1. Balíček: Autorská práva k designu

1

1. Balíček: Autorská práva k designu Idyla, dle níž celý život budete bez potíží podnikat, Vaše práce bude dobře oceňovaná a nikdo s Vámi nebude chtít domlouvat kompromisy, neexistuje asi ani v pohádkách. Sami znáte realitu, v níž po škole začínáte od nuly a jste mačkáni jak na lisu. My bychom Vám Vaše první profesionální kroky rádi ulehčili. Shrnuli jsme problematiku autorského zákona do balíčků o autorském právu, které by designérům měly pomoci v jejich profesním životě. Při tvorbě koncepce bylo zadání ze strany CZECHDESIGN.CZ jasné. Vyložit právní problematiku, která se dotýká profesního života designérů. Nezabývat se jinými částmi autorského práva a nesnažit se citovat autorský zákon, spíše ho populární a jednoduchou formou vyprávět jako detektivní příběh. Texty však v žádném případě nehodlají být naivní – určitě Vás v hojné míře seznámíme i s odbornými termíny, na něž byste v oboru autorského práva mohli narazit. Doufáme, že tyto balíčky pomohou ke vzájemné spolupráci designérů a jejich zákazníků. K příštím dílům této série budou kromě výkladu přiloženy i jednoduché smlouvy, které v běžných případech mohou designéři i firmy použít v praxi. Stále ale musíme mít na mysli, že osobní porada se zdatným právníkem je obvykle nezastupitelná! Hlavní prioritou balíčků je tedy ujasnit oběma stranám jejich pozice a práva. Konkrétní životní situace už budete muset řešit sami, případně s podporou Vašich poradců. Na portále CZECHDESIGN.CZ naleznou Vaši potenciální zákazníci Adresář designérů, s jehož pomocí s Vámi mohou navázat spolupráci. Stáváme-li se tímto způsobem zprostředkovateli Vašich budoucích obchodních kontaktů, cítíme i určitou zodpovědnost. Naším dalším krokem proto je pomoci designérovi ke spolupráci bezpečné a seriózní.

Koncepce: Veronika Loušová, CZECHDESIGN.CZ Odborná koncepce: Petra Zelenková Vypracování: JUDr. Martin Piškula Korektura: Jana Vinšová Grafika: Jan Kremláček

CZECHDESIGN.CZ CZECHDESIGN.CZ o.s., K Safině 562, 149 00 Praha 4 Projekt je zaštítěn Unií výtvarných umělců ČR. Garantem projektu je RONYPLESL s.r.o. a Piero Castiglioni. Čestní partneři projektu jsou: Vysoká škola umělecko-průmyslová, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Océ [email protected]

2

1. starostlivost o vlastní práva znát svá práva uplatňovat je důsledně v pravý okamžik, včas Musím sebekriticky uznat, že vděk, kterým „uživatelská“ veřejnost (sebe v to rovněž počítaje) oplácí designerům, pramálo koresponduje s energií, úsilím, vědomostmi, zkušenostmi, které jste museli do umělecké tvorby jako autoři investovat. Avšak – mírně řečeno – vděkem veřejnosti, byť by byl sebevětší, se nikdo z Vás nenasytí. A tím tedy definitivně mířím do oné přízemní oblasti, které se společně budeme věnovat v následujícím čase a o níž dodnes poněkud dvojsmyslně platí, že „peníze jsou až na prvním místě“. Pozor, nepodezírám Vás ze ziskuchtivosti, tento můj příspěvek pokládejte spíše za jakousi drobnou lekci sebeobrany. V dnešní společnosti platí totiž více než kdy jindy stará římská právní zásada „vigilantibus iura“, jejíž český ekvivalent zdůrazňuje: „Každý je strážcem svých práv“. Jinak řečeno – nepostaráte- li se o sebe a o svá práva sami, pravděpodobně to za Vás, s výjimkou vzácných jedinců nebo několika lidumilných spolků, neudělá nikdo jiný. Ba naopak, a k tomu se možná vztahují i některé Vaše zkušenosti. Všichni ostatní budou usilovat o to, jak na Váš úkor co nejvíce vytěžit pro sebe. Vy sami si tedy musíte být vědomi svých práv, tato svá práva důsledně a především včas uplatňovat! Doufám proto, že následující informace pro Vás budou mít navýsost praktický význam a rád bych Vás povzbudil k tomu, abyste neváhali věnovat trochu svého času právním otázkám a eventuelnímu finančnímu zhodnocení vlastní tvorby.


3

2. autorské právo x vlastnické právo věci nehmotné statky autorskoprávně je chráněna nehmotná podstata díla vlastnictvím je chráněn hmotný substrát díla Začnu zdánlivou oklikou a budu k Vám hovořit dvěma jazyky. Nebude to svahilština ani aramejština (takže překlad bych snad mohl zvládnout i sám), bude to na jedné straně běžnou hovorovou řečí (tedy jazykem, kterému rozumí každý) a na druhé straně řečí práva (tedy jazykem, jemuž nerozumí nikdo...). Představme si krátce příslušníky dvou profesí: Být pekařem je svého druhu „umění“. Ráno brzy vstává, zadělává, válí a peče. Věnuje své práci energii, pozornost, potřebný čas. Výsledkem jeho práce jsou více či méně chutné housky. Vžijeme-li se do osudu housky, čeká nás pravděpodobně krátkodobá existence. Z pekárny je houska přemístěna do obchodu, kde si ji vyhlédne a zakoupí hladový zákazník a již při cestě domů se do ní zakousne. Houska splnila svůj účel, k němuž byla vyrobena, a nenávratně mizí z tohoto světa. S touto houskou nepřišel do styku nikdo jiný, vyjma onoho konkrétního zákazníka. Právník by řekl: kreací (vytvořením) na základě smlouvy o dílo (na zakázku obchodníka) byla pekařem zhotovena věc (každá houska je „věcí“ v právním smyslu). V rámci obchodníkovy dispozice věcí došlo k převedení vlastnictví na zákazníka. Zákazník věc spotřeboval (v souladu s účelem, k němuž byla věc vytvořena a určena). Podobně i malíř brzy ráno vstává (ne každý den), aby zvěčnil východ slunce nad Špičákem. Chvíli se rozhlíží, rozvažuje, vstřebává pohled, míchá barvy a posléze se konečně chopí štětce a na plátno vyjádří svůj předchozí pohled. Věnuje své práci energii, čas a všechen svůj um. Výsledkem jeho práce je čarokrásné zátiší. Malíř je se svou prací spokojen, jde tedy a prodá dílo galeristovi. Od galeristy si po nějaké době obraz odnáší zákazník – bohatý podnikatel a mecenáš, který si zas živě představuje, kterak bude zvětšená podoba téhož obrazu shlížet z tisíce billboardů v blízkém příhraničí a lákat zahraniční turisty k návštěvě Železné Rudy, kde ranní slunce nad Špičákem (třeba při návratu do hotelu po probdělé noci) vyhlíží tak čarokrásně. Nemluvě o internetové galerii, do níž šťastný majitel svůj obraz (v elektronické podobě) vystaví, aby se tou krásou mohli pokochat i ostatní uživatelé internetu. Osudy malby mají tedy jak vidno (ve srovnání s houskou) mnohem větší trvanlivost a snáze se podívají do světa.


4

2. autorské právo x vlastnické právo Překlad do řeči práva: Autor dal duševní tvořivou činností vzniknout dílu, které vyjádřil do objektivně vnímatelné podoby (štětcem a barvami na plátno). Toto dílo je nehmotné, používáním k účelu, k němuž bylo vytvořeno, se nespotřebovává (na rozdíl od housky), poměrně snadno může být kýmkoliv kopírováno - v jeden okamžik se tudíž může (tentýž obraz, byť na odlišných substrátech) vyskytovat současně na více místech, libovolně od sebe vzdálených. Vlastnické právo k hmotnému substrátu svého díla převedl autor (se zprostředkováním galeristy) na koncového zákazníka. Autorské právo však zůstává i nadále v plné dispozici autora, nebylo na nikoho převedeno. Asi je zcela zřejmé, že design toho má méně společného s výrobou rohlíků...


5

3. dílo aprobovaný druh – umělecké či vědecké (jinak průmyslové vlastnictví) tvůrčí individualita původcovství (vlastní činnost autora) duševní povaha činnosti jedinečnost („světové“ prvenství) (event. původnost) objektivní vnímatelnost bez ohledu na podobu vyjádření trvale, dočasně způsobilost být vnímán (srozumitelnost) Jak již bylo předestřeno – zaměříme se především na autorské právo a na pochopení jeho podstaty. Samotná jeho povaha je obtížně uchopitelná, což je způsobeno tím, že předmětem autorského práva (tedy tím, co je chráněno) je výsledek duševní tvořivé činnosti (produkt vnitřní psychické, rozumové, citové a volní aktivity) - „nehmotný statek“ (něco, co sice existuje, ale nevidíme to, nemůžeme se toho dotknout, nedá se to vážit, měřit, ani nakrájet). A tomuto autorskoprávně chráněnému nehmotnému statku říkají právníci „dílo“. Jeho cena nespočívá v hmotném substrátu, jehož prostřednictvím je vyjádřen (papír s vytištěnou ilustrací, vyrytá matrice pro tisk, atd.), nýbrž ve zhmotnělém nápadu, v realizované myšlence, v originálních tazích štětce, v jedinečné barevnosti, zkrátka ve vyjádření individuálního projevu osobnosti do podoby objektivně vnímatelné ostatními lidmi. Ovšem pozor! Ne každý výtvor bude považován za dílo ve smyslu autorskoprávním a tedy chráněn zákonem. Je třeba naplnit tři pojmové znaky: Předmětem práva autorského je 1) dílo umělecké nebo dílo vědecké, 2) které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a 3) je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Tuto dlouhou větu si zapišme za ucho a abychom ji vícekrát nemuseli opakovat, použijeme nyní jednu kouzelnou právnickou formulku, s jejíž pomocí lze vtěsnat význam i těch nejdelších souvětí do jediného slova: dále jen „dílo“. [Dílem je mimo jiné zejména dílo výtvarné (jako je dílo malířské, grafické a sochařské), dílo fotografické (a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii), dílo audiovizuální (jako je dílo kinematografické), dílo architektonické (včetně díla urbanistického) i dílo užitého umění.]


6

4. nakládání s dílem je vyhrazeno výlučně autorovi (monopol) ostatní pouze s vědomím a se souhlasem autora Důvod vzniku autorského práva lze objasnit opět na příkladu, tentokrát ilustrátora z konce 18. století, který vytvořil sadu kreseb doprovázejících vydání nové knihy, kupříkladu v pražském nakladatelství. Své práci věnoval tento umělec mnoho času a jisté psychické úsilí, než do grafické podoby převedl svou představu obrazů doprovázejících literární text. Za to byl i ohodnocen pražským nakladatelem. Nakladatel své výlohy spojené s platbou autorského honoráře zakalkuloval do konečné ceny knihy a začal prodávat knihkupcům. Kniha s ilustracemi se však dostala do rukou jiného nakladatele, dejme tomu mnichovského, který dal posléze pouze vyrýt vlastní matrice podle předlohy cizích, již vytištěných kreseb. Zatímco mnichovský nakladatel nutně prožíval komerční úspěch (jeho zboží bylo ve srovnání s cenami pražského kolegy u knihkupců konkurenceschopnější, neboť nevyplácel autorské honoráře), ilustrátor pochopitelně nedostal ani fenik. Všichni jistě cítíme nespravedlnost založenou v tomto naprosto reálném případu. Tehdejší zákonodárci se rozhodli vypořádat s obdobnými situacemi tak, že veškeré „nakládání“ s autorským dílem vyhradili výlučně jeho autorovi, a to tak, že mu poskytli velmi silné (tzv. absolutní) právo, jehož se může dovolávat před soudy vůči komukoliv, kdo by jeho práva rušil (autorské právo tedy platí tzv. „erga omnes“ – proti všem). Autor má prostě monopol na užití svého díla. Práva všech dalších osob, které touží s dílem nakládat, mohou být od práva autorova pouze odvozena – jinými slovy – autor sám musí ze svých autorských práv plně kontrolujících veškeré nakládání s dílem malý kousíček vzít, oddělit a sám předat zájemci o užití jeho děl.


7

5. obsah autorových práv užití, majetková práva k dílu rozmnožování, rozšiřování, půjčování, pronájem, vystavování, sdělování osobnostní práva k dílu autorství zveřejnění, vydání nedotknutelnost zpracování Jaké způsoby dispozice s dílem tedy shrnujeme pod pojem nakládání? Nejdůležitějším výrazem k zapamatování je „užití“. Pod tímto slovem se skrývá zákonem zakotvený katalog jednotlivých nakládání s dílem (dále viz. přehled / rámeček / citace zákona ...). Dovolím si nyní shrnout tři důležité zásady související s užitím chráněných děl, které byste si měli vždy uvědomovat: 1) Je důležité odlišit autorské právo od vlastnického práva! Získá-li někdo vlastnictví k obrazu, nezískává automaticky oprávnění s tímto obrazem nakládat (v autorskoprávním smyslu). 2) V zásadě ke každému užití díla potřebuje uživatel získat od autora licenci. Licencí je udělováno pouze oprávnění k užití díla, autorské právo samo zůstává i nadále autorovi (je ze zákona nepřevoditelné a autor se jej ani nemůže vzdát), na straně autora je pouze dílčím způsobem omezeno (autor má povinnost strpět nakládání s dílem osobou, jíž udělil licenci). Licence se uděluje smlouvou, za poskytnutí licence náleží odměna. Užitečná – přestože ve většině případů nikoliv povinná – je písemná forma smlouvy. Důležité je popsat účel licence a vymezit způsoby užití (v případě nouze postačuje i vlastními slovy). 3) Při zpracování cizího díla původního (tzv. díla preexistentního) v nové autorské dílo je třeba získat souhlas autora díla původního.


8

Slovníček základních pojmů 1/3 Autorský zákon

Zákon, který upravuje a) právo autora k jeho dílu, b) práva umělců k jejich předneseným a předvedeným výkonům, práva hudebních nahrávacích společností, filmových distributorů, rozhlasových a televizních vysílatelů k jejich produkci, c) právo pořizovatele databáze k uspořádanému souboru, d) ochranu práv podle tohoto zákona a e) kolektivní správu práv autorských a práv souvisejících s autorským právem. V současnosti (k 1.8.2006) naleznete autorský zákon v oficiální sbírce právních předpisů (tzv. Sbírka zákonů a mezinárodních smluv; odděleně se v ní číslují vnitrostátní předpisy a mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána) pod označením zákon č. 121/2000 Sb. Tento zákona již byl od nabytí účinnosti (tedy od 1.12.2000) několikrát novelizován, je tedy účinný ve znění pozdější předpisů – z. č. 81/2005 Sb., z. č. 61/2006 Sb., z. č. 186/2006 Sb. a především rozsáhlé novely z. č. 216/2006 Sb. (poslední novela nabyla účinnosti dnem 22.5.2006).

Autor

Autorem díla může být pouze fyzická osoba, která dílo vlastní tvůrčí činností vytvořila.

Autorské dílo

Dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem duševní tvořivé činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.

Spoluautor

Právo ke společnému jedinému dílu, které vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů, jehož jednotlivé složky nejsou způsobilé samostatného užití, přísluší všem spoluautorům společně a nerozdílně.

školskému nebo vzdělávacímu zařízení. (Zpravidla je zadáno jako úkol při výuce).

Zaměstnanecké dílo

Dílo, které je vytvořeno při plnění úkolů z pracovněprávního nebo služebního vztahu k zaměstnavateli nebo z pracovního vztahu mezi družstvem a jeho členem. Vyplývá z konkrétního zadání nebo z funkce, pokud si zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou něco jiného.

Soutěžní dílo

Dílo vytvořené autorem jako soutěžícím ve veřejné soutěži.

Osobnostní práva autorská

Osobnostní práva tvoří první složku (vedle práv majetkových) autorských práv. Jsou nepřevoditelná (nelze je prodat, darovat, půjčit apod.), autor se jich nemůže vzdát, smrtí dokonce zanikají (dědí se pouze majetková oprávnění vyplývající z autorských práv). Výlučná osobnostní práva tvoří právo osobovat si autorství a uvedení autorství při zveřejnění díla, právo rozhodnout o prvním zveřejnění díla, právo na nedotknutelnost díla, včetně udělování souhlasů ke zpracování a překladu či k jiné úpravě díla.

Majetková práva autorská

Majetková práva tvoří druhou složku (vedle práv osobnostních) autorských práv. Autor má právo své dílo užít a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva. Majetková práva jsou nepřevoditelná, nepostižitelná výkonem rozhodnutí, autor se jich nemůže vzdát, jsou předmětem dědictví nebo odúmrti. Trvají, není-li stanoveno jinak, po dobu života autora a 70 let po jeho smrti.

Volné dílo Školní dílo

Dílo, které vytvoří žák nebo student ke splnění školních nebo studijních povinností vyplývajících z jeho právního vztahu ke škole,

Dílo, u kterého uplynula doba trvání majetkových práv.

Volná užití a zákonné licence

Pouze v případech stanovených zákonem lze dílo užít bez souhlasu autora.


9

Slovníček základních pojmů 2/3 Kolektivní správa práv

Zastupování většího počtu nositelů práv k jejich společnému prospěchu za účelem kolektivního uplatňování a kolektivní ochrany majetkových autorských práv a majetkových práv souvisejících s autorským právem a umožňování zpřístupňování těchto práv veřejnosti.

Kolektivní správce

Kolektivním správcem může být jen osoba právnická, se sídlem v České republice, která sdružuje nositele práv, jež při kolektivní správě zastupuje. Uzavírá tzv. hromadné smlouvy, jimiž uděluje licence k dílům všech autorů daného oboru a ve stanovených případech vyjednává jménem všech autorů společné smluvní podmínky a vybírá některé autorské odměny. (V ČR působí tyto spolky s oprávněním k výkonu kolektivní správy: OSA, Intergram, Dilia, OOA-S, Gestor).

Copyright ©

Veřejné prohlášení o tom, kdo disponuje autorskými právy.

Průmyslové vlastnictví

Předmětem průmyslového vlastnictví jsou práva k unikátním technickým řešením (patenty na vynálezy a biotechnologické vynálezy, užitné vzory, topografie polovodičových výrobků), práva k vnějšímu vzhledu (průmyslové vzory) a práva na označení (zejména ochranné známky, označení původu a zeměpisná označení).

Patent

Forma ochrany vynálezu. Patenty se udělují na vynálezy, které jsou světově nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově využitelné. Zápisu předchází podrobný průzkum, v jehož rámci se předběžně šetří, zda jsou splněny všechny podmínky pro udělení patentové ochrany. (Existuje dnes – zjednodušeně řečeno – i několik druhů patentů s nadnárodním rozsahem ochrany – mezinárodní patenty, evropské patenty).

Užitný vzor

Tzv. malý vynález. Do rejstříku užitných vzorů vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví se zapisují řešení, která jsou světově nová, přesahují rámec pouhé řemeslné dovednosti a jsou průmyslově využitelná. Neprovádí se předchozí rešeršní průzkum, dotčené jiné subjekty tak vůči přihlašovateli mohou v hojné míře uplatňovat své dodatečné námitky ve stanovených lhůtách.

Průmyslový vzor

Průmyslovým vzorem je chráněn vzhled výrobku nebo jeho části spočívající ve znacích, liniích, obrysech, barvách, tvaru, struktuře nebo materiálu samotného výrobku nebo jeho zdobení, je-li světově nový a má-li individuální povahu (vyvolává odlišný dojem než jiný průmyslový vzor).

Ochranná známka

Jakékoliv označení schopné grafického znázornění, pokud je způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. (Zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena a číslice, tvar výrobku nebo jeho obal).

Licenční smlouva

Dvoustranný právní vztah, v jehož rámci – v návaznosti na další sjednané smluvní podmínky – autor (příp. jiný nositel autorských práv, např. dědic) poskytuje svému smluvnímu partnerovi (nabyvateli licence, též tzv. licencionář) oprávnění k užití díla. Nabyvatel se zavazuje, není-li dohodnuto jinak, poskytnout autorovi odměnu.

Podlicenční smlouva

Dvoustranný právní vztah, v jehož rámci nabyvatel licence (se souhlasem autora) dále poskytuje část ze svých získaných oprávnění k užití díla další osobě. Nabyvatel licence zůstává ve vztahu k poskytovateli licence. Poskytovatel licence (autor) => Nabyvatel licence (Poskytovatel podlicence) => Nabyvatel podlicence


10

Slovníček základních pojmů 3/3 Smlouva o dílo

Dvoustranný právní vztah, v jehož rámci se zhotovitel zavazuje k provedení určitých prací, služeb či výkonů a objednatel se zavazuje k zaplacení úplaty za řádné provedení. [„Dílem“ je v případě takovéto občanskoprávní či obchodní smlouvy míněn obsah onoho závazku zhotovitele, jde tedy o jiný pojem, nežli v autorskoprávní terminologii používané „Dílo“ jakožto nehmotný předmět ochrany ].

Kupní smlouva

Dvoustranný právní vztah, v jehož rámci se prodávající zavazuje dodat kupujícímu sjednané věcné plnění a převést na něj vlastnické právo k takovému předmětu a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.

Obchodní zákoník

Právo profesionálů, členěné do dvou velkých oddílů. Dle prvního oddílu (právo společností) je řízeno zřizování, fungování i zánik obchodních společností. Druhý oddíl upravuje smluvní právo podnikatelů, přičemž poskytuje větší volnost k vzájemné dohodě stan (umožňuje sjednat si „téměř cokoliv“), s tím je ovšem spojena větší odpovědnost. A také zde tím více platí zásada, že každý je strážce svých práv a je tedy na něm, aby si ohlídal všechny kličky obchodního styku. Zákoník poskytuje nutný základ pro všechny a doporučené řešení pro ty, kdo se nedohodnou jinak. Je jakýmsi rozšířením obecného občanského práva. I pro obchodní zákoník proto platí podpůrná role občanského zákoníku. V současnosti platným obchodním kodexem je zákon č. 513/1991 Sb., rovněž mnohokrát novelizovaný.

Občanský zákoník

Hlavní zákon soukromého práva, postavený na zásadě „všichni jsou si rovni“. Je jakousi kolébkou i oporou všech dalších soukromoprávních předpisů, takže neupravují-li ostatní zákony určitou problematiku odlišně (příp. mají-li mezery a neupravují-li ji vůbec), přihlédne se vždy k základní úpravě dle občanského zákoníku. V několika stech paragrafů stanovuje základní požadavky kladené na právní úkony (platnost, účinnost, náležitosti, lhůty, úkony prováděné na dálku či s použitím moderní techniky, apod.), upravuje statusové záležitosti (subjektivita fyzických a právnických osob, zletilost, zastupování, ochrana soukromí, dědění, apod.), problematiku vlastnictví, promlčení majetkových práv, otázky odpovědnosti (porušení práv, způsobená škoda, atd.). Je rovněž základem veškerého smluvního práva (obsahuje obecná pravidla pro závazkové vztahy a bohatou škálu nejrozšířenějších smluvních typů). V novějším období byla do zákoníku vtělena řada ustanovení chránících spotřebitele. Dodnes platný občanský zákoník je z roku 1964 (zákon č. 40/1964 Sb.), ale byl upraven mnoha desítkami novelizací. Již několik let se připravuje zcela nový kodex s takřka tisíci ustanovení, který by v nejbližších letech měl nahradit stávající normu.


1. Balíček: Autorská práva k designu

Recommend Documents