Vincenz Priessnitz. „Není to chlad, který léčí, nýbrž teplo, které je studenou vodou vytvářeno… Voda posiluje organismus a takto uvolňuje cestu léčivé síle… Podporuji pouze přírodu, tato pak sama od sebe nemoc léčí.“ Vincenz Priessnitz zanechal jen skromnou písemnou pozůstalost ve formě poznámek pro svou dceru Sofii. Ucelený výklad jeho vodoléčby sepsal šéflékař Priessnitzova ústavu doktor veterinárního lékařství Joseph Weiss. Neznaje anglického jazyka natolik, abych laskavému čtenáři předložil krásný překlad jeho Hydropathie, pokusím se alespoň o víceméně věrohodnou interpretaci části jeho textu tak, aby pro nás měla význam ukazatele cesty ke zdraví nejen před sto sedmdesáti lety, ale i dnes. Části textu proto, že Priessnitzova vodoléčba se týkala léčení především chorob vnitřních, zánětlivých, infekčních a nervových a spočívala v probuzení imunitních reakcí organismu. Léčebné techniky Spasitele lidstva, jak býval Priessnitz nazýván, nebyly v jeho době lege artis. Lege artis byly klystýry, pouštění žilou, pijavice a chirurgie nebyla lékařský obor. Medicína od Priessnitzových dob pokročila nepředstavitelně a Priessnitzovy procedury jsou dnes jen okrajovou součástí balneologie. Přesto však má Priessnitz co říci i dnešnímu zájemci pečujícímu o vlastní zdraví, aby se zbytečně nedopouštěl extrémního jednání, které by jeho zdraví více poškozovalo, místo utužovalo. Priessnitzův pohled na zdraví byl komplexní. Podle něj na zdraví lidské mají vliv všechny činitele, které se dotýkají lidského těla i mysli. Bez ohledu na pořadí jsou to potrava, voda, vzduch, bydlení, hygiena, pohyb, odpočinek, práce, bdění, spánek etc., to, čemu my dnes říkáme životní styl. Tělesné zdraví udržuje vyrovnanou, optimistickou mysl. Vyrovnaná, optimistická mysl, rozumně regulované vášně, příjemné duševní zaměstnání podstatně přispívají k tělesnému zdraví. Ale čistý vzduch, čistá voda, zdravá životní situace a další nejsou mnohdy snadno dosažitelné. Volba klidu a aktivity, bdění a spánku, výběr jídla a pití není vždy v moci člověka a konečně, jak zřídka dokáže ovládat svoje vášně! Z toho vyplývá, že seriozní péče o vlastní zdraví není žádná legrace. Pusťme se nejdřív do zdánlivě nejsnazšího problému, do jídla. Čisté výživné látky jsou v přírodě sotva k nalezení, dnes však díky moderním metodám dokážeme izolovat
výživné koncentráty bílkovin, sacharidů, tuků, vitaminů a minerálií. Užívat je delší dobu k výživě není možné, protože prostě v koncentrované podobě nejsou k jídlu a ani nevykazují žádný léčivý či povzbuzující účinek. Představte si, že jíte potravu složenou z vaječných bílků, žloutků, želatiny, vitaminových koncentrátů a minerálních směsí typu vápník, draslík, hořčík nebo dusík, fosfor draslo a rohová moučka, jak je libo třeba zahradníkům. Vydržíte to přesně den, výživového poradce prohlásíte za cvoka a půjdete hledat smysl života do hospody k pivu a tlačence s cibulí a dobře uděláte. Organizace našeho zažívacího aparátu nám říká, že pro člověka je vhodná smíšená strava skládající se z pestrých živočišných a rostlinných potravin 1. 1
K vegetariánství a veganství poznamenejme, že bude-li pánbůh chtít, abychom se živili výhradně rostlinami, opatří nás čtveřitým žaludkem, bachorem, knihou, čepcem a slézem a každé ráno nás bude vyhánět na pastvu. Jisté se zdá, že některé z nás už dopředu opatřil telecím rozumem.
Podívejme se na kvalitu masa. Nejlepší maso je maso zvířat žijících aktivním životem v přírodě nebo ve výběhu a živících se převážně přirozenou potravou. Předpokládáme, že takové maso má správnou stavbu a obsahuje všechny přirozené látky. Takovým masem koluje krev s přirozenými živinami a kyslíkem, takové „maso“ se opaluje na sluníčku, lenoší ve vzdušné lázni a naopak pastvou a pohybem se udržuje v přirozené fyzické kondici. Nejcennější části jatečných zvířat jsou svaly sloužící k pohybu, tedy hlavně svaly končetin a trupu. Obsahují nejvíc výživných látek, protože jsou nejvíce namáhané. Je bezpochyby rozdíl mezi energicky hrabajícím kuřetem soupeřícím o žížalu se svými sourozenci a krmeným kuřetem v kleci, ve které se sice může díky příslušné evropské komisi otočit, ale nejspíš neotočí, protože nemá proč. Je bezpochyby rozdíl mezi pasoucími se a dovádějícími býčky na louce a týmiž zvířaty uvázanými u žlabu a přežvykujícími siláž (zkuste ji někdy ochutnat). Je bezpochyby rozdíl mezi vepříkem přerývajícím trávník a týmž v hangáru velkovýkrmny tlačícím se u žlabu a neuroticky útočivším na uši a ocásky svých kolegů v boji o trochu soukromí.2 2
S tím vším srovnáváním neměl Priessnitz problém, protože v jeho době velkochovy ještě neexistovaly.
Dále považujme za prokázané, že maso mladých zvířat je snáze stravitelné, než maso zvířat starších, že čerstvé maso je lepší, než maso solené, uzené a sušené. Shrneme si Priessnitzovo doporučení. Vhodné pro zdravou výživu je čerstvé
maso telecí, hovězí, skopové, kozí z volných chovů, zvěřina, čerstvé maso všech aktivně se pohybujících ptáků, čerstvé ryby ulovené v proudících vodách 3. 3
Dnes zahrneme i maso králíka domácího, který ve střední Evropě nebyl v první polovině 19. stol. příliš rozšířen a maso nutrie říční, což je moderní jatečné zvíře století dvacátého, vřele doporučované. Díky globalizaci můžeme samozřejmě ochutnat maso lamí, velbloudí, pštrosí, klokaní i jiné, ale toto exotické maso pravidelnou součástí našeho jídelníčku pravděpodobně nebude.
Dnes oblíbené vepřové maso je snad nutné k udržení duševního zdraví těch, co mají rádi vepřové, ale pro jeho tučnost buďme s ním opatrní. My Češi víme, že nejchutnější jsou vepřová krkovička a bůček, ale také víme, že to jsou nejméně zdravé vepříkovy vnady. Ze všeho popisu masa vidíte, že opatřit si v dnešních časech takové potraviny pravidelně a ještě k tomu za přijatelnou cenu opravdu není jen tak a na venkově to je jen o málo snazší. Nezbude nám nic jiného, než jeden kompromis a ústupek za druhým. S potravinami rostlinného původu je Priessnitz stručnější. Výčet začíná žitným a pšeničným chlebem dobře propečeným, ale odleželým alespoň dva dny, tedy nikoli čerstvým či dokonce teplým přímo z pece, pokračuje rýží, ságem, ječnými kroupami, krupicí, hrachem, fazolemi, brambory, vposled doporučuje různé druhy listových zelenin a většinu druhů zralého ovoce. Chleba Priessnitz upřednostňuje celozrnný pro vysoký obsah hrubé vlákniny, kterou považuje v lidském žaludku za stejně důležitou, jako zrníčka písku v žaludcích hus, tj. k lepšímu trávení a k údržbě střev. Zvláštní potravinou je z našeho pohledu ságo, tedy škrobovitá mouka z palmy Metroxylon sagu a jiných tropických rostlin, kterou dnes sice seženeme v internetových obchodech, ale kromě zahušťování polévek a omáček z ní stejně neumíme vařit. Z dnešního pohledu bychom mohli Priessnitzovo doporučení rozšířit na všechny druhy obilovin, luštěnin, zelenin a ovoce. S dostupností potravin rostlinného původu není takový problém, jako u masa. Nemocný organizmus by měl vyloučit ze své diety vepřové maso a maso husí, nakládané a uzené maso, klobásy, úhoře, lososa, tresku, všechny tučné potraviny, starý sýr, všechny druhy hodně kořeněných pokrmů, pečiva, zákusků, koláčů a dalších. Z koření je třeba se vyhnout pepři, chilli koření, zázvoru, skořici, hřebíčku, kardamomu, muškátového oříšku, šafránu, bobkového listu, všem paprikám a dalším. Strava nemocných musí být jednoduchá, výživná i chutná, ale v žádném případě podporující chuť k jídlu. Teplota jídel by měla
být raději chladnější, než příliš horká. U teploty jídla můžeme upřesnit, že by nemělo být tak horké, abychom do něj museli foukat, což neznamená, že bychom je nemohli podávat na nahřátých talířích, zejména maso koz a ovcí. Nápoje jsou Priessnitzova doména, protože hlavní roli v nich hraje čerstvá studená voda. Kromě vody lze pít v omezeném množství lehká vína rýnská, mosellská a francouzská, případně Sherry.4 Nemocným Priesssnitz přísně zakazuje jiné nápoje o větším obsahu alkoholu. Stejně je to s pivem, čokoládou, kakaem aj. 4
Přirozeně současná vína česká, moravská a slovenská jsou většinou srovnatelná s doporučovanými, jen je třeba dbát na jejich kvalitu.
Studená voda je hlavní a obvyklé pití. Posiluje trávicí ústrojí, žaludeční a zažívací trakt, je snadno stravitelná, snadno se absorbuje lymfatickým systémem, podporuje krevní oběh, usnadňuje veškeré vylučování a hasí žízeň. To jsou vlastnosti typické pro vodu, které ji opravňují k hodnocení nad všechny nápoje. Odstraňuje překážky v trávení potravy, hromadění plynů ve střevech, zachovává oběh tekutin, podporuje trávení, jedním slovem zachovává zdraví a harmonii ve všech funkcích organismu. Nesmí se pít příliš velké množství vody najednou, jinak by mohlo dojít k přetížení žaludku, otokům břicha, nevolnosti a nechutenství. Na požívání vody je třeba si zvykat postupně v množství, které snese pacient bez obtíží. Studená voda může být přijímána v každém počasí a ročním období. V důsledku zvýšené cirkulace krve generuje teplo, proto nesnižuje tělesnou teplotu. Doporučujeme všem těm, kteří ještě nejsou zvyklí pít studenou vodu v zimě, aby s tím začali brzy a přesvědčili se o jejích dobrých účinkách. Dopolední hodiny se hodí nejlépe pro pití studené vody, protože nejen čistí a povzbuzuje dýchací cesty, ale podporuje vylučování a vzrušuje k tělesné a duševní aktivitě. Před snídaní by se měly vypít jedna nebo dvě sklenice vody, následovat by mělo cvičení ve větrané místnosti, ale lépe venku. Po zbytek dopoledne by mělo množství přijaté vody odpovídat sklonu jednotlivce. V době večeře je voda nejzdravější nápoj, neboť podporuje chuť k jídlu, ředí tráveniny, podporuje trávení a je jí třeba ve velkých množstvích tam, kde jíme těžko stravitelná jídla. Zkušenost ukázala, že někteří jedinci po požití masa nebo tučných potravin byli brzy po jídle stiženi průjmem. Pokud tyto osoby ke stejnému jídlu vypili čtyři nebo pět sklenic studené vody, tyto nepříjemnosti se nevyskytly. Studená voda se může pít ve spojení se všemi
druhy potravin, ale každý člověk by měl na sobě zkoušet, které potraviny potřebují vyšší či menší množství vody. Pití vody bezprostředně před a po jídle není vždycky pro každého způsobem, jak podpořit trávení. Nebude-li přísun čerstvé vody nezbytný pro proces trávení, v takových případech je lepší počkat, pokud nebude žízeň naléhavá, třeba jednu nebo dvě hodiny. Mírné množství vody je vhodné i večer před spaním. Voda občerstvuje duši, která je vyčerpaná pracovním dnem a podporuje spánek. Na druhé straně nestřídmé užívání vody by mohlo způsobit říhání, potřebu k močení a nedokonalý spánek. Vnitřní použití studené vody je škodlivé, když teplota těla je zvýšena v důsledku namáhavé práce, cvičení, tance, skákání, zpívání a další tělesné námahy. Cvičení v otevřených prostorách a čerstvém vzduchu je nezbytné pro podporu a zachování zdraví. Pravda, ne každý jsme duchovně založení k tělesným cvičením, ale všichni bychom se měli těšit z čerstvého vzduchu větraného domu a všichni bychom měli věnovat alespoň jednou denně čas obyčejné procházce, pokud možno za hranice města a neměla by být omezena na úzké a špinavé ulice5 5
Za Priessnitzových dob nebyl problém za pár minut dojít na kraj většiny měst. Velkoměst bylo jen několik.
Naše domy by měly být tak vzdušné a čisté, jak jen to je možné. Při výběru bydliště bychom měli věnovat pozornost jeho situaci. Dům by měl mít jižní a veselý výhled, měl by se několik hodin denně těšit z prospěšných a osvěžujících slunečních paprsků. Naše oblečení domů i na ven nesmí být příliš teplé, ale jen dostačující nás chránit před chladem podle momentálního počasí. V zimě by měla být v místnosti mírná teplota, velké umělé teplo je velmi škodlivé. Chlad je méně příjemný, ale ne tak škodlivý, jako velké teplo.6 6
Tady Dr. Weiss neurčuje přesněji teplotu v místnosti, musíme si poradit zkušeností. Teplota, při níž žijeme doma téměř svlečení, je podle Priessnitze pravděpodobně ta škodlivá. Naopak už asi nepřivyknem teplotě anglického 0 0 venkovského domu, tj kolem 15 C. Někde mezi anglickou domácností a horní hranicí 20 C budou ty optimální teploty. Pokračování někdy příště… Jako bibliografii Vám nabízím: M. Kočka, A. Kubík – Vincenz Priessnitz, světový přírodní léčitel, Štíty 2006 J. Weiss, - Hydropathy or water-cure, New York 1844
