1.
Vývoj území
Území leží v prostoru údolí říční nivy s meandrující Třebovkou mezi Skalkou a Parníkem, a na svahu, který strmě stoupá k západu. Údolí a navazující plochy byly dříve kultivovány a zemědělsky využívány, to se týká nivních luk i navazujících polností, které v pruzích políček klesaly ze Skalky hluboko po sva‐ hu do údolí. Stromy rostly pouze místy. Postupně se na svazích objevili i ovocné výsadby. Třebovka vážící na sebe život v krajině, který významně s člověkem spoluutvářela, byla zdrojem vody i nedale‐ kému mlýnu. Ještě dnes je možno si obraz údolí z 19. století zprostředkovaně představit a to při po‐ hledu na krajinu a krásná údolí v okolí České Třebové, zabydlená zemědělstvím, přírodou, roztrouše‐ nými staveními a lidmi. V průběhu uplynulého 20. století se charakter údolní i navazující krajiny změnil. Na plošinu polí nad údolím a později i do údolí vstoupila urbanizace a nová zástavba. Plošinu nad údolím a městem prostoupily objekty vzdělávání a sportu, do prostoru údolí se rozšířila výroba. Stavební činnost na Skalce vytvořila novou, strmě klesající antropogenní hranu údolí. Ta je tvořena zeminou z výkopů, stavebními zbytky a jiným materiálem. V údolí, které bylo ponecháno sobě, se vytvořily přirozené přírodní prvky, pobřežní porosty, porosty vlhkých stanovišť aj. s potenciálem přírodních biotopů a stanovišť žijící v souvislosti městské krajiny a jejích atropogenních produktů. 2.
Současný stav v roce 2009 – výchozí úvaha pro návrh
Současný stav území a vegetačních prvků je popsán v podkladu architektonické soutěže: Park Benát‐ ky – Česká Třebová , Dendrologické hodnocení (Ing. Renata Břeňová – Garden servis). Cestou k pochopení správné cesty k návrhu je myšlenka kontinuity. Místo je již dnes do jisté míry parkem. Pro náhodného návštěvníka, kterému nevadí rozpolcená atmosféra polopřírodního pro‐ storu mísícího se s vlivem člověka v periferním zájmu o městský prostor. Dnes to není park přátel‐ ský, vlídný a kulturní. Je však nemalou nabídkou. Z toho vycházíme, takto jej chápeme. Zmíněná strmě klesající antropogenní hrana údolí v jeho koruně je tvořena zeminou z výkopů, s předpokladem stavebních zbytků inertní povahy. V údolí s přirozeným biologickým vývo‐ jem dospěly porosty fáze kmenoviny ve směsi pionýrských druhů ve svazích, které směrem k severu přecházejí v pěstovaný listnatý les. Partie říční nivy jsou typickým měkkým luhem topolů, vrb a olší. Bylinné patro je zastoupeno nekosenými mezofytními a mokřadními loukami. Značnou část porostu bylinného patra jsou kopřivové, neprostupné plochy. Cestní síť není založena, mobiliář neexistuje. Jsou iniciovány přirozené přírodní prvky, pobřežní porosty, porosty vlhkých stanovišť a jiné, které lze jistě využít pro biocentrickou funkci budoucího parku s potenciálem skutečných přírodních biotopů. Nutnost realizace záměru vyplývá mimo jiné i ze skutečnosti, že se jedná o velmi atraktivní území z hlediska vztahu „město – lidé – krajina“, o který nám jistě jde. 3.
Komplexní architektonické řešení, základní urbanisticko – architektonické principy
Navrhovaný park plně respektuje nabídnutý terén, biologické vývojové procesy a funkční urbanistické souvislosti sousedních městských částí. Respekt k dnešní terénní modelaci vyplývá nejen ze své zají‐ mavosti samotné, ale také z důvodu značného rizika zásahu do dnes stabilizovaných antropogenních vrstev v horních partiích údolí. Předcházíme mimo jiné nutnost náročných protierozních opatření. Neméně významným aspektem úvahy o koncepci je také limitovaná finanční náročnost investice a ekonomická udržitelnost ve fázi péče a údržby. Architektonickým konceptem parku je mnohovrstevnatost a nezávislost jednotlivých vrstev. Ta je zcela zásadním aspektem fungujícího ekosystému, kam i člověk patří. Park je přírodním měst‐ ským prostorem, kde cesty v pravém slova smyslu nahrazují vznášející se lávky v průměrné výšce
„nad ušima zajíce“. Neruší bylinné patro pro živočichy, lávky nejsou bariérou. Mobiliář klasických parkových forem neuplatňujeme, informační systém a lavičky navrhujeme jako integrální součást lávek a obecně provozní struktury parku. Lávky, jsou průvodcem po parku, cesty s lidmi komunikují, sdělení jsou otisknuta do cesty prostřednictvím nerezových informačních směrníků a naučných a informačních textů, to včetně slepeckých znaků. Klíčem ke vztahu je respekt, partnerství a přátel‐ ství. Lávky se vznášejí v proměnných výškách, v trasách vrstevnic. Smyslem je udržitelnost vztahu. Uživatelem parku není člověk více než mravenec. Uživatelem jsou oba rovnocenně. Místo je bezba‐ riérové lidem i živočichům. Usnadňujeme tím řešení odvodnění parku. Přirozený gravitační odtok vody nám vyhovuje, nemusíme jej usměrňovat náročnými hydrotechnickými zásahy. Park je velmi neformální a svobodný, není rytmizován například umístěním klasického mobiliáře, lidem dovoluje uplatnit představivost a kreativitu při užívání parku. Doprovodnou funkcí parku, kterou bychom chtěli nabídnout, je jistá forma přirozené výchovy. Park nabídne nejen informace o ekosystémo‐ vých vztazích v údolí, ale také nahlédne hloub do podstaty. Navrhujeme umístit sbírku dřeva míst‐ ních stromů a keřů ve formě zavěšené vzorkovnice a také řezy autentickým půdním profilem v typických stanovištích – antropogenní vrstva navážky, souvrství černýšové dubohabřiny či nivní střemchové jaseniny. Nahlédneme přírodě pod pokličku. V jistém slova smyslu vnímáme právě tento koncept jako jistého nositele image parku Be‐ nátky v České Třebové. Tento „park na lávkách“ může být logem nově vzniklého parku. Deklaruje‐ me tím také touhu být přátelskými k nabídnutému přírodnímu potenciálu, park tím zvyšuje svou hodnotu trvalé udržitelnosti projektu. Očima pozorovatele vidíme park takto : Očima člověka Očima živočichů Žába, mravenec, hlemýžď či zajíc jsou zde Člověk je pozorovatelem, přátelským ná‐ doma, množí se, cestují parkem bez bariér. vštěvníkem, vzdělává se, odpočívá, naslou‐ Druhová rozmanitost a přirozenost je cílem, chá, přemýšlí. Také běhá, vyklusává, chodí, na slunci a suchu ještěrky, ve stínu a mokru protahuje se. Dýchá rychlostí příjemně ospa‐ užovky. Regulací jsou pouze teritoriální a lého běžce. Mohou zde být děti, dospělí i etologická pravidla. senioři, park nepreferuje určité skupiny. 4.
Princip řešení v širších souvislostech a majetkoprávní aspekty realizovatelnosti záměru
Stránka 1
Park je nejen svébytným přírodním prostorem v organismu města, park Benátky bude zároveň vý‐ znamnou křižovatkou, zastávkou na cyklotrase, spojnicí městských částí a městských funkcí. Zákla‐ dem úvah k širším vztahům byla majetkoprávní struktura v území. Ta jedině dovolí předurčit napl‐ nění budoucí vize a fungování koncepce. Návazné spojnice s městem jsme záměrně hledali na po‐ zemcích v majetku Města Česká Třebová, to v případě dvou lávek a návazných cest na cyklotrasu Česká Třebová – Ústí nad Orlicí v lokalitě Benátky na pravém břehu říčky Třebovky. Nebo v případě dvou jedině možných propojení s městskou částí Skalka na pozemcích Pardubického kraje. Pátou potenciální spojnicí, která však může a nemusí existovat, je potenciální lesní stezka na levém břehu říčky Třebovky severně k obchodní zóně, v patě zalesněného svahu v majetku Lesů České republiky, s.p. Jedná se o trasu bývalého náhonu k vodní elektrárně textilního podniku. Obydlené části obklopují park ze všech stran. Návrh propojuje město ve směru centrum Třebové – sportoviště z jihovýchodu, dále centrum města – sportoviště a čtvrť Skalka se střední od‐ bornou školou z jihozápadu a čtvrť Skalka se zimním stadionem ze severozápadu. Zmíněná spojnice severním směrem k nově vzniklé obchodní zóně je možná, není však podmínkou fungování parku. Potenciál městských návštěvníků i návštěvníků regionálních je značný. Zvýšený právě o existenci střední odborné školy a řady sportovišť nad parkem v lokalitě Na Skalce. Zájmové území se na‐ chází téměř v kontaktu s centrem České Třebové.
Vizi svébytné atmosféry v interiéru parku podporuje intenzivní pocitový a pohledový kontakt s protější krajinou údolí Třebovky ‐ přírodní nábřeží, protilehlý skalní svah a pozvolna se zvedající louka v typickém krajinném profilu Českotřebovského úvalu. 5.
Řešení jednotlivých parkových struktur ‐ architektonické substance parku
Vegetační prvky, princip pěstebních a vegetačních úprav pro jistou literární nit jsme si pracovně nazvali substanci vegetace jako „Benátské louky a háje“. Což nám vypovídá o zastoupení dílčích vegetačních a stanovištních typů. Logickou stanovištní základnou pro vegetaci je tzv. „Potenciálně přirozená vegetace místa“, kterou jsou zde černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi – Carpinetum. Lužní lesy zastupuje segment předpokládáné střemchové jase‐ niny (Pruno ‐ Fraxinetum). Potvrzujeme zde všechny dnes zastoupené typy vegetace dle dendrologic‐ kého hodnocení (Ing. Renata Břeňová, Garden Servis, leden 2009) od lužních porostů po skupiny a porosty se zastoupením javorů, habrů, lip, jasanů a mnoha jiných druhů na svazích. Podrobně vizí‐ růzkum. Ve stávajících porostech dřevin dojde k pěstebnímu zásahu s podporou cílových vybraných dřevin, to dvojfázově nejprve negativním, poté pozitivním výběrem, to ve všech porostních typech. Kompozice bude formována s ohledem na stabilitu porostu a stávající pěstební potenciál, s přihlédnutím budoucích tvarů porostních plášťů na přechodu do květnatých luk a parkových trávní‐ ků. Břehové partie doprovázejí vrby, olše, osiky, místy je doplní ještě keřové patro nižších vrb nacho‐ vých a rákosiny. Porostní okraje a louky budou doplněny o nové výsadby stromů domácí provenience v kvalitě výpěstků 10‐25 cm obvodu kmene při výsadbě, ve složení s orientačním počtem kusů : javor mléč ‐ Acer platanoides javor mléč ‐ Acer platanoides ´Cleveland´ javor klen ‐ Acer pseudoplatanus olše lepkavá ‐ Alnus glutinosa habr obecný ‐ Carpinus betulus hloh jednosemenný ‐ Crataegus monogyna buk lesní ‐ Fagus sylvatica jasan ztepilý ‐ Fraxinus excelsior dub zimní ‐ Quercus pertraea
16 16 2 36 28 9 3 20 11
dub letní ‐ Quercus robur lípa srdčitá ‐ Tilia cordata lípa velkolistá ‐ Tilia platyphyllos třešeň ptačí ‐ Prunus avium střemcha hroznovitá ‐ Prunus padus jabloň domácí ‐ Malus domestica vrba vbílá ‐ Salix alba vrba nachová ‐ Salix purpurea
26 20 1 15 18 6 4 100 m2
Stránka 2
Možno si všimnout, že druhy botanické doplňujeme také o druhy ovocné jako okrasnou, květnatou substanci stromového patra, jako součást celostně smyslového vnímání parku. Právě tyto druhy nám doplňují okrasnou kompozici architektury parku a považujeme ji za důležitou. Bylinné patro zastoupí nově založené květnaté louky v zastoupení typů kopretinová louka, mezofytní louka a podrostová travobylinná společenstva ve stínu. Podrosty na antropogenních svazích budou po jistém překrytí biologicky aktivní vrstvou osazeny půdopokryvnou podrostovou vegetací. Centrální partie luk budou založeny a udržovány jako parkové intenzivní trávníky s kosením 15 až 25 x za rok, aby bylo možné na trávnících pobývat a používat je lidmi jako terénní parkové, ve směrech svobodné, komunikace pro hry a pobyt. To budou také nejčetněji udržované partie. Květnaté louky budou udržovány dle pravidel péče o druhově bohaté louky, tedy kosené a sklízené 2‐3 x za rok. Z hlediska udržitelnosti je park optimalizován nejen z hlediska finančního investičního limitu, ale také s ohledem na trvalé náklady na údržbu parku. Jedná se o městský park s převažující přírodě blízkou botanickou skladbou. Pěstební zásahy budou prováděny selektivně, v partiích říční nivy s ponechanými zbytky dřevní hmoty s vlastním biologickým rozpadem s organizovanou péčí v podobě částečného rozřezání či přemístění na vhodná místa. Provozní bezpečnost je z tohoto důvodu pro‐ gramově potlačena ve prospěch nižších nákladů v péči o koruny. Naopak je důsledně hlídána a tedy bezpečnostní řez je prováděn v partiích nad lávkami, nad dětskými herními a naučnými prvky, nad loukami, tedy v partiích pohybu lidí.
Stránka 3
Mokřadní partie zastoupí vlhkomilná a mokřadní bylinná vegetace a vlhké louky. Budou obhospoda‐ řovány s podporou funkce biocentra, jako vegetační doprovod vodního systému na říčce Třebovce . Dovolujeme si opět pracovně pojmenovat tento typ parkového systému jako „Benátské lagunky“ : Vodní parkový systém Dnešní meandr říčky Třebovky ve víceméně stabilizované trase bude zásobovat vodou prostor parku a jeho mokrou nivu. K tomu může dojít dvěma relativně nenáročnými technickými opatřeními. Jed‐ ním je vytvoření mírného vzdutí hladiny pomocí nízkého prahu pod první lávkou nad parkem a náto‐ kem umělým potokem do prostoru parku a výtokem již vytvořeným terénním korytem zpět do řeky 120 metrů po proudu. Druhým je totožné řešení níže v parku, již bez nutného vzdouvacího jízku. Opět se i tato větev vrací zpět cca po 100 metrech do toku Třebovky. Na obou větvích budou vybudována jezírka s mokřadním břehem bez přístupu člověka, ale také travnatý břeh s jeho přístupem. Vodní systém bude pozorován z vybudované lávky nad terénem. Samotná Třebovka bude zahrnuta do dojmu z parku, vizuální kontakt bude zajištěn opět z lávky na jejím levém břehu a přímý kontakt také ze širokého a mírného schodiště v břehu ve střední části parku. Koruny stromoví budou krýt část plo‐ chy systému, část bude volně na slunci. Vodní a mokřadní systém bude významným příspěvkem k funkci systému ekologické stability. Povodňové charakteristiky budou nezměněny. Park bude zároveň funkčním rozlivným pold‐ rem: Systém lávek není v kolizi, právě naopak. Systém je celoročně průtočný, bude tedy zajištěna čistota vody v jezírcích. Celková rozloha parku je cca 2,2 ha – bez řeky, 3,2862 ha s řekou. Zastoupení ploch nám uka‐ zuje graf, který si můžeme vyložit i tak, že z hlediska kontinuální péče a údržby převažují extenzivní typy parkových substancí, to znamená snížené náklady na péči a údržbu. Intenzivně udržované tráv‐ níky jsou zastoupeny pouze 23 % celkové plochy parku, téměř 30 % zastupují extenzivní partie pří‐ rodní vegetace a stromová vegetace je zastoupena téměř 50 % plochy. celková plocha 2,1705 ha – bez řeky, 3,2862 ha s řekou Technický systém parku – cestní síť, informační, naučný a herní systém Již bylo zmíněno, že kosterní koncepcí parku je systém na sobě nezávislých vrstev. Vegetace a cesty jsou ve vlastních, na sobě nezávislých patrech. To nám Vodní plochy Trávníky 679 m2 - 3% Břehy dodá nejen dojem jisté originální a dojmově silné at‐ 5020m2 - 23% 2676 m2 - 12% mosféry v parku, ale také nám to značně ušetří náklady na odvodňovací systém v náročném terénu, odbourá Květnatá louka náročné zakládání konstrukčních vrstev klasických cest 2089 m2 - 10% v terénu a navíc jako přidanou hodnotu nabídne eko‐ Rákosiny Porosty systémové fungování přírodní parkové lokality. 1203 m2 - 6% 10038 m2 - 46% Lávky jsou dřevěné, dubové, na pilotech. Pro noční provoz budou osvětleny ledkovými svítidly v podlaze lávky. Do lávky jsou integrovány lavice k posezení. Již bylo řečeno, že lávky jsou průvodcem po parku, cesty s lidmi komunikují, sdělení jsou otisknuta do cesty prostřednictvím nerezových informačních směrníků a naučných a informačních textů, to včetně slepeckých znaků. Na lávkách jsou zřízeny vyhlídky v organickém rozšíření podlahy a jedna zastřešená pergola pro pobyt v dešti. Výška nad zemí nám dovolí vyloučit nutnost zábradlí v 90 % celkové délky lávek. V loukách jdou na terénu z důvodu údržby trávníků a luk a prostupnosti. Lávky jsou vedeny terénem v bezbariérovém provedení pro rodiče s dětmi, seniory a handicapované, podél nich jsou na určitých místech naučné prvky typu zavěšených vzorkovnic dřeva místních dřevin a na trasách v terénních zářezech „za sklem“ také půdní profily typických stanovišť. Na trasách jsou umís‐ těna také dvě lanová dětská hřiště, jedno luční, jedno lesní. V loukách jsou navrženy lavice s možností odpočinku v sedě i v leže. Přes říčku Třebovku budou zřízeny dvě nové lávky pro pěší a cyklisty, s cestami ku silnici Ústí nad Orlicí – Česká Třebová.
Stránka 4
Dnešní cesta k trafostanici, která je v majetku Pardubického kraje, by mohla být s nezměněnou funkcí rekonstruována do architektonicky přijatelnější podoby například s betonovými mi prefabrikovanými formátovanými hranoly. A to i přes skutečnost, že tato plocha je mimo řešené území. Navrhujeme učinit vážný pokus o jednání s majitelem, teprve po případném neúspěchu zmíněnou parcelu vyloučit z řešení. Toto místo by se po dohodě s majitelem, např. skrze dohodu o výpůjčce, mohlo stát hlavním horním vstupem do parku prostřednictvím kortenového schodiště z vysutého balkonu, přímo jako přímá „zkratka“ do interiéru parku a také k oběma lávkám přes Třebovku. Tato plocha u trafostanice by byla plynule, skrze řídnoucí rastr betonových formátů, rozlita do navazující louky skrze nový stro‐ mový háj. Cesta by tedy ve výsledku byla betonová s travnatými sparami. Park bude možné oplotit transparentním zámečnickým plotem, zřejmě by stačilo v koruně na hraně svahu pod odbornou střední školou a v jeho jižní hranici.
