2/07 o rozvojové spolupráci
Ekoturistika – naděje pro rozvojový svět? Transformační spolupráce Setkání s Iráčany Přímá podpora rozpočtu
Foto: Jiří Plecitý
Zpravodaj
Za práva politická i sociální
Rozhovor
Za práva politická i sociální Rozhovor s Martinem Paloušem, velvyslancem ČR při OSN
Foto: archiv MZV ČR
V roce 2000 se všechny členské státy OSN zavázaly splnit Deklaraci tisíciletí, která obsahuje i konkrétní požadavky známé jako Rozvojové cíle tisíciletí. Nyní jsme v polovině času určeného na jejich splnění. Co se dosud podařilo? Plnění Rozvojových cílů tisícile tí (MDGs) se v různých částech světa daří s různou úspěšností. Například v jihovýchodní Asii se podařilo podstatným způsobem snížit chudobu, naproti tomu v subsaharské Africe je dosažený pokrok malý a splnění MDGs je ohroženo jako celek. V reakci na tento stav se řada členských stá tů snaží zvýšit objem rozvojové spolupráce a reformovat systém jejího fungování v OSN. Patrné je také úsilí o určité změny v posky tování bilaterální pomoci a velmi aktivní roli v těchto záležitostech hraje Evropská unie. Jaké programy či iniciativy považujete vy osobně za důležité pro boj s chudobou? To samozřejmě závisí na situa ci jednotlivých zemí, nicméně
Jste známý svým angažmá na poli lidských práv. Co si myslíte o poskytování rozvojové pomoci zemím, jimž vládnou nedemokratické režimy a o riziku zneužití této pomoci? Jsem přesvědčen, že úsilí o respekt k právům a svobodám jednotliv ce je integrální součástí celého balíku rozvojové problematiky. Základní lidská práva jsou nedě litelná. Stavět práva občanská či politická proti právům sociálním a ekonomickým je ideologický předsudek, který je v rozporu se samou ideou svobodné otevřené společnosti. Je rozumné svázat rozvojovou pomoc s určitými politickými kritérii – úsilí o „good governance“, demokratický způ sob rozhodování a elementární respekt k lidským právům. Roz hodně to nelze považovat za jaký si residuální projev eurocentrismu v mezinárodní politice. Ke každé zemi je ovšem nutno přistupovat s vědomím reálných parametrů situace a s maximálním ohledem na její obyvatele, kteří by měli být adresáty této pomoci.
odpovídat elementárním geo politickým realitám začátku 21. století. Česká republika bude v říjnu kandidovat na místo nestálého člena Rady bezpečnosti na období 2008 – 2009. V roce 2009 budeme zároveň předsednickou zemí Evropské unie. Bude-li za člena Rady bezpečnosti zvolena, využije naše země tohoto silného postavení k prosazování agendy související s rozvojem?
Rada bezpečnosti se zabývá pře devším zajištěním mezinárod ního míru a bezpečnosti a roz voje se její činnost dotýká spíše nepřímo, byť se rozvojová téma ta v rámci tématických debat v Radě periodicky objevují. Co se týče priorit našeho předsed nictví EU, ty jsou nyní ve stádiu příprav. Už dnes je ale jasné, že rozvojová pomoc je jednou z vel mi důležitých agend Unie. (tab; uma)
Statistiky Procento lidí žijících za méně než 1 $ denně 50 1990
50
1990 1999
40
1999
40
2004
30
2004
30 20 20 10 10 0
subsaharská Afrika všechny rozvojové regiony subsaharská Afrika všechny rozvojové regiony
0
Procento školou povinných dětí navštěvujícíCH základní školu 100
1990
100
1990 1999
80
1999
80
Jste pro širší zapojení zemí globálního Jihu do procesu rozhodování v rámci OSN, zejména v souvislosti s reformou Rady bezpečnosti?
60
Určitě ano. Je naprosto evident ní, že složení Rady bezpečnosti a její způsob práce by měly lépe
20
2004 2004
60 40 40
20 0 0
subsaharská Afrika všechny rozvojové regiony subsaharská Afrika všechny rozvojové regiony
Zdroj: Afrika a Rozvojové cíle tisíciletí, OSN 2007
MDGs v sobě obsahují klíčové ele menty rozvoje a boje proti chudo bě (zajištění zdravotní péče, vzdě lání, přístup k pitné vodě apod.). Důležitou roli hraje také „dobrá správa veřejných věcí“ (good governance), podpora soukromé ho sektoru i drobného podnikání (poskytování mikrokreditů) nebo účast občanů na rozhodování.
Ekoturistika – naděje pro rozvojový svět?
Národní parky v Africe jsou stále populárnějším cílem cestovatelů z celého světa. Může být rozvoj turistiky jedním z léků na potíže rozvojových zemí?
V
roce 2002 gabonský pre zident Omar Bongo pod nikl krok, který ve světě dosud neměl obdoby: na radu mezinárodních badatelů přerušil koncese mezinárodních dřevař ských společností a na více než desetině území Gabonu vytvořil národní parky. „Pod zemí nám zbývá už jen málo ropy, lesy jsou poničené, příjmy klesají a tíží nás dluh,“ vysvětlil svou sázku na turistiku časopisu National Geo graphic. Pro gabonské hospodář ství dosud živené především dře vařským a ropným průmyslem to byl riskantní krok do nezná ma. Dnes se ale začíná vyplá cet – do země se vydávají první cestovatelé, kteří chtějí spatřit vzácné pralesní slony nebo se na bílých pískových plážích potápět s karetami a velrybami. Řada domorodců díky tomu našla uplatnění v profesích hoteliérů, řidičů či výrobců suvenýrů a pří sun zahraničního kapitálu na sebe nenechal dlouho čekat. Podobným směrem jako Gabon se vydávají i další africké země. Podle poslední zprávy Světové turistické organizace (UNWTO) v roce 2005 navštívilo Afriku 36,7 milionů turistů, kteří v cílo vých zemích utratili 21,5 mili ard dolarů. A počet návštěvníků by se podle odhadů měl do roku 2010 více než zdvojnásobit. Data se přitom netýkají pou ze osvědčených destinací jako
zřejmě bezpečnost a politická stabilita, bez kterých ani ta nej krásnější příroda úspěch neza ručí. Navíc ani svědomitá práce ochránců přírody neznamená úplnou výhru. Ještě důležitější je vůle politiků a vůbec všech občanů země. Ve chvíli, kdy pytláctví a korupce sahá až do nejvyšších kruhů, je totiž sna ha o ochranu národních parků bojem s větrnými mlýny.
foto: Libor Kubelka
je Mauricius či Jihoafrická republika – zájem je i o Botswa nu, Zambii nebo Tanzanii a na turistiku se začínají orientovat i státy, kde ještě před pár lety zuřila občanská válka. Podle UNWTO zaznamenala ze všech subsaharských zemí v roce 2005 největší percentuální nárůst návštěvníků Konžská demokra tická republika – o 103 procent oproti roku minulému. Ve Rwan dě zase vzrostl turismus díky expedicím do sopečného pohoří Virunga, kde se dobrodruhové mohou setkat s impozantními horskými gorilami. Aby národní parky přitahovaly zahraniční návštěvníky, musí země splňovat nemalé požadav ky. Na prvním místě je samo
Spletitý vztah mezi chudobou a ochranou přírody popsa la trefně nositelka Nobelovy ceny míru, Keňanka Wanga ri Maathaiová: „Chudý člověk nepřemýšlí nad dlouhodobými následky spojenými s kácením lesů, nevhodným využíváním vodních zdrojů a pytláctvím. Musíme odstraňovat bídu a též se naučit využívat přírodní zdroje trvale udržitelně. Protože když kvůli lidem z přírody něco nenávratně zmizí, chudí lidé se stanou ještě chudšími.“ Cestování za exotickou příro dou má samozřejmě také řadu odpůrců. Jedna z výtek je, že turistická centra v národních parcích návštěvníkům zpro středkovávají spíše fantastické zážitky, než aby je seznamovala se sociálními a ekonomickými problémy země. Mnoho lidí mís to navštíví pouze z toho důvo du, že na to prostě mají či že je to zrovna v módě. To ale jako výhrada může fungovat stěží,
když si uvědomíme, že i tito lidé s sebou přinášejí finanční pro středky. Další argument kritiků je pak ten, že prvotřídní hotely, transporty z letišť a obchody náleží často jen úzké skupince lidí a v mnoha případech cizin cům. Na druhou stranu i v tomto případě z ekoturistiky nepřímo těží místní obyvatelé – zvýše nou nabídkou pracovních míst nebo prostřednictvím zdanění těchto podnikatelských aktivit. Ochránci přírody ekoturistice vyčítají někdy až přespřílišnou zátěž na daný biotop a také čas to nezodpovědné chování turis tů, což je sice výtka pádná, ale nikoliv nenapravitelná. Jestli ekoturistika potvrdí, že ekologie a ekonomický rozvoj mohou jít ruku v ruce, ukáže až čas. Jisté ale je, že kácení pra lesů a pytláctví v dlouhodobém výhledu život chudých nezlep ší. Naproti tomu přírodní krásy představují pro Afriku jedineč nou příležitost nalézt vlastní tvář pro třetí tisíciletí. S pomocí ze zahraničí, správným knowhow a efektivním managemen tem by mohl turismus přispět k řešení některých palčivých problémů rozvojového světa, například snížení nezaměst nanosti či zastavení devastace životního prostředí nešetrnou těžbou surovin. Jan Svatoš Autor je publicista
Česká rozvojová spolupráce
Transformační spolupráce České zkušenosti jsou ve světě žádaným zbožím
Č
eská republika a podpo ra lidských práv. Spoje ní, které se v posledních letech stalo tak samozřejmým, že si ho všiml i prestižní The Econo mist. „Kdykoliv Česká republika začne pronášet vzrušené projevy na téma svobody a na hony se tak vzdálí programu zasedání, hod notí to evropští diplomaté jako procházku na tenkém ledě. Obra cení očí v sloup provází zejména české proslovy o Kubě,“ s trochou nadsázky komentuje týdeník. Vzápětí ale dodává, že české sna hy jsou potřebné a zaslouží si respekt. The Economist si všímá také toho, že na českém ministerstvu zahraničí existuje dokonce celé oddělení „na pomoc disidentům v jiných zemích“. Odbor lidských práv a transformační politiky má však mnohem širší popis práce – do jeho agendy spadá i podpora zemí, které prochází podobným vývojem jako Česká republika po roce 1989. Podle webových strá nek bývalého Oddělení transfor mační spolupráce, které je dnes s lidskoprávním odborem spoje né, se jedná o „aktivity směřují cí k nastolení, obnově či rozvoji lidských práv a základních svo bod, demokracie, právního státu a občanské společnosti v jednot livých zemích světa.“ Co si pod tím představit? Z Dánska do Iráku Častým způsobem předávání zkušeností jsou různá školení a semináře vedená porevoluční mi starosty či pracovníky nevlád ních organizací. „Demokracie je pro Irák nová, takže srovnání našich zkušeností s českými pro nás bylo nesmírně užitečné,“ říká Ali Husajn Huthaily, jeden z poradců guvernéra irácké pro
vincie Missan. Účastnil se semi náře pro členy místní samosprá vy a neziskového sektoru, který v jordánském Ammánu organi zovala společnost Člověk v tísni. „I nás učili na začátku jiní. Mně třeba velmi pomohla stáž v Dán sku,“ srovnává starosta Hluboké nad Vltavou a senátor Tomáš Jir sa, který na podobných seminá řích přednáší. Vedle Iráku směřuje tento typ spolupráce především do výcho doevropských a balkánských zemí. Například institut Pra gue Security Studies uspořádal začátkem roku konferenci na téma reforma bezpečnostních sil, kde se ukrajinští a molda vští odborníci mohli seznámit s českou koncepcí a diskutovat tyto otázky s představiteli čes kých silových rezortů. Pro velký úspěch se plánuje rozšíření pro gramu také na Srbsko a Gruzii. Pražská Rada pro mezinárod ní vztahy přivezla na podzim 2006 do Čech skupinu právníků a soudců ze Srbska, Černé hory a Bosny a Hercegoviny. Ti hovo řili například s předsedou Ústav ního soudu Pavlem Rychetským, ombudsmanem Otakarem Mo tejlem, s profesory právnických fakult a s aktivními soudci na různých úrovních. Kauza v Minsku Ve všech uvedených případech se jedná o země, jejichž vlády se snaží o přechod k demokracii, vládě zákona a občanské spo lečnosti. Ale neopomenutelnou složkou je i zmiňovaná pod pora demokratických aktivis tů v zemích, které se na jejich snahu nedívají vůbec příznivě. Kuba, Bělorusko nebo Barma jsou země, kde je Česká republi
ka pro jedny symbolem pomoci a příkladem přechodu k demo kracii, pro druhé zase loutkou imperialistů, vměšujících se do vnitřních záležitostí. Známým příkladem je kauza z února minulého roku, kdy běloruské úřady obvinily českou ambasádu v Minsku z distribuce předvolebních materiálů opozice. Státní televize odvysílala repor táž se záběry lidí nakládajících balíky brožurek do auta a výpo vědi jejich řidičů. Reportéři ovšem „opomněli“ zmínit, že ony „propagační materiály opozice“ jsou ve skutečnosti zprávou Rady pro lidská práva OSN o stavu lid ských práv v Bělorusku. O měsíc později následovaly demonstrace proti zfalšování prezidentských voleb, kvůli kte rým se za mřížemi ocitlo více než 2 000 osob, z velké části studen tů. Protože ze svých univerzit byli z politických důvodů vyloučeni, pomohly s doplněním vzdělání státy střední a východní Evropy – nejvíce Polsko, ale pozadu nezů stala ani Česká republika. Pražský internetový týdeník Transitions Online připravil měsíční studijní pobyt pro studenty žurnalisti ky a mladé novináře. „Bylo to tu skvělé. Učili jsme se podle manu álů BBC, přednášeli nám lidé z běloruského vysílání Svobodné Evropy, ukazovali nám možnosti internetové novinařiny,“ neskrý val své nadšení Maxim, který pra cuje pro opoziční noviny v men ším městě. Český recept Tradiční zemí, kam míří česká transformační pomoc, je Kuba. Místní disidenti navázali kon takty s českými představiteli brzy po roce 1989 a na počát
foto: Sebastian Bolesch / Alliance2015
ku nového tisíciletí požádali o text, který by shrnoval české zkušenosti se změnou. „Jsme v situaci, kdy se Castrův režim může zhroutit prakticky kdy koliv, podobně jako se to stalo v Československu v roce 1989. A my se chceme naučit od vás, co je v takový okamžik potře ba udělat a čeho se vyvarovat,“ vysvětlil tehdy prosbu Ramón Colás, jeden ze zakladatelů sítě nezávislých knihoven. Českou odpovědí byla takzvaná transformační kuchařka, kte rá obsahuje kapitoly například o průběhu privatizace, refor mách v soudnictví, zdravotnic tví či bezpečnostních složkách nebo o nové situaci na mediální scéně. Projekt se setkal s pozi tivním ohlasem a tak se dnes uvažuje vedle anglické, španěl ské, ruské a běloruské verze i o arabském překladu. I to dobře ilustruje, že navzdory místním odlišnostem mohou být české zkušenosti žádaným zbožím. Ondřej Soukup Autor je novinář působící v Moskvě
Česká rozvojová spolupráce
Setkání s Iráčany Poplatky za psy iráčtí úředníci neznají
P
ředat zkušenosti z práce na pražském magistrátu úřed níkům a úřednicím v jižním Iráku. S takovým úkolem jsem kon cem minulého roku odjížděla do jordánského Ammánu, kde společ nost Člověk v tísni v rámci jednoho ze svých projektů pořádala školení pro zástupce veřejné správy.
ře přenositelné. Například když jsme s účastníky probírali stra tegické cíle v jejich provinciích, vypracovali svůj úkol všichni vel mi dobře, ale úplně zapomněli na účast veřejnosti ve vytváření vizí a jejich naplňování. To mi v mno hém připomnělo Prahu.
Seminář jsem otevřela s tím, že naším hlavním tématem bude demokracie. Iráčané a Iráčanky se v tu chvíli zatvářili nepří stupně a i já sama jsem se zarazi la. Vzpomněla jsem si, jak k nám jezdili v devadesátých letech lidé ze Západu, aby nám „vysvětlo vali demokracii,“ a jak nám jejich povýšený postoj byl nepříjemný. Nakonec jsme se s účastníky shodli na tom, že nevíme, co to vlastně demokracie je, ale že se budeme snažit ji najít. Společně.
li o jejích úkolech a významu pro demokracii země, uvažovali nad největšími problémy samosprávy ohledně kompetencí a pravomocí.
Obsah školení byl různorodý: porovnávali jsme systém veřejné správy v Iráku a v ČR, diskutova
Ukázalo se, že v mnoha oblastech jsou české zkušenosti do zdánlivě nesrovnatelné irácké reality dob
Foto: archiv Člověka v tísni
Rozdíly se ale přece jen našly – například ve SWOT analýze na možnosti využití svého regionu napsali účastníci mezi hrozby také „minová pole“. Když jsem vysvět lovala, co jsou to místní poplatky (Iráčané je díky ropě stejně jako daně neplatí), zvolila jsem jako příklad poplatky za psy. Účastníci se zatvářili rozpačitě, ale já jsem dále vysvětlovala, že majitelé psů v Praze musí se psem chodit dva krát denně ven, a proto platí měs tu poplatky. Až když se mě jeden úředník zeptal, zda je ta procház ka se psem povinná, uvědomila jsem si, že Arabové nemají psy jako domácí mazlíčky a že k nim dokon ce mohou mít negativní vztah.
Kolegyně, která přednášela pro jektové řízení, si zase pro prak tické cvičení vybrala návrh dět ského hřiště. Iráčané a Iráčanky dělali tedy čtrnáct dní projekt na dětské hřiště a kolegyni se občas zdálo, jakoby nevěděli, o co jde. Pochopily jsme až pár dní před odjezdem, když jsme si na pro cházce všimly ošklivé betonové stavby, ve které byly automaty a autíčka a na které bylo napsáno: Dětské hřiště. Přes tato drobná nedorozumění bylo myslím školení oboustran ně přínosné. Iráčtí úředníci a úřednice získali nové znalosti pro svou práci a já jsem pozna la, že i ve válkou a dlouhole tým autoritářským režimem postižené zemi pracují ve státní správě lidé, které jejich práce zajímá a kteří jí rozumějí. Eva Ferrarová Autorka působí ve společnosti Gender studies.
Novinky z projektů » Před začátkem školního roku proběhly rekonstrukce prostor pro odbornou výuku v arménských internátních školách pro sociálně slabé. Nově bylo zakoupeno 60 včelích úlů a truhlářské ponky pro výuku kurzů a pro výdělečné aktivity. Kurzy kadeřník, krejčí, výro ba obuvi, automechanik aj. probíhají od r. 2005 v gesci Minister stva vnitra a realizuje je Mezinárodní organizace pro migraci. » Sedm pracovnic poradny pro oběti domácího násilí a azylového domu, které v srbském Kragujevaci zřídila organizace ADRA ČR, sbíralo v dub nu v České republice zkušenosti se sociální prací. Přesně rok fungující projekt z prostředků Ministerstva práce a sociálních věcí poskytuje klientům kompletní poradenské, terapeutické a právní služby včetně nepřetržité pomoci po telefonu a dlouhodobé psychosociální pomoci. » HIV&AIDS je jednou z prioritních oblastí rozvojové pomoci Arci diecézní charity Praha. Rozvojové středisko ADCH se v březnu zapojilo do projektu svého partnera v jihoindickém městě Bijapuru na pomoc lidem s HIV&AIDS. Na září je plánováno otevření pečo vatelského centra s kapacitou 30 lůžek.
» Skupinové i individuální konzultace, relaxační večery a návštěvy kli entů doma nabízí Centrum psychologické pomoci pro HIV pozitivní v čečenském Grozném, jež provozuje Charita ČR. Tréninkové programy pro lékařský personál, studenty, zaměstnance věznic a vězně mají nejen informovat, ale především zlepšit vztah k lidem žijícím s HIV&AIDS. » Už více jak rok pravidelně dojíždí pojízdná ambulance za sexuální mi pracovnicemi v ukrajinské Oděse. Organizace Rozkoš bez rizika ji darovala místnímu sdružení, jehož tým provádí zdarma a ano nymně testování na HIV a ostatní pohlavně přenosné infekce. Za období leden až červen letošního roku proběhlo 250 vyšetření, z nichž bylo 38 pozitivních na přítomnost HIV. » Společnost VHS Brno na začátku června oficiálně zakončila tříletý projekt technické pomoci při budování přivaděče surové vody do kapacitně zvětšené a rekonstruované úpravny vody. Projekt, jehož smyslem je zabezpečit stabilní dodávky vody pro obyvatelstvo západosrbského města Valjevo a okolí, finančně podpořilo Minis terstvo životního prostředí.
Mezinárodní rozvojová spolupráce
Přímá podpora rozpočtu Nový trend pomoci si získává v Evropě oblibu, Česká republika s ním zatím nepracuje
„U
možnili jsme vlá dám v rozvojových zemích, aby samy rozhodly o využití našich peněz. Vedlo to k výstavbě škol a ne mocnic pro chudé,“ tvrdí Hillary Benn, britský ministr pro rozvo jovou spolupráci. Velká Británie patří k hlavním zastáncům stále populárnější metody pomoci – celá čtvrtina britských rozvojo vých fondů dnes směřuje přímo do státních rozpočtů partner ských zemí. Právě „partnerství“ je jednou z hlavních výhod tohoto nového přístupu. Když totiž kupříkla du mozambická vláda dostane od Britů finanční injekci, tak si o jejím nasměrování může rozhodnout podle vlastního uvážení (s ohledem na vlastní PRSP – Strategický dokument pro snižování chudoby). Druhým zásadním principem rozpočtové podpory je skuteč nost, že z logiky věci putuje přes vládní kanály a nevytvá řejí se tedy paralelní struktury a s nimi spojená administrativa. Díky důrazu donorů na vhodné vynaložení peněz se takto zprů hledňují a zkvalitňují vládní instituce chudších partnerů. Zastánci rozpočtové podpory, mezi které patří i eurokomisař Louis Michel, tvrdí, že se přede vším africké vlády stanou opět odpovědnými v první řadě svým občanům a nikoli mocným roz vojovým bankám a agenturám. „Kdo chce posílit odpovědnost rozvojových zemích za vlastní osud, ten jim nemůže do detailu
předepisovat, co mají s darova nou pomocí dělat,“ tvrdí napří klad doyen německé rozvojové politiky Franz Nuscheler. Nej bohatší státy světa sdružené v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) tímto způsobem v současnosti vydávají pět procent z celkové částky věnované na rozvojo vou spolupráci, tedy zhruba pět miliard dolarů ročně.
Kaplan z Ministerstva zahra ničních věcí. Podle něj je navíc tento nástroj vhodný spíše pro velké dárce a Česká republika se tradičně zaměřuje jiným smě rem – na expertízy a předávání know-how. „K mezinárodnímu rozvoji můžeme daleko lépe při spět realizací konkrétních, byť menších projektů, nežli velký mi transfery přímo do rozpoč tů partnerských zemí,“ dodává Kaplan.
Kterým vládám lze důvěřovat? Podmínkou úspěchu nové stra tegie je ochota partnerských vlád dodržet nejzákladnější pravidla hry – potírat korupci, budovat kvalitní státní institu ce a bojovat proti chudobě. Když vloni vlády v Etiopii a v Ugandě perzekuovaly politické odpůr ce, tak Velká Británie okamžitě zareagovala utažením finanční ho kohoutku. Otázka, kterým vládám dosta tečně důvěřovat, ale zůstane zřejmě napořád s přímou roz počtovou podporou úzce spo jená. Dobře spravované země se však oproti tradiční pomoci budou moci konečně spolehnout na pravidelný přísun financí umožňující dlouhodobé pláno vání. Posílání peněz přímo na konta afrických, latinskoamerických nebo asijských vlád vzbuzuje také znepokojení z jejich rychlé ho přesunutí na soukromé účty sobeckých pohlavárů. Dosud nejpodrobnější hodnocení zku šeností s novou strategií, které
foto: Hacky Hagemeyer / Alliance2015
vloni představila OECD, však podobné obavy tlumí. „Neexis tují důkazy o tom, že by fon dy z rozpočtové podpory byly v praxi náchylnější ke zneužití než jiné způsoby pomoci,“ píše se v příslušné tiskové zprávě OECD. Naopak se prý na straně příjemce i dárce snižují náklady na transfer pomoci, neboť není třeba ke všem projektům psát tolik zpráv. Diskuze se rozbíhá i u nás Úskalí s novou strategií spoje ných si je vědoma i česká vlá da. „Nemusíme hned mluvit o korupci, kontraproduktivní se může rozpočtová podpora stát třeba i v případě špatně fungu jícího systému správy veřejných financí,“ upozorňuje Michal
To nicméně neznamená, že by se v budoucnu nemohla situace změnit. „Tento způsob pomoci zatím sice nepředstavuje v rám ci české rozvojové spoluprá ce aktuální téma, ale diskuze o tomto nástroji se pochopitelně již nějakou dobu vedou,“ říká Martin Náprstek z Rozvojového střediska Ústavu mezinárod ních vztahů. Rozpočtová podpora není vše spásný nástroj. Celý koncept předpokládá nejen dobrou vůli partnerské vlády, ale i dosta tek vyškolených úředníků na centrální i lokální úrovni. Ros te také role, kterou sehrávají sdružení monitorující využití státních prostředků a význam školení novinářů, kteří budou schopni přípravu a realizaci roz počtu kvalifikovaně a kriticky sledovat. Otázkou samozřej mě zůstává, zda si chudé vlády budou opravdu moci určovat svou vlastní politiku – zda tlak mocných dárců nakonec opět nepřeváží. Tomáš Lindner Autor je publicista
Krátce z institucí
Aktuality z EU B
ěhem podzimu mají být finalizovány strategické dokumenty – tzv. country strategy papers – o rozvojové spolupráci Evropské unie se zeměmi Afriky, Karibiku a Tichomoří (země AKT). Rozvojová pomoc proudí do zemí AKT prostřednictvím Evrop ského rozvojového fondu (EDF), který od roku 2000 funguje na principech obsažených v Doho dě z Cotonou. Desátý EDF bude ustanoven na období 2008 – 2013 s celkovým rozpočtem téměř 23 milionů eur. Do procesu přijímání stra tegických dokumentů v tuto chvíli není zapojen Evropský parlament, neboť EDF není součástí evropského rozpoč tu. Parlament by však do roz hodování o využití fondu rád
vstoupil, v čemž ho podpořilo v době svého předsednictví Německo a také neziskový sek tor považuje takovýto krok za vhodný. Naproti tomu komisař pro rozvoj Louis Michel účast parlamentu odmítá a zastupuje tak spíše zájmy Francie než vět šinový názor. V současnosti může EP do procesu zasáhnout pouze pro střednictvím Paritního parlamentního shromáždění AKT/EU, v němž zasedá po 78 zástupcích ze zemí AKT a z Evropského parlamentu. Shromáždění přispělo již dříve k debatě o posílení práv žen, obchodu a rozvoji či o environ mentální dimenzi rozvojových projektů. EP se mimo to v loň ském roce podílel na schvalo vání strategických dokumentů
pro země Asie a Latinské Ame riky, protože rozvojová pomoc těmto zemím je financována z rozpočtu Unie. Priority portugalského předsednictví týkající se rozvoje byly představeny již v rámci společného programu „Posílení Evropské unie jako globální ho partnera pro rozvoj“ prezi dentské trojky Německa, Por tugalska a Slovinska. Těmito prioritami jsou: strategie vůči nestabilním státům, vztah mig race a rozvoje, Dohody o hospo dářském partnerství, Společná strategie EU-Afrika a prosinco vý summit EU-Afrika. Evropská komise v současnos ti pracuje na definici přístupu k nestabilním zemím (tzv. fra gile states). Cílem je přijetí
soudržnějšího a efektivnějšího přístupu k těmto zemím a pre vence oslabení či zhroucení stát ních struktur. Zvláštní důraz je kladen na situaci žen a dětí ve válečném konfliktu (to je téma tem slovinského předsednictví) a způsoby vládnutí. Společná strategie EU-Afrika tvoří základ summitu, který se uskuteční v prosinci a na kterém budou projednávána témata jako regionální integra ce, migrace a bezpečnost. Sna hou bude také rozvíjet rovné africko-evropské vztahy v oblas ti obchodu a těžby surovin, které by odmítly postkoloniální prak tiky a zároveň reagovaly na pro nikání Číny, Indie, USA, Kanady či Brazílie do Afriky. (tab)
Aktuality MZV
Slovníček
» Dokument Informace o zahraniční rozvojové spolupráci ČR v roce 2006 byl jako samostatný materiál předložen vládě v květnu 2007. Úče lem tohoto materiálu bylo informovat vládu o vývoji v oblasti zahraniční rozvojové spolu práce ČR za uplynulý rok. Plán rozvojové spo lupráce na rok 2008 a výhled financí na ZRS do roku 2010 vláda schválila dne 25. července 2007 (usnesení vlády č. 847). Oba materiály jsou k dispozici na internetových stránkách MZV www.mzv.cz/pomoc.
Nestabilní (neboli zranitelné) státy Výraz fragile states označuje zhroucené, labilní či obnovující se státy, které vzhle dem k politickým, společenským nebo hospodářským podmínkám nedokáží zabezpečovat funkce státu. Důsledkem je chudoba, kriminalita, uprchlictví či glo bální bezpečnostní hrozba. Takové státy (např. Barma, Haiti, Zimbabwe) nedokáží účinně absorbovat vnější pomoc, ačkoli ji potřebují. Strategické dokumenty pro snižování chudoby – PRSP Poverty Reduction Strategy Papers vytvářejí od roku 1999 mezinárodní finanční instituce (MMF, Světová banka) ve spolupráci s vládami rozvojových zemí i nestát ními aktéry. PRSP obsahují strategii pro snižování chudoby v dané zemi v souladu s Rozvojovými cíli tisíciletí. Poskytování další podpory je podmíněno jejich napl ňováním. Oproti dříve užívaným Programům strukturálního přizpůsobení (SAP) kladou PRSP vedle makroekonomických a strukturálních aspektů větší důraz také na sociální politiku. Dobré vládnutí – good governance Tento koncept považuje způsob výkonu státní moci za zásadní pro další rozvoj země. Sleduje rozhodování vlád a samospráv a implementaci těchto rozhodnutí. Ideálem je stát, kde nedochází ke zneužívání pravomocí (korupci, klientelismu), jsou dodržována lidská práva a rozvojové programy vyhovují potřebám všech oby vatel. Hlavní kritéria pro hodnocení kvality vládnutí jsou: demokratičnost, trans parentnost, závaznost, zodpovědnost, účinnost, nestrannost a zákonnost. Pohledy na to, která z těchto kritérií by měla být nejdůležitější, se však liší (např. z hlediska ekonomické a sociální situace vs. rozvoje občanské společnosti).
» V srpnu 2007 zveřejnilo ministerstvo statis tiku o realizované ZRS v roce 2006, která byla zpracována podle metodiky Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Na ZRS vynaložila ČR v loňském roce celkem 3,6 miliardy korun, tj. 0,12 % HND. » Rozvojové středisko vydalo srpnové Aktuali ty, které navazují na dříve vydávaný Zpravo daj Rozvojového střediska. Aktuality jsou ke stažení na www.rozvojovestredisko.cz.
K.)
Publikace vznikla v rámci projektu Zpravodaj o zahraniční rozvojové spolupráci ČR v kontextu členství České republiky v EU a OECD realizovaném společností Člověk v tísni v gesci Ministerstva zahraničních věcí. Na přípravě se podílely Blanka Medková, Sylva Táborská a Barbora Umancová. E-mail:
[email protected]. Sazba: Zoran Bonuš www.Rozvojovka.cz
MEXICO
CUBA
HAITI
ST. LUCIA
BARBADOS
BRAZIL
Guyana Francese (fr)
Falkland Islands (U.K.)
URUGUAY
PARAGUAY
SURINAME GUYANA
TRINIDAD AND TOBAGO
ARGENTINA
BOLIVIA
VENEZUELA
GRENADA
NETHERLAND ANTILLESST. VINCENT & THE GRANADINES
CHILE
ARUBA
GUADELOUPE (FR)
ANTIGUA AND BARBUDA
ANGUILLA ST.KITTS AND NEVIS
DOMINICA MARTINIQUE (FR)
VIRGIN ISLANDS (UK)
VIRGIN ISLAND (US)
Puerto Rico (Us)
DOMINIC REPUBLIC
St. Pierre and Miquelon (Fr.)
SENEGAL GAMBIA
MAURITANIA
n/a Gough (U.K.)
Tristan da Cunha (U.K.)
< 1% HND
< 5% HND
< 10% HND
GABON
FINLAND
ROMANIA
SUDAN
UGANDA
NAMIBIA
SOUTH AFRICA
BOTSWANA
KENYA
MALAWI
LESOTHO
SWAZILAND
ZIMBABWE MOZAMBIQUE
ZAMBIA
ERITREA
ETIOPIA
TANZANIA
DEMOCRATIC REPUBLIC RWANDA OF THE CONGO BURUNDI
ANGOLA
CONGO
TURKEY
IRAN AFGHANISTAN
TURKMENISTAN
UZBEKISTAN
KAZAKHSTAN
MADAGASCAR
COMOROS
SOMALIA
DJIBOUTI
YEMEN
SAUDI ARABIA
Reunion (Fr.)
MAURITIUS
SEYCHELLES
INDIA
NEPAL
BHUTAN BANGLADESH
Christmas (Austr.)
INDONESIA
SINGAPORE
MALAYSIA
BRUNEI DARUSSALAM
CAMBODIAVIETNAM
THAILAND
LAO
TAIWAN
PALAU
Guam (U.S.A.)
Northern Mariana Islands (U.S.A.)
JAPAN
AUSTRALIA
PAPUA NEW GUINEA
FEDERATED STATES OF MICRONESIA
EAST TIMOR
PHILIPPINES
REPUBLIC OF KOREA
DEM. PEOPLE'S REP. OF KOREA
Zdroj: 2007 World Development Indicators
ANTARCTICA
Cocos (keeling) Islands (Austr.)
MYANMAR
CHINA
MONGOLIA
RUSSIAN FEDERATION
SRI LANKA
Chagos Archipelago Diego Garsia
MALDIVES
KYRGYZSTAN
Rodriges Island
KUWAIT PAKISTAN BAHRAIN QATAR UNITED ARAB EMIRATES OMAN
ARMENIA AZERBAIJAN
GEORGIA
SIRYAN CYPRUS LEBANON ARAB REP. IRAQ ISRAELPALESTINIAN JORDAN EGYPT
CENTRAL AFRICAN REPUBLIC
CHAD
LIBYA ARABIA JAMAHIRIYA
MALTA
BULGARIA ALBANYMACEDONIA GREECE
REP. MOLDOVA
UKRAINE
ESTONIA LATVIA LITHUANIA BELARUS
SERBIA AND MONTENEGRO
SLOVENIA CROATIA BOSNIA HERZEGOVINA
AUSTRIA HUNGARY
SLOVAKIA
POLAND
R.F.
SWEDEN
CZECH
CAMEROON
NIGER
TUNISIA
NIGERIA
MONACO
ITALY
SWITZERLAND
LUX.
EQUATORIAL GUINEA
TOGO
≥ 10% HND
Ascension (U.K.)
dárcovská země
ALGERIA
BURKINA FASO BENIN
MALI
FRANCE ANDORRA
SIERRA LEONE COTE' GHANA LIBERIA D'IVOIRE
GUINEA BISSAU GUINEA
CAPE VERDE
SPAIN
DENMARK
NORWAY
NETHERLANDS BELGIUM GERMANY
UNITED KINGDOM
MOROCCO
PORTUGAL
IRELAND
Western Sahara
ICELAND
SVALBARD AND JAN MAYEN ISLANDS
Poměr pomoci k hrubému národnímu důchodu vyjadřuje míru závislosti státu na externích zdrojích. Statistika zahrnuje pouze oficiální rozvojovou pomoc – půjčky a příspěvky donorských zemí a multilaterálních organizací, nepromítnou se do ní např. sbírky či mezinárodní iniciativy filantropů. Údaje také nezohledňují příspěvky příjemců pomoci jiným rozvojovým zemím (např. Saudská Arábie). Mapa nerozlišuje druhy pomoci (programová, projektová a potravinová pomoc, humanitární pomoc, poválečná podpora míru, technická spolupráce). Data jsou z roku 2005.
PERU'
Bermuda (UK)
Turks and Caikos Islands (U.K.)
BAHAMAS
COLOMBIA
ECUADOR
COSTA RICA PANAMA
GUATEMALA SAN SALVADOR NICARAGUA
JAMAICA
CAYMAN ISLANDS
HONDURAS
BELIZE
UNITED STATES OF AMERICA
CANADA
Greenland (denmark)
Závislost zemí na pomoci – podíl příjmů z oficiální rozvojové pomoci na hrubém národním důchodu
VANUATU
NEW ZEALAND
NEW CALEDONIA
SOLOMON ISLANDS
NAURU
FIJI
TUVALU
KIRIBATI
MARSHALL ISLANDS
Závislost na rozvojové pomoci
