1. POČÁTKY SLOVESNOSTI A LITERATURA RANÉHO STŘEDOVĚKU

OBSAH

PŘEDMLUVA

.....................................................................................................

9

1. POČÁTKY SLOVESNOSTI A LITERATURA RANÉHO STŘEDOVĚKU (DO KONCE 13. STOLETÍ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Počátky slovesnosti na českém území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Počátky literární tvorby v období velkomoravském (9. století) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Staroslověnská a latinská literární tvorba 10. a první poloviny 11. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Literární tvorba od poloviny 11. století do konce 13. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 2. LITERATURA VRCHOLNÉHO STŘEDOVĚKU (14. STOLETÍ) . . . . . . . . . . . . 29 Rozvoj česky psané literatury (první polovina 14. století) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Rozšíření sociální základny literatury (druhá polovina 14. století) . . . . . . . . . . . . . . 34 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 3. LITERATURA HUSITSKÁ A PROTIHUSITSKÁ (OD POČÁTKU DO 70. LET 15. STOLETÍ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Jan Hus a formování husitství (od počátku 15. století do roku 1419) . . . . . . . . . 48 Vítězící husitství (20. a 30. léta 15. století) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Literární zápas o další osud husitství a návrat k zábavné literatuře (od poloviny 30. let do 70. let 15. století) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 4. HUMANISMUS, RENESANCE, REFORMACE (OD 70. LET 15. STOLETÍ DO 20. LET 17. STOLETÍ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Počátky renesance a humanismu (konec 15. století a počátek 16. století) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Vyvrcholení humanistických a renesančních tendencí, vliv reformace na utváření české literatury (období od nástupu Habsburků do Bílé hory) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 5. BAROKO A PROTIREFORMACE (OD 20. LET 17. STOLETÍ DO 70. LET 18. STOLETÍ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 Doznívání renesance a prvá fáze vývoje baroka (od 20. let 17. století do poloviny 17. století) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

Literatura vrcholícího baroka (od poloviny 17. století do 20. let 18. století) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Doznívání baroka, literatura v měšťanském prostředí a ústní lidová slovesnost (od 20. do 70. let 18. století) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 6. NÁRODNÍ OBROZENÍ (OD 80. LET 18. STOLETÍ DO POLOVINY 19. STOLETÍ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Počátky českého národního hnutí a obrozenské literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Zrod obrozenské vědecké literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Slovesné umění a divadlo na konci 18. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Preromantismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Naučná a umělecká tvorba v první polovině 19. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Literární romantismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Počátky literárního realismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 Německy psaná literární tvorba na českém území v období národního obrození . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Literární kritika a historie první poloviny 19. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 7. LITERATURA V DRUHÉ POLOVINĚ 19. STOLETÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Vývoj literatury od konce 50. let 19. století – májovci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Prozaická tvorba májovců a jejich následovníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Divadlo a drama za májovců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Literární kritika a estetika za májovců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Generace ruchovců 70. let 19. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 Lumírovci – hlavní představitelé a jejich epigoni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Rozvoj literárního realismu v 80. letech 19. století (kritický realismus, naturalismus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Realismus v německy psané literatuře z českých zemí v druhé polovině 19. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 Realistické drama 80. let – Národní divadlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 Literární věda a kritika 70. a 80. let 19. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 8. LITERATURA NA PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ (OD 90. LET 19. STOLETÍ DO KONCE PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY) . . . . . . . . . 179 Charakteristika období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 Básnická tvorba na přelomu 19. a 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 Próza na přelomu 19. a 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 Drama na přelomu 19. a 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 Německy psaná literatura v českých zemích na přelomu 19. a 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 Literární věda a kritika na přelomu 19. a 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213

9. LITERATURA PO VZNIKU ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY A ZA NĚMECKÉ OKUPACE (1918–1945) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 Charakteristika období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 Poezie v letech 1918–1945 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 Próza v letech 1918–1945 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255 Drama a divadlo mezi světovými válkami a za německé okupace . . . . . . . . . . 297 Německy psaná literatura v českých zemích v první polovině 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 306 Literární věda a kritika 1918–1945 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 322 10. POVÁLEČNÁ LITERATURA DO ROKU 1968 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 326 Charakteristika období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 326 Poezie oficiálně vydávaná (1945–1968) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 330 Samizdatová a exilová poezie (1948–1968) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 355 Próza oficiálně vydávaná (1945–1968) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 369 Próza v samizdatu a exilu (1948–1968) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 394 Poválečné drama a autorské divadlo do roku 1968 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 396 Doznívání německy psané literatury z českých zemí po druhé světové válce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 407 Literární věda a kritika v letech 1945–1968 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 408 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 422 11. LITERATURA V LETECH 1969–1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 423 Charakteristika období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 423 Oficiálně vydávaná poezie v letech 1969–1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 427 Samizdatová a exilová poezie v letech 1969–1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 435 Oficiálně vydávaná próza v letech 1969–1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 463 Samizdatová a exilová próza v letech 1969–1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 486 Oficiálně uváděná dramatická tvorba a autorská divadla v letech 1969–1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 502 Dramatická tvorba v exilu a samizdatu v letech 1969–1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . 512 Německy psaná literatura z českých zemí v letech 1969–1989 . . . . . . . . . . . . . 523 Literární věda a kritika publikovaná v letech 1969–1989 v oficiálních časopisech a nakladatelstvích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 525 Literární věda a kritika v exilu a samizdatu v letech 1969–1989 . . . . . . . . . . . 533 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 541 Výběrový soupis základní literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 547 Rejstřík autorský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 550 Rejstřík názvů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 564 Rejstřík periodik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 598 Autorství textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 600 O autorech Panoramatu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 601

PŘEDMLUVA

Už pouhé plynutí času přináší v mnoha oborech lidského počínání nová zadání. Toto konstatování nepochybně platí také v oblasti poznávání literatury a zprostředkování získaných poznatků širší veřejnosti. A právě zde část olomouckých literárněhistoricky zaměřených bohemistů našla v nedávné době opakovaně své profesní výzvy. S tou první se vyrovnával autorský tým ve složení Václav Burian, Josef Galík, Lubomír Machala, Martin Podivínský a Jan Schneider, který se těsně po listopadu 1989 pokusil v příručce Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu. Informatorium pro učitele, studenty i laiky (1990, 1991) operativně poskytnout alespoň základní údaje o literárních dílech a jejich autorech proskribovaných z politických pohnutek v předchozích více než čtyřiceti letech. Zanedlouho se poněkud pozměněná autorská sestava (bez Václava Buriana a s přibyvšími Eduardem Petrů, Jiřím Skaličkou a Alenou Štěrbovou) rozhodla zaplnit bílá místa na celé pomyslné české literárněhistorické mapě a v roce 1994 vydala Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti. Po mnohačetných doplněních a opravách realizovaných v dotiscích tohoto titulu nastal čas pro zásadnější přepracování, kterého se už bohužel nemohli účastnit Josef Galík, Jiří Skalička a Eduard Petrů, o své nahrazení v autorském týmu pak požádali Martin Podivínský a Alena Štěrbová. Na Panoramatu české literatury. Literárních dějinách od počátků do roku 1989, které se v roce 2008 objevilo v podobě multimediální aplikace, nabízející kromě jiného též ukázky z filmových adaptací literárních děl, se tak podíleli kromě Lubomíra Machaly a Jana Schneidera rovněž Erik Gilk, Petr Hora, Jana Kolářová, Petr Komenda a Radek Malý. Po čtyřech letech pak tento autorský tým (bez Petra Hory a Petra Komendy, ale s Lenkou Pořízkovou a Zuzanou Zemanovou) vydal v podobě CD-ROMu navazující literárněhistorickou příručku Panorama polistopadové české literatury. Přípravou a publikováním výše uvedených titulů jsme vlastně zaujímali stanovisko k polemikám, které v našem prostředí vrcholily v průběhu první dekády nového století a ve kterých byla zpochybňována možnost a užitečnost psaní literárních dějin, literárněhistorických přehledů. Aniž bychom hodlali rozšiřovat rozpravu na toto téma, respektive se pokoušeli teoreticky vyvracet argumenty literárněhistorických skeptiků, konstatujeme, že dosavadní odborná i pedagogická zkušenost nás přivedla k přesvědčení o nezbytnosti a prospěšnosti nabízet a poskytovat zájemcům o literaturu v nepřeberném množství literárních titulů, které nás obklopují a k nimž každoročně přibývají další a další, alespoň základní faktografickou i hodnotovou orientaci. Současně je nám jasné, že poznávat literaturu znamená seznamovat se čtenářsky především s konkrétními díly. Náš výklad by tedy neměl jen orientovat v nepřehledném literárním dění a v bezbřehé sumě {9}

{ PANORAMA ČESKÉ LITERATURY }

knih, ale chtěl by také zvát k přečtení té které z nich, případně i poskytovat klíče k jejich důkladnějšímu pochopení či ocenění a v neposlední řadě též přispívat k poznání jak individuálních autorských poetik i přínosů, tak obecnějších procesů v literárním prostředí a slovesném umění. Nijak přitom nezastíráme, že předkládáme pouze jakýsi náš literárněhistorický konstrukt, respektive naši (nutně redukovanou) rekonstrukci toho, co se na pomyslné literární scéně událo, a naši reflexi a posouzení výsledků onoho literárního dění, přesněji tvůrčích snah autorů – to vše samozřejmě a nezbytně konfrontované i doplňované názory a závěry jiných literárních odborníků. Snaha autorů nově předkládaného a pro toto knižní vydání opět revidovaného a doplněného Panoramatu české literatury tedy stále směřuje k informativně nasycenému a co nejpřehlednějšímu výkladu, přihlížejícímu k nejnovějším poznatkům literární historie. Jako příklad jedné ze zásadních inovací může posloužit zařazení kapitol o literatuře českého původu, ale psané v jiných jazycích. Potřebu systematického a důsledného uplatnění tohoto principu běžně aplikovaného při reflexi starší české literatury signalizovaly nejen významný příspěvek pražských německy píšících spisovatelů na počátku 20. století, ale hlavně mnohost a pestrost cizojazyčných literárních aktivit autorů českého původu po listopadu 1989. I když se soustřeďujeme na dějiny české literatury, jsme si vědomi toho, že výklad literárního procesu není možno podat bez odkazů k vývoji literatury světové a bez zaznamenání kontaktů literární tvorby s jinými druhy umění. Proto se také tyto informace staly neoddělitelnou součástí našeho výkladu. Odkazy na divadelní a hlavně filmové adaptace prozaických i básnických děl pak mohou připomenout rovněž fakt, že právě mnohé z těchto adaptací se dostaly do širšího vnímatelského povědomí než původní texty. Panorama české literatury (zahrnující původní Panorama české literatury a Panorama polistopadové české literatury) je rozděleno do dvou dílů, přičemž ve výkladu je uplatněn princip pyramidy postavené na špičku – rozsah výkladu narůstá s tím, jak se blíží současnosti. Neznamená to, že bychom podceňovali význam starší literatury, ale dřívější období jsou z logiky věci už reflektována v mnohem více pracích a mnohem podrobněji, než je tomu u literárního dění nedávného. První díl příručky tedy postihuje vývoj české literatury od staroslověnských počátků do roku 1989. Při výkladu, rozděleném v tomto díle podle víceméně tradičních periodizačních mezníků do jedenácti kapitol, se soustřeďujeme především na základní díla a osobnosti, o nichž pojednáváme podrobněji. Ostatní literární tvorba je zmíněna v rozsahu, který považujeme za nutný pro charakteristiku dané vývojové etapy. Těmto literárněhistorickým výkladům předesíláme obecnou charakteristiku období nebo vývojové etapy z hlediska politických, hospodářských a především kulturních dějin, a to opět v té míře, která je nezbytná pro pochopení literárního procesu. V naší práci uvádíme především ověřené fakty a obecněji uznávaná hodnocení. Respektujeme však zároveň skutečnost, že dějiny české literatury zahrnují také údaje sporné, nedořešené otázky a rozporná stanoviska. V těchto případech upozorňujeme čtenáře na to, že jde o otevřené problémy, a (považujeme-li to za potřebné) { 10 }

{ PŘEDMLUVA }

uvádíme, jaké existují názory na jejich řešení. Nesnažíme se ale k řešení těchto otázek zaujmout definitivní stanovisko, protože takový postup by vyžadoval podrobnější argumentaci a rozsah příslušných partií by neúměrně narostl. V bibliografických soupisech Literatura jsme se snažili podat přehledným způsobem informace jednak o odborných pracích, jejichž prostudováním možno případně doplnit a rozšířit poznatky z předchozího výkladu, ale také o reprezentativních a profilujících publikacích původní tvorby z daného období. Preferovali jsme práce shrnující nejlépe stav poznání konkrétní etapy literárního procesu, jednotlivých autorů a děl a přinášející podrobnější odkazy na další odbornou literaturu, přičemž jsou pokud možno datem vydání i jazykově obecněji dostupné. (Pouze výjimečně jsou uvedeny publikace vydané exilovými nakladatelstvími. Odkazujeme na ně v případě, že jde o významné práce, které se dosud nedočkaly domácího vydání a jsou ve fondech našich větších knihoven.) Jestliže se na konkrétní pramen odvoláváme ve vlastním výkladu, uvádíme v závorce pouze jméno autora. Závěrečný souhrn doporučené literatury obsahuje díla podávající výklad dějin české literatury jako celku, slovníkové příručky, popřípadě práce o delších vývojových etapách a publikace učebnicového charakteru. U původní tvorby jsme dávali přednost komentovaným výborům a souborným vydáním více prací, na edice jiného druhu (spisy, jejich části, vydání s doslovy) odkazujeme, pomáhají-li informace o autorovi a jeho tvorbě zde obsažené zacelit mezery v sekundární literatuře publikované samostatně (popřípadě ji doplňují). Druhý díl usiluje zachytit nejen všechny důležité polistopadové změny v literárním životě i základní tvůrčí trendy v naší nedávné literatuře, ale hodlá také výstižně představit nejvýznamnější literární osobnosti současnosti, ať už zasloužilé, nebo nově etablované. Panorama české literatury primárně směřuje do vysokoškolské praxe, ale doufáme, že bude užitečné i pro širší odbornou veřejnost a že poslouží také všem ostatním zájemcům o literaturu. Náš hlavní cíl zůstává stejný jako dřív: chceme zvát či přivádět čtenáře k důkladnějšímu poznání bohatství české literatury skrze četbu jednotlivých děl.

Lubomír Machala (říjen 2014)

{ 11 }

{

}

POČÁTKY SLOVESNOSTI A LITERATURA RANÉHO STŘEDOVĚKU (DO KONCE 13. STOLETÍ)

POČÁTKY SLOVESNOSTI NA ČESKÉM ÚZEMÍ Území českých zemí bylo obýváno od paleolitu, nejstarší archeologické nálezy pocházejí z okolí Mostu, Prahy a Brna, nejvýznamnější paleolitické lokality v Dolních Věstonicích a Předmostí byly opakovaně obývány přibližně od 29. tisíciletí př. n. l. takzvanými lovci mamutů, které v 6. tisíciletí vystřídaly prvotní zemědělské kultury, zakládající trvalá sídliště. Během doby bronzové a železné se v Čechách vystřídalo několik kultur. Předstátní kmenové útvary pocházejí z mladší doby železné a římské, kdy české země obývali nejprve keltští Bójové (dali zdejšímu území mezinárodní jméno Boiohaemum – Bohemia) a poté germánští Markomani. V rámci etnických přesunů po pádu Západořímské říše se počátkem 6. století objevilo v Čechách slovanské obyvatelstvo. Skutečně spolehlivé zprávy o společenských poměrech této doby nemáme. Jen velmi kusé informace lze nalézt ve francké Fredegarově kronice ze 7. století, kde se hovoří o útisku slovanských kmenů Avary. Během bojů s Avary a Germány se slovanské kmeny sjednotily pod vedením bývalého franckého kupce Sáma. Na přelomu 8. a 9. století se v písemných pramenech poprvé objevuje označení Čechové a Moravané, od konce první třetiny 9. století se na jižní Moravě konstituoval první stát, Velkomoravská říše, s vládnoucím rodem Mojmírovců. První doklady o existenci literární tvorby na území dnešních Čech a Moravy známe z druhé poloviny 9. století. Neznamená to, že by slovesná tvorba nevznikala již dříve, ale měla charakter ústní slovesnosti a nebyla tedy písemně zaznamenávána. Její existenci můžeme předpokládat podle stupně kulturní úrovně v jiných oblastech (například výtvarného umění, doloženého archeologicky), { 15 }

{ PANORAMA ČESKÉ LITERATURY }

v pozdějších literárních dílech se však také nalézají určité zmínky o výskytu ústní slovesné tvorby a lze připustit možnost přímého záznamu části těchto slovesných děl v latinské literatuře 10.–12. století. Za takový přímý záznam ústní slovesnosti období před vznikem psané literatury bývá považována pověst o Libuši a Přemyslovi, kterou ve stručné podobě nacházíme například v legendě tak řečeného Kristiána a v rozvinutější formě v Kosmově kronice. Předpoklad, že jde o záznam jednoho z děl ústní slovesnosti, není ovšem přijímán bez pochybností. V podstatě je Kosmovo vyprávění o nejstarších dějinách považováno buď za zpracování ústního podání, nebo za projev Kosmovy snahy o dotvoření českého mýtu podle vzoru mytologie antické, popřípadě za odraz jinak nedochovaných epických zpěvů doby Kosmovy. S ohledem na to, že jádro přemyslovské pověsti je zaznamenáno již v dílech, která klademe do 10. století (není tedy poprvé uvedeno u Kosmy ve století dvanáctém), můžeme mít za to, že alespoň základní rysy této pověsti reflektují podobu literární tvorby před vznikem psané literatury. Doklady o existenci ústní slovesnosti nacházíme samozřejmě i později a v podstatě po celou dobu vývoje starší literatury obě složky slovesné tvorby (písemná i ústní) žily vedle sebe a vzájemně se ovlivňovaly. Ze způsobu záznamu vyplývá, že naše znalosti psané literatury jsou pochopitelně mnohem rozsáhlejší a úplnější. O ústní slovesnosti čerpáme informace jen z následných záznamů těchto děl v psané literatuře.

POČÁTKY LITERÁRNÍ TVORBY V OBDOBÍ VELKOMORAVSKÉM (9. STOLETÍ)

KONSTANTIN (827–869) METODĚJ († 885)

Ve Velkomoravské říši bylo od počátku 9. století oficiálně podporováno šíření křesťanství, které na Velkou Moravu přinášeli zprvu kněží z Bavor (částečně se jednalo snad též o představitele iroskotské misie). Zanedbatelný nebyl ani vliv pasovské diecéze. Ke změně došlo až v době vlády knížete Rostislava, který se pokusil vymanit Moravu z vlivu Francké říše a dosáhnout i osamostatnění církevní organizace. Roku 862 se obrátil na byzantského císaře Michala III., který vyslal na Velkou Moravu misii orientovanou na rozdíl od předchozích misií slovansky. KONSTANTIN a METODĚJ patřili mezi významné představitele byzantské kultury. Konstantin proslul jako učenec, Metoděj především jako obratný diplomat. Na Velkou Moravu přišli roku 863 a působili zde více než tři roky. Poněvadž však bylo nutné dosáhnout obecnějšího uznání slovanské liturgie, rozhodli se k cestě do Říma, kde díky svému diplomatickému úsilí získali roku 869 uznání slovanské bohoslužby bulou papeže Hadriána II., potvrzenou později i jeho nástupcem Janem VIII. (bula Industriae tuae, 880). Konstantin se pro nemoc na Moravu již nevrátil, vstoupil v Římě do kláštera, kde přijal řádové jméno Cyril, a brzy zemřel. Metoděj byl sice v Římě ustanoven moravským a panonským arcibiskupem, cestou z Říma však byl zajat bavorskými kněžími, kteří považovali Moravu za { 16 }

{ POČÁTKY SLOVESNOSTI A LITERATURA RANÉHO STŘEDOVĚKU }

sféru svého zájmu. Z vězení byl propuštěn až na zákrok papeže a roku 873 se konečně ujal svého úřadu. V té době vládl na Velké Moravě již Rostislavův nástupce Svatopluk. Metoděj spravoval arcidiecézi až do své smrti. Po jeho skonu se situace podstatně změnila a jeho žáci byli z Velké Moravy vypuzeni. První písemné památky na našem území pocházejí z období Velké Moravy. Představitelé slovanské misie na území Velkomoravské říše – bratři Konstantin a Metoděj – ještě před příchodem na Velkou Moravu zvolili jazyk, v němž chtěli křesťanství šířit, a sestavili také abecedu (hlaholici) pro jeho písemné zaznamenávání. Do slovanského jazyka založeného na nářečí z oblasti Soluně přeložili základní liturgické texty a tento jazyk (staroslověnština) se stal vedle obvyklé latiny, řečtiny a hebrejštiny liturgickým jazykem. Literární dílo samotného Konstantina a Metoděje, popřípadě jejich žáků, má některé specifické rysy, které je odlišují od pozdějšího písemnictví. Nejde jen o to, že jejich texty byly psány jiným jazykem a jiným druhem písma, ale také o způsob jejich poznávání. Žádný rukopis, který by vznikl přímo na Velké Moravě, není dochován v původní podobě (v současné době se však stále více badatelů kloní k názoru, že rukopisem pocházejícím přímo z Velké Moravy mohou být tzv. Kyjevské listy – volný překlad latinské liturgické knihy, tzv. sakramentáře). O památkách tohoto období se dozvídáme jen z odkazů a pozdějších opisů staroslověnských textů a na jejich stáří usuzujeme podle rozboru stylu, popřípadě podle věcných znaků. Základní literární památkou tohoto období je staroslověnský překlad bible, který se začal rodit ještě před příchodem Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu. Pro bohoslužebné účely totiž už v Cařihradě přeložil Konstantin evangeliář (tj. úryvky z evangelií uspořádané podle církevního kalendáře), který pak na Velké Moravě doplnil překladem všech čtyř evangelií. Překlad biblických textů (s výjimkou knih Makabejských) pak dokončil Metoděj. Kompletní překlad zachován není, ale z toho, co se dochovalo, lze usuzovat, že šlo o dílo mimořádné literární úrovně. K bohoslužebným účelům nesloužila jen staroslověnská bible. Významné místo měly liturgické texty, například sakramentář, zaznamenaný v Kyjevských listech, modlitby a zejména tzv. kánony, tedy liturgické zpěvy, k nimž patřily kánon ke cti svatého Dimitrije Soluňského nebo kánony ke cti Cyrila a Metoděje. Mezi modlitbami se jako původní dílo jeví Abecední modlitba, která bývá považována za dílo Konstantinovo. Je pozoruhodná využitím dvanáctislabičného sylabického verše, ale také svým akrostichovým řešením, prezentujícím podobu staroslovanské abecedy. S misijní činností Konstantina a Metoděje byly dále spojeny texty homiletické čili kázání. Autorem dvou z nich (Pochvala svatému Cyrilu a Pochvalné slovo na počest svatého Cyrila a Metoděje) byl KLIMENT VELICKÝ. V žánrové skladbě staroslověnských památek velkomoravského období však najdeme také díla, která nejsou vázána výhradně k bohoslužebným účelům. Platí to o veršované předmluvě k překladu evangelií, kterou známe pod názvem Proglas. Smyslem této předmluvy bylo podat obhajobu práva na staroslověnský překlad bible, takže vedle teologického smyslu má Proglas též jistý význam literárněteoretický. { 17 }

KLIMENT VELICKÝ († 916)

{ POVÁLEČNÁ LITERATURA DO ROKU 1968 }

PRÓZA OFICIÁLNĚ VYDÁVANÁ (1945–1968) První vlna prozaických děl po květnu 1945 se podobně jako poezie obracela k válečným událostem. Nad pouhé svědectví se dostalo jen několik z nich. Zážitkům z koncentračního tábora jsou věnovány novely KARLA JOSEFA BENEŠE Rudá v černé (1946), povídky MILANA JARIŠE Oni přijdou (1948), Osm odtamtud (1954) EMILA FRANTIŠKA BURIANA, vězeňské strádání zachycují zápisy JULIA FUČÍKA Reportáž psaná na oprátce (1945) a až později vydané Zlomky života (1961) MARUŠKY KUDEŘÍKOVÉ. Zážitky vojáků na západní frontě i jejich pocity po návratu domů zobrazil nejadekvátněji JIŘÍ MUCHA v knize povídek Problémy nadporučíka Knapa (1946), a v próze reportážního charakteru Oheň proti ohni (1947). Osudy emigrantů s mimořádnou estetickou účinností ztvárnil EGON HOSTOVSKÝ. Všechny jeho knihy, vydané za války v Americe, vyšly bezprostředně po autorově návratu domů. Hostovský v nich zachycuje jednak napjatý vztah exulanta k novému místu pobytu a jeho touhu po vzdálené vlasti (Listy z vyhnanství, 1941e, 1946), jednak analyzuje rozpad morálních hodnot společnosti spějící k válce (Sedmkrát v hlavní úloze, 1942e, 1946) a podává svědectví o aktivním odporu (Úkryt, 1943e, 1946). Jeho těsně poválečná novela Cizinec hledá byt (1947) se vrací znovu k pocitu vyhnance v netečné civilizaci Spojených států. Prózu lze vnímat jako metaforu nezakotvenosti člověka v moderní době, který nemůže nalézt klid pro svoji duši, a stává se tak novodobým ahasverem. V knize povídek Osamělí buřiči (1948) se prozaik soustřeďuje na vystižení zvláštností lidské povahy v mezních situacích dějinných zvratů. Život v protektorátu přesvědčivě zachytili ve svých románech JIŘÍ VALJA (Zbraně bezbranných, 1946), JAN WEISS (Volání o pomoc, 1946) a JOE JENČÍK (Byly ztráty na mrtvých, 1948). Tragický osud sovětského parašutistického výsadku v prostoru Českomoravské vysočiny zpracoval působivou baladickou formou JIŘÍ MAREK titulem Muži jdou v tmě (1946). Čtenářsky nejúspěšnější knihou s válečnou tematikou se stala Němá barikáda 123 (1946) JANA DRDY. V jedenácti povídkách podává autor obraz nepatetického hrdinství svých postav (latinář Málek z Vyššího principu, František Milec z Hlídače dynamitu, řídící Havlík, ústřední hrdina povídky Včelař aj.). Recenzenti z KRITICKÉHO MĚSÍČNÍKU (Karel Růžička a Václav Černý) však poukázali i na rysy schematismu, které se v povídkách objevují (redukce na holou vzornost – nacionální a socialistickou). Válečný prožitek se objevil i v knihách pojatých jinotajně, ať už šlo o příběh zasazený do doby současné, jako tomu bylo u JOSEFA KOPTY v románu Dies irae (Dny hněvu, 1945) či u MIROSLAVA HANUŠE Já – spravedlnost (1947), nebo do historie, což platí o knihách JIŘÍHO WEILA Makanna – otec divů (1945), IVANA OLBRACHTA Dobyvatel (1947) a PAVLA NAUMANA (1907–1976) Faon (1947). Olbrachtův román je další z řady autorových různorodých adaptací; v této beletristicky zpracovává historický spis amerického historika Williama Prescotta o dobytí me123

Povídku Němá barikáda zfilmoval v r. 1949 Otakar Vávra, Vyšší princip Jiří Krejčík v r. 1960.

{ 369 }

JIŘÍ MUCHA

EGON HOSTOVSKÝ

{ PANORAMA ČESKÉ LITERATURY }

JIŘÍ WEIL

ADOLF BRANALD (1910–2008) MARIE PUJMANOVÁ

KAREL PTÁČNÍK (1921–2002)

EDVARD VALENTA

xické říše Aztéků neslitovným španělským vojevůdcem Cortésem. Naumanova próza je zasazena do doby rozpínavosti Říma na přelom 2. a 3. století před n. l. a zaujme nápodobou literárního stylu zlatého římského písemnictví (epistolární forma, synoptické titulky, složitá souvětí, řečnické obraty atp.). Titulní protagonista, původem Řek z jižní Itálie, symbolizuje svým bojem proti dobyvačnému římskému vojsku vlastní důstojnost, nepodplatnou svobodomyslnost a věrnost svému svědomí. WEILŮV román o lžiprorokovi Makanna je situován do Střední Asie 8. století. Sleduje mechanismus zrodu a šíření demagogie i to, jak jí podléhají prostí lidé. Svůj další román Život s hvězdou (1949) autor pojal jako modelovou prózu. Protagonista Josef Roubíček, z velké části autobiografický, prožívá svou „hodinu pravdy, hodinu zkoušky“ v atmosféře protektorátní Prahy. Rozhodujícím činem osobní vzpoury, odmítnutím nastoupit do transportu, řeší tento žid problémy individuální pasivity a osamocení. Weil líčí Roubíčkův přerod nepateticky jako sled vzpomínek a reflexí. Zvláštní nedopovězenost a napětí Weilovy prózy pramení z oscilace mezi technikou „toku vědomí“ a mezi věcně, suše snímanými detaily životní reality. Výsledkem je pak čistý stylový projev, přirozenost a oproštěnost prozaického jazyka. Socialisticko-realistická kritika reprezentovaná Ivanem Skálou román tvrdě odsoudila za údajně falešnou subjektivizaci. Ve změněné situaci šedesátých let však na Weilův počin navázal plodným způsobem prozaik Ladislav Fuks v Panu Theodoru Mundstockovi. Weil se ke své válečné zkušenosti vracel i v povídkových souborech Barvy (1946), Mír (1949, druhé, rozšířené vydání pod názvem Vězeň chillonský), dále v Žalozpěvu za 77 297 obětí (1958) a v posmrtně vydaném románu Na střeše je Mendelssohn (1960). Válečná léta zůstávala tematickým zdrojem pro řadu autorů i po únorovém zvratu. Zatímco ADOLF BRANALD ukázal zcela nepateticky ve svých dvou románech, za něž sklidil odsouzení marxistické kritiky, průběh pražského květnového povstání (Severní nádraží, 1949; Lazaretní vlak, 1950), zobrazila MARIE PUJMANOVÁ konec první republiky a válku ve zbývajících částech své trilogie (Hra s ohněm, 1948; Život proti smrti, 1952) tezovitě a schematicky. S desetiletým odstupem se vrátil ke svým koncentráčnickým zážitkům NORBERT FRÝD a Krabicí živých (1956) vytvořil novou kvalitu v řadě knih na toto téma. KAREL PTÁČNÍK upoutal prvotinou Ročník jednadvacet 124 (1954). Na Branaldovu radu přepsal svůj deník z „totaleinsatzu“ do podoby románu, kterým objevil téma do té doby nezpracované. Osu jeho děje tvoří příběh lásky mezi Čechem Honzíkem a Němkou Käthe. Styl románu, poučený u Čapka, je značně různorodý, střídají se v něm místa reportážní věcnosti s lyrickými pasážemi, ale i s mnohomluvnými frázemi. Postavy Honzíka a Käthe sleduje Ptáčník i v románech zobrazujících poválečná léta a éru let padesátých v moravském pohraničí: Město na hranici (1956), Noc odchází ráno (1963) a Šestapadesátý (1967). Kniha EDVARDA VALENTY Jdi za zeleným světlem (1956) vzbudila v době svého vzniku mnoho polemických střetů. Hrdinou značně autobiografického románu je spisovatel Karel Šimon, který musí během německé okupace odejít z osobních důvodů z Prahy na vesnici. Prožívá životní krizi (rozchod se ženou, 124

Film Ročník 21 režiséra Václava Gajera byl natočen r. 1957.

{ 370 }

{ LITERATURA V LETECH 1969–1989 }

vání myšlenek a motivů s racionální kompozicí, vycházející ze soustředěného kroužení opakujících se prvků. Text obsahuje celou plejádu odkazů na bibli, moderní literaturu (Kafka, Werich aj.), které mají zvýraznit Věřiny pocity odcizení, existenciální samoty a úzkosti v zoufale málo laskavém světě plném absurdit. Underground, toto svébytné společenství, izolující se do jisté míry i vůči ostatním proudům či osobnostem českého kulturního disentu, se prezentoval především tvorbou hudebních skupin Plastic People of the Universe, DG 307 ad. a také poměrně bohatou a pestrou básnickou tvorbou. Nicméně i z undegroundového prostředí vzešly zaznamenáníhodné prozaické tvůrčí počiny, vyznačující se hlavně akcentem na autobiografičnost a autentičnost výpovědi, a také nekompromisním distancováním od konzumní společnosti reálného socialismu a odmítáním společenských rituálů a stereotypů. Roli vzoru, vůdčí osobnosti pro undergroundové umělce potvrdil EGON BONDY také v oblasti prózy, a to hlavně románem Invalidní sourozenci (1977s, 1981e, Cena Egona Hostovského 1991), antiutopickým pamfletem, oslavujícím formou ironické sci-fi neporazitelné projevy života na okraji zcela zdegenerované a zmilitarizované společnosti. Podobného druhu je i próza Afghánistán (1980s, vydaná spolu s filmovým scénářem sovětského spisovatele Alexandra Kabakova v knize Orweliáda, 1991), zatímco román z pražského podzemí, hospod a periférie Sklepní práce (1980s, 1988e, 1997) je příběhem osobitě „realistickým“, zápisky deníkového charakteru v něm prolínají filozofické eseje či surrealistické vize. Bondyho další román Bratři Ramazovi (1985s, 2007) zase perzifluje téměř stejnojmenné dílo Dostojevského. Ve svých historizujících prózách (například Šaman, 1980s; Mníšek, 1981s; Nový věk, 1982s; společně vydány ve svazku 3x Bondy, 1990) autor zprostředkovává příběhy solitérů působících na periferii soudobých náboženských doktrín a ideologií, přičemž si vybírá zlomová období, v nichž dochází k sociálním krizím a k znejistění lidské existence. Ostatní autoři undergroundové prózy (Josef Vondruška, Věra Jirousová, Ivan Martin Jirous aj.) se v sedmdesátých letech omezili většinou pouze na texty svědeckého charakteru ve formě různě modifikovaných deníkových záznamů či zpráv. Výraznější rozšíření undergroundového prozaického spektra přinesla až následující generace, soustředěná převážně kolem REVOLVER REVUE. Velmi ceněným se stal autobiografický román Medorek (1985s, 1990), jehož autorovi PETRU PLACÁKOVI se podařilo zachytit groteskně alegorickou formou jak poměry v undergoundovém společenství, tak okolní duchovní i hmotný marasmus. Titulní protagonista je učeň, který v továrně prožívá pocity odcizení, každodennost reálného socialismu ho ubíjí mechanickým opakováním, falešnými konvencemi a vyprázdněnými rituály. Útočištěm se mu pak stávají sny a básnická tvorba. Souběžně s Placákem se o své první prózy pokoušeli také například Jáchym Topol, Vít Kremlička nebo Tereza Boučková. Osobností integrující nejen jednotlivé proudy samizdatového komunikačního okruhu, ale také domácí disent s exilem, byl nepochybně VÁCLAV HAVEL, a to nejen díky faktu, že jeho hry byly uváděny na mnoha zahraničních jevištích, nebo { 491 }

EGON BONDY

PETR PLACÁK

VÁCLAV HAVEL

{ PANORAMA ČESKÉ LITERATURY }

v důsledku opozičních politických aktivit. Havel se vypracoval v čelného představitele české esejistiky a reflexivní publicistiky. Již v letech svých literárních začátků se živě účastnil veřejných diskusí a polemik – prvním jeho příspěvkem otištěným časopisecky byl dopis, jímž reagoval v roce 1956 na program skupiny kolem časopisu KVĚTEN. Později nezůstával jen u literárních problémů; v šedesátých letech, už jako významný autor divadelních her a člen redakce časopisu TVÁŘ, psal články výrazně politologického charakteru. Nejvýznamnější z nich byla delší polemika o smyslu událostí roku 1968 inspirovaná statí Milana Kundery Český úděl. V letech sedmdesátých, v souvislosti s činností Charty 77, pak polemika s fejetony Ludvíka Vaculíka a Petra Pitharta Bedra některých. Tato jeho vystoupení spolu s Dopisem Gustávu Husákovi z 8. dubna 1975, v němž Havel odhalil příčiny mravního rozkladu znormalizované společnosti, esejem Moc bezmocných z října 1978 a zároveň s řadou protestů, apelů, prohlášení, úvah a rozhovorů z let 1969–1979 byla uspořádána a vydána Vilémem Prečanem a Alexandrem Tomským ve svazku O lidskou identitu (1984e, 1990). Soubor se stal dokumentem nezávislého myšlení z první půle normalizace. Na něj navázal svazek Do různých stran (1989e, 1990), shrnující eseje a články z let 1983–1989 a v oddíle dodatků vracející se ještě k projevům z let 1965–1969. Havel v jednotlivých esejích charakterizuje například své pojetí „antipolitické politiky“, již chápe jako vyjádření praktické mravnosti, jako službu pravdě, jako bytostně lidskou starost o bližní, nebo analyzuje úskočnost komunisticky organizovaného „mírového hnutí“. Úvaha Příběh a totalita přesně postihuje rozdíl mezi brutálním pronásledováním odpůrců režimu v padesátých letech a umrtvením dějinného vývoje soudobými normalizátory. Úvahový charakter má i Dálkový výslech (1986e, 1989), rozhovor Václava Havla s Karlem Hvížďalou o vlastním životě, o tvorbě a o důležitých momentech rozhodování i důvodech vlastního jednání. Mimořádnou přesvědčivostí souladu slov a činů se vyznačují Havlovy Dopisy Olze (1985e, 1991). Jde o dopisy z vězení. Havel byl v souvislosti s akcemi Charty 77 zatčen v květnu 1979 a odsouzen v říjnu na čtyři a půl roku vězení. Dopisy jeho první ženě patří k významným dílům epistolárního umění.

JOSEF ŠKVORECKÝ

Mimořádné zásluhy o českou literaturu nepodlehnuvší normalizační doktríně si získal JOSEF ŠKVORECKÝ jako spoluzakladatel nakladatelství 68 Publishers v Torontu a rovněž novými prózami napsanými v Kanadě. K ústřední postavě své tvorby, k autobiografickému Dannymu Smiřickému, se po Zbabělcích vrátil Škvorecký v románu Tankový prapor 218 (1971e, 1990). Danny je zde zachycen jako rotný a velitel tanku v době své vojenské služby v roce 1951. Protagonistovy neúspěšné pokusy svést pražskou přítelkyni Lizetku a jeho milostné hrátky s manželkou nadřízeného poručíka tvoří základ poměrně řídké epické linie knihy. Volně navazující, relativně samostatné kapitoly vojenského výcviku předvádějí pak panoptikum oficírského pinožení v kontrastu s jeho naprostým opakem u mužstva. Scény založené na situační komice působí místy epigonsky ve vztahu k haškov218

První český soukromý film v polistopadové éře zfilmoval Vít Olmer (1991).

{ 492 }

{ LITERATURA V LETECH 1969–1989 }

skému vzoru, přesvědčivé jsou však pasáže vycházející z vynikajícího ztvárnění jazykového (například Provedení zkoušek čtenářského Fučíkova odznaku u Sedmého tankového praporu). Mirákl (1972e, 1991) se odehrává ve dvou časových rovinách. Tou první je počátek padesátých let, doba takzvaného číhošťského zázraku, tou druhou je doba našeho dalšího „zázraku“ – pražského jara 1968. Danny si po dvaceti letech detektivním způsobem dává dohromady indicie událostí, jichž se sám kdysi náhodně, jako bezvýznamný svědek, zúčastnil (případ s pohybující se soškou svatého Josefa je situován do okolí Kostelce, kde Danny působil jako začínající učitel). Průběh osmašedesátého roku předvádí Škvorecký bez jakékoliv idealizace jako „Shakespearovo drama v provedení Josefa Skupy“. Ukazuje přitom širokou paletu autentických typů, počínaje vysoce postavenou idealistickou komunistkou Laurou, přes řadu aktérů z uměleckých kruhů až k dobrácké ředitelce Dannyho školy i bývalým studentkám. A jak je u Škvoreckého obvyklé, pod předváděnou zlehčující grimasou probleskují z románu vážné existenciální otázky po smyslu víry v Boha nebo v lidmi stvořenou ideu. Příběh inženýra lidských duší (1977e, 1992) má podobnou strukturu jako Mirákl – jedno pásmo je věnováno příhodám Dannyho, profesora na torontské univerzitě, v druhém mu „myšlenky utíkají od povinností, za něž je placen, k opulentním vzpomínkám, jimiž žije“. Tyto vzpomínky ho vracejí k letům totálního nasazení v kostelecké továrně vojenského zaměření. Ožívají před ním první milostné zážitky i hrůza z jeho naivní sabotáže, naštěstí zavčas odhalené a zaretušované moudrým mistrem. I torontská přítomnostní vrstva zahrnuje množství výrazných typů, mistrně charakterizovaných jazykovými prostředky (pokanadštěná Blběnka Cabicarová, magistr Máslo, pan Pohorský). Samostatnou roli hrají dopisová přátelství s intelektuálním Vratislavem v emigraci a s oportunistickým Lojzou poslovenšťujícím se doma. Dannyho septimánské lásky Škvorecký s chápavou ironií zvěčnil v povídkovém cyklu Prima sezóna 219 (1975e, 1990) s výmluvným podtitulem Text o nejdůležitějších věcech života. Cyklus anekdotických próz pojí Dannyho marná snaha přimět některou z kosteleckých dívek k tomu, aby ho zbavila panictví. Groteskní ladění textů dostává v závěru tragický kontrapunkt, připomínající, že odvěké milostné hrátky se v tomto případě odehrávají v hrůzném válečném čase. Kromě próz s autobiografickým protagonistou Dannym Smiřickým napsal Škvorecký román Scherzo capriccioso. Veselý sen o Dvořákovi (1984e, 1991). Ten je založen na pečlivém studiu materiálovém a na vlastním analogickém zážitku střetu už vyhraněného tvůrce se světem jinak utvářených tradic. Obdobně historicky a přitom aktuálně je pojat i autorův román o Češích, již se zúčastnili americké občanské války, nazvaný Nevěsta z Texasu (1992e, 1993). Epické jádro „romantického příběhu ze skutečnosti“, jak zní podtitul knihy, si autor vypůjčil z povídek publikovaných v krajanských kalendářích a se svojí typickou vypravěčskou bravurou k němu připojil množství zdánlivě nesouvisejících epizod a historek, vytěžených většinou z dobové korespondence i archivních záznamů. Vzniklý mozaikovitý obraz nevypovídá pouze o průběhu a hrůzách války a nere219

TV seriál Karla Kachyni (1994).

{ 493 }

{ PANORAMA ČESKÉ LITERATURY }

ZDENA SALIVAROVÁ (*1933)

ARNOŠT LUSTIG

produkuje jenom tragikomické podoby zapojení představitelů jedné etnické skupiny do historických dějů a událostí, ale je v neposlední řadě výrazem Škvoreckého obdivného vztahu k americké zemi a společnosti. Kombinační talent prokázal Škvorecký jednak v detektivkách napsaných spolu s Janem Zábranou, jednak v samostatně vytvořeném cyklu detektivních příběhů s hlavní postavou vachkovsko-čapkovského rodu Smutek poručíka Borůvky (1966), Konec poručíka Borůvky (1981e, 1992) a Návrat poručíka Borůvky (1981e, 1993). Teoreticky se problematikou detektivní literatury zabýval už v knize Nápady čtenáře detektivek (1965), později si s poznatky z této oblasti pohrál v „detektivním divertimentu“ Hříchy pro pátera Knoxe 220 (1973e, 1991). Formou krajanské poláčkovsky naivistické stylizace výpovědí žáků Josefa Krátkého a Vasila Machanina podal Škvorecký satirický obraz chování hodných občánků v Kostelci i exilu v knihách Ze života lepší společnosti (1965) a Ze života české společnosti (1985e). O Škvoreckého všestrannosti svědčí i básnické texty Nezoufejte (1980e, 1990) a Dívka z Chicaga (1980e, 1990) a také divadelní fraška Bůh do domu. Autorsky se spolu Otou Ulčem podílel rovněž na osobité kronice nakladatelství 68 Publisher nazvané Samožerbuch (1977e, 1991). Hlavní podíl na vzniku této knihy, stejně jako na vzniku a chodu celého nakladatelství, ovšem měla Škvoreckého manželka ZDENA SALIVAROVÁ. Ještě v Československu vzbudil pozornost její soubor tří povídek Pánská jízda (1968), v nichž polemizovala s chladnou racionalitou Kunderových Směšných lásek. Další kniha Salivarové, silně autobiografický román Honzlová s podtitulem Protestsong (1972e, 1990), už vyšla v torontském nakladatelství. Autorka prizmatem mladičké vypravěčky Jany Honzlové, autentické proletářky, odhaluje hanebnou morálku vedoucích folklorního souboru Sedmikrása. Ředitel a jeho protežovaná klika předstírají uvědomění a jsou přitom plni podvodů a donašečství. Honzlová je pak pracovníkem tajné policie (Modrovousem, zosobňujícím Zlo) v osobně krizové situaci verbována ke spolupráci s StB. V naivisticky laděném vyprávění autorka využívá také pohádkové prvky a postupy. Novela Nebe, peklo, ráj. Lovestory (1976e, 1991), vyprávějící příběh lásky z konce padesátých let mezi pražskou dívkou a lotyšským chlapcem, jejíž naplnění znemožnily dobové poměry, už nedosáhla takového ohlasu jako Honzlová. Mnozí spisovatelé si v exilu uchovali tematické zaměření i poetiku své tvorby z šedesátých let (podobně tomu bylo i u jejich kolegů, kteří po srpnu 1968 sice zůstali v Československu, ale v opozici vůči normalizaci zvolili „vnitřní exil“). Jako typický příklad může posloužit ARNOŠT LUSTIG, opakovaně se vracející k tragédii holocaustu (oproti tomuto označení znamenajícímu zápalnou oběť sami židé preferují termín šoa, tedy „vyhlazení ohněm“). Lustig jednak upravoval a do angličtiny převáděl některé své dřívější texty (například Tma nemá stín – Darkness Casts no Shadow, Washington, 1977), jednak vyprávěl další příběhy z koncentráků. Činil tak virtuózně a působivě, jako v případě nerozsáhlé prózy Z deníku sedmnáctileté Perly Sch. (1979e, 1992 pod titulem Nemilovaná. 220

Živě vysílaný TV seriál připravil v r. 1991 režisér Dušan Klein.

{ 494 }

{

}

PANORAMA ČESKÉ LITERATURY 1. DÍL (do roku 1989)

Editor Lubomír Machala Text Josef Galík, Erik Gilk, Petr Hora, Jana Kolářová, Petr Komenda, Lubomír Machala, Radek Malý, Eduard Petrů, Martin Podivínský, Jan Schneider, Jiří Skalička, Alena Štěrbová Rejstříky Aneta Damborská Lektorace doc. PhDr. Jiří Kudrnáč, CSc., doc. PhDr. Jiří Poláček, CSc. Obálku navrhla Soňa Šedivá Odpovědná redaktorka Petra Diestlerová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 608 Vydala Euromedia Group k. s. – Knižní klub v edici Universum, Nádražní 32, 150 00, Praha 5, v roce 2015 jako svou 7715. publikaci Sazba Veronika Lahodná Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první www.universum.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 32, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 [email protected] Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz.