___________________________________________________________________________ Občasník ZŠ Krčín 6/10-11 Cena 5,- Kč Jaro je tady, a protože jarní barva je zelená, zazelenali jsme se i u nás ve škole. Ale zimu jsme ještě úplně nezavrhli, protože 7. třídy zdokumentovaly svoje zimní zážitky nejen z lyžáku a několik vybraných textíků vám přinášíme. Ve škole se toho ovšem děje spousta a o čem jsme se dozvěděli, to vám v našich článcích přinášíme. Tak čtěte a buďte v obraze, co se v krčínské škole děje! RM
Letošní jarní den jsme přivítali opět barevně. Věříme tomu, že kdo do školy přišel v pondělí 21. března, tedy první jarní den, nebyl na pochybách, že tentokrát jsme vítali zeleně. Koneckonců jak se nám to povedlo, dokumentují fotografie na stránkách školy. Proto všichni, kdo chcete zde uvedené fotografie spatřit opravdu v barvě, tedy zeleně, víte, kam se vydat. A že zelená je dobrá, o tom je i báseň Marka Hylského.
Zelená Marek Hylský Zelená je jako symbol přírody, zelená je barva stromu u vody, jako tráva u našeho domečku, proč jsi dnes tak smutný, stromečku? Je mi jasné, že my lidé, travičko, máme proti stromům vlastně štěstíčko. Zelená je tráva, celá naše zem, my tě, milá přírodo, hodně milujem. Zelená je také žabka v potoce, nebo když je nezralé ještě ovoce, zelená nám dává pocit bezpečí, se zelenou barvou nikdo nebrečí.
Rychle stručně přehledně, co se dělo ve škole Postřehy z procházky druháků Včera 3.3. jsme šli se třídou na procházku do lesů a na louky. Mohli jsme utíkat a dělat průzkum! A cestou zpět jsme se zastavili na hřišti. Přecházeli jsme 3 mosty. A na začátku cesty jsme byli u studánky a potom jsme udělali průzkumnickou cestu. Ale pak jsme brzy zjistili, kde jsme. Výlet byl moc hezký a moc se mi líbil. Už se těším na další. Zuzka Sedláčková 2.A
„SAPERE – vědět, jak žít“ Žáci šestých ročníků s v únoru zúčastnili soutěže, kterou vyhlásilo Ministerstvo školství se společností COFET, a.s. s názvem „SAPERE – vědět, jak žít“. Posláním soutěže bylo vzbudit zájem o zdravý životní styl včetně zdravé výživy a podnítit tak žáky k uvědomění si vlastní odpovědnosti za své zdraví. A právě v této oblasti si žáci poměřili své vědomosti ze školy, ale i z běžného života. Všem žákům patří za účast v soutěži poděkování. Žáci , kteří se umístili na prvních třech místech, budou naši školu reprezentovat v okresním kole, které proběhne v dubnu.
Mgr. Jana Vitverová
Světový pohár žen V pátek 11.3. se naše škola brzo ráno vydala do Špindlerova Mlýna na Světový pohár žen v Alpských disciplínách. Jeli jsme se podívat na jednu z disciplín - obří slalom. Na tuto akci nás pozval a dopravil Královehradecký kraj. Také jsme od nich obdrželi různá fandítka, trumpety a každý šálu kolem krku. První kolo bylo velice zajímavé, měli jsme tam i naše reprezentantky. I když jenom jedna postoupila do druhého kola, i druhá závodnice si vedla skvěle. Mezi koly byla 3 hodiny přestávka a tu nám zpestřila hudební skupina. Mohli jsme se také dívat, jak stavějí novou dráhu na druhé kolo závodu. V druhém kole jsme stihli vyfotit závodnice, které projely cílem. Působily velice sympaticky a naše zástupkyně nedopadly také nejhůře. Moc se nám tam líbilo a máme zážitek na hodně dlouho, protože vidět třeba Lindsey Vonn, Mariu Riesh a ostatní závodnice, to se jen tak nepodaří. Kristýna Kubištová a Markéta Maršíková
Poznáváme firmy našeho města V únoru žáci 9. ročníků ZŠ a MŠ Krčín navštívili polygrafický závod LOSENICKÝ v Novém Městě nad Metují. Firma se zabývá kvalitním tiskem propagačních materiálů, kalendářů, pohlednic, vyrábí i obalové materiály, navrhuje a realizuje krabičky, potiskuje knihařská plátna. V závodě nás mile přivítali a potom již následovala samotná prohlídka provozu, která byla velmi zajímavá. V březnu jsme pokračovali v projektu Firmy našeho města. Tentokrát jsme se rozhodli navštívit strojírenskou firmu Petruželka. Tato firma nás zaujala způsobem vzniku i výrobní činností. Firma se zabývá výrobou vstřikovacích forem a nástrojů pro lisování plastických hmot. Moc se nám ve firmě líbilo, ani jsme si nevšimli , že dvě hodiny uběhly tak rychle. Už se těšíme, kam půjdeme příště. W
Jeli jsme do Prahy! Hlásí žáci 9. ročníků a několik šťastlivců z osmiček Když jsme tuhle větu oznámili doma rodičům, každý reagoval jinak. Ale nakonec jsme jeli všichni a opravdu jsme si to užili. Jako první jsme navštívili poslaneckou sněmovnu, kde jsme mimochodem udělali super rozhovor s panem poslancem Janem Pajerem. Bylo to velice poučné. Poté jsme se odebrali na Pražský hrad a do Vladislavského sálu na nádherný relikviář svatého Maura a také na korunovační klenoty, které, i když to byly kopie, nás velice zaujaly. Po zhlédnutí těchto krásných českých pokladů hurá do muzea a pak jsme nastoupili do autobusu a rozjeli jsme se směrem k domovu. Myslím, že výlet se opravdu vydařil, protože program byl nabitý, a i přes nutnost kontroly batohů a vnitřku autobusu na zpáteční cestě při domnělé krádeži se všem líbil. Rozhovor s panem Pajerem si můžete přečíst v tomto čísle, je to opravdu zajímavé. J AN a VK 9.A
Jaká byla exkurze ve hvězdárně v Hradci králové? Na tuto otázku se páťáci pokusili odpovědět formou dopisu. A co by v takovém dopise bylo? Tady jsou některé z našich prací… Ahoj Kamilo! Píšu Ti z výletu ve hvězdárně v Hradci Králové, je to tady super, viděli jsme spoustu filmů o Měsíci, Slunci a naší galaxii. Také jsme viděli opravdové Slunce a kdybychom se na něj podívali přes dalekohled, mohlo by nám propálit oči. Je sranda, že na Měsíci jsem šestkrát lehčí. Napiš něco o sobě. Tvůj kamarád Vítek ( P.S.: miluju tě)
Milá babičko! Chci Ti napsat o tom, jak jsme byli se školou ve hvězdárně v Hradci Králové, bylo to tam super. Nejdříve jsme šli na promítání a ukazovali nám, jak vypadá Slunce a různé planety. Nejvíce se mi líbilo v místnosti s půlkulatým stropem, ve které zhasli a rozsvítili hvězdy a ukazovali nám souhvězdí. Ještě nám ukazovali obrovským dalekohledem Slunce. Chtěla bych Tě tam někdy vzít. AHOJ! Majka Ahoj Honzo! Píšu Ti z našeho výletu v Hradci Králové. Byli jsme ve hvězdárně a bylo to moc zajímavé. Mnoho věcí jsme se dozvěděl hlavně o vesmíru. Také nám tam ukazovali souhvězdí, ale bohužel mi to vše připadalo hodně krátké. Doufám, že taky něco sobě o napíšeš. Tvůj bratr Kuba! Ahoj Petře!! Chci ti napsat, jak jsme byli se školou ve hvězdárně v Hradci Králové.Viděl jsem tam spoustu zajímavých věcí. Hlavně se mi líbilo, jak průvodce dal papír k dalekohledu a ten papír začal hořet. A jak se máš Ty? Někdy přijeď na návštěvu. Tvůj kamarád Jiří Šafář P.S. pozdravuj Tvoje rodiče čau. Vítek Šnopl, Marie Lhotská, Jakub Hudec a Jiří Šafář z 5. třídy
Pane Pajere, našel jste si od začátku své působnosti v parlamentu nějaké i mimostranické přátele, nebo mezi jednotlivými stranami panuje taková nevraživost, že to nelze? No určitě to není takové, jak to vypadá v televizi, že by mezi jednotlivými stranami panovala tak ohromná rivalita. Ono když se vyjde tady z toho sálu (sál Poslanecké sněmovny – pozn. redaktorky) ven, tak i v kuloárech je vidět, že ty lidi se tu mezi sebou normálně baví. Takže určitě, s poslanci ostatních stran se normálně bavíme. Stalo se vám někdy, že byste při parlamentním hlasování o nějakou věc proti své vůli nezvedl ruku jen kvůli tomu, že byste byl sám? Teď nevím, jestli jsem vám dobře rozuměl, jestli jsem někdy hlasoval pro něco, co bylo proti mému přesvědčení a hlasoval jsem tak jenom kvůli tomu, že mi to strana nařídila? Ano. Ne, doposud se mi to nestalo, i když nepopírám, že taková situace určitě může nastat, protože politická strana a politický klub, kterého já jsem členem, o podstatných otázkách, které jsou tak trochu na vážkách a každý na ně má jiný názor, nechá demokraticky hlasovat. Podle výsledku tohoto hlasování je pak zavázán celý poslanecký klub držet jednotný názor. Takže po hlasování na klubu se může někdy stát, že člověk hlasuje pro něco, co zcela nesouzní s jeho přesvědčením. Ovšem nemůže to být něco tak zásadního, že by to člověku nešlo, jak se u nás říká, ,,přes pysky“. J Myslíte si, že už jste se za tu dobu, co jste v parlamentu, stal známějším? To nevím, jestli je otázka přímo na mě, možná, že byste se spíš měli zeptat paní učitelky, manželky, jestli to pozoruje. Já nevím, není to tak, že by mě lidé poznávali na ulici. Ale pravděpodobně trochu ano. Jak se na vaši celkovou působnost v parlamentu dívá vaše rodina? No tak to je otázka támhle na rodinu, takže spíš se ptejte tam. (manželka se synem Honzíkem stáli opodál – pozn. redaktorky) Tak paní učitelko, jak se díváte na působnost vašeho manžela v Parlamentu? Tak my jsme tady zatím poprvé, máme první výlet s ,,mladíkem“, Honzíkem v Praze, a zatím to snášíme to dobře J. Ta otázka směřovala tak, jak rodina snáší působnost manžela v Parlamentu, jestli to vadí, nebo nevadí. Tak určitě to nevadí. Když jsme doma, tak ho vyhlížíme v televizi, občas ho tam zahlídneme, zamáváme a těšíme se, až přijede. Vyhovuje vám činnost v ODS, nebo plánujete do budoucna ,,přesedlat“ do jiné strany? Teď by se hodilo říct ,,no comment“, že? Ne určitě, já jsem loajální člen své strany, takže rozhodně to neplánuji. Moc vám děkujeme za rozhovor! Není za co! Alžběta Nováková a Veronika Katzerová 9.A
Návštěva Technického muzea v Praze Vyslanci ZŠ Krčín, to znamená celá devátá třída a část osmých tříd, vyjeli do Prahy, do Národního technického muzea. Rozdělili jsme se do skupinek po cca 8 lidech a vybrali jsme si různá témata, o kterých jsme si měli co nejvíc zjistit a která jsme potom ve škole měli zpracovat. Témata byla např.: Auta, motocykly, knihtisk, cyklistika, nebo architektura…Všichni si v muzeu prohlédli nejen své přidělené části, ale i všechno ostatní, a i když jsme na to měli víc jak tři hodiny, tak si někteří z nás stěžovali na nedostatek času při prohlídce. Chlapcům se nejvíce líbily motorky a auta, jak je vidět z příspěvku Ondry Macka z 9.A: Motocykly V národním technickém muzeu bylo plno zajímavých věc , ale naši skupinu nejvíce zaujaly motocykly. Motocyklům bylo věnováno celé jedno patro. Byly tu motocykly z doby předválečné i povalečné a spjaté s českou historií. Našli jsme tu značky jako JAWA,ČZ, Laurin a Klement, Hirdebrand & Wolfmüller. Všichni jsme se shodli, že muzeum předčilo naše očekávání vysokým počtem těchto motocyklů. Myslím, že výlet se vydařil a všem se moc líbil. Doufáme, že to nebyl poslední výjezd devátých ročníků a že až zase někam pojedeme, že to bude stejně vydařené jako teď. Alžběta Nováková 9.A
ADOPCE NA DÁLKU S nápadem adoptovat dítě na dálku přišla Kristýna Vlášková z 9.B. A proto právě ona, ve spolupráci s Nikolou Zimlovou z 8.A a s Adélou Křupalovou ze 7.A, se pustila do přípravy prezentace, která měla tuto problematiku všem přiblížit a objasnit. Tak se všechny třídy dozvěděly, co taková adopce na dálku obnáší, jak je zajištěna a k čemu se adoptující zavazuje. Dále nás čekala malá návštěva Indie a Afriky, tedy zemí, které jsou do tohoto projektu zařazeny, protože právě tady je spousta dětí, které na pomoc čekají. Přesvědčit o dobru věci pomohla i Kristýna Melicharová z 9.B a také Michal Rejzek z 9.A, který jako zástupce školního parlamentu informoval třídy o možnostech, jak získávat peníze k adopci a kolik už se podařilo dát dohromady tento rok. Školní akademie, výstavy, sběr papíru, to jsou některé akce, které nám mohou pomoci dát dohromady potřebnou částku. Školní žákovský parlament v nejbližší době vybere vhodné dítě k adopci a o dalších krocích vás bude informovat na nástěnce školy, v našem časopise i na webových stránkách školy.
Vybráno z třídních lyžařských časopisů 7. ročníků Zkrocení ďábelských prkýnek Probudila jsem se do krásného, prosluněného rána na lyžařském výcviku.Týden se už chýlil ke konci. Za těch pár dní jsem z lyžáku nasbírala mnoho zážitků, ale ten největší mě teprve čekal! Celodenní výlet na ďabelských prknech, tedy na běžkách. Každý dostal balíček jídla a jelo se! Prvních několik set metrů našeho výletu jsme se moc neunavili. Běžky jsme si zatím drželi v rukách, protože terén byl trochu náročný. Už jsem toho držení měla dost, ale naštěstí za stromy vykoukla rovinka, kde jsme si ďábelská prkýnka nasadili. Konečně jsme vyrazil. Cesta směrem k Lysečinským Boudám probíhala celkem v klidu, ale zpáteční cestu jsem si užila víc. Za největší výkon považuji sjezd z mírného, ale zledovatělého kopce. Ten jsem sjela skoro bez problému. Na konci kopce jsem si ale trochu nabyla kokos, naštěstí se nic nestalo. O pár minut později dorazili na louku s běžkařskou tratí,která se kroutila jako had. A pak to začalo. Jedu si a najednou ležím na sněhu s nohama do x. Vymotat se z toho byla fuška. Už jsem byla připravena to přejet, když vtom jsem ucítila šťouchání. Byl to Leoš Pálka, který mě provokoval běžkařskou hůlkou. A tak jsem mu řekla: ,,Jestli mě budeš ještě šťouchat tou hůlkou, tak ti vypojím běžku a to se budeš divit, jak se ti pojede!“ On ale odpověděl:,,To neuděláš!“ Podcenil mě, ale já jsem to chytře vyřešila tím, že jsem předjela Míšu, která byla před mnou. A byl pokoj. Zbytek cesty jsem si užila, ale byla jsem ráda, že jsme konečně dorazili k chatě. Únava na mě padala, ale byl to nezapomenutelný zážitek. Dokonce jsem se na běžkách naučila jezdit. Klára Hovorková
BÁSNIČKY Z LYŽÁKU Tvořili jsme básně z těchto slov: běžky, horor, hnědý vosk, led, sjezdovka, Pomezky
Lyžařský výcvik Přijeli jsme na Pomezky, viděli jsme špičku Sněžky. Všude led a hnědý vosk, už toho máme všichni dost! Jen jak běžky navlékneme, už se skoro nehýbeme. Na sjezdovku já moc rád, jen lochnesky bych se nesměl bát. Horor je naše hrůzostrašná pohádka, a teď dobrou noc naše děťátka. Chvátalová a Pořízová
Rozhovor s šéfem lyžáku panem učitelem Volfem 1. Byl jste spokojen s chováním žáků ? Řekl bych, že chování dětí bylo standardní. Celkově jsme byl, a myslím, že mohu mluvit i za p. učitele Drašnara a p. učitelku Novákovou, spokojeni. Samozřejmě naše trpělivost má své meze, což někteří poznali na vlastní kůži a museli večer třeba i dříve do postele. 2. Kolik bylo sněhu ? Vy jste tam nebyli? Vlastně ne, že? Na sjezdovkách, kde nemají umělé zasněžování to bylo „tak akorát“. Celkově ale nouze o sníh nebyla. Jak na sjezdovkách, tak v běžeckých stopách. 3. Těšil jste se domů ? Jasně. Vyřídit, prosím, manželce J ! 4. Kdo byl nejlepší na snowboardu ? Co to je nejlepší? Závody jsme letos, stejně jako vloni, nedělali a čas věnovali raději výcviku a zdokonalování techniky jízdy. Každý ze snowborďáků i lyžařů udělal pokrok či se seznámil s něčím novým. Všichni zvládli jízdu na vleku, všichni dokázali sjet samostatně sjezdovku. Klobouk dolů a pochvala za to. 5. Jak jste byl spokojen se sněhem ? Sněhové podmínky byly opravdu pestré. Zpočátku rozbředlý jarní firn, následně po tři dny zmrzlý rychlý sníh a v pátek na konci výcviku, díky dešti, pomalý mokrý sníh. Celkově tedy od povrchu měkkého, přes ledový až po kaluže na sjezdovce. Děkujeme Vám, že jste odpověděl na naše otázky. Připravili: Jakub Vybíhal a Lukáš Rocker
Zimní procházka (líčení zimní krajiny)
Procházela jsem se čerstvě zasněženou krajinou. Otevřel se přede mnou bílý, zasněžený palouk na kraji lesa. Větve stromů se prohýbaly pod tíhou sněhu. Zároveň však jako by chtěly ukázat světu svůj bílý šat a pochlubit se jím. Stín stromů padal na ticho bílou planinu a kreslil na ni tajuplné obrazy. Ten bílý prostor lemovaný několika vysokými stromy na mě dýchal tajemstvím. Tam, kde palouk končil a začínal les, se krčila malá bílá sněhem ozdobená kaplička. Nebýt hnědých dveří a okenic na její věžičce, splynula by s okolní bílou krajinou. Za lesem nad vrcholky stromů čněla vysoká hora. Působila nedobytným dojmem, který umocňoval její sluncem zalité, strmé štíty. Část hory, která byla uschována ve stínu, byla možná méně příkrá, ale o to víc strašidelná svou tmou. Nebe bylo zalité sluncem a jediný bílý mrak vystupoval zpoza horského štítu. Slunce stálo na nebi nad tou veškerou studenou nádherou, a i když svítilo jak jen mohlo, ledovou krásu nijak nerozplakalo. Adála Moravcová
Afrika v zimě Jednoho rána jsem s mamkou a s taťkou vyrazil na hory.Rychle jsem si sbalil a mohli jsme jet. Projížděli jsme kolem spousty krásných lesů , skal a také vesnic. Než jsem se stačil rozkoukat,už jsme byli na horách .Byli jsme ubytováni na chatě Afrika. V duchu jsem si říkal: „Proč se ta chata jmenuje zrovna Afrika? No asi majitelé neměli moc nápadů, že ji pojmenovali zrovna Afrika.“ Jen co nás ubytovali , šel jsem si vybalit věci a těšil jsem se na svah, ale tatínek mi řekl : „ Vezmi si výbavu na běžky , půjdeme se trochu porozhlédnout po okolí.“ Samozřejmě jsem nabyl moc nadšený , že jedem na běžky , protože jsem se těšil na svah. Tak jsme byli připraveni vyrazit! Mamka s tátou jeli vepředu. Já se loudal vzadu. Řekli mi , že počkají u posedu , tak jsem jel ve vyznačených stopách. Najednou mi strnula tvář úžasem, kouknul jsem se nad hlavu a co nevidím. Žirafu! Stála nade mnou jako velký most. Říkal jsem si : „ Co může dělat žirafa na horách v zimě?“ Pomalu a opatrně jsem pod ní podjel a jel dál . Pospíchal jsem za mamkou a tátou, abych jim o tom pověděl. Cestu mi tentokrát zkřížil hroch ! Na chvíli jsem se zastavil a civěl na jeho obrovskou otevřenou tlamu s velkými tesáky.Řekl jsem si : „ To mě snad chce sníst?“ Po chvíli jsem si oddechl , hroch kráčel dolů z kopce k nějaké lesknoucí se věci. Strašně mě zajímalo, co to může být? Opatrně jsem si sundal běžky a pronásledoval jsem hrocha dolů z kopce. Šel jsem za ním až k té lesknoucí věci, která mě tak oslnila čirým světlem, až jsem si myslel, že jsem oslepl. Najednou vidím hrocha stojícího nad tou zářivou věcí. V okamžiku jsem zbystřil oči a hledím, jak se hroch potápí do té divné věci. Po chvíli váhání jsem uvážil, že jde o vodu, ale hroch se potápěl tak pomalu a před tím na té hladině stál. Tak jak je to možné? V tu chvíli hroch zmizel celý a já jsem se pomalu přibližoval k té zářivé věci. Koukám, že je to obyčejná voda, ale je to jen malá kaluž, tak jak se do ní mohl vejít celý hroch? Pohledím dolů do kaluže a na dně se něco krásného lesklo. Honilo se mi hlavou, že by to byl poklad, nebo nějaká záhadná věc, která jsem přivedla ta zvířata. Natáhl jsem ruku dolů do hloubky kaluže. Moje prsty se už dotýkaly té věci. Už jsem ji měl v ruce a vytahoval nad hladinu, než jsem mohl pohledět na tu věc ! „Adame , vstávej ! přijdeš pozdě do školy!“ Probouzel jsem se vzteky a říkal jsem si: „ Bude se mi vůbec někdy zdát tak nádherný sen? Dozvím se , co to bylo za tu zářící věc na dně kaluže? Proč se chata zrovna jmenovala Afrika? Souvisí to s tím nějak?“ To nikdo neví. Adam Havránek 7.B (slohová práce)
Zaslechnuto ve třídě Bratr je v nemocnici. Vyhrál závod, kdo se ve třídě dokáže nejdál vyklonit z okna. Pythagorovu Květu neznám. Ta s námi do třídy nechodí. Pavel je první v matematice, Ivana v češtině a já první ze třídy venku, když zazvoní. Nejpilnějším žákem naší třídy je Jirka Novotný. Je nejstarší, a jak přijde do školy, hned začne psát domácí úkol. Naše třídní je moc zvědavá. Jen přijde do třídy, už se ptá, kdo nemá domácí úkol. Disciplína je, když na nás učitel křičí, abychom nekřičeli. Ve škole má s výbušninami zacházet učitel; když vybouchne, nic se mu nestane. Holky se malují proto, že chtějí, aby to bylo vidět víc než to, že jsou někdy blbé. Abych poznal, jestli mne bolí hlava, tak si s ní vždycky zatřesu. Táta mne na konci školního roku dvakrát zbil. Jednou, když jsem mu ukázal vysvědčení, a podruhé, když jsem mu řekl, že je jeho. Připravily:Anča, Danča a Kikča Vydává redakce ZŠ Krčín: Příspěvky je možno zasílat na adresu:
[email protected] http://www.novemestonm.cz http://www.zskrcin.cz
