10. FÓRUM O MĚDI. výročí. Měď v Karibiku... strana 6. Nejvyšší dům v Grónsku... strana 10. Nový přístavek norské Národní knihovny

F Ó RU M O M Ě D I

10. výročí

Časopis pro měď a stavebnictví | č. 19 2005

Měď v Karibiku .... strana 6 Nejvyšší dům v Grónsku .... strana 10 Nový přístavek norské Národní knihovny .... strana 12 Niels Torp: Jak myslí architekt? .... strana 14 Kancelářská budova v Helsinkách .... strana 27

Fórum o mědi | č. 19 2005

Ať žije měď! Fórum o mědi slaví 10. narozeniny. Všechno začalo čtyřstránkovou tiskovinou o formátu A3, ale postupně se z toho vyvinul časopis o 28 stranách, který dnes vychází v celých osmi jazycích: dánsky, švédsky, norsky, anglicky, finsky, rusky, polsky a česky. Poslední dva jazyky mají mimochodem premiéru v tomto vydání, a tedy srdečně vítáme nové čtenáře. Během všech těch let nám zprostředkovávání informací o mědi bylo velkým potěšením. Mimo jiné to vedlo k tomu, že my v redakci jsme se při procházkách po městě nebo při návštěvě jiných zemí naučili koukat směrem vzhůru. Vyhlížíme na střechách a věžích měď. Vedlo to taky k mnoha zajímavým seznámením se staviteli a architekty. Taky v tomhle ohledu tu mluvím za celou redakci. Měď se stala mezinárodně používaným stavebním materiálem, který přirozeně patří do architektovy palety materiálů, v níž přináší pro novostavby charakter a svéráz. Je to materiál, jehož trvanlivost se měří na generace. A pro architekta je to obohacení, jež při soutěžích o nové projekty klade pověstnou tečku nad i. V této souvislosti stojí zato si povšimnout, jak uvnitř časopisu popisuje Chris Hodson – a nejen on sám – používání mědi v Anglii. Dotýká se taky evropské kampaně Copper in Architecture, která každoročně uděluje ceny za projekty v různých kategoriích. Společným jmenovatelem projektů je používání mědi jakožto podstatného prvku ve stavebnictví. Nakonec bych rád vyslovil poděkování za e-maily a za informace! Jen posílejte dál, protože spojení se čtenáři nám přináší velkou inspiraci. Navštivte taky novou stránku Fóra pro měď, kde najdete i menší čtenářský průzkum, který vás prosíme vyplnit. Jako dík za odpovědi posíláme Kniho o mědi v digitální úpravě. Se srdečnými pozdravy Lennart Engstrøm, redaktor www.forumomedi.cz

Fórum o mědi 19. vydání, červen 2005 Fórum o mědi vychází dvakrát ročně v 15 500 exemplářích.Vydává je Informační oddělení OKC ve spolupráci s International Copper Association Ltd. (ICA). Časopis je zasílán mj. poštou architektům a skupinám odborníků ve stavebnictví v Dánsku, Norsku, Finsku, Švédsku, Rusku, Polsku a v České republice. Redakce: Lennart Engström +46 21-198254, Adresa: Kobber Forum, OKC Informationsafdeling, Metallverksgatan 5, 721 09 Västerås, Švédsko, fax: +46 21-198704, lennart. [email protected] Odpovědný vydavatel: Lennart Engström, OKC Informationsafdeling. Grafická úprava a technická výroba: Det Danske Idéselskab, tlf.: +45 3956 5056

2

Spolupracovníci redakce: Mogens Præstegaard Dánsko Dennis Wraamann Dánsko Jan Erik Holler Norsko Hannele Numminen Finsko Håkan Svedman Švédsko Natalia Zhigalina Rusko Vadim Ionov Rusko Wojciech Sawicki Polsko Kazimierz Zakrzewski Polsko Robert Pinter Česká republika Jiri Kratochvil Česká republika

tel.: +45 4323 7700 tel.: +45 3956 5056 tel.: +47 6755 4620 tel.: +35 82626 6616 tel.: +46 21-198250 tel.: + 7 8123202050 tel: + 7 0957872792 tel: +48 (22) 8258252 tel.: +48 717812504 tel: +36 12664810 tel.: +42 0261122542

[email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected]


Fotografie ukazují stavbu londýnského metra Jubilee Line Extension (JLE) narýsovanou od Ian Ritchie Architects, jasného vítěze Copper in Architecture Awards před několika lety. Měď dodal Outokumpu

Vítězný design v mědi

Autor: Chris Hodson, MA, Dip Arch (Cantab) RIBA

Chris Hodson, architekt och konzultant britské kampaně „Copper in Architecture“ podává zprávu o vývoji mědi jakožto důležité součásti moderní britské architektury a o zahájení mezinárodní soutěže v designu mezi evropskými a skandinávskými architekty. V dnešní Anglii je měď oblíbeným materiálem pokrývajícím vnější stěny domů, střechy a jiné externí části staveb na některých z nejatraktivnějších moderních objektů s pozoruhodným designem. Tak to však dřív nebývalo. V britských městských profilech lze vidět měděné střechy stovky let staré, ale ty byly vyhrazeny převážně kostelům, státním úřadům a jiným významným budovám. Ve dvacátém století se používala měď i na obyčejných budovách, ale ty mívaly relativně nízkou architektonickou kvalitu. Nedokonalý design a instalační technika bohužel vedly k technickým neúspěchům a materiál neobnovil svou oblibu až do 80. let. Tehdy začal měďařský průmysl zavádět v Anglii moderní instalační

technologie – včetně metody pokrývání pásy – a vystoupil s reklamní kampaní, aby architekty upozornil na měď jakožto naprosto moderní architektonický materiál. Tato kampaň pod názvem ”Copper in Architecture” pokračuje i dnes. Vysvětluje vlastnost snadné tvárnosti mědi, její schopnost vytvarování do jakékoli podoby, což z ní činí vhodnou počasí odolnou krytinu v podstatě na všechny externí plochy včetně střech všech náklonů, na vertikální pokryv, okapy atd. Architekti dnes vidí, že měď je jeden z mála materiálů, které architektonickému designu nabízejí naprostou svobodu tvaru. Přirozený vývoj patiny na mědi, se změnou od světlé mědi k čokoládově

hnědé a nakonec do typicky modrozelené, je jednou z unikátních vlastností, jež ji činí mezi britskými architekty tak populární. Patina se může vyvíjet po léta a v některých případech i vůbec nenastane – to se týká například svislých ploch. Proto je jedním z posledních populárních inovací vývoj patinovacích zpracování pro okamžité dosažení zeleného strukturovaného povrchu podobného přirozené patině, jež se venku vyvíjí postupně. Předoxidovaná měď existuje i v tmavší barvě než světlá továrně vyrobená měď, což může zakrývat otisky rukou a jiné vady na kráse, které jsou krátkou dobu po instalaci vidět na světlé mědi. Vedle inspirujících možností designu se

3


Plymouth – stavba Královského divadla projektovaná Ianem Ritchiem, dostala v poslední soutěži deset ocenění. Tato ”pouzdra” jsou zahalena do síťoviny z bronzového drátu, která vytváří měkkou krytinu

Palmers Green – Zahradní útočiště zobrazené v britské televizi (v programu o úpravě zahrady), jež v poslední soutěži vyhrálo cenu dovednosti, Craftsmanship Award.

britští architekti zajímají též o další vlastnosti materiálu. Kampaň ”Copper in Architecture” je popisuje v brožurách a na všeobecné webové stránce pro architekty v oddílu Probíhající vývoj řemesel. Ekologie a otázky udržitelného rozvoje jsou nyní ve Velké Británii zvlášť důležité. Měď v tomto ohledu dostala nejvyšší ocenění jakožto krytina střech a stěn, která nejvíce šetří energii, zejména proto, že recyklování mědi je snadné a dobře zavedené. Je na ni nahlíženo jako na přirozený a životně důležitý materiál, který nepřináší rizika, dá se používat pravidelně bez zdravotních kontrol, jež jsou nutné třeba u olova, které se ve Velké Británii už dlouho používá. Náklady jsou samozřejmě také důležité a kampaň podporuje nezávislé bádání ekonomických předpokladů různých materiálů. Tato práce ukazuje, že měděná krytina šetří finance nejvíc, podíváme-li se na životnost v rozsahu 60

4

let, což otevírá možnosti použití mědi na dalších typech budov než dříve. Nejúspěšnější dlouhodobou iniciativou posledního desetiletí, z těch, které kampaň podniká, je cena Copper in Architecture Award, která odměňuje výborný design. Minulí vítězové představují to nejlepší v moderní architektuře, od mezníků v architektuře ke skromnějším avšak přesto inovativním budovám. Na rok 2005 tato soutěž hodnotící design vypsala speciální odměnu pro nejnovější stavby v evropských zemích, jež se účastní evropské kampaně Copper in Architecture. Jsou to tyto země: Rakousko, Benelux, Česko, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Itálie, Norsko, Irská republika, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko. Uděluje se také cena za novátorství v oblastech, jež jsou dnes zvlášť závažné, jako jsou udržitelné

budovy, nenákladná konstrukce, tovární výroba, zachovávání a nové použití materiálů.

Všechny vítězné projekty a jejich architekti jsou představeni ve speciálním vydání známého mezinárodního časopisu Architectural Review (AR). Další informace najdete na www.cda. org.uk/arch a www.copperconcept. org. Vítězové budou vyhlášeni na představení v Londýně v Anglii v září 2005.


Usedlost Ekebyhov Statek Ekebyhov na Ekerö založil polní maršál Carl Gustaf Wrangel roku 1674. Stavba dostala dnešní podobu na počátku 18. století, kdy nemovitost vlastnil svobodný pán Erik Lovisin. Budova patří k tradičním karolinským typům statků a zachovává přes pozdnější změny klasicistní styl ovlivněný švédským královským architektem Nicodemem Tessinem.

Autor Leif Lindén, Architekt, Švédsko

Vnější restaurování započalo v roce 2003 vysokou střechou sídla. V roce 2004 došlo na opravu fasády směrem k parku a v roce 2005 jsou na řadě postranní stěny a přední průčelí. Střecha budovy byla zpočátku pokryta asfaltovanými hoblinami. V roce 1820 přibyly dnešní mansardy a střecha byla opatřena ocelovými pláty. Měděná střecha pochází z konce 50. let 20. století. Restaurování střechy panského sídla zahrnovalo opravu střešních kanálů, mansard, střech křídel a rohových okapů i výměnu poškozeného dřeva a nové pokrytí měděným plechem. Vertikální část střechy nedbale pokrytá materiálem podobným sololitu byla odhalena, opravena, natřena a navíc upravena ve spojení se spodním sklonem střechy. Komíny dostaly nové profilované kryty. Ve vertikální části střechy byla nalezena barva v odstínu sytě žluté okry, která posloužila jako vzor pro nové vybarvení fasády.

Objednavatel: komuna (obec) Ekerö Konzultant v oboru plechu: Hans-Erik Olsson AB Generální stavební podnik: O.A. Nordstrôm Bygger AB Klempířská firma: Ahlins Plåt AB Památková kontrola: Per Nelson Byggnadsvårdbyrå z pověření Länsstyrelsen (vedení kraje) v kraji Stockholm Architekt: Leif Lindén Arkitektkontor AB

5


Měď v Karibiku Na počátku roku 2003 jsme dostali dotaz od britského stavitele sídlícího na malém karibském ostrově, zda bychom se nemohli postarat o projekt, za který on odpovídal a kde byla ve hře měděná střecha.Vedlo to nakonec k návštěvě staveniště, protože „bychom měli vidět, do čeho se pouštíme, než k práci dáme souhlas“, jak řekl. Práce spočívala v položení šesti měděných střech, celkem kolem 600 m2 , římsových vnitřních okapů na hlavní budově a kuchyni a spodní pokrytí mědí přesahů na všech střechách soukromého domu umístěného na vrcholku skály s výhledem na Karibské moře. Brzy se stalo očividným, že to nebude jen tak lehký úkol. Ostrov má jen 4,8 km x 1,6 km, malé letiště pro lehká letadla a především je tam po celý rok neuvěřitelné horko a vlhko. Na místě při úvodní schůzce s Tonym, místním stavitelem, a s Raffaellou Bortoluzzi, architektkou z New Yorku, bylo rozhodnuto, že použijeme měď

6

Autor: Eskdale Roofing & Building, Skotsko

Nordic Brown z Outokumpu. Rozhodnutí padlo zejména z důvodů estetických, ale při montáži jsme byli vděční, že pracujeme s oxidovaným plechem, protože lesklá měď by v takovém horku pod zářícím sluncem práci velmi znesnadnila. Pro veškerou práci bylo zapotřebí asi 80 rolí mědi, převážně o šířce 600 mm. Bylo dohodnuto, že dopravíme měď do Anglie po zemi, pak lodí na Saint Vincent, což trvalo měsíc, a nakonec menším plavidlem na ostrov, kde jsme pracovali. Všechno nářadí a stroje jsme se rozhodli dopravit letecky na Saint Vincent a pak lodí na místo určení. Vzhledem k obtížnosti dopravy jsme se museli ujistit, že budeme mít na místě opravdu všechno nářadí a vůbec všechno, co jen se mohlo potřebovat. Jelikož naše první návštěva se konala devět měsíců před tím, než práce započala, a nebyli jsme si jisti aktuálním stavem střechy, odjeli dva z nás napřed, aby byli na místě, až nářadí a materiál dorazí. Chtěli jsme také dát do provozu dílnu a ujistit se, že všechno je v pořád-

ku, než o deset dní později přijedou ostatní z týmu. Ovšem – v pravém karibském duchu - se všechno zpozdilo. (Všichni v Karibiku jsou velmi uvolnění a my jsme brzy zjistili, proč se tu nikdy s ničím nepospíchá.) Jakmile jsme přijeli, našli jsme perfektní místo (samozřejmě ve stínu), kde postavit dílnu; z budovy se pak stal místní biograf. Domorodí pracovníci, převážně ze Saint Vincentu, nám od počátku, když jsme začali pracovat tak, jak bychom pracovali v Anglii, říkali, že se máme „uklidnit a odpočívat“. A brzy jsme poznali, že jejich uvolněné pracovní tempo je jedině správné, pokud máme práci ukončit. Horko a vlhký vzduch byly unavující! V sedm ráno svítalo a v osm už bylo 25° tepla. V poledne, kdy slunce stálo v nadhlavníku, nebyl stín nikde a teplota vylezla přes 35°. Stačilo jen položit kovové nástroje na střechu na pár minut a už byly tak horké, že se nedaly vzít do ruky. A když jsme pracovali blízko k materiálu, odráželo se z mědi teplo o


skoro padesáti stupních. Když jsme přizpůsobili svůj pracovní styl a své pracovní tempo, šla práce neuvěřitelně dobře a podařilo se nám ji ukončit za osm týdnů, jak jsme také počítali, že bude trvat. Často jsme při práci vytvářeli v úzké spolupráci s místními truhláři a s Raffaellou praktické a pohledné detailní prvky. Sám dům je především vybudován ze dřeva a má uvnitř otevřené prostory. Nosné zdi jsou z panelů mřížové konstrukce s moskytiérou, aby dům mohl být během dne úplně otevřen a v noci zas uzavřen, chráněn proti okolní divé zvěři, a zároveň aby ho mohl

provívat vánek. Architekti zvolili měď proto, že se výborně hodí k dřevěné konstrukci, že žádný nepůsobí v okolní džungli a krajině rušivě, což bude ještě zřejmější, až měď dostane svou měděnkově zelenou barvu. Čekáme s napětím, jak dlouho to bude v parném klimatu a v neobyčejné blízkosti k moři trvat. Ukázalo se, že to byl v mnoha ohledech náročný projekt, ale konečným výsledkem byl velký úspěch. Když jsme opouštěli ostrov, cítili jsme se všichni obohaceni o zkušenosti, o přátelství a dobrotu místních obyvatel, o všechnu pomoc, které se nám dostalo, o krásu a klid ostrova, a také o poznání, že až si

budeme příště navlékat nepromokavé obleky a termické kombinézy pro práci na střeše, tak si nejspíš nebudeme tolik stěžovat.

Projekt: dům v Západní Indii Klempířská firma: Eskdale Roofing & Building, www.eskdaleroofing.com Architekt: Raffaella Bortoluzzi (New York) Rok plánovaného završení: 2005

7


Okna jsou zatažena do fasády. Eliminuje to stékání vody z měděné plochy a zmenšuje se tak riziko koroze

Mědí pokryté okenní rámy

Míšení různých kovových materiálů – korozní účinky Koroze kovových fasádních materiálů vzniká v exteriéru ze dvou příčin. První je ryze galvanického typu, tj. při přímém dotyku dvou kovů. Druhá je způsobena tím, že odtok vody je veden od jednoho kovu přes jiný.

Autor Rolf Sundberg, metalurg, Švédsko

Rolf Sundberg je metalurg a zabývá se celý svůj vědecký život mědí. Rolf Sundberg je mj. vedoucím výzkumu v

Korozní institut vykonal před několika roky rozsáhlý výzkum atmosférické koroze v různých prostředích takzvanou metodou "drát na vrutu" (1). Drát z jednoho kovu se namotá do závitů vrutu z jiného kovu. Bylo odzkoušeno 12 různých kombinací materiálů ve třech různých prostředích. Tabulka 1 ukazuje celkové výsledky po jednom roce exponování doplněné praktickými zkušenostmi. Korozní účinky galvanického charakteru na měď jsou při kontaktu s většinou materiálů nevýznamné. Jistou korozi vykazuje nerez ocel a nikl. Hliník s neopracovaným povrchem však korozní účinky vykazuje, a ty rostou s agresivitou prostředí. Měď spolu s uhlíkatou ocelí působí na hliník nejvíce.

8

Anodizované aluminium je podstatně lepší než neopracované. V městském a v mořském prostředí však může být měď a uhlíkatá ocel napadena.

Outokumpu ve Švédsku a již po mnoho let odpovídá i za Scandinavian Copper Development Association. Dnes už Rolf Sundberg odešel do důchodu, ale je stále aktivní ve vědeckých organizacích měďař-

Ovšem výzkum byl veden v letech 197677 a od té doby nastaly velké změny atmosférické korozivity. Atmosféra měst je dnes, v roce 2005, podstatně čistší. Obsah síry je například asi 3 µg/m3 oproti 15 µg/m3 roku 1976. Anodizované aluminium má proto větší korozivzdornost než se udává v tabulce 1. Silné korozivní napadení z kontaktu s měděným materiálem není v městské atmosféře pravděpodobné. Mořská atmosféra však může korozivitu způsobovat, především pro přítomnost chlóru v mořské vodě. Jiný typ korozivního napadení přichází odtékáním vody z měděných ploch,

ského průmyslu.

která pak obsahuje ionty mědi. Porovnejte rozdíly v tabulce 1. Konstrukce by se měly projektovat tak, aby se zabránilo přímému stékání vody z mědi na hliník. Stejné poměry platí pro galvanizované (pozinkované) součásti. Okna a jejich umístění v měděné fasádě Dřevěná, mědí pokrytá dřevěná a umělohmotná okna normálně nevykazují korozní účinky. Existuje určitý počet výrobců oken, kteří se specializovali na


dodávky mědí pokrytých dřevěných oken. Zde se naskýtají bohaté možnosti různých designových efektů za pomoci obměny profilů. Okna z anodizovaného hliníku a lakovaného hliníku se pochopitelně dají též používat, je však se třeba vyhnout přímému dotyku s měděnými plochami a projektovat tak, aby voda z měděných ploch nestékala na hliníkové plochy. Pro eliminaci efektu stékání lze okenní partie umisťovat do fasády ve výklencích nebo je zakrývat stříškami. Je třeba pamatovat, že nařezané hliníkové profily mohou mít neopracované plochy v místě řezu a že i tyto plochy je třeba ochránit opracováním, aby antikorozní ochrana skutečně fungovala. Za pomoci různých způsobů lemování, žlábkování, krytů a jiných klempířských doplňků lze dosáhnout mnoha účinných řešení

Kov Uhlíková ocel

0 I

stékání vody. Je dobré také vědět, že korozní problémy často nezpůsobují velké dešťové přívaly, při nichž bývá obsah iontů nízký, protože se zředí ve velkých objemech vody. Avšak rosa a mrholení znamenají často agresivní stékající vodu.

Tabulka 1

Reference:

I: Zvýšená koroze při spojení s jiným

Riziko galvanické koroze kovů v levém sloupci při kombinaci s jiným kovem v různých typech atmosféry. Je použita tato třístupňová škála: 0: Žádné riziko galvanické atmosférické koroze u tohoto kovu při spojení s jiným kovem.

V. Kucera, Galvanisk korrosion (Galvanická koroze) Korrosionsinstitutet, KI. Rapport 1977:16

kovem. II: Silně zvýšená koroze při spojení s jiným kovem. Rychlost koroze pro kovy v levém sloupci v daných kombinacích byla kromě toho posouzena zvýrazněním tímto způsobem: - bez podtržení ≤ 1 µg/rok - podtržení 1 < 5 µg/rok - tučně ≥ µg/rok

Venkovská atmosféra

Městská atmosféra

Mořská atmosféra

Pb, Zn, Al, Mg antikor Nerez, Cu, Ni, Anod Al, Sn, Cr

Pb, Zn, Al, Mg antikor Nerez, Cu, Ni, Anod Al, Sn, Cr

Pb, Zn, Al, Anod Al, Cr, Mg antikor. Nerez, Cu, Ni, Sn

II Nerez ocel

0 I II

Cu, Ni, Cr

Cu, Ni, Cr

Cu, Ni, Cr

Měď

0

Uhl.ocel, Pb, Anod Al, Sn Cr, Mg Nerez, Ni

Uhl. ocel, Pb, Anod Al Sn, Cr, Mg Nerez, Ni

Uhl. ocel, Nerez, Pb, Ni Anod Al, Sn, Cr, Mg

Pb, Zn, Anod Al, Sn, Cr, Mg Uhl. ocel, nerez, Cu Ni, antikorozní

Zn, Anod Al, Mg

Zn, Anod Al, Mg

Uhl. ocel, nerez, Pb, Ni, Sn, Cr, antikorozní Cu

Nerez, Ni, Sn, Cr

I II Aluminium

0 I II

Uhl. ocel, Cu, Pb, antikorozní

Anodizované aluminium

0 I II

Pb, Ni, Sn, Mg Uhl. ocel, nerez, Cu, Cr

Pb, Cr, Mg Nerez, Ni, Sn Uhl. ocel, Cu

Cr, Mg Nerez, Pb, Ni, Sn Uhl. ocel, Cu

Zinek

0 I

Al, Mg Nerez, Anod Al, Sn, Cr Uhl. ocel, Cu, Pb, Ni

Al, Mg Nerez, anod Al, Sn, Cr Uhl. ocel, Cu, Pb, Ni

Al, anod Al, Mg Nerez, Cr

II

Uhl. ocel, Cu, Pb, Ni, Sn

9


Výškový měděný dům v srdci Nuuku Budova Qullilerfiku je se svými devíti podlažími nejvyšším domem v Nuuku, avšak stejně tak vyčnívá a budí pozornost díky pozoruhodné měděné fasádě.

Střed grónského města Nuuk byl obohacen o výraznou architektonickou pozoruhodnost. Na trojúhelníkovém pozemku, kde se Qullilerfik střetává s Aqqusinersuuaq, byla právě slavnostně otevřena budova o devíti podlažích. Je z litého betonu, na nějž je namontován kazetový systém traverz typu Kerto, izolace a sádrové doplňky. Pokrytí fasády je zakončeno měděným plechem, 0,9 mm sinusovým resp. 1,5 mm plochým. Stavba fasády, která mimo jiné zahrnovala montáž mědi o celkové hmotnosti 43 tun, byla zadána specialistům

10

z Grønbech Construction AS, majícím za sebou už z dřívějška podobné úspěšné projekty v arktickém klimatu. Zeptali jsme se inženýra Petera Styrbæka z Grønbech Construction, čím se liší jejich úkol v Nuuku od jejich projektů v jižnějších končinách. „Začali jsme v srpnu 2004 a byli jsme hotovi v prosinci, takže to samozřejmě znamenalo klimatické zatížení,“ vypráví Peter Styrbæk. „Po celou dobu jsme na stavbě vždy měli pět mužů, kteří museli pracovat nejen při nízkých teplotách, ale také za minimálního denního světla,

takže většinu času museli být dobře oblečeni a montovat na staveništi při světle reflektorů. Ale už jsme vyřešili úkoly za podobných podmínek dříve, takže jsme byli dobře připraveni.“ Překvapivě rychlé patinování Na stavbu budovy Qullilerfiku byla vybrána tmavě oxidovaná měď Nordic Brown z Outokumpu. Kvalita o tloušťce 1,5 mm byla poslána do podniku Ib Andresen Industri pro zhotovení kusů na míru, zatímco 0,9 mm plechy šly do podniku Plannja v Ålborgu pro zformování do rolí na sinusové panely. Dalším


podnikem ve hře byl stálý partner Grønbechu, Poul Sørensen z Rødovre, který zastal některé klempířské práce. Prvky fasády se posílaly do Grónska hotové v konečném klempířském zpracování. Peter Styrbæk: „Základní spodní budova má tři podlaží a z ní se zvedá k polárnímu nebi věž o šest pater výš. Je to dosud nejvyšší budova v Grónsku a je to taky poměrně velká plocha fasády, na niž jsme montovali měděné plechy. Jde tu přece jen o Nordic Brown, který už prošel oxidačním procesem. Překvapilo nás však, že plechy se začaly už v této fázi zbarvovat do měděnkově zelené barvy. To jsme vlastně nečekali, že vývoj půjde tak rychle. Naším jediným vysvětlením je, že mořská mlha a sůl proces patinování urychlují.“ V Nuuku není mnoho průmyslového znečistění a pokud odhlédneme od výfukových plynů automobilů, je polární vzduch velmi čistý. Proto jako pravděpodobný důvod toho, že měď tak rychle získala své krásně zelené zabarvení, vyvstává do moře vysunutá poloha budovy. Řeší různé úkoly Stavbu Qullilerfiku navrhla rýsovací kancelář Schmidt, Hammer & Lassen, která v minulosti stála za projektem impozantního kulturního domu v Nuuku. Náročnost úkolu spočívala mimo jiné ve vytvoření přesvědčivé jednoty, i když v budově budou sídlit obyvatelé různorodých zaměření. „Základna o třech podlažích pojme mimo jiné obchody, poštu a banku, zatímco ve věžové části budou kanceláře a byty,“ sděluje Bjarne Dehs z firmy Schmidt, Hammer & Lassen, které byla svěřena architektonická realizace. ”Střecha je na východním kraji, na stranu frekventované Aqqusinersuuaq,

ukončena zahnutým kovovým krytem. Měď jsme v některých prvcích fasády zaměnili dřevěnými lištami, ale není pochyb o tom, že budovu jednotí a silný architektonický dojem jí dodává oxidovaná měď.“ Vychutnejte si budovu on-line na webcamu Po celou dobu stavby byla v Hotelu Hans Egede, který se nachází nad stavbou, umístěna webová kamera. Na adrese www.post.gl/dk/Info/Presse/Nybyggeri/ webcam.htm se můžete podívat, co se právě děje kolem stavby. Jak bylo řečeno, budova byla už dána do používání a začala plnit dávnou touhu grónské pošty po lepším místě, aby se telekomu-

nikační a poštovní a centrum dostalo pod jednu střechu.

Stavitel: Byggekonsortiet Qullilerfik Celkový dodavatel: NCC Inženýrské práce: Rambøll Plocha: 6 800 m2 Architekti: Schmidt, Hammer & Lassen Fasáda: Grønbech Construction AS Měď: Pásový plech, polotvrdý tmavě oxidovaný Outokumpu Nordic Brown Síla: 1,5 mm / 0,9 mm Šířka: 615-1000 mm Množství: 43 tun

11


Štít a fasáda ”Nevlastního bratra”

Bratříček v hávu z mědi Nová přístavba norské Národní knihovny Stará žulová Národní knihovna z roku 1913 byla vždy symbolem norské kulturní historie.V průběhu let se k ní přistavovalo, ale vždy jen příliš málo, touha po větších prostorách byla velká. Proto byla v roce 2002 vypsána soutěž o projekt přístavby. Jedním z požadavků soutěže bylo, aby přístavba měla smysluplný vztah k žulové historické budově.Vítězný návrh dostala stavba s neobyčejnou historií.

Soutěž vyhráli Longva Arkitekter s návrhem ”Halvbroderen”, tedy Nevlastní bratr. Je to stavba o čtyřech podlažích pod zemí a sedm podlaží vysoká. Umístění přístavby je vzhledem k staré stavbě volné, avšak se zaskleným spojením. Architektonicky nejzajímavější je nepravidelný půdorys a fasáda, která v každém patře vystupuje z plochy průčelí jakýmsi límcem vedeným po

12

obvodu. Obytná plocha hořejšího patra je větší než u spodního. Nepravidelná platforma a vystouplá fasáda vytváří dynamiku ve hře tvarů budovy a uchvacující architekturu. Lepená měď Už v počátku se tým architektů rozhodl pokrýt fasádu mědí, materiálem, který harmonizuje s hlavní budovou v žule.

Text a foto: Alf Folmer Arkitekt SAR/MSA e-mail: [email protected]

Tyto materiály mají společnou vlastnost, že oba jsou prvky v zemské kůře. Nejvíce revolučním činem v pokrytí průčelí bylo přilepení měděných plechů páskami na překližkový podklad. Moderní chemie dodala lepicí pásku VHB, speciální pro plech, a přilepený plech zaručuje perfektně rovný povrch. Každá sekce plechů je navíc přišroubována k fasádě. Ohýbaný a lemovaný plech vytváří pohledný reliéf. Klempířská firma Franke Onsrud v Oslu,


Původní knihovna celá v žule, postavena v r. 1913 A – Dnešní knihovna se zaskleným dvorem B- Přístavba ”Halvbroderen”

Vystouplá fasáda

která provedla práci na fasádě, je na výsledek pyšná. Říkají, že technika lepení plechu práci usnadňuje a skýtá velké možnosti vývoje. Měděnému materiálu kontrastuje materiál otvíratelných oken, jejichž rámy a oblouky jsou ze dřeva. Bratříček se rodí Není náhodou, že architekti svůj návrh nazvali Nevlastní bratr, v tom má stavba další dimenzi. V průběhu stavby vydal jeden z nejpřednějších současných norských spisovatelů Lars Saabye Christensen román Halvbroderen, který se setkal s ohromným úspěchem. O románu všichni mluvili a všichni ho četli, byl odměněn a přeložen do mnoha jazyků.

Během soutěže četli architekti z Longva tento populární román a říkali si, že přístavba v soutěži je jako mladší bratr velké Národní knihovny. Návrh byl pokřtěn názvem románu jednak proto, že se soutěž týkala Národní knihovny, jednak proto, že román patří k nejlepším dílům norské literatury. A jistě též proto, že některé scény románu se odehrávají v Hydroparken, přímo naproti místu, kde bude přístavba. Nevlastní bratr se stal vítězným návrhem. Od té doby se přístavbě říká obecně v knihovně, na pracovišti i ve městě Nevlastní bratr. Ministryně kultury Valgerd Svarstad slavnostně položila 28. října 2003 základní kámen ke stavbě knihovny. Ve

schránce, která byla zazděna, leží kniha Nevlastní bratr s dedikací Lars Saabye Christensena pro budoucnost. Otevření Dne 7. června 2005 se koná slavnostní otevření hotové stavby, bude to vlastně též oslava sta let od rozpadu unie se Švédskem 1905. Mědí pokrytý Nevlastní bratr se již stal kulturním symbolem Národní knihovny a příkladem skvělé norské architektury.

Architekt: Longva Arkitekter Práce na fasádě: Klempířství Franke Onsrud, Oslo

13


Skicováním na papír se člověk dopracuje ke konkrétnímu obrazu

To se pozná, kdy je nápad zralý. Jde jen o to ho zachytit

Jak myslí architekt? – Umění zachytit identitu Umělci, včetně architektů, svá díla signují. Podpis je zárukou toho, že umělec, architekt, vydal ze sebe to nejlepší. Každé umělecké dílo je výrazem mistrových nejvnitřnějších myšlenek, jeho názorů a filosofie.Vytváří svůj vlastní jazyk zprostředkování, který vyvíjí ve styl. Slavní architekti byli vždy mistři se svými teoriemi a s filosofií architektury.

Palladio a Scamozzi byli mistři italského klasicismu, Le Corbusier mistrem funkcionalismu naší doby. V jejich stopách přišli mistři Mies van der Rohe, Fin Alvar Aalto, Švéd Sigurd Leverentz, Dán Jörn Utzon (tvůrce opery v Sydney), Frank Gehry (Guggenheimovo muzeum v Bilbau) a mnozí jiní. Pak přišel čas, kdy všechno ve společnosti mělo být prodchnuto demokracií. Demokratická projekční kancelář se

14

stala kolektivem architektů. Architektura měla být osvobozena od „idealistického heroismu“. Pryč s hierarchií, mistry, učiteli a učni. Teď se mělo myslet kolektivně. Prostřednictvím brain stormingu měli všichni přispět svými nápady a pak je rozebrat a vyčistit v konkrétní návrhy. Vyrostly nové kanceláře jako Space Group, Snöhetta, Sweco, Fojab, A5 a další. Všechny kanceláře anonymní, bez identity

v tvůrčím jazyku, osobnosti a tváře. Přesto se ukazuje, že výsledkem může být velkolepá architektura, ovšem bez mistrovy signatury. Každý architekt věří sám sobě Ukazuje se, že mladí architekti s vírou v sebe chtějí vytvářet vlastní architekturu. Někteří se rodí jako géniové, jiní vyrostou u některého z charismatických


Text a foto: Alf Folmer Arkitekt SAR/MSA e-mail: [email protected]

Detailní rysy jsou podkladem pro třírozměrný model projektu Campus

„mistrů“, kteří založí „školu“, nebo najdou svou cestu přes kolektiv architektů a postaví se na vlastní nohy. Architekta vede pud po osobním vyjádření. Pud architektonické tvorby je tak silný, že cesta často vede přes architektonické soutěže. Architekt může dřít celý život pro vítězství v soutěži. Pak přijde zadání. S vítězným návrhem se otvírají dveře ke slávě a obdivu. Štěstí je tady. To je klasický příklad mnohých, kteří se stali slavnými architekty a zaujali místo v historii architektury. Jeden z velkých Rozhodl jsem se navštívit jednoho z nejpřednějších norských architektů Nielse Torpa v Oslu, abychom se

dozvěděli, jak myslí a pracuje. Přicházím k němu do jeho kanceláře nacházející se na ulici Industrigatan 59 v centru Osla. Je to sto let starý nájemní dům přestavěný na architektonickou kancelář. Dům má šest pater asi s padesáti spolupracovníky. Setkáváme se v jídelně, kde mimo jiné stojí velké černé křídlo. V rohu schůzuje jedna pracovní skupina, naproti se podává káva a zákusky. Jedete naplno, jak se zdá ? – Ano, zde v domě se pracuje ve dne v noci, celých 24 hodin. Rýsuje se tu, hraje hudba, pracuje se u počítačů a v modelových dílnách. Někdy je tu dost stres, když se dokončuje dílo k soutěži. – Torp navrhuje, abychom zašli do čtvrtého patra. Tady je jeho pracovna v ústraní ve velké

otevřené kanceláři. Z okna má fantastický výhled na Holmenkolen, kde se zvedá 412 metrů vysoká skokanská věž z betonu. Jaký fantastický výhled! Vidět Holmenkolen, který se zvedá z krajiny k nebi, je inspirující, říká Torp. Věž se právě koupe ve slunečním světle. Skokanskou věž postavili k olympiádě v roce 1980 a dnes je z ní turistická atrakce. Já sám jsem k olympiádě v roce 1992 nakreslil zimní stadion v Hamaru. Stala se z něj budova, která je rozpláclá jako ropucha na zemi, bez stěn. Jen jedna obrovitá střecha. V norské architektuře se tato ropuchovitá Olympijská hala ocenila jako nejzajímavější a nejpozoruhodnější stavba dvacátého století v Norsku. Zimní

15


Hotová fasáda budovy Campus v mědi

stadion se používá také jako koncertní hala s místy pro dvacet tisíc osob. Před Nielsem Torpem leží na pracovním stole papírové modely, plastelína a frigolit. Nákresy a modely, z nichž budou plány měst a budovy. To odsud přicházely velké nápady. To, z čeho pak povstal Aker Brygge v Oslu, letiště Gardermoen, hlavní kancelář SAS ve Stockholmu, návrh na městský plán finského Turku, hlavní kancelář British Airways v Londýně aj. Z tohoto místa u okna klíčí Torpovy nápady k architektuře v Anglii, Finsku, Dánsku, Holandsku, Irsku, na Mauritiu a v Číně. Rozený architekt Proč ses stal architektem? – Je to v genech. Skoro si myslím, že jsem se architektem už narodil. Můj děd Hjalmar Torp byl architekt a stavební ředitel v Kristianii až do roku 1922. (V roce 1924 bylo město přejmenováno na Oslo.) Můj otec Ernst a strýc Leif byli oba architekty. V naší rodině se vždycky

16

Olympijská hala v Hamaru Nielse Torpa se stala architektonickou senzací

povídalo o architektuře a o hudbě. Bylo to jaksi ve vzduchu a ve zdech. Nejdřív se stal architektem můj bratr Fredrik v roce 1961. Pak, v roce 1964, jsem se stal architektem já. Vyhrál jsem architektonickou soutěž a založil vlastní kancelář. Kancelář rychle rostla, jak soutěže a zadání probíhaly. Vyvinulo se to až do té míry, že projektujeme všechno v našem fyzickém okolí, od městských plánů, přes městské čtvrti,

budovy, až po nábytek. Mezi veřejnými budovami to byly sportovní arény, letiště, železniční a autobusová nádraží.Jak můžeš všechno tohle zvládnout? –Architektura je fantastické povolání. Přesahuje hranice oborů. Zahrnuje všechno v našem životním prostředí. Jen si pomysli, ty, já a všichni lidi se rodíme v architektuře, žijeme v architektuře a umíráme v architektuře. Jak přemýšlíš, když tvoříš? – Má


tvorba staví hodně na intuici. Když čtu programová východiska projektu, začínají sršet nápady a vize. V mozku se mi objeví vize a vidím před sebou hotový projekt. Je důležité chytit to, co je nejnosnější. Niels Torp se směje a ukazuje, jak chytá nápad ve vzduchu. Nápady proudí dál, rostou a dostávají tvar. Nevím, odkud přicházejí. Je to magie. Ale v základech jsou znalosti z Technické vysoké školy o fyzických funkcích, estetice, technice, ekonomii, sociologii, politice a dalších oborech týkajících se našeho prostředí. Architekt musí být umělec, inženýr a vědec. Toto vše činí z architekta univerzálního člověka, generalistu, který ví trochu o všem možném. Na rozdíl od specialisty, který ví mnoho o málu. Pak začínají náčrty na papír. Hraju si, vytvářím malé modely z papíru, modeluju z plastelíny nebo vyřezávám kousky z frigolitu.Jaká je tvá filosofie architektury? - Mým základním architektonickým

pravidlem je kromě funkce lidské měřítko a sociální integrace. Snažím se vytvářet prostředí, které je pestré, měnící se a bohaté na zážitky, jež vyzařuje teplo a bezpečí. Materiál budovy má velký význam. Správný materiál, od betonu, dřeva, k mědi, dokáže vytvořit teplo, blízkost a náklonnost a dát hmatový pocit, že člověk má chuť materiál pohladit. Cílem je, aby architektura, prostory města a ulice byly organickým vědomým celkem se svou vlastní identitou. Základním pravidlem je, že dobrá, humánní architektura dává dobré prostředí, v kterém rostou harmoničtí lidé. To je moje filosofie. Prostor města - Chtěl bych ti něco ukázat, říká Torp horlivě. Scházíme do oddělení modelů, které je v přízemí. Jsou tu modely nahoře i dole. V popředí je model městského plánu. - To je model budoucího Larviku. Tady

můžeš vidět zástavbu v lidském měřítku. Larvik je jedno z nejpěknějších malých měst v Norsku, kde zástavba je nízká. Proto není žádný z domů vyšší než čtyři patra. Torp ukazuje na jednu uliční partii na modelu. Uliční a městský prostor musí být zajímavý. Místo přímé uliční linky ji trochu zahneme. Vytváří to dynamiku a zvědavost. Chodec neví a hádá, co bude za zatáčkou. Torp ukazuje na náměstí. Když ulice vede na náměstí a z náměstí vedou dvě ulice, staví se chodec do situace volby. Ta chodce aktivizuje a vzbuzuje jeho nevědomý zájem o prostor. Snažím se o dynamické městské prostředí s lidskou dimenzí. Svou významnou roli hraje různá výška domů a samozřejmě i volba materiálu. Torpův cit pro materiál fasády je dokumentován celou jeho architektonickou tvorbou. Je to vše: beton, sklo, dřevo i měď.

17


Detail městského plánu Larviku. 4= náměstí se sousedícími ulicemi

Dlouhá měděná fasáda Zastavujeme se teď před velkým modelem domu. Je to Campus v Nydalenu v Oslu s novou Vysokou školou obchodní. Staví se a už je skoro hotový. Torp hladí rukou dlouhou zelenou fasádu modelu.- Tady jsem zvolil předem patinovanou měď. Měď je přece klasický a šlechetný materiál, který se s časem jen stává krásnějším. Kdybych fasádu pokryl jen obyčejnou mědí, trvalo by to roky, než by dostala onu zelenou měděnku, která je na starých kostelních věžích. Teď existuje nádherná klasická patina dodávaná přímo z továrny. Proto jsem vybral předem patinovanou měď. Zkoušeli jsme různá řešení, abychom dostali správnou strukturu na fasádě. A povedlo se. Dlouhá fasáda studentské koleje se stala velmi atraktivní, září a blýská se životem, vytváří jistou blízkost, že člověk dostane chuť tu zelenou fasádu pohladit. Fasádu pokrývají čtyři tisíce čtverečních metrů mědi. Každý materiál má svůj způsob oslovování. Abychom vytvořili napětí a kontrast k měděnému materiálu, zvolili jsme pro části stavby dřevěné

18

prvky. Jděte se na stavbu podívat, navrhuje Torp. Po návštěvě jedu rovnou k Nydalen Campus. Architekturní demokracie Nad Torpovými nákresy, modely a poznámkami se pak scházejí všechny projekční skupiny a diskutují o nových nápadech. Členy projekčních skupin jsou různí specialisti od městských plánovačů, architektů, architektů interiéru a nábytku, inženýrů, stavitelů modelů až po počítačové experty pro vytváření trojrozměrných rysů a obrazů. Každý projekt má vedoucího. Odpovídá za to, aby skupina pracovala harmonicky a efektivně. Pro všechny projekční skupiny je jeden koordinátor, ten (nebo ta) je Torpovým nejbližším spolupracovníkem. Je to svým způsobem hierarchie. Mladý schopný architekt se může stát zralým projekčním vedoucím, koordinátorem a stát se nejbližším spolupracovníkem mistra, vyvíjet se, produkovat vlastní ideje, soutěžit a časem si otevřít vlastní kancelář a stát se jedním z elity.

Myslet a v klidu plodit nápady Taková organizace kanceláře znamená, že Torp se jako architekt může v klidu a cele věnovat vizionářství, nápadům, črtat, modelovat, formovat a konkretizovat nové smělé projekty. Funguje tahle hierarchická organizace? – Perfektně, ale předpokladem dobrých výsledků jsou schopní spolupracovníci. Jeden každý z mých spolupracovníků byl zvlášť vyhlédnut, všichni jsou to kreativní osobnosti. Každý projekt se vyvíjí v dialogu se mnou nad skicou, rysem a modelem.- Charismatický mistr Niels Torp ovládá umění nadchnout, inspirovat své spolupracovníky. Jako málokdo dokáže vyprávět o teorii a filosofii své architektury. To se zase sám naučil od svých mistrů učitelů, od děda, otce, bratra a v neposlední řadě od profesora Arne Korsma, předního norského funkcionalisty a teoretika architektury a též na studiích ve Francii, Anglii, Španělsku a v Itálii. Architektuře se říkává „zamrzlá hudba‘. Jde o kompozici, rytmus, harmonii, kontrapunkt apod. Torpovu kancelář lze přirovnat k symfonickému orchestru.


Niels Torp před modelem plánu pro město Larvik

Při hraní s malými modely se rýsuje městský plán

Niels Torp je skladatel a dirigent. Spolupracovníci, hudebníci, se snaží ze všech sil vytvořit dokonalý výtvor architektury. Ačkoli Torp zná umění slovního rozboru, vysvětlování a zprostředkovávání vize, dokáže nadchnout a inspirovat, je vděčný za úsudky a postřehy svých spolupracovníků. Stává se, že spolupracovníci mají lepší návrh. Ale kompromisy pro Torpa nejsou. To pak nedostanete jídlo ani vařené ani

Náčrt dvou ulic sbíhajících se v jednu (koncentrace)

Náčrt ulice rozbíhající se ve dvě (separace)

pečené. Na konci musí vždy stát Torpovo schválení, do nejmenšího detailu. Ale celá kancelář pak sklízí pochvaly za Torpovskou architekturu.

19


F OTO G R A F I E T H O M A S M Ø LV I G

20


Most v mědi Bruuns Bro, Most ve čtvrti Bruun v centru dánského Århusu ožil nádhernou řadou nových obchodů zvanou Bruuns Arkade, Arkáda Bruunu. Obchody stojí mezi starší a novější zástavbou centra Århusu a jsou mostem mezi minulostí, současností a budoucností nejen polohou, ale také použitím materiálu, mědi. Arkáda Bruunu dobře vyjadřuje to, jak čelíme náročné architektonické práci v centru města,“ sděluje architekt Kjeld Kjeldsgaard Ghozati z projekční kanceláře Exners Tegnestue. „Při vytváření prvních nápadů a náčrtů vycházíme ze struktury města, z jeho měřítka a materiálů. Struktura se rozumí sama sebou, když tu budujeme na mostě spojujícím části středu města. Měřítku města se přizpůsobujeme velikostí průčelí obchodů, jež nemají působit ani předimenzovaně, ani cize. A nakonec jde o materiály města, z nichž jsme po kratším přemítání zvolili měď.“ Mnohé stavby v centru Århusu jsou cihlové, ale je tu i mnoho mědi. A Exners Tegnestue šlo spíš o nastolení souvislosti

s blízkým nádražím a s železniční krajinou, než o postavení čistě městského domu. Proto se brzy od začátku celého procesu pracovalo se zinkem a mědí jako s materiály fasády a ukázalo se, že cenový rozdíl mezi těmito dvěma materiály nebyl tak vysoký. Kjeld Ghozati: „Počítali jsme s oběma možnostmi, a jelikož montáž zinku i mědi trvá přibližně stejně, lišily se jen ceny materiálu. Rozdíl cen se ukázal být menší, než jsme předpokládali, takže vlastně nebylo tak těžké přesvědčit stavební konsorcium, že měď je ta správná volba. Byl to také neuvěřitelně napínavý proces, když jste stáli na staveništi s blýskavou mědí a pak, během krátké doby, začala dostávat temnější

odstín povrchu a teď se stále dál mění. Nevzali jsme předpatinovanou měď, protože jsme po všech úvahách chtěli učinit proces mnohaletého patinování pro všechny zřetelným.“ Vznosný a elegantní výsledek Když dnes pozorujeme novostavbu Bruuns Arkade, musíme konstatovat, že se architektům podařilo své představy dobře realizovat. V kanceláři Exners Tegnestue se hodně věnují přizpůsobování nové architektury existujícímu stavu města, aby se vytvářely harmonické a fungující prostory. A arkáda tvoří most nejen v doslovném významu, ale i v přeneseném smyslu spojuje stavby kolem nádraží a vedlejší obchodní středisko Bruuns Galleri. Výsledkem je vkusný a krásný celek.


21



V Arkádě je osm obchodů, jež musí mít k dispozici vše potřebné ke své komerční činnosti, to bylo přednostní, ale my jsme též pracovali na vytvoření rytmu a harmonie stavby a na její fasádě směrem do ulice,“ říká Kjeld Ghozati. „Oněch osm obchodů má jednotné výkladní skříně s pevnými směrnicemi pro výzdobu. Baldachýny tvoří prostor pro chodce v příjemném a vstřícném měřítku a na ně jsme namontovali lamely, jež lze sklánět, tak aby dovnitř mohlo vnikat přirozené denní světlo. A nahoře pak vlny střešní konstrukce dávají stavbě rytmus, který jsme si přáli.“ Kolmé pilíře mezi obchody kryje pak měď zohýbaná, která nepůsobí tak masivně a široce, a stejně tak je zohýbána měď na přední straně baldachýnů, lehká, skoro jako by se vznášela. Klempířskou prací se zabývala firma Frede Andersen A/S, zatímco měděné

22

lamely vyrobil Blendex. Spolu s architekty zde vymysleli elegantní řešení. „Lamely jsou dlouhé, ale my jsme je opatřili na každém konci lemem, takže získaly takovou stabilitu, že jsme je mohli zavěsit jen ve dvou bodech. To bezvadně souzní s naší představou, aby stavba působila co nejlehčeji.“ Šlechetný a příjemný materiál Pokud snad někdo pochybuje o významu volby správného materiálu, pak je Arkáda Bruunu školním příkladem toho, jak správný materiál může celkový dojem pozvednout a současně dát vyniknout detailním „šperkům“. Kolemjdoucí totiž upadají v pokušení budovy se dotknout. A opravdu, když stavebníci dokončovali poslední práce, někteří doslova a do písmene neodolali. „Mnozí se zastavovali, dotýkali se mědi a hladili ji, a v tom vidím hold naší volbě materiálu,“ říká Kjeld Ghozati.

Arkáda Bruunu je zabudována do ocelových rámů a kromě mědi na fasádě a lamelách se použily sloupy z litiny, které drží baldachýny a naolejované týkové dřevo na spodní straně baldachýnů. Dešťová voda z baldachýnové střechy stéká vnitřkem litinových pilířů a je vedena žlábky v chodníku do stoky. Toto řešení odpovídá touze obce Århus po zviditelnění vody ve městě, ale i zlevnilo stavbu, protože alternativou bylo odvedení vody dolů pod most a pak dolů pod úroveň železnice. „Dál jsme použili žulu na podlahy uvnitř obchodů, a ty vybíhají až na chodník v několika pruzích, takže „pocit mostu“ vnášíme dovnitř obchodů a vytváříme souvislost mezi prostorem uvnitř a venku,“ říká Kjeld Ghozati. „Lamely mají stejný účinek, protože se tu dá třeba dopoledne denní světlo zastínit a pak zase vpustit, když slunce klesne a


západní světlo míří přímo na fasádu. Přináší to také živost a variace, takže kolemjdoucí vidí, že v Arkádě Bruunu se stále něco děje.“ Architekti si byli samozřejmě vědomi toho, že Arkáda Bruunu má centrální polohu v rušném dopravním uzlu. Inspirovali se jednak železniční architekturou, jednak se velmi soustředili na to, jaké signály stavba bude vysílat. Každodenně tu procházejí kolem nebo projíždějí tisíce lidí, a ti by rádi viděli Arkádu Bruunu jako dynamický i harmonický prvek v obrazu města. Obchody s historií Vnitřek osmi obchodů byl opatřen dvěma vstavěnými patry, kde prostřední lze uspořádat jako prodejní prostor doplňující obchody v přízemí, zatímco nejvyšší podlaží je nejpříhodnější jako zázemí pro zaměstnance. Měděné lamely zde také hrají svou roli, protože zvyšují pohodu personálu: lze je libovolně naklánět, buď aby stínily, nebo je otevřít a kochat se prvotřídním výhledem na železniční krajinu západním směrem. Proto dali architekti přednost otevřenému dynamickému řešení fasády, než aby ji zcela uzavřeli.

První obchody na mostu Bruunu, pohlédneme-li nazpět do historie, vznikly při stavbě mostu na počátku dvacátých let minulého století. Byla to dřevěná budova tržnice ze dřeva, už v polovině třicátých let nahrazená řadou škvárobetonových domů. Následkem nedostatečné údržby a přirozené sešlosti ztratily obchody na mostě postupně reputaci, takže v roce 2001 přistoupili majitelé obchodů k rozhodnutí, že je třeba učinit něco radikálního. Obchodníci vytvořili zájmové konsorcium, které fungovalo jako majitel stavby na Bruuns Arkade. Práci od počátku příliš neusnadňovala skutečnost, že majiteli pozemku byly hned tři instance: dánské dráhy BaneDanmark, majitel kolejiště pod mostem; DSB, dánské železnice, jež vlastní samotný most; a obec rhus, které patří silnice na mostě. Byla to tak trochu mozaiková skládačka, než všechno zapadlo na své místo, ale povedlo se a stavba byla dovedena do konce.

Architekti si nedokáží předem přesně odhadnout, kdy se bude Arkáda Bruunu skvět ve světlezeleném měděnkově patinovaném odstínu, ale kancelář Exners Tegnestue už stála za projektem blízké budovy církevní obce kostela sv. Pavla, kde také použila měď, a teprve teď po 25 letech svítí dům jasně světlezelenou barvou. V prostředí většího znečistění v dopravním uzlu a blízko kolejiště to bude asi trvat kratší dobu, než se Arkáda Bruunu zbarví dozelena.

Majitel stavby: Bruuns Arkade I/S Architekt: Exners Tegnestue A/S Inženýrská konstrukce: Rambøll Inženýrská instalace: Just Consult A/S Plocha: 8 obchodů na celkem 1408 m2 Celkové náklady: 19,7 mln. bez DPH Trvání stavby: rok 2003 - 2004

F OTO G R A F I E H E N R I K S A N D E R B O

„Jsme rádi, že majitel stavby souhlasil s našimi vizemi v ohledu volby materiálu a vybavení. Výsledek odpovídá našim očekáváním a zdá se mi, že i občané města obnovu mostu Bruunu přijali velmi kladně. Když jsme tam začínali bourat staré budovy, vyjadřovali mnozí skepsi nad tím, co se má stát, ale myslím, že teď už skoro všichni zapomněli, jak staré obchody vlastně vypadaly,“ říká architekt Kjeld Ghozati z Exners Tegnestue.

23


24


Kostel Klövskog oděn mědí Architekt Anssi Lassila dosáhl již přes svůj mladý věk úspěchy a na architektonických soutěžích ho předchází respekt. Mimo jiné vypracoval projekt kostela se stěnami z hoblin v Kärsämäki, který byl vybrán za stavbu roku severního Finska v roce 2004; kostel je též jedním z finských kandidátů na evropskou cenu Mies van der Rohe za rok 2005. I v roce 2000 získal vítězství v otevřené architektonické soutěži o nový kostel v Klövskogu. Jeho návrh ”Käsi” byl vybrán ze 118 návrhů. Plasticky pojatý kostel s oddělenou zvonicí je originální a svým ztvárněním masivní. Za materiál fasády byla zvolena zářivá měď, jejíž odstíny budou žít s časem. Celek sledující terén je povedenou kombinací starého a nového. Chránící ruka Na pozemku dnešního kostela bylo dříve v 70. letech středisko farnosti. Budovu chtěli zvětšit a v souvislosti s tím naplánovat vhodný nový přístavek, v němž by budova kostela stála v centru. Dnes je hotová nová i stará část a spolu vytvářejí dobře zvládnutou jednotu, které dal architekt Anssi Lassila jméno „Käsi“ (Ruka). „Ruka“ symbolizuje chráněné a bezpečné místo, kde členové obce mohou v klidu rozjímat. Kromě vlastního prostoru kostelní lodi patří k stavbě různé konferenční a kancelářské místnosti. A jelikož je kostel Klövskog v lokalitě tak viditelný a centrální, bude jeho architektonický plášť pro rostoucí osadu a celý její životní cyklus tak významný. Podle církevní rady spočívala síla Lassilova projektu ve světlé jednotě

krásného kostelního sálu a v řešení, jež šťastným způsobem zohlednilo obecný dojem rozptýleného osídlení místa. Nový kostel se svou zvonicí se nyní tyčí jako viditelný krajinný maják a ohnisko dění v Klövskogu. Kostelu se dostalo i pozornosti v médiích v souvislosti s katastrofou cunami v Asii na počátku roku, protože zdejší obec tam měla ne méně než devět obětí. V novém kostelním sále se konal dojemný obřad na památku obětí. Měď se ohýbá podle potřeby Kostel postavený převážně z betonu a mědi je v provozu půl roku. Velká a novotou se blyštící budova vzbudila velký zájem a názory na novou církevní budovu se silně rozcházejí. Svítící měď budí otázky, protože nikoli každý zná vlastnosti mědi a její přirozený proces oxidace. Architekt Anssi Lassila říká, že zvažoval též alternativní možnost zeleného napatinování fasády, ale pak se přece jen rozhodl pro obyčejnou blýskavou měď. Lassila je toho názoru, že měď odpovídá způsobu užití, protože je to starý, tradiční kostelní materiál s historickými kořeny. Měď se však hodila jako stavební materiál pro tento kostel z mnoha důvodů. Je to materiál trvanli-

Autorka Hannele Numminen, Finsko

vý, nevyžadující žádnou údržbu. Změna barvy v průběhu času je podle něj také věc pozitivní, jež patří k přirozeným vlastnostem materiálu. Volbu materiálu ovlivnilo také to, že měď lze snadno ohýbat podle tvarů betonového těla stavby. I oválné rohy a zaoblené křivky bylo možno s pomocí mědi přirozeně realizovat. Oxidační proces už započal a povrch kostela Klövskog ztmavl. Stejně tak i měděné okapy kostela. Kromě velkého celku Lassila navrhl i provozní inventář kostelního sálu. Ceněná řemeslná práce Práce na budově započala položením základního kamene v říjnu 2003. Ve spojení s tím byl v kostele uložen pozoruhodný válec obsahující pro budoucí generace mj. bibli, knihu žalmů, deklaraci o právech dětí, publikace obce a peníze, které jsou dnes v oběhu. Po položení základního kamene byla zahájena vlastní stavba kostela, jejímž hlavním stavitelským subjektem byl YIT Rakennus Oy. Nová část zahrnuje celkem 2170 m2 a stará 1200 m2 . Namontování mědi zahájil na jaře 2004 helsinský podnik Peltisepänliike Huusko Oy. Používal se finský polotvrdý měděný pás o síle 1 mm a šířce 610 mm. Z pásu se vyřezávaly kusy dlouhé 2790 mm, jež se instalovaly na stěnu podle předem určeného vzoru. I když je spojování strojem běžnější a i když jsou dokonce k mání předem hotové výrobky, Juha

25


Huusko se zde rozhodl pro ruční spojování jakožto nejlepší alternativu. Výsledek byl vyústěním pečlivé práce a má vysokou kvalitu, protože měď byla připevňována dvojitým spojem. Měď připevňovali tradiční metodou. Nejdřív byl vyroben podklad z dřevěných prken, na který se pásy připevňovaly kyselinovzdornými pohyblivými armaturami. Tento způsob zaručoval, že

www.forumomedi.cz

NOVÁ WEBOVÁ STRÁNKA • Nahlaste se na předplatné zdarma na Fórum o mědi • Zúčastněte se dotazníkového průzkumu a dostanete digitální vydání Knihy o mědi na CD zdarma • Pište redakci • Stáhněte si Fórum o mědi

26

měď bude mít dost prostoru pro přirozenou existenci při teplotních změnách. Huusko říká, že práce probíhala normálně bez zvláštních problémů. Rozsáhlý povrch zdí vyžadoval na tvůrcích i odvahu, protože v nejvyšších místech je věž kostela vysoká 20 metrů.

Architekt: Anssi Lassila Hlavní stavební podnik: YIT Rakennus Oy Montáž mědi: Peltisepänliike Huusko Oy Materiál: Finský polotvrdý 1 mm silný měděný pás, šířka 610 mm


nými měděnými lamelami. Pás mědi se patinuje na závodě a samotné lamely vyrábí finský závod na výrobu kovů Ruukki Oy, který vycházel vstříc přáním architektů velmi ohleduplně. Vzhledem k tomu, že patinované nuance jsou bohaté, i měděný povrch na této straně oživl. Lamely instalované na zdech, byly vyrobeny z 2 mm silného pásu. Tmavě oxidovanou měď postříkali patinovací vrstvou, která ji zbarvila dozelena. Z patinovaného materiálu se vylisovaly do forem lamely typu N, jež pak instaloval Suomen Ohutlevyasennus Oy. Mikko Jokinen, který odpovídal za instalaci, vysvětlil, že nejdřív nainstalovali rám z kyselinovzdorné oceli, na níž pak se lamely připevňovaly kyselinovzdornými šrouby. Podle Jokinena při práci

Nová kancelářská budova Lippa Vinossa Projekt nové kancelářské budovu pro obecní penzijní pojištění stojící na parcele ve středu Helsinek vytvořili architekti Käpy a Simo Paavilainenovi. Umístili ji mezi starší několikaposchoďové obytné domy různého stylu, jež stály po stranách pozemku. Nyní splynul nový kancelářský dům harmonicky s okolím, aniž by nějak narušoval jednotné prostředí ulice.

Architektonická soutěž vysoké úrovně Obecní penzijní pojišťovna uspořádala architektonickou soutěž pro projekt nové kancelářské budovy. Z nahlášených postoupilo do užší soutěže o zadání projektu budovy pro 420 úředníků pět architektonických firem. Z příspěvků vysoké úrovně vybrala porota jednomyslně návrh architektů Simo a Käpy Paavilainenových nazvaný Lippa Vinossa. Jméno (”skloněná střecha”) vzniklo pod dojmem krytého vchodu do budovy, jenž vede šikmo do ulice. V ploché a moderní ploše fasády je u vchodu zářez, který do jinak rovného průčelí vnáší

živost. Na straně ulice byl použit jako esteticky jednolitý a stylový materiál světlý přírodní kámen a sklo. Měděné lamely ve zdech jsou patinovány Z vnitřní strany vypadá budova jinak. Na dvoře stojí původní krásný dům, který zadavatel chtěl zachovat. V domě jsou nyní prostory penzijní pojišťovny pro projekt. Nová a stará budova společně ohraničují prostor a vytvářejí menší chráněný dvůr. Zde je tvar fasády pestřejší a také povrch je pojat jinak. Plocha zdi o velikosti celých 1600 čtverečních metrů je pokryta patinova-

žádné problémy nevznikly, i když připevňování malých dílů vyžaduje velkou přesnost. Nastěhovávání do nové kancelářské budovy je právě v plném proudu. Stavitel i architekti Simo a Käpy Paavilainen jsou s konečným výsledkem spokojeni. Doufejme, že i zaměstnancům se bude v nových světlých lokálech líbit.

Architekti: Simo a Käpy Paavilainen, Helsinky Měděné lamely: Ruukki Oy Práce s plechem: Suomen Ohutlevyasennus Oy, Åbo

27


Klempířova řemeslná hrdost Klempířství Øivind Nielsen a/s v Oslu vykonávalo klempířské práce pro projekt Campus, budovu s dlouhou měděnou fasádou. V Norsku je to největší projekt fasády s předpatinovanou mědí. Celkem čtyři tisíce čtverečních metrů Nordic Green Plus, jak se materiál jmenuje, dodávaného Outokumpu Copper. Je to materiál, který plní všechny požadavky ochrany životního prostředí, zdraví a bezpečnosti. Klempíř Øivind Nielsen pyšně vypráví: – Práce s měděným plechem je fantastická. Už jen to, že celý plát je zabalen v plastové fólii, aby se chránila ta krásná zelená plocha. Bylo to praktické, aby se zabránilo poškození. S materiálem, který má chráněnou plochu, se taky pracovalo snadno a pohodlně v dílně. Ohýbání plechu s měděnkou „zabudovanou“ v plechu jde lehce, bez prachu a bez problémů.

Při montáži jsme vždycky nejdřív sundali balicí ochranu. Zaručovalo to perfektní povrch fasády, práci, na kterou jsme my ve firmě hrdí. Nádherný výsledek, kterou je měděná fasáda, byl dosažen v těsné spolupráci s Outokumpu, architektem a stavebním podnikem. Klempířská práce je jednou z podstatných složek napínavé architektury, v níž je zeleně se třpytící měděná fasáda potěšením pro všechny.

Klempíř Øivind Nielsen předvádí měděný modul v materiálu Nordic Green Plus, z něhož sestává fasáda budovy Campus.

www.copperconcept.org

Mezinárodní webová stránka o mědi v architektuře 28

10. FÓRUM O MĚDI. výročí. Měď v Karibiku... strana 6. Nejvyšší dům v Grónsku... strana 10. Nový přístavek norské Národní knihovny

Recommend Documents