1) Souhlasíte s rozšířením letiště Vodochody na veřejné mezinárodní letiště?

Místní referendum

k záměru rozšíření Letiště Vodochody na veřejné mezinárodní letiště se koná na katastrálním území obce Měšice

v pátek 28. května 2010 od 14:00 do 22:00 hodin v sobotu 29. května 2010 od 8:00 do 14:00 hodin

v zasedací místnosti Obecního úřadu Měšice, volební okrsek č. 1 Otázky k rozhodnutí v místním referendu:

2) Souhlasíte s tím, aby obec Měšice činila všechny dostupné právní kroky, které zabrání záměru rozšíření letiště Vodochody na veřejné mezinárodní letiště? ANO NE 1) Souhlasíte s rozšířením letiště Vodochody na veřejné mezinárodní letiště? ANO NE Hlasovat v referendu mohou ti, kdo nejpozději v den konání referenda dovrší 18 let, jsou občany státu EU a mají trvalé bydliště v obci. Průkaz totožnosti s sebou. Hlasovací lístky obdržíte na místě. Volební urnu je možné na požádání přinést i domů.

Přijďte říct své NE neúnosnému a nesmyslnému rozšíření Letiště Vodochody!

Nechceme hluk z desítek letadel denně! Nechceme se tlačit v zácpách při cestách do práce a z práce, nechceme dýchat škodlivinami zamořený vzduch! Nechceme nechat navždy zničit krásné místo a přírodu, kde žijeme my a naše děti! Dejte zastupitelům obce svůj souhlas, aby bojovali za náš společný zájem - zabránit rozšíření letiště! Neváhejte a přijďte! Každý hlas je potřebný a pomůže. Nic ještě není rozhodnuto předem! Nikdo se nemusí ničeho obávat, referendum je jako všechny volby tajné! Referendum již úspěšně proběhlo ve Zlončicích, Chvatěrubech, Panenských Břežanech, Bášti, Máslovicích, Dolanech, Postřižíně. Chystá se v Mratíně, Líbeznících.

Měšický zpravodaj - 1

VERŠE K ZAMYŠLENÍ Tak málo přírodě jsme věrní... Tak málo přírodě jsme věrní, až nehodno to mudrce - ti jedni citem malicherní, ti druzí zhola bez srdce.





Jak zcela v jiné stojí tváři ta velká všeho mistryně: s tisíci světů hospodaří a broučka pozve k hostině.

A ještě hůř, kdo v převrácení ten trochu lidství natrhnou, že znavení a přesycení i tužby lidské zavrhnou.





V den slunce na noc doprovází, v noc hvězdy tká si do roucha, a přec u každé poupě vchází a jeho přáním naslouchá.







A přec pro hled svůj všehomírný ni stéblo láskou nemine, a ještě její cit nesmírný co rosa v den se rozplyne.

VÍTĚZSLAV HÁLEK

Měšický zpravodaj - 2

(Ze sbírky „V přírodě“)



SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM

Editorial Milí čtenáři, vážení spoluobčané, dnes se na naší první stránce výjimečně nesetkáváte ani s básní, ani s úvodníkem. Dali jsme přednost pozvánce na místní referendum ke kause „Letiště Vodochody“. Také uvnitř listu si k  tomu něco přečtete. Dáváme tomu tuto důležitost proto, že je třeba, aby hlasovat přišlo co nejvíce lidí, nejméně 35% oprávněných voličů, aby výsledek referenda byl vůbec platný. Možná si někdo říká, že to stejně nemá význam, že to jsou vyhozené peníze, stejně si udělají, co budou chtít, tak co zmůže to moje „NE“. Ano, i to je možné. Ale dovedu si dobře představit, kdyby se od počátku neudělalo nic z toho, co máte možnost sledovat v našem časopise i jinde, a ta pochmurná vize hustého leteckého provozu nad našimi hlavami se pak realizovala. To by pak byl pokřik, jak to, že se nic proti tomu nedělalo, že se tomu dalo zabránit, a kdo vám zaplatil, že to hájíte, atd., atd. Na celé záležitosti kolem letiště Vodochody, jak ji tak sleduji, mne zaujala jedna zvláštnost. Protestují a  brání se obce, občané, jejich zastupitelstva, starostové i  někteří politici. Ale kde jsou všichni ti hoši ve žlutých kombinézách, co nás urputně chrání i před tím co nám nevadí, lezou po komínech tam či onde? Kde jsou ekologisté, ty různé Duhy, Arniky, Matky něčeho či Děti něčeho? Kde jsou se svými transparenty, jestlipak si lehnou na přistávací dráhu, dojde-li k nejhoršímu? Možná mají rádi letadla... K účinné obraně ten váš hlas opravdu potřebujeme, tak přijďte. Ať máme čisté svědomí, že jsme pro budoucnost naší obce, sami sebe i našich dětí udělali maximum. Ve stejnou dobu i  čase proběhnou i  volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. K těm by nás taky mělo přijít co nejvíc. Zase z jiného důvodu. Ne jen proto, aby ta či ona strana vyhrála, ale abychom neprohráli my občané. To se totiž může stát velice snadno. Podrobnosti o času a místě konání voleb a referenda najdete na jiném místě. Před sedmi lety jsme zakládali tento Zpravodaj hlavně proto, aby se zlepšila komunikace mezi vedením obce a jejími obyvateli. Jinými slovy, abyste dostávali co nejvíce informací jak z Obecního úřadu, tak o jednáních a rozhodnutích zastupitelstva obce. Toto je prvořadým úkolem listu, proto je obcí vydáván, placen jeho tisk a  distribuce. V  druhém plánu pak jsou informace ze života obce, o činnosti spolků, různých akcích sportovních a kulturních. A ostatní obsah listu, to už je něco navíc, čím chceme časopis učinit přitažlivým a zajímavým s čtivým obsahem, z kterého si každý může vybrat třeba jen co ho zajímá. To jako protiváha k těm suchým a věcným, ale potřebným informacím z radnice. A to pak člověku přijde dost zvláštní, že někteří lidé se dožadují telefonicky nějaké informace, která ve Zpravodaji vyšla i několikrát, a jsou-li tedy na Zpravodaj odkázáni, řeknou, že nemají důvod Zpravodaj číst. Komentáře netřeba. Posledním okruhem náplně listu jsou, nebo spíš by měly být, příspěvky externích přispěvatelů, čtenářů. Těch je bohužel velmi málo. Příspěvek by měl být napsán tak, aby bez větších úprav oslovil širší okruh čtenářů, nejen nás, vydavatele. A tím se teď dostávám k tomu co je potřeba vysvětlit. Občas dostaneme dopis adresovaný „Redakce Zpravodaje“. Měšický zpravodaj - 3

A jeho obsahem jsou různé stížnosti, žádosti a náměty se závěrem: „udělejte s tím něco“, „napište to“, „proč se to neřeší“ a  podobně. Na jednu stranu nás těší projevená důvěra. Ale... My můžeme o problému nanejvýš napsat, poukázat na negativní jevy či nepravosti, máme-li ovšem k  tomu důvěryhodné podklady či informace. Ale to je tak asi všechno, co  můžeme udělat. Rozhodně ale nemůžeme nic řešit, rozhodovat, zařizovat. Ne že bychom nechtěli, ale jednoduše nemůžeme. Z  prostých důvodů. Nejsme redakce jako instituce, právnická osoba. To „redakce“ v našem případě neznamená místnost s redaktory, telefony, počítači a  sekretářkou. Nic takového. Zpravodaj vytváří minimální počet neplacených dobrovolníků a  na investigativní žurnalistiku nemáme ani čas ani peníze. To jen na vysvětlenou, proč některé pisatele nemůžeme uspokojit. Adresujte prosím tento typ dopisů úřadu obce, zastupitelstvu, policii či na místa vyšší, prostě na místa kompetentní k řešení problému. Teď už ale přejdeme od té části úvodníku, která někdy připomíná spíš fejeton, nebo esej, k odkazům na to, co dnes na našich stránkách najdete. Úvodní verše jsme označili „k zamyšlení“. Hálkovy verše jsme se my starší učívali ve škole, a dnes už pomalu upadají v zapomnění. Jsou ale, jak vidno z naší ukázky, stále aktuální. Už tehdy, před 150 lety, kdy autor žil (narodil se v nedalekém Dolínku), si zřejmě lidé osvojovali právo přírodě vládnout a ničit ji ke svému prospěchu. Jen na to neměli ty možnosti jako dnes. V  „Toulkách minulostí“ nahlédneme, jak se žilo v  obci v  roce 1954. To už prožívali někteří z nás, ale určitě rodiče či prarodiče mnohých z nás. K obrazu tehdejších dní se sluší připomenout, že na činy či události té doby nelze hledět jen optikou dnešních znalostí či zkušeností. Nevynášejme jednoduché soudy. Spíš bychom se měli poučit z toho, co naši předchůdci nedělali dobře. Abychom nedělali stejné chyby. Na jarní výlet se podle našeho tipu můžete vydat do malebné krajiny v okolí středočeských Hrusic, rodiště malíře Josefa Lady. Na rozhraní rubrik historické a  sportovní patří pojednání o  oddíle stolního tenisu, jak  úspěšně v  Měšicích fungoval v  70. a  80. letech 20. století. Ono se zde vůbec provozovalo víc sportů, což je dnes, s výjimkou fotbalu, už dávná minulost. Proč asi? Příčin je víc, ale ty hlavní jsou asi dvě. Kořeny úpadku sportu a  tělovýchovy v  obci hledejme už v 70. letech, kdy upadal zájem o využívání Sokolovny jako příjemného a přirozeného prostředí pro kulturu a sport. A hlavně se tam přestalo investovat, nikdo se o budovu nechtěl starat, a  výsledkem je dnešní stav. Druhým důvodem je, že zadarmo dnes nikdo nechce nic dělat, to je jedna věc, a k provozování nějaké sportovní činnosti jen tak pro potěšení a zábavu je potřeba někoho, kdo věc tak zvaně „táhne“. A ten není. K dalšímu obsahu už jen heslovitě. Najdete pozvání na tradiční „Vejšlap“, netradičně 8. května a  nemířící přes Měšice, dále na Dětský den, na rybářské závody... Tématika vodochodského letiště se objevuje i  dnes v  listě, tentokrát v  odlehčené formě v  podobě satirické nadsázky, ale ne zas tak od věci. V bloku zpráv z radnice jsme chtěli uveřejnit rozpočet obce na rok 2010, ale nemáme ho (do uzávěrky) ve formátu pro tisk. Stejně tak závěrečný účet obce za rok 2009 bude k dispozici až pro červnové číslo, kde si přečtete i o práci zastupitelstva za první pololetí. Měšický zpravodaj - 4

Zato dnes najdete aktuální demografické údaje a samozřejmě vše ostatní, co vám radnice potřebuje sdělit. Krátké oznámení vám připomene, že vám je stále k dispozici Obecní knihovna („čtěte dětem pohádky“), spolu se stálou expozicí z dějin obce. Svým příspěvkem vás za obecní policii osloví paní Lída. Víc se nám sem už pro dnešek nevešlo, ostatně co jsem opomněl, objevíte uvnitř sami. Příjemnou četbu a krásné májové dny přeje za redakční radu a vydavatele Vladimír Novák

Slovo starosty Vážení spoluobčané, v roce 1999 byl obcí založen Fond rozvoje bydlení /dále jen FRB/, který umožňoval poskytovat půjčky na opravy plášťů rodinných domů. Uvedené půjčky měly být motivací majitelů ke zkrášlení jejich nemovitostí. Tím by obec získala na svém vzhledu a stala by se atraktivnější. Přestože v roce 2004 rozšířila obec možnosti poskytnutí půjček na nástavby, obytné vestavby a zřízení plynového nebo elektrického topení u domů starších 10 let, je v poslední době o uvedenou službu minimální zájem. Proto zastupitelstvo zvažuje zrušit FRB a tím uvolnit finanční prostředky v něm vázané. Bylo rozhodnuto vyhlásit výběrové řízení na poskytnutí půjček. V případě nezájmu bude zvažováno zrušení FRB od poloviny tohoto roku. Zvažte proto možnost, možná poslední, o půjčku zažádat. Bližší informace najdete na stránkách obce. Zdravím Vás, přeji krásné prožití jara a zvu všechny na referendum, kterým projevíte svůj názor k odporu obce proti rozšíření Letiště Vodochody. Petr Lanc

Informace z radnice Vítání občánků Letošní vítání občánků proběhne dne 15. května 2010. Protože budeme letos vítat neuvěřitelných 36 dětí, bude tato slavnost rozdělena do čtyřech skupin. Všichni rodiče vítaných dětí obdrží v  nejbližší době osobní pozvánky s  upřesněným časem. Malým oslavencům bude předána malá pozornost a  profesionální fotograf každého občánka zvěční na památku. Tyto fotografie po uměleckém zpracování budou všem zúčastněním rodičům dětí zdarma předány. matrika Měšický zpravodaj - 5

Výpis z matriky a evidence obyvatel Měšic za rok 2009 Počet obyvatel Měšic přihlášených k 31.12.2009 Počet cizinců, kteří se přihlásili k pobytu k 31.12.2009 Počet sňatků na OÚ v Měšicích v r. 2009 Počet zkolaudovaných domů v obci k 31.12.2009 Počet narozených dětí v roce 2009 celkem



1 480 77 8 550 27

z toho 12 děvčat 15 chlapců Johana Dudková 17.03. Jakub Svojítko 20.01. Lola Severová 20.03. Vojtěch Houštecký 18.02. Martina Pěničková 14.04. Karel Blaheta 20.02. Barbora Holečková 05.05. David Durila 23.02. Zuzana Pokorná 12.05. Tomáš Durila 23.02. Žofie Strnadová 19.06. Oliver Třešňák 04.03. Ester Cechlová 04.08. Maxmilian Kinsey 21.03. Romana Jelínková 08.08. Kryštof Šnorek 17.04. Nela Clifford 02.09. Vít Bareš 17.05. Anežka Arnošová 08.10. Petr Mergleský 22.08. Barbora Vítovcová 17.11. Jakub Rokos 02.10. Andrea Hauzírková 26.12. David Šindlauer 13.10. Šimon Hora 16.11. Matouš Lanc 24.11. Filip Kolář 20.12. Blahopřejeme dětem i rodičům. Počet zemřelých občanů v roce 2009 Božena Vostárková Marie Faltová Miroslava Vysušilová František Husák Ladislava Nováková



zemřela 15.03. 16.04. 13.05. zemřel 02.06. zemřela 02.10.



5 ve věku 91 let 89 let 83 let 47 let 65 let

Čest jejich památce. Jana Literová, matrikářka

Měšický zpravodaj - 6

Jak to dopadlo s bioodpadem? Musím říci, že skvěle. Konečně tato služba v obci funguje. Podařilo se sehnat potřebný počet zájemců (v současné době 37) a od začátku dubna svoz probíhá. Protože stále existuje možnost si tuto službu objednat, připomenu ve zkratce co je třeba udělat: 1) Pokud si pronajmete nádobu o  obsahu 120 l (obsah běžné popelnice), zaplatíte za svozové období (duben až listopad) 649,- Kč. Pokud si ji koupíte do vlastnictví, zaplatíte 1.405,- Kč. 2) Pokud si pronajmete nádobu o  obsahu 240 l (obsah velké popelnice), zaplatíte za svozové období (duben až listopad) 972,- Kč. Pokud si ji koupíte do vlastnictví, zaplatíte 1.860,- Kč. Těm, kdo se přihlásí až nyní, bude z  těchto cen odečtena částka za již uskutečněné svozy. Odvoz se provádí vždy v pondělí v sudých týdnech (tzn. jedenkrát za čtrnáct dní). Ještě jednou o odpadech! Obec za odvoz a likvidaci odpadů v roce 2009 zaplatila 1. 285.000,- Kč. Na poplatcích od vás občanů však vybrala pouhých 730.000,- Kč. Tato vybraná částka se skládá z těch 500,- Kč/ročně za trvale hlášenou osobu, která je od vás požadována. Ten obrovský rozdíl se doplácí z rozpočtu obce – peněz nás všech. Jak je to možné? Když pominu maximální možnou částku 500,- Kč/ za osobu a rok, která je sice stanovena zákonem, ale je při dnešních cenách na skládkách absolutně nedostatečná (již  se jedná mnoho let o jejím zvýšení), je zde druhá věc, která trápí samosprávy obcí v celé republice. Jedná se o  občany obce, kteří v  obci nejsou trvale přihlášeni. Je paradox, když zde žijí a produkují odpad, aby poplatek za likvidaci odpadu platili podle místa trvalého pobytu, kde fyzicky vůbec nepobývají. Zde obci unikají vysoké příjmy. Druhou věcí je, že naše kontejnery na tříděný odpad využívají nejen naši občané, ale i občané z nedalekých obcí (několikrát jsem U Pomníku chytil občany z Hovorčovic, jak u nás vysypávají tašky s plastovými lahvemi, protože u nich je prý už všude plno!!), nebo osoby, které v obci podnikají a měly by mít jako podnikatelé uzavřeny se svozovou firmou samostatné smlouvy na likvidaci odpadu ze své podnikatelské činnosti. Jistě jste si také všimli, že kontejnery na tříděný odpad (zejména na plasty) jsou nedlouho po vysypání opět vrchovaté. Minulý týden, druhý den po svozu, jsme zase u pošty chytili řidiče s dodávkou, který nám zcela zaplnil celý jeden kontejner a  druhý z  poloviny, prázdnými igelitovými pytli, ve kterých mu dodávají zboží. Hrozně se divil, když vše musel z kontejneru vybrat a odvézt zpět domů. Zde nám také utíkají velké peníze – peníze nás všech!!! Ve sběrném místě jsme již udělali opatření, aby se neznámí lidé, kteří přivezou odpad, prokazovali průkazem, že v obci bydlí. Na ulici u kontejnerů však takové opaření udělat nelze. Buďte proto i  vy všímaví a  pokud uvidíte podezřelá auta nebo neznámé osoby s nákladem odpadu, volejte ihned Obecní policii. Lída si s nimi poradí. Znovu opakuji, jde o velké N A Š E peníze. Jiří Bejlek - místostarosta Měšický zpravodaj - 7

Informace z knihovny Z náhodných rozhovorů při náhodných setkáních s občany Měšic s překvapením zjišťuji, že mnozí neví nic o existenci fungující obecní knihovny. Tak tedy uvádím to základní: Obecní knihovna se nachází ve stejné budově jako poštovní úřad. Je otevřena každé odpoledne od 15:00 do 18:00 hod mimo sobotu, neděli a pondělí, Kromě toho ještě ve středu a v sobotu dopoledne. Knihovna má zhruba pět a půl tisíce titulů. Novinky pro nás zajišťuje knihovna Mladá Boleslav prostřednictvím výměnných fondů. To znamená, že nám každý rok půjčí asi 200 titulů, které po roce putují výměnou do jiné malé vesnické knihovny. Výběr titulů je zcela na knihovnicích z Mladé Boleslavi. Svoji práci dělají dobře – vybrat si může každý. Kromě toho můžeme ročně nakoupit vlastní knihy dle možností obecního rozpočtu. Mimo půjčování knih je v knihovně umístěn veřejný internet. Jiné programové vybavení pro veřejnost neposkytujeme. V březnu proběhla výměna 100 titulů, kromě toho nákup vlastních 20 titulů. Výpůjční doba v naší knihovně jsou 2 měsíce. To je zcela výjimečná lhůta. Přesto ji hodně čtenářů běžně nedodržuje. Měli by si uvědomit, že tím omezují možnost ostatních, zvláště jedná-li se o výměnný fond. Proto prosím, vracejte knihy včas! Těším se na svoje staré i nové čtenáře! Přijďte do knihovny a čtěte sobě i svým dětem! Marie Nováková

Zlý sen nebo skutečnost? Píše se rok 2023. Světová hospodářská krize u  nás stále ještě probíhá, ale již se poněkolikáté ale určitě naposledy odrážíme ode dna. Nezaměstnanost dosáhla hranice 20 %. Letiště Vodoběhy vzkvétá a oslavuje již 10. výročí spuštění ostrého provozu. Majitelem letiště se stala neznámá ruská firma v čele s jejím ředitelem Martinem Demagogičem Kačurovičem. Provoz letiště dosáhl plánované přepravy 7 milionů cestujících ročně. Státní letiště v Rudyni zkrachovalo a na pozemcích pro novou dráhu zakoupených před 13 lety za 4 miliardy Kč se pasou krávy a suší seno. Všichni zaměstnanci byli propuštěni a jen několik odborníků se uchytilo na letišti Vodoběhy. Letiště mělo původně vygenerovat 7 000 pracovních míst. Protože je stále ještě světová krize a jedná se o nízkonákladové letiště a šetří se kde se dá, musí stačit na vše pouze 2  000 zaměstnanců. Většinou se však jedná o  levnou pracovní sílu z  řad cizinců a  krajanů majitelů. Z  okolních obcí, které se před 13 lety v  místních referendech vyslovili proti letišti, nedostal práci nikdo. Několika zoufalcům, z  obcí které neprotestovaly, se podařilo nastoupit na místa bagážistů a pomocného personálu. Fabrika Éro Vodoběhy zpočátku rozjela výrobu křídel pro Boeingy 737 ve velkém stylu, protože ředitel letiště M. D. Kačurovič si nechal patentovat úžasný zlepšovák a aby dostál svým slibům vymyslel, že začne na tyto křídla nalepovat peří z křídel sovy, aby letadla při přistání plachtila úplně bezhlučně, mohla kličkovat a vyhýbat se obytným územím. Každý ví, že sova je noční pták a  díky svému prachovému peří létá opravdu bezhlučně. Jenže Měšický zpravodaj - 8

sovy došly a ze zlepšováku sešlo. A tak v současné době každé tři minuty, 364 dní v roce, přelétávají nad postiženými obcemi řvoucí letadla. Létá se i v noci, protože charterové lety létají hlavně v noci. Co na tom, že 30 tisíc zoufalců, kterým se nepodařilo včas prodat své nemovitosti za zlomek jejich původní ceny, pomateně pobíhá po své zahradě nebo se snaží ukrýt ve svém domku před hlukem a polyká hrsti uklidňujících léků. Co je majitelům letiště po tom, vždyť byli lidé zvyklí, že když jela fabrika na plný výkon, dělaly vyráběné bitevníky daleko větší hluk. A vůbec rozšíření letiště přece bylo veřejným zájmem. Tak třeba můj soused Josef Vyskočil, v době kdy si na úvěr kupoval u nás v obci Měsíce nemovitost, byl vysoce postavený bankovní úředník. Splácet úvěr pro něho nebyl ze začátku problém. Do té doby než mu nad hlavou začaly ve dne v noci létat letadla. Začal být unavený a  nevyspalý. Nebylo se kam schovat. Zkoušel to pod krásné listnaté stromy do našeho zámeckého parku. Ty však brzy svoje listy ztratily, protože na ně začaly dopadat zplodiny ze spáleného leteckého paliva. Když neukázněný pilot ze zmiňovaného letiště předčasně vysunul podvozek a urazil na zámku první hromosvod v Čechách, který zde vztyčil majiteli panu hraběti Nosticovi již v  r. 1775 Dr.  Jan Klinkoš, začal mít nervové tiky, navštívil psychiatra a ten mu předepsal silné léky. Ani ty však nepomohly. Pan Vyskočil chodil jako mátoha a usnout se mu podařilo vždy až v práci. Dostal tedy výpověď. I jeho žena Nataša původem z Ruska byla také bez práce. Snažila se najít práci na letišti u svých krajanů jako překladatelka, ale neměla nárok, protože byla z  obce Měsíce, která hlasovala v  místním referendu také proti letišti. Nemohli tedy splácet úvěr a dostali se do bezvýchodné situace. Nemovitost byla neprodejná a  exekutor za dveřmi. Pan Vyskočil to řešil dalšími prášky. Dnes je z  něho troska, která bloumá a  poskakuje ulicemi. Mezi lidmi se mu říká Pepek Vyskoč. Už je mu dobře, je mu všechno jedno, je mimo realitu a  dokonce si pochvaluje, že tenkrát, ještě v době blahobytu nekoupil do svého bazénu umělé vlnobití, protože ho má dnes při přeletech letadel zdarma. Chudák už ani nepoznal, že žádnou vodu v bazénu nemá, protože ho vodárny pro neplacení faktur odpojili. To já jsem sice také na práškách, mám ale alespoň zaměstnání. Protože jako starousedlík mám větší pozemek, pronajímám ho jako parkoviště pro cestující z letiště. Letiště je sice ve vzdálenosti cca 10 km, ale to nevadí, protože já u parkoviště mám ještě půjčovnu kol. Jinak se totiž na letiště nedá dojet. Pražský okruh stále ještě není dodělaný a  slibovaný sjezd z dálnice u Vododoběh nemá žádné napojení a kolem letiště je totální dopravní kolaps. Kolo je proto jediný a nejrychlejší dopravní prostředek a nekouří se z něho. To z těch aut na mé zahradě se při příjezdech a odjezdech zákazníků sice kouří a občas teče i olej, ale mě je to fuk, protože jsem pod práškama a na té přírodě a životním prostředí už není stejně co zničit. Včera psali v novinách, že málem došlo na tomto strategickém, blízko hlavního města umístěném letišti Vodoběhy, k vážné mimořádné události. Při startu přetížené ruské letadlo, které zkušebně převáželo tank, nasálo do turbíny havrana, který přelétával do svého staletého zimoviště. Protože bylo letadlo přetížené, spadlo hned na obec Dol Anny, kde zničilo jen několik dnes již bezcenných, prázdných domů. Naštěstí nestačilo doletět až nad město Kalupy pod Vrtavou, kde jsou umístěny strategické zásobníky pohonných hmot. Pokud by se tak stalo, byly by zasaženy a zdevastovány všechny okolní obce v okruhu 20 km. Už by neexistovaly nejenom Kalupy pod Vrtavou, ale ani Chvatěnaruby, Ústřižín, Máslavíce, Měšický zpravodaj - 9

Kozymíň, Úzkéžice, Velké trusy, Měsíce, Mračín, Líbezné líce a  Panenské Břečťany by už nebyly panenské a ve finále by nebyli ani samotné Vodoběhy. A jak na tyto novinové zprávy reagoval jeden z předchozích majitelů letiště Vodoběhy z firmy Punťa, který si je přečetl na Internetu ve svém sídle někde na Kypru nebo Bahamách, kde v klidu a pohodě, za slabého šumění vánku a šplouchání vln teplého moře, tráví svůj zasloužený odpočinek. Řekl: „Všichni ti bláhoví starostové, kteří před 13 lety organizovali nesmyslná místní referenda, měli tenkrát poslechnout rady politiků na schůzi v Éro Vodoběhy a jednat raději o kompenzacích, protože už to bylo všechno stejně domluvené. My bychom jim stejně nic nedali, ale oni mohli všechny nemovitosti alespoň rychle prodat a udělat si za ty prachy tady u nás na Bahamách parádní měsíční dovolenou“!!! Crrrrrrrrrrr!!!!! „Co to je?“ To zvoní budík. Rozespale mžourám na digital ciferníku. Je 28. května 2010 sedm hodin ráno. Štípu se do ruky. Au! Tak to byl opravdu jenom sen. Ulehčeně si utírám ledový pot. Kolik že je hodin. Sedm a 28. května 2010. Tak se rychle musím obléci a běžet na Obecní úřad. Vždyť dnes máme to místní referendum. Ještě je čas té hrůze ze snu zabránit. Vycházím z domu a potkám souseda Pepka Vyskoče – pardon – Josefa Vyskočila. Zeptám se ho: „Tak co sousede, jdete také na úřad zúčastnit se referenda?“ „Ale kdepak, já nemám čas na takové blbosti, stejně už je všechno rozhodnuté. Jdu si do nového bazénu koupit umělé vlnobití“. Kdyby věděl to co se mě zdálo. Že možná bude brzy skutečně tím Pepkem Vyskočilem a nákup umělého vlnobití budou opravdu vyhozený prachy. Jiří Bejlek PS: Vážení čtenáři a spoluobčané, chtěl jsem touto rádoby ironickou parodií poukázat na problém, který nám s plánovaným záměrem soukromé firmy na rozšíření letiště Vodochody skutečně hrozí. I když jsou výše uvedené a popsané hrozby pouhou nadsazenou fikcí, všechny vycházejí ze skutečných reálných podkladů v předkloženém záměru anebo z vyjádření vlastníků (nebo jejich zástupců) Letiště Vodochody. Opravdu se plánuje uvedení letiště do provozu v  roce 2012-2013, opravdu se má výhledově přepravovat ročně až 7 mil. cestujících, opravdu se může stát, že toto letiště bude takovou konkurencí státního letiště Ruzyně, že se plánovaná druhá dráha na Ruzyni neotevře a  pozemky nakoupené (i  za naše peníze) od Penty za 4 miliardy Kč budou nejdražší loukou na sušení sena na celém světě. Opravdu dle prohlášení ředitele letiště Vodochody v  médiích, každý odbavený milion cestujících vygeneruje 1  000 pracovních míst (v současné době ale již své ukvapené vyjádření notně koriguje). Kolik však místních lidí zde najde uplatnění? Opravdu pan ředitel prohlásil, že letadla budou při přistávání kličkovat a vyhýbat se obydleným zónám a budou přistávat bez motoru plachtěním a nebudou prakticky vůbec slyšet. Opravdu pan ředitel slibuje občanům, že se nebude létat v nočních hodinách, ale  vzápětí prohlásí, že se budou specializovat na charterové, nízkonákladové lety, které však létají převážně v noci. Opravdu dojde k podstatnému zhoršení životního prostředí a na lidi bude působit nejen hluk, padající zplodiny, ale i stres a při dlouhodobé zátěži hrozí i riziko infarktu a psychických problémů. Opravdu dojde k poklesu cen vaší Měšický zpravodaj - 10

nemovitosti. Opravdu se před hlukem nebudete moci nikam ukrýt. Odhlučněná okna Vám nepomohou a  zahrádku si nemůžete zasklít třívrstvým sklem. Opravdu hrozí dopravní kolaps, protože se ti odbavení cestující a náklad musí na a z letiště nějak dostat. A všechna ta auta nepojedou jen na Prahu, ale také třeba na Brandýs nad Labem a  to přes Měšice. Plánovaný pražský okruh je opravdu ve hvězdách a  slibovaný sjezd z  dálnice u  letiště opravdu nemá žádné vyústění a všechna doprava ještě více ucpe příjezdové komunikace do Prahy. Opravdu zde hrozí velké nebezpečí střetu startujícího letadla s velkým ptákem, v našem případě havranem, který má ve veltruské rokli staletá zimoviště. Opravdu jsou v Kralupech nad Vltavou a ve Chvatěrubech obrovské sklady pohonných hmot a v případě havárie letadla do těchto míst hrozí devastující zasažení všech obcí až do vzdálenosti 20 km. Opravdu nemá stát vůbec ošetřené a nemůže ovlivnit, komu firma Penta toto strategicky umístěné letiště v  budoucnu prodá. Opravdu námi volení zástupci do Senátu na schůzi v Aeru veřejně prohlašovali, že máme raději honem jednat o kompenzacích nebo prodat nemovitosti a  odstěhovat se, protože je letiště hotová věc a  chudák soukromá firma již investovala do záměru tolik peněz, že by bylo škoda jen tak jejich záměr shodit ze stolu. Sami na těchto příkladech vidíte, že veškerá nadsázka v uvedeném článku má reálný základ a nemusí být jenom snem, ale může se stát skutečností. Ještě dvakrát použiji slůvko opravdu. Opravdu nevěřte, že je již vše rozhodnuto a že nic nezmůžeme. Přijďte vyjádřit svůj názor v referendu, přijďte podpořit solidárně i ty obce kde již referenda proběhla (ve všech dosud proběhlých referendech se drtivá většina obyvatel rozhodla proti záměru soukromé firmy na znehodnocení životního prostředí ve kterém po generace oni žijí). Když jsem si již vypůjčil jednu postavu z knihy Jaroslava Haška Dobrý voják Švejk blázna Pepka Vyskoče, dovolte abych majitelům Penty něco vzkázal ústy hlavního hrdiny této knihy a to samotného Švejka, kterého tak mistrně ztvárnil Rudolf Hrušínský. Všichni jistě znají scénu, kdy je Švejk na frontě a chystá se zabíjačka. Ve chvíli největších příprav začne dělostřelecký útok. Obyčejní vojáci vystrašeně pobíhají po okolí a hledají kam by se ukryli. Lampasáci se schovají do krytu a je jim úplně jedno co s mužstvem bude, hlavně aby se zachránili oni. Jediný Švejk se v tu chvíli zvedne a naštvaně zařve směrem k útočníkům: „Co blbnete, dyť jsou tady lidi“!!!!! Já bych chtěl majitelům Penty také vzkázat: „Co blbnete, vždyť tady žijou lidi“!!! V každém případě chci udělat všechno pro to, abych se nedostal do pozice těch chudáků obyčejných vojáků, abych také zmateně pobíhal po své zahradě a hledal kde se schovám a oni, kteří prohlašují, že je tento jejich nápad jak zbohatnout veřejným zájmem, a potom, až letiště zhodnotí a  výhodně prodají, se mi z  klidného krytu, třeba na těch Bahamách, Kypru nebo kde vůbec mají sídlo firmy, budou vysmívat a bude jim úplně jedno, že my tady musíme žít dál. Žádám proto všechny, kteří neuznávají pravidlo, že za peníze se dá koupit všechno, přijďte vyjádřit svůj názor v místním referendu. Rozhodněte si o budoucnosti své i svých dětí sami. Opravdu nic ještě není ztraceno, ale ani vyhráno!!!!!!!! Autor Měšický zpravodaj - 11

TIP NA VÝLET Za kocourem Mikešem Kam nás vlastně dnešní pozvánka zavede, to se už jistě dovtípil každý, kdo z  dětství zná krásnou pohádkovou knížku o  statečném kocouru Mikešovi a dalších postavičkách, které žily svůj život v obci Hrusice. Tam se také narodil a žil autor těch mnoha pohádkových příběhů, malíř, spisovatel a  ilustrátor Josef Lada. Za jeho dílem a taky po stopách toho moudrého kocoura se v některý krásný jarní den můžeme vypravit. Nejdřív ale - jak se dostaneme do Hrusic. Vesnička leží v  Posázaví, nedaleko od  Říčan, v  jižní části okresu Praha – východ. Můžeme se tam dopravit autem, třeba z  Prahy po  zlopověstné dálnici D1, která nedaleko od vsi vede. Opustíme ji na sjezdu Mirošovice, odtud je náš cíl vzdálen už asi jen 2 km. Můžeme ale také použít vedlejších silnic, podle mapy nebo navigace, směrem na Říčansko. To je cesta možná delší, ale určitě hezčí. Kdo dá přednost veřejné dopravě, neudělá chybu. Pojedete totiž vlakem, což může mít svůj půvab zejména pro děti, pro které je mimochodem celý tento výlet vhodný. Z Měšic jedeme na Hlavní nádraží nebo až do Vršovic, a tam přestoupíme na vlak trati 221 ve směru na Benešov. Asi po půlhodině vystoupíme ve Strančicích, odkud nás do Hrusic odveze autobus linky 490. Lze ale vystoupit až v Mirošovicích, odkud je to do Hrusic pěšky asi 2 km po žluté značce. Podejdeme dálnici, dostaneme se do  údolí potoka Mnichovky, kousek dál na potoce je Hubačovský rybník, jehož hráz se protrhla v  roce 1974 a  voda zaplavila řadu domků a  chat, což se neobešlo bez  ztrát na životech. Přes samotu Hubačov směřujeme po silničce k Hrusicím, kde se nám před obcí otevře široký výhled do kraje. Kdo by chtěl do Hrusic z Prahy dorazit autobusem, i  tak to lze, ale spojů není mnoho, možnosti si naleznete v  internetu na IDOS. Pro cyklisty výlet moc vhodný není pro značnou vzdálenost cíle (víc  jak 40 km), ale pokud by si někdo vyhledal vhodné cyklostezky a  vedlejší silničky a  cítil se na to, tak proč ne. Ať tak či onak, dorazili jsme tedy do Hrusic. Tam nás čeká hned několik zajímavostí. Obci, prvně zmiňované v roce 1205, dominuje kostel sv. Václava z poloviny 13. století, původně románský. Patří k unikátním památkám Čech, je na nejvyšším místě a je zobrazen na řadě Ladových kreseb. Měšický zpravodaj - 12

Obec je známá díky svému slavnému rodákovi Josefu Ladovi (1887 - 1957). Lada za svůj život vytvořil na 15 000 kreseb, ilustroval kolem 200 knih a 40 jich sám napsal. Asi nejznámější jsou jeho ilustrace Haškova Švejka. Lada se pro své kresby inspiroval zdejší půvabnou, malebnou krajinou, i kvůli které stojí za to sem zavítat. V obci za potokem najdete dům čp. 15 s pamětní deskou. Na tomto místě původně stála chalupa, kde se v rodině ševce Lada narodil. Na jižním okraji obce stojí bývalá letní vila rodiny Ladovy (čp. 115) obklopena velkou zahradou. Malířova dcera Alena vilu v roce 1962 věnovala státu, a byl zde zřízen památník Josefa Lady. Tam můžete obdivovat kouzelný svět obrázků světoznámého malíře a jeho dcery Aleny. Najdete zde i  fotografie a  životopisné údaje. Památník je expozicí Oblastního muzea Praha - východ a  je otevřen celoročně, mimo pondělky vždy od 9 do  12  hodin a od 13 do 17 hodin. V Hrusicích najdete ještě další pozoruhodnost, podle které jsme výlet nazvali. Začíná tam totiž tak zvaná Mikešova cesta. Je značená a najdete na ní řadu informačních tabulí v místech, kde se podle pohádkové knihy Mikešovi přihodila lecjaká dobrodružství. Cesta vede přes několik obcí - Mnichovice, Myšlín, Struhařov, Klokočnou, Tehov a  Světice do  Říčan, což je celkem asi 20 km. Tudíž není nutné cestu projít celou, zejména pokud jste v Hrusicích nechali auto a musíte se tam vrátit. Kdo přijel vlakem a  má dost sil, může  samozřejmě dojít až do Říčan a  vrátit se vlakem domů odtud. Jižně od Hrusic je k vidění ještě jedna zajímavost, technická památka. Je tam dálniční most, který je ale mnohem starší, než dálnice sama. Byl postaven už před válkou ve 30. letech, ze stavby dálnice pak na dlouho sešlo, a tak most vedl odnikud nikam. Takových najdete při trase dálnice několik, třeba v povodí Želivky, ale tento byl při stavbě brněnské dálnice D1 využit. A nakonec šlehačka na dortu. V závěru putování přijde každému vhod možnost dobře se najíst a  napít. V  našich Tipech nikdy neuvádíme možnost občerstvení v cíli cesty jmenovitě, aby to nevyznělo jako reklama. Teď ale děláme výjimku. Ve středu Hrusic najdete hospodu „U  Sejků“, která je v  místě natolik proslulým podnikem, že by bylo škoda ji nezkusit. Další informace můžete získat na webových stránkách obce Hrusice na adrese www.obec-hrusice.cz, nebo také na www.laduv-kraj.cz Hezké počasí a příjemnou cestu přeje Vladimír Novák Prameny: 77 výletů s dětmi po Čechách (Poulík a kol.) Okolí Prahy - průvodce Výlety do okolí Prahy (Němec, Soukup) Turistická mapa okolí Prahy Informační materiály OMPV Brandýs n. Lab. Měšický zpravodaj - 13

TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ, díl XXXIV. Úvod: V dnešním díle opět pokračujeme pomalu krok za krokem cestou proti proudu času, a jsme v polovině padesátých let minulého století. Před 56 lety, v  roce 1954, se stala událost, která zásadním způsobem ovlivnila současné možnosti poznávání historie obce té doby. Tehdejší kronikář Josef Horák skončil rokem 1953 svou práci na obecní kronice. Proč, to se dnes můžeme už jen domýšlet. Možná pro špatný zdravotní stav - měl srdeční chorobu, nebo pro stále obtížnější získávání informací, a nepochopení různých institucí a firem pro požadavky kronikáře, nebo i na něho, člověka tolerantního a  loajálního ke společenskému uspořádání dolehla tíha oné doby poznamenané přetvářkou a  lží - kdo ví. Asi od všeho trochu. Takže nastala nepříjemná skutečnost, že ve psaní kroniky nikdo nepokračoval, a to celých 27(!) roků. Víc jak čtvrt století se nenašel nikdo, kdo by pokračoval na tak kvalitním základě, jakým byly dosavadní dva díly kroniky. Až teprve v roce 1981 se toho úkolu ujal Ladislav Fabián. A měl nesmírně těžký úkol zaplnit tu velkou mezeru tak zvanými retrospektivními záznamy, což se mu díky jeho pracovitosti, zkušenostem a dlouholeté práci ve veřejné správě až neuvěřitelně podařilo. A teď jsme u toho. Ten rok 1954 a řada jemu následujících bude v našem historickém výkladu o něco ochuzen. O to, co se prostě nezachovalo, nedohledalo, zejména o tu plynulost všedního života během roku, o každodenní všednost, která ale dělá historii věrohodnou. Ale pokusíme se, aby to nebylo moc znát. Za pomocí díla Fabiánova a z hlubin archivu vylovených zažloutlých dokumentů všeho druhu a také osobních vzpomínek ani období 1954 - 1981 nevynecháme, ze střepů uplynulých dějů sestavíme a vám čtenářům předložíme. Abychom se snadněji dostali do obrazu té doby, řekneme si o ní pár slov. Presidentem státu je Antonín Zápotocký. Na podzim proběhly volby do Národního shromáždění, v prosinci byla jmenována nová vláda pod vedením Viliama Širokého a bylo v ní 34 ministrů. Do vězení byl poslán Gustáv Husák a  Laco Novomeský. Před soudem stanulo také 12 katolických aktivistů. Byli souzeni i bývalí funkcionáři sociálně demokratické strany. Na vrcholu kariéry je Emil Zátopek, tenista Drobný vyhrál Wimbledon (ale to už ne za ČSR - byl v emigraci). Byly zrušeny jednotky „černých baronů“. A  zpráva pro nás jistě nejdůležitější: pevnost Dien Bien Phu padla. Ve Vietnamu skončila válka s Francií. V SSSR vládne G. Malenkov, už příští rok bude svržen. A co se dělo v těchto letech na našem malém obecním písečku, povíme si právě teď. Část třicátá čtvrtá: Život v raném socialismu (1954) Poprvé od konce války se v obci opět začala hrát kopaná. Stalo se to tak, že v květnu toho roku byl založen oddíl kopané při TJ Sokol. Pozor ale na názvosloví. Tehdy to nebyla ještě žádná TJ Sokol, ale DSO Sokol (Dobrovolná sportovní organizace). Ta s původním Sokolem (Česká obec sokolská) neměla kromě názvu (a majetku) nic společného, byl to produkt sjednocené tělovýchovy v  rámci ČSTV. V  Sokole (ČOS) se v  Měšicích fotbal Měšický zpravodaj - 14

nikdy nehrál. Ale vraťme se k založení fotbalového oddílu. Hrál úspěšně, a to i za přispění zaměstnanců a absolventů Ústřední školy ROH, ale jen krátce, do roku 1959. Pak nastala přestávka, až do roku 1978. Podrobnější údaje vynecháváme, historie měšického fotbalu byla souhrnně popsána v  samostatném díle Toulek. Za připomenutí ale stojí, že v  tomto roce bylo vybudováno a předáno svému účelu fotbalové hřiště ve středu obce na pozemku č. k. 18/1. Původně to byla, ostatně jako i celý přilehlý areál, užitková zahrada Nosticova zámku. Na stejném místě a téměř ve stejné podobě je hřiště až do současné doby (2010). U  tělovýchovy a  sportu ještě chvíli zůstaneme. V  záznamech se dočítáme, že v  té době dochází ke snižování tělovýchovné činnosti. Uvádí se také, že nikdo z obce necvičil na  1.  celostátní spartakiádě. Není to přesné. Ona se uskutečnila v  roce 1955, a  z  obce tam musel cvičit každý, kdo v  té době chodil do školy, nebo byl na vojně. (Dodnes, i po 55 letech, si pamatuji doprovodnou hudbu, i verše velebící soudruha Stálina - pozn. autora). Zároveň se ale také poprvé v  záznamech setkáváme se jménem Jitka Pešinová, rozená Chábková. Byla úspěšnou gymnastkou, v roce 1954 reprezentovala ČSR úspěšně na mezinárodních závodech. V  roce 1956 se umístila v  přeboru ČSR na 5. místě. Byla a  je dodnes občankou Měšic a  počátky jejího sportovního života najdeme v  Tělocvičné jednotě Sokol Měšice. Její gymnastické kariéře věnujeme samostatné pojednání v některém z dalších čísel Zpravodaje. A teď zcela jinam. V roce 1954 probíhala rozmanitá jednání týkající se přípravy nové výstavby v  rámci rozšiřování podniku Chemolit (později Plastimat). Jednalo se např. o rozšíření závodu na katastr Líbeznic, o výstavbě „vodní věže“, vodní nádrže, trafostanice a pod. Proběhla i jednání ve věci tak zvaného „lobkovského“ vodovodu. Šlo o to, aby jeho uživatelé mohli převzít provoz a udržování. S tímto námětem se ještě v budoucnu vícekrát setkáme. Výstavba rodinných domků pro zaměstnance na území Měšic, to je další téma, o kterém se velmi uvažovalo. A líbil se nejvíce prostor „Malé bažantnice“, kde kromě množství rodinných domků, všech stejných a  nevzhledných, mělo vzniknout náměstí s kulturním domem. Je třeba podotknout, že v  té době byl lesík dokonce chráněn jako přírodní reservace. Jenže lesy jsou slabým protivníkem a  k  ničení lákají lidstvo odjakživa až dodnes. K  uskutečnění tohoto plánu naštěstí nikdy nedošlo (mimochodem to celé bylo navrženo v  záplavovém území), plány jsou k  vidění v  archivu obce. Stejně tak nedošlo na jiný stále protlačovaný a  stejně nesmyslný projekt - bytové jednotky na malých zelených plochách v okolí zámku. (Škoda, mohli jsme mít u zámku skvělou ukázku architektury 50. let – pozn. aut.)

Měšický zpravodaj - 15

O  výstavbu bytů nebo domků byla vedením obce žádána i  Ústřední škola ROH. Odpověděli, že by v  Měšicích mohli stavět i  tzv. „finské domky“, nebo jiné montované stavby. Opět se naštěstí takováto hrůza nestala skutkem. Spousta slov byly vyslovena, mnoho papíru popsáno a stovky hodin věnovány jednání kolem záměrů výstavby vodovodu, kanalizace a čistíren odpadních vod pro obec. Dělo se tak nejen v roce, který si procházíme, 1954, ale ve všech následujících bezmála 40 letech. A to, až do roku 1990, s nulovým efektem. Teď už se ale přesuneme od neplodných usnesení a rozhodnutí do reálného života. Dne 16. května 1954 proběhly v ČSR volby do národních výborů. Volby tehdy vypadaly tak, že byla jen jedna jednotná kandidátka Národní fronty, sestávající z  členů KSČ a ojediněle byl přidán nějaký nestraník. Teoreticky bylo možno někoho vyškrtnout, v praxi se volilo manifestačně a kdo šel „za plentu“, byl zaznamenán jako nežádoucí živel. Záznam o  výsledku voleb v  Měšicích není zatím k  dispozici. Dne 24. května bylo ale svoláno poslední veřejné zasedání odstupujícího NV a ustavující schůze nového. Na schůzi v sále Jednoty přišlo 21 členů pléna z 24, a asi 200 občanů. Bylo zde zvoleno složení (funkce) nového národního výbor, jehož předsedou se stal opět Ladislav Fabián. Zajímavostí této schůze bylo projednávání a odhlasování (hlasovali i občané) poslední záležitosti starého NV, kterou bylo přidělení pozemku ve vlastnictví NV pro užívání TJ Sokol. Oddíl kopané by tak zde měl své hřiště. To se i  stalo. Jistou, dnes úsměvnou kuriozitou bylo, že jedinou překážkou předání hřiště Sokolu bylo, že zde školník (školnice) pěstoval brambory, řepu a pšenici (bez smlouvy). Teprve po dotazu na dotyčnou paní, zdali tedy výnos z těch 40 arů odevzdá jak se sluší státu, a po negativní odpovědi uživatelky, bylo  hlasování jednoznačné a Sokol pozemek k užívání dostal. V  obci byla národní škola, a  to jednotřídka (v  domě čp. 17). Byly tu dva postupné ročníky ve školním roce 1953/54, od školního roku 1954/55 už ročníky tři, čili 34 žáků. Podle ročníků: v prvním bylo 11 žáků, ve druhém 16, a ve třetím ročníku 12 žáků. Ředitelem školy byl Jaroslav Šimonek. Podrobněji si povíme o  historii obecné (národní, základní) školy v  Měšicích v samostatném díle Toulek („Školství“). Než přejdeme k činnosti některých spolků, povězme si, jak si vedla knihovna. V roce 1954 se knihovna přestěhovala do jiných dvou místností v budově čp. 17 (škola). Byla s  tím řada potíží. Umístění nebylo příliš vhodné, přízemní místnosti byly tmavé, studené a vlhké a přesun si vyžádal i různé nové vybavení. Přesto i v tom roce knihovna vykázala dobré výsledky. Knižní fond k 31. 12. 1954 byl 3014 svazků. Do knihovny přišlo za rok 2368 čtenářů, kteří si vypůjčili 7771 knihu. Zapsaných čtenářů bylo 276 (36,5% obyvatel). V  knihovně byl jako přitažlivá novinka umístěn televizor k  veřejnému sledování programů. Byl to dar Výboru žen v ceně 2 000 Kč. Televize tehdy vysílala asi 3 x týdně jen večer, zájem byl mimořádný. Knihovník Josef Horák byl v  posledním čtvrtletí nemocný, provoz udrželi jeho pomocníci. Na závěr procházky rokem si ještě řekneme pár údajů z činnosti některých společenských organizací (dříve spolků). Měšický zpravodaj - 16

Výbor žen měl v rámci oslav MDŽ v dubnu slavnostní večer v Sokolovně. Ženy si daly závazek k odpracování 100 hodin v zemědělství, dále že zakoupí televizor pro knihovnu (ta tehdy nesla název „Osvětová jizba“). Na večeru vystoupil soubor ČSM Zdeňka Nejedlého z Prahy. Během roku měl Výbor žen dvě veřejné schůze, besídku pro děti ke Dni dětí a vánoční nadílku (dědy Mráze) dětem. V  říjnu byl zvolen nový výbor, předsedkyní zůstala paní Kmochová. Dne 7. února měla Obec Baráčníků valnou hromadu. Odpracovali celkem 5  276 brigádních hodin Kulturně společenských akcí bylo v tom roce jistě víc, ale další záznamy se nezachovaly, a ani by se nám do vymezeného prostoru nic víc nevešlo, protože si na úplný závěr uvedeme pár demografických údajů, jak se je pracně podařilo objevit. Počet obyvatel 763 Počet uzavřených sňatků (na MNV) 2 Narozených dětí 16 Zemřelo občanů 11 Počet domů a počet nově postavených - neuvádí se

(361 mužů, 402 žen) (11 chlapců, 5 dívek) (6 mužů, 5 žen)

Doslov autora: V  příštím díle se seznámíme s  nejdůležitějšími fakty a  událostmi let 1965 - 67. A  já teď využiji zbylého místa a  této příležitosti ke zvláštnímu poděkování všem spoluobčanům, kteří v minulém roce přispěli k obohacení historického archivu obce a  znalostí o  její historii tím, že donesli nejrůznější cenné dokumenty, fotografie i  další artefakty. Pokusím se je vyjmenovat a  nikoho neopomenout. Byly to paní: Sirotková, Gernerová, Bauerová, Charvátová, a pánové Bartůněk, Pakandl, Fabián, Chyský, Holeček, Lanc, Macek, Durila a pánové z TS Měšice. Další příspěvky uvítám a děkuji všem, koho jsem vynechal, ať se ozve. Pokračování příště Vladimír Novák.





Okénko měšického zahrádkáře

Červnové práce na zahradě V poslední dekádě června již začíná tak dlouho očekávané léto. V tomto měsíci již mohou být velmi pěkné teplé dny, ale zároveň se můžeme dočkat dnů, které doslova proprší. Počasí v tomto období může být značně nestabilní a ovlivňuje ho i na srážky velmi bohaté medardovské období. Zahrada je již plná života a jednotlivé rostliny se doslova předhánějí v růstu. V  ovocnářské zahradě si plně vychutnáváme sklizeň prvních raných třešní. První třešně jsou zvláště oblíbené u  dětí. Při výsadbě třešňového stromku se snažíme vybírat odrůdy naštěpované na slabě rostoucích podnožích (Colt, P-HL-A, Měšický zpravodaj - 17

P-HL-B, P-HL-C, Gisela 5 …). Třešeň na těchto podnožích dříve plodí a vzrůst stromu je podstatně nižší, dobře se sklízí a hodí se i do malých přídomních zahrad. Jedním z nejcennějších druhů ovoce, které se sklízí v tomto období jsou jahody. Je vhodné vysázet více odrůd a  to od nejranějších až po pozdní. Prodloužíme si tak sklizeň velmi hodnotného ovoce, které lze pěstovat i na malých zahrádkách. Z raných odrůd (PRIMA, KAMA, LAMBÁDA, MADELEINE, ZEFÍR, POLKA) středně rané (LESANA, SONÁTA, IDEA, KARMEN, INDUKA, DITA, a  ještě pořád pěstovaná SENGA SENGÁNA) pozdní (FRIKONSA, FLORENCE, BOUNTY, RED GAUNTLET, ILONA, PEGASUS, SYMPHONY) výběr odrůd je opravdu velký. Zkušený zahrádkář se může pokusit vypěstovat jahody i ze semen. Léta je k dispozici odrůda RUJANA drobnoplodá měsíční jahoda. V současné době jsou v prodeji i dvě hybridní odrůdy jahod pěstované ze semen a to GRANDIAN F1 a DELICIAN F1. Pěstování jahod ze semene je poněkud pracnější, dopěstování sazenic trvá asi tři měsíce, ale zkušenější zahrádkář, který má k  dispozici malý zahradní skleník, nebo okenní parapet to zvládne. Je třeba použít velmi kvalitní výsevný substrát, nesmí být slévavý. Při klíčení je třeba dodržet teplotu kolem 20°C, dostatek světla a pravidelné přihnojování malých semenáčků krystalickým hnojivem. V  červnu rostou rostliny přímo před očima, bohužel, ale nejen rostliny, ale i plevele. S odplevelováním rostlin je spoustu práce, tuto nepříjemnou činnost ovšem neodkládejte, plevele mohou značně negativně ovlivnit úrodu. Pro správného zahrádkáře stále platí, že nejlepším herbicidem je motyčka, na větších plochách můžeme samozřejmě použít i  herbicidy, pečlivě si ovšem prostudujte návod, aby   nedošlo k  případným škodám na rostlinách. Dosud nezdřevnatělé delší letorosty snadno v tomto období upravíme do žádoucí polohy. Vždy se snažíme, aby se letorost mezi svým začátkem a koncem neohýbal do oblouku ve tvaru kočičího hřbetu, je zde nebezpečí, že se v tomto místě vytvoří vlky. Jestliže nemůžeme stromy vhodně a pravidelně zavlažovat snažíme se půdu pod stromy nastýlat vhodným materiálem (piliny, řezaná sláma, drcená kůra). V  půdě se tak déle udrží vlhkost. Zavlažujeme-li stromy, pak raději méně často, ale vydatně. V chudších půdách se osvědčuje půdní závlaha vodou s rozpuštěnými hnojivy jednosložkovými nebo kombinovanými. Musíme však zvážit, zda již nejsou stromy hlavními živinami dostatečně zásobeny z předchozích hnojení. Přehnojování může způsobit značné problémy mnohem větší než mírný nedostatek živin. I při velké úrodě je odběr živin ovocným stromem poměrně malý. Prosvětlujeme koruny broskvoní časně letním řezem, doplníme tím řez, který jsme provedli v období kvetení. V červnu je třeba provést probírku plodů. Probírku uskutečňujeme z praktických důvodů co nejdříve po fyziologickém červnovém propadu, abychom nedělali zbytečnou práci. Včasná probírka plodů, nejen zvětší jejich velikost, ale příznivě ovlivní tvorbu květních pupenů na příští rok. Odstraňujeme nadbytečné, zejména slabé letorosty v bobulovinách. Pokračujeme v ochraně jabloní a hrušní proti strupovitosti a jabloní proti padlí. Proti obaleči jablečnému umístíme na kmeny jabloní lapače z vlnité lepenky, popř. provádíme chemickou ochranu, nejlépe na základě signalizace pomocí feromonových lapáků. Na  základě signalizace je třeba provést postřik u pozdních odrůd třešní proti vrtuli třešňové.

Měšický zpravodaj - 18

Je třeba kontrolovat výskyt mšic na ovocných dřevinách, zvláště jestli se neprovedlo na začátku jara ošetření proti přezimujícím škůdcům. Mšice nejen že škodí na rostlinách přímým způsobem (sání rostlinných šťáv – list), ale jsou i přenašeči závažných virových chorob. Při napadení virovou chorobou, strom již nelze léčit je třeba ho zlikvidovat, aby se virus nešířil dál na zdravé jedince. Proti sviluškám na ovocných dřevinách je kromě klasické chemické ochrany možno využít biologickou ochranu pomocí dravého roztoče Typhlodromus pyri. U  révy vinné v  tomto období provádíme podlom. Odstraňujeme nežádoucí obrost na kmíncích a  vylamujeme přebytečné letorosty. V  červnu réva kvete a  průběh počasí ovlivní nadcházející úrodu hroznů. Ideální teplota pro kvalitní odkvět je 20-25 °C a mírná vlhkost. Po opylení a oplození květů se bobule velmi rychle vyvíjí. Olejové skvrny na listech jsou prvním příznakem napadení révy plísní. Je třeba provést ochranu např. měďnatými přípravky Kuprikol 50 nebo fungicidy (Ridomil, Poliram WG, Quardis atd.) před a po kvetení révy a pak podle infekčního tlaku. V  posledních letech je ještě větší problém s  padlím, zvláště za teplého a  suššího počasí, ale s velkou vzdušnou vlhkostí může docházet k jeho rychlému rozvoji. Na listech napadených padlím jsou patrny nejdříve světlejší skvrny a potom moučnatý povlak, náchylné jsou i plody. Zasahujeme proti němu sirnými přípravky (Sulikol-K) nebo dalšími fungicidy (Discus, Horizon 250 EW) určenými pro padlí révy vinné. V  zelinářské zahradě zvláště ve skleníku začínáme sklízet první plody rajčat, paprik a okurek. Na venkovních záhonech sklízíme salát, rané odrůdy zelí, kapusty, hrášek, karotku, letní pór, ředkev dokončujeme sklizeň špenátu a ředkviček. Předpěstovanou sadbu póru vysazujeme do brázd hlubokých asi 10 cm. V  první polovině měsíce vysazujeme pór podzimní v  druhé polovině pór zimní. Před  výsadbou zakrátíme listy a  kořeny. Vyséváme vodnici, karotku, červenou řepu salátovou a mangold. Koncem měsíce můžeme začít s výsevy ředkve. Z listových zelenin vyséváme letní odrůdy salátu hlávkového a  salát listový, ale také některé méně známé zeleniny, jako např. čínské zelí nebo fenykl sladký hlíznatý. V červnu je na zahradě mnoho práce, ale zároveň se těšíme z  prvních plodů ovoce a  zeleniny. Přeji všem zahrádkářům mnoho úspěchů v pěstování rostlin. Miroslav Šmoranc

Slovo Obecní policie Vážení občané, ráda bych se ještě zmínila o  proběhlé Měšické zabijačce, byl to opravdu „fičák“ tak jak jsem psala v  Regionu. Mé upřímné a srdečné poděkování ještě jednou patří super pořadatelskému týmu a sponzorům, ale také vám vážení občané, protože svou účastí jste tuto akci úžasně podpořili a vaše spokojené a veselé tváře byly opravdu obrovskou odměnou, děkujeme. A  třešničkou na  dortu, alespoň pro mě, byla nalezená a majiteli vrácena peněženka s doklady a větší Měšický zpravodaj - 19

hotovostí a  také nalezený a  majiteli vrácený mobilní telefon. Při počtu návštěvníků této akce? a v dnešní době?, skoro neuvěřitelné! Prostě nikdo a nic toto veselí nezkazilo. O tom jak těžké a nákladné bylo toto měšické veselí, to snad ani nemusím psát (alespoň pro ty, kteří přišli a viděli), ale co ještě musím napsat je to, že tentokrát již během zabijačky, sice unaveni ale v duchu nadšení a spokojení pořadatelé rozhodli, že v listopadu tohoto roku dáme zabijačkové repete  To ale pořád není všechno, těsně po zabijačce přišel největší sponzor, firma Masi-co Měšice s nápadem, že by nebylo špatné udělat nějakou „srandu“ ještě v dubnu. A o čem že to bylo? Jasně že zase o dobrém jídle, dobrém pití a dobré zábavě . Těší mě fakt, že se pořád něco v Měšicích děje a prostě to tam žije . Akce pořádaná firmou Masi-co Měšice měla stanovený termín na 17. 4. 2010 tedy již po uzávěrce tohoto čísla. Přineseme vám proto jen v rychlosti malé zhodnocení akce psané již po zmíněné redakční uzávěrce. Co však již víme nyní je to, že jako spolupořadatele si Masi-co vybralo Měšický zabijačkový super tým a  podle toho co mi prozradil jednatel firmy Masi-co to vypadá na další super „fičák“. Tak to by byla zábava a teď do práce........ Opět jsem tak jako minulý rok byla požádána panem starostou a  následně i  zastupitelstvem obce Měšice k  ráznějšímu řešení některých přestupků proti veřejnému pořádku, které přetrvávají a dále k řešení přestupků u kterých se předpokládá nárůst díky blížícímu se jarnímu období. A právě proto, že se jedná o přestupky, kterých se dopouští převážně místní občané, rozhodla jsem se v tomto příspěvku opět poukázat na ty nejčastější přestupky a také napsat o tom, jak a za kolik to bude, když to nebude . Každopádně jsem si Měšice v  minulých týdnech osobně řádně projela a  musím zkonstatovat, že v některých lokalitách to opravdu vypadá....... tak jak by nemělo! Jak jsem již psala, blíží se jaro a  s  ním i  oblíbené pálení a  spalování zakázaných věcí a  materiálů na vašich pozemcích a  zahradách (JARNÍ ÚKLIDY), s  tím většinou souvisí zábory veřejného prostranství (CO NEJDE SPÁLIT HODÍM PŘED BARÁK, NEBO ZA  PLOT A  ČASEM SE TO ODVEZE) a  také zakládání skládek (HODÍM TO DO REMÍZKU NEBO NA POLNIČKU ...). Za toto jednání vám hlídka OP může uložit až 1 000 Kč na místě a v případě skládky je to úplně o něčem jiném, protože v tomto případě může jít o statisícové pokuty uložené ve správním řízení. Další známá a nejen jarní, ale celoroční hitovka je stání a parkování na veřejné zeleni, kde vám opět může hlídka OP uložit až 1 000 Kč na místě a tak se může stát, že někdo přijde k  vozidlu a  zjistí, že mimo lístečku za stěračem má na jednom z  kol přiloženou „botičku“, tak to bude pokuta + manipulační poplatek za přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. Chápu, že v dnešní době má jedna rodina minimálně dvě vozidla, ale jsme v obci a skoro každý má garáž a dvůr, maximálně stůjte na svých vjezdech, nebo požádejte obecní úřad o povolení k zřízení parkovacího místa, které pokud bude obec souhlasit, budete muset upravit (zatravňovací dlažba,...) a za které hlavně budete obci platit nájemné. Osobně si myslím, že většinou jde pouze o  určitou lenost a  pohodlnost některých občanů, (hovořím také z vlastní zkušenosti , jsem přeci také jenom člověk), ale určité věci a chování je třeba přehodnotit a o tom jak z jara vypadají některé zelené plochy v některých Měšický zpravodaj - 20

místních lokalitách, kde na těchto plochách během sucha i během deště parkují autíčka se může přesvědčit každý z vás. A  v  nejposlednější řadě hit číslo 1 jsou vaši domácí miláčkové, kteří se volně a bez dozoru pohybují po obci a hromádky jejich exkrementů zdobí celou obec a to nejen o svátcích. Za tyto místní tuláky a jejich „zdobení obce“ mohou opět jejich páníčkové dostat blokovou pokutu na místě až do výše 1 000 Kč. Snad si vydání tohoto zpravodaje přečte co nejvíce měšických a tak strážníci OP budou muset v příštích dnech vypisovat co nejméně pokutových bloků místním občanům, kteří jsou jinak celkem v pohodě . Na viděnou v ulicích a krásné jaro  Lída

Kuchařka naší vesnice

VYNIKAJÍCÍ MASO V HOŘČICI, neuvěřitelná mňamka Potřebné přísady: Maso, jedno jaké /druh, plátky, kousky .../, troška oleje, půl kelímku kremžské hořčice /malé/, ale jestli děláte pro velkou rodinu, tak můžete i celou, buď malou nebo velkou, podle toho, jak máte rádi, 2 velké cibule, 1 palička česneku, sůl a pepř. Postup: Maso naklepeme, dáme do misky, osolíme, opepříme, zalijeme hořčicí, smíchanou s  malým množstvím oleje a  poklademe vrstvou nakrájené cibule a  česneku. Masíčko necháme přes noc uležet. Druhý den maso zprudka opečeme, přendáme do pekáče, trochu podlijeme a  přikryté dáme péct do trouby. Chvíli před dokončením odkryjeme a  necháme dopéct. Maso je měkké a  tak se dáme do jídla. Neuvěřitelné, co dokáže hořčice. a teď něco sladkého .... TVAROHOVÝ TUNEL S BANÁNEM Těsto: 4 vejce a 4 lžíce cukru moučka vyšleháme do pěny, vmícháme 4 lžíce polohrubé mouky s 2 lžícemi kakaa a 1 lžící strouhané čokolády. Náplň: 13 dkg změklého másla a 13 dkg cukru moučka vyšleháme, přidáme 50 dkg tvarohu ve vaničce a vyšleháme hladký krém. Těsto upečeme na plechu, vyloženém pečícím papírem v předehřáté troubě na 180°C asi 10 minut. Piškot je tenký. Stáhneme i  s  papírem na studenou podložku a  necháme vychladnout. Formu na srnčí hřbet vyložíme potravinovou fólií. Z  korpusu si odkrojíme pruh na přikrytí, zbytkem plátu vyložíme formu a přečnívající kousky piškotu odkrojíme. Formu naplníme krémem do poloviny, po celé délce položíme banány. Doplníme krémem po okraj, položíme odkrojený plát a mírně přitlačíme. Já jsem ještě přikryla pečícím papírem a zatížila prkénkem. Necháme v lednici ztuhnout alespoň půl dne. Potom převrátíme formu, odstraníme fólii a polijeme čokoládovou polevou. Dobrou chuť !!! Lálka Langmayerová

Měšický zpravodaj - 21

Lékař myslivcem Opět po delší době si vám dovolujeme přinést několik úsměvných příběhů z pera pana profesora Andryska, tentokrát z jeho kariéry při pohotovostních službách. Lékařská pohotovostní služba Sloužit dvěma pánům dlouhodobě nelze a moje stále zlobivé koleno rozhodlo za mne – chirurg ze mne asi nebude a svou milenku s ostrým nožem doživotně opustím. Copak, něco mi zůstalo – pochopení problémů tohoto oboru a  dlouhodobá spolupráce. Tak se nedalo dělat nic jiného než zatím si k  výuce a  výzkumné práci na fakultě přibrat noční a nedělní pohotovostní služby. Tam jsem zažil snad největší počet příhod syrové člověčiny, nefiltrovaných ovzduším nemocnic, zkráka život, jaký je doopravdy. Manžel mne ohrožuje sekyrou, asistence VB Tam kde jsou u toho policajti, je vždy něco (nebo i mnoho) k zasmání. Večerní telefon: „Přijeďte honem, manžel mi hrozí sekerou!“ No, tohle je spíše pro Bezpečnost, ale víte jací jsou to profesionáové, tak jedeme s nimi – neboli náštěva s policejní asistencí. „Tak jděte první, doktore,“ cpe mne rameno zákona před sebe. Víte, ono to vyjde nastejno, jestli jsem ohrožen roztřeseným ochrácem, který by mohl za mými zády odjišťovat pistoli, nebo zda narazíte zepředu na cvoka. „Tady, tady, pane doktore, na skříni!“ ukazuje rozstřesená babka na velkého pruhovaného kocoura, který na ní výhružně hledí s prádelníku. Inu, chudák žije sama a tak jí kocour zastupuje mrzutého dědka, který ji už opustil. Po chvíli to pochopilo i  rameno zákona a  povzdechnuvše si, jdeme domů. Maně se mi připomíná současnost, kdy by to babku stálo 90 julínků a  možná, že by „manžela“ zrichtovala sama jako zamlada. Na půdě u sliveneckého astmatika s pejskem Jednou takhle asi v  deset večer telefon, že děda ve Slivenci má astmatický záchvat, dusí  se. Tak to se musí jet třeba o půlnoci. Slivenec měl tehdy ještě více charakter vesnice než dnes a tak po chvíli hledání jsme našli stavení, kde se k dědovi hlásili. Že je na půdě, nejsou schopni ho snést. A  tak jsem se vydal po žebříku do podkroví stodoly, kde děda bydlel na seně – no a pak aby neměl astmatický záchvat. Byla to podařená rodinka, nebyla tam elektrika, prý to vypnuli pro neplacení. Lezu nahoru s  baterkou a  brašnou, slyším na dálku pěkně zřízeného astmatika, nemusím ani vyšetřovat a je mi jasné, že bez injekce Syntophylinu do žíly už dlouho nepřežije. Tak to bylo jednoduché, dědek ležel u vchodu na půdu, já jsem stál o dvě příčky na žebříku níže, v zubech baterku a bez desinfekce, která by v tom prostředí byla stejně iluzorní, prstem jsem nahmatal žílu, skoro poslepu se trefil jehlou a dědovi se začalo ulevovat. Jenže – děda měl pejska, který se rozhodl pána bránit. Naštěstí to byla stařičká Fifinka, která mi žužlala přes plášť rameno, dalo se to vydržet, děda byl vzkříšen, Fifinka sice ječela dál, ale my pak rychle sbalili fidlátka a ujížděli do civilizace. Měšický zpravodaj - 22

Dcera ztratila věneček, tak něco dělejte, aspoň vydezinfikovat Tak něco lehčího – většinou je vznikání nového života zábavnější, než jeho konec. Tak se mi jednoho podzimního večera přihodilo – přiletěla paní a vychrlila ze sebe: „Prosím Vás, pojďte k  nám, dcera si k  nám pozvala přítele a  teď se přiznala, že přišla o  panenství.“ „No dobře, aspoň to má za sebou, co já s tím mám podle Vás dělat?“ „No, přece aspoň vydezinfikovat!“ „Poslyšte, s ohledem na to, že máte dceru, muselo Vás něco podobného potkat taky. Volali na to rodiče taky lékařskou pohotovost?“ Inu, konečně jsem našel jeden příběh, kde bych souhlasil s ministrem Julínkem a s jeho bláznivými poplatky. Za 90 korun by si to madam asi rozmyslela. Přijďte na VB, je tu úmrtí Nedělní odpoledne slunného podzimu, když tu telefon: „Tady služebna Veřejné bezpečnosti v Košířích, doktore, přijeďte k nám, máme tu paní, která ohlásila úmrtí ve svém bytě.“ Už to samo vypadá podezřele, běžně policie neorganizuje takto úmrtí. No  dobrá, sanitář taky tuší něco osvěžujícího a tak jedeme. Ve služebně VB zlomeně o pult opřená štkající žena v kompletní smuteční róbě, dokonce s černým závojem přes obličej mi opakuje, že jí přijela přítelkyně z Moravy a v bytě najednou zemřela. Musela si být tou smrtí jista, u náhlých úmrtí si musí i doktor dát pozor. Nějak se mi to nezdá, náhlé úmrtí a smuteční šat, nu což, ženy dokážou moc. „Tak pojďte, paní, pojedeme k vám.“ Stoupáme po schodech a  tu mne pouští do bytu prvního: „Víte pane doktore, já tam s  vámi nemohu, to je tak strašný pohled na ni, prostě nemohu. Je v koupelně, mám malý byt, tak jsem ji musela dát do vany.“ Trochu divné, neměla postavu Brunhildy a  dokázat dát mrtvolu do vany? Tak tedy vstoupím do bytu, vejdu do koupelny a  tam – nic, jen prázdná vana. Vzpomněl jsem si na jednu dávnou detektivku, kde zločinci vyvlekli nebožtíka světlíkem z koupelny lanem na střechu, ale ani stopy po podpatcích při vlečení pod okénkem. „Nikdo tam neleží, pojďte se podívat!“ „Jé, tak to asi už odešla“ Teď mi bylo jasno a tak jsem se zeptal na svršky a kufr, jenže to si prý asi odnesla s sebou. Vrátili jsme se na VB, pacientku jsem ponechal jejímu osudu, nebyla nebezpečná ani sobě, ani okolí (snad s  výjimkou toho příslušníka) a nesplňovala tak kritéria pro nedobrovolný transport na psychiatrii. „Tak ta nebožka prý odešla, soudruhu, ani svršky ani stopy po vlečení jsem nenalezl. A tu pusinku zavřete, mohla by se vám vykloubit čelist“. Pasáže z knihy „Lékař myslivcem“ pana profesora Oskara Andryska s jeho svolením redakčně připravil a zpracoval Jiří Bejlek

Měšický zpravodaj - 23

Čtení ke kávě (čaji) Slavnostní projev Milá maminko! Slavíš dnes své významné a kulaté narozeniny. Nejedna žena prožívá tuto událost trochu se smutkem a  neslyší ráda o  svém věku. Ty jsi z toho nikdy nedělala problém a s počtem svých let ses netajila. Nikdo z přítomných by Ti neuvěřil, že slavíš toto jubileum, kdyby nebyl na tuto oslavu pozván. Všichni hosté mohou potvrdit, že by jsi své roky mohla tajit, vypadáš stále mladě. Často se říká, že nikdo si nemůže své rodiče vybírat, ale kdybych tu možnost měla, vybrala bych si zase jedině tebe. Zvládla jsi vše, co ti život připravil. Bez odpočinku a  s  nasazením veškeré své síly a obětavosti jsi dosáhla úspěchu. Obětovala jsi vlastní zájmy a koníčky, aby ses mohla plně věnovat své rodině. Nikdy jsi na mě (na svou dceru) nezapomínala. Nemálo jsem tě zatěžovala, nejdříve svými zdravotními potížemi v raném dětství, později školními problémy a i jinými starostmi. S úsměvem si vybavuji, jak mi ostatní spolužačky náš kamarádský vztah záviděly a když měli nějakou otázku nebo problém, tak nepsaly do časopisů žádné Sally, ale žádaly mě o tvou pomoc a radu. Jsem ti za to velmi vděčná. Jak již jsem říkala, děti si nemohou vybrat své rodiče a  na druhé straně rodiče jsou nuceni žít se svými dětmi. Myslím, si že ani ty ani já našeho společného života nelitujeme. Dala jsi mi do života to nejlepší co může dítě dostat. Lásku, porozumění, toleranci a mnoho dalšího velmi cenného. Mohu ti říci: podaří-li se mi žít takový život, jaký žiješ ty, budu vděčná a  šťastná. Svým  smyslem pro spravedlnost, úsilím a  pracovitostí jsi se stala pro mnohé vzorem. Myslím, že dnešní hosté o tom hodně vědí, na jejich tvářích vidím souhlasné úsměvy. Cesta životem je jako orientační závod, orientační závod bez mapy a  kompasu. Ty všechny překážky, neznámé křižovatky a rozcestí zvládáš s přehledem a na výbornou. Ne náhodou se okruh tvých přátel tak rozšířil. Někdo kdysi řekl: čím srdce překypuje, tím ústa přetékají..... Proto ti znovu vyslovuji své poděkování. Doufám, milí přátelé, že si teď všichni spolu se mnou připijete na zdraví a štěstí mé matky. Proto vás prosím, abyste povstali, uchopili se svých sklenek a přidali se ke zvolání. Ať žije naše oslavenkyně! Tereza Semrádová

Měšický zpravodaj - 24

Ze sportu a kultury

Jak se v Měšicích hrál stolní tenis Ten minulý čas v titulku je na místě. Hrál se, ale už delší dobu nehraje. Řeč je o pingpongu, nebo také o  table-tenisu. V  sedmdesátých a  osmdesátých letech minulého století se zde skutečně stolní tenis hrál, a to ne jen tak ledajaký, ale na soutěžní úrovni. Ale tato kapitola měšické tělovýchovy a sportu jako kdyby z paměti už vymizela, i při zpracování historie TJ Sokol jsme ji zcela vynechali, za což se  tehdejším aktérům musíme omluvit a zkusíme to zčásti napravit, teď a ještě někdy v budoucnu. Ono ostatně těch sportovních činností v obci bylo víc takových, na které se už zapomnělo a nemluví se o nich. I na ně časem dojde. Teď se ale vraťme ke stolnímu tenisu. Díky precizní dokumentaci, kterou vedl pan Karel Chyský, jako zakladatel, duše, a vedoucí osobnost oddílu, máme dnes z čeho čerpat - své podrobné záznamy ve formě kroniky totiž předal pro archiv historie obce. Nelze ovšem podrobně popsat celých víc jak 13 let činnosti oddílu. To by zabralo všechny strany mnoha čísel Zpravodaje, a tak si vyberme jen hlavní momenty důležité pro celkový pohled. Jak to tedy vše začalo. Koncem šedesátých let chodila skupina mladých lidí každou zimu do Sokolovny si zahrát, jen tak pro zábavu a potěšení. Stolní tenis patřil v poválečných letech ke sportům oblíbeným pro malou náročnost na  prostor a malé náklady na vybavení. Na druhou stranu má málo Miroslav Juroško, diváků - není to sport kolektivní, (i když soutěží hrál od roku 1977, družstva), nedochází k  fyzickému kontaktu za 10 let sehrál 647 zápasů. soupeřů, ledaže by po sobě házeli pálku, takže Byl držitelem II. výkonnostní třídy. se končetiny nelámou, krev neteče - prostě nic, co diváci při sportu rádi vidí. Hrálo se v bývalé Sokolovně, na dvou stolech, jeden byl na chodbě, jeden ve výčepu, později v šatně. Během doby se hrálo i v tak zvané „kulturní místnosti“, to je tam, kde je dnes restaurace. Časem došlo k  tomu, že bylo domluveno přátelské utkání s  oddílem z  Kostelce nad  Labem. Historicky první sestava byla: Strakoš, Chyský, Vostárek, Flinta, Němec, Měšický zpravodaj - 25

B. Šíla, M. Pávek. V  Kostelci prohráli 12 : 1, v odvetě v Měšicích pak 11 : 0. Tento neúspěch ale  nikoho neodradil, hrálo se dál zase už „jen tak“, pro zábavu. V  sestavě byli ještě Mašek, Valeš a J. Bauer. Za dva roky, v roce 1975, byl už při TJ Sokol vytvořen oddíl stolního tenisu, a  byl zařazen do II. třídy okresního přeboru, skupina A. Na soupisce byli uvedeni pánové Strakoš, Zítko, Chyský, Lazák, Duras, Chábek a  Plaček. Na podzim se v tabulce Měšice umístily Ukázka registračního průkazu sportovce. na  5. místě z  8 družstev, a  stejné umístění bylo pak dosaženo za celou sezónu 1975 - 76. Pak si pár let přeskočíme, vítězství střídaly prohry, přišli noví členové, bylo jich v roce 1980 už 15. Objevují se nová jména: J. Abík, Juroško, M. Abík, Weishaupt, Sýkora, Jurošková, Fiala, J. Macek, Červeňák, Carva. Největší úspěchy oddíl zaznamenal v  80. letech. V  sezóně 1980/81 oddíl postoupil do I. třídy okresního přeboru. V roce 1982 oddíl z I. třídy sestoupil. Do nové sezóny bylo utvořeno družstvo žáků, družstva dospělých byla zařazena do II. třídy okresního přeboru s 12 účastníky. V roce 1984 opět oddíl postupuje do I. třídy okresního přeboru. V 10. jubilejním roce byl oddíl nejúspěšnější. Na slavnostní schůzi k 10. výročí založení byl podán panem Chyským obsáhlý přehled činnosti za uplynulých 10 let. V tomto roce soutěžilo jedno družstvo v I. třídě, další ve II. třídě okresního přeboru, úspěšné bylo i družstvo žáků. Na podzim obsadilo družstvo Měšice „A“ první místo v soutěži první třídy. Za celou sezónu 1986 – 87 skončilo na místě pátém. Ještě zbývá doplnit jména hráčů a  hráček, která se v  textu dosud neobjevila. Byli to (r. 1986): Bucifal A. a  J., Greňo Jan a  Jiří, Severa, Hanzl, Skořepa, Šerhanová, Chyská, Švejdová, Strakošová, Perovič, Vrabec, Stránský, Š. Švejdová, Herba, Štěrba. Na koho jsem zapomněl, ať zvedne ruku. Výčet úspěchů a ztrát skončíme s podzimem 1987, kdy družstvo Měšice „A“ obsadilo 1. místo v I. třídě okresního přeboru, družstvo „B“ Měšic skončilo na 7. místě okresního přeboru III. třídy skupiny A. Skončila tím i naše malá vzpomínka na málo známou, ale významnou epizodu z historie sportu v Měšicích. Možná tady teď ještě chybí, kdy a proč zde stolní tenis skončil. Tím se nezabývejme, ono když něco končí, nebývá to většinou veselé čtení. Jednou se ale k námětu ještě vrátíme, to až v historickém seriálu „Toulky“ dospějeme k 70. a 80. létům minulého století. Do té doby budeme bohatší o  další fakta a  historii stolního tenisu si probereme v samostatném díle Toulek věnovaném sportům neprávem zapomenutým. Měšický zpravodaj - 26

Před 35 léty se v Měšicích začalo „pinkat“ na velmi dobré úrovni na to, jak malá obec jsme tehdy byli, a v jak skromných podmínkách se tu hrálo. Dnes si lze jenom přát, aby se tato (a nejen tato) tradice obnovila a berme to i jako výzvu. K tomu zde ale někdo chybí. Nějaký nový pan Chyský.... Vladimír Novák Prameny: K. Chyský, kronika oddílu stolního tenisu I., II. Fotbal – zprávy z oddílu mládeže Po krátké odmlce se opět hlásíme se zprávami o  měšické fotbalové mládeži. Během zimní přestávky jsme nelenili. Snažili jsme se co nejlépe připravit na jarní část sezóny s  výhledem na co nejlepší umístění v  tabulce. Momentálně zimujeme na 7. místě s 10 body. Zimní příprava začala navštěvováním tělocvičny v  Líbeznicích, kam jsme chodili 2x týdně. Dalším bodem přípravy bylo zimní soustředění v  krásném prostředí Krkonoš. Ve Velké Úpě si mladí fotbalisté užili nejen několik tréninkových procesů a fotbalových mini-zápasů na sněhu, ale i několik výletů např. do bazénu v Trutnově nebo na Sněžku. Dále jsme navštívili několik halových turnajů. Dva pro ročníky 95 v  Neratovicích a Chlumci nad Cidlinou, jeden pak pro ročníky 97 ve Stochově. Podrobné informace můžete dohledat na našem webu. Ligová utkání začínají v sobotu 27. 3. zápasem ve Veltěži. První domácí duel se odehraje o týden později v neděli 4. dubna s týmem Zeleneč. Jako novinka vás při zápasech žáků čeká otevřený kiosek, takže se kromě sledování fotbalu můžete i občerstvit. I  nadále přijímáme nové děti do žákovského týmu. Jedná se o  ročník 1995 až 2004. Dále přivítáme veškerou pomoc, jak sponzorskou, tak i jakoukoli jinou, např. s vedením týmu atp. Podrobné informace ze soustředění, turnajů, odehraných zápasů nebo kontakty najdete na našem webu www.tjsokolmesice-zaci.ic.cz Jan Vlček

Dne 23. dubna 2010 zemřel po těžké nemoci ve věku nedožitých 77 let pan

Miroslav Mašek Pan Mašek byl dlouholetým předsedou TJ Sokol Měšice a vedoucí osobností fotbalového klubu. Za dlouhá léta vychoval několik generací mladých fotbalistů.

Čest jeho památce.

Měšický zpravodaj - 27

XII. ročník tradičních jarních rybářských závodů Klub rybářů Měšice pořádá v  sobotu dne 15. května tradiční jarní rybářské závody u  rybníčku „Kruh“. Začátek je od 6:30 hodin. Zúčastnit se může kdokoliv. Lístky na závody je možné za cenu 200,- Kč zakoupit v restauraci U Václava nebo v den závodu před zahájením na místě. Po celý průběh závodu bude zajištěno pro závodníky i diváky bohaté občerstvení a na závěr jak je obvyklé, a pro závody v Měšicích typické, jsou připraveny pro vítěze super ceny. Rybník je po loňském výlovu Dolního velkého rybníka bohatě zarybněn a tak se očekávají super úlovky. Na večer je připravena opět večerní zábava pod širým nebem. Zase na vás čeká bohaté občerstvení a  živá hudba k  tanci i  poslechu. Přijďte se pobavit a  vezměte s  sebou i  své známé. Nebudete litovat, protože měšické rybářské závody a  večerní zábava jsou všude vyhlášené. Dětský den Dětský den se bude tentokrát konat v jiném termínu, než který jsme uváděli v únorovém vydání Zpravodaje. Původně byl zamýšlený termín konání 29. května. V té době jsme ještě netušili, že na tento den budou vyhlášeny volby do Parlamentu ČR. To by ještě tak moc nevadilo, ale na tento termín jsme ještě v obci vyhlásili Referendum proti Letišti Vodochody a to už by se organizačně nezvládlo. Nový termín konání Dětského dne je tedy sobota 5. června 2010 od 14:30 u rybníčku „Kruh“. Tentokrát bude pojat v duchu sportovního odpoledne. Připravte se na všechny oblíbené sportovní soutěže. Nezapomeňte doma koloběžky a kola. Pro všechny budou připraveny pěkné ceny. Na setkání s vámi se těší hlavní organizátorky této akce: Anna Raková, Irena Honsová a všichni ostatní pomocníci. Jiří Bejlek Pozvání na Vítání ptačího zpěvu Vážení, každoroční Vítání ptačího zpěvu se pomalu v naší obci Měšice stává tradicí, což je jistě dobře. To letošní Vítání ptačího zpěvu se uskuteční v neděli, dne 2. května 2010. sraz je jako obvykle na nádraží ČD v 8:30 hod. (po příjezdu vlaku od Prahy v 8:22 hod). Exkurzi podle soustavy měšických a mratínských rybníků povedou Martin Sládeček a Jaroslav Kubíček z České společnosti ornitologické. Další informace možné u p. Sládečka na tel. 737 569 818, případně u mne (tedy co bude moje nepodstatná maličkost vědět). S pozdravem Ladislav Říha, Na Rejdišti 382, Měšice tel.: 724 511 377 Měšický zpravodaj - 28

Pozvání na 15. Vejšlap na kole i pěšky povodím Mratínského potoka Organizátoři vás srdečně zvou na již 15. Vešlap na kole i pěšky Povodím Mratínského potoka, který se koná v sobotu 8.5.2010. Prezentace i start: 8:30 – 9:00 hod v Líbeznících – fotbalové hřiště. Cíl je ve 14:00 v Oblastním muzeu Brandýs nad Labem. Startovné: dospělí 20,- Kč, děti 5,- Kč Více informací na www.pochod.unas.cz Upozornění pro účastníky z Měšic Trasa pochodu tentokrát nevede přes Měšice. Díky pochopení líbeznických organizátorů ale nemusíte, jak pěší, tak cyklisté, na start do Líbeznic. Pro měšické účastníky je možnost registrace a startu u zámku Měšice, od 8:30 do 9:00 hod. Odtud půjdete (nebo pojedete) polní cestou do Veleně, kde se napojíte na trasu pochodu s cílem v Brandýse nad Labem. Vladimír Novák

Krátce po uzávěrce Rybářská brigáda, Jarní měšické žrádlobraní, dětský Karneval masek, fotbalový zápas a večerní Maškarní karneval pro dospělé. Sobota 17. dubna se zapíše do kulturní a  sportovní historie Měšic zlatým písmem. Člověk nevěděl na jakou akci má vyrazit dříve. Hned ráno Klub rybářů pořádal brigádu u  Dolního velkého rybníku, kde bylo třeba spálit větve stromů, staré rákosí a opravit rybářskou boudu. To už se ale v bývalém statku grilovalo selátko a chystalo se velké jarní žrádlobraní, jak ho nazvali organizátoři z firmy MASI-CO ve spolupráci s osvědčeným zabíjačkovým týmem a s podporou obce. Jak psala Lída ve svém příspěvku Obecní policie, doufala, že to bude zase fičák!! A také že byl! Je vidět, že každou další akcí se organizátoři učí a nyní organizace již neměla chybu. Jídla a  pití co hrdlo ráčí, živá hudba a  celý den zábavný program pro děti i  dospělé perfektní a  počasí super. Před organizátory smekám klobouk a držím palce aby se nenechali odradit a v takovýchto akcích pokračovali. S jejich pomocí se nezviditelňují jenom oni, ale především obec. Všem patří dík! Od 14 hodin v restauraci U Václava začal dětský Karneval masek. Tak jako každoročně začal rej masek. Sešli se zde princezny, víly, kovbojové, rytířové, beruška, šaškové, příšery a  dokonce i  kuchařka. Děti si zatancovaly, zasoutěžily, vyhrály pár sladkostí. Pořadatelé vyhodnotili nejhezčí masky a za doprovodu písně Jede mašinka, „odjely“ zapojeny do vláčku vedeným strojvedoucím Toníkem Knetlem všechny děti na kolotoč a trampolínu do statku. Celou vydařenou akci připravili manželé Hluší s  podporou obce. Při organizaci akce pomáhal výše zmíněný Tonda Knetl a teta Lálka Langmayerová, která vymýšlela program a hlavně rozdávala sladké odměny. I jim díky! K večeru probíhal i fotbalový zápas, a tak ten, kdo chtěl po kulturních zážitcích i ten sportovní, mohl posedět na hřišti. Měšický zpravodaj - 29

Po skončení zápasu byly opět dvě možnosti. Zajít do statku, kde stále probíhalo žrádlobraní s muzikou, nebo se obléci do masky a jít na večerní Karneval masek pro dospělé do restaurace U Václava. Když jsem šel večer domů, no šel, vlastně se ploužil, protože mě již od rána běháním po všech akcích, strašně bolely nohy a viděl to množství lidí, které se podařilo „vytáhnou“ po zimním spánku z jejich baráků, byl jsem strašně rád, že žiju v Měšicích, kde se něco děje a ne někde kde „chcípnul“ pes a sousedé se vlastně ani neznají. (Malou výtku mám jenom v  tom, že je třeba příště průběh všech konaných akcí lépe koordinovat a  domluvit se, aby si nekonkurovaly. Zase jich není v  průběhu roku v  naší krásné obci tolik, abychom jich pořádali v jednom termínu více a potom se půl roku nic nedělo. Nejsme zase tak velká obec, aby na všech akcích v jeden den bylo plno. Časově se to vše nedá stačit a je to škoda, protože ve finále tím jsou poškozeni vlastně ti, kvůli kterým se vše pořádá, občané, kteří se chtějí pobavit a nyní jsou postaveni před rozhodnutí vybrat si, kam vlastně jít). Zdravím všechny Jiří Bejlek

Měšický zpravodaj - 30

Měšický zpravodaj - 31

Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - Duben 2010. Ročník 7, číslo 2. Vychází v nákladu 650 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Anna Raková, Drahoslava Myšáková, Lálka Langmayerová. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO, případně zaslat na e-mail: [email protected]. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad - 283 980 330 Obecní policie - 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 30. dubna 2010, příští číslo vyjde v červnu 2010. Distribuováno zdarma. Měšický zpravodaj - 32