07

pondělí, 3. prosince 2007

Lead-in První školní pondělí >> nové číslo časopisu Zkrat + spostu nových článků !

Naši (m)učitelé

Ing. Miroslav Kucko

Rozhovory, které jsem dosud dělal, byly s učiteli, kteří na naší škole působí delší čas. Bylo by zajímavé udělat rozhovor s někým, kdo je zde krátkou dobu – 1-2 roky. Jedním z nich je i Ing. Miroslav Kucko, který na škole učí druhým rokem. Sídlí v „chemičáku“-v budově strojních laboratoří. Protože jsou před námi Vánoce, připojil jsem i několik otázek, které se k nim vztahují. Jak nejčastěji trávíte Vánoce?

Jsou to vlastně jediné svátky, které se pro mě odmala v podstatě nezměnily. Téměř celodenní půst o Štědrém dnu, kdy prohrávám souboj s rodinou o to, kdo bude zdobit stromeček. Každý rok také bojuji se žárovičkami na stromek. Nechápu jak je možné, když při odstrojení jsou urovnány v krabici, za rok je nemůžu vymotat ze spleti drátů. Den před Štědrým dnem je tradiční souboj se živým kaprem, ale to bych raději nekomentoval, poměrně pravidelně následuje malování části bytu. Po večeři přichází čas dárků. Posledních zhruba šest let je to taky období, kdy máme obě děti doma alespoň na pár dnů společně. Letos tomu bude jinak. Naše dospělé dcery se minou na Silvestra na letišti, takže budeme mít životní premiéru, kdy budeme mít Štědrý den s každou zvlášť. Dostanu dárečky dvakrát.

číslo 8 / 07

Jaké je datum Vašeho narození? Dodržujete některé vánoční zvyky?

Po půstu následuje několikadenní přejídání, je to spíš sváteční zlozvyk, jako všude v Čechách. Jako malý jsem pouštěl skořápky od ořechů po vodě v talíři, rozkrojená jablka a hledání hvězdičky k dlouhému životu si pamatuji, lití vosku do vody místo olova a odhadování tvaru a vysvětlování významu. Naše dcery to zkoušely s házením předmětů za sebe a asi měly špatné pomůcky na test toho, jestli se vdají. Na Ježíška samozřejmě nevěřím, ale je to celkem takové zvláštní období, kdy lidi se k sobě chovají trochu jinak – jsou celkově hodnější. Jak vlastní, tak cizí mezi sebou. I to považuji trochu za tradici, jen mi vadí, že to po pár dnech odezní a to hezké se někam vytratí jak tající vločky sněhu a zase kolem sebe vidíme víc toho obyčejného než toho hezkého. Nestačí mi, že se k sobě lidi chovají hezky o Vánocích, ale viděno pozitivně – někde je tomu tak aspoň o Vánocích. V neposlední řadě si uvědomuji, jak vlastně všechny ženy dodržují ještě další zvyky. Uklízí vše již několikrát uklizené, pečou a vaří toho tolik, že se nakonec po Novém roce dočkají, opět tradičně, vyčítavých pohledů od zbytku rodiny co se to stalo s domácí váhou, že zase nějak divně ukazuje. Co byste si přál najít pod stromečkem?

Za sebe nemám žádné přání. Patřím k lidem, kteří dárek raději dají než ho přijímají, bylo to tak u mě vždycky. A pokud člověk něco hezkého chce dát – a ať je to cokoliv a komukoliv, nepotřebuje k tomu stromeček. Nepotřebuje k tomu Vánoce. V životě jsem zažil mnoho situací, které byly spojeny s Vánocemi a byly dost tragické, proto svým způsobem považuji to vánoční období trochu i za jistý druh přetvářky. Špatně se smiřuji s tím, že někdo potřebuje Vánoce proto, aby ukázal svému okolí, že umí být také hodný. Protože jsem výrazný extrovert, otočím Vaši otázku. Všem přeji klid, pohodu, lidskou slušnost jako běžný jev a vzájemnou úctu jednoho k druhému. Okolí bez závisti, bez pomluv a zbytečných, často nesmyslných šarvátek. Přeji všem úspěch i jejich blízkým. Nejen o Vánocích – prostě jako běžný jev, který si ale musíme uvědomovat. Že to nejde? Proč? Kde a jak trávíte poslední den roku?

Nikdy jsem na Silvestra nebyl mimo domov. Tedy pokud nepočítám ty dny, kdy jsem byl v zaměstnání a na vojně. Taky je to den výročí naší svatby. Podotýkám jediné svatby.

V České Lípě 19. května 1958. Z pohledu numerologie ta souměrnost lichých dvojic cifer s „osudovou“ číslicí 2 výrazná zvláštnost a v kombinaci s lunárním znamením býk, … Jak byste se charakterizoval?

To je zavádějící otázka k sebechvále pro každého, ale pokusím se. Extrovert, to jsem už řekl. Můj optimismus dráždí mnohdy mé okolí, opravdu nic v životě nevidím černě a málokdy jsem byl v životě opravdu smutný, životní optimismus je mi vlastní. Pociťuji extrémní zodpovědnost za svoji činnost a za své blízké – sem patří i přátelé a samozřejmě několik málo těch skutečně nejbližších lidí mého života. Ti, kteří byli nejprve cizí a teď už cizími nejsou. To je něco, co si uvědomíme až tak nějak časem. Někteří. Jaké své přednosti byste vyzdvihl?

Zase to cíleně směřujete k sebechvále. Nad tím člověk asi moc nepřemýšlí dopředu, tak to zkusím. Empatie – vcítění se do pocitu druhého. Zásadně hodnotím lidi i události objektivně na základě vlastního úsudku, ne podle rad druhých. Skromnost – to je po rodičích. Nesmím zapomenout na úctu a slušnost k ženám. Čeho si na Vás cení Vaši kolegové?

To se musíte poptat u kolegů. Něco mně ale napadá – možná moje obětavost při školním volejbale. Dokonce mě párkrát pochválili. Taky mockrát vynadali. Chybí mi ale opačná otázka ke kolegům. Já si na řadě svých současných kolegů cením toho, jak mně mezi sebe vzali. Někteří si přitom možná ani neuvědomují, jak mi pomohli, možná ano, ale nemluví o tom. Ti, kterých se to týká, vědí co mám na mysli, a považuji to za důležité. Oni, ani já o tom nemluvíme. Stačí, že to vzájemně víme. I ve vašich třídních kolektivech je to obdobné. Nestačí jen pomoc nabídnout, je důležité ji umět přijmout a něco k tomu ještě přidat navíc. Co jste studoval po ZŠ? A kde?

Základní škola byla na vesnici v okrese Česká Lípa. Pak jsem vystudoval strojní průmyslovku v České Lípě a Fakultu strojní tehdejší Vysoké školy strojní a textilní v Liberci. Základka i střední škola měla jedno společné – skutečná a zasloužená facka od učitelů nás preventivně vedla k větší pozornosti, klidu a lepšímu plnění svých povinností. V některých třídách, kde učím, jsem to popisoval... Možná to vypadá divně, ale nikdy jsem jim to neměl za zlé, spíš naopak. Na vysoké škole jsem pak

vystudoval strojírenskou technologii. I když mně víc bavila konstrukce – zejména výpočty. Odrazovalo mě rýsování (samozřejmě výlučně ručně tuší na pauzovací papír), protože na střední škole nám zcela běžně naši práci roztrhali, zmačkali a práce řady probdělých nocí končila v koši. Následovalo předělávání a mně to vadilo, že někteří učitelé zničili nejen moji práci takhle před mýma očima. Svým způsobem mi to vadí dodnes. V každém případě přechod z vesnické školy na průmyslovku byl pro mě obtížný, téměř jsem odešel ze školy. I teď je vidět mezi studenty rozdíl v úrovni vesnické a městské základní školy. Ostatní roky studia na střední i vysoké škole byly fajn. Musím se pochválit, že jsem po nepovedeném prvním roce patřil mezi nejlepší ve škole a odmaturoval s vyznamenáním. Učitelé mi dali šanci, já ji využil a něco k tomu přidal. Měla by to být motivace i pro některé studenty této školy. Měl jste také nějaké jiné povolání po ukončení studií?

Po vojně jsem tři roky pracoval v Elitexu v Chrastavě jako programátor numericky řízených obráběcích strojů, vyráběly se tam textilní stroje. Pak jsem téměř 21 let pracoval jako policista. Začínal jsem na kriminální policii v Liberci, pak jsem několik roků vedl jedno její oddělení. Přesně po 10 letech jsem přešel na pracoviště Inspekce ministra vnitra, pracoval jsem v Liberci, pak jsem oddělení řídil. V krátkosti – zde jsem řešil trestnou činnost policistů. Řada jich díky mně skončila u soudu, řada jich odešla ze služby. Je to pro mně uzavřená etapa života, podrobnosti nevyprávím, ani když se studenti ptají, sám jste tomu byl přítomen. Našel jsem tam také své dva životní přátele. Někdo nemá ani jednoho. K policejnímu prostředí teď nemám žádné vazby. Jak jsem se rozhodl jít sloužit, tak jsem se rozhodl skončit. O své vůli. Služební hodnost u mě byla podplukovník. Z jakého důvodu jste zvolil učitelské povolání?

Řadu let jsem jako policista viděl život tak nějak z druhé strany. Denně jsem se setkával se zločinem, jeho oběťmi i jeho pachateli. Potkávalo mně vše co k tomu patří - bolest někoho druhého, smrt potkávala cizí i známé a já byl u toho. S problémy se potkávali staří, mladí i děti. To každého ovlivňuje, přemýšlíte nad příčinami. Setkával jsem se denně s menšími či většími tragédiemi a problémy cizích lidí. Pak přišla trestná činnost policistů a také nebylo snadné se s tím vyrovnat. Přemýšlíte nad tím a ptáte se – proč. Odpověď bezvýhradně souvisí s rodinou, s rodinnou výchovou, která utváří prvotně osobnost každého z nás. Také souvisí s tím jak dokážeme odolávat špatnému příkladu ze svého okolí a nevzít SPŠSE a VOŠ – školní časopis Zkrat

to špatné za vlastní., zase jsme u rodiny. Já vždycky dost sportoval, tím jsem fyzicky překonával psychický tlak. A když jsem se rozhodl že skončím u policie, přemýšlel jsem jak dál důstojně pokračovat v zaměstnání. Jedna z myšlenek byla zkusit v tom kladném slova smyslu ovlivnit, nebo spíš ovlivňovat, mladé lidi tak, aby oni sami nešli napřed problémům, které jsem u mnoha mladých lidí viděl a řešil. Strojka sháněla učitele, tak mně tady máte od 1. září roku 2006. Učil jste i někde jinde? V případě, že ano, kolik let?

Po vysoké škole jsem ještě asi se 4 spolužáky dostal nabídku zůstat na katedře jako asistent, to jsem nevyužil. Takže jsem neučil. Zhruba dva roky před odchodem od policie jsem doučoval středoškolskou matematiku, i to trochu ovlivnilo mé rozhodování o dalším zaměstnání. Proč jste si průmyslovku?

vybral

tuto

libereckou

Ještě z doby mého studia na střední škole a pak z vysoké vím, že liberecká škola společně s Českolipskou patřila mezi ty skutečně hodně dobré. I to rozhodovalo. Na učňovskou školu se mi nechtělo, tak potom ten výběr s ohledem na původní profesi se nabízel sám. Jaké předměty učíte?

Na strojní části školy letos technické kreslení v obou 1. ročnících, vždy polovinu třídy a mechaniku 3. ročníku. Ve třídě A2 a E2 jednoletý předmět strojnictví. Na lyceu v prvním ročníku technické kreslení, ve druhém deskriptivní geometrii a ve třetím strojnictví. Od příštího roku přibudou strojní laboratoře. Jaký z těchto předmětů máte nejraději a proč?

Ve škole jsem poměrně krátce, nejde mluvit o větší nebo menší oblibě toho kterého. Ale vítězí mechanika a deskriptivní geometrie. Mechanika pro svoji náročnost, deskriptiva pro abstraktno. Obojí splňuje to co mi vyhovuje - řešení problémů.

Jaký jste na žáky?

To byste měl napsat za mně sám, druhým rokem se prokousáváme strojnictvím. Prvořadá je pro mě slušnost. Nabízím slušnost a vstřícnost, současně slušnost 3.12.2007

vyžaduji. Vyžaduji slušnost mezi vámi studenty navzájem, vyžaduji ji ke své osobě a tvrdě potlačuji některé projevy neslušného chování vás studentů vůči učitelkám.. Vždy si musíte uvědomovat že to jsou ženy a beze zbytku to respektovat. Určitě jsem spravedlivý a chápu problémy, které patří k vašemu věku. Určitě mám naprosto objektivní přístup ke všem studentům bez výjimky. Letos už i patřičně náročný. To zdůrazněné letos samozřejmě souvisí s mými začátky ve škole. Dlouhé roky jsem řídil pracovní kolektivy – ale to byli dospělí. Ve škole je situace jiná. A je tady i legrace, žádné takové ty skutečné problémy o kterých jsem se zmínil tady nevidím. Vy se míň nebo víc ochotně připravujete do hodin a to je v podstatě jediný problém, který vidím vedle kázně. Vy jako studenti víte moc dobře, že učitel se k vám chová tak, že je to odraz vašeho chování k němu. To že je učitel hodný a dobrácký člověk, neopravňuje třídu k tomu, že toho bude zneužívat. Od takových lidí je potřeba přebírat ještě něco víc než jen znalosti Jaký druh kultury máte nejraději (kino, divadlo...)?

To co chybí – kniha. Kupuji jich hodně, dávám je jako dárky, ale nepůjčuji je. Odmala hodně čtu. Vždy mně přitahovaly životopisy a od určitého věku historie. To souvisí se zmíněným koníčkem. Ale dějepis mě ve škole nebavil. Váš nejoblíbenější literární autor či dílo, hudební styl a film?

Charlie Chaplin – Můj vlastní životopis. Sledujete televizi?

Nejradši mám přírodopisné pořady. Ze sportu v televizi atletiku. Jaké jsou Vaše koníčky?

Ve sportu vytrvalostní běh. Na několik hodin, dálka kolem 35 kilometrů. Ale se změnou zaměstnání jsem musel běh vypustit, není čas. Na jaře zase začnu takhle blbnout. Ve škole chodím na volejbal. Dost času věnuji psychologii, to už moc a moc let. Dá se nejen využít, ale bohužel i zneužít. A moc se mi líbí mimoverbální komunikace, taky už řadu let. Ve škole se to dobře trénuje, prima to funguje při opisování studentů. Mám i koníčka sběratelského. Za roky policejní služby jsem soustředil rozsáhlou sbírku autentických písemných materiálů týkající se zločinu a boje s ním. Shromáždil jsem rozsáhlou sbírku dobových písemností k historii četnictva, policie a kriminalistiky na území Československa. Zhruba od roku 1886 do 70. let minulého století. Je to kolem 700 knih, tisíce fotografií, listin, autentických vyprávění skutečných prvorepublikových četníků. Přitom jsem nikdy nečetl detektivku. Ani nebudu.

Strana 2 (10)

Jaký je Váš vztah ke sportu? Jezdíte na kole, na lyžích?

Na běžky mám slušné vybavení, ale co je dcera v cizině, nemám parťáka, který by mně donutil se vypravit na Jizerky, kde se mi v zimě moc líbí. Na kole jezdím nejčastěji když nám pes přeleze plot a já ho pak hledám po Liberci. K běhání parťáka nemám, nepotřebuji ho tam. Rád cestujete? Pokud ano, kam?

Jsem spíš domácí typ. V cizině jsem byl jen párkrát. Za zmínku stojí dovolená s rodinou v Tunisku asi před pěti lety a letos jsme procestovali autem část Francie, Německa a hodně ve Švýcarsku, kde studuje mladší dcera, tak jsme si jí pár dní užili. Dcery za nás cestování kompenzují. Překračují obvyklý rodinný český průměr. Jakou nejvzdálenější zemi jste navštívil?

Tunisko. Do jaké země byste se ještě rád podíval?

Na to nedokáži odpovědět, ani takhle nepřemýšlím. Odpověď na to dají nejspíš svým dalším životem naše dcery. Obě studují v cizině a sotva se sem vrátí. Je pro nás otázkou kde jednou zůstanou s rodinami a cesty za nimi jistě budeme preferovat před přáním cestovat za poznáním nebo odpočinkem.

V jaké zemi byste chtěl žít?

Tady. Jenže bych chtěl, aby na sebe byli lidi víc hodní, neubližovali si, nezáviděli, žili ve vzájemné úctě, respektu a pohodě. Aby každý znal a respektoval svoji odpovědnost za své jednání. Vadí mi, že slušnost a poctivost bývá mnohdy cíleně potlačovaná, problémy se často řeší tak, že o nich ti kompetentní nemluví. Je na vás mladých aby došlo v tomhle ke změně. Jste mladí, draví, nemáte zábrany těm starším na rovinu říct, že blbnou. Vím jak je obtížné nerezignovat a nevzdat to. Kdyby existoval stroj času, kam byste se podíval?

Francie v období renesance. Nebo Vídeň na konci 19. století. Kdybyste mohl mít tři kouzelná přání, jaká by to byla?

Jo a někdo mi to vyfoukne, co? Musím si taky nechat něco pro sebe.

SPŠSE a VOŠ – školní časopis Zkrat

Máte nějaké životní krédo?

Nemám. Ale zamlouvá se mi asi tohle: Nečiň jiným to, co nechceš, aby oni činili tobě. Čeho chcete ještě dosáhnout?

To je jako s tím cestováním. Neplánuji výrazně dopředu. Žiji přítomností, víc mně zajímá to co je právě teď. A ještě si nepřipadám že bych měl bilancovat, ani to ke mně nepatří. Co byste vzkázal studentům nebo obecně mladým lidem?

A já jsem starej? Druhému se vždycky radí dobře, to mnoha lidem jde dobře. Jen když se tou radou pak nemusí řídit sám. Myslím si, že by nikdo z nás neměl promarnit svoji šanci. Zní to jako fráze, ale nechci aby to tak bylo, fráze mi jsou cizí. Vy mladí máte jiné výchozí podmínky ve srovnání s tím co bylo před rokem 1989. Prostě jiné, neříkám to ve smyslu srovnání lepšího s horším. Každý z vás by měl za pomoci určitého nasměrování od nás dospělých a zkušenějších umět využít svůj čas. Tak trochu i pro sebe si z toho přitom něco urvat. Chci naznačit, že byste se neměli nechat zkazit od některých dospělých, kteří se jako dospělí nechovají. Braňte si svoji pravdu, tvořte si a braňte svůj názor a hledejte si cestu. Svojí vlastní. A ten vzkaz? Pokuste se nezapomínat na zodpovědnost vůči sobě a zvláště vůči svým rodičům. Blíží se Vánoce a konec roku, ještě je brzo na přání, jenže možnost oslovit vás studenty tímto způsobem už mít nebudu. Všem vám tedy trochu předčasně přeji ať zvládnete všechny své problémy a úskalí a ať se vám všem v novém roce vyhýbají nepříjemnosti. Přeji vám radost ze života a pokud máte mít v očích slzy, ať jsou od smíchu. Ať školu zvládáte podle svých představ a přání rodičů. Kočičkám přeji hodné kocourky a na kterého se nedostane má prostě smůlu. Tak to v životě chodí, musí ulovit jinde. Děkuji za rozhovor
Apač

Život SPŠSE

Ohodnoťte své profesory Od příštího měsíce pro vás zavádíme zcela novou rubriku, ve které uveřejníme různé názory na naše profesory. Své názory můžete posílat na e-mail redakce:

[email protected]. Nejdříve uvedu pár pravidel, kterými tu zavedeme nějaký řád, aby se při tisku nekroutily papíry a tiskárny neodmítly tisknout. Hned v první řadě vás všechny mohu ujistit, že nehrozí žádný postih ze strany učitelů, protože všechny příspěvky půjdou do tisku zcela anonymně. I přes takto velikou svobodu musíme hlídat

3.12.2007

pořádek, takže ani u nejsilnější kritiky nebudou tolerovány vulgární výrazy! Uzávěrka časopisu je vždy 22. v měsíci, své příspěvky proto posílejte co nejdříve, protože se může stát, že váš příspěvek nebude zveřejněn. Dlouho jsem váhala, koho z profesorů poctít místem v prvním díle této rubriky. Náš milý šéfredaktor mi poradil, abych vybrala profesora, který nás učí nejvíce. A kdože to nakonec je? Náš třídní profesor Stanislav Krotil, který nás letos učí češtinu, dějepis a občanskou nauku.
Kristýna Hrubá

Prumka versus gympl Majestátní světlá budova průmyslové školy... Nejstarší gymnázium v Liberci... V první škole především kluci, v druhé více dívky. Jak možná někteří víte, přestoupila jsem na gymnázium F.X. Šaldy a protože nedokážu stát stranou a nic nedělat, rozhodla jsem se přistoupit na nápad pana ředitele Šorma a napsat, jaké rozdíly tyto dvě školy mají. Samozřejmě je jasné, že na gymnáziu jsou jiné předměty a učí se více hodin, aby si mohl každý rozmyslet, kam chce jít na vysokou. Rozdíly, kterých jsem si já povšimla, jsou spíše pocitové. Začnu například tím, že na gymnáziu se studenti opravdu snaží. Zpočátku mě neskutečně udivilo, že všichni poctivě píší a ani nedutají. Samozřejmě ne na každé hodině, ale bylo vidět, že vzdělání opravdu chtějí. Proto jsem se dost bála, že si neumí dělat legraci z kantorů (na to jsem si na prumce obzvlášt zvykla), ale spletla jsem se. Jsem ve třídě jen s pěti kluky, takže už to napovídá, ale i oni si umí „vystřelit“ z učitelů a zpříjemnit nudné přestávky. Ale na kluky z prumky žádný gymplák prostě nemá. I parta mezi samými kluky je lepší než s pětadvaceti holkami. Avšak jedno i druhé má své pro a proti. Na prumce jsem se bavila s každým a věděla jsem, že mě nikdo nebude pomlouvat a nebude řešit, jestli mám značkovou sukni nebo sponku na správné straně hlavy. Naopak na gymlu jsou některé dívky schopny se hodiny a hodiny česat a upravovat. S kluky jsem se mohla bavit i o všedních věcech a ne pořád slyšet jen o oblečení a kdo s kým chodí. Na druhou stranu holky umí poradit a podržet a někdy se s nimi dá lépe popovídat. V mé nové třídě mi asi nejvíc vadí pomluvy. Některé slečinky to někdy opravdu přehání; myslím si, že nemají co dělat, a tak pomlouvají ostatní. Do hlavy se jim přilepila myšlenka, že ony jsou nejlepší a ostatní, kteří nevypadají, nemluví a nechovají se jako ony, že jsou špatní. Chcete příklad? Deset minut se smály klukovi od nás ze třídy, jen proto, že prý divně mluví. Ale teď upřímně – tohle se děje všude, nejen na gymnáziu. Každý z nás si ale musí uvědomit, jestli se chce přidat na stranu většiny anebo bránit své názory. I učitelé jsou jiní – například můj učitel na seminář z dějepisu nás nechává se všechno naučit doma a ve škole pak jen píšeme. Naopak neskutečně mě baví spousty hodin povídání v ZSV (základy společenských věd) nebo rozebírání básní v hodinách češtiny. Nejhorší je asi fyzika, v které se Strana 3 (10)

musím učit několik desítek stránek nazpaměť! Vždy, když pak vidím, jak málo bodů mi ta starší paní za moji (ne)nazpaměť písemku dala, smutně myslím na pana profesora Osčádala. To jsem aspoň fyziku chápala a nemusela jsem se učit nazpaměť, co je tání či sublimace... Jestli se vám teď zdá, že si pouze stěžuju, tak to vás musím vyvést z omylu. Já jsem nikdy nebyla technický typ, a tak jsem za čtyři hodiny dějepisu a češtiny neskutečně vděčná. Musela jsem se sice přes léto učit, ale teď mám mnohem větší šanci, že se dostanu na nějakou humanisticky zaměřenou vysokou školu. Občas se ani nemusím učit, například ZSV mě tolik baví, že si všechno pamatuju jen z poslechu. V hodinách cizích jazyků jen nesedím a nenudím se, ale můžu si opravdu popovídat. Dokonce nás teď bude jednou týdně učit španělsky paní z Argentiny. A zmíním i jídelnu - s čistým svědomím říkám, že na gymplu ji mají mnohem lepší. Hlavně kantýna, kde je čerstvé pečivo, sladké, slané, saláty i lednička s jogurty či sýry a kde obsluhují milé kuchařky. Vybavení obou škol mi přijde na stejné úrovni. Co mě první dny hodně rozesmívávalo byly fronty na dívčích záchodcích – to jsem opravdu neznala. Jestli někdo z vás uvažuje o přestupu na gymnázium, měl by si moc dobře rozmyslet, jestli je ochoten vzdát se volného času na úkor učení. Protože já jsem přišla o technické kreslení a strojírenství, ale mám mnohem více učení. Ale vždy, když dostanu dobrou známku, říkám si, že mi to za to stálo a že dělám to, co mě opravdu baví a to je určitě nejdůležitější... Ty dva roky na prumce bych nikdy neměnila a jsem moc vděčná, že jsem tam poznala výborný kolektiv, zajímavé profesory a školu, která mi dala mnohem víc, než jsem kdy čekala. Na závěr se jen musím svěřit, že pro mě bylo neskutečně těžké toto napsat. Snažila jsem se psát objektivně, ale i tak, jak to vidím a cítím já. Hyrum Smith o životě řekl: Každé ráno

máme po zazvonění budíku úplně novou příležitost udělat v čase, který nám byl darován, to, co chceme. A po celý zbytek života budeme tento dar dostávat znovu a znovu.
Veronika Loudová

Auto

A další koncept je tady… Lexus na tokijském autosalonu vystavoval kromě šesti sériových modelů také dvě studie. Zajímavý je především ve světové premiéře představený koncept LF-Xh. Dynamicky vyhlížející SUV je založeno na filozofii značky L-finesse a k jeho pohonu slouží hybridní soustrojí složené z vidlicového šestiválce a výkonného elektromotoru. Zřejmě tak bude vypadat i další generace nového Lexusu RX.
Death

SPŠSE a VOŠ – školní časopis Zkrat

Nástupce Skylinu už je na světě!

nejpohodlněji. Hodnotně vypadají použité materiály a jejich zpracování.

Jednou z nejobletovanějších novinek na tokijském autosalonu je Nissan Gt-R, který je nástupcem legendárního Skylinu R34. Nissan ho osadil dvakrát přeplňovaným šestiválcem o objemu 3,8 litru s výkonem 450 koní. Převodovka je samočinná dvojspojková, řadí se buď klasicky pákou na středovém tunelu nebo pádly pod volantem a prý si převodová skříň nezadá ani s F1. kvůli lepšímu rozložení hmotnosti je navíc převodovka umístěna vzadu. GT-R má poháněna všechna kola a výkon umí rozdělovat mezi obě nápravy od 50:50 až po 0:100. na karoserii je hojně použito hliníku a sem tam najdete i karbon, elektronika auta se podobá spíše telemetrii závodního auta a můžete si nejrůznější data stahovat i do počítače. Podvozek je aktivní a dá se nastavovat ve třech úrovních. Za dvacetipalcovými ráfky se skrývají velikánské brzdy s visačkou Brembo. A teď to nejzajímavější: Nissan bude nové GT-R prodávat v USA za 80 000 dolarů, což je v přepočtu podle aktuálního kurzu necelých 1,6 milionu korun! Za takovéhle auto je to až neuvěřitelně málo…

Výbava Exclusive je tou nejvyšší, v níž si Spider můžete pořídit. Ve standardu toho dostanete celkem dost, přesto ale existuje celá řada věcí, které jsou za příplatek, jako například xenony nebo kožený interiér.


Death

Alfa Romeo Spider 3.2 JTS Q4 Exclusive Model Spider má v historii Alfy Romeo své speciální místo. Ten současný sice nemá s tím prapůvodním mnoho společného, ale nic to nemění na tom, že je to atraktivní roadster, který je především autem pro radost. Test se prováděl na verzi s vidlicovým šestiválcem 3.2 JTS a v nejvyšší výbavě Exclusive. Karosářsky vychází Spider z kupé Brera, ale Spider všem připadá pohlednější. Brera má příliš kulatou záď. Pro ty, co si potrpí na jména, návrh karoserie vzešel z Pininfarinova studia. Přestože jsou dneska in pevné skládací střechy a má ji například i podobně ražená Mazda MX-5, AR v případě Spideru sází na osvědčenou klasiku – látku. Stahování střechy je plně elektrické, stačí stisknout tlačítko na tunelu mezi sedadly a chvíli počkat. Nedoporučuje se se střechou manipulovat za jízdy, ale žádné hlídání v podobě nutnosti zatažené ruční brzy nebo zařazeného neutrálu u Spideru není. Že asi Spider není úplně praktické auto pochopí asi každý. Ale nezatracujte jej. Jestli je střecha natažená nebo dole, nemá vůbec vliv na velikost kufru. Tašky na prodloužený víkend ve dvou se vám tam pohodlně vejdou. Objem kufru je rovných 200 litrů. Jedinou vadou je spíše to, že si u řidiče nemáte kam odložit mobila ani pití.

Více napoví malá tabulka s technickými údaji: Základní cena: 1 340 000 CZK Airbag přední: v ceně El.nastavitelná a vyhřívaná zrcátka: v ceně Samočinná převodovka: 65 000 CZK El.ovládání oken: v ceně Centrální zamykání : v ceně Samočinná duální klimatizace: v ceně Tempovat: v ceně El.nastavitelná a vyhř. sedadla: 32 000 CZK Kožené čalounění: 49 200 CZK Bi-xenonové světlomety: 20 000 CZK Navigační systém: 82 500 CZK Parkovací senzory vzadu: v ceně Ráfky z lehkých slitin: v ceně Metalický lak: 12 800 CZK Zdvihový objem: 3195 cm3 Výkon: 191 kW/260 koní při 6200 ot./min Točivý moment: 322 N.m při 4500 ot./min Převodovka: 6MT Pohon: Q4 Redukce: není Zrychlení 0-100 km/h: 7,0 s Maximální rychlost: 240 km/h Co víc byste za ty prachy chtěli?
Death

PC Hry

NEED FOR SPEED: PRO STREET Další díl ze série Need For Speed je tu. Jde opravdu o úplně nový díl nebo je to jen klon předcházejících s minimem změn? Pojďme se na jednu z nejočekávanějších her druhého pololetí roku 2007 podívat. Úvodní nastavení Přivítalo mě zajímavě zpracované logo EA, které jsem v zápětí přeskočil, jelikož to nebylo tím, co jsem chtěl vidět. V úvodním menu jsem se o grafice moc nepřesvědčil, ale abych si ji mohl vychutnat naplno, nastavil jsem v Options všechny detaily na maximum. Postupně jsem se vrátil zpět na úvod, odkud jsem se přepnul těsně před jízdu. Co mě mile potěšilo je zpracování pozadí menu před startem, kdy to vypadá, jako by někdo chodil s kamerou a v hledáčku měl především vaši káru, v tomto případě BMW.

Uvnitř je to spíše o sportovnu a o emocích. Tříramenný multifunkční volant s velkým rozsahem nastavení v podélném směru, tři malé budíky na středové konzole orientované směrem k řidiči, krátká řadička, pohodlná poloha za volantem, prostě je to uděláno tak, aby se řidič cítil co

3.12.2007

Strana 4 (10)

Při lehkém ťuknutí do protivníka před sebou se mi podařil i light damage. Nicméně když jsem v jedné zatáčce drhnul kraj, tak se mi ani neohnulo zrcátko, přestože od auta lítaly jiskry. Konečně v cíli Na druhý pokus se mi podařilo vidět cílovou rovinku i s pochvalou ve tvaru RACE COMPLETED. V menu se pak po mém lehčím incidentu promítlo i poškození BMW, což je také zajímavou věcičkou.

Jdeme hrát Po úvodní animaci jsem se objevil tradičně za svým vozem a sledoval s plně zmáčknutou šipkou dopředu (volant zatím nevedu) protáčení kol a dým od nich vycházející. Auta se začala rozjíždět, až přišla chvíle mého startu doplněná o čísla 3,2,1 a hned na to GO! Ze začátku jsem si prohlížel zpracování krajiny a jiných podobných věcí okolo než trať samotnou, jelikož na rovince autu chvíli trvalo, než se rozjelo. Překvapení se však konalo již v první zatáčce, kdy jsem pocítil značnou tuhost zatáčení. Po pár dalších zatáčkách jsem se to jakžtakž naučil, nicméně mi to stále vadilo, přeci jen u série NFS nejsem na takové divné chování zvyklý. Další překvapení jsem měl nachystáno v první prudší zatáčce. Například v NFS: Underground 2 se dalo do zatáčky bez problému vjet rychlostí 200km/h a jen o něco málo menší rychlostí z ní zaset vyjet. Ale tady? Při vjíždění do zatáčky se ručička tachometru pohybovala okolo 120km/h, po projetí byla pod 40km/h! A to jsem stále držel plyn a pouze zatáčel. Takže místo toho, abych měl problém projet zatáčkou bez odření vnějšího okraje, měl jsem občas spíš potíže neodřít okraj vnitřní a to jen díky nízké rychlosti.

SPŠSE a VOŠ – školní časopis Zkrat

Co za to může? Ve hře jsou tři různé obtížnosti. Nejjednodušší se nazývá CASUAL, tedy jakási neurčitá obtížnost, při které vám hra brzdí a zatáčí téměř všude, abyste dojeli co nejlépe. Střední obtížnost je RACER, kdy vám hra přibrzďuje v kritických momentech, které sama určí – to je příčina výše zmíněného problému v zatáčkách. Při první jízdě jsem si netroufl jet na nejtěžší obtížnost KING, kdy se vám při řízení dostane naprosté volnosti a samozřejmě i vaši protihráči pojedou lépe a nevyletí hned v první zatáčce. Systém poškození Další inovací oproti předchozím dílům (i když v dílech před NFS:U jakýsi systém poškození fungoval) je možnost poškození vozu a to i při zdánlivě malé nehodě. Moje první nehoda však vinou nezvyku na zatáčení nebyla malá, nabořil jsem to čumákem přímo do sloupu elektrického vedení, za což jsem si vysloužil nápis TOTALED! přes celou obrazovku.

Závěrečný dojem a hodnocení Nový díl NFS mě mile překvapil z hlediska grafiky a další zpracování. Co mě naopak zklamalo je ovládání a chování samotného vozu, tedy to nejdůležitější v celé hře. Ale na to ovládání se dá zvyknout. Jinak na sestavě 3.12.2007

Strana 5 (10)

AMD AthlonX2 64 4800+ (2,75 GHz), ATi Radeon X1950PRO 512 MB, 2GB RAM šlapala hra dobře a to i na nejvyšší detaily.

Grafika: Systém poškození: ůzné inovace: Hratelnost:

9/10 8/10 9/10 6,5/10

Celkem:

81%
Dave

Hudba

Borknagar

nedoporučoval žádnému posluchači metalu. Kapela totiž své instrumenty rozšířila ještě o housle a flétnu + vyměnili elektrické kytary za kytary akustické. Pochopitelně zmizel i všechen growling (=chraptivý „zpěv“), který by se k těmto nástrojům asi moc nehodil, a byl nahrazen obyčejným zpěvem. Díky tomu skladby získaly úplně jiný ráz a stala se z nich muzika oddychová až relaxační. Jedna věc alespoň Borknagar vydržela – jedinečný norský nádech, který je cítit téměř ze všech skladeb a člověka až někdy zamrazí, když se přes bicí a kytary, ať už elektrické či akustické, přehoupne vokálový zpěv, pod kterým si spíše představíte chladné norské pobřeží, než uřvanou kapelu házící hárem na všechny strany. I přes to, že se kapela ubrala folkovým směrem, pevně věřím, že další album se zase chytí silnějšího, agresivnějšího norského zimního větru a nenechá se znovu unést lehounkým vánkem, který se v létě přehnal kolem pobřeží.
Josef Kovačič

Sport

aneb souboj obra s trpaslíkem divákovi poskytl tento zápas přehlídku gólů. Já sám jsem Slávistického vyznání, tudíš jsem před televizní obrazovkou trpěl. Nakonec jsem si řekl, že když už prohrát, tak pořádně a s chutí. Doufejme, že jsme se do dalšího utkání poučili.

Vydaná CD Borknagar (1996) The Olden Domain (1997) The Archaic Course (1998) Quintessence (2000) Empiricism (2001) Epic (2004) Origin (2006)

SPŠSE a VOŠ – školní časopis Zkrat

Bohužel cíl se ale splnit nepovedlo a Slavia po několika hrubých chybách prohrála rozdílem tří tříd. Kámen úrazu byl bezesporu rychlý gól, který podle mě nalomil víru Slávistů, že i s Arsenalem se dá hrát a zbytek zápasu nepodávali to, na co jsme byli u nich zvyklí z domácí soutěže. Arsenal vládl na hřišti i ve druhém poločase, kdy přidal tři góly a byla z toho nejvyšší výsledek ligy mistrů. O tento smutný rekord však Slavia v zápětí přišla, což nás mile potěšilo:-). Na druhou stranu nezaujatému

Arsenal Londýn FC vs. SK Slavia Praha

Styl muziky: Progressive Folk Rock Metal Sestava: Andreas "Vintersorg" Hedlund – zpěv Lars "Lazare" Nedland – klávesy Asgeir Mickelson – bicí Øystein G. Brun – kytara

Tato velice zajímavá norská kapela vznikla roku 1995 v městě Bergen. Založil ji chlápek jménem Øystein G. Brun, který se po dvou vydaných albech s kapelou Molested rozhodl mít vlastní kapelu, která by více vyhovovala jeho hudebním představám. Death metal se mu zdál až moc tvrdý a plný násilí. Při psaní prvního alba sice ještě neměl ani jediného člena kapely, ale po dokončení textů se začal tímto „malým“ problémem zaobírat a dal dohromady tehdejší hvězdy norské metalové scény. Členové kapely se poté v průběhu historie často střídali s dalšími a dalšími hudebníky. Naštěstí to na kvalitě muziky neubralo. Jak se postupem času nahrávala nová alba, začala se s nimi měnit i „tvrdost“ muziky čím novější album, tím více folkových prvků (skoro se mi zdá, že Øystein rok po roce měkl). První album bylo de facto black metalové a Øystein se hodně držel muziky, kterou dříve hrál s kapelou Molested, i když se začali v albu objevovat již zmíněné prvky folku (výrazný klavír, vokály). Roku 2006 se Borknagar postupně dostali až k akustickému albu, které nese název Origin. Toto CD už bych snad ani

Ale zchladila je lavina gólů od „Gunners“

2.

Slavia vyběhla na Emirate Stadium s bojovnou náladou 1.

Zápas: Arsenal Londýn FC : SK Slavia Praha 7:0 (4:0)

Branky: 5., 58. Fabregas, 24. Hubáček – vlastní, 41., 55. Walcott, 51. Hleb, 89. Bendtner Počet diváků: 59 621 diváků Arsenal: Almunia - Sagna, Touré, Gallas, Clichy - Eboué, Fabregas, Flamini (64. Gilberto), Hleb (64. Rosický) - Adebayor (64. Bendtner), Walcott – Trenér Arsene Wenger Slavia: Vaniak - Krajčík, Suchý, Hubáček, Pudil - Šenkeřík, Tavares (62. Belaid), Kalivoda (46. Jablonský), Švec, Ivana (56. Volešák), Vlček – Trenér Karel Jarolím Slavia přijela na Arsenal s jediným cílem, dopadnout lépe než předtím Sparta. Sám trenér Arsene Wenger o zápase se Slavií prohlásil, že je to na Arsenal past, neboť může po skvělých výkonech v Premiere League klopýtnout proti teoreticky slabšímu soupeři. 3.12.2007

Zápas: SK Slavia Praha : Arsenal Londýn FC 0:0 (0:0)

Počet diváků: 18 000 diváků – VYPRODÁNO Slavia: Vorel - Hubáček, Brabec, Suchý, Dřížďal - Šmicer (64. Kalivoda), Tavares, Krajčík, Švec, Pudil (90. Jablonský) Šenkeřík (77. Ivana) - Trenér Karel Jarolím Arsenal: Almunia - Diarra, Gilberto, Gallas, Clichy - Denilson, Song, Diaby, Walcott Eduardo (81. Eboué), Bendtner (77. Adebayor). Trenér Arsene Wenger

Slavii k domácímu lepšímu výkonu pomohlo i uzdravení „štístka“ Vládi Šmicera – Po zranení Stanislava Vlčka s kapitánskou páskou Domácí odvetu jsem očekával s obavami, ale již při prvním pohledu na sestavu Arsenalu Strana 6 (10)

mi bylo jasné, že si Arsenal přijel do prahy pro remízu, protože doma zůstaly hvězdy jako Fabregas, Rosický. Coach Wenger na tiskové konferenci doslova řekl: „…Tomáš do Prahy nechtěl (smích)“. Na druhou stranu Arsenal zůstával favoritem a i remíza byla pro Slavii úspěch – konkrétně první bod českého týmu proti Arsenalu. Samotný výkon vyzněl herně lépe než v prvním utkání a Slavia měla dokonce šanci vyhrát, když se Šenkeřík řítil sám na Almuniu. Ten však ukázal dobré čtení hry a dokázal včas vyběhnout a znemožnit Šenkeříkovi lépe zkončit. Po výsledcích dalších zápasů mi zůstal alespoň klid na duši, neboť Slavia by si měla pohlídat třetí místo zaručující postup do poháru UEFA. Bohužel současný stav asi nebude stačit na druhé místo před Sevillu, proto budeme rádi i za to třetí místo, neboť i za něj nám na účet přibude slušná částka. A navíc máme možnost uspět v poháru UEFA, což se nám již pod vedením Františka Cypra povedlo, tak doufám, že se to tentokrát povede.

Právě po této noci Slunce stoupá denně výš a výš, tento tajemný jev si vysvětlovali jako vzrůst nově narozeného slunečního dítěte. Proto se tato noc nazývala jako ,,svatá noc“. Jaký je vlastně původ slova Vánoce? Jazykovědci se shodují, že původ je z němčiny. Původní název byl ,,svatá noc“. Weihnachten, toto staré německé slovo si naši předkové počeštili zajímavým způsobem: první část nechali beze změny a druhou počeštili (weihen = zasvětit, nachten = smívat se, Nacht = noc).


Honza Sál

Zajímavosti

Vznik Vánoc

Vánoce nemají pouze evropskou tradici, slavili se také v Asii, u amerických indiánů i jinde. Ve starém Římě se nakonec oslavy ustálily na 25. prosince. Toto datum zvolil r. 274 po Kr. císař Aurelián jako den ,,natalis solis invicti“ – den Zrození nepřemožitelného Slunce.

majetek. Do vody se lije rozžhavené olovo a vzniklý tvar napovídá, co se stane, a nebo se po vodě pouštějí lodičky z ořechových skořápek, aby naznačily, který člen rodiny se dostane nejdále do světa.

Lití olova Nad plamenem se na kovové lopatce rozžhaví kousek olova až k bodu tání. Připraví se nádoba s vodou, kovový lavor nebo pod. a tekoucí olovo se do ní opatrně, ale naráz vlije. Vznikne tak odlitek velmi abstraktních tvarů. Přítomní se pak snaží rozpoznat, čemu (komu) je odlitek podobný. Podle tvaru se pak usuzuje, co koho čeká. Pouštění lodiček


Andrea Formánková

Vánoční zvyky

Vánoce jsou křesťanským svátkem oslavující narození Ježíše Krista. Lidé se domnívají, že Ježíš Kristus se narodil 25. prosince, ale nejsou o tom žádné důkazy. Jediná zmínka o jeho narození je v evangeliu Lukáše. Lukáš v něm tvrdí, že Josef se s Marií odebrali z Nazaretu do Betléma, aby se zaregistrovali v římské říši, v té době už Marie čekala dítě. O dalším průběhu se Lukáš zmiňuje následovně: ,,A stalo se, když tam byli, že se jí naplnily dny, kdy měla porodit. I porodila Syna svého prvorozeného, zavinula jej do plenek a položila do jeslí…..“ Avšak neudává den ani měsíc , ve kterém se tak stalo. Vánoce také slavili pohané, avšak neoslavovali Ježíše Krista, ale boha Slunce. Bůh Slunce se podle pohanů každý rok znovu rodí a to z noci 24. na 25. prosince. SPŠSE a VOŠ – školní časopis Zkrat

Štědrý den býval kdysi postním dnem, doprovázeným řadou lidových zvyků, od rozmanitých pověr až po poetické obyčeje. Např. během dne se měl dodržovat přísný půst. Rodiče slibovali dětem, že uvidí večer zlaté prasátko, pokud půst dodrží. Lidé také věřili, že počet sedících u štědrovečerního stolu nesmí být lichý, proto předem zvali hosty, aby se tomuto nebezpečí vyhnuli. Večeře byla vždy bohatá a měla obvykle několik chodů. Typickým pokrmem byl kuba (kroupy s houbami), hrachová nebo čočková polévka, hubník (nákyp s houbami); někdy se jedla také ryba. Kapr se stal pokrmem vánočních tabulí teprve v 19. století. Od slavnostní večeře se nesmí vstát, ani kdyby někdo bušil na dveře, protože ten, kdo vstane, do roka zemře. Také se chystá o jeden talíř navíc, pro náhodného hosta. Na Štědrý den ráno se lidé chodili umýt k potoku či ke studni, aby byli celý rok zdraví. Dodnes lidé po večeři rozkrajují jablka a podle tvaru jaderníku odhadují osud. Pokud má jaderník podobu kříže, má přijít nemoc či dokonce smrt, hvězda přináší štěstí, 3.12.2007

Připraví se lavor s vodou a staré vánoční svíčky. Rozpůlí se několik vlašských ořechů a do prázdných polovin jeho skořápek se nakapaným voskem upevní vždy po jednom úlomku vánoční svíčky. Lodičky se zapálenými svíčkami se nechají plout po vodě. Majitele lodičky, která vydrží nejdéle svítit a nepotopí se, čeká dlouhý a šťastný život. Stíny Když se rozsvítí, dívají se všichni po stěnách. Čí stín nemá hlavu, ten do roka zemře. Střevíc Svobodné dívky házejí střevícem přes hlavu. Obrátí-li se patou ke dveřím, zůstanou doma. Obrátí-li se špičkou ke dveřím, provdají se a odejdou. Šupiny Pod talíře se štědrovečerní večeří se dává několik kapřích šupin, které mají přinést všem po celý rok dostatek peněz.
Magdalena Stránská

Strana 7 (10)

Adrenalin

SNOWKITING sport nového tisíciletí


Veronika Loudová

Svět zvířat Snowkiting patří mezi nejrychleji se rozvíjející sporty u nás. Stává se stále populárnější pro stovky lyžařů i snowboardistů. A víte proč? Díky snowkitingu nemusíte stát dlouhé fronty u vleku. A především nepotřebujete žádné kopce. Jediné, co k tomuto sportu potřebujete, je kite, vítr a sníh. Můžete „snowkitingovat“ po rovině, z kopce a dokonce i do kopce. V České republice je dostatek míst, kde se může snowkiting provozovat.

Snowkiting je nový adrenalinový sport, kde je rider (osoba řídící kite) tažen říditelným kitem (drak za pomoci kterého jezdíte a řídíte směr své jízdy) za pomoci větru po sněhových pláních. S kitem můžete dělat různé triky a skoky a ani nepotřebujete kopce nebo raily (umělá vyvýšenina pro provádění skoků podobná zábradlí). Vše závisí na tahu kita a především na riderovi, který jej ovládá.

SPŠSE a VOŠ – školní časopis Zkrat

Skákavka pruhovaná Bezobratlí – Hmyz a pavouci Snowkitingu se můžete naučit nejsnáze u zkušených instruktorů. Kiteboarding je nebezpečný sport, ale pokud se chováte podle určitých pravidel a víte, co dělat, žádná velká rizika nehrozí. Během kite kurzu si samozřejmě také můžete vyzkoušet kiteboardingové vybavení, které by vám nejlépe sedělo. Kdybyste chtěli začít, stačí si půjčit nebo koupit kite (drak). Rozlišujeme ale dva typy draků – komorový a trubkový.

Nejvhodnější pro zimní sezónu je komorový (snadné starty i přistání bez něčí pomoci, snadné sbalení a rozbalení draka). Komoroví draci v poměru velikosti oproti drakům trubkovým menší. Drak trubkový je nejvhodnější pro letní sezónu (dá se použít i v zimě - při pádu na vodu se nepotopí a někteří jsou konstrukčně vyrobení tak, žese dají použít i v zimě). Na vodu potřebujete draky větší velikosti než u komorových draků. Manipulace s trubkovými draky přes zimu není tolik pohodlná, ale pro nenáročné to není problém. Jen je potřeba se naučit startovat a přistávat trochu jiným způsobem. Když jste spíše snowboardisti, je nejvhodnější freestylové prkno, nejlépe delší. Lyže jsou nevhodné úzké a krátké. Velice důležité jsou helmy, protože snowkiting je – jistě velmi zajímavý ale i nebezpečný - adrenalinový sport. Jak milovníky přírody, tak i adrenalinové nadšence!

3.12.2007

Systematické zařazení: Třída: pavoukovci Řád: pavouci Čeleď: skákavkovití Rod a druh: Salticus scenicusSkákavka pruhovaná je rozšířena ve všech oblastech severní polokoule. Většinou je velmi početná, a proto není její ochrana nutná. Samička je dlouhá 6 mm, sameček dosahuje menší velikosti – 5 mm. Charakteristické zbarvení je černé se širokými příčnými pruhy na zadečku. Délka života v přírodě není známa, ale samičky zřejmě žijí déle. V zajetí se dožívá 2-3 let. Skákavka je pavouk s denní aktivitou. Žije samotářsky a má velmi ráda teplé a slunečné počasí. Vyhledává především domy a zahrady – můžeme ji spatřit na zahradních zídkách a kamenech nebo v křoví. Byla ale také spatřena v Himalájích ve výšce 7000 metrů. V bezpečném úkrytu si večer upřede trubici z pavučiny, v níž přečká noc. Pokud nastane chladné pošmourné počasí, skákavka často nevylézá z úkrytu několik dní.

Strana 8 (10)

Její potravu tvoří drobný hmyz – mouchy, komáři, mravenci, brouci, pavouci a další. Většina pavouků si utká pevnou pavučinu a jen čeká, až se do ní kořist chytí. Lovecká technika skákavky je ale jiná. Využívá výborný zrak (velké oči umožňují sledování v 360°). Po vyhlédnutí kořisti se k ní pomalu a opatrně blíží. Když je od ní několik cm, náhle po oběti skočí a uchopí ji do silných předních končetin. Poté ji klepítky probodne a do těla vstříkne jed. Stejně jako u většiny druhů pavouků pohlavně dospívá nejdříve sameček. Při vyhledávání samičky provádí složitý taneční rituál. Někdy si najde samičku, která je ještě zahalena v pavučinových vláknech a čeká na poslední svlékání před úplným dospěním. V takovém případě sameček čeká, až se svlékne. Páření probíhá jednou ročně v teplých měsících. Před samotným pářením sameček utká malou síť, na kterou připevní kapku semene. Potom ho makadly nasaje a při páření ho přenese do těla samičky. Samička upřede velkou rourovitou chodbu a do ní klade vajíčka. Noru střeží až do vylíhnutí pavoučků.
Apač

Dogs Dnes si ukážeme, co to je a co obnáší handling Handling je dalo by se říct „předvedení psa ve výstavním kruhu“. Osoba, která se touto činností zabývá se v mnoha cizích jazycích tedy nazývá „handler“, ale budeme mluvit česky, takže jen prostě „vystavovatel“. Psi jsou předváděni v kruhu, aby je rozhodčí mohl posoudit v konkurenci s jinými zvířaty stejného plemene. Rozhodčí mají na jedné straně za úkol hodnotit úroveň výchovného snažení chovatelů, na druhé straně pak svým hodnocením psa na základě více nebo méně standartního vnějšího vzhledu a rozpoznatelných vlastností doporučit nebo nedoporučit do dalšího chovu. Výstavy tedy nejsou jen přehlídkami psí krásy, ale mají také významnou roli pro chov a tedy i budoucí úroveň plemene. S handlingem je nejlépe začít už od štěněte, aby pes nebyl na rozhodčího agresivní. Pes se tzv. socializuje v pro něj neznámých prostředích mezi cizími lidmi. Ale jinak můžete začít prakticky kdykoliv. Základem je, aby pes na sebe nechat sáhnout a aby vydržel určitou dobu stát, aniž by se zajímal třeba o cizí psy apod. V kruhu jsou vždy jen psi nebo feny stejného plemene a stejné třídy. Když se vám podaří správně vyplnit přihlášku, přijde vám vstupní list a vy SPŠSE a VOŠ – školní časopis Zkrat

v daný den nejdete výstavní louku nebo halu, máte napůl vyhráno. Ještě tedy musíte projít vstupní veterinární kontrolou (pes musí mít správná očkování) a najít svůj kruh. Číslo kruhu, vaše pořadní číslo, jméno rozhodčího a další informace najdete na vstupním listě. Po příchodu do areálu si vyzvednete katalog, kde jsou vypsáni všichni účastníci se psi, jejich pořadová čísla, čísla kruhů, všechna všeobecná pravidla a tituly, které můžete získat. Tituly se udávají podle toho, v které jste třídě a jakou známku jste dostali. Třídy se dělí podle věku psa, jedna třída je vymezena jen pro šampiony (musí mít doloženou kopii šampionátu) a jedna jen pro psy pracovní (musí mít doložený certifikát). Tituly jsou závislé na známce, kterou uděluje rozhodčí. Hodnoceni jsou čtyři nejlepší psi se známkou buď výborný nebo velmi dobrý. U ostatních (dobrý a dostatečný) se pořadí neudává. Pouze u tříd štěňat a dorostu se udává známka velmi nadějný nebo nadějný, ale nemá velký význam pro udílení titulů. Třídy: Štěňat: stáří od 3 do 6 měsíců Dorostu: od 6 do 9 měsíců Mladých: od 9 do 18 měsíců (titul CAJC) Mezitřída : od 15 měsíců do 24 měsíců (titul CAC, Res.CAC) Otevřená: od 15 měsíců bez ohledu na vykonané zkoušky a získaná Ocenění (titul CAC, Res.CAC): Pracovní od 15 měsíců, pouze pro psy a feny s uznanou zkouškou z výkonu. Nutno doložit certifikát. (titul CAC, Res.CAC) Šampionů: od 15 měsíců, přístupná pouze psům a fenám, kteří mají titul mezinárodního nebo národního šampiona. Nutno doložit kopii šampionátu. (titul CAC,Res.CAC) Veteránů přístupná psům a fenám, kteří dosáhli 8 let (titul Nejlepší veterán) A jak že se v kruhu postupuje? Nejprve se sejdou všichni psi v dané třídě a rozhodčí si je jen tak prohlédne (pes musí stát). Pak přistoupí ke každému zvlášť a nechá si ukázat zuby. U nich kontroluje skus a zda má pes zuby všechny. Pak přistoupí k „osahání“ psa. To nebudu rozebírat ☺. Vždy své zapisovatelce nadiktuje hodnocení (zde se rozhodne, jakou dostane známku a přistoupí k dalšímu psovi. Pak dá rozhodčí pokyn a běhá se dokolečka, aby bylo vidět, zda má pes mimochod nebo ne (to je, jestli dává jde pes levá přední + pravá zadní a opačně nebo ne). No a pak už zase jen vizuálně hodnotí celkový vzhled a chování psa. Podle toho se určí pořadí psa. Samozřejmě, že každý rozhodčí má svůj systém a svoje pořadí, kdy co bude dělat. Po skončení vašeho vystavování dostanete desky s diplomem, stužkou (podle známky ohodnocení) a posudek psa, kde jsou rozepsány všechny jeho přednosti, ale také nedostatky. Podle posudku, kde je samozřejmě zapsána i vaše známka, se pak sami rozhodnete, jestli jste uspěli nebo ne a necháte si dosažený výsledek zapsat do průkazu původu (PP). My jsem zatím s psíkem žádného titulu nedosáhli, protože nemá rád cizí lidi a na 3.12.2007

rozhodčího mi vždycky vrčí. Ale známky nadějný 1 (2x) a velmi dobrý 3, je zatím docela úspěch. A jak se říká: nikdo není dokonalý.
Death

Lead-out To je pro toto číslo vše. Budeme se těšit další první (školní) pondělí v měsíci ; ) Napište nám, jak se Vám tento časopis líbí a co byste chtěli na něm změnit na email: [email protected]

Redakce

Představení členů: Josef Kovačič Na průmyslovku jsem přišel ze ZŠ U Soudu. Ani si už nepamatuji, jak jsem se vůbec do Zkratu dostal, ale něco mi říká, že litovat nebudu. Ale lépe už asi zabít čas nejde. Už odmala jsem byl trošku jiný než ostatní děti. Přece jenom, kolik lidí sjede ve třech letech schody na tříkolce… po hlavě. Tento incident mi asi nejvíce dopomohl k mým paranoidním sklonům (obzvláště poslední schod). O dalších poraněních hlavy, jako její rozseknutí o roh dveří, rozseknutí o kámen apod., se již zmiňovat nebudu. Konec konců to má jednu výhodu – dávám na sebe větší pozor. Od sedmi let jsem se potom, díky mým rodičům, dal na zpěv, hudební nauku a hru na flétnu. Zpívám ještě do teď, flétnu jsem „odhodil“ a nyní hraji již šestým rokem na kytaru + půl roku na kytaru elektrickou. Moje koníčky dále doplňuje skauting a běhání po hřišti a kopání do takové té kulaté věci (pro znalce fotbal). Tuto školu jsem si vybral hlavně kvůli zájmu o počítače a kvůli technice, o které zatím nevím ani ň a doufám, že se moje znalost bude rok od roku zlepšovat. Mimo jiné mi s výběrem školy hodně pomohla moje sestra, která na tuto školu chodí již třetím rokem. Musím říci, že svého rozhodnutí vůbec nelituji. Sice by se tu mohlo více topit, naše třída by nemusela být vymalovaná šedě a rozbité věci by se mohli rychleji opravovat… ale co, je to tu hezké! V dalších měsících se vás budu snažit informovat o lepších kapelách metalové scény, jak české tak světové, a nejspíše i o klubové kultuře v Liberci a jeho okolí. Ve škole mě můžete lehce identifikovat podle černého oblečení, dlouhých vlasů v culíku a popsané levé ruky všelijakými úkoly a věcmi k vyřízení.
Josef Kovačič

Strana 9 (10)

Šéfredaktor: Enzy – Matěj Šimek

A4

Redaktoři: Apač – Honza Šrajer

L3

Death – Verča Dragounová

A4

Andrea Formánková

L1

Kristýna Hrubá

L1

Magdalena Stránská

L1

Veronika Lamačová

L1

Dave - David Svoboda

L2

Jan Sál

L3

Josef Kovačič

P1

Michal Sunar

E2

Externí spolupracovníci: Veronika Loudová Kontakt:

[email protected]

Děkujeme všem za spolupráci na tomto čísle školního časopisu Zkrat. Těšíme se na Vaše ohlasy !

Napiš nám: [email protected] SPŠSE a VOŠ – školní časopis Zkrat

3.12.2007

Strana 10 (10)