnjšímu tlaku, který jim znemožní každou nadji na zmnu nynjších pomr. Nikdy jsem také necítil takové nenávisti k jako k Maarm. Nmci mají alespo odvahu své brutálnosti, netajili se tím, že chtjí znásilovati. To byla pro i pro nás otázka moci a síly. Ale nikdy jsem nemohl odpustiti Maarm, že celému svtu lhali, že jsou nejhberálnjším národem. A akoliv rakouští a zejména eští Nmci nauili se také ohyzdnému pokrytectví, pece nikdy to nedovedli tak daleko, jako Maai. Ješt za války hr. Tisza ve snmovn prohlásil, že nikde nikde nemají se národnosti tak dobe, jako v Uhrách! Nejen nno,

že že

Nmcm,

n

tedy zato, že utlaovali, ale za

tc,

že tak

odporn svtu lhali,

jsem je nenávidl. íkám to jen proto, aby bylo vidti, že moje politika k Nm.cm nebyla diktována nerozumnou nebo nesmiitelnou nenávistí. Nikdy jsem si neskrýval, že musíme poítati s tím, že nálada sedmdesáti milion bude rozhodovati o klidu a pokoji Evropy, o tom, žeme- li se skuten oddati pokojné práci a klidu, víe v budoucnost a ješt více, bude-li skuten Evi^opa opravdu demokratickou tak, jak je to mým ideálem a jak to bylo vždycky ideálem eského národa. Pedstavoval jsem si, že jediným osvohozením Evropy by bylo, kdyby Nmci nemli naprosto žádné nadje, že by místo Rakouska mohli najíti alespo stejn silného spojence, nebo bez takového spojence Nmci nikdy víc by nemohli pomýšleti na odvetu. Všichni jejich sousedé jimi ohrožení

Nmc

m-

6

81

dohromady tak silní, že by Nmci sami nemohli je pemoci. Nmci by se tedy musili smíiti se svým osudem^ musili by nechati všech myšlenek na revanche, na politiku nové expanse, musili by hledti získati zapomenutí bývalých odprc a sice ne starým všech svých velkopanským vystupováním, nýbrž opravdovou mírumilovností, skromnou prací a upímným demokratismem. To by bylo zárukou nové Evropy, vítzstvím opravdové práce k zahojení ran války a snahy, aby sociální spravedlností, ne však sociální revolucí, dostalo se všem dobrodiní nové doby. Bohužel, Francie, znavena strašnými obtmi, nemohla se odhodlati k aktivní pomoci k osvobození Ruska, k poslední konené obti, kterou mla pijsou

své vítzství. V tom je trafika francouzského Všechno moje upozorování bylo marné. Dnes není ješt as, abych mluvil o osobách. Snad jednou ten as pijde. Dnes eknu jen výsledek. Francie byla nucena dožadovati se od Anglie a Ameriky podpory proti Nmecku. To bylo brzo velmi obtížné a bylo tím obtížnjší, ím nésti pro vítzství.

déle trvala konference, stále

ponvadž Anglie a Amerika

vtší ohledy na Nmecko. To

je

mly

také pochopitelno,

ponvadž vyazení šedesátimilionového národa ze všeho prmyslového a obchodního života, který byl silný práv svým obchodeim a prmyslem, nemohlo zstati bez následk. Za války se svt na to zaídil, ale po válce, když zaalF. nová innost prmyslová a obchodní, ne už orientovaná válen, totiž obmezená teritoriem válících stát a jeho surovinami a výrobními prostedky, nýbrž svtov, musilo to býti rvelmi pociováno jak v Anglii, tak zejména v Americe a tento pocit nutnosti, pivésti zase svtového, vedl piroAmeriky, jež stále se stupovala a dosáhla svého vrcholu v dob, když byly odevzdány podmínky míru a Nmci dávali své odpovdi.

Nmecko do hospodáského života zen k jisté ústupnosti Anglie a

Nmcm

Piznám

se,

že

mn

bylo

nevýslovn

líto

Francie,

v takovém položení za všechio své hrdinství. Francie byla nejistrašnji devastována, metodicky, úmysln, aby nadlouho zniena byla její hospodáská síla. Nmecko by od Francie poražené žádalo ne reparace, ale ohromnou válenou náhradu. Francie se musila podvoliti pod tlakem druhých, že se budou platiti íenom reparace a ani o ty se nemohli shodnout. V tom je jedna z nej\tších chyb, která se ve Versailles stala. Po tom^ co Nmecko udlalo v severní Francii, Anglie a Amerika mly strach, aby se na Nmecku nežádalo píliš mnoho!! že se octla

—

82

tak se usnesli, že se má teprve všechno podrobn vypoítati, aby se Nmecku neukivdilo, a ponvadž ty výpoty budou trvati dlouho, že se má ustanoviti suma reparací až roku 1921! To bylo to nejmén rozumné, Spojenci udlati. To není filosofie ex post, CG mohli hned tenkrát. Když jak asto bývá, to jsem

A

vdl

kterou mnozí u nás tak místo válené náhrady, eklo se nám, že muoptimisticky oekávali já ne síme platiti za svobodu, byl jsem utšován tím, že to

—

—

suma bude ustanovena teprve roku 1925. odpovdl, že za žádnou cenu nesvolím k takovému odkladu urení obnoisu, který na nás pinic není, že ta Tu jsem ihoied

nebo bude-li nám ustanoveno teprve r. máme platiti, musíme dlati bolševickou politiku;

co 1925 musíme býti tak chudí, abychom nemohli nic platiti. A to jsem ekl také zástupcm všech následních stát, s kterými jsme mli konference o tchto vcech, a ty pistounáhled. A ješt ten den jsme podali pily ihned na

padne,

1925,

t. j. r.

mj

memorandum Spojencm,

že na takový odklad nepistuže chceme, aby se suma ustanovila ihned. Spojenci udlali s totéž, co chtli udlati s námi, když rozhodli, že se suma reparací urí roku 1921. Tím donutili Nmecko, aby dlal: všechno, aby musilo platiti jen co možno nejmén. Tím donutili Nmecko, aby vedlo vnitní hospodáskou politiku tak, aby roku A Nmecko do1921 v kvtnu bylo neschopno platiti.

pujeme a

Nmci

sáhlo toho skvle, pímo geniáln. Nmci svou hospodáskou politikou obohatili svj národ, svj prmysl, ale úpln ožebraili stát, který platiti. Nmci nezvyšovali dan, zvyšovali úžasn úednický personál, nechali vyvážeti kapitál ze zem, tiskli do nekonena bankovky, platiti. Ale ped tím ješt a najednou roku 1921 nemli svým skvlým umním propaganím v cizin zaali v Anglii pracovati tím, že dokazovali sami anglití a a/merikánští tak zv, uenci a znalci, kteí se dali pohnouti tmito náky a doufám, že jen tím že Nmecko je ubohé, že má strašné deficity, že nemže platiti, že navždy bude znien jeho blahobyt a prmysl, budou-li Spojenci tak ukrutní a budou žádati to, co je Nmecko povinno platit, a to že neodnese zase ho»sipodásky nikdo tak tžce jako Spotak která vždy byla obchodn jenci, zejména Anglie, zainteresována na platební schopnosti Nmeeka. Nmxecko pímo velkolep úlohu svou provedlo, ale bohužel pro Francii tak znamenit, že je mu to dnes skuten obtížné, aby platilo. Strašný rozvrat finanní, který nyní nutí Nmecko k ohromným daním, má-li platiti reparace, strašný pokles marky vede sice na chvíli

ml

ím

—

— .

znan

83

!

k obohficení iednotlivc, k umlému zvýšení vývozu, ale to vlastn výprodej celého Nmecka a sice výprodej, který hospodásky je velmi zhoubný. Nmecko zaíná cítiti, že klesání ceny penz má sice na chvíli opojivé náale že potom pichází sledky, jako špatné šanapaské, dlouhé bolení hlavy. Nmecko stojí teprve nyní ped strašným problémem,

je

A

to se stalo jenom proto, protože bylo tolik co dále. strachu, aby Francii nepisoudili více, než co to ubohé Nmecko zasluhovalo. Kdyby byli v Paíži hned roku 1919 ekli, že tolik a tak bude Nmecko platiti, dokud totiž

Nmci

ješt nedoufali na tak brzké rozpory inezi Spoby se bylo cd samého poátku rozumn a hospodásky podle toho zaídilo, a mohlo dobrou hospodáskou politikou beze všech hospodáských katastrof zaplatiti, ím bylo povinno. Tato veliká chyba potrestala Spojence, ubohou Francii, ale potrestala také Nmocko více, než samo myslilo. Francie to pocítila ovšem nejbolestnji. Nezapomenu na scénu v plném shromáždní konference, když maršál Foch žaloval, že zabezpeení Francie na Rýn. jak bylo v mírových podmínkách, není k niemu. Byla z toho sice velmi nepíjemná scéna, na maršála Foche se velmi zlobili, což ovsem vítze svtové války nechalo úpln chladným, ale dsledkem toho bylo pece smlouvy mezi Amgrlií, jen podepsání tak zv. garanní jenci,

Nmecko

a Francií, ovšem podivuhodným zpsobem tak, že Anglie svj souhlas k této Raranní smlouv navázala na ío, že ji také Amerika sclivalí. Ponvadž vsak Wilson padl a s ním garanní smlouva, byla Anglie volná. Dnes pak vidíme, jak tžko je nyní pro Francii, aby dostala, co by

Amerikou

bylo totiž

pece pirozeným následkem spojenectví váleného, garanní smlouvu od Anglie. A tu umlá agitace

v Anglii a Americe viní zpustošenou Francii z imperialismu a i dobí lidé v Anglii a Americe, ale nezvyklí

obavám ped nepástelským útokem, ponvadž j/sou zabezpeeni oceánem, nedovedou oceniti historickou obavu Francie ped n'meckými útoky. Není vtší nespravedlnosti, než jaké se dopouštjí ti, kteí pedhazují Francii im])erialistické snahy. Jak jinaí by všechno bylo, kdyby v Paíži sedli zástupcové Ruska, s pomocí Francie osvobozeného, kteí by s ní tvoili nutnou protiváhu kontinentálního

moem

myšlení proti psychologii

pocitu

.zalbezpeoení

Francie podlehla ovšem také vlivu starého tradiního pátelství k Polsku. V tom sešli se konservativní katolíci 84

radikálové, jako p. Clémenceau, vychovaný v nechuti k carské vlád, v duchu známého oslovení Alexandra II. p. Floquetem: „Vive la Pologne, monsieur!" A znamenit dovedl této polonofilské nálady využíti p. Dmowski, který ostatn pro Francii zvláštní tituly pro dvru. Byl dlotiho poslancem v ruské a musilo se tudíž pedpokládati, že Rusko zná. Byl ped válkou pro ruskou orientaci Polák a následkem toho se myslilo, že je aspo objektivní. A p. Dmowski nyní každému, kdo to chtl slyšeti, kázal, že Rusko se nespraví díve než za 50 let, a že není možno s Ruskem díve v evropské politice poítati jako s faktorem jen ponkud rozhodujícím. A clice-li se Francie tudíž chrániti jednak proti útokm bolševik, a na druhé stran chce-li si získaíti místo Ruska silného spojence k ochran proti Nmecku, že muisí utvoiti pokud možno silnou Polsku. i

ml

dum

Tato polská apritace mla rozhodný úspch a volání, aby bylo Polsko velkým, nejvtším, ía plus grande Pologne, stalo se bžným heslem francouzské politiky. Poteká megalomanie uašla ohlas pomocí neobyejn umlé agitace vlivné paížské žurnalistiky, a proto se stala Francie nehled na polské legie a chování se Polák za války jakoby protektorem Polák. Francie spojila svou politiku s polskou, akoliv na ni nemže psobiti vždy tak, jak by jí bylo proispšné, a možná, že dnes už leckde pociuje toho dsledky ne práv píjemné. Norvé, pomocí Francie Oisvobozené Rusko by pro Francii bylo opravdu bezpenjší a spolehlivjší oporou v tžké její

— —

posici!

Nyní podívejme

se

ješt na

Itálii!

Itálie

po

^kvlém

vítzství generála Diaze nad armádou, která nemla víc chuti bojovati, zanechala pkných myšlenek ímského paktu, jenž byl výsledkem schze utlaovaných národ rakouských, jíž se také Italové zúastnili. Ovšem tenkráte bylo ješt zle, ale pece Itálie, protože chtla tak mnoho na Adrii, pirozen mohla míti jen jedinou touhu, totiž rozbití Rakouska. Bez rozbití Rakouska nebylo možno, aby dostala, co chtla. Rakousko jen ponkud silné nemoíhlo by dopustiti, aby bylo odíznuto od moe. Tedy v nejvlastnjším zájmu Itálie bylo udlati všecko, aby Rakousko bylo rozbito.

Této nálady docela ojedinlé mezi západními mocemi, známo, dlouho nechtly Rakousko rozbíti, využil p. dr. Beneš u min. Sonnino, exponenta této politiky, aby poslední psobil také v Anglii, kde vliv, by se angkteré, jak

ml

lická vláda neprotivila

utvoení sl.

státu.

Itálie

byla 85

ovšem ráda, když se od ní žádaly služby, které vlastn niusila dlati sama pro sebe. Adriatická politika Ilalie neznala nijakých mezí a chtla všecko. A práv proto, aby Jiho Slované nebyli tak nebezpení, chtla míti vliv na nás, pokud možno sympatiemi k italm od oddáliti nás Jihoslovanú a proto také, aby Jihoslovanm vzala event. rozbití

oporu v

njakém vtším

celku,

musila býti

pro

Rakouska a dokonce se snažiti, aby Itálie místo Rakouska zaujala vlivné postavení v centru Evropy. Aby nás tedy odtrhla anebo aspo ochladila aás porar k Jihoslovanm, Itálie velmi ochotn podporovala naši snahu za utvoení sl. státu, velmi pkn se chovala k našim legionám, což Oistatn také nebylo nevýhodné, nvadž to byl nejsrtatenjší element v její armád, a

nen

poko-

poslala nám. s našimi legiemi gen. Piccioniho s dstojníky italskými, kteí byli na Slovensku. O tom nechci však dále mluviti. Ale když jsme se usnesli, že musíme pijmouti francouzskou missi k vycviení našeho vojska, k utvoení gen. štábu a k formaci celé naší armády, bylo tžko, abychoím tu mli také italské dstojníky, kteí by byli musili se podíditi francouzské missi. A tu nutiio pipomenouti, že nebožtík gen. Štefánik tuto tžkou diplomatickou úlohu pímo skvle rozluštil, takže odjezd italské mlsse stal se takovým zpsobem, že bylo vyvarováno njakému vnjšímu éclat. Ale všechna tato italská politika r)ro unímné pátole Jihoslovanú ""-"la jak Pus íká šita píliš bílými nitmi. Pro nás Jihoslované byli a budou nejbližšími .druhy a páteli. Tu jsem nucen íci nkolik slov o sob. V jihoslovanských listech se objevila zpráva, že pracoval jsem v Paprávo, abych íži proti Jihoslovanm. Tedy pirozen ekl, co jsem dlal. Varoval jsem italské ministry a zástupce docela poctiv a oteven, aby si z Jihoislovan nedlali nepátele. Ukazoval jsem na vojenskou sílu Jihozejména v této vci býti slovanú. Ovsem bylo nutno velmi opatrným. »mohl jsem jim opakovati, co vypravovali naši vojáci z fronty o tom. jak psobilo objevení se nkolika Bosiíákú na celé selniny italské. Upozoroval jsem, že Jihoslované jsou bio váné a že všichni Slované nutn musí jíti s Jihoslovany,. kdyby se jim stala kivda., teba by to bylo^ bolestné, zrovna nám, kteí jsme se prostednictvím našich legioná tak sblížili s Itálií a chtli i pro budoucno zachovati s ní upímné pátelství. Šel jsem dále. Boj šel o Rjeku. Prosil jsem, zaklínal jsem italské státníky, kteí byli v Paíži, aby Rjeku ponechali Jihoslovanm. A ponvadž jsem vdl, že Italové mají strach, kdyby Jihoslované mli Rjeku, že my veškerý obchod bu-

—

—

mám

86

cleme dirigovati na R.ieku a že leiich Terst by prost stal se mrtvým pístaveim, sliboval jsem Italm, že bychom íditi ást svého transportu na Terst, kdyse zavázali by v otázce riecké Jihoslovanm ustoupili. A Já nepochybuji, že by u nás slib tento dodrželi. Ale bohužel nacioiialistická agitace D'Annunziova byla silnjší. Jihoslované silnou podporu našli u pres. Wilsona, který byl v této vci naprosto vrný svým principm, ale posice jeho brzo se stala slabou a neudržitelnou, a Fraincle nemohla se v této vci rozejíti s Itálií, což by se stalo, kdyby se vyslovila oteven pro Jihoslovany. Tak byla na všech závislá, pro-

nemla Rusko! Vbec na konferenci se cítilo, jak tžko bylo nám Slovanm bez Ruska po jeho zniení síleným bolševickým. socialismem.. A tu musím mluviti také o svém zklamání v Paíži. Jel jsem tam pln ženevského optimismu, s vdomím tože

našich zásluh o vítzství tím, že jsme rozbili a zniili rakouskou frontu a že jsme uhájili Sibi ped nmeckou €xploitací, ale také s jistým sebevdomím, že ve stední Evrop jsme státem tehdy relativn nejspoádanjším. jNIli jsme už vdce naši zahraniní akce prof. Masaryka v Praze jako preisiíJenta republiky, mli jsme svou administraci skuten už v pozoruhodném poádku a starali isme se všichni energickou prací povznésti opt hospodáskou výrobu. Nedovedu zapomenouti na hluboký dojem, který na nás všecky uinilo, když president Masaryk pijel do Prahy a my slavili jsme ten den jako svátek, že ostravští dlníci poslali telegram, kde sdlovali, že oni oslavují píjezd presidenta Maisaryka ne prázdnem, nýbrž tím, že pracují, ponvadž myslí, že republika potebuje práce.

mn

Tak daleko jsme tenkráte byli. Nám scházely jen suroviny a potraviny. Tedy bylo pirozené, že když jsem pijel do Paíže, cítil jsem hlubo'ké zklamání, když jsem vidl, že je naše situace docela jiná, než jak nám líena byla v Ženev a že mentalita válená patrn byla docela jiná než poválená. Francouzšti státníci, zejména p. Clémenceau pijali mne opravdu srden a nebylo tudíž v mém zklamání nic osobního, jak se nkde tvrdilo. V politice mže vbec po mém mínní hráti njakou úlohu osoba, její úspch nebo zklamání jen potud, pokud š osobou svázána je nerozlun vc, kterou pedstavuje. A tu ovšem jsem cítil, že dává se pednost jiným., tedy nco, eho jsme nezasluhovali.

Po válce vystouply jednak staré problémy, istaré tradiní zájmy a v nové situaci každý byl cenn ne podle zásluh ve válce, nýbrž podle svého mocenského významu 87

pomry. Z toho není možno dlati žádné výtky spojencm z nevdnosti neb eho iiného. Ovšem rny jsme si nedovedli to vas dobe pedstavit. Za války jsme byli pro nové

jinak cenni. Dávali jsme nejlepší zprávy, vdlo se, že rozvracujeme Rakousko, poítalo se se Sibií a jednáno bylo velmi vážn s naší zahraniní representací, zejména proto, že naše zahraniní representace nechtla nikdy od nikoho nijaké podpory a nijakých dar, ponvadž jsme mli, co jsme potebovali. Za to máme co dkovati pímo píslovené obtavosti našich eských bratí z Ameriky, což nikdy nesmíme jim zapomenouti. To nám dávalo neodvislo-st^ pro kterou si nás vážili. Ale po válce nemli jsme víc co dáti, a to velké, ohromné, co jsme na Rusku mohli udlati, to udlati jsme nechtli, a tak penebyli jsme víc zajímaví. býti problémem, stali jsme ponvadž musíme, Že budeme vždy proti ponvadž je to podmínka naší existence, každý vdl, a víc od nás oekávati nemohl. A je nanejvýš zajímavo, že se dokonce i tato nálada k nám zmnila k horšímu, když se v Praze vnitní pomry zmnily a zaaly se ozývati nové tóny ohledn Nejvíce bylo možno vše vidti na tšínské otázce. U nás tšínská otázka zpsobila pirozen nejvtší rozhoeni. Vzpomínali jsme na úmluvu, kterou jsme uzaveli za války s Poláky. Úmluva ta byla od Polák porušena. Ovšem velkou vinu na všem ml pakt, který udlala národní rada ostravská s národní radou polskou o tom, že se rozdlily o administraci Slezska podle urité hranice. Tím prejudikovaly polským nárokm. Když jsme pijeli ze Ženevy a já o tom slyšel, chtl jsem pakt ten okamžit zrušiti. Ale bylo na mme takovým zpsobem z jisté strany ostravské naléháno a tvrzeno, že y to bylo pro nás nebezpené, že dal jsem se pemluviti. Lituji toho, ponvadž byla píležitost, všechnu Vy víte, že jsme tu nešastnou dcnhodu klidn zrušiti. u nás velmi brzo odstranili vládu národních výbor, ponvadž jsme si ekli, že je eas, aby si stát vzal sám politickou správu do ruky. Jen ve znmených krajích jsme národní výbory prozatímn ponechali. Pi této píležitosti zruiiii,^ jsme meh] i polskou i ostravskou národní radu

Nmcm,

Nmc.

]

Tšínsko pod sl. státní administraci a celé Tsvým vojskem a etnictvem, aniž by tehdy kdo mohl proti tomu co namítati. Dlali bychom to, co udlali jsme na celém historickém úzeiní eských korunních

dáti celé

šínsko obsaditi

zemí. T(i se bohužel nestalo. Já nikoho neobviuji, a já sám jako min. pedseda musím za to nésti zodpovdnost. Ale tlak vdce rozhodující strany na Ostravsku byl tak

silný,

že

náporu

mu

bylo

tžko

zahranií,

odolati.

Konen

Maarska

v

prvním

na

Slovensko, které se prohlašovaly pro v nmeckých okresích, všeho bylo tak mnoho, že snad je pochoRakousko ze

z

—

jsme nechtli krveprolití s Poláky na Teprve tehdy, když jsme vidli, jak nám polská správa nádraží v Bohumín, kde komandovala jakási polská socialistka s revolverem v ruce. pouštla ochotn ru«:koeské i polské bolševiky na Ostravsko, ímž ohrožen byl tamní náš prmysl, teprve tehdy jsme se odhodlali k tomu, že se musí .jciati T>oiádek. eknu oteven teprv \)o dlouhém váhání. Siále isem se hledl vyvarovati, aby došlo k násilí, aby mezi námi a. Poláky tekla krev. Když už to však jinak nešlo, a my musili si zajistiti pokoj a })oádek na Ostravsku, postavila se polská vojska na odpor. Byly z toho známé boje, v nichž byli mrtví a mezi nimi také synovec gen. Hallera, jenž byl ve Francii velmi znám. Stalo se to zrovna den potom, kdy president Wilson po usnesení nejvyšší rady udlal vyzvání ke všem malým státm, aby se svých hraniních nárok nedomáhaly násilím, nýbrž ekaly na usnesení konference. Bohužel, my jsme tento telegram vas nedostali, nýbrž teprv z novin ve Švýcarsku na cest. dovdl jsem se o Náš pochod do Slezska pak vypadal tak, jako bychom na vzdor vyzvání presidenta Wilsona vše naschvál vyprovokovali my. Nikdo v Paíži neml pontí o tom, že Tšín byl 600 let náš, že byl polonisován umle vídeskou nmeckou politikou, a to proto, že doufala, že eši, v Poláky obrácení, budou leheji ponmeni. \ když jsme všecky ty argumenty uvádli, byl nám namítán pakt, uzavený národní radou ostravskou. Cítil jsem než jak jiná je situace v Paíži, jak nám byla líena v Ženev, zejména ohledn Polákm když jsem slyšel p. Dnicvského a pany z komise, jak tvrdili, že Slezsko nebylo naše, nýbrž rakouské a že tudíž posuzovali náš nárok na Tšínsko jako na zem cizí a chtli pitelné,

že

Tšínsku.

nm

aplikovati na to principy Wilsonových 14 punkt c sebeurCení národ. Žádnému z vítzných národ nevzali, co mu patilo po právu staleté historie nebo co bylo územím jehc píslušníky obydleným, tu pirozen jsem cítil, jak

A

jen rám a Jihoslovanum! nám Slovanm chybí opora

Ruska. Rusko bylo pede dvemi. Zástupci bolševiky zrazených Rus za všecky strašné obti, které Rusko pineslo pro vítzství, nebyli vpuštni dovnit a musili se domáhati jen jako milosti as od asu slyšení u jednoho nebo druhého lena konference. Vidl jsem, že Poláci na náš úet stávají se centrem východního problému, že my tím ztrá89

címe na cen,

vidl jsem také, že tím nastává to nejjsem se bál, totiž možnost nmecko-ruského sblížení následkem pemírného podporování Polska a vidl jsem všecky toho následky nejen pro naši vnjší politiku, ale i vnitní. A. pirozen zdálo se mn, který jsem vyrostl v slovanské lásce k Ru?ku, v tradicích naší buditelské politiky slovanské, že jediným východiskem bylo osvoboditi Rusko, osvoboditi je spojeneckou a hlavn naší pomocí, dostrašnjší,

ale

eho

Rusko nia konferenci, dáti takovým zpsobem také Francii oporu, aby nemusila tolik spoléhati na Poláky a aby s nnvým Ruskem. Jihoslovany a námi mla Francie tu posici na konferenci, kterou za své ohromné obti a za to, co udlala pro vítzství, zasluhovala. Proto jsem^ se staral o ruskou politiku, jak se mi to potom vyítalo. Ale já jsem pesvden, že jsem nikdy nedlal tak eskou politiku, jako když jsem se staral o zabezpeení naší budoucnosti novým, slovanským Ruiskem. Ovšem íStaral jsem se tím také o zabezpeení veškeré budoucnoisti slovanské, ale pro mne e,ské a slcxvianské bylo a bude vždycky jedno a totéž. Rozdlovati obojí nedovedu. Byla to opravdu pro nás jediná chvíle v celé naší historii, tak velká, že se nikdy nevrátí. Osud jako by byl nám dal do ruky za všecko naše utrpení moížnoist, všecko než jsme kdy to rázem vykoupiti a pivésti národ výš, mohli mysliti. Kdyby naší pomocí bylo Oisvobozeno Rusko, navždy jisme hráli nejvážnjší úlohu ve Slovanstvu a druzí by nám toho nezávidli. Ale nejen to. Byli bychom oisvobodili celý svt od bolševismu a to nám musilo dáti docela nové postavení mezi ostatními i velkými národy. Byli bychom navždy spojeni s Ruskem a Nimecko nikdy by nebylo mohlo doufati v oporu Ruska ve svých odvetných plánech, musilo by se státi mírumilovným, demokratickým a my byli navždy zabezpeeni také ped vnitní irredentou a mohli uvnit bez strachu vésti svou národní eskou nolitiku. A konen, piznám se, že nejvíce jsem tenkrát po jednání o Tšínsku cítil, že byli bychoím zbaveni navždy polského velikášství. stati

Napsal jsem do Prahy menuorandum, kde jsem ekl všecko to, co nyní íkám. Byl jsem bohužel naivní: vil jsem v naše válené nadšení, vil jsem, že je celý národ ješt takový, jakým byl pi tvoení našich le^ií, jakým byl pod doijimem nádherného projevu eského ,spisovatelstva, vil jsem, že jsme ješt takoví, jako jsme byli pod dojmem mohutné Jiráskovy písahy, kdy celý národ byl hotov ke všem obtem. Nepoítal jsem s válenou únavou a bolševickou agitací, nepoítal jsem i s jinými okolnostblízkých dími, o nichž nechci mluviti. I v kruzích

mn

90

váli se na mne, jako bych ztratil duševní rovnováhu a má politika byla nazvána dokonce vlastizrádnou. Pipomínám však, že hlavní úloburrii>^i'áti ozbrojení mstí zajatci, ponvadž Rusové chtéli, aby oni sami bojovali za své osvoboa Jihoslované, abyzení a my ostatní, totiž Spojenci, chom jim sloužili za oporu. Pipomínám, že základní pod-

my

mínkou všeho byla pomoc Spojenc, hlavn Francie, která byla ochotna pomáhati výzbrojí a penzi, jen ne vojáky, ponvadž se stále odvolávala na to, že p-o strašných ztrátách na mrtvých i ranných nemže žádných více obtovati. Ovšem jsem také chtl, aby se naši hoši tak vrátili co nejrychleji a jako slavní vítzové pes Rusko dom. Ale ovšem i na Sibii bylo už jinak, než jsem si pedstavoval. Jsem však pesvden, kdyby byly Spojenci ukázali, že jdou s námi, byla by velká vtšina našitch hoch ješt neztratila ducha Zborova a Bachmae.

Vydáno heslo: nemíchati se do vnitních záležitostí Ruska. Ale to patrn platilo jen pro bolševiky, neplatilo to však pro spory mezi sociálními revolucionái (eséry) a Kolakem. Do tch jsme se velmi míchali. Kolak a jeho okolí dopouštli se dojista velkých chyb. Ale nesmí se také zapomínati, že to byli esei, sociální revolucionái, kteí zahubili Rusko, armádu i revoluci, a že ten, který ztlesuje tuto záhubu Ruska, je jejich vdce, p. Kerenský, a že jejich druhý vdce p, ernov byl v Zinrmerwaldu nmecko-pacifistické piinesl s p. Leninem a že odtud heslo: Bez anexí a kontribucí! které zniilo ruskou armádu. A pro všechnu budoucnost jsme musili vdti, že by eserské Rusko nikdy nebylo nacionálním, slovanským, nýbrž že by bylo vždy internacionálním, jako bezkrevná ruská inteligence, jejíž byli hlavní áistí. Vzpoimeme také, co ekl p, Kerenský o našich legiích. Když tedy boltak to byli také ševictví mlo býti vnitní vcí Ruska, esei i s jejich „ureditelným sobráním", jež ostatn v ruských kulturních a obzvlášt v tehdejších abnormálních pomrech sotva pedstavovalo opravdovou vli národa, a svým strachem ped bolševickými námoníky málo imponovalo, a také monarchismus byl vnitní vcí Ruska. Pro nás musilo býti hlavní, aby v Rusku nevládli nmetí zaprodanci, kteí udlali Brest-Litevsk, a v Rusku aby nekomandovali Mirbachové; forma vlády nebyla vcí naší, nýbrž jen a jedin vcí Rus samých.

A konen všechno možné bylo možno nazývati vnitní vcí Ruska, jen ne bolševictví. Sami bolševici hlásali a vdli, že jejich proletáská revoluce musí býti svtovou, ne jen ruskou, má-li býti trvale vítznou. 91

že v jedné zemi iest boiševictví nemybýti obklopeno kaiDitalismem. Pro bylo jasné, že celý svt musí býti bolševickým rájem, nebo Rusko bolševickou pouští. Jen slepý nevidl, jak úžasná agitani síla byla v jejich heslu: „Ber, všechno je tvé!" zejména když je k tomu lákavý píklad, jak oni toto heslo provedli v Rusku a brali, co se jim chtlo.

Sami uznávali, nejmže

n

slitelné, že

Krom

toho nebylo ješt toho strašného zklamání bolševiisimem u dlník západoevropských, ponvadž tenkrát se ješt i neukázaly všechny zhoubné úinky bolševické teorie a prakse. Bolševici žili stále ješt z tohO', co napracovali ti Proto se jim ješt relativn dobe prokletí kapitalisté. žilo a proto nebylo ješt vidti dsledky hesla „ber, co že konec toho ušlechtilého chceš", nebylo ješt jasno, hesla je, že nebuae co bráti. Proto musilo heslo to i mimo Rusko psobiti jako nejstrašnjší mor, a íci, že bolšeže si vismuis je vnitní vcí, bylo tím podivuhodnjší, bolševici svj cíl, nésti své uení i prostedky svého boje do celého svéia, aaii dokonce ao své ústavy, do lánku pátého, na se usnesli už poáítkem roku 1918. l^ekli tam, že úkolem boiševictví jest oisvoboditi všechny utlaované národy, zejména také v Asii, a prohlásili tedy oteza svúj kontjcii^' cil výbojný bolševicky imperiansmus. A tu se íkalo, že bolševismus je vnitní vcí Ruska! Krom toho se zaipomínalo na to, jak ohromné prostedky finanní mli bolševici ve státních pokladnách a jak jim to je lhostejné, užívati státních prostedk práv na úely agitaní, jim, kteí pomocí státních penz nmeckých rozložili ohromnou ruskou armádu, ovšem s pomocí eserovské pacifisticko-antimilitarístické demokratisace ruského vojska, a kteí s pomocí týchž prostedk zmocnili se vlády nad Ruskem. Toto všechno nikomju nebylo

nmž

ven

tajno. A ješt nco. Specieln my jsme nesmli zapomíse divi, jak bylo možno toho zapomenouti nati a že bolševici byli naprosto antinacionální, že byli germanofilští už podle jejich neruského složení, a že jejich pronebezgram národních celk, který hlásali, byl peím pro celistvost našich zemí. Bolševický internacionalismus byl nejvtším nebezpeím práv pro malé národy, tedy pro nás. Vždy malí národové žijí jen úporným nacionalismem. Když pak tento nacionalismus jest v nich znien a ten bolševici chtli a musili zniiti,

—

—

lovk

pímým

—

—

ml-li triumfovati jejich internacionální komunismus poddávají se volky nevolky kulturnímu i hospodáskému vlivu

národ

velikých.

Tedy boj proti bolševismu za každou cenu musil býti dovršením nacionálního programu našich legií, jestli chtly 92

sob vrnýrni a iestli nechtly teba nevdomky zamovati svi nacionální prohra/m socialistickým in-

zstati

,

ternacionalismem tehdejší rusiké inteligence.

A tu dovolte se zeptati, co znamenaly proti tmto našim životním otázkám chyby Kolakovy? Chápu rozhoení našich ]idí nad nepoádiky, neschopnoistí, mravním rozvratem v Jeho okolí. Ghá,pu ošklivoist nad tím, že dstojníci byli po tisících ve štábu, že nebyli na front, chápu nedvru, když naši vidli, že následkem zlov intenda^ci 'íklpidy byly plné a voják hladovl a neml se do eho obléci. Ale to všechno musilo' mizeti vedle velkého, jediného svtového úkolu, který máim osud dal a který se nemohl nikdy víc oT^akovati. Nejen o to jseim mluvil, o politickém význaimu nase jednalo, o

ád

em

šeho osvoiboizení Ruska, nýbrž jestli jsme cítili v soib povolání býti apoštoly demokratisimu, co odpovídalo tolik tradicím našich legií a naší historii, pak zrovna zde byly míti nejkrá^snjší možnoisti. Moíhli jsme za po.moic na o\broiZující vliv svým upímným /demokratiismem v duchu tradic našeho národa, tak blíizkých ^eniu všeho I to, co my máme západního, bylo by pro Slovanstva. Rusko dobrem. Vru až závra lovka jímá, vzpomene-li, Znám jsime mohli býti a oo jsme mohli vykonati! všechny obtíže, znám chyby Spojenc, kteí nás nechali isaimotné, vím, jak naši hoši, kteí stále byli na Volze v boji, byli znaveni, ale zrovna ti na Volze byli taik vlastenetí, v nich bylo tolik lásky k národu, tolik opravdové vle nejen Oisvoboditi svou vlast, ale také navždy zajistiti její štstí a beizpenost, že bylo poteba jen pevné v]e, jasného vdomí cíl a planaenného slova, jako byl projev našich smlso^viitel, aby jednali teba sami a svým píkladem strhli také Rusy, kteí nám teihdy ješt tolik

Rusm

n

ím

vili!

Kdybychom se byli nestarali o otázky budoucí fonmy ruské vlády, sami pomohli Rusm organisovati se, slíbili jim bezpodmínenou pomoc, ale zato vyhradili si vliv na vojenský poádek, na zásobování a svým vlasteneckým duchem prodchli také ruské vojsko a to pece velmi oichotn poslouchalo zrovna našeho lovka, ^en. Gajdu moíhli j?ime vykonati nejvtší in své historie. Zatím jsme se utloukali s tžkými ztrátami v ochran sibiské magistrály, v nádherných našich legiích nastal

—

—

roz\Tat, rozmrzelost, nechu, zejména vliveim zbyten mobilisoyaných z koncentraních tábor, z nichž tolik se do legií pišle jen najíst, ohát a hledati kratší cestu dom. Nadšení obrátilo se v opak a dobrou povst eského národa jsme zatižili vydáním Kolaka eserm a proto jeho 93

bolševiky, týmž bezmocným eserm, na místo nichž všude nastupovali bolševici, a tedy vlastn bolševikm, vydání ruského zlata bolševikm, i jinými vcmi, a místo slavného vjezdu celého našeho vojska do osvobozených ech, vraceli se do vlasti nejlepší, nejhrdinštjší naši hoši po lodích, po ešalonech, takže naposledy byli již lidé unaveni vítáním, a tak se stalo, že ti, kteí picházeli

zavraždním

cítili, že už jsme tím stále se opakujícím vítáním jakoby unaveni. A k tomu poslali mezi prvními také ty, kterých se sami co nejdíve chtli zbaviti.

poslední,

Opravdu, ti praví naši hodní, statení legionái, ta naše radost, hrdost a pýcha zasluhovali jiného, lepšího osudu! V Paíži mli jsme tedy tžké boje o Tšín a nakonec jsme musili pijmouti plebiscit, my vítzní, kteí jsme bojovali, kteí jsme tolik pro vítzství udlali, my musili jsme snésti plebiscit o své historické území, jehož jednu velkou ást vzal nám pruský Bedich, a z jehož zbytku naši vlastní spojenci dávali nejbohatší kus Polákm, kteí své spojenecké srdce odkryli, až když bylo jisté, že Spojenci vyhrajcu. A tu dovolte, abych ješt jednou opakoval, jak jsem asto vzpomínal, když se jednalo o státoprávní postavení Tšínská, zdali pináleželo k naší eské korun a zdali eské státní právo skuten platilo, jak zbytené byly vlastní naše boje proti státnímu právu a jaký hích je to vbec nco zadávati ze svých práv jen z touhy po tak zvané modernosti!

Konen

—

to jsme tedy dostali historické hranice s malými korekbyla zásluha hlavn p. Glémenceau turami okolo Cmuntu, Váli c a pedmostí v Bratislavé. O tuto vc mli velikou zásluhu p. André Tardieu a generál Le Rond. V hospodáských vcech jednali jsme stdolen s následními státy ovšem ne o válenou náhradu nám, nýbrž o platu za naši svobodu. Znamenalo to sice trochu podivný konec ženevského optimismu, ale pece podailo se sraziti naši povinnost na 750 mil. frank, miliai'dy. hrozily nám víc než

—

a

dv

Úspchy jsme mli

snaze paralysovati kontinennám zajištn pístup k moi, právo na vlastní vlaky, personál, lokomotivy, právo na pebudování lokálky z Bratislavy na Nágy-Kanišu na dráhu I. tídy, právo na pístavní zaízení v Hamburku, na vlastni námoní vlajku eskou a konen Praha se_ stala attache, tedy námoním pístavem eskodokonce port slovenské republiky. Nemluvím ani o rzných telegrafních a telefonních výhodách. Ve všech tchto vcech byli tální položení

94

našeho

ve

státu, a

.

jsme velmi úinn podporováni zejména anglickým generálem Mance, o jehož upímném pátelství k nám bylo by nespravedlivo se nezmíniti. Vbec v komisi dopravní Ameriané i Francouzi, Belgiané, ekové nám vychái

pímo

neobyejnou ochotou. Ale to všechno nezahnalo vdomí, jak by bylo jinak, kdyby Rusko bylo na konferenci a že není míru, který byl sice ve Versailles podepsán, dokud je Rusko a jeho budoucí politika velikou hádankou. Když 14. ervence vítzný poichod spojeneckých vojsk šel pod Are de Triomphe vstíc

zeli

—

s

a mezi nimi nebyl ani jediný Rus,

když ise tak zamiliony ruských mrtvých, kteí svým hrdinstvím umožnili vítzství Spojenc, bylo pi všem tom jásotu nad naším vítzstvím velmi tžko v duši. Myslil jsem na ty heroické ruské vojáky, kteí neozbrojení útoili na rakouské poisice a nedovedl jseim se zbaviti chmurných myšlenek ohledn budoucnosti naší, i té Francie, která zrovna slavila nejvtší triumf své historie

pomnlo na

3

mn

.

.

Konen jsme podepsali i my náš mír v St. Germain. Zástupce Rakouska, jeho kanclé a tedy pedstavitel starého nmeckého Rakouska, p. dr. Rcnner, si na podepsání ortelu smrti tohoto Rakouska jako dobrý nmecký uenec klidn vytel brejle, prohlédl péro a pak teprve bez nejmenšího rozechvní podepsal ortel smrti 4001eté monarchii rakouské. Historie Rakouska byla dovršena. Myslím, konen

mžeme

dostalo, íci, že Rakousku se tolik zasluhovalo, a že v tom nebylo nespravedldjiny promluvily spranosti historie, naopak, že vedlivé a zasloužené slovo: Rakouska není víc! A doufejme, nikdy víc nebude!

že všichni

eho

konen

V. (12.

Mír Versaillesský,

kvtna St.

1922.)

Germainský

i

Trianonský ne-

chaly celou adu otázek nevyízených, zejména tžké otázky hraniní a územní jako naše Tšínsko, Horní Slezsko, Burgenland a celou otázku maloasijskou, kde se turetí nacicnalisté dokonce nechtli podíditi rozhodnutím Nejvyšší rady spojenecké, která pevzala vedení vcí po odchodu pres. Wilsona a L. George z Paíže. Krom toho zstala nevyízena celá tžká otázka reparací.

Naše sl. politika toila se hlavn okolo otázky tšínské a otázky habsburské a to specieln v Maarsku, po95

vdná Víde není tak nebezpená jako Budapešt, kde bychom mli proti sob tisíciletou tradici koruny svatoštpánské. Naše politika musila tudíž býti vedena tak, abychom navrácení se Habsburka do Maarska uibudoucnost nenili nejen pro nynjšek, ale také pro

uvadž

možným.

Ohledn Polák bylo by snad zbyteno rozdírati rány, které nejsou ješt zahojeny. Ostatn je k tom.u poteba jistého sebezapení, ponvadž Poláci dokonce nestarají se to, aby tyto rány se zacelily. Je dojista vlastn zbytené, Nebudu zde mluviti fknu-li, že myslím na Javorinu. o všech peripetiích jednání o Tšínsko. Staí íci zásadní í^tanovisko, Poláci stali se nejnebezpenjším elementem pro evropský mír a specieln pro všecky, kteí se mohou a musejí cítiti obrcžovárv sbližováním rusko-nmecJá sám kým. My jist nejsme nepátelští k Polákm. sm.ím snad íci, že dokázal jsem to více než kdo jiný. Za Poláky nadlouho rozešel jsem se skoro se všemi konservativními elementy ruskými a ani nemluvím o tom, že vždy velmi pátelFrantišek Ferdinand, který byl ke ským a laskavým, od mé návštvy v Petrohrad vbec jinak nenazval než velezrádcem a podle toho se také chovalo jeho okolí. Ale nutno íci jedno. Pátelství pece neznamená schvalovati sebevražednou politiku toho, ivoho nazýváme svým pítelem. Poláci mli za svou povinnost dlati icolitiku agresivní na všecky strany, proti Nmecku, proti nám i nroti Rusku. Rusko s nejvtší radostí ponechá Polákm polské zena. Rusko, i nejkonservativnjší elementy ruské, nabažily se polského obyvatelstva. Rusko nechce míti více polský problém. Ale ovšem Rusko, zejména nové Rusko, se nikdy nevzdá území, které není polské, kde jsou Poláci dokonce v mizivé menšin, kde mají jen své velkostatkáe a na které iní si nároky jen proto, ponvadž kdysi ped staletími tyto zem patily pod polskou korunu. Všecky tyto kraje vezme si Rusko zase nazpátek buto samo, nebo co by bylo daleko nebezpenjší, s Nmci. Co to znamená pro Polsko, je docela jasné, ale co také pro nás a pro Francii, na to nesmíme zapomínati. Proto nesmíme svazovati svou existenci s polskou. Chceme býti dobrými sousedy, žíti v dobrém pá-

o

mn

m

telství, ale nic více.

Svou megalomanii

bychom

a

si

Polsko zaplatí samo! Jediné,

páli, bylo by, až Rusko se zbaví bolševik, aby Poláci sami dobrovoln se s ním vyrovnali, tím spíše, že má Rusko Polsko hospodásky úpln v moci otevením nebo zavením hranic. Polsko se svou lodžskou industrií potebuje ruského odbytu. Kdyby mu Rusko zavelo hranice, bylo by to nyní, kdy Poláci dostali také ást Horního co

96

si

Slezskai a stali se tak siln katastrofou nežli díve.

prmyslovou

zemí, ješt vtší

Nepoítám sice na šlechetnost lidí, ale poítám na jejich zdravý rozum a na to, že si spoítají aktiva a pasiva jistého podniku. Megalomanie, která vedla Poláky, aby pro Poláky tolik zachvátili Voly, Bílou Rus, Vilno, pasiv, že aktiva vidí jen Poláci, kteí ztratili chladný úsu-

má

dek následkem svého velikášství a polského nacionálního chauvinismu. Pál bych si pátelského vyrovnání vcí mezi Polskem a Rusí tím spíše, že my nikdy nezapomínáme, že Poláci

pece

jen Slované, akoliv víme, že k smírnému souostatními schází jim ješt velmi mnoho. My však nemáme práva ani pání Poláky vyluovati ze slovanské

jsou

s

žití

'odiny.

Ale jedno, myslím, je pesvdením všech eských lidí, že my jejich klidné sousedství svým územím víc platiti nebudeme a že také svou politiku musíme zaíditi tak, aby budoucí Rusko, i kdyby je nemoudrá politika bývalých jeho spojenc a Polák zahnala v blízkost s Nmci, a priori vylouilo nás z nmeckých kombinací. totiž,

se týe nebezpeí habsburského, je pirozeno, se spojili s tmi, kteí návratem Habsburg jsou ohroženi stejn jako my, totiž s Rumunskem a Jihoslavií. jíti dále, ponvadž zase s Rumunskem, bohužel,

Pokud

že

jsme

nemžeme

A

míchati do pomru rumunsko-ruského ohledn Besarabie. Kdo z vás etl rzné projevy bolševik, vidí, co 1 pro bolševiky znamená odntí Besarabie Rusku, a musí býti naplnn pro budoucnost jistými obavami, až tato otázka bude likvidována. Já toho lituji tím více, ponvadž bych v zájmu slovanské budoucnosti si pál, aby vzájemný pomr Slovan a byl nejlepší a nejpátelštjší, což by konen vyžadovalo také geografické položení Ru-

nesmíme

se

Rumun

munska. jsem s Rumuny, se kterými jsem spoza dob Rakouska, o tch vcech mluvil a že jsem je prosil, aby anexí Besarabie neryli propast mezi Ruskem a Rumunskem a tím také mezi Slovanstvem. Snad už dnes cítí Rumuni nevýhodu svého položení, v kterém bolševici pro napadení Rumunska mohou se dovolávati národního cítní ruského. Bohužel vše bylo marné. Zato jest ovšem do jista nejvelejším páním každého eského lovka, aby náš pomr k Jihoslavii byl co možná tak nejužší, jak to odpovídá heslu: vrnost za vrnost! nadšen pijatému v památné schzi naší písahy. Naše

Mohu

len

íci, že

pracoval

již

—

7

97

spojení

s

Jihoslavií je také více než politické spojení, je

kámen k budoucímu spojení všeho Slovanstva. mnoho záleží na vybudování našeho vzájemného pomru na chování se nás obou k Rusku bolševickému k ruské emigraci. Naší povinností jest, v tchto vcech postupovati spolen, když prmyslový charakter na-

to základní

Proto tak i

i

i

šeho státu snad žádal by jinou politiku než

zemdlská

Jugoslávie,

ji

mže

dlati

ponvadž

politiku nelze dlati jen z ohledu na hospodáské zájmy, nýbrž pedevším s ohledem na svobodu a zajištní národa a státu. Velkým tmto

cílm nutno

pinášeti obti.

Jinak konference paížská dala svtu Svaz národ, velký sen presidenta Wilsona, kterému obtoval všecko, i svou popularitu. Byl jsem už velmi skeptický, když se jednalo o statut této Ligy národ, o kterém se musilo jednati díve než o ostatních vcech, rozhodujících pro uzavení míru, ímž ztratilo se tolik vzácného asu a tolik dobré, opravdu spojenecké nálady, jíž bylo pedevším potebí k uzavení míru trvalého a dobrého.

Liga bez naped stanovených sankcí, bez výkonné moci, Liga, kde se sankce urují teprve po vzájemných poradách, má-li se co udlati a kdo a jak, je velmi teoretickou institucí. Platí jen pro toho, kdo nechce vbec bojovati a pro toho snad ani není první nezbytností. Francie

marn

se

namáhala, dostati do statutu alespo

njakou spolenou exekutivu. Ale konen Liga národ bez Ruska Nmecka je vbec torsem a krom toho proti i

Nmecku mže

platiti jenom mírová smlouva a její sankce, a ne nemožný statut Ligy národ. Proto jsem by] k instituci Ligy národu velmi skeptickým, akoliv nechci zapírati, že by to bylo pravým štstím pro lidstvo, kdybv je bylo možno njakou Ligou národ zbaviti nebezpeí války. Myslím, že není rozumného lovka pod sluncem, který by chtl ješt válku. Ale je píliš optimistickým mysliti, že parlamentem svta odstraní se válka. Parlamenty nedovedou odstraniti domácí boje, jak pak teprve války. Jestli se chce vážn nebezpeí války odstraniti, se to státi jen takovým seskupením mocí, které každému, kdo by chtl mír porušiti, už tímto svým seskupením a jeho vojenskými silami a možnostmi udlají naprosto nemožným, aby vbec na njakou válku myslil. To je jediná pomoc. Doufejme, že pro rzné menší vci, pro ustanovení jistých jednotných linií zejména v politice sociální, Liga národ udlá svou povinnost a my dojista všichni budf>me ji v této innosti podporovati. Ale abychom se oddávali nadjím, že se nemusíme obávati války, ponvadž máme Ligu národ, a zejména takovou, jakou máme,

mže

—

98

to bylo

by nejvtší lehkomyslností. Prozatím, bohužel, do-

Iná ai'máda jest poád ješt spolehlivjším míru než celá Liga národ.

zabezpeením

President W ilson tžce zaplatil svj idealismus a nadje, že on bude ve Washingtone zahajovati první schzi Ligy národ, ukázala se falešnou. Amerika práv v této

vci

zajímavým pouením, jak tžko

je rozumti druAle ješt jiným, totiž dkazem, jak neradi velcí tohoto svta dávají se pouovati radami tch, kteí sice vc znají, ale mají to neštstí, že vidí nco jiného, než co se hodí. Náš starý pítel A. Chéradáme, který byl v dob konferencí v Americe, varoval francouzské veejné mínní ped tím, aby spoléhalo na pres. Wilsona. V listu, jehož byl tehdy spolupracovníkem, psal, že je v Americe proti Wilsonovi nebezpená oposice. To všecko nic neplatilo, ponvadž se to nehodilo do knceptu tch, kteí konferenci dlali. Hlas ten zapadl úpln neslyšen, a teprv když se Wilson vrátil do Ameriky, byl svt pekvapen velikou oposicí proti jeho plánm.

jest

ním

hým národm.

pánm

Amerika

svden,

nelituje svého idealismu.

.Jsem

pevn pe-

by Amerika pomohla po druhé, ale jen tehdy, kdyby v daném pípad vidla a se pesvdila, že pomoci její žádá vc spravedlivá. Ale Amerika by se nikdy neodhodlala k žádné pomoci jen proto, že díve kdysi pijala njaký všeobecný mezinárodní závazek. Amerika jest tak žárlivá na svobodu svého rozhodnutí, že našla takový záho tam naprosto není vazek i v statutu Ligy národ, a jej Wilson a priori vylouil. Nerad vynáším vci z polad, p.le jedna vc je tak charakteristická pro žárlivost, s jakou Wilson sám hájil naprostou neodvislost Ameriky od jakékoliv ingerence Evropy, že snad bude dobe, jestli ji zde uvedu. Francie chtla, aby njaká komise generálních štáb mla možnost pesvdovati se ve všech zemích o stavu zbrojení a navštvovati továrny. Na to Wilson klidn ekl: „Kdyby taková komise chtla vejít do továrny americké, dám jí pasy, aby ihned z Ameriky odjela." Bylo by tedy velikou kivdou viniti Wilsona, že on nehájil naprosté svobody amerického jednání a zamezení všeho, co bylo by možno vykládati jako vmšování se Evropy do amerických vcí. Amerika více než kdy jindy žárliv chrání doktrínu Monroe a je v tom do krajnosti nedtklivá. A doktrínu Monroe rozšiuje stále dál a dál a to na pípady, na které se díve nikdy nemyslilo a rozšiuje ji také územn, totiž z vlastní severní Ameriky na jižní a ostatní americké zem. že

a

a

Bume

odprc

spravedliví. President Wilson ulehil agitaci naprosto chybnou taktikou. Válka byla spolenou 99

ml

vcí

zstati i vítzný celé Ameriky, všech stran a tou mír. Pres. ^^'ilson vzal však do Paíže jen zástupce své strany demokratické a udlal tak z míru vc své strany, proti které pak pirozen šel boj republikán bezohledn do posledních krajností a to ve jménu svobody a naprosté neodvislosti vítzné Ameriky. Ovšem i nemoc Wilsonova pomáhala k jeho porážce, ale ta byla nevyhnutelná, i kdyby byl mohl Wilson mluviti a agitovati po celé Americe,

Konen jsou pro porážku Wilsonovu také jisté dvody hospodáské. Všecka báze ped novým zbrojením, válkou a ped tím, aby Amerika proti své vli nebyla zapletena do vcí evropských, koení také v tom, že Amerika nehled na její bohatství, pece jen cítí hospodáské následky války, tíží daní a chce proto zastavení zbrojení. Toho se bála z Wilsonova paktu, zejména zbrojení pro válku, kterou by vlastn nechtla a kterou by musila vésti jen proto, ponvadž se jednou kdysi njaký president k nemu zavázal. Proto nový republikánský president Harding svolal do Washingtonu konferenci o obmezení námoního zbrojení, které pirozen u námoních mocí jako u Ameriky, Anglie a Japonska vyžadovalo obrovských sum, ponvadž dnešní stavní lodí je velice nákladné a ponvadž zaaly se stavti nyní lodi v tak ohromných rozmrech, že náklady na stouply do výše pímo závratné.

n

sekretá zahraniních vcí Hughes pekvapil svt v prvním sezení tím, že podal konkrétní, na tuny vypoítané návrhy na zmenšení válených lostev 3 stát: Ameriky, Japonska a Anglie. Anglie konferenci vítala a to z píin docela pochopitelných. Anglie dnes, kdy mla konkurovati s Amerikou, která je neobyejn bohatá a která, když nco zane, dlá to s takovým rozmachem, že nikdo Jak

víte,

s ní zápoliti, mla pirozen z dalšího námoního zbrojení finann velké obavy. Avšak docela se dáti pedstihnouti americkým stavním lostva Anglie pece jen nemohla. A pak byla ješt jedna okolnost, pro kterou pišla washingtonská konference Anglii velmi vhod. Anglie mla od roku 1903 spolek s Japonskem, když Rusko velkopansky zamítlo nabídku markýze Ito na uzavení spolkové smlouvy rusko- japonské, ponvadž byly rzné elementy u ruského dvora, jež své specielní interesy finanní v Korei a jimž by se takové rusko-japonské sblížení valn do jejicn hramvj/ ch plán nehodilo. Anglicko-japonský spolek stával se však po válce Anglii trochu nepohodlným, ponvadž místo anglo-japonských zájm, zejména po vyazení Ruska a jeho vojenské moci z asijské politiky nastupovalo nco nového, totiž spojenectví anglo-saské rasy,

nemže

mly

sbližující 100

Ameriku

s

Anglií.

To podporováno

je

hlavn

vážným novým momentem anglické zahraniní politiky. Anglie dlala díve svtovou politiku výhradn ve svém ministerstvu zahr. záležitostí. Odtud svrchovan ídila osudy svého impéria. Ale od poslední války, kdy Dominia

neobyejn obtav podporovala Anglii, kdy se s takovým nadšením a takovou jednomyslností postavila za ang-

tak

kdy následkem toho byla Anglie nucena zástupce Dominií vzíti na konferenci do Paíže, musila pirozen také docela jinak íditi všecku svou svtovou politiku, totiž tak, aby Dominia s politikou anglického impéria byla spokojena. Tu pak se nedá popíti, že všecky anglické kolonie jsou antijaponské, zejména Austrálie, která se bojí japonské emigrace a japonské válené moci. Anti japonská je také Kanada a sice z amerických sympatií, ponvadž celá Amerika je antijaponská. A tak je pirozeno, že obnovení spolku s Japonskem, který byl sice mlky prodloužen na rok, ale ke kterému se po roce musilo konen zaujati urité stanovisko, bylo Anglii velice nepohodlné. Proto Anglie tak vítala washingtonské konference, ponvadž byla pesvdena, že obratnou taktikou pivede to k tomu, aby následkem zastavení námoního zbrojení stal se také obsolentním spolek mezi Anglií a Japonskem. Amerika by byla nikdy nesouhlasila se zastavením zbrojení na moi, kdyby tento anglicko-japonský spolek byl dále obnoven. To byla vlastn pro Ameriku pední podmínka zastavení zbrojení. To se všecko velice hladce podailo a musí se vbec íci, že málo kdy zástupci Anglie sob vedli tak neobyejn diplomaticky a tak obratn jako práv ve Washingtonu. Ovšem nebyl tam p. L. George, nýbrž byl tam p. Balfour. Ale p. L. George na druhé stran tuto konferenci a sblížení mezi Amerikou a Anglií hledl podporovati jinou cestou a to se svou vzácnou a velkou vlastností, totiž s opravdovou velkorysostí pi provádní svých zámysl, kteréž je nutno se obdivovati, i když s posledními naprosto nelze souhlasiti. Mezi Amerikou a Anglií byla stále otevená rána, a to bylo Irsko. Chtla-li Anglie úpln piblížiti se Americe a mlo-li býti mezi nimi úzké spojení, bylo nutno, aby miliony Iran, kteí v Americe ve volebním boji hrají rozhodující úlohu, pestali býti nepáteli Anglie. A proto k doplnní washingtonské konference a nové politiky anglo-americké L. George za každou cenu chtl vyíditi otázku irskou a vyídil ji s takovými obtmi, které jsou se strany Anglie pímo lickou politiku a

neuvitelné. Irská otázka a zpsob, jakým se k ní chovala Anglie, jsou jedním z nejpounjších píklad djin. Když sledujeme tento boj o problém irský, poznáme, že jedna z nejvtších moudrostí politiky domácí i zahraniní je dávati 101

vas

a nedávati teprve tenkráte, když jsme k tomu nuceni. Kdyby Anglie dala vas to, co konen Irsku dáti musila, kdyby byla kdysi neporazila pro to Gladstona, jenž ve své veliké státnické moudrosti vidl, že v dob, kdy

nacionální otázka

utvoila

dv

velké

íše,

Nmecko

a

kdy podrývala základy rakouského nmeckého centralismu, kdy i na Balkán lámala turecká pouta, n^lze jen Irsko držeti policejní mocí ve starém podinní, mohla míti všecko lacinjší a Irsko nemusilo býti nakonec tak voln pipoutáno k Anglii, že vbec se již ani neví, jestli k ní patí. A akoliv jsou svazky s Anglií minimální, vidíte, jak dnes v Irsku je tžko provésti, aby to bylo pijato Itálii,

i

celým národem. Myslím, že bychom si z toho ve vnitní politice ohledn Slovenska mohli vzíti také velmi pouný píklad. Tedy námoní zbrojení bylo omezeno usnesením washingtonské konference. Angiicko-japonské smlouvy více není, místo ní máme nyní garanní smlouvu tichooceánskou ohledn zachování dosavadních ostrovních držav, ale ticho-oceánský problém celou tou smlouvou nebyl rozešen, nanejvýš jen pro finanní ministry jednotlivých smluvních stát, že nemusí hledati prostedky na ohromné námoní zbrojení. Problém sám závisí na tom, co bude s ínou a Ruskem v Sibii. Tam bude rozhodnut tichooceánský problém. Tedy pi vší úct k tomu, jak Amerika vedla washingtonskou konferenci, pece jen jistý skepticism jest dojista dovolen. Francie ve Washingtone velice špatn pochodila. Mla neobyejn špatnou žurnalistickou službu, kdežto byla Anglie nisována. A

pímo potom

obdivuhodn konference

enním. A enním

žurnalisticky pro Francii

orgabyla

pece, myslím, není možno svtové otázky. Jest vbec zajímavo na píkladu washingtonské konference, která se pece do jisté míry podaila, podívati se na rozdíl mezi starou a novou diplomacií. Když byly staré konference svtové, bylo všecko do l^oslední malikosti pipraveno. O otázkách, které se tam

vlastn

ešiti velké

mly

ešiti, vedla se naped nekonená korespondence mezi jednotlivými kabinety, aby se vymezil program, aby nebylo žádného pekvapení, aby se nechtlo na mezinárodních konferencích psobiti neoekávanými incidenty, hrozbami atd., tak, jako se to na p. nyní stalo pírno pravidlem v Janov. A ponvadž nebylo programu jednání peliv pipraveného mezi všemi úastníky, nýbrž jen jak se zdá mezi Anglií a Amerikou, byla zejména Francie naprosto desorientována. Francie dokonce chtla dlati prostedníka mezi Anglií a Amerikou, a p. Briand tam jel s velkou nadjí, že svým skvlým slovem je skuten

—

102

—

dovede peklenouti velkou íjropast. mistrem enní Zatím Anglie byla s Amerikou dávno domluvena, žádného prostednictví nepotebovala a prostednictví by pomalí! proti obviování potebovala Francie sama. Briandova

e

imperialismu byla jako ohostroj. Na chvíli uchvátila, ale pak bylo po dojmu. Pak teprve vidli Francouzi velmi nepíjemnou skutenost, totiž že mají býti stlaeni na námoní moc tetího ádu, mají tak velké pobeží, mají tolik kolonií a vzdálených kolonií, ba dokonce, že chtli Angliané, aby zakázána byla stavba podvodných lodí, akoliv je to jediná ochrana Francie pro udržení spojení s Tunisem a Alžírem. A Francie dnes musí spoléhati pedevším na své koloniální vojsko. S velkou bolestí Francie také pozorovala, že Spojenci úpln zapomnli na to, že za války, aby mohla všechny síly svého prmyslu vrhnouti na fabrikaci váleného materiálu nejen pro sebe, ale i pro Spojence, zastavila všecko stavní lodí a že následkem toho po válce octla se ohledn námoního lostva za: všemi Spojenci, ponvadž druhé státy, zejména Amerika a Japonsko zrovna za války stále stavly lodi nejvtšího typu. A nyní mlo jí býti zakázáno stavní dalších válených lodí. Dokonce zaalo se mluviti o odzbrojení na souši, tedy o vci, která je pro Francii pímo netýkavkou, životní otázkou, nebo dnes, kdy Francii všecko opouští v otázkách reparací, zbývá jí jediná opora, aby se nemusila vzdáti všech nadjí, že dojde spravedlnosti za bezpíkladné zpustošení svých nejbohatších kraj v tom, že má velkou vojenskou moc, která naposledy rozhodne, bude-li nutno, i bez spojenc. A když Fiancie musila to všecko íci, udlala to arci hodn nešikovn, ponvadž ohlásila tak ohromný program stavby válených lodí, že by pi stavu svých financí nemohla vlastn na nco podobného ani pomýšleti a že pirozen cd její nepátel bylo rozhlašováno, že reparace nepotebuje k znovuzízení zniených severních kraj, nýbrž k nesmyslnému zbrojení, lim celé veejné mínní Ameriky poštváno bylo proti ní a stalo se obecnou frází, že Francie je imperialistická a že svým iuiperialistickým zbrojením je píinou rozvratu ekonomického i sociálního v Evrop. A veejné mínní Ameriky, které od války Francie

z

a

a

bylo tak neobyejn Francii naklonno, zaalo se proti Francii obraceti. Francie vidla, že na všem tom mla Vngiie velkou úast a z toho nastalo pirozen roztrpení mezi Anglií a Francií. Zkušenosti za války uinné bohužel nepomáhají. Germanofilští pacifisté všech zemí opt se spojují a pracují pro nmeckou propagandu oerováním Francie a 103

rozl)íjením anglo-francouzského pátelství. Ovšem píiny jsou daleko hlubší. Rovnováha evropská je porušena, není zde Ruska, ale také vlastn aktivn ani mecka. Proto znova vystupují staré franko-anglické rivaoba státy ped válkou zapomnly, ponvadí lity, na

lozpor

N-

nž

i Anglie vidly pedevším jedin Nmecko jako spoleného nepítele i soupee a ponvadž velmi rozumn koncentrovaly své síly proti tomuto spolenému soupei a o všech vcech, které je dlily, velice pátelsky se dohodly. Po válce Francie tohoto spoleného nepítele vidí, ale Anglie ho více nevidí. A v tom je celý základ anglofrancouzského nedorozumní. Caihrad, Malá Asie, Sýrie, to jsou všecko staré otázky. Zmnily se jen tím, že v tchto otázkách nehraje okamžit nyní žádnou úlohu Rusko, ale že na toto prázdné místo nai

Francie

stoupilo

ecko a

Itálie.

Anglie, resp.

p. L.

George po volbách

zavel úpln knihu vzpomínek na válku: zapomnl na prui

eckého krále Konstantina. Francie ohrožená v Sýrii, kde dostala mandát, arabským princem Faicalem, který byl podporován Anglií, nespokojená s podružným postavením v Caihrad, a neodpouštjící ecku, že zradilo za«e Venizela, uzavela smlouvu s Kemalem, víidcem tureckých nacionalist v Angoe, v které si vymezila hranice svého šáctví

vlivu, dostala jisté výhody ekonomické také na bagdadské dráze, ale kterou pirozen postavila se za turecký nacio-

nalismus, jemuž byla Anglie celou svou novou poválenou naprosto nepátelská, ponvadž se bála vlivu tureckých nacionalist v nejvážnjší otázce pro své panství v Indii, v otázce mohamedanismu. Anglie podporovala proto Konstantina proti Turkm, vsadila všecko na eckou kartu, ale karta ta ukázala se hodn nejistou. Turci porazili eky a Anglie byla nucena ustupovati. A to ovšem je pro Anglii a pro její otázku mohamedánskou velmi povážlivé. Ped válkou Mladoturci ve své domýšlihlásali pantuvosti byli vtšinou odchovanci Berlína ranismus, ponvadž sami jsou Turánci. Pamatuji se na rozmluvu s pozdjším velkým vezírem mladotureckým, který mi ekl klidn, že buto Rusko nebude pekážeti agitaci turecké mezi svými Tatary a ti jsou také na Volze anebo musí poítati s jejich všemocnou panturánskou agitací, která se ped Ruskem nezastaví. Zdálo se, že tato otázka je válkou likvidována, když Turecko bylo poraženo. Anglie zejména vila, že všeclío nebezpeí mohameilánské odstraní svou arabskou politikou, totiž pedáním Arábie a Mesopotamie v ruce arabských šejk a také tím, že svatá místa mohamedánská Mekku a Medinu dala do rukou Arab. Ale ukázalo se, že síla tradice u tak konservativního elementu, jakým jsou Turci, totiž politikou

—

—

104

—

—

se tradice caihradského chalifátu jest mocnjší než Anglie domýšlela. Proto hnutí mohamedáníl v Indii, kteí ve válce staten bojovali v anglickém vojsku, kteí však nyní zaali podporovati indické nacionalistické hnutí, vedené Ghandim, stalo se Anglii velmi nepohodlným. A také jsme vidli, že mohamedánské hnutí vedlo k tomu, že Anglie musila Egyptu povoliti úplnou samostatnost. Je zajímavo, že jen a jen Francie clovedla ze svých francouzských mohamedán udlati úpln francouzské patrioty, což se ukázalo také ve vojn, kde všecka koloniální vojska a mezi nimi také mohamedánská patila k nejstatenjším ve francouzských armádách a dostala nejvyšší francouzská vojenská vyznamenání.

tém

Je také

neobyejn

ohromná hnutí

podivné, že

nehled na všecka ta racová Anglie pece

sociální, náboženská a bolševictví, které jest

jednou z hlavních všech pevrat, Bolševictví zniilo nejvtší svtovou íši, povraždilo SOOletou dynastii a sice jen tím, že masy zdvihlo proti menšin, která tmto masám vládla. Všecko to na nikoho se tak nehodí, jako na Anglii a její svtové panství, zejména v Indii, kde hrstka Anglian ])anuje stamilionm indického národa. A masy zdvihlo bolševictví ne velkou ideou, která by byla tmto indickým nekulturním masám nepístupná, jen podporuje

píin

ne, bolševictví zdvihlo proti tm, kteí nco

masy vzbuzením

instinktu závisti

mají a kteí posud mají všecku vládní moc v rukou. To je tak pochopitelné i nejširším masám i tomu poslednímu Indovi, že je toto universální nebezpeí pece jen nejvtším a nejostejším v anglických koloniích. A dokud je bolševictví v Moskv, dokud všecko

— ovšem — vládne

co dlá je vítzným, dokud ve jménu proletariátu jen ve jménu, nikoliv fakticky za proletariát

celému Rusku, dokud má pímo grandiosní prostedky velkého státu na svou agitaci, dokud v Moskv je systém, který musí býti svtovým, chce-li trvati, je nejvtším nebezpeím zrovna pro panství Anglie v Asii.

Zrovna pro Anglii a její svtovládu bylo by životním je životním zájmem, aby v Moskv byla nová vláda, aby tam bjl klid, aby tam nebylo více pomýšlení na pevraty, aby tam uznávali individuelní vlastnictví, dosavadní sociální ád, a aby v Moskv nevládli pedstavitelé násilných pevrat, psobící nakažliv píkladem, tím nebezpenji, když se sama Anglie ped ním sklání jako v Janov. Je-li nkdo, tak by to mla býti Anglie, která musí chrániti práci, individualismus, sebeovládání, vdomé a dobrovolné podinéní se nevyhnutelným nerovnostem sociálního ádu, ponvadž všecko to je tajemstvím

zájmem a

105

obanských

ctností tím její historické velikosti. a janovská konference mravn pímo úžasnou pro v nutnost mravních zákaždého, kdo také v politice klad všeho jednání. Odpouštti pro obchod a odstranní nezamstnanosti nejen vrahm a lupim, nýbrž lidem, kteí nový svt a novou spolenost staví na principielním zamítání veškeré dosavadní morálky civilisovaného lidstva, znamená podrývati koeny všeho našeho sociálního života a vrhati lidstvo nejen do hladové bídy, nýbrž i do její

Í')'oto jest

ví

mravní A zdálo by se,

])olševické

zpustlosti.

že zrovna národ, který je hrdým na to, že v jeho širokých vrstvách je tolik estnosti, tolik víry v mravní povinnosti lovka, že odolává hrubým materiakomunismu, byl by ped unými povolán listickým žárliv dbáti o to, aby jeho vláda nepaktovala s mos-

svodm

s tmi, jimž jsou mravní zásady západu pekážkou k svtovlád.

kevskými zloinci, hlavní

Pro nás je velmi bolestné, že je tolik konfliktu mezi Anglií a Francií. My z války zvykli jsme stejn oba národy míti v srdci a stejnou k nim cítiti vdnost, ale jako lidé spravedliví musíme íci, že se Francii velmi strašn kivdí a že se proti Francii dje nejkrutší nespravedlnost.

N-

válenými hrzami nedotknuto, Nmecko na venek chudé, je uvnit bohaté, kdežto Francie je zpustošená ve

mecko

je

svých nejbohatších krajích, a Francie musí se doprošovati náhrady, když udlala nejvíce pro vítzství se svými J, 300.000 mrtvých! Krom toho bylo by nespravedlivé zapomínati, že její vojenský genius zvítzil. A kdyby už Janov pinesl to nejbolestnjší, co by nás

mohlo

ochlazení m'ézi Francií a Anglií a sblížení s bolševiky a Nmeckem, pak ])y i pro nás yiišla chvíle rozhodnutí. Pak bychom se ješt jednou jako za války musili rozhodnouti liizi západem a východem, ovšem ne bolševickým, nýb}'ž novým Ruskem, které zrovna my musíme pomáhati budovati, aby bylo nám blízké, slovanské. To všecko nýbrž ne osobní, je základní spor naší politiky, hluboký, vcný, který do naší politiky pišel od let osmdeopuštní tradiní politiky eské, sátých. Je to otázka otázka, má-li citová, instinktivní politika celého národa ustoupiti jiné a je-li ta jiná politika opravdu národu výpotkati, totiž

l:dyby Anglie hledala

njaké

hodnjší a prospšnjší. Dnes je naprosto jasno, že

se vlastn ne j edná^ zde už nýbrž jen o Anglii. Od Ameriky nemžemeTeTvati by nebylo vzájerhnou hospodáskou výhodou. Amerika je a zstane naprosto desinteresována na poliv Paíži chtla nám velmi ratických vcech Evropy, a o Arneriku, pranic, co

a

106

okrájeli naše království podle princip Wilsonovýrh, lož pece jen byla nám velmi sympatickou svou vi-no-,tí a pevností ve vcech iihoslovanských a je nám nyní ve vcech ruských sympatickou svou nekompromisností Amerika však bude se zloinem za materielní výhody. hráti velikou úlohu v politice svtové a její opravdu ideové jednání k Rusku nebude tam zapomenuto. Pomáhá um.írajícím hladem a nesmiuje se se sovty. A v této politice k Rusku jest také základ pro naši spolupráci s Amerikou k obrození Ruska.

dikáln

Nebudu luto myšlenku dále rozvíjeti. Ale je jasno, že eskou reální politiku Amerika má význam jen potud, pokud se jedná o naše spolené zájmy s Ruskem, tedy je vlastn otázkoi východu. Ostatn myslím, že také v Amepro

rice jest

Jiná

nejmén pedsudk

vc

je s Ang-lií.

proti Slovanstvu.

_^nglie-id£ svou nepochopitelnou,

A piznám

protislovanskou cestou.

se,

že

mi

je to

pímo

ponvadž bych

chtl, aby Slovanstvo bylo v nejužším, nejpátelštjším spojení s celým západem. Ale bo-

botestné,

hužel,

nemáme

síly to

zmniti.

Nmecko-bolševický pakt, jediný positivní výsledek ukajanovské konference, mne ovšem nepekvapující, zoval jsem na toto nebezpeí dávno, jako obyejn marn, jako obyejn mám pravdu, až se stane, ped ím varuji Francii i nás upozornil na strašné nebezpeí. Ale pro p. L. George nebylo to niím jiným než incidentem, který, jak ekl, jeho prohlášením byl vyerpán. Nemožno zakrývati oi a dlati politiku pštrosí. Jíti s p. L. Georg^em a s nmecko-bolševický mi spojenci, oddáliti se od Francie a Belgie a uvaliti na sebe nenávist budoucího nového Ruska,^ ne, takovou politiku národ eský ve své vtšin schvalovati nemže a nikdy neschválí! My také neraúžeme býti na všecky strany hezcí, musíme voliti, když ti, kterým jsme dojista stejn vdní,

—

—

vn

nedovedou

jíti

více

pohromad. Doufejme

však, že

nehled

ke všem rivalitám a nedorozumním, nedojde nikdy k opravdovému rozchodu obou národ! Doufejme, že naposled pece jen zvítzí v obou národech vzpomínka na spolené boje, na ty miliony mrtvých, pochovaných v zpustošené severní Francii, a že naposled rozhodovati budou o pomru obou stát miliony tch, jež pojí válené bratrství, spolené hrdinství, a spolená ochota, obtovati všecko za osvobození od germánského imperialismu!

Pro nás, pro eskou politiku, pro její zabezpeení, pí'0 klidnou sebedvru, abychom bez strachu a bázn mohli vésti národní sl. politiku, jest naprosto potebí spojenec107

a opory tch, kteí jsou nám blízcí duší, krví, kteí v nás vidí rodné bratry a ne spoléhání na ty, kteí s námi loudou vždy poítati jen tehdy a na tolik, na kolik jsme v aané chvíli prospšní nebo škodliví.

tví

A eknu

více.

Pro nás,

abychom mohli uplatovati

svj teba skromný vliv na djiny svta, nutno je Slovanství, ponvadž jenom prostednictvím Slovanství mžeme pece jen býti úastni nejen v rozhodování o evropské politice,

nýbrž

i

o budoucnosti vlastního našeho státu a ná-

Jsme píliš malí, abychom si svj osud Nejsme na ostrov, jsme obklopeni nepáteli. kteí konené rozhodují o osudech malých,

roda.

strojili

sand.

A na veliké, my mžeme

míti vliv v životnich svých otázkách jen prostednictvímvolkého celku a to jest Slovanství. To neznamená malo-

mvslnost, spoléhání na si,

aby se

to stalo

jiné.

každému

Naopak tvrdím a pál bych nás dogmatem a aby také

z

podle toho jednali jsme všichni ve vnitní politice národa, že vliv v politice zahraniní vbec, i ve Slovanstvu žeme míti jen tehdy, jestli saiui budeme zdraví, pevní a silní 1 budeme -li skuten živým píkladem zdravé národní síly. To všecko je vcí nejen politiky, nýbrž také naš' kultury a našeho života hospodáského.

m-

Na západ jsme všemi svými životními zájmy spojeni Francií a Belgií. Jsme všichni bezprostedními sousedj'" Nemír, nejsme chránni jako Anglie a Amerika. To 'e okolnost silnjší než všechno filosoování. Anglie mobilisace jest nekonen i Amerika jsou daleko, jejich dlouhá, jen Francie a Belgie jsou pipraveny na první ránu. My jist nechceme války s Nmeckem, nechceme žíti s Nmeckem ani ve stálém nepátelském naptí, my známe a jsme si vdomi staletých hospodáských styk a proto chceme žíti s ním v dobrých stycích sousedských. Ale ped námi jako ped Francií a Belgií jest stále nebezpeí nmecké psychiky, stále ješt nezmnné, jak to vidíme u nás doma i za hranicemi, a ped námi je stále stranný problém vyrovnání se s porážkou. Francie i my zameškali jsme rozešiti tento problém v zájmTi našem í Francie k zajištní míru a pokoje, ponvadž jsme neosvobodili Rusko a nechali Nmecku možnost doufati zejména pro nerozumnou politiku polskou na nmecko-ruskou kooperaci. Máme už nyní nmeckobolševický pakt a uvidíme, co bude dál. Musíme nésti všechny dsledky svých chyb, ale podle toho konen zaíditi aspo nyní svou politiku. Musíme s Jihoslovany uiniti úzký a nezrušitelný spolek, jenž musí býti základnou naší politiky, a spolen s Francií, ale pedevším sami ješt daleko intensivnji pomáhati obrození Russ

moem

Nmc

—

108

—

ka, pekážeti všemu, co by znamenalo prodloužení germanofilského bolševického násilí nad Ruskem a pracovati usii ruská emigrace i Rusové, kteí zv Rusku, cítili, že v nás Slovanech mají upímné bratry a druhy, na které vždy a ve všem mohou se spo-

lovn k tomu, aby

stali

lehnouti.

—

—

To je dnes jediná po mém skromném soudu možnost eské nacionální politiky, která má pedním cílem zachování nejen vnjší, nýbrž i vnitní svobody národa. A tomuto pednímu cíli naší eské politiky musí se podíditi všechny ostatní otázky hospodáské, kulturní sociální. My sice nedovedli jsme využíti veliké chvíle, i kdy mohli jsme osvoboditi Rusko od bolševik, ale pece máme my i Jihoslované možnost upevniti sympatie nového Ruska ke Slovanm a psobiti tak na orientaci budoucí ix)litiky ruské.

Ruská emigrace nebude snad vládnouti Rusku, ale jist bude míti vliv na jeho náladu, na jeho sympatie a

My dláme

antipatie. inteligenci,

nyní mnoho, zejména pro ruskou

pro ruskou mládež a

s

radostí

a

vnitním

uspokojením piznávám, že je to nejlepší politika, kterou za daných mžeme dlati. Ruská inteligence svým internacionalismem a svým citovým sklonem k socialismu má velkou ást viny na tragické katastrof Rusika. y ní pirozen dje se nyní velký perod. Utrpením stává se patriotickou. stává se nacionální a zrovna na nás velmi záleží, aby byla slovanskou. Kulturn je nám nejbližší mezi Slovany a to také nejvíce pomáhá k duševnímu sblížení. Jen kdyby naše nkteré kruhy nejen slovy, nýbrž skutky dovedly postaviti se na stanovisko bezpodmínené nestrannosti k politickým názorm jednotlivých emigrant! U náis nkteí lidé myslí, že musíme podporou socialist ruských a odpuzová.ním monarchist pomáhati socialistickým živlm ruským k vítzství v budoucím Rusku. Zdá se mi, že nemže býti pochybnjšího oceování vývoje vcí v budoucím Rusku. Socialismus, a nejen bol-

pomr

—

integrálním, bezkompromisním socialismem, provedeným revolucí a ne rozvojem, jak to v poslední dob kázal i Marx Rusko hospodásky zniil a jej^tatisticky, fakty dokázáno, že toto hospodáské niení RiSka zaalo" a velmi daleko už došlo ješt ped vítz-

ševictví,

které

je

—

že zaalo hned po revoluci, když se vlády zmocnil petrohradský socialistický sovt.. Mysliti, že ruský mužík jest socialistou, jest naivností. I ©sei piznávají opak. Když mu bolševictví dávalo možnost, aby

stióía- bolševictví,

si

vzal

ml,

u statká,

co chtl,

co chtl míti, byl pestal jím býti a stal

bolševLkeaaa, ale jak se bezpodmíneným 109

pivržencem je

A

nedotknutelnosti svého vlastnictví, jako jím každý sedlák po pirozenosti svého zamstnání. tak jest nyní nejvtším nepítelem bolševického socia-

lismu.

Rusko tolik trplo revolucí, že bude pravou baštou protirevoluce, ale krom toho bude také velmi náhožným a pravoislarvná církev se svými 1500 ubitými a umuenými knžími, mezi nimiž bylo 28 biskup a arcilíiskup, a krorn toho oisvobozená od státu, bude národní svatyní. S tím musíme poítati a proto jest neirioudiiou politikou odpuzovati nesocialisty a tím kaziti ranoho dobrého, co náš národ i naše vláda podporou Rusu a jeho inteligence skuten koná. My pece nemáme pochrániti Rusko ped monarchií. To bylo by ^innosti

a

si Rusové prost republikánským donquijotstvím. To rozhodnou sami, to jest výhradn jejich vcí. My ovšem mžeme psobiti na budoucí vnitní politiku ruskou ve smyslu konstitunosti, svobody a demokracie, ne však podporováním jedné strany proti druhé, nýbrž jinak. Starejme se, aby naše republika byla opravdu vnitn dobrou, silnou, ukažme, jak je možno a nutno ve spoádaném stát spojiti plnou svobodu s písnou disciplinou a s píslušným poádkem, a tak nejlépe budeme pracovati

v duších ruské emigrace proti

Proto

stm

bume

sklonm

antikonstituním!

stejn pohostinní ke všem. k

sociali-

ruským jako nesocialistm, k republikánm jako jako na Rusy, kteí k monarchistm! Dívejme se na šli do svtové války za svobodu Slovan a tžce jako nikdo ješt v historii zaplatili svj šlechetný zápal ne

n

pro svobodu vlastní, nýbrž pro svobodu druhých!

Ume

chováme se k nešastné rusiké emigraci, Rusy znamená opravdové, srdené Slovanství ne ve slovech a pípitcích na banketech, nýbrž v tžké skutenosti bratrskou nezištnou pomocí! A až Rusko zbaví se násilník, budeme to zase pedevším my ze Slovan, kteí budeme míti povinnost, abychom pomáhali Rusm v regeneraci zpustošené Rusi. Pi tom pak doufám, že ukážeme Rusm, že do Ruska nepjdeme jen proto, ab.vchoiB vydlávali peníze, nýbrž také proto, abychom Rutím, jak tomu, co

sm

ukázali, že když toho potebují, rádi jim pomáháme svou spoluprací i aby vidli, že ješt nejspíš'e z Nerus my Slované máme pochopení pro jejich poteby a zvlášinoisti. To by mlo býti naší politikou pro budoucnosit, daleko vážnjší a dležitjší, než jsou všeclmy pechodné diplomatické úspchy v otázkách pomrn pece jen mén

rozhodujících. 110

Vnitní politiku možno dlati

ze dne na den podle poStrany, snr.ry, prcgramy jsou ]'omí se s pomry. Ale národy isou jející, a politiku národ nutno dlati na dlouhou, dalekou budoucnost, nikoliv ze dne na den. Jasn a urit nutino znáti, kam chce a musí národ jíti, a denní politika zahraniní byli jen epi sodou nebo krokem na této velké cest. A pedevším, jak isme vidli, nelze zapomínati, že mají mravní momenty v politice národ daleko vtší význam, než by chtlo piznati materialistické pojímání djin. Rzné momenty hospodáského a sociálního života národ nezstávají bez vlivu na jejich politiku. Ale veliké, djinné události jsou pece jen výsledkem psychiky národ, která jist nezávisí jen na materielních okolnostech. V^idli jsme, jak tžké následky pro Rakousko mla na ruskou mysl zrada z r. 1854 a Aehrenthalovo nedržení slova i smluv r. 1908.

teb, jak život

mní

je nese.

vné

mže

Zrovna tak jsme vidli, jak dráždiv psobilo politické využitkování hospodáiské expanse nmecké, jinak jist legitimní a oprávnné, vystupováním Viléma II. i všenmeckou propasrandou. Na druhé stran zaise jisme vidli, jak Bismarck své nejvtší triumfy. Sadovou a Sedan, dkoval jen své dálnovidné politice ruské, jak nedal se svésti liberalismem západu i svého pruského okolí, aby zakroil r. 1863 pro Poláky a jak na druhé stran oteseno bylo prátradini pátelství prusko-ruské tím, že Bismarck, vem i neprávem, obviován byl ze zrady Ruska na berlínském kongrese, ponvadž to vedlo k frankoruiské simlou/ a konen ke všemu ostatnímu. Všecko to j;sou impoinderabilia v život národ, která zejména u národ více citových, jako jsou Slované a zejména Rusové, hrají vtší úlohu, než se obyejn myslí. Proto je všecko, co nyní dláme v ruské politice, pímo rozhodujícím pro všecku naši budoucnost, a každá chyba mohla by býti osudnou, ponvadž trpící, chorosbná duše ruská jest ješt citlivjší, než je beztoho i v normálních

a

pomrech. Politiku národa nelze dlati se stanoviska jedné nebo druhé strany. Je nutno jíti jen za vnými zájmy národa, nutno nalézti synthésu všeho, co národ chce, co mu dává víra v budoucnoist i zajištní jeho svobody vnitní i vnjší. Byla velká chvíle v djinách našeho osvobození, chvíle, kdy všichni jsme cítili jen jedno: povinnost k nové svobod národa, k sam/ostatnému svému státu. Bylo to, když mli jsme jeti do Ženevy. Tu všichni jednomysln, socialisté i my druzí usnesli jisme se, že o form našeho státu 111

—

—

má-li býti královstvím nebo republikou nechceme rozhodovati my, nýbrž že iníme to závislým na tom, mají-li zahraniní naši zástupci v této njaké závazné povinnosti ili nic. A když tchto závazk nemli, prohlásili isme se všichni pro republiku i ti, kteí celým svým názorem svtovým byli bližší monarchii. A tu mám jen jedno pání, snad ne neskromné: Kéž bychom po Mech mnohých chyb a zklamání vrátili se k velkému odkazu našeho boje za svobodu, a kéž by bylo nepsaným zákonem v duši každého vraého echa, že zahraniní politiku budeme dlati bez ohledu na strany a její zájmy, jen pro národ, pro jeho budoucnost a pro jeho za-

píin

bezpeení!

A dovolte mi koniti tím, že vám eknu, co hlubokou, pevnou, nezrušitelnou vírou. Zstaneme-li

vrni

vdc

krásným

slovanským

je

mou

tradicím

svých bujditel a a dovedeme-li žíti v tsném vnitním spojení se všemi vrnými Slovany, pak pijde konen i naše doba, doba slovanská, a po velkém utrpení budeme my Slované isvtu zárukou míru a pokoje. Opravdu slovanská politika sama bude vzdálena všeho imperialismu, ale ona dovede se také postaviti proti imperialismu druhých. Bude pátelská k tm, kdo chtjí upímnou demokratickou svobodu všech. A my doma bez bázn a strachu o svou budoucnost a samostatnost budeme demokraticky spravedliví ke všem, bez rozdílu národnosti, ale náš stát bude národním, eským a slovenským, aby mohl zaujmouti ono místo ve spojeném Slovanstvu, které mu patí po jeho historii i za jeho zásluhy o lepší budoucnost veškerého Slovanstva!

112

DB

Kramá, Karel

205 .7 K73

zahraniní politice

pSt prSdnaSek o

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

o^