Program 61500/6 (1/07)
Diferenciace-zavádění nových metod a forem práce na II. stupni ZŠ s využitím mentorské podpory dále jen „Diferenciace - mentoring“ leden – prosinec 2009 Závěrečná zpráva
Poskytovatel: Nadace Open Society Fund Praha Příjemce: Step by Step ČR,o.s.
Vypracovala: Mirka Škardová (koordinátorka projektu)
leden 2010
1
Step by Step ČR, o.s., Kubelíkova 22, 130 00 Praha 3, www.sbscr.cz
ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z PROJEKTU DIFERENCIACE-ZAVÁDĚNÍ NOVÝCH METOD A FOREM PRÁCE NA II. STUPNI ZŠ S VYUŽITÍM MENTORSKÉ PODPORY. dále jen „Diferenciace- mentoring“ _____________________________________________________________________________________________________
Projekt byl realizován od ledna 2009 do prosince 2009. Zúčastnilo se jej 22 učitelů II. stupně ze dvou škol (1. ZŠ Plzeň, Západní 18 a ZŠ Jánského v Praze 13) a 12 mentorů. Cíle projektu: Obecný cíl:
• Zavést na II. stupeň základních škol nové metody a formy práce podporující implementaci Rámcového vzdělávacího programu prostřednictvím diferenciace výuky a individuálním mentoringem pedagogické práce. Dílčí cíle: •
Podpořit kompetence učitelů základních škol v zavádění nových metod a forem práce na II. stupni prostřednictvím uceleného systému vzdělávání a následné mentorské podpory.
•
Ověřit efektivitu mentorské podpory při zvyšování kvality pedagogické práce
Osloveny byly 4 školy. Tři z nich ze Step by Step ČR, o.s. spolupracovaly již v rámci jiných projektů (zejména Začít spolu), 1 škola byla nová. Vybrány byly 2 školy (1.ZŠ Plzeň, Západní 18 a ZŠ Jánského v Praze 13). Obě školy zareagovaly velmi rychle a pružně na tuto nabídku, měly zájem o tento typ vzdělávání a následné podpory a dokázaly vytvořit podmínky pro účast svých učitelů v tomto projektu (uvolnění učitelů z výuky, zajištění suplování apod).
I. část projektu (únor-červen) byla zaměřena na další vzdělávání učitelů zejména ohledem na nové metody a formy práce na II. stupni. Jednalo se o ucelený systém 6 vzdělávacích modulů, které měly umožnit učitelům II. stupně všech vzdělávacích oborů seznámit se, prakticky si vyzkoušet a reflektovat různé metody a formy práce s žáky na II. stupni. Celková časová dotace byla 48 hodin. Učitelé se seznámili s konkrétními postupy, jak mohou diferencovat učivo a nároky na žáky, jak spojit výuku ke klíčovým kompetencím s výukou oborů (učiva), jak aktivizovat žáky ve vyučování apod. Součástí každého bloku byla ukázková/ modelová hodina a její následná reflexe. Učitelé si následně
2
mohli v oborových skupinách nebo individuálně vytvořit aplikaci jednotlivých modelů do konkrétních předmětů. Seminářů se společně s učiteli zúčastňovala i skupina mentorů.
Vzdělávací moduly: •
Komunikační a diskusní techniky
•
Techniky a metody práce s textem I., II.
•
Techniky objevování a řešení problémů
•
Techniky stimulační a hraní rolí
•
Projektová a integrovaná tematická výuka
•
Hodnocení, kritéria hodnocení
Celková evaluace vzdělávání učitelů je součástí přílohy.
MENTORING Mentoři se následně v rámci projektu scházeli k společným, průběžným reflexím své spolupráce s učiteli (viz. zpráva z II. části projektu- mentoring). Celkem se uskutečnila 4 mentorská setkání.
Mentoři v průběhu projektu absolvovali 3 denní rozšiřující kurz mentorských dovedností pod vedením doc. PhDr. Bohumíry Lazarové, Ph.D. z Masarykovy Univerzity v Brně. Cílem kurzu bylo prohloubení stávajících mentorských dovedností a získání nových dovedností a profesionálních postupů, které mentorům umožní efektivně pracovat s učitelem, pozorovat jej ve třídě, poskytnout mu podporu a zpětnou vazbu na jeho práci a spolupracovat s ním na postupech a strategiích, které povedou ke zlepšení jeho práce.
Na vzdělávání učitelů navazovala II. část projektu (září- prosinec), která byla zaměřena na podporu učitelů prostřednictvím mentoringu. Tato podpora mohla být nabídnuta 8 učitelům zapojených do projektu. Podmínkou byla ochota učitelů pracovat na svém profesním rozvoji, sdílet svoje zkušenosti, pozvat mentora do své výuky… Učitelé o této možnosti věděli již na začátku projektu. Po ukončení I. části se mohli sami rozhodnout o využití této nabídky. Velmi významné pro rozhodování učitelů o tento typ („ prozatím neznámé“, ne zcela běžné) podpory bylo: 1) skutečnost, že se mentoři aktivně zúčastňovali všech seminářů v úvodní části projektu 2) konkrétní představení („přehrání“) průběhu schůzky mentora a učitele
3
Mentorská podpora zahrnovala 3-4 společná setkání mentora s učitelem (1 setkání sloužilo zpravidla na sjednání „objednávky“, k čemu má podpora mentora směřovat, 2-3 pozorování ve třídě s následnou reflexí a plánování dalších možných postupů)
ZKUŠENOSTI ZE SPOLUPRÁCE UČITEL/MENTEE A MENTOR V RÁMCI PROJEKTU „DIFERENCIACE-MENTORING“ OTÁZKY PRO MENTORY
1) K jakému typu směřovala nečastěji objednávka mentee? Jak a na kolik se tato objednávka vztahovala k proběhlému vzdělávání? 2a) Co Vám šlo nejlépe (nebo dobrý pocit z….) 2b) Co se ukázalo ve Vaší mentorské práci a spolupráci s menteem jako nejtěžší? 3) Jaký je Váš časový odhad pro efektivní mentorskou podporu učitele, jak často? 4) Jak jste se cítili v roli externího mentora, který dojíždí za svým menteem na jeho pracoviště? Vnímali jste při spolupráci s menteem zainteresování instituce, ze které mentee pocházel? 5) Na co by mělo být zaměřené další eventuální vzdělávání mentorů? Jaké dovednosti byste ještě potřebovaly posílit?
ZPĚTNÁ VAZBA, ZKUŠENOSTI MENTORŮ 1. Hlavní požadavky učitelů k mentorům- „zakázky“ Požadavky učitelů se vztahovaly v zásadě ke třem oblastem: •
problémový žák (zaměření na konkrétní problém, jak to udělat, aby „zlobiví“ žáci nezlobili a také se zapojili
•
práce se třídou (např. motivace žáků, nastavování pravidel, podpora spolupráce, zvládání nekázně…)
•
metodika práce (výukové téma Vesmír, shrnování obsahu, organizování ranního kruhu, srozumitelnost výkladu…).
Podle mentorů se požadavky učitelů vztahovaly jen okrajově k tomu, co se učitelé naučili v projektu.
2a) Co mentoři považovali za největší úspěch Mentoři vyjadřovali dobré pocity z práce s učiteli a z celého projektu. Jmenovali úspěchy mentorské práce na úrovni: 4
viditelných změn: změna vnímání a postoje učitele (nezměním patrně chování žáka, ale mohu změnit své chování k němu), „fungující“ návrhy pro metodickou podporu (např. vytváření pravidel pro práci se třídou), navozené viditelné změny v práci učitele (třída učitelku více respektovala, změna metodických postupů učitelky – využívání rad…)
pocitové: učitelka dávala najevo dobrý pocit ze spolupráce s mentorem, dařila se „lidská“ podpora učitelům, oceňování, navodit dobrý vztah a atmosféru spolupráce s učitelem, dařilo se naslouchání, dobrý pocit i z odmítnutí nerealistických multi-zakázek a vedení menteeho k tomu, aby problém zúžil a přesněji popsal očekávání.
2.b Pocit neúspěchu Nepříjemné pocity se vztahovaly zejména k těmto oblastem: Čas Vzhledem k nedostatku času nebylo možné pokračovat v započaté spolupráci a ne vše se tak podařilo „dotáhnout“ do cíle →potřeba spolupracovat delší čas, možnost vidět učitele učit s určitým časovým odstupem Prostor Poněkud komplikovaný byl vstup do prostředí „cizí“ školy – ne vždy byla k dispozici místnost, která pro oba zúčastněné zajišťovala dostatek bezpečí. Jejich role v „cizí“ škole byla nejasná, mnohdy nebyly zcela zajištěny technické podmínky (např. video). Vztah Diskutována byla otázka „obětování se“; z důvodu nedostatku času měli mentoři tendenci pracovat „nad rámec svých smluvních povinností“ nebo (zbytečně) přijímali odpovědnost za pokroky a (ne)aktivitu učitele. Metodika práce mentora V odborných postupech mentoři nejvíce váhali nad svými dovednostmi dobře vyvážit mezi poskytováním prostoru učiteli pro vlastní úvahy a mezi přímočarými radami a pokyny. Jisté nedostatky pociťovali také pokud jde o dobré vyjednání zakázky (resp. naslouchání objednávce učitele) a když se setkali s nejasnou objednávkou (resp. chybějící objednávkou). Z hlediska dobrovolnosti vstupu do mentorského vztahu byly diskutovány rozdíly v práci mentorů v rámci projektu (setkávají se, protože je to tak naplánované) a realitou mentorské práce mimo projekt.
3) Jaký je časový odhad pro efektivní mentorskou podporu Mentoři zmiňovali vhodný – vyzkoušený interval setkávání 1 – 2x měsíčně a vyslovili se pro dlouhodobou spolupráci. Čas setkávání by se měl především odvíjet od potřeb učitele, má-li být 5
mentorská podpora dobrovolná. Jako dobré/ ideální (s ohledem na dosažení smysluplného výsledku se ukazuje model: •
min. 2 schůzky mentora s menteem
(do 60 minut, klidně mimo školu) na sjednání
kontraktu, formulaci zakázky a na přípravu strategií a postupů ve třídě •
3 pozorování ve třídě s následnou reflexí
•
1 závěrečná schůzka- společná reflexe a menteeho akční plán, jak bude postupovat dále bez mentora
4. Role externího mentora I když mentoři připouští mnohé výhody, které by mohl mít interní lektor, který může uplatnit znalost prostředí (výhodné zejména pro uvádění začínajících učitelů), přesto považují externí mentoring za efektivní. Upozorňují však, že externí mentor může efektivně pracovat v „cizí“ škole pouze za jasně vymezených podmínek (časových, prostorových) a s transparentní podporou vedení školy. Za pozornost také stojí oslovování mentorů (zejména žáky), jeho představení žákům ve třídě, přiblížení jeho role.
Vedení škol se v žádném z případů o práci mentora ve škole významněji nezajímalo, podmínky si vytvářeli učitelé a mentoři sami, podle svých možností. Významnější pozornost mentorům nevěnovali ani ostatní učitelé či žáci. Mentoring by měl být budován v rámci „nastavení“, resp. vize či kultury školy, aby jasně navazoval na potřeby a směrování škol.
Za příjemné uvedli 2 mentoři první setkání mimo školu – v kavárně. Naopak setkávání např. v bytě mentora bylo spíše odmítnuto (i když bylo v rámci projektu jednou realizováno zejména z důvodu nedostatků v technickém vybavení školy).
6
5. Další vzdělávání mentorů Mentoři se shodli především na potřebě supervize vlastní mentorské práce, „doprovázení“ mentorů, společné reflexe schůzek mentor-mentee při setkávání s kolegy mentory, rozbor nahrávek práce mentorů. Za pozornost by stála témata „problémoví učitelé“, naslouchání objednávkám apod. Mělo by jít o dlouhodobé výcviky, jasné vymezení cílové skupiny (kdo může komu mentorskou podporu poskytovat). Vzdělávání mentorů by mělo být napojeno na budování systému mentorské podpory nejen v rámci projektů, ale i přes programy pro podporu začínajících učitelů a vedení souvislých praxí (VŠ). Diskutovalo se také o tom, že by vzdělávání mentorů mělo být organizováno „skrze školy“, aby se vedení škol cítilo spoluodpovědné a vytvářelo pro takovou práci podmínky.
Vzdělavatelům a organizátorům kurzů v mentoringu by tedy doporučili: • Organizovat dlouhodobé výcviky • Jasně vymezit cílovou skupinu • Organizovat vzdělávací aktivity v tomto směru pro celé školy, tj. zaangažovat vedení školy • Mít ambice proklouznout do školské politiky, pomoci vytvořit systém, zapojit fakultní učitele…
Nejsilnější zážitky z celého projektu Mentoři vyjadřovali největší užitek, který pro ně projekt měl, následovně: • Dotek supervize (vím, že to ještě dobře neumím, ale zkusila jsem si to…) • Pocit „funguje to“… • Lehkost a radost ze spolupráce • Uvolnění a úleva (…dostala jsem odvahu dělat mentorskou práci, stalo se to pro mě srozumitelné…) • Dostupnost učitelů- klientů (…díky projektu jsem měla možnost pracovat „s klienty“…)
ZPĚTNÁ VAZBA, ZKUŠENOSTI UČITELŮ (MENTEE) 1) V čem vidíte přínos Vaší spolupráce s mentorem pro svůj osobní růst? Co pro Vás konkrétně bylo nejužitečnější na spolupráci s mentorem? 2) Jak se Vaše požadavky/ objednávky na mentora vztahovaly k obsahu seminářů Diferenciace, který jste absolvovali před prázdninami? K čemu Vaše objednávka nejčastěji směřovala? 7
3) Do jaké míry se naplnila Vaše očekávání? 4) Jak často byste očekávali mentorskou podporu, aby mohla být efektivní? 5) Jak jste vnímali skutečnost, že s Vámi spolupracuje externí mentor (spíše výhodné- je to jednolepší by byl zkušený kolega ze školy - jiné). Jak pro Vás byla důležitá možnost vybrat si mentora sami? V případě, že Vám byl mentor přidělen, jak hodnotíte tuto skutečnost? 6) Kdybyste měli možnost pokračovat v této spolupráci, „šli byste do toho po těchto zkušenostech znovu“?
1) Co bylo nejužitečnější, nejsilnější prožitky z mentoringu Učitelé spatřují užitek jak v rovině odborného růstu •
• •
Metodická podpora (Řekl mi, co dělám dobře a já se mohla soustředit na to, co dělám špatně…, …Upřesnila jsem si některé věci, které mne nebyly jasné… Poukázal na mou nedůslednost…, řízení času a stanovování cílů v hodině…) Předávání praktické zkušenosti „Jiné oči“ (mentor viděl ve třídě to, co jsem já neviděla, mohli jsme rozebírat konkrétní situace)
tak v rovině emoční • • •
Sebereflexe (sama jsem si na to přišla….) Nezatíženost mentora vztahy ve škole, nadhled Podpora a ocenění
Pro učitele byla zajímavá i samotná práce mentorů a jejich postupy (… chtěli formulaci zakázky… nic mi neradila a jen se mě ptala…), dávali analogicky do souvislosti vztahy mentor – učitel a učitel – žák.
2) Jaké byly konkrétní požadavky učitelů na mentory Na rozdíl od mentorů se učitelé po diskusi shodli na tom, že se jejich objednávky, resp. požadavky na mentory vázaly k tomu, co se v projektu, v rámci seminářů, naučili. Bez udržení kázně či motivování žáků by totiž nemohli aplikovat ty postupy práce, které si v projektu osvojili. Požadavky se opět vztahovaly jak k metodické práci učitele, tak i k udržení kázně, motivaci apod. Jedna z učitelek přiznala, že jen obtížně hledala a formulovala, co by mohla od mentora chtít – začínala vyučovat v nové třídě. Konkrétní požadavky: • • • • •
Udržení kázně a pozornosti ve třídě Motivační metody Zakončování hodiny Rozlišit důležité a nedůležité Práce s konkrétním „problémovým“ žákem 8
3) Do jaké míry se očekávání naplnila Učitelé měli na škále vůbec 0 ………. 7 zcela vyznačit, do jaké míry se naplnilo jejich očekávání od spolupráce s mentory. Čtyři učitelky označily spolupráci 7, jedna učitelka 5 a dvě 6. Je tedy zřejmé, že spolupráce s mentory jim mohla přinést mnoho užitečného. Užitek viděli především: podařilo se motivovat žáky, odhalení „jádra“ problému (poznala, jsem, o co žákovi jde…), získala jsem celou řadu nových podnětů, měla jsem zpětnou vazbu o tom, co dělám V čem se očekávání nenaplnila: nebyl čas vše dotáhnout do konce, (…ještě by bylo třeba vyzkoušet to v jiné třídě…)
4) Jak často by mentorskou podporu učitelé očekávali, aby mohla být efektivní Podobně jako mentoři, i učitelé by uvítali mentorskou podporu 1x za dva měsíce a uvítali by delší přestávky, tj. intenzivnější podporu na začátku a postupné rozvolňování (cykly) - ideální by byl mentor „na zavolání“, podle potřeby, třeba nepravidelně. Shodli se však na tom, že je dobré „být hlídán“ a mít možnost mentorské spolupráce, protože se „snadno sklouzne zpět“. Je třeba do své práce investovat.
5) Role externího mentora Učitelé se jednoznačně shodli v tom, že je pro ně externí mentoring příjemnější. Nedokázali by si představit podobný vztah s některým z učitelů-kolegů v jejich škole, externí mentoři, podle nich, nejsou svázání vztahy ve školním sboru. Upřednostňují místo setkávání ve své škole („šetří to čas…“), ale podobně jako mentoři upozorňují na nutnost uspořádání podmínek pro klidnou a bezpečnou práci s mentorem, transparentnější podporu napříč školou (např. …jak zapsat takovou hospitaci do třídní knihy?) Učitelé byli se svými mentory z projektu spokojení (…měli jsme štěstí…), velmi oceňovali jejich práci, považovali také za výhodu, že všechny mentory znali z projektu nebo je alespoň již „viděli“ před vlastní mentorskou spoluprací. Proto neměli strach z toho, že jejich možnost volby mentora je jen omezená. Zároveň si uvědomují rizika situace, pokud by jim měl být „přidělen“ neznámý mentor. Za důležitou je také považována odbornost mentora, jeho zaměření a praktická zkušenost – to bylo velmi oceňováno. Mentor by měl umět poradit v konkrétním metodickém problému (…je třeba nastavit kritéria pro výběr mentora, aby mohl být užitečný v konkrétním problému…). Očekávají od mentorů podporu a pozitiva, ne kritiku.
9
6) Doporučení vzdělavatelům mentorů a organizátorům mentorské podpory, učitelům Učitelé by přivítali dlouhodobější spolupráci (..chyběl čas…), aby bylo možné některé věci dopracovat a ještě více vyzkoušet. Projekt a zejména mentorská podpora jim přinesla např. jiný pohled na sebe sama, lepší sebeřízení, lepší plánování hodiny… Učitelům by mentoring doporučili a vzkázali by jim, aby se takové spolupráce nebáli, ale je třeba do rozvoje vlastní práce něco investovat (… rozhodnout se, že chci)
Závěr: Ze zpětných vazeb lektorů, mentorů, učitelů i realizátorů projektu vyplynula zejména potřeba pokračovat v takovémto typu vzdělávání, které zahrnuje i následnou podporu učitelů. Většina aktéru vnímá tento proces jako pozitivní a maximálně efektivní pro svoji práci. Velkým přínosem (jak pro učitele tak mentory) byla skutečnost, že mentoring funguje na kolegiálním vztahu učitele a mentora, mentor je v dlouhodobém a partnerském dialogu s učitelem a pomáhá mu hledat odpovědi na otázky, které učitele trápí a jež sám pojmenovává. Jako nutný předpoklad pro efektivní podporu učitelů se ukazuje zejména to, že
mentoring by měl být budován v rámci
„nastavení“, resp. vize či kultury školy, aby jasně navazoval na potřeby a směrování škol a aby sama škola (vedení školy) bylo do procesu zainteresováno. Tato skutečnost byla v projektu opomenuta. Respektive vedení školy bylo do projektu zainteresováno a zapojeno jen na začátku a v I. části realizace projektu. Na základě zkušeností z projektu se domníváme, že by bylo velmi užitečné, pokud by existovaly standardy, které by umožňovaly učitelům vyhodnocovat efektivitu své práce podle jasně daných kritérií a zároveň vztahovat své požadavky (formulovat zakázku) pro následné zvyšování kvality své práce např. formou mentorské podpory. Tím by se předešlo nejasné či velmi široké formulaci očekávání a následné zakázky pro mentora.
Zkušenosti mentorů a učitelů z projektu Diferenciace-zavádění nových metod a forem práce na II. stupni ZŠ s využitím mentorské podpory byly prezentovány v lednu 2010 v rámci pravidelných kulatých stolů SKAV, které byly zaměřené na téma: Podpora učitelů a školy.
Step by Step ČR, o.s. se bude i nadále v rámci svých aktivit snažit pokračovat v podpoře učitelů ať již prostřednictvím vzdělávání či formou mentorské podpory. Zkušenosti, které jsme získali díky ověřování efektivity mentorské podpory v rámci projektu „Diferenciace- mentoring“ využijeme při spolupráci s dalšími školami.
10
Příloha č. 1 Vyhodnocení efektivity 1. části projektu zaměřené na Diferenciaci, nové metody a formy práce ve výuce
CELKOVÁ EVALUACE SEMINÁŘŮ závěrečný dotazník vyplnilo 17 učitelů Organizace semináře byla:
Práce lektora/ky byla:
Seminář byl:
dobrá
dobrá
dlouhý
Informací využitelných v praxi bylo: málo
Materiály byly:
Moje očekávání byla splněna:
Kurz považuji celkově za:
nevyhovující
zcela
dobrý
5
4
3
2
1
10
7
0
0
0
5
4
3
2
1
11
5
1
0
0
5
4
3
2
1
4
9
4
0
0
5
4
3
2
1
1
1
8
5
2
5
4
3
2
1
0
2
2
4
9
5
4
3
2
1
1
8
8
0
0
5
4
3
2
1
5
9
3
0
0
špatná
špatná
krátký
hodně
dobré
vůbec
špatný
Učitelé nejvíce na systematickém vzdělávání zaměřeném na Diferenciaci a nové metody a formy práce na II. stupni nejvíce ocenili: Z HLEDISKA OBSAHU: Používané a vyzkoušené metody práce •
modelové hodiny
•
praktické ukázky metod práce s dětmi
•
náměty do výuky
•
konkrétní ukázky a jejich aplikace do různých předmětů
•
aktivní činnosti (možnost zkusit si metody práce, které pak mohu dělat s dětmi)
•
materiály, které se můžeme prostudovat a použít pro další zpracování a aplikaci do svých předmětů
•
rozmanité metody
•
příklady do praxe
Z HLEDISKA LEKTORŮ: •
velmi dobrý, vstřícný a profesionální přístup lektorek
11
Z HLEDISKA KLIMATU: •
příjemná atmosféra
•
dobrovolnost účasti ve všech aktivitách
•
dobrá atmosféra, nikdo nás nestresoval
•
aktivní přístup zúčastněných
•
klidné prostředí
•
srozumitelné zadávání
•
kolektivní práce ve skupině
•
výborná pohoda
Na čem učitelé potřebují ještě osobně pracovat, aby mohli uplatnit ve výuce to, co se naučili a co by chtěli: •
Naučit se potlačit dominantní úlohu učitele, více se žáky spolupracovat a naučit je více spolupracovat vzájemně mezi sebou.
•
Potřebuju hlavně nápady, nápady a nápady!
•
Metody a formy práce + pravidla práce ve skupinách
•
Abych měla s kým sdílet nové nápady a věděla, kde nápady najít.
•
Zkusím být méně direktivní a řídit se více citem. Ale jak dlouho mi to vydrží…???)
•
Utvořit si nadhled a promyslet postupy tak, aby nové metody byly přínosem.
•
Lépe poznat všechny žáky a uplatnit s nimi ve výuce některé metody.
•
Častěji pracovat s kolegy v modelové lekci v roli žáka, ale i vyzkoušet si roli učitele s kolegy v roli žáků.
•
Těžká otázka. Podle mého názoru si člověk má vše vyzkoušet. Pokaždé na hodině něco změním. Člověk na sobě pracuje neustále.
Doporučení, návrhy, co by mohlo kurz ještě vylepšit: •
Na většině seminářů nacházím málo inspirace pro matematiku
•
Větší stručnost.
•
Jak pracovat se žáky s nestejnou úrovní znalostí, s rozdílnými vědomostmi.
•
Možná ještě přidat popisy dalších metod, alternativy výkladu-třeba jen v psané podobě.
Podrobná evaluace všech uskutečněných seminářů je k dispozici u koordinátorky 12
