1 ÚVOD 1.1 Cíl práce Cílem mé bakalářské práce bylo navrhnout pracovní listy pro terénní cvičení na naučné stezce Babín a ve Ţďáře nad Sázavou a vypracovat pro ně metodický návod pro učitele pro realizaci terénní výuky. Vybrala jsem si problematiku terénní výuky v geografii, protoţe ve školách dochází k jejímu opomíjení. Terénní výuka je zakotvena v Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia, přesto v praxi často dochází k její absenci. Terénní výuku povaţují za velmi přínosnou formu vyučování, protoţe pomáhá rozvíjet klíčové kompetence ţáků (učení, řešení problémů, komunikace, pracovní činnosti a spolupráce). Ţáci se v terénu dostanou do přímého kontaktu s jevy a procesy, o nichţ se učí ve školních lavicích, a kdyţ je mohou pozorovat a učit se je v terénu, je to pro ně několikanásobně názornější a zajímavější neţ jen pouhý výklad ve škole. První terénní cvičení je zasazeno do oblasti Babínského a Matějovského rybníka a je zaměřeno na přírodní sloţky krajiny, ţáci se budou zabývat ekosystémem rybníka, lesa a louky. Druhé terénní cvičení je situováno do města Ţďár nad Sázavou a je zaměřeno na humánní geografii, ţáci zde budou vypracovávat úkoly spojené přímo s městem Ţďár nad Sázavou a vyzkouší si také práci v terénu s dotazníkem. Práce je sloţena z teoretické a praktické části. Teoretická část je rozdělena na čtyři celky. První se věnuje terénní výuce, vysvětluje tento pojem, zabývá se různým pojetím terénní výuky, jejím začleněním v Rámcově vzdělávacím programu a především přínosy a důleţitostí zařazení terénní výuky do školního vyučování. V druhém celku je vymezeno modelové území pro terénní výuku a je provedena jeho fyzickogeografická charakteristika, třetí celek je zaměřen na charakteristiku naučné stezky Babín. Poslední je věnován městu Ţďár nad Sázavou a zabývá se historií a socioekonomickou charakteristikou města. Praktická část zahrnuje dva pracovní listy, metodický návod pro učitele a vzorová řešení pracovních listů.
1.2 Metody zpracování Před vlastním psaním bakalářské práce jsem prostudovala značné mnoţství literatury. Pro vypracování jsem pouţila odbornou literaturu zabývající se didaktikou geografie, odbornou literaturu fyzickogeografického a socioekonomického charakteru a literaturu zaměřující se na historii města, odbornou literaturu jsem uvedla ve stručném přehledu literatury. Při zpracování bakalářské práce jsem také vycházela z odborných stránek na internetu.
9
Textovou část bakalářské práce jsem zpracovala v programu Microsoft Word, tabulky a grafy v programu Microsoft Excel, vlastní fotografie jsem pořídila digitálním fotoaparátem Fujifilm J100 a Panasonic DMC-LS80. Ostatní fotografie a obrázky jsem převzala z webových stránek uvedených v pouţité literatuře a ze Správy chráněné krajinné oblasti (CHKO) Ţďárské vrchy. Pro mapový podklad jsem pouţila mapový portál na internetu (www.mapy.cz). Obrázky a fotografie jsem upravovala v programu Malování.
1.3 Geografická terénní výuka – stručný přehled literatury Při zpracování terénní výuky jsem vycházela především z publikace Integrované terénní vyučování od E. Hofmanna a kol. (2003), která se zabývá objasněním terénní výuky a zaměřuje se na terénní pracoviště v modelové oblasti Jedovnice a okolí. Důleţité informace jsem získala z časopisu Geografické rozhledy z článku M. Marady (2006), který se věnuje výuce zeměpisu v terénu. Další informace jsem čerpala z publikací autorů J. Machyčky, H. Kühnlové a M. Papíka (1985) a J. Šupky, E. Hofmanna a J. Ruxe (1993), podle nichţ jsem zpracovala různá pojetí terénní výuky a poţadavky na učitele. Zakotvení terénní výuky ve školním vzdělávání ţáků jsem hledala v publikaci Rámcový vzdělávací program pro gymnázia (RVP G, 2007), která se nachází na internetu v Metodickém portálu Rámcového vzdělávacího programu (www.rvp.cz). Informace o zajištění bezpečnosti při terénní výuce jsem čerpala z publikace, kterou napsali autoři B. J. Lenon a P. G. Cleves (2001). Při geografické charakteristice modelového území jsem zjistila hodně uţitečných informací o CHKO Ţďárské vrchy, geologické stavbě, vodstvu, flóře a fauně z webové stránky CHKO Ţďárské vrchy (http://www.zdarskevrchy.ochranaprirody.cz). Zonaci CHKO Ţďárské vrchy jsem zpracovala podle článku ze sborníku od autora J. Řetického (2005). Reliéf jsem zpracovala podle publikace od autorů J. Demka, P. Mackovčina a kol. (2006). O klimatických poměrech píše podrobně R. Tolasz a kol. (2007) v publikaci Atlas podnebí Česka, území jsem zařadila do klimatické oblasti podle Quitta (1971) a vyuţila jsem jeho mapu Klimatické oblasti ČSSR v měřítku 1 : 500 000. Charakteristiku půd jsem zpracovala podle publikace Půdy České republiky od M. Tomáška a kol. (2007), zastoupení půd ve vymezeném území jsem zjišťovala z přiloţené mapy v měřítku 1 : 1 000 000. O biogeografické charakteristice píše podrobně M. Culek a kol. (1996) v publikaci, podle které jsem zařadila studované území do bioregionu, další publikaci M. Culka a kol. (2005) jsem pouţila k určení biochor v území. Fytogeografické členění jsem zpracovala podle mapy z Portálu veřejné správy České republiky (http://geoportal.cenia.cz) a zoogeografické zařazení podle publikace E. Opatrného (1999). K naučné stezce Babín vyšlo málo literatury, jako nejlepší se jevila publikace od Kolektivu (1976), která se zaměřuje na charakteristiku rostlin a ţivočichů na jednotlivých 10
zastávkách stezky. Částečně jsem čerpala informace i z publikace Kolektivu (1990) a z webové stránky zaměřené na ochranu přírody na Vysočině (http://www.ekovysocina.cz/naucna-stezka-babin.html). Charakteristiku naučné stezky Babín otevřené v roce 2010 jsem zpracovala opět podle webové stránky CHKO Ţďárské vrchy. Pro geografickou charakteristiku Ţďáru nad Sázavou jsem nejvíce vyuţívala oficiální stránky města (http://www.zdarns.cz), na kterých je také umístěn Strategický plán rozvoje města Ţďár nad Sázavou obsahující profil města, který byl východiskem pro socioekonomickou charakteristiku. Historii města nejlépe zpracovali ve své publikaci autoři J. Švoma, M. Lopour a S. Mikule (2007), informace týkající se pojmenování města jsem čerpala z publikace L. Kováře (1997). Při charakteristice přírodních zdrojů jsem vycházela z publikace J. Pařízka (2000). Při navrhování pracovních listů jsem se inspirovala v jednom úkolu publikací autorů J. Herinka, I. Mališe a K. Zahradníka (1998) a článkem ze sborníku od Š. Husáka (1995). V úkolu zabývající se obyvatelstvem města jsem pouţila data z Retrospektivního lexikonu obcí Vysočina (2009). Další úkoly v pracovních listech byly sestaveny podle publikací, které jsem pouţila uţ v teoretické části bakalářské práce – jedná se o publikaci E. Hofmanna a kol. (2003), Kolektivu (1976) a L. Kováře (1997). Při studiu odborné literatury jsem také nahlédla do bakalářských prací studentů, kteří se zabývali problematikou terénní výuky a terénních cvičení.
11
2 TERÉNNÍ VÝUKA „Náš život se neodehrává jen ve školních lavicích, ale především v okolním prostředí, v městské či venkovské krajině. V terénu se zkrátka pohybujeme každý, ale ne každý umíme z krajiny dobře číst - někdo vidí více, někdo méně a každý něco trochu jiného. Podle toho, jak máme tuto dovednost rozvinutou, si také více či méně všímáme dopadů lidského počínání na krajinu jako celek. Chceme-li krajinu šetrně využívat a neničit, je určitě dobré ji aktivně poznávat - učit se v terénu“ (cit. MARADA, M. 2006). Práce v terénu, která je zaloţena na činnostech v konkrétních podmínkách, neodmyslitelně patří k výuce přírodovědných předmětů, zejména geografie. Terénní výuku můţeme charakterizovat následovně: „Terénní výuka je komplexní výukovou formou, která v sobě zahrnuje různé výukové metody (pokus, laboratorní činnosti, pozorování, projektová metoda, kooperativní metody, metody záţitkové pedagogiky…) a různé organizační formy výuky (vycházka, terénní cvičení, exkurze, tematické školní výlety - expedice...), přičemţ těţiště spočívá v práci v terénu - především mimo školu“ (cit. HOFMANN, E. a kol., 2003). Terénní výuka podporuje spolupráci mezi jednotlivými předměty. Na stejné území mohou ţáci nahlíţet očima jednotlivých vědních oborů. Zároveň rozvíjí zájem o prostředí, ve kterém ţijeme, a zvyšuje se při ní naše vnímavost k prostředí. Podle Hofmanna a kolektivu (2003) dochází ve školách k častému opomíjení terénní výuky, a to přesto, ţe v oborových didaktikách je této výukové formě přikládána značná důleţitost. Je to způsobeno především časovou náročností a někdy i nedostatečnou připraveností učitelů k její realizaci. Přitom dobře připravená výuka v terénu, kde ţáci vidí skutečné geografické jevy a děje v přirozeném prostředí, je v mnoha případech nenahraditelná výkladem v učebně, filmem, obrazem nebo jinými pomůckami. Tento stav se dá zlepšit aktivnějším přístupem učitelů k tomuto způsobu vyučování a zvýšením časových dotací pro terénní výuku.
2.1 Různá pojetí terénní výuky Na terénní výuku můţeme nahlíţet různým způsobem a dělit ji podle více hledisek. Můţe to být lokalizační hledisko, obsahové hledisko (podle obsahu učiva, na které se budeme zaměřovat) nebo časové hledisko.
12
2.1.1 Terénní výuka z lokalizačního hlediska Výuka můţe probíhat v účelových zařízeních školy, např. školní přírodovědný pozemek, nebo na terénním pracovišti. Rozdíl spočívá v tom, ţe zatímco školní přírodovědný pozemek je zpravidla vázán na bezprostřední okolí školy, terénní pracoviště je lokalizováno do předem vytypované modelové oblasti (např. Integrované odborné pracoviště Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Jedovnici). Další pracoviště, na kterých lze terénní výuku realizovat, jsou zřizována různými občanskými sdruţeními (např. hnutí „Pavučina“) (HOFMANN, E. a kol., 2003). Dalším moţným způsobem pojetí terénní výuky jsou školní vycházky a exkurze, které mohou být prováděny v okolí školy i ve vzdálenějších oblastech. Terénní výuka můţe také probíhat v rámci školních výletů, kde ţáci poznávají určitou oblast či území, seznamují se s jeho přírodou, kulturou, historií i současností. Marada (2006) přichází se zajímavou koncepcí geografické laboratoře, která je definována jako území o rádiu 500 m od školní budovy, dostupné sedmi minutami chůze, které se vyuţívá k realizaci geografických úkolů během výuky zeměpisu (např. geografická laboratoř koncipovaná pro oblast praţského Albertova a Vyšehradu). Území je záměrně vymezeno tak, aby bylo dostupné během jedné vyučovací hodiny včetně návratu do školy, a úkoly jsou koncipovány na dobu 45 minut, nebo kratší. Ţáci mohou potom na terénní výuku navázat prací ve třídě, případně naopak. 2.1.2 Terénní výuka z obsahového hlediska Machyček, Kühnlová a Papík (1985) rozlišují podle obsahu učiva tematickou a komplexní terénní výuku. Tematická terénní výuka se zaměřuje na jedno konkrétní téma nebo úzce vymezenou problematiku. Komplexní terénní výuka má za úkol získání a ověření poznatků nejen z jedné oblasti nebo předmětu, ale i z vyučování více předmětů. 2.1.3 Terénní výuka z časového hlediska Šupka, Hofmann a Rux (1993) hovoří o zeměpisných vycházkách a exkurzích. Za zeměpisnou vycházku povaţují terénní výuku, která trvá kratší dobu (1 – 3 vyučovací hodiny) a organizuje se s mladšími ţáky. Zeměpisnou exkurzí označují náročnější činnost ţáků v terénu, která trvá několik hodin (případně i dní) a jejíţ součástí můţe být návštěva a prohlídka nějakého podniku, zařízení či objektu. Zeměpisné exkurze se většinou organizují se staršími ţáky nebo studenty. Časově náročnější je také terénní expedice, kdy se ţáci zaměřují na sloţitější činnosti (např. měření teploty, čistoty, pH vody, měření průtoku vody, odebírání vzorků půdy a určování vlastností půdního profilu, práce s mapou). Dalším případem déle trvající 13
terénní výuky je projektová výuka, kdy se ţáci zaměřují na určité téma projektu a sami musí přemýšlet o dané problematice a přinášet vlastní nápady nebo řešení.
2.2 Cíle terénní výuky Podle Hofmanna a kolektivu (2003) můţeme stanovit tyto cíle terénní výuky: strategie učení a motivace pro celoţivotní učení základy tvořivého myšlení, logického uvaţování a řešení problémů základy všestranné komunikace spolupráce a respektování práce a úspěchu utváření a vhodné projevy svobodné a zodpovědné osobnosti rozvoj a projevování pozitivních citů v jednání a proţívání, vnímavost pozitivní vztah ke zdraví schopnost ţít s ostatními poznání a uplatňování reálných moţností
2.3 Plánování výuky v terénu Podle Marady (2006) můţeme terénní výuku pojmout různým způsobem, nejlépe je však ji koncipovat jako výuku projektovou. Obecně můţe být cílem projektové výuky v terénu porozumění odborným geografickým pojmům, procvičení určité geografické dovednosti nebo řešení problémově pojaté autentické úlohy. Těmito způsoby demonstrujeme vyuţití geografického poznání v praxi. Při plánování by měl učitel pouţít tento postup: 1.
hledání tématu
2.
přeměnit výchozí nápad na blíţe specifikovaný obecný cíl projektu
3.
formulovat otázku a vytvořit zajímavý název projektu pro ţáky
4.
promyslet metody řešení, časový harmonogram a organizaci
5.
zpětně zhodnotit zadání projektu a v případě větší náročnosti zjednodušit
6.
stanovit způsob hodnocení projektu
Do plánování projektové výuky se mohou zapojit i sami ţáci, např. zkusit vymyslet prvotní nápad, pojmenování projektu. Učitel můţe zapisovat jejich nápady a potom o nich s ţáky diskutovat, nakonec společně stanoví cíl a název projektu – tím se můţe stát výuka v terénu pro ţáky ještě zajímavější. 14
2.4 Přínosy terénní výuky Terénní výuka patří k nejkomplexnějším formám výuky. Její přínosy lze shrnout v několika bodech: 1. Ţáci se v terénu dostávají do přímého kontaktu s vyučovanými jevy, procesy a pojmy, coţ je pro ně názorné, „opravdové“ a vysoce motivující. Významně to posiluje efektivitu učení - záţitky a zkušenosti ţáků z „reálného“ výzkumu zlepšují uchování vědomostí a dovedností. 2. Badatelské a problémové pojetí terénní výuky nutí ţáky k samostatnému a konstruktivnímu myšlení a uvaţování - nejde jen o zapamatování slyšených a napsaných vědomostí, ale i o identifikaci problémů, o navrhování jejich řešení, posuzování variant řešení apod. 3. Pokud jsou ţáci v terénu vedeni k samostatné činnosti, je posilována efektivita učení ještě více, protoţe co sami ţáci dělají, si také lépe pamatují. 4. Při terénní výuce lze procvičovat a rozvíjet řadu dovedností, které jsou součástí obecných dovedností nebo dovedností předmětových. Mezi hlavní geografické dovednosti procvičované terénní výukou patří např. orientace v prostoru, práce s mapou, pozorování krajiny, měření a zaznamenávání dat a informací rozmanitým způsobem (mapování, zhotovení náčrtku území, fotografování, realizace ankety, řízeného rozhovoru či dotazníkového šetření), identifikace problémů a vztahů v prostoru apod. 5. Poznání problémů v místě bydliště pozitivně formuje respekt ţáků k ţivotnímu prostředí a terénní výuka tak dostává významný výchovný aspekt. 6. Projektová výuka v terénu je vhodnou příleţitostí pro obsahovou integraci více předmětů, například zeměpisu s biologií. Jejím prostřednictvím můţeme realizovat výuku průřezových témat zaváděných v Rámcových vzdělávacích programech. 7. Aplikace geografických poznatků získaných ve školních učebnách do skutečného světa, denního ţivota a v místě bydliště dává geografii smysl, přestává být pouze vědou učenou ve škole z učebnic, dochází k integraci teorie a praxe. Tato praktická vyuţitelnost je pro ţáky přínosná a motivující a můţe vzbudit jejich zájem o obor i dlouhodobě do budoucna (MARADA, M., 2006).
15
2.5 Terénní výuka a Rámcový vzdělávací program 2.5.1 Rámcový vzdělávací program a klíčové kompetence V souladu s novými principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním programu rozvoje vzdělávání v České republice (takzvané Bílé knize) a zakotvenými ve školském zákoně č. 561/2004 Sb., se zavádí nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání ţáků. Tyto dokumenty jsou vytvořeny na dvou úrovních, a to na úrovni státní a školní. Na státní úrovni se kurikulární dokumenty rozdělují na Národní program vzdělávání (NPV) a Rámcové vzdělávací programy (RVP). RVP vymezuje závazné rámce vzdělávání pro předškolní, školní a střední vzdělávání. Na školní úrovni byly vytvořeny školní vzdělávací programy (ŠVP), které si vytváří kaţdá škola podle zásad stanovených v příslušném RVP. RVP formuluje očekávanou úroveň vzdělání, zdůrazňuje klíčové kompetence, jejich provázanost a uplatnění vědomostí a dovedností v praxi. Tento dokument je otevřený, aby mohl být inovován a přizpůsobován měnícím se potřebám učitelů a ţáků. Terénní výuka výrazně pomáhá rozvíjet klíčové kompetence, které můţeme rozdělit do čtyř skupin: učení řešení problémů komunikace pracovní činnosti a spolupráce 2.5.2 Terénní výuka na gymnáziích Terénní výuka je zařazena do Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia (RVP G) a spadá do oblasti Člověk a příroda, která zahrnuje obor Geografie. Terénní výuka je zde zařazena do okruhu Geografické informace a terénní vyučování. Tento okruh obsahuje učivo Terénní geografická výuka, praxe a aplikace, coţ zahrnuje geografické exkurze a terénní cvičení, praktickou topografii, orientaci, bezpečnost pohybu a pobytu v terénu, postupy při zobrazování a hodnocení přírodních a společenských prvků krajiny a jejich interakce (cit. RVP G, 2007).
2.6 Požadavky na učitele Úspěch terénní výuky závisí na dobré přípravě a organizaci práce. Potřebnou podmínkou pro její realizaci je důkladné poznání a vyuţívání širšího okolí školy. Učitel by se měl seznámit s okolní krajinou a uvědomit si moţnosti jejího vyuţití pro terénní výuku.
16
Měl by si předem stanovit, v jaké oblasti bude terénní výuka probíhat a předem projít celou plánovanou trasu. Zároveň by si měl uvědomit, kde se s ţáky zastaví, které práce a úkoly budou ţáci dělat, jak dlouho bude terénní výuka trvat a jaké pomůcky bude při výuce potřebovat (MACHYČEK, J., KÜHNLOVÁ, H., PAPÍK, M., 1985).
2.7 Zajištění bezpečnosti při terénní výuce Důleţitou součástí terénní výuky je zajištění bezpečnosti ţáků mimo školu. Učitel by měl při přípravě pochopit moţná rizika a problémy, které mohou při výuce v terénu vzniknout a být schopný je vyřešit. Na rizikových místech, jako jsou například lomy, staveniště nebo místa, kde hrozí nebezpečí padajících objektů, jsou ţáci povinni nosit bezpečnostní helmy. V poslední hodině před terénní výukou by měl učitel doporučit ţákům vhodné oblečení a obuv do terénu a v případě špatného počasí upozornit na nepromokavé oblečení a obuv. Je dobré také zjistit zdravotní stav ţáků a uţívané léky a vzít sebou do terénu lékárničku pro případ potřeby. Učitel by neměl zapomenout informovat rodiče ţáků o plánované terénní výuce, jejím časovém rozsahu, oblasti konání a poţádat rodiče o souhlas s účastí ţáků na terénní výuce (LENON, B. J., CLEVES, P. G., 2001).
17
3 GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA OBLASTI 3.1 Vymezení modelového území Modelové území bylo vymezeno městem Ţďár nad Sázavou, Babínským a Matějovským rybníkem s přilehlým okolím a obcí Budeč. Území se nachází v jihozápadní části chráněné krajinné oblasti Ţďárské vrchy, v okrese Ţďár nad Sázavou, v kraji Vysočina.
Obr. 1. Modelové území pro terénní výuku (upraveno podle: http://www.mapy.cz) (1. – Babínský rybník 2. – Matějovský rybník)
3.2 CHKO Žďárské vrchy 3.2.1 Základní charakteristika Chráněná krajinná oblast Ţďárské vrchy byla vyhlášena v roce 1970. Rozprostírá se na území okresů Ţďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Chrudim a Svitavy. Rozloha oblasti je 709 km2, z čehoţ 46 % zaujímají lesy, 44 % tvoří zemědělský půdní fond, 1,9 % zahrnují vodní plochy, 0,9 % tvoří zastavěné plochy a 5,5 % připadá na ostatní plochy. CHKO leţí v nadmořských výškách od 490 do 836 m, nejvyšším vrcholem je Devět skal (836 m n. m.). Oblast je ohraničena nejsevernějším bodem, který leţí u křiţovatky ulic na severovýchodním okraji obce Trhová Kamenice, nejjiţnějším bodem nacházejícím se v 18
zákrutu řeky Oslavy, 1 km severozápadně od obce Sazomín. Nejzápadnější bod leţí v zákrutu silnice, 1 km severozápadně od obce Havlíčkova Borová a nejvýchodnější bod se nachází na východním okraji obce Jimramov (CHKO ŢĎÁRSKÉ VRCHY, 2010).
Obr. 2. Vymezené území v CHKO http://www.zdarskevrchy.ochranaprirody.cz)
Ţďárské
vrchy
(upraveno
podle:
3.2.1 Zonace CHKO CHKO Ţďárské vrchy byla rozčleněna do čtyř zón ochrany přírody. I. zóna představuje 3,2 % území a zahrnuje maloplošná chráněná území a ekologicky významné segmenty krajiny. Jedná se o území s výskytem chráněných a ohroţených druhů rostlin a ţivočichů a území, která jsou natolik cenná, ţe je potřeba jejich stav chránit (např. malá rašeliniště, přirozené mokřadní louky, skalní útvary). Tato zóna má nejpřísnější reţim ochrany. II. zóna tvoří 30,6 % území. Jedná se např. o biokoridory vodních toků s přilehlými lučními porosty, extrémně svaţitá území s mezemi a kamenicemi, pohledově a krajinářsky velmi hodnotná území, lesy s přírodě blízkou druhovou skladbou a zvýšeným plněním mimoprodukčních funkcí. III. zóna tvoří 61,3 % území a zahrnuje ostatní krajinářsky cenné území CHKO. V této zóně je ochrana přírody vyváţená s hospodářskou
19
činností. IV. zóna představuje 4,9 % území a nachází se v místech větších sídel a velkých půdních celků, kde značí přechod mimo území CHKO (ŘETICKÝ, J., 1995). Do I. zóny CHKO Ţďárské vrchy je zařazen ve vymezeném území pro terénní výuku Babínský rybník s přilehlým okolím.
Obr. 3. Začlenění Babínského rybníka do I. zóny CHKO Ţďárské vrchy (zdroj: Správa CHKO Ţďárské vrchy)
3.3 NATURA 2000 NATURA 2000 je soustava chráněných území, v které jsou pro zachování biologické rozmanitosti na území Evropské unie chráněny evropsky významné ohroţené typy přírodních stanovišť, planě rostoucích druhů rostlin a volně ţijících ţivočichů. Tato chráněná území jsou zřizována na základě směrnic č. 79/409 EHS (Rada evropských společenství) o ochraně volně ţijících ptáků a č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť přijatých do právních systémů jednotlivých členských zemí. Cílem těchto směrnic je zachovat ohroţené druhy a stanoviště v příznivém stavu. Obě směrnice jsou ustanoveny v zákoně č. 218/2004 Sb. o ochraně přírody a krajiny.
20
Vládou České republiky je v současné době zřízeno k ochraně přírodních stanovišť a druhů 41 ptačích oblastí a 1087 evropsky významných lokalit zařazených v národním seznamu (http://www.nature.cz/natura2000-design3). Mezi evropsky významné lokality (EVL) patří Babínský rybník s přilehlým okolím. Do EVL byl zařazen z důvodu výskytu početné populace váţky jasnoskvrnné (Leucorrhinia pectoralis), která patří mezi silně ohroţený druh hmyzu.
Obr. 4. Váţka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) (zdroj: http://www.csopvlasim.cz)
3.4 Fyzickogeografická charakteristika vymezeného území 3.4.1 Geologie a reliéf Geologicky spadá vymezené území do stráţeckého moldanubika, které je součástí Českého masívu. Stráţecké moldanubikum je tvořeno silimaniticko-biotitickými migmatitizovanými a granitizovanými pararulami. V těchto pararulách jsou obsaţeny vloţky muskovitických a dvojslídých ortorul s pruhy amfibolitů. V okolí Ţďáru nad Sázavou obsahují i čočkovitá tělesa krystalických vápenců a u Budče se vyskytují kvarcity a skarny. V období mladšího kvartéru vznikla zdejší rašeliniště (CHKO ŢĎÁRSKÉ VRCHY, 2010). Většina plochy vymezeného území se nachází v geomorfologickém okrsku Veselská sníţenina, menší část na severu a východě území patří do okrsku Novoměstská pahorkatina a velmi malá část na severu území patří do okrsku Henzlička. V území se nachází říční a jezerní neogenní sedimenty a zbytky třetihorních zvětralin. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 550 aţ 658 m (DEMEK, J., MACKOVČIN, P. a kol., 2006).
21
Tab. 1. Začlenění vymezeného území do geomorfologického členění České republiky (DEMEK, J., MACKOVČIN, P. a kol., 2006) Geomorfologická jednotka
Název geomorfologické jednotky
Provincie
Česká vysočina
Soustava
Česko-moravská soustava
Podsoustava
Českomoravská vrchovina
Celek
Křiţanovská vrchovina
Podcelek
Bítešská vrchovina
Okrsek
Veselská sníţenina, Novoměstská pahorkatina, Henzlička
3.4.2 Klima Z hlediska klimatických poměrů patří území k chladnějším, vlhčím a větrným. Podle Quitta (1971) patří vymezené území do mírně teplé oblasti MT 3. Pro tuto oblast jsou charakteristická krátká, mírná aţ mírně chladná a mírně suchá léta, přechodné období je normální aţ dlouhé, s mírným jarem a podzimem. Zima je mírná aţ mírně chladná s normálním trváním sněhové pokrývky. Průměrná roční teplota vzduchu je 6 – 7 °C. Nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou měsíční teplotou vzduchu -3 aţ -4 °C, nejteplejším měsícem je červenec, kdy průměrná měsíční teplota vzduchu dosahuje 15 aţ 16 °C. Počet letních dnů se zde pohybuje od 20 do 30 a počet mrazových dnů od 120 do 140. Tab. 2. Průměrné měsíční teploty vzduchu [°C] na stanici Přibyslav (475 m n. m.) v období 1961-1990 (http://www.chmi.cz) I
II
III IV
V
VI
VII VIII
IX
X
XI XII Rok
Přibyslav -3,6 -1,9 1,7 6,4 11,4 14,5 15,9 15,5 12,1 7,5 2,0 -1,8 6,6
22
Obr. 5. Roční chod průměrných měsíčních teplot vzduchu [°C] na stanici Přibyslav (475 m n. m.) v období 1961 – 1990 Území se vyznačuje sráţkově bohatým a větrným klimatem. Průměrné roční úhrny sráţek se pohybují v rozmezí od 650 do 700 mm. Nejvíce sráţek zde průměrně spadne v červnu a v červenci (80 – 100 mm) a nejméně v únoru (30 – 40 mm). V zimě zde sněţí 70 – 80 dní. Průměrná roční relativní vlhkost vzduchu dosahuje 80 – 85 % a průměrná roční rychlost větru je 5,0 – 6,0 m/s (TOLASZ, R. a kol., 2007). Tab. 3. Průměrné měsíční úhrny sráţek [mm] pro stanici Přibyslav (475 m n. m.) za období 1961-1990 (http://www.chmi.cz) I
II
III
IV
V
VI
VII VIII IX
X
XI
XII
Rok
Přibyslav 41,2 35,1 38,2 43,1 80,5 91,2 79,5 81,2 53,7 39,8 46,3 45,5 675,3
23
Obr. 6. Roční chod průměrných měsíčních úhrnů sráţek pro stanici Přibyslav (475 m n. m.) za období 1961-1990 Ve Ţďáře nad Sázavou se nevyskytuje ţádná meteorologická stanice, proto byla pouţita data z nejbliţší stanice v Přibyslavi. 3.4.3 Vodstvo Území je součástí chráněné oblasti přirozené akumulace vody z důvodu vyšších úhrnů atmosférických sráţek a vysokých hodnot součinitele odtoku. U Matějovského a Babínského rybníka pramení řeka Oslava, která odvádí vodu do Černého moře a je levostranným přítokem řeky Jihlavy. Ţďárem nad Sázavou protéká řeka Sázava, která je pravostranným přítokem Vltavy a odvádí vodu do Severního moře. Nachází se zde značný počet rybníků. Největší rybník je Matějovský o rozloze 68,9 ha. Mezi další známé rybníky patří Babínský, Radonínský, Kamenný, Konventský a Bránský. Na východním okraji Ţďáru nad Sázavou leţí vodní nádrţ Staviště a na severním okraji zasahuje zčásti do území Pilská vodní nádrţ (CHKO ŢĎÁRSKÉ VRCHY, 2010). 3.4.4 Půdy Největší zastoupení mají hnědé půdy kyselé, které pokrývají Ţďár nad Sázavou s přilehlým okolím, pouze ve východní části se nacházejí hnědé půdy silně kyselé. Matečný substrát těchto půd tvoří téměř všechny horniny skalního podkladu. Hlavním půdotvorným pochodem při vzniku je intenzivní vnitropůdní zvětrávání. V jiţní a jihovýchodní části území se vyskytují pseudogleje s hnědými půdami oglejenými. Kolem Babínského rybníka jsou zastoupeny organogenní půdy (TOMÁŠEK, M. a kol., 2000).
24
3.4.5 Biota Vymezené území spadá do Ţďárského bioregionu, který řadíme do hercynské biogeografické podprovincie a do biogeografické provincie středoevropské listnaté lesy. Převaţuje zde 5. jedlovo-bukový vegetační stupeň s typickou hercynskou biotou s horskými a exklávními prvky, především na rašeliništích a v podmáčených smrčinách (CULEK M. a kol., 1996). V rámci fytogeografického členění České republiky spadá většina vymezeného území do oblasti českého oreofytika do okrsku č. 91 Ţďárské vrchy. Pouze malá část na severozápadě území patří do oblasti českého mezofytika a spadá do okrsku č. 67 Českomoravská vrchovina (http://geoportal.cenia.cz). V případě biochor jsou nejvíce zastoupeny rozřezané plošiny na kyselých metamorfitách 5. v. s. (5BS). Vyskytují se ve Ţďáře nad Sázavou a jeho blízkém okolí. Reliéf je málo členitý, nevýrazný, typickým prvkem jsou sady v podobě malých domovních zahrádek s doprovodnými odolnějšími ovocnými dřevinami. Další částečně se vyskytující biochorou jsou podmáčené sníţeniny na kyselých horninách 5. v. s. (5Do). Vyznačují se reliéfem na pahorkatinách tvořeným převáţně ploššími podmáčenými sníţeninami s pramennými a horními části řek (CULEK, M. a kol., 2005). Původně převaţovaly jedlobukové porosty, které byly vytěţeny a od konce 18. století byly obnovovány převáţně smrkem. V současné skladbě jehličnatých stromů je nejvíce zastoupen smrk (Picea sp.), poté borovice (Pinus sp.), modřín (Larix sp.) a jedle (Abies sp.). Z listnatých stromů se zde nejvíce vyskytuje buk (Fagus sp.), olše (Alnus sp.) a různé druhy břízy (Betula sp.). Na rašeliništích se vyskytují acidofilní bory. Pro území je charakteristické zastoupení společenstev vlhkých aţ trvale zamokřených a rašelinných luk. Nejčastěji se vyskytují společenstva krátkostébelných ostřicových luk svazu Caricion fuscae. Na rašeliništích a rašelinných loukách jsou nejvíce z niţších rostlin rozšířeny mechorosty. Rostou zde tyrfofilní mechy boreálního charakteru – např. štírovec dutolistý (Scorpidium scorpioides), plstnatec rašelinný (Helodium blandowii), ploník tuhý (Polytrichum strictum), rašeliník třásnitý (Sphagnum fimbriatum) (CHKO ŢĎÁRSKÉ VRCHY, 2010). V zoogeografické rajonizaci se řadí území do oblasti Palearktické, podoblasti Eurosibiřské, provincie listnatých lesů (OPATRNÝ, E., 1999). Pro zdejší faunu rašelinišť a rašelinných luk je typický ţluťásek borůvkový (Colias palaeno) a modrásek stříbroskvrnný (Vacciniina optilete). Tekoucí vody patří převáţně do pstruhového pásma. Mezi významné ţivočichy, kteří obývají území, patří jeţek západní (Erinaceus europaeus), hraboš mokřadní (Microtus agrestis), rejsek horský (Sorex alpinus), z ptáků kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), lejsek malý (Ficedula parva), 25
datel černý (Dryocopus martius), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocacactes), čečetka zimní (Carduelis flammea), skorec vodní (Cinclus cinclus), čáp černý (Ciconia nigra), z obojţivelníků ještěrka ţivorodá (Zootoca vivipara), slepýš křehký (Anguis fragilis), zmije obecná (Vipera berus) (CHKO ŢĎÁRSKÉ VRCHY, 2010).
26
4 CHARAKTERISTIKA NAUČNÉ STEZKY BABÍN 4.1 Založení naučné stezky Babín Historie naučné stezky (NS) Babín sahá do 80. let 20. století, kdy v roce 1973 byla vybudována správou CHKO Ţďárské vrchy. Nacházela se zhruba 4 km jihozápadně od Ţďáru nad Sázavou v nadmořské výšce okolo 590 m. Jádrem byly dva rybníky – Babínský o rozloze 11,7 ha a Matějovský o rozloze 68,9 ha. Název dostala podle stejnojmenného polesí a rybníku, stručně zvanému Babín. Stezka byla okruţní a na její trase bylo umístěno dvanáct zastávek s naučnými panely, později došlo k zredukování na deset zastávek (KOLEKTIV, 1990).
4.2 Naučná stezka Babín (1973 – 2009) Původní NS Babín vedla po břehu Matějovského rybníka (Obr. 7). Její délka byla 5,5 km a na trase byly umístěny zastávky s naučnými panely zaměřenými na zoologii. Naučná stezka začínala a končila u Babínského rybníka a na jedné zastávce byla vybudována ornitologická pozorovatelna (http://www.ekovysocina.cz/naucna-stezkababin.html).
Obr. 7. Trasa naučné stezky Babín (1973 – 2009) (Foto L. Hromková, 2009) 27
První zastávka se nacházela na území, kde v letech 1958 aţ 1970 probíhala těţba rašeliny. Po odvodnění původního rašeliniště se zde změnila flora a fauna, kdy původní rašelinné druhy vystřídaly sítiny – sítina klubkatá (Juncus conglomeratus), sítina ostrokvětá (Juncus acutiflorus) a sítina ţabí (Juncus bufonius). Z dřevin zde roste borovice lesní (Pinus silvestris), vrba jíva (Salix caprea), vrba plazivá (Salix repens), krušina olšová (Frangula alnus), bříza bradavičnatá (Betula verrucosa). Z ţivočichů se můţeme na tomto místě setkat s ještěrkou obecnou (Lacerta vivipara), zmijí obecnou (Vipera berus) či s ondatrou piţmovou (Ondatra zibethicus), která si zde staví svá obydlí. Druhá zastávka byla umístěna v zátoce Matějovského rybníka. Tato zátoka je příkladem ekotonu. V tomto případě dochází ke styku suchozemského a vodního společenstva. Uvidíme zde převáţně obojţivelníky a vodní ptáky – lysku černou (Fulica atra), slípku zelenonohou (Gallinula chloropus), potápku roháče (Podiceps cristatus), potápku černokrkou (Podiceps nigrocollis). Třetí zastávka byla postavena v místě pozorovatelny ptactva (Obr. 8). Odtud je pěkný výhled na vodní hladinu, kde můţeme pozorovat vodní ptáky při potápění nebo vzlétání z hladiny. Mezi nejčastěji vyskytující se zástupce patří kachna divoká (Anas platyrhynchos), polák velký (Aythya ferina), polák chocholačka (Aythya fuligula), čírka obecná (Anas crecca), lţičák pestrý (Anas clypeata). Všechny druhy zde hnízdí. Méně vyskytují se druhy vodních ptáků, které můţeme pozorovat krátce při jarním nebo podzimním tahu, jsou kormorán velký (Phalacrocorax carbo), labuť velká (Cygnus olor) nebo husa velká (Anser anser).
28
Obr. 8. Pozorovatelna vodního ptactva (Foto L. Hromková, 2009) Čtvrtá zastávka byla tematicky zaměřena na louku a les. V tomto území se nachází podmáčené zrašelinělé louky s mechy (Bryopsida), ostřicemi (Carex sp.) a sítinami (Juncus sp.). Rostou zde olše (Alnus sp.), které jsou indikátorem vysoké hladiny podzemní vody. Ţijí tu hmyzoţravci, především rejsek malý (Sorex minutus) a rejsek obecný (Sorex araneus). Na louce na jaře roste ţlutě kvetoucí starček potoční (Senecio rivularis), v létě fialově kvetoucí pcháč bahenní (Cirsium palustre). Naučný panel na páté zastávce se zabýval pobřeţními dřevinami. Pobřeţní křoviny zastupují krušina olšová (Frangula alnus), vrba jíva (Salix caprea), vrba červenice (Salix purpurea). Ve stromovém patru roste olše lepkavá (Alnus glutinosa), bříza bradavičnatá (Betula verrucosa), bříza pýřitá (Betula pubescens), smrk ztepilý (Picea excelsa) a borovice lesní (Pinus silvetris). Můţeme zde pozorovat jednotlivá patra lesa, které obývají různé druhy ptáků. Hnízdí zde početné populace pěvců – zejména kos černý (Turdus merula), drozd zpěvný (Turdus philomelos), brávník obecný (Turdus viscivorus). Hnízdní budky osazují sýkorka koňadra (Parus major), uhelníček (Parus ater), parukářka (Parus cristatus), babka (Parus palustris) a brhlík obecný (Sitta europaea) (KOLEKTIV, 1976). Šestá zastávka se nacházela u porostu rákosu, který tvoří v okrajových částech rybníků „filtr“ zachycující splachy ţivin z okolních hnojených zemědělských ploch. Porost 29
rákosu poskytuje úkryt rákosníkovi obecnému (Acrocephalus scirpaceus) a rákosníkovi zpěvnému (Acrocephalus arundinaceus). Na stéblech rákosu, sítin a ostřic ţijí dlouhonozí brouci rákosníčci z čeledi mandelinkovitých. Poblíţ tohoto místa roste jedovatý keř lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Sedmá zastávka nesla název Malé rybníčky a vztahovala se ke dvěma malým rybníčkům u Matějovského rybníka. Vyznačují se porosty rákosu (Phragmites sp.), orobince širokolistého (Typha latifolia), zevaru vzpřímeného (Sparganium erectum), šípatky střelolisté (Sagittaria sagittifolia), rdesta vzplývavého (Potamogeton natans). V rybníčkách a přilehlém okolí ţije více druhů ţab – kuňka obecná (Bombina bombina), kuňka ţlutobřichá (Bombina variegata), ropucha obecná (Bufo bufo) (Obr. 9), ropucha zelená (Bufo viridis), skokan hnědý (Rana temporaria), skokan ostronosý (Rana arvalis), rosnička zelená (Hyla arborea). Z dalších obojţivelníků jsou tu především tři druhy čolků, a to čolek obecný (Triturus vulgaris), čolek horský (Triturus alpestris) a čolek velký (Triturus cristatus). Ve vodě můţeme zahlédnout jednoho z největších vodních brouků, potápníka vroubeného (Dytiscus marginalis).
Obr. 9. Ropucha obecná (Bufo bufo) (Foto L. Hromková, 2009)
30
Na hrázi Matějovského rybníka se nacházela osmá zastávka, která informovala o vybudování jedenácti umělých ostrůvků pro zlepšení hnízdění vodních ptáků – zejména kulíka říčního (Charadrius dubius) a konipase horského (Motacilla cinerea). Díky těmto ostrůvkům došlo ke zvýšení populace vodních ptáků (Obr. 10). Na jiţním svahu hráze se projevuje teplejší mikroklima. Rostou zde keře růţe šípkové (Rosa canina), lísky obecné (Corylus avellana) a vzácného jalovce obecného (Juniperus communis). Ze stromů se zde vyskytuje javor klen (Acer pseudoplatanus), borovice lesní (Pinus sylvestris), smrk ztepilý (Picea abies). Matějovský rybník má také hospodářský význam – chovají se v něm trţní ryby. Zejména se jedná o kapra obecného (Cyprinus carpio), pstruha duhového (Salmo gairdneri irideus), síha marénu (Coregonus maraena), okouna říčního (Perca fluviatilis), lína obecného (Tinca tinca).
Obr. 10. Vodní ptáci na hladině Matějovského rybníka (Foto L. Hromková, 2009) Devátá zastávka byla umístěna v lese a seznamovala s činností datla černého (Dryocopus martius). Pro datla je typické vydlabávání dutiny nejen pro své hnízdo, ale například i pro hnízdění holuba doupňáka (Columba oenas) nebo puštíka obecného (Strix aluco).
31
Poslední zastávka byla tematicky zaměřená na rašelinu. Území se nachází pod hrází Babínského rybníka a vede k němu dřevěná lávka. Vzniklo zde malé rašeliniště, které je ukázkou původního vrchoviště. Rostou tu mechy (Bryopsida), rašeliník ostrolistý (Sphagnum acutifolium), rašeliník křivolistý (Sphagnum recurvum), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), chráněná rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) (KOLEKTIV, 1976).
4.3 Naučná stezka Babín (2010 - ) Nově vybudovaná naučná stezka Babín byla otevřena 20. ledna 2010. Na rozdíl od původní naučné stezky se nejedná o okruţní trasu. Nová NS Babín začíná na jihozápadním okraji města Ţďár nad Sázavou a končí 300 metrů severozápadně od vesnice Budeč a je dlouhá 4 km. Důvodem změny trasy byla snaha vyjít vstříc většímu mnoţství lidí, kterým připadala v současné době trasa NS kolem Matějovského rybníka uţ příliš dlouhá. Zároveň došlo k výměně naučných panelů a upravení textu, který byl doplněn obrázky vztahující se k dané problematice. Na trase se nachází šest zastávek s naučnými panely, které se zabývají tematikou CHKO Ţďárské vrchy, lesy, rašeliniště, vody a evropsky významné lokality Babínský rybník (Obr. 11).
Obr. 11. Trasa nové naučné stezky Babín (zdroj: Správa CHKO Ţďárské vrchy) 32
První zastávka je zaměřena na CHKO Ţďárské vrchy. Oblast vyniká svojí pestrostí a členitostí. Pro krajinu je typické střídání luk s pastvinami, poli, lesy, rybníky a lidskými sídly. Mezi další charakteristické znaky patří síť potoků a říček, mezí, úvozových cest, lesíků či skupin stromů a keřů. Ţďárské vrchy byly vyhlášeny chráněnou krajinnou oblastí, protoţe si zachovaly charakter vyváţené a zachovalé kulturní krajiny s významným zastoupením přírodě blízkých společenstev. Ve výškové členitosti převládají vrchoviny s částečným zastoupením pahorkatin. Ţďárské vrchy se vyznačují chladnějším, vlhčím a větrnějším podnebím. Ve zdejší přírodě nalezneme zejména horské a podhorské prvky, z nichţ nejcennější jsou rašeliniště a vlhké rašelinné louky s výskytem řady vzácných druhů rostlin a ţivočichů. Druhá zastávka naučné stezky se zaměřuje na lesy (Obr. 12). V okolí Babínského rybníka se vyvinula lesní společenstva, kterým vyhovuje vlhké prostředí z důvodů vyskytujících se kyselých a často zamokřených půd. Nalezneme zde podmáčené smrkové jedliny a rašelinné borové smrčiny s mechy, keříčky borůvek a koberci trav. Jsou tu velmi dobré podmínky pro různé druhy hub. Nejrozšířenější dřevina zdejších lesů je smrk ztepilý (Picea abies), který vytváří rozsáhlé, místy těţko prostupné porosty. V okolí Babínského rybníka je také významně zastoupena borovice lesní (Pinus sylvestris), která je typická vysokými rovnými kmeny s načervenalou kůrou. Vyskytuje se zde poměrně často jedle bělokorá (Abies alba), která je dnes jiţ celkem vzácná. Dochází zde dokonce k její úspěšné samoobnově. Mezi další vyskytující se druhy stromů patří buk lesní (Fagus sylvatica), javor klen (Acer pseudoplatanus), bříza bělokorá (Betula pendula) a olše lepkavá (Alnus glutinosa). Na vlhčích stanovištích se setkáme i s jilmem horským (Ulmus glabra) (CHKO ŢĎÁRSKÉ VRCHY, 2010).
33
Obr. 12. Druhá zastávka nové naučné stezky Babín (Foto L. Hromková, 2010) Třetí zastávka se zabývá tématem rašeliniště. Jedná se o zavodněná stanoviště s vysokou produkcí rostlinné hmoty, která se vlivem nadměrného zamokření nedostatečně rozkládá. V rašeliništi se hromadí odumřelé části rostlin, které se vrší a za nepřístupu vzduchu přetvářejí na rašelinu. V 16. století byla v území zaloţena soustava rybníků a rašeliniště se začala vyuţívat k drobné těţbě na otop a pro malorolnické účely. Rašelina byla těţena ke kompostování mezi Matějovským a Babínským rybníkem od roku 1958 do roku 1970. Loţisko mělo rozlohu 29 ha a hloubku rašelinných vrstev 4 m. Nedotčena zůstala pouze část rašeliniště nad Babínským rybníkem, kde se právě nachází tato třetí zastávka naučné stezky. Rašeliniště jsou po vzniku CHKO jako její typický krajinný prvek chráněna. Převaţujícími rostlinami, které vytvářejí rašeliniště, jsou mechy (Bryopsida) a rašeliníky (Sphagnopsida). Nalezneme zde porosty ostřic (Carex sp.), suchopýry (Eriophorum sp.), 34
vzácně se zde můţeme setkat s drobnou masoţravou rostlinou rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia). Na okrajích rašelinišť je zastoupena keříčková vegetace brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus.), brusinky (Vaccinium vitis-idaea), klikvy bahenní (Oxycoccus palustris) se sedmikvítkem evropským (Trientalis europaea) a vřesem obecným (Calluna vulgaris), která přechází v okolní rašelinné a podmáčené lesy. Čtvrtá zastávka je zaměřena na vodu, která je pro ţivou přírodu nepostradatelná a tvoří základ existence všech ţivých organismů. V krajině se voda zadrţuje v příhodných místech, jako jsou rašeliniště, mokřady, rybníky, nádrţe nebo meandrující toky. Voda krajině pomáhá, ale můţe jí i škodit, a to vlivem nevhodných zásahů mnohdy s ničivými důsledky. K zadrţování a rovnoměrnému odtoku vody z krajiny významně přispívají rašeliniště. Důleţitou roli hrají také rybníky, které jsou zásobárnami vody. Mezi největší rybníky v oblasti patří Velké Dářko, Veselský a Matějovský. Ve Ţďárských vrších pramení pět řek. Sázava, Doubrava a Chrudimka odvádějí vodu do Severního moře, Svratka s Oslavou do Černého moře. Nad Babínským rybníkem najdeme jeden z pramenů řeky Oslavy. V oblasti nalezneme významné rybníky, rašeliniště, vlhké louky a části vodních toků, které jsou chráněny. O tato území pečuje správa CHKO společně s vlastníky, aby nadále zůstal zachován jejich příznivý vodní reţim. Pátá zastávka se zaměřuje na evropsky významnou lokalitu Babínský rybník. Tůně pod hrází rybníka jsou domovem váţky jasnoskvrnné (Leucorrhinia pectoralis). Území je významné v evropském měřítku díky početné populaci tohoto silně ohroţeného druhu hmyzu. Mokřady v okolí Babínského rybníka představují ideální ţivotní prostředí pro váţky jasnoskvrnné. Jejich larvy se vyvíjejí v malých rašelinných tůních dva roky a jsou dravé. Dospělé váţky můţeme spatřit od května do července a ze stanoviště se příliš nevzdalují. Váţka jasnoskvrnná není jedinou vzácností tohoto místa. Výjimečně se zde můţeme setkat s naším jediným jedovatým hadem – zmijí obecnou (Vipera berus), která se vyznačuje typickou klikatou čárou na hřbetě. Vodní prostředí a přilehlé okolí Babínského rybníka obývají také obojţivelníci, např. skokan ostronohý (Rana arvalis) a skokan krátkonohý (Rana lessonae), rosnička zelená (Hyla arborea), čolek horský (Triturus alpestris) nebo čolek obecný (Triturus vulgaris). Můţeme zde zahlédnout také vydru říční (Lutra lutra). Poslední zastávka nové NS Babín je shodná s první zastávkou, která se zabývá CHKO Ţďárské vrchy (CHKO ŢĎÁRSKÉ VRCHY, 2010).
4.4 Pracovní list – terénní cvičení u Babínského rybníka
35
Jméno a příjmení: ………………………………… Třída: …………… Datum: ………….. PRACOVNÍ LIST – TERÉNNÍ CVIČENÍ U BABÍNSKÉHO RYBNÍKA 1. Na obrázku je znázorněno členění rašeliniště. K legendě pod obrázkem doplň následující pojmy: ţivé loţisko, okrajový lagg, rašeliník, středové jezírko, zrašelinělý les, suchopýr.
2. Zátoka Matějovského rybníka je příkladem ekotonu. Vysvětli, co znamená ekoton: …………………………………………………………………………………………… …...………………………………………………………………………………………. ……….…………………………………………………………………………………... 3.1 Změřte indikátorovým papírkem pH vody v Matějovském rybníce a zjištěnou hodnotu zapiš do tabulky a urči podle ní charakteristiku vodného roztoku: Zjištěné pH vody
Charakteristika vodného roztoku
36
3.2 Pozoruj vodní ptáky na hladině Matějovského rybníka a zapiš si druhy, které si poznal/a. Pokud víš, ţe zde daný druh hnízdí, napiš za něj do závorky H, pokud víš, ţe tudy jen táhne, napiš do závorky T: ………………………………… ………………………………… …………………………..……..
………………………………….. ……………………….…………. …………………………………..
4. Louka, les nebo rybník představují v krajině: a) biosféru b) ekotop c) ekosystém d) biocenózu 5. Na obrázku je znázorněna patrovitost lesa. Naznač a popiš jednotlivá patra:
6. Nakresli a popiš potravní řetězec:
37
7. Zastávka u malých rybníčků:
Obrázek zachycuje dva typy rybníků (typ A, typ B). Doplň správně: Matějovský rybník je označen pod písmenem ...., Babínský rybník je označen pod písmenem ….. V případě ……………….. rybníka se jedná o oligotrofní (aţ dystrofní) rybník, kdy průhlednost vody je po celou sezónu aţ na dno. ………………. rybník je mezo- aţ eutrofní, průhlednost vody je po většinu sezóny 20 – 30 cm. Jedná se o rybník vyhrnutý, zahloubený s intenzivním hnojením a krmením ryb. 8. Najdi a poznej dřeviny v okolí a zapiš je do tabulky:
Z hráze je pěkný rozhled na vodní hladinu. Pokud uvidíš a poznáš jiné druhy vodních ptáků neţ v úkolu 3.2, zapiš si je: …………………………………. …………………………………. ………………………………….
………………………………….. ………………………………….. …………………………………..
38
9. Doplň kříţovku, v tajence se skrývá ţivočich, který hnízdí v dutinách stromů a má v lese důleţitý význam:
1. Jehličnatý strom se světle stříbřitou kůrou, dnes uţ poměrně vzácný, ve zdejších lesích se vyskytuje často. 2. Velkoplošné chráněné území (např. Ţďárské vrchy). 3. Drobná masoţravá rostlina, vyskytující se na rašeliništích, patří mezi ohroţené druhy. 4. Místo, které je nadměrně zamokřené, hromadí se zde odumřelá organická hmota. 5. Řeka pramenící u Matějovského a Babínského rybníka, levostranný přítok Jihlavy. 6. Značená trasa s informačními tabulemi seznamující s přírodními či kulturními zajímavostmi okolí. 7. Nejvyšší vrchol Ţďárských vrchů. 8. Reliéf s relativní výškovou členitostí 150 – 300 m. 9. Silně ohroţený druh hmyzu ţijící v početné populaci u Babínského rybníka. 10. Jedovatý keř s narůţovělými květy, plodem jsou červené peckovice, roste ve zdejší oblasti.
Komentář a hodnocení učitele
39
5 MĚSTO ŽĎÁR NAD SÁZAVOU 5.1 Poloha města Ţďár nad Sázavou je okresní město leţící na pomezí Čech a Moravy v Českomoravské vrchovině v chráněné krajinné oblasti Ţďárské vrchy. Rozkládá se v severovýchodní části kraje Vysočina a nachází se v nadmořské výšce 580 m a zeměpisné souřadnice středu města jsou 49°34' s. z. š. a 16°56' v. z. d. (http://www.zdarns.cz).
Obr. 13. Poloha Ţďáru nad Sázavou v rámci České republiky (upraveno podle: http://www.ceresit.cz/img/mapa-cr-large.png) Tab. 4. Základní informace o městě Ţďár nad Sázavou (zdroj: http://www.zdarns.cz) Městské části
Ţďár nad Sázavou 1 - 7, Mělkovice, Radonín, Strţanov, Veselíčko
Katastrální území
Město Ţďár, Zámek Ţďár, Strţanov, Veselíčko u Ţďáru nad Sázavou
Celková rozloha
3 706 ha
Počet obyvatel
23 688 (k 1.1.2008)
Průměrný věk
39,4 let
40
5.2 Pojmenování města Ţďár dostal své jméno od slova ţďáření, coţ je vypalování lesních ploch za účelem získání zemědělské půdy a vzniku nových sídel. V době zakládání prvních osad byla krajina ve zdejší oblasti pokryta hustými lesy. Les tvořil zcela souvislý pokryv krajiny, přerušovaný pouze skalami a vodními toky. Proto se muselo pro získání prostoru pro pole a obydlí les vyţďářit, nebo-li vypálit na stojato (KOVÁŘ, L., 1997).
5.3 Dějiny města Historie Ţďáru nad Sázavou je spjata se zaloţením cisterciáckého kláštera a sahá aţ do poloviny 13. století, první písemná zpráva pochází z roku 1253. O Ţďáru jako městečku je zmiňováno poprvé v listině krále Václava II. z roku 1293. V roce 1252 zaloţil Boček z Obřan cisterciácký klášter Studnice Blahoslavené Panny Marie. Původní ves Ţďár, která stála poblíţ dnešního zámku, byla zbořena a přeloţena do místa zvaného „Na starém městě“, které se nacházelo na pravém břehu Sázavy. Stála zde krátce (v letech 1252 – 1276) a jednalo se spíše o řemeslnickou osadu, ve které byla kamenická dílna a hutě. Poté byla přestěhována po směru proudu řeky o něco výš na levý břeh Sázavy, do míst dnešního historického jádra města. V letech 1320 – 1380 se městečko podstatně rozšířilo – vzniklo dnešní náměstí Republiky a přilehlé ulice, zároveň došlo k rozvoji ţelezářství. Přibliţně v polovině 15. století dochází k rozvoji rybníkářství, o který se postaral rychtář Hanoušek zaloţením Horního rybníku a vybudováním rybniční soustavy na lesních pozemcích ve Vetle (jiţně od Ţďáru nad Sázavou). Kardinál František z Ditrichštejna povýšil 11. června 1607 Ţďár na město a stvrdil a rozšířil jeho výsady. V 50. letech 17. století zasáhla Ţďár a okolí třicetiletá válka, kdy švédské vojsko vydrancovalo město a okolní vesnice. V roce 1704 císař Leopold I. potvrdil a upravil výsady města a schválil rozšíření jeho znaku v listině, která byla kompromisním řešením sporu města a kláštera. V roce 1705 byl zvolen opatem Václav Vejmluva, který rozšířil klášterní panství a zakládal nové provozy. Za jeho působení zaţilo město rozkvět barokní kultury. V letech 1719 – 1722 probíhala výstavba poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. V polovině 19. století došlo k rozmachu lnářství a ţďárského dýmkařství. Počet obyvatel města se zvýšil na tři tisíce, rozšířila se zástavba domů a vznikaly nové ulice, zároveň byly stanoveny dvě samostatné politické obce – Město Ţďár a Zámek Ţďár. Hospodářská krize postihla v letech 1873 – 1890 všechny odvětví podnikání ve městě i okolí, upadalo zemědělství i řemesla. Na přelomu 19. a 20. století byla ve dvou etapách uvedena do provozu ţelezniční trať Německý (Havlíčkův) Brod – Ţďár a Brno – Ţďár a byla postavena první nádraţní budova. Na počátku 20. století dochází k rozvoji místního průmyslu (především 41
obuvnictví, mechanické tkalcovství) a k masovému rozšíření domácké výroby. V roce 1928 navštívil Ţďár tehdejší prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk, z jeho návštěvy pochází snímek prezidenta s děvčátkem v náručí, který se stal později námětem proslavené československé poštovní známky. V roce 1949 bylo sloučeno Město Ţďár a Zámek Ţďár v jedno město, o rok později byl oficiálně potvrzen nový název města – Ţďár nad Sázavou. Po druhé světové válce došlo k několikanásobnému vzrůstu počtu obyvatel v souvislosti s výstavbou Ţďárských strojíren a sléváren (ŢĎAS). Výstavba podniku si vyţádala vznik nového sídliště Ţďár 3 – Stalingrad. Zároveň svou činnost zahájily také další průmyslové podniky (Tokoz, Sona). Od poloviny 60. let 20. století se začala stavět nová sídliště Ţďár 4 – U Průmyslové školy a Ţďár 5 – Vysočany, později se uskutečnila další bytová výstavba v sídlištích Ţďár 6 – Přednádraţí a Ţďár 7 – Pod Vodojemem a začalo se stavbou velkých obytných bloků na Libušíně. V 70. letech 20. století bylo přestavěno celé historické jádro města (ŠVOMA, J., LOPOUR, M., MIKULE, S., 2007).
5.4 Významné kulturní památky ve Žďáře nad Sázavou Nejvýznamnější kulturní památkou ve Ţďáře nad Sázavou je poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře (Obr. 14), který byl postaven v letech 1719 - 1722 ve stavebním slohu barokní gotika. Kostel je unikátním uměleckým dílem českého architekta s italskými předky Jana Blaţeje Santiniho - Aichla, protoţe se vymyká běţným dobovým uměleckým normám a představám. Areál poutního kostela byl zařazen v roce 1994 mezi památky zapsané do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Zaloţení kostela souviselo s připravovaným blahořečením a svatořečením Jana Nepomuckého. Rozhodnutím opata ţďárského cisterciáckého kláštera Václava Vejmluvy začala v roce 1719 stavba kostela a vysvěcena byla dva roky poté. Základem stavby je kompozice pěticípé hvězdy, která tvoří pěticípý půdorys, pět vchodů, pět oltářních výklenků, dvakrát pět kaplí kolem centrálního prostoru, pět hvězd a pět andělů na hlavním oltáři. Jedná se o symbol pěti ran Kristových, pěti písmen v latinském slově „tacui“ (mlčel jsem) a především pěti hvězd ve svatozáři mučedníka sv. Jana Nepomuckého, které se podle legendy objevily ve Vltavě po jeho utonutí. Kostel je obklopen ambity ve tvaru deseticípé hvězdy. Vztah deseticípé a pěticípé hvězdy symbolizuje ţďárskou cisterciáckou studnici, v jejíţ hladině se odráţí mariánská hvězda skrze sv. Jana Nepomuckého, který ctil Pannu Marii stejně jako opat Vejmluva, který nechal kostel vybudovat (http://www.zdarns.cz).
42
Obr.
14.
Poutní
kostel
sv.
Jana
Nepomuckého
na
Zelené
hoře
(zdroj:
http://www.kampocesku.cz) Další dominantou města je farní kostel sv. Prokopa, který se nachází nedaleko náměstí. Kostel byl postaven ve 14. století a v 16. století byl přestavěn v pozdně gotickém slohu. Ze staršího vnitřního zařízení se zachovala pozdně gotická plastika Madony s dítětem z druhé poloviny 15. století a barokní obraz sv. Prokopa. Při celkových opravách kostela v 70. letech minulého století do něj byla umístěna nová kříţová cesta. Mezi ostatní významné památky Ţďáru nad Sázavou patří zámek, bývalý cisterciácký klášter, barokní most, Dolní hřbitov, tyto památky leţí na území městské části Ţďár nad Sázavou 2 – Zámek. Na náměstí Republiky a v jeho blízkém okolí se nachází kaple sv. Barbory, radnice, tvrz, barokní morový sloup od Jakuba Steinhubla z roku 1706 (http://www.zdarns.cz).
5.5 Socioekonomická charakteristika 5.5.1 Obyvatelstvo Vývoj populace Ţďáru nad Sázavou byl v minulosti výrazně ovlivněn vnějšími zásahy, nejvýznamnější byl proces socialistické industrializace, díky němu se z malého města stalo město střední velikosti.
43
Na konci 19. století a v první polovině 20. století se město rozvíjelo přirozeně, populace města byla stabilizovaná, docházelo pouze k drobným výkyvům počtu obyvatel. Největší nárůst počtu obyvatel proběhl od 50. do 80. let 20. století z důvodu zaloţení velkých průmyslových podniků ve městě a výstavby nových sídlišť. V porovnání s indexem populačního vývoje České republiky dosahoval index populačního vývoje Ţďáru nad Sázavou v tomto období dvojnásobné hodnoty (Obr. 15). Dalším faktorem nárůstu počtu obyvatel byla populační exploze v 70. letech 20. století. Od 90. let 20. století dochází ke stabilizaci městské populace, počet obyvatel se mění minimálně. Ačkoliv má město přirozený přírůstek obyvatelstva, dochází v současné době k poklesu počtu obyvatel díky negativnímu migračnímu saldu, populace města se vyznačuje regresivní věkovou strukturou (http://www.zdarns.cz). Tab. 5. Počet obyvatel ve Ţďáře nad Sázavou v letech 1869 – 2001 (zdroj: Retrospektivní lexikon obcí Vysočina) 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 4337 4026 3842 4124 4666 4655 4674 4936 10305 15686 20864 23191 24289
Obr. 15. Srovnání populačního vývoje ve Ţďáře nad Sázavou a v České republice v letech 1869 – 2001 (upraveno podle: Retrospektivní lexikon obcí Vysočina, http://www.czso.cz)
44
5.5.2 Přírodní zdroje Ţďársko se řadilo v minulosti k nejvýznamnějším oblastem těţby a zpracování ţelezných rud. Jednalo se převáţně o povrchové dobývání, metalurgie ţeleza byla nejvýznamnějším odvětvím průmyslové výroby a trvala od poloviny 14. století do konce 19. století, největší rozmach ţelezářství nastal v první polovině 19. století. Za tu dobu se v ní vystřídala řada výrobních forem, od hamrů přes dýmačky aţ k dřevouhelným vysokým pecím. Ţelezná ruda se dolovala i v těsné blízkosti města Ţďár nad Sázavou. V trati Na pličkách byl v letech 1844 – 1851 v provozu důl, kde se těţil limonit. Nedaleko Ţďáru nad Sázavou se nacházelo loţisko vápence – mramoru těţené velkostatkem Kinských v trati U vápence. Dobývací práce byly zastaveny v roce 1904 pro silný přítok vody a v současné době je toto loţisko vyuţíváno jako lesní koupaliště. Ţďárský vápenec byl také pouţit jako dekorační materiál, z mramoru byly zhotoveny schody, dlaţba a sochařské práce v zámku i v kostelích nebo náhrobky na hřbitově. V okolí města byla těţena loţiska rašeliny na přelomu 19. a 20. století. Těţbou rašeliny se u Matějovského rybníka zabýval podnik Rašelina Soběslav, který zde ukončil svou činnost v roce 1970 (PAŘÍZEK, J., 2000). 5.5.3 Průmysl V oblasti průmyslové výroby město poskytuje velký počet pracovních míst, protoţe během procesu socialistické industrializace v 50. a 60. letech minulého století vznikla ve Ţďáře nad Sázavou řada nových průmyslových podniků. Největší průmyslová firma je ŢĎAS, a.s., která se zabývá slévárenským a strojírenským průmyslem a má přibliţně 2500 zaměstnanců, druhou největší firmou je TOKOZ, a.s., která se specializuje na výrobu visacích zámků, kování a zakázkovou výrobu a třetí největší firmou ve městě je Hettich k.s., zaměřující se na výrobu nábytkového kování. Mezi nejdůleţitější odvětví průmyslu patří hutnický, kovodělný a oděvní průmysl. 5.5.4 Zemědělství, lesní hospodářství a rybníkářství Zemědělská výroba a lesní hospodářství má v ekonomice města pouze okrajové postavení. Téměř polovinu zemědělských podniků tvoří podniky samostatně hospodařících zemědělců. Největší firmou v oblasti zemědělské výroby je AGROFARM, a.s., která se zabývá chovem vepřového dobytka a výrobou rostlinných a ţivočišných produktů, největší firmou v oblasti lesního hospodářství je KINSKÝ Ţďár, a.s. V rámci zastoupení zemědělské půdy ve městě převaţuje orná půda, která tvoří skoro tři čtvrtiny její výměry. Stupeň zalesnění dosahuje ve městě téměř 30 %. Ve Ţďáře nad Sázavou a blízkém okolí bylo zaloţeno hodně rybníků a rybníkářství má zde dlouhou tradici. Největší firma v oblasti rybářství je opět KINSKÝ Ţďár, a.s. zabývající se chovem sladkovodních ryb. 45
5.5.5 Doprava Ţďár nad Sázavou patří mezi důleţité silniční a ţelezniční dopravní uzly. Územím města prochází dvě silniční komunikace I. třídy, které tvoří kostru města, jedna silniční komunikace II. třídy, několik silnic III. třídy a řada místních silnic. Významné postavení má ţelezniční doprava – městem prochází ţelezniční trať č. 250, která spojuje Prahu s Brnem a ţelezniční trať místního významu č. 251 spojující Ţďár nad Sázavou s Novým Městem na Moravě a Tišnovem. Ve městě jezdí třináct autobusových linek Městské hromadné dopravy. 5.5.6 Služby Sluţby tvoří největší sektor ekonomiky ve městě, působí zde největší počet drobných podnikatelů. Největším odvětvím sluţeb ve Ţďáře nad Sázavou je oblast obchodu a oprav spotřebního zboţí a motorových vozidel, mezi významná odvětví patří také sluţby související s pronájmem a sluţby pro podniky, na třetím místě je zastoupena oblast školství. 5.5.7 Cestovní ruch Ţďár nad Sázavou a jeho okolí patří k nejvýznamnějším destinacím cestovního ruchu v kraji Vysočina. Nachází se zde hodnotné kulturní památky světového významu a zároveň město leţí v chráněné krajinné oblasti Ţďárské vrchy. Město tak nabízí příznivé kulturní a přírodní podmínky k rekreaci, navíc se vyznačuje výhodnou dopravní dostupností v rámci České republiky. Městem prochází několik cykloturistických a pěších tras a v zimním období se ve městě a v okolí nachází kvalitní síť udrţovaných běţeckých tratí. Město nabízí značný počet sportovních a kulturních zařízení a kaţdoročně se zde konají sportovní, kulturní a společenské akce (např. kulturní festival Slavnosti jeřabin, cyklistický etapový závod Rovner Vysočina) (http://www.zdarns.cz).
5.6 Pracovní list – terénní cvičení ve Žďáře nad Sázavou
46
Jméno a příjmení: ………………………………… Třída: …………….
Datum: …………..
PRACOVNÍ LIST – TERÉNNÍ CVIČENÍ VE ŢĎÁŘE NAD SÁZAVOU 1. Vyznač do mapy České republiky geografickou polohu Ţďáru nad Sázavou a popiš v mapě kraj, ve kterém město leţí:
2. Na obrázku je zachyceno historické jádro města. Prohlédni si ho a potom označ a popiš tyto významné objekty a plochy ve městě: kostel sv. Prokopa, Havlíčkovo náměstí, tvrz, radnice, náměstí Republiky:
47
3. Zamysli se a napiš, jak vznikl název města Ţďár nad Sázavou: …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 4. V horní tabulce je uveden počet obyvatel ve Ţďáře nad Sázavou v letech 1869 – 2001. Z uvedených dat vypočítej index vývoje počtu obyvatel (%) a doplň vypočítané hodnoty do spodní tabulky a sestroj podle nich graf (bazický rok v grafu je 1869). 1869
1880
1890
1900
1910
1921
1930
1950
1961
4337
4026
3842
4124
4666
4655
4674
4936
10305 15686 20864 23191 24289
1880
1890
1900
1910
1921
1930
1950
1961
1970
1970
1980
1980
1991
1991
2001
2001
5. Prohlédni si tabulku a graf z předchozího úkolu a zdůvodni, co způsobilo výrazný nárůst počtu obyvatel ve městě ve druhé polovině 20. století: …………………………………………………………………………………………… …….……………………………………………………………………………………... 6. Prohlédni si dotazník, zastav jednoho člověka, krátce mu vysvětli, co budeš zjišťovat a zeptej se ho, jestli má 5 minut čas. V případě, ţe je ochotný odpovídat na otázky, zjisti, zda má trvalé bydliště ve Ţďáře nad Sázavou, a pokud ano, vyplň s ním následující dotazník a na závěr mu poděkuj za spolupráci: 48
Dotazník Kvalita života ve Žďáře nad Sázavou 1. Jak hodnotíte dopravní provoz ve městě? normální městský nadnormální městský velký městský a tranzitní 2. Jaké Vám připadá znečištění ovzduší ve městě? zanedbatelné mírné vysoké, špatná kvalita ovzduší 3. Jaké se Vám zdá zastoupení zeleně, parků, zahrad a trávníků ve městě? nízké, nedostatečné běţné výrazné 4. Jak hodnotíte bydlení ve městě (např. dosavadní bytová výstavba, plochy pro výstavbu nových domů, bytů, vzhled okolí Vašeho bydliště)? špatné standardní kvalitní 5. Jaké jsou podle Vás pracovní příleţitosti ve městě? nízká či nedostatečná nabídka pracovních míst průměrná nabídka pracovních míst široká nabídka pracovních míst 6. Jaká Vám připadá nabídka volnočasových aktivit? nedostačující dostačující velmi dobrá Co Vám chybí v nabídce volnočasových aktivit ve městě? …………………………………………………………………………………………… 7. Jak hodnotíte síť obchodů a sluţeb ve městě? málo obchodů s nízkým sortimentem výrobků, malá nabídka sluţeb průměrný počet obchodů se standardním sortimentem výrobků, průměrná nabídka sluţeb hodně obchodů se širokým sortimentem výrobků, velká nabídka sluţeb 49
Jaký obchod Vám ve městě chybí, jakou sluţbu ve městě postrádáte? …………………………………………………………………………………………… 8. Jak hodnotíte bezpečnost ve městě (např. práce policie při ochraně veřejného pořádku, monitorovací systém)? nedostatečná sníţená dobrá 9. Co vnímáte jako největší přednost města, co se Vám nejvíce líbí ve Ţďáře nad Sázavou? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 10. Co povaţujete za největší nedostatek města, co se Vám ve Ţďáře nad Sázavou nelíbí? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 11. Profil dotazovaného: Pohlaví muţ ţena Věk 15 - 25 let 26 - 45 let 46 – 59 let 60 a více let Vzdělání základní vyučení, střední bez maturity střední s maturitou a vyšší odborné vysokoškolské student/studentka
50
6 ZÁVĚR Navrhla jsem dvě trasy tematicky různorodých terénních cvičení a vytvořila k nim pracovní listy, metodický návod pro učitele a vzorová řešení pracovních listů. První terénní cvičení je zaměřeno na přírodní sloţky krajiny a je situováno do okolí Babínského a Matějovského rybníka nedaleko Ţďáru nad Sázavou. Cílem terénního cvičení je nahlédnutí do různých krajinných ekosystémů prostřednictvím terénní výuky, prohloubení pozitivního vztahu ţáků k přírodě a rozvinutí zájmu o ţivotní prostředí. Druhé terénní cvičení je zaměřeno na oblast humánní geografie a je zasazeno do města Ţďár nad Sázavou. Cílem cvičení je podívat se na město Ţďár nad Sázavou z jiného úhlu pohledu oproti výkladu ve škole a případně si rozšířit znalosti o městě a dozvědět se nové informace, které nebyly ve škole nikdy probírány. K tomuto účelu slouţí úkoly v pracovním listu. V posledním úkolu si ţáci sami vyzkouší jednu z metod geografického výzkumu přímo v terénu, a to dotazníkové šetření. Terénní cvičení jsou určena vyšším ročníkům víceletých gymnázií a čtyřletým gymnáziím. První terénní cvičení se můţe uskutečnit s ţáky z různých míst České republiky, druhé je vhodnější pro ţáky studující a bydlící ve Ţďáře nad Sázavou nebo v blízkém okolí, protoţe znají město a mají k němu vybudovaný určitý vztah. V teoretické části bakalářské práce jsem uvedla charakteristiku obou lokalit, která má pomoci učiteli při výkladu v terénu. Metodický návod pro učitele slouţí jako pomůcka učiteli před realizací terénní výuky a vzorová řešení pracovních listů mají být oporou při opravě pracovních listů. Terénní výuka také závisí na osobním přístupu učitele. V ideálním případě by měl být na ni dobře připraven a udělat ji ţákům zajímavou, poučnou a zábavnou, aby si z ní ţáci odnesli co největší přínos v podobě procvičených a nově získaných znalostí a dovedností. Svojí bakalářskou prací jsem chtěla přispět k rozšíření informovanosti o terénní výuce v geografii a její realizaci. Pokud si po přečtení práce učitelé uvědomí přínosnost terénní výuky a zařadí ji do svého vyučování nebo jim pomůţe při výuce geografie v terénu, tak moje snaha nebyla zbytečná.
51
7 POUŽITÁ LITERATURA Knihy a sborníky CULEK, M. et al.: Biogeografické členění České republiky. Enigma, Ministerstvo ţivotního prostředí ČR, Praha, 1996. 347 s. ISBN 80-85368-80-3. CULEK, M. et al.: Biogeografické členění České republiky II. díl. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2005. 589 s. ISBN 80-86064-82-6. DEMEK, J., MACKOVČIN, P. et al.: Zeměpisný lexikon: Hory a nížin. 2. vyd. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Brno, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. HERINK, J., MALIŠ, I., ZAHRADNÍK, K.: Otázky a úkoly ze zeměpisu: příručka pro studenty a učitele středních škol. 2. vyd. Nakladatelství České geografické společnosti, Praha, 1998. 68s. ISBN 80-860-03425-9. HOFMANN, E. et al.: Integrované terénní vyučování. 1.vyd. Paido, Brno, 2003. 137 s. ISBN 80-7315-054-9. HUSÁK, Š., et al. Makrofytní vegetace na území CHKO Ţďárské vrchy. In Člověk a ochrana přírody a krajiny v chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy: Sborník referátů konference 19. - 20. září 1995 Žďár nad Sázavou. KGKS Brno, Brno, 1995. s. 49-54. KOLEKTIV: Naučné stezky Jihomoravského kraje. Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Brno, 1990. 126 s. ISBN 80-85027-03-8. KOLEKTIV: Žďárské vrchy. Státní přírodní rezervace Babín. Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Brno. 1976. KOVÁŘ, L.: Toulky Moravou. 1. vyd. Šimon Ryšavý, Brno, 1997. 374 s. ISBN 80902143-9-X. LENON, B. J., CLEVES, P. G.: Fieldwork techniques and projects in geography. 2nd ed. London: Collins Educational, 2001. 173 s. ISBN 0007114427. MACHYČEK, J., KÜHNLOVÁ, H., PAPÍK, M.: Základy didaktiky geografie. Slovenské pedagogické nakladatelstvo, Bratislava, 1985. 343 s. OPATRNÝ, E.: Zoogeografie. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 1999. 190 s. ISBN 80-244-0011-1. PAŘÍZEK, J.: Dobývání nerostných surovin v okrese Žďár nad Sázavou a okolí. Listy Horáckého muzea, Nové Město na Moravě, 2000. 67 s. QUITT, E.: Klimatické oblasti Československa. Československá akademie věd – Geografický ústav Brno, Brno, 1971. 73 s. 52
ŘETICKÝ, J., et al. Zonace CHKO Ţďárské vrchy. In Člověk a ochrana přírody a krajiny v chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy: Sborník referátů konference 19. - 20. září 1995 Žďár nad Sázavou. KGKS Brno, Brno, 1995. s. 89-90. ŠUPKA, J., HOFMANN, E., RUX, J.: Didaktika geografie I. 1. vyd. Masarykova univerzita Brno, Brno, 1993. 104 s. ISBN 80-210-0572-6. ŠVOMA, J., LOPAUR, M., MIKULE, S.: 400 let, Památník k oslavě 400 letého jubilea povýšení Žďáru na město 1607 – 2007. 1. vyd. Město Ţďár nad Sázavou, Ţďár nad Sázavou, 2007. 144 s. TOLASZ, R. et al.: Atlas podnebí Česka. 1 vyd. Český hydrometeorologický ústav, Praha, 2007. 255 s. ISBN 978-80-86690-26-1. TOMÁŠEK, M. et al.: Půdy České republiky. 2 vyd. Český geologický ústav, Praha, 2000. 67 s. ISBN 80-7075-403-6.
Internetové zdroje Ceresit [online]. c2008-2010 [cit. 2010-04-21].
.
Dostupné
z
WWW:
Český hydrometeorologický ústav: Dlouhodobé normály klimatických hodnot za období 1961–1990 [online]. 2005 [cit. 2010-05-02]. Dostupné z WWW: . Český statistický úřad: Demografická příručka 2004 [online]. c2009 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z WWW: . Český statistický úřad Vysočina: Retrospektivní lexikon obcí Vysočina [online]. c2010 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z WWW: . Český svaz ochránců přírody Vlašim: Vážky [online]. [cit. 2010-04-28]. Dostupné z WWW: . Fakulta lesnická a environmentální [online]. c2007 [cit. 2010-04-24]. Dostupné z WWW: . Fotomapa modelového území [online]. c2005-2009 [cit. 2010-04-27]. Dostupné z WWW: . Fotomapa trasy terénního cvičení u rybníka Babín [online]. c2005-2009 [cit. 2010-04-27]. Dostupné z WWW: .
53
Fotomapa trasy terénního cvičení ve Žďáře nad Sázavou [online]. c2005-2009 [cit. 201004-27]. Dostupné z WWW: . Fotomapa Žďár nad Sázavou [online]. c2005-2009 [cit. 2010-04-27]. Dostupné z WWW: . CHKO Žďárské vrchy: Fauna [online]. c2010 [cit. 2010-04-23]. Dostupné z WWW: . CHKO Žďárské vrchy: Flóra [online]. c2010 [cit. 2010-04-23]. Dostupné z WWW: . CHKO Žďárské vrchy: Geologie [online]. c2010 [cit. 2010-04-23]. Dostupné z WWW: . CHKO Žďárské vrchy: Hydrologie [online]. c2010 [cit. 2010-04-23]. Dostupné z WWW: . CHKO Žďárské vrchy: Charakteristika oblasti [online]. c2010 [cit. 2010-04-23]. Dostupné z WWW: . CHKO Žďárské vrchy: Lesnictví [online]. c2010 [cit. 2010-04-23]. Dostupné z WWW: . CHKO Žďárské vrchy: Mapa CHKO Žďárské vrchy [online]. c2010 [cit. 2010-04-23]. Dostupné z WWW: . CHKO Žďárské vrchy: Naučné stezky [online]. c2010 [cit. 2010-04-23]. Dostupné z WWW: Kam po Česku: Zelená hora [online]. c2007-2010 [cit. 2010-05-01]. Dostupné z WWW: Lidé a ochrana přírody na Vysočině: Naučná stezka Babín [online]. [cit. 2010-04-23]. Dostupné z WWW: . MARADA, M.: Jak na výuku zeměpisu v terénu? [online]. 2005-2006 [cit. 2010-02-03]. Dostupný z WWW: . MŠMT ČR: Metodický portál RVP [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007 [cit. 2010-02-26]. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Dostupný z WWW: . ISSN 1802-4785.
54
NATURA 2000: Co je Natura 2000 [online]. c2006 [cit. 2010-04-23]. Dostupné z WWW: . Portál veřejné správy České republiky: Fytogeografické členění ČR [online]. c2003-2010 [cit. 2010-04-23]. Dostupné z WWW: . Žďár nad Sázavou: O městě [online]. c2009 [cit. 2010-05-01]. Dostupné z WWW: . Žďár nad Sázavou: O znaku města [online]. c2009 [cit. 2010-05-01]. Dostupné z WWW: . Žďár nad Sázavou: Památky [online]. c2009 [cit. 2010-05-01]. Dostupné z WWW: . Žďár nad Sázavou: Strategický plán [online]. c2009 [cit. 2010-05-01]. Dostupné z WWW: . Žďár nad Sázavou: Zelená hora [online]. c2009 [cit. 2010-05-01]. Dostupné z WWW: .
55
8 SEZNAM PŘÍLOH Příl. 1. Metodický návod pro učitele k pracovnímu listu a terénnímu cvičení u Babínského rybníka Příl. 2. Řešení pracovního listu – terénní cvičení u Babínského rybníka Příl. 3. Metodický návod pro učitele k pracovnímu listu a terénnímu cvičení ve Ţďáře nad Sázavou Příl. 4. Řešení pracovního listu – terénní cvičení ve Ţďáře nad Sázavou
56
