1 Kořeny vzniku LK Slovan (r ) Činnost, která předcházela vzniku oddílu LK Slovan Karlovy Vary, byla bezesporu základní tělesná výchova

1 Kořeny vzniku LK Slovan (r. 1955-57) Činnost, která předcházela vzniku oddílu LK Slovan Karlovy Vary, byla bezesporu základní tělesná výchova. Jako hlavní cvičitelé zde působili Věroslav Mraček, Jan Praveček, Vojtěch Jindra a Jaroslav Tajer. Ti organizovali sportovní vyţití hned v několika sportech. Nejvýznamnější podíl měla přes léto zejména sportovní gymnastika a lehká atletika. V rámci disciplín těchto sportů se cvičenci účastnili Dukelských závodů branné zdatnosti (dále jen DZBZ), kde dosahovali od samých počátků velkých úspěchů. Druţstvo ţáků patřilo vţdy k nejlepším v kraji a to nejen ve sportovní gymnastice a atletice, ale také např. v turnaji košíkové. Také zimní období bylo pro tyto ţáky úspěšné. Věnovali se lyţování a lednímu hokeji. Měření sil probíhalo v rámci Sokolovských závodů branné zdatnosti (dále jen SZBZ) a zvláště v lyţování se objevovali překvapivé výsledky. V důsledku toho cvičitelé uvaţovali o organizovaném lyţařském tréninku, ve snaze podchytit a vyuţít zájem a talent dětí. V tomto směru byl učiněn první krok o pololetních prázdninách roku 1955, kdy se cvičitelé J. Praveček a V. Jindra zúčastnili lyţařského výcviku mládeţe s TJ Slavoj na jejich chatě v Perninku. Tam byl poloţen základ zájmu dětí o závodní lyţování, protoţe se výcviku dále zúčastnily právě i děti J. Pravečka, V. Jindry, Oehl, bratři Doušové a Velechovští, z nichţ se později stali dobří závodníci. I kdyţ tehdy se závody konaly jen ve velmi malém rozsahu, protoţe tento sport ještě nebyl mezi mládeţí moc rozšířen. Jáchymovsko a Boţídarsko bylo uzavřeno a tak mohlo být k lyţování vyuţíváno jen okolí Nejdku, Nových Hamrů a Perninku. Vzhledem ke spokojenosti s výcvikovým táborem v Perninku byl během následujících pololetních prázdnin r. 1956 organizován další výcvik, tentokrát však odborem ZTV TJ Slovan K. Vary a to v sokolovně v Mariánských lázních. Vedoucími byli V. Mraček a V. Jindra. Výcvik proběhl ve velkých mrazech, coţ ho značně ztíţilo. Ani letos se nepodařilo lyţování mezi mládeţ více rozšířit a tak se dále závodilo maximálně 3x za sezonu. Následující rok, tedy 1957, byl poznamenán nedostatkem sněhu a tak se výcvik neuskutečnil. Tento rok byly poprvé organizovány lyţařské závody školní mládeţe, jeţ vyvrcholily koncem února okresním finále v Perninku. To bylo vyhlášeno zároveň jako krajský výběrový závod. Pořadatelé byly městský a okresní výbor tělovýchovného svazu (dále jen MVTVS a OVTVS) ve spolupráci s odborem školství. Byl to jiţ masový závod a kromě velkého počtu dětí z Karlových Varů a Ostrova se ho zúčastnili i závodníci z Chebska a Sokolovska. Z tohoto finále byli vybráni nejlepší závodnici, kteří se mohli zúčastnit celostátního výběrového závodu ţactva v Harrachově, pořádaným téhoţ roku národním 2 výborem tělovýchovného svazu (dále jen NVTVS). Jmenovitě to byli závodníci E. Hofman, V. Praveček, J. Vik a S. Fencl z Jáchymova, R. Höhnl a Farský z Perninku. Děvčata zastupovala jen Krumpochová z TJ Slavoj. I kdyţ se tam nepodařilo nikomu z nich uspět, měl zájezd dobrý dopad ve smyslu upevnění kolektivu a zvýšení zájmu dětí o tuto činnost. V létě téhoţ roku se uskutečnilo první soustředění se specializovaným lyţařským výcvikem. Konalo se v prostorách Házlova u Aše a vedl ho Mašata. Hlavní náplní výcviku byl víceboj, jehoţ výsledky byly na konci slavnostně vyhlášeny. Zúčastnit se mohli ti nejnadanější závodníci z kraje. O pololetních prázdninách roku 1958 byl výcvik opět uspořádán. Tentokrát v prostorách internátu hudební školy v Kraslicích. Ačkoli byl vedoucím J. Tajer, aktivně se zúčastnili i V. Mraček, J. Praveček, V. Jindra a Kupilíková Anna. Na tomto výcviku jiţ byly pořádány závody v běhu, skocích a sjezdu, kde účastníci dosahovali značné úrovně. To potvrzovali i na dalších závodech konaných v Karlových Varech a Perninku. O lyţování začínal být velký zájem a závodníci se potýkali s nedostatkem vybavení a finančních prostředků. Veškerou výstroj a výzbroj si museli pořizovat sami, na rozdíl od členů jiţ existujících klubů, jimţ byly poskytovány značné výhody. Tuto zimu získal výborné 3. místo dorostenec Jan Praveček ml. poté, co se probojoval do celostátního mistrovství SZBZ v Harrachově. Ze starších se jej zúčastnili i vybraní závodníci z TJ Ţiţky K. Vary a Jáchymova. I přesto, ţe nedosáhli na nejlepší umístění, akce se povedla a dobrý výsledek J. Pravečka ml. byl velkým povzbuzením pro další činnost. V důsledku dorůstání ţáků do dorosteneckých kategorií

je bylo nutné registrovat jako závodníky. A protoţe TJ Slovan neměla vlastní oddíl lyţování, byl ze strany TJ Ţiţka a TJ Slavoj projeven zájem o některé závodníky. Cvičitelé si však uvědomovali, ţe by tím došlo k narušení kolektivu, který vyrůstal v ZTV pod TJ Slovan, upevňoval se během všech akcí a hlavně prokazoval značnou ţivotnost. Poradili se tedy se závodníky a společně rozhodli o zaloţení vlastního oddílu lyţování! (Kronika LK Slovan) Začátky života oddílu (r. 1958-63) Na den 19. listopadu 1958 byla svolána ustavující schůze do Rudého koutku městského národního výboru (dále jen MNV) v K. Varech. Přítomno bylo 10 dospělých členů, 6 dorostenců a 30 závodníků ţactva. Po projednání nutných záleţitostí byl zvolen výbor oddílu 3 a to v následujícím sloţení: předseda byl určen Jan Praveček, organizační pracovník Vojtěch Jindra, propagační pracovník Václav Soukal a cvičitelé ve sloţení Věroslav Mraček, Anna Kupilíková a Ladislav Kubín. Na schůzi byl přítomný i Karel Kopcio, člen TJ Ţiţka K. Vary, jenţ měl v kolektivu svého syna. Slíbil proto pomoc při organizaci tréninků. Jako první závodníci byli registrovaní V. Mraček, M. Bican, H. Janotová, I. Jindra, J. Lisner, M. Kunák, J. Praveček, V. Praveček, L. Koblerová, M. Černý, B. Heřman, J. Marek. Základ pro činnost oddílu byl poloţen. Následovala neúnavná a obětavá práce všech pracovníků. Bylo třeba zajistit existenci klubu a to zejména jeho rozšířením a dosahováním dobrých výsledků. Všichni si byli vědomi toho, ţe před nimi stojí nelehký úkol a svým způsobem to bude tzv. běh na dlouhou trať. Jako první cíl jejich snaţení bylo zajištění zázemí. Ať uţ v podobě chaty, nebo jen několika místností, tyto prostory byly k ţivotu oddílu nezbytné. Slouţily by jako základna, kde by byly zájemcům poskytovány základy lyţování a byl by zde prováděn trénink. Trénink byl organizován kaţdou sobotu jako příprava na zimní sezonu. Kromě nich se závodníci pravidelně účastnili přespolních běhů, např. v Jáchymově na běhu „Kolem Panoramy“, nebo „Lázeňského běhu“ v K. Varech. Dále se H. Bruno a V. Praveček připojili k zájezdu na Slovensko, v rámci druţby Trenčín, který se konal 23. 1. 1959. Výcvikový tábor o pololetních prázdninách byl v Mariánských Lázních kvůli nedostatku sněhu zrušen a konal se tak v Oldřichově. Vedoucími byli Tajer a Jindra. Závodníci Slovanu o sobě dali vědět na krajském přeboru (dále jen KP) v Aši, konaném v rámci SZBZ. V mladším dorostu zvítězili s převahou V. Praveček a J. Koblerová. Hlídka staršího dorostu ve sloţení J. Praveček, B. Heřman a J. Marek skončila druhá. Celostátní přebor SZBZ se konal v Tatrách. Titul přeborníka republiky získal na letním DZBZ Václav Praveček. Přebory se tehdy konaly na historickém místě hranic s Polskem a to v Dukelském průsmyku. Oddíl se rozrůstal a stále stoupaly poţadavky na trénink, finanční zajištění i práci v oddíle. Bylo zřejmé, ţe další rozvoj bude moţný jen při zajištění nějaké základny. A proto, ţe byl v létě znovu otevřen přístup na Boţí Dar, byl úkol pro vedení oddílu jasný. Získat jakékoli prostory pro zimní činnost. Podařilo se pronajmout dvě místnosti v domě č. p. 87. Byla proto brzy zahájena jejich úprava, především ve vybavení nejnutnějším inventářem. Na tom měl velkou zásluhu V. Jindra, který zajistil kamna a dovoz uhlí. J. Praveček si vypůjčil od Rudé hvězdy (dále jen RH) K. Vary 17 kovových lůţek a matrací. Přikrývky byly zakoupeny oddílem. 4 Účast na závodech byla velmi dobrá a výsledky taktéţ. Např. na KP na B. Daru zvítězila L. Koblerová, V. Praveček obsadil 2. místo. V městském přeboru SZBZ v Olšových Vratech zvítězili závodníci Slovanu ve většině kategorií. Překvapivého vítězství dosáhli mladší dorostenci 17. 1. 1960 v Kraslicích na KP štafet. Kdyţ ve sloţení V. Praveček, J. Lisner a J. Čáslavský porazili favorizovanou štafetu z Baníku Meziboří. Další KP SZBZ se konal 31. 1. 1960 v Kraslicích, kde karlovarští závodníci zvítězili ve všech kategoriích, v nichţ startovali. Ve stejný den se někteří členové zúčastnili KP štafet v Horní Blatné. O pololetních prázdninách roku 1960 se poprvé konalo výcvikové soustředění ve vlastních oddílových prostorech na Boţím Daru. Vedoucí a trenéři byli J. Praveček st., V. Mraček, K. Kopcio. Ze závodníků byli přítomni J. Praveček ml., V. Praveček, Lisner, Vlnas, Bican, I. Jindra, Vondrák, Linhart, bratři Zídkovi, J. Kopcio, O. Vastl, z dívek Koblerová, Pravečková, Podhradská, Kučerová a Fojtová. Tam se přihodila humorná historka, na kterou všichni ještě dlouho vzpomínali.

Hned první den se všichni tři trenéři vydali na prozkoumání terénu. Nikdo z nich okolí Boţího Daru neznal, jen K. Kopcio si matně vzpomínal na dobu, kdy tam jezdíval ještě před uzavřením těchto prostor. V hlubokém kyprém sněhu se bořili po kolena a v části kolem Špičáku se ztratili. Začali ztrácet naděje na včasný návrat a tak se bezmocně vydali alespoň podél telefonních sloupů, jeţ je dovedli aţ na silnici vedoucí do Abertam. Odtamtud uţ cestu dobře znali. Na B. Dar se však dostali zcela za tmy a úplně vyčerpaní. Toto soustředění však mělo větší nedostatky a to ve stravování. To bylo sice zajištěné v hotelu Praha, závodníci z něho ale vraceli hladoví. Museli se dojídat chlebem s povidly, která byla nakoupena v balení 10 kg. (Jindra, 2010) Současně probíhal výcvik ţactva ZTV v Oldřichově vedený Tajerem. A na Plešivci vedený Jindrou a Hřídelem. Ze soustředění z Boţího Daru se rovnou odjelo na KP ţactva do Perninku, kde byl Slovan pořadatelem. Nejlepšího umístění dosáhla Alice Pravečková v kategorii st. ţákyň, kdyţ zvítězila a stala se tak krajskou přebornicí. Obrovský úspěch zaznamenala ml. dorostenka Lída Koblerová, kdyţ 21. 2. 1960 získala titul přebornice republiky. 18. – 21. 2 1960 byli A. Pravečková a J. Kopcio nominováni na výběrové závody krajů ţactva do Ţelezné Rudy. Mezi zástupci z Českých Budějovic, Plzně a K. Varů obsadila A. Pravečková pěkné 2. místo. Na přebor republiky v klasických disciplínách v Ruţomberku byli z oddílu nominováni V. Praveček, J. Lisner a J. Čáslavský, ze st. dorostu pak J. Praveček ml. a B. Heřman. Jediný výsledek, který lze hodnotit kladně, bylo sedmé místo ze štafet ml. dorostenců. Ostatní výsledky nebyly dobré, zřejmě se projevil 5 nedostatek těţších závodů a málo tvrdších tréninků. Na konci sezony při „Boţídarských jarních bězích“, jiţ při malé konkurenci, bylo dosaţeno opět několika vítězství. Zejména zásluhou B. Heřmana, V. Pravečka, A. Pravečkové a J. Zuntové. Po skončení sezony trénovala většina závodníků jen v ZTV, ţádný pravidelný samostatný trénink nebyl organizován. V létě se závodníci účastnili DZBZ a přespolních běhů. Na přeboru republiky v Příbrami získal ml. dorostenec V. Praveček 2. místo. Na 18. 9. 1960 byla svolána první schůzka kvůli přípravě na nadcházející sezonu. Tréninky byly opět stanoveny jen na sobotu, jinak se cvičilo v ZTV. Hned na prvním závodě v Mariánských Lázních, krajském přeboru v přespolním běhu, bylo dosaţeno několika pěkných umístění. S. Nováková a J. Zuntová zvítězily, V. Praveček byl 2., L. Koblerová 3. a A. Pravečková 6. Projevil se zde dobrý kolektiv a velká bojovnost. Dále se někteří závodníci zúčastnili přespolních běhů v Dýšině, Kolem Škodovky a v Chebu. Vedení oddílu bylo přesvědčeno o tom, ţe stávající 2 místnosti na B. Daru jsou nedostačující, a proto se rozhodli hledat chatu. Tu se jim podařilo získat a od MNV jim byl přidělen obytný domek č. p. 8, tedy dnešní Slovanka. Začátkem prosince byla k její úpravě organizována první brigáda, které se zúčastnili vedoucí oddílu a starší závodníci. Prostory chaty vypadaly následovně: v přízemí byla jídelna a kuchyň, v patře 4 místnosti, přičemţ ze tří byly udělány pokoje a místo jednoho vybudovaná umývárna. Na vybavení pokojů i jídelny měl velkou zásluhu Heřman, který vyjednal zapůjčení od Československých státních lázní. Tak bylo zajištěno ubytování pro 30 osob. O Vánočních svátcích byly prováděny další úpravy, tentokrát byl zařazen i trénink. Během bílení v jednom z pokojů došlo k humornému zpestření práce. To kdyţ J. Praveček st. spadl z patrové postele, ta se zřítila a na něj se vylilo celé vědro s vápnem. Následky ani zranění naštěstí nebyly váţné. První závody byly pořádány TJ Baník B. Dar. Další jiţ byl organizován Slovanem a to 1. 1. 1961. Byla to jeho první zkušenost s pořádáním závodu. Na počest třetí pětiletky dostal název Štít pětiletky. Přípravu zajišťoval výbor oddílu a Bokovi. Vlastního závodu se z pořadatelského klubu zúčastnilo na 4O členů, z nichţ ti nejlepší získali cenná vítězství. Např. J. Zuntová v ţákyních, A. Pravečková v ml. dorostenkách, L. Koblerová ve st. dorostenkách. Na dalších závodech byly výsledky střídavé. O pololetních prázdninách se na chatě konalo první soustředění. Účast byla maximální, 39 závodníků a 4 vedoucí. 6 Při účasti na KP SZBZ v Ţelezné Rudě bylo opět dosaţeno několika pěkných výsledků. Zvítězili Pravečková, Koblerová, Kule, J. Praveček, Heřman. Druzí byli dorostenci Čáslavský, Lisner a Jindra.

Řadu závodů opět ukončovali „Boţídarské jarní běhy“. I po této sezoně závodníci docházeli v rámci příprav převáţně do ZTV. Chata začala být vyuţívána i pro výcvikové soustředění ţactva škol, jako první toho vyuţili Rybáře I. a II. a škola Dukelských hrdinů. Tak byly získány první finanční prostředky. Nicméně tyto pobyty škol poukázaly na značné nedostatky v provozu. Šlo zejména o malý prostor jídelny a chybějící umývárny, klosety, apod. Tyto poznatky škol se staly podnětem pro vedení oddílu. Rozhodli proto, ţe musí dojít k takovým úpravám, aby bylo moţné chatu uţívat jak v zimně pro lyţaře, tak k pronájmu školám. MNV Boţí Dar tak byl poţádán o zařazení tohoto projektu do akce „Z“ a na krajském výboru (dále jen KV) ČSTV v Plzni o finanční prostředky na údrţbu. Akce „Z“ představovaly „dobrovolné“ brigády zadarmo. Návrh na úpravu vypracoval zaměstnanec Stavby a člen TJ Slovan p. Jílek společně s J. Pravečkem st. a V. Mračkem. Prostředky na úpravu chaty byly přiděleny pozdě a tak se mohlo začít aţ v srpnu 1961. Jako první se brigádnické činnosti ujal 12. 8. J. Praveček st., další den se připojilo i 6 vojáků, které domluvil p. Krátký. Tím byla zahájena totální přestavba chaty. Došlo ke značnému zvětšení jídelny, zřízení umýváren a klosetů, obezdění přilehlého seníku a z něj k vybudování dnešních pokojů č. 5, 6 a 8. Půda se přestavěla na jeden obrovský pokoj pro hromadné ubytování v dnešní pokoj č. 7. Snahou všech bylo připravení chaty na zimní provoz. Brigády proto byly naplánované na kaţdou sobotu i neděli a účastnili se jich všichni členové oddílu, pomáhali i někteří ze ZTV a manţelé Tajerovi, Bokovi a Jílek. Velký problém nastal se zajišťováním materiálu a jeho dopravou na Boţí Dar. K dokončení prací byli najati zedníci Lučko a Grosskopf. Tesařské a truhlářské práce zajišťovali zaměstnanci Stavby. Instalaci vody a odpadů měli za úkol učni z II. Učňovské školy K. Vary pod vedením Kneifla. Vánoční soustředění proběhlo úspěšně, i kdyţ ještě bylo nutné zařazovat do plánu nějaké brigády. Poslední se konala 19. a 20. ledna 1962, kdy byly veškeré plánované práce úspěšně dokončeny a chata tak byla připravena k nástupu školy z Doubí. Při dokončování prací pomohl i ředitel této školy s manţelkou. Naprosto všichni pracovali obětavě a s velkým úsilím. Částečně sice byla zanedbána tréninková příprava, avšak čas strávený při práci utuţoval kolektiv a přinesl novou motivaci. 7 Na tom, ţe byl tento velký cíl splněn, mají největší zásluhu starší členi. Zejména obětavě pracoval J. Praveček st., který dal na brigády celou 4. týdenní dovolenou, dále jeho rodina, Mračkovi, Jindrovi, Kopciovi, Bokovi, Tajerovi, Jílek a další. Zato jim patří obrovské poděkování. Podařilo se zajistit vyuţití chaty do konce sezony a tím i upevnění finanční situace oddílu. Mohly být pořízeny lyţe a boty na zapůjčení závodníkům. O pololetních prázdninách se ke klubu přidala i J. Waldmanová s dcerou. Ţáci, se kterými byl klub zaloţen, dorůstali do věku, kdy se mohli stát členy a klub tak sílil. Oddíl se rozšiřoval o další nové ţáky i dorostence. V tomto roce přesáhl počet členů první stovku. Klub uspořádal jiţ druhý ročník Štítu pětiletky a pomáhal i při organizaci ostatních závodů. Zejména díky němu vznikl nový oddíl v Černavě, kde se uskutečnil i závod. Hlídka st. dorostu ve sloţení V. Praveček, J. Lisner a J. Čáslavský si opět vybojovala titul přeborníků republiky. V celé sezoně byli úspěšní i další závodníci, např. L. Koblerová, J. Kopcio, O. Vastl, P. Kule, v ţactvu J. Zuntová a Z. Zídek. Během provozu chaty se však projevily další nedostatky. Bylo nutné rozšířit kuchyň, sklad na uhlí a celkově veškeré skladové prostory. Také opatřit vchod závětřím. Byl tedy vypracován plán dalších úprav, se kterým pomohl J. Tajer. Prostředky byly opět získány v rámci akce „Z“ a od KV ČSTV. Po zkušenostech z minulého roku byly práce započaty včas a provedeny najednou, v době dovolené. Byla přistavěna kuchyně, pokoj č. 9 a 4, rozšířen sklad na uhlí – ve sklepě, který byl téţ celý rozšířen. Práce prováděli najatí zedníci, tesaři a pomáhali i manţelé Waldmanovi, Václavíkovi, Dr. Kašparová, Gubič a Mašata. V létě se činnost soustředila na přebor republiky SZBZ v Domaţlicích na Babylonu. Úspěšná byla hlídka chlapců v tradičním sloţení Praveček, Lisner, Čáslavský, kdyţ zvítězili a stali se tak přeborníky republiky. Tento rok se podařilo získat tělocvičnu, a tak se prováděly tréninky kaţdou středu právě v tělocvičně pod vedením Mašaty. Díky dobře organizované práci byly

úpravy dokončeny ještě před Vánocemi a chata byla připravena k pronajímání školám jiţ od ledna. Ke konci roku 1962 byl navíc poţádán ústřední výbor (dále jen ÚV) ČSTV o finanční pomoc na vybavení chaty. Této ţádosti bylo vyhověno a za poskytnutou částku 40.000 Kčs se nakoupily matrace, loţní prádlo a částečně postele. 8 Na výroční schůzi oddílu, která se konala 2. 1. 1963, bylo přijato usnesení, které stanovilo úkoly vedoucí k rozvoji oddílu a přihlášení se do soutěţe o udělení titulu „Vzorný oddíl ČSTV“. Od tohoto roku se zavedla povinnost placení oddílových příspěvků. Do sezony 1963 klub vstupoval se značným počtem ţactva a dorostu. Potýkal se však s nedostatečným obsazením ve starších kategoriích. Tito závodníci buď přecházeli do kategorie dospělých, do jiných oddílu kvůli školním povinnostem, nebo s lyţováním úplně skončili. Do Ostravy odešel J. Lisner, na studium do Prahy J. Čáslavský, činnosti zanechala L. Koblerová a J. Zuntová nemohla startovat kvůli podstoupenému lékařskému zákroku. V mladších kategoriích však vyrostli noví dobří závodníci a to především P. Kule, M. Černý, J. Matějková, J. Waldmanová a bratři Vastlovi. Všichni zaznamenávali po celou sezonu dobré výsledky. Byl uspořádán III. ročník Štítu pětiletky a pomáhalo se i při organizaci jiných ţákovských závodů. Oddíl se tak pomalu ale jistě stával dobře organizovaným celkem a začínal získávat dobré jméno. Sice z oddílu odešla J. Lázinková s dětmi Helenkou a Petrem, která vypomáhala v kuchyni, ale byla získána Beranová a A. Hrdlička se synem. Po skončení sezony byli vyhodnoceni nejlepší závodníci oddílu. Z chlapců P. Kule, O. Vastl a J. Novák, z děvčat J. Matějková, B. Mračková a H. Lázinková. V letním období se provedlo ještě několik úprav na chatě jako malování a nátěry, také byl zakoupen velký kuchyňský sporák z Mariánských Lázní. O prázdninách byl téţ uspořádán výcvikový tábor ve Vysokých Tatrách pod vedením Mašaty. Koncem roku 1963 bylo oslaveno výročí 5 let od zaloţení oddílu. Uplynulé období bylo vyhodnoceno jako velmi úspěšné. Oddíl se rozrostl z několika málo členů na více jak 100, kromě nich byli získáni noví pracovníci, funkcionáři i cvičitelé. Kurzem pro trenéry III. třídy prošli Mraček, Kopcio, Hřídel, kurzem cvičitelů Waldmanová a rozhodčími se stali J. Praveček st., Mraček a Jindra, k práci byli získáni Waldman, Hrdlička a Václavíkovi. Téţ byla vybudována materiální základna, chata Slovanka na Boţím Daru. (Kronika LK Slovan) Éra „Vzorného oddílu ČSTV“ (r. 1964-65) Do sezony 1964 klub vstupoval hrdě s čestným titulem „Vzorný oddíl ČSTV“. Kromě něho získal i další pracovníky, zejména manţelé Cikánovi, Vyleťala a Krákorovou, kteří se zúčastnili kurzu cvičitelů na Boţím Daru. Také přišla posila do kuchyně a to p. Golomek. 9 K dalším změnám došlo příchodem Krišky a Klatta z Ostrova, po návratu z vojny se přihlásil Gerhart Oehl, naopak k výkonu vojenské sluţby odešli V. Praveček a I. Jindra. Jako rozhodčí přišel J. Štoček. Opět byla uspořádána soustředění o Vánočních i pololetních prázdninách. Téţ se konal závod Štít Krušných hor, který tak byl přejmenován ze Štítu pětiletky, v němţ závodníci Slovanu s převahou vítězili. Dále byl oddíl pověřen uspořádáním KP dospělých a ţactva. I přes velmi nepříznivé počasí se podařilo oba závody dobře připravit. Titul krajské přebornice získala J. Zuntová a štafeta dorostenek ve sloţení Zuntová, Beranová, Matějková. V okrese patřil titul opět J. Zuntové a dále H. Kupilíkové, Mračkové, Píchové a Waldmanové. Z chlapců jej vybojovala štafeta ţáků ve sloţení Novák, Peřina, Broţ. Tento rok byl Slovan pověřen krajským výborem ČSTV zájezdem do NDR. Byl organizován ve dnech 26. 2. – 2. 3. 1964 ve městě Neuhausen/Seifen. Funkce vedoucího se ujal J. Praveček st. a dále pomáhali cvičitelé K. Kopcio a S. Mašata. Ze závodníků Slovanu se zúčastnili Beranová, Wiesnerová, Vastl, Kule a Zídek. Zbytek závodníků patřil do jiných oddílů. Celkově se zájezd vydařil a byl hodnocen jako přínosný, jak pro trenéry, tak funkcionáře a závodníky. Tak skončila další úspěšná zimní sezona. Poprvé však nenastal klid, ale následovaly organizované tréninky a to hned 2x týdně. Závodníci se účastnili přespolních běhů a DZBZ, i tréninková činnost vykazovala dobré výsledky. Docházka i úsilí všech závodníků bylo maximální. Odpadly větší starosti s chatou a uţ se prováděli jen drobné úpravy. Tento rok byly poloţeny parkety do jídelny a gumolina na schody a do pokojů. Práce provedly

Stavomontáţe. Na celé dva měsíce letních prázdnin se podařilo pronajmout chatu Ministerstvu zahraničních věcí, coţ finančně velmi podpořilo celý oddíl. V návaznosti na započaté přátelské vztahy se závodníky z NDR tam byl uspořádán výcvik u Geyerského rybníka. Vedoucími byli Kopcio a Mašata. Při působení na vojně se V. Praveček stal ještě s dalšíma dvěma členy mistrem republiky v DZBZ. S ohledem na dobré organizační schopnosti a kvalitní výsledky závodníků byl Slovan poţádán o pořádání jednoho z ligových závodů druţstev dospělých a to současně při Štítu Krušných hor. Dále o spolupořadatelství při přípravě přeboru republiky dorostu v klasických disciplínách. Klub měl zajišťovat disciplíny běţecké a TJ Jáchymov skokanské. S radostí byla 10 ţádost přijata, neboť byla čest podílet se na organizaci tak velkých závodů a navíc tak propagovat Krušné hory. K zajištění zimních závodů bylo nutné přikročit jiţ na podzim. Byl zvolen organizační výbor, ve kterém měl oddíl několika četné zastoupení. Tajemníkem se stal J. Praveček st., velitelem tratí K. Kopcio, dále byl zvolen Jindra, Mašata, Cikán, Václavík a Waldman. V rámci příprav na sezonu 1965 proběhlo Vánoční soustředění, tentokrát s hlavním cílem, zajistit co nejlepší přípravu na přebor republiky a vůbec na celou sezonu. V. ročník Štítu Krušných hor byl připravován jako jubilejní. Pro vítěze závodu muţů byla zhotovena putovní cena – „Štít“. Ten vyhrál S. Fencl z TJ Jáchymov. Celý závod, v rámci něhoţ se jela i ligová soutěţ, byl dobře připravený. Zároveň byl závod pojat jako generální zkouška na přebor republiky. K jeho zajištění byli na Boţí Dar pozváni okresní metodici, kteří pomáhali při přípravě tratí a organizaci závodu. Podíleli se i závodníci a funkcionáři oddílu. Díky pochopení hoteliérů a majitelů chat bylo dobře zajištěné i ubytování. Pří organizaci dále pomohl ONV, jehoţ členem byl V. Anderle, vedoucí odboru obchodu. Při přípravách nepřálo počasí, tou dobou napadlo tolik sněhu, co nikdo z přítomných nepamatoval. Vlastní závody ale proběhly velmi dobře a poslední den při hladkých bězích bylo krásné počasí. Pro všechny závodníky byl připraven upomínkový dárek. Předseda ONV uspořádal na Klínovci posezení pro vedoucí krajů a trenéry. Organizátorům bylo poděkováno a dostalo se jim plného uznání za přípravu závodů. To byl další velký úspěch oddílu a jeho pracovníků. V této sezoně 1965 byly získány doposud největší úspěchy oddílových závodníků, kdyţ hned 4 získali titul přeborníků kraje. Byli to H. Beranová, P. Kule, J. Matějková a H. Cikánová. Další velký úspěch zaznamenala většina těchto závodníků při závodě štafet. 7 jich bylo nominováno na přebor republiky dorostu. Byly splněny všechny úkoly, zejména propagace a rozvoj lyţování zaznamenal úspěch. LK Slovan se stal nejúspěšnějším oddílem v kraji v běţeckých disciplínách. Po skončení sezony pokračovaly pravidelné tréninky. Pracovali cvičitelé Cikán, Vyleťal, Praveček, Hřídel, Waldmanová, Mraček, Mašata a do skončení sezony i Kopcio, který činnosti poté zanechal. K 1. 5. 1965 ohlásili přestup do Slovanu závodníci z bývalé TJ Slavoj, kde byl oddíl lyţování zrušen. Ti tak chtěli učinit jiţ dříve, ale byli odmítání, aby nedošlo ke sníţení počtu klubů. Po té, co byl oddíl sám zrušen, byli přijati tito závodníci: Nonfried, Hart, Rada, J. Hnátek, Douša, Radová, Peřina, Funk, Šmejc, Z. Hnátek, Rohanová. Dále Komanec z Jiskry 11 Aš. Z řad trenérů odešel K. Kopcio, který projevil zájem o přestup do Dukly K. Vary, kam odešel i jeho syn. Vzhledem k tomu, ţe neprojevoval zájem o práci ve Slovanu a naopak se jí zřekl, byl s jeho uvolněním projeven souhlas. Také Krákorová zanechala činnosti pro nemoc a Mraček pro nedostatek času. V letním období byl zorganizován zájezd k Baltskému moři pod vedením Mašaty. V zimě se opět uskutečnil zájezd do NDR, tentokrát však byla organizací pověřena TJ Jáchymov. Došlo k nesrovnalostem mezi funkcionáři TJ a Mašatou v důsledku špatné spolupráce a různých nedostatků. To se rozšířilo mezi závodní lyţaře a problém se musel řešit na několika schůzích. Tento stav měl neblahý vliv na lyţování v okrese a způsobil tak značné potíţe. Z vojenské sluţby se zatím vrátili V. Praveček a I. Jindra, zatímco k jejímu výkonu odešli P. Kule a J. Kopcio. Úplně činnosti zanechala většina děvčat a tak byl oddíl v dívčích kategoriích velmi oslaben. I přesto se vedení rozhodlo přihlásit druţstvo muţů i ţen do oblastní II. ligy a umoţnit jim tak řádné sportovní vyţití. Ke

konci roku 1965 se poprvé podařilo zorganizovat soustředění na Slovance ještě před začátkem sezony na B. Daru. Byl získán příspěvek na zakoupení lyţí zahraniční výroby, jeţ došly ve velkém počtu. Těm, kteří se o to přičinili, to bylo kladeno za zlé. Další důvod nevraţivosti ostatních klubů byla výborná organizace a vyrovnané výsledky závodníků Slovanu. Oddílu, který se stal opravdu nejlepší v kraji. (Praveček, 2010) Vstup do II. ligy (r. 1966-72) Oddíl pomáhal při zajišťování a údrţbě turistických tras v okolí B. Daru, konkrétně trasu z Neklidu k dolní stanici lanovky. Z toho měl finanční odměny, ze kterých mohla být pořízena látka na kombinézy pro závodníky. Přesto si velkou část platili sami a o šití se postaraly maminky. Celkem bylo dodáno 45 kusů látky. Kromě kombinéz byla pořízena i trička. Toto jednotné oblečení přispělo k ještě větší soudrţnosti členů oddílu. Dále byly díky příspěvku od OV ČSTV zakoupeny lyţe Karhu a Jerwinen, které slouţily nejlepším závodníkům. Pro ještě větší motivaci byla vyhlášena soutěţ o nejlepšího sportovce oddílu a v jednotlivých kategoriích. Lyţařská sezona 1966 začínala 2. 1. Zahajovacím závodem Na Boţím Daru. Zúčastnili se ho pouze lyţaři z okresu. 8. 1. se skupina karlovarských běţců rozdělila na dvě party. 12 Dospělí jeli na své první závody II. ligy do Krkonoš a mladí na závod 15 km Šumavou. Na obou místech podali dobré výkony, coţ byl výsledek tréninku na prvním sněhu. Následující víkend byli vybraní závodníci z okresu pozváni na do města Geyer v NDR, kde se konaly závody v bězích a skoku. Všichni opět podali velmi dobré výkony a večerní zábava sblíţila jak závodníky, tak funkcionáře. Na oplátku se tyto závody konaly ještě v únoru v Abertamech, byly pojaty jako moţná odveta. Dále se dospělí zúčastnili jiţ druhých závodů II. ligy, kde potvrdili, ţe úspěšný vstup nebyl náhodný. Pokračovalo se účastí na závodech v Caparticích, krajskými štafetami a KP jednotlivců dospělých. Mládeţ jela I. ročník Štítu města Abertamy. Začátkem února, o pololetních prázdninách, proběhlo soustředění na Slovance. Během něho byly v rámci oddílu uspořádány 4 kontrolní závody. Pro vítěze byly motivačně připraveny sladké odměny. Ke konci soustředění si L. Kubát zlomil nohu a tak se nemohl s ostatními zúčastnit zájezdu do NDR, ani zbylých závodů. Někteří odjeli závodit na přebor republiky, jiní do Johangeorgenstadtu. Pro nedostatek sněhu bylo odvoláno několik závodů, např. v Aši a Černavě. Špatné sněhové podmínky měly vliv i na pořádání Štítu Krušných hor, kdy uţ nebyl téměř ţádný sníh a funkcionáři ho museli naváţet na tratě. Noc před závodem však napadlo 30 cm čerstvého prašanu a tak se závod nakonec vydařil. Všichni ale tenkrát dostali zabrat. Celá sezona byla označena jako úspěšná, ve II. lize se podařilo získat krásné 4. místo z celkových 15 druţstev, bylo vyjeto 9 I. VT, 11 II. VT a 5 I. VTM. Dále se lyţaři postarali o 3 tituly krajských a 8 titulů okresních přeborníků. Neopomenutelné byly i výsledky z mezinárodních závodů z NDR a Abertam. Také hospodaření oddílu bylo soběstačné, příjem z chaty pokrýval dosavadní výdeje. O letních prázdninách navíc Mašata uspořádal výcvikový tábor v Jugoslávii, na který oddíl připíval značnou měrou. Na prosincové výroční schůzi se z oddílu odhlásilo několik pracovníků a závodníků, nicméně stav do nové sezony byl 105 členů. Byly vytyčeny nové úkoly, vyhlášena soutěţ o nejlepší závodníky a pro zvýšení motivace byly vypsány odměny za dobrý výkon formou částečné úhrady stravy a ubytování na závodech, popř. úhrady za půjčovné lyţí a bot. Do nové sezony 1967 všichni vstupovali s velkými cíli. Velkou snahou bylo získat lepší umístění ve II. lize a navýšit počet vítězství v dorostu a ţactvu. Pro ţactvo byla organizována tzv. „ţákovská liga“, které se účastnili oddíly z okresu K. Vary, Cheb, Teplice a Baník Osek, 13 jen zřídka Litvínov. Další úspěchy se očekávaly na přeboru republiky a soutěţi na Československých sportovních hrách (dále jen ČSSH). Téměř vše se podařilo splnit. Vţdyť druţstvo dospělých se v II. lize umístilo na krásném 2. místě, ţactvo svou ligu vyhrálo a i ostatní závodníci získali několik okresních titulů přeborníků. Na přeboru republiky se nejlépe umístila Věra Rohanová, na 3. místě. Na ČSSH bylo dosaţeno 6. místo v kategorii st. dorostenek. Ani na okresním přeboru SZBZ nezůstali závodníci Slovanu bez medailí. Všichni získali většinou první nebo druhá místa. Byli vyhodnoceni nejlepší závodníci jednotlivých kategorií, stali se jimi např. v kategorii

muţů V. Praveček, st. dorostenci J. Matějková, J. Hnátek, ml. dorostenci B. Mračková, J. Hejna a ţáci H. Cikánová, L. Kubát, J. Bečková a M. Ţahourek. Pro všechny byla připravena upomínková cena. Na závěr členské schůze byl přijat návrh o účasti na průvodu 1. Máje a to v oddílových kombinézách a tričkách. (Praveček, 2010) V letních měsících byl zakoupen starý dřevěný dům za účelem postavit na Jahodové louce lyţařskou šatnu. Na tom měl zásluhu především S. Mašata s bratrem. Na výstavbě se podíleli všichni členové oddílu a bylo tam odpracováno 570 brigádnických hodin. Dále byl změněn výkonný výbor, stále však s předsedou J. Pravečkem st., který začal jednat na MNV Boţí Dar o přidělení domu č. p. 9, sousedícím s chatou Slovanka. Původní majitel se odstěhoval a chata tak byla volná. Na podzim se konal první ročník Přespolního běhu lyţařů pořádaný Slovanem. Do oddílu přišly nové posily, zejména ţeny, jeţ podpořily druţstvo ve II. lize. Dále se po roční přestávce připojil J. Novák a M. Dvořák, naopak odešli Píchovi, M. Peřina a T. Broţ. I přes větší mnoţství přestupů a odchodů měl oddíl stále vzrůstající tendenci a všichni se snaţili o udrţení dobré pověsti a činnosti klubu. Počátek roku 1968 byl ve znamení nastupujícího kapitalismu. Jeho snahou bylo pošpinit všechny, kdo nesouhlasí s novými názory. K moci se drali kariéristé, pravičáci, kteří zatracují vše, co bylo doposud pro výstavbu socialismu vykonáno. Jejich zájmu neunikl ani ČSTV. Zde však šlo zejména o rozbití jednoty lyţařské organizace, vytvoření samostatných svazů a odstranění pracovníků, kteří jsou proti tomu. I kdyţ se jim v některých svazech podporu získat podařilo, rozbít jednotu Slovanu nikoli. Přesto bylo k lyţování přistoupeno nově podle hor s názvem Ţupy. Nutno přiznat, ţe ačkoli to bylo v plánu na rozbití jednoty, měly tyto útvary dobré podmínky pro činnost. Nevýhodou bylo rozdělení správních území a tak byl např. západočeský kraj rozdělen na část 14 v ţupě Krušnohorské (K. Vary, Sokolov, Cheb) a zbytek v ţupě Šumavské. Výhodou toho byly kratší vzdálenosti pro dopravování na závody a uţší spolupráce s ostatními oddíly. Ustavující schůze k tomuto rozhodnutí byla svolána aţ na 29. 3. 1969, ačkoli se tak závody organizovaly jiţ po celý rok 68. Na všech závodech podávali závodníci Slovanu velmi dobré výkony, zvláště pak J. Novák, který získal všechna prvenství v kraji. Dále se opět podařilo získat 2. místo ve II. lize. V dubnu 68 se na členské schůzi zdůraznilo, ţe je třeba více finančních prostředků k zajištění činnosti. Proto se začalo opět jednat s MNV B. Dar o přidělení objektu vedle Slovanky. Tak by se dala zvětšit kapacita chaty a příjmy z pronájmu by se také zvýšily. Měla by se co nejvíce vyuţívat a pro její údrţbu byl kaţdému stanoven minimální počet odpracovaných hodin na 20 hod ročně. Další cíl tkvěl v dokončení šatny na Jahodové louce, co nejvíce propagovat oddíl a pokusit se zajistit patronaci a pomoc nějakého podniku. Většina úkolů byla splněna. MNV B. Dar uvolnil dům č. p. 9 a tak hned mohlo být přikročeno k jeho začlenění do objektu. I šatna byla dokončena a vylepšena. Celkově se na ní odpracovalo 1.210 hod., inzerce v propozicích se dařila, ale pomoc podniku bohuţel ne. Oddíl však opustilo několik členů, většinou na studia do zahraničí. V. Rohanová se provdala a J. Zuntová skončila. Do sezony 1969 oddíl vstupoval značně oslabený. Bylo uspořádáno Vánoční soustředění i všechny tradiční závody. Kolektiv však ukázal svou sílu a sezona mohla být hodnocena kladně. Většina závodníků získala tituly krajských přeborníků, J. Novák se dokonce umístil na 4. místě na přeboru republiky a byl první v ţupním ţebříčku. Největším překvapením byl zisk první medaile ze štafet na Mistrovství Československé socialistické republiky (dále jen MČSSR) zásluhou M. Peřiny, L. Kubáta a J. Nováka. Tento rok však byl v RH K. Vary ustanoven oddíl dívčí kopané, který tvořila zejména děvčata Slovanu. Dále se rozvíjela činnost Svazarmu. To narušovalo zájem některých lyţařů, kteří se účastnili raději těchto závodů, neţ lyţařských. Byla tam menší konkurence a dosahovali tak dobrých výsledků i bez velkého tréninku. (Jindra, 2010) Byl vypracován projekt k přestavbě Slovanky. Na práci byl najat podnik Start, ale ten začal pozdě. V rámci urychlení se do výstavby septiku pustil sám oddíl, vedený Z. Mašatou. Ačkoli se výstavba septiku podařila, Start své úkoly nesplnil včas, proto chata nebyla schopná provozu.

Nekonalo se tak Vánoční soustředění, ani nemohla být pronajata 3 turnusům škol. Tím klub přišel o další příjmy. 15 Tyto starosti odváděli vedoucí pracovníky od tréninkové činnosti a úspěšnost v sezoně 1970 tak byla nejistá. Bojovnost závodníků se však opět potvrdila a to především v soutěţi II. ligy. Druţstvo dospělých se celou sezonu drţelo na 1. místě. Bohuţel na posledních závodech na B. Daru o prvenství přišlo. Bylo to zapříčiněno neúčastí ţenské štafety. Tyto závodnice totiţ dávaly přednost účasti ve Svazarmu. Přesto 2. místo umoţňovalo postup do I. ligy. To by však vyţadovalo tvrdší a intenzivnější trénink, více finančních prostředků a především chuť závodníků. Ta bohuţel nebyla u všech stejná a závodnice Stará a Ţahourková v případě střetu termínu projevily zájem o biatlon za Svazarm. A tak se rozhodnutí o vstupu do I. ligy odloţilo na začátek zimy. 15. 3. 1970 se uskutečnil první ročník masového závodu „Karlův běh“. Byl pořádán na počest 25. výročí osvobození naší vlasti Rudou armádou. O veškerou organizační činnost se postarali pracovníci a lyţaři Slovanu. Závod byl určen pro celou sportovní veřejnost a byl jím poloţen základ k nové tradici lyţování v Krušných horách. Tento rok se začalo spolupracovat s „Okresním domem pionýrů a mládeţe“ (dále jen ODPM), jehoţ pracovníkem byl V. Praveček. Ten zajišťoval nábor dětí, které pak za Slovan startovaly. Na výroční schůzi v prosinci 1970 padlo rozhodnutí zůstat ve II. lize. Oddíl se však chtěl ucházet o získání titulu „Vzorný oddíl“, schválil pořádání přeboru a Mistrovství Československé republiky (dále jen MČSR) na B. Daru a zvolila nový výbor. Ten měl zajistit hlavně nábor ţactva k doplnění stavu, dobrou organizaci závodů, zajištění dokončení přestavby chaty a zajišťovat dobré hospodaření s majetkem oddílu, včetně zisku prostředků na činnost. Na Vánoční soustředění ještě chata nebyla v provozu v celém rozsahu a tak bylo vyuţito i chaty Špičák. Na Slovanku byl přijat nový správce, bývali závodník J. Anderle a stav chaty velmi pozdvihl. Bývalý správce „Fíla“ totiţ způsobil četné škody a rozprodal část majetku. V sezoně 1971 oddíl opět pečlivě organizoval závody a účastnil se i přeborů v rámci ţupy. Největší pozornost byla věnována přípravám na přebor a MČSR v běhu na lyţích ve dnech 5. – 13. 3. 1971. Byl problém s uvolňováním pracovníků a tak byli povolání i vojáci na úpravu tratí. Po dvou dnech se na přeboru střídalo ţactvo, dorost a dospělí. Kaţdá kategorie měla slavnostní nástup, losování, vyhlášení a předání cen. Byly zajištěny létací kontroly a dbalo se na dodrţování fair play. Celá akce proběhla v pořádku ke spokojenosti všech. Zejména dobrou úroveň měly závody kategorie ţactva a dorostu, u dospělých byla účast 16 některých klubů podceněna. Mistrovství se totiţ konalo jiţ po MČSSR a oni se domnívali, ţe jiţ „o nic nejde“. Výsledky oddílových závodníků byly velmi dobré po celou sezonu, vyjeli si několik VT a zvítězili ve většině kategorií v přeboru ţupy. (Kronika LK Slovan) Byl organizován jiţ II. ročník Karlova Běhu, tentokrát ve spolupráci s TJ Krušnohor Boţí Dar, který zajistil ceny pro vítěze. O zbytek se opět postaral Slovan v zastoupení J. Pravečka st. Vyhlášení proběhlo v sále hotelu Zelený dům. Ke dni 12. 5. 71 byly zrušeny ţupy a došlo k začlenění karlovarského okresu zpět do západočeského kraje. V červnu oddíl postihla nepříjemná ztráta, kdyţ neznámý ţhář zničil šatnu na Jahodové louce. Výročí 60 let od narození oslavil předseda a hlavní zakladatel klubu Jan Praveček. Na členské schůzi se stanovil jasný cíl. Dokončit úpravy na Slovance a postavit novou šatnu na Jahodové louce, tentokrát zděnou. Počet brigádnických hodin byl stanoven pro dospělé na 50, pro ţactvo a dorost na 30 hod ročně. Oddíl čítal 128 členů, na studie do Prahy odešel nejlepší závodník sezony J. Novák. (Novák, 2010) Budování komfortnějšího zázemí (r. 1972-76) Vstup do sezony 1972 byl provázen náročnými úkoly. Vědělo se, ţe se oddíl bude muset obejít bez šatny při pořádání závodů, kterých naštěstí v termínové listině nebylo mnoho. Vedení klubu se také snaţilo přesvědčit mladé talentované závodníky, kteří jiţ zanechávali činnosti, aby v oddíle zůstali alespoň jako trenéři. Během letní přípravy byly hojně vyuţívány závody v orientačním běhu (dále jen OB), na podzim pak běhy přespolní. Tato dřina však nemohla být dostatečně prodána, neboť celou zimu provázel nedostatek sněhu. Musely se vytvářet běţecké trasy vzdálené aţ 3 km od

B. Daru kolem Špičáku. Tam byl pořádán i Zahajovací závod. 15. a 16. 1. oddíl pořádal v rámci jiţ XII. ročníku Štítu Krušných hor zároveň kvalifikační závod ţactva a dorostu a soutěţ druţstev dospělých západočeského a jihočeského kraje. Díky velkému úsilí během přípravy bylo dosaţeno několika pěkných výsledků. Na těchto provizorních tratích se jel o týden později i KP, který byl přeloţen z Aše. Oddíl se účastnil i všech závodů v okrese, pokud byly pořádány. V soutěţi II. ligy druţstev dospělých 17 Slovanu patřilo opět 2. místo. Stejné umístění vybojovalo i ţactvo. Klub patřil mezi nejúspěšnější v kraji a zasahoval i do pořadí celostátního ţebříčku. Připravovaný III. ročník masového závodu Karlův běh se pro nedostatek sněhu nekonal. Z toho důvodu nebyl pořádán ani jeden závod na tratích na Jahodové louce a tak ztrátu šatny nikdo nepocítil. Začalo léto a bylo nutné zahájit práce na Slovance i nové šatně. Chata Slovanka byla budována dodavatelsky podnikem Produkta. Nebylo tedy nutné tam docházet a tak se mohla veškerá brigádnická činnost soustředit na výstavbu nové zděné šatny na Jahodové louce. Podnik Produkta zde zajišťoval pouze materiál, ostatní práce dělali členové oddílu. Vedoucí stavby byl J. Praveček a stavební dozor převzal jeho kamarád. Po zdlouhavém získávání povolení od lesní správy MNV Jáchymov se mohlo začít. První se práce chopil 17. 7. 1972 J. Praveček a hned další den se přidal i V. Mraček. Na dokončení výkopů byl za poplatek získán stroj od Západočeské elektrárny (dále jen ZČE) K. Vary, který byl nedaleko pouţíván pro výkopy na uloţení kabelů. Po úpravě výkopů byla provedena betonáţ. Do základů bylo spotřebováno 22 tun kamene a betonu dovezeného z Českých Hamrů. Následovala výstavba zdiva. Při práci pomáhalo po dobu 14 dní 6 učňů s mistrem, které zajistil Boček. Brigády byly svolávány především na víkendy, ale kdo mohl, pracoval i během týdne. Dokončovací práce, asfaltování střechy, pokrytí kabiny rozhodčích, výstavba klosetů, vnitřní zařízení apod. probíhalo za nepříznivého počasí. Obzvlášť poslední listopadové brigády provázelo sněţení a silné mrazy. Velkou pomoc poskytla J. Stará, která byla zaměstnaná v truhlárně u Městských stavebních podniků a připravila tak spoustu potřebných věcí. Na výstavbě bylo celkem odpracováno 4.122 brigádnických hodin a z toho největší počet (843 hod) odpracoval J. Praveček. Prací se zúčastnilo na 90 brigádníků, většinou členů oddílu. Ačkoli šatna nebyla v roce 1972 zcela hotova, byl vykonán značný kus obětavé práce. Chybělo hlavně omítnutí vnitřku, obloţení zvenčí a obloţení zdí. Přes léto se dařilo účastnit několika OB i přespolních běhů. Konaly se výcvikové tábory. Práce na chatě Slovanka však nebyly plněny a tak na Vánoční soustředění opět nemohla být vyuţita v plném rozsahu a byla pronajata chata Špičák. Kromě tradičních závodů oddíl pořádal i celostátní kvalifikační závod dorostu a KP ţactva a dorostu, II. ligu a Karlův běh. 18 Na členské schůzi bylo poděkováno za úsilí věnované plnění úkolů a oznámeno, ţe oddíl získal čestný titul „Vzorný oddíl II. stupně“. I závodníkům se dařilo a opět se umístili na předních místech celostátního ţebříčku. Poţadovalo se dokončení prací na Slovance i v šatně. Dále bylo nutno připravit oslavu na výročí 15. let činnosti oddílu. Dále byli doporučeni do vyšších funkcí O. Vyleťal – do výboru TJ, J. Praveček, V. Praveček a V. Cikán do okresního svazu lyţařů, Mraček, Mašata a J. Praveček st. do krajského svazu v Plzni. (Kronika LK Slovan) Všichni se těšili na další sezonu. Jenţe i v roce 1973 byly pro nedostatek sněhu konány všechny závody na provizorních tratích pod Špičákem. Opět tam byly překládány všechny KP včetně celostátního kvalifikačního závodu dorostu a ţactva. Na konci ledna se sněhové podmínky zlepšily a tak se mohlo odjet na závody do Nejdku, Perninku, Abertam nebo na Šumavu. V březnu se mohl na Jahodové louce uskutečnit i další ročník Štítu Krušných hor, zároveň jako závod II. ligy. V něm získali muţi první místo. Šatna byla poprvé vyuţita při KP pionýrů, kdy bylo nepříznivé počasí a tak poslouţila velmi dobře. V polovině března se jel i Karlův běh. Zvítězil v něm J. Kupilík a ml. dorostenka J. Koňatová, která zároveň porazila všechny ţeny. Celkem bylo získáno 50 VT, z toho I. VTM získala právě J. Koňatová a M. Ţahourek. V rámci II. ligy druţstvo Slovanu poprvé zvítězilo a mělo tak právo postoupit do I. ligy. Po této sezoně však odešlo mnoho závodníků a také trenér Mašata a V.

Praveček pro přetíţení ve studiu a změnu pracoviště z ODPM K. Vary do MDPM Stará Role. Tak druţstvo dospělých postupu do I. ligy opět nevyuţilo. Tento neutěšený stav se nepříjemně odrazil na brigádnické činnosti. Lyţařskou šatnu dokončovali uţ jen Praveček st., Mraček a Anderle za pomoci učňů. Práce byly provedeny na přelomu června a července, kdyţ potom drobné úpravy provedl ještě J. Praveček st. a vyčištění J. Koňatová s J. Mechlovou. Poslední jednodenní brigáda proběhla hromadně a byly dokončeny závěrečné úpravy. (Kronika LK Slovan) Na podzim byl uspořádán přespolní běh na Sokolském hřišti v K. Varech. Zúčastnilo se ho více neţ 100 závodníků z okolí Karlových Varů i Plzně. Organizace byla velmi dobrá a všichni si pochvalovali zejména tratě. 19 Hned po skončení hrubých úprav šatny se J. Praveček st., Mraček a Anderle přemístili na chatu pomáhat podniku Produkta s výstavbou kotelny. Začali v červenci a oficiálně končili v říjnu, dále ale denně docházeli aţ do konce ledna, aby byly práce podmiňující k otevření chaty hotové. Najatí dělníci nevykazovali ani z poloviny takové výsledky jako tihle 3 muţi. Dělali tu nejhorší práci, výkopy, betonáţ, průrazy, odvoz materiálu, jen aby stavbu urychlili. Zima se však neúprosně blíţila a všichni přihlíţející se shodovali na jediném. A to, ţe je nemoţné, aby byla kotelna dokončena a chata byla schopna provozu. Obrovské úsilí J. Pravečka st. za kaţdou cenu práce dokončit a uvést chatu do provozu se nepříznivě projevovalo v ostatních činnostech oddílu. Nebyl prováděn nábor dětí, nekonaly se schůze výboru, nikdo nepřipravoval Vánoční soustředění. Chata nemohla být pouţita během Vánočních svátků a tak byl pro soustředění opět vyuţit Špičák a nově chata Zelinka. 30. 12. 1973 se konaly Zahajovací závody s účastí ţáků z NDR. Zároveň byly na Slovance spuštěny hořáky, které usnadňovaly práci. Ihned po svátcích byl poţádán ONV o kolaudaci. Na 12. – 13. 1. 1974 byl na Boţí Dar naplánován krajský kontrolní závod (dále jen KKZ) ţactva a dorostu. Jiné ubytování kromě chaty Špičák zajištěno nebylo a tak se chata musela dát nutně do provozu. To se neúnavnou a obětavou prací J. Pravečka a Andrleho skutečně podařilo a tak bylo moţné závodníky ubytovat. Jídelna však zůstala prozatím uzavřená, slouţila jako sklad strojů a potřeb řemeslníků. Kolaudace byla svolána na 17. ledna 1974. Byly sepsány veškeré závady, které bylo nutné opravit nebo dodělat. Po dlouhém jednání a zdůrazňování nutnosti provozu k pořádání dalších závodů, bylo vydáno prozatímní povolení k uţívání, s platností do 15. 6. 1974. Mohl se tak uspořádat další KP pro všechny kategorie, tentokrát s pořádnou základnou. Po závodech se vše připravilo k nástupu výcvikových pobytů škol na Slovanku. I kdyţ ještě bylo zapotřebí dodělávat různé opravy, začátkem února mohla nastoupit první škola. Chata byla aţ do konce března obsazená. I přes velkou skepsi výboru oddílu a většiny závodníků, se podařilo dát chatu do provozu včetně její přístavby. Tím se rozšířila kapacita lůţek na 94, také byl vyměněn inventář – postele, matrace, stoly, skříně. Část úprav sice musela počkat na jaro, chata však byla obyvatelná a uţivatelé byli spokojeni. Plně slouţila i šatna na Jahodové louce, která byla téţ pronajímána jiným organizacím za účelem vyuţití při pořádání závodů. 20 Lyţaři Slovanu svůj oddíl během celé zimy příkladně reprezentovali, například J. Bočková zvítězila v masovém závodě Karlův běh a porazila všechny ţeny o 2 minuty. V soutěţi II. ligy se druţstvo dospělých umístilo na 3. místě, coţ bylo vzhledem ke stavu členů povaţováno za velký úspěch. Celá sezona tak byla hodnocena jako velmi úspěšná. Teprve po konci náročné zimy byla na OV ČSTV svolána 10. dubna 1974, členská schůze oddílu. Tam J. Praveček st. zhodnotil práci a výsledky za uplynulých 15 let existence klubu. Poděkoval těm, co stáli u jeho zrodu i těm, kteří se k němu následně přidali a mají zásluhu na tom, ţe klub patří k největším a nejvýkonnějším v kraji. Dále byli odměněni zakládající členové oddílu, závodníci a ti, co přišli později. Byla svolána další schůze, kde se ustanovilo nové sloţení výboru tak, aby v něm zůstali jen ti, kteří mají o práci skutečně zájem. (Kronika LK Slovan) Byly pořádány výcvikové tábory a další brigády na úpravu tratí a šatny. Také na chatě se pracovalo, aby mohlo být vydáno povolení k trvalému uţívání. Od června aţ do prosince byla trvale vyuţívána pro školy v

přírodě. Téţ byla přijata B. Vebrová, jako uklízečka. Došlo opět k několika oslabením v dorosteneckých kategoriích, ale pár závodníků se téţ vrátilo, např. J. Kupilík z vojenské sluţby. V nové sezoně 1975 na sebe oddíl vzal kromě příprav jiţ tradičních závodů také organizaci I. ročníku Přechodu Krušných hor, masového závodu vedoucího z Nových Hamrů přes Horní Blatnou a Pernink na Boţí Dar. Zúčastnilo se ho na 269 běţců. Bylo vyuţíváno jiţ prvního sněhu a na hory se jezdilo kaţdou sobotu a neděli. Svou zásluhu na tom měla i chata, která představovala potřebné zázemí. Za hojné účasti se konalo Vánoční soustředění a byl zorganizován i Zahajovací závod. Příprava na tuto sezonu byla nejlepší a nejdůkladnější za dobu činnosti klubu. Bohuţel bylo pro nedostatek sněhu odřeknuto mnoho závodů a tak závodníci nemohli prodat svou formu. Nakonec se podařilo uspořádat jen pár oblastním přeborů. Ani Karlův běh se nekonal. Velkým úspěchem však bylo opakované zařazení J. Koňatové do druţstva dorostu ČSR. Na schůzi v dubnu bylo konstatováno, ţe dosud neproběhl nábor ţactva a bude nutno dokončit úpravu běţeckých tratí. Bylo ustanoveno prozatímní tréninkové středisko mládeţe (dále jen TSM), do něhoţ bylo zařazeno i několik členů oddílu. K definitivnímu ustanovení chyběl trenér z povolání. 21 Po letní sezoně přestoupily dvě nejlepší závodnice oddílu do střediska v Jablonci. Jednalo se o J. Koňatovou a A. Bočkovou. Dále proběhl plánovaný nábor ţactva v Karlových Varech Drahovicích. Přihlásilo se na 80 dětí ve věku od 8 do 11 let. Byl pro ně vytvořen samostatný oddíl pod vedením J. Pravečka ml. a L. Frühaufa, kteří nábor prováděli. Zejména díky této povedené akci čítal oddíl 144 členů, coţ bylo nejvíc v historii. Oddílem byl uspořádán KP v Přespolním běhu lyţařů, který se konal v prostorech kolem Linharta v K. Varech. Závodníci se dále zúčastnili běhů v Abertamech a Jáchymově. Pro letošní přípravu byly zakoupeny kromě jiného vybavení i kolečkové lyţe. Při práci na tratích se podařilo nalézt trať dlouhou 7,5 km a to díky přemostění strţe u silnice. Na členské schůzi se zhodnotila činnost a byl zvolen nový výbor. Cílem sezony byl kromě závodních úspěchů také zisk titulu „Vzorný oddíl I. stupně“. Příprava na zimu byla velmi kvalitní jak na suchu, tak na brzy napadlém sněhu. Výsledky v sezoně 1976 však byly nejslabší v historii oddílu. To bylo dáváno za vinu především Mašatovi, který se po změně práce na funkci metodika OV ČSTV dostatečně nevěnoval přípravě a tréninku. Z dorostu se probojovala na přebor ČSR jen D. Brázdová a z ţactva jen Miroslav Petrásek, který se stal i krajským přeborníkem a byl nejúspěšnějším závodníkem oddílu. Trenéry však těšil i úspěch odchovankyně J. Koňatové, která zvítězila na přeboru ČSR dorostu na B. Daru na trati 7 km. A. Bočková skončila 8. 1. května 1976 odešel ze Slovanky správce B. Anderle a byl najat V. Vebr, manţel uklízečky. Jejich mzdy byly mnohem vyšší neţ dříve. Přes léto byla chata pronajímána. Pro všechny uskutečněné zájezdy byla zajištěna i strava. Byly zajištěné 2 skupiny důchodkyň, coţ se osvědčilo. (Praveček, 2010) Zřízení a činnost TSM (r. 1976-79) Do oddílu se vrátil odchovanec Jan Novák, tentokrát však v roli vystudovaného trenéra. Jen díky jeho příchodu a ochotě, mohlo být k 1. 9. 1976 definitivně ustanoveno TSM, jehoţ se stal vedoucím trenérem. Do tohoto střediska byli zařazeni např. Mir. Petrásek a Gutwirt. Několik členů oddílu bylo v přípravce. Došlo i k přerozdělení ostatních skupin, přičemţ J. Novák převzal starší ţactvo a dorost. Kvůli zdravotním potíţím musel zanechat trénování J. 22 Praveček st. a jeho skupinu nejmladších ţáků převzal Boček. Tím zůstal Huml na trénování ţactva ze středu města sám. Drahovické děti zůstaly v rukou Frühaufa a Ing. J. Pravečka ml. Zřízením střediska byl vstup do další sezony mnohem optimističtější. Začal se realizovat plán o zřízení dvou místností na půdě Slovanky, které by byly vyuţívány pouze pro oddíl a nepronajímaly by se školám. První krok provedl J. Praveček, kdyţ tam nechal nainstalovat topení. Předvánoční příprava proběhla dle plánů a tak se mohlo vyjet na závody. Jejich uskutečnění však bránil nedostatek sněhu a tak byly konečné výsledky velmi zkreslené. Nekonal se ani Karlův běh a závody II. ligy, do které byli dospělí přihlášeni. V té se umístili aţ na 6. místě a to hlavně kvůli nedostatečnému počtu ţen. Po mateřské dovolené se vrátila bývalá výborná

závodnice Věra Rohanová, provdaná Rádlová a hned se jí dařilo. Po delší době byli na konci sezony vyhodnoceni a odměněni nejlepší závodníci jednotlivých kategorií a celého oddílu. Jako nejúspěšnější byli vyhlášeni bratři Petráskové a V. Lemberková. Oddíl se stále ucházel o zisk titulu „Čestný oddíl I. stupně“. Ke dni 1. května 1977 byl kvůli neustálým potíţím ukončen pracovní poměr se správci chaty – manţeli Vebrovými. Místo nich byli přijati manţelé Čechurovi, kteří bydleli na B. Daru. Chata byla úspěšně pronajímána, avšak stále byl problém se zajišťováním stravy. To poţadoval odbor školství ONV a okresní hygienicko-epidemiologická stanice (dále jen OHES). V létě jela skupina J. Nováka na vodu a do NDR, děti ze skupiny z Drahovic strávily 14 dní na Slovance. Příprava byla maximální. Zároveň bylo uspořádáno několik brigád na úpravu tratí a dále při budování hřišť na volejbal na B. Daru. Tam byly připraveny základy ze štěrku a zbytek prací byl ponechán na rok 1978. Výstavba hřišť probíhala v akci „Z“ prostřednictvím MNV B. Dar. Nejdůleţitější však byla úprava půdy na chatě. Protoţe šlo o odbornou práci, tak nemohla být prováděna brigádně. Provázely ji velké potíţe, ale nakonec se podařilo vybudovat základy místností ze sádrokartonových desek. To provedl mistr Koubek aţ na konci roku a tak nebylo moţné místnosti během zimy vyuţít. Především zásluhou V. Pravečka a I. Jindry se dařilo doplňovat ţactvo. Ti totiţ obcházeli 3. třídy základních škol a zajímali se o ty nejzlobivější, nejaktivnější děti. Ty potom přivedli do oddílu a začali je trénovat. Vytvořili si skupinu dětí z Tuhnic a další nábor byl 23 proveden J. Pravečkem ml. v Drahovicích. K trenérské činnosti se přidali také Mechlová, H. Nováková a J. Kubát. (Praveček, 2010) Podzimní příprava zahrnovala přespolní běhy, včetně III. ročníku „Přespolního běhu lyţařů“ na Linhartu, který byl pořádaný Slovanem. Následoval Pernink, Jáchymov, Abertamy a Nejdek. V Jáchymově se téţ konal závod na kolečkových lyţích. Nic nebránilo účasti na tradičních zimních závodech víc, neţ nedostatek lyţí a celkově veškerého materiálního vybavení. I přes všemoţné snahy trenérů a rodičů se nepodařilo zajistit dostatečně kvalitní výbavu pro nejlepší závodníky. Ţactvo si vypůjčovalo vybavení od starších závodníků a to byl problém hlavně u bot. Děti měly kolikrát boty o několik velikostí větší a tak z nich při jízdě vypadávaly aţ na ponoţky! (Jindra, 2010) Na prosincové schůzi byl zvolen nový výbor, který se však nijak zásadně neměnil. Předsedou zůstával stále J. Praveček st. a v ostatních funkcích byli dlouholetí členové oddílu, coţ dávalo záruku dobrému rozvoji lyţování nejen v Karlových Varech, ale v celých západních Čechách. Na sněhu se začalo trénovat jiţ od konce listopadu, dále TSM uspořádalo předvánoční soustředění na Slovance, kterého se zúčastnilo několik členů oddílu. Navazovalo soustředění během svátků pro všechny závodníky zakončené Zahajovacím závodem. Pokračovalo se účastí na všech kvalifikačních i klasifikačních závodech, klub uspořádal všechny jemu svěřené soutěţe, včetně VIII. ročníku Karlova běhu. V průběhu zimy organizovalo TSM ještě několik soustředění na Slovance, coţ přispělo k dalším dobrým výkonům. Na schůzi byla připomenuta jiţ dříve zadaná příprava k výročí 20 let klubu. Bylo usneseno, ţe je nutné omezit pořadatelskou činnost na minimum, protoţe je málo pracovníků a tratě se nestíhají upravit v dostatečné kvalitě. Kaţdý trenér zhodnotil svou skupinu, ve kterých uţ se rýsovali první talentované děti. Dále bylo nutné dokončit závazek o vybudování dvou místností na chatě, hřiště na volejbal a upravit tratě. Došlo i k malým změnám v tréninkových skupinách. Největší pozornost se věnovala ţactvu a dorostu. Dospělí trénovali sami, jen pod lehkým dozorem Ing. J. Čáslavského. V letní přípravě, v roce 1978 se J. Novák rozhodl připravit pro členy TSM hned několik soustředění. Jednak to byl týdenní trénink na vodě, týden cyklistiky a na závěr soustředění zaměřené převáţně na kolečkové lyţe v Novém Městě na Moravě (dále jen NMnM). I 24 skupiny mladších závodníků se pilně připravovali, buď na B. Daru, nebo v Teplé. Dále proběhla brigáda na úpravu nových dvou místností na chatě, které tak bylo moţné v zimě pouţít. Obsazení Slovanky bylo celoroční, jen se stále nedařilo zajistit trvalý personál do kuchyně. Klub opustilo několik závodníků, většinou šlo o přestup do jiného oddílu v rámci změny školy. Jiní se vraceli

do rodných měst nebo úplně zanechávali činnosti. Pro stávající členy byly vytvořeny zcela nové členské průkazky, měněné celostátně. Na podzim se uskutečnil kromě jiných i další ročník „Přespolního běhu lyţařů“ na Linhartu. Dlouho připravovaná oslava výročí 20. let od zaloţení klubu vypukla 10. listopadu 1978 v restauraci Meteor v Tuhnicích. Sešla se na ní rovná 100 bývalých i současných členů oddílu, a těch, kteří se podíleli na jeho rozvoji. Kaţdý účastník dostal pamětní vlajku. Večer zahájil úvodním slovem J. Praveček st., dosud jediný předseda klubu. Zhodnotil dosavadní činnost a výsledky klubu, vyzdvihl obětavou práci vykonanou během několika desítek tisíců hodin, bez které by nevznikla oddílová základna - chata Slovanka, ani šatna a tratě na Jahodové louce. Poukázal na členský růst oddílu, kdy se počet zakládajících členů rozrostl na pětinásobek. Dále oficiálně vyhlásil zisk titulu „Vzorný oddíl I. stupně“, o který klub tak dlouho usiloval. Tomu předcházelo jeho obhájení před komisí a dalšími 22 členy jiných oddílů. Také byly podány návrhy na udělení několika „Čestných uznání III. stupně“, která byla předána zástupcem OV ČSTV Kratochvílem. Získali ho Boček, Látal a Gotwaldová. Bylo uděleno i několik „Čestných odznaků a diplomů ČSTV“ za dlouholetou činnost v lyţování. I Slovan odměnil své pracovníky a nezapomnělo se ani na závodníky. Byl vyhlášen nejlepší závodník oddílu, stal se jím Miroslav Petrásek. Po skončení oficiální části následovala volná zábava. Tančilo se a vyprávěly různé historky. Večer se moc povedl a chuť do další práce byla velká. Vybudování 2 místností na půdě Slovanky dalo nový rozměr i trénování. J. Novák, vedoucí TSM zajistil ve spolupráci s odborem školství ONV internátní pobyt. Ten probíhal formou dojíţdění ţáků z B. Daru do školy v Jáchymově, kam byli po dobu 2 měsíců přiděleni. Účast na tomto dvouměsíčním soustředění byla dobrovolná a tak kdo měl zájem a také souhlas rodičů, zúčastnil se. Celkem projevilo zájem 14 ţáků a tím se naplnila kapacita pokojů, z toho někteří se k oddílu připojili z Nejdku a Jáchymova. Jmenovitě se tedy první internátní pobyt týkal těchto oddílových dětí: Velík, Kubata, Petrásek Mar., Bok, Mach, Hák, 25 z děvčat Kuntová, Kníţková a Boková, která přestoupila s bratrem právě z Jáchymova. Pro tyto závodníky byla na chatě zajištěná strava i večerní příprava do školy. Na tu dohlíţela S. Nováková, téţ trenérka. Pro trenéry byl vytyčen čtyřlůţkový pokoj č. 8, který uţ se také dále nepronajímal školám. Následovalo další soustředění pro vybrané závodníky TSM a během svátků pak pro všechny členy. Téměř celý prosinec však provázely špatné sněhové podmínky a o Vánocích uţ se nedalo lyţovat. Kontrolní závody proběhly na úseku 200m dlouhém podél sněhových zábran. Zahajovací závod se jet nemohl. Poslední den v roce, kdy se odjíţdělo z B. Daru, nastal pořádný zlom v počasí. Ještě ten den odpoledne bylo naměřeno 6°C a druhý den ráno - 27°C. Kdo tam tedy přijel autem strávit Silvestr, ráno se nestačil divit. Auto musel doslova odtrhávat od země. Přetrvávající mrazy způsobily hospodářské škody, byla vypínána elektřina a tak bylo ztíţeno pořádání většiny závodů. (Jindra, 2010) Ani během ledna se lyţaři nedočkali sněhu a tak nebyla termínová listina pro sezonu 1979 plněna. Závody se v lepším případě překládaly na B. Dar, kde byla příprava také sloţitá. Začátkem února sníh napadl a běţci tak mohli ukázat, jak jim ve výkonnosti pomohl internátní pobyt. O tom, ţe jim prospěl, svědčili výsledky kaţdého závodu a zejména jejich nominace na přebory republiky. Dorost se začal účastnit národních kontrolních závodů (dále jen NKZ), kde jsme však neměli velké úspěchy. Dalšího ročníku Karlova běhu se zúčastnilo přes rekordních 400 běţců. Ke skupině závodníků, jeţ trénovali v podstatě denně, se připojili i talentovaní jednici ze skupiny od V. Pravečka a I. Jindry. Šlo o I. Rádlovou, M. Andreovskou, M. Hodinovou, E. Pravečkovou, E. Burešovou a M. Šnajdra. Z Drahovic přišli T. Čáslavský, P. Filip, S. Jindra a J. Frühauf. V těchto mladých sportovcích oddílu vyrůstali nadějní lyţaři. Na schůzi byli vyhlášení nejlepší závodníci kaţdé kategorie i celého oddílu. Tím se stal starší ţák Martin Petrásek. Došlo k přerozdělení skupin, aby byly výkonnostně vyrovnané. Následovala příprava na zimu, počínaje letními soustředěními na vodě, kolech a kolečkových lyţích v NMnM. Značný kus práce byl proveden také při úpravě tratí, kdyţ byly

téměř po celé délce rozšířeny na šíři 2 stop. Na podzim byl uspořádán V. ročník „Přespolního běhu lyţařů“, tentokrát však v prostorách Myslivny nad bývalým Sokolským hřištěm. Dále uţ se vše soustředilo na přípravu zimních závodů, kde oddíl kromě obvyklých přijal pořádání i přeboru ČSSR ţactva na B. Daru. Mezi tzv. „půdaře“ tj. účastníky 26 internátního pobytu přibyly i nejtalentovanější ţáci. První předzvěstí dobrých výsledků byly Zahajovací závody, zejména v ţactvu. (Novák, 2010) Zlatá generace oddílu (r. 1980-88) V lednu 1980 byl pořádán jubilejní XX. ročník Štítu Krušných hor zároveň jako KP pro všechny kategorie. Titul získali J. Koňatová, Z. Dědečková, M. Petrásek, I. Kníţková, E. Pravečková. K těmto závodníkům přibyli ještě další, kteří si na KKZ v Capartcích a Ţelezné Rudě vybojovali účast na přeboru ČSR ve Varnsdorfu. Dobré výsledky se očekávaly, ale ţe budou aţ tak dobré, to netušil nikdo. Titul přeborníka ČSR získali v kategorii st. ţactva M. Petrásek a za st. ţákyně Iveta Kníţková! Dalším překvapením bylo 2. místo štafety ml. ţáků. Všichni aţ na I. Kuntovou si zajistili nominaci na přebor ČSSR na domácí půdě. (Kronika LK Slovan) Přípravy na nejdůleţitější závod sezony vrcholily, bylo zajištěno ubytování, strava, tratě, rozhodčí, ceny pro vítěze a snad i závodníci. Proběhlo krátké zahájení v hotelu Praha a další den uţ se mohlo začít bojovat. Nejlepší umístění členů Slovanu bylo 2. místo, které získalo hned několik závodníků. Byl to M. Petrásek, M. Šnajdr, P. Filip a E. Pravečková. Velká naděje I. Kníţková skončila těsně pod stupni vítězů na bramborovém místě. Vítězem v obou dnech se stal Martin Müller z Nejdku. Klub se těmito skvělými výsledky zařadil mezi nejúspěšnější v okrese. Po těchto úspěšných závodech měl oddíl ještě jednu organizační povinnost a to X. ročník Karlova běhu, který opět zaznamenal rekordní účast. Nejlepším závodníkem oddílu se opakovaně stal M. Petrásek. Dále byli oceněni I. Kníţková, M. Šnajdr a E. Pravečková. Následovala kvalitní letní příprava všech skupin, která se projevila jiţ při podzimních přespolních bězích. S prvním sněhem nastoupili jiţ vybraní závodníci na internátní pobyt s opětovným dojíţděním do školy v Jáchymově. 27 Velká prověrka v sezoně 1981 přišla s přeborem ČSR, konaném v NMnM, kde se potvrdila tvrdá příprava. I. Kníţková a E. Pravečková totiţ zvítězily a P. Filip skončil 2. I umístění ostatních bylo uspokojivé. Další přebor ČSSR se konal na Zadově, kde závodníci Slovanu téměř nenašli přemoţitele. E. Pravečková a P. Filip zvítězili na obou tratích a I. Kníţková na té kratší. Oddíl se tak stal jednoznačně nejúspěšnějším. Stejných výsledků bylo dosaţeno i v nové soutěţi ţactva v Českém poháru. Jako upomínku na další ročník Karlova běhu byly závodníkům ponechány startovní čísla. Loňské skvělé výsledky tedy byly nejen udrţeny, ale dokonce vylepšeny. Vţdyť např. E. Pravečková v této sezoně nebyla poraţena jak na přespolních bězích, tak na lyţích! Byla tak po zásluze vyhlášena jako nejlepší závodnice oddílu. Svůj podíl mají na výborných výsledcích jistě i trenéři J. Novák, V. Praveček a I. Jindra, kteří si také zaslouţí být vyzdviţeni. V dubnu 1981 oslavil na chatě na B. Daru J. Praveček 70. narozeniny. Manţelé Čechurovi k této události uspořádali zabijačku, kdy obětovali jedno ze svých dvou prasat. Pravečkovi byl udělen Čestný titul „Zaslouţilý pracovník v tělesné výchově“. I J. Waldmanová oslavila tento rok jubileum – 60 let a bylo jí předáno veřejné uznání III. stupně. Stejného věku v tomto roce dovršil i V. Mraček a všichni si uvědomovali, ţe vedení stárne a bude nutné hledat náhradu. Pro nemoc byla v pracovní neschopnosti Čechurová a tak na úklid dojíţděla Zubrová z Jáchymova. Kuchyň svědomitě obstarávaly důchodkyně. S horšícím se ovzduším na B. Daru se však nedařilo obsazovat chatu v plném rozsahu. (Kronika LK Slovan) Následovala obvyklá krátká přestávka a znovu kolotoč letních soustředění. I trenéři na sobě pracovali, účastnili se školení na trenéry a rozhodčí II. třídy. O kvalifikaci trenéra III. třídy projevili zájem i někteří rodiče. Po úspěšném absolvování přespolních běhů, včetně pořádaného oddílem tentokrát areálu Zdraví v Tuhnicích, bylo moţné přejít na kaţdoroční internátní pobyt. Ten přešel v předvánoční a Vánoční soustředění, na které se i přes navýšení kapacity lůţek na 105, nedostali všichni zájemci. Vhledem k dobrým sněhovým podmínkám mohl být výcvik částečně prováděn i na golfovém hřišti v K. Varech. Poslední

kalendářní den se jel zahajovací závod, kde se zároveň ukázal výrazný přechod v kategoriích. M. Petrásek odešel do vrcholového střediska mládeţe do Vrchlabí, ţáci Kubata, Mach, Dvořák, Kuntová a Kníţková přešli do dorostu, patrný byl i přechod z mladšího do staršího ţactva. Mladší ţáci tak byli oslabeni a o to větší důraz se na ně při přípravě kladl. 28 Péče se vyplatila a Bartoš, Jindra, Hybner, Weber, Jindrová i Chmelířová podávali dobré výkony. Také starší ţactvo mělo silné zastoupení v podobě Pravečková, Rádlová, Kulová, Burešová, Drhová, Šnajdr a Filip. Nevýhodou změny kategorií bylo, ţe se muselo jezdit jak na ţákovské, tak dorostenecké závody. Od dorostenců se zatím velké úspěchy nečekaly a cestoval s nimi J. Novák, s ţactvem pak bratři Pravečkové, Jindra a další. První prověrkou nové sezony 1982 byl domácí závod Štít Krušných hor, pořádaný zároveň jako KP dorostu a ţactva na dlouhých tratích, KKZ pro ţactvo a dorost a krajský pohár pro dospělé. Titul získala Chmelířová, Kníţková a Pravečková, z chlapců jen Bartoš. Skvělé výsledky zaznamenali závodníci Slovanu na přeboru Československé republiky (dále jen P-ČSR), kam se nominovali z KKZ konaných v Plzni a Caparticích. Oddíloví závodníci získali celkem 7 medailí. Eva Pravečková si domů přivezla kompletní sadu medailí, kaţdou po jedné, Martin Šnajdr 1 stříbrnou a 2 bronzové a Ivana Rádlová jednu bronzovou. I výsledky ostatních byly výborné, i kdyţ částečně poznamenány zdravotními potíţemi. Členům několika výprav byla podána špatná strava a tak závodníci v noci před závodem téměř nespali a ještě těsně před startem běhali na záchod. I na Českém poháru v Jablonci byl klub s výsledky svých svěřenců spokojený. E. Pravečková skončila v ţebříčku na prvním místě a všichni závodníci si vyjeli I.VTŢ. I dorost podával dobré výsledky, zejména díky tomu, ţe se závodníci účastnili internátního pobytu a přiblíţili se tak podmínkám ve vrcholových centrech. Bylo těţké se v této kategorii prosadit, zvláště pro závodníka Boka, který se vrátil po dvouleté pauze kvůli onemocnění ţloutenkou. XII. ročník Karlova běhu byl poznamenán niţší účastí z důvodu ustoupení závodu mistrovství ČSSR v OB na lyţích a následného termínového střetu se závodem Bílá stopa. Pořadateli tak zbylo na 300 upomínkových talířů, na čemţ byl klub škodný. Těmto chybám bylo nutné se vyvarovat. Na závěrečné schůzi byla vyhlášena nejlepší závodnicí za rok 1982 st. ţákyně Eva Pravečková. Dále bylo oznámeno, ţe je po 24 letech nutná volba nového předsedy oddílu. J. Praveček st. se s ohledem na jeho věk a zdravotní potíţe rozhodl odejít a ponechat si jen funkci organizačního pracovníka a hospodáře klubu. Na podzim byl zvolen prozatím V. Praveček a byla přijata nová trenérka z povolání S. Nováková. 29 Naplánovala se letní soustředění a příprava na další sezonu mohla začít. Lyţařský přespolní běh se opět konal u myslivny. K internátnímu pobytu se přihlásil i Müller z Nejdku a další závodníci z jiných oddílů, kterým chyběli trenéři a organizační pracovníci. Tak byla chata i na Vánoční soustředění naplněna. Jel se Zahajovací závod a Štít Krušných hor, kde se výrazně projevila dobrá připravenost karlovarského oddílu. Pro zlevnění dopravy a umoţnění přístupu k velkým závodům jako NKZ a CKZ byl zakoupen starší autobus Robur. Řidiče dělal otec úspěšného závodníka P. Filipa. V únoru se do cíle Karlova běhu dostalo 865 závodníků z původně 917 přihlášených. Niţší účast ovlivnilo nepříznivé počasí. Celé přípravy se bez předchozího projednání s organizátorem minulých let J. Pravečekem st. chopil J. Čáslavský. Mezi největší úspěchy sezony 1983 byl řazen zisk titulu přebornice ČSR v podání E. Pravečkové, 1. místo štafety Burešová, Chmelířová, Pravečková. Také úspěchy T. Čáslavského a v dorostu I. Kníţkové a I. Rádlové. Po zimě bylo klubem zakoupeno auto Niva za 96.000 Kčs, jeţ slouţilo pro správce chaty. Nejlepší závodnicí byla vyhlášena Iveta Kníţková. Celková činnost oddílu byla hodnocena kladně, se stále se zvyšující úrovní. Po krátkém odpočinku a nabrání sil do nové sezony se mohli závodníci ze skupiny TSM těšit na soustředění v Bulharsku. Oddíl přispíval částkou 500 Kčs. Dále byl výcvik naplánovaný v Jičíně a na Orlíku. Skupiny ţáků trénovaly na B. Daru. Přespolní běh oddíl organizoval opět v lese u hájovny. Kromě obvyklých závodů se zorganizoval i autobusový zájezd na běh Velké Kunratické. Tam Slovan obsadil samé přední

příčky. Tradičně se konal internátní pobyt, předvánoční výcvik pro vybrané a Vánoční pro všechny závodníky. Pro nedostatek sněhu se nekonaly Zahajovací závody. Na provizorních tratích se nakonec odjel Štít Krušných hor současně jako KKZ ţactva a dorostu. V sezoně 1984 se dorost díky oddílovému autobusu zúčastnil všech velkých závodů např. v Jilemnici, Štrbském plese, Liberci a na Zadově. Nejlépe se umístila I. Rádlová, která zvítězila v P-ČSR i v Českém poháru. Štafeta ml. dorostenek Rádlová, Kulová, Pravečková byla druhá a I. Kníţková získala v jednotlivcích 3. místo. Naopak v ţákovských kategoriích došlo ke značnému poklesu výkonnosti, z části i vinou menšího obsazení. 30 Rekordní účast zaznamenal v roce 1984 masový závod Karlův běh, kdy se na start postavilo bezmála 1200 závodníků. Tento počet byl nečekaný a tak se alespoň rozdaly upomínkové předměty z minulých let. Úspěšní závodníci byli odměněni na schůzi, nejlepší byla vyhlášena I. Rádlová, která se stala přebornicí ČSR i ČSSR, byl první ve výkonnostním ţebříčku i Českém poháru. Vrátil se do oddílu Miroslav Petrásek, který se nedostal na vysokou školu a byl vyhlášen jako nejlepší v kategorii muţů. Dále byli jiţ k 1. 9. 1983 zařazeni do vrcholového střediska ve Vimperku závodníci I. Kníţková, zůstala však u Nováka, dále J. Kubát, který ale také zůstal členem oddílu a E. Burešová, která přestoupila. Pravečková a Kubata do Vimperku přešli aţ na podzim 1984. (Novák, 2010) Během léta se trénovalo na doraz, byly vyuţívány závody v OB a pěší turistika. Bohuţel odešlo několik závodníků do Svazarmu a tak byl oddíl opět chudší i několik členů. Velké potíţe klubu způsobili manţelé Čechurovi, kteří odešli po sedmi letech na Slovance za lepšími podmínkami a méně náročnou prací do rekreačního objektu Přátelství. Současně se jim podařilo přetáhnout i dlouholetou pomocnici na chatě paní Kalasovou a mladého kuchaře, který nastoupil teprve před dvěma měsíci. Tím způsobili nedostatek personálu. Brzy se sehnal nový správce – Rudolf Sušanka se svou druţkou. Ta byla ale jen vyučená servírka a vařit neuměla. Proto se muselo poprvé v historii stát to, ţe byl poslední turnus školy v přírodě poslán na jídlo do hotelu Praha. Dvě kuchařky by práci nestačily zastat. Problém s novým správcem na sebe nenechal dlouho čekat. Ten denně navštěvoval hostinec, kde si dal pokaţdé nějaké to pivo. Kdyţ pomáhal tahat autem známou ze závěje, byl chycen hlídkou Veřejné Bezpečnosti a po dechové zkoušce mu byl odebrán řidičský průkaz na půl roku. Vzhledem k nutnosti zásobování chaty a bez záruky, ţe se to nebude opakovat, byl propuštěn ještě ve zkušební době. Další správce L. Tancoš byl nalezen díky inzerátu v deníku Pravda. Nastoupil k 1. září 1984, do té doby na chatě pomáhal stávající předseda klubu V. Praveček. Tancošovo manţelka nastoupila jiţ od 1. srpna jako vedoucí kuchyně. Přivedla s sebou známou a slíbily úklid chaty. Vše se zdálo být v pořádku, jen škoda ţe ani jeden z nich neuměl vařit. Kuchařky ale nebyly spokojeny s prací mladé pomocnice a tak přešla jako uklízečka. Do kuchyně byla najata jiná pomocnice a problém byl vyřešen. 31 Na schůzi oddílu v roce 1984 ukončil J. Praveček st. veškerou činnost a ani jeho syn Václav dále nechtěl být předsedou. Po prodělané ţloutence si potřeboval odpočinout. Také V. Mraček poţádal o zproštění členství ve výboru. Byl tedy ustanoven nový výbor, kterému předsedal Ing. Jiří Čáslavský. Z velké části ho tvořili odchovanci klubu a byl je velký předpoklad dalších úspěchů. Byl schválen návrh na uspořádání NKZ dorostu na B. Daru. Pochváleni byli pracovníci, kteří se v létě podíleli na poloţení nové krytiny na střeše chaty Slovanka, dále při malování několika pokojů. Nepodařilo se poloţit lina kvůli pozdě uvolněným financím. J. Praveček st. předal veškeré záznamy o oddílu. K 1. 1. 1985 čítal klub 165 členů včetně ţactva. Byl předán i inventář a všechna evidence chaty. (Praveček, 2010) Jan Praveček zanechává v důsledku stáří a nemoci činnosti v oddíle lyţování po 26 letech, v celkové činnosti jako cvičitel ZTV po 34 letech. Tréninkové skupiny se opět přizpůsobily výkonnosti závodníků a pokračovaly v tradičních soustředěních. J. Novák připravil pro členy TSM vţdy týdenní soustředění. Nejprve v Mariánských lázních, dále na vodě kdy se sjíţděla většinou Ohře, následoval týden ve Vysokých Tatrách a na závěr opět lodě, tentokrát však na kanálu na Tróji v Praze. Drahovická skupina odjela na 16 dní na Slovanku,

byla doplněna i částí dětí z Tuhnic. Následovaly přespolní běhy, ve kterých lyţaři téměř nenacházeli konkurenci. Za velké účasti se konal i běh u myslivny pořádaný oddílem. (Kronika LK Slovan) Po absolvování soustředění na konci roku si závodníci otestovali formu na Zahajovacím závodě a dále na Štítu Krušných hor, který byl opět vypsán zároveň jako KP a KKZ ţactva a dorostu. Závodníci Slovanu potvrdili svou nadvládu na domácích tratích a mohli se jet porovnávat na celorepublikové závody. Díky oddílovému autobusu se opět mohli zúčastnit všech důleţitých akcí. V zimní sezoně 1985 se navíc konala soutěţ v lyţování v Harrachově na počest blíţící se Československé spartakiády. Karlovarští lyţaři se samozřejmě účastnili a přivezli si tu nejcennější medaili ze štafety v kategorii ml. dorostenců. Jeli ve sloţení T. Čáslavský, D. Rádl a P. Filip. Další zlatou medaili vybojovala Rádlová. Na základě výborných výsledků po celou zimu byli tito dva závodníci (Filip, Rádlová) vyhlášeni jako nejlepší sportovci okresu i kraje. Dokonce měli tu čest zúčastnit se předávání krajské i celostátní štafety při Československé spartakiádě, která probíhala Karlovými Vary. Na 8. 6. 1985 byl stanoven I. Slovaňácký den lyţařů, který se konal v Suché u Nejdku. Soutěţilo se v tradičních i méně obvyklých disciplínách a bohatý program dne zajistil sblíţení 32 nových, mladých i starších členů. S přispěním Pozemních staveb K. Vary byl obnoven i silniční běh Karlovarská 25. Na podzim se chystala přístavba šatny na Jahodové louce, kde byla zabudována nová kamna. Závodníci se věnovali zejména přespolním běhům, kde byli velmi úspěšní, ale zároveň nezapomínali na OB. Tento rok, byl jako součást TJ Slovan zaloţen i oddíl orientačního běhu. Jeho základy děti učila hlavně S. Nováková, sama výborná a zkušená závodnice. Do reprezentačního druţstva juniorek byla vybrána I. Rádlová a odchovankyně E. Pravečková a I. Kníţková. V reprezentačním druţstvu (dále jen RD) juniorů byl M. Petrásek a J. Kubata. Pod vedením J. Nováka se zúčastnili prvního soustředění na ledovci Dachstein. Ještě před začátkem zimní sezony byl schválen nový způsob lyţování a to bruslení. Tato technika vyţadovala jinou úpravu tratí, lišila se i délka lyţí a holí, měnily se pravidla i metody tréninku. Klasický způsob běhu byl ponechán, ale od st. ţactva se jiţ začalo bruslit. Před Vánocemi i během nich Slovanka doslova praskala ve švech. Byla plná závodníků, lyţařů natěšených na novou sezonu. První výsledky při Zahajovacích závodech ukázaly, ţe se je na co těšit. Uţ na Štítu Krušných hor ţáci vyhráli všechny kategorie, v dorostu pak sourozenci Rádlovi. V termínu 17. – 19. ledna 1986 se termínově kryl závod v Caparticích s 1. NKZ v Jeseníku. Na obou místech se karlovarští lyţaři umístili slušně. I. Rádlová toho času bojovala na závodech Světového poháru v Klingentálu kde dojela nejlépe z českých závodnic. Pro svůj nízký věk nebyla pořadateli puštěna na start Zlaté lyţe v NMnM a tak se zúčastnila jen I. Kníţková, která skončila na 55. místě. Následoval KP v Ţelezné Rudě a ve stejném termínu i 1. CKZ dorostu volnou technikou na Zadově. Poté se 13 závodníků z oddílu postavilo na start NKZ ţactva. Velkou radost všem udělal Petr Kuneš, který vyhrál v oba dny. L. Ptáčková skončila druhá a čtvrtá. Začátkem února probíhalo MČSSR dospělých, kterého se zúčastnila i juniorka I. Rádlová. Celkově skončila na 6. místě, z juniorek však na druhém. Ţáci se účastní P-ČSR v České Třebové a dále P-ČSSR v Tanvaldu. Tam zvítězila L. Ptáčková. Dorost odjel na svůj P-ČSR do Jilemnice ve sloţení Müller, Rádl, Laurenčík a Kulová, jenţe ta před startem onemocněla. Překvapení ale přichystal M. Müller, který dojel na trati 10 km klasicky na 3. místě. Rádl 8. a Laurenčík 24. 33 Celé sportovní okolí poznamenala smutná událost. Dne 15. února 1986 zemřel Jan Praveček ve věku 75 let. Na jeho počest se jel 16. ročník Karlova běhu zároveň jako Pravečkův memoriál. Závod na 20 km vyhrál M. Müller. Předtím však byl republikou pořádán v Harrachově mezinárodní závod Druţba. Svými výkony se blýskla zejména děvčata, která získala bronz ve štafetě. I umístění ze závodů jednotlivců byla výborná, např. 2. místo E. Pravečkové. Z tohoto víkendu rovnou odjely reprezentovat ČSSR na závody do Itálie. V běhu na 5 km zvítězila I. Kníţková, druhá byla I. Rádlová a na čtvrtém místě E. Pravečková. Další den společně zvítězily ve štafetě na 3x5 km. Velmi úspěšnou zimní závodní sezonu 1986 ukončila ziskem

titulu přebornice ČSSR I. Rádlová. Mladšímu ţactvu byly zrušeny přebory ČSR a ČSSR a tak závodili jen v rámci kraje. Na stupních vítězů se nejčastěji umisťovali O. Čáslavský, D. Soukup, P. Všetečka, z dívek P. Stehlíková, N. Kadlecová. Na schůzi se naplánovalo několik brigád pro úpravu tratí na Jahodové louce a také na úpravu kuchyně na Slovance. Vedení uvaţovalo o elektrifikaci boudy na Jahodové louce. 21. května 1986 se opět sešel celý oddíl na Slovaňáckým dni. Po odreagování následovala příprava v podobě účasti na OB, kde se dostavovaly první dobré výsledky. Letní soustředění byly zakončeny hromadným dvoutýdenním na B. Daru. Tam se také trénovalo na nových kolečkových lyţích přizpůsobených k bruslení. Uspořádaly se i plánované brigády, přičemţ nejvýznamnější bylo rozšíření a modernizace kuchyně na Slovance, která měla i nové správce – manţelé Pokorný. Dále se pracovalo i na tratích. Podzimní přespolní běhy se nesly ve znamení samých vítězství Slovaňáků. Dále se vybraní jedinci zúčastnili celostátní plavecké akce Štafety 1000x100 m mezi městy a patřili mezi opory druţstva. Zahajovací závody uţ jeli všichni členové oddílu v nových lyţařských kombinézách. KP na B. Daru se jel pouze první den, ten druhý byl poznamenán silnými mrazy a tak lékař start nepovolil. I tak se stal přeborníkem kraje domácí L. Čáslavský. Na ţákovském přeboru ČSR obsadila L. Ptáčková pěkné 3. místo a P. Kuneš čtvrté. Na P-ČSSR konaném v Jeseníku se L. Ptáčková ještě zlepšila a zvítězila. Výborné 3. místo obsadil K. Verner. Další velký 34 úspěch přišel na finále talentované mládeţe v Jablonci, kde opět zvítězila L. Ptáčková, dále byla čtvrtá. Úspěšný byl také K. Verner, který se umístil po oba dny druhý. I ostatní podali své maximum, např. Všetečka skončil 7. a 4, P. Mach 5. O další trofej se postarala Eva Kulová, která suverénně zvítězila na P-ČSR dospělých a juniorů. Na dalším P-ČSSR skončila na 7. místě, ale její kamarádka I. Rádlová na 2. místě. 8. 2. 1987 se konalo MS juniorů v Assiagu. I. Rádlová se tehdy umístila na 17. a 13. místě, ve štafetě na 5. Následně se účastnila i MS dospělých v Oberstdorfu, kde získala překvapivé 10. místo a 27. na trati 20 km. Závěr sezony patřil jiţ tradičně masovému závodu Karlův běh, který letos opravdu dostál svému druhu. Zúčastnilo se ho rekordních 1464 závodníků. Pěkným završením bylo i vítězství P. Filipa na trati 20 km. Další úspěšná sezona skončila a zbývalo jen vyhlásit Ivanu Rádlovou jako nejlepší závodnicí oddílu. Klubu se podařilo získat ocenění v soutěţi vzorných oddílů a byla mu udělena stříbrná plaketa. Měl tedy velké ambice získat i plaketu zlatou. Činnost oddílu se rozvíjela dále a tak bylo třeba stanovit nové úkoly. Mezi ně patřilo uspořádání závodů většího charakteru, tj. P-ČSR, s tím související elektrifikace boudy na Jahodovce a dále přebudování tamních závodních tratí. Také byl zakoupen nový autobus. Po krátkém odpočinku se lyţaři objevili v průvodu 1. máje, brigádně odpracovali na 300 hodin a uspořádali jiţ tradiční Slovaňácký den na Suché u Nejdku. Oddíl byl pověřen uspořádáním Mistrovstvím Evropy veteránů v roce 1987 v Karlových Varech. Jeho příprava byla velmi náročná, zejména časově. Jako generální zkouška bylo pojato zorganizování Karlovarské 25, které se podařilo. Stejně tak dopadlo i samotné mistrovství. Startérem byl dokonce několikanásobný olympijský vítěz Emil Zátopek. Na posledním letním soustředění byla započata generální přestavba tratí na Jahodové louce. Na tom měli velkou zásluhu všichni závodníci, ale především úsilí Ing. M. Soukupa a J. Čáslavského musí být vyzdviţeno. Ti zajistili potřebný materiál i jeho dovoz. (Kronika LK Slovan) Během podzimu se postavilo přemostění na několika místech tratí. Bylo tak moţné vytvořit více různě dlouhých okruhů a navíc místa lépe propojit i pro diváky. Vyrostl most 35 zvaný Tobogán, Plakavec a jeden prozatím Bezejmenný, kterému se však brzy začalo říkat Dlouhán. Drobné úpravy se dodělali na jaře. Kus práce se udělal i uvnitř chaty, kdyţ tam J. Tichý sehnal agregát na výrobu elektřiny a provedl rozvod po chatě. Kromě toho bylo připraveno nové plechové značení tratí a vyrobeny rozcestníky. Na prosincové výroční členské schůzi se stabilizovala základna funkcionářů, rozšířili se i řady rodičů s kvalifikací trenéra II. nebo III. třídy. Bylo schváleno hostování juniorů a juniorek ve VŠ Praha z čistě ekonomických důvodů. Tím oddílu zůstalo jen ţactvo a dorost. Dále byl schválen plán práce a zvolen

nový výbor, kterému dále předsedal J. Čáslavský, místopředsedou se stal M. Soukup, jednatelem Věra Rádlová (rozená Rohanová), hospodář M. Laco, vedoucí trenér zůstal J. Novák. Vánoční soustředění probíhalo spíše na suchu. Sníh ne a ne napadnout a tak se i Zahajovací závody běţel na trávě jako přespolní běh. Sněhu se lyţaři dočkali aţ v polovině ledna a tak zorganizovali KP na dlouhé trati. Přeborníky pro rok 1988 se stali Stehlíková, Verner a Ptáčková. Na konci ledna se pořádal KP na krátkých tratích kde zvítězil D. Soukup, opět J. Verner a P. Stehlíková. Na větší závody se jelo s ţáky do Jablonce, kde se konal NKZ. J. Verner v jednom závodě zvítězil. I ostatní se umisťovali do 20. místa z 80, coţ byl také úspěch. Dorost závodil na CKZ v Jeseníku. L. Ptáčková dojela dvakrát 15. a Kuneš 21. Následoval P-ČSR v Jilemnici, kde J. Verner opět nenašel přemoţitele. Štafeta ve sloţení Verner, Stehlík, Všetečka vybojovala 3. místo. Dalšího úspěchu dosáhlo ţactvo na P-ČSSR na Zadově, kdyţ odtamtud přivezlo zásluhou samých chlapců 4 medaile. Největší podíl na úspěchu měl J. Verner, který vyhrál závod jednotlivců, dále byl 3, stejně jako Forst. O největší překvapení a následnou radost se však postarala štafeta ve sloţení Mach, Všetečka, Verner. Ti zvítězili metodou start – cíl. I další závodníci si vedli velmi dobře. V tomto roce se Ivana Rádlová zúčastnila Zimních Olympijských Her (dále jen ZOH) v Calgary. Obsadila 37. místo a ve štafetě 7. Poslední velké závody se konaly v polovině března 1988 v Harrachově. Soutěţilo se o Pohár Českého ústředního výboru ČSTV (dále jen ČÚV). Západočeský kraj reprezentovalo 6 dorostenců a 6 dorostenek, většinou ze Slovanu. Štafeta chlapců i dívek svůj závod vyhrála a 36 v jednotlivcích byly úspěšné Jindrová a Lacová. Z chlapců se umístil na stupních vítězů Čáslavský. V celkovém hodnocení krajů vyhrál suverénně Západočeský. 20. února se konal 18. ročník Karlova běhu, současně jako II. ročník memoriálu J. Pravečka. Účast byla opět velmi dobrá, na start se postavili i někteří cvičitelé, trenéři a bývalý pracovníci klubu. Tak skončila další úspěšná zimní sezona, I. Rádlová byla vyhlášena nejlepší závodnicí klubu a všichni si uţívali zaslouţený odpočinek. (Novák, 2010) Ustálení ideálních tréninkových metod (r. 1988-94) O tom, ţe jde oddíl správným směrem, svědčí fakt, ţe se v listopadu 1988 uskutečnila oslava na počest 30. výročí od zaloţení tohoto lyţařského klubu. Sešli se tam současní i bývalý pracovní, závodníci a všichni vzpomínali na dobu, kdy byl klub teprve v začátcích svého vzniku. Úspěchy karlovarských lyţařů v kraji neznaly mezí. Z těch nejmenších závodů, ke kterým jistě patří např. Zahajovací závod na B. Daru, se přes krajské přebory a P-ČSR lyţaři dostali aţ na vrcholné soutěţe nejen českého, ale i světového formátu. Trenér TSM Jan Novák dobře věděl, jak závodníky připravit, které tréninkové metody jsou nejlepší a nejúčinnější. Samozřejmě se nadále poučoval z kaţdého uplynulého tréninku, ale jistou představu jiţ měl a té se po několik let drţel. Roční tréninkový plán vypadal zhruba takto. Duben byl ve znamení aktivního volna po zimní sezoně, od května se začalo trénovat. Nejprve lehce, pak přišlo získávání objemu, tradiční zaměření na rozvoj síly a v neposlední řadě procvičování obratnosti. Na suchu se trénovalo po většinu roku. V létě se příprava a výcvikové tábory soustředily zejména na běh, kolečkové lyţe, pádlování a kolo. Vše se potom zúročilo na podzimních přespolních bězích, kde většina dosahovala na stupně vítězů. Několik desítek hodin strávil kaţdý člen oddílu na brigádách, většinou při údrţbě závodních tratí na Jahodové louce. Lyţovat se začínalo hned s prvním sněhem. Největší důraz byl kladen na techniku jízdy a to i u těch nejvyspělejších závodníků. Dále bylo třeba najezdit co nejvíce kilometrů. Také rychlost byla důleţitá, a proto se postupně stávala běţnou součástí kaţdého tréninku. Lyţaři se účastnili téměř všech soutěţí v příslušné termínové listině. Ţákovské, dorostenecké a juniorské závody se samozřejmě lišily a tak se podle toho oddíl rozdělil na 37 dílčí skupiny dle kategorií. Ve všech krajských přeborech získávali běţci Slovanu ta nejlepší umístění. Na větší konkurenci narazili aţ na P-ČSR a P-ČSSR, kde své síly poměřily jiţ se závodníky z celé republiky. Ti nejúspěšnější odchovanci Slovanu se však pravidelně účastnili akademického mistrovství světa (dále jen AMS), mistrovství světa juniorů (dále jen MSJ), mistrovství světa (dále jen MS) nebo

dokonce ZOH. Tito lyţaři psali dlouhou historii karlovarského oddílu, a proto jejich největší úspěchy stojí za uveřejnění (viz. příloha č. 1). Není tedy třeba se věnovat jednotlivě kaţdé sezoně zvlášť. Činnost oddílu se ustálila, k dispozici pro pořádání závodů bylo 40 bafuňářů (rozhodčích, funkcionářů a pomocných pracovníků), přičemţ kaţdý přesně věděl co a jak zajistit. K bezchybnému průběhu závodů přispívali zejména pomocníci upravující stopy, mnohdy se potýkali s nedostatkem sněhu a tak přišla na řadu místo skútru lopata. Také hlasatel, čajové báby a topič byli vţdy plně k dispozici. Kaţdé 3 roky byly pořádány nábory dětí, ze kterých byli vychováváni kvalitní závodníci. Předsedou oddílu zůstal aţ do roku 1994 Ing. Jiří Čáslavský. Jako profesionální trenér působil stále J. Novák. Ostatní sloţení výboru se měnilo jen zřídka. Jako první závod v republice gundersenovou metodou se uspořádalo roku 1990 MČSFR na Boţím Daru. Pro nedostatek sněhu se však jely první úseky štafet intervalově a na druhé úseky byli závodníci vypouštěni podle vyjetých odstupů. V roce 1991 byl oddíl poţádán o pomoc při pořádání MS v orientačním běhu. Této práce se zhostil velmi rád a celá akce byla pečlivě zorganizovaná ke spokojenosti všech. Tento rok se také vrátil do klubu bývalý závodník Miroslav Petrásek a nastoupil do funkce trenéra. Díky pečlivé práci se ţactvem se dostavovali úspěchy i na jejich přeborech ČR. A to zejména v sezoně 1990/91. Nejčastěji vyhlašovaným závodníkem byl bez pochyby O. Čáslavský, který získal hned několik zlatých medailí. Tu vybojoval i ve štafetě na P-ČSR spolu s M. Soukupem a J. Šperlem. V další sezoně se k chlapcům přidaly s velkými úspěchy i D. Pánková, P. Klímová a P. Němcová, které získávaly hlavně stříbro a bronz. V zimě roku 1993 se rozšířil jak počet ţákovských medailí, tak i počet jejich majitelů. K výše jmenovaným přibyla E. Maňasová, L. Pánková a M. Šperl. Zimní období 1992/93 bylo díky těmto závodníkům, ještě úspěšnější, kdyţ dohromady přivezli 4 zlaté, 2 stříbrné a jednu bronzovou medaili z republikových přeborů. 38 Během těchto let se s velkým úsilím pracovalo hlavně na tratích. Nový běţecký způsob bruslení vyţadoval především dostatečně široké cesty. K tomu, aby byla v zimě jejich úprava co nejsnazší, bylo nutných několik desítek, moţná stovek hodin brigád. Řezaly se větve, vykopávaly kořeny, odhazovaly šišky, prostě se tratě musely vyčistit. V roce 1992 se také např. nastříkaly mosty na Jahodovce, coţ provedl J. Novák a J. Müller. (Jindra 2010) Klub pod novým názvem (r. 1994-2004) V roce 1994 byl pro oddíl sehnán významný sponzor a to firma Mattoni. V důsledku toho došlo k přejmenování oddílu ze Slovanu na LK Mattoni Karlovy Vary. Byly vyrobeny nové závodní kombinézy pro všechny členy oddílu. Většinou si je financoval kaţdý sám, lepším závodníkům s vyjetou VT byl poskytnut příspěvek. S novým názvem se změnil i výkonný výbor klubu. Do jeho čela byl zvolen Ing. Petr Mach, jako tajemník K. Rádlová, hospodář oddílu O. Motyčka, funkci hlavního trenéra zastával stále J. Novák a členem výboru se stala J. Salajková. Oddíl se stejně jako v dosavadních letech účastnil závodů všech úrovní a obsazoval všechny kategorie. Na výsledkové listiny se dostala nová jména. Přední příčky na přeborech republiky patřily P. Novákovi, D. Skalovi a Z. Salajkové. Nejúspěšnějším závodníkem se však stával odchovanec Ostrova, junior Lukáš Bauer. V sezoně 95/96 získal 3 tituly Mistra ČR juniorů a jedno stříbro. Svými časy začal poráţet i některé reprezentanty a to mu otevřelo cestu do RD na MSJ do Assiaga. Tam si zajistil úspěšný vstup mezi reprezentanty ČR. V kategorii dospělých si vedl dobře J. Verner, který si vyjel nominaci na Světový pohár (dále jen SP) konaný v NMnM. Jeho a L. Bauera doplnila při štafetách na MČR i zkušená závodnice P. Klímová a společně získali pěkné 8. místo. Z dorostenců se opět dařilo nejlépe M. Šperlovi, který na MČR získal zlato, stříbro a 2x bronz. Ten si přivezla i P. Klímová. Na základě dobrých výsledků z loňské sezony byli nominováni do druţstva olympijských nadějí D. Pánková, E. Maňasová a M. Šperl. V ţákovských kategoriích svými výkony excelovala jiţ výše zmíněná lyţařka Z. Salajková, která si přivezla 3 stříbrné medaile z MČR. 39 Sezonu 1996 ukončoval 26. ročník masového závodu Karlův běh, který byl vypsán zároveň jako MČR na 50 km. Pro nedostatek sněhu se ale uspořádal v Krkonoších na Mísečkách. Tam si oddíl odbyl i svou

premiéru s pořádáním MČR dospělých a to při organizaci sprintu. Tyto úspěchy byly výsledkem kvalitní letní přípravy, která byla velmi všestranná. Veškerá činnost závodníky nejen motivovala k lepším výkonům, ale zároveň stmelovala kolektiv, který značně napomáhal pohodě v klubu. Součástí kaţdého soustředění byly netradiční hry, obratnostní cvičení a různé překáţkové dráhy v přírodě. Trenéři se drţeli hesla „trénink hrou“. Věděli, ţe se dětem nesmí činnost znechutit, ale naopak je musí bavit a motivovat. (Jindra, 2010) Rok 1997 začal pro Slovaňáky smutnou událostí. 18. 1. 1997 totiţ zemřel Sláva Mašata. Zesnul v předvečer 37. ročníku Štítu Krušných hor, při němţ se poprvé rozsvítilo světlo na Jahodové louce. Tím se naplnil jeho sen o její elektrizaci. Sám na tom měl velkou zásluhu a bez jeho přičinění by se tak moţná nikdy nestalo. V květnu 1998 se konal první ročník nového závodu. Dostal název Karel bike a v podstatě byl uspořádán jako náhrada za neuskutečněný 27. ročník Karlova běhu. Jak napovídá název, tento závod účastníci absolvovali na horském kole. Trať vedla okolím B. Daru, přičemţ se závodníci vydávali i kolem Špičáku. Ti zdatnější nejprve zdolali Klínovec a poté jeli přes Jahodovou louku dále. Závod se povedl, a proto se zařadil na seznam závodů pořádaných klubem. V sezoně 1999 se výsledkově dařilo méně. Ţactvu ani dorostu se nepovedlo prosadit, aţ mezi dospělými byl úspěšný L. Bauer, M. Šperl a L. Ptáčková. Ani jednomu z nich se však nepodařilo získat titul Mistra ČR. Daleko bohatší sbírku medailí si lyţaři zajistili v následující sezoně. Z ţactva bylo nejúspěšnější trio M. Ţandová, L. Trnková a K. Ţandová, kdyţ vybojovalo bronz ve štafetě na MČR konaném v NMnM. Z dorostu zajistil zlatou a bronzovou medaili P. Novák a opět štafeta chlapců ve sloţení Skala, David, Novák získala bronz. Kategorii dospělých reprezentoval L. Bauer a M. Šperl, kteří si dohromady přivezli z MČR v Harrachově kompletní sadu medailí. Rok 2000 se tak stal opět ukázkou toho, ţe klub vychovává stále dobré závodníky. 40 Na úspěchy z předchozí sezony navázali i další ţáci, kdyţ B. Miarková zvítězila ve sprintu na MČR a P. Florián skončil ve své kategorii na 2. místě. Dobře zajela i štafeta ve sloţení Florián, Veselý, Jaroš. Nároky na finanční zajištění klubu byly velmi vysoké. Kaţdý člen platil oddílové příspěvky, ale ty stačily pokrýt jen minimum nákladů. Doprava na soustředění, zajištění materiálu, platy trenérů, příspěvky závodníkům na ubytování a stravu na republikových přeborech, organizace závodů, provoz Slovanky. To vše a ještě další závazky oddíl musel řešit. Chatu se jiţ nedařilo plně obsazovat, kvůli zhoršenému ovzduší na B. Daru se tam přestaly konat školy v přírodě a tak byla přes léto vyuţívána zejména karlovarskými lyţaři. To ale na provoz a zaplacení všech pracovníků nestačilo. To byl největší problém. Chata začínala být prodělečná a tak se tato nepříjemná situace musela řešit. Navíc se v té době úsek lyţování odtrhnul od TJ Slovan, pod kterou dosud patřil. A protoţe byla chata v majetku TJ, která ji však nevyuţívala, rozhodla se ji lyţařům odprodat. Zájem o ni měl trenér a dosavadní správce Miroslav Petrásek. A tak chatu v roce 2001 koupil. Začal ji spravovat a pronajímat jednotlivé pokoje pro účely rekreace rodin a výcviky škol. Ta starší část budovy byla ponechána pro účely oddílu, který tam jezdil na kaţdoroční soustředění na závěr srpna a dále ji vyuţíval téměř po celou zimu. Od listopadu do března se opět stala novým domovem pro účastníky internátního pobytu, kteří tam stále měli vymezené 2 pokoje. Přes veškeré zimní svátky a prázdniny byla zaplněna mladými lyţaři, kteří se chtěli vypracovat co nejvýše. Zpřísňovaly také poţadavky na profil, šířku i délku tratí. Od jejich posledních úprav uběhlo přesně 15 let. Byly přínosem, ale v 21. století uţ spíše jen pro trénink nebo krajské závody. Úspěšný karlovarský oddíl však pomýšlel na víc. Vedení klubu si proto dalo za cíl, předělat tratě tak, aby mohly být nově homologovány. Zároveň si uvědomovali, ţe je třeba zajistit i dostatečně kvalitní zázemí pro závodní lyţaře. A tak byla během roku 2003 zahájena kompletní modernizace závodních tratí na Jahodové louce. Tento rok však zatím v podobě zdlouhavých jednání s úřady a majiteli lesů a prostorů, kterého se úpravy týkaly. Byly vypracovány projekty a připraveny smlouvy pro firmy, kterým byly zadány zakázky na práci. (Soukup, 2010) V roce 2004 byla ukončena smlouva s hlavním sponzorem klubu

Mattoni a oddíl se tak opět přejmenoval. Ačkoliv uţ ho nic nepojilo s TJ Slovan, rozhodl se vrátit k původnímu názvu, tedy LK Slovan Karlovy Vary a pod tímto názvem funguje dodnes. 41 V zimě 2004 se uskutečnil první ročník závodu Dámská jízda. Iniciátorkami byly obyvatelky Boţího Daru, které si chtěly vytvořit vlastní závod jen pro dámy. Ten se koná vţdy o týden dříve neţ Karlův běh jako jeho předzvěst a smí se ho účastnit pouze zástupci ţenského pohlaví. Závod se jezdí pouze klasickým způsobem běhu a jsou v něm vypsány 3 kategorie. A to slečny, ţeny a seniorky, přičemţ je kaţdá přesně vymezená ročníkem narození. Zároveň probíhá soutěţ o nejlepší masku. Na kaţdou závodnici v cíli čeká bohaté občerstvení a upomínkový předmět. Kaţdoročně je vyhlášeno téma běhu a podle toho si kaţdá účastnice připraví příslušný kostým. Motto posledního ročníku 2010 bylo „Na lyţích jsme kočky“. Na tomto 7. ročníku se sešlo rekordních 75 koček a 11 koťátek. (Peřina, 2010) Modernizace zázemí a tratí na Jahodové louce (r. 2004-2008) Jiţ od roku 2004 se intenzivně pracovalo na předělávání tratí. Po vyřízení všech formalit se mohly začít bourat mosty, vyjela těţká technika, došlo ke srovnání a zpevnění terénu, některé cesty byly prodlouţeny nebo značně rozšířeny, aby tak mohly vzniknout delší a profilově náročnější trasy. Na úpravách se značnou mírou brigádně podíleli i závodníci Slovanu. Největší kus práce udělala nejstarší skupina dorostenců pod vedením L. Krejčího, ale ostatní skupiny včetně rodičů a trenérů se přičinily. Bylo nutné např. odtahat pořezané větve a celkově pročistit cesty. Vzhledem k rozsahu běţeckého areálu práce trvaly poměrně dlouho, přesto bylo třeba myslet dál. Stávající šatna absolutně nevyhovovala organizačním, technickým, ani hygienickým poţadavkům a představám oddílu, který si vzhledem ke své členské základně, úspěchům a postavení v regionu zaslouţí lepší podmínky. A tak se začala projektovat i kompletní rekonstrukce a dostavba šatny. Jejím cílem bylo vytvoření zázemí pro závodníky, ale i veřejnost. Na financování projektu se podílel klub, sponzoři a také získaná dotace ze státního rozpočtu. První etapa byla naplánována na říjen – listopad 2005. Bylo při ní provedeno např. plánované bourání v přízemí objektu, poloţeny nové rozvody, izolace nebo základy pro osazení komínu. 42 Druhá etapa přímo navazovala na práce z roku 2005. Jejím hlavním cílem bylo započetí moţnosti uţívání objektu. Termín realizace této etapy byl určen na srpen – listopad 2006. Při ní byly vybudované základy pro sociální zázemí, oddělené šatny, místnost pro servis, společenské místnosti, zázemí pro rozhodčí a funkcionáře a kiosek. Práce pokračovala i na tratích a bylo nutné vystavění nových mostů. I na tento projekt byla získaná dotace ze státního rozpočtu. Stavební povolení bylo vydáno v březnu 2007 a tak se mohlo začít pracovat. Nové mosty se vizuálně od původních příliš nelišily. Tentokrát však byly se ţelezobetonovým základem, který zaručoval jejich delší ţivotnost. Povrch a zábradlí zůstal dřevěný. Současně probíhala i stavba několika nových celodřevěných buněk, které mají slouţit jako zázemí pro závodní teamy nebo skupiny. Do kaţdé z nich byla přivedena elektrika pro moţnost osvětlení a připojení nástrojů na úpravu lyţí. (Soukup, 2010) Na podzim 2008 byla celá tato akce aţ na drobné nedostatky dokončena. Kaţdoročně se tratě musí čistit od spadaných větví a nepořádku, který tam přes léto vytvoří lidé, nebo příroda. Skutečnost, ţe v letech 2004 – 2008 probíhaly velké úpravy Jahodové louky, však nebránila závodníkům v kvalitním tréninku a podávání odpovídajících výsledků. Kromě perfektní reprezentace oddílu v podání ţáků i dorostu na republikových závodech se dařilo i starším odchovancům Slovanu. Na tomto místě je třeba upozornit na výsledek Lukáše Bauera z OH Torino 2006, kde získal svou první olympijskou medaili. Na trati dlouhé 15 km vybojoval tu druhou nejcennější, tedy stříbrnou. Svého ţivotního výsledku dosáhl v následující sezoně i Milan Šperl, kdyţ na MS v Sapporu získal bronz ze sprintu dvojic. V roce 2008 se opět výrazně dařilo L. Bauerovi. Nejprve vyhrál seriál závodů „Tour de Ski“ a následně se stal vítězem celého „Světového poháru“. Z těchto umístění měli trenéři ze Slovanu opravdu radost. Vţdyť právě v roce 2008 klub slavil jubilejní 50. rok od svého zaloţení a tyto úspěchy byly povaţovány jako dárek k narozeninám oddílu a úspěšné

završení dlouholeté činnosti. Opět se utvrdili v tom, ţe má smysl tomuto sportu věnovat maximální úsilí. Na výroční členské schůzi byl ustanoven nový výkonný výbor oddílu, který je stejný jako dnes. Na místo předsedy byl zvolen Milan Pavelka, současného hospodáře klubu Davida Soukupa nahradil Petr Mach, tajemníkem se stal Vasil Husák, hlavním trenérem Lukáš Krejčí a členem Marie Ţandová. 43 Z důvodu nedostatku sněhu v únoru 2008 a nemoţnosti uspořádat Karlův běh, se konal jeho 37. ročník aţ v prosinci téhoţ roku. O 3 měsíce později, tedy v březnu 2009 se závodníci sešli na dalším ročníku tohoto masového závodu. Poprvé v historii se tak uskutečnily dva závody „Karla“ v jedné zimní sezoně. (Peřina, 2010)