1 Právní rámec ochrany práv z průmyslového vlastnictví v ČR... 9

OBSAH 1

Právní rámec ochrany práv z průmyslového vlastnictví v ČR .................................. 9

1.1

Základní pojmy.......................................................................................................... 9

1.1.1 Duševní vlastnictví .................................................................................................... 9 1.1.2 Práva z průmyslového vlastnictví............................................................................ 10 1.1.3 Ocenitelná práva ...................................................................................................... 10 1.1.4 Ochranná známka .................................................................................................... 10 1.1.5 Zboží porušující některá práva duševního vlastnictví ............................................. 11 1.2

Smlouvy vztahující se k ochraně průmyslových práv, jimiž je ČR vázána ............ 11

1.2.1 Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví........................................... 13 1.2.2 Dohoda o evropském patentu (European Patent Convention)................................. 14 1.2.3 Trips - The Agreement on Trade Related Aspects of Intellectual Property Rights. 15 1.3

Zákony vztahující se k ochraně práv k průmyslovému vlastnictví v ČR ................ 16

2

Institucionální a programová podpora ochrany práv z průmyslového vlastnictví

v ČR 20 2.1

Institucionální podpora ............................................................................................ 20

2.1.1 Úřad průmyslového vlastnictví (www.upv.cz) ........................................................ 21 2.1.2 Celní správa ČR (www.cs.mfcr.cz) ......................................................................... 22 2.1.3 Česká obchodní inspekce (www.coi.cz).................................................................. 23 2.1.4 Meziresortní komise pro potírání nelegálního jednání proti právům k duševnímu vlastnictví ............................................................................................................................ 24 2.1.5 Soukromá ochrana vlastníků práv ........................................................................... 25 2.2

Programová podpora ............................................................................................... 27

3

Porušování práv z ochranné známky – výroba, skladování a distribuce padělků

významných značek na území ČR....................................................................................... 30

5

3.1

Dovoz padělaného zboží do ČR .............................................................................. 32

3.2

Výroba padělků na území ČR.................................................................................. 34

4

Proces zajišťování padělaného zboží a přípravy pro soukromoprávní, správní a

trestněprávní řízení v ČR..................................................................................................... 35 4.1

Zajišťování padělaného zboží.................................................................................. 35

4.2

Přestupky a správní delikty ..................................................................................... 40

4.2.1 Přestupky ................................................................................................................. 40 4.2.2 Správní delikty......................................................................................................... 41 4.3

Trestné činy v oblasti práv k duševnímu vlastnictví ............................................... 41

4.3.1 Srovnání současné a budoucí trestněprávní úpravy ve vztahu k duševnímu vlastnictví ............................................................................................................................ 41 4.3.2 Trestněprávní řízení při ochraně práv k duševnímu vlastnictví............................... 46 4.3.2.1 Domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor ....................................................... 47 4.3.2.2 Odborná vyjádření ................................................................................................... 48 4.3.2.3 Trestněprávní odpovědnost majitelů a správců tržnic ............................................. 50 5

Statistiky a konkrétní příklady................................................................................. 51

6

Zhodnocení úrovně právní ochrany vlastníků ochranných známek ........................ 55

 

6

Úvod Cílem této práce je zmapovat aktuální trendy v teoretické i praktické rovině ochrany práv z průmyslového vlastnictví se zřetelem na ochranu práv z ochranné známky v souvislosti s výrobou a distribucí padělků významných značek. Úroveň ochrany duševního vlastnictví v ČR není možné chápat jen v kontextu vymahatelnosti souvisejících práv, ale především v souvislosti s rozsahem všeobecného právního vědomí o obsahu pojmu duševní vlastnictví. Česká republika si ve své nedávné historii prošla obdobím, kdy většina majetku přešla do rukou státu a hranice soukromého vlastnictví byly vymezeny velmi striktně. V této době se rovněž porušily přirozené vazby k výsledkům tvůrčí lidské činnosti a pojem duševní vlastnictví se do značné míry vyprázdnil. Důsledkem toho je současná situace, kdy jsou předměty chráněné právy duševního vlastnictví v rámci konkurenčního boje kopírovány, padělány a přetvářeny. Je tak klamán spotřebitel, kterému se v domnění, že nakupuje originální výrobky, dostává jen více či méně zdařilých napodobenin či padělky. Toto chování má prostý a ryze ekonomický důvod – snahu obohatit se na úkor majitele onoho nehmotného statku – např. vlastníka ochranné známky či majitele průmyslového vzoru. To současně souvisí i s faktem, že velká část tradičních českých značek, které byly dříve běžnou součástí našeho života, zanikla, protože nebyla schopna konkurovat atraktivitě a síle těch zahraničních. K těm ale nemáme žádnou citovou vazbu, nevnímáme je jako „rodinné stříbro“, nevážíme si jich a nezáleží nám na posilování jejich hodnoty, pouze je konzumujeme. Porušování práv, která jsou na tyto značky vázána, nepřikládáme význam. Důkazem toho jsou desítky příhraničních i vnitrozemských tržnic a velký objem zboží porušujícího práva duševního vlastnictví, které je zde státními orgány zajišťováno. Prodej padělků navíc již dnes není doménou pouze stánkového prodeje, napodobeniny parfémů či obuvi nezřídka plní regály renomovaných obchodních řetězců. Je evidentní, že nejčastěji jsou předmětem porušování práv duševního vlastnictví takové předměty, které jsou právě v módě, nebo takové, které jsou na trhu již zavedené, známé a považují se za kvalitní. 7

Ať již bude v závěru této práce konstatováno, že ČR disponuje dostatečným množstvím nástrojů, které zajišťují ochranu a vymahatelnost práv k duševnímu vlastnictví, nebo budou odhaleny rezervy v tomto systému, je zřejmé, že bez veřejné osvěty o významu duševního vlastnictví se nám nepodaří odstranit nejdůležitější složku problému – poptávku spotřebitelů po levných napodobeninách toho, co si s ohledem na svou ekonomickou situaci nemohou dovolit. Také současná světová hospodářská krize jistě i v této oblasti zanechá svůj negativní otisk. S nejistou sociální situací a klesající životní úrovní totiž obecně roste náklonnost k asociálnímu a protiprávnímu jednání, kterým porušování práv k duševnímu vlastnictví nesporně je.

8

1 PRÁVNÍ RÁMEC OCHRANY PRÁV Z PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ V ČR 1.1 ZÁKLADNÍ POJMY 1.1.1 DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ Pojmem duševní vlastnictví souhrnně označujeme vlastnictví k výsledkům tvůrčí intelektuální činnosti lidí. Obsahem duševního vlastnictví jsou tak práva k dílům literárním, uměleckým a vědeckým, k výkonům výkonných umělců, ke zvukovým záznamům a k rozhlasovému nebo televiznímu vysílání, práva k vynálezům ve všech oblastech vědecké činnosti, k vědeckým objevům, k průmyslovým vzorům a modelům, k továrním a obchodním známkám a známkám služeb jakož i k obchodním jménům a názvům. V obecnějším pojetí1 je možné duševní vlastnictví charakterizovat jako majetek nehmotné povahy, který je výsledkem procesu lidského myšlení. Lze do něj zařadit souhrny více či méně originálních myšlenek, námětů, návodů a řešení, jak měnit či pozměňovat okolní či vnitřní svět člověka. Za duševní vlastnictví však lze považovat jen to, co je jedinečné, neopakovatelné a dostatečně originální. Hodnota duševního vlastnictví závisí zejména na míře jeho následné využitelnosti, přínosu pro jedince i společnost a schopnosti vyvolání tvorby dalších produktů (materiálního i nemateriálního charakteru). Právní úpravu týkající se duševního vlastnictví lze dělit na dva celky, a to jednak autorské právo, které je reprezentováno autorským zákonem, a práva průmyslového vlastnictví, jež jsou v ČR zakotvena ve více dílčích právních předpisech.

1

Internetová encyklopedie Wikipedia, [cit. 2009-01-01], dostupný z www:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Du%C5%A1evn%C3%AD_vlastnictv%C3%AD.

9

1.1.2 PRÁVA Z PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ Průmyslovými právy rozumíme především ochranu výsledků technické tvůrčí činnosti – vynálezy a užitné vzory, předměty průmyslového výtvarnictví – průmyslové vzory, jakož i práva na označení – ochranné známky a označení původu. V neposlední řadě řadíme k průmyslovým právům také konstrukční schémata polovodičových výrobků – topografie polovodičových výrobků.

1.1.3 OCENITELNÁ PRÁVA Z hospodářského hlediska představují práva z průmyslového, resp. duševního vlastnictví takzvaně ocenitelná práva patřící do nehmotného majetku právnické osoby či fyzické osoby podnikatele. Z toho mimo jiné plyne, že práva z průmyslového vlastnictví požívají také majetkoprávní ochrany, počínaje ústavněprávní a konče trestněprávní ochranou. Ochrana práv duševního vlastnictví je zakotvena ústavně, a to v článku 34 Listiny základních práv a svobod.

1.1.4 OCHRANNÁ ZNÁMKA V českém právu byl pojem „ochranná známka“ poprvé užit v zákonu č. 8/1952 Sb., o ochranných známkách, nyní zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. Ochrannou známkou může být za podmínek stanovených zákonem jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Na rozdíl od značky jako nechráněného označení je ochranná známka značkou, která byla na základě přezkoumání zápisné způsobilosti zapsána do rejstříku ochranných známek a požívá právní ochrany na 10

území určitého státu. Ochranná známka chrání před přivlastněním, zneužitím a nepravdivým zlehčováním. Slouží zároveň k orientaci spotřebitelů.

1.1.5 ZBOŽÍ PORUŠUJÍCÍ NĚKTERÁ PRÁVA DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ Dle nařízení Rady (ES) č. 1383/2003, o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo, se za takové zboží se považují: 1) padělky - zboží včetně jeho obalu označené neoprávněně ochrannou známkou, která je totožná s ochrannou známkou platně zapsanou pro stejný druh zboží, nebo která nemůže být ve svých podstatných znacích odlišena, 2) nedovolené napodobeniny - zboží, které představuje nebo obsahuje kopie pořízené bez souhlasu držitele autorského práva nebo práva s tím souvisejícího, nebo práva k průmyslovému vzoru, 3) zboží, které v členském státě, v němž je podána žádost o přijetí opatření celních orgánů porušuje patent, dodatkové ochranné osvědčení, národní odrůdové právo, označení původu nebo zeměpisné označení.

1.2 SMLOUVY VZTAHUJÍCÍ SE K OCHRANĚ PRŮMYSLOVÝCH PRÁV, JIMIŽ JE ČR VÁZÁNA Česká republika je členem Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO - World Intellectual Property Organization), která je významnou mezinárodní organizací v oblasti ochrany duševního vlastnictví, a smluvní stranou řady mnohostranných mezinárodních smluv na ochranu průmyslového vlastnictví spravovaných touto organizací. Česká republika je dále členem Evropské patentové organizace (EPO) a smluvní stranou Úmluvy o udělování evropských patentů, kterou spravuje EPO. Je také smluvní stranou Dohody o

11

obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Dohoda TRIPS) spravovanou Světovou obchodní organizací. Nejvýznamnějšími mezinárodními dohodami v oblasti práv k duševnímu vlastnictví, které předcházely sjednání Dohody TRIPS, jsou Bernská a Římská úmluva pro oblast autorských práv a práv příbuzných, Pařížská úmluva, Madridská dohoda, Niceská dohoda, Lisabonská dohoda, Protokol k Madridské dohodě, Smlouva o známkovém právu, Smlouva o patentové spolupráci a Úmluva o udělování evropských patentů pro oblast průmyslových práv, Budapešťská dohoda pro oblast biotechnologií a Smlouva o ochraně duševního vlastnictví u integrovaných obvodů. V období po sjednání Dohody TRIPS byly dále uzavřeny tzv. internetové smlouvy WIPO, prohlubující ochranu pro oblast autorských a jim příbuzných práv. Členství ve většině smluv „zdědila“ Česká republika po svých právních předchůdcích. To svědčí o dlouhodobé tradici ochrany průmyslového vlastnictví na jejím území, která sahá do roku 1919. K některým závazkům však ČR přistoupila až poměrně nedávno. Mezi těmito novějšími smlouvami patří k nejdůležitějším TRIPS (ČR vázána od roku 1996), dále zejména v oblasti patentové ochrany Smlouva o patentové spolupráci (ČR je členem od roku 1991) a v oblasti známkoprávní ochrany Protokol k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek (ČR je členem od roku 1996) a Smlouva o známkovém právu (členství rovněž od roku 1996). Přístup České republiky k Evropské patentové úmluvě se uskutečnil k 1. 7. 2002. Koncem devadesátých let byla navázána spolupráce s Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM), který je orgánem Evropského společenství pro ochranné známky.

12

1.2.1 PAŘÍŽSKÁ ÚMLUVA NA OCHRANU PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ

Je známá též jako Pařížská unijní úmluva (Paris Convention for the Protection of Industrial Property). 2Je základní mezinárodní úmluvou pro všechna průmyslová práva, kterou je Česká republika vázána (vyhláška Ministerstva zahraničí č.64/1975 Sb. ve znění vyhlášky č. 81/1985 Sb.). Byla podepsána dne 20. března 1883 v Paříži a revidována v letech 1900, 1911, 1925, 1934, 1958 a 1967 a změněná v roce 1979. V současné době je jejími členy více než 160 států. Předmětem ochrany jsou podle této úmluvy patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory nebo modely, tovární nebo obchodní známky, známky služeb, obchodní jméno a údaje o provenienci zboží nebo označení jeho původu. Průmyslové vlastnictví je zde chápáno v nejširším pojetí a vztahuje se nejen na průmysl a obchod ve vlastním slova smyslu, ale také na průmysl zemědělský a těžařský a na všechny výrobky umělé a přirozené. Za největší přínos Pařížské úmluvy je třeba považovat, že zakotvila pro oblast průmyslově právní ochrany principy, které jsou i dnes platné a které byly doplněny jen v některých aspektech až v roce 1994 Dohodou o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) s ohledem na rozšiřující se mezinárodní vztahy a obchod. Úmluva zakotvuje princip asimilace, teritoriality, upravuje právo mezinárodní priority (12 měsíců u vynálezů a užitných vzorů a 6 měsíců pro průmyslové vzory). Unijní země jsou podle Pařížské úmluvy povinny zajistit příslušníkům Unie účinnou ochranu proti nekalé soutěži. Pařížská úmluva dále zavázala všechny své členské státy ke zřízení zvláštního úřadu pro průmyslové vlastnictví a ústřední přihlašovny, aby bylo možné oznamovat veřejnosti patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory a další.

2

Technický týdeník, [cit. 2009-03-31], dostupné z www:

http://www.techtydenik.cz/slovnik_prumyslove_vlastnictvi.php?hledej=Pa%F8%ED%9Esk%E1+%FAmluva &akce=Vyhledat.

13

1.2.2 DOHODA O EVROPSKÉM PATENTU (EUROPEAN PATENT CONVENTION) Na 3 přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století vyvrcholily práce na vytvoření Dohody o evropském patentu. Za tím účelem byl vládami zemí Evropského hospodářského společenství založen koordinační výbor, který měl za úkol prostudovat otázky patentové, známkové a vzorové ochrany v zemích EHS a navrhnout způsoby společného řešení těchto otázek. V roce 1972 byl představen projekt označený jako Dohoda o udělování evropských patentů. V roce 1973 se konala v Mnichově diplomatická konference, na níž byla poprvé oficielně představena tato dohoda jako Úmluva o udělování evropských patentů. Cílem této dohody bylo centralizovat přihlašovací a udělovací proces. Tato úmluva vychází z principu, že se podává jediná evropská patentová přihláška a ta se zkoumá na základě jednotného evropského patentového práva u Evropského patentového úřadu. Závěrečný text Úmluvy o udělování evropských patentů tehdy podepsalo 14 států. Po 1. červenci 2002 přistoupilo k úmluvě dalších 8 států včetně ČR. V roce 2002 bylo členem této dohody 25 států.

3

Technický týdeník, [cit. 2009-03-31], dostupné z www:

http://www.techtydenik.cz/slovnik_prumyslove_vlastnictvi.php?hledej=Dohoda+o+evropsk%E9m+patentu& akce=Vyhledat.

14

1.2.3 TRIPS - THE AGREEMENT ON TRADE RELATED ASPECTS INTELLECTUAL PROPERTY RIGHTS

OF

Dohoda4 o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) - je jednou z 25 mnohostranných mezinárodních dohod, týkajících se mezinárodního obchodu, které byly uzavřeny v rámci Uruguayského kola v roce 1994 v Marrakeshi při jednání konference o Všeobecné dohodě o clech a obchodu (GATT). Základním cílem dohody TRIPS bylo zmenšit deformace a překážky mezinárodního obchodu, podporovat účinnou a přiměřenou ochranu práv k duševnímu vlastnictví a zajistit, aby se opatření a postupy k dodržování práv k duševnímu vlastnictví nestaly překážkami obchodu. Pojem duševního vlastnictví se zde definuje poněkud šířeji než v Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví. Princip národního zacházení se vztahuje nejen na občany členských zemí dříve uzavřených mezinárodních smluv, ale na všechny členy Světové obchodní organizace. Režim nejvyšších výhod zakazuje diskriminaci mezi cizinci navzájem. V oblasti autorskoprávní ochrany je zde zdůrazněn princip, že tato ochrana nebude poskytována myšlenkám, postupům, výrobním metodám nebo matematickým pojmům jako takovým, nýbrž jejich vyjádřením. Ve vztahu k jednotlivým předmětům právní ochrany průmyslového vlastnictví je možné konstatovat, že právní úprava v České republice odpovídá ve většině případů závazkům z Dohody TRIPS. Část Dohody TRIPS o ochraně nezveřejněných informací zavazuje členské státy při zajišťování účinné ochrany proti nekalé soutěži chránit nezveřejněné informace. Podstatnou částí Dohody TRIPS jsou závazky členských států týkajících se občanskoprávních a správních řízení, nápravných opatření, prozatímních opatření a zvláštních předpisů, týkajících se opatření na hranicích. V této souvislosti byl v České republice přijat zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví.

4

Technický týdeník, [cit. 2009-03-31], dostupné z www:

http://www.techtydenik.cz/slovnik_prumyslove_vlastnictvi.php?hledej=Dohoda+o+evropsk%E9m+patentu& akce=Vyhledat.

15

Plný text dohody TRIPS v českém znění je dostupný na webu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.5

1.3 ZÁKONY VZTAHUJÍCÍ SE K OCHRANĚ PRÁV K PRŮMYSLOVÉMU VLASTNICTVÍ V ČR Ochrana průmyslového vlastnictví má na území ČR dlouhou tradici vycházející z kontinentálního systému ochrany nehmotných statků. V roce 1919 byl zřízen Patentní úřad a Patentní soud a téhož roku se země, jako jedna z prvních, stala členem všech významných univerzálních i zvláštních smluv na ochranu průmyslového vlastnictví. Období první republiky s sebou přineslo velký rozmach průmyslověprávní ochrany, v období socialismu naopak došlo k jejímu výraznému útlumu. Počátek 90. let minulého století znamenal zahájení harmonizace českého práva v této oblasti se systémy fungujícími v ostatních zemích EU. V roce 1990 byl přijat nový patentový zákon, který zrušil princip nevýlučné ochrany vynálezů autorským osvědčením, nově upravil podmínky patentovatelnosti vynálezu, dobu a účinky patentové ochrany a sladil nebo výrazně přiblížil ustanovení hmotného a procesního práva v této oblasti ostatním zemím EU. Harmonizace byla dokončena v roce 2006 zákonem č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, který byl přijat na základě požadavků Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004. Požadavky této Směrnice byly dále transponovány do zákona č. 216/2006 Sb., kterým se mění zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Změn se v této oblasti dočkal i občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), který se tak stal jedním ze tří předpisů, na jejich základě jsou v ČR

5

Webové stránky Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, text dohody TRIPS, [cit. 2009–03-30], dostupný

z www: http://download.mpo.cz/get/28785/30994/330147/priloha001.txt.

16

upravena v rovině občanskoprávní práva vlastníků či majitelů práv k duševnímu vlastnictví, popřípadě jiných oprávněných osob v případě porušení jejich práv. V současnosti v České republice upravuje průmyslová práva zejména zákon č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, zákon č. 478/1992 Sb. o užitných vzorech, zákon č. 529/1991 Sb. o ochraně topografií polovodičových výrobků, zákon č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů, zákon č. 408/2000 Sb. o ochraně práv k odrůdám rostlin, zákon č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách a zákon č. 452/2001 Sb. o ochraně označení původu a zeměpisných označení. Proces odhalování a zajišťování zboží porušujícího práva průmyslového vlastnictví je specifikován především v zákoně č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dílčích zákonů (protipirátský zákon). Vymáhání práv z průmyslového vlastnictví je legislativně opřeno o již zmíněný samostatný zákon č. 221/2006 Sb., který nabyl účinnosti 26. 5. 2006. Jeho podstatná část týkající se zvláštní úpravy působnosti soudu ve věcech průmyslového vlastnictví však nabyla účinnosti až 1. 1. 2008. Smyslem tohoto zákona je sjednocení a preciznější úprava institutů ovlivňujících vymahatelnost práv, která byla do té doby roztříštěna do mnoha zákonů upravujících problematiku jednotlivých předmětů práva duševního vlastnictví. K zahájení procesu vymáhání práv z průmyslového vlastnictví není podle zákona nutné vlastní porušení těchto práv, nýbrž stačí i jejich samotné ohrožení. Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví přesně specifikuje nejen osoby, které se mohou domáhat svých práv dle tohoto zákona (tzv. oprávněné osoby), ale také konkrétní opatření k nápravě následků. 6

Originárně svědčí právo vymáhat dodržování průmyslových práv vlastníku/majiteli tohoto

práva. Odvozeně pak náleží nabyvateli licence (jinak též licenciát), jenž tak může učinit svým jménem a na svůj účet se souhlasem vlastníka/majitele nebo v případě nečinnosti vlastníka/majitele po marném uplynutí měsíční lhůty od doručení oznámení licenciáta o

6

iDNES.cz: Vymáhání práv k průmyslovému vlastnictví, [cit. 2006-07-13]

17

porušování práv. Oprávněnými osobami jsou dále profesní organizace ochrany práv, které jsou řádně uznávány jako organizace oprávněné zastupovat vlastníky/majitele práv. Oprávněným osobám je i nadále přiznáno právo na informace, jehož smyslem je posílení oprávněné osoby v boji proti porušování jejích práv. Toto lze uplatnit vůči třetí osobě, která za účelem přímého či nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu držela zboží porušující právo nebo užívala služby porušující právo nebo poskytovala služby používané při činnostech porušujících právo nebo byla těmito osobami označena jako účastník na výrobě, skladování, zpracování nebo distribuci zboží či poskytování služeb. V rámci předběžných opatření mohou soudní orgány vydat vůči údajnému porušovateli prozatímní soudní zákaz s cílem zamezit hrozícímu porušení práv nebo zakázat pokračování v údajném porušování těchto práv. Soudní orgány jsou taktéž oprávněny na žádost navrhovatele nařídit stažení nebo definitivní odstranění zboží z obchodních kanálů nebo zničení materiálů, nástrojů a zařízení určených nebo používaných k porušování nebo ohrožování práv průmyslového vlastnictví. Je možná dohoda mezi vlastníkem/majitelem a porušovatelem; právo na zničení není absolutní, soud v taxativně uvedených případech zničení nenařídí. Při stanovení náhrady škody soudní orgány přihlédnou ke všem aspektům, včetně ekonomických důsledků a ztrátě zisku, kterou poškozený utrpěl a také morální újmě způsobené majiteli práv. Jako minimum náhrady škody se zde uvažuje s licenčními poplatky, které by bylo nutno zaplatit, kdyby porušovatel práv požádal o souhlas k užívání práv duševního vlastnictví. Oprávněná osoba má na výběr požadovat a soud může stanovit plnou náhradu škody a bezdůvodného obohacení nebo paušální částkou ve dvou výších s ohledem na okolnost, zda porušovatel věděl, že porušuje průmyslové právo (minimálně dvojnásobek obvyklých licenčních poplatků), nebo zda to nevěděl ani nemohl vědět (ve výši obvyklých licenčních poplatků). K základním

právům

vlastníka/majitele

při

porušování

nebo

ohrožování

jeho

průmyslového práva tedy, jak bylo již výše uvedeno, patří zdržovací žaloba. Uposlechnutí soudního zákazu lze vynucovat opětovným ukládáním pokut.

18

Zákon také zavedl možnost alternativního opatření k nápravě, kdy soud může na návrh porušovatele práv nekonajícího tak ani z nedbalosti nahradit shora uvedená opatření finančním vyrovnáním oprávněné osobě. Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví není osamoceným právním předpisem, na jehož základě se lze bránit proti porušování průmyslových práv. Kromě uvedené tzv. ochrany absolutní lze paralelně uplatnit i ochranu relativní, kterou je například ochrana proti nekalé soutěži podle ustanovení obchodního zákoníku. Úmyslné porušení práv k průmyslovému vlastnictví je trestný čin ve smyslu trestního zákona a v trestně právním řízení může soud podle aktuálně platné úpravy uložit trest odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitý trest nebo propadnutí věci. Další možný veřejnoprávní postih je přestupkové řízení podle přestupkového zákona v případě, že protiprávní jednání nedosahuje intenzity trestného činu, zde z hlediska zavinění postačuje i nedbalost. Je posílena i úloha celních úřadů ve smyslu již zmiňovaného protipirátského zákona. Celní úřady na základě vlastníka/majitele práv přijímají opatření proti padělkům či nedovoleným napodobeninám, které zejména zahrnují zajištění tohoto zboží až jeho zničení (na základě rozhodnutí soudu). Postup podle tohoto zákona samozřejmě nebrání vlastníku/majiteli práv k průmyslovému vlastnictví uplatňovat svoje práva vůči porušovateli na základě shora uvedených právních předpisů. V neposlední řadě lze, byť odvozeně, chránit práva k průmyslovému vlastnictví prostřednictvím spotřebitelského práva, tj. zákona o ochraně spotřebitele. Tento dává dosti široké možnosti České obchodní inspekci, Státní zemědělské a potravinářské inspekci a živnostenským úřadům. Podnět k zahájení řízení a přijetí příslušných opatření podle tohoto zákona může podat každá osoba, která prokáže zájem na zamezení podnikání zasahujícího do práva duševního vlastnictví.

19

2 INSTITUCIONÁLNÍ A PROGRAMOVÁ PODPORA OCHRANY PRÁV Z PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ V

ČR

2.1 INSTITUCIONÁLNÍ PODPORA K tomu, aby majitelé práv z průmyslového vlastnictví mohli ke svému prospěchu tato práva využívat a požívat v případě nutnosti jejich petitorní ochrany, a to nejen na území ČR, ale i na území všech států, kde mají svá práva předepsaným způsobem registrována a přiznána, je zapotřebí, aby existovaly instituce a orgány, které tuto registraci provádějí a svou činností přispívají k tomu, aby ostatní tato práva respektovali. Česká republika, jakkoli není její historie ochrany práv z duševního vlastnictví po roce 1990 příliš dlouhá, disponuje v současnosti institucionálním rámcem, který je s ostatními zeměmi zcela srovnatelným. Jednotlivé instituce, jejich ukotvení v institucionálním rámci ČR a jejich základní úkoly jsou popsány v následujících kapitolách. Do procesu ochrany práv duševního vlastnictví jsou zapojeny i další, zde podrobněji nepopisované instituce a subjekty, např. obecní úřady s rozšířenou působností či živnostenské úřady.

20

2.1.1 ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ (WWW.UPV.CZ) Úřad průmyslového vlastnictví7 (dále jako ÚPV nebo Úřad) je ústředním orgánem státní správy České republiky na ochranu průmyslového vlastnictví. Úřad plní především funkci národního patentového a známkového úřadu a dále systematicky buduje a zpřístupňuje fond světové i národní patentové literatury. Základní postavení Úřadu je vymezeno v zákoně č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví. Další úkoly jsou Úřadu svěřeny ostatními předpisy, které poskytují ochranu jednotlivým průmyslovým právům. V čele ÚPV je předseda jmenovaný vládou. Historie Úřadu sahá až do roku 1919, kdy byl založen Patentní úřad a společně s ním vznikl Patentní soud. Agenda ochranných známek spadala až do roku 1950 do působnosti obchodních a živnostenských komor a také do působnosti ministerstva průmyslu. Odvolacím orgánem v druhé instanci byl Nejvyšší soud. V roce 1952 byl ustaven Úřad pro vynálezy a zlepšovací návrhy, později Úřad pro vynálezy (také Úřad pro vynálezy a normalizaci). Tento státní orgán se později nazýval Úřad pro objevy a vynálezy a Federální úřad pro vynálezy. Po rozpadu federace vzniká současný Úřad průmyslového vlastnictví. Mezi jeho základní funkce Úřadu průmyslového vlastnictví patří: •

Rozhoduje v rámci správního řízení o poskytování ochrany na vynálezy, průmyslové vzory, užitné vzory, topografie polovodičových výrobků, ochranné známky, zeměpisná označení a označení původu výrobků a vede příslušné rejstříky o těchto předmětech průmyslových práv.

7

•

Vykonává činnost podle předpisů o patentových zástupcích.

•

Získává, zpracovává a zpřístupňuje fond světové patentové literatury.

Internetové stránky Úřadu průmyslového vlastnictví, [cit. 2009-01-03], dostupný z www:

http://isdvapl.upv.cz/servlet/page?_pageid=82,110&_dad=portal30&_schema=PORTAL30&441__102.menu _f=4142&442__102.folder_f=5374.

21

•

Zabezpečuje plnění závazků z mezinárodních smluv z oblasti průmyslového vlastnictví, jichž je Česká republika členem.

•

Aktivně se účastní spolupráce s jinými orgány státní správy při prosazování průmyslových práv.

•

Spolupracuje s mezinárodními organizacemi a národními úřady jednotlivých států na poli průmyslového vlastnictví.

Systém ochrany práv k předmětům průmyslového vlastnictví spočívá v tom, že ke vzniku těchto práv je třeba výroku (rozhodnutí) státního orgánu, kterým je právě Úřad průmyslového vlastnictví. Práva k předmětům průmyslového vlastnictví se zapisují do rejstříků vedených Úřadem, které jsou veřejně přístupné, a zveřejňují se ve Věstníku Úřadu.

2.1.2 CELNÍ SPRÁVA ČR (WWW.CS.MFCR.CZ) Celní správa8 je bezpečnostním sborem a její činnost zapadá do systému celního dohledu nad zbožím v rámci jednotného celního území Evropské unie. Orgány celní správy mají postavení policejního orgánu, tedy orgánu činného v trestním řízení, a to pokud se předmětné trestní řízení týká vybraných trestných činů v oblasti cel, daní, podloudnictví s omamnými látkami, dále v oblasti porušování předpisů o nakládání s kontrolovaným zbožím a technologiemi, zahraničního obchodu s vojenským materiálem, rovněž neoprávněného nakládání s nebezpečnými odpady, zakázanými bojovými prostředky a radioaktivním materiálem, s chráněnými a volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami, a v neposlední řadě porušování autorského práva, průmyslových práv a práv k ochranné známce. Tuto povinnost zajišťuje celní správa především prostřednictvím svých skupin mobilního dohledu.

8

Internetové stránky Celní správy ČR, [cit. 2009-01-03], dostupný z www:

http://www.cs.mfcr.cz/CmsGrc/Celni-sprava-CR/O-ceskeCS/?WBCMODE=PresentationUnpu%25%2cPresentationUnpu%25.

22

Celní správa ČR disponuje v porovnání s ostatními členskými zeměmi EU poměrně značnými kompetencemi, které plynou mimo jiné z faktu, že jako vnitrozemský stát potřebuje být ČR schopna aktivně spolupracovat s orgány okolních zemí na všech úrovních ochrany práv duševního vlastnictví. Organizace a činnost Celní správy ČR je specifikována v zákoně č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky. Zde je mimo jiné stanovena základní organizační struktura (generální ředitelství cel, celní ředitelství, celní úřad) a úkoly a kompetence těchto jednotlivých úrovní.

2.1.3 ČESKÁ OBCHODNÍ INSPEKCE (WWW.COI.CZ) Česká obchodní inspekce9 (dále jako ČOI) je orgánem státní správy podřízeným Ministerstvu obchodu a průmyslu (dále jen MPO) a byla ustanovena zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, jako nástupnická organizace Státní obchodní inspekce. Česká obchodní inspekce kontroluje a dozoruje právnické a fyzické osoby prodávající nebo dodávající výrobky a zboží na vnitřní trh, poskytující služby nebo vyvíjející jinou podobnou činnost na vnitřním trhu, poskytující spotřebitelský úvěr nebo provozující tržiště (tržnice), pokud podle zvláštních právních předpisů nevykonává dozor jiný správní úřad. ČOI se v rámci dozorové činnosti zaměřuje také na to, zda nedochází k nabídce či prodeji výrobků nebo služeb porušujících některá práva duševního vlastnictví, jakož i skladování takových výrobků za účelem jejich nabízení nebo prodeje a dále k neoprávněnému užívání ochranné známky v obchodním styku. V této oblasti jsou jednoznačnou prioritou ČOI kontroly na příhraničních tržnicích, kde v rámci ČR dochází k porušování těchto práv nejčastěji.

9

Internetové stránky České obchodní inspekce, [cit. 2009-01-03], dostupný z www:

http://www.coi.cz/cs/ocoi/kdo-jsme-kompetence/.

23

2.1.4 MEZIRESORTNÍ

KOMISE PRO POTÍRÁNÍ NELEGÁLNÍHO JEDNÁNÍ PROTI

PRÁVŮM K DUŠEVNÍMU VLASTNICTVÍ

Meziresortní komisi zřídil ministr průmyslu a obchodu v souladu s usnesením vlády č. 330 ze dne 14. dubna 1999. Členy komise jsou jmenovaní zástupci ministerstev, ostatních orgánů státní správy a soudů. Statut Komise byl schválen ministrem průmyslu a obchodu 21. března 2000. Základním cílem10 činnosti komise je napomáhat ke zvyšování úrovně ochrany a dodržování práv k duševnímu vlastnictví v České republice a k dodržování mezinárodních závazků České republiky v této oblasti. Komise sleduje aktuální stav projednání legislativních návrhů v oblasti práv k duševnímu vlastnictví, vývoj porušování těchto práv, sleduje účinnost potírání nelegálního jednání proti právům k duševnímu vlastnictví, vyjadřuje se k legislativním návrhům týkajícím této oblasti, zabývá se aktuálními otázkami vyplývajícími z činnosti mezinárodních organizací a navrhuje stanoviska pro účely mezinárodních jednání. Komise zpracovává a předkládá návrhy na legislativní a další opatření směřující k prohloubení ochrany a dodržování práv k duševnímu vlastnictví příslušným vedoucím zastoupených orgánů. Komise koordinuje iniciaci legislativních a dalších opatření, směřujících k prohloubení ochrany a dodržování práv k duševnímu vlastnictví v České republice. Komise na svých zasedáních projednává aktuální otázky s nevládními organizacemi a institucemi, zabývajícími se problematikou ochrany a dodržování práv k duševnímu vlastnictví.

10

Statut Meziresortní komise, [cit. 2009-01-03], dostupný z www: http://www.mpo.cz/dokument6081.html.

24

2.1.5 SOUKROMÁ OCHRANA VLASTNÍKŮ PRÁV Vlastníky práv k duševnímu vlastnictví v České republice v zájmu ochrany těchto práv zastupuje několik organizací, většina z nich se ale zaobírá právy autorskými.

Mezi

vlastníky průmyslových práv nebo jejich oprávněnými zástupci v ČR není aktivní ochrana, která by se vymykala ze standardního rámce zajišťovaného státními orgány v rámci jejich povinnosti, obvyklou záležitostí. Výjimku představují především zahraniční vlastníci práv k ochranným známkám, kteří pro každou zemi hodnotí úroveň ochrany poskytovanou lokálním právem a veřejnoprávními institucemi. V případě, že tato úroveň obecně není dostatečná anebo se značka v dané oblasti těší takové oblibě, že lze předpokládat, že škoda či nemajetková újma, ke které může dojít prodejem napodobenin, bude z pohledu majitele práv rozsáhlá, snaží se tito vlastníci práv sami sdružovat za účelem společného aktivního postupu nebo využívat služeb mezinárodních organizací, které se ochranou práv k duševnímu vlastnictví zabývají. V České republice patří k organizacím poskytujícím vlastníkům práv nadstandardní servis např. společnost ABL, a.s., která zastupuje značky jako Puma, Nike, DC Shoes, Roxy apod. Společnost ABL nespoléhá v rámci ochrany duševního vlastnictví na pasivní systém ochrany zaměřený na poskytování právních služeb, ale uplatňuje systém akcentující komplexní detektivně - právní servis. Jde o aktivní ochranu práv vlastníka ochranné známky či chráněného vzoru zahrnující aktivní monitoring a vyhledávání plagiátů s využitím celorepublikové sítě bezpečnostních manažerů, rychlý přenos informací státním orgánům (koordinaci činnosti bezpečnostních manažerů, kontrolních akcí a spolupráci s příslušnými orgány zajišťuje hlavní koordinátor), podporu činnosti státních orgánů, zajišťování odborných školení, „Hot Line“ po dobu 24 hod. jako podpora při zásahových akcích, zpracování odborných vyjádření, vyčíslení škody apod. Společnost ABL dále zastupuje vlastníka ochranných známek a chráněných vzorů v rámci správních, trestních, občanských, obchodních a dalších řízení. ABL také spolupracuje s Policejní akademií ČR a podílí se na návrzích legislativních změn.

25

Prezentace, se kterou zástupkyně ABL vystoupila dne 10. 11. 2008 na semináři nazvaném „Trestněprávní a správní aspekty ochrany duševního vlastnictví se zaměřením na praktické problémy v oblasti ochranných známek“, který pořádala Justiční akademie spolu s Českou obchodní inspekcí a společností ABL, je předmětem Přílohy č. 1. Další organizací, která v ČR zastupuje vlastníky průmyslových práv je pobočka mezinárodní organizace SNB React. Společnost11 SNB-REACT vznikla v dubnu roku 1991 na popud Obchodní komory v Amsterdamu s hlavním cílem bojovat proti padělkům. Postupem času se vyvinula do celoevropské obchodní společnosti poskytující služby na ochranu práv svých členů v celé Evropě. Společnost SNB-REACT je oficiálním účastníkem Programu pro ochranu práv, jenž zastupuje v České a Slovenské republice v rámci ochrany duševního vlastnictví licencované zboží nejvyšší kvality jako Versace, Karl Kani, Pelle Pelle, Tommy Hilfiger, Clinique, Estée Lauder, Timberlad aj. Dohlíží především na prodej falzifikátů, které jsou totožné s originálními výrobky, uvádí konečného spotřebitele v omyl a to svým původem, složením, kvalitou, doplňky, zpracováním, vhodným užitím a užitnou hodnotou, možnostmi oprav a servisu, údržbou nebo dalšími důležitými vlastnostmi výrobku nebo služby, na použití ochranné známky v popisu seznamu položek, pro reklamní a propagační účely, na internetové nebo kamenné obchody nabízející zastupované značky, které nejsou držitelem licence k prodeji těchto výrobků. Na podzim roku 2007 navázala asociace SNB-REACT kooperaci s Českou obchodní inspekcí. Od listopadu roku 2007 působí na trhu nejen pro ČR, ale i Slovensko. Společnost SNB-REACT poskytuje svým klientům odborné rady, na popud svých členů vede občanskoprávní spory. Zaznamenává přísně tajné detaily jednotlivých značek na heslem chráněné síti, která je spravována celními úředníky. Organizuje informační meetingy policie, celních úřadů a obchodní inspekce, digitalizuje symboly/obrázky od

11

Internetové

stránky

společnosti

SNB

React,

[cit.

2009-03-31],

http://www.snbreact.nl/snb-react/EN/UnitsCZEN.htm, přeloženo do češtiny.

26

dostupný

z www:

Celní správy, na základě jejíchž zadržení také vyplňuje místopřísežná prohlášení a podává trestní oznámení k soudům první instance. Specifickým subjektem ve vztahu k ochraně práv duševního vlastnictví je Asociace prostředníků a rozhodců12 ve věcech duševního vlastnictví. Tato asociace je dobrovolným sdružením odborníků (mediátoři, rozhodci v obecném významu tohoto slova, rozhodci ad hoc ve smyslu zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů), kteří jsou připraveni podílet se na řešení sporů v oblasti duševního vlastnictví a nekalé soutěže. Asociace si klade za cíl zprostředkovávat odborné veřejnosti poznatky o právních a dalších problémech duševního vlastnictví a nekalé soutěže i o problematice smírčího a rozhodčího řízení, zejména formou přednáškové a publikační činnosti, pomáhat svým členům při mediátorské a rozhodcovské činnosti, poskytovat platformu pro výměnu zkušeností při mediátorské a rozhodcovské činnosti, napomáhat ke sjednocení odborných i etických postupů a pravidel při výkonu takové činnosti, poskytovat pomoc při zajišťování administrativních záležitostí spojených s výkonem mediátorské a rozhodcovské činnosti. Asociace vznikla v roce 1997. Je členem Českého svazu vědeckotechnických společností.

2.2 PROGRAMOVÁ PODPORA Koncepčně je podpora ochrany práv duševního vlastnictví v ČR ukotvena především v „Koncepci boje proti kriminalitě v oblasti práv k duševnímu vlastnictví“, kterou česká vláda schválila v dubnu 1999. Na základě schválení této Koncepce byla v roce 2000 ustanovena při Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR již zmiňovaná Meziresortní komise pro potírání nelegálního jednání proti právům k duševnímu vlastnictví.

12

Internetové stránky Asociace prostředníků a rozhodců ve věcech duševního vlastnictví, [cit. 2009-04-05],

dostupný z www: http://www.csvts.cz/aprvdv/.

27

V roce 2005 byla při Úřadu průmyslového vlastnictví zahájena druhá etapa projektu "Podpora prosazování práv k duševnímu vlastnictví", na němž se kromě ÚPV podílelo Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo financí, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo kultury, Ministerstvo vnitra, Policie České republiky, Generální ředitelství cel, Česká obchodní inspekce a Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od září do prosince 2007 bylo v rámci tohoto projektu proškoleno 1042 zaměstnanců institucí v oblasti práv k duševnímu vlastnictví. V březnu 2007 uzavřely ČOI a Odbor živností MPO Dohodu o koordinaci výkonu kontrolní činnosti, v srpnu 2007 pak následovala Dohoda o spolupráci při výkonu kontrolní činnosti mezi ČOI a Generálním ředitelstvím cel ČR. Počátkem října 2007 projednala vláda ČR dokument "Situace v ochraně práv k duševnímu vlastnictví v České republice". Byl předložen Ministerstvem průmyslu a obchodu a dalšími dotčenými resorty a institucemi, které jsou zapojeny do činnosti Meziresortní komise pro potírání nelegálního jednání proti právům k duševnímu vlastnictví. Jeho cílem je upozornit na některá závažná porušování práv k duševnímu vlastnictví, k nimž dochází na stáncích a tržnicích v českém pohraničí. Základním východiskem pro řešení situace je jednoznačně definovaný postoj České republiky, že porušování práv k duševnímu vlastnictví nelze, stejně jako ostatní druhy kriminality, v žádném případě tolerovat. Materiál "Situace v ochraně práv k duševnímu vlastnictví v České republice" obsahuje "Akční plán" k nápravě nepříznivého stavu v oblasti prevence a represe spadající do gesce jednotlivých resortů. Plné znění dokumentu je uvedeno v Příloze č. 2. V březnu 2008 oznámila Evropská komise spuštění kampaně proti padělkům v EU pod názvem „Padělky stojí více“. Jejím cílem je zdůraznit, že padělky poškozují nejen velké evropské značky, ale i samotné spotřebitele a malé výrobce. Podle některých odhadů dosahují celosvětové ztráty z prodeje padělaného zboží jen za rok 2007 zhruba 500 miliard dolarů (asi 8,16 bilionu korun). Podle světové zdravotnické organizace je desetina léků na světě padělaná. Meziroční nárůst padělků v letech 2005 až 2006 byl přibližně sedmdesát procent. V souvislosti s předsednictvím ČR Evropské unii v první polovině roku 2009 se ochrana duševního vlastnictví objevila i v dokumentu Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) 28

nazvaném „Sektorové priority předsednictví 2009 v gesci MPO“, který na tuto problematiku odkazuje v sekci Inovace spadající do kompetencí Rady EU pro konkurenceschopnost a sekci Vnitřní trh spadající do kompetence téže Rady, kde se zmiňuje o iniciativách Evropské komise v souvislosti s přípravou „Komplexní strategie pro ochranu duševního vlastnictví“. Je však otázkou, nakolik lze od těchto programových dokumentů očekávat praktický dopad na úroveň ochrany duševního vlastnictví v jednotlivých zemích EU. Vedle vnitroevropských pravidel je navíc nutné, aby se ochrana duševního vlastnictví stala také nedílnou součástí bilaterálních či multilaterálních smluv, a to především s některými asijskými zeměmi, jejichž obchodní rozvoj v posledních letech je zčásti postaven právě na bezprecedentním nerespektování těchto práv.

29

3 PORUŠOVÁNÍ PRÁV Z OCHRANNÉ ZNÁMKY – VÝROBA, SKLADOVÁNÍ A DISTRIBUCE PADĚLKŮ VÝZNAMNÝCH ZNAČEK NA ÚZEMÍ ČR

Jak už bylo dříve uvedeno, problematika porušování práv z ochranné známky v ČR souvisí především s vysokou poptávkou českých spotřebitelů po značkovém zboží, která je ovšem nedostatečně uspokojena kvůli stále ještě relativně nízké koupěschopnosti. Značka, která je obecně považována za symbol určité ekonomické úrovně, se tak stává předmětem zájmu padělatelů, kteří jsou následně schopni nabídnout zákazníkům více či méně „povedené zaručeně značkové zboží“ za přijatelnou cenu. Ani padělatelská sféra a její distribuční síť už ale není jednovrstevná – jestliže lze napodobeninu kabelek značky Louis Vuitton koupit v asijské tržnici za 150 Kč, v kamenném obchodě, který podobné zboží chytře schovává mezi reálné outletové modely známých značek, stejné zboží stojí i desetkrát více. Kdo z prodejců se v takovém případě provinil více nebo je míra jejich provinění stejná? Jaká důležitost by měla být přisouzena výši bezdůvodného obohacení? V současné době jsou z hlediska distribuce padělaného zboží na území ČR největším problémem příhraniční tržnice, které z větší části obsadili asijští obchodníci. Ti již sami o sobě tvoří uzavřenou a velice dobře organizovanou komunitu, do které je velice těžké se infiltrovat vzhledem k přísné hierarchické struktuře a složitosti vztahů dané tradicemi a specifickým přístupem k životu. Místa s největší koncentrací padělků v ČR ukazuje následující mapa.

30

Obrázek 1 - Největší koncentrace padělků v ČR

Zdroj ABL, a.s.

Donedávna měly orgány provádějící kontroly prodeje ztíženou pozici v tom smyslu, že při kontrolách na tržnicích nacházely prázdné stánky – prodejci, které nebylo možno řádně identifikovat, se ke svému zboží nehlásili a nebylo je tak možno přimět k zodpovědnosti. Tuto problematiku řeší mimo jiné §14a zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, který říká, že provozovatel tržiště (tržnice), včetně obce pronajímající část veřejného prostranství k příležitostnému stánkovému prodeji, jsou povinni vést evidenci prodávajících, která musí obsahovat údaje v rozsahu uvedeném ve zvláštním právním předpise, a předložit ji na žádost dozorovému orgánu. Evidenci je povinen uchovávat po dobu jednoho roku ode dne provedení evidenčního záznamu. Na základě tohoto ustanovení je možno následně osoby dopouštějící se přestupku či trestného činu snáze identifikovat a vést s nimi další řízení.

31

3.1 DOVOZ PADĚLANÉHO ZBOŽÍ DO ČR Podle informací poskytnutých Celní správou ČR se na české území dostává zboží porušující práva průmyslového vlastnictví dvěma hlavními způsoby. V prvním případě je zboží do ČR dovezeno v takové podobě, která žádnému předpisu neodporuje, např. jako nijak neoznačená trička či obuv a teprve v ČR jsou tyto produkty v ilegálních dílnách označovány logy a dalšími chráněnými prvky přináležejícími registrovaným ochranným známkám a průmyslovým vzorům. Druhou variantou je přímo ilegální dovoz již takto označeného zboží, který se celním orgánům nepodaří takové zboží v souvislosti s jejich činností dle zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů zachytit. Takové zboží do ČR nejčastěji proudí následujícími cestami: 1) Transport lodí z Asie do Hamburku (přístav v SRN) a odtud kamionem do ČR. 2) Transport lodí z Asie do Bremenhaven (přístav v SRN) a odtud kamionem do ČR. 3) Transport kamionem z Turecka do bulharského Svilengradu a odtud přes Rumunsko, Maďarsko a Slovensko do ČR.

32

Obrázek 2 - Schéma dovozu zboží do ČR

Zdroj ABL, a.s.

Pokud celní orgány takové zboží při dovozu nebo vývozu objeví, jsou podle výše uvedeného zákona povinny přijmout opatření, mají-li důvodné podezření, že jde o padělek nebo nedovolenou napodobeninu zboží, které je navrženo do volného oběhu, do režimu vývozu nebo je podána žádost o jeho zpětný vývoz, je propuštěno do některého z režimů s podmíněným osvobozením od cla nebo umísťováno do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu. Stručné statistiky týkající se zboží zajištěného celními orgány v souvislosti s dovozem a vývozem padělaného zboží (tzv. celní řízení) jsou uvedeny dále, v kapitole 5 „Statistiky a konkrétní příklady“.

33

3.2 VÝROBA PADĚLKŮ NA ÚZEMÍ ČR Druhým způsobem, jak se padělky dostávají do prodeje v ČR, je jejich výroba, resp. protiprávní opatřování ochrannou známkou v ilegálních dílnách přímo na českém území. Jedná se nejčastěji o padělky obuvi, oblečení, módních doplňků a cigaret. Největším problémem celních orgánů ale i dalších orgánů činných v trestním řízení, které se na odhalování této nezákonné činnosti podílejí, je čím dál tím lepší organizovanost padělatelů a fakt, že mnohdy téměř dokonale splynou s místním prostředím, aniž by svými aktivitami vzbudili sebemenší pozornost okolí. Faktem je rovněž vysoká úroveň flexibility těchto skupin a to jak z hlediska mobility potřebné pracovní síly, tak z hlediska předmětu činnosti. V březnu 2009 byla na českém území objevena historicky první ilegální dílna, ve které byly vyráběny téměř dokonalé padělky baterií značky Duracell v hodnotě přes 4 miliony Kč. Na českém území dosud podobné zboží nebylo předmětem padělání, kvalita padělků z hlediska možnosti rozeznání od originálu byla velmi vysoká. Aktivity celních orgánů na území ČR při ochraně vnitřního trhu jsou legislativně opřeny o §32 a §33 zákona č. 191/1999 Sb., které dále odkazují na zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (tato provázanost je zmiňována i v jiném místě této práce).

34

4 PROCES ZAJIŠŤOVÁNÍ PADĚLANÉHO ZBOŽÍ A PŘÍPRAVY PRO SOUKROMOPRÁVNÍ, SPRÁVNÍ A TRESTNĚPRÁVNÍ ŘÍZENÍ V ČR 4.1 ZAJIŠŤOVÁNÍ PADĚLANÉHO ZBOŽÍ Z výše uvedeného vyplývá, že nejčastějším orgánem, který se zbožím porušujícím práva duševního vlastnictví přichází do kontaktu, je Celní správa ČR. V případě, že podezření celních orgánů směřuje k subjektu dovážejícímu zboží do ČR, legislativní rámec tvoří zejména nařízení Rady (ES) č. 1383/2003, o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo, nařízení komise (ES) č. 1891/2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1383/2003 a jejich transpozice - zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů. Tímto

13

postupem lze zamezit propuštění zboží do

volného oběhu na území České republiky, což je časově a finančně méně náročné než jeho dohledávání a zajišťování až při prodeji. Majitel (vlastník) porušovaného práva se jako oprávněná osoba může domoci ochrany jak prostřednictvím čistě správního řízení, tak kombinací řízení správního a soudního. Výhodou správního řízení bez účasti soudu je jeho neformálnost, rychlost a v neposlední řadě i menší nákladnost pro účastníky řízení. V neprospěch soudního řízení zahájeného

13

TROJAN, Oldřich. Advokátní kancelář HOLEC, ZUSKA & Partneři, [cit. 2009 – 02 - 21], dostupný

z www: http://www.epravo.cz/top/clanky/boj-proti-padelkum-a-nedovolenym-napodobeninam-55311.html.

35

majitelem (vlastníkem) práva proti narušiteli hovoří zpravidla jeho formálnost, délka a vynaložení nákladů ne zcela bezproblémově vymahatelných na narušiteli práva. Zajištění spolupráce celních orgánů, ať již v jednom státě nebo v rámci celé Evropské unie (to v případě, že majitel práva je držitelem ochranné známky Společenství, průmyslového vzoru Společenství, označení původu či zeměpisného označení chráněného Společenstvím) je možné dosáhnout prostřednictvím tzv. žádosti o přijetí opatření celního úřadu (dále jen „žádost“). Pokud se majitel práva dozví o dovozu zboží, u něhož vznikne podezření, že by mohlo porušovat jeho práva, měl by tuto žádost vyplnit, doložit požadovanými doklady a podat u Celního ředitelství

14

Hradec Králové, a to jak v případě žádosti o přijetí opatření

národní, tak v případě žádosti o přijetí opatření Společenství. V uvedené žádosti majitel práva nebo jím pověřený zástupce mimo jiné uvede: A) Kontaktní údaje žadatele. B) Název a adresa celního úřadu příslušného orgánu, u kterého je žádost podána. C) Postavení žadatele (ve smyslu čl. 2 odst. 2 nařízení Rady (ES) 1383/2003). D) Druh práva, kvůli kterému byla žádost podána. E) Základní údaje o pravém zboží. F) Specifické údaje o druhu nebo charakteru podvodu. G) Dokumenty osvědčující postavení žadatele jako držitele práva. H) Závazek přijmout odpovědnost (dle čl. 6 nařízení Rady (ES) 1383/2003). Pokud má majitel práva současně informace o tom, kudy se zboží dováží, kdo je dovozcem, kde se zboží vyrábí, v jakých obalech je zboží dopravováno či jakékoliv další indicie usnadňující odhalení takového zboží, je samozřejmě vhodné tyto informace uvést již v žádosti a poté již kdykoli později stačí celní orgány o nových informacích uvědomit. Konečně je nezbytné uvést kontaktní údaje na osobu oprávněnou jednat jménem majitele práva, tj. osobu, která bude schopna průběžně komunikovat s celními orgány za účelem

14

Přestože v rámci struktury celní správy existuje v ČR několik regionálně umístěných celních ředitelství,

formulář Žádosti o přijetí opatření celních orgánů explicitně uvádí Celní ředitelství Hradec Králové jako orgán, u něhož má být žádost podána. Stejně hovoří i § 4 zákona 191/1999 Sb.

36

přijímání konkrétních kroků v případě identifikovaných porušení práv duševního vlastnictví. Kvůli možnosti zneužití tohoto nástroje je majitel práva současně povinen prohlásit, že přejímá odpovědnost za případnou škodu vzniklou třetím osobám postupem celních orgánů (např. pokud uvede nesprávné údaje o ochranné známce, zamlčí ukončení platnosti ochranné známky apod.). Viz bod H výše. Celní orgány, pokud shledají žádost jako důvodnou, rozhodnou o jejím přijetí a evidenci po dobu zpravidla jednoho roku – po tuto dobu celní orgány při výkonu celního dozoru okamžitě přijímají nezbytná opatření, pokud zaznamenají dovoz zboží, jež je důvodně podezřelé z porušování práv duševního nebo průmyslového vlastnictví. Další možností je, že dovoz zboží porušujícího práva k duševnímu vlastnictví zjistí při řádném provádění své kontrolní činnosti, tzn. při celní kontrole zboží dopravovaného přes státní hranice, při pátrání po zboží uniklém celnímu dohledu, při celní kontrole zboží propuštěného do některého z režimů s podmíněným osvobozením od cla nebo kontrole zboží umístěného ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu sama celní správa15. Postup v takové situaci probíhá zejména podle již zmiňovaného zákona č. 191/1999 Sb. a podle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.16 Pokud se tak stane v době, kdy ještě nebyla podána žádost o přijetí opatření, nebo celní ředitelství nesdělilo, že je možno opatření přijmout, pak je celní úřad oprávněn vydat

15

Podle zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, který se v §23 věnuje dozoru nad ochranou spotřebitele,

je oprávněn zajistit výrobky nebo zboží, které naplňují znaky porušení ustanovení tohoto zákona a u nichž bylo prokázáno, že se jedná o výrobky pod celním dohledem, také inspektor České obchodní inspekce nebo Státní zemědělské a potravinářské inspekce, který provedl dozor na trhu podle tohoto zákona. Zjištění a zajištěné výrobky nebo zboží postoupí příslušnému celnímu úřadu k provedení celního řízení a dalšího řízení.

16

Ve statistikách, které jsou dále uvedeny, je tento postup označován jako „Vnitřní trh“.

37

rozhodnutí o zajištění zboží, o kterém lze mít důvodně za to, že porušuje práva k duševnímu vlastnictví. O vydání tohoto rozhodnutí bez zbytečného odkladu informuje celní ředitelství a uvědomí také majitele práva nebo jeho zástupce o skutečnosti, že při kontrole bylo zjištěno zboží, které může porušovat jeho práva. Smyslem tohoto postupu je, aby majitel práva nebo jeho zástupce mohli následně podat již výše zmiňovanou žádost. Pokud oprávněná osoba nepředloží žádost do 3 pracovních dnů ode dne doručení rozhodnutí o zajištění zboží, její právo zaniká. Dojde-li k situaci, kdy celní úřad, kterému celní ředitelství sdělí, že je možno přijmout opatření, po případném jednání s oprávněnou osobou zjistí, že v jeho územním obvodu se nachází zboží, které odpovídá popisu padělku nebo nedovolené napodobeniny, přeruší rozhodnutím na 10 dnů již zahájené celní řízení o propuštění předmětného zboží do navrženého celního režimu a vydá rozhodnutí o zajištění tohoto zboží. Tuto skutečnost je celní úřad povinen sdělit bez zbytečného odkladu oprávněné osobě, aby mohla uplatnit ochranu svého práva. Oprávněná osoba je pak povinna informovat celní úřad do 10 pracovních dnů, zda soud nařídil předběžné opatření nebo zda bylo u soudu zahájeno řízení ve věci vedoucí k rozhodnutí soudu, že jde o padělek nebo nedovolenou napodobeninu. Podle článku 11 Nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 (dále „Nařízení“) je možné, aby oprávněná osoba vyrozuměla celní orgány o obdržení oznámení o zadržení či pozastavení propuštění zboží podezřelého z porušení práva duševního vlastnictví a předala zmíněným orgánům písemný souhlas deklaranta, držitele nebo vlastníka zboží s předáním zboží ke zničení. Toto musí být učiněno ve lhůtě deseti pracovních dnů, s možností prodloužení o dalších deset dnů. Jedná se o tzv. zkrácené mimosoudní řešení. Pokud v této či prodloužené lhůtě neposkytne majitel práva celním orgánům potřebnou součinnost, bude zboží propuštěno do příslušného režimu. Problematickým požadavkem se jeví výše zmíněný souhlas příjemce zásilky. Tento souhlas lze obdržet i tzv. mlčky. Předpokladem je, že majitel práva vyzve písemně příjemce zboží, aby zničil uvedené zboží z důvodu, že zboží porušuje jeho práva a příjemce zboží nepodá námitky v desetidenní lhůtě, která může být v odůvodněných případech prodloužena na celkem dvacet dní. Pokud se vlastník zadrženého zboží ve 38

stanovené lhůtě k žádosti o likvidaci nevyjádří, nastává fikce, že souhlas s likvidací byl vlastníkem udělen a v podstatě nic nebrání zničení zadrženého zboží celními orgány na náklady příjemce zásilky. Není-li znám, tak náklady jdou k tíži majitele práva. Vlastník zadrženého zboží ovšem může proti výše stanovenému postupu vznést námitky, popř. jej zpochybnit (jak je upraveno v čl. 11 odst. 2 Nařízení) – v takovém případě lze zničení dosáhnout pouze prostřednictvím soudního rozhodnutí nebo pozdějším získáním souhlasu vlastníka se zničením. Ani v těchto případech se nejedná o zcela jednostrannou záležitost, což vyplývá z jistoty – jakési kauce, jež má sloužit k ochraně příjemce zásilky (a snad i vyloučit či omezit neopodstatněný konkurenční boj) a jejímž účelem je možnost za stanovených podmínek dosáhnout propuštění zadrženého zboží. Tento institut upravuje Nařízení ve svém článku 14. Jistota musí být dostatečně vysoká, aby ochránila zájmy držitele práva. Celní úřad v takových případech vydá „rozhodnutí o určení výše jistoty“ s určením částky, která je dostatečná k tomu, aby mohlo být zboží propuštěno nebo ukončeno jeho zadržení. Jistota může být složena v hotovosti na účet celního úřadu nebo může být nahrazena bankovní zárukou. Jistota je u celního úřadu vázána až do doby, než příslušný soud rozhodne o možné náhradě škody. Proti rozhodnutí celního orgánu je přípustné ve lhůtě patnácti dnů odvolání. Nejsou-li zcela splněny všechny podmínky (zejména souhlas obou stran) pro naplnění uvedeného tzv. zkráceného mimosoudního řešení, je nutné uplatnit práva soudní cestou. To se děje podáním určovací žaloby (tzv. padělkové žaloby) u příslušného soudu. I v tomto případě musí majitel práva dodržet uvedenou desetidenní lhůtu, ve které celnímu orgánu dokládá podání žaloby, jinak se vystavuje nebezpečí propuštění zboží celním orgánem do příslušného režimu. Majitel práva se tímto způsobem domáhá vydání soudního rozhodnutí, že popsaným jednáním došlo k porušení přesně určeného práva k duševnímu vlastnictví majitele – žalobce. V případě, že soud rozsudečným výrokem rozhodne, že zadržené zboží porušuje práva duševního vlastnictví, celní orgán na základě tohoto pravomocného rozhodnutí soudu provede likvidaci zadrženého zboží na náklady příjemce zásilky. Není-li tento znám, 39

náklady nese majitel práva. Uvedené soudní rozhodnutí slouží majiteli-žalobci i jako exekuční titul pro vymožení náhrady nákladů řízení vůči příjemci zásilky. Soud může ve svém rozhodnutí, kterým uzná, že se jedná o zboží porušující práva k duševnímu vlastnictví, též rozhodnout, že bude postačovat před dalším nakládáním se zbožím pouhé odstranění ochranných známek ze zadrženého zboží na náklady příjemce zásilky. Celní orgány ovšem i takto „upravené“ zboží, které soud označil rozhodnutím za padělky, do požadovaného režimu nepropustí s poukazem na ustanovení celních právních předpisů neumožňující jim tento postup. Nápravu stavu lze ovšem dosáhnout poměrně jednoduchým formálně právním úkonem. Právně přijatelným způsobem lze zboží porušující práva k duševnímu vlastnictví použít i na humanitární účely se souhlasem majitele práva a při odstranění ochranných známek ze zboží a zamezení dalšího obchodování s ním. Není-li zajištěné zboží k dalšímu řízení třeba a nepřichází v úvahu jeho propadnutí nebo zabrání v řízení o přestupku nebo o správním deliktu nebo jeho zničení, vrátí se osobě, které bylo zajištěno. Je pravdou, že soudní řízení ve věcech průmyslového vlastnictví bývají mnohdy poměrně komplikovaná a ve většině případů jsou nutné odborné znalecké posudky. Soudní řízení tak může trvat celou řadu měsíců, zatímco zadržené zboží je uskladněno v celním skladu. Potenciálně se tak zvyšují náklady sporu té straně, která nakonec utrpí porážku.

4.2 PŘESTUPKY A SPRÁVNÍ DELIKTY 4.2.1 PŘESTUPKY Zákon č. 191/1999 Sb., hovoří ve svém §15 o okolnostech, za kterých dochází k porušení zákona. U fyzických osob nepodnikatelů jsou taková porušení, ke kterým dojde byť i z nedbalosti, kvalifikována jako přestupky a řešena ve správním řízení. Je možno uložit sankce v podobě pokuty ve výši až 100 000 Kč, resp. až 20 000 000 Kč dle rozsahu porušení povinnosti nebo propadnutí zboží, které náleží pachateli a bylo ke spáchání 40

přestupku užito nebo určeno nebo bylo přestupkem získáno nebo bylo nabyto za zboží přestupkem získané. Nebyla-li za přestupek uložena sankce propadnutí zboží, rozhodne celní úřad, že se takové zboží zabírá.

4.2.2 SPRÁVNÍ DELIKTY Pokud se jednání, které je uvedeno v §15 zákona č. 191/1999 Sb., dopustí právnická osoba nebo fyzická osoba podnikatel, je toto posuzováno jako správní delikt. Za něj je pak možno uložit sankci v podobě pokuty až do výše 20 000 000 Kč nebo propadnutí zboží. Nebyla-li za správní delikt uložena sankce propadnutí zboží, rozhodne celní úřad, že se takové zboží zabírá, jestliže nenáleží pachateli správního deliktu a jestliže to vyžaduje bezpečnost osob nebo majetku anebo jiný obecný zájem. Proti uložení sankce za přestupek či správní delikt je možno podat odvolání, celní orgány pak mohou z důvodů hodných zřetele povolit odkladný účinek odvolání na výkon rozhodnutí. Odpovědnost za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 6 let ode dne, kdy byl spáchán.

4.3 TRESTNÉ ČINY V OBLASTI PRÁV K DUŠEVNÍMU VLASTNICTVÍ 4.3.1 SROVNÁNÍ SOUČASNÉ A BUDOUCÍ TRESTNĚPRÁVNÍ ÚPRAVY VE VZTAHU K DUŠEVNÍMU VLASTNICTVÍ

V současnosti platná právní úprava trestných činů v souvislosti s ochranou práv k duševnímu vlastnictví je obsažena v § 150 – 152 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen TrZ). 41

§ 150 Porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu (1) Kdo doveze, vyveze nebo uvede do oběhu výrobky nebo služby neoprávněně označované ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou snadno s ní zaměnitelnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Stejně bude potrestán, kdo pro dosažení hospodářského prospěchu a) neoprávněně užívá obchodní jméno nebo jakékoliv označení s ním zaměnitelné, nebo b) uvede do oběhu výrobky neoprávněně opatřené označením původu, k němuž přísluší výhradní právo jinému, nebo značením původu snadno s ním zaměnitelným.

§ 151 Porušování průmyslových práv Kdo neoprávněně zasáhne do práv k chráněnému vynálezu, průmyslovému vzoru, užitnému vzoru nebo topografii polovodičového výrobku, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.

§ 152 Porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi (1) Kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch, nebo b) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu. 42

Nová právní úprava, která vstoupí v platnost od 2010, počítá s podrobnějším dělením na trestné činy proti průmyslovým právům a proti autorskému právu. Mimo to dojde k rozšíření o některé nové skutkové podstaty (viz níže) a nově zavedené trestní sazby.

§268 Porušení práv k ochranné známce a jiným označením §268 (1) Kdo uvede do oběhu výrobky nebo poskytuje služby neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou s ní zaměnitelnou nebo pro tento účel sobě nebo jinému takové výrobky nabízí, zprostředkuje, vyrobí, doveze, vyveze nebo jinak opatří nebo přechovává, anebo takovou službu nabídne nebo zprostředkuje, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. §268 (2) Stejně bude potrestán, kdo pro dosažení hospodářského prospěchu neoprávněně užívá obchodní firmu nebo jakékoliv označení s ní zaměnitelné nebo uvede do oběhu výrobky nebo služby neoprávněně opatřené označením původu nebo zeměpisným označením anebo takovým označením s ním zaměnitelným nebo pro tento účel sobě nebo jinému takové výrobky nebo služby nabídne, zprostředkuje, vyrobí, doveze, vyveze nebo jinak opatří nebo přechovává. §268 (3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let17, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo b) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu. §268 (4) Odnětím svobody na tři léta až osm let18 bude pachatel potrestán,

17

18

Nově zavedená trestní sazba v souvislosti s výší škody, která daným trestným činem byla způsobena. Nově zavedená trestní sazba v souvislosti s výší škody, která daným trestným činem byla způsobena.

43

a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo b) dopustí-li se takového činu ve velkém rozsahu.

§269 Porušení chráněných průmyslových práv §269 (1) Kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do práv k chráněnému vynálezu, průmyslovému vzoru, užitnému vzoru nebo topografii polovodičového výrobku, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. §269 (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, a) vykazuje-li čin uvedený v odstavci 1 znaky obchodní činnosti nebo jiného podnikání19, b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo c) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu. §269 (3) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo b) dopustí-li se takového činu ve velkém rozsahu.

19

Nová skutková podstata, která vstoupí v platnost od 1. 1. 2010.

44

§270 Porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi §270 (1) Kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. §270 (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, a) vykazuje-li čin uvedený v odstavci 1 znaky obchodní činnosti nebo jiného podnikání, b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch nebo způsobí-li tím jinému značnou škodu20, nebo c) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu. §270 (3) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu nebo způsobí-li tím jinému škodu velkého rozsahu, nebo b) dopustí-li se takového činu ve velkém rozsahu.

§271 Padělání a napodobení díla výtvarného umění21 §271 (1) Kdo padělá výtvarné autorské dílo nebo napodobí výtvarný projev jiného autora v úmyslu, aby nové dílo bylo považováno za původní dílo takového autora, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

20

Na rozdíl od dosud platné právní úpravy je v úpravě platné od 1. 1. 2010 obsaženo i kritérium škody

způsobené jinému. 21

Nová skutková podstata v trestním zákoně.

45

§271 (2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo c) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu. §271 (3) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo b) dopustí-li se takového činu ve velkém rozsahu.

4.3.2 TRESTNĚPRÁVNÍ

ŘÍZENÍ

PŘI

OCHRANĚ

PRÁV

K DUŠEVNÍMU

VLASTNICTVÍ

Poznatky k trestným činům dle stávajících §150 - 152 TrZ se již od konce devadesátých let objevují také ve zprávách o činnosti státního zastupitelství. V roce 1999 se zde například hovoří o napodobeninách textilního zboží na tržištích i v kamenných obchodech, které stojí na označení podobném, zaměnitelném s označením, které požívá právní ochrany, např. Adidos. Na straně druhé jsou orgány činné v trestním řízení často kritizovány za velmi nízký podíl stíhaných a žalovaných trestných činů. Protiargumentem k této kritice často bývá jedna ze základních zásad trestního práva jako „ultima ratio“, to znamená vyvozování trestněprávní odpovědnosti a represe až jako poslední v řadě – poškozeným je v českém právním řádu k dispozici řada prostředků civilního nebo správního práva (viz výše). Tuto teorii podporuje i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (NS 5 Tdo 653/2008), podle kterého je třeba trestněprávní kvalifikaci určitého jednání, které má ve své podstatě soukromoprávní základ (nekalá soutěž, náhrada škody,…), považovat za krajní prostředek. Orgány činné v trestním řízení nemají přebírat ochranu konkrétních subjektivních práv jednotlivce či obchodní společnosti, ale chránit celospolečenské hodnoty definované v trestním zákoně. 46

V souvislosti s možným trestněprávním postihem jsou důležité především tři oblasti: 1) Domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor jako důležitý důkazní prostředek ke zjišťování skutečného stavu. 2) Odborná vyjádření poskytovaná zástupci organizací zastupujících práva majitelů ochranných známek. 3) Trestněprávní odpovědnost majitelů či správců tržnic.

4.3.2.1 DOMOVNÍ PROHLÍDKY A PROHLÍDKY JINÝCH PROSTOR

Domovní prohlídku lze vykonat za podmínek uvedených v §82 a následujících zákona č. 140/1964 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád, dále jen TrŘ). Na návrh státního zástupce může domovní prohlídku nařídit v přípravném řízení soudce, přičemž se nejedná o usnesení, ale o příkaz, tj. rozhodnutí sui generis. Příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Domovní prohlídku vykoná policejní orgán. Lze tak ale učinit až po předchozím výslechu toho, na kom nebo u koho se má takový úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k tomuto úkonu. Předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě. Orgán vykonávající domovní prohlídku musí umožnit osobě, u níž se takový výkon koná nebo některému dospělému členu její domácnosti účast při prohlídce a dbá se rovněž o účast osoby, která není na věci zúčastněna. V případě prohlídky jiných prostor a pozemků postupují orgány dle § 82 odst. 2 TrŘ. Takovými prostorami jsou zejména nebytové prostory22 za předpokladu, že nejsou veřejně přístupné. Jde například o dílny, kanceláře, skladiště, živnostenské provozovny, samostatně stojící garáže, automobily (pokud nejde o obytné přívěsy sloužící k trvalému bydlení), lodě (pokud nejde o tzv. hausbóty). Patří sem i tzv. akademická půda, s výjimkou ubytovacích prostor na vysokoškolských kolejích či například prostory banky.

22

Dle zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor.

47

Pozemky se rozumí jen pozemky nezastavěné a vždy pouze takové, které nejsou veřejně přístupné. I v případě prohlídky nebytových prostor musí být příkaz vydán písemně a být odůvodněn. S přihlédnutím k menší závažnosti zájmu na ochraně nedotknutelnosti prostor nesloužících k bydlení a pozemků povoluje provedení prohlídky těchto prostor v přípravném řízení státní zástupce. Opět se jedná o příkaz.

4.3.2.2 ODBORNÁ VYJÁDŘENÍ

V probíhajícím trestním (přípravném) řízení, ať už v rámci prověřování nebo až při vyšetřování je často vyžádáno odborné vyjádření nebo dokonce znalecký posudek od kolektivních správců autorských práv (u trestného činu podle § 152 TrZ) nebo od organizací zastupujících poškozené. Zejména tak může být postupováno za situace, kdy v příslušném oboru znalecké činnosti žádný znalec není zapsán nebo ačkoli je zapsán, nemůže podat posudek. K objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení, k níž je potřeba odborných znalostí, má být v první řadě vyžádáno odborné vyjádření a teprve v případě, že pro složitost posuzované otázky by takový postup nebyl postačující, přibere se znalec.23 Hlavní rozdíly mezi odborným vyjádřením a znaleckým posudkem: A) věcné 1. Odborným vyjádřením se objasňují otázky jednodušší, 2. jde o rutinní posuzování skutečností důležitých pro trestní řízení, které však již vyžadují určitou míru odborných znalostí.

23

Úprava preferující odborné vyjádření zakotvená novelou č. 265/2001 Sb. se obecně vztahuje na trestní

řízení ve všech věcech. To se však neuplatní v těch případech, kdy trestní řád obligatorně vyžaduje přibrání znalce.

48

B) formální 1. Odborné vyjádření je považováno jen za listinný důkaz, a přestože znalecký posudek nemá obecně vyšší důkazní hodnotu, je v praxi považován za více kvalifikovaný, 2. odborné vyjádření může podat fyzická osoba, která není znalcem, a právnická osoba, u nichž je splněna shodná podmínka, že mají potřebné odborné předpoklady, a dále i státní orgán, 3. odborné vyjádření nemusí být vyžadováno výlučně od znalce – kvalifikace znalce předpokládá podstatně vyšší míru znalosti a odbornosti, než je potřebná k vydání odborného vyjádření,24 4. podstatně menší formálnost u odborného vyjádření než u znaleckého posudku. V souvislosti s osobami poskytujícími odborná vyjádření či znalecké posudky se v případech stíhání trestných činů vztahujícím se k právům k duševnímu vlastnictví poměrně často setkáváme s diskusemi na téma podjatost. Podle druhé věty ustanovení § 105 odst. 2 TrŘ musí orgán činný v trestním řízení zvážit, zda osoba, od níž odborné vyjádření požaduje, s ohledem na svůj poměr k obviněnému, jiným osobám zúčastněným na trestním řízení nebo poměr k věci není podjatá. V konkrétních případech navíc často dochází k situaci, že i znalcům stanoveným soudem často nezbývá než se obrátit na samotné majitele práv, aby se jim dostalo přesných podkladů pro zpracování posudku. Tyto informace přitom často bývají součástí obchodního tajemství, což zakládá další komplikace. I s odhlédnutím od tohoto faktu se tak majitelé práv dostávají do schizofrenního postavení, kdy se v dané řízení nacházejí jak v pozici poškozených, tak zprostředkovaně také osob poskytujících odborné vyjádření. Závažnou otázkou dále je, zda osobu, která podala odborné vyjádření, lze v případě potřeby vyslechnout, a pokud ano, v jakém procesním postavení25.

24

Míra odbornosti je rámcově určena zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících a je zkoumána

ministrem spravedlnosti nebo předsedou krajského soudu v řízení o jmenování znalce a o zapsání do seznamu znalců.

49

4.3.2.3 TRESTNĚPRÁVNÍ ODPOVĚDNOST MAJITELŮ A SPRÁVCŮ TRŽNIC

Jak již bylo výše uvedeno, zákonná odpovědnost majitelů a správců tržnic je v současné době odvoditelná z některých ustanovení zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých zákonů, zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a zákona č.634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Je částečně možné postupovat i dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Trestní odpovědnost není vyloučena, jde-li o konkrétní fyzické osoby, a to přinejmenším v některé z forem účastenství na základním trestném činu porušujícím práva duševního vlastnictví. V ČR dosud neexistuje trestní odpovědnost právnických osob a ani novela trestního zákona tuto variantu nepřipouští.

25

Trestní řád výslech zpracovatele odborného vyjádření vůbec neupravuje.

50

5 STATISTIKY A KONKRÉTNÍ PŘÍKLADY Podle statistik Celní správy ČR patří v posledních letech k nejčastěji padělaným značkám na našem území dále ADIDAS, GORE-TEX, GUCCI, NIKE, MIZUNO, CAMEL, HELLO KITTY, SNOOPY A DISNEY. Nejčastěji je padělané zboží odhaleno pracovníky celního úřadu v Chebu, následují Klatovy, Domažlice a Most. Následující přehledy ukazují vývoj počtu kusů zboží a hodnoty zboží zadrženého celní správou v letech 2006 – 2008.

Tabulka 1 - statistika zboží zadrženého v rámci celního řízení dle zákona č. 191/1993 Sb. a NR (ES) č. 1383/2003

2006 CD/DVD/VHS, software Doplňky oblečení

2007

2008

0

101

50

100 321

64 079

94 366

Elektrické výrobky

3 869

17 489

1 477

Hodiny, hodinky a bižuterie

10 303

3 526

581

797

114 715

21 131

13 822

4 050

3054

Hry a hračky Léky a doplňky výživy pro sportovce Obuv

0

124 053

519 697

Ostatní oblečení

467 449

382 785

188179

Ostatní zboží

107 984

46 604

11541

1 000

53

6 426

203 200

18 576

117 860

67 298

143 355

5 398

0

1 078

0

976 043

920 464

969 760

886 957 655 1 129 759 294

1 085 662 553

Parfémy a kosmetika Potraviny Sportovní oblečení PC součástky (hardware) Počet kusů celkem Celková škoda způsobená majitelům práv v Kč

51

Zdroj Celní správa, vlastní úprava

Graf 1 - grafické znázornění údajů z Tabulky 1

Graf 2 - grafické znázornění údajů z Tabulky 1

52

Tabulka 2 - zboží zadržené na vnitřním trhu dle zákona č. 634/1992 Sb. a zákona č. 121/2000 Sb.

Popis CD/DVD/VHS, software Cigarety a tabákové výrobky Doplňky oblečení Elektrické výrobky Hodiny, hodinky, bižuterie Hry a hračky Obuv Ostatní oblečení Ostatní zboží Parfémy a kosmetika

2008 Kusů celkem Škoda způsobená majitelům práv v Kč Kusů celkem Škoda způsobená majitelům práv v Kč Kusů celkem Škoda způsobená majitelům práv v Kč Kusů celkem Škoda způsobená majitelům práv v Kč Kusů celkem Škoda způsobená majitelům práv v Kč Kusů celkem Škoda způsobená majitelům práv v Kč Kusů celkem Škoda způsobená majitelům práv v Kč Kusů celkem Škoda způsobená majitelům práv v Kč Kusů celkem Škoda způsobená majitelům práv v Kč Kusů celkem Škoda způsobená majitelům práv v Kč

PC součástky (hardware)

Kusů celkem Škoda způsobená majitelům práv v Kč Sportovní oblečení Kusů celkem Škoda způsobená majitelům práv v Kč Počet kusů Celková škoda způsobená majitelům práv v Kč

Zdroj: Celní správa ČR, vlastní úprava

53

2007

2006

179 404

206 330

320 980

85 575 708

98 419 410

180 806 302

78 230

20 280

0

234 690 41 823

60 840 38 999

0 38 497

92 342 373 94

136 693 286 5

89 296 249 3 032

56 350

2 100

489 090

6 141

16 840

3 422

48 061 090 4 473

63 379 860 8 571

49 100 160 9 318

3 354 750 90 621

6 428 250 15 455

12 051 333 0

156 692 990 66 575

27 522 577 326 612

0 157 458

115 453 063 23 347

546 265 895 41 056

204 242 497 34 523

11 715 459

20 382 340

9 485 576

575

381

2 070

407 361

268 442

2 571 521

153

0

0

382 500 31 059

0 65 503

0 14 238

42 715 274 522 495

87 959 478 740 032

19 314 004 583 538

602 235 812

918 737 004

548 042 728

Již v průběhu roku 2005 společnost ABL v zastoupení vlastníka práv k ochranným známkám a chráněným vzorům PUMA podala 306 odborných vyjádření, ve 134 případech předkládala vyčíslení škody, podala 10 občanskoprávních žalob a 76 žalob v trestním řízení, účastnila se 347 kontrolních akcí a zorganizovala 26 školicích akcí. Výsledkem bylo zajištění celkem 148 186 ks falzifikátů zboží PUMA. 26

V souvislosti s porušováním práv duševního vlastnictví bylo v roce 2004 odsouzeno: -

podle § 150 TrZ celkem 161 trestných činů a 153 osob

-

podle § 152 TrZ celkem 218 trestných činů a 186 osob

v roce 2005 odsouzeno: -

§ 150 TrZ celkem 175 trestných činů a 158 osob

-

§ 151 TrZ celkem 4 trestné činy a 4 osoby

-

§ 152 TrZ celkem 238 trestných činů a 216 osob

V roce 2006 odsouzeno: -

§ 150 TrZ celkem 160 trestných činů a 144 osob

-

§ 151 TrZ žádný trestný čin a žádná osoba

-

§ 152 TrZ celkem 149 trestných činů a 138 osob

V roce 2007 odsouzeno:

26

-

§ 150 TrZ celkem 159 trestných činů a 151 osob

-

§ 151 TrZ žádný trestný čin a žádná osoba

-

§ 152 TrZ celkem 139 trestných činů a 125 osob

PÚRY, František. Workshop Praktické aspekty ochrany duševního vlastnictví, Justiční akademie, [cit.

2008-11-10].

54

6 ZHODNOCENÍ ÚROVNĚ PRÁVNÍ OCHRANY VLASTNÍKŮ OCHRANNÝCH ZNÁMEK

Vlastníci ochranných známek se mohou v České republice při ochraně svých práv opřít o celou řadu právních předpisů, jejichž obsah i úroveň vymáhání se stále zkvalitňuje. Ovšem s ohledem na rozsah problému, který v ČR porušování práv z průmyslového vlastnictví představuje, není podle mého mínění tento stav ještě zdaleka dostatečný. Krok kupředu nesporně představuje rekodifikace trestního zákona, jež zavádí některé nové skutkové podstaty a zpřísňuje rovněž postih osob, kterým je porušování práv prokázáno. S tím ale úzce souvisí přístup orgánů činných v trestním řízení, státních zástupců a soudců, který kvalitu úrovně právní ochrany vlastníků práv významně ovlivňuje. V této oblasti ovšem nedochází k dostatečnému vývoji. Na základě poznatků ze tří seminářů na téma ochrany práv k duševnímu vlastnictví, kterých jsem se v průběhu roku 2008 osobně zúčastnila a kde byla průřezově zastoupena komerční i veřejná sféra, včetně státních zástupců a soudců si dovoluji konstatovat, že sebekvalitnější právní úprava a institucionální podpora není schopna bez součinnosti všech zainteresovaných a kompetentních osob kvalitní ochranu práv zajistit. Orgány činné v trestním řízení, v tomto případě především celní správa, často narážejí na neochotu státních zástupců, resp. soudců povolovat prohlídky nebytových prostor, resp. domovní prohlídky. Přičemž provedení těchto prohlídek a ztotožnění osob, jimž zboží porušující práva v těchto prostorách patří nebo jsou za něj odpovědné, je často rozhodujícím podkladem pro zahájení správního či soudního řízení, ať už v oblasti soukromoprávní či trestněprávní. Soudě dle diskusí, které na zmiňovaných seminářích proběhly, se všichni zúčastnění shodnou na tom, že soudní řízení je zdlouhavé a nákladné. To by ovšem a priori nemělo vést k tomu, že práva majitelů ochranných známek, resp. práva k duševnímu vlastnictví budou ve vztahu k soudnímu řízení a to zejména trestněprávnímu, zpochybňována. Vedle již zmiňovaných problémů s odbornými vyjádřeními a znaleckými posudky do celého procesu negativně vstupuje také složitost posouzení, jak stanovovat výši škody, která majitelům práv či jiným oprávněným osobám nastala. Jednou z možností je vyčíslení škody na základě ušlých licenčních poplatků, druhá z možností spočívá ve stanovení výše 55

škody dle cen originálů. Oba způsoby se ale ke zboží porušujícímu práva stavějí tak, jako by toto zboží neslo kromě oprávnění používat ochrannou známku všechny ostatní atributy značkového zboží. Tento přístup ale zcela opomíjí fakt, že rozdíl mezi značkovým zbožím a padělkem spočívá především v kvalitě a že majitel ochranné známky je při prodeji padělků poškozován i na svém dobrém jméně a že toto poškození v případě významných značek může dosahovat v peněžním vyjádření ještě větší výše, než představují ušlé licenční poplatky. Trh s padělky ovšem představuje i další rizika. Například Spolková republika Německo uvádí, že v souvislosti s výrobou a prodejem padělků na svém území ročně přichází až o 70 000 zaměstnaneckých míst. Uvádí se, že novodobé padělatelské gangy vydělávají více než organizátoři obchodu se zbraněmi a prostitucí či drogoví dealeři. Tyto skutečnosti ale zůstávají veřejnosti víceméně neznámé. Celková společenská nebezpečnost padělatelství je pochopitelně ještě hůře stanovitelná než výše škody majitelů práv.

56

Závěr Cílem této práce bylo zmapovat aktuální trendy v teoretické i praktické rovině ochrany práv z průmyslového vlastnictví se zřetelem na ochranu práv z ochranné známky v souvislosti s výrobou a distribucí padělků významných značek. Systematicky byl popsán současný právní rámec, institucionální zajištění i programová podpora. Z tohoto popisu vyplývá, že po formální stránce jsou práva majitelů ochranných známek v České republice chráněna dostatečně. Nedostatky ale spatřuji ve faktu, se toto formální zajištění nemůže opřít o dostatečnou osvětu, a to jak ze strany státu, tak ze strany soukromých subjektů. Laická veřejnost málo chápe důležitost ochrany práv k duševnímu vlastnictví obecně. Další rozměr problému, na který se často zapomíná, je možná zdravotní škodlivost plagiátů, která se týká především padělků léčiv, potravin či spotřební elektroniky a hraček. Zatímco o důsledcích porušování autorských práv jako jednoho ze dvou hlavních subsystémů práva k duševnímu vlastnictví je možné se blíže dozvědět například z nepřehlédnutelné informační kampaně v multikinech, průmyslová práva zůstávají zatím reklamním světem opomíjena. Vzhledem ke škodě, kterou padělatelé každoročně v ČR způsobují majitelům ochranných známek a která je vyčíslena na stovky milionů korun, by ale podobná kampaň měla být přirozenou reakcí. Zvýšené povědomí veřejnosti by následně přineslo i větší tlak na činnost státních zástupců a soudců, jejichž ne vždy odpovídající přístup hodnotím jako druhý nejzásadnější nedostatek současné ochrany práv z průmyslového vlastnictví v ČR.

57

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH ZDROJŮ

Bibliografie: HORÁČEK, Roman; ČADA, Karel; HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, 424 s. Zákony: 1. Zákon č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví. 2. Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, v platném znění. 3. Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, v platném znění. 4. Zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, v platném znění. 5. Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, v platném znění. 6. Zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví), v platném znění. 7. Zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, v platném znění. 8. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění. 9. Zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví, v platném znění. 10. Zákon č. 140/161 Sb., trestní zákon, v platném znění. 11. Zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě ČR, v platném znění. 12. Nařízení Rady (ES) č. 1383/2003, o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo.

58

Internet: 1. iDNES.cz: Vymáhání práv k průmyslovému vlastnictví, [cit. 2006-07-13] 2. Internetová encyklopedie Wikipedia, [cit. 2009-01-01], dostupný z www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Du%C5%A1evn%C3%AD_vlastnictv%C3%AD. 3. Internetové stránky Asociace prostředníků a rozhodců ve věcech duševního vlastnictví, [cit. 2009-04-05], dostupný z www: http://www.csvts.cz/aprvdv/. 4. Internetové stránky Celní správy ČR, [cit. 2009-01-03], dostupný z www: http://www.cs.mfcr.cz/CmsGrc/Celni-sprava-CR/O-ceskeCS/?WBCMODE=PresentationUnpu%25%2cPresentationUnpu%25. 5. Internetové stránky České obchodní inspekce, [cit. 2009-01-03], dostupný z www: http://www.coi.cz/cs/ocoi/kdo-jsme-kompetence/. 6. Internetové stránky společnosti SNB React, [cit. 2009-03-31], dostupný z www: http://www.snbreact.nl/snb-react/EN/UnitsCZEN.htm, přeloženo do češtiny. 7. Internetové stránky Úřadu průmyslového vlastnictví, [cit. 2009-01-03], dostupný z www: http://isdvapl.upv.cz/servlet/page?_pageid=82,110&_dad=portal30&_schema=POR TAL30&441__102.menu_f=4142&442__102.folder_f=5374. 8. Statut

Meziresortní

komise,

[cit.

2009-01-03],

dostupný

z

www:

http://www.mpo.cz/dokument6081.html. 9. Technický

týdeník,

[cit.

2009-03-31],

dostupné

z

www:

http://www.techtydenik.cz/slovnik_prumyslove_vlastnictvi.php?hledej=Dohoda+o +evropsk%E9m+patentu&akce=Vyhledat. 10. Technický

týdeník,

[cit.

2009-03-31],

dostupné

z

www:

http://www.techtydenik.cz/slovnik_prumyslove_vlastnictvi.php?hledej=Pa%F8%E D%9Esk%E1+%FAmluva&akce=Vyhledat.

59

11. Technický

týdeník,

[cit.

2009-03-31],

dostupné

z

www:

http://www.techtydenik.cz/slovnik_prumyslove_vlastnictvi.php?hledej=Dohoda+o +evropsk%E9m+patentu&akce=Vyhledat. 12. TROJAN, Oldřich. Advokátní kancelář HOLEC, ZUSKA & Partneři, [cit. 2009 – 02 - 21], dostupný z www: http://www.epravo.cz/top/clanky/boj-proti-padelkum-anedovolenym-napodobeninam-55311.html. 13. Webové stránky Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, text dohody TRIPS, [cit. 2009–03-30],

dostupný

z

www:

http://download.mpo.cz/get/28785/30994/330147/priloha001.txt.

Konference, semináře: 1. Konference bezpečnostního managementu, sekce Plagiáty, 8. – 9. 4. 2008. 2. Praktické aspekty ochrany duševního vlastnictví, Justiční akademie, 10. 11. 2008. 3. Problematika ochrany duševního vlastnictví se zaměřením na ochranné známky, Justiční akademie, 23. 3. 2008.

60