1
1. DĚJSTVÍ
Dvanáctiletý Ježíš v chrámě
1. výstup Marie a Josef v procesí navracejícím se z Jeruzaléma zjistí, že Ježíš zmizel Ráchel: Tetičko Marie, tetičko Marie! Je tu někde Jožka? Podívej, našla jsem zraněného ptáčka! Chci, aby se na něj Jožka podíval. Má zlomené křidélko, podívej! (Hladí ho.) Nikdo jiný než Jožka mu prospět nedokáže. Ach, pohleď, tetičko Marie, jak je zemdlený! (Ukazuje krabičku s ptáčkem.) Až příliš vysláblý… Marie: Jožka s námi? Kdepak, Ráchel. Jožkovi naše tempo už dva roky nestačí (ukáže na mrňata kolem). Vymínil si, že o Velikonocích půjde z Jeruzaléma domů se starší chasou. Jsou někde vpředu. Možná dokonce už doma! Děvče: Ne, tetičko Marie, doma Jožka není. My jsme s tatínkem dorazili mezi prvními, a než jsem s tím ptáčátkem vyrazila Jožkovi naproti, zaběhla jsem samozřejmě nejdřív k vám a hledala ho doma. Marie: A vpředu jsi ho nikde neobjevila? Ráchel (kroutí hlavou): Ne. Marie: A pátrala jsi pilně? Ráchel (kývne): Říkala jsem si, že jste ho asi nechali u příbuzných v Jeruzalémě, když nebyl ani doma, ani jsem ho nenašla nikde po cestě. Marie (rozhlíží se): Co to říkáš, Ráchel? Že není doma ani vpředu v procesí? Že by se opozdil? Ne, to mu není podobné. Proboha! Jožko! Jožko! Bože! Bože! Moje dítě! Tak řekněte mi rychle, zda ho někdo nevidíte! Já mám za to, že šel vpředu! Vzpomenout si nedovedu! Kam se ztratil? Možná se ti jenom schoval!
2
Kdo ho spatřil? Zpozoroval? Rozumný je, ach, vpředu vážně není? Nejspíš s ostatními chlapci ve stínu si klidně sedí. Je tak chytrý! Nezabloudil! Odpočívá! Na nějakém z vozů únavou se schoulil! Tady není! Najděte ho! Lidé drazí! Přiveďte ho! Najděte ho! Zachraňte ho! Zapřísahám Bože tebe! Za svého syna, za své dítě obětuji ráda sebe… Josef (přiběhne): Co se děje, ženo? Neplač! Kluci, co se stalo? Lidi, co se stalo? Ostatní: Ztratilo se jí dítě! Josef: Dítě? Jaké dítě? Marie (zdrceně): Jožka zmizel!
3
Josef (přiklekne k ní): Upokoj se, milá, však se najde, uvidíš! 1. 2. 3. 1. 2. 3.
žena: Jožka zmizel! ……. Slyšeli jste? žena: Špatně hlídá! To je jisté! žena: Takové bych dítě nesvěřila! žena: Takové bych slovo nevěřila! žena: Slovo nevěřila, dítě nesvěřila! žena: Dítě nesvěřila, slovo nevěřila! Přidávají ostatní kolem: Prý: Jožka zmizel! ……. Slyšeli jste? Špatně hlídá! To je jisté! Ženy: Takové bych dítě nesvěřila! Muži: Takové bych dítě nesvěřil! Ženy: Takové bych slovo nevěřila! Muži: Takové bych slovo nevěřil!
Josef: Mlčte, lidi, nevidíte, že se zde stará ještě o jiné děti? Pět jich tahá její sukni! 1. žena: Nezvládá je! Josef: Ženská zmlkni! 2. 3. 1. 2.
žena: Proč by měla, chlape, mlčet? Říká jen svůj názor! žena: Ztratit dítě přec je tuze vážná věc! žena: Viděly jsme, jak se loudá, dětem trhá kytičky! žena: Co chvíli jim ukazuje broučky nebo včeličky!
1., 2. a 3. žena: Krmit jsme ji neviděly, dát jim napít, taky ne! Však taky ten nejmenší špunt vyzáblý je jak lněný lunt! Přidávají ostatní kolem: Viděli jsme, jak se loudá, dětem trhá kytičky! Co chvíli jim ukazuje broučky nebo včeličky!
4
Krmit děti jsme ji po cestě neviděli, dát jim napít, taky ne! Ženy: Zaslouží si odsouzení! Potvrďte to! Ostatní kolem: Jak by ne! Jak by ne! Jak by ne! Jak by ne! 1. žena: Nejspíš ani ten její neurvalec od ní nedostal dlouho žvanec! 2. žena: Jen si ho dobře prohlédněte! Je samá kost a kůže! Samá kost a kůže! Všichni: Kdo za to asi může? Josef (ožene se po nich): Že se Boha nebojíte! (Ženy udělají pohrdavé gesto a odcházejí.) Josef (opět si sedne k Marii a odplivne si): Že je huba nebolí! Marie: Upokoj se, muži, vždyť mají pravdu. Je to moje chyba! Josef: Kdepak tvoje, miláčku můj nejdražší. Ty máš na starost dalších pět, to já jsem mohl dohlédnout na Jožku. Marie: Vždyť jsi měl, milý, v procesí tolik práce! Podpíral jsi staré, nemocným nosil vodu, pomáhal tahat povozy, když zapadly. Kdepak, o děti jsem se měla postarat já. Josef: Dobře, dobře, přestaňme hledat viníka, pojď, najdeme raději Jožku! Marie: Ale co s dětmi? Sára (stála opodál, nyní přistoupí): Jen běž, Marie, s Josefem, vraťte se do Jeruzaléma a hledejte svého Jožku. O děti se postarám, dovedu je domů a zůstanu s nimi, než se vrátíte. Marie: Děkujeme, Sáro, Pánbůh ti to zaplať. Sára: Vždyť už zaplatil! Dostala jsem v životě víc, než si zasloužím! Hodného muže, zdravé … ach (ulekne se, neb považuje za nevhodné hovořit právě teď o zdravých dětech, a tak nedokončí.) Jen běžte! Honem! S pánembohem! A hodně štěstí! Marie a Josef (líbají děti, pak odcházejí): S pánembohem!
5
2. výstup Marie a Josef vstupují do chrámu, kde dvanáctiletý Ježíš rozmlouvá s učiteli Ježíš: Amen, amen, pravím vám, nikdo z vás nespatří Boží království, pokud se znovu nenarodí. 1. učitel (nejprve se radí všichni tiše spolu): My všichni jsme se přeci již narodili, chlapče. Jak se můžeme narodit znovu? Všichni jsme už starci, copak můžeme nyní opět vstoupit do těl svých matek a narodit se znovu? Ježíš: Amen, amen, pravím tobě. Vy jste se narodili z těla. Co se narodí z těla, je tělo. Kdo chce vidět království Boží, musí se narodit z Ducha, neboť co se narodilo z Ducha, je duch. Proto se nediv, že jsem vám řekl: musíte se znovu narodit. Nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vejít do království Božího. 2. učitel: Jak se to může stát? Ježíš: Vy jste učitelé Izraele a tohle nevíte? 3. učitel: Tak nám to, chlapče, vysvětli! Ježíš: Předtím jsme mluvili o pozemských věcech a pochybovali jste, jak byste uvěřili, kdybych teď mluvil o věcech nebeských? 1. učitel: Ten chlapec vskutku má prapodivné názory! Však soudu tomuto navzdory mu nelze upřít dokonalou znalost písma. Zná Genesis, Exodus, Leviticus! Z knih historických rovněž značný kus! Deuteronomium, Numeri! A celou knihu Přísloví! Do školy chrámové nechodí, přesto vyzná se v Prorocích! Copak se naučil všechno sám při lampě lojové po nocích?
6
2. učitel: Pravda, pravda, znalosti knih má vzorné, však chování jeho zdá se mi povýšené a vzdorné! 3. učitel: To není vzdor, příteli, to není povýšená mysl. Mně náš předlouhý rozhovor dává docela jiný smysl: Z jeho úst zaznívá tajemná jistota, záhadná, mystická, magická prostota. Věřím, že jsme zde slyšeli po tři noci skrz toho chlapce hlas nejvyšší moci.
Ježíš: Slovutní písmoznalci, učitelé Izraele, i já bych od vás rád dostal odpověď na jednu otázku, bych poznal vaše učení cele. Smím vám ji položit? 1. učitel (po tiché poradě s ostatními): Nuže, chlapče, ptej se! Ježíš: Věhlasní mužové, chci se vás ptát, zda může němý hluchému zákon vykládat. Zda může mu předat vše, co umí, a zda mu hluchý porozumí. Rád bych se dozvěděl, zda se hodí, když slepý slepého životem vodí. Je-li pak dobrá zásada, že slepý slepému směr cesty udává?
7
Všichni učitelé (poté, co se poradili): Není to vhodné, to se ví, když slepec, který nevidí, ujme se slepého. Oba se motají v zákeřné pasti, Dřív anebo později spadnou do propasti. Ježíš: Vidíte, učenci, v tom se shodnem! Můžem se rozejít v dobrém, v dobrém! Marie (vykřikne): Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali! Ježíš: Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?
Scéna s dědečkem a vnukem (Dědeček se zastaví před křeslem.) Dědeček: Co jsem to vlastně chtěl? (Přiletí vnuk, porazí ho do křesla.) Vnuk: Teď jsi můj zajatec! A budeš si se mnou povídat! Dědeček: Dej pokoj, povídali jsme si přeci minulý týden! Vnuk: Dědečku, povídej mi o Ježíšovi. Prosil jsem maminku, ať mi něco vypráví, ale ta peče cukroví a poslala mě za tebou. Dědeček: Jo, to je jí podobné. Jenže já jsem si zrovna chtěl odpočinout. Běž si za tátou! Vnuk: S tím už jsem jednou o Ježíši mluvil.
8
Dědeček: Vážně? A co ti říkal? Vnuk: Že Ježíš kázal moc pěkné věci, kterými se stejně nikdo neřídí. Dědeček: Nepovídej! Vnuk: A řídí? Dědeček: Řídí, proč by neřídil. Vnuk: Tatínek ale říkal, že války jsou pořád, bída je pořád a nenávist a nepřátelství mezi lidmi zrovna tak. Dědeček: Ba, ba! To je pravda. Vnuk: Tak vidíš! Dědeček: Co vidím? Vnuk: Že má táta pravdu. Dědeček: Že jsou války, bída, nenávist a nepřátelství mezi lidmi? Hm, to je pravda. Ale jak to souvisí s Ježíšem? Vnuk: Že s tím nic neudělal přece! Dědeček: A co s tím měl udělat? Ježíš přišel, aby zasel semínko. Nepřišel celé pole přerýt a posypat ho tunou prášku proti plevelu. Jenom rozsypal na zem semínka. Ta, která padla do úrodné půdy, se ujala, ale mnoho jich padlo mezi plevel a ten klíčící rostlinky udusil, mnoho jiných padlo na kámen a tam klíčky zaschly, sotva se objevily, některá semínka napadala do louže a tam se rozmáčela. Vnuk: Hm. Dědeček: A ta půda, kámen nebo louže, to jsou lidská srdce, chápeš? Vnuk: Hm. Kdy teda bude na světě dobře? Dědeček: Nedáš pokoj, kluku netrpělivá? Lidstvo na to čeká tisíce let a ty bys to chtěl nejradši hned! Tak dobře, povím ti, kdy konečně bude dobře, poslouchej: až se o to všichni začnou upřímně snažit. Vnuk: A kdy tedy začnou?
9
Dědeček: Vidíš, jak ses chytil? To je přesně ono. Každý se nejdřív zajímá o to, kdy se začnou snažit ostatní! Zeptej se nejdříve sám sebe: Začal jsem se o to už upřímně snažit já? Vnuk (přemýšlivě): Já? Já vlastně ani nevím, jak bych to měl dělat. Dědeček: Jak bych ti to nejlépe vysvětlil? Ježíš řekl, že máš být takový, jaké bys chtěl mít ostatní lidi. Přál by sis, aby všichni byli dokonalí a aby dělali vše, co je pro tebe dobré. Vnuk: To ani né! Dědeček: Jak to, že ne? Rád bys přeci, aby ti všichni rozuměli, aby ti odpouštěli tvé přestupky, a aby dělali vše, co je v jejich silách, aby ses cítil dobře. Vnuk: No, tak jo. Tak vlastně jo. Dědeček: Tak vidíš. A teď to otoč: snaž se lidem rozumět, odpouštěj jim jejich přestupky a ze všech sil dbej o jejich blaho. Vnuk: A to je všechno? Dědeček: Nevím, jestli všechno, ale je to to nejdůležitější. Vnuk: A co si myslíš, dědečku, o víře? Dědeček: Že je důležitá, důležitější než všechno ostatní. Vnuk: Táta říká, že nejdůležitější je vzdělání. Dědeček: Kdepak vzdělání, víra je mnohem víc než vědění! Vnuk: Táta by řekl, že víra patří do středověku. Dědeček: Já ti dám středověk! Tak podívej se, ty chytrý: Každý ví, že peníze nejsou v životě to nejdůležitější, viď? Vnuk: No a? Dědeček: Vidíš, vědět je málo. Jestli chceš být v životě opravdu šťastný, musíš tomu i věřit. Chápeš? Nestačí vědět, že peníze nejsou všechno, musíš tomu i věřit. Právě tohle mě naučil Ježíš, který jednou řekl: Jdi, prodej, co ti patří,
10
rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mě! A teď už mi dej pokoj! Vnuk: Dědečku, prosím, ještě chvíli. Ještě mi vyprávěj něco z Ježíšova života! Prosím. Dědeček: A musí to být zrovna teď? (Vnuk kýve.) Dědeček: Ach jo! Žijeme v hrozné době! Rodiče nemají na děti čas, a odnese to důchodce! Tak tedy poslouchej!
2. DĚJSTVÍ Ježíš a Ráchel 1. výstup Ježíš zpívá píseň o Duchu svatém, oba plánují budoucnost Ježíš: Holubičko má nejsladší, laskám tvá peříčka ze všech nejhladší. Jsi vznešenější nad svět faraónů, a rychlejší než nohy gazelí. Záříš jak tisíc hvězdných tónů. Tvá přítomnost mi vždy rozkoš nadělí.
Jsi posel lásky, přinášíš víru, víru, již nikdy nezklamu. Ty též mou zprávu odevzdej v míru, že lidské ústrky ustanu, všechny zlé ústrky ustanu, statečně, oddaně ustanu.
11
Holubičko nejbělejší, tvé vrkání je ze všech nejvřelejší. Jsi vznešenější nad svět faraónů, vytrvalejší než slunce žhnoucí. Záříš jak tisíc lampiónů, váže mě k tobě má láska vroucí.
Jsi posel lásky, přinášíš víru, víru, již nikdy nezklamu. Ty též mou zprávu odevzdej v míru, že lidské ústrky ustanu, všechny zlé ústrky ustanu, statečně, oddaně ustanu.
Ježíš: Holubičko moje v liliovém plášti… Ráchel: Holubičko moje, která neznáš zášti! Ježíš: Polekala jsi mě! Ráchel: Promiň, to jsem nechtěla. Pro koho skládáš tu krásnou píseň? Jistě pro někoho, koho máš hodně rád! Ježíš: Ano, Ráchel pro někoho, koho oddaně miluji, z celého srdce a z nejhlubší duše. Ráchel: Nějaké děvče? Ježíš: Kdo se moc ptá, moc se dozví, Ráchel! Ještě nějaký čas to zůstane mým tajemstvím!
12
Ráchel: Dobře, jak chceš, Jožko. Ostatně tajemství mám ráda… Ty, Jožko, pověz, čeho bys chtěl v životě dosáhnout? Ježíš: A ty, Ráchel? Ráchel: Povím, když povíš i ty! Ježíš: Povím, proč bych nepověděl, ale začala ses ptát, tedy musíš začít vyprávět ty! Ráchel: Chtěla bych přebývat v čisťounkém domečku, kolem chci zahrádku s keříky libečku, zasadím rozmarýn, mátu a jilm, to jsou má přání, to o nich vím. Ježíš: Já budu dobývat paláce císařů, sjednotím území rozličných vladařů. A vztyčím uprostřed veliký kříž, to jsou mé cíle, už o nich víš. Ráchel a Ježíš: To jsou má přání, to o nich vím. To jsou mé cíle, už o nich víš. Ráchel: Chtěla bych ovce pást v maličkém stádečku, poženu beránky na pastvu k háječku. Získám z nich vlnu, roh, mléko a sýr, to jsou má přání, to o nich vím.
13
Ježíš: Já budu pastýřem tisícihlavých stád, andělské píšťaly budou jim při mších hrát. Já od svých oveček nečekám střiž, to jsou mé cíle, už o nich víš. Ráchel a Ježíš: To jsou má přání, to o nich vím. To jsou mé cíle, už o nich víš. Ráchel: Chtěla bych muže, který by má přání vyslyšel! Ježíš: Pro jednu nevěstu já jsem si nepřišel! Ráchel: Muže, jehož dobrotu a lásku ocením! Ježíš: Já s panen zástupy s láskou se ožením! Ráchel: A dětmi zalidním malinkou vísku! Ježíš: Já dětí budu mít jak v moři písku. Ráchel: Odřená kolena pofoukám ráda, mateřsky ošetřím spálená záda… Ježíš: Navrátím slepým zrak a hluchým sluch a chromým dopřeji namísto berlí pluh! Ráchel:
14
Překonám nástrahy i osudu netečnost! Ježíš: V souboji přemůžu nesmlouvavou smrti věčnost! Ráchel: S vřeténkem při práci vyhnu se díkům! Ježíš: Tam končí můj úkol, ostatní postoupím učedníkům!
2. výstup Acháb se Ježíšovi posmívá Ráchel (posmutněle): Myslela jsem si, že jsi skromnější, Jožko. Že netoužíš po palácích, po bohatství a moci. A taky jsem doufala, že... Víš, myslela jsem, že máš rád… Jak bych to jen řekla, zkrátka, přemýšlela jsem o tom, že… Jišaj a Elíab: Achábe, Achábe! Acháb (vyleze z úkrytu): Pst! Škoda, že jste nepřišli dřív! Tady byste se bývali pobavili víc než na slavnosti! Ráchel: Snad jsi nás, Achábe, nešpehoval? Acháb: Proč bych vás měl špehovat, Ráchel? Jen jsem si lehl pod vavřín a ležel. Chtěl jsem si odpočinout. Přece nemůžu za to, že jste se tu s Ježíšem tak nahlas vybavovali? Jišaj: A dozvěděl ses něco zajímavého? Acháb: To bys koukal! Elíab: Například? Acháb: Například to, že si náš tesařský přítelíček hodlá pořídit harém! (Chlapci se začnou smát.) Jišaj: Cože si chce pořídit? Ježíši, vážně, je to pravda?
15
Acháb: Řekl doslova, že se ožení s celými zástupy panen! Jedna prý mu nestačí! Elíab: Ne nadarmo se říká, že tichá voda břehy mele! Jišaj: Harém! Tak to zní fakt dost zajímavě! To mohla být vážně sranda! A co dál? Acháb (ostatní se porůznu přidávají): Náš tesař stane se nejprve vojákem! Sedne si na osla, vyzbrojí se bodákem. Vyrazí na tažení napříč celou zemí. Podrobí si paláce – snadno, skoro bez práce! A k Judsku připojí Egypt i Persii – obojí! Korunu si udělá ze dřeva, k tomu dopomoz mu jeho tesařská sekera! Uprostřed království postaví kříž a jako král ovládne nově založenou říš! On se nenarodil pro jednu ženu – prý: zástupy nevěst hravě si seženu! Dopřeje si s každou dětí kupu a práci prý přenechá hňupům!
Jo, tesaři, tesaři, všechno se ti podaří, nasaď si korunu, usaď se na trůnu! I když je to k nevíře, věřte lidi sekyře: To je ten pravý klíč ke štěstí, se sekyrou vše se vám poštěstí! Acháb: Ráchel, počkej, kam utíkáš? Přijdeš večer na tancovačku? Stavím se pro tebe, ano?!
3. výstup Achábův rozhovor s Ježíšem Acháb: Vlastně jsi mi dnes prokázal báječnou službu, Ježíši. Ráchel snad konečně pochopila, kdo z nás dvou se pro ni hodí víc!
16
Ježíš: Vím, že se pro Ráchel nehodím. A jenom Ráchel ví, zda se pro ni hodíš ty a zda by mohla být šťastná právě s tebou. Acháb: Jak: právě se mnou? Samozřejmě! Šťastná bude přece jenom právě se mnou! Mám tolik předností! Ježíš: Vážně? Acháb: Jistě! Například jsem pohledný, urostlý, a moje vznešené oblečení tyto mé přednosti ještě zvýrazňuje! Ježíš: Kdo nemá pevné vědomí sebe a neví, jak na zemi pevně stát, ten shání nejlíp modré z nebe, by z něj si nechal oděv nachystat! Prázdnotu svou a bezcílnost své cesty snaží se zahalit krásou svojí vesty! A nezvyklé doplňky maj odvrátit taky od bezradnosti svého majitele všech lidí kolem zraky. Jišaj: Závidíš Achábovi jeho drahé oblečení! To je celé!
Ježíš: Vždyť žádná květina o šaty nestará se, přesto se ukáže vždycky jen v plné kráse. Člověku stačí jen ukrýt nahotu těla a o duši pečovat, aby se maskovat nemusela. Elíab: Nic než závist! Vždyť oblečení je vizitkou bohatství! A co myslíš, Ježíši, s kým se bude Ráchel lépe žít, s bohatým kupcem nebo s chudým tesařem?
17
Ježíš: Lépe žít? Pokud vím, vše, co je v životě třeba, je střecha nad hlavou a dost chleba. Ostatní věci, které víš, za žádné peníze nekoupíš. Žena chce žít v bezpečí, chce být milována, chce mít zdravé dětičky a hodného tchána. Chceš-li klid a spokojenost, musíš Bohu sloužit, ne být otrok mamonu, po vlastnictví toužit.
Ježíš: Já věřím v poklady nebeské, ne v poklady pozemské. Acháb: Chceš snad říct, že nejsem dost zbožný? Myslíš si snad, že nemám v nebi nastřádáno dost pokladů? Copak nevíš, jak štědře moje rodina obdarovává chudé? Ježíš: Achábe, věz, že u Boha platí, co je skryté. Bohatí občas rozhazují drobáky chudině, aby byli chváleni. Chvála přihlížejících je jim odplatou za tyto skutky. Skutky, které už byly pochváleny na zemi, nebudou znovu pochváleny na nebi. Kdo chce činit dobro a ukládat si tak poklady v nebi, musí tak činit v skrytu! Acháb: Zeptej se tuhle Elíaba, kolikrát jsem za něho zaplatil v krčmě! Kolikrát jsem dal cukrovinky jeho mladším sourozencům! Chceš říct, že to byly skutky vystavované na odiv? Ne, to byly skutky určené Bohu! Ježíš: I ten nejhanebnější pohan činí dobré těm, které má rád. Co činíš tedy zvláštního, když přeješ těm, kdo tě milují? Řekni, čím se lišíš od pohanů? Acháb: Přeci tím, že uctívám Boha! A že jsem pro našeho Boha ochoten se bít a vést pro něho válku, rozumíš – pro Boha, ne pro kořist, ne pro zisk jako pohané!
18
Že těmahle rukama zardousím každého pohana, každého nepřítele, který je zároveň nepřítelem našeho Boha! Ježíš: Myslíš, že tím se odlišuješ od pohanů? A kde bereš jistotu, že tvůj nepřítel je zároveň nepřítelem našeho nebeského Otce? Když nebeský Otec stvořil svět, zalidnil pevninu národy, nad všemi počal otcovsky bdět, měl k tomu svoje důvody. Pole všech národů zalil sluncem, na všechna nechal padat déšť, neb každou národnost vede ke spasení, židy a pohany též! Acháb: Slyšíš toho zrádce? Přímluvce pohanů? Copak nevíš, Ježíši, že my jsme národ vyvolených? Že si nás vyvolil sám Bůh? Ježíš: Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen! Acháb: Mám se snad ponižovat před nepřáteli? Ježíš: Pravím ti, Achábe, milujme své nepřátele a modleme se za ty, kdo nás pronásledují, abychom byli syny svého nebeského Otce! Acháb: Tak to už křičí do nebe! Elíab: Achábe, nech ho! Vždyť ho znáš, on sám se vždy choval povýšenecky, nikdy jsme mu nebyli dost dobří. To, co tu říká dnes, není vlastně nic nového. Ježíši, sám jsi to řekl: kdo se vyvyšuje, bude ponížen! Řekl bych, že váš boj o Ráchel skončil, a hádám, že ty jsi ten poražený! To je ponížení, o kterém jsi mluvil! Jišaj: Z povýšence se vyklubal zrádce! Zrádce a slaboch!
19
Ježíš: Slaboch? Amen, amen, pravím vám, chce-li si chudý a bezbranný po celý svůj život zachovat hrdost a lidskou důstojnost, potřebuje k tomu mnohem víc síly, než když se bohatý a mocný naparuje a vyvyšuje nad ostatní.
3. DĚJSTVÍ
Začátek Ježíšova veřejného života
1. výstup Ježíš na poušti Ďábel: Ubohý Synu Boží, jemuž Bůh odepřel všecko zboží! Bůh je nazýván Bohem, nepletu-li se, neboť dává bohatství! Ovšem tebe Bůh zubožil, ubožáku ubohý. Jsi ubohý, ale aspoň jsi zbožný a bohabojný! Ale co tvůj otec? Není ještě ubožejší než ty? Copak to není snad ubohost týrat vlastního syna hlady? Ubohý božský Synu Boží, jak jen se mohlo tvé božství ocitnout v takto nebohém stavu? Ježíš (sípe z posledních sil): Odejdi, satane! Ďábel: Chci ti pomoci! Ježíš: Prosil se tě někdo? Ďábel: I bůh často pomáhá tam, kde ho nikdo neprosí, proč bych nemohl já? Ježíš: Co bys mi ty mohl nabídnout? Ďábel: Pro tuto chvíli třeba jídlo, co říkáš? Křepelky pečené, pečeni skopovou či jiné laskominy, nač se ti, božíčku, sbíhají tvé velectěné božské sliny? Jelítka, tlačenku, ovárek, jitrnice nebo prejt? Pardon, to není košer, tak to nechám radši bejt! Možná přijdou k chuti ryby, datle, fíky či olivy? Ach, Marie, poraď! Prozraď mi, co vaříš!
20
Ježíš: Satane, marně se snažíš! Ďábel: Ale jistě, já zapomněl, že budeš-li chtít, opatříš si sousto sám. Jsi přeci Boží Syn, dokážeš cokoliv – jako sám Bůh! Tak předveď svou moc! (Ohne se pro kámen.) Řekni tomuto kameni, ať je z něj chléb! Ježíš: Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem! Ďábel (vynese Ježíše vzhůru): Odtud vidíš všechna království země! Klaň se mi a já ti dám všechnu jejich moc a slávu, protože jejich moc a sláva je dána mně a já ji uděluji, komu se mi zlíbí! Dívej se! Všem vyrvu, co jsem jim propůjčil, a dám to tobě! Tady a hned! Jen za slib, že se mi budeš klanět! Ježíš: Bláhový ďáble! Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného budeš uctívat! Pozemská moc i sláva jsou pomíjivé, jako jsou pomíjivé naše kosti. O kosti stojí leda psi! Rozdávej tedy kosti psům, ať si s nimi hrají, dokud drží pohromadě, neboť jsouce z prachu v prach se zase brzy promění! Ďábel: Dobře, nabídnu ti tedy rozkoš! Vynesu tě do výšin, postavím tě až na střechu světa! Tenhle pocit, tuhle závrať nevyjádří žádná věta! Stojíš na vrcholu, ani boháč už se nevyšplhá výš, tuhle slast si totiž vážně za nic nekoupíš! A teď! Teď se vrhni dolů! (Ďábel předstírá skok, jak se sehne, vymění se s představitelkou Ráchel, ale zpívá dál svým hlasem.) Pojď, rychle, skočíme tam spolu! Vždyť je psáno: andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili! Na ruce tě vezmou přesně ve správnou chvíli! Tvá noha nenarazí na kámen! Synu Boží, neměj strach, s tebou nebude amen, nebude amen!
21
Ďábel (vykřikne): Tak ber už, ber přece! Ježíš: Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého! (Ďábel zmizí za zvuku hromu.)
2. výstup Kázání v Nazaretu
Učedník: Konečně Nazaret! Ježíš: Zamířili jsme sem, moji věrní, jen abych splnil vaši vůli. Věřte mi, žádný prorok není vítán ve své vlasti. Učedník: Byli jsme přece už ve všech městech Galileje! Chtěl bys snad lidem, v jejichž středu jsi prožil 30 let svého života, zamlčet dobrou zvěst o Božím království? Ježíš: Amen, amen, pravím tobě, nebude to mít valného smyslu, jak jsem už říkal, doma přece není nikdo prorokem! Učedník: Pane, věř mi, přivítají tě s nadšením. Všude tě poslouchají s nadšením a velmi tě chválí, proč by tě neměli poslouchat a chválit v Nazaretu? Jen neměj už žádné pochybnosti a spusť! Ježíš: Dobře vím, že prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě. Dávej pozor, za chvíli se o tom sám přesvědčíš! (Začne kázat.) Ježíš: Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku
22
nepozoruješ? Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra! Muž (1): Je vidět, že poučovat druhé by ti šlo! Ale pověz, co je pravdy na tom, že si tví učedníci neomývají před jídlem ruce? Proč porušují tradici otců? Ježíš: Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje! Co vchází do úst, přijde do břicha a do hnoje! Avšak to, co z úst vychází, jde ze srdce: špatné myšlenky, pomluvy, urážky, křivá svědectví, loupeže, vraždy, cizoložství. To člověka znesvěcuje! (Muži v synagoze mručí.) Muž (3): Víš snad vše lépe než farizejové, saducejové a kněží? Jsi větší znalec písma než oni? Muž (2): Na poučování je mistr, jen co je pravda! Ale sám se svými učedníky dělá v sobotu zakázané věci! Copak ty a tvoji učedníci sobotu světit nemusíte? Ježíš: Syn člověka … Muž (3): A to ještě není vše! Jak to, že se tvoji učedníci nepostí? Vždyť se postili učedníci Jana Křtitele a zrovna tak se postí i učedníci farizejů! Ježíš: Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Muž (3): Nemluvím o svatbě a ty to dobře víš! Muž (4): Lidi, neposlouchejte ho! Vždyť pohrdá tradicemi našich otců! Muž (5): Je to pravda, že stoluje s nevěstkami a celníky?
23
Ježíš: Lékaře přece potřebují nemocní, ne zdraví! Amen, amen, pravím vám … Muž (1): Někdo říká, že jsi Mesiáš! Ale Mesiáše přeci nikdo nezná, tebe však známe: ty jsi syn Josefův! Muž (3): Máš pravdu! Já ho poznávám! Je to ten tesař, syn Mariin a Josefův, bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův! A jeho sestry jsou taky tady u nás! Acháb (přichází): Je to tak! Prosím vás, lidi, jakýpak Mesiáš! Znám ho od dětství! Je to tesař! Jen přiznej, Ježíši, kdo jsi! Ježíš: Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života! Muž (2): Jsi-li Mesiáš, předveď nám zázrak! Ježíš: Chtěli byste zázrak? Ne, pravím vám, pro vaši nevěru zůstanou vám moje mocné činy skryté! Muž (2): Nepředvedeš nic? Lidi, slyšíte, neukáže nám zázrak, protože mu prý nevěříme! (smích) Výmluvy! Žádné zázraky nedokážeš! (smích) Ježíš: Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat! Muž (2): Nevyhrožuj, podvodníku! Muž (5): Řekni nám, jak smýšlíš o Římanech! Prý schvaluješ, abychom platili císaři daně! Muž (3): Je-li to pravda, pak je to zrádce! Muž (1): Správně, zrádce je to! Muž (2): Žádný Boží syn, ale rouhač!
24
Muž (3): Chtěl by nás poučovat, ale sám je to hříšník, který jedná proti tradici otců! Muž (4): Ano, pohrdá tradicemi! Muž (5): Vždyť je to náš nepřítel, nepřítel židů!
Muž (1): Farizejové říkají, že je to rouhač! Muž (2): Saducejové říkají, že je to rouhač! Muž (3): Velekněží říkají, že je to rouhač! Muž (4): Učenci říkají, že je to rouhač! Muž (5): Všichni říkají, že je to rouhač! Všichni, všichni, všichni, všichni, všichni, všichni, všichni… Říkají to o něm všichni, tak to musí pravda být! Říkají to přece všichni, snadno ho lze usvědčit!
Proč chce měnit zvyky otců? Proč podle nich nechce žít? Cavyky už nedělejme! Ze skály s ním, bude klid! Muži mezi sebou polohlasně diskutují.
Učedník: Hle, tvá matka a tvoji bratři s tebou chtějí mluvit! Myslí si, že bude lepší, když s nimi půjdeš domů. Tady to pro tebe začíná být nebezpečné!
25
Ježíš (ukáže na učedníky a chudé v synagoze): Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři? Hle, moje matka a moji bratři! Kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka! Učedník: Ježíši, dej si říct, odejdi odtud! Ježíš: Copak jsi nebyl mezi těmi, kteří na mě naléhali, abych šel kázat do Nazareta? Učedník: Udělal jsem chybu, uznávám! Měl jsi pravdu, Ježíši, když jsi říkal, že doma není nikdo prorokem. Ale teď se pro Boha živého seber a následuj své bratry! Odejdi odsud, dokud je čas! Ježíš: Já jsem přece světlo! Copak se světlo schovává pod nádobu? Ne, pravím tobě, světlo se staví na svícen, aby všichni v domě viděli. Proto se nebudu schovávat. Učedník: Ježíši, neslyšíš je? Vždyť tě chtějí zabít! Ježíš: Amen, amen, pravím tobě! Syn nemůže sám od sebe činit nic, než co je vůle jeho Otce! Muži: Slyšeli jste ho tu všichni, všechny hněvem naplnil! Že je rouhač vidí všichni, sám se k smrti odsoudil.
Učedník: Slyšíš? Zabijí tě! Ježíš: Nestrachuj se o mě, malověrný, nyní mě nezabijí, neboť to není vůle mého Otce. A bez vůle mého Otce v tomto světě neuschne ani stéblo trávy a bez jeho vědomí nevypadne z kožichu ovce jediný chlup.
26
Všichni: Udržme se pevně v šiku,
Udržme se pevně v šiku,
Udržme se pevně v šiku,
máme stejný úsudek,
máme stejný úsudek,
máme stejný úsudek,
teď hned v tomhle okamžiku,
teď hned v tomhle okamžiku,
teď hned v tomhle okamžiku,
vykonáme rozsudek!
vykonáme rozsudek!
vykonáme rozsudek!
Učedník: Zadržte, chcete snad zabít Mesiáše? Muž (4): Jak by to mohl být Mesiáš? Cožpak má Mesiáš vzejít z našeho středu? Má snad být z Nazaretu? Podle proroků má Mesiáš povstat z potomstva Davidova, a má tedy přijít z Betléma, odkud byl David! Učedník: Ale v zákoně je psáno: nezabiješ! Muži: Ne my, to sám Bůh zabije toho rouhače! Nechápeš, že nás si Bůh zvolil jen za nástroj? Jeden z chudých: Odsoudíme někoho, aniž ho napřed vyslechneme a zjistíme, čeho se dopustil? Muži: Všichni říkají, že je to povýšenecký rouhač! Rozumíš: vši-chni! Co říkají vši-chni, mu-sí pře-ce být prav-da! Proč se tedy zdržovat vyslýcháním, zbytečným zjišťováním a dlouhým přemýšlením? Ježíš: Ne všichni tady věříte, že jsem zlý a zasloužím odsouzení! Proč mlčíte, když o něco jde? Nemáte odvahu proti zlým řečem a hanebným skutkům něco namítnout? Druhý z chudých: Vrány krákají s hejnem, psi štěkají se smečkou. Máme rodiny, nechceme obrátit zlé řeči a hanebné skutky proti nám a našim rodinám, Ježíši. Ježíš: Kdo hledá svou vážnost ve lži a zbabělosti, nezíská žádnou! Kdo ztratí svou vážnost pro pravdu, získá ji!
27
Acháb (muži po něm různě opakují): Zkraťme to! Už je rozhodnuto! Naše město staroslavné rouhačstvím zůstat má netknuto! Soud a výslech, všechno marné! Ten rouhač vzešel tady z nás a vskutku není žádný Mesiáš! Ten rouhač povstal z Nazareta, a proto právě v Nazaretu bude s ním veta!! Vždyť máme svatou povinnost, tradicím víry našich otců učinit zadost! Kdo by chtěl poslouchat jeho dlouhá kázání, kdo by chtěl podstoupit to hlavy lámání, to hlavy lámání nad hádankami jeho podobenství! Pojďme ho umlčet, s rouhačstvím skoncovat, celá vlast bude nás za ten čin ctít a milovat!
Acháb: Tak dost už řečí, dost už pochyb, svrhněme ho ze skály! Muž (1): Ale co když je to přece jen Mesiáš? Acháb: Jestli je to prorok Boží, andělé ho na křídlech svých bez zranění na zem složí!
28
Muži: Udržme se pevně v šiku, máme stejný úsudek, teď hned v tomhle okamžiku, vykonáme rozsudek!
Ježíš: Kdo má uši, slyš! Plemeno zmijí, jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví! Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré, zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. Z každého pomlouvačného slova, jež promluvíte, účty v den soudu soudci složíte!
Jak se zrodila vaše nenávist, mohu dost snadno na vašich tvářích číst! Víte, že své slabiny přede mnou neschováte, že jste nazí, ať se, jak chcete, oblékáte. Ke všem vašim skutkům zlým, z kterých vás usvědčím hravě, chcete přidat, však to vím, hanebnou vraždu teď právě!
29
Ne, nevztáhnete na mě ruku ani zpola, neb tušíte, že jsem shůry a vy zdola, že Otec je se mnou, já nejsem sám, co jemu se líbí, s pokorou dělám. Ježíš: Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. (Odejde středem.)
Závěrečná modlitba vkleče: Ježíš božskou hlavu svou sklonil, Ježíš tělo z masa si zvolil. Ó, Ježíš správně cítí bolest mou! Ó, Ježíš! Bolest mou lidskou!
Ježíš vytrpěl si život náš, Ježíš poznal lidí trpkou zášť. Ó, Ježíš chápe dobře vinu mou! Ó, Ježíš! Vinu mou lidskou!
Ježíš z písku pouště do nebes, Ježíš jako Bůh se zpátky vznes’. Ó, Ježíš z prachu zvedá duši mou, Ó, Ježíš! Duši mou lidskou!
