ČTYŘICET V JEDENÁCT ČTYŘICET V JEDENÁCT ČTYŘICET V JEDENÁCT ČTYŘÍCET
1
1 duben 2014
duben 2014
ŠKOLNÍ NOVINY ŠKOLNÍ NOVINY
ZÁKLADNÍ ŠKOLA BRATŘÍ VENCLÍKŮ 1140
ZÁKLADNÍ ŠKOLA BRATŘÍ VENCLÍKŮ 1140
V tomto čísle našich novin se věnujeme těmto tématům. V rubrice „Vánoční příběh aneb recyklace touhy“ rozjímáme nad naší touhou vlastnit a hromadit věci, kterých se pak posléze toužíme zbavit, abychom je nahradili věcmi novějšími a zajisté dokonalejšími. V rubrice „Valentýn“ jsme vyjádřili své různé postoje k slavení tohoto svátku a v rubrice „Recenze a komentáře“ najdete pel mel našich názorů na různé výrobky, události a akce. V rubrice „Počítač za 50 let“ jsme si zahráli na futurology a předpověděli jsme další vývoj počítačových technologií. Protože v tomto roce se slaví výročí 50.let školního stravování, zamysleli jsme se v rubrice „50 let školního stravování“ nad jídlem a jeho kulturou, nad klady i zápory veřejného stravování a nad úrovní naší oblíbené školní jídelny. V rubrice „Školní akce“ najdete přehršel všech možných akcí, které na naší škole proběhly a zážitků, které jsme si z nich odnesli. Děkujeme všem za příspěvky a krásné jarní dny přejeme. too
POČÍTAČ ZA 50 LET Jaké budou počítače za 50 let? No když se nad tím zamyslím, tak si přeju aby byly pouze dotykový a uměly číst myšlenky a transportovat je a aby na nich bylo všechno zadarmo. A úplně, úplně, úplně nejvíc si přeju, abych ho mohla mít !!! adm Za 50. let bude mít počítač asi 19x19 cm a bude přenosný. Bude mít v sobě aplikaci summer spout expres a to bude vodotrysk, který vás určitě osvěží obzvlášť v létě. mak Já bych si přál počítač takový: Měl by držák na pití. Byla by v něm úžasná grafika. Bylo by v něm všechno bez stahování. Kdybych něco řekl, tak se mi to objeví (Např. když řeknu auto, objeví se mi tam všechny auta na světě.) Ovládal bych ho svou myslí. Vypínal a zapínal by se sám, když si jen řeknu nebo pomyslím. Když bych chtěl nějakou hru, pouze tu hru napíšu do menu a hned se mi tam objeví. A vešlo by se do něj spousta informací. vll No měl by vypadat tak, aby byl pro všechny dobrý. Měl by mít dobrou výbavu a být kvalitní. Měl by fungovat asi jako tělo člověka. top
jik
Podle mě bude počítač za 50 let vypadat takhle: bude mít dotykovej monitor, bude se ovládat hlasem, bude nás umět transportovat 2 metry daleko, bude na něm všechno zadarmo. A teď to nejlepší bude se umět zmenšit, takže ho budu moct kamkoliv přenést. kas
VÁNOČNÍ PŘÍBĚH aneb RECYKLACE TOUHY O Vánocích jsem si přála dostat drahý mobil. O Štědrém večeru mě rodiče tak dlouho napínali , ale když jsem vzala do rukou vánoční dárek ve tvaru krabice, jsem to už tušila. Dostala jsem ten vysněný mobil. Měla jsem ho asi měsíc, když mi nešťastnou náhodou spadl do záchodu. Po dvou dnech se zase spustil, ale hned ten samý den mi vypadl z kapsy v autobuse. Prostě si říkám, že mi nebyl souzený. A tak jsem zase skončila u mého starého mobilu, který mám už 4 roky a je stále funkční a dobrý. Takže rodiče vlastně vyhodili peníze jen tak do vzduchu . Mrzí mě to, ale co se dá dělat. Poučilo mě to, abych si na své věci dávala větší pozor. dik
jas
baf
Když mi bylo 9 let, zjistil jsem že existuje počítač. Vlezl jsem na tátův počítač bez dovolení a zkusil sem si tam nějaké hry. Po nějaké době táta zjistil, že hraji tajně a bez dovolení počítačové hry. Takže mi ihned zakázal počítač a říkal mi, že bych byl závislý. Po týdnu mi ale koupil dětský počítač, na kterém se nedaly hrát žádné pořádné hry. Po 6 letech mi tatínek nakonec koupil normální počítač a mě to strašně na něm baví. Nejvíce mě baví hrát hry, které jsou strategické a rozvíjejí mi myšlení. Myslím, že jsem v nich velice úspěšný a v dospělosti bych se chtěl živit vývojem a tvorbou počítačových her. rad
Když mi bylo 12, chtěl jsem motorku Simson S51. Ale zjistil jsem, že je na prd - hned potom, co jsem si jí koupil. Je to pomalý a nemá to sílu. Teďka bych si přál něco silnějšího, toužím po adrenalinu, po nějakém novém zážitku, po rychlosti. Doufám, že nový stroj, který si jednou opravdu koupím, bude spolehlivější a nebude tak poruchový. Doufám, že z něho nebudu tak zklamaný, jako z mé první mašiny. Neustále chceme něco nového, je to jako nemoc, škoda ale těch starých ještě funkčních věcí. Stará motorka by ještě mohla někde, kde je to potřeba, posloužit. dap
Přát si něco, to je pro nás normální věc, ale víme, co za tím stojí? Že, když si něco přejeme, v podstatě tím podporujeme trh. Udržujeme práci jiných a také tu svoji. Udržujeme chod ekonomiky po celém světě. Přejeme si rádio - tak křemík se musí někde těžit a taky železo, plast, guma atd… Ale zároveň si podkopáváme vlastní nohy, protože si ty zdroje jako to železo, křemík apod.vyčerpáváme a tak za pár let už tu práci mít třeba nebudeme a navíc tím ničíme planetu, znečišťujeme ovzduší, děláme díry do země i do nebe. Já se děsím, že za pár stovek let ze země zbude jenom velká díra a nedýchatelné ovzduší. Takže přát si něco je k zamyšlení. Ale změnit to je velmi těžké. vip
Každý má touhu mít něco nového a moderního. Avšak každý týden nebo den vychází nové a nové moderní věci. Média nám v televizi a v novinách říkají, jak je jejich produkt nový a skvělý. Proto si ho koupíme, ale velmi rychle ta věc bude zastaralá a koupíme si proto něco novějšího. Nejlepší by bylo spokojit se s tím, co máme a nechtít nové drahé věci. Stejně to, co je teď drahé, bude za pár let levné. Proto si kupuji jen starší věci, které jsem chtěl před pár lety . tos
tež
vež
Ke svým 13.narozkám jsem dostal telefon Samsung Galaxy Mini. Tehdy jsem si ho hodně přál . Ale předtím jsem měl Nokii Expres Music. Nebyl to špatný mobil, ale připadal jsem si s ním, jako sto let za opicemi. Ted když se podívám na jiný telefon, tak vidím, jaký je ten můj současný šunka . Ale místo toho, abych si koupil nový telefon, to si radši koupím nějakou starou Jawu a ty prachy vrazím do ní, tam vím, že to bude mít jednou velkou cenu ale telefon ten ji naopak jen ztrácí. Vždyť je jich mraky a mraky. Ale říkám si, že kdyby jsem si nekoupil ten nový telefon, tak bych nepodpořil jejich vývoj. A neměli bychom tu žádné nové telefony. Ale je to takový zvláštní pocit, když si něco koupíte a za týden to je starý! kaš
Jednou na Vánoce jsem si strašně přála ponožky od Adidasu. Ráno, když jsem vstala, myslela jsem jenom na ně. Celý den jsem jen čekala na tu osudnou chvíli - na večer. Když to přišlo a pod stromečkem jsem našla ty ponožky , byla jsem zklamaná jelikož nebyly tak nádherné, jako když jsem je viděla poprvé. Nicméně ponožky nosím do teď , i když se mi nelíbí. Svět přece nestojí na tom jaké ponožky budu mít. Proto už teď nosím jakékoli ponožky a je mi úplně jedno, jaké jsou. tet
Jednou o Vánocích jsem šel na procházku s mamkou na Václavské náměstí na vánoční trhy. Zašli jsme do prodejny telefonů a koukal jsem na pěkný mobil Gsmart, který jsem nakonec letos dostal k Vánocům pod stromeček. Ale můj bývalý mobil byl úplné nic, bylo to HTC Wildfire. Tak proto jsem donutil mamku ať koupí nový. No jo, ale teď jsem rád, že mám svůj nový mobil a že funguje a že se mi líbí. Ale furt mě něco nutí, když vidím ty jiné nové a nové mobily, si je v duchu kupovat. Ale nelze jít s dobou, když se stále vyrábí samé nové typy. par
Když mi bylo 10 let zjistil jsem, že vyšla herní konzole Playstation 2. Moc jsem jí chtěl, tak mi ji táta nakonec koupil. Hrál sem na ní od rána do večera každý den. Až po nějakých letech jsem zjistil, že vyšla nová konzole Playstation 3. Chtěl sem ji tak moc, že jsem pak úplně zapomněl na tu starou, kterou jsem někam zahodil a vůbec ji už nepoužíval. Z toho vyplývá, že já jsem byl šťastný , v obchodě, ze kterého jsem to koupil, byli taky šťastní. Vím, že to má špatný dopad na planetu a také i na nás. A protože většina z nás nemá místo, kam dávat ty odhozené věci, tak jdou prostě do koše. Neznám člověka, který si schovává staré použité věci do skříně a nebo je ještě dnes používá. dov
Můj vánoční příběh je dobrý, ale i špatný.Jednou jsem si vyšel o Štědrým dni na procházku. Šel jsem ke kamarádovi domů mu popřát krásné Vánoce, pozval mě dál, byli jsme u něj a v tom mi zazvonil telefon. Mamka mi volala, že děda je v nemocnici a zemřel. Řekl jsem kamarádovi, že musím domů, že mi mamka volala, že nám umřel děda.Tak jsem šel domů. Když jsem došel domů, všichni byli smutní a měli jme zkažené Vánoce, ani jsme nechtěli slavit ty Vánoce, ale řekli jsme si, že nám to nezkazí Vánoce a že je slavit budeme a zapálili jsme dědovi svíčku a šli jsme se koukat na televizi. Za chvíli byl čas na Štědrovečerní večeři. zdj
anv
peš
Vždy když jsem byl malý, tak jsem si přál novou hru Fifu. Každý rok se Fifa měnila a já jsem vždy nic víc nechtěl - fotbal byl můj život! Ta touha hrát za slavné hráče, posedlost si to zahrát, byla neskutečná. Rodiče mi ji kupovali každé 2 roky - vždy na vánoce. Každý ten jeden rok, když jsem ji nedostal mě to vždy mrzelo, bylo to jako kdybych nic nedostal. adv
Od Ježíška jsem si přál dárek velký….. Podobný tvaru koně Vlastně chtěl jsem X box Když tu jsem zjistil, že v koni je protijed Protijed na jed, který byl v cukroví Tak zabil jsem koně A ejhle V koni byl X box…. dok
Před Vánoci jsem si přál sluchátka přes hlavu, ale když jsem sklouznul na zledovatělém chodníku a spadl na zem, rozbily se mi. Tak jsem byl hodně, hodně naštvaný sám na sebe, že jsem si je bral s sebou na hory. Hned v té době, kdy se mi rozbily, jsem si řekl, že chci normální špuntový sluchátka. Neustále chci nové věci, ale když se mi rozbijí vlastní vinou, tak jsem naštvanej sám na sebe a to hrozně. jik
jas
Každý rok si něco přeju, ale za pár měsíců vidím, že je něco lepšího a už bych to nechtěl. Jednou jsem si přál super věc, která v té době neměla obdoby, nicméně jsem viděl o dva týdny později v obchodě, že vyšla nová obdoba té původní obdoby. To mě upřímně naštvalo. Ale když se to tak vezme, tak je to víceméně dobře, že neustále vychází něco nového. pel
Vánoce v roce 2013 byly výborné. Nic jsem si nepřál, jen aby byli všichni živi a zdrávi. Někdo si řekne, že je to samozřejmost, aby byli všici zdraví, ale v dalším roce může cokoliv přijít! Překvapil mě kufřík pokeru, který jsem i trochu chtěl, ale nešlo to na mně vidět. Dostal jsem různé maličkosti, kosmetiku a další. Když nedostanete, co jste tak moc chtěli, tak se hned kvůli tomu nezblázněte! Můžete to dostat kdykoli jindy! Může vás hřát, že nejste někde v afrických zemích, a že netrpíte hladem. Pokud dostanete dárek, který jste si zrovna nepřáli, tak by jste měli být rádi, že vůbec někdo z vašich blízkých na vás myslí. Znám lidi, kteří dárky reklamují, jen kvůli tomu že se jim nelíbí. Pro mě je tohle urážka, když slyším lidi jak říkají, že se jim to nelíbí, že je to nic, že to nechtěli a další velká klubka zbytečných řečí! Takhle o dárcích by nikdo a nikde mluvit neměl! Člověk jde po práci do obchodu, vezme dárky k pokladně, vystojí dlouhou frontu, poslechne si kecy prodavačky a zaplatí. Poté, co se to stane , jde dlouhou cestou domů. Přijde domů , schová dárky a ptá se sám sebe, jestli udělal dobře. Kývne hlavou, že jo. Má hodně sebevědomí. Když přijdou Vánoce a Štědrovečerní večeře , tak ten dotyčný jen přemýšlí, co na to člověk, kterému dá ten dárek, řekne. Určitě nějaké pozitivní slovo. Po večeři následuje rozbalování dárků. Chvilka napětí a už zvoní zvonek. Celá rodina se seběhne na hromadu a začne rozbalování. Když člověk pozná svůj ručně balený dárek, v rukou blízkého, ihned čeká, co bude. Roztrhá balící papír, koukne se a úsměv mu slítne k zemi. Řekne si, že je to dobré, ale všichni vědí, že to dobré není. Odloží dárek a vrhne se na další. Tohle je neúcta! Jak roky plynou, lidi už si ani nevšímají, že někdo na ně myslí. Jak už jsem zmínil, stačí si přát, aby byli všichni živi a zdrávi. Co by se stalo, kdyby lidi necítili city? Tohle je otázka, na kterou lze lehce odpovědět! Lidi by se nakonec pomalu pozabíjeli. Celým světem by se rojila krvelačná vojska, citu zbaveni vojáci s puškami a děly. Tohle by byl konec světa! Lidé by si měli uvědomit, že ke štěstí stačí málo. Tohle je mé definitivní slovo největší dar je LÁSKA K BLÍZKÝM !!! jak
V poslední době se mi často stává, že už se mi ani nic nelíbí nebo nic nepotřebuji. Ale také se mi samozřejmě občas stává, že sem tam něco, co bych chtěl, zahlédnu. jas
tež
V
anp
Na Vánoční svátky a Štědrý den jsem si moc přál, aby má rodina byla v pořádku a zdravá. A nad moje očekávání jsem dostal dračí šupinu. Z modrého draka Berana-Setau. Plno mocných bojovníků x se to pro mě snažilo sehnat. Ale uspěl jen jeden . A tak jsme všichni měli krásné Vánoce jam
Jednou jsem se koukal na televizi a viděl jsem tam pořad teleshoping, kde navádějí lidi aby si kupovali ty nejnovější spotřebiče, ale i ty nejjednodušší věci, například vylepšené nože atd. Připadá mi to trapné, hrozné a nevím, co ještě. Kdyby si radši našli něco jiného na práci a neoblbovali lidi. dov
KOMENTÁŘE a RECENZE Předbíhání Každou středu máme odpoledku. Při čekání ve frontě na oběd okolo nás projde tisíce učitelek s dětmi se slovy: ty děti mají tenis, nebo ty děti mají keramiku. My na ty kroužky chodili taky a vždycky jsme tu frontu mohli vystát, tak nevím proč děti nemůžou v té frontě chvilku počkat. Potom mají být v životě poctiví, když je už ve škole učí opak. V životě to taky nefunguje tak, že nás paní učitelka odvede dopředu a a ti ostatní na to budou jen koukat. Škola by nás měla připravit na život, ne na to, že nás někdo odvede dopředu fronty. Je sice krásný, že děti mají za 2 dvě hodiny tenis a musí se rychle najíst, aby jim stihlo vytrávit, ale my máme za 15 minut tělocvik a nikoho to nezajímá, stejně jako nás nezajímá, že děti mají za chvilku keramiku nebo tenis. dap
Poslední dobou se stále prodávají dotykové telefony. Na internetu je možné nalézt veliké množství různých recenzí na tyto přístroje. Spousta lidí odsuzuje třeba jednu značku jen proto, že na ní nemá dost peněz a tak v recenzích a v různých soutěžích dávají málo bodů těmto přístrojům. Dle mého názoru by se toto dít nemělo. Člověk by si měl cenit toho co má, a neodsuzovat něco, co nemá jen proto, že na to nemá. alu
peb
dech
Koupila jsem si před nedávnem elektrický vysavač značky Irobot. Stál mně něco kolem 10 000 Kč, za ty peníze bych čekala opravdu víc , myslím, že radši příště budu vysávat ručně. Podle, mě jsou tyto „samojezdící“ vysavače k ničemu. tet
Nedávno jsem si koupila hodinky. Stály mě 2000kč. Když stály tak moc, čekala jsem od nich hodně, ale po čase jsem z nich byla zklamaná. Měly málo funkcí, baterka dlouho nevydržela a pořád mě z nich svědila ruka, kvůli kousavému pásku. Ručičky byly tak malé, že jsem ani nerozeznala ,kolik je vlastně hodin. Teď mi leží drahé hodinky na stole. dik
Byla jsem na filmu Spermo banka. Byla jsem na tom nedávno v kině. Byl to naprostej propadák. Děj žádnej, a že by jsme se tam zasmáli, jak tvrdil autor, tak vůbec ne. Málem jsme u toho usnuli. Už bych za to ty peníze nedala. Nechápu proč nevymyslí nějakou normální komedii. baf
jak onh
Ačkoli, že nedávno se ČSSD rozčilovala, že je jako nejsilnější strana v Poslanecké sněmovně ignorována, napadala jakýkoli návrh tehdejší koalice u Ústavního soudu (tehdy často označovaného jako „třetí komora“ Českého parlamentu), tak dnes dělá naprosto stejné činy, které tehdy označovala jako protiústavní. A to jsme teprve na začátku. Vezměte si, že proběhly teprve čtyři schůze sněmovny (včetně ustavující), a už jsme dokázali projednat služební zákon „lex Babiš“. Tyto narychlo přijaté zákony, schválené a projednávané jen účelově a pouze kvůli politice, se mi rozhodně nelíbí. pel
VALENTÝN Svátek sv.Valentýna neslavím a ani by se podle mě u nás slavit neměl. Je to americkej svátek, tak proč by jsme měli všechno tupě přebírat. zdj
baf
tež
Valentýn je pro mě svátek lásky. Ale myslím si, že v ČR je to pouze marketingový business, jelikož u nás nemá tradici, jako v Americe. Je hezké slavit Valentýna. Nejde o to jestli někdo od někoho něco dostane, ale o to, že by o Valentýna měl být každý s někým, koho má rád. Což si také lidi většinou neuvědomují. Znám lidi, co jsou o Valentýna sami do večera v práci a lidi, co ani nechtějí, nebo nemůžou být s tím, koho milují. Podle mě by se Valentýn měl slavit třeba jako Vánoce. Ale když si to tak uvědomuji, tak mnoho obchodníků vydělá peníze právě o Valentýnu. Tento rok i já mohu být s tím koho miluju a to přeju každému. lud
Den svatého Valentýna je jeden z krásných dnů, kdy může přítel či přítelkyně svému protějšku projevit svou lásku. Dávají se drobné dárky na důkaz obliby druhé osoby. Valentýn je den, který by se určitě měl slavit jen tím, že tak rozšiřujeme svou kulturu z jiných zemí. Valentýn pochází totiž z USA. jam
O svátku Valentýnu si myslím, že je úplně k ničemu, protože takové svátky jako třeba Halloween a jim podobné, by měli úplně zakázat. Obchodníci chtěj z lidí vymáhat jen prachy. Nevím sice, kdo to vymyslel, ale je to dost přehnané a stupidní. Když si uvědomíte, že jsou svátky jako takové v kalendáři, řeknete si, to by už stačilo. Měli by se prostě slavit jen svátky jako jsou Vánoce, Velikonoce atd. Nic víc k této věci nemám. jak
Valentýn se dříve opravdu slavil, ale dnes se Den sv. Valentýna slaví zcela účelově. Nadnárodní korporace tento svátek rozšířily po celém světě jen za účelem výdělku. Dnes v anglosaských zemích se opravdu slaví, nicméně u nás, v Čechách, se tento svátek slaví víceméně pouze z donucení. pel
Valentýn je svátek všech zamilovaných duší. Pro mě však normální den i kdybych byla sebevíc zamilovaný člověk. Valentýna nemam v oblibě slavit jako jiné svátky, jako jsou Velikonoce, Vánoce, pálení čarodějnic atd….Já tento den prožívám s kamarády na různých emo srazech a ježděním s nimi po Praze. Oni jsou pro mě jako rodina, jsme spolu venku od 15:00 do 23:00, někdy i později. A takto já přežívám Valentýna. dech
jas dech
O sv. Valentýnu jsem našel tohle: Sv. Valentin byl po dvou zázracích ctěn jako ochránce proti pakostnici a padoucnici: Za kruté zimy k němu přišel chudě oděný a mrazem zkřehlý muž, kterého Valentin utěšil a oblékl do svých šatů. Šaty mu týž den vrátil nebeským jasem zářící jinoch řka: „Zde jest oděv, kterým jsi dnes obdaroval Ježíše samého; za to ti propůjčí milost hojit dnu a padoucnici.“ Podle dalších legendárních zdrojů vrátil sv. Valentin zrak dceři soudce Asteria poté, co byl uvržen císařem Claudiem II. do žaláře. Valentin se ve vězení modlil za soudcovo obrácení a ten přišel, aby Valentina vyzkoušel. Řekl mu: „Je-li tvůj Bůh opravdu jediný pravý, jak říkáš, ať skrze tebe ukáže svou moc a mé slepé dceři vrátí zrak.“ Valentin přiložil svou dlaň na oči nevidomé a modlil se, až dívka prohlédla. Asterius s celou rodinou uvěřil v Krista a požádal o křest. Zprávy o uzdravení slepé a o obrácení soudce se roznesly po městě. Křesťané se radovali, pohany zachvátil hněv, zaútočili na soudcův dům. Valentina vyvlekli ven, ztloukli ho a odvedli na Flaminijskou cestu, kde byl sťat mečem anp
Svátek sv. Valentýna se mi líbí, že je to svátek pro ty zamilovaný. Líbí se mi víc než 1.máj, protože jak se říká, že má dát kluk holce pod rozkvetlým stromem pusu, tak se ta tradice moc neudržuje, hlavně u těch mladých. Myslím si, že je víc lidí, co slaví sv.Valentýna a že je málo těch, kdo to neslaví. Podle mě není povinností dávat si nějaký dárky, abychom dokázali, co pro nás ten druhý znamená, ale hlavně, že jsme pořád spolu. vež
50.LET ŠKOLNÍHO STRAVOVÁNÍ Mé nejoblíbenější jídlo jsou špagety, prostě všechno s těstovinami. Také mi chutná Čína. Problém je, že nejradši mám sladká a nezdravá jídla. Ale to asi každý. Proto jsou lidé v dnešní době obézní a mají např. cukrovku nebo vysoký cholesterol. Ale jsou také nemoci jako anorexie, bulimie a jiné poruchy příjmů potravy. Ve školních jídelnách podle mě nevaří příliš zdravě. V jídle jsou samé glutamáty a ochucovadla, moc soli, éčka, tuky a cukry. Je to dobré, ale pro děti trochu nezdravé. dik
Někdo má jiné chutě než někdo druhý. Já mám rád třeba rýži, brambory, zeleninu, maso a jiné. Doma mi matka dělá domácí teplé jídlo a občas mi udělá i studenou večeři. Ve škole chodím na obědy a chutná mi tu. Třeba dnes máme rizoto, na to se moc těším. par
jak
dech
Co pro mě znamená jídlo? Jídlo pro mě znamená jist. Moje nejoblíbenější jídlo je špagety, rizoto. Tady v jídelně mi chutná, vaří tady docela dobře. zdj
Jídlo je pro někoho úplně běžná věc. Ale já si myslím, že to tak není. Jídlo to je palivo, které nás pohání. Za jídlem se honili lidé v pravěku, ale za tu dobu se to vlastně vůbec nezměnilo. Jen si tu honbu tolik nepřipouštíme a nebo má jiné podoby. Já vlastně sním všechno. Ale moje nejoblíbenější jídlo je smažený sýr. A taky mě štve, že jídlo, které se koupí v obchodu, je plné éček a všelijakých barviv kaš
Jídlo je pro někoho příběhem a vychutnává si ho celé hodiny - třeba jako Francouzi, ty jedí oběd klidně 2 hodiny a mají pět chodů, ale někdo ho jí tak rychle, že si říkáte, jestli je to vůbec možné, že je schopen sníst oběd třeba za dvě minuty. Pro mě osobně je jídlo jenom každodenním rituálem, kterému věnuji jen chvilku. vip
tež
jak
Každý má své chutě, tudíž jiné oblíbené jídlo. Já mám rád hodně jídla. Dávám přednost teplému jídlu, které mi vaří doma matka, ale také, které vaří ve školní jídelně. Školní jídelna vaří dobrá jídla, ale také jídla, která moc nemusím. Ale i tak se vždy těším, až půjdu do školní jídelny na oběd jat
Každý máme jiné chutě, někdo miluje např. brambory, někdo radši rýži. Já osobně radši rýži. Z jídla získáváme spoustu potřebných věcí, co potřebujeme, např. bílkoviny. Mé nejoblíbenější jídlo ve škole je čína, teda spíš „čína“. Nemám moc ráda studená jídla, nicméně nepohrdnu například zmrzlinou. Existují různé poruchy příjmu potravy, např. bulimie (zvracení) , anorexie (nejí). V mé škole mi chutná, ale myslím si, že to není moc zdravé. tet
Pro některé je jídlo samozřejmostí, jako třeba pro mě, ale pro některé v rozvojových zemích je to dar. Nejraději si jídlo vychutnám, nemám rád, když to do sebe musím naházet. Když nejím jsem nervózní, proto se radši stravuju pořád. adv
Jídlo ve školní jídelně mi velice vyhovuje, jen není čas si ho pořádně vychutnat. U nás doma se taky dobře vaří, ale nejlepší jídlo je podle mě stejně v některých restauracích, kde si ho můžete vychutnat a nikdo vás nikam nežene. anv
Já mam jídlo velice rád, ale ve školní jídelně i přes to, že je vcelku fajn, není čas si jídlo náležitě ,,užít“ a vychutnat. U nás doma se dobře vaří, ale já se kvůli sportu musím držet s mírou. Samozřejmě v restauracích (některých) je to stejně nejlepší jas
peš jak amp
Jídlo pro mě znamená všechno. Jím tak 4–5 krát denně. Myslím, že se stravuji docela dobře, ale nejvíc, co dělám špatně, je, že moc nesnídám a jím až večer, kdy by se už jíst nemělo. Protože mi končí pozdě trénink, takže když přijdu domů, tak se jdu najíst, protože mě ten trénink vyhladí. O vánocích jsem byla s taekwondem na naší každoroční vánoční akci a byly jsme poučeni, jak by měli sportovci jíst, takže se teď snažím to nějak dodržovat ale moc se to nedaří. Nejraději mám jídlo s čínské restaurace (pikantní kuřecí nudličky s rýží). Vždy když tam jdu, tak si dávám tohle jídlo. A moje oblíbené jídlo od maminky je kotleta na šlehačce nebo špagety a mohla bych pokračovat protože mi chutná úplně všechno kromě fazolí a koprovky. Jinak vždy sním skoro všechno. Moje oblíbené pití je voda a Coca Cola a dezert medovník. Mám moc ráda kafe. Piji ho někdy až moc (máma mi už to zakazuje protože pak nezbude na ní a na tátu. Z ovoce mám ráda všechno i ze zeleniny, kromě mrkve a kedlubny. V naší školní jídelně mi jídlo moc chutná. Mám skoro vždy prázdný talíř. Jenom mě teď trochu mrzí, že dřív dávali více moučníků a ovoce. žit
Myslím si, že zrovna v naší školní jídelně se nevaří vyloženě špatně. Nicméně v honu za zdravým stravováním se naše jídelna neustále propadá. Do prostých řízků se přidává kapusta. Ale koncept hromadného stravování sám o sobě není špatný, ale má stále své mouchy. Vemte si, že v ostatních školách chtějí více než o třetinu víc za obědy než zde, což je rozhodně pozitivní. Ale za ty peníze, co jim zde dáváme, by rozhodně mohlo být ještě více muziky. pel
Každý z nás má rád jídlo. Ale ten pocit, když se člověk může najíst až k prasknutí svého oblíbeného jídla, ten je uspokojivý. Asi jediné místo, kde si člověk může v klidu sednout a najíst se, ať už rukama, příborem nebo čínskými hůlkami, jako to dělám většinou já, je jen doma. Doma se člověk nají úplně nejlíp, teda aspoň z mého pohledu, jelikož ho nikdo neotravuje, neruší ho, jestli už bude platit nebo, co by si ještě dal atd…. Vemte si třeba školní jídelnu, tam si člověk nemůže sednout, aniž by se na něj někdo neotočil, musíte si furt dávat pozor aby do vás někdo nestrčil nebo jestli máte furt čistou pusu. Na jídlo máme pouhou půl hodinu, takže si jídlo nestihneme ani vychutnat a ještě ke všemu, jak rychle jíme, tak nás potom bolí břicho a to podle mě není dobrý způsob jak se najíst. dech
V naší jídelně jsou ta nejlepší jídla na světě (líp vaří snad jen babička). Třeba špagety jsou opravdu úžasný. Nebo třeba řízek jen je škoda, že nám k pití nedávají Coca colu. adm
anp
baf
O jídle si myslím, že je velice dobré. Teda alespoň některé. Je dobré si ho vychutnat a nehltat ho. Což se o naší školní jídelně zrovna říct nedá. Mám rád restaurace, už jen kvůli tomu, že mě z ní nikdo nevyžene. lud
Ve školní jídelně vaří docela dobře. Nejvíc mi chutná: Plněná paprika s rýží, krokety a buchtičky se šodó. Ale domácí jídlo je lepší! Ve školní jídelně mi vadí fronty a zvedání židlí. Jídlo v jídelně je o dost levnější než jinde restauracích. Doma s vařením moc nepomáhám, jenom někdy s pečením. Doma nejvíc vaří babička, ale když vaří mamka je to taky dobré. Babička umí nejvíc knedlíky se zelím a vepřovým a mamka umí zase dobře péct. bad
No jídlo z naší jídelny je jako lepší než jídlo z Vybíralový. Nějáká jídla jsou dobrá, nějaká ne. Neuškodilo by mít jednou týdně něco sladkýho. Co se mi líbí: No líbí se mi to, že občas nějaké to jídlo je dobré, fakt to musím uznat, ale na druhou stranu mám rád jídla jako je: pizza, krupicová kaše, kuře, atd.. Co se mi nelíbí: Že nemůžeme mít alespoň jednou týdně něco sladkého ! Doma si vařím: No takhle, já si vařím takový ty pytlíkovky (jako třeba polívky z pytlíku) atd.. top
Dobré na naší jídelně je to, že máme čipy, že si můžeme vybrat 1 nebo 2, ale některá jídla mi nechutnají. Co mi chutná: ryba, řízek, trochu krupicová kaše a rybí prsty. Co mi nechutná: plněná paprika, plněné maso... U mě doma vaří dobře, moc mi to, co máma vaří, chutná. Lepší než tady. Ale v naší jídelně se se mi moc líbí.Tady mi nejvíce chutná asi ryba. Já si umím uvařit akurát tak praženici, ale nevařím sám. mam
jik lud
Ve školní jídelně vaří výborně. Moc mi to tam chutná, ale občas jsou tam jídla, která mi nechutnají. Doma mám radši svíčkovou než ve škole. Líbí se mi jak je to tam zařízený (např. stoly, židle, obrazy atd..). Moc mi nechutnají ve školní jídelně Americké brambory se zeleninou. Naopak mi chutná kuřecí řízek s bramborem (to mi chutná i doma:). K jídlu jsou občas i nějaké dobré moučníky. A mají tam dobrý čaj a džus (spíš šťávu). Naše jídelna je prostě výborná. Občas si chodím i přidávat. A mám rád také polévky. A ta cena za tohle všechno v jídelně je naprosto skvělá!!! Doma jsem schopný si uvařit špagety s kečupem, polévku(pouze jednu) a to je vše. vll
V naší jídelně vaří výborně. Moc mi to chutná, ale nějaká jídla mi moc nechutnají. Někdy si chodím i přidávat. Doma dělají lépe jenom bramborové knedlíky se špenátem a bramborovou kaši.Nejoblíbenější jídla v jídelně jsou špagety, pizza a buchtičky s vanilkovým krémem. Doma vaří máma.Nejoblíbenější jídlo doma jsou bramborové knedlíky se špenátem. Já si umím uvařit sám vajíčka, řízek, bramboráky a párek. tok
ŠKOLNÍ AKCE
Intervenční program.
Lyžařský kurs Dne 2. února jsem absolvoval se školou lyžařský výcvik, který trval do 7.února. Byli jsme ve Vítkovicích v Krkonoších. Jeli jsme tam autobusem asi 2 hodiny. Cesta byla rychlá, srazili jsme jen 1 srnku. Každý den jsme lyžovali, až do pátku. Sníh byl dobrý a jezdilo se mi dobře. Myslím, že určitě i ostatním. Vše skončilo bez úrazů, žádná zlomenina , takže bych tento lyžařský výcvik ohodnotil kladně . dov
Tenhle program jsme měli v pondělí. Není špatnej, jen mně štve, že si ho škola zorganizuje a my ho zaplatíme. Není to praštěný? Celejch 90 Kč! Koupila bych si za to 5 čokolád, anebo asi 50 rohlíků! Kdyby tam tohle nebylo, tak se mi to bude líbit, protože se nemusíme učit. ale jinak nevím, co si o tom mám myslet. adm No bylo to super i s tím, že jsme mluvili i o věcech, který mi občas ve škole vadí. Ale jinak jsme hráli hry atd.. Nejvíce se mi líbila hra, jak byl kruh a tam stál vždy jeden uprostřed (třeba měl na sobě modré boty) a říkal, že ten, kdo má modré boty, tak si vymění místo s tím, kdo má taky modré boty a tak dál. top
anv
jak
Jednoho dne (v úterý) jsme měli intervenční program.Přišly dvě paní a jmenovaly se Lucie a Kristýna. Byly obě fajn. Můžeme jim tykat. Ze začátku jsme měli udělat kruh a představit se. Dostali jsme takové samolepky a měli jsme napsat své jméno. Měli jsme říct jak se jmenujeme a jak se máme nebo na co se těšíme. Potom se představily ony (jména jsem už napsal). Pak jsme hráli hry a bylo to zábavné. Pak jsme psali dotazník a měli jsme tam napsat např. 3 nejlepší kamarády a 3 děti, které by jsme do svých kamarádů nepřidali. Pak jsme zase hráli hry a dá se říci, že byl konec. Bylo to moc fajn a těším se na příští intervenční program. tok
Dopravní hřiště
Návštěva Židovského muzea
Dne 10.3. jsme se učili jen 2 hodiny, pak jsme vyrazili. Jeli jsme metrem a pak autobusem. Dorazili jsme do budovy, pak nás poslali do třídy kde nám vysvětlovali a ukazovali, jak se chovat v provozu. Pak jsme měli test. Bylo tam asi 20 otázek. Já jsem měl jediný 100% správně. Dostali jsme karty a šli zpátky do školy. mah
24.3. 2014 Jsme se s třídou vydali do Židovského muzea v Praze. Na této akci jsem zjistila plno nových informací o holocaustu. Musím dodat, že velice znepokojujících informací. Nejdříve jsme měli každý možnost se nějak vyjádřit formou her. Akce měla název Hanin kufřík, čili to bylo o dívce, která zemřela v Osvětimi a po dlouhých letech se našel její kufřík a šlo se po stopách její rodiny a jejího života. Další etapa akce byla, že přišel pan Pavel Werner, který jako zázrakem přežil. Vyprávěl nám jaké měl jako malý kluk pocity z války, co si všechno musel vytrpět a kolik blízkých mu zemřelo. Při jeho vyprávění jsem byla velmi dojatá. Jsem šťastná v jaké době žijeme. Nikdo si neumí představit, co si Židé vytrpěli. Asi po 3 hodinách jsme se vypravili s paní průvodkyní do synagogy, kde byla všude po zdech napsaná jména zavražděných Židů z války. Myslím, že tuto děsivou dobu by jsme si měli všichni stále připomínat, abychom nezapomněli. dik
V pondělí jsme byli na dopravním hřišti. Moc se mi tam nechtělo, ale pak jo. Byli jsme v učebně. Opakovali jsme si značky a dělali různé testy křižovatek. Chtěla jsem spíš jezdit na kole, to mě baví více, ale příště budeme snad jezdit víc na kole. Doufám, že dostaneme už průkazky a za každý postih dostaneme pokutu. Kdo nebude mít žádnou je dobrý a vyzná se v značkách. A ještě, aby už pustili semafory, ani jednou nám je nepustili. Dělali jsme i test. Vždy jsme ho dělali na konci. Snad půl hodiny než jsme končili. Měla jsem 85 procent. Doufám, že to příště bude lepší. Moc se těším na příště, to budeme možná jezdit na kole. naš
jak
tež
Jeden svět Nejvíce mě zaujal film o dívence jménem Leila, která žije v Afghánistánu. Když jí bylo šest let přišla ve válce o svého otce, její matka se o ní nebyla schopna postarat, protože měla moc sourozenců. A tak byla poslána do sirotčince. Ve školní výuce může navštěvovat hodiny hudby. Problém je ale v tom ,že v Afghánistánu je ženám zakázáno provozovat i poslouchat hudbu. Po pěti letech se setkala s matkou s kterou následně mohla odjet do jejího domova. Ale rozhodla se zůstat v sirotčinci a nadále plnit svůj sen hrát na hudební nástroje. Po zhlédnutí jsem si uvědomila, že můžu být ráda, že tam, kde žiju, záleží jen na mě, jak naplním své sny. peš
Byly jsme na Jednom světě, mám z něho smíšený pocity, nebyli jsme ve škole, takže super ale zase jsme se dozvěděli, jak jsou na tom špatně lidé a hlavně děti v jiných zemích. Například v jednom filmu se všichni posmívali jednomu frajerovi, že tancuje klasické tance. On ale sebral odvahu a natřel jim to. Všem jim pak předvedl jak mu to jde a jak je v tom dobrý. Ne každý musí kopat za nějaký fotbalový klub a nebo mlátit hokejkou do ledu. Každý by měl dělat, co ho baví. Nedokážu si představit být v jeho kůži. Nevím jestli bych sebral odvahu a byl jako on. dap Dívali jsme se na 4 filmy. Mně se nejvíc líbil film o tom jak v Moskvě děti žijí na smeťáku. Dokonce jsem začala brečet. Na tomto smeťáku říkali, že bydli 1milion lidí. Bylo to hrozný. Já bych chtěla aby všichni měli normální život jako my. Díky těmto filmům se vždy dovím jak žijí lidé v jiných zemi.Jak je různý život na planetě Zemi. als
jak
anv
Tyhle povídky na mě působily, ale tak nějak nic moc. Ty povídky, které představovaly různé typy osobností, mě prostě moc neoslovily. Např. povídka : Tanečník Evžen ? Bylo to, myslím si, až moc kýčovité. Přišlo mi to jako moc hrané, což nemam rád. Myslel jsem, že to bude jako dokument ze skutečného života, ale působilo to na mne jako nahrané.Takovéhle příběhy se sice dějí , to nepopírám, ale ne tak moc rozvinutě ! Možná se to někomu líbilo , ale mě to nějak neuchvátilo. jak
Divadlo Byli jsme na divadle Sen čarovné noci v ABC. Byl to dobrý remake divadla Sen noci svatojánské. Bylo to fajn a legrační.Herci se dobře ujali svých rolí.Byla to tradiční Shakespearova hra pojatá zábavnou formou . Líbilo se mi to a dobře jsem se bavil. tos Divadlo ACB Sen noci Svatojánské: Byla nejlepší akce na kterou sem se školou šel. Byla to inteligentní zábava s nadsázkou a snad jediné divadlo, které mě opravdu bavilo. Herecké výkony byly taktéž dobré. Doporučuji. vip
Bubnování ve škole
Děkujeme
Tato akce se odehrávala v tělocvičně. Byl tam pán a ukazoval, jak se hraje na různé tyče, které vydávaly různé tony. Pak jsme hráli všichni na bubny a zkoušeli jsme různé rytmy. Skončilo to po hodině a po akci jsme šli do tříd se připravit na vyučování. Prožili jsme něco, co nás všechny spojilo do jednoho. Byli jsme sehraný, jako bychom najednou byli jedno tělo a táhli za jeden provaz. Byl to zážitek. Líbilo se mi, jak to bylo sehraný - všechny bubny a všechny tóny zapadaly do sebe. Znělo to hezky a asi bych chtěla na tuto akci i jindy. vež Nejdříve jsme si vzali barevné tyče. Byly tam různé barvy tyčí, jelikož každá zněla úplně jinak. Podle dirigenta jsme s těmi tyčemi bubnovali a viděl jsem, co dokážeme, když se sjednotí 150 lidí a co ty lidi dokážou, když to dělají společně. Dále jsme si vzali bubny, do kterých jsme opět podle dirigenta bouchali. Opět jsem se přesvědčil o tom, že když děláme vše společně dokážeme hodně. Bylo to o spolupráci a o tom, že když se spojíme, co všechno dokážeme, když nás řídí někdo zkušený. Ale pak mě napadlo, že se takto dají lidé často zmanipulovat i k tomu zlému. lud
Děkujeme vám všem, kteří jste nám přispěli do tohoto čísla textem nebo obrazem, a těšíme se na příště a omlouváme se, jestli jsme na někoho zapomněli. Textem a obrazem přispěli: D.Kosteasová, R.Děkanovský, V.Puškáš, T.Staněk, T.Trucová, P.Růženský, K.Šnídl, D.Vavříček, A.Vojtíšek, D.Kohout, Z.Janda, B.Francová, J.Slanař, T.Žilinská, V.Žilinská, P.Švábová, A.Vu, J.Krupka, P.Lapka, J.Korsa, J.Málek, A.Poterucha, P.Bláha, A.Ursul, D.Chmelová, L.Dibelka, J.Trčka, B.Dlouhá, M.Mihálik, T.Křenek, M.Hátle, N.Šůsová, A.Shcherbakova, A.Macháčková, M.Kotlíková, V.Liška, T.Petera, K.Staňková, ,
vež
anp
