1. Jak dlouho pracujete v mateřské škole a jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?

1 Rozhovor paní Hana 1.1 Identifikační otázky 1. Jak dlouho pracujete v mateřské škole a jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? V mateřské škole pracuji 31 let, z toho 7 let ve funkci ředitelky. Bakalářské vzdělání. 2. Zvyšujete si v současné době svojí kvalifikaci? Můžete uvést důvod? Svoji kvalifikaci si v současné době nezvyšuji, pouze se účastním vzdělávacích kurzů. V poslední době se účastním se projektů Evropské unie – absolvovala jsem kurz rétoriky. Je to jakási nadstavba, která se hodí k mé práci ředitelky a částečně učitelky MŠ

1.2 Otázky týkající se změn po revoluci 3. Pracoval/a jste podle Programu výchovné práce pro jesle a mateřské školy z roku 1984? Pracovalo se vám podle něj dobře? Ano pracovala. Pracovala jsem podle něj do roku 2004, kdy vyšel v platnost nový Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Podle Programu výchovné práce pro

jesle

a mateřské školy se mi pracovalo velice dobře. Ten program byl na tu dobu velice dobře zpracovaný, protože vycházel ze všech metodik. Byl rozdělený na jednotlivé výchovy – výtvarná, pracovní atd, kde byly konkretizovány jednotlivé cíle, obsah. Bylo to přehledně uděláno na měsíčním plánu, který byl zpracován. Na jednu stranu měly učitelky přehled toho, čeho mají dosáhnout, ale dával i prostor, aby se mohly trochu odlišit, nebylo to úplně striktní. Do roku 1989 byly MŠ velmi naplněné, ve třídě jsme mívaly 38 dětí. Tento program byl udělán tak, aby učitelka mohla při tak vysokém počtu s dětmi pracovat. Po revoluci byly postupné změny, snižovaly se počty dětí. RVP PV když začal tak byl původně myšlen na 20 dětí. V současné době by to byla s RVP na 20 dětí ideální práce, ale bohužel jsme v období boomu, kdy máme 28 dětí ve třídě a skutečně se nedá v současné době podle toho dělat. 4. Chtěla byste se k němu vrátit, kdybyste měla možnost? Já bych tam vynechala všechny ty politické věci, které tam byly, ale co se týče metodiky jako takové, protože ta metodika všech těch činností je stejná, i když dříve se to

rozdělovalo na ty jednotlivé výchovy, stejně jste přes ten den plnila všechno. Také jste neměla rozděleno, že jen výtvarná výchova, měla jste daný cíl, obsah, co budete s těmi dětmi dělat a samozřejmě jste měla motivaci a další, co vám navazovalo v těch jiných výchovách, my jsme s tím problém neměly. Daleko větší problém vidím, že ty paní učitelky pracovaly podle toho původního a nyní pracují podle toho současného, tak s tím zezačátku měly velký problém, ono se jim to najednou moc rozvolnilo a ztratily takovou základnu, ten rámec toho. I to jak se dělaly přehledy – jak děti znají jednotlivé barvy, jestli správně drží tužku, takové ty základní věci, související s přípravou a zralostí toho dítěte do 1. třídy, tak ta příprava tam byla daleko přehlednější, intenzivnější, v té spoustě dětí si vedla přehled na archu, kde měla jednotlivá jména a u nich kolonky – znalost hlásek. Když s nimi pracovala

individuálně,

tak si odškrtávala, kde co má být a co dítě zvládá. To se všechno zrušilo a nyní se dítě bere více jako individualita a všechno se to vyplňuje v diagnostickém listě jednotlivého dítěte, ale více méně ty přehledy, které pomáhaly učitelce, to se úplně vytratilo a vypustilo, což já vidím jako docela mínus, protože ona skutečně v počtu 28 dětí na třídě není schopna všechny děti podchytit, aby měla dokonalý přehled, což předtím díky tomu archu měla. 5. Nemyslíte si, že to ty učitelky dříve příliš svazovalo při práci s dětmi? Já si myslím, že to je o individualitě každé učitelky, samozřejmě to mělo větší mantinely, bylo to více o kreativitě. Domnívám se, že v mateřských školách nikdy nebyly učitelky, které to svazovalo, více je vázal režim dne, který byl daný, především dodržování časů. To jsme byly vázané českou školní inspekcí, která přesně vyžadovala zaměstnání na 15 minut u malých dětí a 20 minut u velkých dětí. Spoustě lidí nyní ta volnost vyhovuje, protože režim přizpůsobují více potřebám těch dětí. Tato uvolněnost ano v tom novém, ale ta rozvolněnost musí mít nějaké hranice. Obávám se, když jsou začínající učitelky, nastupující, nezažily to předtím, tak tady je riziko, že učitelky budou dělat s dětmi jen to, co jí baví, bude tam prezentovat jen tu výchovu a oblasti, ve kterých si je jistá a spoustu věcí může pozapomenout, protože se k tomu nestihne dostat. V Programu výchovné práce to bylo dané a musela jste to probrat všechno a věděla jste, že na ten celý rok s těmi dětmi se dotknete všech oblastí. V podstatě dnes se k tomu vracíme konkretizovanými přístupy, kdy už se konkretizuje to, co jednotlivými výstupy máme plnit.

6. Jaké změny se Vás dotkly jako učitelku MŠ po revoluci v roce 1989? Před rokem 1989 to bylo všechno striktní, poté přišla velká rozvolněnost. V podstatě se začala preferovat individualita jedince, každé dítě si může dělat, co chce, přestaly se v podstatě nastavovat hranice. 7. Takže si nemyslíte, že učitelky striktně najednou odmítaly Program výchovné práce, podle čeho jste pracovala? To si nemyslím, my jsme stále pracovaly podle programu výchovné práce a postupně jsme si začaly tvořit své programy. Pilotní RVP PV byl v roce 2001, 3 roky se to zkoušelo. V současné době jsou ŠVP v republice po kontrolách ČŠI v souladu s RVP PV. Nyní nám ČŠI nabídla program, který se v současné době testuje. Do systému zadáme svůj ŠVP, systém vyhodnotí, zda je ŠVP v souladu s RVP PV. Co bude, dál nevíme, protože RVP PV se má opět přetvářet, zjednodušovat, uzpůsobovat k aktuálnímu problému dětí mladších 3 let v MŠ. Program výchovné práce více pracoval s metodikami, RVP

PV

je příliš všeobecný. 8. Z jakých metodik či literatury jste čerpala inspiraci po roce 1989? Dříve těch zdrojů moc nebylo, spíše jsme čerpaly z metodik, ale v současné době je spousta možností, například knihy od nakladatelství Portal, časopis Kuliferda. Po tom roce 1989 hlavně po roce 2004 vzniklo spoustu metodických materiálů, kterými jsme zásobováni – Barevné kamínky, Kafomet. Dnes mají učitelky možnost si vyhledat spoustu věcí na internetu - zahraniční portály pro výtvarnou výchovu a tvoření činnosti Pinterest. 9. Před nástupem komunismu se na našem území dařilo alternativním směrům, přišlo Vám, že Vy a Vaše okolí se k tomu po revoluci vracelo nebo to přišlo až později? Tady v Hradci první vlaštovka byla Montessori škola, která si musela podle mého názoru těžce

vydobýt

své

místo.

My

jsme

státní

příspěvková

organizace

a zřizovatelem je město, tady je to hodně o přístupu, jak se k tomu staví, v podstatě po roce 1989 se zřizovalo alternativ pomálu, někde to dokonce zaniklo a znovu obnovovalo. V Hradci vydrželo pouze Montessori, které je nyní uznávané, má své klienty.

10. Uplatňovala jste nyní nebo byste chtěla ve Vaší MŠ uplatňovat prvky alternativních pedagogických směrů? Pokud ano, jakých… Z mého pohledu spoustu prvků montessori a z toho Začít spolu se do těch školek dostává – například dřevěné pomůcky, poznávání, aby si dítě na spoustu věcí přišlo samo v centrech aktivit. Vrací se sem polytechnická výchova, která tu dříve byla, znovu se vrací hra, která se kvůli počítačům ve školkách pomalu vytrácela. Nyní děti o počítače už nemají tolik zájem, kvůli tomu, že je to pro ně už předmět denní potřeby. V naší společnosti se vždy objeví něco, co je dávno objevené, akorát to zanikne vývojem a pak se k tomu zase vrací. Priorita v naší MŠ je hra, nejoblíbenější činnosti jsou kreslení, konstruktivní hry a podobně. Důležité je si z těch programů vybrat zdravým selským rozumem nějaké prvky a vyzkoušet si je a pak je můžeme implementovat do ŠVP. 11. Nabízela vaše MŠ nějaké nadstandartní aktivity v době, kdy do MŠ nastoupily slabší populační ročníky, abyste udržely stejný počet dětí a nemusely zavírat třídy? My jsme nemuseli, protože naše mateřská škola je v centru a dětí jsme měly stále dost a má dlouhodobě vyhlášené jméno. Do roku 2001 tu byly ještě jesle, původně to byla 4 - třídní školka. Tato školka nikdy neměla problém s naplněností, ale pak tu byly takové ty trendy jako vyučování angličtiny, pohybová výchova, výtvarný kroužek s cizím lektorem, ale vše už se zpátky vyrušilo, protože se zjistilo, že je to nevyhovující jak pro děti, tak pro učitelky. My si zajišťujeme rozšířené aktivity samy. Někde, kde ty děti nebyly, mohly být tyto nadstandartní aktivity důvodem pro rodiče dát dítě do dané školy. 12. Dotkla

se

Vás

nějakým

způsobem

restrukturalizace

státní

správy

do působnosti krajů – slučování školek atd? V roce 2003 všechny MŠ přešly do právní subjektivity, před tím byl odbor školství, patřili jsme pod školství, já bych řekla, že se to nedotklo učitelek, ale samozřejmě se to dotklo ředitelek.

Ty

ředitelky

do

té

doby

vykonávaly

pedagogickou

činnost

a administrativní činnost a věci okolo jim řídilo Ministerstvo školství nebo ty úřady. Ředitelům po přechodu do právní subjektivity se najednou navalila administrativa, personalistika a spoustu těchto věcí a více méně se s tím musely poprat, takže pro ně to byl problém, protože mnohdy neovládaly ani práci na počítači. Po pedagogické stránce se

pro tu ředitelku nic nezměnilo. Přechodem do právní subjektivity nastalo slučování mateřských škol, tím že jsme velká mateřská škola, tak k nám byla připojena pouze 1 mateřská

škola,

a to MŠ Albertova. My jsme 2 mateřské školy pod sebou a já jsem s tím nikdy neměla problém. Ten přechod byl plynulý, jediný problém byl v oblasti účetnictví. Každý subjekt si

musel

najít

svoji

účetní.

Sloučení

bylo

více

druhů,

buď

byly

jako

my samostatný právní subjekt a pod sebou jedna školka, což je ideální. Pak byly případy, kdy sloučily třeba 12 mateřských škol pod jeden velký právní subjekt. S tím bývají velké problémy. Ředitel tohoto subjektu by měl být manažer a ne učitel, aby to mohlo bez problému fungovat. Další model byl slučování mateřských škol pod základní školu.

1.3 Otázky týkající se RVP PV 13. Co pro Vás znamenala změna kurikula neboli přechod na RVP? Byla to pro Vás vítaná změna? My už jsme si své plány vytvářely, dá se říct předtím. Nové kurikulum se připravovalo a zkoušelo 3 roky, takže to nebyla změna ze dne na den. Příprava a testování RVP PV byla týmová práce. Základ dělal tým odborných pedagogů, spoustu lidí se na tom podílelo svými nápady. My na naší MŠ máme ŠVP podrobný, dobře zpracovaný, že inspekce viděla, že je to jakási kuchařka, které se mohou mladé učitelky, pokud chtějí, držet. Je tam nabídka jednotlivých činností, které jsme převzali z Programu výchovné práce. 14. Byla Vám jako učitelkám nabídnuta při implementaci RVP PV odborná pomoc v podobě školení či seminářů? Pomohl Vám v tomto případě alespoň Manuál k tvorbě ŠVP? Byla, všechny učitelky prošly školením na tvorbu ŠVP, takže metodická pomoc byla dostatečná. VUP i Portal vydal tvorbu toho ŠVP, podle kterého jsme postupovaly. Naše škola s tím problém neměla. 15. Trvalo vám dlouho, než jste si na práci podle RVP PV zvykla, vyhovuje Vám práce podle něj? Chvilku

jsme

se

s tím

prali,

protože

se

zkoušely nové

způsoby evaluace

i hodnocení, ty názvy byly moc složité, nikdo jim moc nerozuměl i přípravy se psaly

jinak. Ta práce se furt vyvíjí. V něčem mi přijde, že vždy si musím vybrat to, co mi dá nějaký přínos. Není dobré vše hned zatratit a jet podle něčeho nového, to je velký nedostatek RVP PV. 16. Jaké jsou podle Vás výhody a nevýhody RVP PV? RVP PV je volnější, na jednu stranu to beru jako plus – můžu si dát tento týden projektové vyučování, ale na druhou stranu si musíme dát pozor, aby se v důsledku té rozvolněnosti vůbec něco dělalo, aby to nesklouzlo k tomu, že se bude plnit jenom něco a na to další se bude zapomínat. Zpočátku mi tam chyběly mravní úkoly zaměřené na etiku a na chování, které byly v Programu výchovné práce a z RVP PV se úplně vytratily. Myslím si, že je důležité se vracet k těm základním hodnotám. Nebere se na to až takový zřetel. My jsme si program výchovné práce přetransformovali do formy činností, co by mohli v tematických blocích dělat. Tak v podstatě jsme neměly ani ten problém. Proto učitelkám v naší školce doporučuji občas nahlédnout do našeho ŠVP. 17. Přijde Vám provázanost RVP PV a RVP ZV dostatečná? Ano, máme to i zkontrolované a tím, že mé holky studovaly na fakultě a tvorbu ŠVP tam braly, byla tu i inspekce, takže ŠVP máme několikrát zkontrolovaný. Necháme si ho i zkontrolovat tím portálem. Poslední inspekce v roce 2012 tam žádné nesrovnalosti nenašla, my to každý rok aktualizujeme a rozšiřujeme o nějakou tu oblast, ale tematické celky od základů neměníme.

1.4 Aktuální otázky týkající se předškolního vzdělávání 18. Mimo jiné RVP PV řeší vzdělávání dětí se SVP, máte ve Vaší MŠ integrované nějaké dítě? Jste nakloněna integraci? Integrované děti, které potřebují asistenta v MŠ, nemáme kvůli počtu 28 dětí. Z mého pohledu ani při počtu 20 dětí, tak pokud budu integrovat, měla bych mít ve třídě speciálního pedagoga. Já se mohu zaměřovat na děti, které jsou slabší – logopedická prevence…Máme tu děti s problematickým chováním – hyperaktivita, ADHD, lehký Aspergerův syndrom. S některými se dá pracovat, ale ve chvíli kdy to zjistíme, vyhledáváme poradenská centra, která nám s tím pomohou, pokud ten rodič chce. U

vážnějších postižení bych brala, kdyby bylo ve třídě 20 dětí, asistent, speciální pedagog, poté se integraci nebráním. Nyní na integraci není prostor. Možná časem školky v okrajových částech města půjdou touto cestou a získají si své příznivce. V současné době se zaměřujeme na děti, které mají problém s grafomotorikou, s řečí. Na druhou stranu sem patří i děti talentované, které potřebují také individuální přístup. 19. Jaký

názor

máte

na

masivní

rozvoj

dětských

skupin,

myslíte

si,

že poskytují dostatečně kvalitní předškolní vzdělání? Dětská skupina ano, ale než půjdou do mateřské školy, čili do věku 3 let jako náhrada jeslí. Podle mě se poté vytrácí smysl té skupiny a mohlo by to suplovat ty jesle, které se téměř všechny zrušily. Dětské skupiny by tu byly dobré v době, kdy tu byl ten boom. Ale počkáme si 2-3 roky a máme po boomu. A přijde to až za 20-25 let, až tyto děti vyrostou a budou mít vlastní děti. Dále místa ve školkách pokryly soukromé školy, které jsou finančně náročné, tak postupně zaniknou, protože rodiče dají raději dítě do státní školy. Opakuji tedy dětská skupina ano, ale pouze pro ty nejmenší děti. Já to pořád beru jako hlídání, ale ne jako vzdělávání. Jednou jsme byli zařazeni do systému vzdělávání, jsme vzdělávací

instituce,

ne hlídání a podle mého názoru je dětská skupina pouhé hlídání dětí bez adekvátního vzdělávacího programu. 20. Myslíte si, že předškolní vzdělávání je nyní na vyšší úrovni, než bylo před 20 lety? To si nemyslím, to je dané dobou. Děti, které odcházely z MŠ do ZŠ tenkrát, byly připravenější do života, více než dnešní děti. Spíš se bojím, aby zdejší předškolní vzdělávání neztratilo kredit kvality. Předškolní vzdělávání u nás bylo vždy na vysoké úrovni, nadstandartní oproti jiným zemím. I program výchovné práce byl na tu dobu nad průměrem v Evropě, kromě ideového zaměření byl velice dobře připravený. 21. Co by se podle Vás mělo změnit v předškolním vzdělávání, aby bylo na vyšší úrovni? Podle mého názoru je na kvalitní úrovni. Já už bych se jí nesnažila zvyšovat a předškolní vzdělání inovovat. Podle mého názoru by bylo dobré se vrátit k základním hodnotám, protože ty se nám z dnešní výchovy vytrácí. Nejvíce bych u výchovy a vzdělávání apelovala na tu morálku a na ty vztahy a dovednostní kompetence. Dále by bylo dobré se vrátit zpět ke spontánní hře jako takové, protože děti bývají přetěžováni

spoustami kroužků během dne v MŠ. Učitelka nemá tím pádem čas se těm dětem věnovat a skupinu rozvíjet, ale to si vyžaduje ta doba i rodiče. Dále bych byla pro zjednodušení RVP PV a s vypracováním metodik, které budou dané a návodné. 22. Myslíte si, že by mělo být předškolní vzdělávání povinné? Podle mého názoru předškolní vzdělávání povinné být nemusí, vím, že to chtějí dělat kvůli dětem ze sociálně slabých rodin. Ale podle mého názoru to nepomůže. Už nyní je poslední rok MŠ bezplatný a stejně je efekt nulový.