CHARAKTERISTIKA OBDOBÍ PODLE LITURGICKÉHO KALENDÁŘE
1. ADVENT ADVENTNÍ ČAS Čtyři neděle před vánočním Božím hodem, slaveným pětadvacátého prosince, probíhá přípravný adventní čas. Za začátek liturgického roku dnes považujeme první adventní neděli. Ta je pohyblivá a může připadnout na údobí mezi sedmadvacátým listopadem až třetím prosincem. Regionálně i časově převažoval v charakteristice adventního období buď tón kajícný, nebo tón radostného očekávání Vánoc. V katolickém prostředí je tento čas provázen ve všední dny rorátními pobožnostmi – adventními mšemi.V tomto období se lidé modlí růženec radostný, jako symbol očekávání narození spasitele. Adventní čas je obdobím půstu. Lidé by se měli zříkat oslav, zpěvu a tance. Přesto se v tomto období konaly řady lidových obřadů. Lidová tradice převzala z tohoto údobí kalendáře postavy tří svatých, které opředla svéráznými zvyky.
1.1 BARBORKA Svátek sv. Barbory se připomíná čtvrtého prosince. Dle historie se svatá Barbora narodila v rodině bohatého kupce, který byl zapřísáhlý odpůrce křesťanství. Aby dceru uchránil před křesťanskou vírou, uvěznil ji ve věži. Jeden ze sloužících ve věži byl křesťan a obrátil ji na svou víru. Otec se to však dozvěděl a po mnohých mučeních ji nakonec odevzdal soudci s nadějí, že dcera odmítne křesťanství. Nakonec skonala Barbora pod mečem svého otce. Svatořečena byla za zázračné uzdravení ran během mučení a za samotnou mučednickou smrt pro svou víru. V lidovém pojetí se na svatou Barboru ulamují a dávají do vody větévky peckovin či zlatého deště, aby rozkvetly v domě přesně na Vánoce.
21
Podle některých mluvčích je rozkvetlá větvička na Vánoce znamením, že žena, která je trhala, se vdá. Setkáváme se i s tím, že jsou větvičky dávány přímo do hlíny a jsou zalévány vodou, která se měla nejprve ohřát v puse, aby byla teplá. Podle některých jsou nejlepší zaštípnuté větvičky z rané třešně či višně. Jiní zase tvrdí, že nejlepší jsou plané třešně, nezaštípnuté, tzv. vrabčinky, které prý mají nejvíce poupat. V některých chalupách dříve tento zvyk dodržovaly jen svobodné ženy. Tato tradice nezanikla a i dnes je stále živá. Ke sv. Barboře se tradují i mnohá pořekadla a pranostiky. Např. se tradovalo, že Vánoce budou blátivé, jestliže na svatou Barboru napadne sníh. Napadne-li sníh na svatou Barboru, oblékla se tento den světice do bílé haleny.
1.2 MIKULÁŠ Svatý Mikuláš se v kalendáři připomíná datem šestého prosince. Podle historie se sv. Mikuláš narodil kolem roku 250 v rodině zbožných křesťanů. Po smrti svých rodičů rozdal část majetku chudým a odešel na pouť do Palestiny. V maloasijském městě Myra v té době zrovna volili nového biskupa a přítomní se dohodli, že biskupem se stane ten, kdo první vstoupí nového dne do chrámu Páně. Byl to právě poutník Mikuláš, který druhého dne první vstoupil do kostela. Po malých zdráháních nakonec úřad přijal. Počátkem čtvrtého stol. byli pronásledováni všichni křesťané. Mikuláš byl uvězněn. Roku 313 povolil císař Konstantin křesťanství. Mikuláš byl propuštěn a mohl opět zastávat biskupský úřad. Zemřel kolem roku 345 až 352 poté, co vykonal pouť do Říma. V jedenáctém století se kult sv. Mikuláše začal šířit nejspíš díky normanským mořeplavcům, kteří ho přijali za patrona námořníků. Ve středověku byl kult sv. Mikuláše šířen, stal se ochráncem námořníků a rybářů, pečoval o mosty, chránil před povodněmi. Spojitost sv. Mikuláše s obdarováváním patrně vychází z legendy, kdy sv. Mikuláš obdaroval tři dívky bez věna, aby zvýšil jejich šanci provdat se a zachránil je tak před nevěstincem. V některých zemích (Švédsko, USA, Anglie aj.) pojali sv. Mikuláše (St. Nicolaus, odvozeně Santa Claus) za symbol vánoční nadílky. V české tradici se mikulášská nadílka rozdává večer před světcovým svátkem. Tehdy sv. Mikuláš chodívá do domu, kam ho pozvali.
22
Pamětníci v obci Zubří vzpomínají, jak postava Mikuláše obcházela domy a zkoušela malé děti, zda se umí modlit. Za odměnu obdarovává děti dárky. V domech, kde není zván, nakládá dary za okna na talířek nebo do přichystané punčochy. Mikuláš se ohlašoval zvonečkem. Někdy postavu Mikuláše doprovázeli i anděl s čertem. Anděl je postava kladná a připomíná milost Boha. Čert je postava temná, má připomínat dětem, že za každé zlo a neposlušnost přichází trest. V některých domech, kde chodil Mikuláš sám, stačilo, aby někdo z rodiny, nebo ze sousedů, zarachotil za dveřmi řetězem a připomněl tak dětem svou přítomnost a možnost, že si je může odnést s sebou v pytli. Dárky od Mikuláše nebyly na chudém Valašsku nijak veliké. Děti se většinou obdarovávaly jablkem, ořechem ojediněle nějakou sladkostí. V případě, že děti přes rok zlobily, mohl je Mikuláš obdarovat kouskem uhlíku nebo dřeva. V některých chalupách, kam Mikuláš nepřišel a kde děti nacházely dárky za oknem, se říkalo, že jim je tam dal Ježíšek. Převleky za postavy byly různé. Mikuláš měl na sobě oblečenou bílou ženskou sukni, bílou košili, přes kterou měl uvázaný zlatý opasek. Na hlavě měl zdobenou čepici, vyrobenou z papíru. V ruce držel velkou hůl. Postava čerta byla oblečena do kožichu a tváře měla začerněné sazemi.
1.3 LUCIE Třináctého prosince se připomíná den sv. Lucie. Sv. Lucie se narodila ve třetím století v sicilských Syrakusách. Byla horlivou křesťankou. Rozdala všechno věno poté, kdy ji matka hodlala provdat za pohanského chlapce, s čímž Lucie nesouhlasila. Když se nápadník dozvěděl, že Lucie darovala všechen svůj majetek chudým, obžaloval ji před soudem z křesťanství. Lucie odmítla nařízení soudu, aby obětovala pohanským bohům. Soudce se na Lucii rozzlobil a chtěl ji nechat odvést do nevěstince. S Lucii však nikdo nepohnul, až kat, který ji vrazil dýku do hrdla. V lidovém pojetí je Lucie je nadpřirozená bytost, která však není zlá. Chrání před čarodějnicemi nebo je prozrazuje. Prý se zlobívá, když ženské její den nesvětí a večer přadou nebo derou peří. To se najednou zjeví a potrestá pracující klepáním po prstech vařečkou a nadrané peří jim rozhází či sedere.
23
Dle mluvčích si na Lucii v některých chalupách svobodná děvčata psala na lístečky jména svých lásek. Do Vánoc zbývalo jedenáct dní a každý den se spálil jeden lísteček se jménem nějakého chlapce, aniž by přitom dívky věděly, čí jméno je na lístečku napsáno. Na Štědrý den pak zůstal jen jeden, poslední papírek, se jménem toho, který měl být tím vyvoleným (což bylo někdy překvapením). Na sv. Lucii se traduje přísloví: Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.
2.VÁNOCE VÁNOČNÍ ČAS Podle liturgie se Štědrý den označuje jako vigilie, tedy předvečer slavnosti Božího hodu vánočního, kdy se narodil Ježíšek. Štědrý den je opředen řadou zvyků, tradic a obyčejů, které dodávají liturgickému svátku také podobu lidové zbožnosti. O Vánocích rozkvétá poezie lidu do krásy. Nejvíce se na Štědrý den těšily děti. Ten den byl od samotného rána zvláštní a výjimečný. Nejvíce práce tento čas mívaly hospodyně. Musely vyčistit pec, zadělat na vdolky a chleba. Mezitím hospodář obstaral v lese stromek, který děti ozdobily sušenými jablky, tuříny a ořechy. Den byl přípravou na večer a na následný svátek Vykupitele. Po štědrovečerní večeři se zkoušely různé pověry a zvyky, které měly poodhalit průběh následujícího roku. Slavnostní náladu stupňovaly vánoční písně – koledy. Večer probíhal ve sváteční náladě až do třetí hodiny ranní, kdy se odcházelo ze stavení na jitřní – slavnostní bohoslužbu.
2.1 STRAVA NA ŠTĚDRÝ DEN Štědrý den je velký půst v roce, zato večer nejbohatší postní tabule. Podle pověry by odměnou za celodenní půst od jídla mělo být večerní zjevení v podobě zlatého prasátka. Až pozdě odpoledne se chystal štědrovečerní stůl. Položilo se na něj všechno, co se v hospodářství urodilo. Doprostřed stolu se položil vdolek a kolem něho od všeho trochu: obilí, hrst máku, hrách apod.
24
V některých chalupách dávali dary z úrody pod stůl nebo třeba pod stromeček. Od štědrovečerní večeře se nemělo vstávat. Platilo, že pouze jeden člověk může od stolu stanout a obsloužit ostatní. Nejtypičtějším štědrovečerním jídlem byla tzv. štědračka. Vařila se z nejrůznějších surovin. Platilo, že jako na stole, také v této polévce by mělo být co nejvíce potravin, všech, co se za rok urodily, všech, co dům dal, všech, které si hospodyně přála, aby ji v domácnosti nechyběly. Také čaj, který se podával k vdolkům, se vařil ze všeho, co se za rok podařilo nasbírat. Jahodové lístky, maliní, z mnoha druhů bylin apod. Slavnostní bylo i osvětlení.: místo loučí (světidel) plápolala velká lojová svíce. Se štědrovečerní hostinou (postaru s obědem) se většinou začínalo, až na nebi vyšla první hvězda. Častokrát však mnohem později, po poklizení dobytka, tak kolem sedmé hodiny. Na počátku hostiny všichni stanuli a nahlas se pomodlili. Z každého jídla se nechávají zbytky pro dobytek, drůbež, psa i kočku.
2.2 VÁNOČNÍ ZVYKY Podle lidové víry je Štědrý den vhodný pro předpovídání osudu. Vykládají se a zkouší se různé pověry. Hvězdička rozkrojeného jablka je znamením, že člověk bude přes rok zdráv. Také házení botou mělo podle pověry objasnit, kdo z rodiny odejde z domu. Pro svobodná děvčata byl Štědrý den vhodnou příležitostí k tomu, aby se dozvěděly, kdo bude jejich nastávající. Už od sv. Lucie měly napsané lístečky se jmény chlapců a konečně se mohly dozvědět, jméno toho pravého. Chodilo se ke keři bezu a říkalo se: „Třesu, třesu bez, pověz ty mně pes, kde můj milý jest.“ Tam, kde zaštěkal pes, tam se mělo děvče vdát. Podle tvaru olova, které se lilo rozžhavené do studené vody,, se také hádala budoucnost. Skořápky z ořechů, ve kterých stála malá svíčka, znázorňovaly osud toho, kdo je pouštěl, a ostatních lidí. Když se skořápky potkaly, bylo to dobré znamení.
2.3 NA ŠTĚPÁNA KOLEDA Dvacátého šestého prosince se připomíná sv. Štěpán. Sv. Štěpán hlásal, že Kristus je Mesiáš předpověděný proroky. Za tato slova upadl u židovských kněží v nemilost, a proto jej také obžalovali a nakonec ukamenovali před hradbami Jeruzaléma.
25
Obchůzky po domácnostech s přáním všeho dobrého jsou spojeny s mnoha lidovými slavnostmi. Největší ohlas však mívaly právě na sv. Štěpána. Lidé se navštěvovali a zpívali si koledy, které měly stupňovat sváteční náladu a připomínat narození Ježíška. Vánoční koledování začínalo už na Štědrý den, pokračovalo na sv. Štěpána a v různé podobě trvalo až do sv. Tří králů.
3. DOBA POSTNÍ – PŘÍPRAVA NA VELIKONOCE Věcně je řídící a určující známkou postního času ani ne tak vyloučení některých pokrmů nebo úplné hladovění, jako spíše skutek, kajícnost, pokání. Dříve během čtyřicetidenního půstu mohli křesťané jíst jen jednou za den, večer. Zříkali se masa a vína, později mléka, mléčných výrobků a vajec. Počátkem postního období je Popeleční středa, nazývaná také Škaredá. Může připadnout na údobí od čtvrtého února až do desátého března. O Popeleční středě uděloval kněz svěceným popelem křížek (popelec).
3.1 MASOPUST Mezi jarní zvyklosti na Valašsku patří oslava masopustu. Masopust je třídenní svátek a slavil se ve dnech, které předcházely Popeleční středu. Masopust je jakási příprava, poslední možnost si na dlouho dopředu užít, před dobou ztišení, před dobou čtyřicetidenního půstu. Masopustní veselí trvalo tři dny. V tomto čase probíhaly četné zábavy a oslavy. Vyvrcholením oslav bylo masopustní úterý, kdy procházely dědinou průvody maškar, které měly sloužit k pobavení přestrojených i sousedů. Mezi tradiční zvyky pro masopustní období patří smažení koblih.
26
3.2 VYNÁŠENÍ MAŘENY Ústředním Velikonočním svátkům předcházela neděle Smrtná (2 týdny před Velikonocemi). Tento den se v kostelech na oltářích zahalovaly kříže. Smrtná neděle je v lidovém pojetí slavností ztrácející se zimy čili smrti a počátku jara nebo života. Zvyk vynášení smrti (Morany - Mařeny) nemá žádnou spojitost s liturgií a jeho původ je třeba hledat v pohanských dobách. Tato tradice měla mnoho podob průběhu. Podle mluvčích děvčata o Smrtné neděli udělala hastroše, kterého oblékla do ženských šatů. Tato figurína představuje Mařenu, smrt. Za zpěvu nesli obyvatelé Mařenu z vesnice a potom ji svlíkli a upálili. Poté chlapci vzali májíček (smrkový stromek), který představoval oživení přírody, a nesli jej za zpěvu zpět do dědiny.
4. VELIKONOČNÍ OKRUH Doba půstu vrcholí v posledním týdnu čtyřicetidenního cyklu. Přichází svatý (veliký, pašijový) týden. Velikonoce jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanské církve. Připomíná se památka umučení a vzkříšení Krista. Čas velikonočních svátků se řídí sluncem (slunovrat) a měsícem (úplněk), je to pohyblivý. Velikonoční neděle může připadnout na období mezi dvacátým druhým březnem až dvacátým pátým dubnem.
4.1 KVĚTNÁ NEDĚLE Květná neděle připomíná vjezd Krista do Jeruzaléma, kde ho mnozí vítali palmovými ratolestmi. Odtud také její název – Květná. V kostele se dříve světily větvičky jívy (kočičky). Posvěcené kočičky se doma uchovávaly, neboť se věřilo, že mají velikou moc.
27
4.2 VELKÝ PÁTEK Velký pátek je v liturgii velmi významný den. Je to období velikého půstu, nezvoní kostelní zvony, bohoslužba se skládá jen ze čtení textů a zpěvů. Je odhalen kříž, který byl v době půstu zahalen. V lidovém pojetí se na tento den zachovaly řady zvyků. Podle mluvčích vstávali dříve lidé na Velký pátek časně ráno a chodili se omývat do potoka, aby byli po celý rok zdraví. Dle některých vyprávění voda v potoce symbolizovala tento den krev z Kristových ran. Do vody byl často hnán i dobytek. Už večer před velkým pátkem se na zahradách chystaly ohně. Dle pověry měl dým z ohně ochránit stromy, aby dobře rodily. Utichlé hlasy zvonů nahrazovaly klepačky (místně – řehtačky). S řehtačkami chodili malí chlapci celou dědinou. A to jak na Velký pátek, tak den před ním – na Zelený čtvrtek.
4.3 ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ Podle křesťanů je tento den jeden z nejvýznamnějších náboženských dnů v liturgickém roce. Kristus přemáhá hřích a smrt. Tímto vítězstvím umožnil žít po pozemské smrti navždy v přátelství s Bohem, k čemuž byl člověk stvořen a o což přišel prvotním hříchem. Na památku tohoto nejvýznamnějšího Božího činu v dějinách spásy začali křesťané od určité doby světit sváteční den, den odpočinku, v neděli na rozdíl od Židů, kteří jej slaví podle starého zákona stále v sobotu. V lidovém pojetí se zachoval místní zvyk – vyvláčení, vytahování nejrůznějších předmětů a věcí ze stavení. Navečer byly muziky. Hrálo se a zpívalo až do následujícího dne.
28
4.4 VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ Tento den je pro lidové zvykosloví nejvýznamnějším dnem velikonočních oslav, i když se k němu neváží žádné významné liturgické skutky. Tento den chlapci obcházeli dívky a šlehali je pomlázkou, aby byly čerstvé a zdravé. Odměnou dostávali chlapci malovaná vajíčka. Malování vajíček patří k projevům tradičního umění. Chlapci s sebou po obchůzkách nosili i pálenku, aby rány tak nebolely a aby se rychle zahojily. Podle některých mluvčích z recese chodila po velikonoční pomlázce i děvčata. Oslavy velikonočních svátků vyvrcholily taneční zábavou.
29
