1. ČÍSLO
DUBEN 2010
DISTRIBUOVÁNO ZDARMA
Činnost obce v prvních měsících roku 2010 Hlavní úkoly, které stály před vedením naší obce a jejím zastupitelstvem na počátku tohoto roku je možno rozdělit do několika oblastí. Tou nejdůležitější, jako každoročně, je příprava rozpočtu obce. S souvisí výběr stěžejních investičních akcí, které by korespondovaly s finančními možnostmi obce a navazovaly na dlouhodobý rozpočtový výhled i program rozvoje naší vesnice. Společně s touto oblastí se vedení obce snažilo o získání mimorozpočtových dotací na financování finančně nejnáročnějších investičních projektů a oprav. Zaměřilo se na evropské dotační tituly a dotace z rozpočtu státu i kraje. Stranou zájmu vedení obce nezůstala ani oblast společenského a kulturního života, s důrazem na akce fašankového či končinového období. Z rozpočtu obce na r. 2010, který je uveřejněn v tomto vydání Listů samostatně, zdůrazním čtyři stěžejní stavební akce naplánované na tento rok. Jsou to práce na opravě střechy bývalé školy ve Lhotce a úpravě bytu a sociálního zařízení v budově. Dále pak prodloužení místní komunikace v části obce Dolní konec, za přejezdem železniční tratě, i s vybudováním chodníku pro pěší a veřejného osvětlení. Jsou to i sanační práce na budově hradčovské hasičské zbrojnice
Divadelní představení Slovácko sa súdí
Děti si užily sněhu do sytosti
spočívající v hydroizolaci zdiva, vnitřních stavebních úpravách, výměně střechy a zhotovení inženýrských přípojek (plynu a vody). Poslední ve výčtu budou revitalizační práce na úpravě okolí kolem kostela a středu obce. Jak vyplývá ze schváleného rozpočtu, prostředky na realizaci těchto staveb obec našla ve vlastních zdrojích. Pokud se zdaří jakákoliv dotace, bude to v zájmu posílení rozpočtu obce, a tím i dodržení stabilní rozpočtové základny pro příští léta. Proto stěžejní zájem vedení obce v dotační politice směřuje na krytí nákladů finančně nejrozsáhlejších stavebních prací, a to na revitalizaci okolí kos-
tela a na opravu střechy budovy č. 62 ve Lhotce. Stranou nezůstanou ani drobnější dotační tituly, kterými hodlá obec pokrýt opravu drobných sakrálních staveb, ať již o ně zažádá obec sama nebo prostřednictvím mikroregionu Dolní Poolšaví. Pestré kulturní akce k uspokojení téměř všech zájmových skupin občanů vyvrcholily při letošním fašankovém veselí. Již tradičně zakončil toto období posezením v hostinci U Holuba Klub seniorů. V pátek 12. února si MŠ a ZŠ zorganizovaly dětský karneval a v následnou sobotu, tentokráte před zcela zaplněným sálem, se odehrály péčí ochotníků z Uh. Brodu známé obrazy divadelní hry „Slovácko sa súdí“, ke spokojenosti všech návštěvníků. Svůj končinový průvod maškar po naší vesnici zorganizovala hradčovská a lhotská mládež v podání více jak čtyřiceti krásně oděných a připravených masek, kdy do tance i veselí jim hrála DH Hradčovjanka. To vše a mnohé další (např. péče o majetek obce, spolupráce se spolky a společenskými organizacemi i prezentace obce navenek v rozhlase nebo v televizi) bylo náplní jednání zastupitelstva naší obce, v pořadí 28. a 29., která se v tomto volebním období již uskutečnila. Nelze nevidět, že nemalé úkoly spojené s přechodem na nové účetnictví obcí, spojené s inventarizací majetku na konci předcházejícího roku, zavedení datových schránek pro elektronickou komunikaci museli zvládnout i zaměstnanci obce. Poděkování patří i těm, kteří se podíleli po celou zimu na úklidu sněhu a zabezpečení sjízdnosti a schůdnosti místních komunikací. Že se tyto věci i přes letošní zvláště nepříznivé povětrnostní podmínky zvládly, svědčí o tom, že pracovníci obce i občané se v případě potřeby dokáží spojit k prospěchu všech. Jan Popelka
Požehnané Velikonoce
naplněné radostí z Kristova vzkříšení i přicházejícího jara přeje redakce
Zlatý erb přinesl Hradčovicím stříbro
Anketa mezi zastupiteli
za 2. místo v této soutěži převzali zástupci naší obce z rukou představitelů Zlínského kraje 16. března 2010.
Jste spokojen s úklidem sněhu na veřejných místech? Jaká je vaše představa o jarním úklidu v obci? Radek Šišák Myslím, že úklid sněhu z vozovky, který zabezpečovala obec, byl dle možností prováděn v dostatečné míře. Veřejná místa a chodníky se podařilo za pomoci občanů i přes velké přívaly sněhu udržet schůdné. Do jarního úklidu obce bychom se měli pustit všichni. Po zimě si zaslouží trochu údržby nejenom okolí našich domů, ale i veřejné prostranství. Čistota obce je vizitka nás všech.
Předávání ceny ve Zlíně Zlatý erb – soutěž o nejlepší webové stránky obcí a měst, vyhlášená pro rok 2010, přinesl Hradčovicím v kategorii o nejlepší webové stránky obcí pomyslnou stříbrnou medaili. Tento úspěch je především výsledkem práce zaměstnankyň obecního úřadu, které se o webové stránky naší obce starají nad rámec svých pracovních povinností a bez nároku na finanční ohodnocení. Získané ocenění těší o to více, neboť žijeme v době, kdy se internet stal nejrozšířenějším a nejrychlejším způsobem získávání informací. Dále je také důkazem, že se naše internetové stránky líbí široké veřejnosti a dostatečně vypovídají o dění u nás v Hradčovicích. Ocenění
František Pochylý Myslím si, že v úklidu sněhu patřila naše obec k těm nejlépe udržovaným. Patří za to velké poděkování nejen pracovníkům obce, ale také všem občanů, kteří se na úklidu něhu podíleli. Věřím, že taková iniciativa bude i při jarním úklidu veřejných prostranství, který jistě proběhne v brzké době. Anketu zpracoval Jan Šobáň
Hradčovský farář v Tanzánii Asi jen málokdo v Hradčovicích neví, že jediný obyvatel domu s popisným číslem 1, pater Pavel Vichlenda, strávil celý leden v teplých krajích, v africké zemi pod rovníkem, v Tanzánii. Na druhé straně když to v kostele oznamoval, byli jsme poněkud překvapeni. Zejména děti dávaly nahlas najevo své překvapení, zvlášť když otec Pavel sděloval, čím chce místního faráře obdarovat. Nejen o tomto daru, ale také o dalších zážitcích z nevšední cesty jsme si měsíc po jeho návratu povídali na faře.
Otec Bruno a jeho nová motorka, na kterou podstatnou měrou přispěli i hradčovští farníci. Jak jste se k takové nabídce vůbec dostal? Mě hrozně baví poznávat cizí země, národy a kultury a také je mně blízká misijní úloha Církve. Vždycky mě zajímalo, jak to v misiích vypadá ve skutečnosti, něco jiného je, když se o tom čte, nebo když pořádáme sbírky. Za vším stojí kardinál Vlk, který se zná s tanzánským biskupem Evaristem Chengulou z Mbeye. Před několika lety se na kardinála obrátili starší manželé Baldínští s tím, že by rádi věnovali svou
energii misijnímu dílu v Africe. Tak se dostali do Kamsamby, vesnice na západě Tanzánie, a od té doby tam často zajíždějí. Jeden můj kamarád si jejich aktivity našel na internetu a před dvěma lety se tam poprvé vypravil. Ta oblast při hranicích se Zambií ho tak uchvátila, že se rozhodl mít svatbu (byť s Češkou) v Tanzánii. Budoucí novomanželka mě požádala, abych jí šel za svědka. To nakonec kvůli místním zvyklostem nebylo možné, v Tanzánii může svědčit muž muži a žena ženě, muž ženě a naopak nikdy. Svědkem jsem tedy nebyl, ale naplánovaná cesta se stejně uskutečnila.
odlišné, lidé bydlí většinou ve slaměných chatrčích. Ale mobilní telefony jsou i na vesnicích, lidé si totiž až neskutečně rádi vykládají a minuta hovoru vyjde na naše peníze na 2 haléře, což je i na tanzanské poměry směšná částka. Protože na venkově většinou není elektřina, nabíjení baterek do mobilu probíhá přes benzínové generátory. Jedinými trochu lepšími budovami v Kamsambě je škola, kostel a fara. Zaujal mě styl oblékání, zatímco ženy nosí tradiční barevný oděv a na hlavách takové turbany, muži se oblékají čistě evropsky – triko a rifle.
Cesta Hradčovice – Kamsamba byla asi náročná… Z Prahy jsme letěli do Istanbulu, kde jsme měli mít hodinu čas na přestup, ale kvůli zpoždění letadla jsme následující let stíhali tak tak. Bohužel naše zavazadla to nestihla a místní, znalí poměrů, nám říkali, abychom se s nimi zrovna rozloučili, že jsou navěky ztracena. Naštěstí za námi do Nairobi, hlavního města Keni, přicestovala s jednodenním zpožděním. Z Nairobi jsme museli jet do sousední Tanzánie starým autobusem naplněným až po střechu, kultura cestování je značně odlišná od té naší. Našinec zvyklý maximálně na rozdíl mezi venkovem u nás a v Řecku nebo Španělsku by asi na ten rozdíl mezi podmínkami k životu hleděl. Co vás upoutalo na první pohled? Města jsou s velkým přimhouřením očí podobná: zděné domy, silnice s pevným povrchem, hromadná doprava, občas internet. Vesnice jsou ale
V kostele je všem tak dobře, že se ani po mši sv. nechtějí rozejít.
Milan Palkovič z Velkých Losin. Díky štědrosti našich farníků se podařilo nashromáždit dostatek peněz. Protože doprava takového stroje by byla dost drahá, rozhodli jsme se, že ji koupíme až na místě. Protože jsme nechtěli nic levného nekvalitního z čínské produkce, jeli jsme pro ni do asi 800 kilometrů vzdáleného bývalého hlavního města Dar es Salaamu, kde jsme ji koupili a nechali zaregistrovat. Při té příležitosti jsme poznali možnosti tanzanské byrokracie, připsání trvalo týden a výdej dalších čtrnáct dní.
To, co má Otec Vichlenda na hlavě, není biskupská mitra, ale mužská slavnostní čelenka.
Obvyklá otázka: co vtipné historky z cest? Vtipná s odstupem času, ale na místě docela krušná byla příhoda ve dvousettisícovém městě Mbeya. Jeli jsme městskou dopravou, která bývá hodně přeplněná, a navečer jsme zjistili, že Richardovi ukradli foťák a paměťové karty s jeho svatebními fotkami. Náš průvodce, původem z toho města, jej uklidňoval, že se najde, což nám v tak velikém městě přišlo jako čirá utopie. On však šel na tržnici a ptal se po mod-
Jaký je vůbec rozdíl v počasí? Teplotní šok byl veliký, u nás mínus deset, tam plus třicetpět. A to ještě nebylo to pravé tanzanské vedro, v září je tam o deset stupňů víc. I když horší to asi bylo při návratu zpět do Česka, to mě samozřejmě hned chytla rýma. Místnímu knězi jste vezli praktický dárek, jak to bylo? Farnost, kterou spravuje otec Bruno, má asi 100 000 farníků. Jediným rozumným způsobem, jak svoji farnost objet, je na motorce. Od svého kamaráda – novomanžela Richarda jsem věděl, že jeho motorka je už v dost špatném stavu. Zkusil jsem u nás ve farnosti vyhlásit sbírku a to samé učinil můj spolucestující, otec
Kázání o svatbě v Káni Galilejské – čeští misionáři musí Afričanům názorně předvést, jakže to ti služebníci nosili vodu do šesti kamenných džbánů.
Po mši svaté si místí děti ještě chtějí s knězem hrát – třeba na slepou bábu. rém Panasonicu, o kterém se tam překvapivě vědělo. Domluvila se schůzka s jakýmsi kápem, který za něj chtěl dost vysoké výkupné. Nakonec se s ním Richard domluvil, že mu onen boss vrátí paměťové karty a Richard přidá k foťáku nabíječku. Takže fotky, které budou součástí tohoto článku, uvidíte jen díky „vstřícnosti“ místních zlodějů. Co vám ta cesta dala? Uvědomil jsem si, jak jsme strašně nespokojeni s tím, co máme. Jak je to jinde nesrovnatelně horší než u nás. To není žádné moralizování, to je osobní zkušenost. Existuje svět, kde usnout bez komárů, nebo dosyta se najíst, je dost vzácné. Mše svatá třeba trvá běžně přes tři hodiny a oni při ní tančí, tleskají, prostě spontánně reagují. Četlo se tam třeba evangelium „Blahoslavení chudí duchem…“ a oni začali jeden přes druhého volat „To jsme my, to jsme my!“ Hrozně se mi líbila jejich bezprostřednost a veselost, jejich životní optimismus jim můžeme závidět. Za rozhovor poděkoval Jan Šobáň
Dětský karneval Protože letošní hradčovský karneval pro děti byl mým prvním, zhostila jsem se role nezaujatého pozorovatele. Sál se začal plnit už kolem třetí hodiny, v doprovodu rodičů přicházeli princezny z našich i cizích krajů, čarodějnice, čarodějové, superhrdinové, kosmonauti, skupinky zvířátek, pohádkových postaviček..., kdybych měla jmenovat dál, tak se tento článek natáhne jako dobře vyžvýkaná žvýkačka. Karneval zahájily básničkou děti ze školky a poté už nastoupili zpěváci z První československé superstar, aby zazpívali svou nejznámější píseň Příběh nekončí. Přes počáteční ostych se děti osmělily a za chvíli celý sál tancoval, dupal a tleskal v rytmu oblíbených písniček. Velkou zábavu si masky užily i při soutěžích – dostalo se na každého – jak se samotným soutěžením, tak i se sladkou odměnou. Paní učitelky ze školy a jejich pomocnice šesťačky měly plné ruce práce. Hezký byl okamžik, kdy si přišli zasoutěžit oba dýdžejové a s nimi pan starosta. Jestli dostali za svůj pád i čokoládu, to už opravdu nevím. Když už nebylo možné odehnat zvědavce od vystavených cen, přistoupila paní ředitelka ze školky k vyhlašování výher. Díky štědrým sponzorům odcházel každý s hezkým
dárečkem, nejrůžovější první cenu si odnášel prvňáček Vašík Hruboš. Vysoká účast, krásné masky, bezva zorganizovaná tombola a veselá nálada – to jsou věci, které mě velmi zaujaly. O mlsné jazýčky se starala rodina Daňkova a pekárna Javor, paní učitelky z MŠ si vzaly na starost soutěže pro děti,
pánové Zálešák a Malina pouštěli dětem jejich nej nej písničky (asi proto, že tatínek Zálešák měl od Marušky přesné instrukce), sponzoři věnovali do tomboly spoustu hodnotných cen. Kdybych mohla karneval oznámkovat, dostal by velikánskou jedničku s hvězdičkou! Veronika Jančová
ROZPOČET OBCE HRADČOVICE NA ROK 2010 PŘÍJMY Daňové příjmy Správní poplatky Poplatky ze psů Poplatky za využívání veřejného prostranství Poplatky za likvidaci komunálního odpadu Sběr a svoz komunálního odpadu (podnikatelé a příspěvek Eko-komu) Poplatky za hlášení Hřbitovní poplatky Bytové hospodářství – nájemné Nebytové hospodářství – nájemné Pronájem vodovodu Příjmy z lesního hospodářství Neinvestiční dotace ze st. rozpočtu (obecní úřad – 111 000,–, školství – 130 000,–) Příspěvek na žáky od obce Drslavice Příspěvek na žáky od obce Veletiny Pronájem a prodej pozemků Úroky a dividendy Pronájem víceúčelového hřiště Nahodilé příjmy PŘÍJMY CELKEM
6 591 000,– 23 000,– 14 000,– 4 000,– 344 000,– 65 000,– 5 000,– 60 000,– 48 000,– 62 000,– 20 000,– 236 000,– 611 000,– 20 000,– 9 000,– 133 000,– 100 000,– 10 000,– 63 000,– 8 418 000,–
VÝDAJE Lesy – pěstební činnost Silnice (silnice u Mackového) Odpadní vody (kanalizace Staré Hory, udržování a opravy) Sběr a svoz komunálního odpadu (popelnice) Sběr a svoz nebezpečného odpadu Sběr a svoz tříděného odpadu Předškolní zařízení Základní školství (provoz) Knihovna (provoz) Kultura (jubilanti, beseda s důchodci, hody, …) Zachování a obnova památek Obnova křížů Zahájení prací na novém územním plánu obce Tělovýchovná činnost (Sokol, odměna správce hřiště) Požární ochrana (oprava střechy hasičské zbrojnice) Pohřebnictví (odvoz odpadu, opravy, voda) Sdělovací prostředky (rozhlas, Hradčovské listy) Veřejné osvětlení (provoz, opravy) Provoz veřejné silniční dopravy (dotace kraji, …) Vzhled obce a veřejná zeleň (revitalizace kolem kostela, …) Zdravotní středisko (opravy a udržování) Bytové hospodářství (oprava byt Lhotka 62) Vodní díla – rybníky (provoz) Obecní budovy – údržba, opravy, zhodnocení (Lhotka 62, zahrádkáři) Drobný majetek Mzdy zaměstnanců OÚ (platy, odvody, …) Odměny členům zastupitelstva (starosta a zastupitelé, odměny a odvody) Činnost místní správy Platba daní za obec Příspěvky mikroregionu, sdružení Služby peněžních ústavů VÝDAJE CELKEM Příjmy roku 2010: Výdaje roku 2010:
8 418 000,– Kč 10 468 000,– Kč
Schodek rozpočtu: - 2 050 000,– Kč Zůstatek z roku 2009: 7 759 658,41 Kč
150 000,– 1 200 000,– 536 000,– 430 000,– 20 000,– 65 000,– 324 000,– 450 000,– 38 000,– 95 000,– 75 000,– 100 000,– 104 000,– 282 000,– 400 000,– 30 000,– 75 000,– 135 000,– 70 000,– 1 100 000,– 10 000,– 210 000,– 15 000,– 1 500 000,– 200 000,– 1 310 000,– 800 000,– 585 000,– 200 000,– 23 000,– 11 000,– 10 468 000,–
Letošní Silvestr na Pepčíně byl i na blátě.
Tříkrálové koledování přineslo radost dětem i dárcům.
K tradici již patří hasičský ples.
Průvod masek vesnicí se nesl ve znamení veselí a radosti.
Z činnosti mysliveckého sdružení Poslední lednovou sobotu proběhla na odchovně Lhotka výroční členská schůze Mysliveckého sdružení Hradčovice. Jako hosté byli přizváni i starostové obcí Hradčovic a Drslavic. Na výroční členské schůzi byla zhodnocena práce sdružení v roce 2009 a nastíněn plán činnosti na rok 2010. K 31. 12. 2009 mělo Myslivecké sdružení 23 řádných členů, 1 člena ve zkušební době a 2 adepty. V poslední době jsou vytvářeny tlaky ze strany státní správy myslivosti na zvýšený odlov spárkaté zvěře, který kopíruje lobbing některých majitelů lesů, zejména LČR, který je zdůvodňován velkými škodami na lesních porostech. O tomto problému se vedou jak odborné, tak i laické diskuze, a každá z dotčených stran má kus své pravdy. Proto jsme se v roce 2009 i my jako uživatelé honitby snažili co nejvíce přizpůsobit odlov aktuálnímu stavu zvěře v honitbě a reálným, tedy splnitelným možnostem lovu. Po již zmíněném navýšení odlovu u srnců a daňků v I. věkové třídě bylo odloveno celkem 75 ks spárkaté zvěře, což je nejvyšší počet ulovené spárkaté zvěře v této honitbě. Z toho bylo uloveno 47 ks zvěře srnčí, 16 ks zvěře daňčí a 12 ks zvěře černé. Největší část vyprodukované zvěřiny byla odprodána a finanční prostředky byly použity na provoz sdružení, zejména nájmy, opravy a budování mysliveckých zařízení. I přes prodej zvěřiny je část činnosti sdružení dotována z kapes členů. Samostatným bodem výroční členské schůze byl i slavnostní podpis nájemní smlouvy na uží-
vání mysliveckého zařízení „Bukovina“, což je současný oficiální název myslivecké chaty. Tomuto kroku předcházela samotná legalizace této stavby, která byla zbudována v padesátých letech na pozemku obce Hradčovice a do roku 2009 neměla žádnou právní subjektivitu, jelikož nebyla zapsána na žádném LV. Ve spolupráci s Obecním úřadem Hradčovice se podařilo tuto věc dotáhnout ke zdárnému konci. Současným majitelem zařízení je obec Hradčovice, která je zároveň zapsána na LV v katastru nemovitostí, a zařízení je dlouhodobě pronajato našemu Mysliveckému sdružení na základě nájemní smlouvy
schválené jak zastupitelstvem obce, tak členskou základnou našeho sdružení. Naše Myslivecké sdružení je občanským sdružením, jehož členové především vykonávají právo myslivosti v pronajaté honitbě, nicméně jako složka působící ve dvou obcích jsme i součástí jejich života, a proto se snažíme, a do budoucna také budeme snažit, aby si spoluobčané naší práce vážili a abychom svou činností a jednáním spoludotvářeli ráz novodobého moravského venkova. Karel Sedláček, předseda MS
Zápis do první třídy pro školní rok 2010/2011 K zápisu do první třídy letos dorazilo celkem třináct dětí, z toho sedm z Hradčovic, čtyři z Drslavic a dvě z Veletin. Čekala na ně nazdobená třída, plná veselých obrázků a atraktivních pomůcek. Zatímco rodiče vyplňovali různé formuláře, děti dokazovaly, že už OPRAVDU patří mezi velké. Někdo se zpočátku trochu styděl, ale během chvíle tréma v přátelském prostředí opadla a každý zpíval, přednášel, vyprávěl pohádky, četl, počítal, stříhal nebo zavazoval tkaničky jedna radost. U všech činností pomáhaly a povzbuzovaly paní učitelky. Za odvahu dostaly děti odměnu – sáček na přezůvky, krabičku na svačinku, pexeso, ale hlavně cvičné hodiny, které v hodinách výtvarné výchovy vyrobili žáci čtvrté a páté třídy.
Teď už bude největší starost koupit správnou aktovku nebo školní batoh a 1. září NA SHLEDANOU!
Hospodaření v lesích v roce 2009 na katastrech obcí Hradčovice a Lhotka Obec Hradčovice v roce 2009 vytěžila včetně samovýroby 532 m3 dřevní hmoty. Převážná část dřeva byla prodána místním občanům na otop. Probírky v porostech starších 40 let byly realizovány na ploše 10,45 ha, obnovní těžba pak na výměře 0,20 ha. První zalesnění se provedlo v trati Dřínovec na ploše 0,39 ha. Vylepšení kultur se uskutečnilo v porostech 1D7, 1EG a 2C8 o celkové výměře 0,11 ha. Bylo vysázeno 300 ks smrků, 100 ks modřínů a 2 150 ks jasanu ztepilého. Ochrana lesních kultur proti útlaku buřeně a proti okusu zvěří nátěrem repelenty byla provedena na ploše 10 ha. Veškeré práce zajistila dodavatelsky firma Maleňák a spol. Vlastníci lesů věnovali svoji pozornost v roce 2009 především tzv. komplexním úpravám pozemků, které se na obou katastrech prováděly. Moje dlouholetá zkušenost v této oblasti je však taková, že jakékoli pozemkové úpravy v minulosti, nechť to byly tzv. hosp. technické úpravy půdy nebo jiné, přinesly z hlediska hranice POLE – LES nepředstavitelné obtíže, a to hlavně proto, že se nejraději dávaly pozemky nebo jejich části do lesního fondu. V následujícím desetiletí jsme společně s taxátory při obnovách les. hosp. plánů prováděli zase převedení z lesa do ostatních ploch. V některých obcích jsou doposud staré ovocné sady, nebo dokonce zahrady, lesní půdou. Definice lesa je taková, že les je soubor lesních
stromů a keřů, které se navzájem ovlivňují. Z hlediska funkcí lesa má les za úkol produkovat dřevní hmotu a z hlediska mimoprodukčního vytváří nenahraditelnou složku životního prostředí. Tyto funkce nemůže tedy plnit pozemek nebo jeho části s jedním dubem někde na mezi, pozemky porostlé planou trnkou, šípkem, kalinou nebo starými ovocnými sady. Další velký problém pro vlastníka je, že na lesních pozemcích (i evidenčních) se nesmí umisťovat žádné stavby, kopat studny aj. V neposlední řadě Zákon o lesích č. 289/95 Sb. ukládá vlastníkovi povinnost zalesnění takovéhoto pozemku nebo jeho části do 2 let od vzniku. Pokud vlastník někdy v budoucnu požádá o vynětí takového pozemku či jeho části z LPF, musí si opatřit geometrický snímek, který předpokládá zaměření, a za vynětí se rovněž u orgánu státní správy lesů platí nemalé peníze. Pokud jsou tyto pozemky vedeny v zemědělské půdě, může vlastník požádat, rozhodne-li se je zalesnit, o dotace na zalesnění a péči o kultury do 7 let jejich věku. Tyto dotace z Fondu rozvoje venkova dává Zemědělská agentura v Uherském Hradišti. Za zmínku stojí i pozemky malé výměry, kde roste jenom akát. Z takového lesního pozemku nemá do 80 roků stáří porostu, kromě trochu dřeva z probírek, vlastník žádný užitek. Současný lesní zákon totiž zakazuje
mýcení lesních porostů holou sečí do 80. roku věku. Bude-li takový pozemek mít vlastník v jiné kultuře, může jej do 80 let dvakrát skácet, neboť mladé pařezy velmi brzy obrostou výmladky a již roste nová akátina. Když se tvořil v 90. letech nový lesní zákon, nedbalo se na připomínky zkušených lesníků hospodařících v pařezinách, aby se obnovil hospodářský tvar lesa pařeziny – střední les, který v některých krajích po staletí existoval. V současné době sklízíme plody tzv. „odborníků“ v lesnictví. Na KÚ Lhotka se jedná o parcelu č. 132 malé výměry, nacházející se při obecním akátí na rozhraní KÚ Hradčovice a Lhotka. Na KÚ Hradčovice je to část parcely 2110/04, 2081, 2094, 2097/1, 2097/2. Jedná se o pastvinu při seníku – přední Zámaršovce. V Boří naproti Šimůnky výběžky k potoku č.p. 3149, 3459, 3168/2. V trati Jamné není možné na tomto listě napsat všechny dotčené parcely. Upozornil jsem a dal soupisku firmě GEOREAL. Jak se svého úkolu zhostí, uvidíme. Lesy v této trati jsou už dříve zaměřeny a vlastníky jsem na žádost uherskobrodské firmy obcházel s tím, zda souhlasí se změnou kultury, nic se však v tomto směru neprovedlo. Alois Martinec OLH Hradčovice
Kaplička a kříže na katastru Lhotky V zápisu ve školní kronice je uvedeno: „V severní části návsí byla roku 1746 hradčovským sousedem Janem Kabošou založena a vystavena kaplička ke cti sv. Barbory, v níž se na druhý den křížový a v den sv. Barbory slouží mše svatá, začež užívá důstojný pan farář hradčovský pozemek nazvaný ,Padělek‘ nad silnicí.“
Martin Pilka z čísla 42 slyšel vypravovati od matky, že na místě nynější kapličky stála malá dřevěná zvonice; tuto dřevěnou kapličku či zvonici přestavěl po roce 1834 Střelec, bývalý majitel usedlosti číslo 34, na dnešní podobu (mše v den Barbory tam sloužená koná se za Barboru Střelcovou). Zvonek této kapličky byl za světové války rekvírován a v náhradu byl opatřen ještě za války nový zvonek železný nákladem rodiny Tomáše Býška, číslo 27, a Františka Hruboše, číslo domu 11. [...] Nad osadou, blíže domovního čísla 1., jsou „Boží muka.“ Původ jich není znám, byla však přestavěna před rokem 1910; kterého roku, není mi možno zjistit; byla před přestavěním menší. Udržování patří majiteli domu čís. 7. Uprostřed osady u vchodu do kapličky byl roku 1925 postaven pomník sv. Antonína nákladem rodiny Josefa Buráně čís. 8 a Jana Chvíly číslo 13; okolo pomníku je železná mříž. V okolí osady v katastru obce Lhotky je ještě 5 pomníků. Tři z nich jsou železné kříže na kamenném podstavci. Jeden z nich je v trati polní zvané „Hrušovec“. Postaven byl r. 1878 nákladem Matěje a Marie Prchlíkových, bývalými majiteli čísla domu 14. Druhý pomník je „na Klínkoch“ pod osadou u silnice. Postaviti jej dali Vincenc, Václav a František Šišákovi ze Lhotky, z čísla 16 pocházející: Václav zůstal majitelem domovního čísla 16, František byl na domovním čísle 32,
Vincenc na čísle 27. Tento pomník postaven byl asi r. 1875. Třetí pomník je „na Díloch“. Postaven byl roku 1913 nákladem bratří Jana Hruboše číslo domovní 18 (před tím domovem číslo 34) a Františka Hruboše, číslo 11. Další dva pomníky jsou celé kamenné, z pískovce. V polní trati „Padělky“ stával dřevěný sloupek s obrázkem sv. Cyrila a Metoděje za sklem. Na tomto místě dal Josef Veselý z Hradčovic, bývalý funkcionář „Spořitelního a náboženského spolku v Hradčovicích, postaviti pomník sv. Cyrila a Metoděje r. 1913 „na 1050letou památku“. V polích „na Kravině“ je pomník sv. Jana Nepomuckého, postavený z pískovce, opravený roku 1926. Postaviti jej dala Anna Orlovská, číslo domu 48, na památku svého manžela Jana, jenž na tom místě 16. září 1919 náhle skonal. Mimo posledně dvou uvedených pomníků není na žádném uvedena příčina, pro kterou byl pomník postaven; je tam pouze uvedeno „ke cti a chvále boží“; nevztahuje se tedy postavení pomníku k nějakým význačným událostem mimo dvou posledně uvedených. Na každém z pomníků, mimo sv. Antonína a sv. Cyrila a Metoděje, je vytesáno, čím nákladem byl postaven. Pamětní kniha obce Lhotky, SOkA Uh. Hradiště, ObA Lhotka, i. č. 3a, s. 28-31, zapsal roku 1925 kronikář Jaroslav Baudyš, správce zdejší jednotřídní školy.
Malíř Emil Holub – rodák z Hradčovic Akademický malíř, středoškolský profesor, Emil Holub se narodil 9. července 1885 v Hradčovicích jako syn Antonína Holuba a jeho manželky Františky, rozené Seidlové z Polanky u Valašských Klobouk. Holubovi měli syny Antonína a Emila a dceru Marii.
Emilovi rodiče vlastnili v Hradčovicích hostinec, jehož počátky spadají až k roku 1416, kdy je zaznamenána první písemná zmínka o existenci krčmy v Hradčovicích. Kromě hostince jim patřil také obchod, řeznictví, ledovna, pálenice slivovice a 20ha půdy včetně vinic. Emil Holub studoval a maturoval na Zemské vyšší reálce v Uherském Brodě. Po maturitě odešel na přání svého otce na Českou vysokou školu technickou do Prahy studovat architekturu. Tu po dvou letech opustil a odešel do Mnichova, kde studoval na Královské bavorské akademii výtvarných umění. Se známých umělců, kteří také na této akademii studovali, uveďme alespoň Jožu Uprku a Antoše Frolku. Mnichovskou akademii absolvoval Emil Holub s takovým úspěchem, že mu bylo po absolutoriu nabídnuto místo asistenta. V mnichově působil v letech 1913–1914. Na začátku I. světové války byl povolán do rakouské armády, kde se jako frontový voják zúčastnil v letech 1914–1918 četných polních tažení. Po skončení války zůstal ještě rok v činné vojenské službě na Slovensku. Za pět let pobytu na frontě a ve vojenské službě ztratil Emil Holub kontinuitu, která je potřebná k uměleckému vývoji. Tvrdá životní realita v něm udusila umělecké zanícení. Po demobilizaci nastoupil jako profesor kreslení, matematiky a geometrie na III. reálném gymnáziu v Brně. Ke svému povolání si musel doplnit pedagogické vzdělání, což znamenalo, že byl na další 4 roky odtržen od umělecké práce. Ke svému umění se mohl plně vrátit až po ukončení studia v roce 1923, a to mu bylo 38 let. Umělecké tvorbě potom věnoval všechny své volné chvíle. Miloval přírodu – krása Vysokých Tater jej přitahovala stejně jako prosluněná krajina v Dalmá-
cii či vznešenost Benátek. Zvláštním kouzlem jej poutala skromná krása rodného kraje. Půvab lidského těla jej přitahoval stejně jako vyhraněné tváře slováckých venkovanů a nejrůznějších jiných postav. Emil Holub zachytil svými obrazy tvrdou selskou práci na polích a lukách a stal se, jak řekl B. Haluzický na vernisáži jeho posmrtné výstavy 30. června 1940 v Uherském Brodě, „výtvarným básníkem nepoddajnosti půdy a těžké roboty a všeho co s tím souviselo.“ Se zvláštním porozuměním a láskou maloval náměty ze svého rodného kraje, hlavně koně – na poli, u napajedla, u pluhu, na louce, při práci i při odpočinku. Byl dlouholetým členem Spolku výtvarných umělců moravskoslezských Aleš v Brně a účastnil se všech výstav spolku. Kreslil také karikatury pro Lidové noviny. Pro Moravské hygienické muzeum vytvořil cyklus 90 akvarelů „Kruh života“ na texty univ. prof. MUDr. J. Ročka. Vytvořil velkou řadu olejů, kreseb a akvarelů na nejrůznější náměty. Jak uvádí paní Holubová v dopise z 13. června 1955, jeho dílo čítalo na 900 kusů. 18. ledna 1940, ve svých 55 letech, akademický malíř, profesor Emil Holub zemřel. Zanedlouho po jeho smrti uspořádalo uherskobrodské muzeum první výstavu jeho životního díla v učebnách měšťanské školy v Uherském Brodě. Tehdy bylo vystaveno 215 jeho prací. Výstava se konala od 30. června do 21. července 1940. Výstava byla prodejní a ceny obrazů se pohybovaly od 50 do 16 000 korun. Vystaveny byly i obrazy ze soukromých sbírek. Druhou výstavu uspořádalo muzeum ve spolupráci s obcí Hradčovice Emilu Holubovi od 10. července do začátku srpna 1955 u příležitosti 70. výročí jeho narození. Nejdříve byla výstava instalována ve škole v Hradčovicích a potom byla převezena do muzea v Uherském Brodě. Bylo vystaveno 56 olejů, akvarelů a perokreseb a také doklady k jeho životu a dílu.
Emil Holub, Matka a syn, 1922, olej na plátně, 47 × 70 cm Třetí výstava, ke 120. výročí jeho narození se konala v Muzeu J. A. Komenského v Uherském Brodě ve dnech 24. listopadu 2005 až 6. února 2006. Na výstavu byly vybrány obrazy z muzejních sbírek ze všech jeho tvůrčích období a ze všech žánrů. Muzeum má ve svých sbírkách 73 jeho děl a na výstavě jich bylo prezentováno 37. Výstava byla průřezem jeho výtvarných zájmů a snah a byla doplněna o dva obrazy ze soukromé sbírky paní Holubové z Drslavic. Už na první výstavě v roce 1940 se hovořilo o tom, že by měla být u příležitosti některého jeho významného výročí osazena na jeho rodný dům pamětní deska, která by připomínala tohoto významného umělce a rodáka z Hradčovic. Avšak ani u příležitosti 70. výročí jeho narození v roce 1955, kdy o pořízení desky žádala paní Marie Holubová spolu s muzeem J. A. Komenského, nebylo pro nezájem místních, okresních a krajských úředníků o pamětní desce vůbec jednáno. (dokončení na další straně)
Emil Holub, Koupání koní, 1934, olej na plátně, 57 × 72 cm
(pokračování ze strany 7) Marie Holubová, která chtěla pořídit pamětní desku na vlastní náklady, napsala ve své žádosti Místnímu NV v Hradčovicích: „Už v roce 1940 při pořádání posmrtné výstavy Holubova životního díla, hovořilo se i o pamětní desce na rodný dům tohoto vynikajícího malíře Slovácka. Nyní při vzpomínce jeho 70. nedožitých narozenin se naskytuje příležitost jistě vhodná. Osobnost Emila Holuba byla čistá a ryzí. Jeho velké vzdělání, které až do konce svého života ustavičně prohluboval a doplňoval, kvalifikovalo ho mimořádně pro povolání středoškolského profesora umělecké výchovy. I jeho každoroční prázdninový pobyt v Hradčovicích znamenal vždy pilnou práci, jejíž částečné výsledky je možné spatřit na jeho výstavách. Emil Holub, sám člověk práce v nejpoctivějším významu toho slova, miloval hluboce své rodné Hradčovice, tamní lid, jehož součástí se vždy cítil. Jeho láska ke Slovácku a Moravě byla tak silná, že se ani nechtěl ucházet o profesorské místo v Praze jen proto, že by byl vytržen ze svého moravského prostředí. Hradčovice mají v tomto svém rodáku význačného uměleckého představitele, jakého dosud ve své historii neměly. Hradčovice spodobněné ze všech stran a koutů zůstávají trvalým pomníkem jeho lásky k rodné dědině. Za celé své životní dílo zasluhuje si Emil Holub, aby na něho jeho rodiště nezapomnělo.“ Zda na něho jeho Hradčovjané skutečně nezapomenou, to ukáže budoucnost. Doufám, že se někdy v dohledné době pamětní deska, která by připomínala občanům i návštěvníkům Hradčovic památku akad. malíře Emila Holuba, na jeho rodném domě přece jen objeví. PhDr. Hana Všetečková
Letošnímu letečku počasí přálo, k radosti dětí i dospělých
Naši jubilanti 20. 2. 27. 2. 17. 4. 29. 5.
Anna a František Šobáňovi, Hr. 207 60 let manželství Antonie a Miroslav Kadlčíkovi, Hr. 212 50 let manželství Božena Stolařová, Hr. 51 80 let Marie Borýsková, Lh. 80 80 let
Rady, jak nespáchat ekologický zločin Lednice, stará, ale funkční, vhodná na chatu, značka za odvoz. Celkem typický inzerát, ze kterého je jasně patrná dnešní tržní hodnota starých spotřebičů. Ani takový inzerát přitom už často nezabere. České chaty a chalupy už jejich majitelé vybavili vesměs podobným způsobem, nejčastěji ovšem z vlastních zdrojů. Letité spotřebiče mají navíc proti těm současným několikanásobně větší spotřebu energie, takže i mnozí chataři si raději pořídili nové. Nezbývá tedy, než se i takových, zatím stále „použitelných“ domácích pomocníků, zbavit stejně jako těch, co už definitivně přestali fungovat. Rada první: Zapomeňte na kutilství! Soused sice možná dodnes používá sekačku s motorem z pračky nebo kompresor demontovaný z lednice, zároveň ale má na triku ekologický zločin. Olej a hlavně freony, které přitom unikly, příroda jen tak nepromlčí. Vysloužilé elektrospotřebiče může každý občan odevzdat zdarma k ekologické likvidaci, ale jen v případě, že jsou kompletní! Rada druhá: Vyhněte se popelnicím! Lednici nebo pračku nenacpete ani do velkého kontejneru na komunální odpad, takový fén ano. Velikost spotřebiče ale není důležitá: do směsného odpadu nepatří žádný z nich. Jejich výrobcům ukládá zákon povinnost zajistit ekologickou likvidaci „vysloužilců“. K jejímu financování slouží takzvané recyklační příspěvky, které jsou součástí ceny nových výrobků. Nezvyšujte tedy výdaje, které mají města a obce s likvidací směsného odpadu: hradí je beztak z vašich peněz. Za spotřebič hozený do popelnice nebo postavený vedle ní můžete navíc dostat pokutu až 20 000 korun! Rada třetí: Najděte správné místo! K legálnímu odkládání starých elektrozařízení slouží takzvaná místa zpětného odběru. Vytvářejí je města a obce, prodejci elektro nebo třeba servisy ve spolupráci s kolektivními systémy. To jsou partneři, jejichž prostřednictvím výrobci plní své zákonné povinnosti. Nejbližší takové místo vašemu bydlišti najdete na internetu (na stránkách největšího kolektivního systému ELEKTROWIN, který zajišťuje zpětný odběr elektrospotřebičů v celé České republice – www. elektrowin.cz). Poradí vám také na vašem obecním či městském úřadě. Samozřejmostí už dnes je, že váš starý spotřebič odveze prodejce, který k vám domů dopraví nový. Rada čtvrtá: Počkejte na mobilní svoz! Pokud to máte k nejbližšímu sběrnému místu daleko, počkejte, až vaše obec či město příště zorganizují mobilní svoz odpadu. Zákon stanoví, že je třeba to udělat minimálně dvakrát do roka. ELEKTROWIN například nabízí svazkům obcí a mikroregionům zdarma Putující kontejner, který je možné pro obec zajistit i nad rámec mobilních svozů. Stovky prodejen také vybavil speciálními sběrnými koši. Stejné koše mají k dispozici i školy, které se zapojily do ekologického projektu Ukliďme si svět!
Rada pátá: Buďte na sebe hrdí! Pokud staré spotřebiče odkládáte jen do míst zpětného odběru, máte důvod k hrdosti. Přispíváte totiž významně k ochraně životního prostředí. Nejenže nevypouštíte do země olej a do vzduchu freony, ale také například šetříte elektrickou energii. Ze starých spotřebičů se totiž dá získat přes 80 % materiálů vhodných k dalšímu využití, většinou kovů. Jejich použití v hutích podle průzkumu, který nedávno zveřejnil ELEKTROWIN, zatím ušetřilo množství elektřiny, která by stačila obyvatelům třicetitisícového města na rok. Díky tomu se také podstatně snižují emise skleníkových plynů.
Společenská kronika roku 2009 Narození březen Eliška Římovská, Hradčovice 2 Zuzana Zverbíková, Hradčovice 105 červen Rozálie Chvílová, Hradčovice 108 Jana Buráňová, Hradčovice 254 Radim Chlachula, Hradčovice 61 červenec Richard Minařík, Lhotka 109 Jakub Krč, Hradčovie 259 Vojtěch Bičan, Hradčovice 20 srpen Iveta Pilková, Hradčovice 246 září Dita Vaverková, Hradčovice 39 prosinec Jan Lokaj, Hradčovice 21 Úmrtí únor červen prosinec Sňatky leden únor červen září říjen
Alois Běťák, Hradčovice 91 Jaroslav Pijáček, Hradčovice 31 Anna Zálešáková, Hradčovice 9 Rostislav Šrámek, Lhotka 72
Miroslav Kupec, Hradčovice 47 – oženil se mimo obec Marcela Daňková, Hradčovice 20 – Lukáš Bičan Pavla Ševčíková, Hradčovice 172 – Jaroslav Hába Hana Pavelková, Hradčovice 238 – Ladislav Jedlička Veronika Zemková, Lhotka 82 – Jiří Malina, Hradčovice 215 Zdeněk Kovařík, Hradčovice 224 – Veronika Pešlová Žaneta Burgerová, Lhotka 95 – provdala se mimo obec František Zemek, Hradčovice 41 – Jitka Žáčková
Počet obyvatel k 1. 1. 2009 Hradčovice 690 Lhotka 334 CELKEM 1024
k 31. 12. 2009 698 340 1038
Hradčovské listy, zpravodaj pro občany Hradčovic a Lhotky. Vydává Obec Hradčovice, odpovědní redaktoři Petr Zemek, Josef Hruboš a Jan Šobáň. Podepsané příspěvky zasílejte e-mailem na adresu
[email protected] nebo odevzdávejte v kanceláři obecního úřadu.
