Mgr. PETR KRÁTKÝ ADVOKAT
Sídlo: Hrabákova 1861/1, Ostrava 702 00 | E-mail:
[email protected] | Telefon: +420 603 863 230
Ústavní soud Joštova 8 660 83 Brno
USTAVNÍ SOUD ČR Joštova 8, 660 83 Brno Došlo dne: / / / /
- b -02- 2015 V Jeseníku dne 4. 2. 2015
kr*t Pfllohy:
Čj.:v*refsslnýkdd Wffeute:
Navrhovatelé: 1. Ing. František Bradáč, senátor za obvod č. 51, Žďár nad Sázavou 2. Mgr. Be. Zdeněk Brož, senátor za obvod č. 65, Šumperk 3. Ing. Jiří Carbol. senátor za obvod č. 69, Frýdek-Místek 4. Jiří Čunek, senátor za obvod č. 77, Vsetín 5. MUDr. Alena Dernerová, senátor za obvod č. 4, Most 6. PhDr. Tomáš Grulich, senátor za obvod č. 17, Praha 12 7. prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc, senátor za obvod č. 27, Praha 1 8. Mgr. Miluše Horská, senátor za obvod č. 43, Pardubice 9. Ing. Stanislav Juránek, senátor za obvod č. 58, Brno-město 10. Bc. Patrik Kundar, senátor za obvod č. 80, Zlín 11. Mgr. Libor Michálek, MPA, senátor za obvod č. 26, Praha 2 12. PhDr. Zdeněk Papoušek, senátor za obvod č. 60, Brno-město 13. PhDr. Milan Pěšák, senátor za obvod č. 19, Praha 11 14. Ing. Petr Šilar, senátor za obvod č. 46, Ústí nad Orlicí 15. MUDr. Alena Šromová, senátor za obvod č. 66, Olomouc 16. Ing. Veronika Vrecionová, senátor za obvod č. 28, Mělník 17. Jaroslav Zeman, senátor za obvod č. 35, Jablonec nad Nisou zastoupeni Mgr. Petrem Krátkým, advokátem se sídlem Hrabákova 1861/1 Ostrava - Moravská Ostrava, PSČ: 702 00 Další účastníci řízení: Ministerstvo zdravotnictví České republiky Palackého náměstí 4 128 01 Praha 2
Věc: návrh skupiny senátorů Senátu České republiky podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky a §64 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, na zrušení vyhlášky č. 324/2014 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2015. ev- zrušení některých ustanoví této vyhlášky
\\
HHP
Vil?1815
Bankovní spojení: UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., pobočka Ostrava, č.ú: 2108624658/2700
Přílohy: 1. Analýza hospodaření společnosti JESENICKÁ NEMOCNICE, spol. s r.o.; Závěrečná zpráva ze dne 20.9.2012 ! :-ň ' 1 2. Ekonomická analýza hospodaření společnosti' JEŠENlCKÁ NEMOCNICE, spol. s r.o.
Obsah: I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII.
Navrhovatelé, jejich aktivní legitimace a procesní náležitosti Předmět návrhu Případová studie dokládající rozpor s ústavním pořádkem Rozpor s právem na zdravotní péči dle čl. 31 LZPS Rozpor s právem na svobodné podnikání dle čl. 26 LZPS Rozpor s principem rovnosti a zákazem diskriminace Rozpor se zákonným zmocněním Petit
Navrhovatelé, jejich aktivní legitimace a procesní náležitosti
Návrh podává skupina senátorů, jejichž podpisy jsou připojeny na samostatných podpisových listinách. Navrhovatelé jsou v rámci řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem Mgr. Petrem Krátkým, ev.č. ČAK 14745 Aktivní legitimace navrhovatelů vyplývá z ust. § 64 odst. 2 pís. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále též zákon o Ústavním soudu)a z povahy předmětného právního předpisu, tedy vyhlášky Ministerstva zdravotnictví České republiky. S ohledem na specifika předmětné vyhlášky si dovolují navrhovatelé požádat o přednostní projednání svého návrhu. Úhradová vyhláška je v souladu s ust. § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění, pravidelně každoročně vydávaná jako nová. S ohledem na obvyklou dobu, která uplyne mezi podáním návrhu k Ústavnímu soudu a jeho projednání, jakkoli navrhovatelé zcela chápou příčiny v podobě vysokého a stále rostoucího nápadu věcí na Ústavní soud, existuje významné riziko, že by ústavnost tohoto předpisu byla de facto nepřezkoumatelné, protože dříve, než se dostane projednání příslušného návrhu na pořad jednání pléna Ústavního soudu, již půjde o předpis zrušený a Ústavní soud by tedy byl v souladu z ust. § 67 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nucen řízení zastavit.
Předmět návrhu
Cílem předkládaného návrhu je, v souladu s ust. čl 87 odst. 1 pís. b) Ústavy ČR, zrušení vyhlášky č. 324/2014 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2015 (dále jen úhradová vyhláška), ev. zrušení některých ustanovení přílohy předmětného právního předpisu. Úhradová vyhláška byla Ministerstvem zdravotnictví vydána na základě ust. § 17 odst. 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění s platností ode dne 23. prosince 2014 a s účinností od 1. 1. 2015. Vydání této vyhlášky předcházelo dohodovací řízení, jež probíhalo za účasti zdravotních pojišťoven a zástupců smluvních poskytovatelů zdravotních služeb v období od 10. dubna do 21. srpna 2014 a bylo završeno dohodou se skupinou poskytovatelů praktických lékařů a praktických lékařů pro děti a dorost, ambulantních gynekologických služeb, poskytovatelů zdravotnické záchranné služby, zdravotní dopravy a lékařské služby první pomoci, vyjma stomatologické, a lázeňské léčebně rehabilitační péče a zdravotní péče v ozdravovnách. Se skupinou poskytovatelů akutní ústavní péče, jako skupinou dominantní z hlediska objemu výdajů z veřejného zdravotního pojištění, dosaženo dohody nebylo. Navrhovatelé předkládají Ústavnímu soudu návrh na zrušení celé úhradové vyhlášky a jako eventuální petit alespoň zrušení její přílohy č. 1 část A) bod 3. Zrušení celé vyhlášky by poskytlo prostor pro její komplexnější úpravu, jenž by mohla lépe reflektovat ústavní práva občanů ČR i jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb, např. implementací sofistikovanějších mechanismů přesněji a adekvátněji odrážejících specifické podmínky jednotlivých poskytovatelů a současně kontrolních a represivních mechanismů pro zdravotní pojišťovny tak, aby měly reálnou motivaci přistupovat k jednotlivým poskytovatelům způsobem, jenž by garantoval realizaci práva na zdravotní péči dle čl. 31 Listiny základních práv a svobod (dále též jen LZPS) pro jednotlivé občany ČR a zároveň práva na svobodné podnikání dle čl. 26 LZPS. Eventuální petit představuje řešení parciálního charakteru, jehož vhodnost je ponechána na úvaze Ústavního soudu. Specifikem tohoto návrhu je skutečnost, že nelze triviálně poukázat na jediné či jen některá ustanovení, jež vedou k neakceptovatelnému zásahu do ústavních práv, nýbrž tento zásah je vyvoláván celkovým efektem úhradové vyhlášky na některé subjekty poskytující zdravotní služby a jejich prostřednictvím i na občany - adresáty práva na zdravotní péči. Zrušení tohoto ustanovení samostatně však z jiného úhlu pohledu identifikuje největší slabinu současné právní úpravy, resp. identifikuje možnost, jak ústavně konformním způsobem tento rozpor odstranit.
Případová studie dokládající rozpor s ústavním pořádkem
Navrhovatelé vycházejí v další argumentaci z příkladu společnosti JESENICKÁ NEMOCNICE, spol. s r.o., která je jediným poskytovatelem komplexní lůžkové zdravotní péče na území okresu Jeseník. „Spádová oblast" Jesenické nemocnice je od ostatního území České republiky oddělena nejen geomorfologicky - masivem Hrubého Jeseníku, ale i negativním demografickým a sociálním vývojem. Území okresu Jeseník je postiženo stále klesajícím počtem obyvatel, přičemž neexistuje indikace, že by bylo možné očekávat změnu tohoto trendu. Ke dni 31. prosince 2013 je udáván celkový počet obyvatel 39 910, nejméně za celou moderní historii okresu. Nezanedbatelný podíl obyvatel (17%) je ve věkové kategorii 65+. Míra nezaměstnanosti přesahuje dlouhodobě 10%, čímž významně překračuje úroveň nezaměstnanosti v ČR jako ceíku, průměrná reáíná a nominální mzda jsou naopak významně podprůměrné. Celková socio-demografická situace je ve srovnání s jinými regiony v ČR velmi špatná, ve všech statistikách Jesenicko negativně vybočuje z průměrných hodnot. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že spádovou oblast (neoficiální vymezení území, pro jehož obyvatele je příslušný poskytovatel zdravotních služeb nejlépe dostupný) obývá cca 40 000 osob, z nichž však podle kvalifikovaného odhadu nejméně % netráví většinu svého času na ůzemi okresu Jeseník, jejich faktické bydliště je tedy odlišné od bydliště trvalého. Spádová oblast Jesenické nemocnice (jakkoli navrhovatelé respektují, že v kontextu svobodné volby poskytovatele dle ust. §11 odst.1 zákona č. 48/1997 Sb. je pojem spádových území vágní a pro řadu poskytovatelů, typicky ve velkých městech de facto irelevantní, pro Jesenickou nemocnici se jedná však o pojem velmi zásadní s ohledem na problematičnost dopravy do jiných zdravotnických zařízení) je v porovnání s jinými poskytovateli obdobné velikosti výrazně nižší (a fakticky odpovídá počtu obyvatel okresu Jeseník, kteří se na jeho území obvykle zdržují), přičemž vlastní činností nemá tento poskytovatel žádnou možnost uvedený počet navýšit (s ohledem na komplikace při úhradách preshraniční zdravotní péče je vyloučeno i plošné poskytování zdravotních služeb občanům Polské republiky). Z geografického hlediska lze shrnout, že okres Jeseník ze severu obklopuje Polská republika, ostatní oblasti okresu jsou obklopeny pohořím Jeseníky. Jeho disparitní vývojové tendence lze objektivně dokázat i při hodnocení dopravně-geografickém, ať už zvolíme metodiku hodnocení jeho vybavenosti dopravní infrastrukturou, dopravně-polohovou diferenciaci (Seidengíanz, 2007) sídel a celého regionu vzhledem k ostatnímu území státu či k jádrové oblasti Olomouckého kraje, případně váženou časovou dostupnost k zvolenému národnímu centru, jako v případě Krafta (2008) či Hudečka (2008). Z pohledu dostupnosti zdravotní péče lze konstatovat, že v případě omezení jakékoliv lůžkové odbornosti v okrese Jeseník dojde k situaci, kdy nejbližší dostupná lůžková péče z nejvzdáíenější obce okresu činí automobilem- nejkratši časová dostupnost tak bude 80 minut, resp. nejkratší místní dostupnost 70km, a to v případě optimálních meteorologických a dopravních podmínek,
Audit provedený společností FSG Fínaudít s.r.o. (viz příloha) die požadavku Olomouckého kraje v době jednání o možnosti uzavření smlouvy mezi krajem a společností JESENICKÁ NEMOCNICE, spol. s r.o. potvrdil, že hospodaření nemocnice je realizováno zcela v souladu s relevantními právními předpisy, „veškeré peněžní toky souvisí s činností společnosti a jsou standardně zdokumentovány a že i po vyloučení operací z minulosti, které zatěžují současné hospodaření nemocnice je její hospodaření ztrátové". Interní analýza společnosti JESENICKÁ NEMOCNICE spol. s r.o. (viz příloha) kvantifikovala agregátní poškození nemocnice vyplývající z úhradové vyhlášky za roky 2011, 2012 a 2013 na 100 044 071 Kč, predikce na rok 2014 pak je 18 151 239 Kč (exaktní vyhodnocení roku 2014 bude možné až po závěrečném vyúčtování a uplatnění regulačních mechanismů ze strany zdravotní pojišťovny). Usnesením vlády č. 102 ze dne 23. 2. 1994 bylo rozhodnuto o privatizaci nemocnice v Jeseníku jako celku, tedy její ambulantní i lůžkové části. Pro nezájem o bezúplatný převod ze strany města Jeseník byl, v souladu se zákonem č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, realizován přímý prodej určenému nabyvateli v rámci privatizačního projektu č. 28865/3001. Celková kupní cena ve výši 77 596 000 Kč byla uhrazena v několika splátkách do srpna 2010. Součástí kupní smlouvy byl i závazek poskytovat zdravotní péči pro stanovené území po dobu nejméně deseti let, přičemž tato lhůty uplynula dne 1. září 2004. Jak dokládá i zmíněný privatizační projekt, kupní smlouva na podnik - zdravotnické zařízení (nemocnici v Jeseníku) byla uzavřena s legitimním očekáváním, že bude možno poskytovat zdravotní služby v rozsahu a za ceny, které společnosti JESENICKÁ NEMOCNICE, spol. s r.o. umožní pokrýt oprávněné náklady této činnosti a vytvářet zároveň přiměřený zisk ze své činnosti, jak to ostatně předpokládalo i v té době platné ust. § 56 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ale implicitně jej uznává jakožto účel existence obchodních korporací i zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Hospodaření společnosti JESENICKÁ NEMOCNICE, spol. s r.o. je navíc zásadním způsobem (byť nepřímo) ovlivňováno i dalšími jednostrannými rozhodnutími státu, které na něj mají v praxi významně negativní účinky. Na prvním místě se jedná o ovlivněni výše personálních výdajů nařízením vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, které stanoví výši platů pro zdravotnické pracovníky nemocnic - příspěvkových organizací státu i územně-správních celků. Ústav pro zdravotnické informace a statistiku uvádí, že jen fakultní nemocnice zaměstnávaly v roce 2012, za nějž jsou nejaktuálnéjší dostupné informace, téměř třetinu (6 043,31 z 19755,82) lékařů působících v nemocnicích (vč. jejich ambulantních částí). Další významný podíl představují krajské a městské nemocnice - příspěvkové organizace, jež jsou rovněž vázány uvedeným nařízením vlády. Tento právní předpis tak zásadním způsobem deformuje trh práce v segmentu zdravotnického personálu, neboť i subjekty, které jím nejsou vázány, musí upravovat mzdové poměry svých zaměstnanců v korelaci se změnou tohoto nařízení, aby zůstaly jako zaměstnavatelé konkurenceschopní, a stát tedy určuje společností JESENICKÁ NEMOCNICE, spol. s r.o., nejen příjmovou, ale i výdajovou část hospodaření (personální náklady představují cca 63,4% z celkového obratu nemocnice).
Tím spíš se jeví důležité, aby normotvorné zásahy státu byly činěny s maximální opatrností a restriktivností tak, aby nezasahovaly neproporcionálním a rdousivým způsobem do ústavně garantovaných práv společnosti JESENICKÁ NEMOCNICE, spol. s r.o., ani jejích pacientů. Jakkoli je situace Jesenické nemocnice do jisté míry unikátní, jeví se navrhovatelům jako vysoce pravděpodobné, že do podobné situace se mohou dostávat i další poskytovatelé na jiných periferních částech České republiky. I pokud by však tento případ byl jediný, docházelo by k flagrantnímu ohrožení práva na zdravotní péči dle čl. 31 LZPS v případě několika desítek tisíc obyvatel Jesenicka a porušení práva na svobodné podnikání společnosti JESENICKÁ NEMOCNICE, spol. s r.o., potažmo jejich společníků, což dozajista samo o sobě tvoří dostatečný základ pro rozhodnutí Ústavního soudu o protiústavnosti předmětného právního předpisu.
IV. Rozpor s právem na zdravotní péči dle či. 31 LZPS
Parametry místní a časové dostupnosti jsou zakotveny v ustanoveních nařízení vlády 0.307/2012 50., o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb. V demografických a geomorfologických podmínkách okresu Jeseník je jediným poskytovatelem, který může zajistit dodržení těchto parametrů, které zároveň konstituují konkretizaci ústavního nároku, výše zmíněná společnost JESENICKÁ NEMOCNICE, spol. s r.o., přičemž tento přirozený monopol se zjevně typově netýká pouze území okresu Jeseník, ale i dalších, často příhraničních, oblastí České republiky. Existence a činnost poskytovatelů zdravotních služeb, jejichž kapacity nelze substituovat jiným poskytovatelem, je tedy přímou podmínkou materiální realizace práva na zdravotní péči dle čl. 31 LZPS, která musí být dostupná nejen formálně, ale zejména materiálně, jak to ostatně předpokládá Evropský zákoník sociálního zabezpečení (publikovaný pod č. 90/2001 Sb. m.s.) a další mezinárodněprávní dokumenty. Pokud tedy úhradová vyhláška nezajišťuje příslušným poskytovatelům zdravotních služeb příjmy odpovídající minimálně jejich odůvodněným nákladům, přenáší fakticky odpovědnost za zajištění zdravotní péče ze státu, kterému ji přisuzuje ust. čl. 31 LZPS, na soukromý subjekt - poskytovatele zdravotních služeb (přičemž mu ponechává jako varianty dalšího postupu buď ukončení poskytování zdravotních služeb vůbec, resp. jejich omezení na profitabilni činnosti, anebo prodej nemocnice jako celku - v obou těchto případech by však došlo k významnému omezení návratnosti úvodní investice, aniž by mu k tomu poskytl odpovídající ekonomickou kompenzaci.
V. Rozpor s právem na svobodné podnikání dle čl. 26 LZPS
Navrhovatelé spatřují protiústavnost úhradové vyhlášky v rdousícím efektu, jenž vytváří svým nastavením pro některé poskytovatele zdravotních služeb (viz. Případová studie.,.). Rdousící efekt je kritérium Ústavním soudem rutinně používané pro hodnocení ústavní konformity právních norem. V konkrétním případě úhradové vyhlášky je rdousící efekt nepochybný a doložitelný výše zmíněným případem společnosti JESENICKÁ NEMOCNICE, spol. s r.o., která přes řádné hospodaření a postup statutárních orgánů s péčí řádného hospodáře, vykazuje, z důvodů ležících výhradně v dispoziční sféře státu, dlouhodobé negativní hospodářský výsledek. Legitimní očekávání, s nímž byl realizován privatizační projekt (nejen) nemocnice v Jeseníku, tedy že podmínky pro poskytování zdravotních služeb budou ze strany státu ekonomicky nastaveny způsobem, jenž nabyvatelům umožní nejen dlouhodobou ekonomickou stabilitu, ale i prostor pro tvorbu přiměřeného zisku, v případě úhradové vyhlášky, jež dlouhodobě nezohledňuje specifické podmínky některých poskytovatelů a tak je odsuzuje k existenci v ekonomicky neudržitelné situaci, tedy prima facie zásadním způsobem nebylo naplněno. A contrario dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. PI. ÚS 17/11: „V kontextu výše uvedeného a přiloženého důkazního materiálu pak lze shrnout, že dopady veškerých navrhovateli napadených opatření nemohou působit na výrobce elektrické energie z OZE tzv. „rdousím efektem". Nejde ani o zásahy, které by vedly k takové zásadní změně majetkových poměrů dotčených subjektů, že by došlo ke zmaření samé podstaty majetku dotčených subjektů, ani nejde o zásahy, které by vedly ke znemožnění dosažení garantovaných benefitů, k němuž určitým subjektům svědčilo legitimní očekávání". Lze-li tedy dojít k závěru, že dochází k zásahům, jež vedou k takové zásadní změně majetkových poměrů dotyčných subjektů, že dochází k zmaření samé podstaty jejich majetku (jak tomu nepochybné je v případě společnosti JESENICKÁ NEMOCNICE, spol. s r.o., což je doloženo i přiloženým znaleckým posudkem), je třeba též usoudit, že příslušná právní norma má rdousivý efekt a zasahuje disproporčním způsobem do práva některých jiných poskytovatelů zdravotních služeb na svobodné podnikání dle čl. 26 LZPS. Na rozdíl od provozovatelů fotovoltaických elektráren, kteří souběhem vysokých výkupních cen a prudce klesajících cen fotovoltaických panelů reálně generovali v určitém období zisky narušující veřejný zájem, v případě poskytovatelů zdravotních služeb v žádném časovém bodě mezi počátkem 90. let, kdy začala vznikat nestátní zdravotnická zařízení (fakticky od účinnosti zákona č. 160/1992 Sb., o nestátních zdravotnických zařízeních), nedocházelo k výrazné disproporci mezi příjmovou a výdajovou stránkou těchto poskytovatelů a i ty nejlépe řízené soukromé subjekty (navíc s optimální spádovou oblastí, synergickými efekty s dalšími poskytovateli a v neposlední řadě i nadstandardní smlouvy se zdravotními pojišťovnami - v případě skupiny Agel jde za rok 2013 o cca 5,7%) poskytující zdravotní péči v základních oborech (interna, chirurgie, pediatrie, gynekologie a porodnictví) realizují kladný hospodářský výsledek spíše v jednotkách procent.
Navrhovatelé vnímají jako klíčový pilíř pro svoje přesvědčení o protiústavnosti napadaného předpisu nález Ústavního soudu PI. ÚS 19/13 (publikováno pod č. 396/2013 Sb.), v němž plénum Ústavního soudu konstatovalo, že: „Ačkoliv je poskytováni zdravotních služeb předmětem soukromoprávních vztahů mezi jejich poskytovateli a pacienty, jde o oblast, v níž je významným způsobem omezena kontraktační svoboda a zároveň je dán výrazný prostor pro veřejnoprávní regulaci.... ačkoliv z práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost neplyne právo na zisk, stát je povinen vytvářet takové podmínky, které umožní jednotlivcům usilovat o jeho dosažení. Tento závěr se v plné míře uplatní i ve specifických poměrech podnikání v oblasti poskytování zdravotní péče, kde jsou v některých odbornostech hrazeny zdravotní výkony převážně nebo dokonce výlučně z veřejného zdravotního pojištěni. Důsledkem jsou tak požadavky ve vztahu k regulaci úhrad za poskytnuté výkony, které by při normálním běhu věcí, odhlédnuv od případných rizik přirozeně spojených s podnikáním, měly umožňovat (nikoliv zajišťovat) víc než jen pokrytí nákladů poskytovaných služeb. Z hlediska práva na podnikání by naopak byla nepřijatelná taková úprava, která by tyto náklady, byť jen částečně, systémově přenášela na poskytovatele. Právní závěr, podle něhož „cenová regulace, nemá-li přesáhnout meze ústavnosti, nesmí evidentně snížit cenu tak, aby tato vzhledem ke všem prokázaným a nutně vynaloženým nákladům eliminovala možnost alespoň jejich návratnosti" (nález sp. zn. PI. ÚS 3/2000), se zde uplatní přiměřeně." Výše uvedenou právní argumentaci Ústavního soudu lze beze zbytku aplikovat se stejným výsledkem jako v případě úhradové vyhlášky č. 475/2012 Sb., i na úhradovou vyhlášku č. 324/2014 Sb. Pokud tento, pro ekonomiku poskytovatelů zdravotních služeb klíčový, právní předpis žádným způsobem nezohledňuje rozdílné demografické a geografické podmínky, v nichž jednotliví poskytovatelé působí a minimálně v jednom případě (viz Případová studie) lze prokázat, že fakticky vylučuje nejen dosažení zisku, ale i prosté pokrytí vynaložených nákladů, nesplňuje ani toto znění úhradové vyhlášky podmínky pro ústavni konformitu, které definoval Ústavní soud v citovaném nálezu. Argumentace, že naplnění výše zmíněného legitimního očekávání by nebylo v souladu s veřejným zájmem, neb by znamenalo ekonomickou destabilizaci celého systému veřejného zdravotního pojištění, nemůže obstát. Pokud Ministerstvo zdravotnictví zastává názor, že v systému veřejného zdravotního pojištění není dostatek prostředků pro zajištění ústavou garantovaných práv občanůpojištěnců i poskytovatelů zdravotních služeb, má nepochybně možností, jak tuto situací řešit, ať už v oblasti navýšení příjmů (legislativní cestou zvýšení odvodů na zdravotní pojištění či zvýšení platby za státní pojištěnce) či zvýšením efektivity vynakládání finančních prostředků (např. právě zkvalitněním úhradové vyhlášky). Přenášení této odpovědnosti na poskytovatele zdravotních služeb s rdousivými účinky na jejich ekonomické aktivity je však prima facie v rozporu s právem na svobodné podnikání dle čl. 26 LZPS. Navrhovatelé navíc zastávají názor, že k těmto krokům by fakticky ani nebylo nezbytné přistoupit. Celkový objem finančních prostředků v systému veřejného zdravotního pojištění dosahoval v roce 2013 téměř 230 mld. Kč. Finanční objem nutný pro vyřešení situace poskytovatelů v geograficky a demograficky znevýhodněných oblastech sice nelze exaktně predíkovat, ale v případě společností JESENICKÁ NEMOCNICE, spol. s r.o., který byl popsán v části „Případová studie", se jedná o jednotky milionů Kč ročně.
Kvalifikovaným odhadem, lze tedy dojít k závěru, že agregátně se jedná o částku dosahující max. 0,1% celkového finančního objemu systému veřejného zdravotního pojištění, přičemž lze na základě veřejně dostupných informací usoudit, že úsporu v tomto objemu lze v systému realizovat bez zhoršení podmínek pro kteroukoli skupinu poskytovatelů či jiné modifikace (srov. zprávy o nehospodárně využitých finančních prostředcích ve výši 3,4 mld. Kč Nemocnicí Na Homolce).
VI. Rozpor s principem rovnosti a zákazem diskriminace
Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. PI. ÚS 42/04 odmítl absolutní chápání principu rovnosti a pojal rovnost jako kategorii relativní, jež vyžaduje zejména odstranění neodůvodněných rozdílů a vyloučení libovůle. Obsah principu rovnosti tím posunul do oblasti ústavněprávní akceptovatelnosti hledisek odlišování subjektů a práv. Právní rozlišování v přístupu k určitým právům tedy nesmí být projevem libovůle, neplyne z něj však kategorický závěr, že by každému muselo být přiznáno jakékoli právo. V případě úhradové vyhlášky spatřují navrhovatelé rozpor s výše uvedeným pojetím rovnosti ve skutečnosti, že žádným způsobem nereflektuje specifické podmínky některých poskytovatelů (opět viz. Případová studie...). Mechanistické vnímání principu rovnosti, které nachází svůj výraz v napadaném znění úhradové vyhlášky, opomíjí významně odlišné objektivní podmínky, v nichž své služby nabízejí jednotliví poskytovatelé zdravotních služeb, což je ve zjevném kontrastu s ústavně garantovaným právem na zdravotní péči dle čl. 31 LZPS. Pokud je tedy nutné zajistit prostřednictvím systému veřejného zdravotního pojištění fakticky (za podmínek definovaných zákonem o veřejném zdravotním pojištění a s parametry dle nařízení vlády o místní a časové dostupnosti) dostupnou zdravotní péči pro všechny občany České republiky, je stanovení parametrů úhrady bez respektu k odlišným podmínkám, v nichž jednotliví poskytovatelé působí, ve flagrantním rozporu s principem rovnosti, protože poskytovatelé působící v hustěji zalidněných a ekonomicky silnějších oblastech ve svém důsledku zvýhodňuje oproti poskytovatelům např. v okrese Jeseník. Jakkoli je do jisté míry jistě tento rozpor přirozený a je předmětem podnikatelského rizika poskytovatelů nejen zdravotních služeb, má-li jeho nedostatečná reflexe v textu právního předpisu na konkrétní subjekty rdousivý efekt, jde o indikaci ústavní nekonformity příslušné právní normy spočívající v nesouladu s principem rovnosti, jak je zakotven v čí. 1 LZPS.
VII. Rozpor se zákonným zmocněním
Výkladem a contrario zmocňovacího ust. § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění {„...shledá-li Ministerstvo zdravotnictví, že tato dohoda není v souladu s právními předpisy nebo veřejným zájmem...") lze dojít k závěru, že povinností Ministerstva zdravotnictví je vydat úhradovou vyhlášku takovým způsobem, aby byla v souladu s právními předpisy i veřejným zájmem. Definicí pojmu „veřejný zájem" se Ústavní soud i další články soustavy soudnictví v České republice (zejm, Nejvyšší správní soud) zabývaly již opakovaně, byť nikoli v souvislosti s jeho užitím v citovaném ustanovení. Za všechny lze snad uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 As 11/2003 - 164, publikovaný pod č. 232/2004 Sb. NSS, dle něhož je veřejný zájem pojmem, „který právním řádem České republiky není výslovně obsahově vymezen, nicméně který se vyskytuje v celé řadě právních předpisů. Jde o tzv. neurčitý právní pojem. Neurčité právní pojmy zahrnují jevy nebo skutečnosti, které nelze s úspěchem zcela přesně právně definovat. Jejich obsah a rozsah se může měnit, často bývá podmíněn časem a místem aplikace normy. Zákonodárce tak vytváří správnímu orgánu prostor, aby posoudil, zda konkrétní případ patří do rozsahu neurčitého pojmu či nikoli. Mnohdy mu dává vodítko tím, že se snaží uvést co nejvíce charakteristických znaků věci nebo jevů, které má neurčitý právní pojem zahrnovat". Ve smyslu rozsudku téhož soudu 9 As 68/2007 - 72: Je-li tedy v daném ustanovení ... zákona vedle pojmu veřejného zájmu uveden demonstrativní výčet případů, které pod něj lze podřadit, pak je třeba tento neurčitý právní pojem vykládat právě v souvislosti se zákonodárcem poskytnutým vodítkem". Takovým vodítkem v případě zmocnění obsaženého v cit. ustanovení se jeví být vyjma ústavně zakotveného práva na zdravotní péči dle čl. 31 LZPS zejm. výčet práv pojištěnce dle ust. § 11 odst. 1 pís. c) zákona o veřejném zdravotním pojištění, tedy právo na „na časovou a místní dostupnost hrazených služeb poskytovaných smluvními poskytovateli příslušné zdravotní pojišťovny". Lze-li tedy prokázat (viz výše), že ke dni podání tohoto návrhu platné znění úhradové vyhlášky ohrožuje dostupnost zdravotní péče pro obyvatele území okresu Jeseník, a tedy místní (a potenciálně i časovou) je možné jednoznačně dovodit, že se jedná o podmínky úhrady, jež nejsou v souladu s veřejným zájmem a celý předmětný předpis je tedy vydán mimo zákonné zmocnění. Zvýše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že úhradová vyhláška č. 324/2014 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2015, je vydána v rozporu se zákonným zmocněním obsaženým v ust. § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění, a je tím také v rozporu s ust. čl. 2 odst. 3 LZPS.
VIII. Petit
S ohledem na výše uvedené navrhovatelé navrhují, aby Ústavní soud rozhodl takto: I.
Dnem 30. 9. 2015 se vyhláška č. 324/2014 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2015 zrušuje.
eventuálně Dnem 30. 6. 2015 ve vyhlášce č. 324/2014 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2015 zrušuje ust. přílohy č. 1 část A) bod 3.
Mgr.
Petr K R A T K Y advokát .702 00 Mor. OstrůM, Hrabákova 1861/1 telefon: 6Ö3 863 230 IČ: 1338421 DIČ:CZ8504276253
Mgr. Petr Krátký, advokát
