1 Účastníci prázdninovky Tajemný zvěrokruh snad vědí o čem je řeč. Ve fondu Instruktorů Brno je hra nazvána Alto Catumbela

klubový časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2004

Slovo na úvod Vážení čtenáři a vážené čtenářky, v minulém čísle Salátu jsme vás žádali o vyjádření k návrhu na přesunutí Kalendária z zadních stránek Salátu hned za úvod. Na tuto výzvu nikdo přímo nereagoval, nicméně z nepřímo získaných informací jsme nabyli dojmu, že někteří čtenáři by tuto změnu uvítali. Přesto, jak se můžete přesvědčit, jsme se nakonec rozhodli ponechat Kalendárium na původním místě. Není to pro to, že bychom si vašeho názoru nevážili. Celý problém jsem důkladně promysleli a dospěli jsme k názoru, že Salát s Kalendáriem na prvních stránkách by přespříliš připomínal nějaké reklamní noviny. Dále byla vznesena otázka po smyslu některých článků zveřejněných v Salátu, zejména se tato otázka týkala série článků z oboru sociální psychologie. Proč jsou tedy tyto články v Salátu? Předně jsme toho názoru, že uvedené články jsou zajímavé samy o sobě, ale to to není jediný důvod. V K-Klubu často skloňujeme slovo „zážitková pedagogika“ a právě zážitková pedagogika poznatků ze sociální psychologie hojně využívá. Naším cílem tedy je představit vám základní práce z tohoto oboru – a to tak, že vám předložíme jejich překlad, neboť většina těchto prací je v češtině nedostupná. Je pak na vás, jestli v uvedených článcích dokážete najít inspiraci třeba pro reflexi různých her (článek „Příčetný v blázinci“ lze například využít jako podklad pro diskusi o předsudcích, článek „Poslušnost“ je vynikajícím materiálem k „hře, která se nedá dohrát1“). V dalších číslech Salátu hodláme přinést články týkající se skupinové dynamiky, teorie komunikace apod. A nyní již k vlastnímu obsahu tohoto čísla Salátu. Čeká na vás závěrečné kolo soutěže „Interaktivní spratek“. Tentokrát máte kratší lhůtu na odpověď – výsledky celoroční soutěže totiž chceme vyhlásit na akci „Vánoční Praha“. To mě připomíná, že v Kalendáriu přibylo značné množství akcí. Zejména bych vás chtěl upozornit na akci „Tancování v Dobrušce“, což je víkend věnovaný country tanci. Aby se akce konala, musí se s dostatečným předstihem přihlásit požadovaný minimální počet účastníků (16). Uzávěrka přihlašování je 7. listopadu, takže pokud chcete jet neváhejte a dejte vědět Honzovi Hanouskovi (kontakt je uveden v Kalendáriu). Pro ty kdo přemýšlí jak naložit s nadcházející zimou jsou tu již čtvrté „Sněhovánky“ (opět nahlédněte do Kalendária na pozvánku). Hlavně bych vás ale chtěl upozornit na týdenní zimní zážitkový kurs „Horizonty“, který K-Klub pořádá na jaře příštího roku (pozvánka je v Kalendáriu; kurs má své vlastní internetové stránky na adrese http://kklub.sweb.cz/horizonty). Jmenovitě vás na kurs zvou Hamoun, Hanka, Muhul, Marjánka, PajaX, Šáša a Šimi. Kurs bude zaměřený především na rozvoj osobnosti pomocí metod zážitkové pedagogiky. O náplni kursu se můžete dozvědět více na výše uvedených internetových stránkách. V listopadovém čísle Salátu dále najdete článek „Squatter párty“, což je krátká reportáž z jedné akce pražské části K-Klubu. Dalším článkem je článek „Zásah přihlížejícího v krizové situaci: rozptyl odpovědnosti“, kterým pokračuje seriál překladů významných prací z oboru sociální psychologie. Příjemné čtení vám za redakci přeje Kryštof Polník

1

Účastníci prázdninovky „Tajemný zvěrokruh“ snad vědí o čem je řeč. Ve fondu Instruktorů Brno je hra nazvána „Alto Catumbela“.

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2004, 1/16

Interaktivní spratek Chcete komentář k zadání? Žádný není! Prozradíme vám ale, že řešením rébusu je jedno slovo.

Řešení posílejte na adresu [email protected] (uzávěrka soutěže je tentokrát již na konci listopadu). Vyřešením této úlohy získáte 3 body do celoroční soutěže časopisu Salát. Vítězové soutěže budou vyhlášeni na akci „Vánoční Praha“ (viz. Kalendárium).

Fotografie Salátu

Listopadová fotografie je od Šimiho. Tato fotografie se stala symbolem „Squatter párty“ (viz. následující článek). Ačkoliv tento předmět každý důvěrně zná, jen málo kdo ho na této umělecky pojaté fotografii dokáže identifikovat. Takže už víte co to je?


listopad 2004, 2/16

Squatter párty Ahoj kamarádi, chtěl bych se s vámi podělit o zážitky z jedné povedené akce pražské skupiny K-Klubu. Všechno to začalo touto pozvánkou:

Jsem squatter. Myslím to upřímně.

Zveme vás na zahajovací párty do našeho nově obsazeného bytu. Párty se koná 12. října 2004 od 19:30 v našem squattu, který se nachází v malé vesničce u Prahy. Těšíme se na vás. PajaX, Šimi, Marjánka, Káťa a Zob

Napřed vám musím vysvětlit, co že to je ten náš „squatt“ vlastně je. Já, PajaX, Šimi, Marjánka a Káťa jsme se před prázdninami usnesli, že chceme tento rok z různých důvodů bydlet v Praze. Rozhodli jsme se proto pronajmout si společně byt. Bytu cvičně říkáme squatt, protože se může stát, že za chvíli nebudeme schopni platit výpalné2 a budeme nuceni se do opravdového squattu přestěhovat. Když se pak před kamarády přeřekneme, nikoho to už neudiví. Takže zkrátka: „Bydlíme ve squattu!“ V půli října byl náš squatt už slušně zabydlený, což pro nás bylo signálem, že můžeme uspořádat bombastickou zahajovací párty. Tato párty byla rovněž první akcí pražské skupiny K-Klubu v tomto akademickém roce. A nyní k věci. Co všechno museli naši nebozí hosté protrpět? Předně se k nám nějak museli dostat. To není snadné. Bydlíme sice v Praze (číslo naší Prahy je něco kolem šestky), ale po pravdě řečeno je sídliště Řepy jedna velká vesnice za Prahou. Cesta do Řep je malou alegorií pozemské pouti člověka. Na tramvaj nastoupíte u výstavného obchodního centra Anděl, pak se dokodrcáte k nemocnici Motol a nakonec následuje krematorium. A za krematoriem … no Řepy přece. Jen nevím jestli je to peklo, nebe nebo očistec. Ať tak a nebo onak, doufám, že se u nás hostům líbilo a že se k nám zase rádi podívají. Jen doufám, že pojedou přes správné krematorium! Po nutném bloudění po nočním sídlišti se hosté konečně dostali k úpatí našeho krásného panelového příbytku. Jsme moderní domácnost a tak nepoužíváme zvonek. Panelákový domovní zvonek má dvě funkce – zazvoněním upozorňuje, že někdo čeká přede dveřmi, a po stisknutím tlačítka dveře otevírá. První funkci nahrazujeme nejnovější technikou – každý si zazvoní vlastním mobilem. Technika použitá k náhradě druhé funkce zvonku je ovšem značně primitivní – využívá tupé síly zemské přitažlivosti. Zkrátka hostům hážeme klíče od domovních dveří z okna. V křoví u vchodu se obzvlášť dobře hledají. Všichni už dorazili a tak může začít oslava – přišel čas na dárky. Hurá! Jako správní squatteři jsme hosty předem poprosili, aby nám věnovali drobné upomínkové předměty – převážně drobné hygienické pomůcky (roli toaletního papíru, WC vůni, mýdlo, zubní pastu, ...). Musím hosty pochválit, protože jejich dary byly skutečně skvělé. Od Čaka jsme dostali krásný plakát s motivem Rumcajse, Manky, Cipíska a pádícího jelena. Čak doporučil vylepit toto mistrovské na záchod, což Šimi ihned udělal – instaloval plakát do pozice „pro pány“. Někteří hosté byli skutečně štědří 2V češtině existuje hezký eufemismus zvaný neregulované nájemné – znamená to zhruba cosi jako „platím za stejný byt mnohem víc než soused“. Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2004, 3/16

– dostali jsme například sporák – bohužel plastový z Kinder vajíčka. Mezi další dary patřily vonné prostředky k čištění WC, stylové gumové rukavice – podle nejnovější módy růžové, praktické balení stovky brček či svíčka pro případ výpadku proudu. Hynek dokonce projevil starost o naše žaludky a věnoval nám obrovské balení vlastnoručně upečeného perníku. Pro hosty jsme uspořádali malou soutěž. Jmenovala se „Pohled do soukromí“ a spočívala v tom určit v kterém místě bytu byly nafoceny různé detaily vybavení. Sami můžete posoudit jak byla soutěž náročná3:

Obrázek 1: Nejzáhadnější útvar ve squattu

Obrázek 2: Rafinovaný detail kobercového designu

Nejpozornějšími „šmíráky“ byli Janička (v kategorii ženy) a Kolben (v kategorii muži). Hlavní cenou v soutěži byl potkan – ke zklamání všech zúčastněných ve formě přívěšku z korálků. Ovšem ani ostatní soutěžící nepřišli zkrátka – každý dostal nějakou hodnotnou cenu. Někdo nás sice nařkl, že se zbavujeme haraburdí, ale řekněte sami: copak byste nechtěli vrták, který Šimi ohnul při vrtání díry na garnýž? To mi připomíná, že leckdo si u nás svoji cenu „zapomněl“. Víme o tobě Muhule! Baseballová čepice tady na tebe pořád čeká! No a pak jsme vyplenili zásoby vynikajících pochoutek, které připravily Káťa s Marjánkou, vypili jsme nějaké to víno, popovídali jsme si a nakonec jsme hosty vyhnali do divoké noční Prahy a šli jsme spát. Děkujeme za návštěvu a snad zas někdy na viděnou v našem squattu! Za osazenstvo squattu sepsal Zob

3

Řešení: ohyb plynového potrubí v kuchyni, koberec v pokoji Káti a Zoba


listopad 2004, 4/16

Zásah přihlížejícího v krizové situaci: rozptyl odpovědnosti Článek4, který vám dnes předkládáme je jednou ze základních prací v oboru sociální psychologie. Podnětem k výzkumu ze kterého tento článek vzešel byl otřesný případ vraždy – mladá barmanka Kitty Genovese byla cestou domů ve tři hodiny ráno ubodána k smrti. Útok trval přes půl hodiny, vrah Kitty bodl, odešel, po několika minutách se vrátil a bodl ji znovu, znovu odešel a znovu se vrátil, aby ji opět napadl. Celou dobu Kitty křičela a volala o pomoc – vidělo a slyšelo ji 38 lidí vyhlížejících z oken svých bytů. Ani jeden z nich se ji nesnažil bránit, nepřišel jí na pomoc, když ležela a krvácela, ani nezavolal policii. (Jeden nakonec zavolal – když už byla mrtvá.) Televizní komentátoři a další vědátoři vykládali nečinnost třiceti osmi svědků jako důkaz odcizení a nelidskosti moderních obyvatel měst, zejména Newyorčanů. Avšak dva mladí sociální psychologové – John Darley a Bibb Latané – nebyli s tímto ukvapeným závěrem spokojeni. Latané k tomu řekl: „Noviny, televize, všichni se ke skutečnosti, že třicet osm lidí bylo svědky zločinu a nikdo nic neudělal, stavěli tak, jako by to bylo na pochopení mnohem těžší, než kdyby byli svědkové jeden či dva a ti neudělali nic. A najednou nás to napadlo: možná, že to bylo právě tím, že tam bylo těch třicet osm lidí, že se nic nepodniklo. Je to starý trik sociální psychologie, obrátit jev naruby a podívat se, jestli to, co bylo považováno za účinek, není ve skutečnosti příčinou. Možná, že každý z těch třiceti osmi lidí věděl, že se dívá spousta dalších lidí – a proto nic nepodnikl.“ Darley a Latané okamžitě navrhli experiment, který měl jejich hypotézu o „efektu přihlížejícího“ otestovat. Popis experimentální procedury a závěrů najdete v přeloženém článku. V současnosti je hypotéza o „efektu přihlížejícího“ jednou z nejlépe prověřených hypotéz v sociální psychologii. Podívejme se tedy na zmíněný článek. Darley, J. M.; Latané, B.: Bystander intervention in emergencies: Diffusion of responsibility, Journal of Personality and Social Psychology, 8, 1968, 377–383 Subjekty zaslechly zvuky doprovázející eliptický záchvat. Subjekty byly přesvědčeny, že o události vědí ještě další (jeden až čtyři) svědci. Potvrdil se předpoklad, že přesvědčení o přítomnosti dalších osob snižuje pocit osobní zodpovědnosti a rychlost odezvy. V tříčlenných skupinách nezasahovali muži rychleji než ženy a v přítomnosti jen jednoho dalšího svědka nezasahovaly ženy pomaleji pokud byl oním svědkem muž namísto ženy. Obecně lze říci, že osobnost subjektu a charakteristika prostředí nehrály velkou roli. Nečinnost přihlížejících v případech reálných krizových situací je často vysvětlována „apatií“, „odcizením“ či „názorovou dezorientací“. Tento experiment ukazuje, že vysvětlení může spočívat spíše v reakci přihlížejícího na ostatní pozorovatele než v lhostejnosti vůči oběti. Před sedmi lety byla na ulici v obytné čtvrti New Yorku k smrti ubodána mladá žena. Ačkoliv vraždy tohoto typu nejsou zcela běžné, vzbudila tato událost jen malou pozornost. Zlom nastal po několika týdnech v okamžiku, kdy list The New York Times informoval o tom, že útoku si všimlo nejméně třicet osm svědků a žádný z nich se nijak nepokusil zasáhnout. Ačkoliv útočník k zavraždění Kitty Genovese potřeboval více půl hodiny, nikdo z třiceti osmi lidí, kteří událost viděli z bezpečí svých bytů, ji nepřispěchal na pomoc. Nikdo dokonce ani nezvedl telefon, aby zavolal policii (Rosenthal, 1964). Kazatelé, profesoři a komentátoři pátrali po příčinách tak naprosto zřejmého selhání svědomí a nelidského nezájmu. Příčiny spatřovali v „morálním úpadku“, „odosobnění způsobeném městským prostředím“, „odcizení“, „názorové dezorientaci“ a „existenciálním zoufalství“. Analýza situace však ukazuje, že hlavní roli hrály jiné faktory než apatie a lhostejnost. Osoba, která je svědkem krizové situace, obzvláště tak strašlivé a nebezpečné jako je ubodání, se dostává do sporu mezi očividnými normami lidského jednání – pomoc oběti – a racionálními i iracionálními obavami z toho, co by se mohlo přihodit, kdyby do situace zasáhla (Milgram & Hollander, 1964). „Nechtěl jsem se do toho plést,“ zní obvyklý komentář a za ním se skrývají obavy z ublížení na zdraví, potíží na veřejnosti, zapletení se do policejního vyšetřování, zbytečné ztráty času a dalších neznámých nebezpečí. Za jistých okolností mohou být požadavky, které směřují k zásahu, oslabeny, což vede k tomu, že se přihlížející přikloní k možnosti do situace nezasáhnout. Jednou z těchto okolností může být přítomnost dalších diváků. Například ve výše uvedeném případě každý z přihlížejících viděl světla a postavy v dalších oknech a věděl tedy, že událost sledují další lidé. Přihlížející však neměl žádnou možnost zjistit, jak ostatní reagují. Tyto dvě skutečnosti mohou být důvodem toho, že se pomoc od libovolného z přihlížejících lidí zpozdila nebo vůbec nepřišla. Odpovědnost za poskytnutí pomoci byla rozptýlena mezi pozorovatele; stejně tak byla rozptýlena jakákoliv potenciální vina za neposkytnutí pomoci; a nakonec bylo možné, že již někdo, aniž by o tom pozorovatelé věděli, začal jednat. Pokud je v krizové situaci přítomen pouze jeden přihlížející, musí případná pomoc přijít jedině od něj. Ačkoliv 4

Úvod byl zpracován podle knihy Hunt, M.: Dějiny psychologie, Portál, Praha, 2000


listopad 2004, 5/16

se přihlížející může rozhodnout do situace nezasahovat (například z ohledu na vlastní bezpečnost čí z touhy „neplést se do toho“), je veškerý tlak na to, aby zasáhl, směřován přímo na něj. Pokud je však přítomno více pozorovatelů, nesměřuje tlak na jednoho z pozorovatelů, ale odpovědnost za zásah je bez zřetelného cíle rozprostřena na všechny přítomné. Výsledkem je, že nikdo nepomůže. Druhou možností je, že potenciální vina je také rozprostřena na celou skupinu. Jakkoliv bychom si chtěli myslet, že morální jednání je odvislé od úvah o odměně a trestu, teorie a skutečnost svědčí o opaku (Aronfreed, 1964; Miller & Dollard, 1941; Whiting & Child, 1953). Za předpokladu skupinové zodpovědnosti za případné trestné jednání je proto nanejvýš rozumné předpokládat, že trest či vina připisovaná libovolnému jedinci bude často malá nebo žádná. Konečně, pokud jsou v krizové situaci přítomné další osoby, jejichž jednání ale nelze přesně monitorovat, může každý z přihlížejících předpokládat, že jiné osoby již začaly jednat tak, aby krizovou situaci zažehnaly. Zásah dalšího přihlížejícího by byl tedy zbytečný – a pravděpodobně i škodlivý a matoucí. Tyto úvahy pak vedou k hypotéze, že s rostoucím počtem přihlížejících krizové situaci je jednání přihlížejících směřující k poskytnutí pomoci méně pravděpodobné nebo pomalejší. K ověření tohoto předpokladu je nezbytné navrhnout experiment, který by „krizovou situaci“ věrně simuloval. Každému subjektu by také mělo být zabráněno dorozumívat se s ostatními, aby nebylo možné získat informace o jejich chování v nastalé krizové situaci. Experimentální krizová situace by taktéž měla umožnit stanovení rychlosti a frekvence reakce subjektů na situaci. Níže popsaný experiment je pokusem o splnění těchto požadavků.

Postup Přehled Vysokoškolský student byl po příchodu do laboratoře uveden do samostatné místnosti vybavené komunikačním zařízením, které mu umožňovalo mluvit s ostatními účastníky pokusu. Bylo mu řečeno, že se zúčastní debaty o osobních problémech týkajících se života na fakultě, a že diskuse bude vedena přes komunikační zařízení, aby byla zachována anonymita subjektů a zabránilo se tak případným rozpakům z osobního rozhovoru. V průběhu diskuse začal jeden z dalších subjektů předstírat vážný nervový záchvat podobný epilepsii. Během předstíraného záchvatu neměl ykoumaný subjekt možnost dorozumět se s ostatními účastníky diskuse a neměl tudíž možnost zjistit co ostatní dělají (pokud vůbec něco dělají) v této krizové situaci. Závislou proměnnou byla v tomto pokusu rychlost s jakou subjekty oznámily vznik krizové situace vedoucímu experimentu. Hlavní nezávislou proměnnou byl předpokládaný počet dalších subjektů, které se účastnily diskuse. Subjekty Experimentu se účastnilo padesát devět studentů a třináct studentek úvodního kursu psychologie na New York University. Studenti byli (jako součást zápočtu) požádáni o účast v blíže nespecifikovaném experimentu. Metoda Před začátkem experimentu přišel student do dlouhé chodby, po jejichž stranách byly dveře vedoucí do mnoha malých místností. Experimentátor si subjekt vyzvedl a uvedl ho do jedné z místností a usadil ho ke stolu. Jakmile subjekt vyplnil krátký dotazník, byla mu předána sluchátka s mikrofonem a bylo mu řečeno, aby se se řídil instrukcemi, které uslyší ve sluchátkách. Ze sluchátek pak experimentátor subjektu vysvětlil, že se zajímá o osobní problémy, kterým musí studenti čelit v stresujícím městském prostředí. Dále experimentátor oznámil, že bylo učiněno několik opatření k tomu, aby byly omezeny rozpaky účastníků plynoucí z diskuse o osobních problémech s neznámými lidmi. Za prvé by měla být zachována anonymita účastníků, což je důvod pro oddělení účastníků do samostatných místností namísto přímého osobního rozhovoru. (Skutečným důvodem ovšem bylo umožnit simulovat účast dalších osob v krizové situaci použitím připraveného magnetofonového záznamu.) Za druhé by diskuse mohla být rušena přítomností osob, které se jí neúčastní a proto experimentátor nebude přítomen při úvodní rozpravě, ale později pomocí dotazníku zjistí jak diskuse probíhala. (Pravým důvodem tohoto uspořádání bylo zajistit neúčast experimentátora v krizové situaci, neboť on by v tomto případě zcela jasně nesl zodpovědnost.) Subjektům bylo řečeno, že během nepřítomnosti experimentátora je nutné dodržovat určitá organizační opatření. Mluvčí se budou střídat v kolech a budou postupně hovořit o svých problémech. V další části bude osobám poskytnut prostor pro reakci na problémy ostatních (opět kolovým systémem) a nakonec bude zařazena volná diskuse. Průběh diskuse bude řízen přepínacím zařízením, které spustí dané osobě mikrofon na dvě minuty. Bude-li jeden mikrofon zapnutý, budou ostatní vypnuté. V daný okamžik tedy bude do sluchátek přenášen signál pouze z jednoho mikrofonu. Subjekty tedy byly vedeny k tomu, aby si uvědomily, že v okamžiku, kdy uslyší zvuky záchvatu, bude jediný funkční mikrofon mikrofon oběti, a že tudíž nebude možné zjistit, co dělají další přítomné osoby, a ani nebude možné s Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2004, 6/16

nimi konzultovat řešení situace. Jakmile byly subjekty seznámeny s těmito pravidly, začala diskuse. Diskusi zahájila budoucí oběť. Oběť mluvila o tom, jak je těžké přizpůsobit se životu v New Yorku a studijním požadavkům. Velmi váhavě a s obvyklými rozpaky se oběť zmínila, že je náchylná k nervovým záchvatům, obzvláště pokud tvrdě studuje nebo při zkouškách. Když přišla řada na další osoby (včetně skutečného subjektu), mluvily o obdobných problémech (samozřejmě bez zmínky o náchylnosti k nervovým záchvatům). Naivní subjekt přišel na řadu jako poslední, poté co byly přehrány všechny připravené magnetofonové záznamy výpovědí5. Poté co oběť znovu přišla na řadu, mluvila zpočátku klidně a posléze začala mluvit hlasitěji a nesouvisle: Já -eh-hm- Já myslím, já -eh- kdyby -uh-eh-eh-eh-eh- kdyby mě někdo -eh -pomohl. Já -eh-eh-m-m mám opravdu -eh- potíže. Já, já -eh- kdyby -uh- já -uh- mě někdo pomohl bude -uh- to dobbbré … já, já, já myslím -eh-uh- další z-záchvat, -eh- p-p-pomoc -uh- potřebuji pomoc, pomozte -eh-eh- m-m-mi, někdo pomoct -uh-uh-uh- (zvuky dušení) … Já zemřu-u-u já zemřu-u-u … pomoc -uh-uh-uh- záchvat -er- (dusí se a potom následuje ticho) Rychlost odezvy byla měřena od okamžiku, kdy oběť začala mluvit. Poučení posluchači odhadli, že magnetofonový záznam se stále hlasitější nesouvislou a nesourodou promluvou zcela jasně naznačuje zhroucení oběti asi po 70 sekundách od začátku promluvy. Promluva oběti byla náhle přerušena po 125 sekundách, což subjekt mohl považovat za znak toho, že spínací zařízení odpojilo mikrofon, a že čas učený k promluvě vypršel a na řadě je další subjekt. Uvedené časy jsou měřené od začátku záchvatu. Velikost skupiny Hlavní nezávislou proměnnou byl počet lidí, o kterých se subjekt domníval, že také slyší záchvat. Komentář asistenta na začátku experimentu a počet hlasů zaslechnutých v první kole diskuse měly navést subjekt k tomu, aby věřil, že celá diskusní skupina má jednu ze tří velikostí: dvoučlenná skupina (skládající se z skutečného subjektu a osoby, která předstírala záchvat), tříčlenná skupina (skutečný subjekt, oběť a jeden další doplňkový hlas) nebo šestičlenná skupina (skutečný subjekt, oběť a další čtyři doplňkové hlasy). Všechny doplňkové hlasy byly nahrány na magnetofonový pásek. Obměny ve složení skupiny Změna typu a počtu přihlížejících v krizové situaci by měla ovlivnit množství zodpovědnosti pociťované jednotlivými přihlížejícími. Abychom ověřili tuto domněnku, byly provedeno několik pokusů s obměnou tříčlenné skupiny. V jednom případě byl hlas dalšího přihlížejícího mužský, podruhé ženský a potřetí patřil muži, který tvrdil, že je student medicíny, který občas pracuje na pohotovosti v nemocnici Bellevue. Za výše uvedených podmínek byly subjekty tři studenti mužského pohlaví. Čas k poskytnutí pomoci Hlavní závislou proměnnou byl čas, který uběhl mezi začátkem záchvatu a okamžikem, kdy subjekt opustil svoji experimentální místnost. Jakmile subjekt opustil místnost, uviděl asistenta sedícího na konci chodby. Všechny subjekty pak bez výjimky zamířily k asistentovi. Pokud subjekt neopustil experimentální místnost do šesti minut, byl experiment ukončen. Poté, co subjekt informoval asistenta o vzniklé krizové situaci (případně po uplynutí šesti minut), odhalil asistent subjektu pravý smysl experimentu a pomohl subjektu vypořádat se s vzniklými emocemi. Dále subjekt vyplnil dotazníky zabývající se jeho rozpoložením a pocity během krizové situace, byl testován užitím stupnic machiavellismu, anomie a autoritářství (Christie, 1964), sociální přizpůsobivosti (Daniels & Berkowitz, 1964) a byly zaznamenány jeho fyzické dispozice a socioekonomické údaje.

Výsledky Věrohodnost situace Uvážíme-li nervozitu subjektů v okamžiku, kdy informovaly experimentátora o záchvatu, jejich překvapení, když zjistily, že záchvat byl pouze simulovaný, a zaznamenané komentáře v průběhu záchvatu (tedy v době, kdy subjekty předpokládaly, že jsou mikrofony vypnuté), můžeme říci, že skoro všechny subjekty vnímaly záchvat jako skutečný. Dva subjekty (při růyných experimentálních podmínkách) nevnímaly situaci jako reálnou a data od těchto subjektů tudíž nebyla použita. 5

Abychom ověřili, zda má pořadí subjektů v prvním kole diskuse vliv na rychlost odezvy, bylo pořadí subjektů měněno (pro šestičlennou skupinu). Vliv změna pořadí na rychlost odezvy nebyl významný a nestojí za poznámku.


listopad 2004, 7/16

Vliv velikosti skupiny na poskytnutí pomoci v krizové situaci Hlavni vliv na pravděpodobnost poskytnutí pomoci měl počet přihlížejících, o kterých se subjekt domníval, že se účastní situace (viz. Tabulka 1). Osmdesát pět procent subjektů, které se domnívaly, že jsou s obětí osamotě, nahlásilo záchvat předtím, než byl signál od oběti přerušen. Naopak pouze 31 % z těch, kteří se domnívali, že spolu s nimi záchvat slyší další čtyři lidé, zakročilo před koncem záchvatu. Velikost skupiny

N

Reakce před koncem záchvatu (%)

Čas (sekundy)

Rychlost

2 (subjekt a oběť)

13

85

52

0,87

3 (subjekt, oběť a přihlížející)

26

62

93

0,72

6 (subjekt, oběť a čtyři přihlížející)

13

31

166

0,51

Tabulka 1: Vliv velikosti skupiny na poskytnutí pomoci v krizové situaci6 Každý ze subjektů z dvoučlenných skupin nakonec oznámil záchvat asistentovi. V případě šestičlenných skupin však záchvat oznámilo pouze 62 % subjektů. Úhrnné rozdělení počtu odezev v čase pro různě velké skupiny zachycuje Obrázek 3. Z grafu je vidět, že v každém okamžiku byl počet odezev od subjektů z dvoučlenných skupin vyšší než počet odezev od subjektů z tříčlenných skupin a tento počet byl opět vždy vyšší než počet odezev od subjektů z šestičlenných skupin.

Počet poskytnutí pomoci do daného okamžiku [%]

dvoučlenná skupina

tříčlenná skupina šestičlenná skupina šestičlenná skupina

Téměř devadesát pět procent subjektů, které ohlásily záchvat, tak učinilo předtím, než uběhla polovina vyhrazeného času. Pokud subjekt nezareagoval na záchvat během prvních tří minut tak už nezareagoval vůbec. Z tohoto rozdělení lze usuzovat, že pokud by experiment trval déle, zvýšil by se počet reagujících subjektů jen nepatrně.

Rychlost odezvy

čas uplynulý od začátku záchvatu [s]

Obrázek 3: Kumulativní rozdělení odezvy

Aby bylo možné výsledky detailně analyzovat, byla doba odezvy daného subjektu přepočtena na „rychlost“ tak, že byla spočtena převrácená hodnota doby odezvy (v sekundách) a takto získaná hodnota byla vynásobena stem. Cílem tohoto přepočtu bylo potlačit rozdíly plynoucí z dlouhých dob odezvy a omezit tedy vliv šestiminutového limitu na získané výsledky. Velká rychlost ukazuje rychlou odezvu na krizovou situaci.

Analýza rozptylu ukazuje, že vliv velikosti skupiny na rychlost odezvy je velmi významný ( p=0,01 ). Duncan multiple-range testy ukazují, že téměř všechny dvoučlenné a tříčlenné skupiny se významně liší ( p=0,05 ). Pravděpodobnost, že se oběti dostane pomoci Pravděpodobnost, že jednotlivý subjekt zasáhne je mnohem menší pokud se subjekt domnívá, že se situace účastní další osoby. Ale jak je na tom oběť? Je potlačení akceschopnosti jednotlivců natolik silné, že přehluší skutečnost že pět přihlížejících znamená pětkrát více lidí schopných poskytnout pomoc? Z experimentálních dat je možné sestavit matematické modely skupin s jedním, dvěma a pěti pozorovateli7. Výpočty ukazují, že pravděpodobnost, že se oběti dostane pomoci od jednoho či dvou přihlížejících je zhruba stejná. Oběť má během první minuty záchvatu mnohem větší šanci na pomoc od jednoho či dvou přihlížejících než od pěti přihlížejících. Například po 45 sekundách od začátku záchvatu se oběti dostane pomoci od jednoho přihlížejícího s pravděpodobností kolem 50 %, zatímco v pětičlenné skupině je tato pravděpodobnost nulová. Po uplynutí jedné minuty je pravděpodobnost poskytnutí pomoci od alespoň jedné osoby vysoká ve všech různě početných skupinách. Vliv složení skupiny Zkoumány byly různé obměny složení tříčlenné skupiny. Složení skupiny bylo obměňováno takto: v prvních dvou případech byla subjektem žena, která se domnívala, že další přihlížející je buď muž nebo žena, v třetím případě byla subjektem žena, která se domnívala že dalším přihlížejícím je student medicíny, který pracuje na pohotovosti v nemocnici Bellevue. Tabulka 2 ukazuje, že pohlaví či lékařské schopnosti přihlížejícího neměly zjistitelný nebo 6 7

Dosažená hladina (pro rozdíly):  2=7,91 , p0,02 ; (pro rychlost) F =8.09 , p0.01 . Vzorec pro výpočet pravděpodobnosti, že aspoň jedna osoba v daném čase zasáhne je 1−1−P n , kde n je počet pozorovatelů a P je pravděpodobnost, že jedna osoba (která si myslí, že je jednou z n přítomných osob) poskytne v tomto čase pomoc.


listopad 2004, 8/16

významný vliv na rychlost odezvy. Subjekty reagovaly stejně často a rychle bez ohledu na to jestli byl další přihlížející muž, žena či člověk s lékařským vzděláním. Velikost skupiny

N

Reakce před koncem záchvatu (%)

Čas (sekundy)

Rychlost

subjekt: žena, přihlížející: muž

13

62

94

0,74

subjekt: žena, přihlížející: žena

13

62

92

0,71

subjekt: žena, přihlížející: muž student medicíny

5

100

60

0,77

subjekt: muž, přihlížející: žena

13

69

110

0,68

Tabulka 2: Vliv složení skupiny na pravděpodobnost a rychlost odezvy8 Pohlaví subjektu a rychlost odezvy Má se za to, že v krizových situacích mají jednat hlavně muži (obzvláště v případě, že jsou přítomné i ženy), ale naše studie tuto domněnku nepotvrzuje. Subjekty mužského pohlaví reagovaly na krizovou situaci převážně stejně rychle jako subjekty ženského pohlaví (Tabulka 2). Důvody pro a proti zásahu Poté, co byl s účastníky experiment rozebrán, byl účastníkům rozdán seznam s patnácti různými vyjádřeními a účastníci byli požádáni, aby „označili na co mysleli, když zaslechli jak první subjekt volá o pomoc“. Bez ohledu na podmínky experimentu subjekt označil vždy jen málo přeložených vyjádření a ukázalo se, že mezi různými experimentálními skupinami není žádný významný rozdíl mezi počtem a typem označených vyjádření. Jediná vyjádření, která byla zaškrtnuta větším množstvím subjektů byla „Nevěděl jsem, co mám dělat“ (18 z 65 subjektů), „Myslel jsem, že [oběť] něco předstírá“ (20 z 65) a „Nevěděl jsem přesně co se děje“ (26 z 65). Je možné, že se subjekty styděly dát najevo společensky nevhodné myšlenky, nebo že jejich vzpomínky na experiment byly nejasné (subjekty vybíraly vyjádření poté co jim byl ozřejmen pravý smysl experimentu). My se ovšem domníváme, že subjekty zaškrtly malý počet vyjádření proto, že během záchvatu měly jen velmi málo soudržných myšlenek. Zeptali jsem se všech subjektů, jestli v okamžiku, kdy slyšeli záchvat, mysleli na přítomnost či nepřítomnost dalších osob. Subjekty z tříčlenných a šestičlenných skupin odpověděly, že si byly vědomy přítomnosti dalších osob, ale že se nedomnívají, že by to nějak ovlivnilo jejich vlastní chování. Souvislost individuálních charakteristik a rychlosti odezvy V experimentu byla také zjišťována míra korelace mezi rychlostí odezvy a dalšími parametry. Korelace byla získána normalizací rozdělení rychlostního skóre zjištěného za daných experimentálních podmínek a následným sloučením skóre ze všech experimentálních podmínek ( n=62−65 ). Ukázalo se, že osobnostní charakteristiky subjektů vykazují nevýznamnou či zanedbatelnou korelaci s rychlostí odezvy. Ve skutečnosti jen jedna z 16 charakteristik – velikost skupiny – vykazovala korelaci s rychlostí odezvy ( r=−0.26 , p0.05 ).

Diskuse Subjekty, bez ohledu na to jestli zasáhly či nikoliv, věřily, že záchvat byl skutečný a závažný. Mnoho subjektů si pro sebe na začátku záchvatů řeklo: „Můj Bože, on má záchvat.“ (zaznamenáno mikrofony). Další subjekty vyjekly nebo jen řekly „Oh“. Některé subjekty mužského pohlaví klely. Jeden subjekt si pro sebe zašeptal „Mám to ale štěstí, zase se muselo něco stát!“. Některé subjekty nahlas mluvily o svých rozpacích z toho, co dělat „Ó Bože, co mám dělat?“. Když subjekty, které se rozhodly reagovat, opustily přidělenou místnost, zamířily rovnou k asistentovi, který seděl na konci chodby. S trochou nejistoty (nicméně bez paniky) mu popsaly situaci. „Hej, myslím si, že číslo 1 má potíže. Má nějaký záchvat nebo něco.“ Asistent předstíral, že odchází zkontrolovat situaci a poté subjektu oznámil, že je „všechno v pořádku“. Subjekty pak toto ujištění přijaly se zřejmou úlevou. Subjekty, které na krizovou situaci nereagovaly vykazovaly málo znaků apatie a lhostejnosti, tedy znaků které jsou přisuzovány „nereagujícím přihlížejícím“. Když experimentátor vstoupil do místnosti aby experiment ukončil, subjekty se často ptaly, jestli je oběť „v pořádku“. „Postarali se o něj?“ „Už je v pořádku, že?“ Mnoho subjektů 8

Tříčlenná skupina, obětí je muž.


listopad 2004, 9/16

vykazovalo fyzické příznaky nervozity; často se jim chvěly ruce a potily dlaně. Zdálo se, že tyto subjekty jsou emocionálně mnohem více rozrušené než subjekty, které záchvat nahlásily. Proč tedy tyto subjekty nereagovaly? Máme dojem, že nereagující subjekty se nerozhodly nezasáhnout. Namísto toho byly nerozhodnuté a stále rozvažovaly zda mají reagovat či nikoliv. Emoce projevované těmito subjekty byly znakem stále probíhajícího vnitřního konfliktu, konfliktu, který ostatní subjekty vyřešily rozhodnutím zasáhnout. Záchvat vedl ke konfliktní situaci typu vyhnout se – vyhnout se. Subjekty se obávaly viny a ostudy plynoucí z toho, že nepomohly člověku v nouzi. Na druhou stranu byly subjekty znepokojeny z toho, že by ze sebe mohly udělat blázny pokud by zareagovaly přehnaně a přerušily by tak experiment tím, že by opustily místnost a narušily by anonymní povahu experimentu, na které experimentátor důrazně trval. Pro subjekty v dvoučlenných skupinách byla zřejmá nouze oběti a nutnost pomoci, takže byl tento konflikt snadno vyřešen. Pro subjekty, které věděly, že se krizové situace účastní více osob, byla nutnost osobního zásahu menší a tak se konflikt více vystupňoval. Rozpolceni mezi těmito dvěma negativními alternativami – nechat oběť dále trpět a přispěchat oběti na pomoc – nepřiklonili se nereagující přihlížející k žádné z nich, royhodně nelze říci že si vybrali variantu nereagovat. Tento rozdíl může z hlediska oběti vypadat dost akademicky – pomoci se jí koneckonců nedostane v žádném případě – je nicméně důležitý pro to, abychom pochopili příčiny neposkytnutí pomoci přihlížejícími. Ačkoliv subjekty v průběhu experimentu prožily stres a byly vystaveny konfliktní situaci, byly jejich reakce na experiment velmi pozitivní. V dotazníku, který byl vyplňován poté, co byla odhalena pravá podstata a cíl experimentu, označil každý ze subjektů experiment jako „zajímavý“ nebo „velmi zajímavý“ a byl ochoten zúčastnit se podobných experimentů v budoucnosti. Všechny subjekty cítily, že pochopily k čemu experiment sloužil, a daly najevo, že drobné podvody užité v experimentu byly nutné a ospravedlnitelné. Až na jednoho se subjekty shodly, že se jim dostalo lepších informací o podstatě psychologického výzkumu. Subjekty mužského pohlaví nereagovaly na krizovou situaci rychleji než subjekty ženského pohlaví. Tyto výsledky (či spíše jejich nedostatek) se zdají být ve sporu s výsledky Berkowitz, Klanderman a Harris (1964), kteří zjistili, že muži mají sklon k větší odpovědnosti a jsou mnohem iniciativnější při poskytování pomoci než ženy. Ženy také navíc reagovaly stejně rychle pokud byl další přihlížející muž, žena nebo člověk s lékařským vzděláním. Změna složení skupiny neměla vliv na výsledky. Tento efekt však nemůže být připisován všeobecné necitlivosti použitého ukazatele (rychlost odezvy), neboť změna velikosti skupiny měla na tento ukazatel významný vliv. Abychom pochopili nedostatečný rozdíl mezi reakcemi obou pohlaví, bude užitečné rozlišit dva různé typy reakcí v krizových situacích: přímou a ohlašovací. Přímý zásah do situace (zamezení rvačce, uhašení ohně, záchrana tonoucího) často vyžaduje schopnosti, znalosti či fyzickou sílu. Přímý zásah může být nebezpečný. Zdá se, že americké kulturní normy a Berowitz výsledky ukazují, že muži jsou v tomto případě odpovědnější než ženy. Druhým způsobem, jak se vypořádat s krizovou situací, je ohlásit ji někomu, kdo je schopen ji řešit (například policii). Zdá se, že v tomto případě neexistují žádné normy, které by požadovaly reakci od mužů. V této studii subjekty samozřejmě situaci řešily ohlášením nebezpečí namísto přímého zásahu. V případě takovéhoto nepřímého zásahu neovlivňuje pohlaví či lékařská způsobilost odpovědnost a schopnost osoby jednat. Kdokoliv, muž či žena, s lékařským vzděláním či bez něho, může vyhledat experimentátora. Zjistili jsme, že žádný ze subjektů nebyl schopen říci, jak ostatní subjekty reagovaly na záchvat. (Ve skutečnosti nebyly žádné další subjekty přítomné.) Vliv velikosti skupiny na rychlost s jakou je poskytnuta pomoc tudíž spočívá spíše v předpokládané spoluúčasti dalších osob než v reakci na činnost těchto osob. To znamená, že experimentální situace je nepodobná těm krizovým situacím, jako například požár, při kterých dochází k interakci mezi přihlížejícími. Experimentální situace je ovšem podobná těm krizovým situacím, jako například vražda Kitty Genovese, ve kterých účastníci vědí o dalších přítomných osobách, které spolu ovšem nemohou komunikovat, což k vede rozptylu zodpovědnosti. Předložené výsledky vážně zpochybňují jeden typ obvyklého vysvětlení neposkytnutí pomoci přihlížejícími v krizových situacích, totiž vysvětlení opírající se o apatii a lhostejnost. Tato vysvětlení se obecně zakládají na tom, že lidé, kteří selhali při poskytnutí pomoci, se od ostatních nějakým způsobem liší, tito lidé jsou „odcizeni industrializací“, „zbaveni soucitu městskou společností“, „odosobněni životem v chladné společnosti“ nebo „psychopati“. Tato vysvětlení slouží lidem, kteří je vyznávají, ke dvěma účelům. Za prvé osvětlují (byť jen pouhým pojmenováním) děsivý a záhadný problém – proč lidé přihlížejí tomu jak jiní umírají. Za druhé dávají těmto lidem argument, který popírá, že by i oni mohli v podobné situaci selhat při poskytnutí pomoci. Zdá se, že výsledky tohoto experimentu ukazují, že osobnostní charakteristiky nejsou tak důležité, jak se zdá z obvyklých vysvětlení. V těchto souvislostech je často zmiňováno odcizení, machiavellismus, přijetí sociální zodpovědnosti, touha po uznání a autoritatismus. Ale nic z toho nepředpovídá rychlost či pravděpodobnost poskytnutí pomoci. Naproti tomu vysvětlení založené na počtu přihlížejících tak činí. Vysvětlení „apatie“ přihlížejících může spočívat spíše v reakci přihlížejícího na ostatní osoby než v předpokládaných osobnostních nedostatcích daného „apatického“ jedince. Ačkoliv nás přijmutí tohoto vysvětlení může přinutit k přijetí obviňující myšlenky, že někdy sami Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2004, 10/16

selžeme při poskytnutí pomoci, vede nás také k tomu, že ne všichni „nereagující“ jsou nutně osobnostně narušení. Pokud lidé pochopí síly, které je v dané situaci mohou vést k váhání při poskytnutí pomoci, může jim to pomoci tyto síly překonat.

Literatura 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Aronfreed, J.: The origin of self-criticism, Psychological Review, 1964, 71, 193—219 Berkowitz, L.; Klanderman, S.; Harris, R.: Effects of experimenter awareness and sex of subject on reactions to dependency relationships, Sociometry, 1964, 27, 327—329 Christie, R.: The prevalence of machiavellian orientations, Paper presented at the meeting of the American Psychological Association, Los Angeles, 1964 Crowne, D.; Marlowe, D.: The approval motive, New York: Wiley, 1964. 5. Daniels, L.; Berkowitz, L.: Liking and response to dependency relationships, Human Relations, 1963, 16, 141—148 Milgram, S.; Hollander, P.: Murder they heard, Nation, 1964, 198, 602—604 Miller, N.; Dollard, J.: Social learning and imitation, New Haven: Yale University Press, 1941 Rosenthal, A. M.: Thirty-eight witnesses, New York: McGraw-Hill, 1964 Whiting, J. W. M.; Child, I.: Child training and personality, New Haven: Yale University Press, 1953



Kalendárium Název akce:

Sraz účastníků letní prázdninovky „Svět nezrozených drahokamů”

Stručný popis:

sraz účastníků letní prázdninovky „Svět nezrozených drahokamů” [pouze pro účastníky letní prázdninovky]

Termín:

05.11.-07.11.2004

Místo:

Říčky v Orlických horách

Cena:

ubytování (kolem 25 Kč za noc)

Spaní:

spí se v domečku ve vlastním spacáku - k dispozici jsou matrace

Jídlo:

vlastní

Budete potřebovat:

nezapomeňte si přezůvky do domečku

Kontakt:

Šimi, email:[email protected], mobil: 608 58 22 16; ICQ: 36312600 Program začíná v pátek v 22:00 a končí v neděli ve 12:00. Svou účast prosím potvrďte Šimimu.

Poznámky: Těšíme se na vás. Vaši instruktoři. Název akce:

Tancování v Dobrušce

Stručný popis:

Chcete si zatancovat v rytmu country, strávit příjemný den se spoustou lidí a na konci dne vědět, jak se tancuje Zuzana, Gathering Peascods, Přetočený řetěz a další? Přijeďte si zatancovat do Dobrušky.

Termín:

19.11.-21.11.2004 Program počne v sobotu od 9:30 do 19:00 a v neděli pro pokročilejší či učenlivější taktéž od 9:30 do 13:00. Přijet lze už v pátek večer.

Místo:

Dobruška - tělocvična ZŠ Horní

Cena:

80 Kč - za jídlo u Pilotů - pouze pro nahlášené viz. dále 40 Kč - ubytování v Klubovně Skautů

Spaní:

Je zajištěno v klubovně u skautů - ve vlastních spacích pytlích na vlastních karimatkách.

Jídlo:

Páteční večeře a sobotní a nedělní snídaně - vlastni (v klubovně je k dispozici čajová kuchyňka); sobotní oběd, večeře - popřípadě zbytky v neděli ... jsou zajištěny u Pilotů - pouze pro nahlášené.

Budete potřebovat:

Příjemný taneční oděv do tělocvičny - není tím míněn frak, ale pohodlné tepláky nebo plátěné kalhoty, lehkou košili či tričko, u dívek je vítaná sukně (není podmínkou). Taneční obuv - pokud možno nečernící, nejlépe pohodlné tenisky či botasky. Doporučuji boty nejméně dvoje různého druhu (tenisky, taneční polobotky, botasky, pantofle, sandály). Po několika protancovaných hodinách uvítáte změnu. :-) Do klubovny si nezapomeňte papuče.

Kontakt:

Honza Hanousek; tel. domů: 386 35 78 83, mobil: 737 51 44 61; email: [email protected], [email protected]

Poznámky:

K uspořádání akce je nutné, aby přijel minimální počet účastníků (aspoň šestnáct). Nebude-li do 7. listopadu 2004 přihlášen potřebný počet účastníků, akce se zruší! Máte-li zájem, kontaktujte okamžitě Honzu Hanousků, sdělí vám bližší informace.



Název akce:

Country bál v Jilmu

Pozvánka:

Ahoj lidičky, chtěl bych vás všechny pozvat na Vysočinu na letošní snad již vydařený COUNTRY BÁL. Konat se bude v sobotu 20. listopadu v kulturáku v obci Jilem. Bude nám hrát blugrasová kapela DOSTAVNÍK z Chotěboře, bude i bohatá tombola, kterou dotují okolní firmy. Dále máme zajištěno, že můžeme přenocovat v teploučku na sále u kterého je i socialní zařízení. Spojení k nám autem do Jilmu: Jilm leží na poloviční cestě mezi Kámenem a Chtěboří. Dále můžete jet autobusem do Chotěboře a pak asi 6 km pěšky nebo můžete jet vlakem do Chotěboře a pak asi 8 km pěšky (popřípadě do Golčova Jeníkova a pak asi 15 km pěšky). Můžeme pro kohokoliv k některému spoji dojet, jen je třeba se včas ohlásit. Spojení na mne: pevná linka 569 45 85 10, mobil 737 55 55 28. Na všechny se těší Dědek Olda.

Název akce:

Vánoční Praha aneb Mikuláš pro malé K-Klubáčky

Stručný popis:

Tradiční akce, během které budete mít možnost projít si Prahu během příprav na Vánoční svátky. Trhy, někdy sníh, pravidelně mráz a spousta horkého punče. Akce je zaměřena nově také pro naše malé K-Klubáčky takže zveme Tlegyovce, Fíky, Hamouny, Šafránovce, Janičku Sadílkovou, Michely, Márfiovce, Lančmítovce, Náčelníky, a další, na které jsem určitě zapomněl. Pro malé si přijde Čert. Když budou hodní, tak je zachrání Andělíček s Mikulášem. Budete mít i možnost navštívit představení některého z pražských divadel. Program bude upřesněn jakmile budeme vědět, co pražská divadla hrají v prosinci. Pokud máte o akci předběžný zájem, kontaktujte nás co nejdříve.

Termín:

3.-5.12.2004

Místo:

Kožná 4, Praha 1 – Staré Město. Byt je vzdálen od staroměstského orloje pouhých 100m a proto je jedinečným bodem ke startu i cíli vycházek za nákupy, pamětihodnostmi či za kulturou

Cena:

ubytování zdarma, kultura bude upřesněna

Spaní:

ubytování a spaní je zajištěno u Hanousků ve vlastních spacích pytlích na kobercích

Jídlo:

co si každý přinese, koupí, ukuchtí ve vybavené kuchyni, nebo co si kdo objedná v hospůdce

Budete potřebovat:

přezůvky, dobrou náladu, spousty penízků na vánoční dárečky, které budete kupovat pro vaše příbuzné a přátele... :-)

Kontakt:

Honza Hanousek; tel. domů: 386 35 78 83, mobil: 737 51 44 61; [email protected] Šimi; mobil: 608 58 22 16; [email protected]

Poznámky:

Spojky – kdo nedorazí (neví kudy) volej Honza H. a budete navedeni (odchyceni) do Hanouskovic sídélka Chcete více info o DIVADLE? kontaktujte ŠIMIHO Svoji účast (zvláště ti s malými) hlaste u Honzy Hanouska.

Název akce: Stručný popis:

SNĚHOVÁNKY IV. aneb SNĚHOMILSTVÍ VŠEHO DRUHU Zimní relax v Orlických horách na lyžích i bez nich.

Termín:

02.01.-09.01.2004

Místo:

Říčky v Orlických horách

Cena:

podle doby pobytu (asi 40 až 45 Kč/den)

Spaní:

převážně v chatě ve vlastním spacáku :-)

Jídlo:

vlastní, k dispozici kuchyňka, v místě restaurace

Budete potřebovat:

libovolné vybavení k zimním radovánkám a krácení dlouhých zimních večerů

Kontakt:

Maruš, email: [email protected], mobil: 732 15 16 23

Poznámky:

Potvrďte prosím svoji účast i případné storno. Dík.



VÁNOCE, VÁNOCE přicház…ehm, proč bych Vám měl připomínat něco, co všichni dobře víte?! No možná proto, že „skoro“ v těsném závěsu následují pro všechny, kteří chtějí po roce lenošení zase trochu protáhnout kostru a vyvětrat plíce, už

IV. S.N.Ě.H.O.V.Á.N.K.Y aneb SNĚHOMILSTVÍ VŠEHO DRUHU

a to od neděle 2. ledna do neděle 9. ledna 2005 •

ZÁCHYTNÝ BOD: chata 8.PS MÍR v Říčkách v Orlických horách

•

DOPRAVA: BUSem Rokytnice v Orl.horách, žst – Říčky, prodejna (jen prac.dny) Po vlastní ose – ŘETĚZY sebou!!!

•

SPANÍ : v chatě ve spacáku – převážně vlastním ( případně půjčeném, poskytnutém, vybojovaném nebo pronajatém apod. ) pro drsňáky: outdoorová varianta – jakkoliv a kdekoliv po okolí

•

JÍDLO: vlastní nebo ulovené upravitelné v chatové kuchyňce V místě je také restaurace a hotel, pod sjezdovkou občerstvení. S obchodem je to horší. Pokud se nic nezmění, je nejbližší v Rokytnici (6 km).

•

PROGRAM: individuální podle chuti a vybavení „individuální“ pro ty, co prohrajou boj o spacák - nošení vody, dřeva, vyhazování sněhu a tak, aby nám neumrzli

•

SEBOU: vše, co potřebujete k hanobení tělesných schránek, zušlechťování ducha a krácení dlouhých zimních večerů (a k boji o spacák J) Takže voskujte prkýnka, oprašujte kombinézy a TĚŠTE SE! P.S.: Nezapomeňte dát předem vědět o své ctěné účasti nebo stornu. mobil: 732 15 16 23 email: [email protected] Váš Maruš



Nosce te ipsum. Poznej sám sebe. Sokrates

Horizonty Je zimní zážitkový kurz o možnostech posouvání hranic vlastních obzorů V menu kurzu najdete: Stopy ve sněhu, Dotek ruky, Pohyb, Probdělé noci, Šálek horkého čaje, Kreativitu, Koulovačku, Nadšení z okamžiků, Rozpálená kamna, Spolupráci, Hvězdnou oblohu. Kurz pořádá občanské sdružení K-Klub, jmenovitě vás zvou: Hamoun, Hanka, Muhul, Marjánka, PajaX, Šáša a Šimi.

Termín a místo konání 5. až 12. března 2005 Neratov v Orlických horách

http://kklub.sweb.cz/horizonty



Omluva Předem se omlouváme za všechny pravopisné chyby, které se mohou v Salátu vyskytnout. Buďte prosím shovívaví.

Poděkování Toto vydání Salátu bylo zpracováno pomocí textového editoru OpenOffice (http://www.openoffice.org/) a grafického programu GIMP (http://www.gimp.org/).



1 Účastníci prázdninovky Tajemný zvěrokruh snad vědí o čem je řeč. Ve fondu Instruktorů Brno je hra nazvána Alto Catumbela

Recommend Documents