1
Jeeves a hrozící katastrofa
Došlo k tomu dopoledne toho dne, kdy jsem podle plánu měl zavítat na třítýdenní návštěvu k tetě Agátě do Woollam Chersey v hertfordském hrabství, a u snídaně jsem seděl, přiznám, s notně těžkým srdcem. My Woosterové jsme muži z ocele, ale pod mým neochvějným zevnějškem v tu chvíli číhala nepojmenovatelná hrůza. „Jeevesi,“ řekl jsem, „dneska ráno opravdu nejsem ve své kůži.“ „Opravdu, pane?“ „Opravdu. Ani zdaleka.“ „To je mi vážně líto, pane.“ Sundal poklop z voňavé slaniny s vejcem a já jsem do ní melancholicky zapíchl vidličku. „Nejde mi totiž z mysli jedna věc, Jeevesi – pročpak mě teta Agáta na své venkovské sídlo vlastně pozvala?“ „Nemám tušení, pane.“ „Jistě ne proto, že by mě měla ráda.“ „To ne, pane.“ „Je víc než dobře známo, že jí pěkně lezu na nervy. Nechápu tak docela proč, ale kdykoli se takříkajíc naše cesty zkříží, je pouze otázkou času, kdy provedu nějakou příšernou pitomost a ona mě s válečnou sekyrou začne pronásledovat. Pročež mě považuje za ničemného červa a vyvrhele. Nemám pravdu, Jeevesi?“ „Naprostou, pane.“ „A přece teď přímo trvala na tom, abych zrušil všechny už domluvené zástoje a odfrčel do Woollam Chersey. Musí mít nějaký neblahý důvod, o němž nám není nic známo. Můžete mi, Jeevesi, snad vyčítat trudnomyslnost?“
11
wodeho-text2.p65
11
28.5.2009, 12:22
„Nikoli, pane. Promiňte, pane, zdá se mi, že jsem zaslechl zvonek.“ Vytratil se a já jsem znovu netečně zabodl vidličku do slaniny s vejci. „Máte tu telegram, pane,“ vstoupil opět Jeeves. „Otevřete ho a přečtěte obsah, Jeevesi. Od koho je?“ „Chybí tu podpis, pane.“ „Chcete říct, že na konci není žádné jméno?“ „Přesně to jsem se snažil vyjádřit, pane.“ „Tak se na něj podíváme.“ Přelétl jsem ho očima. Bylo to dosti podivné sdělení. Podivné. Jinak se to nedá říct. Zněl takto: Až sem přijedeš, nezapomeň, že je životně důležité potkávat neznámé lidi. My Woosterové neoplýváme zrovna jiskřivou inteligencí, natož po ránu. Mezi obočím jsem pocítil tupou bolest. „Co to asi znamená, Jeevesi?“ „Nemám tušení, pane.“ „Až sem přijedeš – kam jako?“ „Jak jste si možná povšiml, ta zpráva přišla z Woollam Chersey, pane.“ „Naprosto správně. Z Woollam, jak jste chytře zaznamenal, Chersey. Z toho už se dá něco vysoudit, Jeevesi.“ „Co, pane?“ „Nevím. Nemohla ho přece poslat teta Agáta?“ „Těžko, pane.“ „Nemohla, zase máte pravdu. Pak tedy můžeme jedině říct, že nějaká neznámá osoba sídlící ve Woollam Chersey považuje za životně důležité, abych potkával neznámé lidi. Ale proč bych měl potkávat neznámé lidi, Jeevesi?“ „Nemám tušení, pane.“ „A přece, nazíráno z jiného úhlu, proč ne?“ „Přesně tak, pane.“
12
wodeho-text2.p65
12
28.5.2009, 12:22
„Takže nakonec lze dojít k závěru, že jde o záhadu, kterou vyřeší jen čas. Vyčkáme a uvidíme, Jeevesi.“ „Právě tak jsem se to chystal vyjádřit, pane.“ Do Woollam Chersey jsem dorazil kolem čtvrté a tetu Agátu jsem zastihl v jejím doupěti, jak píše dopisy. A z toho, co o ní vím, to patrně byly nactiutrhačné dopisy s ohavnými douškami. Věnovala mi poněkud neradostný pohled. „Tak tady jsi, Bertie.“ „Ano, tady jsem.“ „Máš nějakou šmouhu na nose.“ Chvilku jsem se vydatně oháněl kapesníkem. „Jsem ráda, žes přijel tak brzy. Chci s tebou prohodit pár slov, než se setkáš s panem Filmerem.“ „S kým?“ „S panem Filmerem, vládním úředníkem. Je tu na návštěvě. O panu Filmerovi jsi přece už slyšel, ne?“ „Ano, jistě,“ ubezpečil jsem ji, přestože po pravdě řečeno jsem vůbec netušil, o koho jde. Vzato kolem a kolem, v obsazení politické scény nejsem nijak zvlášť zběhlý. „Jde mi obzvlášť o to, abys na pana Filmera učinil dobrý dojem.“ „Jasně.“ „Nemluv tak, jako by bylo naprosto samozřejmé, že na něj dobrý dojem uděláš. Pan Filmer je velice charakterní vážný člověk na svém místě, a ty jsi přesně ten typ nudného a lehkovážného darmošlapa, který mu nejspíš půjde proti srsti.“ To byla od vlastní krve tvrdá slova, na základě dosavadní zkušenosti se však dala očekávat. „Během svého pobytu tady se tudíž vynasnažíš se v roli nudného a lehkovážného darmošlapa nepředvádět. Za prvé se po celou dobu návštěvy vystříháš kouření.“ „Ne, to snad –“ „Pan Filmer je prezidentem Ligy proti tabáku. Rovněž nebudeš popíjet alkoholické stimulanty.“ „Zatraceně!“
13
wodeho-text2.p65
13
28.5.2009, 12:22
„A laskavě ze svého hovoru vypustíš veškeré výrazivo týkající se baru, kulečníku a divadla. Pan Filmer tě bude posuzovat hlavně podle tvého vyjadřování.“ Pochopil jsem, že je to rozkaz. „Dobrá, ale proč musím udělat dojem na toho – na pana Filmera?“ „Protože,“ odvětila má stará příbuzná a věnovala mi upřený pohled, „si to velice přeji.“ Odpověď kupodivu nebyla z nejúsečnějších, ale stačila, abych pochopil, že takhle to prostě je. Vytratil jsem se s těžkým srdcem. Zamířil jsem do zahrady, a první osoba, kterou jsem uviděl, byl jako z udělání Bingo Little. Bingo Little a já se kamarádíme prakticky odmalinka. Narodili jsme se ve stejné vesnici pár dnů od sebe, prošli jsme společně stejnou školkou, Etonem i Oxfordem, a když jsme dospěli do zralejšího věku, prožili jsme spolu v Londýně nejeden prvotřídní mejdan. V tu chvíli jsem si pomyslel, že jestli na světě existuje člověk, který by mi usnadnil hrůzu téhle úděsné návštěvy, je to Bingo Little. Kde se tu ale vzal, bylo mimo rámec mého chápání. Pár let předtím se totiž oženil s proslulou spisovatelkou Rosie M. Banksovou, a když jsem ho viděl naposled, právě se chystal doprovázet ji na přednáškovém turné po Americe. Zřetelně jsem si pamatoval, jak láteřil, protože ten výlet znamenal, že promešká dostihy v Ascotu. Navzdory tomu, jak podivné se to mohlo zdát, byl ovšem tu. A jelikož já jsem prahl po nějaké přátelské tváři, vrhl jsem se na něj jako policejní pes. „Bingo!“ Otočil se na podpatku a přísahám, že se vůbec netvářil přátelsky. Tvář měl spíš křečovitě zkřivenou. Zaplácal pažemi jako železniční semafor. „Psst!“ sykl na mě. „Chceš mě snad zničit?“ „Cože?“ „Copak jsi nedostal můj telegram?“ „Ten telegram byl od tebe?“
14
wodeho-text2.p65
14
28.5.2009, 12:22
„Jistěže ode mě.“ „Tak proč jsi ho nepodepsal?“ „Podepsal jsem ho.“ „Ne, to teda ne. Vůbec jsem nechápal, oč jde.“ „Dostal jsi přece ode mě dopis.“ „Jaký dopis?“ „Můj.“ „Žádný dopis jsem nedostal.“ „Tak jsem ho nejspíš zapomněl poslat. Měl ses z něj dozvědět, že tady pracuju jako soukromý učitel tvého bratrance Thomase a že je životně důležité, aby ses, až se potkáme, ke mně choval jako k cizímu člověku.“ „Ale proč?“ „Protože kdyby tvoje teta jen tušila, že jsem tvůj kamarád, samozřejmě by mě okamžitě propustila.“ „Proč?“ Bingo pozvedl obočí. „Proč? Vem rozum do hrsti, Bertie. Kdybys byl tvoje teta a věděl jsi, co jseš za chlapa, dovolil bys člověku, o němž víš, že je tvůj nejlepší kamarád, aby učil tvého syna?“ Při těchto slovech se mi kapánek zamotala hlava, ale po chvíli mi došlo, co tím chce říct, a musel jsem uznat, že má víceméně pravdu. Stále však nevysvětlil to, co bylo možné označit za středobod celé záhady. „Myslel jsem, že jsi v Americe,“ podotkl jsem. „No, nejsem.“ „A proč ne?“ „Na tom nesejde. Prostě nejsem.“ „Ale proč jsi vzal to doučování?“ „To je jedno, mám své důvody. A chci, abys pochopil, Bertie – aby sis to natloukl do té své hlavinky –, že nás dva nesmí nikdo vidět se kamarádíčkovat. Toho tvého povedeného bratránka načapali předevčírem s cigaretou ve křoví, a už to mým postavením tady pěkně zacloumalo, protože tvoje teta pravila, že kdybych na něj řádně dohlížel, nemohlo by se nic takového stát. Jestli navíc zjistí, že jsem tvůj přítel, před vyhazovem
15
wodeho-text2.p65
15
28.5.2009, 12:22
už mě nezachrání nic. A pro mě je životně důležité, aby mě nevyhodili.“ „A proč?“ „Nech už si ta svá proč.“ V tu chvíli se mu zřejmě zdálo, že slyší někoho přicházet, protože zničehonic s neuvěřitelnou čilostí hupl do blízkého vavřínového keře. Odbatolil jsem se za Jeevesem, abych se s ním poradil o těchhle prapodivných okolnostech. „Jeevesi,“ oslovil jsem ho a zamířil do ložnice, kde vybaloval mé věci, „vzpomínáte si na ten telegram?“ „Ano, pane.“ „Poslal ho pan Little. Je tady, učí mého bratránka Thomase.“ „Opravdu, pane?“ „Nerozumím tomu. Na první pohled je přece svým pánem, jestli mi rozumíte. Ale copak by někdo, kdo je svým pánem, jen tak z rozmaru přijel do domu, kde se nachází moje teta Agáta?“ „Působí to zvláštně, pane.“ „Navíc, copak by někdo z vlastní svobodné vůle a jen tak pro plezír vyučoval bratrance Thomase, který je známý svou natvrdlostí a krom toho je to ďábel v lidské podobě?“ „To zní velice nepravděpodobně, pane.“ „Je to učiněná záhada, Jeevesi.“ „Přesně tak, pane.“ „A nejšílenější na tom je, že aby si tu práci udržel, zřejmě považuje za nutné zacházet se mnou jako s malomocným. Zabil tak mou jedinou naději na to, že si v tomhle žalostném domě aspoň trošku užiju. Víte, Jeevesi, že mi tu teta zakázala kouřit?“ „Opravdu, pane?“ „A taky pít.“ „A proč, pane?“ „Protože si z jakéhosi nejasného a tajného důvodu přeje, abych zapůsobil na nějakého chlápka jménem Filmer.“ „To je mrzuté, pane. Nicméně, pokud je mi známo, mnoho lékařů považuje takovou abstinenci za způsob, jak si udržet zdraví. Tvrdí, že to zlepšuje krevní oběh a chrání před předčasným kornatěním tepen.“
16
wodeho-text2.p65
16
28.5.2009, 12:22
„Vážně? Tak až ty doktory příště uvidíte, můžete jim vyřídit, že jsou stádo oslů.“ „Jak si přejete, pane.“ A tak začalo to, co při zpětném pohledu na svou poměrně rušnou životní dráhu mohu bez zdráhání nazvat tou nejmizernější návštěvou, jakou jsem kdy zažil. Uvážíte-li, že jsem se musel vzdát životadárného koktejlu před večeří; že kdykoli jsem zatoužil po klidně vykouřené cigaretě, musel jsem trapně ležet na podlaze svého pokoje a vyfukovat kouř do krbu; že mě teta Agáta neustále znervózňovala tím, že se vynořovala zpoza všelijakých rohů; a že můj duševní stav ohavně vyváděla z rovnováhy nutnost bratřit se s ctihodným panem Filmerem – pochopíte, že Bertram měl toho všeho zakrátko tak akorát. Každý den jsem s panem Filmerem hrál golf, a jen díky tomu, že jsem se notně kousal do rtu a zatínal pěsti tak, až mi námahou prosvítaly klouby, jsem to jakžtakž vydržel. Pan Filmer prolínal ten nejhrůznější způsob hry, jaký jsem kdy viděl, proudem hovoru, který se s mou osobou naprosto míjel. A tak jsem se vzato kolem a kolem už notně litoval, když si to jednoho dne, ve chvíli, kdy jsem na sebe před večeří navlékal smoking, přitrousil Bingo a ulehčil mi od mých trablů. Ocitne-li se totiž přítel v bryndě, my Woosterové přestáváme myslet na sebe. A to, že chudák Bingo byl až po kolena v kaši, bylo jasné už z pouhého jeho vzezření – připomínal kočku, která dostala kusem cihly po hlavě a čeká další ránu. „Bertie,“ začal Bingo poté, co se posadil na postel a chvíli kolem sebe šířil němou zachmuřenost, „jakpak to v poslední době Jeevesovi myslí?“ „Řekl bych, že mu to přímo pálí. Jak se daří šedé kůře, Jeevesi? Vlní se bez problémů?“ „Ano, pane.“ „Bohu za to dík,“ ulevilo se Bingovi, „protože od vás zrovna potřebuji co nejmoudřejší radu. Pokud správně smýšlející lidé nepodniknou kroky patřičným směrem, s mou pověstí je konec.“
17
wodeho-text2.p65
17
28.5.2009, 12:22
