TISK č.TISK5 5
1. mimořádné zasedání 33. synodu ČCE (25. 11. 2011)
MAJETKOVÉ VYROVNÁNÍ STÁTU S CÍRKVEMI
A) Úvod Synodní rada předkládá synodu zprávu o průběhu dosavadních jednání mezi Českou republikou a církvemi, jejichž výsledkem je návrh Zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), který vláda České republiky hodlá v nejbližší době předložit Parlamentu České republiky k projednání a ke schválení. Bude-li navržený zákon parlamentem schválen, bude během přechodného období, které začne 1. 1. 2013, postupně ukončeno financování církví formou dotací ze státního rozpočtu. Zároveň budou postupně vypořádány majetkové nároky církví vůči státu. Základní postoje ČCE Od prvního okamžiku, kdy bylo v naší zemi obnoveno demokratické státní zřízení, si Českobratrská církev evangelická uvědomovala, že financování církví státem podle zákona č. 218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, který vznikl po uchopení moci komunisty, je dlouhodobě neudržitelné a nežádoucí. Českobratrská církev evangelická proto předpokládala, že změna politických poměrů záhy přinese takové uspořádání vztahů mezi státem a církvemi, v němž církve budou na státu nejen politicky, ale také hospodářsky nezávislé. Vyjádřila to zřetelně už v roce 1993 usnesením 28. synodu, které formuluje tyto základní postoje ČCE ve vztahu ke státu:
Situace, kdy stát dotuje platy duchovních a pracovníků církevního ústředí, kdy vymezuje svým nařízením způsob jejich odměňování a provádí kontrolu použití poskytnutých prostředků, je dědictvím minulosti a jedním ze základů deformovaných vztahů mezi státem a církví. Přímá závislost církve na státním rozpočtu je pro další život církve a pro její vztah ke společnosti neudržitelná. ČCE chce proto postupně směřovat k ekonomické nezávislosti církve na státním rozpočtu. ČCE očekává, že stát umožní takovou podporu činnosti církví (např. podporou daňových asignací a jiných daňových úlev), aby byla zachována jejich plná svrchovanost. ČCE přijme takové rozhodnutí jako znamení vzájemné důvěry i toho, že stát si je vědom významu víry a církve pro celou společnost. Základním zdrojem příjmů pro financování potřeb církve je dobrovolná obětavost jejích členů. Okamžité zrušení státní dotace by pro ČCE znamenalo bezprostřední a rozsáhlé omezení její činnosti. K dosažení nezávislosti na státním rozpočtu potřebuje ČCE určité přechodné období (minimálně 5 let), v němž by mohla změnit svou strukturu i způsob své práce a působit na členy ke zvýšení jejich obětavosti.
Zřízení a vývoj Personálního fondu V očekávání, že v brzké době dojde ke zrušení státních dotací a že bude třeba financovat činnost církve novým způsobem, zřídil 28. synod v r. 1993 Personální fond, aby shromažďoval a zajišťoval finanční prostředky na mzdy kazatelů a ostatních nezbytných pracovníků církve a na náklady, které souvisejí s jejich mzdami. V první fázi své existence měl Personální fond tvořit takovou finanční rezervu, která po dobu nejméně jednoho roku umožní vyplácet mzdy kazatelům a ostatním nezbytným pracovníků církve v případě, že stát s okamžitou platností ukončí financování církví. Fungování Personálního fondu a použití prostředků v něm shromážděných bylo později podrobněji upraveno Statutem Personálního fondu, který synod usnesl v roce 2001. Řešení otázky budoucího financování církví bylo v té době v nedohlednu. Stát po dlouhou dobu nevalorizoval mzdy kazatelů a zamýšlená roční rezerva v Personálním fondu byla již vytvořena. Proto synod v r. 2003 rozhodl, že 80% ročního odvodu do PF se bude nadále používat na doplnění neúměrně nízkých mezd kazatelů. Financování církví a restituce majetku Devadesátá léta minulého století ukázala, že nové uspořádání vztahů mezi státem a církvemi neoddělitelně souvisí s otázkou navrácení či náhrady majetku, který byl církvím zabaven po roce 1948 a jehož 1
1. mimořádné zasedání 33. synodu ČCE (25. 11. 2011)
TISK 5
výnosy se staly příjmem státního rozpočtu. Složitá a ožehavá otázka, co s ukradeným církevním majetkem a s financováním církví v budoucnu, byla však po léta odsouvána, protože k jejímu řešení chyběla politická vůle nebo nezbytná parlamentní většina. Do roku 2007 žádný z vládních pokusů o řešení této otázky nedospěl tak daleko, aby bylo možné hovořit o komplexní podobě nového uspořádání vztahu mezi státem a církvemi. V letech 1991 a 1992 byly sice schváleny zákony č. 308/1991 Sb. o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností a č. 161/1992 Sb. o registraci církví a náboženských společností, které zrušily státní dozor nad církvemi a poskytly církvím náboženskou svobodu. V roce 2002 je nahradil zákon č. 3/2002 Sb. o církvích a náboženských společnostech, který nově upravil registraci církví a některým z nich přiznal zvláštní oprávnění. Otázky související s financováním církví však zůstávaly nevyřešené. Návrh zákona o majetkovém vyrovnání z roku 2008 Majetkovým vyrovnáním s církvemi a náboženskými společnostmi se začal vážně zabývat teprve koaliční kabinet Mirka Topolánka. Výsledkem vzájemné spolupráce církevní komise a vládní komise se stal návrh zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi. Jeho záměrem bylo vrátit církvím a náboženským společnostem třetinu zabaveného majetku a za dvě třetiny jim poskytnout finanční náhradu v částce 83 mld. Kč vyplácenou po dobu 60 let, která by úročením v čase narostla na celkových cca 270 mld. Kč. Kromě této náhrady by stát během přechodného období 20 let poskytoval církvím dále příspěvek na platy duchovních každoročně snižovaný o 5 % a po 20 letech by přestal církve financovat. Kdyby byl tento návrh zákona schválen, dostávala by ČCE po 60 let částku 139 261 022 Kč ročně a zároveň po 20 let postupně snižovaný příspěvek na platy kazatelů. Vláda tento návrh zákona schválila v lednu 2008 a předložila ho Parlamentu ČR. Projednávání návrhu zákona v poslanecké sněmovně však ztroskotalo na odporu opozice, k níž se při hlasování připojili tři poslanci ODS. V souvislosti s projednáváním tohoto návrhu zákona vypracovala Národohospodářská fakulta VŠE v Praze na žádost poslanců ekonomickou analýzu, z níž vyplynulo, že navrhovaná náhrada není nadhodnocená, protože v letech 1949–2008 vynaložil stát na financování církví 60,6 mld. Kč, zatímco čisté výnosy ze zestátněného majetku a z patronátních práv, o které církve vinou státu přišly, činily ve stejném období 228,8 mld. Kč. Příslušná parlamentní komise však přesto v březnu 2009 doporučila sněmovně, aby vládní návrh zákona odmítla a aby vyzvala vládu k novému jednání s církvemi a náboženskými společnostmi, které povede ke snížení navrhované náhrady. Reakce ČCE na snahu státu o majetkové vyrovnání Když stát v roce 2008 zřetelně projevil snahu dosáhnout majetkového vyrovnání s církvemi a zrušit dosavadní způsob jejich financování, reagovala ČCE na tuto snahu několika zásadními kroky. Podmínkou uzavření smlouvy o majetkovém vyrovnání státu s církvemi podle připravovaného zákona bylo, že se církve výslovně zřeknou všech budoucích majetkových nároků vůči státu. Synodní rada proto požádala sbory, které v minulosti vlastnily státem zabavený majetek, aby se výslovně zřekly nároku na jeho budoucí vrácení. Staršovstva všech těchto sborů se nároku na vrácení majetku písemným prohlášením vzdala. 32. synod na svém 2. zasedání pak usnesl některé změny Řádu hospodaření církve a Statutu Personálního fondu, kterými vytvořil nezbytné podmínky pro případ, že stát dospěje k rozhodnutí nahradit církvím zabavený majetek a vytvořit tím předpoklady pro jejich budoucí samofinancování. Rozhodujícím krokem synodu bylo zařazení nového čl. 22 do ŘHC. Ten dává synodní radě právo, aby se jménem ČCE a všech jejích sborů zřekla veškerých budoucích majetkových nároků vůči státu a aby jménem celé ČCE uzavřela se státem dohodu o majetkovém vyrovnání, pokud bude v budoucnu schválen zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi. Dále stanovuje, že veškeré finanční náhrady či příspěvky, které ČCE v budoucnu získá na podporu své činnosti na základě schváleného zákona, budou součástí příjmů Personálního fondu. Tato ustanovení jsou platná a podle ŘHC čl. 23 odst. 4 nabudou účinnosti dnem, kdy vstoupí v platnost zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi. Nejvýznamnější změna Statutu PF usnesená 2. zasedáním 33. synodu se týkala sborů, které se zřekly svých nároků na vrácení zabaveného majetku nebo na náhradu za něj. Zaručila jim, že vstoupí-li v platnost zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi a uzavře-li stát s ČCE příslušnou smlouvu, nebudou tyto sbory platit povinné odvody do Personálního fondu po dobu, která je úměrná hodnotě majetku, jehož se zřekly. 2
1. mimořádné zasedání 33. synodu ČCE (25. 11. 2011)
TISK 5
Současná situace Současná koaliční vláda pokládá dořešení vztahů mezi státem a církvemi včetně majetkového vyrovnání za jednu ze svých priorit. Má k tomu dobré důvody. Kdyby nebylo nalezeno oboustranně uspokojivé řešení, mohla by totiž podle § 11 zák. č. 3/2002 Sb. v roce 2012 kterákoli z církví a náboženských společností, jež byly v roce 2002 podle tohoto zákona registrovány, požádat o přiznání zvláštních práv včetně práva na financování ze státního rozpočtu. Z některých rozhodnutí ústavního soudu také vyplývá, že dlouhodobá nečinnost státu ve věci majetkového vyrovnání by v budoucnu mohla být obecně respektovaným důvodem pro vydávání zabaveného majetku, kdyby se ho církve a náboženské společnosti domáhaly soudní cestou. Vládní komise, kterou současná vláda pověřila hledáním vhodného řešení, vycházela z návrhu zákona o majetkovém vyrovnání připraveného v roce 2008 a usilovala o úpravu těch ustanovení, která byla nejvýznamnější příčinou sporů. S expertní komisí složenou ze zástupců církví se po dlouhých a úporných jednáních shodla na tom, že je možno vrátit církvím poněkud větší část zabaveného majetku a poněkud snížit finanční náhradu poskytovanou za nevydatelný majetek. Obě komise se shodly také na tom, že je možno zkrátit přechodné období, v němž se bude postupně snižovat dotace poskytovaná církvím ze státního rozpočtu. Oboustranně přijatelné parametry majetkového vyrovnání odsouhlasily obě komise při společném jednání 25. srpna 2011. Vláda se s jejich dohodou ztotožnila a předkládá Parlamentu České republiky odpovídající návrh zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi. Vzhledem k současnému rozdělení křesel v poslanecké sněmovně je možno uvažovat o tom, že zákon bude schválen. Platný Řád hospodaření církve zmocňuje v čl. 22 synodní radu, aby rozhodla o uzavření smlouvy o vypořádání mezi Českobratrskou církví evangelickou a Českou republikou podle zvláštního zákona upravujícího zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a aby tuto smlouvu uzavřela bez předchozího či následného schvalování jejího obsahu synodem. Smlouva může obsahovat prohlášení synodní rady učiněné jménem Českobratrské církve evangelické, že uzavřením smlouvy o vypořádání jsou vypořádány veškeré nároky Českobratrské církve evangelické za nevydaný majetek, který se v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 stal předmětem majetkové křivdy ve smyslu výše uvedeného zákona. Vzhledem k okolnostem, za nichž vznikal současný návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, nemůže synod nijak měnit podobu navrhovaného zákona ani podmínky majetkového vyrovnání, které stát nabízí. Pokud by synod navrhovanou podobu vyrovnání odmítl, nezíská ČCE část náhrady, která jí má podle navrhovaného zákona připadnout, avšak nebude nadále financována dosavadním způsobem ze státního rozpočtu, protože tento způsob financování bude navrhovaným zákonem zrušen. Synodní rada přesto považuje za důležité, aby synod před podpisem příslušné smlouvy znovu hovořil o majetkovém vyrovnání státu s církvemi a o budoucí podobě financování ČCE, která z něj vyplývá, a to zejména z těchto důvodů: Současný návrh zákona o majetkovém vyrovnání se v některých věcech liší od návrhu připravovaného v roce 2008. Nový způsob financování ovlivní v příštích letech život církve a jejích sborů. Proto synodní rada překládá synodu tuto zprávu a spolu s ní také vysvětlení, jakým způsobem navrhovaný zákon upravuje majetkové vyrovnání státu s církvemi.
B) Podstatné rysy návrhu zákona o majetkovém vyrovnání Návrh zákona o „zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi“ počítá s trojím způsobem, kterým by měly být napraveny některé majetkové křivdy a umožněna finanční odluka církví od státu. Jsou to: a) naturální restituce; b) finanční náhrada; c) klesající příspěvek od státu.
3
1. mimořádné zasedání 33. synodu ČCE (25. 11. 2011)
TISK 5
A. Naturální restituce Jaké věci budou předmětem vydání: Naturální restituce by se měly týkat majetku, který je v současné době ve vlastnictví státu (nikoli např. obcí). Podmínky pro vydání jsou následující: Vydávají se všechny nemovitosti, které jsou v současné době v majetku státu pod správou Pozemkového fondu nebo Lesů ČR. Účel, k němuž sloužily v době zabavení, je lhostejný. Ostatní nemovitosti, které jsou v majetku státu (pod správou jeho organizační složky, státní příspěvkové organizace, státního podniku apod.), se vydávají pouze za podmínky, že: a) buď funkčně souvisejí s některou jinou nemovitostí, kterou církev už vlastní nebo se jí vydává (např. zahrada uprostřed klášterního komplexu), b) nebo v době zabavení sloužily k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům nebo jako bydlení duchovních. Z movitých věcí se vydávají pouze ty věci v majetku státu, které funkčně souvisejí s nemovitou věcí, kterou církev vlastní. Vydány mohou být nemovité i movité věci, které byly zabaveny v období mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990, pokud byly zabaveny z některého důvodu vyjmenovaného v zákoně (§ 5) a pokud patřily: a) církvi (např. ČCE) b) právnické osobě, jež tvořila součást církve (např. farnímu sboru); c) právnické osobě založené za účelem podpory činnosti církve k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům (např. České diakonii, která byla založena jako spolek podle spolkového zákona). Výjimky z vydávaného majetku tvoří: a) zastavěný pozemek; b) nemovitosti ve vojenských újezdech; c) církevní matriky; d) nemovitosti, které nezbytně potřebuje Policie ČR k plnění svých úkolů; e) pozemek, na němž je sportovní hřiště. Kdo je oprávněn žádat o vydání majetku: O vydání majetku může žádat: a) církev; b) právnická osoba, jež tvoří součást církve; c) právnická osoba, která byla založena za účelem podpory činnosti církve k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům. Jménem právnických osob, které tvoří součást církve nebo které církev založila za účelem podpory své činnosti, může o vydání majetku žádat také církev, pokud tato právnická osoba tak neučiní sama. Za zrušené právnické osoby může žádat jejich právní nástupce. Postup při vydání O vydání majetku je třeba žádat ve lhůtě do dvanácti měsíců od chvíle, kdy se zákon stane účinným. V případě promeškání této lhůty jakýkoli nárok na vydání zaniká. Církev či její právnická osoba vyzve toho, kdo majetek spravuje, k vydání věci. O vydání věci bude uzavřena dohoda. V případě tzv. zemědělských nemovitostí, které jsou definovány v zákoně, dohodu schvaluje pozemkový úřad. Pokud nedojde k uzavření dohody, pak a) v případě zemědělské nemovitosti rozhoduje pozemkový úřad a proti jeho rozhodnutí je možno podat žalobu; b) v případě ostatních věcí je možné podat žalobu. B. Finanční náhrada Finanční náhrada by měla být vyplácena těm církvím, které jsou uvedeny v zákoně (§ 14). Její výše je v zákoně stanovena pro každou církev zvlášť. Rozdělení finanční náhrady pro jednotlivé církve je výsledkem dohody mezi církvemi. 4
1. mimořádné zasedání 33. synodu ČCE (25. 11. 2011)
TISK 5
ČCE by měla obdržet finanční náhradu ve výši 2 266 593 186 Kč. Vyplácení by mělo být rozloženo do 30 ročních splátek a splátky by se měly zvyšovat v závislosti na inflaci. První splátka pro ČCE by měla činit 75 553 106 Kč. O vyplácení náhrady by měla být uzavřena smlouva mezi státem a jednotlivou církví. Smlouvu uzavírá statutární orgán – pokud ze základního dokumentu církve vyplývá, že je jeho způsobilost omezena, musí být k tomuto kroku oprávněným orgánem předem zmocněn. Smlouvu bude nutno uzavřít do 9 měsíců od účinnosti zákona. Synod již v roce 2008 zmocnil synodní radu k uzavření dohody se státem schválením čl. 22 Řádu hospodaření církve. Ve smlouvě, jejíž náležitosti pevně stanoví zákon, se stát zaváže k vyplácení finanční náhrady i vyplácení snižujícího se příspěvku státu. Církev potvrdí, že se vzdává všech dalších nároků na náhradu za nevydaný původní majetek, jehož vydání není umožněno tímto zákonem o církevních restitucích (že tedy nebude soudní cestou požadovat majetek obcí apod.). C. Snižující se příspěvek od státu Po přechodné období 17 let by měly církve dostávat snižující se příspěvek od státu. Jeho výchozí výše je určena podle příspěvku v roce 2011, kdy se církve se státem dohodly na jeho „zmražení“. Po první 3 roky účinnosti zákona by měl stát příspěvek vyplácet v plné výši, po té by se měl vždy o 5 % snižovat.
C) Postup schvalování zákona a případný další vývoj Před předložením návrhu zákona k projednání v parlamentu vyžaduje vláda souhlasné vyjádření všech církví. Parlament tak bude mít možnost zákon buď přijmout, nebo nepřijmout. Všechny pozměňovací návrhy narazí na námitku, že by bylo nutné nové jednání s církvemi. Pokud bude návrh zákona schválen oběma komorami parlamentu a podepsán prezidentem, měl by být účinný od 1. ledna 2013. Tehdy také začne běžet roční lhůta k uplatnění nároků na naturální restituce a devítiměsíční lhůta k uzavření smlouvy o finanční náhradě. Postupně snižovaný státní příspěvek by měl být vyplácen v letech 2013 až 2029 a finanční náhrada by měla být splácena v letech 2013 až 2042.
D) Návrh usnesení Synodní rada předkládá synodu tyto návrhy usnesení: 1. Synod souhlasí s majetkovým vyrovnáním podle návrhu Zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi). 2. Synod pověřuje synodní radu, aby v souladu s Řádem hospodaření církve čl. 22 podepsala jménem Českobratrské církve evangelické příslušné smlouvy s Českou republikou.
5
