Obsah 1 ÚVOD ............................................................................................................................ 3 2 METODIKA PRÁCE A ZDROJE DAT ................................................................... 5 3 LITERÁRNÍ REŠERŠE.............................................................................................. 9 4 GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA LIBERECKÉHO KRAJE A JEHO SPECIFIKA ................................................................................................................... 16 4.1 ADMINISTRATIVNÍ ČLENĚNÍ LIBERECKÉHO KRAJE.................................................. 16 4.2 PŘEDPOKLADY PRO ROZVOJ HOSPODÁŘSTVÍ........................................................... 18 4.2.1 Přírodní poměry ............................................................................................... 18 4.2.2 Obyvatelstvo a sídla ......................................................................................... 19 4.2.3 Hospodaření a ekonomika ................................................................................ 21 4.2.4 Vývoj zaměstnanosti a nezaměstnanosti v okresech Libereckého kraje ........... 24 5 FORMOVÁNÍ PRŮMYSLU V RÁMCI HOSPODÁŘSTVÍ DO ROKU 1989 ... 28 5.1 FORMOVÁNÍ
PRŮMYSLU V RÁMCI HOSPODÁŘSTVÍ NA NAŠEM ÚZEMÍ V OBDOBÍ
KAPITALISMU, TEDY V PRŮBĚHU 19. STOLETÍ ............................................................... 28
5.2 VÝVOJ HOSPODÁŘSTVÍ A FORMOVÁNÍ PRŮMYSLU V ČESKÉ REPUBLICE OD POČÁTKU 20. STOLETÍ .................................................................................................................. 29 5.2.1 Hlavní průmyslové oblasti ČSR v 60. a 70. letech 20. století ........................... 34 5.3 VÝVOJ
HOSPODÁŘSTVÍ A FORMOVÁNÍ PRŮMYSLU V
LIBERECKÉM
KRAJI DO ROKU
1989 ............................................................................................................................. 35 5.3.1 Průmyslová střediska Libereckého kraje v 2. polovině 20. století ................... 38 6 TRANSFORMACE HOSPODÁŘSTVÍ ČR ........................................................... 41 6.1 ZÁKLADNÍ KROKY TRANSFORMACE ČESKÉ REPUBLIKY .......................................... 42 6.2 TRANSFORMAČNÍ CESTY......................................................................................... 44 6.3 VÝVOJOVÉ ETAPY PRŮMYSLU V ČESKÉ REPUBLICE ................................................ 45 6.4 HOSPODÁŘSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY A JEHO PROJEVY NA TRHU PRÁCE PO ROCE 1989 – ODVĚTVOVÉ A REGIONÁLNÍ ROZDÍLY ........................................................................ 47 6.4.1 Trendy ve vývoji zaměstnanosti druhé poloviny 90. let v ČR ........................... 51
1
7
VÝVOJ
PRŮMYSLOVÉ
ČINNOSTI
V
RÁMCI
HOSPODÁŘSTVÍ
V LIBERECKÉM KRAJI OD KONCE LET OSMDESÁTÝCH DO KONCE LET DEVADESÁTÝCH ....................................................................................................... 54 7.1 VÝVOJ ZAMĚSTNANOSTI V SEKTORECH NH V LIBERECKÉM KRAJI OD KONCE 80. AŢ DO KONCE LET 90. ........................................................................................................ 54
Tab. 18: Počet pracujících v sektorech NH k 31. 12. 1999. ...................................... 59 7.2 VÝVOJ TĚŢBY URANU V LIBERECKÉM KRAJI .......................................................... 60 7.3 VÝVOJ
ZPRACOVATELSKÉHO PRŮMYSLU V
LIBERECKÉM
KRAJI OD KONCE
80.
LET
20. STOLETÍ .................................................................................................................. 69 7.4
STAV
EKONOMICKÝCH
SUBJEKTŮ
V OKRESECH
LIBERECKÉHO
KRAJE
V OSMDESÁTÝCH A DEVADESÁTÝCH LETECH ............................................................... 74
7.4.1 Nejdůležitější zaměstnavatelé v odvětví průmyslu po roce 2000 ...................... 80 8 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 84 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY......................................................................... 86 SEZNAM TABULEK ................................................................................................... 92 SEZNAM OBRÁZKŮ A MAP .................................................................................... 94 SEZNAM SCHÉMAT/ GRAFŮ .................................................................................. 95 SEZNAM ZKRATEK .................................................................................................. 96
2
1 Úvod Transformace hospodářství, jeţ proběhla po roce 1989, měla značný vliv nejen na trh práce, ale i na celou společnost. Tato transformace vedla k politickým, společenským, ale i regionálním přeměnám, které měly za následek nové geografické uspořádání. Předmětem této práce je především zkoumání změny socioekonomického prostředí, ve smyslu přeměny a formování průmyslu v rámci hospodářství, jeţ v devadesátých letech prošlo v regionálních strukturách výraznými změnami a to konkrétně v zájmovém území Libereckého kraje. Proces, který byl jedinečný a specifický je spolu s analýzou situace na trhu práce v Libereckém kraji zkoumán v období let 1989 – 2000, v kterém bude velká pozornost věnována především transformaci hospodářství s důrazem na průmysl, který byl a je v zájmovém území stěţejní a od nedávna poskytoval dostatek pracovních míst pro většinu obyvatel na Liberecku. Práce si tedy klade tyto hlavní cíle: 1) zhodnotit stav hospodářství před rokem 1989 na našem území a v Libereckém kraji 2) zhodnotit stav hospodářství v 90. letech 20. století na území Libereckého kraje na základě dat o zaměstnanosti a její struktuře; 3) zhodnotit proces transformace po roce 1989 na základě komparace dostupných statistických dat o zaměstnanosti v národním hospodářství (NH) za Liberecký kraj a celou Českou republiku; 4) velká
pozornost
bude
věnována
objektivnímu
hodnocení
dopadů
transformačního procesu hospodářství ČR s důrazem na území Libereckého kraje; 5) přispět k poznání transformačních procesů v oblasti hospodářství a především v průmyslu v Libereckém kraji.
3
Text práce je strukturován do kapitol, které na sebe navazují a podrobně rozebírají danou problematiku z hlediska časové posloupnosti v daném prostoru. První kapitoly řeší otázky cílů a metodiky, jeţ k jejich dosaţení bude pouţita. Následující kapitoly analyzují události a jevy po teoretické stránce, které vycházejí z dostupné tuzemské či zahraniční literatury. Dále následuje vymezení regionu a samotná práce, která z teoretických poznatků přechází do analytické části.
4
2 Metodika práce a zdroje dat Z cílů rigorózní práce vyplývá, ţe základní uţitou metodou v práci je analýza. Při hodnocení vývoje situace na trhu práce především v průmyslu v letech 1989 – 1999 lze hovořit o komparativní analýze prostorové i časové, která umoţnila srovnávání různých územních jednotek a období. Na základě poznání specifik lokalizace a rozvoje průmyslu v období socialistické industrializace, v období centrálně plánované ekonomiky, bylo moţné porovnávat a vysvětlovat tyto procesy. Výzkum samotné transformace průmyslu v zájmovém území byl také hlavně zaloţen na statistických analýzách aplikovaných v geografii průmyslu s vyuţitím výpočtové techniky. K lepší představě o vývoji či stavu studovaného jevu bylo vyuţito grafické a tabulkové interpretaci informací. Nejdůleţitějším krokem pro pochopení veškerých změn, kroků a procesů bylo tedy nastudování dostupné literatury. Analýza odborné literatury je doplňována přehledem vývoje statistických ukazatelů, týkajících se transformace průmyslu, které jsou poskytovány především následujícími institucemi: národní statistický úřad: Česká republika – ČSÚ (Český statistický úřad) a Eurostat (European Statistical Office), RES – registr ekonomických subjektů (ČSÚ), Portál MPSV (Ministerstva práce a sociálních věcí) Obchodní rejstřík (Ministerstvo spravedlnosti ČR), výroční zprávy ekonomických subjektů, odborný tisk, včetně ekonomických příloh denního tisku). Míra nezaměstnanosti, která je jedním z ukazatelů vypovídajících o situaci na trhu práce, ale plně nedostačuje, neboť nezohledňuje aktuální nabídku volných pracovních míst (VPM). V práci bude proto pouţit také syntetický ukazatel počet uchazečů o práci připadajících na jedno volné pracovní místo, který se vypočte jako podíl neumístěných uchazečů o zaměstnání (čitatel) a volných pracovních míst registrovaných na úřadě práce (jmenovatel) za danou územní jednotku ke konci sledovaného období. Čím vyšší je výsledek, tím méně příznivá situace na trhu práce je. I v případě, ţe ukazatel dosahuje hodnoty 1 či méně, jde sice o soulad kvantitativní, nemusí však jít o strukturálně-profesní či regionální soulad.
5
V této práci bude také řešena zaměstnanost v sektorech národního hospodářství v Libereckém kraji po roce 1989. Těţištěm pro tento výzkumný úkol byla metodika Českého statistického úřadu ČR. Výchozími ukazateli pro zpracování typologie okresů v kapitole 7.1 podle zaměstnanosti v základních sektorech ekonomiky byly podíly těchto sektorů na celkové zaměstnanosti. Základní sektory byly pomocí odvětvové klasifikace ekonomických činností vymezeny následovně: I. sektor (odvětví 01 - zemědělství, myslivost a související činnosti, 02 – lesnictví, těţba dřeva a přidruţené činnosti, 05 – rybolov, chov ryb a přidruţené činnosti v rámci rybolovu), II. sektor (všechna odvětví průmyslové výroby, stavebnictví) a III. sektor (ostatní odvětví ekonomiky). Základním kritériem pro stanovení typů byla odchylka od průměru zaměstnanosti v České republice v základních sektorech ekonomiky v letech 1989 - 1999. V případě, ţe podíl zaměstnaných v okrese např. v I. sektoru se nacházel v intervalu (-2,5 %; 2,5 %) od průměrné hodnoty šlo hovořit o průměrném zastoupení pracujících okresu v tomto sektoru, v případě ţe hodnota se nacházela v intervalu (2,5 %; 7,5 %), jednalo se o okres s mírně nadprůměrnou zaměstnaností v I. sektoru a v případě, ţe hodnota byla rovna a vyšší neţ 7,5 procentního bodu, šlo o okres s nadprůměrnou zaměstnaností v I. sektoru. Podle uvedeného kritéria byly vymezeny nakonec tyto typy okresů: Okresy s nadprůměrnou zaměstnaností v jednom sektoru: - v I. sektoru NH (označení I++) - v II sektoru NH (II++) - v III sektoru NH (III++) Okresy s mírně nadprůměrnou zaměstnaností v jednom sektoru: - v I. sektoru NH (I+) - v II. sektoru NH (II+) - v III. sektoru NH (III+) Okresy s mírně nadprůměrnou zaměstnaností ve dvou sektorech: - v I. a II. sektoru NH (I+, II+) 6
- v II. a III. sektoru NH (II+, III+) Okresy s průměrnou zaměstnaností ve všech sektorech: - v I., II. a II. sektoru NH (označení 0). Před zpracováním typologie okresů podle odvětví zpracovatelského průmyslu byla definována jednotlivá odvětví pomocí prvních dvou čísel OKEČ následovně: a) zkrácený název "potravinářský průmysl" (označení P) - výroba potravin a nápojů (č. 15), zpracování tabáku (č. 16), b) textilní průmysl (T) - průmysl textilní (č. \ T), oděvní (č. l S) a koţedělný (č. 19), c) dřevozpracující průmysl (D) - průmysl dřevozpracující (č. 20), papírenský (č. 21), polygrafický (č. 22) a výroba nábytku a ostatní zpracovatelský průmysl (č. 36), d) chemický průmysl (CH) - koksování a rafinérské zpracování ropy (č. 23), průmysl chemický a farmaceutický (č. 24) a průmysl gumárenský a plastikářský (č. 25), e) průmysl skla a stavebních hmot (SK) - odvětví č. 26 zahrnující průmysl skla a jemné keramiky a průmysl stavebních hmot, f) hutnický průmysl (H) - hutnictví a zpracování kovů (č. 27), kovodělný průmysl (č. 28) a zpracování druhotných surovin (č. 37), g) strojírenský průmysl (S) - všeobecné strojírenství (č. 29), výroba dvoustopých motorových vozidel, přívěsů a návěsů (č. 34) a ostatních dopravních zařízení (č. 35), h) elektrotechnický průmysl (E) - výroba kancelářských strojů a výpočetní techniky (č. 30), elektrických strojů a přístrojů (č. 31), radiových, televizních a spojových zařízení (č. 32) a elektrotechnických přístrojů a zařízení (č. 33). Existence různého klasifikování odvětví činnosti zaměstnaných v národním hospodářství (NH) činila v práci ale také různé potíţe. Existuje zde totiţ problém v porovnatelnosti výsledků. V roce 1989 byla struktura zaměstnanosti řešena pomocí Jednotné evidence odvětví národního hospodářství (JKONH) a v devadesátých letech se 7
začal pouţívat jiný systém, a to Odvětvová klasifikace ekonomických činností (OKEČ). Převod mezi těmito klasifikacemi nebyl jednoduchý, neboť jednotlivá odvětví si svým rozsahem leckdy neodpovídají. Například výroba nábytku se jiţ nezařazovala do průmyslu
dřevozpracujícího
(podle
JKOHN),
ale
byla
součástí
ostatního
zpracovatelského průmyslu (podle OKEČ). Od roku 2008 je pouţívaný systém CZ – NACE, který ač se zdá, neměl by do období zájmu práce zasahovat, ale některé publikované údaje z devadesátých let byly jiţ do tohoto systému převedeny a přepočítány Českým statistickým úřadem a bylo tak potřeba tyto údaje téţ zrevidovat a sjednotit je s těmi, které byly pro práci pouţity primárně a bylo tedy potřeba v těchto systémech nalézt jednotný rámec. Například velmi kladně hodnotím data o průmyslových provozovnách, která jsou dostupná k 31. 12. 1987, která byla pro práci vyuţita. Ta byla z Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, která je má ve svém sociálněgeografickém informačním systému za celou ČR v elektronické podobě (jsou součástí multimediální učebnice:
). U jednotlivých provozoven je uveden nejen kód odvětví podle Jednotek klasifikace odvětví národního hospodářství (JKONH), ale také kód Odvětvové klasifikace odvětvových činností (OKEČ). Data poskytují informace o rozmístění průmyslu v ČR na konci 80. let. Jsou díky tomu velmi dobře vyuţitelná pro hodnocení transformačního procesu v územních jednotkách různé hierarchické úrovně.
8
3 Literární rešerše Změna politického uspořádání a transformace hospodářství po roce 1989 vytvořily předpoklady k výrazným přeměnám v ČR, ty změnily do jisté podoby i obraz rozmístění některých odvětví průmyslu v Libereckém kraji, na němţ bylo hospodářství dříve postaveno. Společenská a hospodářská transformace je do jisté míry podmíněna geografickým prostředím, které je jí zároveň zpětně ovlivňováno. Vlivy právě geografického prostředí nejen na hospodářství ale i trh práce a společnost, zkoumali a rozebírali ve svých literárních dílech humánní geografové, především Cloke, P., Crang, P., Goodwin, M. (2005) a Claval, P. (1998), jejichţ teoretická platforma je v oboru regionální geografie stěţejní a pro práci jedním ze základních dokumentů, které pomohly přispět práci po stránce teorie metodologie a výběru vhodného vyuţití metodologických přístupů pro tvorbu práce. Rigorózní práce se zabývá obdobím částečně před rokem 1989, kdy čtenáře seznamuje s událostmi a procesy, které předcházely událostem následujícím, právě po roce 1989, kdy nastal proces transformace hospodářství a bude jej sledovat do přelomu tisíciletí, nejpozději do roku 2000. Období před rokem 1989 z hlediska hospodářství a formování průmyslu v ČR a v Libereckém kraji bylo potřeba nastudovat s dostupné české, slovenské a polské literatury staršího data, které popisují události a změny, které se vztahují k datům v první i druhé polovině 20. století. Analýza hospodářství a průmyslu zmíněného období bude studována přes situaci na trhu práce, konkrétně na základě dat o zaměstnanosti a její struktuře. Geografie průmyslu se v mnoha literárních zdrojích hodnotí jak mladá disciplína, jelikoţ jeho rozvoj byl podmíněný rozvojem samotného průmyslu. O počátcích geografie průmyslu ve světě se dá hovořit od poloviny 18. století v souvislosti s nástupem průmyslové revoluce. Na přelomu 19. a 20. století byly publikované první pokusy z hlediska teoretického zdůvodnění lokalizace průmyslu, které se stali impulzem k vzniku geografie průmyslu jako vědecké disciplíny. Nejvyšší ohlas z těchto prací vyvolala teorie A. Webera, jak uvádí Misztal, S. (1997), teoretické základy umoţňující vyčlenění geografie průmyslu jako vědecké disciplíny byli vypracované aţ ve čtyřicátých letech 20. století. Přičinil se o to švýcarský geograf E. 9
Winkler ( in Misztal, S. 1997), který ve své práci, jako první zformuloval cíle a úlohy geografie průmyslu, vymezil předmět a metody jeho výzkumu jako i jeho vztah k jiným vědeckým disciplínám. Geografie průmyslu se rozvíjela v tomto období především v industriálně nejvyspělejších zemích Evropy a Severní Ameriky. Od poloviny 20. století i v zemích, které nastoupili cestu intenzivního průmyslového rozvoje, například Japonsko a socialistické země střední a východní Evropy, (Popjaková, D. 2001). V návaznosti na lokalizaci průmyslu zmiňuje Tödtling, F. (1994) prostorové přesuny průmyslu, kde uvádí ţe někteří autoři interpretovali prostorové přesuny, jako krach starých jádrových průmyslových struktur a růst nových regionálních modelů. Přitom uvádí, ţe jsou projevem toho, ţe nové průmyslové odvětví jsou prostorově podmíněny novými lokalizačními faktory, jako jsou informace (napojení výrobních subjektů na univerzity, vědecké instituce), kvalitní dopravní infrastruktura, nepřehuštěné prostředí, význam koncentrace vědy a techniky s aglomerací a význam trhu – jeho velikost, struktura a poptávka. Význam nových technologií podmínil také organizační a institucionální změny v podnikové oblasti a nové podmínky, které zvýšily konkurenční tlak na firmy, které nutili reagovat na ně přijímáním různých druhů strategií. Tyto strategie charakterizuje Porter, P. (in Tödtling, F. 1994), který mluví o způsobu, kterým se firma snaţí získat komparativní výhodu proti konkurentům. Můţeme rozlišit za: a) strategie zaloţené na flexibilitě pracovního procesu – takové jsou zaloţené na nových formách organizace výroby – např. koncepce štíhlé výroby (lean production), agilní výroby (agility production), fraktální továrna (fractal factory) a nebo koncepce „just in time―. O těchto strategiích a moţnostech vedení průmyslových firem se zmiňují Harvey in Pavlínek, P. (1993), Jirásek, J. (1993), Tödtling, F. (1994) a Stryjakiewicz, T. (1994), který navíc hodnotí celkovou transformaci průmyslu a srovnávají s minulou a současnou ekonomikou (viz tab. 1). Konkrétně východní a střední Evropou se zabývá ve své knize Turnock, D. (2003), který řeší celkové formování hospodářského uspořádaní jednotlivých států, v kterých zmiňuje jako hlavní faktor politické uspořádání a různost prostředí.
10
Tab. 1: Hodnocení transformace průmyslu v nových ekonomických podmínkách. Negativní účinky
Pozitivní účinky ELASTICKÁ PRODUKCE 1. Technologie
a) nízké investiční prostředky na technický postup a zdokonalení
a) zlepšení vnějších podmínek podniků - zvýšená PC-informační technologie bankovního sektoru. Postupný rozvoj telekomunikačních systémů. b) nízká PC-informovanost a robotizace technologických b) zkvalitnění technologií tisku a obalů výrobků, procesů v podnicích které zvyšují atraktivitu podniku na trhu c) sníţení energetické náročnosti mnoha výrobních procesů 2. Organizace produkce a) nedostatek forem elastické organizace výroby, jako např. systému "just-in-time", týmová práce ap.
a) rozvoj marketingu b) růst významu kooperačních vazeb na různých úrovních a v systému řízení c) fragmentace některých velkých podniků, zbavování se pomocných jednotek externalizace obsluţných činností (doprava, výstavba ap.)
3. Práce a) nízká elastičnost pracovníků, zvlášť ve velkých podnicích těţkého průmyslu
a) objevování se čím dál většího počtu soukromých a zahraničních firem zavazujících se k nové postfordovské formě kontroly práce
b)dominující plně systematizovaný model zaměstnanosti, s úplnou pracovní dobou ve veřejném sektoru, současně velký počet pracujících „na černo" v soukromém sektoru c) udrţující se nízká závislost mezi kvalifikacemi, druhým vykonáváním práce, její produktivitou a úrovní odměňování SYSTÉM AKUMULACE a) nízká investiční úroveň a s tím spojená a) rozvoj soukromého sektoru, hlavně malých podkapitalizace ekonomiky a středních podniků b) zbavování se podniků přítěţe sociální b) poměrně nízký příliv zahraničního kapitálu infrastruktury c) poměrně nízká investiční činnost v průmyslu (v c) rozvoj různých forem vlastnictví výrobních porovnání s např. obchodem) a sociálních statků d)zadluţení podniků, platební insolventnost
d) přizpůsobování se podniků různým modelům a formám konsumpce
ZPŮSOB SPOLEČENSKÉ REGULACE a) rostoucí počet právních norem v prospěch konkurenčního prostředí a) nestabilnost a křehkost legislativy b) příliš značná závislost ekonomiky na politické situaci b) zdokonalení daňového systému zavedením daně z příjmu a DPH c) slabost vlády, státních úřadů např. v oblasti daní, cel d)chybějící reálná průmyslová politika státu, c) zlepšující se vztah k práci v značné části mechanismus selekce efektivních a neefektivních soukromého sektoru, růst podnikání, hlavně podniků a odvětví mladé generace (počátky "yuppi" kultury) e) nedostatek nástrojů aktivní regionální politiky státu d) růst zainteresovanosti různými formami f) nerovnováha v institucionální sféře a nátlakových školení v oblasti hospodářské činnosti skupinách, velký vliv odborů g) neefektivní systém řízení státních podniků Pramen: Stryjakiewicz (1994); přeloţila a graficky upravila Vodáková
11
V podmínkách Československého hospodářství celkovou charakteristiku hodnotí v knize Zeměpis Československa Häufler, V., Korčák, J., Král, V. (1960). Určují formu a šíření industrializace od Vídně či Saska na jednotlivé oblasti tehdejšího Československa. Dále také popisují hospodářství kapitalistické, socialistickou přestavbu hospodářství a také vliv hospodářství na geografické prostředí. Charakterizují celkové rozloţení průmyslu na našem území a především se zabývají jednotlivými kraji, tedy i Libereckým krajem, který tehdy zaujímal větší plochu neţ v současné době. Formování průmyslu v rámci hospodářství zkoumá také Mareš, J., (1980), který se zabývá nejen rozvojem hospodářství a průmyslu od 18. století, ale také vymezuje průmyslové regiony a oblasti, dle počtu zaměstnaných v průmyslu. Vymezuje hlavní / vlastní průmyslové oblasti a periferní. Dále se také zajímá o odvětvovou strukturu výroby v jednotlivých regionech tehdejší ČSR. Změny odvětvové struktury po druhé světové válce s důrazem na průmysl analyzuje Kopačka (1993, 1994), který rovněţ popisuje procesy prvních let transformace a jejich dopady na přeměnu společnosti. Soustředí se také na problematiku zahraničního obchodu. Práce, které se zabývají problematikou průmyslových zón, lze nalézt v geografické i ekonomické literatuře. Ve větším počtu se začínají objevovat aţ po roce 1998, v souvislosti s počátkem státní podpory při jejich výstavbě. Tématem průmyslových zón vlastněných soukromým kapitálem na příkladu aktivit společnosti CTP Invest se zabývá Kunc (2005). Otázka průmyslových zón v procesu transformace je zmíněna rovněţ v Kuncově práci z roku 2006. V dalším článku z roku 2009 se Kunc a Tonev zabývají regionálními a socioekonomickými aspekty průmyslových zón, především jejich lokalizací v prostoru a vlivem na sníţení míry nezaměstnanosti. Autoři, kteří se zabývali změnami po roce 1989 v jednotlivých odvětvích průmyslu a v různých regionech ČR byli Svozilová, M. (2007) nebo Šerý, O., (2010).
Ze
slovenských autorů to byla především Popjaková, D. (1997, 2000, 2001), která se zabývala nejenom geografií průmyslu a změnami v jeho rozmístění na Slovensku, ale především zpracovávala studie a práce, v kterých řešila transformaci průmyslu či průmyslové struktury v různých částech Slovenska se zaměřením na severovýchodní část Slovenska. Z dalších autorů to pak byli Lauko, V., Kriţan, F., Gurňák, D., (2009), kteří se zabývali a analyzovali časoprostorové aspekty nezaměstnanosti na Slovensku v procesu ekonomické transformace.
12
Toušek a Vančura (1996) přinášejí souhrn transformace průmyslové výroby v ČR v první polovině 90. let, rozebírají otázky liberalizace, restrukturalizace, privatizace, zahraničního obchodu a jejich dopadů na odvětvovou strukturu. Problematiku nedostatku statistických dat velmi podrobně rozpracovali Toušek a Kunc (2000). Ve svém příspěvku totiţ uvádějí přehled všech zdrojů dat týkajících se průmyslu, hodnotí jejich kvalitu a mnoţství (resp. nedostatek). Následně podávají komentář k vývoji počtu pracovníků v průmyslu ČR od roku 1948, soustředí se na změny po roce 1989 (pokles počtu zaměstnanců, regionální a strukturální změny v průmyslové zaměstnanosti) a popisují soudobé trendy ve vývoji. Data, která lze vyuţít k popisu či hodnocení změn odvětvové struktury po roce 1989, poskytuje Český statistický úřad prostřednictvím několika svých publikací. Přesto jejich mnoţství a podrobnost nejsou plně dostačující a dalším zdrojem dat pro analýzy na úrovni krajů a okresů jsou také některé databáze Centra pro regionální rozvoj Masarykovy univerzity nebo vlastní databáze dat doc. Touška či dr. Toneva z Masarykovy univerzity, jak jiţ zmiňuje i Šerý ve své diplomové práci (2010). V dalším článku popisují Kunc a Toušek (2001) proměny v odvětvové struktuře českého průmyslu mezi lety 1989 a 1999, blíţe se vyjadřují k vývoji v textilním, oděvním a koţedělném průmyslu. Zároveň analyzují a hodnotí vývoj českého průmyslu a zkoumají i regionální aspekty transformace průmyslu v komparaci s daty za Českou republiku. Minulost a současnost elektrotechnického průmyslu zpracovali Kunc, Toušek a Vašková (2001). Ekonomickou transformací v českých zemích i jiných státech střední Evropy včetně vývoje nezaměstnanosti se zabýval Jonáš, J. (2000) a vývojem velkých českých průmyslových podniků během ekonomické transformace Blaţek, J. (1997) nebo Dyba, K. (2008). Právě často diskutovanou problematikou transformačního období byla restrukturalizace podniků. Situaci starých průmyslových regionů se do hloubky věnoval Sucháček, J. (2005). Rozlišování mezi recesí transformační, která nastala právě v prvních dvou aţ čtyřech letech po pádu totalitních reţimů a recesí hospodářství, se věnovali Klaus, V. a Tomšík, V. (2007). Snaţili se rovněţ postihnout její hlavní příčiny. Důvody počátečního propadu a vývoj základních ukazatelů během něj (průmyslová výroba, inflace, ekonomická rovnováha, zahraniční obchod, nezaměstnanost a další)
13
hodnotil Švejnar, J. a kol. (1997), který také popisuje průmyslovou aktivitu a produktivitu práci včetně strukturální adaptace průmyslu na trh práce. Problematikou trhu práce se v devadesátých letech v ČR a zkoumání politiky trhu práce se zabýval
Mareš,
P. (1994), který studoval
dlouhodobou
nezaměstnanost
a v nezaměstnanosti spatřoval především sociální problém. Nezaměstnanost v kontextu transformace české ekonomiky sledoval Spěváček, V. (2002). Dalšími, kteří podrobně studovali a zabývali se problematikou trhu práce, aţ do současnosti jsou Toušek, V. (1995, 2004, 2006, 2007) a další roky, v kterých podrobně analyzuje a hodnotí různé skupiny na trhu práce a jejich zaměstnanost v sektorech. Zabývá se také transformací hospodářství, průmyslu a jeho dopadem na zaměstnanost v dílčích odvětvích hospodářské činnosti. Dalším autorem, který řeší otázky trhu práce v různých regionech, byla například Palcrová, Š. (2007). Data, která se vztahují k trhu práce, je moţné získat z výročních zpráv Úřadu práce v Liberci, který můţe poskytnout také analýzy trhu práce. A to především ty, které se věnují celému území Libereckého kraje. Dalšími neopomenutelnými zdroji jsou základní dokumenty Libereckého kraje, programové dokumenty, analýzy a poznatky o hospodářské situaci v Libereckém kraji, apod. Tyto data jsou ale pro veřejnost dostupná aţ od roku 1993 a jsou zveřejněna na oficiálních internetových stránkách Českého statistického úřadu. Neopomenutelné zdroje informací a dat k regionálním charakteristikám jsou i internetové stránky Českého statistického úřadu (ČSÚ), Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), Ministerstva pro místní rozvoj (MMR), kde jsou pravidelně zveřejňovány zpracované statistiky, z nichţ bylo čerpáno pro různé grafy a tabulky. Dále to jsou i některé publikace vydané těmito i jinými úřady. Například Hodnocení vývoje počtu obyvatel obcí okresů Česká Lípa, Liberec, Jablonec nad Nisou a Semily se zaměřením na perspektivy malých obcí, které vydal Terplan, a.s., je publikace, v níţ jsou zveřejněny nejen údaje o dlouhodobém vývoji obyvatel, ale i charakteristiky sociálněekonomických poměrů a vývojových tendencí Liberecka. Data, která jsou v této publikaci, pocházejí z pramenů ČSÚ. Literatura vztahující se k Libereckému kraji je velmi široká. Regionální charakteristika byla pro tuto práci psána i díky publikaci Českého statistického úřadu – Regionální portréty z roku 1998, kde se nacházejí podrobnější údaje za Liberecký kraj jiţ od roku 14
1991 a 1993. S údaji za okresy je to horší, v této publikaci se o okresních charakteristikách moc nedozvíme, coţ by čtenář od publikace podobného typu čekal. Kladně je hodnoceno srovnání všech krajů pomocí vybraných ukazatelů, škoda jen, ţe jsou srovnávány pouze po tři roky nazpět. Ale jako jedna z prvních publikací zveřejňuje data strukturovaná podle původního i podle nového územního uspořádání České republiky. Další přínosnou knihou, charakterizující Liberecký region je publikace Libereckým krajem, vydanou Libereckým krajem, kde text sepsal M. Nevrlý (2003). Tato publikace dobře zpracovává část historie administrativního členění. Další kapitoly spíše působí jako průvodce i kdyţ s faktickými informacemi.
15
4 Geografická charakteristika Libereckého kraje a jeho specifika Liberecký kraj se rozprostírá na severu České republiky a zahrnuje území čtyř okresů o celkové výměře 3163 km2, coţ představuje 4% z celkové rozlohy České republiky a s výjimkou hlavního města Prahy má nejmenší rozlohu v republice. Mapa 1: Poloha Libereckého kraje a jeho okresů v rámci České republiky.
(Zdroj: ČSÚ)
4.1 Administrativní členění Libereckého kraje Současný Liberecký kraj vznikl 1. 1. 2000 sloučením čtyř dosavadních okresů dvou bývalých krajů. Ze Severočeského kraje se do něj včlenily okresy Liberec, Jablonec nad Nisou a Česká Lípa a z Východočeského kraje pak okres Semily. V rámci reformy veřejné správy bylo 1. ledna 2003 ustaveno 10 územních obvodů pověřených obcí II. stupně a 21 správních obvodů obcí s rozšířenou působností III. stupně. Reforma zachovala okresy (Liberecký okres, okres Česká Lípa, Jablonec nad Nisou a Semily) jako územní jednotky NUTS IV. Spolu s Královéhradeckým a Pardubickým krajem tvoří region soudrţnosti NUTS II - Severovýchod. Ke konci roku 2010 měl Liberecký kraj celkem 439 942 obyvatel (4,2 % z České republiky) a podle 16
tohoto ukazatele je tak druhý nejmenší. Průměrná hustota 139,1 obyvatel na km2 mírně převyšuje republikový průměr. Nejvyšší koncentrace obyvatel je v okresech Jablonec nad Nisou (225,1 obyvatel na km2) a Liberec (172,3 obyvatel na km2). K 31. 12. 2010 bylo na území kraje 215 obcí a průměrná rozloha obce činila 14,7 km2. Podíl městského obyvatelstva činil 78,1 %. Méně urbanizován je pouze okres Semily, kde ve městech bydlelo pouze 58,2 % obyvatel. Se 101 865 obyvateli je hlavním centrem kraje Liberec. Druhým největším městem je Jablonec nad Nisou se 45 356 obyvateli. Hranice kraje jsou na severu zároveň státní hranicí s Polskem a částečně se Spolkovou republikou Německo. Východní část kraje sousedí s Královéhradeckým krajem, na jihu přiléhá ke Středočeskému kraji a na západě ke kraji Ústeckému. V souvislosti s rozšířením přeshraniční spolupráce byl v roce 1991 ustaven Euroregion Neisse-NisaNysa dobrovolné sdruţení obcí České republiky, Polska a Německa. Jeho členy jsou obce a města Libereckého kraje, obce Šluknovského výběţku a přilehlých okresů obou sousedních států. V Libereckém kraji se vytvořily také mikroregiony, které fungují jako dobrovolné svazky obcí či zájmové sdruţení právnických osob. Mikroregiony vznikaly v letech 1999, 2000, 2001 a 2002. V rámci těchto mikroregionů se svazky či jednotlivé sdruţení snaţí o vzájemnou spolupráci a koordinaci činností v oblasti rozvoje regionu. Mikroregionů je v Libereckém kraji celkem 23 a některé se i překrývají (viz mapa 2). Mapa 2: Mikroregiony Libereckého kraje. (Zdroj: http://regionalni-rozvoj.kraj-lbc.cz/)
17
4.2 Předpoklady pro rozvoj hospodářství 4.2.1 Přírodní poměry Území Libereckého kraje náleţí z přírodovědeckého hlediska k vysoce významným regionům a vyznačuje se velkou pestrostí přírodních ekosystémů, vysokou koncentrací chráněných území a botanicky a zoologicky významných lokalit. Mapa 3: Reliéf Libereckého kraje.
(Zdroj: www.kraj-lbc.cz; data ČZÚK)
Fyzicko-geografická charakteristika území je do popisu Libereckého kraje zahrnuta z prostého důvodu, území není vnitřně homogenní a tedy ne vţdy tak přístupné z hlediska
infrastruktury
a
vhodné
pro
danou
hospodářskou
činnost.
Liberecký kraj je výrazně rozdělen na jihozápadní méně členité území v povodí Ploučnice a hornatou severovýchodní část. Územím kraje prochází hlavní evropské rozvodí, které odděluje řeky odvádějící vodu do Severního a Baltského moře. Území je tak významnou pramennou oblastí. V Jizerských horách pramení Jizera, Smědá a Luţická Nisa, na svazích Ještědu je to pak řeka Ploučnice. Na území kraje jsou četné vývěry prostých i minerálních vod (např. v Lázních Libverda). Vydatné zdroje povrchových vod v horských oblastech a podzemních vod zejména v Severočeské křídové tabuli vytvářejí z Libereckého kraje významnou a perspektivní zásobárnu pitné a uţitkové vody celostátního významu. Téměř 60 % celkové rozlohy kraje zaujímají 18
chráněné oblasti přirozené akumulace vod Jizerské hory, Krkonoše a Severočeská křída. Jedná se o výrazně nejvyšší zastoupení chráněné oblasti přirozené akumulace vod v rámci regionů v České republice. To představuje značné nároky na ochranu vod ve vztahu k hospodářskému rozvoji oblasti. V kraji se nachází 5 chráněných krajinných oblastí (České středohoří, Jizerské hory, Luţické hory, Český ráj, Kokořínsko), rovněţ 8 národních přírodních rezervací, 8 národních přírodních památek, 35 přírodních rezervací, 61 přírodních památek. Přírodním potenciálem kraje jsou kvalitní sklářské a slévárenské písky. Jiţ v minulosti byl kraj významný těţbou a zpracováním dekoračních a stavebních kamenů (např. liberecká ţula, ţeleznobrodské pokrývačské břidlice nebo kvalitní čediče a křemence). Donedávna měla významné postavení v surovinové základně loţiska radioaktivních surovin v okrese Česká Lípa. Těţba a zpracování uranu ve Stráţi pod Ralskem znamenala v uplynulých třiceti letech velké ekonomické, sociální a také ekologické změny. V roce 1990 byla ukončena těţba hlubinná a v roce 1993 bylo rozhodnuto také o ukončení chemické těţby uranu, jejíţ likvidace potrvá pravděpodobně několik desetiletí. V současné době je lomová činnost zaměřena na těţbu písků, štěrkopísků a drceného kameniva. Do okresu Semily zasahují zásoby černého uhlí z podkrkonošské pánve.
4.2.2 Obyvatelstvo a sídla Populační vývoj v období posledních cca 150 let komplexně odráţel celkové společenské změny a především pak průběh industrializace a urbanizace jakoţto klíčových procesů utváření současné struktury osídlení a regionální organizace společnosti.
Kolem
poloviny
minulého
století
bylo
Liberecko
nejsilněji
industrializovaným regionem a zároveň regionem s jednou z nejvyšších intenzit osídlení. Ještě v r. 1880 zde bylo téměř 6 % obyvatelstva ţijícího na území dnešní ČR, zatímco v období po roce 1945 se tento podíl pohyboval pouze kolem 4 % celkového počtu obyvatel. Z někdejší výrazně nadprůměrně zalidněné oblasti se tak Liberecko dostalo do kategorie regionů průměrně zalidněných. V dlouhodobém vývoji je moţno rozlišit tři nejvýznamnější etapy, odlišné jak svojí délkou, tak i dynamikou změn. V nejdelší etapě - do 2. světové války - docházelo k 19
pozvolnému, ale dlouhodobému sniţování podílu Liberecka na obyvatelstvu dnešní ČR, přičemţ od 1. světové války se tento relativní pokles (pokles podílu) změnil v pokles absolutního počtu obyvatelstva. Populačního maxima bylo tedy na území Liberecka dosaţeno kolem r. 1910. Příčiny tohoto poklesového trendu je nutno spatřovat v prvé řadě v relativním oslabení významu textilního průmyslu, který byl v regionu silně zastoupen, v druhé řadě v částečně periferní poloze celé oblasti, zejména pak Frýdlantska a Semilska. Nejdramatičtější změny nastaly v krátkém období na konci 2. světové války a především těsně po ní, kdy v souvislosti s odsunem obyvatel německé národnosti, kteří obývali převáţnou většinu území regionu (s výjimkou větší části Semilska), a dále nedostatečným následným dosídlením, klesl počet obyvatelstva na cca 60 % předválečného stavu. V padesátých a v šedesátých letech měl vývoj spíše stagnační charakter a teprve od sedmdesátých let dochází k výraznému vývojovému obratu, především ve spojitosti s rozvojem uranového průmyslu na Českolipsku. Po více neţ stoletém sniţování podílu Liberecka na populaci dnešní ČR znamená tedy poslední čtvrtstoletí nástup relativně dynamického populačního rozvoje. Základní charakteristiky uvedených změn ilustrují údaje v tabulce 2.
Tab. 2: Dlouhodobý vývoj obyvatelstva podle okresů. Počet obyvatel v tis. v roce Okres, území 1880 Česká Lípa
1910
1930
1950
1970
1991
1995
Index vývoje 1995/ 1880
125,8
120,9
123,6
78,8
78,8
102,3
104,8
83,3
85,8
131,0
133,5
82,1
81,9
88,1
88,8
103,4
Liberec
169,4
206,7
198,9
131,5
144,2
159,2
159,6
94,2
Semily
106,9
113,4
103,8
80,7
76,6
75,5
75,8
70,9
Liberecký kraj
488,0
572,0
559,8
373,1
381,6
425,1
429,0
87,9
Jablonec n. N.
5,2 4,2 3,9 4,1 4,2 69,9 Podíl v % na ČR 2 Počet obyvatel na 1 km 155,0 182,0 178,0 119,0 121,0 135,0 137,0 87,9 Liberecký kraj 104,0 128,0 135,0 113,0 124,0 131,0 131,0 125,5 ČR Zdroj dat: Sčítání lidu, domů a bytů 1991, ČSÚ - interní publikace regionální statistiky, zpracoval Terplan a.s., upravila: Vodáková. Údaje se vztahují k příslušným cenzům s výjimkou roku 1995 (31. 12.), kdy se jedná o údaje z průběţné evidence obyvatelstva ČSÚ. Případné drobné rozdíly v dílčích a celkových hodnotách. 5,9
5,7
20
Popisované tendence probíhaly z územního hlediska velice diferencovaně. Jiţ v úrovni členění podle okresů je zřetelná rozdílnost Liberecka a Jablonecka na jedné straně a podstatně výrazněji depopulačního Českolipska a zejména Semilská na straně druhé. Při podrobnějším územním členění jsou rozdíly ještě hlubší. Všeobecně je moţné zdůrazňovat dlouhodobé zvyšování významu Liberecko - jablonecké aglomerace a od sedmdesátých let i prostoru Česká Lípa - Nový Bor jakoţto nejvýznamnějších center osídlení a migračních cílů. Naopak ostatní územně podstatně rozsáhlejší prostory byly s výjimkou několika střediskových sídel ve všech vývojových fázích populačně ztrátové. V
současné době se populační vývoj Libereckého kraje výrazně neodchyluje od vývoje
v ostatních krajích České republiky. Obyvatelstvo má proti republikovému průměru nepatrně mladší věkovou strukturu. Průměrný věk obyvatel kraje k 31. 12. 2010 činil 40,3 let, coţ je o 0,5 let méně neţ je republikový průměr. Věková skladba obyvatel je v jednotlivých oblastech kraje značně rozdílná. Zatímco na Českolipsku patří populace k nejmladším v republice, naopak na Semilsku a Turnovsku je jednou z nejstarších. (ČSÚ)
4.2.3 Hospodaření a ekonomika Území Libereckého kraje patřilo jiţ v druhé polovině 19. století k nejvíce industrializovaným regionům Rakousko – Uherska. Průmyslový charakter oblasti zůstal zachován aţ do současnosti, ale odvětvová struktura průmyslu se změnila. V současnosti poklesl zejména význam těţby a zpracování nerostných surovin. Rozhodující význam pro výši HDP kraje má zpracovatelský průmysl s podílem 38,4 %, coţ je vůbec nejvyšší hodnota ze všech krajů ČR. Význam zpracovatelského průmyslu je patrný i z tabulky 3 „Top 10― největších zaměstnavatelů kraje za rok 2003. Tento časový údaj byl vybrán na základě časového hlediska, do kterého je práce zainteresována. Záměrně byly údaje v tabulce vztaţeny k roku 2003, jelikoţ v práci jiţ je v budoucích kapitolách popsán stav největších zaměstnavatelů osmdesátých i devadesátých let 20. století a tato tabulka má ilustrovat čtenáři alespoň náhled do současnějších dat, které slouţí pro komparaci se stavem před rokem 2000.
21
Tab. 3: "TOP 10" Zaměstnavatelé s největším počtem pracovníků v Libereckém kraji, (v civilním sektoru k 31. 12. 2003). zaměstnavatel
odvětví činnosti
p.p. (tis.)
Preciosa, Jablonec nad Nisou
Výroba biţuterie
České dráhy
Ţelezniční doprava
2,6
Delphi Packard Electric ČR, Česká Lípa
Výroba pro automobilový průmysl
2,6
Krajská nemocnice, Liberec
Zdravotní péče
1,9
Crystalex, Nový Bor
Výroba skla
1,7
Česká pošta
Činnosti státní pošty
1,5
Johnson Controls, automobilové součástky, Výroba příslušenství pro automobilový průmysl Česká Lípa
4
1,5
Diamo, Stráţ pod Ralskem
Těţba a úprava uranových rud
1,4
Ţeleznobrodské sklo, Ţelezný Brod
Výroba a zpracování skla
1,2
Ornela, Zásada
Sklářská výroba
1,2
Poznámka: 1) v říjnu 2005 se spojily firmy Ţeleznobrodské sklo, Ornela, Biţuterie Česká Mincovna, Jablonex a Bohemian Jewelery pod názvem Jablonex Group Jablonec nad Nisou (3,5 tis. zaměstnanců) p.p. (tis.) – počet pracovníků v tisících; Zdroj dat: Databáze CRR MU v Brně, 2005.
K roku 2003 patří mezi největší průmyslové podniky výrobci skla a biţuterie, zejména jablonecká Preciosa a nově v roce 2005 spojením pěti větších sklářských firem vytvořená Jablonex Group. Přímé zahraniční investice směřují ale především do automobilového průmyslu (výroba dílů a autopříslušenství). Tradiční textilní průmysl ztratil v důsledku útlumu v posledních letech svoje původní postavení a počet jeho pracovníků klesl po roce 1989 z 19,2 tis. na necelou třetinu. Liberecko v rámci ČR vykazuje několik specifických znaků. V pozitivním smyslu je oprávněné zdůraznit především rekreační atraktivitu oblasti. Značné rozdíly jsou však mezi jednotlivými okresy, a to především mezi Českou Lípou na jedné straně a Libercem a Jabloncem nad Nisou na straně druhé (Semilsko se přibliţuje ve většině znaků Liberecku a Jablonecku, s tím ovšem, ţe má nízký stupeň urbanizace). Českolipsko má výrazně lepší demografickou strukturu obyvatelstva a mladý bytový fond, avšak úroveň vzdělanosti je značně podprůměrná. Nevýhodou tohoto okresu je 22
i nedávný značný rozsah „problémového" uranového průmyslu. Opačná situace je u ostatních okresů Liberecka, mezi nimiţ vyniká díky svému velkoměstskému centru samotný okres Liberec, díky vysokému podílu vysokoškoláků a velikému rozsahu nevýrobní sféry.
Tab. 4: Vývoj struktury ekonomické základny v okresech Libereckého kraje v porovnání s ČR za roky 1989, 1994 a 1999 (v %). Podíl ekonomických sektorů na pracovních příleţitostech (v %) Území I Česká Lípa
k 31. 12. 1989 II III
k 31. 12. 1994 I
II
k 31. 12. 1999 III
I
II
III
11,1
56,3
32,6
4,4
53,6
42,0
4,5
50,3
45,2
Jablonec n. N.
7,5
63,8
28,7
2,5
58,5
39,0
3,0
49,0
48,0
Liberec
9,0
51,0
40,0
4,7
46,7
48,6
3,9
39,3
56,8
Semily
13,7
52,9
33,3
9,2
50,0
40,8
7,5
45,3
47,2
Liberecký kraj
10,4
56,0
33,6
5,1
51,5
43,4
4,5
45,1
50,4
ČR
13,0
47,6
39,4
6,7
43,0
50,3
5,4
37,3
57,3
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů 1991, ČSÚ - interní publikace regionální statistiky, zpracoval Terplan a.s., upravila a přepočítala: Vodáková; Poznámky: K 31. 12. 1994 byly podchyceny příleţitosti pouze v civilním sektoru, I - zemědělství a lesnictví, II - průmysl a stavebnictví, III - nevýrobní sféra
Významné jsou i změny sektorové struktury ekonomiky - viz tabulka 4. V tomto případě jsou tendence i intenzity změn obdobné ve všech okresech, jako v celé ČR. Všeobecný je přesun pracovních sil z výrobní sféry do nevýrobní, přičemţ úbytky v tzv. priméru jsou podstatně větší neţ v tzv. sekundéru. V důsledku všeobecného uplatnění těchto přesunů zůstává nevýhodná struktura ekonomiky Liberecka relativně zachována (přílišné zastoupení průmyslu a nedostatečný rozsah obsluţné sféry). Přestoţe není moţné vyhodnocovat změny v rozsahu ekonomické základny jednotlivých obcí, je velmi pravděpodobné, ţe růst pracovních příleţitostí je převáţně koncentrován do větších měst. Potvrzuje to například i vývoj velkoměst - okresů Prahy, Brna a Plzně, které zvýšily svůj podíl na všech obsazených pracovních příleţitostech ČR za pouhé tři roky z 21,45 % na 22,97 %. Také na Liberecku je proto oprávněné předpokládat další posilování významu Liberce, Jablonce n. Nisou, České Lípy, Semil, Nového Boru a Turnova, a to zvláště v obsluţné sféře. Jiţ od roku 1991 soustřeďovalo těchto šest měst přes polovinu obyvatelstva celého regionu, avšak přes 2/3 všech pracovních 23
příleţitostí nevýrobní sféry. Důsledkem probíhajících změn proto bude zvýšená závislost venkova na těchto střediscích, a tedy i zvýšený význam polohy pro venkovská sídla. (ČSÚ)
4.2.4 Vývoj zaměstnanosti a nezaměstnanosti v okresech Libereckého kraje Před zahájením transformace existovala v ČR vysoká míra zaměstnanosti, která byla důsledkem neefektivního vyuţívání pracovních sil. Po roce 1990 se ekonomická aktivita začala sniţovat hlavně vyřazením okrajových sloţek z trhu práce – důchodců, ţen s dětmi, zdravotně postiţených a neadaptabilních osob; ubyl i počet pracujících cizinců. V souvislosti s restriktivní politikou, prohlubováním odbytové krize, nevyjasněností výrobních programů a platební neschopností podniků se uvolňovala pracovní síla hlavně ve výrobních odvětvích. Sniţování zaměstnanosti bylo dáno téţ probíhající privatizací a vyššími nároky na produktivitu práce. Zároveň však rostl počet pracovníků ve sluţbách, coţ však ve skutečnosti bylo mnohdy způsobeno organizačními meziodvětvovými změnami souvisejícími s osamostatněním některých provozů zajišťujících jinou činnost neţ hlavní (např. zaměstnanci stravovacího zařízení, které bylo součástí průmyslového podniku, byli původně řazeni do sekundárního sektoru, po osamostatnění do terciárního sektoru). „Zeštíhlování― průmyslových podniků o výrobní dělníky nastalo aţ během roku 1991, coţ se projevilo poměrně rychlým nárůstem počtu nezaměstnaných (Kunc, 1999). Na základě dat získaných z publikace, kterou zpracoval Terplan, a.s., díky Českému statistickému úřadu, jsou nám dostupná data za volná pracovní místa (VPM) a neumístěné uchazeče jiţ od roku 1990. Od roku 1991 jsou tyto data publikovaná včetně míry nezaměstnanosti (MN). V následujících tabulkách 5 a 6, je moţné vidět dlouhodobý vývoj míry nezaměstnanosti v jednotlivých okresech Libereckého kraje a téţ vývoj počtu volných pracovních míst mezi lety 1990 – 1999. Vývoj MN či VPM lépe znázorňuje graf více neţ tabulka. Pro tyto účely byl proto vyhotoven graf 1 a 2, kde jsou názorně vidět změny a tendence ve vývoji míry nezaměstnanosti či počtu volných pracovních míst a uchazečů o tato místa.
24
Tab. 5: Vývoj míry nezaměstnanosti (MN v %) v okresech Libereckého kraje v komparaci s ČR mezi lety 1991-1999. 1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2,3
5,1
7,1
8,2
Semily
2,5
1,1
1,6
MN (v %) 1,7 1,9
Česká Lípa
3,9
2,2
3,4
3,1
2,8
3,2
3,2
5,1
5,9
Jablonec n. N.
3,6
1,1
1,3
0,9
1,0
1,2
6,8
8,4
8,6
Liberec
4,1
2,2
3,1
3,0
3,3
4,3
4,2
6,0
7,5
4,1 2,6 3,5 3,2 2,9 3,5 5,2 7,5 9,4 ČR Zdroj dat: ČSÚ - interní publikace regionální statistiky, zpracoval Terplan a.s. a portál MPSV 1997 - 1999; upravila Vodáková.
Graf 1: Vývoj míry nezaměstnanosti (MN v %) v okresech Libereckého kraje v komparaci s ČR mezi lety 1991-1999. 10,0 9,0 8,0
7,0
Semily
6,0
Česká Lípa
5,0
Jalonec n.N.
4,0
Liberec
3,0
ČR
2,0 1,0 0,0 1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
Zdroj dat: ČSÚ - interní publikace regionální statistiky, zpracoval Terplan a.s. a portál MPSV 1997 - 1999; vlastní konstrukce.
Od roku 1990 do zhruba poloviny devadesátých let se situace na trhu práce v Libereckém kraji jevila relativně pozitivně. Míra nezaměstnanosti se pohybovala v průměru kolem 3 %, coţ byla hodnota sledovaná především v okrese Liberec a Česká lípa, v Semilech a Jablonci nad Nisou tato hodnota kolísala mezi 1 – 3 %. Celkově byla situace v Libereckém kraji jen málo odlišná od průměru, který vykazovala Česká republika. O nepříznivé situaci na trhu práce v Libereckém kraji lze hovořit aţ od poloviny 25
roku 1997 (na konci roku 1996: 4 415 VPM a na konci roku 1997: 3 186 VPM; uchazečů o práci přibylo a to z 6 819 na 11 021).
Tab. 6: Vývoj počtu volných pracovních míst (VPM) v okresech Libereckého kraje v komparaci s ČR mezi lety 1990-1999, (vţdy ke konci roku). Semily
Česká Lípa
Jablonec n. N.
Liberec
ČR
Uchazeči o práci 90 192 357 530 221966 VPM 439 634 556 1108 57616 Uchazeči o práci 1033 793 1841 3485 221749 1991 VPM 360 431 651 494 48402 Uchazeči o práci 459 1208 564 1826 134788 1992 VPM 975 581 1377 1598 79422 Uchazeči o práci 639 1794 643 2553 185216 1993 VPM 740 309 460 1073 53938 Uchazeči o práci 684 1646 403 2508 166480 1994 VPM 915 810 645 1764 75936 Uchazeči o práci 725 1546 494 2745 88047 1995 VPM 1213 881 583 1328 Uchazeči o práci 890 1796 599 3534 83976 1996 VPM 1386 1178 625 1226 Uchazeči o práci 1524 2780 1370 5347 268902 1997 VPM 865 777 370 1174 62284 Uchazeči o práci 2156 3756 2280 6605 386918 1998 VPM 423 779 275 970 37641 Uchazeči o práci 2865 4468 2648 6763 487623 1999 VPM 510 755 515 841 35117 Pozn. VPM=volní pracovní místa; Zdroj dat: ČSÚ - interní publikace regionální statistiky, zpracoval Terplan a.s. a portál MPSV 1997 - 1999; upravila Vodáková. 1990
Na grafu 2, kde jsou znázorněny poměry mezi VPM a uchazeči o práci sledujeme zvyšující se tendence právě od zmiňované poloviny roku 1996. Neúměrně roste počet uchazečů na jedno volné pracovní místo. Nejhorší situace je v okrese Liberec, který je v grafu znázorněn zelenou barvou. Právě v tomto okresu došlo v průběhu transformace k mnohým změnám, které přispěly k rušení některých podniků a tím i uvolňování zaměstnanců. Dalším okresem, kde je situace nepříznivá je i Česká Lípa, kde můţeme tento jev přisuzovat propouštění zaměstnanců z těţebního průmyslového podniku Diamo a.s., který se specializuje na těţbu uranových rud. Z důvodu omezování těţby proto někteří zaměstnanci museli být propuštěni a došlo tak k vysokému počtu uchazečů o práci a zároveň zmenšení počtu VPM. Zhoršení situace a nárůst počtu uchazečů 26
o práci se dá sledovat také v okresech Semily a Jablonec nad Nisou, avšak v těchto zmíněných okresech se nárůst projevuje především od konce roku 1998.
Graf 2: Vývoj počtu volných pracovních míst (VPM) a uchazečů o práci v okresech Libereckého kraje mezi lety 1990-1999. 8000 7000 6000 5000 4000 Semily
3000
Česká Lípa
2000
Jalonec n.N.
1000
Liberec
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
VPM
Uchazeči o práci
VPM
Uchazeči o práci
VPM
Uchazeči o práci
VPM
Uchazeči o práci
VPM
Uchazeči o práci
VPM
Uchazeči o práci
VPM
Uchazeči o práci
VPM
Uchazeči o práci
VPM
Uchazeči o práci
VPM
Uchazeči o práci
0
1999
Zdroj dat: ČSÚ - interní publikace regionální statistiky, zpracoval Terplan a.s. a portál MPSV 1997 - 1999; vlastní konstrukce.
27
5 Formování průmyslu v rámci hospodářství do roku 1989 5.1 Formování průmyslu v rámci hospodářství na našem území v období kapitalismu, tedy v průběhu 19. století
V době rozhodující pro nástup kapitalismu bylo československé území politicky bezmocné, takţe jeho hospodářský vývoj se vytvářel pod vlivem nejbliţších akčních zahraničních center. Jedním z nich byla Vídeň a druhým horní Sasko — protipóly i ve všeobecné politice. Sasko jako spojenec Napoleonův a Vídeň jako centrála „svaté aliance―. Vídeňská hospodářská oblast působila zvláště silně na Moravu a západní Slovensko, ale v hospodářské politice na ní přímo závisely i Čechy, neboť řídila financování velkých investic. Politika Vídně byla militaristická a krajně konzervativní i na poli hospodářském, zvláště do r. 1835. Hospodářský vývoj brzdila reakční vláda (a šlechta) dále proto, ţe nedůvěřovala průmyslu a spolu s tím zahájila pozdě výstavbu ţeleznic a prováděla ji pomalu. Na rozdíl od oblasti vídeňské bylo horní Sasko jiţ tehdy jednou z neprůmyslovějších zemí v Evropě, relativně vynikalo více neţ dnes. Sasko mohlo na hospodářský ţivot našich zemí působit jen nepřímo, pouze blízkostí svého trhu a jako vzor. Tato hospodářská a politická situace byla příčinou poměrného opoţdění kapitalismu na československém území a toho, ţe se začal rozvíjet nejdříve a nejvíce v Čechách a nejpozději a nejméně na Slovensku. Rozvoj kapitalistické výroby můţeme statisticky charakterizovat teprve od r. 1869, kdy bylo poprvé pouţito správné klasifikace povolání při sčítání lidu. Roku 1869 byla v Čechách ještě polovina hospodářsky činného obyvatelstva zaměstnána v zemědělství, kdeţto v průmyslu dohromady s výrobními řemesly a stavebnictvím jenom 30,8 %, v obchodu a dopravě 3,2 %. Na Moravě spolu s rakouským Slezskem byly analogické kvóty ještě menší, 28,3 % > resp. 2,9 %. (Häufler, Korčák, Král, 1960) Rozvoj průmyslu ovlivnilo postupné vyuţívání poměrně bohatých a četných uhelných loţisek. Uhlí nahradilo stále omezenější zásoby dřeva. Urychlilo vyuţívání parních strojů k pohonu průmyslových závodů a umoţnilo rozvoj některých odvětví průmyslu i v nezalesněných vnitrozemských oblastech. V druhé polovině 19. století se na území 28
českých zemí, tehdy začleněných do Rakousko – uherské monarchie, zformoval průmyslový komplex s převahou lehkého, především textilního a potravinářského průmyslu
a
s
nevýrazně
vyvinutými
obory
těţkého
průmyslu.
Došlo
k postupné územní koncentraci průmyslových závodů do severní poloviny českých zemí. Pásmo silně industrializovaných oblastí postupovalo od Aše podél severních hraničních pohoří aţ k Ostravské pánvi. Ve vnitrozemí k nim patřila Praha s okolím a Brněnsko. Asi 2/3 území českých zemí tvořily oblasti s nedostatečně rozvinutou průmyslovou výrobou. Byla to celá jiţní polovina Čech a jih Moravy. Český průmysl představoval značnou část výrobního potenciálu Rakouska – Uherska. Zásoboval rozsáhlý trh monarchie předměty prvotní potřeby, různými nástroji, nářadím a nesloţitými stroji. Před první světovou válkou vyráběl asi 70% průmyslové produkce Rakouska – Uherska, z toho kolem 80% textilních a obuvnických a více neţ 90% cukrovarských, sklářských a keramických výrobků. A to se České země podílely jen necelou sedminou na rozloze a šestinou na obyvatelstvu monarchie. Přes tento opoţděný počátek se však kapitalismus v Českých zemích rozvíjel tak rychle, ţe České země předstihly počátkem 20. století všechny okolní země s výjimkou horního Saska. Byl to typicky kapitalistický proces industrializace, charakterizovaný zakládáním nevelkých provozoven lehkého průmyslu, investičně málo náročných, ale dávajících rychlý zisk. Rostl především textilní průmysl v hornatých a zemědělsky málo úrodných pohraničních oblastech, kde byly k dispozici laciné a přitom kvalifikované pracovní síly, dostatek palivového dřeva, voda pro provoz i energetické vyuţití a zpočátku i textilní suroviny, zejména len a bavlna. Čechy měly tehdy jiţ 41 % obyvatelstva zaměstnaných v průmyslu (včetně stavebnictví). Naproti tomu Slovensko jen 18 %, to jej řadilo spolu s tehdejší Panonií a Krakowskem stále k nejméně průmyslovým zemím střední Evropy.
5.2 Vývoj hospodářství a formování průmyslu v České republice od počátku 20. století Po vzniku samostatného Československa si udrţel český průmysl významné
postavení. Na světové průmyslové produkci se tehdy podílel přibliţně 1,3% a byl v pořadí nejvyspělejších zemí na devátém místě. Hlavní rysy jeho odvětvové a teritoriální struktury zůstaly v podstatě zachovány i v této etapě kapitalistického 29
rozvoje. Stále převaţovala odvětví spotřebního průmyslu. Postupně však klesal význam textilního průmyslu a rostlo strojírenství, zejména po hospodářské krizi ve třicátých letech a v období okupace, takţe na konci druhé světové války se váha těchto nejdůleţitějších odvětví ve struktuře průmyslu jiţ téměř vyrovnala. Aţ na výjimky se však nezměnilo rozmístění českého průmyslu. Ještě v roce 1947 byly tři pětiny všech pracovníků v průmyslu a dvě třetiny výroby soustředěny na území severně od čáry Cheb – Plzeň – Praha – Brno – Ostrava. Od roku 1945 došlo k podstatnému rozvoji průmyslu. Průmyslový potenciál České socialistické republiky byl proto po roce 1945 orientován na rozvoj výroby výrobních prostředků. Jejich produkce vzrostla v porovnání s rokem 1937 do roku 1979 jedenáctkrát. Země potřebovaly k ekonomickému růstu nová průmyslová zařízení, nové stroje, nové dopravní prostředky. Výroba spotřebních předmětů, která aţ do třicátých let v českém průmyslu převaţovala, vzrostla od roku 1937 sedmkrát. Hutní, strojírenský a kovodělný průmysl pevně zaujal vedoucí postavení ve zpracovatelském průmyslu ČSR. Podílí se více neţ 45% na průmyslové výrobě. Tradičně v minulosti převládající textilní průmysl vyrábí dnes jiţ jen necelých 6% celkové České průmyslové produkce. Celkem vzrostla průmyslová výroba ČSR od roku 1937 více neţ devětkrát. Roční přírůstky výroby v poválečných letech vysoko převyšovaly přírůstky předních evropských průmyslových zemí, např. Belgie, Švédska, Anglie i Francie. Po druhé světové válce se Česká socialistická republika, známá z minulosti především výrobou a vývozem spotřebního zboţí, stala strojírenskou velmocí, v jejímţ zahraničním obchodě má rozhodující význam prodej strojů. Značný kvantitativní rozmach průmyslové výroby a její strukturální změny se uskutečnily jak rozšiřováním jiţ existujících kapacit, tak výstavbou nových průmyslových závodů na celém území republiky. Od roku 1945 bylo v ČSR nově zaloţeno přes 1500 průmyslových závodů, z toho 105 velkých a významných závodů s více neţ 1000 pracovníky. Pro poválečné období byla charakteristická centrálně plánovaná ekonomika a faktická neexistence soukromého sektoru. Došlo k postupnému zaostávání průmyslu za vyspělými zeměmi západní Evropy v technologické úrovni, coţ je patrné zejména v 80. letech. Hlavní příčina zaostávání souvisela s poklesem investic do průmyslových podniků a téměř nulovou reakcí české ekonomiky na ropné šoky a energetickou krizi v sedmdesátých letech. Většina podniků u nás trpěla velkou přezaměstnaností, a proto 30
v této době nevykazovala ČR ţádnou nezaměstnanost. V rámci začlenění naší země do skupiny Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) byl kladen velký důraz na upřednostňování některých odvětví (elektrotechnika, jaderná technika, výroba strojů a zařízení, metalurgický a chemický průmysl), aby se pokryly potřeby trhu RVHP a v menší míře i potřeby domácího trhu. Preferovaná odvětví měla výhody v získávání pracovní síly, v dovozu technologií ze západních zemí a v získávání investičních prostředků. Centrálně plánovaná ekonomika se také vyznačovala tím, ţe docházelo k monopolizaci ve většině průmyslových odvětví a téměř úplné absenci malých a středních podniků. V 80. letech se začaly projevovat tendence poklesu průmyslové produkce. Nebylo jiţ moţné zapojovat do výroby v takové míře nové pracovní síly a stavět nové výrobní kapacity. V těchto letech začalo docházet ve většině centrálně plánovaných ekonomik střední a východní Evropy ke stagnaci hospodářského růstu. V tabulce 7 je znázorněn vývoj zaměstnanosti v hlavních sektorech národního hospodářství. Sekundární sektor je zde rozdělen na průmysl a stavebnictví. Tabulka dokumentuje výrazný pokles počtu pracovníků v zemědělství v období 1948-1989, který byl způsoben kolektivizací, zaváděním nové mechanizace a odchodem části venkovského obyvatelstva do měst.
Tab. 7: Počet pracovníků v civilním sektoru národního hospodářství ČR k 31. 12. 1948 - 1989. rok
celkem
I. sektor
II. sektor
z toho průmysl
III. sektor
1948
3 983 527
1 382 469
1 543 183
1 402 225
1 057 875
1950
4 009 941
1 295 219
1 607 309
1 405 721
1 107 413
1955
4 303 361
1 198 701
1 884 040
1 644 085
1 220 620
1960
4 487 267
946 879
2 214 296
1 897 396
1 326 092
1965
4 709 155
837 471
2 308 365
1 984 129
1 563 319
1970
4 957 353
784 244
2 405 631
2 039 584
1 767 478
1975
4 993 031
674 058
2 456 622
2 053 773
1 862 351
1980
5 153 624
633 745
2 472 640
2 064 249
2 047 239
1985
5 294 542
626 875
2 495 937
2 092 067
2 171 730
5 433 102 629 374 2 539 698 2 264 030 1989 2 114 713 Zdroj dat: Časové řady základních ukazatelů statistické práce (1948-1997) Zpracovali: Kunc, J., Toušek, V. (Statistická data o průmyslu České republiky a jejich vyuţití při tvorbě strategie regionálního rozvoje)
31
Tab. 8: Podíl pracovníků v hlavních sektorech národního hospodářství ČR k 31. 12. 1948 – 1989 (v %). rok
I. sektor
II. sektor
z toho průmysl
III. sektor
1948
34,7
38,7
35,2
26,6
1950
32,3
40,1
35,1
27,6
1955
27,9
43,8
38,2
28,3
1960
21,1
49,4
42,3
29,5
1965
17,8
49
42,1
33,2
1970
15,8
48,5
41,1
35,7
1975
13,5
49,2
41,1
37,3
1980
12,3
48
40,1
39,7
1985
11,8
47,1
39,5
41,1
11,6 46,7 41,7 1989 38,9 Zdroj dat: Časové řady základních ukazatelů statistické práce (1948-1997); Zpracovali: Kunc, J., Toušek, V. (Statistická data o průmyslu České republiky a jejich vyuţití při tvorbě strategie regionálního rozvoje)
Na konci roku 1948 v I. sektoru NH pracovalo téměř 1,4 mil. osob, coţ byla více neţ třetina ekonomicky aktivního obyvatelstva. Za první dva roky (do konce roku 1950) počet pracujících v primárním sektoru klesl o 87,3 tisíc a v dalších sledovaných pětiletých periodách byl pokles často vyšší neţ 100 tisíc osob. V období druhé ―pětiletky‖ (1955-1960) v tomto sektoru NH úbytek pracovníků činil dokonce více neţ 250 tisíc pracovníků. V drtivé většině šlo o pracovníky v zemědělské výrobě. Na konci roku 1980 v primárním sektoru NH pracovalo pouze 633,7 tisís osob. V osmdesátých letech jiţ lze hovořit spíše o stagnaci počtu pracujících v zemědělství, neţ o úbytku pracovníků. K 31. 12. 1989 v I. sektoru NH pracovalo pouze 11,6 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Podíl zaměstnaných v zemědělství v této době však v řadě vyspělých zemí západní Evropy byl daleko menší. Na konci roku 1948 v II. sektoru NH bylo zaměstnáno 38,7 % všech pracujících a na samotný průmysl připadalo 35,2 %, tedy více neţ na zemědělství, lesní a vodní hospodářství. Tím se naše republika zjevně odlišovala od ostatních zemí RVHP (aţ na bývalou NDR). V průmyslu k 31. 12. 1948 v ČR pracovalo více jak 1,4 mil. osob. Celé období let 1948-1989 lze charakterizovat nárůstem počtu pracovníků v průmyslu, který byl nejvýznamnější v padesátých letech. Právě v tomto období byly u nás nejen rozšiřovány jiţ existující průmyslové podniky, ale také budovány nové průmyslové 32
kapacity, a to především na Ostravsku (např. v roce 1952 byla zahájena výroba v tehdejší nově vzniklé Nové Huti Klementa Gottwalda – NHKG, která se osamostatnila od
Vítkovických
ţelezáren).
Pozornost
byla
věnována
i
oblastem
méně
industrializovaným (aţ na pohraničí se SRN a Rakouskem), například Českomoravské vrchovině (v roce 1951 zaloţeny Ţďárské strojírny). V období 31. 12. 1950 - 31. 12. 1960 v průmyslu činil nárůst pracovníků téměř 500 tisíc. Na konci roku 1960 bylo v průmyslu zaměstnáno 42,3 % ekonomicky aktivních osob (spolu se stavebnictvím 49,4 %), coţ bylo v poválečném období největší relativní číslo. Po roce 1960 sice dochází k dalšímu, ale jiţ jenom mírnému nárůstu počtu pracovníků v průmyslu, ale relativní význam tohoto odvětví na celkové zaměstnanosti klesá. V osmdesátých letech počet zaměstnaných v průmyslu klesl pod 40 % a k 31. 12. 1989 se průmysl na zaměstnanosti v České republice podílel jiţ 38,9 %. Na sekundární sektor připadalo 46,7 % pracujících (2,1 mil. osob). Ze tří základních sektorů NH bylo v roce 1948 nejméně osob zaměstnáno v terciárním sektoru. Pracovalo v něm pouze 1,06 mil. osob (26,6 %). Terciér v poválečném období však zaznamenal největší nárůst zaměstnanosti. Jiţ v roce 1955 převýšil počtem zaměstnaných primární sektor a roku 1985 převýšil i počet pracujících v průmyslu. O nejvíce dynamickém nárůstu zaměstnanosti lze hovořit v šedesátých letech. V terciéru se v období 31. 12. 1960 – 31. 12.1970 zvýšil počet zaměstnaných o více neţ 440 tisíc. Hranice 2 miliónu pracovníků byla překročena jiţ na konci 70. let. Na konci roku 1989 v terciárním sektoru NH pracovalo téměř 2,3 mil. osob, coţ reprezentovalo 41,7 % všech pracujících. Ve srovnání s vyspělými zeměmi to však bylo poměrně málo. Z nízké zaměstnanosti v terciárním sektoru vyplývala také niţší úroveň sluţeb pro obyvatelstvo. (Zdroj. Kunc, J., Toušek, V. (Statistická data o průmyslu České republiky a jejich vyuţití při tvorbě strategie regionálního rozvoje)) Česká socialistická republika dosáhla dlouholetým vývojem vysokého stupně zprůmyslnění. V sedmdesátých letech má v Evropě spolu s Velkou Británií nejvyšší podíl zaměstnaných v průmyslu na 100 obyvatel (19). Je za ní druhá v podílu průmyslových pracovníků na 100 ekonomicky činných (41). Jen niţší průmyslovou hustotou (25 pracovníků na 1 km2) ustupuje Belgii, Velké Británii NSR a NDR. V pořadí vyspělých průmyslových zemí světa je na 11. - 12. místě. (J. Mareš, 1980; Häufler, V., Korčák, J., Král, V. 1960) 33
5.2.1 Hlavní průmyslové oblasti ČSR v 60. a 70. letech 20. století Na území ČSR byly vyčleněny dva typy průmyslových regionů, dále rozdělených do pěti podtypů, a to vlastní průmyslové oblasti (hlavní, významnější a ostatní) a periferní průmyslová území (větší a ostatní). Hlavní
průmyslové
oblasti
vytvářely
kolem
největších
průmyslových
uzlů
nejintenzivnější industrializované území státu. Byly rozmístěny rovnoměrně po celé republice. Značily se podle významných průmyslových středisek, leţících v jádrech těchto oblastí. Byla to od západu k východu města Sokolov, Plzeň, Ústí n. L., Praha, Liberec, Pardubice – Hradec Králové, Náchod, Brno, Olomouc, Gottwaldov a Ostrava. Tyto hlavní průmyslové oblasti zaujímaly jen 27% plochy tehdejšího ČSR, ale soustřeďovaly 55% jejího obyvatelstva. Intenzita zprůmyslnění se v nich projevuje nadprůměrným stupněm industrializace (22 pracovníků v průmyslu na 100 obyvatel), ale zejména mimořádně vysokou průmyslovou hustotou (54 pracovníků v průmyslu na 1 km2), která více neţ dvakrát převyšovala republikový průměr ČSR. Hlavní průmyslové oblasti vytvářely charakteristický typ průmyslové krajiny. Průmysl v nich pozitivně ovlivňoval ţivotní styl a ţivotní úroveň obyvatelstva, působil na intenzifikaci procesu urbanizace nejen v jádrech, ale i v gravitačním území těchto oblastí, zasahoval do rozvoje systému osobní i nákladní dopravy i u ostatních sloţek terciérní sféry. Naopak však právě v nich nejintenzívněji negativně ovlivňoval ţivotní prostředí. Z konkrétních oblastí zájmového území Libereckého kraje jmenujme hlavní průmyslovou oblast - Liberec s více neţ 50 000 pracovníky v průmyslu, významnější průmyslovou oblast – Česká Lípa s 10 – 50 000 pracovníky v průmyslu a ostatní průmyslovou oblast – Frýdlant s počtem pracovníků do 10 000 pracovníků (viz tabulka 9).
Tab. 9: Vybrané průmyslové oblasti ČR ze zájmového území Libereckého kraje. Typ průmyslové Počet pracovníků v oblasti průmyslu 1970 a) hlavní: více než 50 000 pracovníků Liberec 64912 b) významnější: 10 - 50 000 pracovníků Česká Lípa 16855 c) ostatní: do 10 000 pracovníků Frýdlant Zdroj: J. Mareš (1980)
6560
Počet obyvatel 1970
Plocha v ha
Počet obcí v zázemí
195380
90388
69
65949
61124
51
21428
28810
14
34
Na Liberecku převaţovalo zaměření na tradiční spotřební průmysl, k němuţ teprve po druhé světové válce přibylo výrazněji strojírenství. Vedle dominujícího Liberce a Jablonce nad Nisou tvořila kostru tzv. libereckého uzlu také - Smrţovka a Tanvald, Ţelezný Brod, Hrádek nad Nisou a Chrastava. (J. Mareš, 1980)
5.3 Vývoj hospodářství a formování průmyslu v Libereckém kraji do roku 1989 Do začátku kapitalismu zůstávala větší část severních Čech stranou hlavního proudění. Zemědělství se ve vyšších polohách tak nedařilo a obyvatelstvo se věnovalo domácké řemeslné výrobě. Na ní a také na nadbytek pracovních sil navázal velký průmysl, vznikající v 18. a 19. století. Zakládal jej kapitál z Německa (saský proud). Textilní průmysl, který v počátcích zpracovával místní produkci lnu a vlny, se orientoval na dováţenou (přes německé přístavy) bavlnu. Rovněţ sklářství má dlouhou tradici. V 18. století se soustředilo do Nového Boru a později příbuzná výroba (pasířství = umělecké kovářství) do Jablonce n. Nisou. Tomu ale bylo jen teoreticky, neboť výrobně zůstaly roztříštěny v malých závodech po okolí. Zprůmyslnění Liberecka způsobilo růst lidnatosti právě výše poloţených a severních okresů. Soukenická výroba, která měl své místo na Liberecku, nabyla továrního rázu jiţ koncem 18. století, kdyţ (1790) byl zaloţen první podnik (Berger) se strojním vybavením. Liebigovy závody vznikly roku 1828. V druhé polovině 19. století, kdy byly postaveny všechny ţeleznice do města (1859—1897), pozorujeme největší růst. Bohatá německá burţoazie (město i okolí měly roku 1938 jen 20 % Čechů) budovala Liberec jako velkoměsto. Velkoněmecký nacionalismus nevystupoval jen proti Čechům, ale za bývalé monarchie i proti vídeňské vládě. V hospodářské historii kraje se velmi neblaze projevila krizová léta. Textilní a sklářský průmysl byl v třicátých letech nejvíce postiţen. Po mnichovském diktátu byla většina kraje zabrána pro Sudetengau (Sudetská ţupa) a Liberec byl jeho střediskem. Hospodářství bylo zcela rozvráceno, neboť lehký průmysl neměl pro Hitlerovu válku význam. V období mezi lety 1918 – 1938 patřilo území Libereckého kraje k tradičně nejvýznamnějším průmyslovým oblastem tehdejšího Československa. Nejdůleţitějším průmyslovým odvětvím byl textilní průmysl. Dlouhou tradici zde měl i sklářský
35
průmysl a výroba biţuterie. Liberecko soustřeďovalo přes 34 % našeho průmyslu skla a keramiky a přes 18 % našeho textilu (z toho bavlnářství 25 %) byl to kraj lehkého průmyslu. Kraj zajišťoval 8 % republikového vývozu. Liberecko mělo také poměrně vyspělé zemědělství, především ţivočišnou výrobu.
A to i přes reorganizaci,
provedenou v letech 1945—1955, kdy zanikly některé závody textilní a sklářské, malé byly sloučeny ve větší i s jiným výrobním zaměřením.
Obr. 1: Hospodářsko-zeměpisná mapa podoby Libereckého kraje ke konci padesátých let 20. století.
Legenda: 1 — pěstováni pšenice, cukrovky pícnin atd. Chov skotu a vepřů; 2 - totéţ, ale se zvlášť intenzivním
chovem
skotu;
3
—
pěstování
pícnin,
ţita
a
ovsa,
brambor.
Louky.
4 – totéţ, ale se zvlášť intenzivním chovem skotu; 5 – louky, pěstování brambor apod.; 6 – těţba sklářských písků.; (Zdroj: Mareš, J., 1960)
36
Za centrálně plánové ekonomiky oficiálně neexistoval na trhu práce v Československu jev, zvaný - nezaměstnanost. Naopak se v některých oborech projevoval nedostatek pracovníků, protoţe řada lidí byla zaměstnána a placena za práci, která by v trţních podmínkách honorována nebyla. Více neţ 60 % zaměstnanosti připadal na lehký průmysl. V Liberci a okolí více neţ polovina obyvatel pracovala v průmyslu. Extrémní byla zaměstnanost ţen (první mezi kraji), důsledek struktury průmyslu (lehká odvětví). Průmysl byl nejvíce soustředěn do Liberce a okolí, tj. Liberecké kotliny. Mimo jih byl silně průmyslový celý kraj. Na prvním místě mezi odvětvími byl textil. Největší závody byly v místech, seskupujících se v pruhu od Rumburku a Varnsdorfu (také Šluknov, Jiříkov) na Liberec a okolí (Vratislavice n. N., Chrastava) a k Jilemnici a Semilům (Lomnice n. Pop., Ţelezný Brod), který pokračuje dále do severovýchodních Čech. Šlo o textilní výrobu všeho druhu, převaţovalo však bavlnářství a vlnařství (mimo to výroba ze lnu a juty, umělého hedvábí). Sklářství bylo na Liberecku rovněţ tradiční a zaměstnávalo 15 % průmyslového dělnictva. Největší střediska mělo v Jablonci nad Nisou a okolí (biţuterie), v Novém Boru, Kamenickém Šenově (lustry) a Ţelezném Brodě. Po tápání v prvních poválečných letech stála republika na pevných základech, získávala devizy (broušené sklo, biţuterie) a novou orientací (technické sklo) pomáhala ostatní výrobě. Strojírenský průmysl byl dříve v průmyslové skladbě Liberecka na podřadném místě. I textilní stroje se dováţely z ciziny a významná byla jen výroba vagónů v České Lípě. Vývojem za poslední dvě pětiletky, kdy byly některé textilní závody přeměněny na strojírenské (v Liberci a okolí) a především novou výstavbou, nastala změna. Na strojírenství dnes jiţ připadá asi čtvrtina zaměstnanců v průmyslu. Zesílilo zejména těţké strojírenství. Vznikla výroba autobusů a nákladních aut v Liberci a u Jablonce a v Mnichově Hradišti (největší závod). Začala výroba textilních strojů (Chrastava), vzduchotechnických zařízení a měřicích strojů. Z ostatních oborů měl ještě význam dřevoprůmysl (včetně výroby nábytku a hudebních nástrojů), který měl v kraji dobrou surovinovou základnu, stejně jako průmysl papírenský. Ke speciální výrobě zcela zaměřené na vývoz patřila ještě výroba umělých květin (Dolní Poustevna aj.) a klihových střev (Cutisin) v Kořenově. Energetická situace by se dala popsat těţbou lignitu v dolu u Hrádku nad Nisou, jeţ byla zanedlouho bezvýznamná a vyuţití síly řek bylo malé. Celá potřeba uhlí byla kryta dovozem z Ústecka, odkud se přivádí i polovina potřebné elektrické energie. 37
5.3.1 Průmyslová střediska Libereckého kraje v 2. polovině 20. století Údolí Nisy bylo rušným průmyslovým srdcem kraje. V minulém století se tu nahromadil textilní průmysl s výrobou vlněných a bavlněných látek, koberců apod., sklářský (biţuterie), průmysl strojírenský, dřevařský a další. Strojírenský se tu dnes dále šíří a textilní a sklářský proti dobám své největší slávy ustoupil jen nepatrně. Liberec, s 68 513 obyvateli, byl vţdy střediskem všeho toho ruchu, ale po zbohatnutí vývozem biţuterie mu začal konkurovat Jablonec n. Nisou. (Uváděná data, nejen o obyvatelstvu, pocházejí ze Statistické ročenky ČSR z 1958 – 1959). Průmysl byl rozsáhlý, v čele stál textilní s národními podniky Kolora, Severka, Textilana (dříve Liebig), Silka a Toko, do nichţ byly sloučeny dřívější desítky soukromých továren. Největší proslulosti dosáhlo vlnařství, které v Liberci oslavilo nedávno 150 let od zahájení výroby. Ze strojírenského průmyslu, který tu měl dříve jen menší závody, i kdyţ ve velkém počtu, autoři knihy Zeměpis Československa uvádějí novou výrobu automobilových motorů v závodě LIAZ. Další závody patřily odvětví dřevařskému, potravinářskému a dalším. Liberec byl odedávna nejen průmyslovým, ale také velkým obchodním střediskem. Roku 1957 byly obnoveny textilní a sklářské veletrhy, které se v Liberci poprvé konaly roku 1920 a mají dnes výstavní plochu 25 000 m2. V nejtěsnějším okolí Liberce jsou Vratislavice n. Nisou (přes 5000 obyvatel) známy největší továrnou na koberce (Toko), Chrastava (cca 4000 obyv.) měla prádelny a barvírny a textilní strojírenství (Totex), v Hrádku n. Nisou (asi 5500 obyv.) vedle textilního průmyslu, funguje také strojírenský a chemický. Jablonec nad Nisou, s 26 498 obyvateli, soustředilo sklářství a příbuznou výrobu asi jako Liberec vlnařství. Vyrábělo se tu skleněné zboţí, ozdoby nejen ze skla a kovu, ale nejrůznějšího materiálu, dále knoflíky a především předměty vývozu (Jablonex, Mirex). Dnes jiţ nemá město světový monopol biţuterie, nicméně v zahraničním obchodě se znovu uplatňuje. Byla zavedena výroba zboţí z umělých hmot (Plastimat), stany apod. Město mělo i strojírenskou činnost (Elektropraga, Metra). Avšak jeho největší závod – výroba autokarů (LIAZ), byl umístěn do sousedních Rýnovic. Odtud vyjíţdělo ročně asi tisíc autobusů. Také celé okolí Jablonce bylo silně průmyslové, a v něm Tanvald – Šumburk n. Desnou s cca 5500 obyvatel, pracujících hlavně ve velkých závodech textilních (Seba aj.), ale i nových strojírenských (Elektropraga aj.).
38
Z obou výběţků, které tvoří dva z nejlépe vymezených okresů, byla hospodářsky mnohem významnější a také mnohem lidnatější západní část. V níţ leţí Varnsdorf, ze tří stran obklopený státní hranicí. Je to veliké průmyslové centrum, tehdy sídlo textilek Velveta (samety a plyš) a podniku Elite (dříve Kunnert), především s velikou výrobou dámských punčoch ze silonu. Zatímco v textilu pracovali skoro dvě třetiny zaměstnanců varnsdorfského průmyslu (více ţeny), připadalo jich asi třetina na strojírenství (TOS, Armaturka a Varnsdorfské strojírny). Obyvatel ţilo ve Varnsdorfu 15 658. Sídlem správy okresu byl výhodně poloţený Rumburk s cca 9500 obyvateli, který měl velmi zastoupen průmysl textilní (Bytex) a vedle něho méně strojírenství (Závod rumburské vzpoury) a zpracování mořských ryb (Rybena). Sklářskou oblastí byl a je okres Nový Bor. Byl největším střediskem výroby broušeného skla. Dřívějších 60 podniků bylo sloučeno v národní podnik Borské sklo, jehoţ výrobky — sklo čiré i barevné, malované i leptané, broušené i ryté – bylo vyváţeno do celého světa. Další průmysl byl zastoupen Novoborskými strojírnami (elektrické strojky). Město mělo kolem 6 500 obyvatel. Specializace na sklářství probíhala také v Kamenickém Šenově, kde se výroba zaměřovala zvláště na osvětlovací tělesa (národní podnik Lustry). Sousední Česká Kamenice (cca 5 500 obyvatel) měla velkou papírnu (25. února), bavlnářský textil (Závod B. Němcové) a malý závod strojírenský (TOS). Také Cvikov na východě měl místo sklářského, průmysl textilní (bavlna), konfekční (Severka — dětské obleky) a dřevařský (nábytek Setona). Největším střediskem západní části kraje byla Česká Lípa s 12 931 obyvateli. Těţila především z dobré polohy (schází se tu 6 ţelezničních tratí). V čele průmyslu stála Vagónka Tatra (nákladní vagóny), potom výroba elektrotechnická a téţ textilní průmysl a k tomu výroba hudebních nástrojů. Na východě okresu leţí Mimoň (přes 5 000 obyvatel), která byla specifická výrobou nábytku (Setona) a jiným průmyslem. Frýdlantský výběţek měl menší závody dřevařského průmyslu (Setona), sklářského, strojírenského (Totex, Sfinx — sektorové kuchyně) a především textilního. Průmysl byl soustředěn zvláště do Frýdlantu v Čechách (asi 5 000 obyv). K velkým městům kraje patří Turnov, který leţí na horní Jizeře a křiţovatce komunikací, v němţ ţije 11 106 lidí. Průmysl tu byl rozmanitý. Turnovské brusírny (kamene), Granát a sklárna pokračují v tradici broušení polodrahokamů, které zde začalo jiţ v 17. století; sklářství je o málo mladší. Okula vyrábělo a vyrábí jako jediný 39
závod v republice teploměry, textil byl opět zastoupen zpracováním lnu a juty (Juta) a důleţitým závodem byly Turnovské strojírny (pro sklářský průmysl), mimo to mělo město závody dřevařské a polygrafické. V sousedním okrese je správním centrem město Semily, textilní město, jehoţ závody měly jiţ automatické tryskové stavy (Kolara, Pojizerské bavlnářské závody), s více neţ 6 000 obyvateli. Strojírenství zastupuval závod Rudý kovák a Technometra. Lomnice n. Popelkou má opět textilní charakter (len, výrobu stanů, prádla a oděvů) a mimo to i výrobu cukrářského zboţí. Ţilo zde přes 5 000 lidí. Zcela jiná výroba probíhala v Ţelezném Brodě a okolí, a to výroba luxusního broušeného skla, rytého a leptaného a dále biţuterie. Jilemnice měla bavlnářský textil, výrobu prádla a sportovních potřeb. Tentýţ průmysl měla i Rokytnice n. Jizerou, kde byl i závod ČKD (selenové destičky). Střediskem zimních sportů byl a je Harrachov se sklárnou. Mnichovo Hradiště s cca 5 000 obyv. dříve s méně zastoupeným průmyslem (potravinářský a výroba obuvi) se stalo důleţitým průmyslovým centrem jihu, s velkým závodem LIAZ. Později se zde začalo s výrobou sedmitunových vozů Škoda 706 RT. V Sobotce, turistickém východisku Českého ráje, jsou zajímavé dřevěné štítnaté domy. Doksy jsou středisko zemědělského okresu, více průmyslu bylo pak v Bělé p. Bezdězem, kde probíhala velká výroba papíru (Bělské papírny) a stavebních strojů (Stavostroj). Po roce 1970 měla výrobní struktura v Libereckém kraji zpracovatelský charakter. Převládal textilní průmysl ((26% pracovníků, 38% výroby a 38% základních fondů), strojírenství (36%, 34%, 29%) a sklářský průmysl (26%, 12%, 12%). Tato odvětví měly tehdy vysokou úroveň produkce. Tradiční vlnařské výrobky a bytové textilie byly světoznámé. Strojírenství, rozvinuté hlavně po roce 1945, se opíralo o progresivní výrobu špičkových textilních strojů a příslušenství automobilů. Sklářský průmysl, specializovaný na skleněnou biţutérii, vyuţíval blízkých domácích zdrojů surovin a vysoké kvalifikace místních pracovníků.
40
6 Transformace hospodářství ČR Základní politické změny koncem roku 1989 vyvolaly následnou ekonomickou reformu, ekonomickou transformaci – přechod od příkazového centrálně řízeného hospodářství k trţní ekonomice. Transformace hospodářství spočívala zejména ve změně vlastnických vztahů (restituce, privatizace – není ještě dokončena) a ve změně celého právního systému (nová legislativa, nové zákony, banky), který musel být sladěn s právním řádem EU, dále se vytvářely nové instituce v trţních podmínkách. Počátek devadesátých let minulého století byl také obdobím prudkých organizačních, vlastnických, cenových a dalších změn. V takovém období je z technických důvodů velmi obtíţné získat data o produkci v nově vzniklých stovkách a tisících malých privátních firem jak v průmyslu, tak zejména v sektoru sluţeb. A u nás se statistickým zjišťováním aktivity privátního sektoru neexistovala ţádná zkušenost – na rozdíl např. od maďarských statistiků. (Dyba, 2008) V devadesátých letech 20. letech v ČR pokračují na jedné straně některé dlouhodobé vývojové trendy geografické mobility obyvatelstva, zároveň se však objevují i nové skutečnosti. V případě vnitřní migrace jde zejména o dlouhodobý pokles intenzity migrace a postupné uzavírání migračních procesů do rámce menších územních jednotek, převáţně okresů. Nejvýznamnější z nových fenoménů je pak zásadní zvrat migrační bilance podle velikostních kategorií obcí. Od poloviny devadesátých let totiţ začínají být migračně ziskové menší obce na úkor větších měst. To souvisí jednak s rozvojem suburbanizačních procesů, ale za hlavní příčinu je mnohými autory povaţován výrazný propad v bytové výstavbě, zejména v první polovině devadesátých let a celkově nepříznivá situace na trhu s byty. Zaznamenáváme také zřetelný pokles pracovně podmíněné migrace. Naopak relativní význam dojíţďky za prací, která má v ČR trvale vysokou intenzitu, mezi posledními dvěma censy ještě vzrostl, především pak u její nedenní formy. V devadesátých letech došlo také k poměrně dynamickým změnám regionální struktury dojíţďky za prací, zejména v souvislosti s rozdílným vývojem na regionálních trzích práce v důsledku restrukturalizačních procesů v tomto období.
41
6.1 Základní kroky transformace České republiky Česká republika v rámci bývalého Československa byla jeho vyspělejší částí. Jiţ v předválečném období patřila k průmyslově vyspělejším zemím a měla významné obchodní i finanční vazby na západní Evropu. Značný vliv na hospodářský vývoj měla situace po druhé světové válce. Hospodářské, ale i technické zaostávání země souviselo s orientací na bývalý Sovětský svaz a se systémem centrálního plánování. V důsledku tohoto odtrţení od vyspělého světa se postavení naší republiky ve světě značně zhoršilo. Transformace české společnosti a ekonomiky po roce 1989 byla zásadní změnou, která znamenala nový politický i ekonomický systém, nové mezinárodní postavení země i nové úkoly a odpovědnost. Transformace především ovlivnila vzhled a ekonomický vývoj institucí a podniků. Podstatou transformace se stala orientace na trţní systém, který v rámci konkurenčního boje podněcoval inovace a technologický rozvoj. Ekonomická transformace ale byla podstatně sloţitější a obtíţnější, šlo o radikální změnu v ekonomickém systému. Především se jednalo o změnu vlastnických vztahů a ekonomických institucí, zavedení jiţ zmiňovaného trţního systému a vytvoření právnického prostředí. Výhodu pro transformaci představovala relativně vysoká ekonomická a ţivotní úroveň, poměrně vysoká kvalifikační úroveň pracovní síly a rozvinutá infrastruktura (Spěváček, 2002). Nevýhodou byla centralizace řízení hospodářství, absence soukromého sektoru, nerozvinutý sektor sluţeb a převaha těţkého průmyslu. Transformace tedy ovlivnila i vývoj ve struktuře národního hospodářství podle hlavních odvětví. Před zahájením transformace v roce 1989 měl průmysl významný podíl ve výrobě, zaměstnanosti a investicích. Za ním následovaly sluţby a zemědělství, resp. primér (viz tabulka 10). Přechodem na trţní ekonomiku narůstá podíl sektoru sluţeb, kdy výrazný pokles průmyslové výroby je částečně kompenzován právě růstem produkce odvětví sluţeb.
Tab. 10: Podíl odvětví na tvorbě HDP za rok 1989 a 1999. (Zdroj: ČSÚ) Rok 1989
Rok 1999
Primární sektor
15%
5%
Sekundární sektor
47%
42%
Terciární sektor
38%
53%
42
V roce 1991 se uplatňují ekonomické reformy, které ovlivnily následující hospodářský vývoj. Můţeme říci, ţe ekonomická transformace začíná 1. ledna liberalizací cen a zahraničního obchodu. Liberalizace zahraničního obchodu byla spojená se zavedením vnitřní směnitelnosti československé koruny, která tak výrazně zlepšila svou situaci na trhu. V průběhu roku 1991 začala první vlna malé privatizace a koncem roku proběhla registrace kupónových kníţek pro tzv. velkou privatizaci kupónovou metodou. Roku 1991 proběhla první vlna kupónové privatizace, pokračuje malá privatizace a v rámci restitucí je vracen majetek, který byl po roce 1948 znárodněn. V této době ale také vrcholí spory o kompetence mezi Českou a Slovenskou republikou. Tento vývoj spěje k rozdělení Československa k 1. 1. 1993 a vzniká samostatná Česká republika. Byla zavedena daňová reforma, která vymezila daň z přidané hodnoty a daně z příjmů fyzických a právnických osob. Druhá vlna velké privatizace pokračuje v roce 1994. Problémy transformace ekonomiky se začínají projevovat v roce 1997, nejzávaţnějším z nich je rychle rostoucí míra nezaměstnanosti. V podnikové sféře se negativně projevují problémy spojené s privatizací, např. nevyjasněnými
vlastnickými
vztahy,
nedostatečným
právním
zabezpečením
transformace, ale i podnikovým zadluţením (Spěváček, 1999). V roce 1999 se Česká republika stává členem NATO. Navíc vláda spolu s Evropskou unií připravila Společné zhodnocení priorit hospodářské politiky České republiky (Spěváček, 2002), která má urychlit ekonomickou transformaci a přípravy vstupu republiky do EU. Pozitivním rysem vývoje byli investice, jejichţ míra byla po celé transformační období republiky značně vysoká. Nejvyšší míra investic byla dosaţena v roce 1996, kdy postupně klesala aţ do roku 2000, který je charakteristický značným oţivením investičních aktivit. Dle Spěváčka (2002) můţeme vývoj české ekonomiky rozdělit do čtyř etap, z hlediska vývoje výroby a poptávky: 1)
Fáze transformační recese, která byla charakteristická pro období let
1990 – 1992; 2)
Etapa hospodářského oţivení v letech 1993 – 1996;
3)
Etapa opětovné recese, začínající v roce 1997 a trvající do poloviny roku 1999;
4)
Období oţivení výroby, které začalo ve druhé polovině roku 1999. 43
6.2 Transformační cesty Hospodářská transformace byla hodně experimentální období, obzvlášť v 90. letech. Podobný proces se totiţ nikdy předtím v historii neuskutečnil, neměl tak teoretický aparát ani praktickou verifikaci. Postsocialistické státy navíc měly na celkovou restrukturalizaci mnohem kratší dobu neţ země na Západě, které se i se svými tradičními průmyslovými regiony vyrovnávaly nebo vyrovnávají se stejným problémem dvacet, třicet i více let. Došlo k hlubšímu hospodářskému poklesu, větším sociálním problémům (pokles ţivotní úrovně) a obnovení regionálních rozdílů po čtyřicetileté snaze o jejich odstranění (Pavlínek, P. 1993; Sucháček, J. 2005 a Švejnar, J., 2008). Nesnadným úkolem bylo rovněţ řazení jednotlivých reformních kroků. Zvolená sekvence nakonec byla směsí zamýšlených koncepcí a reakcí na aktuální vývoj situace a problémy. Sloţitou problematikou se staly i časové rozestupy mezi jednotlivými kroky. Otázka, zda dříve liberalizovat ceny nebo uvolnit zahraniční obchod, je řešena v odborné literatuře dodnes s různými výsledky (Klaus, V.; Tomšík, V. 2007, 43-44). Přes některé rozpory ale panovala shoda na zásadních tématech, jeţ bylo nutné provést: cenová liberalizace, liberalizace zahraničního obchodu, zavedení vnitřní konvertibility měny a privatizace. Zároveň si musely státy vybrat mezi dvěma hlavními myšlenkovými proudy. Šoková terapie, jejímuţ pojetí se ve střední Evropě nejvíce blíţilo Československo, upřednostňuje soukromé vlastnictví. Restrukturalizace podniků je uţ věcí nových majitelů.
Přináší
rozsáhlou
liberalizaci,
deregulaci
cen
či
rovnováţnou
makroekonomickou stabilizační politiku. Jedná se o rychlejší způsob transformace. Naproti tomu v případě gradualistické teorie, která je pomalejší, dochází k dlouhodobému procesu. Jejím pouţitím se omezí počáteční hospodářský pokles. Za jejího představitele lze povaţovat Maďarsko. Ani tato otázka není stále plně dořešena. Odborníci se totiţ neshodnou na jedné z teorií jako na obecně prospěšnější (Sucháček, J. 2005, 46-48). Proces transformace postsocialistických zemí byl v zahraničí mimořádně pozorně sledován jak jednotlivci, tak nejrůznějšími organizacemi a institucemi - Evropská unie (EU), Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), Mezinárodní měnový fond (MMF) či Světová banka (Hampl, M. a kol. 1996, 219 s.).
44
Pokud se budeme bavit o průmyslových oblastech, v těch dominovaly velké podniky a chyběly menší. Stejně tak se projevovaly technologické a organizační nedostatky, slabé či neexistující finanční a produkční sluţby a ekologické problémy. To se odrazilo menší konkurenceschopností. Ke zlepšení situace je třeba nahrazovat kvantitativní formy růstu kvalitativními, zvyšovat propojenost systému osídlení (růst prostorové mobility, kapitálu a informací), geografickou redistribuci obyvatelstva a kapitál. Průmyslové regiony měly většinou dobré postavení během totality a při transformaci nastal úpadek (Šerý, 2008). Jak velký a do jaké míry ovlivnil obyvatelstvo a zaměstnanost v Libereckém kraji bude otázkou a tématem pro další kapitoly této práce.
6.3 Vývojové etapy průmyslu v České republice Průmysl je výrobní odvětví zařazené do sekundárního hospodářského sektoru. Podle odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ) se průmysl člení na tři základní odvětví: - těţba nerostných surovin, - zpracovatelský průmysl, - výroba a rozvod elektřiny, plynu (energií) a vody Význam a opodstatnění průmyslové výroby v ekonomicko-společenském systému, spočívá v několika skutečnostech. Průmysl je z hlediska zaměstnanosti podílu na tvorbě hrubého domácího produktu odvětvím s velkým podílem na tvorbě materiálních hodnot, a to i přes veškeré změny, kterými světová ekonomika za posledních zhruba 30 let prošla. Jako jediný producent výrobních prostředků má vliv na rozvoj celého hospodářství, jelikoţ modernizace hospodářství a společnosti je v podstatě závislá na modernizaci průmyslové produkce. Průmysl od svých počátků zároveň ovlivňoval všechna odvětví národního hospodářství, zejména pak rozvoj dopravy, zemědělství, stavebnictví a obchodu. Výsledným projevem změn v zaměření a cílech výroby se stala typicky odvětvová struktura a prostorová diferenciace výroby. Sledování rozvoje průmyslu od jeho počátků po současnost na globální celosvětové úrovni umoţňuje vyčlenit určité vývojové etapy, v jejichţ rámci si průmyslová výroba 45
udrţela v zásadě odlišné projevy. Názory na identifikaci etap vývoje průmyslu světa, se často odlišují, přesto se lze na základě „většinového přístupů přiklonit k vyčlenění tří základních historických etap vývoje průmyslové výroby. 1. etapa: Počáteční fáze rozvoje průmyslu, datovaná asi od druhé poloviny 18. století, kdy se začínají postupně transformovat manufaktury nemoderní průmyslové podniky, resp. vznikají nové podniky se strojní výrobou. Etapa končí v poslední třetině 19. století v době stále klesající světové hospodářské nadvlády Velké Británie. 2. etapa: Často označována jako tzv. fordismus a lze ji časově vymezit od konce 19. století do přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Název odvodil italský intelektuál A. Gramsci v roce 1971 (in Pavlínek, 1997) podle zavedení v té době nového způsobu výroby automobilů Henry Fordem v roce 1913 s pouţitím montáţní linky v Michiganu. Tento způsob výroby byl zaloţen na masové produkci standardizovaných výrobků spojených se systematicky rostoucím trhem masového konzumenta. 3. etapa: Označována jako postfordismus resp. postmodernismus, jako nový systém kapitalistické akumulace a celkového kapitalistického systému, který se formoval v reakci na krizi fordismu (in Pavlínek, 1997). Začíná v sedmdesátých letech 20. století a trvá do současnosti. Etapa je charakteristická následujícími projevy: - strukturální transformací hospodářství, - strukturálními změnami v průmyslové výrobě, - prostorovými přesuny, - významem nových technologií, - organizačními a institucionálními změnami, - změnami v zaměstnanosti, globalizací ekonomických a sociální vazeb. (Kunc, J., 2005)
46
Česká ekonomika byla před zahájením transformace charakteristická tzv. industriální strukturou, v níţ nejvýznamnější podíl připadal na průmysl. Pro období centrálně plánované ekonomiky bylo typické zaostávání sektoru sluţeb, který má ve vyspělých ekonomikách značné postavení a jiţ řadu let představuje zhruba dvě třetiny HDP. (Spěváček, V. a kol., 2002)
6.4 Hospodářství České republiky a jeho projevy na trhu práce po roce 1989 – odvětvové a regionální rozdíly V České republice na konci osmdesátých let existovaly výrazné regionální rozdíly v průmyslové zaměstnanosti. Řada okresů byla sice silně industrializována, ale na druhé straně některé okresy byly spíše venkovské. Podíl zaměstnaných v průmyslové výrobě na celkové zaměstnanosti překračoval hranici 50 % ve 13 okresech. Na Karvinsku na průmysl dokonce připadalo 61,4 % všech vytvořených pracovních míst v okrese. Mezi nejvíce industrializované okresy se dále řadily Most (60,7 % pracujících v průmyslu), Jablonec nad Nisou (60,5 %), Sokolov (59,8 %), Frýdek – Místek (55,8 %) atd. V roce 1989 třetina zaměstnaných v průmyslu připadala na strojírenský a kovodělný průmysl. Více neţ 700 tisíc zaměstnaných v tomto odvětví jednoznačně vypovídá o odvětvové orientaci českého průmyslu na konci osmdesátých let. Podle počtu zaměstnanců druhým nejvýznamnějším odvětvím byl průmysl paliv a energetiky (téměř 300 tis. pracujících). Více neţ 200 tis. osob zaměstnával tradiční textilní a oděvní průmysl a při započtení dalších více neţ 67 tis. pracujících v koţedělném průmyslu na tzv. odvětví ―TOK‖ (textil, oděvy, kůţe) připadal téměř stejný počet pracujících, jako tomu bylo v případě průmyslu paliv a energetiky. Ve třech odvětvích průmyslu se počet pracujících, blíţil hranici 150 tis. osob. Konkrétně šlo o průmysl hutnický, potravinářský a elektrotechnický. Posledním odvětvím s více neţ 100 tis. pracovníky byl průmysl chemický. Z komparace dat o počtu pracujících v jednotlivých odvětvích průmyslu k 31. 12. 1989 a 31. 12. 1996 vyplývá, ţe průmyslovými odvětvími s relativně největším úbytkem pracujících, se staly průmysl paliv a energetiky a koţedělný průmysl. V obou odvětvích na konci roku 1996 jiţ nepracovalo ani 50 % počtu pracujících z konce roku 1989. Výrazný propad zaznamenal také strojírenský a kovodělný průmysl, v kterém za období
47
let 1989 – 1996 ubyla více neţ třetina pracovníků. Úbytek 276,2 tis. pracujících ve strojírenství je absolutně největším ze všech průmyslových odvětví. Následuje skupina průmyslových odvětví, v kterých zaměstnanost poklesla asi o jednu čtvrtinu. Jde o průmysl stavebních hmot (v roce 1996 71,2 % stavu z konce roku 1989), průmysl textilní a oděvní (72,7 %), průmysl hutnický (73,3 %) a průmysl skla, keramiky a porcelánu (76,5 %). Ve skutečnosti však úbytek pracovníků zejména v černé metalurgii byl vyšší. Ale při privatizaci se některé slévárny, které byly součástí strojírenských podniků, osamostatnily, nyní jsou tak jejich pracovníci vykazováni v hutnictví (předtím strojírenství). Více neţ desetiprocentní úbytek pracovníků zaznamenal průmysl chemický. Mezi průmyslová odvětví s nárůstem počtu pracujících patřil průmysl elektrotechnický (101,1 %), průmysl dřevozpracující (121,3 %) a průmysl papírenský a polygrafický (132,7%). V absolutním vyjádření největší přírůstek (16,3 tis. osob) byl vykazován v průmyslu dřevozpracujícím (včetně nábytkářského průmyslu). Ve skutečnosti, však nejde o nárůst, protoţe řada dřevozpracujících provozů byla předtím součástí Státních lesů ČR a jejich pracující byli předtím vykazováni v lesním hospodářství, tedy v primárním sektoru a ne v sekundárním. Velká část dřevozpracujících provozů byla navrácena v restituci a nyní tyto provozy jsou jiţ vykazovány do průmyslu. Přírůstek pracovníků v průmyslu potravinářském a v průmyslu papírenském a polygrafickém je téměř totoţný (15,0 tis. osob), ale v relativním vyjádření dynamičtější růst patří průmysl papírenskému a polygrafickému, protoţe v tomto odvětví v roce 1989 byla zaměstnána necelá třetina stavu pracovníků průmyslu potravinářského. Na růstu počtu pracovníků v papírenském a polygrafickém průmyslu se větší měrou zaslouţila polygrafie. Po roce 1989 v ČR byla postavena řada nových závodů, téměř vţdy se zahraničním kapitálovou účastí. Zajímavým vývojem procházel náš elektrotechnický průmysl. V roce 1990 – 1991 elektrotechnická výroba zaznamenala ze všech průmyslových odvětví největší propad výroby, který se promítl také do zaměstnanosti. Od roku 1994 je však z hlediska růstu výroby nejdynamičtějším průmyslovým odvětvím a jiţ ke konci roku 1996 elektrotechnický průmysl zaměstnával více osob (142,3 tis.) neţ na konci roku 1989 (140,9 tis.). V druhé polovině roku 1999 se v ČR zastavil propad průmyslové výroby a celý následující rok lze charakterizovat nejenom vyššími výkony a produktivitou tohoto odvětví ekonomiky, ale také vytvářením nových pracovních míst. Tato místa z hlediska
48
celostátního pohledu redukují úbytek pracovníků ve firmách s nepříznivými hospodářskými výsledky. Výrobní základna odvětví zpracovatelského průmyslu byla v období transformace české ekonomiky prakticky zcela privatizována. Státní účast zůstala pouze v některých podnicích chemického průmyslu, hutnictví a zpracování kovů a dopravního strojírenství. I v těchto případech je však jiţ připravována privatizace zbývajících podílů státu. S určitým zpoţděním a různou intenzitou a tempem však probíhala restrukturalizace jednotlivých odvětví a oborů. Vláda ČR i Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) povaţuje restrukturalizaci průmyslu za jeden z hlavních směrů k dosaţení konkurenceschopnosti a překonání současné stagnace ekonomiky ČR.
Tab. 11: Struktura průmyslové zaměstnanosti v ČR v letech 1989 – 1999. 1989 odvětví
1999
index 99/89
absolutně
podíl na NH
absolutně
podíl na NH
počet pracovníků NH celkem
5 260 936
100,0
4 706 664
100,0
89,5
počet pracovníkův průmyslu celkem
2 138 910
40,7
1 383 000
24,9
64,7
paliva a energetika
286 476
5,4
122 024
2,6
42,6
hutnictví
145 733
2,8
93 757
2,0
64,3
chemický a gumárenský
118 971
2,3
105 966
2,3
89,1
strojírenský a kovodělný
714 529
13,6
383 064
8,1
53,6
elektrotechnický
140 881
2,7
137 982
2,9
97,9
stavební hmoty
54 143
1,0
44 418
0,9
82,0
dřevozpracující a nábytkářský
76 837
1,5
72 243
1,5
94,0
papír, celulóza, polygrafie
45 942
0,9
49 460
1,1
107,7
sklo, keramika, porcelán
73 880
1,4
42 547
0,9
57,6
textilní, oděvní, koţedělný
278 095
5,3
145 281
3,1
52,2
potravinářský
144 959
2,8
151 301
3,2
104,4
(1989=100)
z toho v odvětvích:
58 464 1,1 34 958 0,7 59,8 ostatní průmyslová výroba Zdroj: Kunc, J., Toušek, V. (2001); Vysvětlivky: NH – národní hospodářství Zdroj dat: Pracovníci a mzdové fondy v socialistickém sektoru národního hospodářství v krajích a okresech podle odvětví národního hospodářství v ČSR za rok 1989, ČSÚ Praha, 1990, Evidenční počet pracovníků a jejich mzdy v krajích a okresech ČR za rok 1999, ČSÚ Praha, 2000, Výsledky průzkumu zaměstnanosti v NH, VCRR, MU Brno, 2000, výpočty Kunc, J., Toušek, V. (2001)
49
Restrukturalizace je proto součástí Koncepce průmyslové politiky, kterou projednala Vláda ČR v dubnu roku 1999 a která obsahuje i další iniciativy ke zvýšení konkurenceschopnosti průmyslu ČR, jako je například rozvoj lidských zdrojů v průmyslu, rozvoj nehmotných faktorů konkurenceschopnosti, podpora průmyslových investic, rozvoj obchodu a průmyslové spolupráce a podpora rozvoje malých a středních podniků. (Kunc, J., Toušek, V., 2001) V devadesátých letech v českém průmyslu ubyla více neţ třetina pracovníků a významně se změnila odvětvová struktura zaměstnanosti. Dokumentují to také data v tabulce 11 (viz předchozí strana).
Tab. 12: Pracující v průmyslu dle krajů ČR k 31. 12. 1989 a 1996.
kraj
počet pracovníků k 31. podíl 12. 1989 pracujících v průmyslu (%) celkem v průmyslu
počet pracovníků k 31. 12. 1996 celkem
v průmyslu
podíl Index pracujících průmyslu v průmyslu 1996/1989 (%) (v %)
Praţský
715 742
175 486
24,5
755 775
123916
16,4
70,6
Středočeský
531 441
220 368
41,5
440 721
152224
33,9
69,1
Českobudějovický
310 033
103 779
33,5
306 380
94799
30,3
91,3
Plzeňský
277 598
104 757
37,7
271 795
85547
30,6
81,7
Karlovarský
158 185
63 683
40,3
143 368
45275
30,7
71,1
Ústecký
425 626
186 626
43,8
350 397
118802
33,2
63,7
Liberecký
225 905
112 807
49,9
196 235
77643
38,5
68,8
Královéhradecký
297 034
131 185
44,2
289 559
109920
36,7
83,8
Pardubický
260 417
114 704
44
245 601
90721
35,8
79,1
Jihlavský
251 955
100 088
39,7
233 386
85569
35,8
85,5
Brněnský
564 742
227 125
40,2
533 793
156523
30,5
68,9
Zlínský
296 363
136 795
46,2
267 932
101686
37
74,3
Olomoucký
308 284
127 583
41,4
276 668
96763
36,5
75,8
Ostravský
639 141
334 722
52,4
549 120
228042
40,7
68,1
5 260 936
2 138 910
40,4
4 860 730
1567430
31,4
73,3
celkem ČR
Zdroj dat: Pracovníci a mzdové fondy socialistického sektoru národního hospodářství v krajích a okresech podle odvětví národního hospodářství v ČSR za rok 1989, ČSÚ, 1990. Zdroj: Kunc, J., Toušek, V. (Statistická data o průmyslu České republiky a jejich vyuţití při tvorbě strategie regionálního rozvoje)
50
V průběhu devadesátých let se odvětvími s relativně největším úbytkem pracujících staly průmysl paliv a energetiky, průmysl textilní, oděvní a koţedělný a průmysl strojírenský a kovodělný. Na druhé straně díky polygrafii vzrostl počet pracovníků v papírenském a polygrafickém průmyslu a nepatrný nárůst zaznamenal také průmysl potravinářský. Na konci roku 2000 se pravděpodobně bude největším nárůstem prezentovat jiţ průmysl elektrotechnický, nejvýraznější pokles byl v tomto roce očekáván u hutnictví.
6.4.1 Trendy ve vývoji zaměstnanosti druhé poloviny 90. let v ČR Analýza dosavadního vývoje zaměstnanosti jednoznačně naznačuje, ţe devadesátá léta budou obdobím, ve kterém v tomto století dojde k největším změnám v průmyslu České republiky. Ty se neprojeví pouze ve výrazném úbytku pracovníků, ale také v podstatně změněné struktuře zaměstnanosti podle jednotlivých průmyslových odvětví. Příspěvek analyzuje období od 31. 12. 1989 do 31. 12. 1996, tedy do data, ke kterému ČSÚ naposledy zveřejnil úplné údaje o struktuře zaměstnanosti v okresech České republiky. Je však zřejmé, ţe k dalším změnám došlo i v letech 1997 a 1998, kdy naše ekonomika a zejména průmysl se musely vyrovnávat s krizovými jevy. Řešení krize spočívá v další restrukturalizaci průmyslové výroby, která mj. přináší další uvolňování pracovníků v neperspektivních a málo konkurenceschopných podnicích. Řada průmyslových podniků zaniká. K postiţení změn, ke kterým došlo v posledních dvou letech, napomáhají i data zjištěná výběrovým šetřením pracovních sil (VŠPS). Během 1. čtvrtletí 1999 v ČR počet pracovníků v průmyslu jiţ poklesl pod hranici 1,5 mil. osob. Méně neţ 1,5 mil. osob pracovalo v průmyslu ČR naposledy v roce 1952. Podle údajů z VŠPS podíl pracujících v průmyslu na celkovém počtu pracujících klesl na 31,4 %. O vývoji zaměstnanosti v jednotlivých druzích výrob (podle nové Odvětvové klasifikace ekonomických činností) vypovídá tabulka 13. Největším úbytkem pracovníků v letech 1997 a 1998 se vyznačuje hutnický průmysl (výroba kovů včetně hutního zpracování), v kterém za pouhé dva poslední roky bylo uvolněno více neţ 25 tis. pracovníků. Další úbytek pracovníků se předpokládá především v černé metalurgii. Jak uvádí ―vládní plán restrukturalizace hutnictví ţeleza ― do roku 2010 z dnešních asi 58 tisíc pracovníků poklesne počet zaměstnaných 51
asi na 15 tisíc. Současně se má v období 1999 – 2010 sníţit produkce oceli z loňských 6,5 mil. na 6,1 mil tun. Investice a zrušení nadbytečných a zastaralých provozů by však měly zvýšit produktivitu na pracovníka na ještě dnes neskutečných 400 tun. Více neţ desetiprocentní úbytek zaměstnanců v letech 1997 – 1998 zaznamenaly také průmysl stavebních hmot, průmysl skla, keramiky a porcelánu a také textilní průmysl. Naopak nárůstem pracovníků se prezentovala elektrotechnika, automobilový průmysl, dřevozpracující a chemický průmysl. V celém průmyslu za dva poslední roky však ubylo téměř 100 tis. osob.
Tab. 13: Vývoj zaměstnanosti ve vybraných odvětvích průmyslu ČR. počet pracovníků ZAMĚSTNANÍ V PRŮMYSLU
(v tis.) zima 1996/1997
Počet zaměstnaných v jediném (hlavním) zaměstnání
1. čtvrtletí 1999
1. čtvrtletí 1999 / zima 1996/97 (v %)
4904,2
4717,9
96,2
Průmysl celkem
1578
1483,3
276,79
Dobývání nerostných surovin
88,2
81,1
91,95
Zpracovatelský průmysl
1392,3
1314
94,38
Výroba potravin a nápojů
144
136,9
95,07
Textilní průmysl
89,5
79,4
88,72
Oděvní průmysl
62,1
60,7
97,75
Dřevozpracující průmysl (kromě výroby nábytku)
68,2
74,1
108,65
Výroba chemických výrobků
46,2
48,2
104,33
Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků
93,7
81,2
86,66
Výroba kovů včetně hutního zpracování
119,2
94,1
78,94
Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků
145,2
140,9
97,04
Výroba strojů a zařízení pro další výrobu
181,3
167,2
92,22
Výroba elektrických strojů
60
63,2
105,33
Výroba dvoustopých motor. vozidel, přívěsů a návěsů
55,5
60,3
108,65
Výroba nábytku; ostatní zpracovatelský průmysl
79,9
77,3
96,75
97,5 88,2 90,46 Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody Zdroj dat: Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků výběrového šetření pracovních sil, zima (prosinec – únor) 1996/ 1997, 1. čtvrtletí 1999, ČSÚ, 1997, 1999. Zdroj: Kunc, J., Toušek, V. (2001)
52
Na konci roku 1999 jiţ v ţádném okrese ČR nebyla v průmyslu zaměstnána ani polovina ze všech pracujících. V devíti okresech republiky překračovala zaměstnanost v průmyslu 40% (nejvíce v okrese Mladá Boleslav 48,7%). Méně neţ čtvrtinový podíl pracovníků v průmyslu mělo na druhé straně 6 okresů: hlavní město Praha (10,8%), Brno - město, Hradec Králové, Ústí nad Labem, Olomouc a České Budějovice. Právě v těchto okresech byl zaznamenán největší přesun pracovní síly ze sekundárního sektoru NH do nevýrobní sféry. Změny v zaměstnanosti v průmyslu v jednotlivých regionech ČR ovlivňují v poslední době noví investoři, především zahraniční, kteří vyuţívají parlamentem přijatý zákon o investičních pobídkách (platný od 1. 5. 2000). Významnou roli při vstupu zahraničních investorů do ČR hraje Česká agentura pro zahraniční investice – Czechinvest. Od roku 1993 Czechinvest dokončil 112 investičních projektů, které přinesly investice ve výši 3,6 mld. USD a vytvořily asi 36 tisíc nových pracovních míst. Nejlepších výsledků dosáhl v roce 2000, kdy do ČR přilákal 1,5 mld. USD a zprostředkoval vznik 17,8 tis. nových přímých pracovních míst. (Kunc, J., Toušek, V., 2001)
53
7 Vývoj průmyslové činnosti v rámci hospodářství v Libereckém kraji od konce let osmdesátých do konce let devadesátých Po roce 1990 v souvislosti s přechodem k trţnímu hospodářství došlo k významným odvětvovým změnám i v Libereckém kraji. Některá odvětví byla postiţena výrazným útlumem, a to především textilní, oděvní průmysl a průmysl dobývání nerostných surovin (těţba uranových rud). Nastal poměrně značný rozvoj malého a středního podnikání zaměřený zejména na výrobu pro automobilový průmysl, stavebnictví a sluţby. Převáţně ve 2. polovině 90. let se projevil příliv zahraničních firem. V posledních letech výrazně posílila pozice odvětví obchodu a dopravy.
7.1 Vývoj zaměstnanosti v sektorech NH v Libereckém kraji od konce 80. aţ do konce let 90. Pro zhodnocení změn na trhu práce, které nastaly v průběhu ekonomické transformace, je tedy nutné nejprve charakterizovat výchozí podmínky v Libereckém kraji z hlediska struktury zaměstnanosti v jednotlivých odvětvích národního hospodářství před zavedením ekonomických reforem. Vlivem „politiky výrobní soběstačnosti― byla zaměstnanost v sektoru národního hospodářství na konci osmdesátých let na území České republiky charakteristická vysokým podílem pracujících ve výrobních odvětvích. To bylo charakteristické také pro Liberecký kraj. V tabulce 14 je konkrétně znázorněn počet zaměstnaných v jednotlivých sektorech národního hospodářství za jednotlivé okresy Libereckého kraje, s porovnáním k ČR za roky 1989 a 1999, kde je moţné porovnat předešlé tvrzení o sníţení počtu zaměstnaných ve výrobních odvětvích, tedy v sekundárním sektoru, ke konci devadesátých let. Následně tento jev interpretuje také tabulka15, v které byla Českým statistickým úřadem provedena typologie na základě zastoupení počtu zaměstnaných v jednotlivých odvětví v okresech Libereckého kraje. 54
Tab. 14: Zaměstnanost v hlavních sektorech národního hospodářství v Libereckém kraji a jeho okresech s porovnáním k celé ČR k 31. 12. 1989 a 31. 12. 1999. Okres, území
ČR Liberecký kraj
31. 12. 1989 sektor I
sektor II
sektor III
31. 12. 1999 celkem
685 271 2 503 052 2 072 613 5 260 936
sektor I
sektor II
sektor III
256 785 1 780 244 2 731 072
celkem
4 768 101
22 570
125 296
78 039
225 905
9 262
93 873
104 975
208 110
Česká Lípa
5 733
28 993
16 780
51 506
2 206
24 783
22 228
49 217
Jablonec n. Nisou
3 884
33 018
14 890
51 792
1 440
22 984
22 497
46 921
Liberec
7 472
42 164
33 078
82 714
2 959
30 140
43 610
76 709
Semily
5 481
21 121
13 291
39 893
2 657
15 966
16 640
35 263
(Zdroj dat: Publikace ČSÚ z databáze dat V. Touška, MU Brno)
Na základě dat o počtu pracovníků v sektorech za roky 1989 a 1999 v jednotlivých okresech, můţeme konstatovat, ţe mezi okresy byly značné rozdíly. V roce 1989 vykazoval největší zastoupení v priméru okres Liberec, naopak nejméně pak sousední okres Jablonec nad Nisou. Vzhledem k celkovému počtu zaměstnaných v okrese, jsou ale tyto hodnoty téměř srovnatelné. Zajímavé je pak srovnání okresu Semily s ostatními okresy v kraji. V něm přesun pracovníků do terciérního sektoru neproběhl tak výrazně. Velké sníţení počtu pracovníků u tohoto okresu sledujeme především v priméru. V sekundéru se sníţil jen o pár tisíc pracovníků ku celkovému počtu. Tyto tendence sledujeme také u okresu Jablonec nad Nisou a u České Lípy, která má stále více pracovníků zaměstnaných v sekundéru, tedy v průmyslu či stavebnictví. Následující tabulka 15 nám dává jasnější přehled o poměru počtu zaměstnanců v jednotlivých sektorech a tím i zaměření a orientaci okresu. Typologie okresů v této tabulce interpretuje, ţe pouze v okrese Liberec, který měl v roce 1989 mírně nadprůměrnou zaměstnanost v sekundárním sektoru, se k roku 1999 změnil tento stav na okres s průměrnou zaměstnaností ve všech sektorech. Změna proběhla také v okrese Semily, kde se pouze počet zaměstnaných v sekundárním sektoru zvýšil a z okresu s mírně nadprůměrnou zaměstnaností v daném sektoru se stal okres s nadprůměrnou zaměstnaností, konkrétně tedy v sekundárním sektoru. 55
Tab. 15: Typologie okresů Libereckého kraje dle zaměstnanosti v základních sektorech NH a v odvětvích zpracovatelského průmyslu k 31. 12. 1989 a 1999.
ÚZEMÍ
PRAHA
Typy podle zaměstnanosti v sektorech NH 1989
1999
III++
III++
Typy podle zaměstnanosti v odvětvích zpracovatelského průmyslu 1989 1999 X
X
LIBERECKÝ KRAJ Česká Lípa
II++
II++
SK
SK, E
Jablonec n. Nisou
II++
II++
SK, D, S
D, SK
Liberec
II+
0
T, S
X
Semily
II+
II++
T, D, SK
D, T
(Zdroj dat: Publikace ČSÚ z databáze dat V. Touška, MU Brno)
Z tabulky 15 je patrné, ţe jak v roce 1989 tak i v roce 1999 byla většinou sledována nadprůměrná zaměstnanost v sekundárním sektoru národního hospodářství a to zejména v okrese Česká Lípa, Jablonec nad Nisou a hned za nimi i v okrese Semily, v kterém dokonce od roku 1989 stoupla zmíněná zaměstnanost z mírně nadprůměrné na nadprůměrnou. Naopak v okrese Liberec se z mírně nadprůměrné zaměstnanosti v sekundéru stala průměrná zaměstnanost ve všech třech sektorech národního hospodářství. To je především přisuzováno změně zaměření hospodářství, která se jiţ v devadesátých letech začala projevovat odlišnou orientací ve výrobě a dále poklesu poptávky po tradičních odvětvích. Výše zmíněná data se dají dále komentovat na základě podílu počtu pracovníků v jednotlivých sektorech za 4 po sobě jdoucí roky (1989, 1991, 1994, 1999) uvedených v následující tabulce 16 (viz strana 57), která slouţí pro názornost vývoje počtu pracovníku v jednotlivých sektorech. Zde se ukazuje předchozí tvrzení, ţe primární sektor není v Libereckém kraji dominantně zastoupen, zároveň je pod průměrem ČR o celé tři procenta. Pokud se ale zaměříme konkrétně na okresy, lze poukázat na dva okresy, které mají zaměstnáno více pracovníků neţ je v průměru v celé ČR, a tím jsou okresy Semily a za ním Česká Lípa. Zatímco v Semilech, je sledována klesající tendence počtu pracovníků v priméru pozvolná, za uplynulé desetiletí to bylo z 13,7 % na 7,5 %, skoro o polovinu, v okrese Česká Lípa je tato klesající tendence vyšší. Pokles byl více neţ dvojnásobný, z 11,1 % na 4,5 %. 56
V sekundárním sektoru se ale celý kraj dostává skoro o deset procent před ČR za všechna období, coţ poukazuje na průmyslový ráz kraje. Avšak aţ na konci roku 1999 tento trend ryze průmyslového kraje pomalu ustává, z důvodu vyšší zaměstnanosti v terciéru, která je nejznatelnější v okrese Liberce, kde je zároveň sídlo kraje a proto je zde i mnoho pracovníků zaměstnaných ve sluţbách. Nejvíce zastoupených pracovníků v sekundárním sektoru je v okrese Jablonec nad Nisou. Ten je ale dostiţen ke konci roku 1999 okresem Česká Lípa, kde se dostává aţ na 50,3 % zaměstnaných pracovníků v sekundéru. V pozdějších kapitolách, kde na základě dat a počtu pracujících ve firmách, budou stanoveny největší zaměstnavatelé v kraji a v okresech, se nám tento jev v České Lípě vysvětlí více.
Tab. 16: Vývoj podílu ekonomických sektorů na pracovních příleţitostech v okresech Libereckého kraje v komparaci s ČR za roky 1989, 1991, 1994 a 1999. Podíl ekonomických sektorů na pracovních příleţitostech (v %) Území Česká Lípa
k 31. 12. 1989 I II III
I
k 3. 3. 1991 II III
k 31. 12. 1994
k 31. 12. 1999
I
II
III
I
II
III
11,1
56,3
32,6
10,7
53,5
35,8
4,4
53,6
42,0
4,5
50,3
45,2
Jablonec n. N.
7,5
63,8
28,7
6,9
59,1
34,0
2,5
58,5
39,0
3,0
49,0
48,0
Liberec
9,0
51,0
40,0
8,4
49,7
41,9
4,7
46,7
48,6
3,9
39,3
56,8
Semily
13,7
52,9
33,3
13,5
51,3
35,2
9,2
50,0
40,8
7,5
45,3
47,2
Liberecký kraj
10,4
56,0
33,6
9,5
52,9
37,6
5,1
51,5
43,4
4,5
45,1
50,4
Česká republika 13,0 47,6 39,4 11,6 45,0 43,4 6,7 43,0 50,3 5,4 37,3 57,3 Poznámky: K 31. 12. 1994 byly podchyceny příleţitosti pouze v civilním sektoru, I - zemědělství a lesnictví, II - průmysl a stavebnictví, III - nevýrobní sféra Zdroj dat: Databáze dat V. Touška (MU Brno) za roky 1989 a 1999; Sčítání lidu, domů a bytů 1991, ČSÚ - interní publikace regionální statistiky, zpracoval Terplan a.s. (za roky 1991, 1994), upravila a přepočítala: Vodáková
Pro přehlednější a názornější představu byl vyhotoven graf 3 (viz strana 58), kde je přesněji zachycen vývoj zaměstnanosti a komparace mezi jednotlivými okresy Libereckého kraje a zároveň také komparace celého Libereckého kraje s Českou republikou.
57
Graf 3: Podíl ekonomických sektorů na pracovních příleţitostech v okresech Libereckého kraje v komparaci s ČR za roky 1989, 1991, 1994 a 1999, (v %). 70,0 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0
Česká Lípa Jablonec n. N. Liberec
Semily I
II
III
I
k 31. 12. 1989
II
III
k 3. 3. 1991
I
II
III
k 31. 12. 1994
I
II
Liberecký kraj
III
ČR
k 31. 12. 1999
Podíl ekonomických sektorů na pracovních příleţitostech (v %)
(Zdroj dat: viz tab. 16; vlastní konstrukce)
Podrobnější údaje o zaměstnanosti a počtech pracovníků v jednotlivých odvětvích NH a jeho sektorech za rok 1989 – viz tabulka 17.
Tab. 17: Počet pracujících v sektorech NH k 31. 12. 1989. I. sektor okres Česká Lípa Jablonec n. N.
celkem
zeměděl -ství
JZD
II. sektor
lesnictví
vodní hosp.
průmysl
III. sektor
stavebnictví
těţba uranu
sluţby
51 506
3 745
1 077
513
398
25 802
3 191
6784
16 780
51 792
71
3 137
275
401
31 343
1 675
0
14 890
Liberec
82 714
3 234
2 394
1 367
477
36 165
5 999
0
33 078
Semily
39 893
842
3 936
486
217
19 497
1 624
0
13 291
225 905
7 892
10 544
2 641
1 493
112 807
12 489
6784
78 039
ČR 5 260 936 213 529 382 455 56 053 33 234 2 138 910 Zdroj dat: Databáze P. Toneva (MU Brno); upravila Vodáková, P.
364 142
Liberecký kraj
-
2 072 613
58
V této tabulce jsou v priméru také zahrnuty počty pracovníků v dnes jiţ neexistujících JZD (= Jednotné zemědělské druţstvo). V těchto JZD bylo nejvíce obyvatel zaměstnáno v Semilech, které vykazují stále dost zaměstnaných pracovníků v priméru obecně, podobně tomu tak je i v okresu Česká Lípa. Okres Liberec vykazuje dominantní odvětví v priméru - lesnictví, kde je zastoupeno nejvíce pracujících ze všech okresů. V jiţ zmiňovaném okrese Česká Lípa je zde navíc uvedena těţba uranu, která byla pro tento region od nedávna stěţejní a pro obyvatele představovala podnik, který poskytoval dostatečný počet pracovních míst pro obyvatele, kteří zde ţili. Pro meziodvětvové změny v jednotlivých sektorech ke konci roku 1999 byla vyhotovena také tabulka 18.
Tab. 18: Počet pracujících v sektorech NH k 31. 12. 1999. I. sektor
Území
Česká Lípa Jablonec nad Nisou
III. sektor
II. sektor
Lesnic -tví a Zeměděl. vodní hosp.
průmysl
textilní prům.
stavebnictví
doprava
sluţby ostatní
Zdrav. a soc. Vzdělápéče; vání veterin. činnosti
1 568
638
26 253
1 527
3 214
2 662
8 348
2 879
2 128
1 159
281
26 251
1 450
3 052
1 968
8 880
2 326
1 554
Liberec
2 310
649
32 448
4 270
7 114
4 463
16 399
5 050
4 006
Semily
2 447
210
15 778
2 903
2 069
1 777
6 173
2 235
1 671
Liberecký kraj
7 484
1 778
95 959
10 150
15 449
10 870
39 800
12 490
9 359
214 869 41 643 2 059 790 130 097
350 828
ČR
338 307 1 042 220
311 302 259 581
Zdroj: Databáze dat P. Toneva (MU Brno); upravila Vodáková, P.
V této tabulce je vidět, ţe lesnictví, které bylo v okrese Liberec zastoupeno nejvíce, ustoupilo do pozadí, za to stavebnictví, které bylo předtím v okresech Semily a Jablonec zastoupeno pouze minimálně, dnes vykazuje téměř dvojnásobné hodnoty. V okrese Česká Lípa, není zmíněná těţba uranu samostatně, ale podle dostupných informací, toto odvětví stále zaměstnává dostatek lidí a funguje v určité míře aţ do současnosti. Této činnosti bude věnována samostatná kapitola, která celý vývoj těţební 59
činnosti na Českolipsku dokládá pomocí zdrojů a dat především ze Státního podniku DIAMO, a.s. ve Stráţi pod Ralskem, který je pro celou oblast dominantou v tomto odvětví.
7.2 Vývoj těţby uranu v Libereckém kraji Jiţ na počátku 90. let minulého století docházelo k útlumu tradičních odvětví průmyslu, jako je například textilní a oděvní průmysl, sklářský a dále těţba uranových rud, která byla nejvíce sledovaným odvětvím hlavně na Českolipsku, kde se výrazně podílela na ţivotě místních obyvatel. V Libereckém kraji probíhala intenzivní těţba uranu právě na Českolipsku a v Podještědí jiţ od 70. a 80. let. Tento rozvoj těţby uranu provázela investiční a bytová výstavba (především ve městech Česká Lípa a Stráţ pod Ralskem). Rozvoj uranového průmyslu, který pomalu začal jiţ od 50. let, přilákal mnoho mladých rodin za prací i moţností bydlení. Z tohoto důvodu a také významu odvětví pro zmíněný region byla tato kapitola zařazena do této práce samostatně.
Mapa
4:
Lokalizace
těţby
uranu
v Libereckém
kraji
s vyznačením
nejvýznamnějších spravovaných dolů v ČR.
(Zdroj: http://www.diamo.cz/tezba; vlastní úprava)
60
Mapa 4 znázorňuje lokalitu těţební oblasti v Libereckém kraji. Konkrétními těţebními lokalitami a loţisky uranových rud na Českolipsku jsou: Hamr na Jezeře (1971 – 1993 hlubinná těţba; 10% z těţby v ČR
-
(1946 – 2004); „Chráněné loţiskové území―; Stráţ pod Ralskem (1967 – 1996 hlubinná a chemická těţba (15% z
těţby
v ČR) na rozloze 24 km2, v hloubce 220 m, dohromady 8000 vrtů) o Probíhají sanace: získávání uranu jako vedlejšího produktu (nepatrné mnoţství), za 30 let – 40 mld. Kč; „Chráněné loţiskové území o Během 20 let se předpokládá návrat k těţbě (podnik Diamo);― o Podnik Diamo - je organizací, která realizuje vládou vyhlášený útlum uranového, rudného a části uhelného hornictví v ČR a zajišťuje produkci uranového koncentrátu pro jadernou energetiku, sídlí ve Stráţi pod Ralskem; Mimoň (Nepřijatelné k vytěţení.)
-
o Sanace rozsáhlého znečištění podzemních vod chlorovanými uhlovodíky probíhá v areálu SAP, s. r. o. Mimoň. -
Hvězdov (Nepřijatelné k vytěţení - pod zástavbou.) „Chráněné loţiskové území―.
-
Osečná - Kotel (rozloha těţební plochy: 10,5 km2, vytěţeno: 20 000 t za 120 mld. Kč) V roce 2008 vyhlášeno za- „Chráněné loţiskové území― o Negativní dopady pro obyvatele – protesty. Nesmí se stavět nové obytné domy -> klesání cen pozemků, výstavba ubytoven, zhoršení kvality ŢP v důsledku chemické těţby (uvolňování radonu); Břevniště (Těţba zastavena roku 1990 z ekologických důvodů.)
o
„Chráněné loţiskové území― – přijatelné k vytěţení za odpovídajících podmínek (důraz kladen na ŢP); téměř vytěţeno;
61
-
Křiţany (1973 – 1990 hlubinná těţba; proměnlivá kvalita uranu; loţiska nevytěţena); Zpočátku se vyuţívalo i práce vězňů, proto byl areál obestavěn zdí. o
-
1990 – 2003 probíhají likvidační práce;
Holičky (Netěţeno z důvodu vysokého stupně zvodnění v nadloţí, oblast je nepřijatelná k vytěţení.); (Zdroj: Michálek, B., 2010)
Rozhodující události, které přispěly k objevení severočeského uranového loţiska v okolí Hamru na Jezeře a Stráţe pod Ralskem, se odehrály počátkem 60.tých let. Rozhodnutí o zahájení vrtného průmyslu bylo podpořeno nálezy významných uranových anomálií ve vrtech u Hamru na Jezeře. První pozitivní výsledky, dokládající přítomnost uranu v hamerské oblasti, byly získány v závěru roku 1963. Zatímco do roku 1960 bylo na tomto území odvrtáno pouze 29 hlubokých vrtů do podloţí křídových sedimentů, v letech 1970 -71 to jiţ bylo 578 vrtů. Výsledky vrtných prací jednoznačně prokázaly, ţe bylo objeveno významné loţisko uranu - největší v republice. V návaznosti na úspěšný vrtný průzkum, bylo po roce 1965 vyhloubeno devět šachet. Odborníci si od vyhloubení slibovali, ţe budou mít moţnost přímého získání uranové rudy, zjistí přesně její uloţení a budou mít moţnost odběru dostatečného mnoţství rudy k technologickým a úpravárenským zkouškám. Hloubení však přinášelo od počátku značné technické potíţe. Hlubináři s potíţemi překonávali dvě silně zvodnělé vrstvy křídových pískovců - svrchní tzv. turonský a spodní tzv. cenomanský obzor. Vody v cenomanském obzoru byly pod vysokým tlakem (artéské vody) a navíc byly radioaktivní. (Na mapě 4 je názorně vidět rozmístění jednotlivých těţebních lokalit na Českolipsku.)
62
Mapa 5: Jednotlivé lokality těţby uranu na Českolipsku v Libereckém kraji.
(Zdroj: Michálek, B., 2010)
Během let 1967 -1977 bylo z hloubených šachet vyčerpáno přes 95 mil. m3 podzemních vod. Tyto částečně radioaktivní vody musely být před vypouštěním do povrchových toků jímány do nádrţí a teprve po usazení jemných horninových částic a dekontaminaci od radioaktivních látek mohly být vypuštěny do blízké říčky Ploučnice. Na hamerské šachtě bylo podloţí křídových sedimentů dosaţeno v roce 1966. Na bázi sedimentů bylo odkryto několik rudních poloh, ve kterých po dokončení hloubení začaly horizontální rozráţky přímo v uranové rudě. Těţená ruda vypadala zcela neatraktivně a připomínala spíše rozmáčený šedivý písek do betonu neţ rudní materiál. Mikroskopickým studiem nebyly viditelné ţádné uranové minerály a technologické testy naznačovaly, ţe část severočeských uranových rud je těţce louţitelná.
63
Mezitím rychle pokračovala výstavba nové chemické úpravny uranových rud ve Stráţi pod Ralskem. Nedostatek objektivních informací o sloţení uranových rud však komplikoval volbu efektivního technologického vybavení úpravny. Koncem 60. let mohl být odbytovým produktem pouze uranový koncentrát, nikoliv původní vytěţená uranová ruda. Závěr šedesátých let byl bouřlivý nejen z politického hlediska, ale také událostmi v hamerské oblasti. Jedním z osudových a z dnešního hlediska jednoznačně negativních rozhodnutí bylo v roce 1967 zahájení experimentu s podzemním louţením uranu pomocí vrtů z povrchu., tzv. hydrochemické těţby uranu. Její princip spočívá ve vtlačování silně kyselých roztoků do zapaţených vrtů, přičemţ paţnice (duté umělohmotné roury zpevňující stěny vrtů) jsou přerušeny pouze v místě uranových rudních poloh. Silně kyselé roztoky se tak dostávají do přímého kontaktu s uranovou rudou, ve které cirkulují, rozpouštějí uran a ten je dalšími vrty ve formě kyselých výluhů čerpán na povrch. Z výluhů je uran vysráţen a připraven k dalšímu zpracování. Tento moderní způsob těţby byl sice ojediněle provozován v zahraničí, ale za úplně jiných podmínek, neţ v hamerské oblasti. Jeho propagátoři předpokládali, ţe vyhodnocení experimentálního louţení bude moţno provést během 3 - 4 let. Skutečnost však byla jiná. Čerpané výluhy jiţ po krátké době obsahovaly upravitelné mnoţství rozpuštěného uranu. Náklady na experimentální těţbu se jevily příznivější v porovnání s klasickou hornickou těţbou, takţe mnozí ekonomové prosazovali její urychlené rozšiřování. Bohuţel si v té době neuvědomili její dopady na ţivotní prostředí a nevzali dostatečně v úvahu náklady na její konečnou likvidaci. Mezitím přišly srpnové události roku 1968 a řada vedoucích pracovníků uranového průmyslu emigrovala. Na odborné koncepční problémy nezbýval čas. V 70. letech nastalo známé normalizační období. Pro hamerskou oblast to v podstatě znamenalo učinit vše pro extenzivní rozvoj těţby a úpravy uranu. Obrovské státní dotace byly cíleny nejen na výstavbu nových dolů, ale také souběţně probíhaly velké investice do bytové výstavby a občanské vybavenosti sídlišť ve Stráţi pod Ralskem, České Lípě a Liberci. Bouřlivý rozvoj nové hornické oblasti však současně znamenal zánik dřívější rekreace v okolí Stráţe a Hamru na Jezeře. Z bývalých rekreačních objektů se staly většinou kanceláře pro pracovníky uranového průmyslu, soukromé chaty překáţející uranové 64
těţbě byly vykupovány státem. Stráţský zámek, který byl ještě počátkem 60. let vyuţíván k ubytování rekreantů byl zcela devastován - nejdříve sovětskými vojáky, později českými ţháři. S těţbou se v okolí Stráţe pod Ralskem začaly hromadit nejrůznější technické a ekologické obtíţe související s exploatací (vytěţení). Čerpání důlních vod ohroţovalo hydrodynamický reţim podzemních vod na sousední hydrochemické těţbě, zatímco do důlních
chodeb
na
hamerských
šachtách
začaly
pronikat
kyselé
roztoky
z hydrochemické těţby. V té době se objevily první kontaminace podzemních vod v okolí Stráţe pod Ralskem. Nedařilo se dokonaleji čistit čerpané důlní vody před jejich vypouštěním do Ploučnice, nebyly známy příčiny zdlouhavého louţení uranu na vyluhovacích polích, nebyla dořešena technologie účinné úpravy uranových rud ve Stráţské úpravně a mnoho dalších problémů. Těţba uranu v oblasti se neustále prodraţovala. Vzhledem k uvedeným obtíţím byl v r. 1971 vypsán štědře dotovaný výzkumný úkol. Většina problémů byla v rámci úkolu vyřešena nebo objasněna, ale největším škodám jiţ zabránit nešlo. V polovině 80. let bylo moţno konstatovat, ţe po technické stránce byly nejobtíţnější problémy těţby a úpravy uranových rud zvládnuty s výjimkou hydrochemické těţby. Ve druhé polovině let osmdesátých se však stala řada událostí, které zcela zvrátily optimistické výhledy hornického rozvoje hamerské oblasti. První spočívala ve změněné mezinárodní situaci - v srpnu 1985 zastavuje Michail Gorbačov jaderné pokusy v Rusku. Sovětský svaz přestává mít zájem na dalším hromadění uranu. Vzhledem k rostoucím ekonomickým potíţím se muselo začít přihlíţet k rentabilitě těţby a zpracování uranu v hamerské oblasti. Všechny uvedené skutečnosti včetně politického zvratu v listopadu 1989 a přechod k trţnímu hospodářství vedly k tomu, ţe v hamerské oblasti nastal prudký útlum a posléze konec průzkumných a těţebních prací. (Zdroj: město Stráţ pod Ralskem)
65
Graf 4: Podíl těţebních oblastí ČR na celkové produkci uranu v letech 1946 – 2004. Stráţ pod Ralskem 15%
Dolní Roţínka 19%
Hamr na Jezeře 11%
Zadní Chodov 9% Jáchymov 6% Horní Slavkov 2% Příbram 37%
(Zdroj dat: http://proatom.luksoft.cz/view.php?cisloclanku=2006061901; vlastní konstrukce)
Graf znázorňuje celkovou produkci uranu v České republice a podíl jednotlivých těţebních oblastí. Oblast Českolipska, v které jsou nejvýznamnější loţiska Stráţ pod Ralskem a Hamr na Jezeře tvoří dohromady 25% z celkové produkce, která kdy byla vytěţena do roku 2004. Stráţ pod Ralskem patří s několika dalšími obcemi (Hamr na Jezeře, Osečná - Kotel, Hvězdov, Holičky, Mimoň atd.) mezi největší loţiskovou oblast v Čechách se zásobami uranu. Je to zatím jediná oblast, kde se radioaktivita neprojevila na povrchu. Téměř celá trasa od Mimoně přes Stráţ pod Ralskem do rašelinových Lázní Kunratic vede nad loţisky uranové rudy, která se zde nachází v téměř několika vodorovných rudních plochách o průměru asi 200 m pod povrchem. Uranové a uranonosné minerály se nachází převáţně v křídových pískovcích. Maximálního počtu 46 351 zaměstnanců dosáhl podnik DIAMO ve Stráţi pod Ralskem v roce 1955 a po výrazných redukcích po roce 1989, je v současné době ve státním podniku zaměstnáno pouze 3 300 lidí. Na následujícím grafu 3 je moţné vidět vývoj počtu zaměstnaných v jiţ zmiňovaném podniku mezi lety 1946 – 2004. Zde je vidět, ţe ještě do roku 1990 bylo v podniku zaměstnáno přes 30 tisíc pracovníků, v roce
66
1991 to bylo uţ cca 20 tisíc a po roce 1992 tento počet klesl na pouhých 10 tisíc. Od tohoto roku se počet zaměstnaných stále jen sniţoval.
Graf 5: Vývoj zaměstnanosti podniku DIAMO ve Stráţi pod Ralskem 1946 – 2004.
(Zdroj: 60 let těţby a výroby uranu: http://proatom.luksoft.cz/view.php?cisloclanku=2006061901)
Ve Stráţi pod Ralskem a Hamru na Jezeře bylo v roce 1966 – 10 zaměstnanců, v roce 1987 – 6070 zaměstnanců s navíc 829 zaměstnanci v chemické úpravně. V roce 1989 klesl tento počet na 5685 zaměstnanců s 801 v chemické úpravně. DIAMO - Stráţ pod Ralskem je státní podnik, který realizuje vládou vyhlášený útlum uranového, rudného a části uhelného hornictví v České republice a zajišťuje produkci uranového koncentrátu pro jadernou energetiku, sídlí ve Stráţi pod Ralskem. Útlum těţby a úpravy uranu v oblasti Stráţ pod Ralskem byl zahájen jiţ koncem 80. let zastavením výstavby Dolu Hamr II – Luţice a jeho následnou likvidací a likvidací Dolu Křiţany I. Na základě usnesení vlády v roce 1993 byla zastavena těţba na Dole Hamr I, a v roce 1995 bylo rozhodnuto o zahájení jeho likvidace. Následně roku 1996 byla zahájena likvidace 67
dolu chemické těţby v organizaci DIAMO - Stráţ pod Ralskem a je v posledních letech prováděna výhradně hornická činnost a to likvidace těţební jednotky.
Graf 6: Produkce uranu (t/rok) ve státním podniku DIAMO ve Stráţi pod Ralskem v letech 1946 – 2007.
(Zdroj: http://www.diamo.cz/tezba)
Na základě vynikajících výsledků ve vlastní činnosti a spolehlivosti při spravování státních prostředků rozhodla vláda ČR rozšířit okruh činností státního podniku DIAMO s úkolem zajistit sanace a likvidace zátěţí po minulé těţbě barevných kovů (dřívější podnik Rudné doly Příbram) a některých lokalit po těţbě uhlí. Organizační struktura se postupně vyvinula do současné podoby, kdy ve státním podniku existuje 5 odštěpných závodů: 1) GEAM Dolní Roţínka; 2) Těţba a úprava uranu Stráţ p.R. (TÚU); 3) Správa uranových loţisek Příbram (SUL); 4) Sanační práce Ostrava (SAP); 5) Odra Ostrava. V uplynulé šedesátileté historii podniku jsou období, kdy kromě průzkumných, těţebních a zpracovatelských závodů zajišťujících výrobu uranu jako hlavního 68
produktu, existovaly závody provádějící stavební a strojní výrobu, výzkumnou, vývojovou či projektovou činnost nebo sociální sluţby.
7.3 Vývoj zpracovatelského průmyslu v Libereckém kraji od konce 80. let 20. století Na základě poznatků z komparačních analýz, které byly vyhotoveny v předchozích kapitolách, bylo moţné zjistit, ţe vysoká zaměstnanost byla sledována vţdy v II. sektoru NH, kde převaţoval spíše zpracovatelský průmysl. V něm bylo v letech 1989 a 1999 v Libereckém kraji zaměstnáno nejvíce osob. Na základě této skutečnosti byly vyhotoveny tabulky 19 a 20, které interpretují stav počtu pracujících v jednotlivých odvětvích.
Tab. 19: Zaměstnanost v odvětvích zpracovatelského průmyslu v okresech Libereckého kraje k 31. 12. 1989 a 31. 12. 1999. okres Česká Lípa průmyslové odvětví
počet zaměstnanců 1989
celkem potravinářský, zpracování tabáku textilní, oděvní a koţedělní dřevařský, papírenský, polygrafický a ost.
1999
18 830 18 876
index růstu 1,0
okres Jablonec nad Nisou počet zaměstnanců 1989
1999
31 187 19 273
index růstu 0,6
okres Liberec počet zaměstnanců 1989
1999
34 135 21 858
index růstu 0,6
okres Semily počet zaměstnanců 1989
1999
19 390 13 489
index růstu 0,7
1 015
1 118
1,0
499
445
0,9
2 458
1 252
0,5
1 403
756
0,5
2 177
1 527
0,7
3 481
1 450
0,4
10 455
4 270
0,4
6 675
2 903
0,4
2 243
2 177
1,0
7 321
6 556
0,9
3 832
3 897
1,0
2 778
4 040
1,5
84
1 088
12,9
55
959
17,4
1 609
1 996
1,2
727
1 130
1,6
6 610
5 421
0,8
11 022
4 016
0,4
2 429
674
0,3
2 483
743
0,3
133
1 391
10,5
165
1 801
10,9
1 181
3 692
3,1
1 624
1 469
0,9
strojírenský
4 702
2 588
0,6
6 475
2 228
0,3
9 840
4 443
0,5
3 253
1 567
0,5
elektrotechnický
1 866
3 566
1,9
2 169
1 818
0,8
2 331
1 634
0,7
447
881
2,0
chemický skla, porcelánu, keramiky, stavebních hmot hutnický, kovozpracující, sběrné suroviny
(Zdroj dat: Publikace ČSÚ z databáze - V. Touška, MU Brno)
69
V této komparaci mezi okresy a v tabulce 19 a také mezi krajem a celou Českou republikou – v tabulce 20, se například potvrzuje pokles zaměstnanosti v textilním, oděvním a koţedělném (TOK) odvětví zpracovatelského průmyslu. Jelikoţ mezi lety 1989 a 1999 klesla zaměstnanost v tomto odvětví o více neţ polovinu. Tento velký propad v zaměstnanosti je sledován také u průmyslu skla, porcelánu, keramiky a stavebních hmot. Zatímco v okresech Semily a Liberec se tento počet zaměstnaných propadl aţ třikrát, v okrese Česká lípa se stále snaţí tento počet částečně udrţet jen s menšími ztrátami. Naopak nárůst pracovníků byl zaznamenán v hutnictví a kovozpracujícím průmyslovém odvětví a také v chemickém a elektrotechnickém, kde byli pracovníci v roce 1989 zastoupeny zcela minimálně oproti roku 1999. Konkrétně přibývá do roku 1999 zaměstnanců v tomto průmyslovém odvětví v okrese Česká Lípa a Jablonec nad Nisou, v menší míře i v okrese Liberec, to platí pro obě zmíněná odvětví, jejichţ nárůst zaměstnanců je viditelný v celém kraji. Tyto údaje ale zcela neplatí pro Českou republiku, která v zmiňovaných odvětvích naopak zaznamenává nepatrný pokles.
Tab. 20: Zaměstnanost v odvětvích zpracovatelského průmyslu v Libereckém kraji a v ČR k 31. 12. 1989 a 31. 12. 1999. Liberecký kraj průmyslové odvětví
počet zaměstnanců 1989
1999
ČR index růstu
počet zaměstnanců 1989
1999
1 852 434 1 294 603
index růstu
celkem potravinářský, zpracování tabáku
103 542
72 496
0,7
0,7
5 375
3 571
0,7
144 959
146 472
1,0
textilní, oděvní a koţedělní dřevařský, papírenský, polygrafický a ostatní
22 788
10 150
0,4
278 095
149 830
0,5
16 174
16 670
1,0
186 243
194 111
1,0
chemický skla, porcelánu, keramiky, stavebních hmot hutnický, kovozpracující, sběrné suroviny
2 475
5 173
2,1
118 971
101 859
0,9
22 544
10 854
0,5
123 023
78 024
0,6
3 103
8 353
2,7
255 498
235 419
0,9
strojírenský
24 270
10 826
0,4
593 573
239 814
0,4
6 813 7 899 1,2 elektrotechnický (Zdroj dat: Publikace ČSÚ z databáze - V. Touška, MU Brno)
152 072
149 074
1,0
70
Pro názorný vývoj zaměstnaných pracovníků v Libereckém kraji ve zpracovatelském průmyslu rámci v NH a jejich zařazení do odvětví činnosti byla vyhotovena tabulka 21 a následně také grafy 5 a 6, které ilustrují vývoj mezi lety 1993 – 2000. V jiţ zmíněné tabulce je uveden zpracovatelský průmysl, jako zcela neměnný z hlediska počtu zaměstnaných v tomto odvětví. To je přisuzováno vybalancování a pravděpodobně přesunu počtu pracovníků z odvětví TOK a skla, porcelánu, keramiky a stavebních hmot do odvětví jako je hutnictví a kovozpracující, chemický a elektrotechnický průmysl.
Tab. 21: Odvětví činnosti zaměstnaných v NH v letech 1993 – 2000 v Libereckém kraji, (v tis.). ZAMĚSTNANÍ V NH 1993 1994 1995 1996 1997 209,8 209,5 211,7 209,8 205,4 Celkem OKEČ kategorie Zemědělství, myslivost a A01 související činnosti 8,5 7,6 7,5 6,1 4,5 Lesnictví, rybolov, chov ryb A02,B a souv. činnosti 2,7 2,6 1,8 1 2,4 Těţba nerostných surovin 4,2 3,6 3,5 4,4 3,5 C Zpracovatelský průmysl 76,6 74,5 72,1 74,3 71,1 D Výroba a rozvod elektřiny, E plynu a vody 3,7 3,2 3,1 3,8 3,6 Stavebnictví F 18,6 21,5 21,1 22,2 24,6 Obchod, opravy G motor.vozidel a spotřeb.zboţí 24,8 25,4 26,4 25,2 24,3 Ubytování a stravování 8,2 6,6 8,5 9,1 6,3 H Doprava, skladování a spoje 15,3 13,9 14,3 14,1 14,7 I Finanční zprostředkování J 1,7 2,5 3,1 2 3,2 Nemovitosti, pronájem, K podnikatelské činnosti 4,8 6,3 8,9 8,1 7,4 Veřejná správa a obrana, L povinné soc. zabezp. 12,3 14,6 12,4 11,2 13,1 Vzdělávání 13,6 11,8 13 13,8 12,2 M Zdravotní a soc. péče, N veterin.činnosti 9,2 10,1 10,4 8,2 9,9 Ostatní veřejné, sociální a O osobní sluţby 5,6 5,2 5,6 6,2 4,8 Zdroj dat: www.czso.cz
1998 199
1999 201,2
2000 201,9
5,2
5,2
4,6
2,6 2,8 76,5
2,2 2,2 83,1
1,5 2,7 76,8
3,7 20,1
3,2 18,6
2,9 22
22,6 6,1 12,7 2,8
22,2 6,9 11,7 2,1
19,9 7 12 3,2
7
8
7,6
11,5 10,4
10,3 9,9
10,4 11,3
8,4
7,4
10,5
6,6
8,2
9,5
V předchozí tabulce 21 je znázorněn vývoj zaměstnanosti pracovníků v jednotlivých odvětvích činnosti, dle zařazení do kategorií OKEČ za celý Liberecký kraj. Zpracovatelský průmysl v něm hraje jasnou dominanci, která spočívá ve stálé 71
dlouhodobé zaměstnanosti v tomto odvětví NH a značí tak jeho udrţitelnost v kraji, bez ohledu na jednotlivá jeho odvětví. Jelikoţ kategorizace obsahuje široké spektrum odvětvových činností, bylo pro práci důleţité kategorizaci zredukovat a vytvořit z ní sektory, neboť by v grafu mohly samostatně působit nepřehledně. Dle činnosti v uvedených odvětvích byly vytvořeny tři sektory. Primér, kam bylo zařazeno (zkráceně): zemědělství, myslivost, lesnictví, rybolov a těţba. Sekundér: zpracovatelský průmysl, výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody a stavebnictví. Třetí sektor obsahuje ostatní odvětvové činnosti. Tyto činnosti jsou dále děleny dle okruhů (v tabulce znázorněny stupni šedi), které by mohly odpovídat terciéru, kvartéru a kvintéru. Nejdříve ale bude znázorněn v grafu 7 celkový vývoj zaměstnanosti v klasicky třech sektorech tak, jak bylo popsáno, a poté v grafu 8 budou vybrány z jednotlivých sektorů ty činnosti, které budou vykazovat vyšší či nejvyšší zaměstnanost v období 1993 – 2000 a budou u nich sledovány výrazné vývojové tendence.
Graf 7: Vývoj zaměstnaných v sektorech dle „Odvětví činnosti zaměstnaných v NH v letech 1993 – 2000 v Libereckém kraji, (v tis.). 120 100 80
primér
60
sekundér
40
terciér 20 0 1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
roky (Zdroj dat: www.czso.cz ; vlastní konstrukce)
Z grafu 7 je patrné, ţe primér se dostává postupně do útlumu z hlediska počtu pracujících v tomto sektoru, a to ve všech jeho odvětvích. Počet pracujících se sníţil o polovinu. Sekundér si stále drţí své místo. V roce1997 byl zvýšen počtu pracujících v tomto sektoru především díky stavebnictví a od roku 1998 díky zpracovatelskému 72
průmyslu. Nejvyšší amplitudy křivka vývoje tohoto odvětví dosáhla v roce 1999, kdy se počet pracujících vyšplhal aţ na 83,1 tisíc. To je ostatně vidět i na grafu 8, kde je samostatně znázorněn vývoj zpracovatelského průmyslu. Zvýšení počtu pracujících bylo dosaţeno také ve zdravotnictví (ve sledovaných N, O), které vykazuje vzrůstající tendenci.
Graf 8: Vývoj zaměstnaných ve vybraných odvětví činnosti dle vysoké zaměstnanosti na základě dat z tabulky 19. (v tis.). 90
Těţba nerostných surovin - C
80 70
Zpracovatelský průmysl - D
60
Stavebnictví - F
50 Obchod a opravy -G 40 Vzdělávání - M
30 20
Zdravotní, soc. péče, veterin.čin. N, O
10 0 1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
roky
(Zdroj dat: www.czso.cz ; vlastní konstrukce)
Jak jiţ bylo zmíněno, někteří pracující, kteří byli dříve zaměstnáni v podnicích textilního průmyslu, které musely díky malému odbytu propouštět zaměstnance, přecházeli do odvětví technického charakteru, jako je zmiňované hutnictví, kovozpracující či elektrotechnický průmysl. Tyto textilní podniky ale nezůstaly jen tak opuštěny, v revitalizačních projektech, které probíhaly na podporu opuštěných a nevyuţívaných budov, tzv. brownfields, vznikaly leckdy továrny a podniky zaměřené na právě elektrotechnickou či strojírenskou výrobu. Z tohoto důvodu, také počty pracovníků v jednotlivých okresech vykazují v průmyslu podobné či dokonce vyšší hodnoty.
73
7.4
Stav
ekonomických
subjektů
v okresech
Libereckého
kraje
v osmdesátých a devadesátých letech Na konci osmdesátých let 20. století byla převáţná většina pracovníků zaměstnána v průmyslu, coţ dokládá i tabulka 22, jeţ představuje přehled největších deseti podniků k roku 1987, sestavená podle počtu zaměstnaných a zároveň s počtem nad 1000 těchto pracovníků. Všechny umístěné podniky, včetně jejich sídla i místa činnosti, jsou průmyslového charakteru a slouţí konkrétní výrobě.
Tab. 22: Největší podniky v Libereckém kraji v r. 1987 podle počtu zaměstnaných. Název okresu
Název podniku
Místo činnosti
Stav zaměstnanců
OKEČ
Jablonec n. N.
LIAZ LIBEREC SP
Jablonec n. N.
2 185
34
Česká Lípa
BOROCRYSTAL N. BOR
Nový Bor
1 975
26
Jablonec n. N.
JABL.SKLÁRNY, DESNÁ
Zásada
1 720
26
Jablonec n. N.
AUTOBRZDY, JABLONEC N. N.
Jablonec n. N.
1 711
34
Česká Lípa
ZPA NOVÝ BOR, K. P.
Nový Bor
1 667
30
Liberec
TESLA LIBEREC SP Liberec ZÁVOD STRÁŢ N. NISOU
1 644
30
Jablonec n. N
ŢBS ŢELEZNÝ BROD
Ţelezný Brod
1 566
26
Liberec
TEXTILANA, LIBEREC
Liberec
1 444
17
Jablonec n. N.
BIŢUTERIE JABLONEC
Jablonec n. N.
1 399
36
PRECIOSA JABLONEC 1 281 Liberec ZÁVOD MINKOVICE (Zdroj dat: Databáze dat V. Touška, MU Brno; upravila Vodáková, P.) Liberec
36
Na prvním místě dle počtu pracovníků se dostal LIAZ, jeţ spadá do strojírenství a jako jediný dosáhl nad 2 tisíce zaměstnaných, přesně 2185. Na druhém místě je sklářská firma BOROCRYSTAL Nový Bor z okresu Česká Lípa s bezmála 2 tisíci pracovníky (1975). Třetí firmou s největším počtem pracovníků zaujala také sklářská firma a to Jablonecké sklárny, Desná. Po té následují firma zaměřující se na výrobu autobrzd. Na 5. místě je strojírenská ZPA Nový Bor, k. p., která je v současné době přejmenována na REGULACE-AUTOMATIZACE BOR, spol. s r.o., která v programu ZPA pokračuje. 74
Za tímto podnikem následuje liberecká Tesla a v druhé polovině tabulky se uţ střída textilní výroba se sklářskou či biţuterní výrobou. Dohromady tedy převaţují zaměstnaní v sklářském odvětví a biţuterní výrobě s celkovým počtem 7941 zaměstnanců, za nimi pokračuje průmysl strojírenský s počtem 7207 zaměstnanců a poté na posledním místě textilní podnik s počtem 1444 zaměstnanců. Pokud by ale měla být hodnocena ekonomická základna dle obratu v podnicích, byla by situace odlišná. V tabulce 23 je zdokumentováno deset největších podniků dle obratu podniků ke stejnému roku 1987. V této tabulce opět přední místo zaujímá liberecká LIAZ s obratem přes milion korun. Je samozřejmé, ţe obrat ve strojírenské firmě nemůţe být srovnáván, byť s podobným počtem zaměstnaných, s lehčím odvětvím průmyslu a podniku v něm. Jako je například zmiňovaný BOROCRYSTAL, který byl národním podnikem a sdruţoval 55 původních drobných provozoven a skláren se skoro dvěma tisíci pracovníků, ale s obratem skoro třetinovým.
Tab. 23: Největší podniky v Libereckém kraji v r. 1987 podle obratu podniku. Název okresu
Název podniku
Místo činnosti
OBRAT HR*
OKEČ
1 288 334
34
Jablonec n. N.
LIAZ LIBEREC SP
Jablonec n. N.
Liberec
BYTEX, VRATISLAVICE N/N - VÝROBNÍ
Liberec
623 414
17
Česká Lípa
BOROCRYSTAL
Nový Bor
485 466
26
Liberec
TEXTILANA
Liberec
463 414
17
Česká Lípa
ZPA NOVÝ BOR, K. P.
Nový Bor
407 031
30
Česká Lípa
VAGÓNKA
Česká Lípa
393 582
34
Liberec
TESLA LIBEREC SP Liberec ZÁVOD STRÁŢ N. NISOU
324 943
30
Jablonec n. N.
AUTOBRZDY
Jablonec n. N.
315 994
34
Liberec
PLASTIMAT
Liberec
305 685
25
Semily
ŠROUBÁRNA
Turnov
219 330
28
(OBRAT HR* = hrubý zisk (výše trţeb korigovaná odpočtem nákladů na prodané zboţí v tehdejší měně Kčs); Zdroj dat: Databáze dat V. Touška, MU Brno; upravila Vodáková, P.)
75
Za strojírenskou firmou LIAZ s největším obratem se umístil textilní podnik BYTEX, jeţ má bez mála poloviční obrat jako LIAZ. Jelikoţ tento podnik nebyl uveden mezi 10 největšími podniky, předpokládá se, ţe tato firma disponovala s malým počtem zaměstnanců a s velkou efektivitou. V dalším pořadí se pak umístily podniky, známé jiţ z předešlé tabulky. Pokud bychom měli opět shrnout, v kterých odvětvích a jaké jsou obraty, zaznamenaly bychom je takto: ve strojírenských firmách je obrat samozřejmě největší, činí bez mála 3 miliony korun, za ním následuje lehčí odvětví (sklárny a textilní podniky) s celkovým obratem přes 1,5 milionů korun a na závěr chemický podnik Plastimat s obratem přes 300 tisíc korun. Z dostupných informací a závěrů, které přicházejí po roce 1991 za okres Liberec je v tomto období stále nejprůmyslovějším okresem Liberec s největším počtem firem: 14 strojírenských, 7 stavebních, 6 z oblasti dopravy a spojů, 4 textilní, dále těţařství (Tarmac – dříve Severokámen), energetika, efektivní výroba plastů (Peguform – dříve Palstimat). Nejvýraznější nárůst pracovních míst je pak zaznamenán ve výrobě autodílů a příslušenství a pokles v textilním odvětví. Frýdlantsko v okrese Liberec se můţe chlubit devíti firmami převáţně dřevozpracujícími a strojírenskými (Rasl a syn), textilní opět zaznamenává pokles. V dalším slabším regionu okresu Liberec v Novém Městě pod Smrkem dominují moderní strojírenské firmy Knorr (autobrzdy) a Hios s výrazným růstem pracovních příleţitostí, největší podnik Textilana Nové Město je ve stagnaci. Na jih od města Liberec v Hrádku nad Nisou je zřetelněji zastoupeno strojírenství (kde je to spíše stagnující Praga), plasty (Vulkan) a stavebnictví. Na sever od Liberce, v Chrastavě jsou dominantní pouze 3 strojírenské podniky v čele s Irausou, s největším nárůstem pracovních míst a textilní firmy Textilana, Ontex a Mykana, kde se sniţují počty pracovníků. Český Dub, který je na západ od města Liberce má kovozemědělský charakter, který tvoří 3 zemědělské podniky a Kovozávod Český Dub, který je ve stagnaci. A na závěr okresu Liberec to jsou Hodkovice nad Mohelkou, které mají jediný větší efektivní podnik a to Monroe, který se specializuje na autobrzdy. V okrese je řada málo nebo vůbec nevyuţitých areálů (př. Unitex Jindřichovice, vojenský areál Hajniště, Juta Višňová, Agroplast, některé provozovny Textilany), jejichţ průmyslové vyuţití je však s ohledem na komunikační přístupnost, technickou i kvalifikační dispozici, ale i trţní podmínky, problematické. Podle evidence brownfields Libereckého kraje, bylo napočítáno 81 nevyuţitých objektů jenom na Frýdlanstku. 71 na pak samostatně na Liberecku bez Frýdlantska. V úvahu pak proto 76
připadají úvahy o vyuţití, jako například stávající polyfunkční řešení obchodněspolečenských a sportovně zábavních center, jako v případě realizace centra Babylon v areálu bývalé Hedvy v Liberci. Dalším okresem, na který je třeba se zaměřit, je Česká lípa. Ta měla v tomto období bohatou strukturu odvětví, kterou představovalo 11 strojírenských a plastikářských firem (rentabilní autobaterie, Johnson Controls, Varta, Delphi Packard Electrite a Fehrer s největším nárůstem pracovních míst), 6 dopravních, 4 textilní a 3 firmy masného a mlékárenského odvětví, které šlo po roce 1990 do útlumu. V rámci okresu jsou na Cvikovsku zastoupeny 4 sklářské firmy, které doplňuje textilní Severka a strojírenský podnik Grafostroj, který je v útlumu. Doksy jsou průmyslově chudším regionem, který reprezentuje pouze výrobce plastů Rekufol. Odvětvovou skladbu v Jablonném v Podještědí představuje pouze Preciosa a strojírenská firma ASL. Průmyslovému regionu Mimoň vévodí těţební Diamo ve Stráţi pod Ralskem, které se pomalu dostává do útlumu, ale předpokládá se, ţe by zkrácený provoz fungoval nadále v podobě sanačních prací. Dále je v oblasti Stavební podnik Ralsko a Luhov, textilní Mitop a Mitex, nábytkářský Falcon (v rozvoji) a Zemědělské obchodní sdruţení Brniště. A nakonec Nový Bor, který je zaměřen na jednostrannou avšak perspektivní odvětvovou orientaci s dobrou pozicí na zahraničním trhu a tu tvoří 6 sklářských firem (hlavně Crystalex) a obchodní Joka plus. Na Českolipsku je v současné době evidováno 100 objektů brownfields. Okres Semily neměl příliš rentabilní průmyslovou sféru, jako okresy předchozí. Tvořily ji 3 firmy strojírenské, 1 textilní (Hybler – v útlumu), zemědělská (ZD Jizeran – v útlumu), stavební, dřevařská a potravinářská. Na Jilemnicku byly pouze dvě strojírenské a potravinářské firmy a 1 textilní, kde dominoval efektivní Cutisin. V oblasti Lomnice nad Popelkou byl mezi 9 firmami největší Technolen, který je nyní ve stagnaci. Průmyslové Turnovsko mělo relativně dobrou odvětvovou strukturou a prosperujícími firmami (př. Preciosa, Sklostroj, Dias), které tvořily 4 strojírenské, 3 sklářské, 2 stavební, 1 textilní a 2 zemědělské a potravinářské firmy. V okrese Jablonec nad Nisou a přímo v regionu Jablonce nad Nisou, byla rentabilní sklářsko-biţuterní Biţuterie Česká Mincovna, Preciosa, BTV plasty, Jizerské sklo aj., ze strojírenství Ateso, ABB Elektro, Lucas, TTP Elitex, Jablotron a Škoda Motory – dříve Liaz, který se dostal v devadesátých letech do útlumu. Tanvald a okolí, 77
je charakterizován odvětvím textilním – Seba, která je nyní v útlumu, dále pak je to průmysl sklářský (Ornela, Desko a Desenské sklárny), potravinářský (dynamický Cutisin) a strojírenský (Litmas). V Ţelezném Brodě tvořily v devadesátých letech jednostrannou odvětvovou strukturu sklářské firmy Ţeleznobrodské sklo, Ornela, Skleněná biţuterie, Liglass, Technosklo a dále textilní Hybler (dnes ve stagnaci) a gumařská Teguza. Podle tabulky 24 s největšími zaměstnavateli v okresech Libereckého kraje s počtem větším neţ 800 zaměstnanců v daném podniku k 31. 12. 1999, je uvedeno pořadí od největšího, z tohoto hlediska, po nejmenší podnik v kraji. Dále jsou v tabulce barevně odděleny jednotlivé okresy, coţ by mělo slouţit k lepší názornosti většího zastoupení daných podniků v jednotlivých okresech. Dle tohoto barevného značení je moţné vidět, ţe nejvíce zmiňovaných podniků s největším počtem zaměstnanců je v okrese Česká Lípa a po té v okrese Liberec. První příčka v tabulce je obsazena podnikem Crystalex, a.s., který vznikl v roce 1994 z bývalého národního podniku Borocrystal jako akciová společnost a po roce 1997 byl privatizován. Další společností je DIAMO, a.s., která se umístila na druhé příčce s téţ počtem přesahující dva tisíce zaměstnaných. Společnost DIAMO, a.s. je stále státním podnikem, který realizuje vládou vyhlášený útlum uranového hornictví v ČR a zajišťuje produkci uranového koncentrátu pro jadernou energetiku. Z největších podniků v okrese Liberec jsou to podniky působící svoji činností ve sluţbách, coţ je oproti konci osmdesátých let převrat. A jsou to především Školský úřad a Nemocnice Liberec. Po té následují tradiční Preciosa, zaměřená na výrobu klenotů a příbuzných předmětů a Textilana. V okrese Jablonec je situace podobná, akorát s menším počtem pracujících neţ v okrese Liberec. A v Semilech jednoznačně vede podnik Preciosa a.s., která zde má pobočku.
78
Tab. 24: Největší zaměstnavatelé v okresech Libereckého kraje s počtem větším neţ 800 zaměstnanců v daném podniku k 31. 12. 1999.
okres
název podniku
odvětví
EPZ* 1999
Výroba skla a skleněných výrobků 2200 Těţba a úprava uranových a Česká Lípa DIAMO, s.p. 2017 thoriových rud Výroba elektrických strojů a zařízení Česká Lípa Delphi Packard Electric ČR s.r.o. 1894 j. n. Vzdělávání Liberec ŠKOLSKÝ ÚŘAD 1892 Zdravotní a sociální péče; Liberec Nemocnice Liberec 1738 veterinární činnosti Výroba klenotů a příbuzných Liberec Preciosa a.s. Jablonec n. N. 1444 předmětů Výroba textilií a textilních výrobků Liberec TEXTILANA, a.s. 1390 Vzdělávání Jablonec n. N. ŠKOLSKÝ ÚŘAD 1239 Pozemní a potrubní doprava -ţel. Liberec České dráhy s.o. 1169 doprava Jablonec n. N. ŢELEZNOBRODSKÉ SKLO a.s. Výroba skla a skleněných výrobků 1102 Výroba klenotů a příbuzných Jablonec n. N. Biţuterie Česká mincovna a.s. 1062 předmětů Výroba klenotů a příbuzných Semily Preciosa a.s. Jablonec n. N. 1033 předmětů Vzdělávání Česká Lípa ŠKOLSKÝ ÚŘAD 995 Výroba textilií a textilních výrobků Semily HYBLER TEXTIL s. r. o. 990 Zdravotní a soc. péče; veterinární NEMOCNICE S Česká Lípa 910 činnosti POLIKLINIKOU Výroba skla a skleněných výrobků Jablonec n. N. ORNELA, a.s. 871 Výroba textilií a textilních výrobků Jablonec n. N. SEBA T a.s. 846 Vzdělávání Semily ŠKOLSKÝ ÚŘAD 838 Pozemní a potrubní doprava - ţel. Česká Lípa České dráhy s.o. 835 Doprava Výroba skla a skleněných výrobků Česká Lípa PRECIOSA - LUSTRY, a.s. 830 (EPZ* = evidenční počet zaměstnanců; Zdroj dat: Databáze P. Toneva (MU Brno), upravila: Vodáková) Česká Lípa
CRYSTALEX a. s., Nový Bor
Tato tabulka je dokumentující toho, ţe se sluţby koncem devadesátých let dostaly do popředí. V sluţbách je podle této tabulky a podle těchto největších zaměstnavatelů zaměstnáno 9616 zaměstnanců. Za sluţbami dle této tabulky následuje průmysl skla a klenotnické výroby s počtem 8542 zaměstnanců a dále pak průmysl textilu s 3226 zaměstnanci. Na čtvrtém místě to je těţba, kterou nyní představuje pouze podnik DIAMO, a.s. v okrese České Lípě a v tomtéţ okrese pak podnik Delphi Packard Electric, a.s. zaměřující se na výrobu elektrických strojů, tedy elektrotechnický průmysl. V tomto výčtu podniků s největšími zaměstnanci se tak potvrzuje předpoklad, ţe elektrotechnický průmysl nabírá na významu. 79
7.4.1 Nejdůleţitější zaměstnavatelé v odvětví průmyslu po roce 2000 Průmyslová základna je sice diverzifikována, s výrazným podílem malých a středních firem. Existují zde ale tendence k posilování vlivu a koncentraci podniků v odvětví výroby dopravních prostředků a zařízení, na druhé straně je zřetelný jistý útlum v textilním a oděvním průmyslu, kde řada podniků byla nucena ukončit svou činnost. Roste zde počet firem se zahraniční majetkovou účastí. Textilní a oděvní průmysl (výroba textilií, textilních a oděvních výrobků) patří mezi tradiční odvětví v Libereckém kraji. V tomto odvětví podniká po roce 2000 14 firem s více jak 100 zaměstnanci. V úhrnu tyto firmy zaměstnávaly ke konci roku 2004 celkem 3 664 pracovníků. V posledních 10 letech však toto odvětví prošlo útlumem a řada firem v důsledku sloţité hospodářské situace byla nucena ukončit svoji činnost. Mezi nimi byl i tradiční výrobce Textilana Liberec. Tento stav se projevil na výrazném úbytku počtu zaměstnanců tohoto odvětví. V letech 2000 – 2004 se v podnicích se 100 a více zaměstnanci sníţil jejich počet o 1 898 osob, tj. o 34,1 %. Tím podstatně klesla pozice tohoto odvětví v souboru sledovaných podniků co do podílu zaměstnanců z 11,1 % na 7,6 %. Přes tento trend trţby z průmyslové činnosti poklesly ve sledovaném období pouze o 228 mil. Kč. Dopad na výši trţeb mají změny ve výrobním zaměření firem, neboť se začínají prosazovat firmy, které jsou dodavateli pro automobilový a stavební průmysl, který je v současné době v recesi. Mezi největší podniky textilního odvětví v Libereckém kraji patří Interlana s.r.o. Liberec, Hybler s.r.o. Semily, Mitop a.s. Mimoň, Seba T a.s., Technolen a.s. Lomnice nad Popelkou, Rotextile a.s. Rokytnice nad Jizerou, Hoflana s.r.o. Liberec. V gumárenském a plastikářském průmyslu (výroba pryţových a plastických výrobků) v Libereckém kraji podniká po roce 2000 – 307 subjektů, avšak pouze 13 z nich má co do počtu zaměstnanců významnou pozici. Tyto firmy zaměstnávaly ke konci roku 2004 v úhrnu 3 220 zaměstnanců, coţ bylo o 1 375 více neţ v roce 2000. Odvětví se podílí 6,7 % na celkovém počtu pracovníků průmyslu kraje a dosaţenými trţbami 6,0 %. Trţby ve sledovaném období vzrostly téměř dvojnásobně, průměrný roční nárůst činil 16,9 %, coţ je ovlivněno i tím, ţe polovina podniků je navázána subdodavatelsky na automobilový průmysl. Průměrná hrubá měsíční mzda zaznamenala v letech 2000 – 2004 nárůst o 2 498 Kč, tj. o 16,9 % a je tak mírně vyšší (o 1,9 %) neţ je průměr celého zpracovatelského průmyslu kraje. Hlavními firmami v tomto odvětví jsou
80
Peguform Bohemia a.s., Plastkov a.s., Vulkán a.s., Metzeler s.r.o., Rekufol s.r.o., Cutisim, s.r.o. Průmysl skla, keramiky, porcelánu a stavebních hmot (výroba ostatních nekovových minerálních výrobků) má v kraji dlouholetou tradici a lze jej zařadit v Libereckém kraji k jednomu z nejdůleţitějších. Transformační a privatizační proces se dotkl i tohoto odvětví, ve kterém působí v současné době 16 velkých firem se 100 a více zaměstnanci, z nichţ polovina má sídlo v okrese Jablonec nad Nisou. Důleţitost odvětví v kraji podtrhuje fakt, ţe ve výše uvedeném počtu podniků bylo zaměstnáno celkem 11 254 osob, coţ představuje 23,3 % z celkového počtu pracovníků průmyslu kraje. Jejich počet se zvýšil od roku 2000 o 12,3 %. Ekonomickou situaci některých podniků, které mají vývoz zaměřen do dolarové oblasti, výrazně ovlivnil pokles kurzu dolaru. Trţby z průmyslové činnosti v běţných cenách dosáhly v roce 2004 celkové výše 8,7 mld. Kč. V posledních třech letech trţby stagnují. Průměrná hrubá měsíční mzda je výrazně (o 2 233 Kč) niţší neţ je průměr za průmysl jako celek, přestoţe ve sledovaných letech vzrostla o 2 627 Kč. Rozhodující podniky jsou Crystalex a.s., Jizerské sklo a.s., Preciosa a.s., Ţeleznobrodské sklo a.s., Liglass a.s., Jablonex Group a.s., Skleněná biţuterie a.s. a TECHNOSKLO s.r.o. Výroba dopravních prostředků a zařízení patří k dynamicky se rozvíjejícím odvětvím v Libereckém kraji. Působí v něm 13 firem se 100 a více zaměstnanci, které zaměstnávaly v roce 2004 jiţ 7 643 pracovníků, coţ bylo o 971 více (tj. o 14,6 %) neţ v roce 2000. Rozhodující část podniků je soustředěna v okrese Liberec. Do tohoto odvětví vstoupili nadnárodní výrobci, kteří vybudovali nové závody v průmyslové zóně Liberec – Jih. Výraznou pozici tohoto odvětví dokladuje výše trţeb z průmyslové činnosti, které činily v roce 2004 celkem 27,3 mld. Kč a rovněţ jejich podíl 30,9 % na celkovém objemu trţeb průmyslu kraje. Ve sledovaném období let 2000 – 2004 trţby z průmyslové činnosti vzrostly o 42,7 %. Dynamický vývoj vykazuje rovněţ průměrná měsíční mzda, která vzrostla od roku 2000 o 4 677 Kč a dosáhla v roce 2004 výše 21 194 Kč. Tím výrazně (o 4 229 Kč) překračuje celokrajský průměr zpracovatelského průmyslu. Mezi nejvýznamnější podniky patří Monroe Czechia s.r.o., Benteler ČR k.s., Fehrer Bohemia s.r.o., Lucas Varity s.r.o., Grupo Antolin Bohemia s.r.o. Ve výrobě elektrických a optických přístrojů a zařízení podniká v Libereckém kraji 16 firem s více jak 100 zaměstnanci. Ty v úhrnu ke konci roku 2004 zaměstnávaly 81
celkem 4 341 osob, coţ byl počet nevýrazně vyšší (o 2,5 %) neţ v roce 2000. Produkce některých firem je v celém svém objemu směrována pro výrobce automobilů, coţ opět dokazuje silnou závislost průmyslu kraje na automobilovém průmyslu. Trţby z průmyslové činnosti za toto odvětví vykázaly rovněţ výraznou dynamiku. V letech 2000 – 2004 rostly v průměru ročně o 10,1 %. Hrubá průměrná mzda se v tomto období zvýšila o 3 506 Kč tj. o 27,1 %. Významné postavení mezi těmito firmami mají Autobaterie s.r.o., Delphi Packard Electric Česká republika s.r.o., PEKM Kabeltechnik s.r.o., Sved Liberec, Trevos a.s., Desko a.s. V letech 2000 – 2002 stoupl počet podnikatelských subjektů s převaţující průmyslovou činností ze 117 na 133. Podle počtu podnikatelských subjektů je v Libereckém kraji nejvíce zastoupen strojírenský, kovodělný a dopravní průmysl, následuje průmysl skla, keramiky, porcelánu a stavebních hmot, textilní průmysl, gumárenský a plastikářský průmysl. Průměrný počet zaměstnanců v průmyslu v této době stoupl zhruba o 5,3 % z 50 039 na 52 835. Statistická data ukazují, ţe tradiční odvětví Libereckého kraje – textilní a oděvní průmysl, nadále prochází restrukturalizací, přičemţ vykazují sestupné tendence projevující se poklesem počtu podnikatelských subjektů a poklesem počtu zaměstnanců (o 22,5 %). V letech 2000 – 2004 zaměstnávaly průmyslové podniky (se 100 a více zaměstnanci) v kraji kolem 50 tisíc zaměstnanců. Nejvyšší zaměstnanost vykázal průmysl v roce 2002 (52 832 fyzických osob), naopak nejniţší v roce 2004 (48 207 osob). Po roce 2004, kdy vstoupila ČR do Evropské unie (EU), se otevřely moţnosti, které přispěly k zlepšení situace na trhu práce. K tomuto zlepšení přispělo například vytváření nových volných pracovních míst pod záštitou příslušných pracovních úřadů a jiné nabídky spočívající v různých rekvalifikačních kurzech a další moţnosti k lepšímu uplatnění se více uchazečům o práci a i skupinám ohroţeným na trhu práce. Investice do oblasti lidských zdrojů se staly šancí na změnu k lepšímu. Události, které přišly koncem roku 2008, tato různá opatření a zlepšování situace bohuţel narušily. Ekonomická krize, která se v ČR projevila právě ke konci roku 2008, dostala do nesnází spoustu firem a tím i pracovníky, kteří se rázem stali nezaměstnaní.
82
Vláda a příslušné úřady práce sice podnikly opatření vedoucí ke zlepšení situace na trhu práce, ale ke stavu před krizí se bohuţel prozatím nepodařilo přiblíţit. Většina současných nejvýznamnějších průmyslových podniků Libereckého kraje jsou významné zahraniční firmy. Rovněţ podniky, ve kterých postupně docházelo k restrukturalizačním procesům a jsou v současné době společnostmi se spoluúčastí zahraničního kapitálu významně ovlivňují zaměstnanost a tedy celou ekonomiku kraje. Největší firmy s většinovým českým kapitálem působili a některé stále působí především v odvětví skla, keramiky a stavebních hmot, ale také to jsou podniky specializující se na výroba dílů a příslušenství motorových vozidel, včetně textilní výroby, jeţ v těchto podmínkách vyrábí autopotahy
a jiné příslušenství do
automobilového průmyslu. Podle předchozího shrnutí v jednotlivých okresech a regionech, je moţno říci, ţe se průmyslová centra v období 1991 – 2000 tolik neliší od těch současných. Ve zmíněných více či méně průmyslových regionech zůstává odvětvová činnost nezměněna.
83
8 Závěr Jak jiţ bylo v úvodu zmíněno, cílem práce bylo provést analýzu stavu hospodářství a zhodnotit dopady transformace výrobních aktivit v průmyslu po roce 1989 na základě dostupných dat o zaměstnanosti a její struktuře. Práce tedy neřešila a neposuzovala zvolenou formu ani výsledky transformace jako takové, ale pomocí dostupných dat se snaţila poukázat na pohyby pracovních sil mezi jednotlivými odvětvími průmyslu v okresech Libereckého kraje od konce osmdesátých let aţ do konce let devadesátých. Restrukturalizace a inovace průmyslu proběhla hlavně v centrech mikroregionu Liberec, Hrádek nad Nisou a Chrastavě, zemědělství pak ve Frýdlantském výběţku. V okrese Česká Lípa se dostala do útlumu těţba uranu v Stráţi pod Ralskem a to vedlo ke značnému uvolňování pracovníků. Vliv nadprůměrně produktivních firem se zahraniční účastí je zřetelný především v okresech Liberec, Jablonec nad Nisou a Česká Lípa s největší dynamikou růstu produktivity u Jablonce nad Nisou a nejniţší v okrese Semily v důsledku nejpomalejší transformace zejména v textilním a zemědělském odvětví, ale i ve strojírenství. Srovnání vycházelo ze dvou časových období – toho po roce 1989 a před rokem 2000. Sehnat relevantní zdroje dat nebylo především za období před a po roce 1989 jednoduché a nebylo ani lehké sjednotit často velmi rozporuplné a nepřesné hodnoty pocházející z různých zdrojů. Průmyslový charakter oblasti zůstal zachován jiţ od druhé poloviny 19. století do současnosti, pouze odvětvová struktura průmyslu se změnila. Poklesl zejména význam těţby a zpracování nerostných surovin. Rozhodující význam kraje má zpracovatelský průmysl. Význam zpracovatelského průmyslu je patrný i z tabulky - Největší zaměstnavatelé kraje na konci devadesátých let. Mezi největší průmyslové podniky patřily výrobci skla a biţuterie, zejména Crystalex v Novém Boru v okrese Česká Lípa. Přímé zahraniční investice směřovali ale v průběhu devadesátých let především do automobilového průmyslu. Restrukturalizace a inovace průmyslu po roce 1990 proběhla hlavně v centrech okresu Liberec, v mikroregionu Hrádek nad Nisou a Chrastavě, zemědělství pak ve 84
Frýdlantském výběţku. V Okrese Česká Lípa se dostává do útlumu těţba uranu v Diamu a.s., Stráţ pod Ralskem a to vede ke značnému uvolňování pracovníků. Řešení bude ve vhodném vyuţití stávajících areálů pro vhodné zpracovatelské či servisní aktivity. Další útlum zde začíná ve strojírenství v podnicích Grafostroj Cvikov, Vagónka a Ţoska Česká Lípa, aj. Stagnace zde nastává i v textilu. Tento problém postihl také okres Jablonec nad Nisou a to především oblasti, jako je Tanvaldsko a Ţeleznobrodsko (Seba aj.). Ke stagnaci dochází i ve strojírenství (Škoda Motory), jejíţ záchranou můţe být modernizace, specializace na automobilové nástavby a kooperace či propojení firmy se světovými producenty nákladních vozů. V okrese Semily, kde nejvýznamnějšími průmyslovými centry jsou a byly Turnov, Semily a Lomnice nad Popelkou, zaznamenaly nejvyšší nárůst drobných podnikatelů a stavební a výroby. Podobně jako na Jablonecku i zde došlo ke stagnaci a útlumu textilu a strojírenství, které řeší nevyhovující základny na Rokytnicku a Semilsku (Technometra, Elitex), jeţ jsou opět v restrukturalizaci a řeší obměnu výrobního programu. Vliv nadprůměrně produktivních firem se zahraniční účastí je zřetelný především v okresech Liberec, Jablonec nad Nisou a Česká Lípa s největší dynamikou růstu produktivity u Jablonce nad Nisou a nejniţší v okrese Semily v důsledku nejpomalejší transformace zejména v textilním a zemědělském odvětví, ale i ve strojírenství. Jaké budou další výsledky, které přijdou po zhodnocení dat po roce 2001 aţ do současnosti, bude napínavé.
85
Seznam pouţité literatury BERRY, B. J. L. (1972): Urbanization and Regional Development in the United States. Geographica Polonica 20. Warszava: PWN, s. 5-32. BLAŢEK, J. (1997): The Czech Republic on its way towards the West European structures. European Spatial Research and Policy 4 (1), 37-62. CLOKE, P., CRANG P., GOODWIN, M. (2005): Introducing Human Geographies. Hodder Arnold, London. ISBN 978-0-340-88276-4. (Pgs. 425-427, by Chris HAMNETT) DYBA, K. (2008): Transformace, hrubý domácí produkt a ekonomický blahobyt: ČR 1989 aţ 1995. Statě ze stálé mise ČR při OECD, Paříţ, Francie, s. 12. HAGGETT, P. (2001): Geography – A Global Synthesis. Pearson Prentice Hall, London. ISBN 978-0-582-32030-7. (Pgs. 363-437) HAMPL, M. (2005): Geografická organizace společnosti v České republice: transformační procesy a jejich obecný kontext. DemoArt, Praha, 147 s. HAMPL, M. (2001): Regionální vývoj: specifika české transformace, evropská integrace a obecná teorie. Praha: PřF UK. HÄUFLER, V., KORČÁK, J., KRÁL, V. (1960): Zeměpis Československa. Nakladatelství Československé akademie věd. Praha. 667s. IVANIČKA, K. (1983): Základy teorie a metodologie socioekonomickej geografie. SPN, Bratislava. 448 s. JIRÁSEK, J. (1993): Transformační řízení. Grada, Praha. 296 s. JONÁŠ, J. (2000): Ekonomická transformace v ČR v 90 letech: ztracená dekáda? První kapitola v: Světová ekonomika na přelomu tiisíciletí. Management Press, Praha. (Str. 9-54). KLAUS, V., TOMŠÍK V. (2007): Makroekonomická fakta české transformace. NC Publishing, Brno. KNOX P. L., MARSTON, S. A. (2004): Human Geography – Places and Regions in Global Context. Pearson Prentice Hall, New Jersey, 2004. ISBN 0-13-101518-4. (Pgs. 269-476).
86
Kolektiv autorů (1997): Hodnocení vývoje počtu obyvatel obcí okresů Česká Lípa, Liberec, Jablonec nad Nisou a Semily se zaměřením na perspektivy malých obcí. Vydal Terplan, a.s., Praha. Kolektiv autorů (1998): Strategie regionálního rozvoje VÚSC pro Liberecký kraj, I. etapa. Liberec. KOPAČKA, L. (1993): Český průmysl ve víru změn. In Geografické rozhledy, roč. 3, č. 1, s. 5-8. ISSN 1210-3004. KOPAČKA, L. (1994): Industry in the Transition of Czech Society and Economy. In GeoJournal. Vol. 32, No. 3, pp. 207-214. ISSN 0343-2521. KREJČÍ, T., TOUŠEK, V. (2004): Vliv dojíţďky za prací na situaci na trhu práce ve městě Brně. In: VII. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Masarykova univerzita, Brno, s. 95-101. KUNC, J. (1999): Změny v průmyslu města Brna a jejich vliv na situaci na trhu práce. In Folia Geographica 3, Zborník štúdií z XII. zjazdu SGS, roč. XXXII. Prešov:
Acta
Facultatis
studiorum
humatinatis
et
naturae
Universitatis
Prešoviensis, s. 175 – 183. ISBN 80–88722-64–0.KUNC, J. (2005): Transformace českého průmyslu po roce 1989 – vliv přímých zahraničních investic. Disertační práce. Přf MU, Brno, 169 s. KUNC, J. (2006): Historie a současnost průmyslové výroby na Moravě regionální aspekt ekologického ohroţení krajiny. Národohospodářský obzor, Brno : ESF MU Brno, 2006, 3, od s. 42-49, 8 s. ISSN 1213-2446. 2006. KUNC, J., TONEV, P. (2009): Průmyslové zóny v České republice: vybrané regionální a socioekonomické aspekty. In Regionálne štruktúry ČR a SR: časové a priestorové zmeny. 1. vydání. Bratislava: Geografický ústav SAV, 2009. od s. 3539, 5 s. ISBN 978-80-970076-6-9. KUNC, J., TOUŠEK, V. (2000): Statistická data o průmyslu České republiky a jejich vyuţití při tvorbě strategie regionálního rozvoje. KUNC, J., TOUŠEK, V. (2001): Regionální aspekty transformace českého průmyslu. In Slaný, A. (ed.): Česká ekonomika na přelomu tisíciletí. Brno: Masarykova univerzita. Ekonomicko-správní fakulta. s. 515-530, 16 s. ISBN 80210-2533-6. KUNC, J., TOUŠEK, V., VAŠKOVÁ, L.: Elektrotechnický průmysl v ČR: minulost a současnost (historický a regionálně geografických přehled). In
87
Geografické aspekty středoevropského prostoru. Sborník Příspěvků z IX. ročníku mezinárodní konference. Brno, MU Brno, 2001, s. 89 - 94. ISBN 8021026642. LAUKO, V., KRIŢAN, F., GURŇÁK, D. (2009): Časovo-priestorové aspekty nezamestnanosti na Slovensku v procese ekonomickej transformácie a krízy. In: Klímová V. (ed.): XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Masarykova univerzita, Brno, s. 58-65. ISBN 978-80-210-4883-6. MAREŠ, J. (1980): Průmyslové regiony ČSR. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha. ISSN 0069 – 228X, s 82. MICHÁLEK, B. (2010): Současný stav těţby uranu v ČR a její další perspektivy a moţnosti. Dostupný z:
MISZTAL, S. (1997): Rozwój geografii przemyslu i jej problematyki badawczej. In Geografia, czlowiek, gospodarka. IGUJ Kraków. 115 – 124 s. PAVLÍNEK, P (1993): Globálna reštrukturalizácia. Sborník české geografické společnosti, 98,1, 2-12 s. PAVLÍNEK, P (1997): Vybrané teoretické interpretace současné transformace kapitalizmu. Sociologický časopis, 33, 1, 41-56 s. POPJAKOVÁ, D. (1997): Základné kapitolyz geografie priemyslu. Učebné texty. Prešovská univerzita, Prešov. 141 s. POPJAKOVÁ,
D.
(2000):
Transformácia
priemyslu
Prešova
ako
odraz
celospoločsnských zmien v ostatnom decéniu. In Matlovič, R. (ed.): Urbánny vývoj na rozhraní milénií. Urbánne a krajinné štúdie Nr. 3. FF Prešovské univerzity, Prešov. 105-117 s. POPJAKOVÁ, D. (2001): Transformácia priemyslu v regióne Šariša. Geografické práce, roč. IX., č. 1. Katedra geografie a geoekológie FHPV PU Prešov. ISBN 808068-033-7 SPĚVÁČEK, V. a kol. (2002): Transformace české ekonomiky: politické, ekonomické a sociální aspekty. Linde, Praha, 525 s. 88
STRYJAKIEWICZ, T. (1994): Próba analizy i oceny procesów transformacji przemyslu w Polsce w swietle postfordowskiego modelu elestycznej produkcji i teorii regulacji. In Ziolo, Z. (ed.): Zachowania przestrzenne przemyslu w zmieniajacych sie warunkach gospodarowania. Kraków-Warszawa (KGPPTG). 48-66 s. SUCHÁČEK, J. (2005): Restrukturalizace tradičních průmyslových regionů v tranzitních ekonomikách. Ostrava: VŠB – TU Ostrava, Ekonomická fakulta. SVOZILOVÁ, M. (2007): Prostorové aspekty transformace průmyslové výroby v Olomouckém kraji. Diplomová práce. PřF Katedra geografie Univerzity Palackého v Olomouci. Olomouc, 85 s. TÖDTLING, F. (1994): Firm strategies and Restructuring in a Globalising Economy. Environment and Quality of Live in Central Europe: Problems of Transition. IGU RC, Praha, CD-ROM, rekord 241/273. TOUŠEK V. (2006): Influence of Labour commuting on Hinterlands of the Czech Agglomerations: Contemporary trends. Geographica 39, s. 95 - 110. TOUŠEK, V., HUBL, R., KREJČÍ, T., PALCROVÁ, Š. (2007): Brno a jeho zázemí: změny po roce 1989. In Česká geografie v evropském prostoru. Vydání 1. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. ISBN 978-807040-986-2, s. 583-588. 2006, České Budějovice. Dostupné z: <www.mmrvyzkum.cz/infobanka/DownloadFile/5719.aspx>. TOUŠEK, V., VANČURA, M. (1996): Aktuální problémy ČR - I. díl. Průmysl - 1. část. Skripta. SCHOLAFORUM, Ostrava, 28 s. TOUŠEK, V., VANČURA, M. (1996): Aktuální problémy ČR - I. díl. Průmysl - 2. část. Skripta. SCHOLAFORUM, Ostrava, 26 s. TURNOCK, D. (2003): The Human Geography of East Central Europe. Routledge, Taylor and Francis Group. London and New York. ISBN 0-41512191-4 VÁVRA, J. (2004): Mikroregionální střediska a mikroregiony v hodnocení sociálně-geografickém, administrativním a mentálním na příkladu okresu Semily. In: Wahla, A. (ed.): Sborník referátů a sdělení z Mezinárodní geografické konference Geografie a proměny poznání geografické reality konané v Ostravě ve dnech 30. a 31. 8. 2004, Ostravská univerzita, s. 206 – 222. ISBN 80–7042–788-4.
89
VODÁKOVÁ, P. (2009): Zlepšování politiky zaměstnanosti v Libereckém kraji pomocí programů financovaných z ESF. Diplomová práce, archiv Katedry geografie FPHP Technické univerzity v Liberci. VODÁKOVÁ, P., VAGÁI, T. (2010): Projektové kurzy na katedře geografie, FP TU v Liberci. Informace ČGS, 29, č. 2, s. 25–33. ISSN 1213-1075. VODÁKOVÁ, P. (2010): Liberec a Jablonec nad Nisou - soupeřící nebo kooperující? In. XXII. sjezd České geografické společnosti: Sborník abstraktů. VODÁKOVÁ, P. (2011): Evaluation of changes in the structure of economy within the Liberec region after 1989. In. 5th International Conference of Young Scientists. Jelenia Gora. VODÁKOVÁ, P. (2011): Projevy transformace hospodářství po roce 1989 a jejich vliv na trh práce v jednotlivých okresech Libereckého kraje. In. 19. mezinárodní konference PedF Masarykovy univerzity v Brně: Sborník abstraktů. VODÁKOVÁ, P., ŠÍPOŠ, M. (2011): Ekonomická krize a její dopady v České republice z geografického pohledu aneb Ekonomická prostorovost. In Hana Svobodová (ed), sborník z workshopu: Prostorovost: místa, území, krajiny, regiony, globiony. 1. vyd. Brno : GaREP, spol. s r.o., s. 90-95. ISBN 978-80904308-7-7.
Elektronické zdroje: Analýza Libereckého kraje, příloha č. 2 Strategie udrţitelného rozvoje Libereckého kraje 2006 – 2020. Dostupné z: < www.kraj-lbc.cz/public/orlk/finalni_verze_sur_lk_x05_d271074b54.rtf>. Aplikace
v
regionální
a
sociální
geografii.
Dostupné
z:
. ČSÚ Liberec, ŠVEHLOVÁ, K. (2006): Populační analýza Libereckého kraje – 5.4 Průmysl.
Dostupné
z:
<www.czso.cz/xl/edicniplan.nsf/t/0F003664AA/$File/504.pdf> ČSÚ Liberec (2007): Regionální rozdíly v demografickém, sociálním a ekonomickém vývoji správních obvodů pověřených obecních úřadů v Libereckém kraji v letech 2000 aţ 2005. Dostupné z: 90
Czech company database, Slovak company database, EU company database - basic info for free. Dostupné z: . Město Stráţ pod Ralskem. Dostupné z: < http://www.strazpr.cz/?page=MestoStraz-pod-Ralskem,Historie-mesta,Tezba-uranu>. Portál
MPSV:
Dostupné
z:
<
http://portal.mpsv.cz/sz/download/?_piref37_264786_37_264785_264785.typstnez =1&_piref37_264786_37_264785_264785.typstnezct=1#ukaz>. Portréty krajů České republiky (2005), kol. autorů. Ministerstvo pro místní rozvoj, Praha, Dostupné z: . Pracovní mikroregiony a subregiony v Libereckém kraji. Dostupné z: < http://www.liberec.czso.cz/xl/edicniplan.nsf/t/B10043BB78/$File/02.gif>. Regionální rozdíly v Libereckém kraji (2007). Dostupné z: < http://www2.czso.cz/xl/redakce.nsf/i/050706 >. Údaje o Libereckém kraji. Dostupné z: . 60
let
těţby
a
výroby
uranu:
Dostupné
z:
.
91
Seznam tabulek Tab. 1: Hodnocení transformace průmyslu v nových ekonomických podmínkách. Tab. 2: Dlouhodobý vývoj obyvatelstva podle okresů. Tab. 3: "TOP 10" Zaměstnavatelé s největším počtem pracovníků v Libereckém kraji, (v civilním sektoru k 31. 12. 2003). Tab. 4: Vývoj struktury ekonomické základny v okresech Libereckého kraje v porovnání s ČR za roky 1989, 1994 a 1999 (v %). Tab. 5: Vývoj míry nezaměstnanosti (MN v %) v okresech Libereckého kraje v komparaci s ČR mezi lety 1991-1999. Tab. 6: Vývoj počtu volných pracovních míst (VPM) v okresech Libereckého kraje v komparaci s ČR mezi lety 1990-1999, (vţdy ke konci roku). Tab. 7: Počet pracovníků v civilním sektoru národního hospodářství ČR k 31. 12. 1948 - 1989. Tab. 8: Podíl pracovníků v hlavních sektorech národního hospodářství ČR k 31. 12. 1948 – 1989 (v %). Tab. 9: Vybrané průmyslové oblasti ČR ze zájmového území Libereckého kraje. Tab. 10: Podíl odvětví na tvorbě HDP za rok 1989 a 1999. Tab. 11: Struktura průmyslové zaměstnanosti v ČR v letech 1989 – 1999. Tab. 12: Pracující v průmyslu dle krajů ČR k 31. 12. 1989 a 1996. Tab. 13: Vývoj zaměstnanosti ve vybraných odvětvích průmyslu ČR. Tab. 14: Zaměstnanost v hlavních sektorech národního hospodářství v Libereckém kraji a jeho okresech s porovnáním k celé ČR k 31. 12. 1989 a 31. 12. 1999. Tab. 15: Typologie okresů Libereckého kraje dle zaměstnanosti v základních sektorech NH a v odvětvích zpracovatelského průmyslu k 31. 12. 1989 a 1999. 92
Tab. 16: Vývoj podílu ekonomických sektorů na pracovních příleţitostech v okresech Libereckého kraje v komparaci s ČR za roky 1989, 1991, 1994 a 1999. Tab. 17: Počet pracujících v sektorech NH k 31. 12. 1989. Tab. 18: Počet pracujících v sektorech NH k 31. 12. 1999. Tab. 19: Zaměstnanost v odvětvích zpracovatelského průmyslu v okresech Libereckého kraje k 31. 12. 1989 a 31. 12. 1999. Tab. 20: Zaměstnanost v odvětvích zpracovatelského průmyslu v Libereckém kraji a v ČR k 31. 12. 1989 a 31. 12. 1999. Tab. 21: Odvětví činnosti zaměstnaných v NH v letech 1993 – 2000 v Libereckém kraji, (v tis.). Tab. 22: Největší podniky v Libereckém kraji v r. 1987 podle počtu zaměstnaných. Tab. 23: Největší podniky v Libereckém kraji v r. 1987 podle obratu podniku. Tab. 24: Největší zaměstnavatelé v okresech Libereckého kraje s počtem větším neţ 800 zaměstnanců v daném podniku k 31. 12. 1999.
93
Seznam obrázků a map Seznam obrázků: Obr. 1: Hospodářsko-zeměpisná mapa podoby Libereckého kraje ke konci padesátých let 20. století.
Seznam map: Mapa 1: Poloha Libereckého kraje a jeho okresů v rámci České republiky. Mapa 2: Mikroregiony Libereckého kraje. Mapa 3: Reliéf Libereckého kraje. Mapa 4: Lokalizace těţby uranu v Libereckém kraji s vyznačením nejvýznamnějších spravovaných dolů v ČR. Mapa 5: Jednotlivé lokality těţby uranu na Českolipsku v Libereckém kraji
94
Seznam schémat/ grafů Graf 1: Vývoj míry nezaměstnanosti (MN v %) v okresech Libereckého kraje v komparaci s ČR mezi lety 1991-1999. Graf 2: Vývoj počtu volných pracovních míst (VPM) v okresech Libereckého kraje mezi lety 1990-1999. Graf 3: Podíl ekonomických sektorů na pracovních příleţitostech v okresech Libereckého kraje v komparaci s ČR za roky 1989, 1991, 1994 a 1999, (v %). Graf 4: Podíl těţebních oblastí ČR na celkové produkci uranu v letech 1946 – 2004. Graf 5: Vývoj zaměstnanosti podniku DIAMO ve Stráţi pod Ralskem 1946 – 2004. Graf 6: Produkce uranu (t/rok) ve státním podniku DIAMO ve Stráţi pod Ralskem v letech 1946 – 2007. Graf 7: Vývoj zaměstnaných v sektorech dle „Odvětví činnosti zaměstnaných v NH v letech 1993 – 2000 v Libereckém kraji―, (v tis.). Graf 8: Vývoj zaměstnaných ve vybraných odvětví činnosti dle vysoké zaměstnanosti na základě dat z tabulky 19. (v tis.).
95
Seznam zkratek a.s.
Akciová společnost
ČSÚ
Český statistický úřad
ČR
Česká republika
EU
Evropská unie
EUROSTAT Evropský statistický úřad (= European Statistical Office) HDP
Hrubý domácí produkt
CHKO
Chráněná krajinná oblast
ILO
Mezinárodní organizace práce (= International Labour Organization)
k. s.
komanditní společnost
MMF
Mezinárodní měnový fond
MN
Míra nezaměstnanosti
MV
Ministerstvo vnitra
NATO
Severoatlantická aliance (= North Atlantic Treaty Organization)
NH
Národní hospodářství
NUTS
Nomenklatura územních statistických jednotek (= Nomenclature of Units for Territorial Statistics)
OECD
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (= Organisation for Economic Co-operation and Development)
OKEČ
Odvětvová klasifikace ekonomických činností
PZI
Přímé zahraniční investice
RES
Registr ekonomických subjektů
s.r.o.
Společnost s ručením omezeným
VPM
Volné pracovní místo
VŠPS
Výběrové šetření pracovních sil
96