1. Úvod do specializace Aktivity podporující zdraví V posledních desetiletích podstatnČ klesá množství pohybu i když genetické vybavení jedince se nemČní. PotĜeba pohybu zĤstává, ale skuteþná realizace znamená deficit a z nČj vyplývá Ĝada komplikací. Pohyb chápeme jako komplexní prostĜedek formování þlovČka. Pohyb ovlivĖuje životní styl þlovČka – aktivní životní styl. Pohybové aktivity jsou „komplexním“ prostĜedkem ovlivĖování þlovČka (Bunc, 2006b). Životní styl se v prĤbČhu doby neustále mČní a pĜizpĤsobuje se vymoženostem moderní spoleþnosti. Souþasný životní styl je charakterizován narĤstajícím objemem volného þasu a souþasnČ je doprovázen výrazným poklesem pohybových aktivit. Dochází k poklesu fyzických nárokĤ na organismus (hypoaktivita), které ustupují pĜed nároky psychickými a v souvislosti se stravovacími návyky mĤže vzniknout nadbytek energetického pĜíjmu. Pokles fyzických nárokĤ a zvýšený energetický pĜíjem vede k poruchám regulaþních systémĤ, pĜináší s sebou zdravotní rizika a vede k nČkterým zdravotním poruchám, které mohou po þase vyústit do Ĝady onemocnČní, souhrnnČ nazývaných tzv. "civilizaþní choroby" (srdeþnČ-cévní onemocnČní – ateroskleróza, hypertenze, ICHS; rakovina; MTB poruchy – DM, obezita; funkþní poruchy pohybového systému; osteoporóza; psychické poruchy; poruchy imunity; apod.). Ke vzniku nČkterých z tČchto onemocnČní mĤže být þasto zvýšená dČdiþná dispozice. V souþasnosti se v souvislosti s pojmem "životní styl" stále þastČji setkáváme se slovním spojením "sedavý zpĤsob života" (Stejskal, 2004). "Sedavý zpĤsob života" – pĜedstavuje nedostatek tČlesného pohybu jak v zamČstnání, tak i ve volném þase. Redukovaná pohybová aktivita a zvýšené psychické nároky þasto vedou ke vzniku takové únavy, která podporuje následnou inaktivitu natolik, že jedinec je schopen pouze více pĜijímat (konzumovat), než ze sebe vydávat (tzn. preferuje více pasivní aktivity – napĜ. sledování televize, práce na poþítaþi pĜed aktivním þtením nebo cviþením). ýást populace Ĝeší zvýšené psychické nároky zvýšeným pĜíjmem potravy, zejména ve veþerních hodinách. Tak vzniká a stále se prohlubuje energetická nerovnováha a vznikají poruchy tČlesného i duševního zdraví a následnČ u disponovaných jedincĤ vznikají tzv. civilizaþní onemocnČní. Je ovlivnČna jejich kvalita života (Stejskal, 2004). Pravidelná pohybová aktivita i pĜirozená (obvyklá, habituální) jsou spolu s pĜimČĜeným energetickým pĜíjmem nejlepším, nejbezpeþnČjším a ekonomicky nenákladným preventivním nebo v další ĜadČ léþebným prostĜedkem vČtšiny civilizaþních onemocnČní.
1
Pohybová aktivita (PA) má velký význam pĜi emocionálním ladČní þlovČka. Cviþící þlovČk má zvýšený pocit dĤvČry ve své schopnosti (posílení sebedĤvČry), snadnČji rozptýlí obavy a stresy denního života. Pravidelná pohybová aktivita podporuje zvýšení pracovní kapacity, tzn. podporuje psychické funkce (psychomotorika). Dochází k upravení abnormalit nálad, zmenšení depresí a neopodstatnČných obav, kterými þlovČk mĤže trpČt. PĜíþinou tČchto pozitivních zmČn nálad pĜi pravidelném podstupování PA jsou zmČny, ke kterým dochází v jeho mozku. Fyzicky aktivní jedinec má vyšší produkci nČkterých nervosvalových pĜenašeþĤ a modulátorĤ, které snižují bolest, zlepšují náladu a pĜinášejí þlovČku pocit radosti endorfíny, enkefalíny (Stejskal, 2004; BartĤĖková, 2006). Pravidelná pohybová aktivita má význam jak v primární, tak v sekundární prevenci celé Ĝady onemocnČní (pĜedevším tČch "civilizaþních"). Setkáváme se také s pojmy terciální prevence - pĜedcházení opakování onemocnČní a kvartérní prevence - optimalizace zbytkových funkcí a kvality života; vyskytuje se u osob vysokého vČku a dlouhodobČ nemocných pacientĤ jako podpĤrný prostĜedek léþby základního onemocnČní; jedná se pĜedevším o psychický úþinek PA - zájem o þlovČka, snaha o udržení dosavadních pohybových schopností (Stejskal, 2004). Principy pĤsobení pravidelné PA jako primární, sekundární nebo vyšší prevence jsou stejné a stejné jsou i principy jejího pĜedpisu. O druhu, objemu a intenzitČ doporuþené pohybové aktivity však u nemocných jedincĤ musí rozhodnout ošetĜující lékaĜ, neboĢ riziko poškození zdraví neadekvátním zpĤsobem je u pacientĤ výraznČ vČtší než u zdravých osob. Jelikož ordinace pohybové aktivity má své zákonitosti a vždy vyžaduje individuální pĜístup, budeme se v následujícím studijním textu vČnovat jejich charakteristice a popisu.
1. 1 Struþná charakteristika pojmĤ
•
pohyb
•
pohybová aktivita
•
zdraví
•
životní styl
•
kondice
•
tČlesná (pohybová) zpĤsobilost
•
zdatnost
•
pohybový trénink
•
pohybový program 2
•
pohybová intervence
Pohyb ve svém základu slouží k pĜesouvání se v prostoru, k tzv. lokomoci. Je základním výrazovým prostĜedkem þlovČka, jazykem jeho pocitĤ a nálad, je prvotní formou prastaré lidské komunikace (Mužík, Krejþí, 1997). Pohyb je nejen projevem života, ale i nositelem informace o procesech ve vnitĜním prostĜedí, o stavu vnitĜních orgánĤ, ale pĜedevším o stavu mysli. Vývoj jedince od oplodnČní až do konce života (ontogeneza) je charakterizován permanentními zmČnami. Existence jedince je vyjádĜena ontogenezí. Ontogeneza je bezprostĜednČ svázána s pohybem, který se na ní aktivnČ spolupodílí, vytváĜí ji a usmČrĖuje. Jednotlivé vývojové etapy do sebe navzájem pĜecházejí a ovlivĖují se, žádnou nelze pĜeskoþit (Kuþera aj., 1996). Pohybová aktivita je bezprostĜednČ spjata s vývojem þlovČka. Je jedním z faktorĤ ovlivĖující proces rĤstu a vývoje, myšlení, fyzickou výkonnost, schopnost podávat další výkony, jak ve zdraví, tak v nemoci. Je nenahraditelným faktorem utváĜení, potencování i usmČrĖování vývoje (Bunc, 2006a). PravidelnČ provádČná pohybová aktivita je oznaþována jako hlavní prvek zdraví a zdravého životního stylu a je dĤležitá pro udržování tČlesných funkcí a struktur. Pohybová aktivita (tČlesná výchova a sport ve školách) byla doposud spoleþností vnímána zejména v oblastech výkonových tendencí. Je dĤležité si uvČdomit, že pohybová aktivita, pĜedevším na kondiþní úrovni (fyzické zatížení) se v souþasnosti stává kompenzací nedostatku pohybového zatížení a psychického tlaku jako dĤsledku souþasného zpĤsobu života (Bunc, 2006a). Pohybová aktivita jako souþást pohybového režimu pĜitom nepĜedstavuje pouze biologický rozmČr životního stylu, ale staví na bio-psycho-sociálním principu existence a fungování lidského organismu. Tento princip zdĤrazĖuje celostní nahlížení pĜi Ĝešení otázek spojených s životem jedince jak ve vztahu k nČmu samému, tak i v rámci sociálních skupin, k nimž bČhem života náleží (Blahutková, ěehulka, DvoĜáková, 2005). Zdraví - optimální stav tČlesné, duševní a sociální pohody bez pĜítomnosti nemoci s možností realizace pohybových a volnoþasových aktivit (podle WHO).
3
Pojem zdraví již v dávných dobách zahrnoval základní rysy fyzické zdatnosti: pevnost, odolnost, celistvost a neporušenost organismu, sílu, vládu nad sebou samým a správnou hygienu a životosprávu (Krejþí, Bäumeltová, 2001). Péþe o zdraví spoþívá v hledání tzv. bio-psycho-socio-spirituální pohody osobnosti ĺ vyrovnávání biologických potĜeb þlovČka s duševním klidem, s uspokojivým postavením v kolektivu a ve spoleþnosti a s vírou v životní filozofii ve smyslu kvality života. Vztah zdraví ke kvalitČ života vychází z pĜedpokladu smČĜování života. Zdraví je þasto chápáno jako prostĜedek k dosažení cíle (Blahutková, ěehulka, DvoĜáková, 2005). Podle KĜivohlavého (2001) je zdraví pĜedstavováno rĤznými teoriemi: - ideální stav þlovČka, kterému je dobĜe (welness) - zdraví jako „fitness“ - zdraví jako zboží - zdraví je považováno za druh „síly“ - zdraví je nejvČtší bohatství každého þlovČka ĺ dovoluje prožívat plnohodnotný, spokojený život. Setkáváme se stále novými pĜístupy, prvky a možnostmi péþe o zdraví. V popĜedí je péþe o zdraví dČtí a mládeže. Následná péþe o zdraví dospČlé a seniorské populace (obyvatel starších vČkových skupin pĜibývá). Blahutková, ěehulka a DvoĜáková (2005) rozlišují: -
fyzické zdraví - zdravé tČlo a všechny jeho þásti i funkce
–
psychické zdraví - zdravá duše a odolnost organismu vĤþi depresím a stresĤm
–
spoleþenské zdraví - interakce osobnosti s kolektivem, její postavení a komunikace
– osobní zdraví - ve vztahu ke smyslu života a jeho naplĖování
- souþasná spoleþnost staví osobnost dítČte s jeho individualitou na hlavní místo pĜi vytváĜení procesu sebereflexe a sebepoznávání, pĜi vytváĜení prvkĤ odolnosti a pĜi vþleĖování do socioekonomického statusu; - dospČlá populace a senioĜi ĺ ménČ pĜíznivá situace v péþi o zdraví ĺ prvoĜadé je dosažení prostĜedkĤ k zabezpeþení života (otázky financí, þasu, motivace); je tĜeba zmČnit životní priority ve spoleþnosti a ubrat ze svých cílĤ ĺ kvalitní péþe o duševní zdraví, vþetnČ využívání prostĜedkĤ pohybových aktivit k dosahování tohoto cíle. Životní styl (ŽS), kvalita života a pohyb jsou stále þastČji diskutovaná témata souþasné 4
spoleþnosti. ŽS se mČní v prĤbČhu života u jedince i u rĤzných sociálních skupin. OvlivĖuje tČlesné, mentální a sociálních chování a jednání. ŽS formuje osobnostní vývoj a kompetence jedince, jeho výkonnosti a identitu. ŽS je podmínČný (determinován) jak vnitĜními (napĜ. vČk, pohlaví, zdatnost, zdraví), tak zároveĖ vnČjšími podmínkami odrážejícími kulturní tradice, sociální, ekonomickou, politickou situaci ve spoleþnosti atd. (Spirduso,1995) Aktivní životní styl (AŽS) je formou životního stylu, který chápeme jako interakci mezi jedincem a okolím. Tato interakce v základním pĜiblížení má dvČ složky biologickou a sociální. AŽS mĤže být také chápán jako takový životní styl, v nČmž své místo vedle jeho základních urþujících složek zaujímá také pohybová aktivita, pĜedevším pravidelná a Ĝízená pohybová aktivita (Spirduso, 1995; Seguin, 2003). Souþasný ŽS je charakterizován narĤstajícím objemem volného þasu a souþasnČ je doprovázen výrazným poklesem pohybových aktivit. U dČtí nacházíme pokles z hodnot 4 – 6 hodin týdnČ ve vČku 6ti let na hodnoty okolo 2 hodin ve vČku 14 let (Bunc, 2006b). Životní styl je ovlivnČn podstatným zpĤsobem socioekonomickým statutem. NapĜ. u podstatné vČtšiny seniorĤ dochází pĜi ukonþení pravidelného pracovního procesu k významným zmČnám ve finanþní situaci. Výsledkem jsou napĜ. nevhodné úpravy a zmČny dietních návykĤ, snižuje se kvalita stravy. RovnČž je tĜeba poþítat s významným omezením Ĝady aktivit ve volném þase. Nejedná se jen o aktivity kulturnČ spoleþenského charakteru, návštČvy koncertĤ, divadel, atd., nebo nákupĤ knih, ale významnČ jsou i ovlivĖovány možnosti využívat pohybové aktivity rekreaþního charakteru, bazény, lyže a jiné finanþnČ nákladné aktivity. Mluvíme o ekonomických limitech stárnutí (Spirduso, 1995). Pojem kondice charakterizuje specifickou pĜipravenost organismu na urþitý druh zátČže. TČlesná kondice jedince je úþelovČ vázána na úroveĖ specifické pohybové þinnosti (napĜ. bČžecká kondice, skokanská kondice, apod.) (Bunc, 2006a). Pohyb výkonnostní x specifický pohyb ovlivĖující nebo stimulující (zdravotnČ orientovaný). Zdatnost chápeme jako rozvinutou schopnost organismu odolávat vnČjšímu stresu. Je to pĜipravenost organismu konat práci, bez specifikace o jakou formu práce se jedná (napĜ. bČh, skok, ale i duševní práce). RovnČž tak lze zdatnost chápat jako soubor pĜedpokladĤ pro danou konkrétní þinnost. TČlesná zdatnost jedince patĜí k dĤležitým parametrĤm ovlivĖujícím životní styl; je souþástí obecné zdatnosti þlovČka. Je nezbytným pĜedpokladem pro úþelné fungování lidského organismu. Do popĜedí vystupuje její zdravotnČ-preventivní pĤsobení a její pozitivní 5
vliv na celkovou výkonnost. Existuje Ĝada studií, která jednoznaþnČ dokládá, že vyšší úroveĖ tČlesné zdatnosti, jako dĤsledek pravidelnČ provádČných pohybových aktivit, redukuje nČkteré rizikové faktory civilizaþních chorob (Blair et al., 1989; Paffenbarger et al., 1986 aj.). Aktuální zdatnost je þásteþnČ urþována genetickými pĜedpoklady a z þásti dosavadním jednáním nebo pohybovým tréninkem. Jednou ze základních determinant pohybového výkonu je kromČ pohybových pĜedpokladĤ také motivace k výkonu. Výkonnost je možné zvyšovat prostĜednictvím formování motivace. ZdatnČjší organismus je schopen fungovat optimálnČji, pracovat déle s menším množstvím chyb, realizovat nároþné získané dovednosti po znaþnČ dlouhou dobu pĜi snížení nČkterých zdravotních rizik spojených s nedostatkem pohybu. TČlesná zpĤsobilost - aktuální úroveĖ zdatnosti jako pĜedpoklad pro práci, pro realizaci pohybové aktivity a rychlou regeneraci organismu ĺ její hodnocení je nutným východiskem pro tvorbu individuálního plánu pohybového tréninku. Urþitá míra tČlesné zpĤsobilosti má následný sekundární pozitivní vliv na zdravotní stav organismu. Pohybový trénink - soubor cílených pohybových þinností, které kultivují tČlesnou zdatnost jedince prostĜednictvím programu pohybových aktivit a pĜispívají k jeho práceschopnosti, dále mají ovlivnit jeho zdravotní stav. V souvislosti s pohybovým tréninkem je vhodné spojovat tČlesnou zdatnost (Bunc, 2006a). Pohybový program je souhrnem pohybových aktivit se zamČĜením k ovlivnČní vybraných, rozhodujících složek tČlesné zdatnosti. Podstatným cílem vČtšiny pohybových programĤ ovlivĖujících fyziologické stárnutí je omezit degradaci svalové hmoty a obnovení nebo získání potĜebných pohybových dovedností (Bunc, 2006a). Zvolené pohybové þinnosti vždy musí vyhovovat danému jedinci individuálnČ. Volba druhu pohybové þinnosti musí vycházet z úkolu, na co se chceme zamČĜit a musí respektovat pĜedchozí pohybovou zkušenost jedince. Pohybová intervence je urþitou formou a objemem pohybového programu s cílem ovlivnit urþitou složku tČlesné zdatnosti. Cílem pohybových intervencí je kultivace a regenerace organismu a celkovČ zlepšení uplatnČní jedince ve spoleþnosti (Bunc, 2006b). Hlavní cíle pohybové intervence: ovlivnČní svalové zdatnosti (kombinace programĤ 6
pohybových aktivit); ovlivnČní pohyblivosti rozhodujících segmentĤ pohybového aparátu (programy gymnastiky); ovlivnČní aerobní zdatnosti (programy cyklického charakteru). Ideálním pĜípadem je souþasné ovlivĖování všech tĜí uvedených oblastí s dopadem na ovlivnČní tČlesného složení (BMI, ATH, ECM/BCM, atd.). Základním pĜedpokladem úspČchu aplikace pohybové intervence u osob bez pravidelného pohybového tréninku je respektování potenciálu volného þasu a pĜedchozí pohybové zkušenosti jedince.
Literatura : BARTģĕKOVÁ, S. Fyziologie þlovČka a tČlesných cviþení. Uþební texty Univerzity Karlovy v Praze. Praha: Karolinum, 2006. 285 s. BLAHUTKOVÁ, M., ěEHULKA, E. a DVOěÁKOVÁ, Š. Pohyb a duševní zdraví. Brno: Paido, 2005. 78 s.
BLAIR, SN. et al. Physical fitness and all-cause mortality: A prospective study of healthy men and women. J Am Med Ass. 1989, 262 (17), s. 23. BUNC, V. Zvláštnosti kondiþní pĜípravy žen. In NOVOTNÁ V., ýECHOVSKÁ, I. a BUNC. V. Fit programy pro ženy. Praha: Grada Publishing, 2006a. 225 s.
BUNC, V. Energetická nároþnost pohybových aktivit a její využití pro ovlivĖování tČlesné hmotnosti. In VOBR, R. (ed). Disportare 2006. ýeské BudČjovice: Pedagogická fakulta Jihoþeské univerzity, 2006b. KREJýÍ, M., BÄUMELTOVÁ, M. Týdny zdraví ve škole. ýeské BudČjovice: JýU, 2001 In BLAHUTKOVÁ, M., ěEHULKA, E. a DVOěÁKOVÁ, Š. Pohyb a duševní zdraví. Brno: Paido, 2005. 78 s.
KěIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001. 279 s.
KUýERA, M. aj. Pohyb v prevenci a terapii. Praha: Karolinum, 1996.196 s.
KOLEKTIV AUTORU. Pohybový systém a zátČž. Praha: Grada, 1997. 252 s. 7
MUŽÍK, V., KREJýÍ, M. TČlesná výchova a zdraví. Olomouc: Hanex, 1997. In BLAHUTKOVÁ, M., ěEHULKA, E. a DVOěÁKOVÁ, Š.: Pohyb a duševní zdraví. Brno: Paido, 2005. 78 s.
PAFFENBARGER, RS., HYDE, RT., ALVIN, M. et al. Physical activity, all-cause mortality, and longevity of college alumni. N Engl J Med, 1986, 314, s. 605-613.
SEGUIN, R., NELSON, ME. The benefits of strength training for older adults. American Journal of Preventive Medicine, 2003, 25, s. 141-149.
SPIRDUSO, WW. Physical dimensions of aging. Champaign: Human Kinetics, 1995. 432 s.
STEJSKAL, P. Proþ a jak se zdravČ hýbat. BĜeclav: Presstempus, 2004. 125 s.
8
2. Definice pohybového tréninku, zdraví a tČlesné zpĤsobilosti 2. 1 Definice pojmĤ Jako trénink je oznaþován souhrn cílených aktivit zamČĜených na zlepšení urþité þinnosti nebo výkonu. S pojmem trénink se nejþastČji setkáváme ve sportu, kde se jedná o pravidelné provádČní urþitých pohybových þinností v daném objemu a intenzitČ s cílem zlepšení nebo udržení pohybového (sportovního) výkonu (Bunc, 2006a). Sport je specializovaná pohybová þinnost vyznaþující se úsilím o co nejvyšší tČlesný výkon þi vítČzstvím nad soupeĜem. Cílem sportu je podání maximálního sportovního výkonu. Souþástí sportu je tzv. sportovní trénink (Charvát, 2002). Sportovní trénink - je soubor cílených pohybových þinností, které cílenČ kultivují urþité dovednosti a schopnosti k dosažení maximálního sportovního výkonu. Z hlediska pohybových aktivit podporujících zdraví, tuto oblast zámČrnČ vynecháváme. V rámci aktivního životního stylu se budeme vČnovat problematice zdravotnČ - orientované zdatnosti a pohybovému tréninku. Zásadní rozdíl mezi sportovními a pohybovými aktivitami je v jejich cílech (Bunc, 2006b). Podstata sportu - jedná se vždy o zámČrnou a uvČdomČlou þinnost s konkrétním cílem. Základním cílem sportu je soutČž a tedy dosažení co nejlepšího výkonu. Podstatná þást aktivit , které jsou oznaþovány jako sport jsou pohybové aktivity, jinak Ĝeþeno, sport je realizován pomocí pohybových aktivit (Bunc, 2006b). Sport jako výkonovČ orientovaný fenomén je pĜednostnČ zajímavý pro jedince s potĜebnými pĜedpoklady - tČlesné, materiální, prostorové, apod. Nezbytná je dostateþnČ vyspČlá mentální kapacita. Bez ní se nemĤže jednat o sportovní trénink v pravém smyslu pojmu. V praxi to znamená, že až ve stĜedním školním vČku (v dobČ ukonþení vývoje nervové soustavy; 9. - 10. rok dítČte). V dĜívČjších fázích ontogenezy je sportovní náþiní nebo náĜadí pĜímým a konkrétním stimulátorem þinnosti; pozdČji plní funkci prostĜedku hry; pozdČji plní funkci prostĜedku hry a u školákĤ se stává vlastní sportovní hra nikoli zámČrnou sportovní þinností, ale spíše hrou na nČkoho ĺ na konci prvního decenia je znaþná motivace prostĜednictvím sportovních idolĤ (Kuþera aj., 1996). Pohybový trénink je soubor cílených pohybových þinností, které mají ovlivnit zdravotní stav jedince, kultivují jeho tČlesnou zdatnost prostĜednictvím programu pohybových aktivit a pĜispívají k jeho práceschopnosti.
Pohybový trénink není orientován výkonnostnČ ani
9
vrcholovČ. Cílem pohybových aktivit je redukce nČkterých patologických dopadĤ souþasného životního stylu, zejména hypokineze (Bunc, 2006b). Pojem hypokineze je charakterizována jako nedostatek pohybu s negativním dopadem na zdraví a tČlesnou zdatnost populace (Placheta aj., 1995). Více se o ní zmíníme v další z následujících kapitol. Kondiþní trénink - je soubor cílených pohybových þinností, které ovlivĖují základní složky zdatnosti nebo kondice, tedy vytrvalost, sílu, rychlost, obratnost a pohyblivost. V souvislosti s pohybovým tréninkem je vhodné spojovat tČlesnou zdatnost. V oblasti sportovního tréninku se setkáváme s pojmem tČlesná kondice (Bunc, 2006a). Aktuální úroveĖ tČlesné zdatnosti je výjimeþným produktem pohybových þinností, kde se rozhodujícím prvkem stává míra fyziologických adaptací jedince jako pĜímý dĤsledek pohybové þinnosti. TČlesná zdatnost znamená zvládnutí vnČjších požadavkĤ na jedince s menšími nároky na organismus, neboli optimalizaci funkcí organismu pĜi Ĝešení vnČjších úkolĤ (Updyke, 1992). V pĜípadČ tČlesné zdatnosti se jedná o úkoly spojené s pohybovým výkonem - napĜ. zvládnutí stejného úseku trati s nižší srdeþní frekvencí (Bunc, 2006a). TČlesnou zdatnost a kondici v praxi ovlivĖujeme pohybovým režimem pĜizpĤsobeným vČku a pohlaví. Vždy se individuálnČ zajímáme o aktuální stav organismu a jeho aktuální zdravotní zpĤsobilost k výkonu pĜedpokládané pohybové zátČže (Bunc, 2006a). Na pohyb lze vypČstovat "závislost". Rozhodující období je vČk 1-3 a 6-8 let. Návyky z tČchto období významnČ ovlivĖují jednání a chování jedince v dospČlosti. Zejména u dČtí je nutné dbát na individuální pĜístup a požadovat po nich výkony individuálnČ v rámci svých možností. Mnohé dČti již pĜi prvních neúspČších ve školní TV ztrácejí sebedĤvČru, identitu a jistotu a jsou frustrovány neúspČchem, což ovlivĖuje jejich další výbČr pohybových þinností a kvalitu jejich provedení a ovlivĖuje míru jejich motivace. PostupnČ mĤže dojít až k odmítání pohybu jako životního principu. KromČ školního zaĜízení hraje rozhodující roli v tomto období rodina a její spolupráce se školou. Role školy je v tomto období realizaþní, informativní a návodná (Bunc, 2006b). Pokud jedinec zaþne s jakoukoli pravidelnou pohybovou aktivitou již v dČtském vČku, je u nČj vČtší pĜedpoklad, že se i jiným pohybovým aktivitám bude vČnovat i v dospČlosti. Cíle pohybového tréninku u dČtí jsou nauþit se (Bunc, 2006b): -
základním pohybovým schopnostem
-
základĤm organizace pohybového tréninku – pĜíprava, denní režim, pitný režim, bezpeþnostní zásady sportu, apod.
-
základĤm hodnocení úþinku pohybové zátČže na organismus.
Základním principem pohybového tréninku dČtí je hra se soutČživými prvky. Mimo 10
koordinaþnČ nároþné sporty (krasobruslení, gymnastika, apod.), lze doporuþovat cílený pohybový nebo sportovní trénink cca od 12 roku vČku. U sportovního tréninku je podstatné se nauþit rozhodným dovednostem, které charakterizují daný sport. Základem a zásadou je všestrannost, vybudování základĤ, které budou dále rozvíjeny. Velkým problémem je pĜedþasná specializace (Bunc, 2006b). Blahutková, ěehulka, DvoĜáková (2005) užívají termín sportovnČ pohybová aktivita. SportovnČ pohybová aktivita je z hlediska tČchto autorĤ charakterizována jako jeden ze základních fenoménĤ lidského bytí, podílí se na všech složkách dČní moderní spoleþnosti a je jedním ze základních elementĤ procesu pĜispívajícího ke kvalitČ života a ke zdraví. SportovnČ pohybové aktivity jsou využívány v biomedicínských a psychologických pĜístupech jako prvky pro léþebnou tČlesnou výchovu, zdravotní tČlesnou výchovu a pro psychoprofylaxi (napĜ. programy kinezioterapie).
2. 2 Pohybový trénink a tČlesná zpĤsobilost Mezi pohybovým tréninkem a aktuální pohybovou zdatností existuje obousmČrný vztah. Pohybový trénink spoleþnČ s genetickými pĜedpoklady urþuje aktuální zdatnost jedince neboli jeho tČlesnou zpĤsobilost a naopak aktuální tČlesná zpĤsobilost umožĖuje jedinci podstoupit urþitou pohybovou zátČž v rámci pohybového tréninku. ZdatnČjší organismus je schopen fungovat optimálnČji, pracovat déle s menším množstvím chyb, realizovat nároþné získané dovednosti po znaþnČ dlouhou dobu pĜi snížení nČkterých zdravotních rizik spojených s nedostatkem pohybu (Bunc, 2006a). Z pohledu celoživotní kultivace jedince se jeví jako nejpodstatnČjší zaþít s pravidelnými pohybovými þinnostmi nejlépe v ranném dČtství. V ranném dČtství dochází k výraznému formování vztahu dítČte k jakýmkoli þinnostem pĜicházejícím z okolí. Vhodnou formou provozování pohybových þinností je pravidelné „sportování“ celé rodiny ĺ zásadou je, že celá rodina musí akceptovat toto snažení a musí být informována o cílech programu a musí se s nimi ztotožnit (Bunc, 2006a). VyjádĜení tČlesné zdatnosti pro potĜeby pohybového tréninku je velmi dĤležité. Nezbytné je odlišit náplĖ pohybového programu pro zdravé jedince a jedince zdravotnČ oslabené. U skupiny zdravotnČ oslabených jedincĤ nebo pacientĤ (kardiaci, diabetici, obézní, atd.) umožĖuje vyšší úroveĖ tČlesné zdatnosti zvládnout vČtší rozsah þinností, které mĤže vykonávat bez zásadního ohrožení, a pĜispívá tedy k jeho vČtší sobČstaþnosti a nezávislosti. V 11
tomto pĜípadČ mĤže být pohybový trénink sestaven a aplikován pouze po konzultaci s ošetĜujícím lékaĜem (Bunc, 2006a). Role tČlesné zdatnosti je zdĤrazĖována ve spojitosti s redukcí nČkterých negativních dopadĤ souþasného životního stylu, spojených þasto s hypokinézou. Existuje Ĝada studií, která jednoznaþnČ dokládá, že vyšší úroveĖ tČlesné zdatnosti, jako dĤsledek pravidelnČ provádČných pohybových aktivit, redukuje nČkteré rizikové faktory civilizaþních chorob (napĜ. Blair et al., 1989, Paffenbarger et al., 1986, apod.). 2. 3 ěízení a kontrola pohybového tréninku Jedná se o vysoce kreativní þinnost, pĜi které je tĜeba vždy respektovat individuální zvláštnosti jedince a dosažený stupeĖ rozvoje. Je tĜeba nauþit se vyhodnocovat subjektivní pocity, které nám poskytují informace o prĤbČhu pohybového tréninku a objektivizovat aktuální úroveĖ trénovanosti. Subjektivní pocity hodnocení zátČže, také po jejím ukonþení je možné zaznamenávat nČkolika zpĤsoby, napĜ. Borgovou RPE škálou, vedením tréninkového deníku. Evidence pohybového zatížení spolu se záznamem subjektivních pocitĤ a objektivních okolností, které se bČhem zatížení naskytly, nám pomĤžou pĜi individuálním výbČru nejvhodnČjších forem pohybového zatížení spolu s nejvhodnČjší organizací pohybového tréninku. Borgova RPE škála (,,Rating of Perceived Exertion“) slouží k hodnocení subjektivního vnímání intenzity, resp. namáhavosti pĜíslušného fyzického zatížení. Jedinec hodnotí své pocity v prĤbČhu zatížení a tyto jsou registrovány do protokolu. NáslednČ tyto zaznamenané hodnoty mohou být použity pĜi další ordinaci pohybové aktivity a pro sebekontrolu. NejþastČji se používá modifikovaná verze Borgovy škály 6 – 20 (tabulka 1), která je umístČna viditelnČ pĜed testovaným nebo cviþícím jedincem. Zaþátek od þísla 6 je podmínČn nelineárním vztahem mezi výkonem a pocitem. Je užívána k hodnocení klinicky relevantních symptomĤ, k odhadu pracovních þinností, k hodnocení úspČšnosti terapie a rehabilitace a k hodnocení denních þinností v rĤzných epidemiologických šetĜeních (Eston et al., 1996; Placheta aj., 1995). Kombinace objektivních (þasto fyziologických) a subjektivních (þasto psychologických) parametrĤ bČhem zátČžového testu poskytuje celkové zhodnocení zátČže vyprovokované cviþením a podává informaci o individuální toleranci zátČže. RPE škála je reprodukovatelné mČĜení námahy, které nebere ohled na vČk, pohlaví a pĤvod. Základním pĜedpokladem klinické aplikace je, že percepþní a fyziologické odpovČdi mají lineární vztah platící pĜi rĤzných typech cviþení a intenzitách. Toho lze využít zvláštČ pĜi testování kardiakĤ nebo 12
zdravotnČ oslabených jedincĤ s þastými kardiovaskulárními komplikacemi, kteĜí vČtšinou nemohou být testováni do maxima. Validita RPE odhadu relativní intenzity zátČže je cenná užívá-li pacient betablokátory, které redukují maximální spotĜebu kyslíku, což zvyšuje intenzitu zátČže. Hodnota RPE 12-13 odpovídá 60-70% VO2max, hodnota RPE 16 odpovídá 85% VO2max (ACSM, 1991; Mercer et al., 2002).
Tabulka 1 Borgova RPE škála 6
VģBEC ŽÁDNÁ ZÁTċŽ
13 PONċKUD NAMÁHAVÁ 14
7
ZCELA NEPATRNÁ ZÁTċŽ
8 9
16 VELMI LEHKÁ ZÁTċŽ
12
17 VELMI NAMÁHAVÁ 18
10 11
15 NAMÁHAVÁ
LEHKÁ ZÁTċŽ
19 VELMI, VELMI NAMÁHAVÁ 20
Borgova RPE škála (þeská verze: Placheta, 1995) Stále jsou nabízeny nové formy pohybového tréninku. PĜi vhodnČ zvolené intenzitČ zátČže a dobČ trvání (zatížení + zotavení) mĤžeme prostĜednictvím pohybových aktivit dosáhnout významných ovlivnČní úrovnČ zdatnosti. Jsou doporuþovány kombinacemi vytrvalostních þinností se silovými (zaĜazení i herních aktivit), vždy se jedná o individuální volbu jedince, podle pohybových þinností, které upĜednostĖuje. Cílem je výbČr takové formy pohybové aktivity, aby byla schopna splnit cíle, které chceme dosáhnout (Bunc, 2006a).
2. 3. 1 Možnosti hodnocení pohybové zpĤsobilosti Pohybová zpĤsobilost je charakterizována aktuální úrovní zdatnosti. Její hodnocení je nutným východiskem pro tvorbu individuálního plánu pohybového tréninku. Podle Bunce (2006b) je zpĤsobilost nutné vždy posuzovat ve dvou rovinách: a) dovednostní b) funkþní nebo morfologické – zejména stav svalového aparátu Pod pojmem dovednostní rozumíme schopnost jedince zvládnout navrhovanou formu pohybové aktivity. Druhá rovina znamená odpovídající svalové vybavení, které musí umožnit
13
realizaci aktivity v dobČ alespoĖ 10 minut nebo delší (Bunc, 2006b). ObČ složky ve skuteþnosti nelze od sebe oddČlit. Používáme tĜi základní objektivizaþní zpĤsoby posuzování, prostĜednictvím: 1. zdolání vzdálenosti urþitou rychlostí nebo za urþitý þas 2. hodnoty maximální spotĜeby kyslíku (VO2max) 3. výsledkĤ testĤ úrovnČ svalové síly PĜíklad ad 1. – zdolání vzdálenosti urþitou rychlostí nebo za urþitý þas PĜekonání urþité vzdálenosti urþitou rychlostí pohybovými aktivitami cyklického charakteru (Bunc, 2006a):
chĤze, bČh - vzdálenost 1600 – 2000 metrĤ
jízda na kole - vzdálenost 5000 metrĤ (traĢ by mČla být rovná, nebo jen s minimálním pĜevýšením; nevhodné jsou úseky s travnatým povrchem)
plavání - vzdálenost 300 metrĤ
V pĜípadČ tČchto uvedených testĤ je intenzita pohybové þinnosti hodnocena pomocí prĤmČrné rychlosti pohybu na dané vzdálenosti a na základČ þasu, který je potĜebný pro absolvování dané vzdálenosti (tabulka 2a, 2b). Pohybové aktivity cyklického charakteru lze jednoduchým zpĤsobem využít i pro ohodnocení dĤsledku aplikovaného pohybového režimu. Základním kritériem je rychlost pohybu, s jakou je sledovaný jedinec schopen zvládnout definovanou testovací trasu. V tabulce jsou uvedeny hodnoty maximální spotĜeby kyslíku jako obecné fyziologické promČnné, která charakterizuje úroveĖ aerobní zdatnosti testované osoby. Pro srovnání osob, které se liší výškou a tČlesnou hmotností, je tato promČnná vyjadĜována v relativních hodnotách na kg tČlesné hmotnosti. Tato veliþina charakterizuje míru pohybové zpĤsobilosti jedince. I v tomto pĜípadČ platí, že maximální spotĜeba kyslíku tvoĜí nutnou, nikoliv postaþující, podmínku dostateþné úrovnČ zdatnosti. To znamená, že tČlesnČ zdatný jedinec musí vykazovat požadovanou úroveĖ, ale samotná, byĢ vyhovující, úroveĖ ještČ neznamená, že daná osoba má potĜebnou zdatnost. Do tohoto pole vstupují ještČ další promČnné, jako jsou napĜ. psychické, biomechanické, motorické a další, které rozhodují o tom, jaká je skuteþná úroveĖ zdatnosti. Proto je pĜi hodnocení zdatnosti žádoucí posuzovat jak její úroveĖ, tak i dosažený motorický výkon, v našem pĜípadČ dosaženou rychlost chĤze. 14
Tabulka 2a Standardy aerobní zdatnosti pro ženy (Bunc, 2006a)
15
Tabulka 2b Standardy aerobní zdatnosti pro muže (Bunc, 2006a)
Zejména u jedincĤ stĜedního nebo staršího vČku je rozhodujícím limitujícím faktorem úroveĖ svalové síly nebo také stupeĖ rozvoje svalstva, které zabezpeþuje potĜebnou pohybovou þinnost. Z Ĝady mČĜení podle Bunce (2006a) vyplývá, že zhruba od 55 let vČku, þasto i dĜíve, dochází k postupnému úbytku tukuprosté svalové hmoty (ta þást tČlesné hmoty, která se podílí pĜímo na realizaci pohybové þinnosti) a k nárĤstu procenta tČlesného tuku. Z tČchto poznatkĤ vyplývá, že základní promČnnou, kterou musíme vždy posoudit v pĜípadČ pohybové intervence, je dostateþná úroveĖ svalové síly umožĖující realizovat potĜebnou pohybovou aktivitu v potĜebném þase. Požadovaného efektu ovlivnČní zdatnosti dosáhneme pouze v tom pĜípadČ, že pohybová aktivita dané úrovnČ trvá alespoĖ 15 – 20 minut bez pĜerušení. Je dĤležité si uvČdomit, že u netrénovaných jedincĤ nebo tČch, kteĜí dlouho žádnou pravidelnou pohybovou aktivitu neprovozovali, že tito nezvládnou kontinuální zatížení v uvedeném þase. V tČchto pĜípadech mĤžeme postupovat intervalovým zpĤsobem (volit kratší úseky zatížení a stĜídat je s úseky odpoþinku), a v tomto pĜípadČ budeme úseky zatížení sþítat. 16
Pro hodnocení efektu pohybového zatížení, jeho dopadu na zdatnost daného jedince, je tĜeba kvantifikovat aplikované pohybové aktivity. Energetické nároþnosti pohybových aktivit se budeme vČnovat pozdČji v jedné z následujících kapitol.
Literatura: BLAIR, SN. et al. Physical fitness and all-cause mortality: A prospective study of healthy men and women. J Am Med Ass. 1989, 262 (17), s. 2395-2401. BUNC, V. Zvláštnosti kondiþní pĜípravy žen. In NOVOTNÁ V., ýECHOVSKÁ, I. a BUNC. V. Fit programy pro ženy. Praha: Grada Publishing, 2006a. 225 s.
BUNC, V. Energetická nároþnost pohybových aktivit a její využití pro ovlivĖování tČlesné hmotnosti. In VOBR, R. (ed). Disportare 2006. ýeské BudČjovice: Pedagogická fakulta Jihoþeské univerzity, 2006b.
ESTON, R. et al. The use of Ratings of Perceived Exertion for exercise prescription in Patients Receiving beta-blocker therapy. Sports Medicine. 1996, 21(3), s. 176-190.
CHARVÁT, M. Sociální aspekty sportovních aktivit. Brno: Paido, 2002. In BLAHUTKOVÁ, M., ěEHULKA, E., DVOěÁKOVÁ, Š. Pohyb a duševní zdraví. Brno: Paido, 2005. 78 s. KUýERA, M. aj. Pohyb v prevenci a terapii. Praha: Karolinum, 1996.196 s. MERCER, TH. et al. Low-volume exercise rehabilitation improves functional capacity and self-reported functional status of dialysis patients. Am J Phys Med Rehabil. 2002, 81, s. 162167. PAFFENBARGER, RS., HYDE, RT., ALVIN, M. et al. Physical activity, all-cause mortality, and longevity of college alumni. N Engl J Med. 1986, 314. PLACHETA, Z. aj. ZátČžová funkþní diagnostika a preskripce pohybové léþby ve vnitĜním lékaĜství. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 156 s. STEJSKAL, P. Proþ a jak se zdravČ hýbat. BĜeclav: Presstempus, 2004. 125 s.
17
UPDYKE, W. F. In search of relevant and credible physical fitness standards for children. Res Quart Exerc Sport. 1992, 63, s. 112.
18
3. Životní styl – zdravý zpĤsob života Aktivní životní styl je formou životního stylu, který chápeme jako interakci mezi jedincem a okolím. Tato interakce v základním pĜiblížení má dvČ složky biologickou a sociální. Životní styl se mČní v prĤbČhu života u jedince i u rĤzných sociálních skupin. OvlivĖuje tČlesné, mentální a sociální chování a jednání. Životní styl formuje osobnostní vývoj a kompetence jedince, jeho výkonnost a identitu (Spirduso, 1995). Je podmínČný jak vnitĜními (napĜ. vČk, pohlaví, zdatnost, pĜedchozí pohybová zkušenost, aktuální zdravotní stav, atd.), tak zároveĖ vnČjšími podmínkami odrážejícími kulturní tradice, sociální, ekonomickou a politickou situaci ve spoleþnosti atd. (Spirduso, 1995). Životní zpĤsob, životní styl a životní sloh jsou pojmy mylnČ považované za synonyma. Jednotlivé faktory životního zpĤsobu a slohu se promítají do životního stylu jedince napĜ.: z denního režimu mizí tČlovýchova a sport, stoupá užívání návykových látek. U dospČlé populace se objevuje s postupujícím vČkem nejen pokles objemu pohybových aktivit, ale zejména zvyšující se nadváha, popĜ. obezita, které jsou pĜíþinou mnoha onemocnČní, zejména tČch kardiovaskulárních. Tyto negativní jevy ohrožují zdravotní stav celé populace (Jansa aj., 2005). Proto je nutné ovlivĖovat pĜedevším kvalitu života (QOL-quality of life) z hlediska tČlesného zatČžování sportem nebo jinými pohybovými aktivitami, které dávají urþité záruky zdravotní prevence, relaxaþních pocitĤ, uspokojení a prožitkĤ. V trojúrovĖovém modelu kvality života však tyto priority nejsou zahrnuty. Vytrácí se tak jedna z nejdĤležitČjších podmínek kvality života – aktivita a pohyb, respektive aktivita v nČjaké þinnosti spojená s pĜimČĜenou tČlesnou námahou (Kováþ, 1995).
3. 1 VysvČtlení významu užitých pojmĤ Životní sloh je funkþní a estetickou integrací spoleþenského života. Je to souhrn životních forem, které dospČly k jednotnému výrazu a vyjadĜují tak cítČní skupiny lidí, národa nebo þásti civilizace v urþité historické éĜe. Lidské a výrobní vztahy, spolu s vČdomím a jednáním lidí, se promítají do vČcného prostĜedí, kterým je þlovČk obklopen a které spoluvytváĜí nebo devastuje (Jansa aj., 2005).
19
Životní zpĤsob je determinován etnickými, ekologickými, sociálními, ale i geopolitickými vlivy. Je zĜejmé že tzv. americký zpĤsob života je odlišný od stĜedoevropského, tím spíše od zpĤsobu života RomĤ (Jansa aj., 2005). Životní styl je dynamický proces formy bytí jedince, determinovaný (Jansa aj., 2005): 1. geneticky (zdČdČné predispozice), 2. etnicky (adaptace na rodovou kulturu), 3. sociálnČ (životní úroveĖ rodiny a pozdČji samovýdČleþného adolescenta a dospČlého, resp. dĤchodce), 4. kulturnČ (tradice, návyky, mechanismy Ĝešení situací jedince), 5. profesionálnČ (volba povolání, zmČny zamČstnání, mobilita a jiné fartory) 6. generaþnČ
Aktivní životní styl (AŽS) chápeme jako takový životní styl, který umožĖuje jedinci zvládnout rozhodující þást na nČj kladených nárokĤ na stranČ jedné a na stranČ druhé umožní realizovat i nezbytné „regeneraþní a rehabilitaþní“ aktivity. K jeho podstatným formujícím složkám patĜí také pohybová aktivita, pĜedevším pravidelná a Ĝízená pohybová aktivita (Seguin a Nelson, 2003; Spirduso, 1995). Pohybová aktivita jako souþást pohybového režimu pĜitom nepĜedstavuje pouze biologický rozmČr životního stylu, ale staví na bio-psychosociálním principu existence a fungování lidského organismu.
3. 2 Faktory ovlivĖující kvalitu života V rámci této problematiky byla na UK FTVS realizovaná studie (Bunc, Štilec, 2003), ve které se autoĜi Bunc a Štilec (2003) pĜednostnČ zabývali biologickými a psychosociálními determinanty a zda mají srovnatelný význam. Jejich pĜístup zdĤrazĖoval celostní nahlížení pĜi Ĝešení otázek spojených s životem jedince jak ve vztahu k nČmu samému, tak i v rámci sociálních skupin, k nimž bČhem života náleží. Cílem studie na UK FTVS (Bunc, Štilec, 2003) bylo tedy ovČĜit možnost posouzení pĜedpokladĤ aktivního životního stylu seniorĤ - aktuálního stupnČ rozvoje – biologického vČku pomocí vybraných parametrĤ tČlesného složení. Rozhodujícími sledovanými promČnnými byly složky molekulárního modelu tČlesného složení - koeficient ECM/BCM a souþasnČ ovČĜení možnosti ovlivnČní biologického vČku pohybovým programem možností realizovat jej v „domácích“ podmínkách využívající jako rozhodující pohybovou aktivitu chĤzi.
20
Rozhodujícím faktorem, který ovlivĖuje kvalitu života, jsou zmČny vyvolané životním stylem, hlavnČ pak zmČny které limitují chování a jednání jedince jak v bČžných životních situacích tak v situacích limitních (Goffaux aj., 2005; Jakson, Weale a Weale 2003; Karasik et al., 2005; Newman et al., 2003; Spirduso, 1995). Z biologických se ukazují jako limitující zmČny tČlesné hmotnosti, tukuprosté hmoty a z toho vyplývající mČnící se schopnost vykonávat svalovou þinnost, která je pĜedpokladem aktivit pracovních i volnoþasových. Všechny výše uvedené promČnné s rostoucím vČkem, neprobíhá-li cílená intervence klesají. Naopak tČlesný tuk vzrĤstá se zvyšujícím se vČkem (Bunc aj., 2000; Bunc a Štilec, 2003; Nakamura, Moritani, Kanetaka, 2003). Tyto zmČny jsou pak ve svém dĤsledku nejvýznamnČjší u stárnoucího organismu, kdy ovlivĖují jeho pĜedpoklady vykonávat þinnosti, které pro daného jedince byly bČžné v produktivním vČku a které významnČ ovlivĖovaly aktivity volnoþasového charakteru. Toto je rozhodující vedle zdravotního stavu, pro nezávislost a sobeobslužnost jedince (Nakamura, Moritani, Kanetaka, 1989; Newman et al., 2003; Spirduso, 1995). Ukazuje se, že prostĜednictvím vhodné pohybové aktivity je možné do znaþné míry redukovat vČkovČ závislé zmČny (Newman et al., 2003; Seguin a Nelson, 2003; Spirduso, 1995). Je doloženo, že pravidelná pohybová aktivita ovlivĖuje množství a kvalitu svalové hmoty, dále mĤže pozitivnČ ovlivnit tČlesné složení staršího organismu a tudíž pomáhá zlepšit pĜedpoklady pro tČlesnou práci a tím pĜispívá ke zlepšení kvality života jedincĤ (Spirduso, 1995). K dĤležitým parametrĤm, které mají vliv na kvalitu života jedince patĜí jeho tČlesná zdatnost. Charakteristika tČlesné zdatnosti je popsána v kapitolách 1. a 2. Informace o „kvalitČ“ rozhodujících svalových skupin mĤžeme získat z tČlesného složení (viz. kapitola 4. a 5.). Pro tyto úþely se ukazuje jako výhodné využít složky molekulárního modelu tČlesného složení, konkrétnČ pomČru mimobunČþné (ECM) a vnitrobunČþné (BCM) hmoty – ECM/BCM (Goffaux et al., 2005; Jakson, Weale a Weale, 2003). Platí, že þím nižší je hodnota tohoto koeficientu, tím lepší jsou pĜedpoklady pro pohybovou þinnost a sekundárnČ lze usuzovat na kvalitnČjší svalovou hmotu. ZmČny tohoto pomČru v závislosti na vČku jsou uvedeny v grafu 1. PĜi této pĜíležitosti se i u jedincĤ stĜedního vČku zavádí pojem biologický vČk, který popisuje stupeĖ rozvoje dané osoby (Goffaux et al., 2005; Jakson, Weale a Weale, 2003; Karasik et al., 2005; Nakamura, Moritani, Kanetaka, 1989). Podstatnou skuteþností, která ovlivĖuje rozhodujícím zpĤsobem životní styl jedince je
21
socioekonomický statut. ZmČny nebo dokonce ukonþení pravidelného pracovního procesu vyvolávají významné zmČny ve finanþní situaci podstatné Ĝady spoluobþanĤ. Výsledkem jsou pak nevhodné úpravy a zmČny dietních návykĤ, þasto mající za následek snížení se kvality stravy. RovnČž je tĜeba poþítat s významným omezením Ĝady ekonomicky naroþných aktivit ve volném þase. Nejedná se jen o aktivity kulturnČ spoleþenského charakteru, návštČvy koncertĤ, divadel, atd., ale významnČ jsou také ovlivĖovány možnosti využívat pohybové aktivity rekreaþního charakteru sloužící k regeneraci organismu (bazény, lyže a jiné finanþnČ nákladné aktivity). Mluvíme o ekonomických limitech stárnutí (Spirduso, 1995). Dostáváme se zde do zásadního rozporu s pravidly stárnutí, a to že stárnoucí organismus by mČl mČnit rozhodující aktivity spojené s životním stylem postupnČ, nikoliv skokovČ a že je tĜeba se na toto období dlouhodobČ cílenČ pĜipravovat. Dynamické zatížení vytrvalostního charakteru jako je bČh, chĤze, plavání nebo cyklistika, které vyžadují þinnost velkých svalových skupin a potĜebují vysoký prĤtok krve a vzrĤstající tepový objem, jsou doporuþované formy pohybových aktivit (Bunc, 1994; Newman et al., 2003; Seguin, Nelson, 2003). Z tČchto aktivit se chĤze ukazuje jako nejvhodnČjší a je þasto doporuþována pro zvýšení tČlesné zdatnosti jedince nebo pro potĜeby pohybové rehabilitace jak u netrénovaných osob tak i u vybraných skupin pacientĤ. OtevĜenou otázkou vedle formy a intenzity pohybového zatížení, zĤstává jeho objem, který lze zprostĜedkovanČ charakterizovat pomocí energetické nároþnosti aplikovaných cviþení (Bunc, Štilec, 2003). Stárnutí je provázeno úbytkem hmotnosti, která je dĤsledkem snižování tukuprosté hmoty a tím i svalové hmoty, která zajišĢuje pohybovou þinnost. SouþasnČ dochází k vzestupu procenta tČlesného tuku. Tyto zmČny jsou ve vČku nad 55 let prakticky lineární (Graf 2). Podstatným cílem vČtšiny pohybových programĤ ovlivĖujících fyziologické stárnutí je právČ omezit degradaci svalové hmoty a obnovení nebo získání potĜebných pohybových dovedností a souþasnČ zamezit dramatickému poklesu tČlesné zdatnosti. TČlesnou zdatnost pak lze charakterizovat úrovní maximální spotĜeby kyslíku a maximálním realizovaným pohybovým výkonem. Tato stanovení jsou pro znaþnou þást seniorské populace riziková a nelze je tedy doporuþit jako obecnČ použitelná. Pro stanovení biologického vČku je v písemnictví doporuþována Ĝada biologických parametrĤ. V písemnictví jsou presentovány ukazatele biochemické, fyziologické i psychologické. VČtšina tČchto parametrĤ, ale vyžaduje nároþné pĜístrojové vybavení a
22
zkušený personál (Goffaux et al., 2005; Jakson, Weale a Weale 2003; Karasik et al., 2005; Nakamura, Moritani, Kanetaka, 1989). Jednou z možností jak posoudit biologický vČk jedince je i stanovení tČlesného složení, hlavnČ pak kvalitativní i kvantitativní analýza tukuprosté hmoty (Bunc aj., 2000; Fölöp, Wórum, Csongor, 1985). Pro tyto úþely se ukazuje jako výhodné využít složky molekulárního modelu tČlesného složení, konkrétnČ pomČru ECM/BCM (Goffaux et al., 2005; Jakson, Weale a Weale, 2003). ObecnČ tento pomČr ve vČku na šedesát let roste s vČkem. Na základČ hodnot získaných u skupiny pravidelnČ cviþících seniorek i seniorek bez pravidelného pohybového programu, byla nalezena lineární závislost, kterou lze využít k posouzení biologického vČku seniorky (Bunc aj., 2000). Na tomto místČ je tĜeba pĜipomenout, že nelze bezezbytku aplikovat u seniorĤ standardy a doporuþení, která jsou platná pro osoby stĜedního vČku.
3. 3 Hodnocení aktivního životního stylu v uvedené studii TČlesné složení bylo hodnoceno pomocí bioimpedanþní metody, za využití predikþních rovnic platných pro seniorky v tetrapolární konfiguraci elektrod umístČných dle doporuþení výrobce. MČĜící zaĜízení (Datainput 2000M) bylo multifrekvenþní a mČĜilo jak kapacitní tak i odporovou složku impedance. TČlesné složení hodnoceno pomocí bioimpedanþní metody, je jedna zmála metod, která nám urþí objektivní zmČny tČlesného složení, již v poþátku zahájení pohybových aktivit, aniž by se efekt pohybu projevil u vyšetĜovaných osob subjektivnČ. ŠetĜení bylo realizováno u skupiny pražských seniorek, které byly bez objektivních zdravotních potíží. Seniorky bez pravidelného pohybového režimu byly stejného vČku a byly rovnČž z Prahy. PohybovČ aktivní skupina (n=58, vČk=69,4±5,3 roku, tČlesná hmotnost=70,2±7,4 kg, výška=161,5±2,6, procento tČlesného tuku=37,9±5,3 %, VO2max.kg1
=25,2±3,3 ml.kg-1.min-1, ECM/BCM=0,96±0,03), skupina bez pravidelného pohybového
programu (n=26, vČk=69,9±4,8 roku, tČlesná hmotnost=74,3±8,1 kg, výška=160,3±2,0, procento tČlesného tuku=40,9±5,7 %, VO2max.kg-1 =20,2±3,0 ml.kg-1.min-1, ECM/BCM =1,15±0,06). Intenzita zatížení intervenþního chodeckého programu hodnocená pomocí SF se pohybovala v rozmezí 60 až 85 % SFmax. Funkþní parametry byly zjišĢovány pomocí chodeckého testu na bČhacím koberci, kde pĜi konstantní rychlosti chĤze 3,5 km.hod byl zvyšován sklon bČhátka o 1,5 % každou minutu
23
až do okamžiku subjektivního vyþerpání. Doba trvání jedné cviþební jednotky se pohybovala od 30 do 70 min a cviþení bylo realizováno 3-5 krát týdnČ. Celková doba trvání pohybového zatížení za týden se pohybovala v rozmezí od 90 do 250 minut. PrĤmČrná energetická nároþnost cviþení byla 950± 230 kcal - 3970±960 kJ za týden. Tyto hodnoty jsou nižší než jsou uvádČny pro ženy stĜedního vČku, kde je doporuþováno, aby celkový týdenní objem realizovaných pohybových aktivit se pohyboval okolo 1500 kcal pĜi dosažení podobného efektu (Bunc, Štilec, 2003). Hodnoty se velmi blíží údajĤm v americkém písemnictví, kde podstatná þást autorĤ se shoduje na objemu okolo 1000 kcal za týden (Spirduso, 1995). Odchylka byla dĤsledkem odlišné metodiky pĜi stanovování energetické nároþnosti pohybových aktivit.
3. 3. 1 Výsledky realizované studie ZmČny vybraných parametrĤ tČlesného složení a maximálních funkþních parametrĤ pĜed a po pohybové intervenci jsou uvedeny v tabulce 3. PravidelnČ realizované pohybové aktivity významnČ ovlivĖují pĜedpoklady aktivního životního stylu. K rozhodujícím pĜedpokladĤm lze Ĝadit zlepšení „kvality“ svalové hmoty a zdatnosti. Za nejvýznamnČjší nález se považuje pokles ECM/BCM až na hodnotu 0,90±0,04. PodobnČ byly významnČ ovlivnČny i další rozhodné parametry tČlesného složení. Bohužel v písemnictví nacházíme jen velmi málo údajĤ získaných u seniorek. Pouze Spirduso (1995) uvádí v pĜehledu dopadĤ pohybového tréninku na organismus seniorek možné zmČny tČlesného složení až do úrovnČ cca 10%. TČlesná zdatnost hodnocená pomocí maximální spotĜeby kyslíku a realizovaného pohybového výkonu rovnČž významným zpĤsobem vzrostla. Z dlouhodobého opakovaného šetĜení aktivní skupiny seniorek se ukazuje, že dochází k významnému snížení fyziologických zmČn spojených se stárnutím. Tento nalézt lze nalézt v písemnictví, kde u žen se setkáváme s hodnotami od 7 do 15% (Seguin, Nelson, 2003; Spirduso, 1995). Hodnotíme-li biologický vČk podle parametrĤ tČlesného složení a tČlesné zdatnosti je minimální rozdíl chronologického a biologického vČku 4 roky ve prospČch vČku biologického. Tedy funkþnČ je sledovaná aktivní skupina seniorek minimálnČ o þtyĜi roky mladší než skupina neaktivní. Podobné výsledky lze nalézt i pĜi stanovení biologického vČku jinými metodami (Nakamura, Moritani, Kanetaka, 1989). RovnČž tak se ukazuje, že aktivní skupina je schopna realizovat prakticky všechny
24
nezbytné þinnosti spojené se sebeobslužností a nezávislostí. PodobnČ platí, že aktivní seniorky realizují i podstatnČ vČtší objem volnoþasových aktivit a jsou schopny tedy lépe vyplnit možný volný þas. Podobné výsledky nacházejí i u 3 mužĤ, kteĜí se dlouhodobČ zúþastĖovali cviþení organizovaných UK FTVS. Pro jednoznaþné závČry, ale poþet nebyl dostateþný pro potvrzení pĜedpokladĤ této studie. ZávČrem tedy konstatovali, že závislost ECM/BCM na vČku lze využít k posouzení stupnČ rozvoje seniorek – k hodnocení biologického vČku. Dále, že vliv tČlesného cviþení s celkovou energetickou nároþností 900 kcal (3760 kJ) za týden je hodnotitelný pomocí koeficientu ECM/BCM a souþasnČ, že takovýto pohybový program je dostateþný pro ovlivnČní biologického vČku seniorek.
Tabulka 3 Hodnoty vybraných parametrĤ tČlesného složení a funkþních promČnných u skupiny 58 seniorek pĜed a po aplikaci pohybového programu založeného na chĤzi
PĜed Po ---------------------------------------------------------------------------------------FFM (kg) 43,7±6,8 45,9±6,7* FFM (%) 100 105,0±5,2* Tukabs (%) 37,5±5,1 36,9±4,8 Tukrel (%) 100 98,4±3,9 BCM (kg) 22,8±5,0 24,8±4,8** BCM (%) 100 108,8±2,7** ECM/BCM 0,99±0,03 0,90±0,04** ECM/BCM (%) 100 90,9±3,6** HRmax (b.min-1) 150±7 149±6 VO2max.kg-1 (ml) 25,9±4,3 28,0±4,0** VO2max.kg-1 (%) 100 108,0±3,3** vmax (5%) (km.h-1) 6,0±1,1 6,5±0,9** vmax (5%) (%) 100 107,8±1,5** ---------------------------------------------------------------------------------------x p<0.05, ** p<0.01 Legenda tabulky 3: FFM – fat free mass (beztuková hmota); Tukabs – tuk absolutní; Tukrel – tuk relativní; BCM – body cell mass (bunČþná hmota); ECM – extra cellular mass (mezibunČþná hmota); HR – heart rate (srdeþní frekvence); VO2max – maximální spotĜeba kyslíku, vmax – maximální rychlost.
25
Graf 1 ZmČny pomČru ECM/BCM na rostoucím vČku
Závislost ECM/BCM na vČku 1,15 1,10
ECM/BCM
1,05 1,00 0,95 0,90 0,85 0,80 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
VČk (roky)
Graf 2 ZmČny hmotnosti, tukuprosté hmoty a %tuku na rostoucím vČku
80 hmotnost
hmotnost, TPH (kg) %tuku (%)
70
60
50
tukuprostá hmota
40 %tuku 30
20 50
55
60
65
70
75
80
85
vČk (roky)
26
Literatura: BUNC, V. A simple method for estimating aerobic fitness. Ergonomics, 1994. 37, s. 159-166.
BUNC, V., ŠTILEC, M., MORAVCOVÁ, J.aj. Body composition determination by whole body bioimpedance measurement in women seniors. Acta Univ Carolinae Kinathropol, 2000. 36(1), s. 23-38.
BUNC, V., ŠTILEC, M. Possibilities of body composition and aerobic fitness influence by walking in senior women. In EISFELD, K., WIESMANN, U., HANNICH, HJ., HIRTZ, P. (eds.): Gesund und bewegt ins Alter. Afra Verlag, Butzbach - Griedel, 2003. s. 193-200.
FÜLÖP, T., WÓRUM, I., CSONGOR, J. Body composition in elderly people. Gerontology, 1985. 31, s. 150-157.
GOFFAUX, J., FRIESINGER, GC., LAMBERT, W., SHOYER, LW. et al. Biological age – A concept whose time has come: A preliminary study. S Med J, 2005. 98(10), s. 985-993.
JACKSON, SHD., WEALE, MR. a WEALE, RA. Biological age – What is it and can it be measured? Arch Geront Geriatr 2003. 36 (2),s. 103-115.
JANSA, P., KOCOUREK, J., VOTRUBA, J., DAŠKOVÁ, B. Sport a pohybové aktivity v životČ þeské populace. Praha: UK FTVS, 2005. KARASIK, D., DEMISSIE, S., CUPPLES, LA. and KIEL, DP. Disentangling the genetic determinants of human aging: Biological age as an alternative to the use of survival measures. J Geront 2005. 60(5), s. 574-587.
KOVÁý, D.: ManĊs quality of life: a clisché or a scientific category? Studia psychological. 37, 1995.
NAKAMURA, E., MORITANI, T. a KANETAKA, A. Biological age versus physical fitness age. Eur J Appl Physiol, 1989. 58, s. 778-785.
NEWMAN, AB., HAGGERTY, CL., GOODPASTER, B. et al. Strength and muscular 27
quality in a well-functioning cohort of older adults: The health, Aging and Body Composition Study. J Am Geriat Soc, 2003. 51, s. 323-330.
SEGUIN, R., NELSON, ME. The benefits of strength training for older adults. Am J Prev Med, 2003. 25, s. 141-149.
SPIRDUSO, WW. Physical dimensions of aging. Champaign: Human Kinetics, 1995.
TALLURI, T., LIETDKE, RJ., EVANGELISTI, A. Fat-free mass qualitative assessment with bioelectric impedance analysis. In P.J.RIU, J.ROSELL, R.GRAGOS, O.CASAS (eds): Electrical bioimpedance methods. Ann NY Acad Sci, 1999. 873, s. 94-98.
WASSHBURN, RA. Assessment of physical activity in older subjects. Res Quart Exerc Sport, 2000. 71, s. 79-88.
28
4. Pohybové aktivity – zdatnost - zdraví 4. 1 Pohybové aktivity Vlastní pohyb není jen vlastní akt lokomoce, ale má i doprovodnou emoþní složku. Pohyb má vliv i na rozvoj sociálního chování a kognitivních schopností. Pohyb je nutný k udržení životních funkcí, je symptomem zmČny, aktivity (Hátlová, 2003). ýlovČk posuzuje smysl pohybu z hlediska svých potĜeb a pĜání. S pohybem jsou spojené kladné i negativní prožitky (Hátlová, 2003). V dorostovém vČku se pohyb podílí na formování tvaru a funkce tČla jedince, u dospČlého jedince je pohyb dĤležitý pro udržování tČchto funkcí. Pohyb nadále stimuluje vnitĜní prostĜedí organismu a funkci orgánĤ. Stimulace organismu pohybem musí nastupovat pomalu a pĜimČĜenČ, nikoliv radikálnČ (Kolektiv autorĤ, 1997). Kolektiv autorĤ (1997) uvádí pro fyzicky pracující nutnost vykonávat v dobČ odpoþinku urþitou fyzickou þinnost. Ta by se mČla charakterem a intenzitou lišit od zátČže v zamČstnání, kterou by mČla kompenzovat. U sedavého typu zamČstnání musíme akceptovat podobné adaptaþní mechanismy a zvolit vhodný typ aktivity i intenzity. Pohybové aktivity musí respektovat biologický vČk jedince. Ten je charakterizován jako stav organismu v urþitém okamžiku jeho chronologického vČku. Zahrnuje fyzickou, psychickou a sociální charakteristiku jedince. Nesoulad mezi biologickým a kalendáĜním vČkem je hodnocen jako vývojová akcelerace nebo retardace. U dospČlých souvisí biologický vČk s pojmem „physical fitness age“, tedy tČlesnou kondicí a fyzickou aktivitou (Nakamura et al., 1989) Pohybovou aktivitou rozumíme veškerou pohybovou þinnost – souhrn všech motorických aktivit jedince. Pohybové aktivity jsou zaþlenČny do zpĤsobu života jedince a hovoĜíme o denním – týdenním – celoroþním pohybovém režimu. Do pohybového režimu zahrnujeme i pracovní þinnost. Pohybové aktivity rozlišujeme na aerobní a anaerobní. Aerobní pohybové aktivity jsou þinnosti vykonávané s vyšší intenzitou po pĜimČĜený þasový úsek. PĜi tomto druhu aktivit je organismus zapojen jako celek. Energetické nároky organismu jsou v tomto pĜípadČ pokryty aerobnČ, tj. za pĜísunu kyslíku k pracujícím tkáním a orgánĤm. Aerobní þinnosti vyžadují zvýšenou þinnost kardiovaskulárního systému, nervosvalového systému, dá se tedy Ĝíci, že rozvíjí celkovou tČlesnou vytrvalost. ěadíme sem lokomoþní aktivity typu kondiþní chĤze, kondiþního bČhu, jízdu na kole, plavání, aerobik a
29
další podobné aktivity. S pohybovými aktivitami s anaerobním hrazením energetických nárokĤ organismu se pĜedevším setkáváme v oblasti vrcholového, výkonnostního sportu. Z hlediska zamČĜení našeho pĜedmČtu se více o tČchto aktivitách nerozepisujeme.
4. 1. 1 Faktory ovlivĖující realizaci pohybových aktivit Úþinky pohybového režimu, který se uskuteþĖuje z hlediska všestranného rozvoje a komplexního pĜístupu mĤžeme pozorovat napĜíklad v prevenci þi odstranČní negativních faktorĤ kardiorespiraþního stavu jedince (Hopkins and Williams in Teplý, 1988). Mezi výrazné faktory, které ovlivĖují pohybový režim patĜí biologické faktory. Jsou to pohlaví, vČk, tČlesná hmotnost jedince a stav svalového aparátu. Dále to jsou psychologické faktory, které oznaþují znalost dané aktivity, pĜesnČji ještČ zdravotní efekt þinnosti, prožitek, vlastní postoj k aktivitČ-þinnosti, bariéry a vlastní zisk z aktivity objektivnČ i subjektivnČ hodnocený jedincem, napĜ. svalová síla a vytrvalost. Následují faktory vnČjšího prostĜedí, kam Ĝadíme dostupnost pĜípadných sportovišĢ, jejich vybavenost a jejich vhodnost pro speciální a volnoþasové aktivity. K sociálním faktorĤm patĜí zejména rodinné zázemí a finanþní dostupnost aktivit. Dá se sem zaĜadit i organizace aktivit – individuální þi skupinové. ýasový faktor, v souþasné dobČ se jeví jako jeden z klíþových, ovlivĖuje možnosti provádČní pohybových aktivit. NejþastČji jsou aktivity provádČny o víkendu, sezónnČ více v létČ, þastČji venku provádČné (dnes nastupující trend moderních outdoorových aktivit). 4. 1. 2 Pohybové režimy Pohybové režimy se dČlí na globální a specializované. Globální pohybové režimy se dominantnČ zamČĜují na tČlesnou zdatnost a výkonnost. Souvisí s nimi funkþní cíle v oblasti zdraví. Plní funkci primární prevence, tj. prevence kardiovaskulárních chorob, zvyšování obranyschopnosti organismu a snižování úrazovosti (svatoĖ, Bunc, 1996). Specializované pohybové režimy jsou zamČĜeny na konkrétní dílþí funkþní cíle, napĜíklad prevence þi odstranČní vertebrogenních obtíží. Plní funkci sekundární a terciální prevence. Význam programu je v jeho pĜínosu pro utváĜení životního stylu jedince a je podporován osvojením etických a estetických hodnot pohybové þinnosti v Ĝízeném procesu pohybového uþení (SvatoĖ, Bunc, 1996).
30
4. 2 Pohyb a zdraví PĜi aplikaci pohybových aktivit, jejiž cílem je zdraví jako protiklad nemoci mluvíme o termínu aktivní zdraví. Aktivní zdraví je úrovní stavu jedince, kdy je organismus odolný vĤþi vlivĤm fyzikálním, psychickým a sociálním, které na jedince pĤsobí. Takového stavu lze dosáhnout aplikací pohybu pĜimČĜeného kvantitativnČ i kvalitativnČ aktuálnímu stavu jedince. V souþasné dobČ se stávají kardiovaskulární nemoci výraznou pĜekážkou rozvoje osobnosti a aktivního zpĤsobu života. V této souvislosti vstupuje do popĜedí požadavek na podporu výkonnosti v základní kondiþní schopnosti jedince - aerobní vytrvalosti. Zvyšování aerobní kapacity orgasnismu s nízkou odezvou srdeþní frekvence a krevního tlaku je pĜedpokladem pro dosažení optimálního stavu trénovanosti jedince. Kardiovaskulární systém, proces ekonomizace jeho þinnosti a nižší systolické odezvy na zátČž jsou podmínkami pro nastavení funkþních limitĤ pro normální životní cyklus i pro následný proces stárnutí. Z pohledu biologických dispozic je nejdĤležitČjší rozvoj vytrvalostních aktivit. Dostateþná kondice zahrnuje i dostateþnou úroveĖ silových schopností. Uvádí se (Kuþera, 1996, Teplý, 1990), že vysoké procento úrazĤ kosternČ svalového aparátu se spojeno se sníženou úrovní svalovČ koordinaþních schopností. Pravidelná zátČž pohybového systému stimuluje svalovČ kosterní systém (Trojan, 1999), zvláštČ posturální svalové skupiny, které jsou nezbytné pro udržení dostateþné hladiny svalového tonu. Tyto svalové skupiny tvoĜí aktivní oporu pro segmentální hybnost tČla. Podle úrovnČ ontogeneze tohoto systému lze usuzovat na stav pohybového aparátu jedince i v dospČlosti a ve stáĜí. Pro zdraví jako cílovou kategorii pohybových aktivit je dĤležitá komplexnost programu, který rozvíjí motorické pĜedpoklady jedince pomocí rĤzných pĜístupĤ. Rozdíly jsou patrné v typech zátČže, intenzitČ zátČže, v dobČ aplikace a v dalších vnitĜních a zevních podmínkách (Shephard, 1993). V oblastech pohybové výchovy jsou tyto pĜedpoklady rozvíjeny komplexnČ s dĤrazem na nČkterou z nich.
4. 3 Diagnostika fyzické kondice a tČlesné výkonnosti Reakce na tČlesnou zátČž je bezprostĜední odpovČć orgánových soustav na svalovou þinnost (Máþek, 1988). ZátČžové testy umožĖují mČĜení a diagnostiku obecné zdatnosti-kondice jedince nebo jeho trénovanosti, která v sobČ zahrnuje i urþitou dovednost a techniku pohybu. PĜi specifickém testování zjišĢujeme kvalitu Ĝízení pohybu, kapacitu a rezervy kardiorespiraþního systému a úroveĖ tkáĖového metabolismu (napĜ. urþení hladiny krevního laktátu). Diagnostiku trénovanosti organismu lze provádČt jak v laboratorních, tak v terénních 31
podmínkách. Vždy záleží na cíli, kterého chceme dosáhnout a na okolnostech, které mohou ovlivnit prĤbČh testu (Máþek, 1988). V laboratorních podmínkách jsou nejþastČji používány anaerobní testy, kterými lze stanovit rychlostnČ silové pĜedpoklady jedince. Tyto testy se zamČĜují na hodnocení mechanického þi fyzikálního výkonu organismu. Výkon dosažený v anaerobních testech umožĖuje stanovit úroveĖ rychlostní síly. Testy jsou zamČĜeny na maximální anaerobní výkon (krátké testy, nČkolikasekundové) nebo na stanovení anaerobní kapacity (trvají nČkolik sekund) (Heller, 1996). Na rozdíl od jednorázových testĤ, které umožĖují stanovit maximální anaerobní výkon nebo anaerobní kapacitu, lze pomocí tzv. „all-out testĤ“zjistit oba parametry. PĜi tomto typu testu pracuje jedinec v každém okamžiku zátČže s maximálním nasazením, jeho výkon je nejvyšší na zaþátku testu a nejnižší na konci. V praxi se užívá Wingate test, který nám umožĖuje stanovit maximální anaerobní výkon a anaerobní kapacitu jako celkovou vykonanou práci. Výkon v prĤbČhu testu umožĖuje posoudit fyzické dispozice jedince, a to rychlostnČ – vytrvalostní a rychlostnČ - silové (Heller, 1996). V laboratoĜi se stanovují kardiorespiraþní zmČny v prĤbČhu zatížení, maximální funkþní parametry, hodnoty anaerobního prahu a zotavení. PĜi terénním testování bývá obtížné zabezpeþit standardizované podmínky a zajistit tak reprodukovatelnost testu. V praxi se proto užívá kombinace obou typĤ vyšetĜení. V terénních podmínkách se zátČžová diagnostika zamČĜuje i na vztah mezi vlastním výkonem a jeho biologickou odezvou. Jedná se o testy stanovující hladinu krevního laktátu (Heller, 1996). Test laktátové kĜivky a laktátového anaerobního prahu: mČĜí se koncentrace laktátu v kapilární krvi odebrané v zápČtí po zátČži se stupĖovanou rychlostí. PrĤbČžnČ se monitoruje srdeþní frekvence. Obvykle se užívá 4 až 6 stupĖĤ zatížení, ze získaných hodnot závislosti tvorby laktátu na rychlosti bČhu zanášených do grafu se stanoví bod zlomu - anaerobní práh. Laktát je ukazatelem ekonomiky aerobních funkcí a vhodné intenzity tréninkového zatížení. ObecnČ uvádČná hladina laktátu je na úrovni 4 mmol/l (Heller, 1996). PĜi tréninku je žádoucí posunutí kĜivky dolĤ a doprava, tzn. jedinec je schopen vyšší zátČže pĜi nižší tvorbČ laktátu (Heller, 1996). V laboratorních podmínkách se nejþastČji používá test na bicyklovém ergometru. Další variantou je test na bČhacím koberci. Zde jsou hodnoty VO2max až o 10% nižší (Heller, 1996). Používají se 2 až 3 rozcviþkové zátČže a zatížení bČhem maximálního testu mĤžeme ovlivnit
32
zmČnou rychlosti þi sklonu bČhacího koberce každou minutu. PrĤbČžnČ se sledují kardiorespiraþní parametry a úroveĖ maximálních dosažených hodnot. Podle zmČn respiraþních a ventilaþních parametrĤ v prĤbČhu testu stanovujeme úroveĖ anaerobního prahu. Zpoþátku vidíme lineární nárĤst minutové ventilace na spotĜebČ kyslíku. Nástup intenzivnČjšího dýchání odpovídá intenzitČ ventilaþního anaerobního prahu. Toto je dáno dráždČním dechového centra CO2 (Máþek, 1988). Hodnocení zátČžových testĤ by mČlo obsahovat porovnání vývoje parametrĤ jedince pĜi opakovaném testování. Pomocí testĤ lze izolovanČ i ve vzájemných souvislostech stanovit silné a slabé stránky jedince. Takto lze porovnat souvislosti mezi pohybovým výkonem a biologickými parametry jedince - srdeþní frekvence, spotĜeba kyslíku a množství laktátu v krvi (Heller, 1996).
4. 4 Struktura tréninkového zatížení Struktura tréninkového zatížení je dána celkovým objemem a intenzitou pohybových aktivit. Celkový objem a strukturu aktivit je nutné diferencovat podle vČku, zdravotního stavu, charakteru zamČstnání jedince a podle režimu provádČní aktivit (týdenní, popĜ. denní interval). Za optimální frekvenci pro provádČní pohybových aktivit se považuje vytrvalostní trénink 3x týdnČ, rĤznČ strukturálnČ kombinovaný (Hopkins and Williams v Teplý, 1998). Vytrvalostní zátČž je nutné kombinovat se cviþením koordinace, pohyblivosti (flexibility), obratnosti, síly a Ĝízením pohybu. Intenzita pohybové þinnosti mĤže být rĤzná, volíme ji podle cíle, který chceme prostĜednictvím realizace pohybové aktivity dosáhnout. Míra intenzity fyzické zátČže je limitována stavem kardiovaskulárního systému, schopností jeho adaptace na zátČž a možností zvyšování jeho funkþních rezerv (Kolektiv autorĤ, 1997). Platí zde definované, mČĜitelné a ovČĜené vzájemné vztahy. Intenzita obecnČ vyjadĜuje nároþnost daného cviþení. Míra intenzity fyzické zátČže je vyjadĜována v metabolických jednotkách spotĜeby kyslíku - VO2 (ml/kg/min) nebo v jednotkách srdeþní frekvence – SF (poþet tepĤ/minutu). Intenzitu zátČže lze vyjádĜit pomocí þasu/rychlosti mČĜených na trati, srdeþní frekvence, koncentrací laktátu v krvi apod. Pro posouzení intenzity cviþení mĤžeme vycházet z popisu hlavního zdroje energetického hrazení þinnosti (Dovalil aj., 2002): Maximální intenzita – pĜevažuje anaerobní alaktátové krytí Submaximální intenzita – pĜevažuje anaerobní laktátové krytí 33
StĜední intenzita - anaerobnČ-aerobní krytí Nízká intenzita - aerobní krytí Dalším parametrem pro rozlišování intenzity þinnosti je spotĜeba kyslíku, respektive maximální spotĜeba kyslíku (VO2max): Supramaximální intenzita - intenzita cviþení vyšší než VO2max Maximální intenzita - intenzita nad úrovní VO2max Submaximální intenzita – napĜ. intenzita na anaerobním prahu StĜední intenzita - intenzita pod anaerobním prahem Nízká intenzita - intenzita pod anaerobním prahem
Pokud má kondiþní program pĜispívat ke zvýšení námahové adaptace na zátČž, je nutné dodržovat danou intenzitu. Intenzita tréninkové zátČže mĤže být nízká, stĜední, optimální, velká a maximální (Heller, 1996, Máþek, 1988). Pokud má mít aerobní aktivita úþinek, je nezbytné þinnost realizovat po dostateþnČ dlouhou dobu. Pokud není jedinec schopen danou úroveĖ zátČže akceptovat, je potĜeba volit nižší intenzitu po delší þasový úsek. Velká intenzita tréninkové zátČže je urþena sportovcĤm a jedincĤm s výbornou tČlesnou kondicí, v tomto pĜípadČ je dostateþné cviþit s touto intenzitou po kratší þasový úsek. Pro praxi je intenzita tréninku nejlépe sledovatelná pĜes srdeþní frekvenci. Podle Hellera (1996) a Máþka (1988) obecnČ platí že: SFmax = 220 – vČk
SFtren = 180 – vČk Toto rozdČlení má pouze orientaþní charakter, pro cyklistiku je SFmax = 210 – vČk, pro plavání je SFmax = 200 – vČk.
Podle pohybové anamnézy lze navrhnout následující zatížení (Heller, 1996): Osoby zaþínající s pohybovým programem
60 % SFmax
Osoby s pohybovou anamnézou
65 % SFmax
Osoby pravidelnČ trénující
70 % SFmax
Vrcholoví sportovci
80-90 % SFmax
U netrénovaných osob dochází s pĜibývajícím vČkem k postupnému poklesu aerobní zdatnosti. Hodnota VO2max/kg/min klesá každé decennium o 10 %. U trénovaných jedincĤ je tento pokles nižší. 34
Dynamické zatížení - patĜí sem hlavnČ vlastní pohyby tČla, snadno proveditelné, ale obtížnČ srovnatelné: chĤze, nČkteré cviky LTV, také dĜepy, poskoky. StupnČ používané v ĜadČ obmČn, bicyklový ergometr, klikový ergometr, bČhací pás. Statické zatížení - je založeno na izometrické svalové práci, napĜ. sevĜení ruþního dynamometru (handgrip), trvající až do pocitu únavy, odpovČdí organismu je zde zvýšení systolického i diastolického krevního tlaku za mírného navýšení SF.
4. 4. 1 Funkþní hodnoty a vybrané parametry pĜi hodnocení výkonnosti TČlesná výkonnost je schopnost organismu podat a opakovat urþitý fyzický výkon. Maximální spotĜeba kyslíku je úzce spojena s množstvím tukuprosté hmoty, což je logický dĤsledek toho, že spotĜeba O2 bČhem cviþení je závislá na množství O2, které je potĜeba dodat pracujícím svalĤm. Výkon se pĜi zátČžové diagnostice (ergometrii) vyjadĜuje v pĜepoþtu na 1 kg hmotnosti tČla (W/kg). PĜi dávkování zátČže je nutné respektovat vČk, pohlaví, tČlesnou hmotnost, u osob nemocných i druh a stupeĖ choroby. Podle referenþních hodnot, publikovaných WHO, mĤžeme posuzovat rozdílné hodnoty výkonu u mužĤ a žen rĤzných hmotností i rĤzné odezvy srdeþní frekvence v jednotlivých vČkových kategoriích. Výdej energie lze odhadnout ze vztahu mezi výkonem a spotĜebou O2 a výdejem CO2. Za vhodnou metodu je považována tzv. nepĜímá energometrie, využívající hodnot spotĜeby kyslíku, výdeje oxidu uhliþitého a ztrát dusíku. ýas vyjadĜuje dobu, po kterou jedinec vydržel pracovat pĜi urþité konstantní þi stoupající intenzitČ zátČže nebo kterou potĜeboval k dosažení urþitého fyzického výkonu. Index W170 je urþitým ukazatelem obecné zdatnosti u zdravých nebo jen málo oslabených osob. Stanovení indexu je založeno na lineárním vztahu mezi vzestupem intenzity zatížení a srdeþní frekvence. Testovaný obvykle absolvuje 3 þtyĜminutové zátČžové stupnČ. V poslední minutČ každého cyklu zmČĜíme srdeþní frekvenci a matematicky dopoþítáme hodnotu indexu. Srdeþní frekvence (SF) je hlavním funkþním ukazatelem. U zdravých jedincĤ stoupá lineárnČ se vzrĤstajícím fyzickým zatížením až do oblasti submaximální intenzity. Od úrovnČ 75 – 85 % dochází vČtšinou k pozvolnému zpomalení vzestupu až na úroveĖ maximální srdeþní frekvence. VzrĤst SF je provázen vzestupem spotĜeby O2 a minutového srdeþního objemu. Uvedené vztahy neplatí u osob s chorobami kardiovaskulárního systému. Krevní tlak (TK) je funkcí objemu srdeþního a periferního odporu a umožĖuje: sledovat odezvy cirkulace tČlesnou zátČž; vþasné rozpoznání latentní hypertenze; kontrolu 35
odezvy kardiovaskulárního systému na zátČž u hypertonikĤ; diagnostické využití jeho vztahu k dalším funkþním ukazatelĤm. Dlouhodobá mČĜení a sledování tČlesného složení nás mohou informovat o zdravotním stavu populace, mohou objasnit význam pĜípadných rizik pĜi rĤzných chorobách a pomáhají pĜi tvorbČ pohybových programĤ. ZvláštČ rizika spojená s nadváhou a s poklesem tČlesné zdatnosti a výkonnosti jsou popisována jako nejzávažnČjší. Nadváha je pravdČpodobnČ nejznámČjším fenoménem poslední doby, který výraznČ ovlivĖuje prevalenci kardiovaskulárních, metabolických a nádorových onemocnČní (Bouchard, 2000). TČlesné složení a jeho zmČna bČhem ontogenetického vývoje je významným parametrem ontogenetického vývoje jedince. ZvláštČ procento tČlesného tuku je v souþasné dobČ považováno za rozhodující parametr pĜi posuzování zdravotních rizik. Je doloženo, že nadváha má vztah k vyšší frekvenci traumat, k pohybové deprivaci a snižuje tČlesnou výkonnost (Štilec, Bunc, 1999). Obezita pĤsobí i jako motivaþní faktor pro iniciaci pohybové aktivity, nejvyšší šanci na dlouhodobé vyléþení obezity mají jedinci, kteĜí dokáží trvale zmČnit životní styl (Kuþera, 1996). Pro stanovení tČlesného složení byla vyvinuta celá Ĝada metod. V literatuĜe (PaĜízková, 1977; Malina, 1991) jsou metody rozdČleny na dvČ základní skupiny. První skupina metod je urþena pro laboratorní použití, díky své velké technické a finanþnČ provozní nároþnosti. Druhá skupina metod, tzv. terénních (referenþních) je pro svou relativní dostupnost vhodnou volbou pro aplikaci na poþetnČ rĤznČ objemných skupinách. K laboratorním technikám lze zaĜadit duální rentgenovou spektroskopii (DEXA), radiografii, denzitometrii, hydrometrii,
ultrazvuk, biochemické a biofyzikální metody.
K terénním technikám Ĝadíme antropometrii (výpoþet BMI - Body Mass Index), WHR (Waist to HIP Ratio), kaliperaci nebo bioelektrickou impedanci. Bioimpedanþní metoda je neinvazivní a bezpeþná. Má relativnČ nejvyšší odolnost vĤþi chybČ zpĤsobené obsluhou (Bunc, 2001) v ranných stádiích pohybového režimu.
Literatura: BOUCHARD, C. Physical actity and Obesity. Champaign: Human Kinetics, 2000. 400 s.
BOUCHARD, C., MALINA, R.M. Genetics of Fitness and Physical Performance. Champaign:Human Kinetics. 1997. 400 s. BUNC, V. Pojetí tČlesné zdatnosti a jeho složek. T.V.S.M.. 1995, þ. 5, s. 6 36
BUNC, V. aj. Možnosti stanovení tČl.složení u dČtí bioimpedanþní metodou. Sborník Pohyb a Zdraví. Olomouc: U.P., 2001, s. 102- 106.
DOVALIL, J. aj. Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia, 2002. 331 s. HELLER, J. Fyziologie tČlesné zátČže II. Speciální þást - 3.díl. Praha: Karolinum, 1996. 222 s.
HOPKINS, PN, WILLIAMS, RR. In TEPLÝ, Z. Teoretické základy tvorby pohybových režimĤ a jejich praktická realizace : sborník z mezinárodního vČdeckého kolokvia. Praha: ÚstĜední výbor ýSTV. Editor Teplý Z. 1988. s 10. KOLEKTIV AUTORģ, Pohybový systém a zátČž. Grada, 1997. 252 s.
KUýERA, M. Pohyb v prevenci a terapii. Praha: Karolinum, 1996. 196 s.
MÁýEK, M. Fyziologie a patofyziologie tČlesné zátČže. Praha: Avicenum, 1988. 353 s.
MALINA, R. M., BOUCHARD, C. Growth, Maturation and Physical activity. Texas: University of Texas, Human Kinetics, 1991. 501 s.
NAKAMURA, E., MORITANI, T., KANETAKA, A.,: Biological ag eversus physical fitness age. Eur J Appl Physiol, 58, 1989, s. 778-785.
PAěÍZKOVÁ, J. Body fat and Physical fitness. Praha: Avicenum, 1977. 279 s.
SHEPHARD, R. J. et al., Year book of SPORTS MEDICINE 1993. American College of Sports Medicine, Mosby, 1993. ŠTILEC, M., BUNC, V. Pohybová þinnost jako prostĜedek utváĜení aktivního stylu života seniorĤ. Sborník výzkumných zámČrĤ spoleþensko - vČdní sekce FTVS. UK Praha, 1999.
37
5. Pohybové aktivity - zdatnost - životní styl Vztah zdraví, životního stylu a tČlesného pohybu je souþasným problémem ve všech rozvinutých zemích. Redukce tČlesného pohybu a celkového hypokinetického režimu je zĜejmá již u žákĤ základní školy a prohlubuje se s vzrĤstajícím vČkem. Protože se všeobecnČ uznává pĜevaha pozitivních vlivĤ pravidelná pohybové aktivity nad vlivy negativními, má pohybová aktivita zásadní preventivní i léþebný vliv v celém populaþním spektru. ObdobnČ pozitivnČ je hodnocen sociální a emotivní vliv pohybové aktivity na životní styl a kvalitu života. Vzhledem k tomu, že se vztah dČtí k pohybové aktivitČ formuje a utváĜí v období školní docházky, je orientace na toto období klíþová (Bunc, 2006a). PravidelnČ provádČné pohybové þinnosti mají nezastupitelné místo v souþasném životním stylu, o jejich realizaci rozhoduje každý sám. Aktuální zdravotní stav jedince je do znaþné míry výsledkem našeho chování vĤþi sobČ samým a svému okolí, vĤþi životnímu prostĜedí, jehož jsme nedílnou souþástí Pohybová aktivita, pĜedevším na kondiþní úrovni, se stává kompenzací nedostatku pohybového zatížení a psychického tlaku jako dĤsledku souþasného zpĤsobu života. V souþasném životním stylu zaujímají nezastupitelné místo pravidelnČ provádČné pohybové aktivity. PravidelnČ provádČná pohybová aktivita je oznaþována jako hlavní prvek zdravého životního stylu. Životní styl determinuje tČlesnou zdatnost, tČlesné složení a motorickou výkonnost sledovaných jedincĤ (Bunc, 2006a). TČlesná zdatnost je výjimeþným produktem pohybových þinností, kde se rozhodujícím prvkem stává míra fyziologických adaptací jedince jako pĜímý dĤsledek pohybové þinnosti. Jedná se o dlouhodobý proces postupné adaptace organismu na pohybové þinnosti (dlouhodobé postupné pĜizpĤsobování organismu pohybovému tréninku). Vyšší úroveĖ tČlesné zdatnosti umožĖuje danému jedinci zvládnout vČtší rozsah þinností, které mĤže vykonávat bez zásadního ohrožení, a pĜispívá k jeho vČtší sobČstaþnosti a nezávislosti (Bunc, 2006a). Ve spojitosti s preventivním nebo následným pĤsobením pohybové aktivity nás zajímá tzv. zdravotnČ orientovaná tČlesná zdatnost. Ta se mĤže projevovat jako stav dobrého bytí tzv. well-being, který dovoluje lidem vykonávat kvalitnČ a s vysokým nasazením nezbytné každodenní aktivity, pomáhá zvládat nároþné þinnosti nerealizovatelné bez dostateþné zdatnosti, mĤže redukovat výskyt nČkterých zdravotních problémĤ, mĤže výraznČ ovlivĖovat
38
psychiku jedince a tak obecnČ pĜispČt k plnČjšímu prožití života a tedy zlepšit kvalitu jeho života (Bunc, 1995).
StČžejními cíli v oblasti zdravého životního stylu a zdravého stárnutí je podpora a rozvíjení opatĜení, programĤ a postupĤ, které vedou ke zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva, omezují rĤst poþet závislých seniorĤ a podporují aktivní život.
5. 1 Hypokineze a její pĜíþiny Jako hypokineze je oznaþována málo intenzivní nebo nedostateþná pohybová aktivita v životČ jedince, která má negativní vliv na jeho celkový zdravotní stav. K restrikci pohybových aktivit dochází jak v pracovním prostĜedí, kdy vzrĤstá podíl sedavého zamČstnání a snižuje se fyzická nároþnost práce jako takové, tak i pĜi volnoþasových aktivitách. Ty jsou omezeny na pĜevážnČ fyzicky ménČ nároþné nebo je jim vymezen pouze malý þasový úsek. Sociální prostĜedí spojené s rozvojem dopravy omezuje základní lokomoþní aktivity jedince (chĤze, jízda na kole) na minimum. Ve volném þase dochází k restrikci pohybových aktivit i z dĤvodu rozšiĜování multimediálních systémĤ, které ovšem nevyžadují aktivní úþast jedince. Hypokineze je v souþasné dobČ pĜiĜazována k základním rizikovým faktorĤm, které pĜispívají ke vzniku závažných kardiovaskulárních nemocí, pĜedevším ICHS a aterosklerózy, poruch výživy a metabolismu, neuróz, rĤzných ortopedických vad a funkþních poruch pohybového systému (Placheta aj., 1995). Z pĜíþin nárĤstu hypokineze mohou být vybrány tyto: - odstranČní fyzické práce v zamČstnání (v souþasnosti ménČ než 10 % dospČlé populace pracuje fyzicky) - omezení pohybu v zamČstnání (v posledních 100 letech poklesl energetický výdej v zamČstnání na 1/4 a dosahuje dnes 5MJ za 8 hod.pracovní dobu) - vČdeckotechnický pokrok - omezení pohybu v mimopracovní dobČ - rozvoj dopravy, služeb, modernizace domácností – výtah, ústĜední vytápČní, pojízdné schody, automatické praþky, rozvoj veĜejného stravování, rozvoj masové kultury – televize, cca 12 hod týdnČ, apod. Podle Plachety aj. (1995) jsou dĤsledky hypokineze interindividuálnČ rozdílné a závisí na tČchto dalších faktorech: konstituþní rizikové faktory (vČk, pohlaví, nČkteré somatické zvláštnosti, rasa, vrozená genetická zátČž, apod.); vnitĜní rizikové faktory (hypertenze, 39
diabetes mellitus, poruchy lipidového metabolismu, obezita, hyperurikémie, apod.); zevní rizikové faktory (kouĜení, abusus alkoholu a kofeinu, nesprávná skladba pĜijímané potravy, nadmČrný kalorický pĜíjem, þasté stresy, nedostatek odpoþinku a spánku, apod.). 5. 2 ZdravotnČ orientovaná zdatnost ZdravotnČ orientovaná zdatnost je výsledkem pravidelného a z hlediska fyziologie adekvátního ovlivĖování aerobní zdatnosti, svalové þinnosti, kloubní pohyblivosti (flexibility) a rozvoje koordinaþních vlastností jedince. Program vedoucí k tomuto cíli se stává souþástí života jedince. ZdravotnČ orientovaná tČlesná zdatnost souvisí s dobrým zdravotním stavem a pĤsobí preventivnČ proti zdravotním problémĤm, vznikajícím napĜíklad z již zmínČné hypokinézy (Bunc, 2006a). Po vytvoĜení urþité úrovnČ zdatnosti jedince je možné : - dennČ vykonávat úþelové pohybové aktivity - redukovat riziko zdravotních problémĤ - úþastnit se rĤzných pohybových aktivit.
5. 2. 1 Složky zdravotnČ orientované zdatnosti Podle Bunce (2006a) je dČlíme podle jejich dopadu na organismus do tĜí skupin: 1. skupina: promČnné charakterizující tČlesné složení, tzn. morfologické parametry (TBW, LBM, ECW, ICW, ECM, BCM), které mají vztah k tČlesné hmotnosti. NadmČrná tČlesná hmotnost (nadváha, obezita), nejenže má negativní zdravotní dopad (zatČžuje klouby, celý kosterní a svalový aparát), ale také nemotivuje k realizaci pohybové aktivity. Složení tČla stanovuje pomČr kosterního svalstva a tČlesného tuku a dále hydrataci organismu. Existuje nČkolik metod využívaných k mČĜení složení tČla (kaliperace – mČĜení kožních Ĝas, bioimpedance, podvodní vážení, atd.). Složení tČla bylo zaĜazeno jako položka testu zdravotnČ orientované zdatnosti, protože obezita patĜí u dospČlé populace k vážným rizikovým faktorĤm ICHS, hypertenze a diabetes mellitus. Zvyšující se obezita se týká obou pohlaví, dČtí, mládeže i dospČlých. K dČtské obezitČ pĜispívá pĜedevším pohybová neþinnost. Vhodnou nebo nevhodnou tČlesnou hmotnost hodnotíme podle množství tČlesného tuku. PodpĤrným parametrem k urþení tČlesného složení je koeficient tČlesné plnosti ĺ BMI (Body Mass Index): 40
BMI = hmotnost (kg) výška 2 (m)
Index tČlesné hmotnosti - body mass index (BMI) je oznaþován jako kritérium pro kvantitativní definici obezity (Dlouhá, 1998). Je nezávislý na velikosti a objemu tČla. Tabulka uvádí hodnoty BMI pro muže a ženy. Index BMI se získává z hmotnosti (v kg) dČlenou tČlesnou výškou (v metrech) umocnČnou na druhou: BMI = hmotnost (kg) / výška (m²). U dČtí ve vČku do 14 let, pak jsou normální hodnoty o 3 jednotky nižší (Bunc, 2006a). Je tĜeba pĜipomenout, že BMI poþítá s celkovou hmotností. U jedincĤ s velkou svalovou hmotou je výsledek zkreslený. Proto je vždy pĜesnČjší stanovit procento tČlesného tuku, napĜ. kaliperací, bioimpedancí, apod. BMI je orientaþním parametrem tČlesného složení. Charakteristika hodnot BMI je uvedena podle Dlouhé (1998) v tabulce 4.
Tabulka 4 Charakteristika hodnot BMI (Dlouhá, 1998) BMI
Hmotnost Ideální hmotnost Podváha
Nadváha
Muži
Ženy
20 - 25
19 – 24
20
19
mírná 25 - 30
mírná 24 – 29
stĜední 30 - 40
stĜední 29 - 40
extrémní ! 40
extrémní ! 40
2. skupina: parametry hodnotící funkþní stav nebo pĜedpoklady; patĜí sem ty promČnné, které charakterizují stav svalového aparátu - svalovou zdatnost - z pohledu realizace pohybových aktivit; tzn. svalová síla, svalová vytrvalost, pohyblivost jednotlivých þástí tČla. Svalová síla je podle Dobrého (1993) chápána jako jednorázovČ vyprodukovaná maximální svalová síla. Svalová vytrvalost je chápána jako opakovaný projev síly po urþitou dobu. Kloubní pohyblivost (flexibilita) – rozsah pohybu je omezen kloubním pouzdrem (47 %) , svalstvem (41 %), šlachou (10 % ) a kĤží (2 %). Z tČchto položek
41
je ovlivnitelné pĜedevším svalstvo. Snížená flexibilita mĤže být zpĤsobena svalovými dysbalancemi, které lze po vþasném zjištČní þasto odstranit (Bunc, 1995). 3. skupina: funkþní promČnné aerobní zdatnosti vztažené ke spotĜebČ kyslíku; þasto je používán termín kardiovaskulární zdatnost, která charakterizuje výkonnost srdeþnČcévního systému a pĜíp. zdatnost dýchacího ústrojí. Kardiovaskulární (aerobní) zdatnost – souvisí s výskytem ischemické choroby srdeþní – ICHS, která je nejvíce ovlivnitelná v ranných stádiích. Rozhodujícím faktorem pro eliminaci ICHS je prevence vytváĜením pozitivních návykĤ a životního stylu. Jedinci s nízkou úrovní aerobní zdatnosti jsou vystaveni vČtšímu riziku ICHS než osoby tČlesnČ zdatné. Avšak ne každá pohybová þinnost povede ke snížení rizika ICHS. Musí jít o takové pohybové aktivity, kde se zapojují velké svalové skupiny, a kde je pohybová aktivita vykonávána s dostateþnou intenzitou srdeþní frekvence – pĜibližnČ 70 % aerobní kapacity a trvající 20 – 60 minut nejménČ každý druhý den (Haskell et al., 1985).
5. 2. 2 Hodnocení zdravotnČ orientované zdatnosti PĜi hodnocení zdravotnČ orientované zdatnosti je tĜeba posuzovat pokud možno všechny její složky a následnČ navrhnout postupy jak odstranit nalezené nedostatky. Je tĜeba si uvČdomit, že o celkovém stavu jedince rozhodují ty promČnné, ve kterých má nejlepší výsledky, ale naopak ty, které jsou slabinou (Bunc, 2006a). PĜi diagnostice dosaženého stavu je tĜeba mít k dispozici objektivní hodnotící kritéria. Standardy pro posuzování úrovnČ zdravotnČ orientované zdatnosti jsou založeny na principu jejího podpĤrného pĤsobení na zdravotní stav jedince. Zvýšení zdatnosti na úroveĖ, která poskytuje ochranu pĜed nČkterými zdravotními riziky souþasného životního stylu, mĤže být považováno za nejdĤležitČjší pĜínos pohybových aktivit v dnešní spoleþnosti (Bunc, 2006a). ZdravotnČ orientovanou zdatnost lze hodnotit na základČ motorické výkonnosti v testech, které charakterizují základní kondiþní pĜedpoklady se zĜetelem na rozvoj kardiorespiraþního systému a pohybového aparátu. Vedle vytrvalostnČ orientovaných složek zdatnosti je tĜeba pĜednostnČ hodnotit rychlostnČ – silové a pohyblivostní pĜedpoklady. Motorická výkonnost a zdravotní stav jsou do znaþné míry ovlivnČny tČlesnou stavbou jedince (Bunc, 1995). V evropských podmínkách nemá mČĜení zdravotnČ orientované zdatnosti tak dlouholetou tradici jako tĜeba v USA. V souþasné dobČ je zdravotnČ orientovaná zdatnost
42
nejþastČji hodnocena testem EUROFIT, v našich podmínkách UNIFIT 6 – 60 (KováĜ aj., 1995) s úpravou pro hodnocení vytrvalosti (Bunc, 1995).
Základní baterie testĤ zahrnuje: 1. ýlunkový bČh 4 x 10 m 2. Skok daleký z místa 3. Leh – sed opakovanČ za 1 minutu 4. a) shyby u chlapcĤ b) výdrž ve shybu u dČvþat a mladších chlapcĤ do 13 let 5. Hloubka pĜedklonu v sedu 6. BČh na 2000 m, 1500 m nebo 12 minut 7. TČlesná výška a hmotnost, výpoþet BMI, množství podkožního tuku.
Systém hodnocení poþítá s využitím standardĤ. Stálým problémem zĤstává, že je vždy dĤležité si zajistit aktuální standardy, které se nejvíce pĜibližují charakteristice testovaného souboru nebo jedince. Používané standardy vycházejí z þeských norem UNIFITTESTU (KováĜ aj., 1995) s úpravou norem pro leh – sed a hloubku pĜedklonu podle nizozemských norem (van Mechelen et al., 1991). Test vytrvalosti je variantní podle podmínek a výsledky jsou hodnoceny podle norem Bunce (1995). Tento systém hodnocení umožĖuje srovnávat i dĜívČjší výsledky posuzování kardiorespiraþní zdatnosti, vČtšinou realizované podle Cooperova testu (Bunc, 1995). Na výsledky testĤ, vzhledem ke standardĤm, má rozhodující vliv aktuální motorická výkonnost, ale výsledky mohou být významnČ ovlivnČny i zpĤsobem provedení testu a motivací. Jedním z prostĜedkĤ, kterými lze ovlivnit zdravotnČ orientovanou zdatnost jsou pohybové programy. Pohybové programy musí vyhovovat dvČma základním kritériím. Musí ovlivĖovat rozhodující složky zdatnosti a pohybové þinnosti musí být pro daného jedince pĜijatelné. Volba druhu pohybové þinnosti musí vycházet z úkolu (na co se chceme zamČĜit) a musí respektovat pĜedchozí pohybovou zkušenost jedince.
43
Literatura : BUNC, V. Pojetí tČlesné zdatnosti a jejich složek. TČl Vých Sport Mlád, 1995, 61 (5), s. 6-8. BUNC, V. Zvláštnosti kondiþní pĜípravy žen. In NOVOTNÁ V., ýECHOVSKÁ, I. a BUNC. V. Fit programy pro ženy. Praha: Grada Publishing, 2006a. 225 s.
DLOUHÁ, R. Výživa. Praha: Karolinum, 1998. 215 s.
DOBRÝ, L. (1993) In BUNC, V. Pojetí tČlesné zdatnosti a jejich složek. TČl Vých Sport Mlád, 1995, 61 (5), s. 6-8.
DOBRÝ, L. Struktura zdravotnČ orientované zdatnosti. TČl Vých Sport Mlád, 1998, 64 (2), s. 2-5.
HASKELL ET AL. (1985) In BUNC, V. Pojetí tČlesné zdatnosti a jejich složek. TČl Vých Sport Mlád, 1995, 61 (5), s. 6-8.
KOLEKTIV AUTORU. Pohybový systém a zátČž. Praha: Grada, 1997. 252 s.
KOVÁě, R. aj. UNIFITTEST (6-60) : tests and norms of motor performance and physical fitness in youth and in adult age. Olomouc: Univerzita Palackého, 1995. 108 s.
PLACHETA, Z. aj. ZátČžová funkþní diagnostika a preskripce pohybové léþby ve vnitĜním lékaĜství. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 156 s. TEPLÝ, Z. Zdraví, zdatnost, pohybový režim: ovČĜte si svoji kondici. Praha: ýASV, 1995. 40 s.
VAN MECHELEN ET AL., (1991) In BUNC, V. Pojetí tČlesné zdatnosti a jejich složek. TČl Vých Sport Mlád, 1995, 61 (5), s. 6-8.
44
6. Pohybové aktivity - zdatnost - pracovní výkonnost PĜed ordinací pohybové aktivity a pohybového programu, jako prostĜedkĤ pro udržení nebo zlepšení úrovnČ zdravotního stavu, je tĜeba si uvČdomit, že fyzický pohyb ovlivĖuje nejen jednotlivé orgány a pĤsobí na vnitĜní prostĜedí, ale koordinuje vzájemné vztahy mezi orgány i mezi jednotlivými orgány a organismem (Kolektiv autorĤ, 1997). Vhodná pohybová aktivita mĤže pĜispČt ke zmírnČní vlivĤ Ĝady vnitĜních i zevních faktorĤ. Je dĤležité si uvČdomit rozdíly mezi dĤvody, které nás k provozování pohybových aktivit vedou a jak je dĤležitá pravidelnost jejich provádČní. Podle Teplého (1995) je pro zdraví jedince nejúþinnČjší pravidelná pohybová aktivita (tzn. v urþitém pĜedem urþeném objemu a intenzitČ; doporuþuje se aspoĖ 3krát týdnČ, minim. 30 minut v doporuþené intenzitČ) provozovaná z vlastní vĤle a subjektivních dĤvodĤ. Naopak s minimálním úþinkem se setkává obþasná nepravidelná pohybová aktivita. Význam pohybové aktivity rĤzné intenzity pro primární a sekundární prevenci pĜi srdeþních onemocnČních znázorĖuje graf 3, který je vytvoĜen podle poznatkĤ Morrise (1994).
6. 1 Význam pohybové aktivity pro organismus Komplexní vliv pravidelné pohybové aktivity urþitého objemu a intenzity má na lidský organismus dĤsledky jak na zdraví fyzické, tak psychické a podle Kolektivu autorĤ (1997) a Teplého (1995) je následující:
a) celkovČ - pĤsobí na harmonický rozvoj celého organismu - pĜispívá k vzájemné funkþní a organické balanci orgánĤ - zvyšuje svalovou sílu, rozsah a koordinaci pohybu - podporuje socializaci v zamČstnání a ve spoleþnosti - upevnČním tČlesného zdraví zlepšujeme podmínky duševní rovnováhy ĺ pozitivní vliv na pracovní výkonnost jedince - zvýšení podílu beztukové tČlesné hmoty (FFM) a úbytek nadmČrné tukové tkánČ o 8 – 10 %, apod.
b) lokomoþní systém - funkþní adaptace strukturální stavby
45
- podíl na remodelaci pojivové tkánČ - mineralizace zatČžované tkánČ (prevence osteoporózy nebo podpora novotvorby kostní tkánČ již pĜi vzniklé osteoporóze) - funkþní adaptace jednotlivých složek systému ("funkce formuje orgán") - svalová adaptace (typy svalových vláken) – svalová síla a vytrvalost - vzrĤst tolerance zátČže a ekonomizace svalové þinnosti - zvýšená pohybová koordinace charakterizovaná ekonomikou neuronové aktivace - pĜispívá k udržení funkþní zdatnosti páteĜe a kloubĤ, posiluje svalstvo, na kterých je funkce kloubĤ a páteĜe závislá (i pravidelná chĤze je prevencí vertebrogenních potíží, napĜ. bolesti v zádech), apod.
c) kardiovaskulární systém - ekonomizace srdeþní práce - zvýšená kontraktibilita srdeþního svalu (myokardu) - ekonomizace krevní cirkulace pĜi zátČži stĜední a submaximální intenzity - zvČtšení minutového srdeþního objemu - racionalizace distribuce krve ĺ zlepšuje þinnost a efektivitu práce kardiovaskulárního systému ĺ pĜispívá k tomu, že krev je schopna lépe pĜenášet kyslík k pracujícím svalĤm. - zlepšená ortostatická tolerance - u hypertonikĤ pokles až normalizace hodnot krevního tlaku - redukce rizikových faktorĤ kardiovaskulárních komplikací Æ snížení jejich výskytu Æ pokles morbidity a mortality, apod.
d) dýchací systém - zlepšuje vČtšinu statických a dynamických funkcí plic ĺ ekonomizace dýchání - zvyšuje utilizaci kyslíku ve tkáních - zvyšuje hodnoty VO2max (maximální spotĜeba kyslíku), apod.
e) trávicí systém a metabolismus - zmČna spektra krevních lipidĤ (zlepšení lipidového profilu - n HDL cholesterolu, p TGC, LDL atd.) - snížená sekrece inzulinu 46
- zvýšení citlivosti na inzulin v periferii - zvýšení glukózové tolerance - podpora stĜevní peristaltiky a procesu trávení, apod.
f) autonomní nervový systém - dlouhodobé zvýšení parasympatikotonie - dlouhodobé snížení sympatikotonie - balanþní vyrovnávání obou složek v klidu i v zátČži, apod.
g) psychika - stimulace mentální þinnosti - zvýšení sebedĤvČry - seberealizace jedince - snížení depresí, úzkosti - pĜispívá k duševní svČžesti - zlepšení nálady - vytvoĜení pozitivního vztahu k pohybu - stimulace psychiky konkrétním pohybem u dČtí a oslabených jedincĤ - zlepšení adaptace na stres, na pracovní zatížení i mimopracovní aktivity (spoleþenské a rodinné) - podpora kvalitního života, apod.
6. 2 Faktory limitující kvalitu a kvantitu pohybu Podle Kolektivu autorĤ (1997): - vČk a pohlaví - genetické pohybové pĜedpoklady - typ jedince ve vztahu k pohybu – normomobilní, hypomobilní, hypermobilní - zpĤsob výchovy a vztah k tČlesnému pohybu - somatotyp - celkový aktuální zdravotní stav - ladČní autonomního nervového systému - aktuální pohybová zdatnost a obecná výkonnost - geografické a místní podmínky - trénovanost (adaptace na pĜíslušnou zátČž) 47
Graf 3 Význam pohybové aktivity rĤzné intenzity pro primární a sekundární prevenci pĜi srdeþních onemocnČních (Morris, 1994)
6. 3 Objem pohybových þinností PĜi odpovČdi na otázku ideálního objemu pohybové þinnosti pro pozitivní rozvoj organismu musíme brát v potaz intenzitu a celkovou anamnézu jedince – vČk, pohlaví, zdravotní stav (pozor na spoleþné þinnosti!!!). Samotný objem je potĜeba považovat pouze za hrubý orientaþní údaj (platí i pro trénink!!!) Podle odborníkĤ (citace z www, 2006) lze stanovit s pĜihlédnutím k výše uvedeným vazbám optimum týdenního objemu pohybové aktivity (cviþení, sport a pohybová rekreace) takto: - u dČtí pĜedškolního vČku 7 hodin/týden (tzn. 1 hodina/dennČ pĜevážnČ herní pohybové þinnosti v hygienicky nezávadném venkovním prostĜedí) - u dČtí 6 – 14tiletých 8 - 10 hodin/týden (zde musíme brát v potaz 3hodiny školní Tv, dále 2 - 4 hodiny organizované Tv pod vedením trenéra a koneþnČ 3 hodiny spontánní volné pohybové þinnosti dle výbČru dítČte, jen þásteþnČ usmČrĖované rodiþi!!!) - u 15 – 18tiletých 6 - 8 hodin/týden (tj. alespoĖ 1 hodinu dennČ). Vzhledem k vČku by mČlo jít o 50% Ĝízené pohybové þinnosti, vedle školní Tv alespoĖ 2 hodiny ve sportovních oddílech þi klubech. Další þas by mČl být vČnován individuální pohybové þinnosti.
48
U dospČlých by objem pohybových þinností mČl tvoĜit alespoĖ 3 -4 hodin/týden - zde se jedná pĜevážnČ o individuální charakter þinnosti (Corbin et al, 2004). 6. 4 Energetická nároþnost pohybových aktivit a její využití pro ovlivĖování tČlesné hmotnosti Pro stanovení vlivu pohybových aktivit na organismus je tĜeba vyjádĜit jejich celkovou nároþnost (Astrand, Rodahl, 1986; Bunc, 2004, 2004a, WHO, 1985). Pozitivní efekt pohybových aktivit závisí na ĜadČ faktorĤ, mimo jiné na poþtu tréninkových dávek bČhem týdne, na délce trvání tréninkové jednotky a na intenzitČ, s jakou je daná aktivita realizována. Pro stanovení efektu aplikovaných pohybových þinností je nezbytné charakterizovat dílþí použité aktivity jedním þíslem, které v sobČ dĤležité kvantitativní a kvalitativní údaje obsahuje. Jednou z možností, jak tento problém Ĝešit, je vyjádĜení nároþnosti pohybových aktivit pomocí energie, která je potĜebná na hrazení tČchto aktivit (napĜ. Pate et al., 1995). Energie pro hrazení aktivit spojených s pĜenosem tČlesné hmotnosti je tím vyšší, þím vyšší je tČlesná hmotnost, proto je vhodné vyjadĜovat nároþnost pohybových aktivit pomocí množství energie vztažené na kg hmotnosti (Blair, Connelly, 1996). Svou roli hraje také množství svalové hmoty, stupeĖ trénovanosti a dovednostní nároþnost dané pohybové aktivity. ObecnČ platí, že nejvČtšího efektu lze dosáhnout využitím aktivit, které pro svou realizaci potĜebují zapojení velkých svalových skupin, tedy aktivity vycházející z chĤze nebo bČhu (Bunc, 2006). Energetickou nároþnost pohybových aktivit lze vyjadĜovat rĤzným zpĤsobem. NejþastČji se vyjadĜuje jako množství energie vydané za tyto þinnosti za jeden týden (Astrand, Rodahl, 1986; WHO, 1985) nebo ve formČ množství energie vztažené na kg hmotnosti a den (kJ/kg/den); napĜ. pro dČti je doporuþované denní minimum pohybových aktivit na úrovni 6 - 8 kcal/kg/den (Blair, Connelly, 1996; Bunc, 2004b). Jinou možností, pro kterou je však mít k dispozici urþité pomĤcky, je hodnocení vztahĤ mezi spotĜebou kyslíku (VO2) v ml/kg/minutu a rychlostí pohybu v km/h. Tato metoda se provádí v laboratorních podmínkách, kde máme k dispozici bČhátko nebo bicyklový ergometr a analyzátor dechových plynĤ (O2 a CO2). Pro potĜeby pohybového tréninku jsou nejvíce využívány intenzity zatížení v pásmu submaximálních hodnot. Zde je možné vztah mezi prĤmČrnou rychlostí pohybu a maximální spotĜebou kyslíku, vztaženou na kg hmotnosti pĜedpokládat v lineárním tvaru VO2max.kg-1 = a*v + b
49
kde maximální spotĜeba kyslíku je v ml/kg/minutu, rychlost pohybu v km/h a a a b jsou konstanty charakterizující daného jedince (Bunc, 2006). Do uvedené rovnice se dosazují konstanty zvlášĢ pro muže a ženy a liší se podle formy pohybové aktivity (chĤze, bČh, jízda na kole, apod.). Uvádíme pĜíklady pro bČh, jak to publikoval Bunc (2006): Obecná rovnice pro bČh pro ženy: VO2max.kg-1 = 3,359*v + 5,008 r=0,816, N = 178, SEE= 3,23 ml/kg/minutu r – koeficient korelace; N – poþet probandĤ; SEE – standardní chyba odhadu
Obecná rovnice pro bČh pro muže: VO2max.kg-1 = 3,749*v - 2,133 r=0,779, N = 311, SEE= 3,87 ml/kg/minutu r – koeficient korelace; N – poþet probandĤ; SEE – standardní chyba odhadu
NepĜesnost stanovení maximální spotĜeby je pro ženy pro rychlosti 8-18 km/h 12% a pro muže je 13% v pásmu 8-20 km/h.
SpotĜebované množství energie je závislé na cíli a tedy i na intenzitČ aplikovaných pohybových aktivit, pro který jsou aktivity realizovány, dále na vČku a zdravotním stavu jedince. Podstatnou roli zde hraje i úroveĖ kondice nebo trénovanost daného jedince. ObecnČ lze Ĝíct, že þím vyšší je kondice daného jedince a þím þastČji využívá danou aktivitu, tím nižší je energetická nároþnost této aktivity (Astrand, Rodahl, 1986; Bunc, 2004a). Chceme li nalézt optimální pomČr objem/intenzita a tím vhodný kondiþní program, musíme nalézt zpĤsob, jakým lze vypoþítat vyrovnanou nebo deficitní energetickou bilanci. Nejlepším zpĤsobem je použití sporttesteru a energetických výživových tabulek (energetická hodnota potravin je uvedena na vČtšinČ obalĤ). Intenzitu pohybového zatížení urþuje spotĜeba energie, kterou však ze srdeþní frekvence jedince spoþítáme pouze pokud známe její hraniþní hodnotu –SF max a prahové hodnoty AP, ANP. ZvláštČ u dospČlých je kladen dĤraz na to, aby pĜi rekreaþní pohybové aktivitČ byla vČtšina þinností realizovaná v aerobním pásmu. NicménČ oblast okolo horní hraniþní hodnoty AP je rozvíjející (rozvoj kardiovaskulární kapacity). Objem pohybových þinností z hlediska þasu je hodnota silnČ zavádČjící, pokud není doplnČna o informace o intenzitČ a formČ pohybové aktivity.
50
PĜíklad: Pokud bude jedinec: „A“ pravidelnČ jezdit na kole každý víkend 12 hod. po silnici, bude mít za rok 624 hod. „B“pravidelnČ jezdit každý den 1hod v terénu, bude mít za rok 365 hod. Více hodin má sice jedinec „A“, ale jedinec „B“ bude moci jezdit vyšší intenzitou, vzhledem k dobČ trvání výkonu, tudíž ve vyšších SF, mĤže se po delší dobu pohybovat v rozvíjejícím pásmu. Dalším aspektem je pĜimČĜenost, která v pĜípadČ „A“ je silnČ nadsazená, což prodlužuje dobu regenerace. V koneþné fázi si mĤžeme upĜesnit, že jediným zpĤsobem, jak mČĜit intenzitu výkonu je SF, energetické tabulky výkonĤ nevypovídají o intenzitČ, ale energetické nároþnosti pĜi udání potĜebné þasové dotace. Jde o to, že pro osobu „A“ by nebyl problém ujet onČch 6 hodin každý den, ale nemá na to þasovou dotaci. Podle energetické nároþnosti výkonu nelze zjistit individuální dopad dotace þasu a intenzity na jedince. To lze posoudit pouze z funkþních parametrĤ jedince (vČk, pohlaví, hmotnost, zdravotní stav, trénovanost, AP, ANP, SF max.). Orientaþní tabulku energetického výdeje lze pĜi tvorbČ programu použít, s ohledem na výše uvedené determinanty.
Optimální objem energetického výdeje by se mČl pĜi sedavém zamČstnání obohatit o 6 000 10 000 kJ /týden.
6. 4. 1 Základní hodnoty energetického výdeje Energetická hodnota živin v organismu (spalné teplo) je množství energie vyjádĜené v kiloJoulech (kJ), pĜípadnČ v kilocaloriích (kcal), uvolnČné v "kalorimetrické bombČ" pĜi „spálení“ 1 g živiny (BartĤĖková, 2006). PĜi spálení 1 g cukrĤ se uvolní energie v hodnotČ 17 kJ (4 kcal); 1 gram tukĤ = 39 kJ (9 kcal); 1 gram bílkovin = 17 kJ (4 kcal). U bílkovin je ve skuteþnosti fyzikální spalné teplo vyšší a þiní 22, 4 kJ. Celkový efekt je však nižší, protože v organismu nedochází k úplnému spálení bílkovin. Vzniká moþovina, která ještČ váže energii 5, 4 kJ (výsledná energetická hodnota je 22, 4 - 5, 4 = 17, 0). Energetický ekvivalent O2 (EEO2) je množství energie uvolnČné pĜi spotĜebČ 1 litru O2 podle toho, co se právČ oxiduje: cukry = 21 kJ, tuky = 19, 6 kJ (BartĤĖková, 2006). 51
Respiraþní kvocient informuje o tom, která živina se v organismu aktuálnČ spotĜebovává. Cukry = 1, 0; tuky = 0, 7; bílkoviny = 0 ,8. Je to pomČr mezi množstvím vydechovaného CO2 a množstvím pĜijatého O2 (R = CO2 : O2). Podle respiraþního kvocientu (R) zvolíme pĜíslušný energetický ekvivalent (EEO2) a pak stanovíme energetický výdej (BartĤĖková, 2006).
6. 4. 2 ÚrovnČ metabolismu Bazální metabolismus (BM) je základní látková a energetická pĜemČna nutná pro zachování životnČ a bezprostĜednČ dĤležitých funkcí. Podmínky pro stanovení BM jsou následující (BartĤĖková, 2006): -
tČlesný a duševní klid,
-
12 hodin laþnČní, 2 dny bez bílkovin,
-
teplota místnosti 20 °C.
PrĤmČrná hodnota BM se pohybuje kolem 7000 kJ/24 hodin (5500 kJ – 8300 kJ); tj. 300 kJ/hodinu Závisí na: povrchu tČla (daným výškou a hmotností), vČku a pohlaví. Klidový metabolismus (KM) odpovídá úrovni metabolismu (MTB) pĜi tČlesném klidu. Je asi o 1600 – 1700 kJ/24 hodin vyšší než BM. Pracovní metabolismus (PM) vyjadĜuje úroveĖ MTB pĜi urþité tČlesné práci. PM = KM + pracovní pĜírĤstky (podle denního režimu práce).
6. 4. 3 Možnosti výpoþtu energetického výdeje Kalorie - 1 cal = 4,1868 J (pĜesnČ); cca 4,2 J 1 kilokalorie (kcal) = cca 420 kJ Vzhledem k tomu, že BMS urþíme pĜesnČ, urþíme jak tyto hodnoty energetického výdeje (EV) respektují pohlaví, vČk a tČlesnou hmotnost. Množství EV vypoþteme pĜi použití koeficientu energetické nároþnosti pohybové aktivity (PA) v kJ/min/kg hmotnosti. Násobek hodnot BMS se uvádí v kcal nebo v kJ za hodinu. PĜi BMS se za 1 minutu spálí 1 kcal = 5 kJ; za 60 min ĺ 300 kJ. 6. 4. 3. 1 PĜíklady studií hodnotících EV Blair (1996) – provedl studii s 2000 americkými obþany ve vČku 17 – 70 let; EV zaznamenal v kcal/kg/den. Za normu aktivního životního stylu pokládá 40 kcal/kg/den (to splĖují17 – 29 letí jedinci, ostatní kategorie této normy neobsahují). Na základČ provedeného mČĜení stanovil tyto normy a rozlišuje: 52
- hypokinetický životní styl – hodnoty EV, které klesnou pod 130 kJ/kg/den - neaktivní životní styl – hodnoty EV jsou 130 – 170 kJ/kg/den - aktivní životní styl – norma EV je nad 170 kJ/kg/den. V dalších letech provedl studii mČĜení EV i u mládeže ve vČku 6 – 18 let. EV za den výraznČ klesá s pĜibývajícím vČkem. EV se ustaluje až v 16-17 letech. Blair (1996) stanovil následující normy aktivního životního stylu dČtí a mládeže: - 6 letí……………..340 kJ/kg/den - 8 letí……………..310 kJ/kg/den - 10 letí……………270 kJ/kg/den - 12 letí…………….245 kJ/kg/den - 14 letí…………….200 kJ/kg/den - 16 letí…………….185 kJ/kg/den
Klasifikaci energetické nároþnosti pohybových aktivit lze provádČt nČkolika zpĤsoby, napĜ. násobky bazálního metabolismu (tato varianta nemá pĜímou využitelnost v praxi), doporuþujeme používat pĜímé vyjádĜení ve fyzikálních jednotkách (J, kJ, kcal). Níže uvedený graf 4 a tabulka 5 znázorĖují energetickou nároþnost vybraných pohybových aktivit u 25letého muže a ženy. Uvedené hodnoty mohou být použity jako orientaþní pĜi tvorbČ pohybového programu, s ohledem na individuální parametry jedince, které mají vliv na EV jedince (vČk, pohlaví, hmotnost, zdravotní stav, kondiþní pĜedpoklady, atd.).
53
Graf 4 Energetická nároþnost vybraných pohybových aktivit
(pĜevzato z www, 2006)
54
Tabulka 5 Energetická nároþnost vybraných pohybových aktivit
(pĜevzato z www, 2006)
55
Literatura a odkazy:
ASTRAND, PO, RODAHL, K. Textbook of Work Physiology. New York: McGraw Hill, 1986. BARTģĕKOVÁ, S. Fyziologie þlovČka a tČlesných cviþení. Uþební texty Univerzity Karlovy v Praze. Praha: Karolinum, 2006. 285 s.
BLAIR, SN., CONNELLY, JC. How much physical activity should we do? The case for moderate amounts and intensities of physical activity. R.Q.E.S., 67 (2), 1996, s. 193-205.
BUNC, V. Možnosti ovlivnČní zdravotnČ orientované zdatnosti pohybovým programem u mužĤ stĜedního vČku. In VOBR, R. (ed). TČlesná výchova a zdraví (II.). ýeské BudČjovice: Jihoþeská univerzita, 2004.
BUNC, V. Walking as a tool of aerobic fitness improvement in middle age men. In Van PRAAGH, E., COUDERT, J., FELLMANN, N. et al (eds). 9th Annual Congress European College of Sport Science. Clermont – Ferrand: Université Blaire Pascal, 2004a, s. 65.
BUNC, V. Aerobic fitness, physical performance and energy cost of basic movement activities in Czech children. In PIŠOT, R., ŠTEMBERGER, J., ZURC, A. aj. (eds.). A child in motion. Koper: University of Primorska, 2004b, s. 21.
BUNC, V. Energetická nároþnost pohybových aktivit a její využití pro ovlivĖování tČlesné hmotnosti. In VOBR, R. (ed.). Disportare 2006. ýeské BudČjovice: Jihoþeská univerzita, 2006, s. 9-14.
CORBIN, CHB., WELK, GJ., CORBIN, WR., WELK, KA. Concepts of physical fitness: active lifestyles for wellness. Boston (USA): McGraw Hill, 2004. 420 s.
KOLEKTIV AUTORU. Pohybový systém a zátČž. Praha: Grada, 1997. 252 s.
MORRIS, JN. Exercise in the prevention of coronary heart disease: today's best buy in public health. Med Sci Sports Exerc, Jul;26(7), 1994, s. 807-14. Review. 56
PATE, RR., PRATT, M., BLAIR, SN. et al. Physical activity and public health. J Am Med Ass, 273 (5), 1995, s. 402-407.
SELIGER, V. ET AL. Fyziologie tČlesných cviþení. Praha, 1974.
WHO. Energy and Protein Requirements. Technical Report Series 724, Geneva: WHO, 1985. www.fsps.muni.cz/%7kse/vyuka/vyuka_dokumenty/rekreologie/kondicni_pohybove_1.pdf; 2006
57
7. Faktory ovlivĖující realizaci pohybových aktivit - programĤ 7. 1 Pohybový režim Pohybový režim (dále PR) je výraznou složkou života jedince. PR je souhrn všech pohybových þinností, všech motorických aktivit, které jsou víceménČ pravidelnČ a relativnČ dlouhodobČ zaþlenČny do zpĤsobu života (Teplý, 1990). Souþasné trendy kladou dĤraz nejen na výbČr konkrétní pohybové þinnosti, ale zejména na její intenzitu, rozsah, dobu trvání a frekvenci. PR je spontánním projevem jedince a obsahuje v sobČ nejen aktivity sportovní, ale i aktivity pracovní, dále aktivity volného þasu a další formy pohybového vyjádĜení. Požadavek na usmČrnČní a obohacení PR smČĜuje hlavnČ do oblasti volnoþasových aktivit (Teplý, 1990). Volnoþasové aktivity mají, kromČ jiného, za úkol regulovat dopady pracovních, þasto jednostranných druhĤ zatížení na jedince a touto kompenzací usnadnit proces regenerace a odpoþinku. HovoĜíme o denním, týdenním þi celoroþním pohybovém režimu. Intenzita, obsah a rozsah PR jsou determinovány vnitĜními/vnČjšími a objektivními/subjektivními faktory. PR je souþástí života jedince a jeho pĜípadné interindividuální rozdíly mají pĤvod v odlišných individuálních vlastnostech každého jedince. Tato individualita má za následek, že je možné þi nutné nČkteré teoreticky nemČnné þásti PR upravit a pĜitom se nejedná o vytváĜení zcela nového pohybového režimu. Zde je lepší mluvit o optimalizaci PR pro potĜeby konkrétního jedince. Optimalizací rozumíme zámČrné zaĜazování takových prvkĤ do PR jedince, které PR mČní tak, aby bylo dosaženo oþekávané cílové hodnoty. Individualizace je pĜizpĤsobení PR jedinci s pĜihlédnutím k jeho subjektivním i objektivním potĜebám (Teplý, 1990) . Cílem je dosažení optimální všestrannosti, tj. stavu, kdy je jedinec schopen adaptace a zmČny svého chování pĜi mČnících se podmínkách okolí a je schopen na nČ adekvátnČ reagovat. Tato reakce musí být kvalitativnČ i kvantitativnČ dostateþná. Pracovní þinnost je velmi výrazným aspektem, který ovlivĖuje PR a sama je vlastnČ úzce specifickým PR. Ostatní þinnosti, vykonávané v prĤbČhu dne, jsou mnohem ménČ nároþné z hlediska potenciálu jedince. Cílové kritérium a profesní kritérium považujeme za hlavní kritéria, kterými je nutno diferencovat obsah optimalizovaných pohybových režimĤ dospČlých (Teplý, 1988). U tČchto pĜihlížíme k souþasné úrovni a obsahu mimopracovních þinností.
58
Systémový pĜístup k tvorbČ PR vyžaduje konkrétní popis jednotlivých úrovní PR podle dílþích cílĤ, které má PR plnit (Kuþera,1996; Teplý, 1988). K základním cílĤm tvoĜených PR dle Teplého (1988) patĜí: - zdraví - všestranný rozvoj þi stabilizace úrovnČ tČlesné zdatnosti a sportovní výkonnosti - rozvoj vlastního pohybu - psychické aspekty pohybu - resocializace jedince.
7. 1. 1 Rozlišovací úrovnČ PR (Teplý, 1988; 1990) - povinné formy tČlovýchovného procesu - dobrovolné formy tČlovýchovného procesu - pohybové aktivity v rámci pracovního procesu - volnoþasové pohybové aktivity PR je ovlivĖován i mediálními subjekty, reklamou apod. ěízený PR lze sledovat, výsledky vyhodnotit a pĜímo tak ovlivnit celý pohybový proces, vedoucí k dĜíve nastavenému cíli. Naproti tomu neĜízený PR obsahuje promČnlivé znaky, které prakticky znemožĖují jeho validizaci þi verifikaci. Vstupy a výstupy této formy jsou obtížnČ hodnotitelné a tudíž výstupy takového pohybového procesu mají malou výpovČdní hodnotu (Teplý, 1988; 1990). PR je souþástí života jedince, rozvíjí jeho všestrannost a nelze tento proces zobecĖovat pouze na sportovní þi pohybové vyžití jedince. PR rozvíjí potĜeby jedince i co se týká spoleþenského a sociokulturního postavení jedince. Má-li PR zastávat funkci primárnČ nebo sekundárnČ preventivního programu þi regeneraþního programu je potĜeba pĜihlédnout k pĤsobení následujících faktorĤ (Teplý, 1988). 1. Faktory dermografické a fyzické – patĜí sem genetické vlivy, pohlaví a vČk jedince, pĜípadná anatomická a fyziologická specifiþnost jedince, rasa, životní styl; 2. Faktory biochemické a fyzikální – úroveĖ metabolismu, krevní tlak, obezita; 3. Faktory vnitĜního prostĜedí organismu – homeostáza; 4. Faktory prostĜedí – hluk, prach, roþní období; 5. Faktory životního stylu – aktivita/inaktivita, návyky, zvyky, stres; 6. Faktory dietních excesĤ – zvýšený energetický pĜíjem, zvýšený pĜíjem živoþišných tukĤ, alkohol, nikotin, kofein; 59
7. Faktory nedostatkĤ ve výživČ – malnutrice, nedostatek nenasycených rostlinných tukĤ, nedostatek vlákniny, nedostatek vitamínĤ a stopových prvkĤ.
PR pĤsobící na všestranný rozvoj jedince nelze omezit pouze na tČlesná cviþení, je nutné uvažovat i o volnoþasových aktivitách. Proto je dĤležitá pravidelnČ a soustavnČ provádČná pohybová aktivita. PR je jakýmsi evoluþním procesem, který je otevĜen pro somatické, morfologické, fyziologické a psychické zmČny jedince.
7. 1. 2 Principy tvorby PR (Teplý, 1990) 1. Pravidelný PR je komplexní, je dĤležité, aby vycházel z potĜeb evoluþního procesu jedince-zahrnoval somatické, fyziologické, motorické a psychologické zmČny jedincĤ. Musí být schopen sám se mČnit dle aktuálních potĜeb. PĜíležitostný PR plní vČtšinou doplĖkové úkoly. 2. PR musí být založen na vČdeckém podkladu, musí obsahovat složky emotivní i racionální. 3. Výstupy PR musí být kontrolovatelné a snadno vysvČtlitelné. 4. Základ PR by mČl být obsažen v dobrovolné formČ tČlovýchovného procesu, jako návod k þinnosti vþetnČ její kontroly a obecné použitelnosti daného PR. Díky rozdílĤm v kvalitČ konkrétního PR lze hodnotit jeho vliv od jednoznaþnČ pozitivního po jednoznaþnČ negativní. PochopitelnČ se snažíme o tvorbu takového režimu, aby pĜevažovalo pozitivní hodnocení. Obsahová stránka PR musí obsahovat urþitý objem plánovaných þinností, jejich odpovídající intenzitu a frekvenci. Tyto aspekty se individuálnČ liší. Pro splnČní tČchto pĜedpokladĤ musíme vzít v úvahu kritéria pohlaví, vČku, zdravotního stavu a aktuálního stavu zdatnosti a výkonnosti organismu (Kuþera, 1996). PĜi respektování popsaného pojetí PR a jeho optimalizaci je zĜejmé, že PR je stálou, každodenní záležitostí, bezprostĜednČ související s životem jedince.
Skladba pohybového režimu (Kolektiv autorĤ, 1997; Kuþera, 1996): 1. Celkový objem pohybové þinnosti – kolik þasu je pohybu vČnováno, jaká je energetická nároþnost pohybu. 2. Struktura pohybové þinnosti – jaké formy pohybové þinnosti jsou vzhledem k jejich užitným hodnotám do pohybové þinnosti zaĜazeny. 60
3. Frekvence – kolikrát/jak þasto je pohybová aktivita provádČna v daném cyklu aktivit 4. Intenzita pohybové þinnosti – je potĜeba odlišit intenzity s podprahovým/nadprahovým efektem, nadprahová intenzita zde zvyšuje funkþní rezervy.
7. 2 Dovednost Je výsledkem motorického uþení a sluþuje v sobČ schopnost pohyb teoreticky popsat a prakticky ho provést. Jde tedy o propojení výsledkĤ senzorického a motorického uþení. K vysvČtlení pojmu dovednost mĤžeme použít pĜíklad, kdy jedinec vykonávající urþenou þinnost provádí tuto kvalitnČji a ekonomiþtČji pĜi dosažení lepšího výkonu než jedinec bez této osvojené dovednosti. Základními hodnotícími znaky dovednosti jsou vysoká kvalita výsledku, nízká neuromuskulární únava a stylovost provedení (Schmidt, 1999). DovednČ provádíme aktivitu, když je zaruþena její opakovatelnost bez zvýraznČných známek únavy a chyb. Dovednosti se uvádí i ve spojení s vČdomostmi a návyky. Uþením si jedinec osvojuje dispoziþní pĜedpoklady pro daný úkol, kde je úþast vČdomostí a návykĤ nezbytná. Dovednost nelze chápat jako zautomatizovaný úkol, protože toto pojetí neumožĖuje typickou okamžitou pĜizpĤsobivost nauþené dovednosti na aktuální okolní vlivy. StejnČ tak schopnost je jen obecnČjším oznaþením pro pĜedpokládanou þinnost. RozdČlení dovedností lze stanovit podle druhu lidských þinností. Potom jsou to napĜíklad dovednosti pracovní nebo sportovní. Toto dČlení je jen obecné, je nutné dovednosti dČlit podle hledisek biologických, neurofyziologických, neurologických. Psychologické hledisko dovednosti dČlí na senzorické, motorické a intelektuální. Zvláštním pĜípadem mohou být dovednosti sociální, kdy se jedná o komunikaci þi o rĤzné nastavení jedince k procesu senzomotorického uþení (Schmidt, 1999).
7. 3 Obratnostní pĜedpoklady Jsou výrazem neuromuskulární koordinace. PatĜí mezi nejdĜíve nastupující, ale také nejdĜíve podléhají regresi. Podílí se na nich silová složka svalové kontrakce, rychlost a svalová souhra. ZvláštČ je dĤležitá souhra agonista/antagonista. Obratnost je složka pohybu, kterou lze rozvíjet nácvikem a nastartovat tak adaptaþní procesy v organismu. K limitám obratnostních pĜedpokladĤ poþítáme primárnČ anatomický tvar kloubu a funkþní pohybový rozsah v kloubu. Sekundární je vliv svaloviny, vazĤ a šlach v okolí daného kloubu (Kolektiv autorĤ, 1997). 61
Možnou definicí obratnosti je schopnost organismu konat optimalizované þasoprostorové vzorce pohybu. Jejich kvalita závisí nejen na Ĝízení centrální nervovou soustavou, ale také na aktuálním biochemickém, fyziologickém a psychickém stavu organismu. Základem adekvátního obratnostního pohybového projevu jsou orientaþní prostorová schopnost, rozlišení míry statických a dynamických prvkĤ pohybu a schopnost udržení rovnováhy (Kolektiv autorĤ, 1997). FunkþnČ je rozvoj obratnosti podmínČn kvalitou þinnosti neuromuskulárního systému. V nervovém Ĝízení je dĤležité rychlé vytváĜení kvalitních þasoprostorových vztahĤ excitaþnČ inhibiþních. Dalším je reakþní rychlost a nízké receptorové prahy dráždivosti, hlavnČ u proprioceptivního þití. Plasticita CNS je nutná k tvorbČ nových pohybových programĤ. Vysoký stupeĖ obratnosti se projevuje snadnou edukací nových pohybĤ, rychlou a pĜesnou reprodukcí pohybĤ nauþených a pohotovou reakcí na zmČnu situace. Podmínkou pro úspČšné provádČní obratnostních aktivit je velikost kloubních rozsahĤ, pĜevážnČ v koĜenových kloubech (Kolektiv autorĤ, 1997). Morfologicky je obratnost podmínČna malou tČlesnou hmotností, optimálním pomČrem jednotlivých tČlesných segmentĤ, tvarem kloubních ploch a elasticitou kloubních pouzder a vazĤ. Z 80 % je obratnost urþena geneticky, úroveĖ schopnosti odvisí od inervace muskulárních struktur s dostatkem proprioceptorĤ, volných nervových zakonþení a motorických vláken (Kolektiv autorĤ, 1997). Základní podmínkou je zralost nervového systému, proces myelinizace nervových vláken je ukonþen pĜibližnČ v 5-ti letech jedince. Z biochemického hlediska se jedná o pomČrnČ nenároþnou þinnost, je dĤležitý její dostateþný rozvoj v období školní ontogeneze. S pĜibývajícím vČkem je nutné, ruku v ruce s ontogenetickým vývojem, dbát na rozvíjení vytrvalostních a silových aktivit na úkor regrese v obratnostních parametrech jedince.
7. 4 Rychlostní pĜedpoklady Jsou charakterizovány jako schopnost svalové tkánČ provést kontrakci v urþeném þase (Kolektiv autorĤ, 1997). Jsou závislé na kvalitČ a kvantitČ nervového vzruchu a odpovČdi místní svalové tkánČ. Pro rychlost je nutná již dĜíve zmiĖovaná koordinace agonista/antagonista a specifické vlastnosti daného prostĜedí þi vlastního pohybu. Fáze rychlostního pohybového vzorce (Kolektiv autorĤ, 1997): 1. Akcelerace pohybu 62
2. Stabilizace dosaženého pohybu 3. Nástup fyziologické únavy 4. Nástup patologické únavy
Klasicky vytrvalostní výkony jsou maximálnČ intenzivní výkony trvající 10 až 15 s. pĜi tČchto výkonech je energie þerpána z makroergních fosfátĤ. PĜi opakované zátČži s krátkými pauzami, kdy je resyntéza fosfagenĤ zajištČna anaerobní glykolýzou, se zvyšuje acidóza a klesá podávaný výkon. RychlostnČ vytrvalostní výkony trvající od 30 s do 2 minut patĜí pĜevážnČ do anaerobní laktátové zóny. Resyntéza fosfagenĤ jde hlavnČ cestou anaerobní glykolýzy a koneþným metabolitem je laktát. Jeho nedostateþné odbourávání zvyšuje acidózu, která snižuje podávaný výkon (Havlíþková aj., 2003). PĜi pĤsobení krátkodobé intenzivní zátČže na organismus je nutné zdĤraznit dobrou bezprostĜední pĜípravu na pohyb – protažení atd., ale i dlouhodobou pĜípravu pomocí adaptace – trénovanost. PĜi nepomČru mezi vlastní intenzitou svalového stahu a jejím projevem v þasovém úseku dochází k pĜetížení pĜechodových struktur na rozhraní sval/šlacha, v místČ úponu šlachy na kost a výsledkem jsou poranČní oznaþována jako entezopatie. Rychlostní aktivity jsou projevem sportovní akce organismu, pracovní þinnosti jedince a výraznČ ovlivĖují veškerou motorickou þinnost jedince (Havlíþková aj., 2003). FunkþnČ je rychlost podmínČna kvalitou práce CNS, spojenou s rychlým stĜídáním excitaþních a inhibiþních dČjĤ a nízkým prahem dráždivosti nervosvalových komponent. DĤležitá je velikost kontrakþní a relaxaþní rychlosti. Jde o þasoprostorový nábor motorických jednotek aktivního svalu a relaxaci pasivního svalu (Trojan aj., 1999). Metabolicky je rychlost ovlivnČna množstvím makroergních svalových substrátĤ a aktivitou fosforylaþních a glykolytických enzymĤ-neoxidativní resyntézy ATP. Morfologicky je rychlost podmínČna velkým podílem rychlých glykolytických svalových vláken pĜi klasické rychlosti a velkým podílem rychlých oxidativnČ-glykolytických vláken v pĜípadČ rychlostní vytrvalosti.
7. 5 Silové pĜedpoklady Jsou charakterizovány jako komplex integrovaných vnitĜních vlastností, které umožĖují pĜekonání vnČjších sil pĤsobících na jedince (Kolektiv autorĤ, 1997; Kuþera, 1996). Typy svalové síly (Kolektiv autorĤ, 1997):
63
Síla relativní je vztažena na jednotku hmotnosti, ATH þi jednotku plochy pĜíþného prĤĜezu svalem. Supramaximální síla vzniká pĜi elektrickém dráždČní svalu, kdy jsou podráždČny všechny motorické jednotky svalu. Volní maximální síla je závislá na motivaci, souvisí s trénovaností a koncentrací. RelativnČ maximální sílu urþíme napĜ. podle schopnosti opakovanČ zvednou bĜemeno v urþeném rytmu bez pauz. StĜední síla se hodnotí ve vztahu k rychlosti þi vytrvalosti. Pro prevenci a terapii je možné definovat a shrnout silové pĜedpoklady do následujících skupin (Kolektiv autorĤ, 1997). AmortizaþnČ silový pĜedpoklad dokáže snižovat pĤsobení vnČjší síly. Projevuje se pĜi skocích, doskocích, odhodech.Vzniká i u specifických forem posilování. Dynamicko silový pĜedpoklad nejlépe popisuje fyziologii izotonické svalové kontrakce. PĜekonává odpor vnČjšího prostĜedí. Je základním pohybovým projevem jedince. ExplozivnČ silový pĜedpoklad dokáže udČlit tkáni maximální zrychlení . Používá se pro ní i termín „výbušná síla“. Ve sportu je þasto pĜíþinou vzniku patologických stavĤ – vznik poranČní svalovČ šlachového aparátu. ReaktivnČ silový pĜedpoklad je založený na elasticitČ svalové tkánČ. Je to schopnost organismu bezprostĜednČ odpovČdČt na výraznou silovou aktivitu. Podílí se hlavnČ na brzdících mechanismech organismu. StartovnČ silový pĜedpoklad umožĖuje na základČ podnČtu vyvinout silovou akci. Jedná se o konstantní vlastnost, která je závislá na obecné výkonnosti jedince. Staticko silový pĜedpoklad pĜekonává vnČjší odpor – antigravitaci. Jeho charakteristika vychází z formy práce, kterou vykonává – flekþní, extenþní, rotaþní, torzní. Svalová síla je ovlivnČna (Havlíþková aj., 2003; Trojan aj., 1999): -velikostí fyziologického prĤĜezu svalu -poþtem aktivovaných motorických jednotek - koordinací dalších svalĤ zúþastnČných pohybu-fixaþní a stabilizaþní svaly Biochemicky je velikost maximální síly urþena množstvím ATP a CP, které poskytují okamžitou energii pro svalovou práci a aktivitou enzymĤ, které jsou katalyzátory tČchto reakcí. Metabolicky je síla dána velikostí anaerobní kapacity, pĜi opakovaných silových výkonech je nutné uhradit množství fosfátĤ rozkladem dalších energetických zdrojĤ-aerobní glykolýzou a oxidativní fosforylací. Morfologicky je síla urþena mohutností svalstva, vyjadĜované pomocí ATH, velikostí kostry, pevností vazĤ a svalových úponĤ. Podíl rychlých-glykolytických vláken (u maximální 64
a explozivní síly) a rychlých oxidativnČ-glykolytických vláken (u vytrvalostní síly) ukazuje na celkové silové vlastnosti jedince (Havlíþková aj., 2003).
7. 6 Vytrvalostní pĜedpoklady Jsou charakterizovány jako soubor schopností k vykonání relativnČ stejné úrovnČ þinnosti po delší dobu. Z pohledu fyziologie se jedná o zátČž submaximální, jejíž provádČní je ideálnČ v rovnovážném stavu. Metabolicky je popisována jako aerobní práce s nČkterými anaerobními prvky. Podle délky trvání ji dČlíme na krátkodobou, stĜednČdobou a dlouhodobou. krátkodobá je zcela pokryta aerobnČ – cca. od 3.minuty zátČže do 20. až 30. minuty výkonu – do okamžiku zaþátku metabolismu tukĤ. StĜednČdobá je dána možností úhrady energie prostĜednictvím zásob ve svalech a depozitech tuku. Dlouhodobá zátČž již metabolizuje bílkoviny (Kolektiv autorĤ, 1997). Tyto hranice mĤžeme posunovat v závislosti na zmČnách intenzity zátČže, jejího druhu a fyziologických parametrĤ organismu. Vytrvalostní þinnosti se odráží v organismu celkovČ a lokálnČ. Submaximální zátČž vede dlouhodobČ k k adaptaþním zmČnám v organismu a k relativnČ menším zmČnám reakþním. Nelze opomíjet také negativní odezvu vytrvalostních þinností na pohybovou soustavu. Jedná se zejména o metabolické zmČny, rĤzné formy úhrady energie, tepelné ztráty organismu nebo naopak pĜehĜátí organismu (Havlíþková aj., 2003). FunkþnČ je charakterizována jako schopnost vysoké ekonomizace nervosvalové þinnosti a kardiorespiraþního systému. V CNS je dĤležitým hlediskem vyváženost excitaþnČinhibiþních dČjĤ. Optimální pohybový vzorec se vyznaþuje minimem nefunkþních pohybĤ. Biochemicky je vytrvalost podmínČna množstvím glykogenových zásob, schopností zpracovávat tuky z oblasti podkoží, aktivitou oxidativních enzymĤ a množstvím hemoglobinu a myoglobinu. Metabolicky jde o oxidativní kapacitu organismu. Geneticky je vytrvalost determinována ze 70 % (Havlíþková aj., 2003). Morfologicky je vytrvalost podmínČn celkovČ nižší tČlesnou hmotností s malým podílem tukové tkánČ. Na bunČþné úrovni je vytrvalost podmínČna velkým podílem pomalých vláken, subbunČþnČ je znám vyšší poþet mitochondrií. Vlivem trénování vytrvalosti dochází ke zmnožení srdeþních kapilár, zásobujících 1 svalové vlákno myokardu-zvýšená vaskularizace srdeþní tkánČ.
65
7. 7 Svalový metabolismus V souvislosti s pohybovou þinností zejména vyšší intenzity i objemu se zvyšuje aktivita metabolických dČjĤ s následným ovlivnČním intermediárního metabolismu. Specifický charakter tréninkových zátČží sportovcĤ se podílí znaþnou mČrou na rozdílné metabolické a funkþní adaptaci organismu a tím i na stupni dosažených výsledkĤ. Z hlediska energetického krytí zaujímají makroergní substráty a to glycidy, lipidy a proteiny primární postavení. Tyto substráty se pro zisk energie štČpí, eventuelnČ transformují v produkty intermediárního metabolismu. Pro zisk energie má dĤležitá zejména oxidoredukce glycidĤ a lipidĤ v organismu cviþícího. K limitujícím faktorĤm energetického zisku je možno pĜiĜadit pomČr fosfátĤ ATP/ADP (adenosintrifosfát / adenosindifosfát), nedostatek energetických zdrojĤ, zástavu prĤtoku krve tkání (Trojan, 1999).
Zdroje energie (Havlíþková aj., 2003, Trojan, 1999): 1. Makroergní fosfáty: ATP, ADP, CP ATP - adenozin P — P — P (má dvČ makroergní vazby) ADP - adenozin P — P (má jednu makroergní vazbu) CP - kreatin — P (má jednu makroergní vazbu) 2. Makroergní substráty: cukry, tuky, bílkoviny jsou substituþní zdroje — pĜi svém štČpení dodávají energii pro vznik ATP a CP.
Základním regulátorem zisku energie je pomČr ATP/ADP, s menší klidovou spotĜebou ATP a menší produkcí ADP. Nadbytek ATP a nedostatek ADP brzdí další uvolĖování energie. S vyšším energetickým výdejem stoupá podíl uvolĖovaných fosfátĤ a molekul ADP jako dĤsledek utilizace ATP s jeho štČpením na shora uvedené základní složky. To se podílí základní mČrou na podstatném zrychlení uvolĖování energie pro pohybovou þinnost. Z hlediska biochemie svalové kontrakce je energie potĜebná k funkþní þinnosti kosterního svalu pro resyntézu ATP z ADP poskytována þtyĜmi typy reakþních procesĤ (Havlíþková aj., 2003, Trojan, 1999): 1) tvorbou ATP ze 2 molekul ADP 2) tvorbou ATP z CP 3) tvorbou ATP pĜi anaerobní glykolýze glycidĤ (glykogen, glukóza) za vzniku kyseliny mléþné 4) tvorbou ATP v aerobním cyklu kyseliny citrónové (z glykogenu, glukózy, lipidĤ, aminokyselin), kdy koneþnými produkty jsou voda a CO2 66
V klidových podmínkách vzniká 1 mol ATP oxidativním zpĤsobem za 12-20 min, pĜi maximálním aerobním zatížení jedince se také oxidativními pochody produkuje za 1 min až 1,5 mol ATP, což odpovídá energetickému výdeji kolem 75 kJ/min. PĜi práci za podmínek anaerobní glykolýzy vzniká za 1 min až 2,5 molu ATP, což odpovídá energetickému výdeji asi 125 kJ/min. pĜi krátkodobé vysoce intenzivní þinnosti organismu, kdy se tvoĜí ATP z CP, vznikají až 4 moly ATP za 1 min odpovídající energetickému výdeji asi 200 kJ/min. Krytí energetických potĜeb pro pohybovou þinnost zajišĢují makroergní substrátyglycidy, lipidy, proteiny. Pro zisk energie se substráty štČpí, pĜípadnČ transformují. NejdĤležitČjší je, z pohledu aktivního organismu, oxidativní redukce glycidĤ a lipidĤ. Zásoby pro energetického krytí (ATP-adenosintrifosfát) pro pohyb jsou schopny uhradit zhruba 2 svalové stahy. ATP je proto nejprve obnovován z CP (kreatinfosfátu) a pozdČji i ze štČpení cukrĤ, tukĤ, bílkovin. Zásoba cukrĤ je reprezentována jaterním glykogenem, který vystaþí pro úhradu energie pĜi sportovním výkonu zhruba po dobu 2 hodin. Tuky jsou dĤležité pro dlouhodobé þinnosti a vydrží teoreticky po neomezenou dobu pohybového výkonu. Bílkoviny slouží k úhradČ energie pro organismus výjimeþnČ pouze pĜi dlouhodobých pohybových þinnostech (Havlíþková aj., 2003, Trojan, 1999). Pro svalovou þinnost maximální intenzity s trváním do 10 až 20 s se energie pĜevážnČ uvolĖuje z ATP, CP ve svalové tkáni. Toto množství makroergních fosfátĤ v tkáni je malé. PĜi tČchto þinnostech, bez dostateþné úþasti kyslíku pĜi tvorbČ energie a bez vzestupu laktátu v krvi hovoĜíme o alaktátovém neoxidativním anaerobním zpĤsobu hrazení energie (Havlíþková aj., 2003) PĜi þinnostech submaximální intenzity s trváním 45-90 s, pĜevažuje pĜevážnČ laktátový neoxidativní zpĤsob hrazení energie.V krvi stoupá hladina laktátu. PĜi pohybových þinnostech stĜední a mírné intenzity nad 90 s trvání mluvíme o aerobní úhradČ energie s dostateþnou dodávkou kyslíku pro svalová vlákna (Havlíþková aj., 2003). Využití energie kosterním svalem je závislé na intenzitČ þinnosti a dobČ trvání þinnosti. PĜi vysoce intenzivní þinnosti jsou využívány rychlé motorické jednotky s vysokým obsahem ATP a CP a vysokou aktivitou enzymĤ uskuteþĖujících glykolýzu. PĜi þinnosti vytrvalostního charakteru se submaximálním zatížením se do aktivity zapojují pĜevážnČ pomalé motorické jednotky, které mají velké oxidativní schopnosti. Tyto jednotky jsou zvýšenČ kapilarizovány, mají velký obsah myoglobinu, velký poþet mitochondrií a pĜi protrahovaném zatížení využívají jako energetický zdroj i lipidy. PĜi intenzivní þinnosti dochází k vyþerpání organismu a svalové únavČ, což je zpĤsobeno tvorbou kyseliny mléþné 67
pĜi anaerobní glykolýze. V dalším pĜípadČ mĤže docházet k vyþerpání svalového glykogenu, poklesu hladiny glukózy v krvi a snížení aktivit enzymĤ oxidativního metabolismu (Havlíþková aj., 2003, Trojan aj., 1999).
Literatura: HAVLÍýKOVÁ, L. aj. Fyziologie tČlesné zátČže 1. Praha: Karolinum, 2003. 203 s.
KOLEKTIV AUTORģ. Pohybový systém a zátČž. Grada, 1997. 252 s.
KUýERA, M. Pohyb v prevenci a terapii. Praha: Karolinum, 1996. 196 s.
SCHMIDT,RA. Motor control and learning: a behavioral emphasis. Champaign: Human Kinetics, 1999. 493 s.
TEPLÝ, Z. Pohybový režim dospČlých. Praha: Univerzita Karlova. 1990. 213 s.
TEPLÝ, Z. Teoretické základy tvorby pohybových režimĤ a jejich praktická realizace. Praha: ýSTV. 1988. 115 s. TROJAN, S. aj. LékaĜská fyziologie. Praha: Grada, 1999. 612 s.
68
8. Pohybové aktivity – programy a jejich možnosti Pohybová aktivita jako souþást pohybového režimu nepĜedstavuje pouze biologický rozmČr životního stylu, ale staví na bio-psycho-sociálním principu existence a fungování lidského organismu. Tento pĜístup zdĤrazĖuje celostní nahlížení pĜi Ĝešení otázek spojených s životem jedince jak ve vztahu k nČmu samému, tak i v rámci sociálních skupin, k nimž bČhem života náleží. Rozhodujícím faktorem, který ovlivĖuje kvalitu života, jsou zmČny vyvolané životním stylem (Bunc a Štilec, 2003), hlavnČ pak zmČny které limitují chování a jednání jedince, jak v bČžných životních situacích, tak v situacích limitních (Goffaux et al., 2005; Jackson et al., 2003; Karasik et al., 2005; Newman et al., 2003; Spirduso et al., 1995). Z biologických se ukazují jako limitující zmČny tČlesné hmotnosti, tukuprosté hmoty a z toho vyplývající mČnící se schopnost vykonávat svalovou þinnost, která je pĜedpokladem k provozování aktivit pracovních i volnoþasových. Všechny výše uvedené biologické promČnné s rostoucím vČkem, není-li zajištČna cílená intervence, klesají. Naopak tČlesný tuk vzrĤstá se zvyšujícím se vČkem (Bunc aj., 2000; Bunc a Štilec, 2003; Nakamura et al., 1989 ). Tyto zmČny jsou pak ve svém dĤsledku nejvýznamnČjší u stárnoucího organismu, kdy ovlivĖují jeho pĜedpoklady vykonávat þinnosti, které pro daného jedince byly bČžné v produktivním vČku a které významnČ ovlivĖovaly aktivity volnoþasového charakteru. Toto je rozhodující vedle zdravotního stavu, pro nezávislost a sobeobslužnost jedince (Nakamura et al., 1989; Newman et al., 2003; Spirduso et al., 1995 ).
8. 1 Pohybová aktivita a její dČlení podle praktických oblastí Pohybovou aktivitou þlovČka rozumíme takový pohyb, který získává svou realizací, cílesmČrností a úþelovou podmínČností v definovaném prostĜedí charakter dovednosti. Definovaná pohybová aktivita þlovČka je dále diferencovanČ rozdČlena do tČchto tĜí oblastí praxe (SvatoĖ, 2001): 1. tČlesná výchova 2. sport 3. fyzioterapie Sporty a pohybové aktivity jsou obsahem tČlesné výchovy. TvoĜí program pohybové
69
rekreace v obþanských sdruženích, v komerþních institucích i v individuálních þinnostech. V biomedicínské oblasti jsou programem fyzioterapie. Sporty jsou pohybové aktivity vymezené determinantami k dosažení definovaného výkonu a pravidly jejich realizace. Výrazy „rekreaþní, výkonnostní a vrcholový“ sport oznaþují míru dosažení sportovního výkonu (SvatoĖ, 2001).
8. 2 Specifický význam pohybu u dítČte, adolescenta a dospČlého U dítČte a adolescenta se pohyb pĜímo podílí na utváĜení funkce i tvaru, u dospČlého je dĤležitý pro udržování tČchto funkcí. Nadále se podílí na stálosti vnitĜního prostĜedí, pomáhá zajistit normální þinnost orgánĤ i organismu jako celku. Vyjdeme ze známého, že þlovČk prodČlal genetický vývoj zamČĜený na pĜizpĤsobení se pohybové aktivitČ. Platí to také v období dospČlosti. V tomto období se navíc odrazí pĜedcházející výchova. Sportovní aktivity jsou souþástí denního režimu, nenahraditelné ve formČ i v obsahu a pro vysoce civilizovaného jedince, ani celou spoleþnost, není jiná alternativní cesta (Kuþera aj., 1996) Je tedy nutné Ĝíci, že by každý jedinec mČl v každém vČku provádČt fyzickou aktivitu, která by odpovídala: 1. vČku a zdravotnímu stavu, s pĜihlédnutím k pohlaví 2. zpĤsobu života pĜedcházejících generací 3. pohybové aktivitČ v období dČtství a dospívání s pĜihlédnutím k vrozeným pĜedpokladĤm pohybu 4. prostĜedí v nČmž jedinec vyrĤstal 5. charakteru povolání ve vztahu k podílu fyzické práce. Všechny tyto faktory se podílejí na kvalitČ a kvantitČ pohybové potĜeby. Organismus a jeho jednotlivé funkþní systémy se pĜizpĤsobují tomu, jak jsou stimulovány.
Sportovní aktivita musí odpovídat vČku a musí stimulovat organismus harmonicky a všestrannČ. MČla by se prolínat práce dynamická se statickou, s tím, že podle vČku se mČní její kvalita i pomČr. Nikdy nelze zcela vylouþit jeden z obou typĤ práce. Je to dĤležité pro udržení funkcí orgánĤ i organismu, i vnitĜního prostĜedí. Adekvátní pohybová stimulace pro kostní a vazivový systém je podceĖována.
PĜíklad: k tomu, aby probČhla remodelace kosti musí být mesenchymová buĖka aktivizována statickou zátČží. Bez té proces remodelace nenastane a ani þistá dynamická zátČž a racionální výživa nezajistí tento proces. V praxi to mĤžeme vidČt nejen u kosmonautĤ pĜi dlouhodobém 70
pobytu ve stavu beztíže, ale i u ležících pacientĤ. Tam ani nejpeþlivČjší rehabilitace nehybného pacienta nezabrání odbourávání kosti nebo lépe neumožní vznik remodelaþního procesu.
Zásady výbČru pohybových aktivit jsou následující (Kuþera aj., 1996): - posloupnost v kvantitČ i kvalitČ; nelze ihned navodit maximální, i když tĜeba optimální zátČž a to jak z hlediska jednorázové expozice, tak i z hlediska dlouhodobého zatížení; - pĜihlédnout k vČku a výkonnosti hlavnČ v kolektivních sportech.
8. 3 Specifický význam pohybu ve stáĜí (Kuþera aj., 1996) Pohybová aktivita plní významnou úlohu v primární i v sekundární prevenci, ale také v oddalování vzniku regresních procesĤ. Spolupodílí se na uplatnČní humanistické zásady „pĜidání života k létĤm“. Je potĜeba individuálnČ hodnotit stáĜí každého jedince. K tomu slouží rozbor kalendáĜního (chronologického) vČku, který je pouze organizaþním kritériem, biologický (individuální) vČk, který odpovídá funkþnímu stavu organismu jako celku i jeho jednotlivých orgánĤ. PĜímo jej ovlivĖuje adekvátní zatČžování (nebezpeþí lokálního pĜetížení nebo nedostateþná stimulace), dále je dĤležitá výživa a životní podmínky. Psychický nebo mentální vČk je opČt individuální ukazatel, do nČhož spadá i sociální vČk. Sociální vČk je ovlivĖován okolím a spoleþností. Od 46. roku života se mČní regulaþní mechanismy, dochází ke zmČnám systému hypotalamického, hypofyzárního, ale i pohlavního. Ty se promítnou do funkcí dalších orgánĤ, zejména v kloubním, svalovém a cévním systému. PĜi hodnocení dynamiky maximální výkonnosti se musí vždy respektovat posloupnost jejího poklesu. Dochází nejdĜíve k omezení pohyblivosti (po 20. roku), následuje pokles rychlosti (po 22. – 24. roku a maximum poklesu je mezi 30. – 50. rokem). Vytrvalost po dosažení vrcholu poþíná klesat po 30. roce. Jako poslední zaþíná pokles statické síly kolem 30. – 40. roku. PĜi rozvaze pro koho sestavovat pohybové programy (s preventivním nebo udržovacím zamČĜením) je tĜeba vycházet ze zásady udržování funkce a celkové kondice pro všechny sportovní þinnosti, zejména ve vČkové skupinČ 30 – 45 let tzn. racionálnČ pracovat s jedinci, kteĜí provádČli sport vysoké intenzity (totéž platí i u fyzicky pracujících). Je nutné postupnČ vytvoĜit optimální pohybový režim jak ve vztahu k tČmto skuteþnostem, tak i vČku a 71
momentálnímu zdravotnímu stavu. Riziko abstinenþních pĜíznakĤ se sníží adekvátní pohybovou stimulací. Tato vČková skupina vyžaduje i v pohybu pravidelnost a soustavnost. VČková skupina 46 – 60 let, zde dominuje individuální analýza výkonnostního vČku. Pohyb musí být soustavný a adekvátní. PĤsobí na udržení funkce hybné soustavy a kardiovaskulárního systému, ale i dalších systémĤ. Vhodnou stimulací lze podstatnČ zpomalit proces osteoporózy v kostech, udržet výkonnost svalových jednotek i mentální složky. ZamČĜení pohybové aktivity se orientuje zejména na vytrvalost a sílu, které v této dobČ nejdéle udržují pomČrnČ vysokou výkonnostní úroveĖ.Omezujeme maximální zátČž pro riziko selhání, snižujeme rychlostní aktivitu. Obratnostní udržujeme pokud nepĤsobí psychické problémy. U nejstarších se používají prakticky pouze vytrvalostní formy pohybových aktivit. Optimální jsou turistické pochody vþetnČ vysokohorských, pomalý bČh s pĜihlédnutím ke kontraindikacím dle zdravotního stavu (Kuþera aj., 1996).
8. 4 Tvorba programĤ obþanských sdružení Hlavním cílem tČch, kteĜí chtČjí ovlivnit podmínky pro realizaci pohybových nebo sportovních aktivit, je vytvoĜení podmínek pro maximální zapojení co nejvČtší þásti populace do pravidelného provozování pohybových nebo sportovních aktivit. Na druhé stranČ nelze odmítat ani sport vrcholový. ěešení je dlouhodobým procesem a je signifikantnČ ovlivnČno tradicí a aktuální ekonomickou situací. Institucionální zabezpeþení realizace sportĤ a pohybových aktivit v ýeské republice vytváĜí pĜedpoklad pro tvorbu spoleþenských programĤ, zamČĜených na zdraví, zdatnost, ale i na uvČdomČní si obþanské pĜíslušnosti ke státu a k obci (SvatoĖ, 2001). Národní konference v roce 1996 konstatovala, že 15-20% obyvatel ýeské republiky je registrováno v obþanských sdruženích. 2 - 3 % navštČvuje fitness centra a témČĜ 50 % dospČlých osob pĜiznává urþitou pohybovou aktivitu. Mládež prochází témČĜ stoprocentnČ systémem školní tČlesné výchovy a nesystémovČ utváĜeným prostĜedím mimoškolních pohybových aktivit. Na Národní konferenci 2001 („Sport v ýeské republice na zaþátku nového tisíciletí 2001“) jejíž cílem byla aktivace všech forem provozování sportu, v pĜípadČ sportu pro všechny a pohybových aktivit byly zaznamenány a vymezeny þinnosti následujících sdružení a spolkĤ, které se vČnují provozování rĤzných forem sportĤ:
72
-
obþanská sdružení (napĜ. ýSTV, ýOS, ýASPV, Orel a další) pĜedstavují konkurenþní prostĜedí sportu a pohybových aktivit, které mohou vytvoĜit mozaiku vzájemnČ se doplĖujících nabídek;
-
škola a mimoškolní aktivity (AŠSK - asociace školních sportovních klubĤ) ve sdČleních by mČla preferovat takové sporty, pohybové aktivity a soutČže, které integrují þinnost s obþanskými sdruženími k vytváĜení celotýdenního pohybového režimu školní mládeže;
-
fitness – centra - programové, sociální a komerþní pĜedpoklady nabídky služeb by mČly pĜispČt k pochopení specifiþnosti. Individuální pohybové aktivity jedincĤ jsou závislé na propagaþních aktivitách
sdČlovacích prostĜedkĤ, na odborné osvČtČ, ale i na vnČjší pĤsobnosti obþanských sdružení a dalších institucí (škol, nadací aj.). PĜíkladem mezinárodní integrace národĤ prostĜednictvím rĤzných sportovních disciplín jsou olympijské hry (Mnichov 1972, Montreal 1976, Moskva 1980, Los Angeles 1984, Soul 1988, Barcelona 1992, Atlanta 1996, Sydney 2000, Athény 2004).
Literatura: BUNC, V., aj. Body composition determination by whole body bioimpedance measurement in women seniors. Acta Univ Carolinae Kinathropol, 2000. 36(1), s. 23 - 38.
BUNC, V., ŠTILEC, M. Possibilities of body composition and aerobic fitness influence by walking in senior women. In: EISFELD, K., WIESMANN, U., HANNICH, HJ., HIRTZ, P. (eds.): Gesund und bewegt ins Alter. Butzbach - Griedel: Afra Verlag, 2003. s. 193 - 200.
GOFFAUX, J. et al. Biological age – A concept whose time has come: A preliminary study. S Med J., 2005. 98(10), s. 985 - 993.
JACKSON, SHD. et al. Biological age- what is it and can it be measured? Arch Geront Geriatr, 2003. 36 (2), s. 103 - 115.
KARASIK, D. et al. Disentangling the genetic determinants of human aging: Biological age as an alternative to the use of survival measures. J Geront, 2005. 60(5), s. 574 - 587.
KUýERA, M. aj. Pohyb v prevenci a terapii. Praha: FTVS UK, 1996. 73
NAKAMURA, E. et al. Biological age versus physical fitness age. Eur J Appl Physiol, 1989. 58, s. 778-785.
NEWMAN AB. et al. Strength and muscular quality in a well-functioning cohort of older adults: The health, Aging and Body Composition Study. J Am Geriat Soc, 2003. 51, s. 323330.
SVATOĕ, V.: Tradiþní a nové sporty, pohybové aktivity mládeže a dospČlých. UK FTVS Sborník pĜíspČvkĤ národní konference „Sport v ýeské republice na zaþátku nového tisíciletí 2001“. Praha, 2001.
SPIRDUSO, WW. Physical dimensions of aging. Champaign: Human Kinetics, 1995.
74
9. Pohybové aktivity - programy "doma" a v terénu ZpĤsob dnešního života je v porovnání s denním režimem našich pĜedkĤ ménČ nároþný na tČlesnou práci. To vede k hypokinezi velké þásti populace a s tím spojenými zdravotními komplikacemi. Nedostatek pohybu v zamČstnání je tĜeba kompenzovat zámČrnou a pravidelnou pohybovou aktivitou, þi tzv. pohybovými režimy. Hlavním cílem pohybových aktivit je z biologického hlediska vyvolat funkþní a strukturální adaptaþní zmČny v organismu, které povedou ke zlepšení výkonu v dané aktivitČ. Tyto adaptace jsou podmínČny správnČ zvoleným pohybovým programem, který je urþen frekvencí a délkou cviþení, typem aktivity, rychlostí provádČní cviþení, intenzitou, poþtem opakování cviþení, intervalem odpoþinku (Mc Ardle, Katch, 2001) . Aplikace tČchto faktorĤ se rĤzní podle cílĤ oþekávaného výkonu (úrovnČ zdatnosti). Existuje ovšem nČkolik spoleþných zásad fyziologického podmiĖování, které vedou k zlepšení výkonu v rĤzných tČlesných aktivitách.
9. 1 PĜedpoklady pro adaptaþní zmČny v organismu:
1. StupĖované zatČžování: stejné podnČty nebudou v budoucnu vyvolávat potĜebné adaptaþní zmČny 2. Specificita cviþení: úþinek cviþení se projeví pouze v oblasti, kterou rozvíjíme (pĜ. pĜi bČhu nerozvíjíme silové schopnosti horních konþetin). BČh zapĜíþiĖuje zvýšení poþtu kapilár a mitochondrií ve svalovém vláknu bČhem cviþení a þiní je odolnČjším proti únavČ. Silový trénink zpĤsobuje svalovou hypertrofii díky zmnožení kontraktilních proteinĤ - aktinu a myozinu, ve svalu (Sharkey,1990).
Z hlediska zdravotnČ orientované zdatnosti, sledujeme podle Maliny a Boucharda (1991) tyto oblasti: 1. aerobní zdatnost 2. svalovou zdatnost 3. pohyblivost (flexibilitu)
75
9. 1. 1 Aktivity aerobního charakteru - aerobní zdatnost Aerobní aktivity jsou energeticky nároþné a rozvíjí þinnost kardiorespiraþního aparátu. Vedou k úpravČ tČlesné hmotnosti. ěadíme sem napĜ. bČh, cyklistiku, plavání, veslování, bruslení, aerobic, tanec, bČžecké lyžování, atd. Existují fyziologické, psychologické a bezpeþnostní dĤvody k zaĜazení rozcviþení a docviþení u aerobních cviþení.
Charakteristika tréninku aerobní zdatnosti Efekt aerobního tréninku je závislý na stupni zatČžování, který je dán intenzitou, délkou trvání a frekvencí cviþení. Efekt aerobních programĤ je z velké þásti závislý na poþáteþním stavu zdatnosti. Jedním z hlavních ukazatelĤ aerobní zdatnosti je maximální spotĜeba kyslíku (VO2max) vyjádĜena v ml/min/kg. Podle Plachety (1995) je VO2max funkþním ukazatelem kardiovaskulárního a respiraþního systému. VČtší pĜírĤstky VO2max jsou oþekávány u zaþáteþníkĤ. AktivnČ sportující nebudou dosahovat pĜi stejném tréninku srovnatelných zlepšeních. Intenzitu mĤžeme hodnotit nČkolika zpĤsoby, napĜ. spotĜebou energie za þas (kcal/ min), absolutním výkonem v aktivitČ (ve wattech), relativním výkonem vyjádĜeným jako procento VO2max nebo procento maximální srdeþní frekvence (SF max), násobkem bazálního metabolismu (MET), nebo také na BorgovČ škále vnímané zátČže. Preskripce cviþení na základČ energetické nároþnosti (MET) nebo absolutního výkonu nebere v úvahu vlivy prostĜedí (horko, vlhkost, nadmoĜská výška, chlad, zneþištČní), stravu, únavu a ostatní promČnné, které pĤsobí na fyziologickou odpovČć organismu vzhledem k maximální intenzitČ cviþení. V praxi se používají metody vztahující zátČž k maximální spotĜebČ kyslíku, pĜípadnČ k maximální srdeþní frekvenci, které berou mnoho tČchto faktorĤ v potaz. Intenzita aktivit vedoucí ke zlepšení aerobní zdatnosti se pohybuje mezi 50 a 85% VO2max. Práh intenzity, pĜi kterém se objevuje tréninkový efekt, je nižší u nesportující populace. Optimální intenzita pro jedince bez pravidelného pohybového programu by se mohla situovat mezi 55 a 75% VO2max. PĜedpokládáme-li u pohybové aktivity lineární vztah mezi spotĜebou kyslíku a srdeþní frekvencí (tabulka 6), pak by se optimální tréninková intenzita pohybovala mezi 65 a 85% maximální srdeþní frekvence.
76
Tabulka 6 Vztah mezi pĜíslušným procentem maximální SF a procentem VO2max
Procento maximální
Procento
SF (%)
VO2max (%)
50
28
60
40
70
58
80
70
90
83
100
100
(pĜevzato z Mc Ardle, Katch, Katch, 2001)
Pro pĜesné stanovení vztahu % SFmax a % VO2max pro danou pohybovou aktivitu je potĜeba pĜímé urþení v laboratorních podmínkách. V terénních podmínkách mĤžeme použít nČkterou z nepĜímých metod. Pro bČh platí napĜ. Karvonenova metoda, která odhaduje ze zadaných ukazatelĤ SFmax.
Karvonenova metoda (Mc Ardle, Katch, Katch, 2001) 1) Od maximální SF odeþti klidovou SF a výsledkem je rezervní SF 2) Vezmi 60% a 80% rezervní SF 3) PĜiþti každou hodnotu ke klidové SF a dostaneš interval tréninkové SF
9. 1. 2 Svalová zdatnost Rozvoj svalové zdatnosti probíhá ve dvou rovinách, na základČ hypertrofie svalových vláken a na úrovni neuromuskulární adaptace. Maximální síla mĤže být udržována s nízkým objemem a frekvencí zatČžování. Jedna tréninková jednotka umožní zachovat maximální sílu po více než šest týdnĤ a dvČ tréninkové jednotky zajistí trvalejší udržení silových schopností. Záleží ovšem na dosažené úrovni svalového rozvoje pĜed silovým tréninkem. PĜi bČžné pohybové aktivitČ mohou být získané silové schopnosti zachovány do šesti týdnĤ po skonþení tréninku. Polovina maximální síly je ještČ zachována po jednom roce.
77
Pro trénink maximální síly jsou doporuþovány poþty opakování mezi 2 a 10. Odborné studie ukazují, že tĜi série s 2 - 10 opakováními jsou vhodnou dávkou pro zaþínající sportovce. Optimální frekvence cviþení je 3 až 4krát týdnČ, netrénovaní pravdČpodobnČ potĜebují 48 hodin k zotavení po tréninkové jednotce a k adaptaci na tréninkový podnČt. PĜi pravidelném tréninku maximální svalové síly mĤžeme oþekávat následující pĜírĤstky: -
rozsah zlepšení se bude pohybovat od 1% do 3% týdnČ, u netrénovaných jedincĤ rychleji; s nároþným tréninkem mohou nČkteĜí jedinci dosáhnout krátkodobého zlepšení od 4% do 5%;
-
pĜírĤstky maximální síly se budou zmenšovat nebo dosáhnou plató, budeme-li se blížit k potencionální úrovni maximální síly;
-
zlepšení se týká pouze svalových skupin, které jsou trénovány. Silová vytrvalost je získávána prostĜednictvím lehþí zátČže, která neposkytuje
dostateþný podnČt k rozvoji maximální síly. Silovou vytrvalost mĤžeme rozvíjet s dostateþným poþtem opakování. Základní doporuþení k rozvoji silové vytrvalosti jsou tĜi série o více než 10 opakováních tĜikrát týdnČ. Maximálního efektu tréninku silové vytrvalosti se dosahuje pĜi intenzitČ kolem 50 % maximální síly. Silová vytrvalost je snadno trénovatelná. NČkteré studie ukazují 10% zlepšení v krátkodobé silové vytrvalosti s 15-25 opakováními. Lepších výsledkĤ je dosaženo, pokud sou svalová vlákna saturována svalovým glykogenem.
9. 1. 3 Pohyblivost (Flexibilita) V otázkách týkajících se trvání, þetnosti a intenzity tréninku pohyblivosti se vede stálá diskuse. VČtšina programĤ doporuþuje udržení protažení pĜi cviþení po dobu 6 až 30 vteĜin. (Alter, 1999). Pro rozvoj aktivní pohyblivosti se poþet opakování v sériích obvykle pohybuje mezi 8-12. BČžný poþet sérií je tĜi až šest. Rekreaþní sportovci by mČli provádČt streþink minimálnČ jednou dennČ, tĜi až pČt dnĤ v týdnu (Alter, 1999).
9. 2 Jednoduché ovČĜení zdatnosti v terénu: Pro odhad aerobní zdatnosti se mĤže použít test chĤze na 3 míle/4827 metrĤ – tabulka 7 (Cooper, 1980). Cílem je pĜekonat co nejvČtší vzdálenost bez bČhu.
78
Tabulka 7 Test chĤze na 3 míle/4827 metrĤ (þas v minutách)
Kategorie
VČk (roky)
zdatnosti 13-19
20-29
30-39
40-49
50-59
60 a více
muži
> 45:00
> 46:00
>49:00
>52:00
>55:00
>60:00
ženy
> 47:00
> 48:00
>51:00
>54:00
>57:00
>63:00
41:01-
42:01-
44:31-
47:01-
50:01-
54:01-
45:00
46:00
49:00
52:00
55:00
60:00
43:01-
44:01-
46:31-
49:01-
52:01-
57:01-
47:00
48:00
51:00
54:00
57:00
63:00
37:31-
38:31-
40:01-
42:01-
45:01-
48:01-
41:00
42:00
44:30
47:00
50:00
54:00
39:31-
40:31-
42:01-
44:01-
47:01-
51:01-
43:00
44:00
46:30
49:00
52:00
57:00
33:00-
34:00-
35:00-
36:30-
39:00-
41:00-
37:00
38:30
40:00
42:00
45:00
48:00
35:00-
36:00-
37:30-
39:30-
42:00-
45:00-
39:30
40:30
42:00
44:00
47:00
51:00
vynikající muži
<33:00
<34:00
<35:00
<36:30
<39:00
<41:00
ženy
<35:00
<37:00
<37:30
<39:00
<42:00
<45:00
velmi slabý
slabý
muži
ženy
pĜijatelný muži
ženy
dobrý
muži
ženy
(pĜevzato z Cooper, 1980)
PĜi sestavování pohybových programĤ je vhodné charakterizovat jednotlivé aktivity jedním þíslem, které v sobČ všechny nezbytné kvantitativní údaje obsahuje. Tím þíslem mĤže být spotĜeba energie (tabulka 8).
79
Tabulka 8 Množství energie za týden (Bunc, 2006)
SenioĜi – udržující
cca 800 kcal
SenioĜi – udržující
cca 1000 kcal
DospČlí – udržující
cca 1500 kcal
DospČlí – rozvíjející
cca 2000 kcal
DČti – udržující
cca 2100 kcal
DČti - rozvíjející
cca 3000-4000 kcal
DospČlí – cholesterol
cca 5000-7000 kcal
Hry – trénink
cca 25-28000 kcal
Vytrvalostní sporty – trénink
cca 35-40000 kcal
Energie pro hrazení aktivit spojených s pĜenosem tČlesné hmotnosti je tím vyšší, þím vyšší je tČlesná hmotnost, proto je vhodné vyjadĜovat nároþnost pohybových aktivit pomocí množství energie vztažené na kg hmotnosti. Známe-li spotĜebu energie na kilogram tČlesné hmotnosti pro danou aktivitu, mĤžeme snadno zjistit množství vydané energie (tabulka 9).
Tabulka 9 SpotĜeba energie pro chĤzi v rovinČ (Bunc, 2006)
Rychlost (km/h)
SpotĜeba energie (kJ/min/kg)
3
0,126
4
0,189
5
0,256
6
0,323
7
0,391
8
0,458
BČžnČ se však setkáváme s tabulkami, které vyjadĜují energetickou nároþnost na základČ procenta bazálního metabolismu. Celková hodnota bazálního metabolismu je
80
individuální veliþinou - výsledné þíslo je ovlivnČno vČkem, tČlesnou strukturou, pohlavím i výškou. Pohybuje se kolem 1 kcal/min (Seliger et al., 1974).
Literatura: ALTER, MJ. Streþink 311 protahovacích cvikĤ pro 41 sportĤ. Praha: Grada Publishing, 1999.
BUNC, V. Energetická nároþnost pohybových aktivit a její využití pro ovlivĖování tČlesné hmotnosti. In VOBR, R. (ed). Disportare 2006. ýeské BudČjovice: Pedagogická fakulta Jihoþeské univerzity, 2006b.
COOPER, KH. Aerobní cviþení. Praha: Olympia, 1980.
MALINA, R., M., BOUCHARD, C. Growth, Maturation, and Physical Activity. Champaign, Illinois: Human Kinetice Books, 1991.
Mc ARDLE, WD., KATCH FI., KATCH VL. Exercise Physiology – Energy, Nutrition, and Human Performance. Philadelphia: Lippincott Williams and Wilkins, 2001.
PLACHETA, Z. aj. ZátČžová funkþní diagnostika a preskripce pohybové léþby ve vnitĜním lékaĜství. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 156 s.
SELIGER, V. et al. Fyziologie tČlesných cviþení. Praha: SPN, 1974.
SHARKEY, BJ. Physiology of Fitness. Champaign: Human Kinetics, 1990. Third Edition.
81
10. Možnosti kontroly efektĤ pohybových programĤ 10. 1 MČĜení, testy, chyby mČĜení
10. 1. 1 Chyba mČĜení V bČžné praxi dochází i pĜi použití nejmodernČjších pĜístrojĤ k tomu, že namČĜená hodnota se odlišuje od skuteþné velikosti. Poþet rušivých faktorĤ, se kterými se setkáváme v procesu mČĜení, zpracování a vyhodnocení, je pomČrnČ široký. Z toho také vyplývá velké množství nepĜesností, které mohou ovlivnit kvalitu výstupních dat. PĜi zbČžném pohledu jsou za dva základní zdroje tČchto odchylek považovány použitá technika a osoba vyhodnocovatele. Ve skuteþnosti však musíme pĜihlížet také k vlivĤm okolního prostĜedí a k chybám pĜi zpracování získaných dat. Samostatnou kapitolou je interpretace namČĜených výsledkĤ. Tato, vlastnČ závČreþná fáze celého procesu, je þasto velmi obtížná. Kvalitní data sama o sobČ, bez náležitých znalostí trenéra, lékaĜe, terapeuta apod., nemusí vést k odpovídajícím zmČnám nebo ke zlepšení sledovaného stavu. Každou odchylku od reálné (skuteþné, pravdivé) hodnoty nazýváme chybou. PĜi klasifikaci chyb mĤžeme provést jejich rozdČlení do skupin podle rĤzných hledisek. Jestliže je tímto kritériem "místo vzniku" v mČĜicím procesu, mluvíme o následujících chybách: - pĜístrojových (instrumentálních) - jsou zpĤsobeny konstrukcí mČĜicího zaĜízení; - metodických - jsou ovlivnČny použitou metodikou pĜi získání vyhodnocení a zpracování dat; - teoretických - vznikají pĜi nesprávném použití hodnot vstupních parametrĤ, konstant apod.; - statistických - souvisí zejména s nevhodným použitím statistických metod; - subjektivních - urþují vliv lidského faktoru na kvalitu získaných dat (v našem pĜípadČ se jedná zejména o podíl vyhodnocovatele pĜi odeþítání a zpracování výsledkĤ mČĜení. Hranice mezi jednotlivými skupinami chyb nejsou pĜesnČ vymezeny a v praxi mĤže docházet k jejich þásteþnému pĜekrývání. Každá metoda se skládá z urþitého poþtu krokĤ a proto není vždy snadné, vzhledem k rĤznorodosti zdrojĤ nepĜesností v prĤbČhu celého procesu, urþit podíl chyb z jednotlivých oblastí na velikosti celkové chyby. Absolutní chyba - rozdíl mezi hodnotou získanou pĜi mČĜení (x') a skuteþnou hodnotou (x) vyjádĜíme rovnicí 'x
x x´
82
Velikost 'x se nazývá absolutní chyba (je definována v jednotkách mČĜené veliþiny). VýpovČdní hodnota stejné absolutní chyby je pro rĤzné velikosti mČĜené veliþiny rĤzná. Stejná velikost absolutní chyby neznamená vždy stejnou pĜesnost mČĜení. Relativní chyba - v praxi se þastČji používá relativní chyba, která je urþena pomocí tohoto vzorce
w
'x x
1
x´ x
Urþení velikosti relativní chyby v procentech umožĖuje porovnat kvalitu mČĜení u parametrĤ stejné kategorie.
PĜíklad: Stejná absolutní chyba neznamená stejnou pĜesnost mČĜení pro úseþky o velikosti v Ĝádech centimetrĤ nebo metrĤ. PĜi stejné absolutní chybČ 1 mm je pro úseþku 1 cm velikost relativní chyby 10 %, pro úseþku délky 1 m velikost relativní chyby 0,1 %.
PĜi opakovaném mČĜení vypoþítáme prĤmČrnou hodnotu absolutní chyby mČĜení jako
'x
1 n ¦ 'x i n i1
'xi - absolutní chyba v i-tém mČĜení n - poþet mČĜení
Tuto hodnotu mĤžeme chápat jako odhad systematické složky chyby mČĜení. Jednotlivé rozdíly 'x - 'xi ukazují na podíl náhodné složky chyby. PĜi analýze vybraných pohybových akcí þlovČka není možné ve vČtšinČ pĜípadĤ urþit skuteþnou hodnotu mČĜeného parametru (dráha, úhel, rychlost...). Údaje o zkoumaném jedinci jsou þasto minimální a nČkdy dokonce nejsou k dispozici vĤbec. V mnoha pĜípadech však ani nelze jinou hodnotu získat, protože kinematografická (videografická) vyšetĜovací metoda je základním postupem pro analýzu zkoumané pohybové þinnosti. TČžko lze totiž pĜedpokládat, že napĜ. pĜi vrcholných sportovních událostech bude umožnČn pĜístup na plochu vČdeckým
83
týmĤm a zajištČna instalace mČĜicích pĜístrojĤ. Použití záznamové techniky (filmové kamery, videokamery) takovým zpĤsobem, kdy tato zaĜízení nejsou sportovci vĤbec registrována, je þasto jedinou možností analýzy. 10. 1. 2 Chyby mČĜení na živých organismech (Chyby biologických mČĜení) V pĜípadČ mČĜení funkþních, psychologických nebo obecnČ dat živých organismĤ, jsou vesmČs chyby dané biologickou podstatou zkoumaného subjektu, vČtší než jsou chyby mČĜící metody. Klasickým pĜíkladem mĤže být vážení, kde vylouþíme-li „nášlapné“ váhy není problémem mČĜit hmotnost s pĜesností na 0,1 kg. Na druhé stranČ aktuální pĜíjem nebo ztráta tekutin mĤže být na úrovni 0,3-0,5 litru (kg) a tudíž je podstatnČ vČtší než je vlastní chyba použité metody. U funkþních nebo obecnČ fyziologických dat hrají podstatnou roli biorytmy, které známe významným zpĤsobem ovlivĖují aktuální stav jedince. Je tĜeba si uvČdomit, že existují krátkodobé (v rámci jednoho dne) a dlouhodobé (obvykle násobky sedmi dnĤ). Pro ilustraci jaký vliv mají krátkodobé denní biorytmy uvećme pĜíklad mČĜení koncentrace laktátu v krvi, kde chyba se v prĤbČhu dne pohybuje na úrovni 15% absolutní hodnoty, pĜiþemž moderní analyzátory pracují s relativní chybou na úrovni cca 5%. Znalost chyb mČĜení dané veliþiny, hraje rozhodující roli pĜi interpretaci namČĜených výsledkĤ, hlavnČ pak smČrem k instrukcím, jejichž cílem je ovlivnČní stavu jedince, využitím cílených intervencí. Základním principem je stanovení hranice, od které poþínaje lze zmČny nalezené hodnoty oznaþit jako dĤsledek použité intervence a nikoliv jako dĤsledek fluktuací sledovaného subjektu. Proto je nezbytné vždy pĜed každým mČĜením pĜedem stanovit, od jaké velikosti zmČny lze prohlásit, že sledovaná zmČna je dĤsledkem použité intervence a nikoliv chyby použité metody. Tuto skuteþnost je tĜeba respektovat zvláštČ v souþasnosti, kdy rozvoj a dostupnost poþítaþového zpracování výsledkĤ, je bČžnou skuteþností. V naprosté vČtšinČ pĜípadĤ platí (výjimkou mohou být nČkteré poþítaþové simulace), že chybu výsledku urþuje vždy použitá metoda a nikoliv zpĤsob poþítaþového zpracování. Další skuteþností, kterou je tĜeba si uvČdomit v pĜípadČ, že je-li sledovaná veliþina získávána jsou souþin nČkolika dílþích údajĤ, pak výsledná chyba takto získaných údajĤ, je dána souþtem jednotlivých chyb veliþin, které byly použity pro stanovení této výstupní veliþiny. Jaké jsou tedy chyby mČĜení biologických parametrĤ, tedy dat získaných mČĜením na živých subjektech? MČĜení dílþích fyziologických promČnných (napĜ. ventilace nebo 84
koncentrace kyslíku) se pohybují na úrovni 1 – 1,5%, v závislosti na použité mČĜící metodČ. SpotĜeba kyslíku a zní odvozené parametry jsou v souþasnosti mČĜeny s chybou v rozmezí 5 – 7%. S podobnou chybou je tĜeba poþítat u vČtšiny biochemických mČĜení. MČĜení srdeþní frekvence v závislosti na použitém pĜístroji a délce trvání mČĜícího intervalu, se pohybuje v rozmezí 1-3 tepy.min-1. Hmotnost lze u laboratorních vah mČĜit s pĜesností 0,1 kg, výšku s pĜesností 1cm, procento tČlesného tuku zhruba s pĜesností 1,5%, složky tČlesného složení tukuprostou hmotu a její složky s pĜesností cca 0,5kg. Parametry tČlesného složení, pĜesnost jejich stanovení je vesmČs ovlivĖována pĜesností predikþní rovnice, rovnice která z fyzikálnČ mČĜených hodnot stanovuje požadované veliþiny. MČĜení þasu je vČtšinou spíše udáváno v hodnotách absolutních a v pĜípadČ ruþního mČĜení se pohybuje okolo 0,2s, u elektronických mČĜení mĤže být na úrovni 0,05s. U mČĜení þasu elektronicky hraje vždy rozhodující roli zpĤsob nebo poloha svČtelného nebo infraþerveného paprsku, který spíná mČĜící bránu. MČĜení vzdálenosti v závislosti na použitém mČĜícím zaĜízení se pohybuje v rozmezí 1 – 5 cm. PĜesnost mČĜení údajĤ z videozáznamu je ovlivnČna rozlišovací schopností použitého systému a samozĜejmČ pĜesností urþení sledovaných bodĤ. ZávČrem lze konstatovat, že chyby mČĜení veliþin u živých subjektĤ jsou vždy vyšší než jsou chyby mČĜení udávané výrobcem v popisu použitého zaĜízení, protože rozhodující roli hrají biologické fluktuace použitého systému. V praxi to znamená, že pĜed každou interpretací namČĜených dat, je vždy tĜeba se nejprve zaobírat rozborem chyb, které musí být brány v potaz pĜi interpretaci výsledkĤ mČĜení.
10. 2 Kvalita vyhodnocených dat 10. 2. 1 Hodnocení kvality dat pĜi analýze Vlastnímu využití nových systémĤ a interpretaci získaných dat musí pĜedcházet odpovídající výzkum, který slouží pro urþení kvality namČĜených hodnot. StejnČ je tomu tak i u systémĤ, které jsou založeny na zpracování a vyhodnocení. U urþení charakteristik systémĤ a získaných dat jsou zavádČny dvČ kategorie:
- pĜesnost (accuracy), - opakovatelnost (precision),
10. 2. 2 PĜesnost mČĜení PĜesnost je urþena pomocí rozdílu mezi namČĜenou a reálnou (pravdivou) hodnotou. V 85
nČkterých pĜípadech skuteþnou velikost sledovaného parametru neznáme, proto stanovíme pĜesnost s pomocí prĤmČrné hodnoty opakovaných mČĜenÍ. PĜi urþení prĤmČrné velikosti (aritmetický prĤmČr), získané na základČ dostateþnČ velkého poþtu mČĜení, mĤžeme tuto hodnotu použít jako "správnou" hodnotu pro porovnání výsledkĤ mČĜenÍ. Aritmetický prĤmČr urþíme ze vztahu:
x
1 n ¦ xi n i1
xi – hodnota i-tého mČĜení n – rozsah souboru (poþet mČĜení)
V tomto pĜípadČ je však nutné znát také rozptyl (S2) namČĜených hodnot. MĤže totiž nastat situace, kdy pĜi získání více "nepĜesných" hodnot obdržíme "pĜesný" prĤmČr (obrázek 1). Velikost rozptyluje dána vzorcem:
s2
n 1 x x ¦ i 1 i n 1
2
xi – hodnota i-tého mČĜení n – rozsah souboru (poþet mČĜení)
PĜi velkém rozptylu hodnot, které kolísají kolem skuteþné hodnoty v kladném a záporném smyslu, dostáváme informaci o kvalitní pĜesnosti. Výše uvedený nedostatek odstraĖuje použití stĜední kvadratické chyby (RMS), protože místo rozdílĤ mezi namČĜenou a prĤmČrnou hodnotou jsou ve výpoþtu chyby použity jejich druhé mocniny.
¦ x n
RMS
i 1
i
x
2
n 1
xi – hodnota i-tého mČĜení n – rozsah souboru (poþet mČĜení)
86
Obrázek 1 Grafické vyjádĜení vztahu mezi velikostí rozptylu a pĜesností mČĜení
a) "nepĜesný" výsledek pĜi malém rozptylu
b) "pĜesný" výsledek pĜi velkém rozptylu
10. 2. 3 Opakovatelnost mČĜení Provádíme-li opakovanČ mČĜení daného parametru, jsou jednotlivé výsledné hodnoty zpravidla rĤzné. K rozdílĤm dochází vlivem malých (nebo náhodných) diferencí v mČĜicím zaĜízení, v podmínkách mČĜení nebo v postupu vyhodnocovatele. Velikost opakovatelnosti
(precision) lze urþit pomocí hodnoty rozptylu (variance). Opakovatelnost nás tedy informuje o kvalitČ metody, zatímco pĜesnost se vztahuje ke kvalitČ výsledku. PĜi urþení vztahu mezi pĜesností a opakovatelností mĤžeme použít následující znázornČní (obrázek 2).
87
Obrázek 2 Grafické vyjádĜení vztahu mezi pĜesností, opakovatelností mČĜení a hrubou chybou
a) opakovatelnost dat s hrubou chybou
b) pĜesnost dat s hrubou chybou
88
11. Pohybové programy realizované u nás a ve svČtČ
11. 1 Mezníky ve vývoji pohybových programĤ Pohybové programy byly souþástí péþe o mládež u mnoha starovČkých kultur. Pravidelnou tČlesnou pĜípravu mĤžeme vysledovat u nejstarších civilizací v ýínČ, Indii, EgyptČ, Mezopotámii, v antickém ěecku a ěímČ. PotĜeba zvýšené tČlesné kondice byla v naší novodobé spoleþnosti kladena pĜedevším na pĜíslušníky vojenských složek. Vznik známých tČlovýchovných systémĤ se ve velké míĜe pojí právČ s novými koncepty tČlesné pĜípravy vojákĤ. První systematický pĜístup k pohybovým programĤm propagovali zastánci pĜirozené metody Démény (1850-1917), Hébert (1875-1947), Racine (1865-1939). AutoĜi rozpracovali první hodnotící tabulky výkonnosti v motorických testech na základČ svých fyziologických pozorování. Cviþilo se hromadnČ a pĜevážnČ v pĜírodČ, kde se využívalo ke cviþení pĜirozených pĜekážek. PĤvodnČ byla pĜirozená metoda vytvoĜena pro námoĜníky, postupem þasu a pĜedevším zásluhou Racina se uplatnila ve školní tČlesné výchovČ. Harvardská zátČžová laboratoĜ byla založena roku 1927 a pĜedstavovala první vČdecké pracovištČ v oblasti zátČžové fyziologie. BČhem následujících 20 let zde bylo vypracováno pĜes 300 odborných studií týkajících se fyziologických reakcí organismu na tČlesnou zátČž. VČtší pozornosti se dostalo fyziologii tČlesných cviþení v 50.letech – studie britských ĜidiþĤ autobusĤ a dČlníkĤ vedla k tvrzení, že pravidelná tČlesná cviþení vedou k nižšímu riziku srdeþních onemocnČní. Pokud se mluvilo v této dobČ o „fitness“ používaly se termíny kardiovaskulární a kardiorespiraþní. VČĜilo se, že efekt tréninku ovlivĖuje pĜedevším srdce a krevní obČh. Ve druhé polovinČ 60. let se pĜedevším díky Holloszyovým studiím zamČĜila pozornost na kosterní svalovinu, zejména její schopnost produkovat oxidativnČ energii1. Oxidativní neboli aerobní získávání energie ve svalech se stalo pĜedmČtem zájmu pro studium vlivu tČlesných cviþení. Zaþíná se hovoĜit o aerobní zdatnosti. Velmi populární se stávají veškeré aerobní aktivity pĜedevším díky programĤm K.H. Coopera. Cooper (1980) vytvoĜil programy na zvýšení aerobní zdatnosti pomocí bodových ohodnocení aktivit podle jejich intenzity a doby trvání. NejznámČjší je 12 minutový bČh pro ohodnocení aerobní zdatnosti. Predikce úrovnČ zdatnosti byla vytvoĜena na základČ spotĜeby kyslíku v rĤzných rychlostech bČhu, chĤze, plavání atd.
89
Poznámka 1 1967- Studie Johna Holloszyho na krysách ukazuje, že trénované krysy vydrží zvýšenou zátČž po dobu 4-8 hodin, netrénované jen asi 0,5 hodiny. Po 12 týdenním tréninku mČly krysy o 5060% zvýšenou mitochondriální masu, zlepšila se spotĜeba kyslíku v trénovaných svalech. Svaly lépe oxidovaly karbohydráty a nejpozoruhodnČjší bylo, že vytrvalostnČ trénované svaly lépe využívaly tuk jako zdroj energie. PozdČjší studie toto potvrdily na lidech.
Aþkoli tyto programy byly založeny pĜedevším na rozvoj aerobních funkcí organismu, bČhem svého vývoje se postupnČ „obohacovaly“ o posilovací a streþinková cviþení. Do popĜedí se dostávají i ostatní složky tČlesné zdatnosti: svalová zdatnost, pohyblivost, tČlesné složení. V 60. letech ovČĜil E.A. Fleishman (Pávek, 1977) více než 100 nových i starých motorických testĤ a 60 z nich podrobil faktorové analýze. Na základČ testování zdatnosti americké mládeže doporuþil baterii 10 vysoce validních a spolehlivých testĤ jako základní testy zdatnosti. TČlesnou výkonnost rozdČluje do 5 oblastí: oblast síly (výbušné, statické i dynamické), pohyblivosti a rychlosti, rovnováhy, koordinace a vytrvalosti. Tato testová baterie se stala inspirací pro podobné modely testování tČlesné zdatnosti. S nárĤstem civilizaþních chorob se zvyšoval také zájem veĜejnosti o problematiku prevence onemocnČních spjatých s nedostatkem pohybu. V prĤbČhu druhé poloviny dvacátého století jsou zakládány organizace, které se propagaci zdravého pohybu aktivnČ vČnují. Tyto organizace jsou vČtšinou garanty výzkumných zámČrĤ a seznamují odbornou i širokou veĜejnost v rozsáhlé publikaþní þinnosti. 11. 2 Vybrané organizace vČnující se propagaci zdravého pohybu ACSM (American College of Sports Medicine) byla založena roku 1954. Jak napovídá její motto “…Advancing health through science, education and medicine“, propaguje tato organizace od svého poþátku sportovní medicínu za úþelem podpory zdravého životního stylu lidí po celém svČtČ. Stála u zrodu komplexních programĤ pro rozvoj zdravotnČ orientované zdatnosti u americké populace.Vydává prestižní þasopis Medicine &
Science in Sports & Exercise.
AAHPERD (American Alliance for Health, Physical Education, Recreation and Dance) datuje svĤj vznik k roku 1985. Od té doby aktivnČ podporuje veškeré þinnosti které jsou spojeny s tČlesnou výchovou, volnoþasovými aktivitami, tČlesnou zdatností, tancem, zdravým životním stylem a výchovou. Publikuje Ĝadu vČdeckých þasopisĤ ke zmiĖovaným 90
oblastem: Journal of Physical Education, Recreation & Dance, American Journal of Health
Education, Research Quarterly for Exercise & Sport, The International Journal of Health Education. V osmdesátých letech uvedla baterii testĤ zdravotnČ orientované zdatnosti.(tloušĢka kožních Ĝas, testy svalové zdatnosti, pohyblivost, aerobní zdatnost). CAHPER (Canadien Association for Health, Physical Education ad Recreation) je þinná pod rĤznými názvy už od roku 1933. Jejím prvotním cílem je podpora kvality školní tČlesné výchovy a výchovy ke zdraví dČtí a mládeže. CAHPER je vydavatelem þasopisu The
Physical and Health Education Journal.
RADA EVROPY (COUNCIL OF EUROPE) V roce 1977 se na setkání evropských sportovních výzkumných center objevila potĜeba vytvoĜení referenþních dat pro evropskou školní mládež. Výborem pro rozvoj sportu (Evropská rada) byl vytvoĜen Eurofit program. První setkání inicioval INSEP (Národní institut pro sport a tČlesnou výchovu) v PaĜíži v roce 1978. Smyslem setkaní bylo naplnit tyto tĜi cíle: 1. VytvoĜit spoleþnou evropskou testovou baterii. 2. Pomoci uþitelĤm hodnotit tČlesnou zdatnost svých žákĤ. 3. Napomoci mČĜit zdravotnČ-orientovanou zdatnost u široké veĜejnosti. Odborníci se na tomto setkání shodli na tĜech základních dimenzích tČlesné zdatnosti (tabulka 10): A: Strukturální oblast: výška, hmotnost, tČlesný tuk B: Funkþní oblast: kardiorespiraþní vytrvalost, svalová zdatnost (statická, dynamická), flexibilita a rychlost (bČžecká a segmentární) C: Oblast obratnostních schopností Po nČkolika mezinárodních setkáních se pĜedstavení dohodli na koneþném výbČru 10 testĤ, které mČĜí 6 dimenzí a 9 konceptĤ tČlesné zdatnosti. Koncepty tČlesné zdatnosti a výbČr testĤ jsou znázornČny na obrázku 3 a v tabulce 11.
91
Tabulka 10 Nazírání na složky zdravotnČ orientované zdatnosti (Malina, Bouchard, 1991).
tČlesné složení
aerobní zdatnost
ZdravotnČorientovaná
svalová zdatnost (svalová
zdatnost
síla a vytrvalost)
pohyblivost
Tabulka 11 Testy tČlesné zdatnosti EUROFIT (Council of Europe, 1988)
1. PlameĖák 2. Tappingový test 3. PĜedklon 4. Skok do dálky z místa 5. Ruþní dynamometrie 6. Leh-sed 7.Výdrž ve shybu 8. ýlunkový bČh 9. Vytrvalostní þlunkový bČh 10. Test na bicyklovém ergometru (W 170)
92
Obrázek 3 Nahlížení na jednotlivé komponenty tČlesné zdatnosti (Council of Europe, 1988)
Hbitost , þilost, (agility)
Výbušná síla (power)
Aerobní zdatnost (cardiorespiratory endurance) Maximální síla (strength) VýkonovČ orientovaná zdatnost
Svalová vytrvalost (muscular endurance)
ZdravotnČ orientovaná zdatnost
TČlesné složení (body composition) Pohyblivost (flexibility)
Rychlostní schopnosti (speed) Rovnováhové schopnosti (balance)
V kvČtnu roku 1992 se v Torontu uskuteþnilo druhé symposium vČnované tČlesným aktivitách, zdatnosti a zdraví (The Second International Consensus Symposium on Physical Activity, Fitness, and Health). PĜední odborníci se zabývali tČmto þtyĜem oblastem: -
Posuzování tČlesné zdatnosti, zdraví
-
Adaptace lidského organismu na tČlesnou zátČž
-
TČlesné aktivity u nemocných
-
TČlesné aktivity v jednotlivých obdobích lidského života
Výsledkem jejich snažení jsou velmi rozsáhlé závČry, jež urþily orientaci výzkumu v daných oblastech v následujících obdobích (Bouchard, Shephard a Stephens, 1994).
93
11. 3 Situace u nás Péþi o tČlesné zdraví se vČnoval Jan Malypetr (1815-1899), který založil v Praze tČlocviþný ústav. Byl žákem Stephanyho, propagátora nČmeckého systému v þeských zemích, a v praxi uplatĖoval pĜedevším náĜaćový tČlocvik. Podporoval rovnČž chĤzi i bČh. Systematické pojetí tČlesné pĜípravy mĤžeme shledat v sokolské tČlocviþné soustavČ. Její základy byly podány v knize Základové tČlocviku Miroslava Tyrše (1832-1884). Rozsáhlá þinnost sokolského hnutí si nutnČ vyprovokovala zájem lékaĜĤ o tČlesný pohyb. Tento zájem byl však pĜevážnČ smČrován ke sportovní traumatologii. V roce 1924 byla otevĜena první poradna pro sportovce, kde postupnČ pĤsobili zakladatelé tČlovýchovného lékaĜství, napĜ. prof. JiĜí Král, doc. ZdenČk Hornof, prof. Ludvík Schmid, a další. Fyziologickými zákonitostmi tČlesných cviþení se zabýval František Smotlacha, první jmenovaný docent tČlesné výchovy v þeských zemích. ProvádČl jedny z prvních experimentálních studií v oblasti tČlesné kultury. Vlivem tČlesných cviþení na mládež se zabýval prof. Miloš Máþek. K masovému rozvoji tČlesné výchovy a sportu po druhé svČtové válce mČly pĜispČt tzv. odznaky zdatnosti. Jednalo se o rĤzné sestavy motorických testĤ pro hodnocení tČlesné zdatnosti obyvatel, zvláštČ školní mládeže. Jejich povinné skládání se ovšem odrazilo vČtšinou ve formálním splĖováním testĤ. Rozsáhlá fyziologická mČĜení byla provedena na katedĜe fyziologie FTVS pod vedením profesora Seligera. PĜedmČtem jejich zájmu bylo sledování energetické nároþnosti rĤzných sportĤ, vyšetĜování zdatnosti populace, využití svalových biopsií ve sportu, pohybová aktivita a pohybové režimy dČtí a mládeže þi sestrojení bezdrátových pĜenosĤ a jejich aplikace ve sportovní praxi. První reprezentativní testování školní mládeže se uskuteþnilo pod vedením Pávka (1977). Ten otestoval pĜes 60 tisíc dČtí a porovnával zdatnost mezi þeskou a slovenskou mládeží, dále rozdíly ve výkonnosti mezi mČstem a vesnicí a rozdíly mezi uþni a stĜedoškoláky. Na základČ tČchto mČĜení vypracoval normy pro jednotlivé populace vzhledem k výškovČ-váhovému indexu. Testování zdatnosti školní mládeže probČhlo o dvacet let pozdČji v ýechách pod vedením Bunce (2000) a na Slovensku vČdeckou spoleþností pro tČlesnou výchovu a sport (Moravec, Kampmiller a Sedláþek, 1996). Pro þeské podmínky vytvoĜili testovou baterii UNIFIT 6-60 MČkota a KováĜ (1995). Výsledky studie (Bunc, 2000) u více než 7500 þeských dČtí ze všech regionĤ ýeské republiky jsou srovnávány s výsledky evropských studií, které použily stejnou nebo podobnou metodiku šetĜení. Ukázalo se, že motorická výkonnost kdy pohybový úkol je Ĝešen 94
„dynamicky“ je u dČtí na vyhovující úrovni. Zdatnost je v pĜípadČ testĤ, kde rozhodující roli hraje svalová síla, na velmi dobré úrovni. DČti vykazují dobré rychlostnČ-koordinaþní schopnosti. Kardiorespiraþní zdatnost a pohyblivost je na nízké úrovni.
Prameny a literatura: BOUCHARD, C., SHEPHARD RJ., STEPHENS, T. (eds.) Physical Activity, Fitness, and
Health. International Proceedings and Consensus Statement. Champaign: Human Kinetics, 1994. BUNC, V. ZávČreþná zpráva o Ĝešení projektu Mládež v konci 20.století. VS 97131. Praha: FTVS UK, 2000.
COOPER,KH. Aerobní cviþení. Praha: Olympia, 1980. DEMETROVIý, E., ýELIKOVSKÝ, S. a kol. Encyklopedie tČlesné kultury a-o, p-z. Praha: Olympia, 1988.
DOBRÝ, L. Ohlédnutí za padesáti lety. Praha: FTVS UK, 2003.
EUROPEAN TEST OF PHYSICAL FITNESS (1988), Council of Europe, Rome.
KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M. Vybrané kapitoly z dČjin tČlesné kultury. Praha Karolinum, 2006.
Mc ARDLE,WD., KATCH FI., KATCH VL. Exercise Physiology – Energy, Nutrition, and
Human Performance. Philadelphia: Lippincott Williams and Wilkins, 2001.
MALINA, RM., BOUCHARD, C. Growth, Maturation, and Physical Activity. Champaign, Illinois: Human Kinetice Books, 1991.
MċKOTA, K.,KOVÁě, R. Tests and Norms of Motor Performance and Physical Fitness in
Youth and in Adult Age. Olomouc: VUP, 1995.
95
MORAVEC, R., KAMPMILLER, T., SEDLÁýEK, J. aj. Eurofit – tČlesný rozvoj a pohybová
výkonnost školskej populácie na Slovensku. Bratislava: slovenská vČdecká spoloþnosĢ pre telesnú výchovu a šport, 1996. PÁVEK, F. TČlesná výkonnost 7-19 leté mládeže ýSSR. Praha: Olympia, 1977. URL: < www.aahperd.org/ > [citováno 2006-11-21] URL: < www.acsm.org/ > [citováno 2006-11-21] URL: < www.cahperd.ca/eng/about/ / > [citováno 2006-11-21] URL: < http://www.coe.int/t/e/cultural_co-operation/sport/sport_for_all/eurofit/eEurofit1.asp / > [citováno 2006-11-21]
96
12. Intervenþní pohybové programy S využitím sportĤ: atletika, plavání, gymnastika, hry, sporty v pĜírodČ, ostatní.
12. 1 Cíl intervenþních pohybových programĤ Rozvoj, udržení, znovuzískání urþitého stupnČ tČlesné zdatnosti. TČlesná zdatnost zdravotnČ orientovaná - zdatnost ovlivĖující zdravotní stav nebo také vztahující se k dobrému zdravotnímu stavu a pĤsobící preventivnČ na zdravotní problémy vzniklé v dĤsledku hypokineze, tj. nedostatku pohybu (Corbin a Pangrazzi,1996). Z hlediska pohybových programĤ zahrnuje þinnosti zamČĜené na rozvoj základních pĜedpokladĤ jako síly, rychlosti, vytrvalosti a pohyblivosti. Lze využívat prvkĤ základní etapy tréninku jednotlivých sportovních disciplín. TČlesná zdatnost výkonovČ orientovaná - kategorie odrážející výkon (tzv. performance related fitness), zahrnuje rozvoj speciálních pohybových schopností podle druhu dané sportovní disciplíny, napĜ. reakþní rychlosti, silové vytrvalosti, aerobní a anaerobní vytrvalosti, atd. Používáme prvky tréninku etap speciálního a vrcholového tréninku.
12. 2 Kritéria výbČru pohybové aktivity Volba druhu zatížení, frekvence zatížení, objemu a intenzity zatížení podle vČku, zdravotního stavu, oþekávaného pĜínosu pohybové aktivity, sociálních podmínek a vnČjších vlivĤ, pĜedchozí pohybové zkušenosti, atd.
12. 2. 1 VČk Pohybový program musí respektovat pĜedevším biologický vČk jedince, který na rozdíl od kalendáĜního (chronologického) respektuje stupeĖ vývoje jedince. Biologický vČk je charakterizován jako stav organismu v urþitém okamžiku jeho chronologického vČku, který zahrnuje jeho fyzické, psychické a sociální charakteristiky (Ries, 1981). Nesoulad mezi biologickým a kalendáĜním vČkem je hodnocen buć jako vývojová akcelerace (urychlení) nebo jako vývojová retardace (opoždČní). Biologický vČk mĤže být urþen rĤznými metodami. U dČtí napĜ. podle stavu vývoje chrupu, tČlesné výšky, podle stupnČ osifikace kostí, podle sekundárních pohlavních znakĤ, atd. U dospČlých biologický vČk souvisí úzce s pojmem „physical fitness age“, tedy s tČlesnou zdatností a fyzickou aktivitou (Nakamura et al., 1989). Je urþován pomocí rĤzných baterií testĤ, které zahrnují parametry
97
jako krevní tlak, krevní obraz, vitální kapacita plic, procento tČlesného tuku, obsah minerálních látek v kostech, vyšetĜení zraku a sluchu, rĤzné motorické testy, atd.
12. 2. 2 Zdravotní stav Zdravotní stav hodnotí vždy lékaĜ. Vychází z úrazovosti a nemocnosti, výsledkĤ klinického vyšetĜení, antropometrického vyšetĜení a dále z genetických, biologických, fyziologických faktorĤ, motorického vývoje, mentálních pĜedpokladĤ a zpĤsobu výchovy. ObecnČ lze stanovit absolutní kontraindikace pohybových aktivit: akutní choroba nebo chronické onemocnČní v akutní fázi, choroby, u nichž zvýšení metabolismu mĤže negativnČ ovlivnit jejich prĤbČh, obČhová insuficience, zejména srdeþní, ale i periferní, ischemická choroba srdeþní, poruchy srdeþního rytmu, vrozené srdeþní vady se závažnými poruchami hemodynamiky, tČžší endokrinní choroby, kolapsové stavy nejasné etiologie, nechuĢ nebo odpor ke spoleþné práci pĜi pohybové aktivitČ, zánČtlivé procesy s rizikem diseminace, poruchy funkce po úraze, zhoubné nádory ve fázi léþby. Relativní kontraindikace pohybových aktivit: poþáteþní fáze rekonvalescence po akutních chorobách, fokální infekce vþetnČ ložisek v ústech, známky pĜetrénování, neléþený a nezjištČný stav patologické únavy, stavy lokálního pĜetížení jako napĜ. tenisový loket, oštČpaĜské rameno, hypertenzní choroba, nadváha nad 20% pĜipoþítatelné hmotnosti, thyrreopatie a nČkteré další endokrinopatie, alergické stavy, nČkteré kožní afekce, angina pectoris a všechny formy ischemické choroby, zbytkové hemodynamické aktivity u operovaných vrozených vad, poruchy funkce levé komory se sníženou ejekþní frakcí, kolapsové stavy, Ĝada gynekologických diagnóz, vþetnČ gravidity, nepĜíznivé atmosférické podmínky, zatížení s tzv. plným žaludkem, stavy, kde mĤže být rizikem výrazná redistribuce krve, apod. (Kuþera aj., 1998).
12. 2. 3 Oþekávaný pĜínos pohybové aktivity Pohybová aktivita vyvolává v organismu reakþní (bezprostĜední) a adaptaþní (dlouhodobá) pĜizpĤsobení organismu. PĜimČĜené dostateþnČ dlouhé pĤsobení vyvolává zmČny v organismu jako celku i v jednotlivých soustavách (kardiovaskulární, dýchací, svalový aparát, atd.). VýbČr pohybové aktivity pĜizpĤsobujeme podle charakteru jedince ve smyslu: normální zdravý jedinec, u kterého je pohybová aktivita souþástí procesu výchovy a má zejména preventivní úþinky, jedinec s vysokou pohybovou potĜebou (hypermobilní), jedinec s nízkou pohybovou potĜebou (buć vrozenou nebo získanou zpĤsobem výchovy nebo 98
prodČlanou chorobou þi úrazem), jedinec oslabený nebo pohybovČ nedostateþnČ vybavený (obézní, astenický, s vrozenými oslabeními a deformacemi, po probČhlém onemocnČní, po úrazech), jedinec po probČhlé chorobČ, úrazu nebo v dobČ rekonvalescence (doplnČní doléþovacího procesu), jedinec v doléþovacím procesu (pohyb je pĜímou souþástí komplexní terapie nemoci v akutním nebo chronickém stádiu) (Kuþera aj., 1997).
12. 2. 4 Sociální podmínky a vnČjší vlivy Jsou dány zejména tČmito faktory:
materiální vybavení, sportovištČ a jejich dostupnost, fyzikální a klimatické faktory (teplota prostĜedí, relativní vlhkost, tlak a proudČní vzduchu, sluneþní záĜení),
denní doba a cirkadiální rytmy (Placheta, 1999).
12. 2. 5 PĜedchozí pohybová zkušenost U volby pohybové aktivity vycházíme vždy z úrovnČ specifické adaptace jedince. Hodnotíme úroveĖ pohybových dovedností a silové, event. rychlostní, vytrvalostní, obratnostní pĜipravenosti. Vždy respektujeme zásady posloupnosti v kvantitČ i kvalitČ.
12. 3 Rozlišení pohybových aktivit podle: frekvence zatížení, délky trvání, objemu, intenzity a zdroje zatížení.
12. 3. 1 Síla a možnosti ovlivnČní v rámci pohybové intervence Metody pro rozvoj síly se rozdČlují podle cílĤ, kterých chceme dosáhnout. Rozlišujeme: - komplexní rozvoj síly nazývaný také základní trénink, trénink pro zdraví, zdravotní fitness trénink, trénink pro všeobecnou kondici, pro dČti a mládež, trénink v prevenci a rehabilitaci. - trénink diferencovaný zamČĜený na rozvoj jednotlivých druhĤ síly, event. rozvoj urþitých svalových skupin; je charakteristický pro výkonnostní sportovce, pro bodybuilding, powerlift. - speciální silový trénink charakteristický pro výkonnostní a vrcholové sportovce, který je pĜizpĤsobený speciálním požadavkĤm konkrétní sportovní disciplíny.
99
Cílem tréninku síly pro zdraví, všeobecnou kondici, dČti a mládež je pĜi nízkém poþtu opakování (do 20) vyrovnání svalových dysbalancí, rozvoj svalové hmoty (hypertrofie) a rozvoj intermuskulární koordinace. PĜi vyšším poþtu opakování (nad 20) vzrĤst kapilarizace, zlepšení aerobnČ – anaerobní látkové výmČny (lokální svalová vytrvalost), snížení množství tČlesného tuku a þásteþnČ také zlepšení intramuskulární koordinace (Grosser aj., 2001).
12. 3. 1. 1 PĜíklady možností ovlivnČní v rámci pohybové intervence Zdravotní Fitness metody se vyznaþují nízkým odporem a stĜedním až vysokým poþtem opakování. PĜevažujícím druhem kontrakce je koncentrická. Odpor se pohybuje okolo 30-50%, provedení je pomalé až v tahu, poþet opakování 10-100, poþet cvikĤ v sérii je 2-5, sérií je 8-15, interval odpoþinku stanovujeme na 1-3 minuty mezi sériemi. Trénink pro zaþáteþníky v posilovnČ se vyznaþuje lehkým odporem a stĜedním poþtem opakování. PĜevažujícím druhem kontrakce je koncentrická. Odpor se pohybuje okolo 4565%, provedení je v tahu, poþet opakování cca 50% maximálního poþtu opakování, tedy 8-15, poþet cvikĤ v sérii je 6-8, sérií je 3-4, interval odpoþinku stanovujeme na 1-3 minuty mezi sériemi. Cviþení volíme jednoduchá, využíváme stroje, stĜídáme nasazení agonistaantagonista, mČníme baterii cvikĤ a postupnČ zvyšujeme zatížení a poþty opakování. Více konkrétních pĜíkladĤ, variant a obmČn – napĜ. Grosser a Müller (1993).
12. 3. 2 Rychlost a možnosti ovlivnČní v rámci pohybové intervence Rozvoj rychlosti je zaĜazován do intervenþních pohybových programĤ vždy se zĜetelem na vČk, zdravotní stav a pĜedchozí pohybové zkušenosti. Více než samostatná cviþební jednotka bývá zaĜazován jako souþást intervenþního programu. Je zaĜazen na zaþátek po rozcviþení pĜed ostatní program. Cílem zaĜazení prvkĤ na rozvoj rychlosti je zlepšení intermuskulární koordinace, funkþních energetických systémĤ a morfologických struktur.
12. 3. 2. 1 PĜíklady možností ovlivnČní v rámci pohybové intervence Jednotlivá cviþení se vyznaþují maximální nebo supramaximální intenzitou a tedy krátkou dobou trvání a delším intervalem odpoþinku. Používáme pĜedevším opakovací metodu. Podle Bauersfelda (1992) rozlišujeme acyklické a cyklické programy. Za základní pro pohybovou intervenci považujeme programy acyklické. 100
PĜíklady acyklických cviþebních programĤ pro rozvoj rychlosti: -
výskoky ze dĜepu, kotníkové odrazy s pĜedpČtím, plyometrické skoky, pády na stČnu s dynamickým protipohybem horních konþetin, hody a vrhy lehkým náþiním,
-
cviþení s využitím pĜístrojĤ a zaĜízení - rĤzné nahazovací trenažéry, atd. PĜíklady cyklických cviþebních programĤ pro rozvoj rychlosti:
-
tapping, kotníkový dribling, skiping, šlapání na cykloergometru bez odporu s maximální frekvencí, cviþení atletické ABC, bČh na kladce s urychlovaþem, sprint po naklonČné rovinČ. PĜíklady cviþení na rozvoj reakþní rychlosti:
-
analytická metoda – nejprve jednoduché reakce na daný signál (akustický, optický, taktilní), pozdČji provedení celého pohybu,
-
senzorická metoda (Zaciorskij) – co nejrychlejší reakce na daný oþekávaný nebo neþekaný signál, napĜ. opakované starty. PĜíklady cviþení pro rozvoj akcelerace:
-
frekvenþní cviþení s prvky bČžecké ABC,
-
zapínání – klus, zapnutí, klus,
-
padavý start z mírného pĜedklonu s vyvinutí maximální rychlost, frekvence krokĤ,
-
metody rozvoje maximální síly,
-
rĤzné variace startĤ. PĜíklady cviþení na rozvoj maximální rychlosti:
-
opakované letmé, nabíhané, stupĖované úseky,
-
frekvenþní cviþení s prvky bČžecké ABC,
-
metody rozvoje maximální rychlosti jednotlivých pohybĤ.
12. 3. 3 Vytrvalost a možnosti ovlivnČní v rámci pohybové intervence Všeobecná základní vytrvalost má za cíl zvýšení aerobní kapacity organismu. Rozlišujeme základní vytrvalost, která je dĤležitá pro dobrou úroveĖ zdatnosti organismu, nezbytná jako základ pro nevytrvalostní sporty. Dále rozlišujeme speciální vytrvalost, která je specifická pro danou sportovní disciplínu. VšeobecnČ používaným kritériem pro hodnocení úrovnČ vytrvalostních schopností je VO2max. Rozvoj základní vytrvalosti je nezbytný pro preventivnČ orientovaný zdravotní trénink, ve školním sportu, ve fitness sportu, jako základ pro nevytrvalostnČ orientované sporty.
101
12. 3. 3. 1 PĜíklady možností ovlivnČní v rámci pohybové intervence -
extenzivní kontinuální vytrvalostní metody - délka trvání 30-120min, pĜibližná intenzita odpovídá hladinČ laktátu 1,5-2,5mmol/l, cca oblasti aerobního prahu, SF 125-160 t.min-1.
-
intenzivní kontinuální vytrvalostní metody - délka trvání 30-60min, pĜibližná intenzita odpovídá hladinČ laktátu 3-4mmol/l, cca oblast anaerobního prahu, SF 140-190 t.min-1.
-
variabilní – intenzita mezi aerobním a anaerobním prahem, délka trvání 30-60min.
-
extenzivní intervalové vytrvalostní metody - intenzita cca v oblasti anaerobního prahu, délka trvání 2-3min, interval odpoþinku 2-3min, 6-9 opakování, celková doba zatížení 4560min.
-
intenzivní intervalové vytrvalostní metody - intenzita nad úrovní anaerobního prahu, délka trvání 1-1,5min, interval odpoþinku 1,5-2min, 12-15opakování, celková doba zatížení 3545min.
-
opakovací metody - intenzita nad úrovní anaerobního prahu, délka trvání 2-3min, interval odpoþinku 10-12min, 3-5opakování.
PĜíklady programĤ: -
souvislý rovnomČrný bČh s intenzitou volenou dle % VO2max, pásma srdeþní frekvence, rychlosti, atd.
-
chĤze v terénu - hory, cyklistika, sportovní hry,
-
souvislý stupĖovaný bČh, v závČru nebo v prĤbČhu,
-
souvislý stĜídavý bČh, proloženo opakovanČ zrychleními vysokou intenzitou
-
fartlek.
12. 3. 4 Pohyblivost a možnosti ovlivnČní v rámci pohybové intervence Pohyblivost rozvíjí funkþnost a stupnČ volnosti kloubu, protaženost svalĤ a šlach, zlepšuje schopnost svalu silovČ se rozvíjet, inter a intramuskulární koordinaci. Rozlišujeme všeobecnou a speciální pohyblivost. Všeobecná pohyblivost se zamČĜuje na pohyblivost ve tĜech velkých kloubních systémech ramene, kyþlí a páteĜe. Dále se setkáváme s aktivní a pasivní pohyblivostí, dynamickou a statickou pohyblivostí. Metody rozvoje: -
dynamické/ statické,
-
aktivní/pasivní,
-
postizometrická relaxace.
102
12. 3. 4. 1 PĜíklady možností ovlivnČní v rámci pohybové intervence Pasivní statické protahování, pomalé a kontrolované zaujmutí dané pozice pro protahování do mírného pocitu tahu, výdrž v dané pozici (dle potĜeb od 5s – 60s), interval odpoþinku, celkem 2-3 opakování.
12. 4 Možnosti využití prvkĤ jednotlivých sportĤ v intervenþních pohybových programech Atletika
Rekreaþní provedení Rozvoj síly, rychlosti, vytrvalosti, pohyblivosti i koordinace, tedy všech pohybových schopností pomocí prvkĤ atletického tréninku. Jejich použití je pĜizpĤsobeno pĜedcházejícím podmínkám. Využíváme napĜ.: prvky bČžecké abecedy, atletického rozcviþení, odrazová cviþení a rĤzné odhody jako prvky pĜirozeného posilování, metody vytrvalostního tréninku jako souvislý vytrvalostní bČh, fartlek atd. (Sagerer a Freiwald, 1994a,b; Vindušková aj., 2003, Houglum, 2001, Tvrzník a Soumar, 1999, Kuþera a Truxa, 2000).
Kontraindikace BČhy - vytrvalostní:
onemocnČní pohybového systému, zejména dolní konþetiny (zánČtlivá, poúrazová, degenerativní), nadváha (více než 20%), postižení myokardu, kolísavá nebo nestabilizovaná hypertenze. BČhy - rychlostní:
stejné jako u vytrvalosti plus onemocnČní koronárního ĜeþištČ, hypertenze, pĜetrénování. Vrhy a hody:
stavy, kdy je nevhodné pĜekrvení malého obČhu, hypertenze, funkþní a strukturální poruchy ramenního kloubu, spondylolistéza všech stupĖĤ, vertebrogenní syndromy, zejména lumboischialgický, poruchy osy páteĜe, deviace osy nohy, instabilní kolenní a hlezenní klouby, dizplazie kyþelního kloubu. Skoky:
poruchy osy páteĜe, poruchy vývoje páteĜe, svalové dysbalance zad i konþetin, instabilní klouby (kolenní a hlezenní), artróza kloubĤ, zejména kyþelního, anomální vývoj
103
kyþelního kloubu, porucha osifikace dlouhých kostí, zmČna osy dolní konþetiny (Kuþera aj., 1997).
Plavání
Rekreaþní provedení V rámci pohybového tréninku lze využít podmínek vodního prostĜedí jak k realizaci optimální pohybové aktivnosti jedince tak rozvoji þi udržení tČlesné zdatnosti formami tréninku zamČĜenými jak na sílu, rychlost, vytrvalost tak cílenému ovlivnČní pohyblivosti þi koordinace. Podmínek vodního prostĜedí se také využívá v kompenzaþních aktivitách pĜi poruchách osy páteĜe a nČkterých velkých kloubĤ. Jejich použití je pĜizpĤsobeno specifickým podmínkám vodního prostĜedí v krytých bazénech þi na volné vodČ. V souþasné dobČ se prosazují z rĤzných aktivit ve vodČ zejména kondiþní plavání, kondiþní cviþení ve vodČ a zdravotní plavání (ýechovská a Miler, 2001). Plavání nepĤsobí pĜíznivČ na cílené snižování hmotnosti. Využíváme napĜ.: prvky plaveckých a koordinaþních cviþení, posilovací cviþení ve vodČ, rĤzné formy pĜirozeného posilování (aquaaerobic, atd.), pĜerušované þi souvislé metody vytrvalostního tréninku (BČlková, 2004).
Kontraindikace chronické stĜedoušní zánČty vþetnČ perforace bubínku, alergie na chlor se zamČĜením pĜedevším na bronchiální astma, u nČkterých forem hypertenze, obČhové nedostateþnosti þi aterosklerózy nutnost pozvolného ochlazování. Zdravotní rizika
poranČní vzniklá nárazem na pĜekážku (další plavec, okraje bazénu, dČlící dráhy, atd.), úrazy pĜi skocích do vody, zánČty oþních spojivek, plísĖová onemocnČní (Kuþera aj., 1997).
Sportovní hry Kolektivní hry mohou využívat výhod vysoké herní motivace. Podle druhu a herního projevu pĤsobí na rozvoj rychlosti, síly, vytrvalosti i obratnosti. V pohybových programech využíváme prvky cviþní s míþem, cviþení bez míþe, rĤzné honiþky, samotnou hru (TĤma a Tkadlec, 2002; Dobrý a Velenský, 1980).
Kontraindikace
104
poruchy vývoje kyþelního kloubu, degenerativní procesy kyþelního kloubu, vČtší deviace osy páteĜe, všechny typy spondylolistézy, vertebrogenní syndromy, habituální luxace a distorze hlezenních kloubĤ, instabilita kloubĤ dolní konþetiny, deviace osy dolní konþetiny, výrazná osteoporóza, závratČ, poruchy vidČní. U házené a košíkové navíc:
habituální luxace ramenního kloubu, poruchy vazivového aparátu prstĤ (Kuþera aj., 1998).
Cyklistika Cyklistika obecnČ pĜispívá k rozvoji rychlosti, vytrvalosti, síly i koordinace. Poloha v sedle a relativnČ nižší zatížení dolních konþetin je výhodné pro cviþební programy u lidí s nadváhou a obézních. V cviþebních programech lze využít i rotopedy a spinning.
Kontraindikace: insuficience dolní konþetiny, varikózní syndrom, hemeroidy, poruchy rovnováhy, poruchy vidČní, zejména prostorového, kolapsové stavy a sklon k nim, záchvatovitá onemocnČní, nČkteré typy depresí, gynekologické choroby i fyziologické stavy, hernie se sklonem k inkarceraci (Kuþera aj., 1997)..
Gymnastika V cviþebních programech jsou využitelné zejména nČkteré gymnastické prvky jako nácvik koordinace a obratnosti, zámČrné ovlivnČní oslabené þi zkrácené muskulatury a zapojování antagonistických a agonistických svalových skupin.
Kontraindikace: m. Scheuermann, diskopatie, spondylolistézy, nadváha, ICHS, artrotická degenerace zatČžovaných kloubĤ, kloubní instability(Kuþera aj., 1997).
Sporty v pĜírodČ Turistika, sportovní lezení, vodácká turistika, hry v pĜírodČ, outdoor aktivity, horolezení… (Neumann, 2001). V rekreaþním provedení pĤsobí komplexnČ na rozvoj organismu.
Ostatní možnosti pohybové intervence Posilování a body building
105
Inline bruslení BČžecké a sjezdové lyžování Aerobik Kanoistika a veslování
Literatura: BAUERSFELD, M., VOSS, G. Neue Wege im Schneligkeitstraining, Münster : Rororo, 1992.
BċLKOVÁ, T. Didaktika plavecké výuky, Praha: UK, 1994.
BURSOVÁ, A. Kompenzaþní cviþení. Praha: Grada, 2004.
CORBIN, B.C. PANGRAZI, R.P., WELK, G.J. Toward an Understanding of Appropriate
Physical Activity Levels for Youth, 1995, www. Fitness.gov/toward.pdf. ýECHOVSKÁ, I., MILER, T. Plavání. Praha: Grada, 2001. DOBRÝ, L., VELENSKÝ, E. Košíková – teorie a didaktika. Praha: SPN, 1980.
GROSSER, M., STARISCHKA, S., ZIMMERMANN, E. Das neue Konditionstraining für
alle Sportarten, für Kinder, Jugendliche und Aktive. München: BVL, 2001.
GROSSER, M., MÜLLER, H.. Power Stretch – Das neue Muskeltraining. München: BVL , 1993.
HOUGLUM, P.A. Therapeutic Exercise for Athletic Training. Champaign : Human Kinetics, 2001.
KUýERA, M. aj., Pohyb v prevenci a terapii, Praha: Karolinum, 1998.
KUýERA, M. aj., Pohybový systém a zátČž. Praha: Grada, 1997.
KUýERA, V., TRUKSA, Z. BČhy na stĜední a dlouhé tratČ. Praha: Olympia, 2000.
106
NAKAMURA, E., MORITANI, T., KANETAKA, A. Biological age versus physical fitness age. Eur J Appl Physiol Occup Physiol. 1989, 58(7), s. 778-85.
NEUMANN, J. Dobrodružné hry v tČlocviþnČ. Praha: Portál, 2001.
PLACHETA, Z. aj. ZátČžová diagnostika v ambulantní a klinické praxi. Praha: Grada, 1999.
RIES, W., POTHIG, D. Chronological and biological age. Exp Gerontol. 1984, 19(3), s.2116.
SAGERER, C., FREIWALD, J. Aufwärmen Leichtatletik: Lauf und Sprung. Hamburg: Rororo, 1994a.
SAGERER, C., FREIWALD, J. Aufwärmen Leichtatletik: Wurf und Stoss. Hamburg: Rororo, 1994b.
TģMA, M., TKADLEC, J. Házená. Praha: Grada, 2002.
TVRZNÍK, A., SOUMAR, L. BČhání : od joggingu po maratón. Praha: Grada, 1999.
VINDUŠKOVÁ, J. Abeceda atletického trenéra. Praha: Olympia, 2003.
107
Seznam použitých zkratek
ADP
adenosindifosfát
ANP
anaerobní práh
AP
aerobní práh
AŠSK
asociace školních sportovních klubĤ
ATH
aktivní tČlesná hmota
ATP
adenosintrifosfát
AŽS
aktivní životní styl
BM
bazální metabolismus
BMI
body mass index
CNS
centrální nervový systém
CO2
kysliþník uhliþitý
CP
kreatinfosfát
ýASPV
þeská asociace sportu pro všechny
ýOS
þeský olympijský svaz
ýSTV
þeský svaz tČlesné výchovy
DM
diabetes mellitus (cukrovka)
ECM/BCM
pomČr extracelulární a bunČþné hmoty
ECW
extracelular water = mezibunČþná voda
EV
energetický výdej
FFM
fat free mass = beztuková hmota
HDL
high density lipoproteins
ICW
intracelular water = vnitrobunČþná voda
ICHS
ischemická choroba srdeþní
J
joul
kcal
kilokalorie
kJ
kilojoul
KM
klidový metabolismus
LBM
lean body mass = aktivní tČlesná hmota
LDL
low density lipoproteins
MJ
megajoul
MTB
metabolismus, metabolické
O2
kyslík 108
PA
pohybová aktivita (pohybové aktivity)
PM
pracovní metabolismus
PR
pohybový režim
QOL
quality of the life – kvalita života
RPM
raiting of perceived motion
SF
srdeþní frekvence
SFmax
maximální srdeþní frekvence
SFtren
tréninková srdeþní frekvence
TBW
celková tČlesná voda
TGC
triglyceroly
TK
krevní tlak
TPH
tukuprostá hmota
TV
tČlesná výchova
VO2max
maximální spotĜeba kyslíku
WHO
world health organisation
ŽS
životní styl
109
