2/08
květen 2008
V. Ideová konference Hradec Králové
květen 2008 Obsah
Ekonomika a hospodářská politika
▼
str. 8 Věda, výzkum, vzdělání a inovace Walter Bartoš, Petr Fiala
str. 10 Zemědělství, regionální rozvoj a životní prostředí
str. 11
▼
Petr Gandalovič, Miroslav Ouzký
Moderní stát, právo a bezpečnost Ivan Langer, Jiří Pospíšil
▼
2 1 2/08
str. 5 Martin Říman, Ivan Fuksa, Michal Doktor, Ivo Strejček
▼
Milan Bouška vedoucí mediální sekce HK ODS
▼
dostává se Vám do rukou další vydání Listů ODS, které se prakticky celé věnuje jedinému tématu – V. Ideové konferenci v Hradci Králové. Po Listech, které se věnovaly volbě prezidenta, je to už druhé monotematické vydání. Tato monotematičnost je však důsledkem důležitosti témat, která reflektuje. Nejinak tomu bude v čísle příštím, které nám připomene, že se nezadržitelně blíží termín krajských a senátních voleb. Jak bylo řečeno, toto vydání je věnováno V. Ideové konferenci, a stejně jako v případě minulém prezidentské volby půjde o jakousi reflexi této politické akce a o ohlédnutí se za ní. Vzhledem k formátu, který byl pro tuto konferenci zvolen – delegáti pracovali v jednotlivých tématických sekcích – nebylo pro účastníky jednoduché získat ucelený přehled o tom, kam by měla Občanská demokratická strana podle názorů delegátů v jednotlivých oblastech směřovat. A to jednak do roku 2010, ale především pak po tomto pro naši budoucnost klíčovém roce. Ucelený pohled nedalo účastníkům ani závěrečné hodnocení, při kterém byli přítomní seznámeni se závěry jednotlivých pracovních sekcí. Tento nedostatek bude v dohledné době napraven vydáním sborníku. Dnešní vydání Listů ODS nabízí těm, kteří se Ideové konference nemohli zúčastnit, alespoň hodnotící pohledy garantů jednotlivých pracovních sekcí, ze kterých si čtenář bude moci udělat představu o šíři a hloubce projednávaných témat. Témata pracovních sekcí IK byla vybrána s ohledem na priority, které strana má. Nedá mi to však, abych v této souvislosti nepřipojil drobný povzdech, že jedním z témat nebyla mediální politika. Píši to s ohledem na skutečnost, že jsem se v polovině května zúčastnil Českokrumlovské mediální konference, na které vrcholní představitelé všech našich elektronických médií diskutovali na téma Média veřejné služby. Konference měla dát odpověď na otázku, co to je ta veřejná služba a jak mají média plnit zadání z tohoto vymezení plynoucí. Závěry, ke kterým konference došla, totiž že služba veřejnosti spočívá v univerzalitě a pestrosti, jsou jen důkazem toho, že sama média jsou bezradná a tápou, a že je potřeba o tomto tématu diskutovat nejen na podobných odborných konferencích, ale především na politické půdě, která by měla ono společenské zadání jasně formulovat. Do chvíle, než se tak stane, budeme vždy nespokojeni s tím, co nám naše média předkládají jako službu veřejnosti. Vraťme se ale k V. Ideové konferenci a k reflexi této akce, kterou Vám v dnešních Listech nabízíme. Za všechny pracovníky Mediální sekce HK ODS, kteří toto vydání připravili,Vám přeji pěkné čtení.
Pátá Ideová konference ODS, která proběhla 26. dubna 2008 v kongresovém centru Aldis v Hradci Králové, jednala v celkem šesti pracovních sekcích: Ekonomika a hospodářská politika; Věda, výzkum, vzdělání a inovace; Zemědělství, regionální rozvoj a životní prostředí; Moderní stát, právo a bezpečnost; Zdravotnictví a sociální věci; Zahraniční politika. Každá ze sekcí pak měla své odborné garanty, a právě je jsme požádali o zhodnocení a osobní reflexi projednávaných témat pracovních sekcí a celé ideové konference. I přes největší snahu však následující stránky nemohou poskytnout plnou představu o všem, co bylo na ideové konferenci řečeno a není to ani ambicí tohoto vydání Listů ODS.
str. 13 Zdravotnictví a sociální věci Petr Nečas,Tomáš Julínek
str. 15 Zahraniční politika Jan Zahradil
▼
Vážení čtenáři,
Slovo předsedy
V Hradci jsme se posunuli o kus kupředu Mirek Topolánek předseda ODS premiér Pátá ideová konference v Hradci Králové splnila svůj účel. Ukázala, že jsme ve vládě neztratili nic ze své schopnosti být továrnou na myšlenky a ideje, že jsme se neunavili administrací země a bojem s byrokracií, že jsme při nutných koaličních kompromisech a denních problémech nezapomněli, kým jsme a kam jdeme a chceme jít. Potřebovali jsme se o tom ujistit, potřebovali jsme se trochu uvolnit a přemýšlet o věcech více v souvislostech a hlouběji než při „plnění domácích úkolů“. Bylo potřeba se na chvíli zastavit, ohlédnout se zpět, zhodnotit přítomnost a podívat se kupředu do budoucnosti. Občanská demokratická strana přes všechny problémy a přirozenou různost názorů dnes plní svoji roli ve vládě i v parlamentu. K tomu je nutná disciplína a vy dobře víte, že ji tvrdě vyžaduji od sebe i od vás. Bez této vlastnosti nelze vládnout, je to podmínka nutná k úspěšnému zvládnutí odpovědnosti, kterou s sebou nese vedení kabinetu. Avšak není to podmínka dostačující. Ne pro ví-
ce volebních období. Strana nejen musí umět vládnout, musí mít také proč vládnout. A já vím, že někteří začali pochybovat právě o tom, že se ODS stále drží hodnot, na kterých vznikla, že je věrná svému dlouhodobému programu, že dokáže prosazovat ve vládě své hlavní principy, že stále jde po modré a ví, kam půjde dál. V Hradci Králové jsme si ukázali, že na našem programovém instrumentáriu nemusíme nic měnit, jde jen o to naše principy naplňovat. Také jsme dokázali posunout debatu o kus dál, k dalšímu volebnímu období, k příštím řešením. Ideová konference nám poskytla prostor debatovat o našem programu bez zátěže aktuálních problémů, bez časového tlaku, pod kterým jsme prakticky neustále. Bez toho, že bychom museli hned přijímat rozhodnutí, zaujímat stanoviska, vyvozovat závěry. Sledoval jsem tu debatu v sekcích v rámci možností a musím říci, že ve mně vzbudila optimismus a nabila mě energií do dalších bojů.To nebyly jalové, sterilní diskuse straníků proměněných ve státní byrokraty. Ani nepřevažovaly stesky kverulantů, zhrzených tím, že se v praxi neuplatnilo právě jejich konkrétní řešení, konkrétní přístup, konkrétní nástroj. Debata byla ostrá, bouřlivá, kritika zaznívala zleva i zprava. A tak je to v pořádku, jen v takové otevřené soutěži se rodí vítězné nápady, myšlenky, návrhy. Z ideové konference samozřejmě nevzešla závazná řešení, žádné hotové postupy. To ani
nebylo účelem. Práce ideovou konferencí neskončila, ale začala. Jednotliví garanti by měli pořádat vlastní workshopy a semináře, na nichž budou dále rozpracovávat konkrétní přístupy. Na výstupech ze sekcí je třeba dále pracovat, dotáhnout je k řešením, s nimiž vyhrajeme příští volby. Potřebujeme také přitáhnout experty z prostředí mimo ODS, a to jak domácí, tak zahraniční, a zapojit je do práce našich odborných týmů. Ideová konference také ukázala, že musíme více naslouchat našim voličům, porozumět lépe lidem, které reprezentujeme, a přizpůsobit tomu naši politiku – to se týká zejména Evropské unie. Vůbec si musíme dále ujasnit, kde stojíme v evropském i světovém kontextu. Výsledkem vší této práce by měly být hotové alternativní recepty, s nimiž adepti na jednotlivé stranické funkce půjdou na příští Kongres ODS. Ideová konference tvoří spojnici mezi dlouhodobým programem a základními hodnotami na jedné straně a volebním programem a kampaní na straně druhé. V Hradci Králové jsme provedli úspěšnou revizi, inventuru našich cílů a praktických postupů, srovnali jsme naše předvolební představy s povolební realitou a začali jsme z našich zkušeností vyvozovat řešení pro budoucnost. Udělali jsme další krok po modré a teď nezbývá, než jít dál – ke kongresu a k příštím sněmovním volbám. Je čas myslet na příští vítězství. 2/08 13
květen 2008 Slovo prvního místopředsedy
O „dobré“ ideologii Pavel Bém 1. místopředseda ODS primátor hl. m. Prahy Pro účely zahájení projevů a článků si v ODS často půjčujeme slova klasiků liberálně-konzervativního smýšlení, ať již je to Adam Smith,Winston Churchill, Friedrich von Hayek nebo třeba náš Václav Klaus. Dovolím si zcela netradičně začít své zamyšlení nad naším nedávným ideovým přemítáním také citátem klasika, ale trošku jiného žánru – severokorejského diktátora Kim Čong Ila: „Dobrá ideologie vytváří dobrou společnost.“ Citát je zajímavý nikoliv kvůli svému autorovi, ale tím, že na něm lze demonstrovat dvě zásadní pravdy. Jednak v plné nahotě ukazuje, že i banální, pětislovné a líbivé věty mohou být ve své podstatě velmi nebezpečné. Za druhé je těchto pět slov brilantním ztělesněním protikladu smýšlení každého liberálně založeného člověka, který věří v osobní svobodu a právo jednotlivce na sebeurčení. A právě v těchto dvou rovinách, tedy v neúnavném boji proti líbivým, avšak zrádným frázím, a obhajobě osobní svobody, která je základem liberálního řádu, je nutné vidět zásadní poselství pro naše směřování. Pět citovaných slov vůbec nezní, jako kdyby je pronesl zřejmě nejhorší diktátor dnešní doby, který ze své země udělal komunistický skanzen, kterému zbývá už opravdu málo k naplnění pochmurného obrazu společnosti z Orwellova románu 1984. Možná i proto by tato věta vyvolala souhlas mnoha z těch, kteří dnes hlasitě promlouvají do věcí veřejných v nejrůznějších záležitostech, ať již se jedná o advokáty nutných státních zásahů v případě globálního oteplování,
4 1 2/08
odpůrce globalizace, příznivce zákazů kouření, obhájce „dobra“ přicházejícího aktuálně z Bruselu a další. Společným rysem této různorodé skupiny je snaha řídit a regulovat životy ostatních dle narýsovaného plánu, který vychází ze subjektivní představy, co je pro jednotlivce dobré a co nikoliv.Ve své nejčistší formě jde o sociální inženýrství, které je nám jednou předkládáno v rudém a jindy zase v zeleném, dnes zjevně tolik lákavém hávu. Jen málokdy v historii byla nutnost čelit záplavě „dobra“ podepřeného libovolnou „dobrou“ ideologií tak aktuální jako dnes.
Tím se dostávám k obsahové stránce citátu, který je na opačné straně věčného sporu o pojetí fungování společnosti. Implikuje totiž, že je věcí ideologie a jejích parametrů, jaká je ve výsledku společnost.To je v příkrém rozporu s tradičním liberálním pohledem, který je ideologií, která jde, zjednodušeně řečeno, „lidem z cesty“ a nemá ambici do jejich životů zasahovat, ani je řídit. Jejím definičním znakem je maximální preference osobních práv a svobod občanů nad kolektivistickým pojetím státního uspořádání. Základním myšlenkovým paradigmatem a také hlavním cílem našeho snažení je návrat k tradiční formě liberálního státu, který je omezen na minimum nezbytných činností sloužících občanům v oblastech, které jsou pro ně klíčové, a naopak který nezasahuje do oblastí, kde jej není potřeba, nebo dokonce může škodit. Jsem přesvědčen, že právě obhajoba výše uvedených principů zůstává naším hlavním závazkem vůči občanům. Překotný vývoj posledních let v mnohém změnil tradiční vnímání pojmů, jako je pravice a levice, minimální stát, osobní svobody atd. Mnohé politiky to svádí a bude svádět ke koketování se sociálním inženýrstvím, líbivými frázemi a populismem. Jde o svody, kterým nesmíme podlehnout. V tomto smyslu i my stojíme na rozcestí a můžeme se vydat jen napravo či nalevo. Osobně se přimlouvám pro cestu napravo, protože jde o směr dobrý. Bez uvozovek.
Ekonomika a hospodářská politika
Malý stát, nezadlužená budoucnost Martin Říman ministr průmyslu a obchodu Poslední ideová konference se konala před pěti lety. Mezitím se odehrála hektická předvolební kampaň roku 2006 následovaná vládní odpovědností v koalici pohybující se jak svým složením, tak početní silou neustále na ostří nože. Dost důvodů poztrácet naše léty vybroušené ideály v každodenním politickém zápase. Když jde člověk s očima upřenýma na zem, kde se to hemží roztroušenými minami, snadno sejde z cesty. Proto jsem v sobotu ráno přijížděl do Hradce Králové s jistým napětím. Jako jeden z garantů ekonomické a hospodářské sekce, který si rozhodně nemyslí, že by ODS měla něco slevovat ze svého liberálního pohledu na ekonomiku, jsem neměl pražádnou chuť zabřednout do utilitárních postojů „rozpočtových potřeb“ nebo „obecních socialismů“. Protože to je asi největší nebezpečí, před kterým vládní strana vždy stojí. A ODS je dnes vládní stranou na třetí – ve velkých městech, v krajích, ve státě. Jaké pokušení hrát si s penězi daňových poplatníků! Jednání v sekci byla od počátku zaměřena na klíčové atributy dlouhodobého programu ODS, tedy vyrovnané veřejné rozpočty, reformu daňové soustavy, snižování daní. Nemohli jsme se vyhnout mezinárodním souvislostem, zejména problematice přechodu na euro a dopadům Lisabonské
smlouvy na českou ekonomiku. V mikroekonomické oblasti jsme diskutovali administrativní zátěž v podnikání, dopady loňských reforem na živnostníky a neopomenuli jsme ani dopravní a energetické souvislosti. Samozřejmě, že byla diskutována i krátkodobá problematika, především jak snižovat daňovou zátěž v příštím roce. Zde jsou hlavní závěry, tak jak byly předneseny na závěrečném plenárním zasedání:
Klíčové krátkodobé úkoly: zejména změny v zákonu o dani z příjmu na rok 2009 – snížení odvodového zatížení je možno realizovat snížením daní nebo sociálního pojištění, případně kombinací obojího. Většina diskutujících se shodla, že z mnoha důvodů je výhodnější snížení prostřednictvím sociálního pojištění. Teze pro programová východiska dalšího volebního období:
• ODS trvá na pokračování procesu ozdravo-
•
vání veřejných rozpočtů. Cílem jsou vyrovnané veřejné rozpočty nejpozději v roce 2014. Přitom je nutno se zaměřit především na výdajovou stranu rozpočtu. Daňová soustava – cílem je integrovaná daň ve výši 15 procent, tedy stejná sazba daně DPPO, DPFO a DPH. Naší prioritou je snižování počtu výjimek a zjednodušení daňového systému.
• Dále pokračovat ve snižování daňové kvóty po roce 2010. ČR • a Euro: Co se týče termínu vstupu ČR do Eurozóny, je zapotřebí formulovat vlastní kritéria vstupu, která budou vyhovovat zájmům české ekonomiky. • ODS nepodporuje společný konsolidovaný základ daně pro právnické osoby v rámci EU. ODS se vyslovuje pro konkurenci daňových, • hospodářských a dalších systémů v rámci Evropy. • Potvrzujeme snahu snižovat administrativní a byrokratickou zátěž. ODS chce pokračovat v diskusi o optimálním • nastavení systému rozpočtového určení daní a o jeho stabilizaci. Jadernou energetiku považujeme za ekologic• ký zdroj energie; dostavba jaderné elektrárny Temelín je nevyhnutelná a podporujeme ji. • Do konce roku 2015 chceme dokončit výstavbu sítě dálnic. Mohu-li si dovolit komentář k výše uvedeným závěrům, myslím, že je zřejmé, že ODS jde dlouhodobě po jasně vytyčené trase a že ani tato konference na tom nic nezměnila. Někdo si může říct, že papír snese všechno, ale zde jsou formulovány jasné mantinely, které v praktické politice bude nutno dodržovat. Například chceme-li opravdu dosáhnout vyrovnaných rozpočtů v období 2012–2014 (což je ambiciózní cíl), pak na tom musíme pracovat již nyní a nepouštět se do nezodpovědných výdajových dobrodružství – a to jak na úrovni vlády, tak i krajů a obcí! Ekonomická sekce formulovala v Hradci Králové základní teze pro volební program 2010. V následujícím roce je v odborných sekcích musíme přetavit v jasný a srozumitelný soubor opatření, která budeme realizovat, pokud se nám podaří zvítězit v těchto volbách. 2/08 15
květen 2008 Ekonomika a hospodářská politika
„Klausova nula“ po mnoha letech? Ivan Fuksa 1. náměstek ministra financí
Nedávná ideová konference ODS potvrdila naši snahu o pokračování ozdravování českých veřejných financí. Cesta k vyrovnaným rozpočtům však bude ještě dlouhá a lemovaná spoustou nepopulárních opatření. Slušný růst naší ekonomiky spolu s první fází reformy veřejných financí nám umožní snížit deficity veřejných rozpočtů více, než jsme před rokem původně předpokládali. Tyto odhady hovořily o snižování z 2,9 % HDP v roce 2008 na 2,3 % v roce 2010. Novější údaje nám umožňují být ambicióznější – letošní rok by měl schodek dosáhnout „jen“ 1,5 % HDP, v roce 2010 pak pouze kolem jednoho procenta. Veřejné rozpočty by měly být vyrovnány do roku 2014, to znamená poprvé bez schodku od dob premiéra Václava Klause. Jedná se, jak jsem zmínil na ideové konferenci, o tzv. Klausovu nulu. Abychom dodrželi tento nastoupený trend, musíme striktně plnit vládou schválené střednědobé výdajové rámce. Zde se počítá s dalšími úsporami ve výdajích, které budou v některých letech dosahovat až 40 mld. Kč oproti autonomnímu vývoji, tj. proti stavu, kterým by se veřejné finance vyvíjely bez našich aktivních opatření. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že Topolánkova vláda je od roku 2004, kdy se sta-
ly součástí právního řádu, první vládou, která dodržuje zákonné výdajové rámce. S otázkou deficitů veřejných financí bylo spojeno i další téma, které se na ideové konferenci řešilo – daňové zatížení fyzických osob v roce 2009. Díky pozměňovacímu návrhu k zákonu o stabilizaci veřejných rozpočtů by v roce 2009 některým skupinám vzrostla odvodová povinnost oproti roku 2008. Ministerstvo financí dostalo politické zadání tento problém vyřešit a navrhlo dvě varianty. První z nich snižovala sazbu daně z příjmu na 12,5 % a zvyšovala některé slevy na dani. Druhá potom snižovala o jeden procentní bod pojistné na sociální zabezpečení. První přinášela větší nároky na státní rozpočet a zároveň by snížila příjmy krajům a obcím. Druhá by takovéto následky neměla
a navíc by snižovala odvodovou zátěž proporcionálně, tj. všem o stejné procento. Tuto druhou variantu se ministerstvo financí rozhodlo předložit do vlády a mělo plnou podporu všech hejtmanů ODS. Narazilo ovšem na nesouhlas některých poslanců, kteří argumentovali, že tak nesplníme volební program, protože jsme slibovali snížit sazbu daně. Přitom efekt obou možností je obdobný. Současný návrh ministerstva je opatrný a konzervativní, protože nám také záleží na příznivém vývoji deficitů veřejného sektoru. Diskuse o rozsahu snížení pojistného musí respektovat zásadní tezi – žádat další snižování pojistného a přitom neříci, kde má stát uspořit na výdajích, je nezodpovědné vůči dalším generacím. Snížení daňového břemene na dluh bez adekvátního snížení výdajů by jen přesunulo daňové břemeno na naše děti a vnuky. A toto přece není politikou ODS. Diskusi o sazbách, tedy parametrech daňového systému, jsme věnovali příliš mnoho času a úsilí, které mohly být věnovány reformě samotného systému. Tu představilo ministerstvo na začátku dubna a požádalo veřejnost laickou i odbornou o náměty. Cílem reformy je přinést stabilní daňový systém, který uspoří administrativní náklady poplatníků i státu. Velmi si přeji, aby diskuse o této reformě byla ze strany všech zákonodárců, kteří rozhodnou o její finální podobě méně ideologická a více věcná.
Méně státu – více občana Michal Doktor poslanec PS PČR Ideová konference ODS splnila cíl, pro který byla svolána. Největší vládní strana musí mít nástroje na pravidelné připomínání si ideových základů a programových cílů. Členové strany poskytují vládě efektivní zpětnou vazbu a neztrácejí ani možnost ovlivňovat řešení politických priorit. Sekce „Ekonomiky a hospodářství“ vynikala především konstruktivní a pracovní atmosférou. Je asi pochopitelné, že dominantní byla diskuse týkající se daní, tedy především daně z příjmu. Opět daleko nejsilněji rezonoval koncept integrované daně „3 x 15“ (daň z příjmu FO 15 %, daň z příjmu PO 15 %, DPH 15 %).Výjimky a jiná exklusivní ustanovení zákona o dani z příjmu, snižující schopnost státu vybírat daň, především však vytvářející nerovnosti hospodářské soutěže, musí být vytlačeny na minimum. Řekl bych, že 6 1 2/08
takto zněl většinový názor sekce. Paradoxně se však žádné vystoupení – a je to nepochybně škoda – netýkalo obdobného jevu v oblasti jiných daní: DPH či spotřební daně. Vždyť návrhy na exkluzivní daňové úlevy stejně jako zvýšení daní u vybraných energetických zdrojů působí identické – a spíše větší – nerovnosti v ekonomice. Několik příspěvků bylo věnováno potřebě snižování vedlejších nákladů práce vyvolávaných odvody vázanými na mzdu. Dle mého soudu pochopitelně zazněl i požadavek na zvýšení rozpočtových kapacit obcí a krajů. To je nepochybně námět na debatu – snad i samostatnou. Základní ideou ODS je „méně státu – více občana“. Nepochybně jsou však okolo nás důkazy toho, že část ODS, resp. zastupitelů zvolených za ODS, vnímá zmenšování role státu v posilování kompetencí, majetku a rozpočtů obcí a krajů. Nelze přehlédnout zatím ojedinělé, avšak viditelné ataky ve snaze rozšířit škálu
i celkový objem daní zahrnutých v balíku daní se sdíleným výnosem (stát, kraje a obce). Upozorňuji na rizika eroze centrálního rozpočtu – na straně jedné odvody do „Bruselu“, na straně druhé rostoucí apetit krajů a obcí; logickým výsledkem se musí stát absence zdrojů pro suverénní národní politiky.
Máme atraktivní, odvážná i nechtěná témata Ivo Strejček poslanec Evropského parlamentu Smyslem ideové konference, která proběhla 26. dubna v Hradci Králové, bylo vnést do debaty ta témata, která přesahují funkční období současné vlády a která myšlenkově vybaví ODS pro léta po roce 2010. Následující poznámky, které mě v ekonomické sekci nejvíce zaujaly, svědčí o tom, že můžeme do budoucna nabízet atraktivní i odvážné vize.
Další snižování daňové zátěže ODS bude i nadále obhájcem snižování daňové zátěže pro všechny poplatníky. Nabídneme české veřejnosti reformu daňového systému a snížení počtu daní. To povede ke snížení administrativní zátěže jak poplatníků tak státu, ke snížení nákladů spojených s výběrem daní a k tolik potřebné průhlednosti daňových zákonů. K celkovému zjednodušení poslouží také sloučení výběru daní. To není nápad z dílny koaličního partnera, to je původní nápad V. Tlustého. Naším staronovým tématem je obhajoba myšlenky „3 x 15 %“ – daň z příjmu fyzických osob ve výši 15 %, sjednocení sazeb DPH na hodnotu 15 % a sazba daně z příjmu právnických osob ve výši 15 % (do roku 2016). Strategie dalšího snižování odvodů z příjmů u fyzických osob je motivována snahou navodit vyvážený stav na trhu práce. Vzhledem k tomu, že DPFO byly již od 1. 1. 2008 výrazně sníženy, je třeba zřetelně snižovat i sociální a zdravotní pojištění. Z hlediska podpory zaměstnanosti a podnikání a z pohledu dopadů na rozpočty krajů a obcí se tato strategie jeví jako optimální. Vzhledem k tomu, že snížení sazeb SZP povede k výpadku ve státním rozpočtu (není sdíleným příjmem, je pouze příjmem státu), je třeba dále postupovat ve smělém seškrtávání přebujelých vládních výdajů, dokončit zásadní reformu sociálního a zdravotního systému a racionalizovat mandatorní výdaje.
Vyrovnaný státní rozpočet ODS bude prosazovat politiku vyrovnaného státního rozpočtu. Je naším cílem, aby k tomuto
stavu došlo nejpozději v roce 2014. Měli bychom „oprášit“ verzi legislativní úpravy, která by tento stav uzákonila (Zákon o rozpočtové kázni, návrh poslanců Klause, Kocourka,Tlustého, 2002).
Energetika Členské státy EU se ženou do stavu dramatického nedostatku elektrické energie. Vzhledem k tomu, že se míra vzácnosti elektřiny promítne do koncových spotřebitelských cen, tématem ODS pro nejbližší léta by se měla stát renesance jaderné energetiky v ČR. Ve spolupráci s Francií, kde je obliba jaderné energetiky tradičně vysoká, bychom se měli pokusit na úrovni EU dosáhnout stavu, kdy jaderná energetika bude prohlášena za neemisní „zelený“ zdroj energie. Tzv. obnovitelné zdroje energie považujeme za okrajové a vhodně doplňující energetický mix, podaří-li se jejich ceny přiblížit tržnímu prostředí.
Postlisabonské období Provádění samostatné hospodářské politiky bude významně znesnadněno tzv. Lisabonskou smlouvou, jejíž důsledky vážně ovlivní suverenitu budoucího rozhodování české vlády i v ekonomické oblasti. V celé EU se stane směrodatnou doktrínou model sociálně-tržního hospodářství, ně-
mecký model rýnského kapitalismu se silnými odbory a zaměstnaneckými radami. V mnoha klíčových kompetencích ztratíme práva veta (energetika) a zavádí se povinnost koordinovat hospodářské a sociální politiky. Naše hlasovací síla se po roce 2014 zmenší, přičemž síla hlasu velkých zemí se zdvojnásobí, zrychlí se proces harmonizací nepřímých daní a zesílí se tlak na harmonizaci daní přímých. Členské státy EU se octnou v nezdravém prostředí mnohostranné „harmonizační smrště“. S cílem maximálně omezit tyto ztráty je třeba formulovat naši pozici v EU tak, abychom se vyhnuli ukvapenému (a pro ČR nevýhodnému) vstupu do Evropské měnové unie. Právě na její členy dopadnou důsledky smlouvy nejvíce. Dá se očekávat, že jim lisabonský jednotný povinný „střih“ způsobí ještě větší hospodářské problémy, než mají v současnosti. Přestože jsme se v přístupové smlouvě k EU zavázali ke vstupu do EMU, měla by to být ODS, která pro českou veřejnost srozumitelně zformuluje politické, sociální a ekonomické podmínky, za jakých ČR (eventuálně) suverénně do EMU vstoupí. „Postlisabonské“ období může na české politické scéně zvládnout důstojně pouze ODS. I toto je pro nás, bohužel, velké téma, jehož řešení bychom měli veřejnosti nabídnout. 2/08 17
květen 2008 Věda, výzkum, vzdělání a inovace
Ohlédnutí za ideovou konferencí v oblasti školství, vědy, výzkumu a inovací Walter Bartoš poslanec PS PČR
Obecným závěrem je konstatování, že ODS i nadále považuje oblast vzdělávání, výzkumu, vývoje a inovací za svou prioritu. Základním závěrem, na kterém se diskutující shodli, je iniciace takových změn, které umožňují naplnění obecných cílů požadavku otevřené společnosti. Tedy takové společnosti, ve které má každý rovnou šanci se vlastní pílí a pracovitostí prosadit. A vzdělání je pro naplnění podobného cíle jedním z nejvhodnějších prostředků. Znamená to ovšem iniciovat a prosadit v oblasti tzv. regionálního školství řadu změn. Například zrušení dnešního omezení ucházet se o přijetí na více středních školách nebo umělé byrokratické omezení školy přijmout takový počet žáků, pro které má vyhovující prostorové, hygienické, personální a další podmínky, případně omezení šance získat nové nebo rozšiřující vzdělání kdykoli v průběhu života. Ono první omezení se právě teď snažíme opravit podaným návrhem změny školského zákona a pro příležitosti vzdělávání dospělých podporujeme realizaci projektu, který předpokládá možnost využít speciálních poukázek na vzdělávání v oblastech jazykového vzdělávání nebo k získání znalostí v oblasti IT nebo podnikání. Nepochybně jednou z nejdůležitějších změn je i prosazení rovnosti podpory základního a středního vzdělávání bez rozdílu druhu školy, jejího zřizovatele nebo sídla, tedy požadavku uvedeného v prohlášení této koaliční vlády.
8 1 2/08
Jakékoli kvalitativní změny v oblasti školství však nelze očekávat, nebude-li možné kvalitu práce učitelů příslušně ocenit. Jsme proto připraveni podpořit takové změny, které řediteli školy umožní stanovit výši mzdy učitele nejen podle věku a dosaženého vzdělání, jak je tomu dnes, ale i podle kvality a užitečnosti vykonávané práce. V oblasti vysokého školství považujeme za důležité podporovat vedle požadavku autonomie i související princip odpovědnosti, tedy aplikaci manažerského způsobu řízení univerzit. Současně jsme připraveni podpořit i takové organizační a ekonomické změny, které budou vysoké školy motivovat k uspokojení velmi různorodé poptávky uchazečů po oborech a zaměstnavatelů po absolventech. To mimo jiné znamená i podporu větší diverzifikace terciárního vzdělávání, kdy vedle tradičních stupňů bakalář, magistr, doktor má vzdělávací nabídka vysokých škol obsahovat i kratší kurzy k získání specifických dovedností důležitých pro momentální uplatnění na trhu. Pozornost ODS však nemá být v budoucnu napřena jen na změny týkající se škol – institucí. Jedním z klíčových cílů se musí stát i přímá podpora studentů formou grantů, stipendií, studijních půjček nebo studijního spoření. Jen za předpokladu zavedení podobných forem podpory je možné usilovat i o finanční spoluúčast studentů na jejich vysokoškolském vzdělávání.
Splnění obou požadavků může paradoxně napravit dnešní stav, kdy v systému „vzdělání zadarmo“ je možnost vzdělání získat častější pro děti „bohatších“, zatímco děti ekonomicky méně disponovaných rodičů si musí platit za vzdělání na soukromé VŠ. Se změnami v oblasti univerzitního vzdělávání pak organicky souvisí návrhy změn, které se týkají výzkumu, vývoje a inovací. Zde je totiž role vysokých škol a synergie výzkumu a vzdělávání klíčová. Ne však jakýchkoli vysokých škol a bez změn i v souvisejících oblastech. Možnost cílené a efektivní podpory univerzitního výzkumu vyžaduje mimo jiné prosadit vznik silných univerzit (research universities). Současně je nutné snížit počet rozpočtových kapitol, ze kterých jsou věda a vývoj financovány, zjednodušit pravidla financování a vázat peníze mimo jiné na excelenci a dosahování výsledků.Ve financování základního výzkumu je třeba využít jako základní kritérium citační ohlasy, zejména v mezinárodním měřítku. Ve financování aplikovaného výzkumu zvýhodnit ty, kteří dokáží výsledky rychleji proměnit v inovace. Vedle návrhů změn, které se týkají samotného univerzitního prostředí a financování výzkumu z veřejných prostředků, je stejně důležité prosadit i změny, které budou motivovat firmy k investicím do společných výzkumných projektů (s univerzitami).
Vzdělávání a výzkum – významná agenda moderního státu Petr Fiala rektor Masarykovy univerzity
Účast na dubnové ideové konferenci Občanské demokratické strany v roli přizvaného odborného garanta sekce „Vzdělávání, výzkum, vývoj a inovace“ byla pro mě překvapivá přinejmenším ve dvou aspektech. Prvním byl samotný fakt, že nestranický rektor veřejné univerzity byl pozván, aby poskytl odbornou podporu jednání politické strany o jejím programu, protože podobná otevřenost při projednávání ideových otázek je v českém stranickém prostředí stále ještě nesamozřejmá. Ještě větším a také příjemným překvapením byla věcnost jednání a kompetence diskutujících, které jasně ukazovaly, že účastnící jsou si vědomi zásadních trendů a faktorů, jež ovlivňují formování politik v oblasti vzdělávání a výzkumu, včetně souvislostí mezi různými sektory vzdělávací soustavy.Takový přístup vytváří dobré perspektivy pro kvalitní politické výstupy, ovšem za podmínky, že výsledná politika bude z výchozích principů také skutečně vycházet. Zařazení této sekce do programu ideové konference spolu se skutečností, že jedním z garantů byl také předseda strany, který je současně premiérem, dokládá mj. moji výchozí tezi, s níž jsem své vystoupení v sekci zahájil – že vzdělávání a výzkum se stávají stále důležitější politickou agendou v každém moderním státě. Poskytování vzdělávacích služeb, zejména v terciárním vzdělávání, získává stále více mezinárodní rozměr, nejen evropský, ale v řadě ohledů globální. Vliv mezinárodních faktorů a celosvětové soutěže na trhu vzdělávacích služeb přináší také nezbytnou proměnu úlohy státu ve vzdělávací politice. Stát již nemůže efektivně kontrolovat vzdělávací sektor a jeho instituce, přeje-li si jejich úspěch a dosažení mezinárodní konkurenceschopnosti. Stát však může vytvářet dobré podmínky pro činnost vzdělávacích a výzkumných institucí. Nejde jen o zabezpečení těchto institucí financemi a materiálním vybavením (jakkoli zde je v řadě ohledů úloha státu nezastupitelná), ale stát musí především vytvářet podmínky pro vzájemně konkurenční chování institucí. Jen za předpokladu, že vzdělávací a výzkumné instituce budou vystaveny konkurenčnímu prostředí uvnitř státu, mohou ty nejúspěšnější být konkurenceschopné také me-
zinárodně. Je nezbytné, aby se také v České republice prosadila taková vzdělávací politika, která již nebude založena na rovnoměrném „rozvíjení“ (či spíše stagnaci) systému vzdělávání jako celku, ale bude prohlubovat diferenciaci a rozdílné úkoly jednotlivých vzdělávacích a výzkumných institucí. To však vyžaduje také určitou mentální a kulturní proměnu na straně státu, neboť nelze nevidět, že zvláště pro určitou část administrativního aparátu je nekonfliktní soužití s množstvím stejných, průměrných a funkčně a kvalitativně nediferencovaných institucí vlastně příjemné. Pro úspěch České republiky je však také nutné, aby se formování vzdělávací a výzkumné politiky v rámci jejich reforem vyhnulo přílišnému vlivu zájmových skupin, které se v důsledku stávajícího stavu etablovaly, případně jednostranným a krátkodobým zájmům. Určitá nebezpečí se projevují v tomto ohledu zvláště ve výzkumné politice, kde stále přežívá zachování podstatné části výzkumných institucí v rámci koncepce zděděné z minulých dob ve formě vládního resortu. Je s podivem, že již zahájená reforma výzkumu, vývoje a inovací se význam-
něji nedotkla tohoto jevu, který je v tomto rozsahu nejen neobvyklý v evropském měřítku, ale který především významně omezuje potenciál českých univerzit uspět ve světové soutěži, protože podstatnou část veřejných prostředků na financování výzkumu, a tedy i část výzkumné kapacity země, směřuje do prostředí mimo univerzity. Rovněž nedocenění významu základního výzkumu a přílišná preference výzkumu aplikovaného (zejména průmyslového) by se – byť v dobrém úmyslu podpořit hospodářský rozvoj – mohla obrátit právě proti tomuto strategickému národnímu zájmu. Jeho nejlepší zárukou, jak ukazují všechny zahraniční zkušenosti a příklady, je právě silná role univerzit jako jediných institucí schopných realizovat vzdělávání a výzkum ve vzájemné provázanosti, a tím nejen produkovat nové poznání, ale připravovat také pracovní sílu zvyklou s nejpokročilejším poznáním, metodami a technologiemi opravdu pracovat. Skutečnost, že tato a další témata byla na ideové konferenci ODS v Hradci Králové otevřeně, věcně a koncepčně diskutována, proto považuji za velmi důležitý vklad pro budoucí vzdělávací a výzkumnou politiku v České republice. 2/08 19
květen 2008 Zemědělství, regionální rozvoj a životní prostředí
Nová témata pro vládní ODS Petr Gandalovič místopředseda ODS ministr zemědělství Má hypotetická odpověď na otázku „Byla ideová konference úspěšná?“ by zněla:„Ano,jistě.“ ODS se po dlouhých osmi letech v opozici ujala vlády. Po celé předcházející období formulovala svůj program na základě zkušeností a prostřednictvím rétoriky opozičních lavic. Reálný stav naší země jsme mohli jen odhadovat.To, že naše odhady byly ještě příliš růžové, nechávám raději stranou. Naše plány byly a jsou ambiciózní a nevzdáváme se jich. Nicméně je třeba vnímat vládní realitu a možnosti dané koaličním uspořádáním. Nejen limity plynoucí z potřebnosti kompromisů s koaličními partnery, ale také omezení daná skutečným stavem věcí, který jsme po socialistických vládách zdědili – to vše nás nutí dělat korekce co do nastavení našich dalších kroků. Předseda Topolánek to ve svém vystoupení formuloval zcela jasně: „Chybou každého dokonalého řešení je, že naráží na nedokonalou realitu.“ Měli jsme a máme dokonalá řešení, realita je však mnohem horší, nežli jsme, eufemisticky řečeno, doufali. V tomto smyslu ideová konference splnila svůj účel. Po roce a půl vládnutí máme možnost posoudit, nakolik byla ona zděděná realita nedokonalá a do jaké míry bude třeba upřesnit naše plány pro následující roky. Otevřeli jsme znovu témata, která do té doby nebyla vnímána jako prioritní,avšak kte-
rá skrze optiku vládnutí získávají mnohem výraznější kontury. Dobrým příkladem se stala diskuse věnovaná politice zemědělství, regionálního rozvoje a životního prostředí. Všechny tři zmíněné oblasti doposud představovaly paradox v programu ODS: témata jsou to pro nás dobře známá, máme představu, jak je uchopit a jakým směrem se v jejich rámci ubírat, jejich prezentaci coby prioritních jsme však nikdy v minulosti nepřikládali velký význam. A to i navzdory skutečnosti, že to byla právě ODS, která v devadesátých letech kupříkladu v oblasti ochrany životního prostředí odvedla nejvíce práce. Zemědělství a život na venkově obecně představuje potenciál jedné třetiny populace České republiky. Narovnávání a posilování vlastnických vztahů, zlepšování podmínek a odstraňování bariér v podnikání – to patřilo k prioritám ODS vždy, zemědělské a nezemědělské podnikání na venkově nevyjímaje. Podpora rozvoje malých venkovských obcí, kde má ODS v současné chvíli asi osmiprocentní zastoupení, v tomto ohledu sehrává také klíčovou roli. Jasná deklarace cílů a nástrojů k jejich dosažení však v minulosti chyběla. Význam reformy zemědělské politiky ODS je tak dalekosáhlý. Regionální politika do nedávné doby taktéž nepředstavovala těžiště našeho programu. Přitom v regionech má naše strana nejsilnější zastoupení. Právě odtud pramení naše síla. Pomoc při dobudování infrastruktury, přechod od neprůhledného systému poplatků k obecní dani a zjednodušování administ-
rativy musí být naší prioritou; a já se domnívám, že po bouřlivé debatě na konferenci tomu tak i bude. A konečně životní prostředí. ODS v minulých obdobích ukázala,že ochrana životního prostředí jí rozhodně není lhostejná. Ať již v devadesátých letech, kdy úroveň kvality životního prostředí pod naší vládou doznala svého nejvýraznější zlepšení,tak i v současnosti, kdy opatření, která jsou šetrná kupříkladu k půdě či ovzduší, zcela standardně zavádíme do vládních opatření. Vnímáme to jako samozřejmost, neprezentujeme tuto skutečnost jako politický úspěch.Takový přístup je třeba změnit, naši členové i voliči to očekávají. I nadále při tom budeme vycházet z tzv. čtyř ekologických artikul a razantně odmítat ideologizaci formou -ismů na všechny způsoby. Na tom, že všechna tato tři témata nelze vnímat odděleně, ale je naopak třeba k nim přistupovat jako k – na sobě závislým a propojeným, panovala všeobecná shoda. Sloučení příslušných ministerstev do jednoho jediného v budoucnu by proto bylo jen logickou reakcí na skutečný stav věcí. Kdo z kritických pozorovatelů od konference očekával velké ideologické a vnitrostranické zvraty, byl až na výjimky nepochybně zklamán. Tak tomu však u ideových konferencí ODS má být. Jde o formulaci a precizování cílů na základě idejí a hodnot, které máme všichni společné a které ctíme. Nezbývá tak než doporučit všem sporů chtivým kritikům, aby se zaměřili na jiné politické strany. Absolutních změn názorů prakticky na cokoli se v jejich případě dočkají spíš.
Ideová konference ano, ale… Miroslav Ouzký poslanec Evropského parlamentu
Konference tohoto typu se stala již tradiční platformou ODS pro výměnu názorů, tříbení idejí i prostorem k ventilaci pocitů na nejrůznější témata. Setkání tak velkého rozměru umožňuje vytvoření komunikačního kanálu mezi členskou základnou a nejužším vedením ODS.To považuji za jeden z důležitých výsledků a vrátím se k tomu ještě v závěru tohoto svého příspěvku. Rozdělení do tématických bloků se ukazuje jako rozumné řešení, které umožňuje nejen strukturovanou debatu, ale hlavně širší účast řečníků. Je však potřeba citlivě rozčlenit jednotlivé sekce. Např. v bloku sestávajícím ze tří částí – zemědělství, regionální rozvoj a životní prostředí – jehož jedné z částí jsem byl gestorem, se strukturování debaty ukázalo jako obtížné. Tato témata jsou natolik rozsáhlá, že řečníci zmiňovali problémy od společné 10 1 2/08
zemědělské politiky přes transformaci družstev, potíže starostů s národními parky až po snahu po fundamentální debatě o klimatických změnách a personálním obsazení některých ministerstev. Debata, která se následně rozproudila, ukázala, že se jednalo o témata velmi přitažlivá, komplikovaná a v mnoha ohledech složitá. Bohužel, bylo i množství těch, na které se s prostorem nedostalo. Co bych na této právě proběhlé konferenci hodnotil negativně, jsou následující dva problémy. Ten první se týká časového rozvržení celého dne. Původní program počítal s ukončením v podvečerních hodinách, nikoli již v 15 h. odpoledne. Nevím přesně, co bylo důvodem této změny, ale pokud se dvakrát do roka sjedeme z celé České republiky, neměli bychom chtít být na večeři zase zpět doma. Tento názor zastávám i přesto, že mně osobně zkrácení programu umožnilo účastnit se další akce, kterou bych jinak jen těžko stíhal. Tou druhou věcí, kterou jsem pociťoval jako negativní, bylo vypuštění obecné politické debaty.
Považuji začlenění něčeho podobného za kruciální a myslím si, že toto opomenutí je neomluvitelnou chybou v organizaci celé akce. Mirek Topolánek ve svém excelentním úvodním projevu velmi správně vyzval všechny své potencionální kritiky k tomu, aby svůj nesouhlas vyjádřili aktuálně a přímo jemu, nikoli někde za jeho zády – „… kritizujte mne, ale tady!“ Bohužel, po svém vystoupení blok obecné politické debaty ukončil… Když jsem na posledním podzimním kongresu obdržel otevřený dopis upozorňující na organizační omezování obecné politické debaty, nesouhlasně jsem argumentoval tím, že přesně na to máme ideové konference. Vedení si asi neuvědomuje, že řadovým členům v opačném případě zůstane jediná možnost, a to o problémech se (v lepším případě) bavit u piva.Také mohou svou nespokojenost vzkázat vedení ODS prostřednictvím médií, ale to snad přece není způsob, o který bychom usilovali.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx Moderní stát, právo a bezpečnost
Moderní stát, právo, bezpečnost: tři priority programu moderní pravice Ivan Langer místopředseda ODS ministr vnitra Jednání v sekci „Moderní stát, právo a bezpečnost“, jíž jsem měl čest spolupředsedat, ukázalo, že zvolená tematika by si možná zasloužila hned tři samostatné sekce. Už jen sféra zahrnující moderní stát a diskuse kolem jeho charakteru je velmi rozsáhlá.Totéž platí pro otázky práva a spravedlnosti a také pro oblast bezpečnosti v širším slova smyslu. Jednání v sekci jsme proto pojali i způsobem, který by zdůraznil společné principy všech tří oblastí.
Tři principy moderního státu a tři zakázaná ovoce V pracovní sekci jsme se jednoznačně shodli, že všechny námi projednávané oblasti by měly spojovat tři principy, z nichž program a politika ODS musí vycházet.Těmito principy jsou: 1. svoboda a zodpovědnost; 2. omezení zásahů státu na oblasti, kde si jedinec nedokáže poradit sám; 3. legitimní, silné postavení státu v oblasti práva a bezpečnosti. Konstatovali jsme, že moderní stát stále ještě není ani malý ani efektivní ani levný. Základním algoritmem by proto v této oblasti měla být systematická redukce státní moci. V oblasti fungování státu jsme definovali tři zakázaná ovoce, jejichž ochutnání se musí liberálně-konzervativní strana vyvarovat, ač je to jistě pro mnohé politiky lákavé a svůdné. Jako první zakázané ovoce byl odhalen veřejný zájem. Ten zůstává nebezpečným mýtem, protože nikdy nebude součtem individuálních zájmů, ale zůstane pláštíkem, pod kterým se skrývají jednotlivé lobbyistické a parciální, skupinové zájmy. Druhým zakázaným ovocem je regulace. Celá řada z nás má touhu řešit reálně existující problémy a neváhá při tom sáhnout po řešení v podobě nové vyhlášky nebo zákona, což vede k stálému nárůstu počtu právních norem. Liberálně-konzervativní strana ovšem musí mít odvahu vysvětlit občanům, že existují oblasti, které stát nemá regulovat – o vše se stát jednoduše starat nemůže. S narůstající regulací souvisí i třetí zakázané ovoce. To jsou náklady na fungování státu. Často totiž politici nehledí na to, kolik každá nová vyhláška či nový zákon stojí státní rozpočet nebo rozpočty krajů a obcí.
Úlohu státu vidíme ve třech rolích: stát jako pomocník, stát jako služebník a konečně stát jako ochránce. Pro moderní stát z našeho pohledu existují tři imperativy: zeštíhlení byrokracie, omezení výdajů a zjednodušení legislativy. Pro byrokracii musí platit klientský princip: občan platí, občan a jeho spokojenost jsou měřítkem kvality. Za velkou výzvu považujeme proces elektronizace komunikace mezi občanem a státem; v diskusi byly oceněny první důležité kroky, které byly v tomto směru již učiněny. Prioritami zůstává i nadále boj se všemi formami korupce a snižování počtu úředníků. Nesmíme zapomenout ani na diskusi o snižování počtu ústředních orgánů a ministerstev. Vedle omezení moci státu nemůžeme opomenout oblasti, kde stát slouží jako ochránce. V diskusi byla tato skutečnost demonstrována například na možnosti zkvalitnit ochranu ohrožených dětí. Velkou pozornost jsme věnovali i otázce volebního systému. Současný poměrný systém nutí strany k maximalistickým slibům před volbami. Po volbách strany vytvářejí koalice a jsou nuceny ke kompromisům a musí slevit ze svých programů. To oslabuje důvěru občanů v politiky. Musíme proto otevřít otázky změny volebního systému a případně i změn v Ústavě.
Tři pilíře moderní justice Moderní justiční systém, jehož prioritu spatřujeme ve vymahatelnosti práva, chceme stavět na třech pilířích důsledné reformy justice. V oblasti legislativního pilíře vidíme cestu nejenom ve schválení kodexů hmotného práva, ale také v úpravě procesních postupů, jejichž nové instituty přinesou zkrácení soudního řízení. Druhým pilířem se stává zavedení projektu e-justice, která přinese zlepšení komunikace mezi občanem a soudy i mezi soudy navzájem, a to zejména díky zavedení e-podatelny, insolvenčního rejstříku nebo elektronického soudního spisu.V personálním pilíři reformy budeme klást důraz na vytváření tzv. soudních minitýmů.
Tři jistoty pro oblast bezpečnosti V oblasti bezpečnosti, kterou považujeme za jednu z klíčových priorit programu a politiky pravicové strany, vidíme jako nutnou existenci tří základních jistot: jistoty pro policisty a hasiče, že vědí, umí a mohou; jistoty pro poškozeného či postiženého, že se dovolá ochrany a pomoci, a ji-
stoty pro pachatele nebo chybujícího, že neunikne spravedlivému a rychlému trestu. Prostředky k dosažení těchto tří jistot spatřujeme v reformě policie, kterou jsme široce diskutovali, v lepší vybavenosti bezpečnostních složek a jejich kvalitnějším výcviku, v modernizaci celého Integrovaného záchranného systému a v propracování systému prevence. Chápání bezpečnosti nemůže být omezováno na policii, ale musí zahrnovat všechny složky Integrovaného záchranného systému. Stálicí pro nás musí zůstat podpora bezpečnostních složek, které stojí na principu dobrovolnosti. Zde musíme mít na mysli nejenom dobrovolné hasiče, ale také například aktivní zálohy Armády ČR. Shodli jsme se také, že společným základem pro všechny bezpečnostní složky má být princip „Pomáhat a chránit“. Zdůrazněna byla i potřeba dokončit vybudování nezávislé kontroly nad policií. Samostatnou kapitolu našeho jednání tvořila také diskuse nad hrozbou terorismu, z níž opět vyplynulo, že to je oblast, v níž se střetávají dva principy pravicového programu: ochrana svobody a soukromí na jedné straně a snaha státu zajistit větší bezpečnost na straně druhé. Ze svého pohledu považuji jednání v sekci „Moderní stát, právo a bezpečnost“ za velmi podnětné a nesoucí se v konstruktivním, pracovním duchu. Potěšila mne bohatá diskuse, v níž zazněla celá řada velmi kvalitních příspěvků, které obohatily a rozšířily projednávanou tematiku o nové a originální pohledy. V naší sekci ideová konference jistě splnila svůj účel a opět dokázala, že moderní program může být naší hlavní silou. Ideová konference se proto stala důležitou součástí komunikace uvnitř ODS. 2/08 111
květen 2008 Moderní stát, právo a bezpečnost
Rychlost, komfort a transparence Jiří Pospíšil ministr spravedlnosti Již od začátku funkčního období vlády probíhá na ministerstvu spravedlnosti reforma justice. Existuje velké množství věcí, které by se daly zařadit pod projekt reformy justice. Pokusím se proto nastínit pouze nejdůležitější prvky této velké změny, která probíhá na půdě ministerstva spravedlnosti. Novelizace by se měla nést v duchu hesla Rychlost, komfort a transparence. Jak název napovídá, na konci reformy by se měla objevit rychlá, efektivní, transparentní a pohodlná justice. Celý tento projekt je opřen o tři základní pilíře. První pilíř spočívá v elektronizaci justice a v dokonalejším využití současných výpočetních technologií. Druhým – neméně zásadním – bodem je komplexní novelizace trestního, občanského a obchodního zákoníku. Třetí v řadě je personální změna. Projekt elektronizace justice odstartoval 1. října roku 2007, kdy začala fungovat první část elektronického a internetového soudnictví. Pro srovnání, v rámci Evropské unie se řadíme k průměrným zemím, které se pouští do modernizace justice tímto způsobem. Naším cílem je rychlé a přívětivé soudnictví. Celý tento projekt je zaměřen na zjednodušení, zrychlení a v neposlední řadě také na zprůhlednění veškerých procesů, které se oblasti spravedlnosti týkají. Co tedy nabízí samotná elektronizace? Například e-podatelnu – již dnes usnadňuje podávání žalob. Nemůže se tedy stát, že by soud několikrát vracel podání kvůli formálním nedostatkům. Projekt e-podatelny vede k výraznému urychlení a zlevnění administrativy, ovšem neobejde se bez elektronického podpisu každé osoby, která chce tuto službu využít. Další zásadní novinkou je infoSoud, pomocí jehož může občan sledovat stav soud-
12 1 2/08
ních jednání probíhajících u všech soudů. Novinkou, která se objeví v průběhu tohoto roku, je elektronický platební rozkaz. Podání na vydání platebního rozkazu by tedy bylo možné z každého domácího počítače, samozřejmě za pomoci nezbytného elektronického podpisu. Neméně užitečnou novinkou je insolventní rejstřík, který poskytuje prostřednictvím internetu informace o probíhajících insolventních řízeních. Insolventní rejstřík přispívá k rychlejší komunikaci mezi soudy a k plynulejšímu průběhu řízení. Poslední částí celé mozaiky bude elektronický spis pro všechna soudní řízení, ten je ovšem stále hudbou budoucnosti.V tomto volebním období by ministerstvo rádo spustilo některé části elektronického spisu, například elektronický spis správního soudnictví. Velmi důležitý je také fakt úspory. Elektronizace justice by umožnila zásadní ušetření státních prostředků. Pro příklad: roční náklady na poštovné činí 350 milionů korun. Po završení celého projektu elektronizace by došlo k výraznému poklesu těchto nákladů. Druhý velmi zásadní pilíř spočívá v přípravě a schválení nových kodexů. Tedy nového občanského zákoníku, nového trestního zákoníku a nového obchodního zákoníku. Po patnácti letech dozrál čas k tomu, aby byly tyto zákoníky přijaty zcela znovu, očištěné od chyb a reflektující již nabyté zkušenosti z České republiky, ale i ze zahraničí. Je velmi podstatné říci, že zatím žádná vláda v historii České republiky nedokázala připravit a schválit všechny klíčové kodexy. Část tohoto pilíře je tvořena také procesními předpisy. Na ministerstvu vzniká nový občanský soudní řád a nový trestní řád, což je ovšem úkol, který se vší
pravděpodobností bude dokončen až v dalším volebním období. Posledním pilířem celé reformy justice jsou personální změny, které se dotknou tohoto resortu. Sníží se počty administrativních pracovníků na úkor vyšších soudních úředníků. Součástí tohoto pilíře je i vytváření soudních minitýmů. Soudce bude mít k dispozici dva pracovníky: jednoho asistenta nebo vyššího soudního úředníka a tzv. rejstříkovou vedoucí, v jejíž funkci bude spojena dosavadní zapisovatelka a vedoucí kanceláře. Tento způsob by měl výrazněji zefektivnit práci každého soudce. Práce minitýmu by soudcům, jejichž práci dnes tvoří z velké části také administrativní činnost, přinesla více času na samotný rozhodovací proces. Prostor vymezený tomuto článku nemůže obsáhnout všechny změny, které probíhají v rámci resortu spravedlnosti. Výrazný posun k lepšímu nastává také v oblastech vězeňství a detence. Velmi tristní byl stav v oblasti prevence před závažnou trestnou činností konanou pod vlivem duševní poruchy. Ministerstvo spravedlnosti si uvědomuje tento nedostatek, a proto došlo ke zprovoznění prvního detenčního ústavu na území České republiky, a sice v Brně. Druhý plánovaný ústav by měl vzniknout ve Vidnavě. Dalším bodem je podpora mimosoudního řízení sporů či zjednodušování soudních procesů. Toto je jen malý výčet změn, které se připravují v rámci reformy justice. Na závěr snad zbývá jen říci, že pokud se podaří úspěšně přijmout výše vyjmenované změny, zapíše se ODS, potažmo vládní koalice, velmi výrazně do všech právních učebnic jako v oblasti spravedlnosti nejpokrokovější polistopadová vláda.
Zdravotnictví a sociální věci xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Méně „pečovatelského“ a příliš drahého sociálního státu Petr Nečas místopředseda ODS ministr práce a sociálních věcí Diskuse v sekci zdravotnictví a sociální věci potvrdila, že zůstáváme na základních ideových východiscích sociální politiky občanských demokratů, kterými jsou především individuální odpovědnost jedince, jednotlivce za jeho osud, vzájemná odpovědnost a pomoc v rámci rodiny a solidarita vůči těm, kteří se bez vlastní viny ocitnou v sociálních potížích či nesnázích. Na těchto principech nemáme důvod nic měnit a budeme z nich vycházet i nadále. V sociální oblasti klademe velký důraz na penzijní reformu – ta je naprosto nezbytným a nutným krokem, před kterým se nedá utéci a ODS před ním rozhodně uhýbat nebude, jakkoli to je téma politicky velmi obtížné. Nemůže nás zastavit ani současné lavírování opoziční ČSSD pod vedením Jiřího Paroubka, která byla ještě nedávno ochotna základní východiska penzijní reformy podpořit – byť by byla vzhledem k závažnosti tématu žádoucí širší parlamentní shoda. Smiřujeme se s tím, že se sociální demokracie zaměřuje již jen na populistické sbírání laciných bodů namísto přijetí spoluodpovědnosti na nezbytné kroky v penzijní oblasti, ke kterým nás vyzývají i zahraniční instituce. Naposledy v březnu OECD, která ocenila a podpořila směr, kudy se vláda v penzijní reformě vydala. Přesto stále chceme alespoň s demokratickou opozicí jednat a hledat přijatelný kompromis.
Důchodová reforma musí mimo vší pochybnost zahrnout další zvyšování věku odchodu do důchodu, prodlužování délky pojištění a reformu invalidních důchodů. Jak vyplynulo z diskuse v sekci, do důchodového systému musíme převést více privátních prostředků, musíme stimulovat vyplácení doživotních rent či anuit ze soukromých fondů. Musíme snížit závislost budoucích penzistů na průběžném, státem organizovaném pilíři, která je v naší zemi mimořádná. Musíme motivovat starší pracovníky k delšímu setrvání na trhu práce a k pozdějšímu odchodu do penze. Cestou má být pestřejší nabídka možnosti souběhu práce a penze. Sociální systém musí být více individualizovaný a adresnější, musí motivovat k aktivnímu chování. Naším záměrem je malifikovat pasivitu a penalizovat zneužívání. Obecně potřebujeme méně sociálního pečovatelského státu, který se stává zátěží pro veřejné finance. Rozhodně odmítáme pokusy o europeizaci sociální politiky, ta musí zůstat dominantně v národních rukou. Naším cílem je flexibilní trh práce. Musíme rozšiřovat nabídku pracovní síly všeho druhu. Nutností je zavést systém celoživotního vzdělávání a zvyšování kvalifikace. Skončilo období nejen jednoho pracovního místa na celý život, ale i jedné profese na celý život. Každý musí být připraven změnit svou profesi či kvalifikaci několikrát během své pracovní dráhy. O tom, že je pracovní trh deformovaný, svědčí i rekordní počet volných pracovních míst. Řada domácích firem má již dnes problém sehnat zaměstnance,
což brzdí jejich ekonomický růst. Naším cílem musí být vyšší zaměstnanost. Už dnes se projevují změny ve výplatě podpor v nezaměstnanosti jako jeden z důvodů klesající nezaměstnanosti. Předpokládáme, že tento trend bude pokračovat. Jako liberálně konzervativní strana musíme vytvořit podmínky pro respektování autonomie rodin při jejich rozhodování o způsobu výchovy dětí. Musíme vytvořit účinnou prorodinnou politiku, umožnit více částečných a flexibilních pracovních úvazků, rozšířit možnosti péče o děti v neinstitucionální formě. Sociální systém musí být více propojen s trhem práce. Musí jednoznačně platit, že ten, kdo pracuje, se musí mít lépe než ten, kdo nepracuje.Ten, kdo se snaží, se musí mít lépe než ten, kdo je pasivní a musí také platit to, že budeme motivovat lidi k rychlému vyřešení životní situace, kdy se ocitnou v nesnázích. Nutností vzhledem ke stárnutí populace je vytvořit moderní systém sociálních služeb, více propojit práci obcí, krajů, státu a neziskových organizací v této oblasti. Je také naší povinností vytvořit moderní systém péče o ohrožené děti (včetně rozšíření pěstounské péče), který bude odpovídat podmínkám 21. století. Diskuse v sekci byla velice podnětná a znovu prokázala, že ODS bere sociální oblast velice vážně a má připravené recepty na řešení těch problémů – z nichž některé jsou velice závažné – které nám zanechaly vlády „sociální“ sociální demokracie. 2/08 113
květen 2008 Zdravotnictví a sociální věci
Reforma zdravotnictví jako programová priorita ODS Tomáš Julínek ministr zdravotnictví
Ve volební kampani před dvěma lety bylo zdravotnictví jedním z klíčových témat ODS. Na dubnové ideové konferenci jsme měli příležitost zhodnotit, jak se nám daří své předvolební sliby v oblasti zdravotnictví plnit a jaká je výchozí situace pro naše další kroky. Je zvlášť důležité, že jsme si před krajskými a senátními volbami, které s sebou přinášejí silné pokušení k populistickým výrokům, potvrdili, že naše ideová východiska zůstávají zásadně neměnná. Zdraví je v první řadě soukromý statek, což musí vést k programovému i praktickému důrazu na osobní odpovědnost v péči o zdraví a uvědomování si hodnoty zdraví pro konkrétního člověka. Právě proto je zcela nezbytné pokračovat v prosazování započatých reformních kroků ve zdravotnictví, které přinesou významný posun od pojetí systému zdravotnictví, v němž „moudrý stát“ (nebo „moudrá zdravotní pojišťovna“ či „moudrý lékař“) nejlépe ví, co je pro pacienta dobré, a pacient je tak pouhým objektem péče, k modelu, který je charakterizován rolí pacienta jako klíčového subjektu zdravotní péče. Výsledkem reformy zdravotnictví bude tedy správné nastavení rolí a kompetencí všech aktérů ve zdravotnictví (pacient, poskytovatel zdravotních služeb, zdravotní pojišťovna i stát).
14 1 2/08
Vyjma správného nastavení rolí je třeba se z dlouhodobého hlediska zabývat i finanční udržitelností systému veřejného zdravotního pojištění ve světle neustále rostoucí finanční náročnosti nových metod a prostředků péče a zhoršující se demografické situace. Pravicová reforma zdravotnictví v 21. století znamená moderní sociálně citlivou reformu, která přináší reálný prospěch pro občany, a jako taková je a i do budoucna bude velmi vý-
znamnou součástí programu ODS. Pro udržení reformního étosu naší vlády i ODS je zcela nezbytné se vyvarovat populistického zpochybňování programových priorit strany. Výzvy k zavedení neodůvodněných výjimek z regulačních poplatků, zpětné proplácení uhrazených regulačních poplatků radnicemi (proplácejí jim snad i DPH na sunar?) či neinformovaná kritika transformace fakultních nemocnic mohou sice vést k momentálnímu nárůstu popularity konkrétního politika o pár procent, ale ve středně- a dlouhodobém horizontu nepochybně ohrozí nejen realizaci reforem, ale zejména pozici a důvěryhodnost celé Občanské demokratické strany. Dobře to ve svém příspěvku vystihl poslanec Boris Šťastný, který označil lavírování některých členů při hájení regulačních poplatků za „ideovou vyprahlost“. Sekce zdravotnictví a sociálních věcí Ideové konference ODS jasně potvrdila, že reforma zdravotnictví (společně např. s reformou penzijního systému) je velmi významnou programovou prioritou ODS, na jejímž splnění je třeba i v rámci vládní koalice jednoznačně trvat. Nezapomínejme na to, že voliči nám svou rekordní důvěru v minulých parlamentních volbách dali proto, abychom realizovali svůj program, tedy provedli nezbytné reformy.
Zahraniční politika xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Průběh a závěry jednání sekce Jan Zahradil předseda klubu poslanců ODS v EP Hlavním referátem v zahraniční sekci ideové konference byl příspěvek známého politologa a spolupracovníka CEVRO Petra Robejška, který analyzoval soudobé globální politické trendy: I. Charakteristika mezinárodních vztahů 1. Hlavním tématem zahraniční politiky dnes není boj o teritorium, nýbrž boj o blahobyt. Hospodářská konkurence je moderní formou teritoriální agrese. 2. Globalizace neznamená, že bude přibývat velkoprostorových řešení. Velké hospodářské a politické organizace mají obtíže se svou ovladatelností, přizpůsobivostí a výkonností. 3. Národní státy plní nezastupitelnou úlohu při hledání specifických cest k dosahování blahobytu a zajišťování bezpečnosti vlastních občanů. 4. Ekonomizace vzájemných vztahů je nejsilnější současný trend na mezinárodní scéně.Ve světové ekonomice se prosazují tři vývojové tendence: – tendence k přerozdělování bohatství; – tendence ke vzniku ochranných kartelů bohatých států; – tendence k fragmentaci globální ekonomiky;
II. Evropská scenerie 1. EU se nachází ve svém vývojovém zenitu a dosažení jejich původních cílů celoevropské nadnárodní integrace je velice nepravděpodobné. Totéž platí i o společné bezpečnostní a zahraniční politice. 2. Nejdůležitější evropské státy začínají přenášet těžiště své zahraniční politiky od integrační politiky na prosazování svých národních zájmů. Dochází k renesanci klasické evropské mocenské architektury. 3. Německo se v důsledku rozšíření EU a renesance klasické evropské mocenské architektury „posouvá“ mocensky a geograficky do centra kontinentu a prosazuje v přibývající míře své národní zájmy. 4. Na základě kompatibilních hospodářských zájmů Německa a Ruska je pravděpodobný i mocensko-politický soulad mezi oběma zeměmi a vznik (jimi dominované) regionální hegemoniální osy Moskva – Berlín. 5. V rámci tohoto snažení budou Spojené státy v Evropě usilovat (bilaterální spoluprácí s některými spojenci) posilovat své mocenské pozice na úkor EU. III. Zahraničněpolitické možnosti malého státu 1. Dosavadní organizační rámec vztahů evropských států, tvořený EU a NATO, se uvolňuje. Budoucnost evropského kontinentu se proto bude v mnoha ohledech podobat jeho minulosti.
2. Naše země není zodpovědná za budoucnost evropské integrace ani za osud kontinentu; k tomu nemáme dost sil. Naše země a její politická reprezentace je zodpovědná za osud a prospěch vlastního národa. 3. Úlohou naší zahraniční politiky je zvládnout nastávající turbulence na evropské scéně tak, aby prospěly našim národním zájmům. K tomu je třeba: a) realisticky a „nediplomaticky“ definovat konkrétní „znění“ našich národních zájmů v dané vývojové fázi; b) lokalizovat operativní cíle a měřítka úspěšné zahraniční politiky; c) uznat a důsledně domýšlet konfliktnost národních zájmů a z toho plynoucí důsledky pro kooperaci a konkurenci s ostatními státy; K Robejškovu referátu se konala oddělená diskuse, v níž vystoupilo 12 řečníků. Jedním ze závěrů této diskuse bylo, že pro ČR s její geografickou polohou je proto klíčovou záležitostí vyvážit zmíněné jevy silnou přítomností jiného strategického hráče ve střední Evropě, a tím mohou být jen USA. Proto je tak důležité dokončit jednání a realizovat stavbu radarového zařízení v ČR. Toto stanovisko mělo v sekci naprosto jednoznačnou podporu. Pak pokračovala řádná diskuse, v níž vystoupilo dalších 11 diskutujících. 2/08 115
květen 2008 Zahraniční politika
Místopředseda vlády Alexandr Vondra představil priority českého předsednictví EU: 1. Evropa konkurenceschopná a otevřená Konkurenceschopnost může být prohloubena jen odstraňováním překážek, které brzdí potenciál ekonomického rozvoje EU. Prioritami předsednictví je proto bourání bariér volného pohybu služeb a osob, které v sobě skrývají nevyužitý potenciál hospodářského růstu pro celou EU. Dále to je bourání bariér dopravního, energetického a telekomunikačního propojení, které je klíčové pro hospodářskou výměnu i pro výměnu informací (transevropské sítě). Chceme rovněž přispět k odstranění vnějších bariér – obchodní otevření se světu prostřednictvím WTO (liberální obchodní politika). 2. Energetika udržitelná a bezpečná EU je dnes závislá z 50 % na dovozu energie a bez reformy se tato závislost do roku 2030 zvýší na 70 %. Většina dovážené energie přitom pochází ze zemí s nestabilními a autoritářskými režimy. V současné době je 17 z 27 (převážně nových) členských zemí z 80 –100 % energeticky závislých na jediné zemi: Rusku. To vše má strategické implikace, na které chceme reagovat následujícími politickými prioritami: snižováním závislosti na dovozu energie diverzifikací zdrojů zvyšováním energetické účinnosti zaváděním nových technologií bezpečným fungováním vnitřního trhu s energiemi vnější energetickou politikou, která zajistí stabilní vztahy s dodavateli klimatickou a energetickou politikou EU – „bez jádra to nejde“
• • • • • •
3. Rozpočet pro budoucnost Evropy Bez reformy rozpočtu, která by podpořila růstové politiky, si nemůže EU v globální ekonomice udržet konkurenceschopnost. Českými prioritami proto jsou: Snaha o udržení daňové suverenity jednotlivých členských států EU. Nenavyšování rozpočtu EU.
• •
• Reforma zemědělské politiky a postupné snižování podílu SZP na rozpočtu, které umožní přesunout zdroje do oblastí stimulujících hospodářský růst a zaměstnanost – např. do vzdělání, výzkumu a vývoje. 4. Evropa jako globální partner EU chce převzít svůj díl odpovědnosti za světové dění. Nicméně stále pokládáme NATO za institucionální a politický pilíř euroatlantického prostoru, který je z tohoto hlediska nedělitelný. Jakákoli vojenská odpovědnost či obranná iniciativa EU musí probíhat v součinnosti a komplementárně s NATO, ne na její úkor. Naše politika v oblasti vnějšího působení EU se bude proto řídit následujícími zásadami: rozvoj SZBP nesmí být stavěn jako konkurence k NATO podpora Transatlantické ekonomické rady podpora evropské perspektivy zemí Západního Balkánu východní politika EU připoutání východních sousedů k EU prostřednictvím Evropské politiky sousedství pragmatická politika vůči Rusku – zásobování energ. surovinami a energ. bezpečnost podpora demokratizačních a transformačních procesů
• • • • • • •
5. Evropa bezpečná a svobodná Z otevření vnitřních hranic v EU (Schengen) vyplývá potřeba společně řešit řadu vnějších problé16 1 2/08
mů, jako je kriminalita, migrace atd.V agendě EU se tedy budeme muset zabývat následujícími otázkami: Justiční spolupráce v civilních i trestních věcech – tj. elektronická síť národních rejstříků trestů, uznávání soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech atd. Společná migrační a azylová politika – dokončení Společného azylového systému, odstranění bariér mobility atd. Schengenská spolupráce a vízová politika – dohled nad SIS II aVízovým informačním systémem.
• • •
Pracovník MZV Aleš Černík se zabýval ekonomickou diplomacií a chodem MZV, poslanec Jan Klas hodnotil energetickou bezpečnost, Jiří Payne mj. upozornil na rizika schengenského prostoru. Senátor Luděk Sefzig představil podání Senátu k Ústavnímu soudu ve věci slučitelnosti tzv. Lisabonské smlouvy s Ústavou ČR. Zaznělo několik kritických příspěvků k obsahu této smlouvy, tři diskutující požadovali její zamítnutí. Byly kritizovány zahraničně-politické koncepce ČSSD a její neschopnost identifikovat národní zájmy – zaznělo dokonce, že ČSSD bude teprve zapotřebí v zahraniční politice „domestikovat“, aby bylo možno dosáhnout tolik potřebného konsensu. Nepřímo se diskuse zúčastnil i čestný předseda ODS, prezident Václav Klaus, který zaslal v písemné podobě svůj nedávno přednesený příspěvek na téma EU (k dispozici na www.klaus.cz). V závěru diskuse byli účastníci seznámeni s výsledky posledního průzkumu veřejného mínění na téma názorů členské základny a voličů ODS na EU.
Výzkumy
Radar podporují zvláště voliči ODS V minulých týdnech byly zveřejněny dva rozsáhlé výzkumy veřejného mínění, které byly zaměřeny na postoj české veřejnosti k výstavbě radarové stanice USA v České republice. Výzkumy agentur STEM a SC&C byly provedeny po dubnovém summitu NATO v Bukurešti. Přestože oba výzkumy operovaly s odlišným druhem otázek, z obou vyplývá, že občané České republiky jsou si vědomi důležitosti ochrany bezpečnosti státu, v podpoře umístění amerického radaru v ČR jsou však do jisté míry rozpolceni. Přesto se zdá, že v otázce výstavby amerického radaru nastává jistý pozitivní obrat směrem k vzestupu podpory jeho vybudování na našem území. Nadcházející dny a týdny ukážou, nakolik je tento pozitivní fakt výkyvem nálad veřejnosti, či změnou dosavadního nepříznivého trendu.
Souhlasíte, aby na území České republiky byla vybudována radarová základna? 35,0 %
40,0 %
30,0 %
25,0 % 21,5 % 18,5 %
20,0 %
10,0 %
Z dubnových průzkumů STEM a SC&C mimo jiné vyplynulo, že:
0,0 %
rozhodně souhlasím
spíše souhlasím
spíše nesouhlasím rozhodně nesouhlasím
• 79 % občanů České republiky se domnívá, že by se evropské státy měly připravovat na nebezpečí případného ohrožení budováním ochranných systémů. 66 • % občanů České republiky je přesvědčeno, že členství v NATO je zárukou bezpečnosti jeho členských států. 81 • % občanů souhlasí s konstatováním závěrečného usnesení Summitu NATO, podle něhož je šíření zbraní hromadného ničení rostoucí hrozbou pro členské země NATO a jejich obyvatelstvo. 55 • % občanů souhlasí s výrokem, podle něhož je umístění protiraketové obrany USA v Evropě přínosné pro ochranu členských zemí NATO před raketami dlouhého doletu. Nejdůležitějšími závěry obou průzkumů byla
otázka, v jakém rozsahu občané ČR podporují výstavbu amerického radaru v Brdech. Otázka SC&C k této problematice zněla: „Souhlasíte, aby na území České republiky byla vybudována radarová základna?“. Podle výzkumu SC&C souhlasí s vybudováním radaru 40 % respondentů (odpovědi „souhlasím“ a „spíše souhlasím“), americký radar naopak odmítá 60 % respondentů (odpovědi „spíše nesouhlasím“ a „rozhodně nesouhlasím“). Průzkum agentury STEM vyšel ve svém výzkumu z faktu, že rozhodování občanů o umístění radarové stanice v ČR vychází především z pocitu malé informovanosti a jejich přístup i obavy jsou založeny především na nejasném pocitu. V takové situaci je podle výzkumu
Smířil(a) byste se s vybudováním protiraketového radaru na našem území, pokud by bylo jasné, že je to důležitá součást obrany NATO a závazek naší země vůči našim spojencům v NATO? (podle volby v roce 2006) 100 %
84
80
77
STEMu zřetelný rozdíl mezi aktivním souhlasem a mezi pasivním smířením. Otázka proto zněla: „Smířil(a) byste se s vybudováním protiraketového radaru na našem území, pokud by bylo jasné, že je to důležitá součást obrany NATO a závazek naší země vůči našim spojencům v NATO?“. Na takto položenou otázku kladně odpovědělo 67 % respondentů, naopak 33 % dotázaných uvedlo, že by se s umístěním amerického radaru nesmířilo. Příznivým faktem pro ODS je, že její voliči z parlamentních voleb 2006 zaujímají k výstavbě radaru výrazně souhlasné stanovisko, stejně tak jako voliči KDU-ČSL, ale překvapivě i nejmenšího koaličního partnera – Strany zelených. Z výzkumů vyplývá, že kdyby na základě rozhodnutí Parlamentu a prezidenta ČR došlo k vybudování protiraketového radaru na našem území, smířilo by se s tímto rozhodnutím 84 % voličů ODS, 80 % voličů KDU-ČSL a 77 % voličů Strany zelených. Pozitivně lze hodnotit i fakt, že stejný názor zastává i více než polovina voličů ČSSD a překvapivě i takřka polovina voličů KSČM! František Cerha
75 % 56 44
50 %
58
Zdroje: Výzkum STEM proběhl metodou telefonického dotazování
42
(CATI). Výzkum se uskutečnil ve dnech 24. – 28. dubna
25 %
20
16
23
2008 na souboru 1001 občanů reprezentujících obyvatelstvo ČR starší 18 let. Výzkum byl proveden pro Úřad vlády ČR, otázky formuloval STEM. Výzkum SC&C byl realizován ve
0%
ODS
KSČM
ČSSD ano ne
KDU-ČSL
SZ
dnech 24. – 30. dubna 2008 metodou osobního dotazování v kombinaci s metodou CATI, zúčastnilo se ho celkem 1226 respondentů.Výzkum proběhl na zakázku ODS.
2/08 117
květen 2008 Vzhůru na Petřín
▲
„Vzhůru na Petřín!“, touto výzvou oslovila pražská ODS občany a návštěvníky Prahy, aby společně přišli oslavit 1. máj. Už tradičně si k této akci vybrala místo, kam v tento den směřují své kroky zamilované dvojice, k pomníku K. H. Máchy, ale i rodiny s dětmi k příjemné sváteční vycházce.
▲
Pro návštěvníky byl připraven bohatý program na podiu u výstupní stanice lanovky, kde mimo jiné vystoupil legendární YoYo Band, ale největší překvapení tu čekalo na malé návštěvníky, pro které pražská ODS připravila mnoho soutěží a atrakcí.
18 1 2/08
▲ Přes nepříznivou předpověď počasí se cestou „Vzhůru na Petřín“ vydalo velké množství návštěvníků. Pro ty, co se chystali zdolat petřínský kopec od Újezda, zde čekalo překvapení v podobě volných jízdenek a vstupenek na rozhlednu a do bludiště.
▲
▲
Velký zájem návštěvníků prvomájového Petřína budil i stánek s propagačními materiály jak ODS, tak jednotlivých kandidátů. Největší zájem byl o bezpečnostní vestičky se značkou Stop dluhům a také o balonky s logem ODS.
Foto Romax
Návštěvníkům Petřína se představili také kandidáti ODS na senátory, kteří budou kandidovat ve třech pražských obvodech.Ve volebním obvodu 27 kandiduje ředitel pražské záchranné služby Zdeněk Schwarz, v senátním obvodu 21 Miroslav Škaloud a v senátním obvodu 24 Tomáš Kladívko.
▲
▲
Návštěvníci prvomájového Petřína měli během odpoledne možnost se seznámit nejen s kandidáty ODS na senátory, ale také se setkat s většinou představitelů pražské ODS.
Nejen politikou, ale i zábavou žil prvomájový Petřín. Odpolednem provázel moderátor Vlasta Korec, o zpříjemnění atmosféry se staral YoYo Band a o napětí velkých i malých návštěvníků se postaraly nejrůznější soutěže.Vítěz té hlavní z petřínského kopce odjel na novém horském kole.
Seminář pro kandidáty do Senátu V souvislosti s blížícím se termínem zahájení podzimní předvolební kampaně do třetiny Senátu, uspořádala HK ODS v úterý 20. května pracovní setkání všech 27 kandidátů ODS. Poprvé se tak měli možnost vidět pohromadě všichni, kteří se utkají v boji o senátorská křesla. Byla to příležitost k vzájemnému seznámení i k získání mnoha užitečných informací pro nadcházející volební kampaň. Senátorští kandidáti v dopoledních hodinách zamířili nejprve do Senátu PČR, kde je přivítal předseda senátního klubu ODS Jiří Stříteský a seznámil je s fungováním jak Senátu samého, tak s provozem senátního klubu. Odpolední pracovní část programu proběhla v Hlavní kanceláři a byla věnována především praktickým otázkám spojeným s vedením volebních kampaní. –red–
2/08 119
květen 2008 Servis
Usnesení Výkonné rady ODS ze dne 19. 5. 2008
Stav členské základny (k 30. 4., po revizi 15. 5. 2008) 30000 25000
vou, že Sněmovna PČR vinou hlasování některých poslanců ODS nepropustila do druhého čtení zákon o vyrovnání státu s církvemi. Konstatuje, že zákon považuje za potřebný, neboť: • dojde k ukončení blokace majetku státu, obcí a měst; • vytvoří se podmínky financování chodu církví v ČR bez závislosti na státním rozpočtu. 2) VR ODS považuje nadále přijetí vládního návrhu zákona o vyrovnání státu s církvemi za klíčové. Je nezbytné neprodleně zahájit standardní projednávání vládního návrhu zákona, propustit jej do druhého čtení a umožnit věcnou diskuzi nad jeho návrhem. 3) VR vyzývá všechny poslance zvolené za ODS, aby neumožnili další blokování tohoto návrhu zákona a podpořili jej. 4) VR pokládá pokračování zdravotní reformy za prioritu a závazek celé koalice a považuje za nezbytné v ní pokračovat. Odmítá snahy rozmělnit vládní programové prohlášení. VR považuje za nezbytné projednat další postup v rámci K9. 5) VR podporuje stanovisko Regionální rady Jihomoravského regionu k další výstavbě silniční infrastruktury (R 52).
Informační bulletin vydává Občanská demokratická strana Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 IČ 16192656 připravuje mediální sekce ODS foto Luděk Krušinský, Romax a archiv ODS redakční uzávěrka 22. 5. 2008 e-mail:
[email protected] www.ods.cz registrace u MK ČR E 12908 20 1 2/08
Počet členů
1) VR je znepokojena zprá20000 15000 10000 5000 0 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 03/08 Počet členů
Základní údaje
Věková skladba
ODS měla k 30. dubnu 2008 29520 členů, kteří jsou evidováni v 1448 místních, 92 oblastních a 14 regionálních sdruženích. Během uplynulého roku se počet členů zvýšil o 1706 členů. Poměr mužů a žen je v ODS cca 2:1.
Průměrný věk členů ODS činí 47,69 roku. Loni byl průměrný věk 48,35 roku. Členská základna je tedy nepatrně mladší. Průměrný věk členek ODS je 49,62 roku, u členů dosahuje 46,74 roku.
Vývoj počtu členů
Regionální přehledy
V tomto roce došlo k poklesu počtu členů. Současný stav představuje 1,84 násobek oproti historickému minimu v r. 1998 (16 189 členů).
Při pohledu na regionální data je zjevné, že nejvíce členů je registrováno v pražském Regionálním sněmu (3 714).
Největší nárůst členů během uplynulého roku (954 členů, 39 %) zaznamenalo RS Ústeckého kraje. V pěti regionech došlo k poklesu členské základny. Počet členů na počet obyvatel je největší v Plzeňském kraji (0,52%, t. j. 1 člen na 191 obyvatel), oproti tomu ve Zlínském kraji se o jednoho člena ODS dělí 500 obyvatel. V rámci celé ČR je na obyvatele 0,29 % členů ODS, což odpovídá 1 členu na 347 obyvatel.
Poslední slovo Jednota má mnoho podob, avšak jen jedna z nich má smysl… Výzvy k názorové či akční jednotě politické strany patří v celém politickém spektru kterékoli země k jakémusi klišé, které se běžně objevuje ve většině projevů. Místo toho bych však dnes velice rád členy ODS oslovil krátkou úvahou sice se stejným požadavkem, ten však nechce být rutinní frází, ale upřímně míněnou reakcí na naši současnost. Jednota skutečné demokratické politické strany musí mít především racionální základy. Nesmí to být jednota strachu z arogantního a mocichtivého vůdce, který nás vyloučí ze strany za trest za vlastní názor a nebo nás nechá vyškrtnout z kandidátek do voleb. Jeden takový odstrašující případ máme denně na očích a jeho synonymem je jméno Jiřího Paroubka. Nesmí to být ani jednota fanatismu a nenávisti, která je tak typic-
ká pro totalitní strany, jejichž ideologie se opírá o třídní nenávist, nacionalismus či náboženský fundamentalismus. Bohužel i takový příklad se nám u nás nabízí v podobě nepoučitelné KSČM. Existuje naštěstí i třetí možnost, a tou je stranická jednota rozumu, vycházející z rozboru konkrétní politické situace.Týká se to u nás především ODS. Věrnost principům, na kterých naše strana vznikla, se nám vždy vyplatila a vedla nás k racionální jednotě. Nyní se však objevují v našich řadách nespokojenci, kteří mají pocit, že nejsme dostatečně razantní při vládním prosazování těchto principů a z nich vycházejícího programu strany. Je v tom však malý háček. Měli bychom totiž akceptovat realitu, že řídit tuto zemi můžeme jen v rámci koaliční vlády tří politických stran, a to zákonitě vede ke kompromi-
sům, které někdy musíme, obrazně řečeno, přijímat se skřípěním zubů. Bohužel to, co se poslední dobou odehrává zásluhou některých našich poslanců ve Sněmovně, je nejen vrcholkem ledovce neloajality, ale také projevem malé odpovědnosti, který by nás snadno a rychle mohl opět přivést k vládě sociální demokracie s podporou komunistů. Politika by měla být uměním možného a odpovědnost, které se nám po osmi letech vládnutí sociálních demokratů (často s podporou komunistů) dostalo, je obrovská. Proto je třeba každý krok vážit a přemýšlet o něm. Na teatrální rebelská gesta není vhodná doba. V opačném případě budou o této zemi rozhodovat lidi, kterým k tomu dopomůže jednota strachu či dokonce nenávisti… Přemysl Sobotka předseda Senátu PČR
