LIDSKÉ JEDNÁNÍ, JAKO ZÁKLAD EKONOMICKÉHO VÝZKUMU Ve svém práci jsem se zaměřil na teorii známého představitele 2. generace Rakouské ekonomické školy, někdy nazývané též pouze Rakouská škola, Ludwiga von Misese. Hlavní pozornost jsem věnoval jeho knize Lidské jednání, v anglicky mluvícím prostředí známé pod názvem Human action, která popisuje jím využívanou metodu v oblasti ekonomického bádání, stojící nikoli na empirickém zkoumání a matematických výpočtech, nýbrž na Misesových tezích o jednání každého člověka. Podstata Misesovy metodologie leží v apriorních soudech, které podle něj není možné verifikovat či falzifikovat. To je z vědeckého hlediska velmi svérázný přístup, v rozporu s názory Vídeňského kruhu i Karla Raimunda Poppera. Avšak skutečnost, že toto Mises tvrdí neznamená, že tomu tak skutečně je. Ve své práci jsem tedy konfrontoval jednotlivé části Misesova učení s možností jejich verifikace či falzifikace a dále jsem se zabýval názory uznávaných autorit z oboru metodologie ekonomie na Misesovu teorii. LUDWIG VON MISES A JEHO POJETÍ EKONOMIE Pokud se chceme zabývat Rakouskou ekonomickou školou z hlediska metodologie vědy, zajisté musíme oddělit jak jednotlivé autory Rakouské školy navzájem, tak autentické výroky jejích vlastních autorů od další interpretace. Ekonomie, popsaná ve stěžejním díle Ludwiga von Misese, Lidské jednání, je především vědou o lidském jednání, praxeologií. To, co bývá ekonomií nazýváno v případě jiných autorů, nazývá Mises ve svém díle Lidské jednání katalaxií, tedy vědou o směně. Věda o lidském jednání je v Misesově podání vědou vycházející z apriorních soudů. Nevychází z empirických poznatků a není možné ji verifikovat či falzifikovat na základě zkušenosti či faktů. Cituji: Praxeologie je teoretickou a systematickou, nikoli historickou vědou. Jejím předmětem je lidské jednání jako takové, bez ohledu na jednotlivé náhodné okolnosti konkrétních aktů. Její poznání je čistě formální a obecné, bez vztahu k věcnému obsahu a jednotlivým charakteristikám konkrétního případu. Jejím cílem je poznání platné pro všechny případy, v nichž podmínky přesně odpovídají předpokladům a z nich vyvozeným závěrům. Její tvrzení a výroky nejsou odvozeny ze zkušenosti. Mají stejně jako výroky matematiky a logiky apriorní povahu. Nepodléhají verifikaci či falzifikaci na základě zkušenosti či faktů. Logicky i časově veškerému porozumění historickým faktům předcházejí.1 1
Mises: Lidské jednání. s. 30-31
Z Misesova tvrzení vyplývá, že každý člověk, i když si toho není vědom, rozumí historickým faktům na základě jeho praxeologie. Důvodem k danému Misesovu tvrzení je nemožnost, získat skutečné vědomosti o lidském jednání na základě vědeckého pozorování, když neznáme a nikdy nebudeme znát všechny důvody, které ke konkrétním činům vedly. V oblasti lidského jednání nelze provést žádný laboratorní experiment. Nikdy nedokážeme pozorovat pouze změnu jednoho prvku při nezměněných ostatních podmínkách. Historická zkušenost jako zkušenost komplexních jevů nám neposkytuje fakta ve smyslu, v němž tento termín používají přírodní vědy, aby označily izolované události, testované v experimentech. Informaci poskytovanou historickou zkušeností nelze použít jako stavební materiál pro tvorbu teorií a předpovědí událostí budoucích. Každá historická skutečnost je otevřena různým interpretacím a ve skutečnosti je i různě interpretována. 2 Veškeré lidské jednání se, podle Misese, řídí jediným pravidlem, které je univerzálně platné. Jeho platnost nelze potvrdit či vyvrátit na základě empirické zkušenosti. Tímto pravidlem je snaha člověka dosáhnout uspokojení, jež Mises definuje takto: Spokojeností či uspokojením nazýváme takový stav lidské bytosti, který nevede a nemůže vést k jednání. Jednající člověk chce nahradit méně uspokojivý stav věcí stavem uspokojivějším.3 Nebo také: Konečným cílem lidského jednání je vždy uspokojení přání jednajícího. 4 Pojem spokojenosti či uspokojení se u Misese nevztahuje jen k uspokojení fyziologických potřeb, naopak předpokládá, že význam daného pojmu je velmi široký a nemusí se vztahovat jen k jednajícímu subjektu. Píše: Existují lidé, jejichž jediným cílem je zlepšit podmínky svého vlastního ega. Jiným lidem naopak vědomí utrpení jejich druhů způsobuje neméně či dokonce ještě více nespokojenosti než potřeby jejich vlastní. Někteří lidé si nepřejí nic jiného než uspokojení svých chutí po sexuálních vztazích, jídle, pití, dobrém bydlení a dalších hmotných věcech. Jiní lidé se však více starají o uspokojení 2 3 4
Mises: Lidské jednání. s. 30 Mises: Lidské jednání. s. 13 Mises: Lidské jednání. s. 14
potřeb, kterým obvykle říkáme „vyšší“ či „duchovní“.5 V této souvislosti, je třeba připomenout, že to, co činí člověka spokojeným či nespokojeným si podle Misese určuje každý člověk sám, dle standardů vlastní vůle a soudů.6 Z citace taktéž vyplývá, altruismus nepovažuje ze své podstaty za škodlivý či iracionální. Naopak Ayn Rand, která je někdy považována za jeho příznivkyni, má v této věci opačný názor. „Even though altruism declares that “it is more blessed to give than to receive,” it does not work that way in practice. The givers are never blessed; the more they give, the more is demanded of them; complaints, reproaches and insults are the only response they get for practicing altruism’s virtues (or for their actual virtues).“7 MOŽNOSTI POSOUZENÍ MISESOVY EKONOMIE Z HLEDISKA METODOLOGIE VĚDY Jedním z pojetí, které se využívá při posuzování pravdivosti určité hypotézy, je pozitivismus. Ačkoli autorem daného termínu byl již August Comte, skutečně zásadní míry uplatnění dosáhl až později, v rámci tzv. Vídeňského kruhu. Fajkus definuje jeho stanovisko tak, že „jediné poznání, které je kandidátem na místo skutečného poznání, je vědecké poznání.“8 Vědeckým poznáním v případě Vídeňského kruhu potom myslí poznání empirické. Naopak metafyzické poznání Vídeňský kruh odmítá.9 Dalším znakem vědecké práce Vídeňského kruhu je zobecňování, tedy vytváření empirických generalizací pomocí indukce. V této věci postupovali podle zásad stanovených v minulosti J.S. Millem a F. Baconem.10 Vědci Vídeňského kruhu byli přesvědčeni, že z empirické báze lze vyvodit jedinou správnou generalizaci a zákon a jejich struktury pak vytvářejí jedinou správnou teorii. Tyto předpoklady byly později vyvráceny P. Duhem a W.V. Quine. Zkušenostní data nefungují ve vědeckých postupech izolovaně, osamoceně od jiných s nimi spjatých podobných dat a nelze je rovněž při potvrzování použít v jejich izolovanosti.11 Podle novopozitivistů je verifikace vědy jejím vlastním smyslem. Empirická verifikace nebyla u novopozitivistů pouze nástrojem vědy k dosažení pravdivých tvrzení, ale byla i kritériem k rozlišení skutečně smysluplných tvrzení a těch, která smysl nemají. V novopozitivistickém pojetí má smysl 5 6 7 8 9 10 11
Mises: Lidské jednání. s. 14 Mises: Lidské jednání. s. 14 Rand, A: Moral inflation. Fajkus: Současná filosofie a metodologie vědy. s. 18 Fajkus: Současná filosofie a metodologie vědy. s. 19 Fajkus: Současná filosofie a metodologie vědy. s. 22 Fajkus: Současná filosofie a metodologie vědy. s. 22-23
takové tvrzení, které je možné verifikovat. Zatímco úkolem filosofické analýzy je posoudit, zda má tvrzení vůbec smysl, posoudit jeho pravdivost je úkolem empirické vědy.12 Sama filosofie je činnost (odhalování smyslu), nikoli věda.13 Další etapou ve vývoji filosofie vědy 20. století, je dílo K. R. Poppera. V této souvislosti je třeba upozornit na skutečnost, že jeho názory se postupně vyvíjely, a proto je třeba konkretizovat, o které jeho dílo, resp. životní období, se v dané souvislosti jedná. Ve své práci Logika vědeckého objevu se Popper ostře odlišuje od pozitivistického pojetí vědy. Své vlastní stanovisko nazývá kritickým racionalismem.14 Popper navrhuje používat namísto indukce deduktivní metodu falzifikace vědeckých hypotéz. Fajkus to shrnuje těmito slovy: Jeho ambicí je prezentovat falzifikaci nikoli jako deskriptivně popsatelnou vědeckou proceduru, nýbrž jako logicky nutný prostředek k překonání předcházející hypotézy. Falzifikace má představovat logický argument pro přechod k nové hypotéze a tím vytvořit logický nexus vývoje vědy vyplývající z vnitřního zdroje tohoto vývoje, obsaženého v samotné povaze vědecké činnosti. METODOLOGIE LUDWIGA VON MISESE VE SVĚTLE FILOSOFIE VĚDY Existuje několik navzájem zásadně odlišných způsobů, jakými můžeme posuzovat racionalitu určitého tvrzení. Zatímco v jiných případech jde především o posuzování pravdivosti empirických zjištění, která vědci publikují, v případě učení Ludwiga von Misese je třeba, zabývat se samotným předpokladem, na kterém jeho učení stojí. Uplatníme-li na posouzení tezí Ludwiga von Misese novopozitivistická či Popperova kritéria, lze dojít přesvědčení, že jeho tvrzení jsou nevědecká, na základě autorova vlastního tvrzení, že „nepodléhají verifikaci či falzifikaci na základě zkušeností a faktů“. Avšak nebylo by to vědecky zcela odpovědné, neboť to, že někdo o svých tvrzeních prohlásí, že nepodléhají verifikaci či falzifikaci, ještě neznamená, že tomu tak skutečně je. Samotné Misesovo učení o lidském jednání je závislé na určitých tvrzeních, a ta již rozhodně lze verifikovat či falzifikovat. Mises například tvrdí, že neexistuje žádné propojení mezi vnějším světem na straně jedné a myšlením a jednáním na straně druhé. Cituji: „Rozum a zkušenost nám ukazují dvě samostatné sféry: vnější svět fyzikálních, chemických a 12 Fajkus: Současná filosofie a metodologie vědy. s. 23 13 Sellars, W.: Empiricism and the Philosophy of Mind, s. 300 14 Fajkus: Současná filosofie a metodologie vědy. s. 37
fyziologických jevů a vnitřní svět myšlenek, pocitů, hodnocení a účelového jednání. Žádný most tyto dvě sféry – alespoň pokud dnes víme – nespojuje. Stejné vnější události někdy vedou k odlišným odpovědím člověka a různé vnější události naopak vytvářejí odpovědi stejné. Nevíme proč.“15 Nebudu se nyní zabývat konkrétními výzkumy o vztahu mezi vnějším světem a lidskou psychikou. Podstatná je skutečnost, že toto tvrzení klinickým výzkumem verifikovat či falzifikovat lze. Pokud je však možné verifikovat či falzifikovat tvrzení o absenci propojení mezi vnějším světem a vnitřním světem člověka, musí být možné falzifikovat i tvrzení z něj vyplývající. Dále je možné verifikovat či falzifikovat Misesovo tvrzení, že si jednotlivec určuje sám, jaké jednání je pro něj v danou chvíli uspokojující, a podle toho jedná. Zde se Mises dostává do sporu se svým současníkem Abrahamem Maslowem, který tvrdí, že uspokojení nižších potřeb, alespoň v minimálním rozsahu je nezbytné k tomu, aby mohl člověk uspokojovat potřeby vyšší.16 Verifikace či falzifikace jejich tvrzení je rozhodně možná, avšak musela by být opět předmětem klinického výzkumu. POSTOJE OSTATNÍCH EKONOMŮ K MISESOVĚ METODOLOGII Pokud jde o přístup uznávaných ekonomů, zabývajících se problematikou metodologie vědy, k Misesovu učení, nizozemský ekonom Mark Blaug prohlásil, že jeho metodologie je spíše parodií, než objevnou prací, cituji: „the notion that even the verification of assumptions is unnecessary in economics is, as we have seen, a travesty and not a restatement of classical methodology. “17 A zachází tak daleko, že dokonce tvrdí, že je s podivem, že Misesovu metodologii bral vůbec někdo vážně. Cituji: „his later writings on the foundations of economic science are so idiosyncratic and dogmatically stated that we can only wonder that they have been taken seriously by anyone“18 František Varadzin a Olga Březinová z Ekonomické fakulty VŠB-TU Ostrava se ve své práci Hledání ve světě ekonomie: věda, metodologie, ekonomie Misesem a jeho metodologií vůbec 15 16 17 18
Mises: Lidské jednání. s. 17 KASSIN, S. M. Psychologie. Brno : Computer Press, 2007. 771 s. ISBN 9788025117163., s. 409 Blaug, M.: The metodology of economics. s 81 Blaug, M.: The metodology of economics. s 82
nezabývají. Misesovu metodologii, konkrétně teoretičnost a nezájem o empirickou práci kritizuje též laureát Nobelovy ceny Ronald Coase.19 S podobným přístupem, tedy opomíjením nebo kritikou nezájmu o empirickou práci, jsem se setkal i při letmém studiu dalších publikací v tomto oboru. ZÁVĚR Metodologie Ludwiga von Misese, shrnuté v jeho mnohaseststránkovém díle Lidské jednání, je ve viditelném rozporu s uznávanými zásadami metodologie vědy, ať už jde o práci jeho současníků z Vídeňského kruhu, nebo o současné přístupy vycházející z díla Karla Raimunda Poppera. Misese z tohoto důvodu kritizují i mnohé autority z oboru ekonomie, zatímco jiné jej zcela opomíjí. Jakkoli si vážím jeho odporu vůči totalitním režimům, s metodou, na jejímž základě dokazoval jejich škodlivost, se nemůžu v žádném případě ztotožnit.
19 Coase, R.: Pro rakouskou školu nemám mnoho pochopení.
POUŽITÁ LITERATURA BLAUG, Mark. The metodology of economics. Cambridge, UK: 1992. COASE, Ronald. Pro rakouskou školu nemám mnoho pochopení. [online] Dostupné z: http://www.finmag.cz/0cqvt843bv FAJKUS, Břetislav. Současná filosofie a metodologie vědy. Praha: 1997. KASSIN, S. M. Psychologie. Brno: Computer Press, 2007. MISES, Ludwig von. Lidské jednání. Praha: 2006. SELLARS, William.: Empiricism and the Philosophy of Mind. Cambridge, MA, USA: 1997. RAND, Ayn. Moral inflation. Palo Alto, CA, USA: 1974. VARADZIN, František – BŘEZINOVÁ, Olga. Hledání ve světě ekonomie. Praha: 2003.
