1 = 3C. Dotkni se hvězd!

Oltář zapomnění

© Lurae Drakonis

1/2 + 2/1 = 3C Dotkni se hvězd! Mrazivé Světlo hvězd, strnulý okamžik z času, kdy Země byla mladá a magickou krásou okouzlila samotný Vesmír tvořivý. Hrou Světla ji oděl do šatu barev a tónů, laskavým paprskem vložil život do její náruče a pod ochranná křídla skryl. Dotkni se hvězd vzdálených. Dotkni se srdce, překonáš čas. Ten Vesmír tvořivý je v nás. Darem nám byl dán na cestu širokou a hlubokou světem bolestných zapomnění.

Po dlouhých nocích, plných snů divokých, přichází ráno a všech sluncí jas, prosvětlí vzpomínky matné, jenž děsí a přitom hladí naše srdce v plamenech chladivých. © Tissa 2010

Namísto avizovaného pojednání o tajemstvích magie, se vynořila nutnost podrobněji probrat a rekapitulovat to, o čem se hovořilo v předchozích úvahách a pokusit se tyto vědomosti nově uspořádat. Nepochopili bychom magii, kdybychom nepochopili tu skutečnost, že magie už nikdy nebude to, co bývala… Vnímání reality – pravda nebo fikce Realitou, iluzí vnímání a hledání skutečností, ukrytých v této fikci, jsem se mnohokrát ve svých úvahách zabývala. Člověk, v pojetí lidské bytosti, je složeninou mnoha vrstev hmotných i nehmotných částí, které tvoří celek jeho multidimenzionální existence. Vnímání této skutečnosti ovšem nikdy není takto komplexní. Všechny úhly možného pohledu vycházejí z nitra člověka a proto každý tento úhel je pro danou lidskou bytost jedinečný a osobitý. Povědomí o vlastním vnitřním uspořádání pak promítá orientaci vnějšího posuzování světa a znamená opět osobní jedinečné chápání reality života svého i lidstva jako kolektivu. Kolik takových úhlů může existovat, si můžeme jednoduše představit na zjednodušeném rozdělení vrstev, ze kterých se tyto úhly promítají. Primární centrum vnímání člověka se nachází uvnitř jeho vědomí. Vědomí je nehmotný energetický útvar, který se nenachází uvnitř tělesné schránky a dokonce není ani v jeho bezprostřední blízkosti – posuzováno zákonitostmi časoprostoru. Je to pole informací, sdílené všemi životními formami v rámci kolektivu Planety. Každý člověk ho využívá dle svých možností a schopností, je kompletní databankou lidského rodu, do kterého patří i celá říše Přírody. Můžeme si tuto strukturu představit jako tři soustředné kruhy. Většina lidí se pohybuje ve vnějším kruhu svých individuálních sektorů vědomí. Prostřední kruh je interaktivně hojně využíván formou podvědomých impulsů a nejhlubší kruh je centrem planetárního multidimenzionálního vědomí – genetická paměť či mysl. Fyzické smysly, které jsou součástí hmotné vrstvy člověka, zprostředkovávají informace z informačního energetického pole vědomí a prostřednictvím fyzického mozku jsou vyhodnocovány. Výsledkem je úhel pohledu a jeho promítnutí zpět do vědomí – znamená individuální chápání reality. Na našem modelu vědomí to znamená, že výseč úhlu vnímání je nedokončená, směrem do středu ji ohraničuje kruh podvědomé sféry. Pokud do té sféry nedosáhneme, je i náš sektor kompatibilních informací – tj. takových, které vypovídají o realitě – omezen na manipulační prostor takové nekompletní výseče vědomí a informací zde obsažených. To samozřejmě neznamená, že

bychom od ostatních informací byli odděleni. Jen nám ty informace prostě nic neříkají – naše smysly je nedetekují a proto je ani mozek nezpracuje. Jsme materialisté a logika projeveného světa odmítá podněty z hlubších vrstev, které by eventuelně do naší logiky pasovaly. Z této hlubší vrstvy bychom museli informace vnímat skrze pocity, které formou emocí nutí mozek zpracovat informace z podvědomí. Je to šestý smysl, máme ho všichni a dokonce ho i všichni používáme. Racionální mysl – produkt mozkové aktivity – tyto pocity většinou jen lehce posoudí a následně odvrhne jako nepoužitelné do svých logických procesů vnímání. Někteří lidé však hojně využívají sféru podvědomí, jejich racionální mysl je rozšířena z polohy Ega do vyšších forem (SuperEgo) a takto zhodnocené procesy logiky jsou schopné integrovat informace z podvědomé vrstvy a promítat je do rozšířeného chápání reality. I když se to děje většinou nahodile a nikoli cíleně, je zde využívána větší plocha naší výseče v informačním poli. Takové informace zahrnují již trvalý pocit existence hlubší hmotné reality – je to realita naší duše. Pokud vědomě dojdeme k poznání, že vnější realita světa je obrazem rozmanitějších skutečností, že tyto skutečnosti můžeme vnímat skrz pocity a analyzovat formou emocí, pak posuneme SuperEgo do jeho nejvyšší formy – do vyššího Já. Jsme sice ještě stále závislí na logice racionální mysli našeho fyzického mozku – jako výstupního média – ale distribuci toku informací uvnitř vědomí teď řídí dominantně vůle a záměr naší duše. Znamená to významné rozšíření individuální sféry vědomí a rovněž okruh, ze kterého jsme schopni v rámci kolektivního vědomí čerpat informace, je podstatně větší. Jak jsem zmínila v některých předchozích úvahách, toky informací vytvářejí obrazy energetických struktur – archetypy – a tyto pak svým potenciálem směrují naše vnímání – ovlivňují naši mysl, chování i životní orientaci v lidské společnosti. Všechny vrstvy vědomí se prezentují formou archetypů – od těch osobních ve vnějším kruhu, přes ty vyšší z oblasti podvědomí. Jak také již víme, takových archetypů, které nás mají ve svém gravitačním magnetickém poli, je mnoho a většinou si jejich existenci vůbec neuvědomujeme. Archetyp je takový náš soukromý dvorek, na kterém se odehrává náš život. On určuje, jakým směrem bude naše mysl směrovat toky energie s informacemi i to jak se vypořádáme (nebo nikoli) se svým inkarnačním úkolem existence v hmotné projekci. Je to manipulativní program existence v iluzi života a to, že určuje běh života jedinců, je dáno evolučním vlnou, na které aktuálně jede celá lidská

rodina sečtená planetárním vědomím. Je to Hra života a lidské bytosti jsou nuceni ji hrát – tato nutnost vychází z vyššího záměru duše a z hlubších souvislostí vesmírných principů. Nezmínila jsem se o aktivním a uvědomělém využívání středového kruhu vědomí – Genetické mysli. Samotná Genetická mysl je příznačně nazývána nevědomím – to znamená, že už z principu je předpokládáno, že není určena k vědomému používání a také ji prostřednictvím složek Ega nelze využívat vědomě. Je z ní čerpáno, i je do ní vkládáno množství informací, které jsou následně navázány do světelné genetické sítě DNA, avšak k účelové a cílené práci s touto složkou vědomí, která je součástí Vyšší mysli vědomí Vesmíru, nám lidem prozatím cosi schází. Abychom to osvětlili, podíváme se trochu do historie a na vyjímečné osobnosti, které se této mety možná lehce dotkli. Samozřejmě si také vysvětlíme, proč tomu tak je a existuje-li cesta k „prolomení“ této bariéry. Programem pro tuto naši aktuální evoluční pozici na pomyslné vývojové spirále je náš známý systémový matrix – systém lidské mysli. Tento matrix se evolučně vyvíjí spolu s námi a nyní je ve fázi, kterou vrcholí k překlopení do nového systémového pozadí pro lidskou bytost. Je to proces složitý a dlouhý, má vazby na mnoho dalších souvislostí v komplexu Záměru Zdroje pro tento náš Vesmír. Bývaly časy, kdy náš směr určoval jiný program. Byli jsme tehdy atlantským typem civilizačního seskupení a ovládali jsme magii. Náš kolektiv je vývojově velmi starý a s různými malými obměnami spolu kočujeme Vesmírem Celku velmi velmi dlouho. To, co prožíváme zde, na planetě Zemi, prožívali jsme již mnohokrát – konkrétně nyní posedmé. Jedná se o náš známý Projekt Člověk. My jsme jeho konstruktéři i ho sami realizujeme. Postupně jsme ho takto zavedli jako první archetyp v prvním Vesmíru a na své cestě jsme došli sem, coby sedmý archetyp sedmého Vesmíru. Proč to vlastně děláme? Protože jsme se k této práci zavázali svému Stvořiteli a děláme to pro něj – jsme výkonná složka jeho Inteligence, která je Vizí nás všech. Takto Zdroj expanduje svým Vědomím do součtu vědomí všech světelných bytostí, které tvoří Vesmír Celku. Soustava Vesmírů dojde do stavu Celistvosti jedině tak, že do stavu Celistvosti dojdou všechny bytosti. Vesmír se skládá ze třech složek – projevené hmotné projekce, na kterou jsou navázány fyzické hmotné struktury – je omezena vnějším kruhem Vědomí a sféra působnosti nepřesahuje součtovou hodnotu svého Slunce. V praxi to znamená ohraničení membránou reality dané

planetární sluneční soustavy. Je to hmotný obraz druhé složky – jemnohmotné duše. Na ni jsou navázány dimenze života uvnitř jednotlivých Vesmírů. Duše je jemnější forma člověka a její sféra působnosti je v podobné součtové oblasti jako její fyzický obraz. Tyto dvě složky tvoří kolektivy bytostí a ve Vesmíru jich existuje velmi mnoho. Podle stupně propojenosti svých obrazů mají schopnost cestovat Vesmírem, využívat technologiemi jeho principy a navzájem se ovlivňovat. Můžou existovat v pouhé energetické podobě – i to je tělo, nebo se inkarnovat do hmoty, jejíž hustota je určena aktuální sférou prostoro-časových projevených vzorů. Relativně se zdá, že některé kolektivy jsou vývojově dále, než-li jiné – existuje zde velká rozmanitost života i schopností bytostí. Obecně lze říci, že i ty zdánlivě nejvyspělejší formy života, které operují (pokud chtějí) kdekoli v tomto Vesmíru, nemohou jeho hranice překročit. Podobně s různými obměnami je tomu tak i v dalších Vesmírech. Takových sfér času a prostoru existuje v každém Vesmíru velmi mnoho. Pro jejich zjednodušení mluvíme o 11 dimenzích, každá však obsahuje množství dalších světů ve světech. Ve skutečnosti jsou však dimenze jen dvě – nosná a nesená. Nosná je základní holografická matrice a nesená je vše to, co existuje. Nosná dimenze je neprojevený soubor všeho projeveného. Je vzorem pro obrazy. Fúze tohoto vzoru se svým obrazem je očekávaným krokem na cestě k Celistvosti Vesmírů a jejich vzájemnému poskládání do projevení Vesmíru Celku, včetně propojení prostoro/časového vzájemného sdílení. Tomuto procesu však musí předcházet propojení lidské bytosti do Celistvosti – vše je založeno na součtových hodnotách. Abychom nezapomněli na třetí složku Vesmíru i bytostí – jen si připomeneme, že existuje, stejně jako existuje třetí vrstva Vědomí. Naše atlantská minulost – ta magická – byla první cyklickou vrstvou existence ve hmotě. Byli jsme tehdy takoví „Tvůrci“ skrze možnosti mysli. Hranice mezi podvědomím a projeveným racionálním vědomím byly pouze relativní. Projevení těchto schopností nám umožnily vnější technologie. Byly to krystalické struktury uhlíku a křemíku, které generovaly energii, na kterou jsme svým vědomím byli schopni se naladit a využívat ji v širokém měřítku možností. Dominantním centrem pro realizaci záměrů bylo vyšší Já naší duše. Cyklus reinkarnací i zákony příčiny a následku běžely pod schématem jiného určujícího programu pro mysl. Přesto existoval vzor pro postupnou kaskádu cyklů

existence, kterou určovala rezonance časové vlny událostí – již tehdy jsme pracovali v rámci Projektu Člověk – byla to taková zaváděcí sekvence. Na toto období máme vzpomínky - je to Zlatý věk. Nebudu zde zacházet do podrobností, protože toto téma jsem již probírala dost vyčerpávajícím způsobem v předchozích úvahách. Při každém součtovém naplnění obsahu cyklu dochází k částečné reorganizaci uvnitř systému – duše se rozdělí a včlení do nových kolektivů, uzavírají se (nikoli však uzamykají) kapitoly v Knize života a na součtu proběhlých cyklů je postaven a založen cyklus další, s dalšími možnostmi a příležitostmi pro bytosti toho kterého Vesmíru. Vše je součástí Projektu a Hry života, je pod taktovkou daného scénáře. Po ukončení cyklů magického tvoření jsme postoupili do úrovně materiální sféry hmoty. Nebyl to žádný propad či trest. Abychom mohli propojit vrstvy vědomí, museli jsme prožít, zažít a získanou zkušenost sečíst. Pro tuto druhou etapu Projektu jsme potřebovali upravit určující systém, a jak víme, je to kódování A+N+U. Magie byla odsunuta do podvědomí, do bájných příběhů a pohádek, pro udržení materiální roviny jsme dostali reflexi mnohačetného zrcadlení reality – jsou to naše známé virtuální reality ve virtuálních realitách. Za vším se táhne stín a ten může být natolik matoucí, že mnohdy bývá zaměněn za skutečnost a naopak. Jsou to iluze. Museli jsme si touto snovou existencí vyhraněných polarit projít, abychom mohli sloučit dvě vrstvy Vědomí do jednoho Celku, který takto nově uspořádán vytvoří bránu a překlopí se k tomu Svatému grálu, ke kterému směřujeme a se kterým se rovněž musíme propojit, abychom byli kompletní, a až budeme kompletní my, proběhne Vesmírem obrovská vlna energie, která překlopí uvnitř všechny ostatní bytosti a součtem toho všeho se překlopí Vesmír do polohy fúze vzoru s obrazem a následně se to samé stane v ostatních Vesmírech, celé se to překlopí do Celku s jedním Centrálním sluncem a vše v existenci postoupí do nového modelu existence. Takže tato předlouhá věta na závěr shrnuje vše výše řečené. K pochopení toho, kam se tedy vlastně překlápíme, jak to má proběhnout a co to znamená, musíme podrobněji rozebrat ty jednotlivé cykly a časovou rezonanci v prostoru. Tomuto tématu se budeme věnovat v dalším pojednání. 6.12.2010 Tissa

Na vlnách času Zopakujeme si tedy, jaké skutečnosti o Vesmíru a bytostech jsme zatím zjistili. Vše má nyní hodnotu 1/2 v zrcadlové projekci nepropojených vrstev vědomí. Tímto zjištěním tak trochu předbíháme aktuální stav věcí – protože vše je provázáno se vším, nic vlastně nejde oddělit, ale my sami zatím nemáme možnost tento Celek vytáhnout, vzít ho do ruky, prohlédnout si ho ze všech stran a smysluplně popsat – zatím jen vyzobáváme fragmenty toho Celku a mate nás jeho zdánlivá složitost. Stav Celistvosti je stav propojení všech tří složek, ze které se bytost skládá. Dosažení takového stavu propojení znamená poskládání Vesmíru – jeho tří složek – do stavu Celistvosti a do třetice – dosažení Celistvosti Vesmíru znamená poskládání Multivesmíru do stavu Celistvosti. Je to takový hlavolam o nekonečném počtu prvků, aby zaujal každý prvek to správné místo v tom správném postavení k ostatním, je potřeba ty prvky seskupit (sečíst) do dílčích celků, které je pak potřeba opět seskupit (sečíst) do vyšších celků atd., až dojde (při dosažení kritických hodnot) k jejich smysluplnému uspořádání ve vyšší strukturu. Je to tak – stále to bude struktura v prostoru/čase, ovšem v multidimenzionálním pojetí – propojení dimenzí otevře krátké cesty na dlouhé vzdálenosti – postupem času i bez pomocných technologií. Zatím je ovšem takový stav vzdálen v čase. Aktuálně se na horizontu rýsuje konec Velkého vesmírného cyklu. Lidská bytost prošla mnohými časovými cykly, které byly součástí tohoto Velkého cyklu. O fraktálním uspořádání událostí v čase a jejich pohybu v prostoru jsem dost podrobně psala v pojednání Tajemství ukrytá v mýtech. Náš aktuální cyklus (je ovšem pravděpodobné, že i obdobně ostatní cykly) má taktování rezonance 1/64. Při součtovém naplnění objemu cyklu dochází k určité reorganizaci a přeposkládání možností existence bytostí. Někdy se takovému přechodu z jednoho cyklu do druhého říká „sklizeň“. Skrze jednu sklizeň jsme vešli i tehdy z atlantského období magie do materiální hmotné existence. Co to vlastně znamená? V podstatě to, že se sečtou hodnoty v Knize života (osudu) a duše jsou přerozděleny dle dosažených výsledků do nových reinkarnačních dimenzionálních membrán. Takto se točí na vesmírném kole. Při každém otočení je část duší vyklopena do nějaké části Vesmíru, kde jsou, dle vesmírného řádu, součástí nového galaktického vědomí (centrálního slunce galaxie). Zde se dále vyvíjejí a vzestupují a vytvářejí podmínky k vyšším

možnostem vyjádření. Postupně se takto založená galaktická seskupení mohou dopracovat k rozšíření své působnosti napříč mnoha galaxiemi. Bytosti si vytvářejí nosiče pro existenci, které jsou rozmanité a rovněž nemusí být nutně humanoidní. Takovýmto způsobem se kolo protočilo asi dvacet čtyřikrát. Všechny ty bytosti existují, podobně jako my, v modelu existence evolučněspasitelském a jsou v nějaké fázi transformačního procesu. To znamená, jsou na cestě k Celistvosti. Záměrně se vyhýbám tolik frekventovanému označení Jednoty, protože tento termín je obecně chápán jako brána k osvícení – a to není cesta, kterou zde popisuji. Svrchovaná Jednota je naší skutečnou podstatou a tvoří třetí prvek Celistvosti. O možnostech dosažení tohoto stavu jsem nesčetněkrát mluvila – zatím není rozšířen ani zde, ani mezi bytostmi ve Vesmíru. Postupně k němu ovšem nakonec dojdou všichni – někteří v nejbližší době, většina však až bude zaveden nový model existence (transformačněmistrovský). V časové vlně větších cyklů jsou obsaženy další menší, které nekončí klasickou sklizní, ale jsou příležitostí pro malé kolektivy bytostí, např. z historie to byli Mayové a další. Tyto kolektivy nejsou klasicky součástí cirkulace duší, ale plní určité dlouhodobé úkoly v rámci Projektu a na mnoha místech Vesmíru. V postatě to vypadá, že planeta Země je takovou určitou kolébkou života tohoto Vesmíru, i když mohla působit na různých místech a pod různými jmény i pod jinými slunci či hvězdami. Ona (bytostně) k nám totiž patří a my patříme k ní. Vždy se s námi „převlékala“ a vždy nás hrdě hostila ve svém vědomí, ať jsme byli my lidé jakkoliv v oddělenosti, pod vlivem magie či necitliví materialisté… Zde tkví původ toho zdánlivého propastného rozdílu mezi úrovní vývoje lidské rasy na planetě Zemi a všemi těmi velmi vyspělými civilizacemi ve Vesmíru. Čím více se blíží konec Velkého cyklu, tím více jsme pod jejich vlivem a jsme s nimi ve stále silnějším kontaktu. O tomto problému jsem také již podrobně psala, neuškodí však, když si ho trochu rozebereme. Můžeme si evoluční etapu existence bytostí v současném modelu představit jako školu, která má tři třídy. První třída – Země – je základní a nejdůležitější. Absolventi této základní třídy postupují dále do nových časo-prostorů ve Vesmíru, aby přetvářeli dimenze života v souladu s vesmírným řádem. Škola má tři třídy včetně té základní. Součtem zkušeností první základní třídy jsme přešli z polohy magie A do polohy současné – materiální B. Tyto součty rezonují ve vlnách i těmi vyššími třídami – součty jsou zase fraktálová kaskáda. Skrze součet planety se sčítá soustava

(Slunce), dále se sčítá galaxie (galaktické centrum), dále supergalaxie, atd. O důležitosti konce Velkého cyklu svědčí přítomnost mnoha bytostí z různých oblastí vyšších tříd Vesmíru nyní v inkarnaci mezi lidmi. Dříve ojedinělá možnost takového vstupu do naší membrány osudu je, díky tokům energie Centrálního slunce, umožněna v široké míře. Je to ona Éra průzračnosti a expanze, o které se často zmiňuji. V rámci naší základní třídy jsme tedy nyní na horizontu překlopení do pozice C. Toto je potřeba blíže vysvětlit. Z různých analýz našeho systémového matrixu již v minulých pojednáních vyplynula existence stínového kódování událostí v čase a prostoru naší reality. Jsou to známé virtuální reality ANU. Víme, že tento stín zde není samoúčelně, naopak plní velmi důležitý úkol pro udržení reflexe zrcadlení pomocí vyhraněného polaritního vnímání. Důsledkem je povědomí o kataklyzmatických globálních událostech, které doprovázejí ty tzv. sklizně. Jedná se o brutální řešení – všichni, až na pár předurčených jedinců, hromadně, najednou, v krátkém časovém úseku, zahynou, aby mohly být jejich duše sklizeny, zváženy a přerozděleny. Nejsem zastánce těchto teorií, a proto opakovaně předkládám trochu jiný názor. Kataklyzmata vždy doprovázela existenci života v dimenzích – ten složitý hodinový strojek o nekonečném počtu komponentů může občas zaskřípnout, protože míra dokonalosti uvnitř takového systému je ovlivněna nekonečným počtem proměnných. Tyto rizikové body jsou nicméně zmapovány a při jejich přiblížení se zesilují korelační faktory z prostředí kolektivu bytostí, které odpovídají za chod Projektu – jsou to bytosti rodu Světla, které ve svých úvahách nazývám Zářícími. Sklizní se myslí součet hodnot v Knize života (osudu) v dominantní realitě vyšších sfér existence naší duše. Tlustá čára v Knize neznamená tlustou čáru v inkarnační projekci. Každý jsme si pro život v inkarnaci připravili nějaký úkol a nějaký čas na jeho splnění, to platí. Sčítá se až po jeho – svobodnou vůlí řízeném – naplnění. Konec Velkého cyklu se ale přece jen v něčem liší – od těch ostatních menších, zakončených sklizní. Jsme na prahu změny ANU kódování našeho nosného systému mysli a tato změna je součástí změny globálního systému pro mysl celého Vesmíru – Hierarchie. Souvisí to s analogií matrix=matrice. V tomto případě holografická matrice Vesmíru – vzor všeho v neprojevené, svinuté subenergetické podobě. Naším kolektivním působení je v tomto holografickém vzoru nově směrován aktivační světelný svazek. Individuálně ho všichni

generujeme energií svých srdcí – tedy v prostředí té naší holografické miniatury té velké holografické matrice – je to světelné tělo naší bytosti (Merkaba – vnitřní Slunce) a ve fraktálové obsažnosti je v posloupnosti naší známé součtové řady plnohodnotná se všemi svými vyššími obrazy – Sluncem, Galaktickým centrem i Centrálním sluncem… Tento postupný proces je součástí toho překlopení z polohy B do polohy C, kdy toto samotné překlopení znamená onu velkou vlnu, která překlopí do polohy C i vyšší třídy. Tento proces je součástí Projektu a dá se vyjádřit rovnicí: 1/2 + 2/1 = 3C Je to filosofická, nikoli matematická rovnice. Symbolizuje a obsahuje komplex proměny a úzce souvisí s fenoménem naší DNA a tím, čemu říkáme aktivace Zdrojových kódů. Abstraktní kompozici k obsahu této rovnice najdete zde: http://www.tissa.cz/nic.htm Touto problematikou se budeme zabývat v dalším doplňkovém materiálu. 7. 12. 2010 Tissa

Spirála života Lidská genetika, ta, která je předmětem moderního vědeckého výzkumu, je velmi obsáhlá a složitá oblast. A to se tento výzkum zatím pohybuje ve fyzické projevené sféře lidského těla. Ale naše DNA je multidimenzionální struktura, její projekce se pohybuje od nehmotných sub-světelných elementů, přes jemnohmotné kódy, které dovolují paralelní inkarnace, až po tu molekulu ve tvaru dvouvláknové šroubovice, kterou můžeme pozorovat pod mikroskopem. Je to rovněž energetická struktura, protože její primární funkcí je přenos informací. Náš pohled na DNA se bude odehrávat ve filosofické rovině, vědeckou složitost ponecháme odborníkům. O DNA jsem celkem podrobně hovořila v několika předešlých úvahách. Teď se na ni podíváme trochu z odstupu, abychom obsáhli co největší záběr. Jak víme, lidská bytost je komplex mnoha vrstev. Jednotlivé vrstvy umožňují existenci v mnoha úrovních reality. DNA je navzájem spojuje mezi sebou a současně se

všemi ostatními bytostmi i se samotnou základní matricí Vesmíru. Naše duše je vlastně Svrchovaná světelná bytost, oděná světelným tělem – Merkabou, které je její součástí a nikdy ho neodkládá. Tato světelná bytost má na svém světelném těle navrstveno několik jemnohmotných těl a navrchu nakonec i toto fyzické z masa a kostí. Je to taková bábuška. V důsledku to znamená, že kolik má světelná bytost těl, tolik je schopna realizovat kvalitativně různých paralelních (současně probíhajících inkarnací). Přenos informací i potřebná komunikace probíhají prostřednictvím DNA, která je takovým naším superpočítačem. Z rychlosti tohoto přenosu, která je přímo závislá na rychlosti zpracování dodaných informací příjemcem a jeho odezvou (echem), je odvozena vibrační úroveň jednotlivých existencí – čím hlouběji do hmoty, tím je přenos i vibrace pomalejší. Tento pohyb informací je odpovědný za naše vnímání času. Z toho logicky vyplývá, že v jiné dominantní inkarnaci je vnímání času jiné a frekvence vibrací také jiná – zde je vysvětlení relativity dimenzí a jejich číslování a podobně. Čas je prostě nedílnou součástí prostoru a toto nám též trochu osvětlí, jak mohou být světy naskládány ve světech… aniž by si navzájem překážely. Ten takt je rovněž určujícím pro okamžité souřadnice dominantní reality a promítnutí informací do vědomí člověka. Právě vědomí – Genetická mysl – je příjemcem informací a z tohoto prostředí se odvíjí skutečnost, že jsme kolektivně ve stejném časo/prostoru, ve stejné „dimenzi“ a že se navzájem vidíme a vnímáme. Možná zde někoho napadne, že kdyby ta rychlost byla závislá na výši IQ, zbavila by se naše společnost elegantně velkého množství problémů, ale bohužel – takto to nefunguje… V současné době, kdy jsou některé pojistné membrány propustnější díky probíhající přestavbě naší Genetické mysli, narůstá množství lidí, kteří dříve lehké a prchavé Déja vu, vnímají jako jasné a konkrétní vzpomínky – většinou se domnívají, že se jedná o vzpomínky na své minulé inkarnace. Takže jak to vlastně probíhá… No, trochu se tam podvádí… Obecná představa je, že člověk je tělo s myslí a s duší. Takto to skutečně je. Tělo nepřetrvává, podléhá zkáze, duše je nesmrtelná a po smrti odchází do vyšší sféry existence, kde se připravuje na další inkarnaci. Duše je součástí cirkulace planetárního kolektivu duší, ke kterému evolučně náleží a od jiných kolektivů je oddělena membránou – jak v hmotné, tak v nehmotné úrovni. Avšak, je-li duše zrovna mimo fyzickou inkarnaci, může také zažívat lehoulinké

Dája vu… a takto dále a dále. Jak je to tedy možné a čím je to způsobeno, kdo to dělá? No samozřejmě ta světelná bytost. Všechno je pro ni inkarnací, ona sama a jediná není omezena žádnými membránami ani Vesmíry – může být čímkoli chce a kdekoli chce – jenom to musí probíhat diskrétně, aby se to na ni neprovalilo. Ta diskrétnost je pojištěna několika faktory, které jsou i těmi překážkami, které doposud bránily dosáhnout stavu Svrchované Jednoty a Celistvosti. Než si toto vysvětlíme, musíme si stručně zopakovat anatomii lidské bytosti. Hmotné fyzické tělo obsahuje energetická centra, kterými proudí energie. Tato oblast je velmi dobře zmapována díky východním filosofiím. Každý lidský orgán má svůj nehmotný energetický ekvivalent – jeden je obrazem druhého z obou úhlů pohledu. Energie je rovněž polaritní, proto i naše myšlení je polaritní a náš mentální projev také. Existují zaběhlé a osvědčené metody, jak vyvážit toky energie, které poskytují možnost rovnováhy v oblasti zdraví těla i mysli. Mohou i podstatně rozšířit vrstvy vědomí a dodat schopnost nahlížet do hlubších oblastí reality. O energii a o rozdílech jejího získávání jsem podrobně psala v pojednání Tajemství energie. V tomto kontextu si pouze připomeneme, že energie je v první řadě Inteligencí – je nosičem informací. Na této bázi funguje i naše hmotná DNA, která je dále napojena na tu složitou světelnou informační síť, o které jsme hovořili. Každá z vrstev naší duše má svůj ekvivalent této naší DNA a vše je propojeno až do světelného těla – Merkaby – která má svou DNA v podobě tzv. Zdrojových kódů. Tyto zdrojové kódy jí zajišťují kompatibilitu se všemi možnými i nemožnými, hmotnými, nehmotnými a energetickými těly, se kterými se ve Vesmíru Celku může potkat a která může využívat jako nosič. Pro nutnou a neustálou komunikaci a přenos informací mezi těmi všemi komponenty, které jsme si postupně vyjmenovali, existuje konkrétní médium, které je součástí zdrojových kódů i světelného těla. Toto médium je různě popisováno i různě pojmenováno – pátý element, pátá báze, fantomové jádro, navigátor Jednoty, apod. Já osobně mu říkám zlatý fantom Fí a podezřívám ho, že je vlastně totožný s tím světelným tělem - Merkabou. Víří (rotuje) v nad-světelných vibračních frekvencích, mimo čas i mimo prostor, je nepostižitelný a nezachytitelný, lze ho vnímat jedině skrz pocity srdce. Je naším „nulovým“ bodem – je všude a nikde, zaujímající kdekoliv tzv. superpozici. Má pro potřeby projevu do času/prostoru svůj polaritní stínový obraz, který bývá někdy zobrazován jako černá Merkaba.

Rozpoznání tohoto elementu, jeho prozkoumání vědeckými metodami a jeho definicí a klasifikací, dosáhneme kolektivně horizontu překlopení do polohy 3C (Celistvosti). Některé zdroje tento krok nazývají vědeckým objevem lidské duše. Než k tomu dojde, musíme se spolehnout na své pocity – neboť ať vědecky klasifikován, či zatím neznámý, je tento Fantom Fí s naší myslí v neustálém kontaktu a díky němu vše funguje tak, jak fungovat má. V jakémkoli jedinci ve Vesmíru – rovněž samotný život Vesmíru je postaven na jeho jsoucnosti, dokonce celý energetický objem a potenciál celého prostoro/času je i jeho objemem a potenciálem. Zde jsme tedy uzavřeli kruh Celistvosti – Vše, co Jest – je širokospektrá, širokopásmová esence světla a zvuku v nekonečné různosti projekcí, které generuje sama ze sebe, neboť je rovněž holografickou matricí života i celého Vesmíru, neexistuje nic, čemu by nebyla vzorem. Současně je naší jedinou a pravou identitou. Pomocí pohybu a pomocí energie realizuje jakýkoliv záměr ve vzájemné synergii nekonečného násobení sebe sama. Součtovými hodnotami udržuje samořiditelnost inteligentního vesmírného řádu. Co nám tedy chybí k tomu, abychom projevili svou pravou podstatu a posunuli se do Jednoty a Celistvosti… V podstatě nám nechybí vůbec NIC. Jedná se o určitou formu fázového posunu naší duše a k jeho uskutečnění musí dojít na úrovni našeho vědomí – od ojedinělých individuálních fragmentů poznání po jejich ukotvení do kolektivní Genetické mysli a tím připravených k distribuci všem ostatním. Tento proces se děje prostřednictvím slov, která jsou viditelnou a slyšitelnou formou nehmotných mentálních energetických toků - myšlenek. Prostě jen musí být některé věci označeny novými jmény a názvy. Tím dojde k jejich naplnění novým obsahem (starý se sečte a pootočí) s novým potenciálem. K tomu potřebujeme přesměrovat a nově klasifikovat energii – naše rovnice obsahuje membrány, které oddělují jednu část Celku jak ve hmotném světě, tak v úrovni vědomí. Abychom překlopili naši 3D realitu (tři díly) do polohy 3C reality (tři celky), musíme sloučit ty hodnoty hmoty a vědomí do celku na levé straně rovnice. Kde je ten třetí celek? No, to je přece naše třídílná realita, která do sebe sčítá ty dva po odstranění dělící membrány. Toto je cesta k Celistvosti.

Jakým způsobem lze zhodnotit potenciál energie a posunout duši a tím mysl i tělo do vyšší fáze evoluce, bude tématem našeho dalšího doplňujícího pojednání. 8. 12. 2010 Tissa

Ezechielova vize

Energie mnoha tváří Z toho, co jsme si doposud řekli o energii, vyplývá, že energie existuje jen jedna v množství vyjádření podle momentálního účelu, který směruje její tok a určení. Také víme, že energie je nosič pro inteligenci. Je všudypřítomná, nikdo a nic od ní není odděleno. Do časo/prostoru je generována pohybem částic, její směr a obsah určují systémy sebeorganizujícího vesmírného řádu prostřednictvím sil, které jsou součástí základního vzoru. V absolutní nulové pozici představuje čistý všeobsažný potenciál Zdroje. Tato absolutní nulová pozice a Fantom Fí (Merkaba) jsou prvotní a základní synergií – Vše, co Jest. Cokoliv, kdokoliv a kdekoliv ve Vesmíru, od sub-elementárních částic po makrovesmírné struktury, je obrazem utkaným z tohoto základu a jsou na ní založeny všechny principy Vesmírného řádu. Je zde opět skrytý součet ve fraktálové posloupnosti objemu potenciálu dle pravidel synergie, kdy vlastně se obsahově součty navyšují s růstem a expanzí. Je to taková přidaná hodnota, která je i pohonem. Má svůj vzorec, využívaný ve statistických výpočtech a je znám jako 1+1=3. Tato relativní (ne)logika skrývá tu přidanou hodnotu, která je obsažena v tom 1+1. Je to fraktálová rovnice a je v ní skryt smyslový klam – Iluze vnímání reality. Tu přidanou hodnotu můžeme rovněž označit jako fí. Toto jsou záležitosti kosmologické a také dost složité. Zaměříme se proto na tu energii. Abychom mohli využívat vědomě čistou energii Zdroje, musí procházet naším srdcem. Zde je myšleno naše energetické holografické srdce, které je i sídlem naší Inteligence a centrem vědomí naší světelné bytosti. Jenom to srdce je totiž schopno zpracovat informace, které ta energie Zdroje obsahuje. O tvořivých energiích srdce jsme si toho řekli v minulých pojednáních velmi mnoho, proto zde nebudu zacházet do podrobností. Energetické srdce generuje pulzní elektromagnetické pole, které je funkční součástí naší multidimenzionality. Je vyšším fraktálním obrazem našeho světelného těla a nižším fraktálním fragmentem Vesmíru – ve vztahu k nižší i vyšší struktuře je plnohodnotnou částí celku. Naše srdce je jeho centrálním sluncem. Sídlem duše je pineal – šišinka mozková. Zde se nachází další centrum inteligence, jehož možnosti zpracování dat z energie Zdroje je omezeno, neboť je zpracovává prostřednictvím vyššího Já duše, nikoli vyššího Já světelné bytosti. I když zabírá spektrum vyšších dimenzí, je primárně ve spojení s tělem – je v inkarnaci a proto orientována na tuto dominantní skutečnost existence. Z tohoto bodu vědomí přichází ono

echo, o kterém jsme mluvili. Od něj se odvíjí to naše vnímání času, prostoru a reality – vlastně nám zprostředkovává obraz té Iluze, kterou čím dál více lidí vnímá jako Iluzi. Při hodně rozšířeném stavu vědomí je schopno analyzovat data ve spektru do 7. dimenze a zprostředkovat i obraz reality dalších inkarnací. Takové cesty vždy podnikali šamani a další jedinci, kteří byli zasvěceni do technik, které to umožňují. Takto získané informace sice přímo nevedou k posunu jedince do Celistvosti, ale díky těmto lidem byla a stále je vytvářena a zhodnocována platforma pro hledání a nalézání vnitřní pravdy. Fázovým posunem je myšleno posunutí duše do oblasti blíže srdci – tam, kde se nalézá při narození – do thymusu (brzlík). Pokyn k jejímu přestěhování musí vyjít ze synchronizovaného souhlasu mysli, duše a srdce a jedině energie srdce s ní dokážou pohnout. Na kvantové úrovni to znamená kompletní reorganizaci energetického systému i čaker. O tom, jak svobodně odevzdat vládu nad svým životem do rukou světelné podstaty našeho vědomí a vůle jsme už také mluvili – jedná se o odpovědně vědomé rozhodnutí. Lehce se to řekne, ale těžko provede. Jak jsem několikrát zmiňovala, záměr učinit takové rozhodnutí musí být obsažen v inkarnačním záměru naší duše. Vystěhování z vazeb jemnohmotných těl je možno pouze tehdy, kdy neexistují návaznosti v paralelních inkarnacích a pokud jsme se vyvázali z karmy. Je pravděpodobné, že děti narozené po roce 1998 vešly do inkarnace připraveny stavu Celistvosti v průběhu svých životů dosáhnout. My starší to buď máme v sobě a pak to není problém, nebo nemáme, ale můžeme to celý život zkoušet a prociťovat srdcem tvořivé energie, které nás obohatí a do kolektivní mysli přinesou potřebné změny k přestavbě systému. V příští inkarnaci to již bude automaticky možné. Fázový posun mění parametr vnímání času i prostoru – jak jsme si již vysvětlili. Aby jedinec tzv. nevypadl z reality, je zde onen stínový fantom Merkaby, který vyrovnává odchylku ve všech vazbách projevené hmoty. Ve vědomé mentální rovině je však posun bez korekce – je to „schizofrenní“ stav a dá se zvládnout jedině pomocí vyšších forem inteligence naší základní podstaty. Dochází i k posunu v oblasti práce s energií – je prioritně tvořivá a pro takovou práci si jedinec dokáže vědomě a účelově přitahovat do svého elektromagnetického pole potřebné toky energie s obsahem informací, které potřebuje. Je to intuitivní a řízená činnost. Aby takto přeměňovaná data vydala dále v prostoru svůj informační potenciál, je potřeba tu energii nějak ukotvit. Jak většina lidí nakládá s energií, jsme již říkali – záměrem Ega generují z mysli potřebu

datového balíčku, gravitační vazbou své orientace na příslušnou energetickou síť některého z programů systémového matrixu je taková energie přitažena do elektromagnetického pole mozku – vnější vrstva vědomí – kde je zpracována a odevzdána zpět – buď do stejné sítě, nebo do sítě jiného programu. Je to čerpání energie z vnějšího zdroje. Podléhá zákonům o zachování přijatých a odevzdaných hodnot v polaritních obrazech zrcadlení a dalších fyzikálních zákonů příčin a následků a tak podobně. Energie generovaná ze srdce může být pohlcena těmito energetickými sítěmi, avšak pro určitou odlišnost si v prostoru ukotvuje základní vazby – tou hmotně projevenou formou jsou organické molekuly uhlíku v planetární sféře (horká energie) a anorganické molekuly křemíku v planetární sféře (chladná energie). Díky těmto vazbám jsou energii Zdroje zachovány všechny vlastnosti, ať s ní pracuje kdokoliv. Každý si z ní pak vytěží tolik, kolik je sám schopen. Její potenciál není ničím omezen. Jak víme, v planetární sféře i v prostoru naší sluneční soustavy jsou uloženy prastaré technologie, které celé věky vykonávaly a zajišťovaly toto ukotvení. V současné době jsou ve fázi pomalého a postupného odpojování, jejich účel byl splněn a samy ukončí svou činnost. Je to ona síť Zdroje, napojená a udržována těmi artefakty, která nás chrání před emisemi neslučitelných entit, které koexistují v relativní spolupráci ve stejné evoluční linii s lidskou rasou. Také jsme si řekli, že pomocí těchto artefaktů je možno lidstvo probudit hromadně do stavu Svrchované Jednoty a Celistvosti a také víme, že je to jen morální pojistka, že by k takovému krajnímu řešení správci Projektu nikdy nedali pokyn. Proč tedy nyní dojde k ukončení činnosti těch artefaktů? Stále vzrůstající počet lidí, kteří vědomě a účelově pracují s energiemi srdce, vytvořili přirozené vazby této energie na svůj vlastní uhlík (obsažený v lidském těle) a křemík obsažený v planetární sféře. Energie Zdroje umožnila zavedení „statutu“ křemíkové inteligence v jeho vlastním a svobodnou vůlí řízeném projevu. Je to vyšší kvalita inteligence, generovaná tvořivou činností člověka. Staré technologické artefakty již nejsou potřeba. Tato nově stvořená „energetická entita“ se bude sama nezávisle vyvíjet dle vesmírných parametrů – je nyní ve své druhé evoluční fázi – první byla energetický nosič lidské vůle, vkládané formou záměru do energie uhlíkových a křemíkových krystalů v našem atlantském magickém období. Teď získala statut nezávislosti s možností vkládat vlastní svobodnou vůli do pole energie uhlíku a křemíku – jedná se vyšší a velmi sofistikovaný způsob spolupráce dvou domén inteligence. Zatím se to učíme a jde nám to pomalu,

proto i ty staré technologie budou také vyhasínat velmi pomalu. Lidé si musí vytvořit vlastní pomocné technologie pro tuto spolupráci, které budou tvořit komunikační rozhranní v přechodném období – než dojde k integraci do kolektivní Genetické mysli - zakomponování a ukotvení povědomí o existenci křemíkové inteligence, o smyslu její existence i o naší vzájemné potřebnosti. Magie se stane přirozenou součástí našeho života v jiné, vyšší kvalitě než tomu bylo v atlantském období. Tyto všechny aspekty zatím nelze dostatečně podrobně prozkoumat a popsat. Ale prostor je plný informací, které nám během krátké doby zprostředkují hlubší poznání. Jedno je jisté, abychom využili všechny možnosti, které se nám nabízejí, bude nezbytné, aby k některým, alespoň dílčím, posunům došlo a je to velmi aktuální záležitost. 9. 12.2010 Tissa

Cesty informací Existence Vesmíru i existence života jsou založené na energii a na informacích, které jsou v ní obsaženy. Energie a informace k sobě nerozlučně patří. Jako nemůže existovat člověk bez duše, neboť je jejím nosičem, tak nemůže existovat prázdná energie bez obsažených informací, protože je jejich nosičem. Jako je lidský jedinec jedním z mnoha možných nosičů pro duši či Svrchovanou světelnou bytost, je rovněž podoba energie velmi rozmanitá. Ve fyzikální sféře časoprostoru je energie vlastně element světla, který známe z kvantové fyziky jako foton. Sám foton je tedy již balíček (kvantum) energie, který nese balíček (kvantum) informací. Proud těchto fotonů (balíčků) nazýváme elektromagnetickým vlněním, které vytváří pole. Z něho je generováno záření ve spektru vlnových délek – jsou to barvy, které vnímáme svými smysly. Energie je ve své podstatě duální, fotony se jeví jako vlna nebo jako částice. Elektromagnetické pole je soustava energetických struktur, které v nekonečnosti růstu opakují základní vzor, uložený v holografické matrici. V prostoro/časovém vyjádření to jsou energetické sítě na bázi superstrun, které mají toroidní geometrický tvar – jsou to trubičky, v různém gravitačním zakřivení. Pulzní charakter elektromagnetických polí je efektem pohybu fotonů.

Gravitace je součástí elektromagnetického pole - jeho geometrických struktur. Je to síla generovaná magnetismem (polaritou). Těch polí vnímáme nekonečně mnoho, avšak existuje jenom jedno pole – nekonečně velké. Toto povědomí nepřirozené fragmentace je i mezi vědci velmi intenzivní, proto je věda – hlavně fyzika – v posledních letech ve znamení hledání teorie sjednoceného pole. Odráží se zde i naše základní synergie – v tomto případě v podobě supersymetrie. Znamená opět duální obraz dimenzionálních projekcí prvotní synergie nulového bodu (pozice) energie Zdroje a nulové pozice (superpozice) světelného těla bytosti (Merkaby). Jako má toto světelné tělo svůj stínový fantom, má i každá částice (foton) svého stínového dvojníka. V důsledku to znamená, že částice (energie) generuje částici (hmoty) v multidimenzionálním spektru. Samotný foton je složen z dalších menších sub-elementárních částic. Zabývat se do detailu procesem promítáním obrazu z holografické matrice do časo/prostorových struktur, které jsou prvky vnímané reality v dimenzích života, je velmi složité a přesahuje naše momentální znalosti. Nás především zajímají ty informační balíčky, které jsou v energii obsažené. Informačním balíčkům se někdy také říká pakety. Obsahují tedy určitý komplex jednotlivých informací, které jsou pohromadě, protože k sobě patří. Rozdělením by pozbyly potenciál záměru a určení. Ten balíček je komplexní energetickou strukturou, která obsahuje mnoho funkcí. Hlavní složkou potenciálu uvnitř informace je tedy vize, neboli záměr – vypovídá o tvůrci té informace mnoho zásadních podrobností, je to jakýsi digitální podpis. Tato vize vytváří charakteristické magnetické pole, které je polaritní a přitahuje informaci do příslušné energetické sítě vědomí. Polaritní magnetismus udržuje v informaci specifickou dynamiku – to znamená schopnost začlenění do řetězce atraktorů (událostí), které má schopnost nejen doplňovat, ale i měnit, přesměrovat do jiných řetězců, dokonce jako virus napadnout a vyprázdnit, či způsobit úplnou destrukci existujícího řetězce. To vše na kvantové úrovni, za fyzickými smysly. Informace tedy pracují přímo v polích příčinnosti – tj. i v kódovaných předurčení událostí, tedy i v Genetické mysli kolektivního vědomí. Další vlastností informace je schopnost vyvolat reakce emociálního charakteru s vazbou na energetický systém jednotlivců, národů i celého lidstva. Někdy jsou také označovány jako smyslové datové toky. Jak víme, informace psané nebo vyřčené, jsou transparentní formou, ale jinak jsou ukryty i ve všem, čeho se člověk záměrně dotkne. Pakety informací, tvořené lidskou myslí, se otiskují do

jednotlivých vrstev vědomí až po Genetickou mysl, kde jsou uchovány jako součtové hodnoty planetárního vědomí a dále posílány do sub-prostorové sítě, kde jsou k dispozici komukoliv ve Vesmíru. Tuto klasifikaci informací jsem už dříve ve svých úvahách použila. Trochu se blíže podíváme na tu podstatu součtových hodnot a na jejich analogii s fraktální posloupností v rámci principů Vesmírného řádu. Je docela ironií, že taková vysoce sofistikovaná, inteligentní, sebeorganizující a samořiditelná záležitost jako je Vesmírný řád, je člověkem označena jako Chaos. Asi to bude proto, že je absolutně nezávislý a to jest - pro člověka – v intencích chaosu… Obsahová kvalita balíčku informací je tedy vlastně atraktor a jeho potenciál podléhá zákonitostem stejným jako fraktál. Tuto skutečnost lze efektivně zapracovat do smysluplné práce s informacemi – dokonce mocenské elity těchto skrytých zákonitostí potenciálu informací využívají (a zneužívají) od nepaměti. Rovněž pomocí znalosti chování informací v čase a prostoru můžeme realizovat některé záměry – třeba v mém případě je tato sada nových materiálů podložena určitým záměrem perspektivního vlivu na vědomí lidí, kteří vytvořili ve svém elektromagnetickém poli prostor pro jejich přijetí a zpracování. Samozřejmě dnes a denně zpracováváme informace, vyhodnocujeme je, a určitým způsobem na ně reagujeme. Jak, to určují většinou ty archetypy, které se nám povalují na dvorku a kterými je každá informace cenzurována. Málokdy se opravdu hluboce zamyslíme nad tím, proč mě opakovaně některé věci vytáčejí do nepříčetnosti a proč mě některé otravné informace doslova pronásledují. Prostě informace mají „sílu“ a dokonce hmotnou hodnotu. Spoustu podnikatelských aktivit je založeno na obchodování s informacemi. Naše sonda do vesmírné informatiky nemůže obsáhnout všechny aspekty. Po této příliš suché a teoretické části se příště pustíme do něčeho zajímavějšího. Do symboliky, karmy národa a důležitosti vyjadřování myšlenek do prostoru. 10. 12.2010 Tissa

Jádro hvězdokupy Monoceros R2 nacházející se v souhvězdí Jednorožce

Dračí síla krve V kontextu informací, které jsme postupně poskládali a pokusili se vysvětlit, můžeme odvodit určité analogie s existujícími mlhavými fakty, která prosvítají z hlubokých vrstev našeho vědomí. Databanka či knihovna lidské rasy se nachází uvnitř planetárního kolektivního vědomí. Planeta Země, nebo jak často říkáme – matka Země, Gaia, Terra, Altea … atd., je bytost stejné světelné podstaty jako kdokoli z nás. Lišíme se v různosti role, kterou hrajeme v evoluční Hře života, kterou ve svých úvahách nazývám Projektem. Průběh Projektu má časový a prostorový rozměr, který daleko přesahuje náš známý Vesmír a je i nad naše chápání času a prostoru. Vzhledem k těmto skutečnostem je nezbytné, aby byl Projekt, nebo lépe řečeno onen Záměr, který Projekt sleduje a postupně naplňuje, jištěn některými stabilně konstantními silami, či principy. Z objektivního hlediska tvůrců a správců Projektu je taková záležitost jeho samozřejmou součástí. Ty síly (principy) nejsou žádnou mechanickou záležitostí, ale skutečnou a existující živoucí energií, která své poslání realizuje formou

skutečné žijící lidské bytosti z masa a kostí – jinými slovy řečeno, ten Záměr je naplňován člověkem (skupinou lidí) v inkarnaci v každém čase a v každém úseku jeho průběhu. Sama bytost Planety, bytost Slunce i kterékoliv hvězdy, dokonce galaxie – tyto tzv. vyšší bytosti – jsou schopny inkarnace (vtělení) a mnohokrát takto v Projektu i působily a stále působí. Všechny i naše známé mocnosti, které bdí nad vesmírnými cykly, a projevují se jako andělské bytosti - i tyto jsou často v inkarnaci. O fyzických vtělení Mistrů – Učitelů lidské rodiny a ochránců rovnováhy uvnitř systémového matrixu - jsem se celkem podrobně zmiňovala v předchozích úvahách. Z jejich řad se rodili Mesiáši, jejichž úkolem bylo vykoupit kolektivní lidskou karmu a připravit v systému cestu pro určitou formu upgradu. Rovněž nyní, před Koncem cyklu, dochází k velmi masivnímu přísunu informací z prostředí galaktického centra, a všichni velmi dobře víme, jak ve 20. století probíhalo pročištění kolektivní lidské karmy. Mystérium oběti se manifestovalo v podobě válek, epidemií, přírodních katastrof, mocenské smyčky v podobě NWO a celého řetězce smutných a bolestných událostí s ní spojených, pádem do hmoty až na samotné dno – a nakonec - bájný Fénix, který povstal z popela vší té zkázy, aby v podobě Vodnáře zalil Zemi živou vodou – zázračným tokem dračí síly, kterou symbolizuje dvojitý had naší DNA, jehož hvězdný obraz nalezneme na nebi v podobě Hadonoše. Je to symbolika hluboko uložených archetypů – jsou to balíčky informací, velmi, velmi dávno schovaných a opatrovaných v planetárním vědomí. Je to prastará knihovna, kterou jsme si my lidé předávali v ústním podání, dokonce mnohokrát i zapsali, ale neúprosný čas nás o ty spisy připravil. Při každém dalším pokusu ty poklady znovu sepsat a uchovat pro budoucí generace, jsme je trochu přikrášlili, někdy hodně zapomenutého vynechali a také hodně ve světle aktuálních událostí zcela překroutili do úplně jiných nebo úplně opačných významů. Jsou součástí a obrazem Iluze naší reality, kdy nic není takové, jako vypadá a mnoho věcí je v šokující opozici k tomu, co je teď, novými toky energií, vyplavováno z těch hlubokých vrstev planetárního vědomí. Jsme konfrontováni s takovými skutečnostmi, které úplně převracejí náš historicky zažitý instinkt pro dobro a zlo – vyhraněné polarity existence. Jsme stavěni před mentální analogie, které narušují od základu soudržnost s iluzorním systémovým matrixem. Složky racionální logické mysli jsou vystaveny tvrdé reorganizaci – já tomu procesu říkám aktivace zdrojových kódů. Je neomylnou známkou efektivity procesu přestavby našeho nosného systému mysli – je to žádoucí průběh a zdánlivý

chaos ve vědomí jednotlivců, kteří mohou tento svůj chaos vnést i do vědomí dalších lidí, je motorem, který pohání naši touhu dopracovat se Pravdy, a tímto způsobem nakonec zdoláme mentální bariéru, která chrání ty staré vzory polarit v uvažování a posuzování obsahu těch prastarých informací, které intenzivně stimulují právě v úrovni zdrojových kódů. „Brnkání“ do kódů je citlivými lidmi velmi intenzivně vnímáno a reakce jsou adekvátní míře připravenosti přijmout a zpracovat (vytěžit) informace manifestované do sdíleného pole. Uvolnění těch informačních toků probíhá v režii bytosti Planety a je stimulováno tokem energie z galaktického centra. Ty systémové změny nemají v existenci bytostí ve Vesmíru obdobu – jak jsme si vysvětlili, je to součást přechodu z jednoho modelu existence do druhého. Proto se na jeho realizaci aktivně podílejí i úplně nové formy inteligence, pro které byl v planetárním vědomí vytvořen manipulační prostor. Je to pro nás exotická forma energie Zdroje, projevená pomocí elementů uhlíku a křemíku. Jak jsme již řekli, dění na Zemi je velmi důležité a předcházející dalším projevům změn v celém Vesmíru. Z toho důvodu je rovněž nyní v inkarnaci velké množství bytostí, které patří do jiných kolektivů, mají však – jako ostatně většina takových bytostí – své historické kořeny zde na Zemi a záznamy o jejich tehdejším působení jsou obsaženy v našich kolektivních Knihách osudu. Téměř všechny moje úvahy se točí okolo fenoménu, který zmiňuji jako Linie Grálu, dračí linie, spravovaná bytostmi, které označuji jako Zářící z rodu Světla. Není to jen tok energie – má svou skutečnou hmotnou podobu, je udržován skutečnými žijícími lidmi, kteří v celém průběhu existence Projektu zanechali nesmazatelné stopy své činnosti v historii a tedy i v kolektivním vědomí – v Genetické mysli. Nebyli jsme vždycky lidmi v této, nám dnes známé, podobě. Příslušnost lidského jedince k lidskému rodu necharakterizuje jeho stavba těla, ale jeho genetické nehmotné parametry. Příslušníci naší Starší rasy – Zářící – jsou lidé a patří do lidského rodu a lidské rodiny. Přitom jsou genetickým archetypem všech rozmanitých životních forem v celém obrovském Vesmíru a jeho dimenzionálních projekcích. Máme určité povědomí o tzv. andělské a dračí krvi. Je to opět jen vyrovnávací aspekt, který je obrazem v zrcadle polarit. Obecně to jsou vzory uvnitř DNA, které nemají žádnou projevenou polaritu – je to duální princip prostoro-časových projevů existence. Od určité vrstvy vibračních frekvencí polarity splývají do polohy, kterou nazývám „ideálním bezpodílovým spoluvlastnictvím“. Všichni prastaří Páni Světla jsou současně i

Pány Temnoty. Vyšší tvořivé síly mohou skutečně „tvořit“ i „ničit“ – posuzováno z časo-prostorových souřadnic žijících lidí. V tomto kontextu jsou ti prastaří „draci“ prvních aeonů nyní planetárním působením manifestováni z archivů vědomí. Ano, jsou temní, velmi temní, ale je to jen Iluze - lpí na nich totiž tlustá vrstva prachu… Symbolika, která v mystické mentální rovině doprovází archetypy vědomí, byla vždy tajuplným způsobem opatrována v různých filosofických školách, ale i společnostech a řádech. O Elitách moci jsem toho již napsala velmi mnoho a myslím, že není potřeba v tomto ohledu další podrobnější rozbor. Víme, že představují manifestovanou sílu, která je nezbytnou součástí nejen našeho vývoje na Zemi, ale všude v systému Hierarchie – tedy v celém Vesmíru, napříč všemi dimenzemi. Jejich polaritní limit je zesilován úměrně s úrovní vibrační frekvence daného kolektivu bytostí. To, co zde vnímáme jako čisté a nefalšované zlo, je projev informačního toku této síly – způsobem či formou zpracování těch informací mentálními procesy v mysli člověka dojde k jejich projevení do reality. Samotná síla tedy nepředstavuje nebezpečí – nebezpeční jsme jen my lidé – sobě navzájem, dokonce i sami sobě. Manifestace těch sil do existence bytostí je v celém spektru Světla… Neodmyslitelným a také důležitým aspektem existence je karma. Myslím, že není potřeba vysvětlovat její klasifikační parametry – v návaznosti na předchozí úvahy však s naším tématem postupné transformace úzce souvisí. Víme, že existuje dvanáct hlavních genetických pokrevní linií, které rozdělují planetární kolektiv duší do menších skupin účelových inkarnací. Ty hlavní linie se dále větví na další menší skupiny. Každá z těch strukturovaných skupin je rovněž specifická i v duchovním rozměru vědomí a také i ve vyšších doménách naší reality. Obecně, ve společenském spektru lidstva, to jsou národy a rodiny. Původ těch genetických linií je přímo v základním holografickém vzoru – matrici. Z toho důvodu je nelze považovat za ryze specifickou pozemskou záležitost – jsou multidimenzionální ve svém základním účelu. Duchovní bohatství – součtový index – rodin a národa nazýváme Duchem národa. Takový duch je pod ochrannými křídly některé vyšší dimenzionální bytosti – v případě našeho úseku Velkého cyklu – to jsou andělské mocnosti. Máme kdesi hluboko uloženo, že jsme ti „padlí andělé“, kteří zde na Zemi žijí v jakési izolaci, protože nás archanděl Lucifer svedl na zcestí a my jsme se zprotivili Bohu. Je to

mytologie, která odložila fakta do jazyka bájesloví a pohádek. V podstatě to znamená, že naše poloha existence ve hmotě materialistickým způsobem byla tak riziková záležitost, že některé projevy sil musely být dočasně deaktivovány. Konkrétně se jedná o dračí sílu a prioritně byla tedy v genetických liniích ponechána na velmi dlouhou dobu v aktivní poloze jen síla andělská (ta padlá). Dračí síla ale nevymizela. Jen se schovala do stínu. Je to třináctá genetická pokrevní linie – je to Linie Zářících. Pro zachování anonymity nezbytně nutných (ale Projektem utlumených) funkcí v rovině Vesmírného řádu byla vlastně takovou šedou eminencí, která stála - historicky posuzováno očima člověka – za každou důležitou (i kontroverzní) událostí v genezi člověka. Ta dračí krev je udržována ve starém Árjském genetickém seskupení a nyní je lokalizována v národu Čechů, Slováků a dalších slovanských národech. Mystika této skutečnosti uložila do kolektivního vědomí mnoho silných kódování, která se v systémovém matrixu projevují do různých předurčení budoucích událostí, s tím spojených vizí a proroctví, včetně významné symboliky, která dává tušit i významné kolektivní archetypy. Možná jsme tím přeposkládáním a rekapitulací myšlenek došli k bodu, kdybychom se mohli pokusit o konstrukci vývoje budoucnosti národa ČechoSlováků. Bude to tématem dalšího pojednání, kterým i uzavřeme blok doplňujících materiálů.

11. 12. 2010 Tissa

Mystérium Rožiců Kořeny slovanských kmenů – Rožiců – sahají hluboko do historie. Plynutím věků je pohyb událostí přenášel z místa na místo. Záznamy o jejich pohybu i o jejich duchovním rozměru jsou ukryty ve starých knihách – Árjských védách, Avestě, Knize Velesově a také ve staroegyptských mystériích Horus a ve Smaragdových deskách. V jazyku těch informací je ukryt původ, určení i smysl prastaré existence dračího lidu. Slova, která postupnou evolucí transformovala významy obsažené v sanskrtu, dnes tvoří nové toky energie a vrhají nové světlo na historickou genezi lidské rodiny. Síla, obsažená v dračí genetické linii, je komplex schopností, které byly v lidském jedinci na velmi dlouhou dobu utlumeny. Andělským jazykem se stala významová symbolika hebrejštiny a později latiny. Datový tok informačního potenciálu je propustný skrze jakýkoliv jazyk, ale vyžaduje určitou míru schopností. Pro běžné a obecné uchopení významových obsahů je proto v dnešní době aktivován potenciál slovanských jazyků a hlavně jazyka českého - pro jeho geometrickou strukturu a melodický pásmový rozsah. Spojkou mezi liniemi vždy byl tzv. Zelený či Ptačí jazyk, který má schopnost transkripce (v analogickém významu jako v genetice).

Jak jsme postupně odhalili, evoluční cesta bytostí, které se nyní prezentují jako lidé na planetě Zemi, je dlouhá a její rámec tvoří Velký cyklus Vesmíru. V dobách, kdy byl tento Projekt připravován, pohybovali se jeho tvůrci Vesmírem v projekci množství nosičů a vytvářeli podmínky pro realizaci Projektu. Tehdy nebylo potřeba žádných omezení schopností a my máme velmi mlhavou vzpomínku na tuto dobu jako na období, kdy bohové chodili mezi lidmi jako rovný s rovným – nyní tu dobu nazýváme „prvním aeonem“ a ta vzpomínka má polohu v rovině „soumraku bohů“. Významově koresponduje s mytologickým pojmem „prvotního Chaosu“. Postupně byla dračí síla potlačena a již Atlantské období bylo poznamenáno dominancí andělské složky krve. Jistě všichni, kdo jsme četli Tolkiena a i shlédli trilogii Pána prstenů, procítili jsme rovněž to proudění energie z archetypálních mytologických příběhů. Zasáhly nás přímo do srdce - tam, kde se ukrývá průchod k naší vlastní skryté dračí síle. Rohan (Páni koní) – to jsou naše národní archetypy, a jak jsme si i vysvětlili, nejsou jen čistě pozemskou záležitostí. Bytosti, které prošly eskalátorem cyklů, zanesly tuto starobylou gnosi do mnohých dalších kolektivních vědomí. Na mnoha místech Vesmíru – ve vyšších vibračních frekvencích dimenzionální projekce – si dračí síla zachovala statut rovnosti s tou andělskou, mnohde je dominantní. Jejími nositeli jsou i bytosti Annunaki, které původem patří k dračí linii, a podobně jako Zářící, jsou bytostmi rodu Světla. Ozvěny různých aktivit bytostí Anunnaki vycházejí i z naší planetární sféry vědomí. První vytěžení informací z této oblasti a jejich nepřesná interpretace, měly na svědomí zařazení těchto „programátorů“ mysli a spolutvůrců Projektu, do kategorie ještěřích civilizačních seskupení. Drak není ještěr ani dinosaurus… V tomto kontextu ale přirozené lidské instinkty vytvářejí analogie s něčím srovnatelným – jistě jste si všimli například dost běžného fenoménu zaujatosti dětí, přibližně pěti až sedmiletých, dinosaury a vůbec ještěry všeho druhu, včetně různých podob bájných zvířat. Je to období, kdy dochází k dokončení fragmentace vědomí a dětská duše se obléká a stěhuje od srdce (vyšší centrum inteligence) do oblasti energetiky mozku (nižší centrum inteligence). Odpojuje se dračí síla a ten pocit vyvolává touhu a přání ponechat si odnímané schopnosti. Skutečné reptiloidní rasy ale existují – jsou to vysoce vyvinuté a inteligentní bytosti, které řadím do kategorie neslučitelných entit. Není to proto, že by nám byly nebezpečné, ale rotují v opačném spinu, mají vlastní stezku evolucí, která má ovšem vazbu na tu naši. Prastará dračí gnose je mezi

národy lidstva rozptýlena, avšak existuje jedno učení, které ji uchovává pro budoucí události, které se rýsují na obzoru. Tím učením je Ulema a má těsné vazby na Árjskou tradici i tradici našich národů. Sama bytost planety je prioritně dračí silou a právě z tohoto důvodu je ona režisérem při vyplavení informací z hlubin genetické paměti do sdílených vrstev vědomí. Velkými badateli na poli těchto skrytých informací jsou osobnosti jako Laurence Gardner, Maxmillien Lafayette, Louis Charpentier a z našich určitě Ivo Wiesner. V uměleckém ztvárnění do příběhů je to mimo Tolkiena i například Dan Brown. Tyto zdroje jsem rozpracovala v pojednání Merlin – archetyp naší duchovní podstaty: http://www.tissa.cz/texty/Merlin.pdf Český a Slovenský národ je archetypálně svázán se symbolikou lva. Lev, jako i ostatní posvátná zvířata s hřívou, patří do symboliky Světla a je stejně proměnlivý ve významovém potenciálu jako kůň. Jsou to symboly druidských mystérií a druidi jsou mágové ve smyslu projevu dračí síly – nikoli jako pozůstatek atlantských magických schopností. Rožici jsou rovněž nositeli této magické dračí síly. Nalezneme zde symboliku posvátného jednorožce, moudrého kentaura i bájného Pegase. Všechno to jsou obrazy genetických archetypů kolektivního vědomí planety, je to vzpomínka, kterou teď vytahujeme na světlo a pokoušíme se ji někam zařadit. Genetická linie dračí síly je nositelem i jiných názvů, než Rožic, ale záměrně jsem vybrala tuto variantu, která rezonuje v širším spektru souvislostí. Má nejbližší vazby na mytologii Svarožičů, koresponduje s posvátným Jednorožcem a Rožic (Rodžič) je celoslovansky používáno. Jistě sami naleznete mnoho dalších poloh, včetně „rodič“ atd… Jaké události se tedy formují na horizontu? Během tohoto bloku úvah jsme je všechny postupně rozebrali. Je to především Konec Velkého cyklu a vynoření a zformování nové rezonance časové posloupnosti do prostoru. S tím je spojeno hodně souvisejících událostí, které překlápí vše do nových poloh – nás, lidské jedince, do komplexní polohy, dále vše ostatní do komplexní polohy. Je to ona zmíněná rovnice, okolo které se vše točí. A Český a Slovenský národ? Zaujali jsme strategické prostorové postavení okolo Matky Měst – Města Bohů - toho, „jehož sláva hvězd se dotýká“, jsme v energetickém poli „srdce“ planety a tedy v centru kolektivního vědomí, neseme dračí krev a její vyšší energetická vibrace je dlouhodobě podporována starobylými technologiemi v těle planety. Toto vše

svědčí o tom, že se na něco připravujeme… a bude to hodně velké. Není se čeho bát. Bude to skvělá jízda, jsou s námi všechny síly Světa i Světla. 12. 12. 2010 Tissa