1/08
březen 2008
Volba prezidenta podle plánu
březen 2008
2 1 1/08
Dopis Václava Klause členům ODS
V Praze 8. března 2008 Vážení přátelé, členové ODS, rád bych Vám na stránkách Listů ODS poděkoval za projevenou důvěru při mé nominaci, a především pak za Vaši podporu při volbě prezidenta republiky. Děkuji i za projev přízně a blahopřání. Ve svém kandidátském projevu jsem mimo jiné řekl, že věřím v Českou republiku. Věřím v lidi, kteří v ní žijí. Hlavně ale budu vždy usilovat o to, ať nám zůstane naše svoboda a naše národní soudržnost. Myslím, že tato má slova platí po úspěšné volbě ještě více než před ní, a chci Vás ubezpečit, že ve svém druhém funkčním období budu dělat vše pro jejich naplnění. Srdečně
1/08 13
březen 2008 Předseda ODS k volbě prezidenta
Volba prezidenta podle plánu Mirek Topolánek předseda ODS Znovuzvolení Václava Klause prezidentem je naším velkým úspěchem. Potvrdilo se, co jsem říkal na listopadovém kongresu. Za prvé, že jde o nejdůležitější volbu letošního supervolebního roku. Za druhé, že přebírám plnou osobní odpovědnost za její výsledek.A za třetí, že mám taktiku i strategii, jak dosáhnout vítězství. Zvolení Václava Klause bylo důležité ze dvou hlavních důvodů. Za prvé všichni víme, co pro nás znamená mít svého prezidenta na Hradě. Za druhé šlo o zásadní test, zda ještě umíme vítězit. Šli jsme do volby jako favorité, ale mnozí se těšili, že favorit klopýtne. A že to bude začátek našeho ústupu ze slávy. To se nestalo. Uhráli jsme povinné vítězství. Ale jak známo, povinná vítězství vůbec nejsou snadná. Mnozí komentátoři dopředu psali, že pokud Klaus nebude zvolen, podkope to moji pozici, rozloží ODS a následně i koalici. To byl také cíl našich soupeřů. Jim přece nešlo o volbu hlavy státu, ale o mocenskou hru, o snahu revidovat výsledky sněmovních voleb. Dopadlo to ale přesně obráceně, než plánovali. Zatímco my jsme upevnili svou sílu a jednotu, ČSSD vyšla z volby hlavy státu ještě více rozhádaná a nalomil se i její tandem s komunisty. Položil jsem hlavu na špalek a vyhrál jsem. Od začátku jsem říkal všem, kteří byli zbytečně nervózní, že je mojí šéfovskou věcí postarat se o znovuzvolení našeho kandidáta. A povedlo se to
4 1 1/08
přesně tak, jak jsem plánoval. Říkal jsem, že existuje přirozená prezidentská nekorupční koalice bez komunistů. To se potvrdilo. A musím říci, že krajané v Severní Americe, kteří jsou velice kritičtí
k našemu (ne)vyrovnání se s komunismem, tuto okolnost velice ocenili. Byl jsem rád, že jsem se jim i díky zvolení Václava Klause bez hlasů KSČM mohl podívat zpříma do očí. Samozřejmě musím poděkovat Petrovi Tluchořovi, senátorům, poslancům a dalším za práci, kterou při prezidentské volbě odvedli. Děkuji všem, kteří pomohli zvolení Václava Klause. Stejně tak děkuji těm zákonodárcům, kteří přirozeně hlasovali pro Klause, ačkoli nebyli zvoleni za ODS. A děkuji za důvěru všem, kteří mi ji dali v průběhu této veledůležité volby. Ne všichni byli přesvědčeni, že moje taktika a strategie byly správné. Ukázalo se ale, že jsem měl pravdu, když jsem odmítl spojovat volbu prezidenta s existencí koalice. Za zvolení Václava Klause jsem ručil jako předseda ODS a jako předseda ODS jsem pro něj také získal podporu. V politice se nepočítají dobré úmysly, ale výsledky. Bylo mojí odpovědností vyhrát sněmovní volby, bylo mojí odpovědností sestavit vládu a bylo mojí odpovědností prosadit našeho kandidáta na prezidenta. Mojí povinností je jak hájit zájmy ODS, tak udržet koalici a vést kabinet. Není snadné tyto tři věci sladit, ale daří se mi to.
Prezidentská volba znovu ukázala, jak je důležitý správný leadership. Získali jsme, co jsme potřebovali (především hlasy řady lidoveckých zákonodárců, jak jsem předem avizoval) a prosadili Václava Klause i ve veřejné volbě, o níž mnozí soudili, že je pro nás krajně nevýhodná. Naopak jsme ještě zvýšili náš kredit. Nikdo teď nebude moci spekulovat, že Klaus byl zvolen díky nějakému komunistickému hlasu či nějakým zákulisním fíglům. V dané situaci byla veřejná volba menším zlem. Byla menším zlem v atmosféře hysterie, falešných obvinění a výhrůžek. V atmosféře, kdy reálně hrozilo, že ČSSD použije i doslova špionážní metody, aby narušila tajnost hlasování. Nicméně kdyby u nás byla normální situace, proběhla by tajná svobodná volba a Václav Klaus by byl zvolen rychle, bez všech těch trapností a s ještě větším počtem hlasů. Toto je výsledek Paroubkova „nového politického stylu“. Nebo spíše staronového. Je to styl založený na obstrukcích, vydírání a vyhrožování. Když už předseda ČSSD nemůže vládnout a rozhodovat sám, chce v tom alespoň zamezit ostatním. Po sněmovních volbách bránil volbě předsedy dolní komory a i tentokrát mu šlo o nezvolení Klause, ne o prosazení vlastního kandidáta. Paroubek neguje smysl politiky, jímž je uspokojování různých zájmů, politiky, jež uspokojuje snad jen jeho samého.To je také důvod, proč ho opouštějí vlastní zákonodárci. To je důvod, proč je spolupráce s ním nemožná, proč je v čím dál větší izolaci. Nechme ho v ní. Co nyní po úspěšné prezidentské volbě? Za prvé si musíme říci, že šlo o prosazení našeho kandidáta. Od počátku platilo, že s fungováním vlády tu není přímá souvislost. Nicméně je samozřejmé, že i v koalici si musíme říci, jak dál. Jde o věci, jako je vzájemná důvěra, loajalita a plnění dohod. Budu směrem k vládě stejně
důsledný, jako jsem byl při volbě prezidenta. Emoce musejí jít stranou, důležitý je výsledek, to, na čem jsme schopni se shodnout, co dokážeme prosadit.To je ta přidaná hodnota, bez níž pro nás (a pro nikoho) nemá koalice cenu. V tomto směru jsem ale optimistou. Za druhé se chci krátce zmínit o přímé volbě hlavy státu. Vláda samozřejmě příslušný zákon předloží. Osobně však nejsem pro to měnit zaběhaný systém jen kvůli něčím obstrukcím. Už tato prezidentská volba ukázala, že není dobré měnit tradici a ohánět se přitom
morálními hledisky. V čem byla veřejná volba důstojnější, demokratičtější, svobodnější, pro občany otevřenější, než tajná? V ničem. A kde je důvod myslet si, že když zaměníme volbu nepřímou za přímou, bude to jiné? Jako konzervativec jsem proti tomu měnit věci, které dlouhodobě fungují, jen kvůli momentálnímu účelovému tlaku. Samozřejmě můžeme volit prezidenta přímo a nic se nestane. Také se ale nic nestane, když ho příště budeme volit v nepřímé tajné volbě. Za třetí si musíme říci, na čem stálo toto naše vítězství, které se skromností sobě vlastní považuji i za svůj osobní úspěch. Stálo na disciplíně, na přesném rozdělení rolí, na tom, že kdo nese odpovědnost, ten také rozhoduje.To musí v naší politice platit i nadále. Jakkoli jsme stranou svobodnou, liberální a diskutující, jsme také stranou konzervativní, stranou, která vyznává řád. Delegace pravomocí odshora až dolů musí být jasná a nezpochybnitelná. Každý si musí obhájit svůj díl odpovědnosti a musí k tomu také mít nástroje. Ano, volba prezidenta proběhla přesně podle mého plánu. Prodloužili jsme vítěznou řadu. To je pobídka k jedinému: musíme jet dál. Já jsem na to připraven.
1/08 15
březen 2008 Komentáře k volbě prezidenta
Byla to volba vítězná Ladislav Jakl tajemník prezidenta republiky
Jan Skopeček poradce prezidenta republiky Prezidentem České republiky bude i pro další pětileté funkční období Václav Klaus. Mnohým se taková volba zdála být dlouho dopředu jasnou samozřejmostí, ale tak to v demokracii nikdy být nemůže. Naše politické scéna je rozpolcena a projevilo se to i na volbě prezidenta. Sociální demokracie, komunisté a zelení prosadili manifestační volbu, při které se mnozí zákonodárci obávali rozhodovat se podle svého svědomí a raději hlasovali podle příkazu vedení svých stran. Jestliže i za těchto okolností byl Václav Klaus zvolen přesvědčivou většinou hlasů, rozhodně to vypovídá i o tom, jak svůj mandát vykonával v prvním funkčním období a jak tento výkon hodnotili volitelé ale i veřejnost, které jsou odpovědni. Volba hlavy státu je již řadu dní „za námi“. Souboj spojený s prezidentskou volbou si však někteří – všimněme si, že ti neúspěšní – skončit nepřejí. Legitimní souboj o kandidáty se tak mění v souboj o interpretaci, resp. dezinterpretaci prezidentské volby a ze Španělského sálu se pouze přesouvá na grémia některých politických stran a do názorových rubrik našich médií. Proč však část politického spektra touží po dalším jitření ne příliš důstojně proběhlé prezidentské volby? Proč neúspěšný kandidát pokračuje v negativní politické kampani i po skončeném klání? Pravděpodobným vysvětlením je
6 1 1/08
skutečnost, že řada politických subjektů nechápala prezidentskou volbu jako svébytný a výjimečný okamžik pro výběr co možná nejvhodnějšího kandidáta na nejvyšší ústavní funkci, ale pouze jako jeden z dalších politických střetů a soubojů o svoji celkovou pozici na politické mapě ČR. Dalším důvodem je snaha nejvyšších představitelů neúspěšných stran relativizovat svůj zjevný neúspěch z prezidentské volby, aby za něj nebyli od svých spolustraníků a potenci-
álních voličů potrestáni. Proto souboj o interpretaci nekončí a bude bezpochyby pokračovat minimálně do podzimních krajských a senátních voleb. Při snaze o dezinterpretaci výsledku prezidentské volby se mnohé subjekty uchylují k zjevným nepravdám a k vytváření nových nesmyslných mýtů. Jedním z těchto novodobých mýtů je absurdní tvrzení, že byl Václav Klaus zvolen díky komunistům. Necelé tři týdny po skončení prezidentské volby je tak nutné připomenout, že Václav Klaus nezískal v žádném kole z obou voleb ani jeden jediný hlas z komunistického tábora. Ke svému zvolení komunistické hlasy předem ani nepotřeboval, na rozdíl od svého protikandidáta, pro kterého se staly nutným, nezbytným předpokladem „přežití“ alespoň prvního a druhého kola obou prezidentských voleb. Hovoří-li tedy Jan Švejnar o svém angažmá v prezidentské volbě jako o úspěchu, musí za něj poděkovat i této straně. Jeho dnešní povolební snaha se od komunistů co nejvíce distancovat, a dokonce z nich dělat strůjce konkurentova triumfu tak v tomto světle nabírá prazvláštní kontury. Dalším pokusem o novodobý mýtus je hodnocení vítězství Václava Klause jako vítězství upachtěného, vítězství založeného na „přeběhlictví“. Nevím, čím se přesně měří ona „upachtěnost“, ale Václav Klaus se zúčastnil v letošních
volbách šesti kol, ve volbách předchozích kol dokonce devíti.Ve všech těchto kolech dokázal získat více hlasů než jeho konkurenti, ať už jimi byli osobnosti stranické nebo osobnosti z vědecké sféry, ať už se volilo veřejným nebo tajným hlasováním. Jsou tato vítězství, často nad výraznými a váženými osobnostmi vítězstvími upachtěnými? Jako upachtěnou lze hodnotit jen snahu „antiklausovské koalice“ zabránit nebo alespoň ztížit zvolení Václava Klause využitím procedur jednacího řádu. Zdá se, že jsou mezi námi „demokraté“, kteří jsou schopni uznat výsledek demokratické procedury jen tehdy, je-li jim jejich výsledek po chuti. A pokud není, pak problém není v tom, že prohráli, ale v tom, že procedury asi nebyly dost demokratické. Když se před volbou tázali novináři Jana Švejnara a zástupců ČSSD, kde chtějí získat zbylé hlasy nutné ke zvolení, hovořili často o několika jednotlivcích z ODS. Ty se jim nakonec získat nepodařilo a Václava Klause naopak podpořil sociální demokrat Evžen Snítilý. Ten byl rychle označen za „přeběhlíka“ a vyloučen z poslaneckého klubu ČSSD a nakonec i ze strany. Přemýšlím, jak by Švejnar a Jiří Paroubek nazýval hypotetického poslance ODS, který by pro kandidáta Švejnara ruku zvedl. Zřejmě by to nebyl poslanec přeběhlík, ale poslanec konstruktivní a emancipovaný. ODS si ale na tyto myšlenky jasně nechala zajít chuť. Tyto a podobné mýty jsou nám dennodenně vnucovány. Již tak dost polarizované společnosti nepomáhají a škodí i běžnému politickému životu. Jednotliví političtí hráči by měli tyto techniky opustit, a naopak se pokusit o překonávání pomyslných příkopů, které byly prezidentskou volbou zase o kus více prohloubeny. Pokud to není příliš zbožné přání. Prezident republiky musí stát nad stranami a Václav Klaus to ve svém prvním funkčním období přesvědčivě prokazoval.To ale neznamená, že v této své funkci poztrácí své ideály, že se stane neutrálním bezbarvým pasivním pozorovatelem společenské scény. To určitě ne. Bude dál hájit hodnoty, na kterých bylo postaveno i celé jeho dosavadní 18leté politické působení. Jsou to především respekt a úcta k člověku, k jedinci, k neopakovatelné lidské bytosti, která má právo na sledování svého vlastního štěstí svou vlastní cestou. A k tomu potřebuje to nejcennější: svobodu. V tom se i v budoucnu na prezidenta Klause můžete spolehnout. Ve svém inauguračním projevu prezident Klaus výslovně poděkoval Občanské demokratické straně za to, že jej pro druhé funkční období navrhla a jeho volbu prosadila. Jsem si jist, že dobrý vztah z této skutečnosti plynoucí bude realitou i pro celých příštích pět let. 1/08 17
březen 2008 Komentáře k volbě prezidenta
Okolnosti a důsledky volby Václava Klause prezidentem Miroslav Mareš politolog MU Brno
Zvolení Václava Klause prezidentem do jeho druhého funkčním období se stalo důležitým zlomem ve vývoji moderní české politiky. Média se doposud zaměřila především na bezprostřední okolnosti volby. Nicméně je zajímavé opětovně zhodnotit i to, co volbě předcházelo, zamyslet se nad jejími širšími dopady na českou politiku i nad tím, čím ovlivní příští prezidentské volby. V určitém směru začaly přípravy na prezidentkou volbu v roce 2008 již bezprostředně po zvolení Václava Klause v roce 2003. Reakce jeho zapřisáhlých protivníků tehdy byla jasná. Propagandisticky je třeba učinit z Klausova pobytu na Hradě pouhou anomálii a v následné volbě jej vystřídat politikem odlišného ražení, který by odpovídal především představám proudu „nepolitické politiky“ a pokud možno by byl přijatelný i pro část sociální demokracie. Spory v tehdejší vládě, následná příprava na sněmovní volby v roce 2006 a dlouhé vyjednávání o vládě nové však starosti sociálních demokratů, lidovců a unionistů a později zelených o příštího prezidenta na dlouhou dobu upozadily na úkor jiných problémů. Naopak ODS neměla potřebu hledat jiného kandidáta. Od roku 2003 si občanští demokraté ve dvou senátních a jedněch sněmovních volbách zajistili velký počet pozdějších prezidentových volitelů. Tento homogenní blok se stal základem úspěšné volby. Rozhodnutí antiklausovského tábora postavit jako protikandidáta Jana Švejnara sice sjednotilo zájmy zelených a Paroubkových stoupenců v ČSSD, nicméně se tímto krokem nepodařilo narušit vnitřní soudržnost ODS, nepřesvědčil část lidovců (z nichž někteří nemají dobré vztahy s ČSOB) a neobjevil se žádný zřetelný důvod pro komunistickou podporu tomuto kandidátovi. Je však skutečností, že Švejnar se díky vhodné mediální prezentaci a kampani dokázal stát jistým nositelem „nadějí na změnu“ pro relativně velkou část společnosti, i když značná část jeho rychlokvašených příznivců nemusela mít o celkovém světonázoru i postojích Švejnara k řešení konkrétních problémů jasnou představu. Během kampaně své šance na zvolení zvyšoval, ale nedokázal zvrátit výše zmíněné počáteční problémy vstupu do prezidentského klání. 8 1 1/08
Celkové okolnosti průběhu volby, především prvního pokusu v pátek 8. 2. zanechaly v mnoha lidech negativní dojem. Procedurální spory, špatné řízení volby, osobní hádky, vulgární slova a žádný výsledek. Následoval bouřlivý týden, během něhož došlo i na výhrůžky a zasílání dopisů s kulkami a střelným prachem. Nicméně pokud byly uvedené excesy vázány na jednotlivce a zkratové jednání, není třeba zatracovat stávající stav demokracie a politické kultury v ČR. Zásadnějším problémem, který čeká na hlubší objasnění, je to, zda skutečně byli lidé z rozvědky a speciálních útvarů policie zapojeni do případu úniku videozáznamu z hotelu Savoy. Pokud měl někdo z policie podezření ze spáchání trestního činu na sledované schůzce Šlouf - Weigl, měl věc řešit standardní právní cestou, ne přes média. Politické hrátky příslušníků tajných služeb a policistů jsou nebezpečné pro každý režim. Pokud se ale ukáže, že předseda vlády neměl vznesená obvinění dostatečně podložená, měl by z toho vyvodit důsledky pro sebe i pro své informátory. Příčina rozhodnutí řady politiků o veřejné volbě je každopádně zatížena hodně nejasným pozadím. Druhý pokus volby prezidenta působil mnohem důstojněji. Ukázalo se, že procedurální spory z předchozího týdne nebyly nutné, pokud by se poslanci a senátoři jednotlivých klubů předem připravili na různé varianty. Samotná veřejná volba nakonec na jednu stranu uškodila jejím hlavním iniciátorům z ČSSD, když je připravila o dalšího poslance, na druhou stranu jim hlasování poslance Snítilého a nepřítomnost zelené poslankyně Zubové poskytly prostor pro těžko ověřitelná, ale současně těžko vyvratitelná nařčení vůči ODS z politické korupce těchto „zrádců“.Taková propaganda může mírnit důsledky jejich prohry.
Přítomnost Václava Klause v české politice, která s vysokou pravděpodobností potrvá do roku 2013, má značný symbolický dosah. Ve funkci hlavy státu přetrvá politik s vyhraněnými názory, který je spojen s odkazem a důsledky české ekonomické a společenské transformace a kritickými postoji vůči těm současným postmaterialistickým proudům, které omezují tradiční pojetí lidské individuální svobody. Jeho politické kroky a koncepce mají v domácí i mezinárodní politice řadu vlivných odpůrců. Ti se budou snažit narušit budování image Václava Klause jako věrohodného státníka. Proto lze očekávat silnou kritiku jeho kroků.Vyhrocenou situaci by přinesl i případný nástup nové vlády bez účasti ODS. Je možné, že relativně příznivý dojem z Jana Švejnara u části veřejnosti povede v případě jeho výraznější angažovanosti v české politice k tomu, že bude prezentován jako jistý „stínový prezident“, jehož názory budou pravidelně prezentovány jako relevantní protiváha těch Klausových. Jeho mediální prezentace může směřovat i k budování image Klausova nástupce, což ale během pěti let může vést i ke ztrátě puncu „nového zachránce české politiky“. Je zřejmé, že pro mnohé odpůrce současného prezidenta by bylo velkým zadostiučiněním Švejnarovo vítězství v roce 2013, pokud možno v možné první přímé volbě. Její zakotvení do Ústavy však není jisté, stejně jako Švejnarova kandidatura. Ať již bude volba probíhat jakkoliv, i pro tábor nynějších Klausových příznivců bude velmi obtížné nalézt vhodného kandidáta. Klausovu éru však již z českých dějin nikdo nevymaže, i když její hodnocení bude předmětem bouřlivých sporů.
O čem to vlastně bylo? Tomáš Haas poradce prezidenta republiky
Čí kandidát byl Jan Švejnar? Nominovala jej skupina senátorů.To mělo dobrý důvod, žádná strana jej nepřijala za zcela svého. Pro všechny byl kandidátem, kterého přijali jako kompromis, byl kandidátem, který se jevil jako dostatečně tvárný a jako někdo, kdo se může stát jakýmsi virtuálním zrcadlovým obrazem Václava Klause. Klaus je ekonom. Švejnar je ekonom. Klaus je konzervativní pravicový politik. Švejnar, americký profesor, mohl být neznalému českému publiku prezentován jako konzervativní pravicová osobnost. Klausovo jméno je u nás pevně spojováno s transformací české ekonomiky. Švejnar kdysi napsal dvacetistránkovou koncepci transformace a stal se tak, jak sám o sobě píše „architektem české transformace“. To, že nebyla přijata a beze stopy zapadla, se jevilo jako výhoda. Zpochybňovat transformaci jako takovou je dnes už nemožné.Výběr kandidáta Švejnara ale přinesl možnost zpochybnit její hlavní osobnost – Václava Klause. Václav Klaus je prototypem člověka s pevnými principy. Švejnar se mohl stát kandidátem nesourodé protiklausovské koalice právě proto, že je ochoten své principy rozředit až do podoby homeopatické medicíny.Klaus se nebojí své názory obhajovat, Švejnar je ochoten je přizpůsobit své audienci.Klaus je reálnou osobou,která prošla ohněm politických bitev, zažil vítězství i porážky a zůstal tím, kým vždy byl. Jan Švejnar byl virtuálním kandidátem, nikdy nebyl politikem,nikdy v ničem nezvítězil, nikdy v ničem nebyl poražen, nikdy nic špatně nerozhodl, protože nikdy nebyl v žádné pozici,ve které by musel rozhodovat a nést za svá rozhodnutí odpovědnost. Prohlašoval o so-
bě, že představuje budoucnost, ve skutečnosti byl jako politik kandidátem bez minulosti. Jan Švejnar určitě nebyl ideálním Antiklausem, byl ale tím nejlepším, koho mohla antiklausovská koalice nalézt. A musela jej, jak se ukázalo, hledat až v Americe. Jeho proklamovaná sjednocovací schopnost se nakonec ukázala jako imaginární hodnota. Švejnar volbu prohrál a všechny strany jeho koalice dnes nesou následky jeho prohry. Sociální demokracie ztratila dalšího „přeběhlíka“ a arogance Jiřího Paroubka způsobila alespoň dočasné ochlazení dosud vřelého vztahu s komunisty, zelení si odnesli z prezidentské volby vnitrostranickou krizi, pro KDU-ČSL znamenala podpora Jana Švejnara částí jejich poslanců a senátorů zostření vnitrostranického konfliktu. Strany, které podporovaly kandidáta, který nás přišel sjednotit, odešly z prezidentské volby
vnitřně i vzájemně rozhádané. Protiklausovský blok se rozpadl ještě před závěrem volby. Nakonec šlo už jen o to, zda Václav Klaus získá v závěrečném hlasování potřebný počet hlasů. Po prezidentské volbě už strany Švejnarovy koalice nemají o Švejnara zájem. Jako koaliční kandidát na funkci prezidenta s ústavními pravomocemi jaké dnes u nás prezident republiky má, vyhovoval. Jako politik pro „všední den“ Švejnar nevyhovuje nikomu. Ve svých vystoupeních ve Španělském sále Švejnarovi oponenti jen zřídka hovořili o jeho kvalitách. Jejich vystoupení byla téměř zcela věnována kritice Václava Klause, byla většinou jen nenávistnými výkřiky v češtině, a dokonce i v latině. I v tom se ukázalo, o čem volba ve skutečnosti byla – nejednalo se o dva kandidáty, nešlo o volbu lepšího. Jednalo se Václava Klause. Druhý kandidát jako by nakonec nebyl. Dalo by se říci, že antiklausovská koalice mohla do voleb postavit kohokoliv, proti Václavu Klausovi by se mu dostalo stejné mediální podpory a v konečném vystoupení by se zase hovořilo jen oVáclavu Klausovi. Od momentu, kdy protiklausovské strany začaly s výběrem protikandidáta až do třetího hlasování druhé volby jim nešlo o to, kdo by měl být prezidentem, šlo jim jen o to, aby prezidentem nebyl zvolen Václav Klaus. Jediná skutečná osobnost v těchto prezidenských volbách. Prezident Klaus neměl proti sobě reálného protikandidáta. Proti němu nestál Jan Švejnar, jeho skutečnými protivníky byli Jiří Paroubek, Martin Bursík, Jiří Čunek a Vojtěch Filip. Tak trochu všichni za Švejnara, ale hlavně každý sám za sebe. A i proto máme nového prezidenta – Václava Klause. 1/08 19
březen 2008 Ze zahraničí
Muž s pevnými názory na Pražském hradě Až za pět let skončí jeho druhé prezidentské funkční období, bude se 72letý Václav Klaus moci ohlédnout za čtvrtstoletím, ve kterém představoval jedinou osobnostní konstantu v politickém životě České republiky. Generace, která bude muset následně převzít zodpovědnost za zemi, bude znát útrapy dlouhé cesty ke svobodné společnosti jen z doslechu a z historické retrospekce. Ale i poté zůstane Klaus známý i Čechům narozeným po roce 1989, stejně jako Němcům Adenauer i poté, co v roce 1963 odstoupil. Václav Klaus stojí ve světle reflektorů déle než jakýkoliv jiný aktivní politik demokratického západu. Byl ministrem financí, hospodářským reformátorem, založil a vedl konzervativní politickou stranu. Jako ministerský předseda rozdělil společně s Mečiarem Československo, byl předsedou Parlamentu a vůdcem opozice. Mezi postkomunistickými demokraciemi vyznačujícími se vysokou mírou opotřebení osobností je unikátem. Neexistuje ale ani žádná jiná reformní země, ve které by byly tržní hospodářství a parlamentní demokracie natolik identifikovány s jedním politikem, jako je tomu v České republice. Klaus symbolizuje to nové, ať již v dobrém či zlém. Jsou mu přičítány vysoké náklady transformace včetně jejich morálních kolaterálních ztrát. Levice mu nezapomene změnu paradigmat, kterou hnal kupředu, když zavedl v egalitářské a státem posedlé české společnosti svobodu a individuální odpovědnost. Pro konzervativce je otcem zakladatelem, který stmeluje jejich stranu. Pro pravici je stejně nepostradatelný jako pro levici nepřijatelný. Z tohoto důvodu sklouzla prezidentská volba do roztrpčeného boje, ve kterém se nebraly ohledy ani na elementární pravidla slušnosti. Nasazení bylo vysoké. Kdyby se alianci vládních zelených a opozičních sociálních demokratů podařilo prosadit svého kandidáta Švejnara, premiéru Topolánkovi by se nepodařilo přemluvit svou ODS k pokračování modro-černo-zeleného experimentu. Z vládní krize, kterou chtěli sociální demokraté zjevně docílit, by profitovala především levice. Vztek jejich předsedy na komunisty, kteří odmítli dát svou podporu Švejnarovi, byl pochopitelný. Konec konců usiloval 10 1 1/08
o menšinovou vládu podporovanou komunisty a znovuzvolení Klause mu tento plán překazilo. Naštěstí, neboť vítězství levice v Praze by mělo vzhledem ke krizi vůdcovství ve Spojených státech, vzhledem k roztržkám v NATO a vzhledem k posouvání silových poměrů ve prospěch Putina dalekosáhlé důsledky. Bezprostředním důsledkem by bylo odvrácení České republiky od amerického projektu raketové obrany. V české společnosti existuje odjakživa levicová většina.Tu tvoří nejen komunistická a sociálně demokratická levice, ale také levicová občanská a zároveň antikomunistická a antikapitalistická inteligence, která se odvolává na Masaryka a která měla svého nejprominentnějšího mluvčího ve Václavu Havlovi. Ve velkých diskuzích, které doprovázely změnu systému v České republice, nebyla soupeřem českých konzervativců ani tak klasická, po komunistickém debaklu značně oslabená levice, jako tato „občanská společnost“ a její představitelé, neustále migrující mezi novými iniciativami, koalicemi a stranami. Tuto levici, která se v současné době nejspíše identifikuje se zelenými, nepovažuje Klaus ani tak za soupeře, jako za nepřátele.
Klaus je klasickým konzervativcem a stoupencem volného trhu, který v zásadních otázkách argumentuje stejně jako před patnácti lety.To, že se jako jediný politik udržel na politické scéně od roku 1989, lze vysvětlit významem, který všechny politické strany přisuzují ochraně české identity a obraně národních zájmů. Mnozí představitelé levice kritizují Klause jakožto hospodářského liberála, ale oceňují ho jakožto strážce národních hodnot. Navíc je vypočitatelný, neboť stojí za svým slovem. Švejnar, který strávil polovinu svého života v Americe, slíbil Čechům, že jim otevře „bránu do světa“. Občané svobodné země ale nepotřebují nikoho, kdo by jim brány otvíral, neboť to zvládnou sami. Jsou rovněž schopni rozhodnout, zda sdílejí názory prezidenta. Podobné zacházení s někdy nepohodlným Klausem se doporučuje také v Evropské unii. Se svými často provokativními tezemi přispívá k tomu, aby se debaty o cílech evropské integrace a o politice související se změnami klimatu správně rozeběhly. I jeho odpůrci by mu za to měli být vděční. 19. 2. 2008 Karl-Peter Schwarz
Cesta do Severní Ameriky xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Cesta do USA a co jste o ní nečetli Mirek Topolánek předseda ODS Na rozdíl od jiných zahraničních cest se média mé návštěvě v Severní Americe věnovala více než pozorně. Bylo to však především proto, že se zde jednalo o tématech, která novináři pokládají za kontroverzní: o vízech a radaru. To byly sice nejviditelnější, nikoli však jediné výsledky této cesty. Cesty, jejímž sjednocujícím motivem byly svoboda a lidská práva. Co se týká víz a radaru, zde jsem díky dobré práci naší administrativy na místě už neměl mnoho práce. Šlo spíše o potvrzení faktu, že prezident Bush si váží České republiky a české vlády jako spolehlivého spojence. Nadstandardní, více než hodinové přijetí, na které navíc navazovalo jednání s viceprezidentem Cheneym je toho důkazem. Což tentokrát uznali i čeští novináři. Chci ale upozornit i na jiné momenty cesty, o kterých jste se dočíst nemohli. Respektive média široce referovala jen o jednom z nich – o ocenění bratří Mašínů. Samozřejmě opět především proto, že je považovala za kontroverzní. Plaketu předsedy vlády však v USA obdrželi i jiní dva bojovníci za svobodu a demokracii, tentokrát cizinci. Oscar Bisset, kubánský disident uvězněný na 25 let. A nedávno zesnulý Tom Lantos, předseda zahraničního výboru Sněmovny reprezentantů, který nám velice pomohl při prosazování našich zájmů v Kongresu USA.
Slovo svoboda se prolínalo celou severoamerickou cestou.Ve Washingtonu jsem se setkal s Janou Kánskou, dcerou Milady Horákové, a položil věnec k pomníku obětem komunismu. Mimochodem jde o kopii skulptury z papírmaše, inspirovanou Sochou svobody, kterou vyrobili stu-
denti při zásahu čínské armády na náměstí Tchien-an-men. Uctil jsem také památku T. G. Masaryka a setkal se s krajany. Na pracovním obědě jsem jednal s disidenty z Kuby, Íránu, Běloruska a Barmy. Jako země, která má vlastní zkušenost s totalitou, musíme cítit zvláštní odpovědnost za boj se zbývajícími světovými diktaturami. Během návštěvy Washingtonu jsem měl také možnost vystoupit s přednáškami ve dvou významných think-tancích. V republikánské Heritage Foundation a v bipartijním Institutu pro strategická studia (CSIS). Na pozadí protiraketové obrany jsem mluvil o svobodě a její obraně, o euroatlantické vazbě, o významu amerického vůdcovství v 21. století a o důležitosti střední Evropy pro bezpečnost celého světa. V americké politice mají myšlenky tradičně velký význam a tyto přednášky tak považuji za důležitý vklad do budoucnosti. Je škoda, že české novináře tyto části mé návštěvy už tak nezajímaly. A ještě daleko méně se zabývali její kanadskou částí. Přitom jsem zde navštívil velice silnou krajanskou komunitu v Torontu a v místním židovském centru jsem otevřel nesmírně zajímavou českou výstavu „Zmizelí 1/08 111
březen 2008 Cesta do Severní Ameriky
sousedé“. Ta ukazuje tragédii šóa nikoli očima profesionálních historiků, ale mladých lidí, kteří hledají stopy po sousedech zmizelých v ghettech a transportech. Obrovským zážitkem pak bylo setkání s krajany v kostele sv. Václava. Navštívil ho za doprovodu všech významných kanadských médií včetně televizí i kanadský premiér Steven Harper, který jinak prakticky neopouští Ottawu. Po hymnách obou států přednesl projev, v němž ocenil význam osmdesátitisícové české komunity pro Kanadu, udělil cenu Josefu Škvoreckému a pozdravil se s Tomášem Baťou. Přál bych každému ten pocit hrdosti na vlastní zemi a národ, který jsem při této příležitosti zažil v Torontu. Považoval jsem za důležité vám přiblížit ty části severoamerického turné, o nichž jste se z médií mnoho nedozvěděli. Teprve souhrn všech detailů totiž skládá celek.Víza jsou naplněním naší svobody cestovat a radar ukazuje naši vůli k obraně svobody. Ale kromě těchto již v zásadě dojednaných věcí jsem se na své cestě věnoval i budoucnosti svobody. Setkání s disidenty či krajany nebo odborné přednášky nejsou tak mediálně vděčnými tématy. My jsme však vždy sázeli na trpělivou každodenní práci a na důsledné hájení myšlenky svobody při každé příležitosti. Ujišťuji vás, že v USA a v Kanadě mě slovo SVOBODA provázelo na každém kroku.
12 1 1/08
Fotoreportáž xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Cesta premiéra ČR a předsedy ODS Mirka Topolánka do USA a Kanady „Musím říct, že moje cesta do USA a Kanady měla jeden hlavní light motiv a to je svoboda.To znamená boj za svobodu a sledování lidských práv ve světě. Otázka radaru a ukončení vízové asymetrie se svobodou souvisejí. Svoboda něco stojí a za svobodu se musí něco obětovat.Ta cesta byla velmi, velmi úspěšná. A já jsem na všechny kteří ji připravili, nejenom ambasády, ale všechny úředníky a ministry v mé vládě hrdý. Ta cesta byla průlomová a velmi důležitá. Byla to „cesta svobody“! Mirek Topolánek po návratu z USA a Kanady
▲ Svůj pracovní program premiér začal schůzkou s ministrem ▲ Ve dnech 26. až 28. února 2008 navštívil předseda vlády ČR a předseda ODS Mirek Topolánek s početnou delegací Spojené státy americké.
obchodu USA Carlosem Gutierrezem, se kterým premiér diskutoval o ekonomických otázkách obou zemí, a došlo také na diskusi o aktuální situaci na Kubě.
▲ V úterý odpoledne vystoupil Mirek Topolánek v Heritage Foundation s přednáškou na téma „Value of American Leadership in 21st Century“. Posláním think-tanku Heritage Foundation je formulace a podpora konzervativní politiky, založené na principech svobodného podnikání, omezené vlády, individuální svobody, tradičních amerických hodnot a silné národní obrany. Vybíráme z projevu M.Topolánka: „Morální výzva je srozumitelná a jasná: Pokud nebudeme ochotni přijmout v zájmu obrany euroatlantického prostoru takovou maličkost, jakou jsou prvky protiraketové obrany, jak se dokážeme postavit těžším výzvám, které mohou přijít?“ „Svoboda je ten nejrovnoprávnější statek. Svoboda nerozlišuje mezi velkými a malými zeměmi, mezi silnými a slabými, mezi kulturami, náboženstvími a civilizacemi. Svoboda buď je, nebo není. Snažme se všichni společně, aby byla.“
▲ Premiér ČR uctil památku obětí komunismu položením květin u jejich památníku ve Washingtonu a poté se sešel s disidenty z Kuby, Běloruska a Barmy žijícími v USA. Mirek Topolánek vyjádřil podporu jejich boji za svobodu a demokracii. Položil též kytici u sochy T. G. Masaryka ve Washingtonu.
1/08 113
březen 2008 Fotoreportáž
▼
Vrcholem politických jednání každého politika je jednání s americkým prezidentem v Oválné pracovně Bílého domu. Mirek Topolánek se ve středu 27. 2. 2008 na pozvání prezidenta Spojených států sešel ve Washingtonu v Bílém domě s Georgem W. Bushem.Téměř hodinové jednání mezi oběma státníky proběhlo v uvolněné a přátelské náladě. Na tiskové konferenci premiér k jednání prohlásil: „Vyjednávání o radaru i bezvízové povinnosti českých občanů při vstupu do USA bylo velmi pracné, ale plodné. Považuji to za obrovský úspěch.“
▲ Memorandum o porozumění, které představuje zá-
▲ Poté se Mirek Topolánek se svou delegací sešel s viceprezidentem USA Dickem Cheneyem.
▲
Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS), které patří k nejvýznamnějším think-tankům ve Washingtonu, byla další zastávkou Mirka Topolánka, kam zavítal. CSIS se zabývá tématy obranné a bezpečnostní politiky. Mirek Topolánek zde přednesl svůj příspěvek o bezpečnostní a strategické roli prostoru střední Evropy v post-bipolárním světě. premiér ve svém projevu také řekl: „Umístění či neumístění prvků protiraketové obrany musí být naším suverénním rozhodnutím učiněným s ohledem na naše vlastní bezpečnostní zájmy a spojenecké závazky. S Ruskem samozřejmě je nutné vést dialog a my ho stejně jako americká vláda vedeme. Ale nemůžeme si dovolit, aby se o protiraketové obraně spolurozhodovalo v Moskvě. Právě to by znamenalo návrat studenoválečnické mentality, návrat soupeření dvou supervelmocí, principu vyvažování a odstrašování.” „Vždy, když ve střední Evropě vznikalo mocenské vakuum, měly velmoci tendenci jej zaplnit, což vedlo k řadě válek.A naopak, stabilita regionu přispívala k bezpečnosti celé Evropy. Nyní je střední Evropa součástí zóny stability a bezpečnosti, kterou je NATO. Jakékoli zpochybnění, jakékoli oslabení role středoevropských zemí coby plnoprávných členů aliance vytváří zbytečně nová rizika a hrozby.“ 14 1 1/08
sadní krok k zařazení České republiky do Visa Waiver Programu a umožnění bezvízového styku mezi ČR a USA, bylo podepsáno v úterý 26. 2. 2008. „Moje vláda chtěla pokračovat v rozšiřování svobody a odstraňování bariér,“ uvedl předseda vlády České republiky Mirek Topolánek. Podpis Memoranda o porozumění označil jako historický okamžik a Českou republiku jako průkopníka pro všechny země Evropské unie. Memorandum podle Mirka Topolánka charakterizují tři slova: svoboda, bezpečí a reciprocita.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
▲ Čestnou plaketu s medailí předsedy vlády osobně převzal ▲
Mirek Topolánek živě na americké zpravodajské televizní stanici CNN.
Josef Mašín v rezidenci velvyslance ve Washingtonu i za bratra Ctirada od Mirka Topolánka. Plaketa byla předána jako ocenění za to, že se bratři Mašínové spolu s Milanem Paumerem aktivně postavili na odpor proti komunistickému režimu.
▲
Mirek Topolánek během své návštěvy USA zavítal také do ústředí Mezinárodního republikánského institutu (IRI), v jehož vedení působí prezidentský kandidát John McCain, kterému premiér vyjádřil podporu v letošní prezidentské volbě. IRI byl založen v roce 1983 na přímý podnět prezidenta Ronalda Reagana. Jako nevládní organizace podporuje rozvoj demokracie, principů parlamentní demokracie a občanských svobod. Působí po celém světě, zejména však v zemích procházejících obdobím ekonomické a politické transformace. Institut podporuje i opoziční hnutí v zemích s represivními a nedemokratickými režimy. Při setkání s prezidentem IRI Lornem Cranem se předseda ODS soustředil na analýzu současného světového dění – zejména na Kubě a v Pákistánu – a možnosti prohloubení stranické spolupráce s institutem.
▲
Pracovní cesta české vládní delegace pokračovala z USA ve dnech 28. a 29. února návštěvou Kanady.V Ottawě jednal premiér Mirek Topolánek se svým protějškem Stephenem Harperem.Také se sešel s předsedou Senátu kanadského parlamentu Noēlem Kinsellou i s předsedou dolní komory parlamentu Peterem Millikenem.
▲
V Torontu předseda vlády zahájil výstavu „Zmizelí sousedé“, která připomíná osudy lidí zmizelých v době holocaustu. M. Topolánek navštívil také početnou českou krajanskou komunitu žijící v Kanadě. připravil Martin Frélich Zahraniční sekce ODS 1/08 115
březen 2008 Servis
Sborník „XVIII. Kongres ODS“
Usnesení Výkonné rady ODS ze dne 3. 3. 2008
V rámci pravidelné dokumentační řady publikací z významných akcí ODS vyjde sborník z XVIII. Kongresu. Bude zahrnovat chronologicky řazený sled kongresových událostí včetně záznamu všech vystoupení, zpráv a usnesení. K dispozici bude účastníkům kongresu a jednotlivým oblastem ODS. Jeho elektronická verze bude umístěna na webovou stránku Občanské demokratické strany www.ods.cz.
Novinky na zpravodajském webu ODS V posledních týdnech došlo k několika změnám na zpravodajském serveru zpravy.ods.cz. Zásadní novinkou je zařazení videosekce, která bude průběžně naplňována audio a video záznamy projevů představitelů ODS, záznamy z tiskových konferencí ODS, z kongresů a jiných akcí a dále také záznamy rozhovorů s politiky. Zároveň zde naleznete kompletní archiv všech audio a video sekvencí, které byly dosud na stránkách ODS zveřejněny. V současné době také připravujeme vizuální proměnu webu, která by jej měla ještě více zpřehlednit a přiblížit současným standardům.
Informační bulletin vydává Občanská demokratická strana Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 IČ 16192656 připravuje mediální sekce ODS foto Luděk Krušinský, Herbert Slavík a archiv ODS redakční uzávěrka 12. 3. 2008 e-mail:
[email protected] www.ods.cz registrace u MK ČR E 12908 16 1 1/08
1. VR ODS s potěšením bere na vědomí zvolení kandidáta ODS V. Klause prezidentem ČR. VR ODS konstatuje uspokojení nad skutečností, že prezident nebyl zvolen hlasy komunistů, ale vznikem přirozené demokratické koalice. Děkuje vyjednávacímu týmu poslanců, senátorů a všem, kteří ke zvolení kandidáta ODS přispěli. Oceňuje jednotu a důstojnost postupu ODS při volbě. VR blahopřeje V. Klausovi ke zvolení.
2. VR ODS bere na vědomí omluvu předsedkyně poslaneckého klubu SZ Kateřiny Jacques za údajné výroky vůči ODS publikované v některých médiích. 3. VR s uspokojením vnímá výsledky vlády při bourání bariér, které omezují volný pohyb občanů ČR. Zrušení hraničních kontrol, vstup ČR do Schengenského prostoru, zrušení víz s Kanadou a výsledky jednání o zrušení vízové povinnosti při cestě do USA jsou projevem cílevědomé a trpělivé práce ODS ve vládě v této oblasti.
4. VR ODS žádá poslance a senátory, aby aktivně podpořili zákon o třetím odboji. 5.VR oceňuje fakt, že předmětem jednání předsedy Mirka Topolánka v USA byla mimo jiné i otázka lidských práv a podpora disidentů a emigrantů z Kuby, Barmy, Iránu a Běloruska v boji proti totalitě. VR považuje toto téma za důležitou součást politiky ODS a vlády ČR. 6. VR ODS vyjadřuje plnou podporu mimořádné valorizaci starobních důchodů.
Poslední slovo Letošní rok, pro který se vskutku hodí označení supervolební, v sobě ukrývá tři pomyslné politické milníky v podobě volby prezidenta, krajských voleb a voleb do třetiny Senátu. A pak ještě jeden úzce stranický milník, kterým je volební Kongres ODS. Na dvanáct měsíců událostí opravdu hodně. Každý z nich bude pro ODS důležitý a každý bude znamenat značné vypětí sil. Ostatně ten první v podobě volby prezidenta, který má ODS úspěšně za sebou, je toho živým důkazem.Všem těmto důležitým momentům se budeme pochopitelně věnovat i my v Listech ODS. Dnes tak činíme ve vztahu
k onomu pomyslnému prvnímu „milníku“ – volbě prezidenta republiky, která odstartovala letošní volební maraton. Jak bylo řečeno, byla to volba pro ODS úspěšná, protože její kandidát,Václav Klaus, byl zvolen prezidentem a v symbolický den narození prvního prezidenta samostatného státu T. G. Masaryka se ujal funkce ve svém druhém volebním období. Vydání těchto Listů ODS jsme tematicky věnovali právě této významné události. Pro obohacení spektra názorů jsme prostor pro vyjádření k událostem, které volby provázely, ale i k tomu, co volba Václava Klause bude znamenat
pro budoucnost, dali také nezávislým publicistům. V tomto vydání jsme ale nemohli pominout i další významnou událost, kterou byla návštěva předsedy vlády Mirka Topolánka v Americe a jeho přijetí prezidentem Spojených států G.W. Bushem. Jeden „milník“ je tedy za námi a před sebou máme krajské a senátní volby. Jim budeme věnovat další vydání Listů ODS. V této souvislosti nezbývá než si přát, aby i tyto milníky ODS překonala tak úspěšně jako volbu prezidenta republiky. Milan Bouška vedoucí mediální sekce ODS
