03 Planorbis ČSOP Manuál je součástí projektu EVVO - škola pro život, podpořeného v roce 2009 MŠMT ČR

ZO 60/03 Planorbis ČSOP

Škola pro život

2009

Manuál 3.

Manuál je součástí projektu “EVVO - škola pro život”, podpořeného v roce 2009 MŠMT ČR

2009

Stálou součástí základní lidské zkušenosti byl život v kultuře divočiny. Po několik set tisíc let neexistovala žádná divočina, v níž by se nějak neprojevila lidská přítomnost. Příroda není místem, kam se chodí na návštěvu, je to domov - a v každém domácím teritoriu se nacházejí místa, z nichž některá známe více a jiná méně. Často tam bývají odlehlá a těžko dostupná území, ale všechna jsou známá, a dokonce i pojmenovaná. Nejdřív vezměte přírodu. Slovo nature pochází z latinského natura, „zrození, založení, povaha, běh věcí“ - v posledku z nasci, narodit se. A tak máme nation, natal, native, pregnant. Přes řecké gna je tu možná souvislost s indoevropským kořenem gen, z něhož pochází generate a genus, stejně jako kin a kind. Slovo má dva mírně odlišné významy. Prvním je „vnějšek“ - fyzický svět zahrnující vše živé. Podle této definice je příroda normou světa, která si nevšímá rysů či produktů civilizace a lidské vůle. O stroji, lidském výtvoru, o něčem vynalezeném či jakkoli neobvyklém se hovoří jako o „nepřirozeném“. Druhý význam je širší a znamená „materiální svět či jeho obecné předměty a jevy“ včetně výsledků lidských činů a pojmů. Příroda se vzhledem ke své působnosti definuje jako „tvořivá a regulativní fyzikální síla, která působí v materiálním světě a je bezprostřední příčinou všech jeho jevů“. Věda a některé druhy mysticismu přímo tvrdí, že přirozené je všechno. V takovém světle pak není nic nepřirozeného na New Yorku, toxických odpadech, atomové energii a - podle této definice - není nic „nepřirozeného“ na tom, co v životě konáme či zakoušíme.

Gary Snyder

A: Úvodem Ekovýchovné programy se snaží (kromě informačních aktivit) doplnit školní osnovy o prvek prožitku a herních činností vedoucích k poznatkům poněkud jiného rázu, než lze získat v lavicích, a to v kombinaci s informacemi, na které ve školách není dostatečný prostor.

ZO 60/03 Planorbis ČSOP Kroměříž

Jedná se např. o vzájemnou týmovou spolupráci, kdy má každý přidělen odlišný úkol, o pocit zodpovědnosti za jeho vykonání vůči svému družstvu, důležitost komunikace mezi jednotlivci, pomoc slabším jedincům, schopnost začlenit se a být prospěšný celku, umění bezprostředního prožitku štěstí s vítězným výsledkem svého kamaráda, uspokojení ze získaných poznatků a jejich začlenění do vlastního hodnotového systému. Všechny výše uvedené rysy osobnosti (a pochopitelně nepřeberné množství dalších) se ekovýchovné programy snaží rozvíjet a začlenit do struktur svých programů. Samozřejmě ne za každou cenu, některé se dají použít třeba jen při venkovních variantách, jiné při delších aktivitách. Nemůžeme však předpokládat hned, že vše je dokonalé. Vše se vyvíjí, a pochopitelně i oblast ekologického (environmentálního) vzdělávání, kterou se snaží stručně zmapovat naše publikace, je ve víru změn. Přijměte proto náš příspěvek k danému tématu jako tu příslovečnou trošku, kterou by každý měl hodit do mlýna, a to podle svého postavení ve společnosti, s jasnou představou, proč a za jakým účelem chce přispět k rozvoji – třeba vzdělávání, občanské společnosti, mezilidských vztahů, ochraně přírody. Vše se vším souvisí, je tedy na každém z nás co učiní, o co se bude snažit. Dlouhodobou snahou naší organizace je pracovat na přednáškách a besedách (či programech, akcích, výstavách) s žáky a studenty místních škol, a snažit se jim rozšířit obzor poznání o další aspekty možných pohledů na život. Tato publikace je jednou z dalších zastávek na cestě, kterou jsme si vybrali.

Základní informace o environmentální výchově jsme čerpali z diplomové práce studentky VOŠ pedagogické Lenky Samkové v Kroměříži, na které se lektorsky podílel Mgr. Kamil Navrátil a byla prezentována v roce 2000. Je zde stručně a jasně zachycena základní charakteristika procesů, které můžeme shrnout do jednotlivých kapitol zabývajících se různými aspekty výchovy k šetrnému a hospodárnému způsobu života jednotlivce i společnosti.

2

Mgr.Kamil Navrátil

2009

Ano je toho hodně,co je třeba udělat. Ale my lidé jsme nejadaptivnější živočišný druh a stejně taková je naše historie našich kultur a společností. Pesimisté, kteří tvrdí, že lidská přirozenost se nemění, se mýlí. Nové vědní výzkumy opět evokují již opomíjenou „lidskou evoluci morálního smýšlení“, která se objevuje dokonce už v denících Charlese Darwina. Hazel Hendersenová

B: EVVO v teorii B.1 ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA B.1.1 Pojem environmentální výchova „Výchova je proces záměrného a cílevědomého vytváření a ovlivňování podmínek umožňujících optimální rozvoj každého jedince v souladu s individuálními dispozicemi a stimulujících jeho vlastní snahu stát se autentickou, vnitřně integrovanou a socializovanou osobností.“ (Pelikán, 1995) Kořeny výchovy vztahu k životnímu prostředí sahají do první republiky (1918-1938), kdy se skupiny nadšených a obětavých jedinců orientovaly na ochranu přírody. Soustavnější úsilí o ekologickou výchovu má u nás asi třicetiletou tradici. „Výchovou k ochraně přírody“ se v 60. letech rozuměla nejenom uvědomělá péče o chráněné části přírody, nýbrž i veškeré poznávání přírody ve smyslu základní biologické složky životního prostředí člověka a společnosti, vedené v duchu správného nakládání s ní.


V 70. letech se přechází ke komplexnějšímu termínu „výchova k péči o životní prostředí“. Tato výchova byla Dr. Kvasničkovou definována jako:

„proces, který má umožnit poznání, pochopení a zhodnocení vztahů v prostředí i vzájemných vztahů člověka a jeho životního prostředí a má vést k vytvoření takových znalostí, dovedností, schopností a postojů při rozhodování a jednání člověka, jakých je (a bude) třeba pro vytváření vhodných podmínek pro zdravou existenci a harmonický rozvoj jednotlivců, společenských skupin i celé lidské společnosti.“ Od poloviny 80. let je v ČR stále častěji používán stručný termín „ekologická výchova“.

„Ekologickou výchovu chápeme jako proces cílevědomého osvojování a rozvíjení ekologického poznání, citlivosti a odpovědnosti, jež se promítají v chování a jednání jedince.“ (Horká, 1993) Slovo „výchova“ je chápáno ve smyslu vzájemného ovlivňování znalostí, postojů, zájmů a jednání, slovo „ekologická“ zdůrazňuje aspekt vztahu k přírodě a životnímu prostředí. V souladu s usnesením vlády ČR č. 232/92:

„ . . . za ekologickou výchovu považujeme jakékoli pozitivně směrované záměrné působení na vědomí a v konečném důsledku i jednání jednotlivce, skupin i celé společnosti ve smyslu trvale udržitelného života.“ V posledních letech se často namísto pojmu „ekologická výchova“ používá v češtině méně častý pojem „environmentální výchova“. Tyto pojmy však chápeme jako obsahově totožné.

3

Desatero domácí ekologie Máchal, A. - Vlašín, M.: Desatero domácí ekologie. Brno, EkoCentrum Brno, 1993 „Desatero domácí ekologie nabízí hrst praktických nápadů, jak ohleduplněji hospodařit v domácnosti, aniž by bylo nutno sáhnout hluboko do kapsy či ze dne na den změnit k nepoznání své návyky a chování. Využití popisovaných námětů může být pro rodinu také ekonomicky zajímavé či přinést nové prvky do vašeho života, zlepšit vaše zdraví, přispět k tvořivějšímu a pestřejšímu životnímu stylu . . . Co je však ještě důležitější? Změna našich návyků, hodnotových orientací i každodenního chování je vlastně přijetím spoluodpovědnosti za stav našeho životního prostředí. Dnes už by ostatně mělo být samozřejmostí, alespoň pro každého ekologicky slušného člověka, projevovat úctu a pokoru k přírodě každodenním jednáním, nikoliv pouhými slovy.“

2009

B.1.2 Environmentální výchova „není jednou z dalších složek výchovy, ale celkový filosofický přístup a systém hodnot, který jednotlivými složkami výchovy prostupuje.“ (Kulich a kol., 1993). Je to celoživotní proces působení na děti, mládež i dospělou populaci za účelem vytvoření dokonalé harmonie myšlení, cítění a jednání člověka vůči životnímu prostředí.

B.1.3 Cíl environmentální výchovy Environmentální výchova směřuje k celkovému rozvoji osobnosti každého člověka tak, aby si dokázal uvědomit své postavení v přírodě, svou zodpovědnost vůči celku a aby dokázal maximálním způsobem využít svých fyzických, intelektuálních a tvořivých schopností k předcházení a řešení problémů životního prostředí. Jejím cílem je navození odpovědného jednání vůči přírodě i člověku a jeho výtvorům, a to jak ze strany jednotlivce, tak i celé společnosti. Nabádá k přizpůsobení našeho konzumního způsobu života k šetrnějšímu zacházení s přírodními zdroji a omezení hmotné spotřeby. Namísto hmotných statků preferuje duchovní hodnoty lidského života. Environmentální výchova se snaží o to, aby ekologicky příznivý způsob života byl přijímán jako běžná sociální norma.

B.1.4 Obsah environmentální výchovy Podle názoru britských specialistů Geoffa Coopera a Jamese Hindsona environmentální výchova především znamená:

. . . „vtáhnout lidi do dění, do problémů a dát jim příležitost přemýšlet.“ Zakládá se tedy na principech uvědomělosti, znalosti věci a pochopení, schopnosti pozorovat a analyzovat. U britské nevládní organizace Field Studies Council je snaha posunout obsah environmentální výchovy z úrovně „učit se o životním prostředí“ na úroveň „učit se pro životní prostředí.“ Základní směry, kterými environmentální výchova působí jsou:


1. VODA

4

1. ekologická gramotnost = snaha rozšířit mezi co největší počet obyvatel informace potřebné k získání znalostí nutných k péči o životní prostředí,

Voda je jednou z podmínek existence života na Zemi, a proto si právem zaslouží naši pozornost, úctu a šetrné nakládání s ní. Je několik možností, jak 2. ekologická etika = souhrn mravních norem směřujících k odpovědnému přístupu člověka k přírodě a všem snížit vlastní spotřebu vody a podíl na jejím zdrojům. Ekologická etika usiluje o získání lidí pro takový životní styl, který by umožňojejím znečišťování: • sprchováním se úspornou sprchou, val trvale udržitelný život na Zemi. • používáním jednopákových baterií, • úspornými splachovadly,

B.1.5 Trvale udržitelný život

• omezením saponátů při mytí nádo„Trvale udržitelný způsob života je zaměřen na hledání harmonie mezi člověkem a přírobí, dou, mezi společností a jejím prostředím tak, abychom se co nejvíce přiblížili ideálům huma• náhradou čistících prostředků za nismu a úcty k životu a přírodě ve všech jejích formách, a to ve všech časových horizontech. Je mýdla bez chemických příměsí, to způsob života, který hledá rovnováhu mezi svobodami a právy každého jednotlivce a jeho • mytím auta v odborném podniku odpovědností vůči jiným lidem i přírodě jako celku, a to včetně odpovědnosti vůči budoucím na mycí lince, která má dořešenou generacím. recyklaci odpadních vod, Měli bychom přijmout zásadu, že svoboda každého jednotlivce končí tam, kde začíná svo• co nejmenším využíváním služeb boda druhého, ale také tam, kde dochází k ničení planety. (Vavroušek, 1994). čistíren oděvů aj.

2009

B.1.6 Ekologická kultura osobnosti Environmentální výchova směřuje k „ekologické kultuře osobnosti“ jako určitému souhrnu poznatků, přesvědčení a hodnot , které člověku umožňují chovat se a jednat vůči přírodě šetrným způsobem.

Struktura „ekologické kultury osobnosti“: 1. rovina poznávací = představuje souhrn poznatků k uvědomění si složitosti a propojenosti vztahů mezi lidskou činností a procesy v biosféře. V této rovině se EV snaží zprostředkovávat základní fakta a zákonitosti z věd přírodních, technických a společenských, které se týkají vztahu člověka, přírody a kultury. Jedná se o poznávání ekologických souvislostí a zákonitostí v přírodě, o pochopení příčiny a následku.

„Právě v ekologické výchově považujeme za stěžejní adekvátní vystižení a pochopení vztahů a souvislostí mezi složkami životního prostředí, zejména vzájemné podmíněnosti 3 základních sfér - biosféry, abiosféry a antroposféry, vztahů lidské činnosti i jejích produktů a přírody, včetně poznávání nechtěných důsledků lidských přetvářecích činností, jež působí devastaci a ohrožení přirozených kvalit vody, vzduchu, půdy, fauny, flóry s následným ohrožením lidského zdraví i existence života na Zemi vůbec.“ Výsledkem teoretického vzdělávání je určitý stupeň „ekologické gramotnosti“, která se stává předpokladem pro rozvoj „ekologického myšlení.“ . . „jde o nový způsob kritického myšlení, který reflektuje globální i parciální dimenzi nesouladu kultury s přírodou a vychází z uznání vysoké hodnoty a nenahraditelnosti přírody, z uznání principiální závislosti člověka a lidské kultury na dobrém stavu biosféry.“

2. rovina postojová


= představuje osvojení si etických principů (neničit, netrápit, neubližovat, uznat právo všech organismů na život), pochopení estetické hodnoty přírody, úcta k přírodě. V postojové rovině je prioritní výchova k hodnotám, utváření vztahu ke všem složkám životního prostředí. EV zde směřuje k osvojení si základních etických principů, k preferenci ohleduplnosti, odpovědnosti, snaží se o překonání egocentrických názorů a hodnot směrem k biocentrickým. Člověk je veden k úctě k přírodě (živé i neživé), nepřistupuje k ní pouze jako ke svému materiálnímu zdroji, uznává její přirozenou hodnotu. Láska, pravda, dobro, krása, zdraví, přátelství, upřímnost, empatie, lidskost a tolerance patří mezi ty nemateriální hodnoty lidského života, o které environmentální výchova usiluje.

Stále se zvyšující množství výroby energie poškozuje životní prostředí způsobem, který ohrožuje existenci života na této planetě. Kromě hledání a využívání nových čistých zdrojů energie je dalším efektivním řešením rozumné hospodaření s energií: • v obytných místnostech stačí teplota 20 - 21°C, • vhodná teplota v ložnici se pohybuje v rozmezí 16 - 19°C, • teplota zásobníku vody by měla být nastavena na max. 55°C, • větráme krátce, ale vydatně, • vytápíme-li plynem nebo elektřinou, regulujeme výkon topidel termostatem nastaveným na správnou teplotu, • vaříme s pokličkou a na sporáku, který je velikostně příslušný k použitému hrnci, upřednostňujeme papinův hrnec, • upřednostňujeme žárovky aj.

halogenové

3. KONZUM

Nesmyslně vysoká spotřeba představuje pro naši společnost i celou biosféru další hrozbu. Změna životního stylu, která může tuto hrozbu odvrátit, znamená hmotnou skromnost a přeorientování se k hodnotám nemateriálního charakteru. Co pozitivního lze v této problematice učinit? • Nepodléhat reklamním svodům, • zvážit možnost znovuvyužití předmětu určeného k vyhození, • upřednostňovat výrobky renomovaných firem s mnohaletou tradicí před nákupem ve stáncích, • nepodléhat momentálním výstřelkům módy, • vyhýbat se zbytečným obalům, igelitovým pytlíkům,

3. rovina činnostní = představuje odpovědné a šetrné jednání v každodenních situacích.

B.1.7 Principy environmentální výchovy Základní principy environmentální výchovy shrnuje Dr. H. Horká v pojednání o možnostech jejího uplatňování v mateřských školách takto: 1. Ekologická výchova překonává dílčí znalosti o jednotlivých složkách životního prostředí a paralelní zkoumání přírody a společnosti, zamezuje roztříštěnosti a izolovanosti poznatků o přírodě a společnosti.

5

2. ENERGIE

• nakupovat do vlastní tašky či košíku, • podporovat mechanické rozprašovače aj.

2009

2. Je uměním kritického úsudku, vede k permanentní diskusi o našem vlastním obrazu světa a k soustavnému přehodnocování našich návyků a činností. Žádá sebereflexi vlastního jednání a chování spojenou s procesem sebepoznání a sebehodnocení. 3. Má komplexní charakter, z něhož vyplývá potřeba celistvosti globálního přístupu k pochopení vztahů, časových a prostorových souvislostí různých jevů a problémů životního prostředí. 4. Má kořeny ve vlastní životní zkušenosti. Vyžaduje poznání, pochopení, prožívání, orientaci na jednání - z toho vyplývá potřeba vyučovat a učit “živě”, v přímém kontaktu s přírodou, včetně praktického tréninku modelových situací.

B.1.8 Metody a formy environmentální výchovy Metodou se v environmentální výchově rozumí způsoby rozvíjení ekologických vědomostí, dovedností a vůči přírodě šetrných návyků, formování proekologických postojů, zájmů a potřeb člověka. K nejčastěji používaným metodám patří např. rozhovor, beseda, práce s knihou a časopisem, ekohra, tzv. „smyslovky“ - hry, které dávají hráčům příležitost k úžasu nad mnohostí barev, zvuků, chutí, vůní a tvarů. Nezastupitelné jsou též simulační hry, kterými se podporují návyky aktivního přístupu k hledání optimální varianty řešeného problému, terénní pozorování, ochranářská akce na pomoc přírodě. Rukodělná, výtvarná, hudební, dramatická či literární tvorba rozvíjí schopnost citlivějšího vnímání a intenzivnějšího prožívání. Vlastnoručně zhotovené výrobky rozvíjí zručnost, podporují úctu k materiálu a řemeslné práci a dávají prostor pro vlastní fantazii a dobrý pocit z tvoření. V zásadě lze říci, že pro environmentální výchovu mají prvořadý význam ty vyučovací metody a postupy, které podněcují aktivitu, které přinášejí informace poutavým a zajímavým způsobem, nutí k přemýšlení a zároveň působí na city, vedou k vlastnímu vyvozování závěrů, k uvědomování si souvislostí mezi jevy v přírodě i celém životním prostředí člověka.


Pojmem forma je označován způsob organizačního uspořádání výchovy, tj. výchova školní, mimoškolní a rodinná. Formou školní výchovy může být např. výukový program uskutečněný v centru EV, škola v přírodě aj. Formou mimoškolní výchovy je např. zájmový kroužek, junácký oddíl, ale i články v tisku či relace v televizi.

4. OVZDUŠÍ

Žijme tak, abychom při uspokojování svých potřeb neomezovali práva těch, co přijdou po Lidská civilizace je od dob vynálezu ohně založená ve velké míře na nás . . . „ (Vavroušek, 1994). spalovacích procesech energetických zdrojů Země a dřeva. Spalováním fosilních paliv se do ovzduší (mimo jiné nežádoucí škodlivé látky) uvolňuje velké množství oxidu uhličitého, který přispívá k prohlubování skleníkového efektu atmosféry. V některých případech si za zhoršený stav ovzduší mohou lidé sami. Následující výběr některých z klíčových rysů environmentální výchovy je překladem jedné Jsou místa, kde většina škodlivin pocház příloh skotského národního programu environmentální výchovy „Learning for Life“. Tato zí z domácích topenišť, a proto by lidé příloha (v originále „Key Features of Environmental Education“) shrnuje myšlenky o EV z měli vědět, že: širokého spektra podkladů, jako jsou dokumenty UNESCO, Rady Evropy, CEE (Council for • pálením plastů vznikají velmi toxic- Environmental Education), SEEC (Scottish Environmental Education Council) aj. Přehled byl ké látky s karcinogenními účinky, zpracován na základě informací poskytnutých Českým Ekologickým Ústavem. • listí a rostlinné zbytky raději kompostujeme,

B.2 Klíčové rysy eVVO

• vypalováním trávy nedocílíme ničeho žádoucího,

Cíle environmentální výchovy

a/ znalosti a porozumění • člověk bojující o čistotu ovzduší by • povědomí, že životní prostředí je tvořeno různými složkami, které jsou navzájem propojeměl být nekuřák, ny, • koupí výrobků ve sprejích s freo- • povědomí, že každá lidská bytost je součástí tohoto systému a je na něm zcela a neustále nem přispíváme k úbytku ozonové závislá, vrstvy aj. • pochopení procesů, které jsou základem života, zejména toku energie a informací a kolo-

6

2009

běhu látek, pochopení jejich umožňujícího i omezujícího působení, • pochopení, že lidstvo ovlivňuje své prostředí využíváním a přemisťováním obnovitelných i neobnovitelných zdrojů, jeho fyzickým narušováním a nakládáním s odpady, a porozumění, jak je prostředí ovlivněno růstem populace a využíváním technologií, • pochopení, že naše vlastní vnímání prostředí je ovlivňováno našimi biologickými potřebami, schopnostmi, technickými prostředky, zkušenostmi a touhami, a že vše je zcela individuálního charakteru, • poznání různých souborů kritérií pro hodnocení změn životního prostředí (ekologických, ekonomických, energetických, estetických, etických), • rozvoj citu pro společenské hodnoty, které přispívají ke kvalitě prostředí, • pochopení, jak může být proces změny životního prostředí usměrňován (legislativou, osobní aktivitou apod.). b/ dovednosti • pozorování/vnímání s využitím všech smyslů,

5. ODPADY

V současné době představují odpady jeden z klíčových problémů znečištění životního prostředí člověka. Díky technickému a hospodářskému rozvoji společnosti je do prostoru vyvrhováno velké množství látek, které jsou pro přírodu cizí a které se tudíž nezapojují do přírodních cyklů. Člověk by proto měl: • třídit domácí odpad, • kupovat zboží ve vratných obalech, • biologický odpad kompostovat, • vyměnit baterie za akumulátory umožňující mnohonásobné nabití

• zaznamenávání, sbírání, třídění a prezentace informací, • třídění, hodnocení a vysvětlování číselných dat, • formování zdůvodněných názorů, vyvážených mínění, formulace a ověřování hypotéz, • praxe v ohodnocování, předpokládání, projektování, plánování a řešení problémů, • tvořivá spolupráce s ostatními. c/ postoje • péče a pocit zodpovědnosti za zdraví a dobrý stav celého prostředí, • kritický postoj k přijímaným informacím, • respekt k přesvědčení druhých, k důkazům a racionálním argumentům, • smysl pro společenství s ostatními lidmi i ostatními živými bytostmi, • smysl pro souvislost minulostí s budoucností, • závazek přispívat vrozenými schopnostmi ke zlepšení kvality životního prostředí.

6. DOPRAVA

Automobily, autobusy, nákladní automobily a motocykly vypouštějí své výfukové škodliviny do přízemních vrstev atmosféry, kde škodí všemu živému. Pokud se bez auta nemůžeme obejít, měli bychom usilovat alespoň o jeho perfektní technický stav, a pokud není jiná možnost, než že bychom raději: • šli pěšky, • zvolili jízdu na kole, • využili městskou hromadnou dopravu, či jízdu vlakem, potom bychom měli:


• být vybaveni katalyzátorem, • jezdit z hlediska bezpečnosti, spotřeby paliva i výfukových plynů optimální rychlostí (70 až 90 km/ hod na volné silnici), • snažit se o plynulou jízdu, • minimálně používat autokosmetiku.

B.3. CHARAKTERISTIKA EVVO (stručný přehled výrazů vztahujících se k EV) • celoživotní, • interdisciplinární, • holistická, • zaměřená na adresáta, • odpovídající místním podmínkám, • rozvíjející se od místního ke globálnímu, • s důrazem na kvalitu a hodnotu, • formulující problémy, • upřednostňující systémové myšlení, • hledící dopředu, předvídající, • pracující v otevřených situacích, • orientovaná na aktivitu, • začleňující citové i poznávací učení.

7

2009

C: EVVO ve školní praxi C.1 MOŽNOSTI ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVY PŘI ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Řadu problémů v současném životním prostředí si lidé vytvářejí sami svou lhostejností a pohodlností, sobeckostí ve vztahu k přírodě i druhým lidem. Řešení problémů životního prostředí závisí na postojích lidí k dané problematice, na způsobu jejich života.

Environmentální výchova v rámci rodiny Výchova v rodině má rozhodující vliv na vytváření postojů člověka k životnímu prostředí. Z rodiny si dítě přináší základní dovednosti a návyky ve vztahu k prostředí již při vstupu do školy, odtud přejímá základní modely chování a jednání a na této základně pak dlouho uvědoměle i neuvědomě konfrontuje získávané poznatky. Vlivy rodiny (pozitivní i negativní) se projevují jak v oblasti mezilidských vztahů, tak ve vztazích k přírodě a k umělému prostředí. Bude-li rodina preferovat ohleduplnější a šetrnější životní styl, bude-li konat v duchu ekologického desatera, bude pro dítě ekologicky směřovaný způsob života samozřejmostí a nedílnou součástí existence na této planetě.

Domácí ekologie 7. ZAHRADA

Zemědělská půda, přetěžovaná vysokými dávkami průmyslových hnojiv i pesticidů, není záležitostí nedávné minulosti. Na vlastní zahrádce je však možné hospodařit způsobem přírodě přátelštějším:


• vyvarujeme se používání veškerých průmyslových hnojiv, • postřiky stromů nahradíme umístěním ptačích budek pro hmyzožravé ptáky, • zaléváme sluncem dešťovou vodou aj.

8. STRAVA

Existují dva důvody, proč bychom se měli zabývat vlastní stravou: 1. využíváním potravin člověk výrazně ovlivňuje přírodní zdroje i zdraví a krásu krajiny, 2. výběrem, přípravou a konzumováním potravy člověk výrazně ovlivňuje své zdraví. Lidé by měli:

8

proteplenou

„Za katastrofální stav našeho životního prostředí nejsou odpovědné pouze velké strojírenské podniky, zemědělství, těžba nerostných surovin či energetika; odpovědnou je i každá domácnost. Zhruba 30% podílu na znečištění prostředí nesou domácnosti a soukromá automobilová doprava!“ Domácí ekologie není záležitostí pouze domácností, ale i škol, školek, pedagogických pracovníků a všech ostatních lidí, kteří se dobrovolně rozhodli vzdát svého podílu na dalším zhoršování stavu životního prostředí. Jedná se o vědomé osvojování si návyků a postupů, které jsou k přírodě ohleduplnější a k lidskému zdraví šetrnější. Cílem domácí ekologie je boj proti konzumnímu stylu života, vysvobození lidí ze stále rostoucí pohodlnosti a spotřebě, pomoci při hledání zdravějšího a duchovně bohatějšího způsobu života. Smyslem „ekologie všedního dne“ je uvědomit si a přijmout vlastní díl odpovědnosti za stav životního prostředí v duchu motta: „Mysli na Zemi, ale začni u sebe, a to hned!“ Přijetím šetrnějšího způsobu života vzniká morální právo na možnost kritického poukazování na nedostatky v životním prostředí včetně požadavku na jejich nápravu.

C.2 environmentální výchova v rámci školy Dítě ovšem nejen přebírá základní prvky vztahů k prostředí z rodiny, ale záhy zpětně do rodiny přenáší i poznatky a dovednosti týkající se životního prostředí získávané ve škole (včetně mateřské). Tím vzniká velmi důležitá stálá interakce školy a rodiny ve výchově k péči o životní prostředí, kterou je možné účelně využívat i k širšímu vlivu školy na dospělou část populace.

2009

C.2.1 Environmentální výchova v mateřské škole Environmentální výchova u dětí předškolního věku by měla utvářet základní hygienické a sociálně kulturní dovednosti a návyky ve vztahu k životnímu prostředí, probouzet citový vztah k přírodě, k výtvorům lidské práce i k lidem samotným a poskytnout základní poznatky o správném a nesprávném vztahu a chování člověka k životnímu prostředí (hlavně přírodě). Prvky environmentální výchovy by měly prolínat celým výchovným působením; konkrétní požadavky vyplívající z cílů environmentální výchovy by měly být obsaženy ve všech výchovných složkách, tj. ve výchově tělesné, rozumové, mravní, pracovní, estetické, hudební i výtvarné. K naplnění výchovných úkolů je třeba vytvářet dostatek podnětů při hře, prvotní práci i učení, vycházejících z poznávání a hodnocení přírody. Základem je hra, která se promítá do všech výchovných činností a pomocí níž dítě získává prvotní vědomosti a znalosti o životě lidí, jejich práci, vzájemných vztazích a vztahu k přírodě. K nejcenějším metodám, jimiž se děti seznamují s okolní přírodou, náleží přímé pozorování rostlin a zvířat při vycházkách. Děti zde přicházejí do bezprostředního styku s okolní přírodou, svými smysly zjišťují její vlastnosti. Velký význam má kontakt dětí se zvířaty, který ovlivňuje jejich citlivost, která se může později projevit v mezilidských vztazích. Důležitá je též správná volba učebních pomůcek - pohádky, říkadla, obrázky, filmy určené ke sledování, stavebnice, hračky apod. Jednou ze základních myšlenek environmentální výchovy je bezprostřední kontakt s přírodou a přírodními materiály. Proto jsou v mateřských školách preferovány hračky z přírodních materiálů - především dřeva a textilu. Důraz by měl být kladen i na zařízení třídy, kde by rozhodně neměly chybět přírodní materiály - je vhodné preferovat dřevo nebo korek na obklady a podlahy, jutu vhodnou k použití jako potah na zdi a koberce s převážným podílem vlny. V co nejvyšší možné míře se vyvarovat linolea a jiných syntetických materiálů. Na osvětlení je vhodné použít moderní neblikavé zářivky a samozřejmě nainstalovat termostaty pro regulaci tepla v místnosti. Vnitřní výzdoba třídy záleží už jenom na fantazii učitele i dětí.

• zavrhovat uzeniny všeho druhu, rychlosoli, glutamát sodný, potraviny plesnivé, potraviny s dlouhou záruční lhůtou, • omezovat sůl, rafinovaný cukr, bílou mouku, mléko, živočišný tuk, maso, smažená jídla, alkohol, kávu, konzervy, vejce, • konzumovat zeleninu a ovoce, stravu bohatou na vlákninu, celozrnné pečivo, ovesné vločky, natural rýži, • jíst v klidu, pomalu, pořádně žvýkat, • nejíst 2 hodiny před spaním, hodinu před těžkou prací.

9. ZDRAVÍ

Znečišťování životního prostředí, chemizace, měnící se způsob života a mnohé další jevy současné společnosti zapříčinily určité změny ve zdravotním stavu obyvatelstva: degenerativní cévní choroby, nemoci věnčitých tepen srdečních, nádorové bujení, neurózy, otylost, zubní kaz aj. Existují určité vyzkoušené náměty, jak žít v současném světě o trochu zdravěji a spokojeněji: • omezovat spotřebu léčiv, • otužovat se, saunovat, cvičit, • nekouřit, • zkusit být “den bez televize”,


C.2.2 Environmentální výchova na základní škole

9

Environmentální výchova na 1. stupni ZŠ by měla pokračovat v rozvíjení základních dovedností a návyků ve vztahu k životnímu prostředí, probouzet aktivitu a zájem dětí v poznávání, udržování a zlepšování okolního prostředí. Měla by se snažit o podchycení citlivého vztahu k životnímu prostředí, zdůrazňovat ohleduplnost, úctu a obdiv ke kráse a hodnotám přírody, učit oceňovat její kvality a význam pro život lidí. Na základě aktivního styku s okolím prohlubovat a třídit elementární informace o životním prostředí a poskytnout první ucelený přehled na vztahy člověka a jeho životního prostředí, vytvářet předpoklady pro myšlení ve vztazích. Těžiště environmentální výchovy by mělo být především v předmětech prvouka, přírodověda a vlastivěda. Na konkrétních příkladech by měla prvouka seznamovat žáky s nejzákladnějšími poznatky o přírodním a umělém prostředí, učit je základním pravidlům společenského chování a zdůrazňovat zvláště hygienické, estetické a základní etické zřetele. Vlastivěda by měla rozvíjet aktivní poznávání okolního prostředí, zdůrazňovat především regionální zřetele a postupně rozvíjet poznávání vlasti i citové vztahy k ní. Přírodověda by se měla zaměřit na přírodní prostředí, na postupné uvědomování si sounáležitosti člověka s přírodou a nezbytnost její ochrany. V návaznosti na předškolní výchovu by se mělo uplatňovat ve větší míře emocionální působení, např. ve výtvarné výchově - při vnímání přírody jako světa barev; v hudební výchově - při vnímání tónů, zvuků, při poznávání vztahu člověka k přírodě prostřednictvím písní a skladeb; v tělesné výchově - při upevňování zdraví; v českém jazyce, literární výchově, matematice - využíváním textu, který nabádá k šetrnému a ohleduplnému chování, k ovlivňování hodnotové orientace, k odhalování krás a bohatství přírody, k aktivnímu přístupu ve vztahu k ní.

• udržovat kontakt s přírodou aj.

10. SOUNÁLEŽITOST

„Úcta k životu celé křehké planety Země není jen záležitostí pragmaticky uvažujícího rozumu, nýbrž také otázkou citu, pokory a dobré i silné vůle. Svoji odpovědnost za současný i budoucí stav životního prostředí musíme přijmout a projevovat každodenními skutky, kterými dokážeme sami sobě, že to například s přehodnocením úrovně vlastní hmotné a energetické spotřeby myslíme opravdu vážně.“/6/ • Volně žijící i pěstované a chované rostliny a živočichy fyzicky ani chemicky netýráme, • než si pořídíme zvířátko, zvážíme, zda jsme schopni poskytnout mu celoroční péči, • upřednostňujeme pobyt v přírodě, vnímáme všemi smysly, • odpadky z našeho pobytu v přírodě odnášíme s sebou zpět do civilizace aj.

2009

Podstatnou roli v upevňování žádoucího vztahu k životnímu prostředí by měla u žáků mladšího školního věku hrát i školní družina. Ve školní družině je možné v rámci vycházek zaměřovat pozornost na podrobnější sledování přírody, přičemž hlavní zřetel by měl být kladen na slušné a ohleduplné zacházení se všemi formami života, neolamování keřů, zbytečné trhání rostlin. Pobyt v přírodě je možné využít i k různým výtvarným činnostem, dále je možné organizovat nejrůznějších hry zaměřené na řešení problémových situací apod. Období mladšího školního věku je typické zvýšenou senzibilitou k přírodě, dětskou spontaneitou a fantazií, zvídavostí, zájmem a potřebou aktivity. Toho všeho lze při utváření adekvátního vztahu k životnímu prostředí ze strany environmentální výchovy využít.

Základní informace o programech nabízených ZO 60/03 Planorbis Kroměříž 1, Mateřské školky a 1.třída ZŠ Téma : s pohádkou do světa přírodních vztahů


O žabce Kuňkalce

10

O mořském koníkovi Ferdovi O havranovi z Havranova O veverce tulačce

Komentář: děti si v tomto věku především rády hrají. Z toho důvodu klademe důraz na kombinaci výchovných prvků začleněných do pohybových her. Podle připraveného jednoduchého scénáře se snažíme o spolupráci s dětmi na vytváření pohádkového příběhu. Velmi dobrou zkušenost máme z pokračování a vytvoření pohádkového cyklu. Pokud to podmínky dovolí, snažíme se nosit na ukázku živá zvířata (žabky, raky, ap.)

Cílem environmentální výchovy na 2. stupni ZŠ by měla být snaha o rozvíjení aktivity a zájmu žáka v problematice životního prostředí, o podněcování jeho samostatnosti a iniciativy v této oblasti. Důraz by měl být kladen na přímý styk žáků s okolní přírodou, usilováno by mělo být v této souvislosti o ovlivnění citových vztahů k prostředí směrem k vytvoření pozitivních postojů jedince k životnímu prostředí. Informace o životním prostředí by měly být prohlubovány, měly by být zdůrazňovány souvislosti mezi jednotlivými ději v přírodě. Těžiště výchovného působení by mělo být posunuto více k racionální stránce dětské osobnosti. Pozornost by se měla soustředit na přesnější a důkladnější pozorování jednotlivých částí prostředí, na poznávávání podstaty člověka a jeho vztahů k prostředí. Tento věk je charakteristický diferenciací zájmů, vytvářením předpokladů pro abstraktní myšlení, smyslem pro práci v kolektivu, touhou po poznávání nového a zajímavého. Žáci tohoto věku jsou velmi aktivní, dokážou vytrvale a se zápalem řešit zadané, a zejména volně vybrané úkoly, dokážou se nadchnout pro různé věci. To vše lze v rámci environmentální výchovy využít.

C.2.3 Environmentální výchova na střední škole Na střední škole by se měly vzhledem k dosaženému stupni vyspělosti žáků projevovat nároky na vyšší stupeň ekologického působení ve všech směrech. V tomto věku dochází k rozvoji intelektu, roste schopnost abstrakce, zobecňování, dedukce, schopnost aplikace obecných principů na konkrétní situace. V tomto období dochází i ke změně citových vztahů k okolí; roste kritičnost, všímání si negativních jevů ve společnosti, uvědomování si vlastní individuality a místa ve společnosti. Životní postoje, které se vytváří v tomto období, jsou většinou neměnné a velmi často se projevují v názorech a jednání v dospělosti. Z toho vyplývá mimořádný význam středoškolského ekologického působení, které by mělo poskytnout komplexní pohled na ekologické zákonitosti v přírodě a na vztahy člověka a jeho životního prostředí.

Možnosti environmentální výchovy v některých předmětech: • v matematice se na konkrétních příkladech, především ve slovních úlohách, může předvádět kvantitativní stránka některých problémů životního prostředí, • při výuce českého jazyka mají mimořádný význam slohová cvičení (ústní i písemná), v nichž se žáci mohou zamyslet nad určitými oblastmi vztahů člověka k prostředí, • v literatuře si žáci mohou při rozboru literárních ukázek uvědomovat souvislosti mezi způsobem života lidí a jejich vztahy k okolní přírodě i umělému prostředí. V rámci vědec-

2009

ké literatury lze rozvíjet fantazii, domýšlet různé důsledky lidských činností, • hudební výchova může poukazovat prostřednictvím lidových písní na vztah a spojení lidí s přírodou, • výtvarná výchova může žáky učit pozorovat a vnímat okolní prostředí, uvědomovat si rozmanitosti barev a tvarů, vnímat krásu detailu i harmonii celku, • tělesná výchova se kromě tělesné stránky může zaměřit i na zásady ochrany přírody při pobytu v přírodě, na lyžařském kursu apod., • v dějepisu lze na konkrétních příkladech doložit, jak přírodní poměry ovlivňovaly kulturní vývoj, ukázat na pozitivní a negativní vlivy člověka na prostředí, na jejich přetrvávání do současnosti, • zeměpis by měl vycházet z poznávání okolní krajiny, místních problémů životního prostředí a světa, poskytnout poznatky o základních složkách přírodního prostředí, seznamovat se základy ekologie krajiny a upozorňovat na nutnost racionálního hospodaření v ní. Dále by měl poskytnout základní informace o vlivech lidské činnosti na prostředí, o procesu urbanizace, vést k lásce k přírodě i vlasti, • fyzika a chemie mohou poskytnout řadu konkrétních poznatků o vlivech vědecko-technického rozvoje na životní prostředí, o možnostech využívání vědy a techniky k řešení problémů životního prostředí, • biologie by měla učit o podstatě, vývoji a podmínkách existence života na Zemi, o základních zákonitostech vztahů mezi živými organismy a prostředím, seznamovat žáky s rozmanitostí přírody, se závislostí existence jednotlivých druhů organismů na podmínkách prostředí atd.

C.2.4 Ekologizace pedagogických profesí


„Je obtížné a vcelku i nesmyslné stanovit, na kterých skupinách spoluobčanů záleží méně nebo u kterých je pravděpodobnost kladného přijetí ekovýchovné osvěty nejnižší. Zvolme raději opačný postup a zamysleme se nad tím, kdo může v rozhodující míře ovlivnit postoj té generace, na které nejvíce záleží, tedy na našich dětech. Hledáme-li cílovou skupinu, do které má tudíž smysl vkládat největší úsilí, nutně dojdeme k současným i budoucím učitelům mateřských, základních i středních škol. Míra jejich skutečného ekologického přesvědčení bezprostředně ovlivňuje statisíce žáků denně, a to v kladném, ale i záporném smyslu.“ (Aleš Máchal) Vlastní realizace environmentální výchovy ve škole závisí na přístupu učitele, s jakým zájmem, tvořivostí a nápaditostí dokáže požadavky environmentální výchovy promítnout do konkrétních vyučovacích hodin i do své práce mimo vyučování. Záleží nejenom na jeho pedagogických schopnostech a znalostech dané problematiky, ale i na vlastních postojích, na konkrátních činnech v řešení problémů životního prostředí.

Míru osobního ekologického přístupu učitele lze rozlišit do dvou stupňů: 1. ekologizace forem výuky - jedná se o obohacování a zpestřování učiva zařazením ekoher, aktuálních informací o stavu životního prostředí, soutěží, exkurzí apod., 2. ekologizace obsahu a cílů - učitel vědomě vede žáky ke skromějšímu a šetrnějšímu životnímu stylu, k utváření ekologicky žádoucích hodnotových orientací apod. Předpokladem ekologizace obsahu a cílů je ze strany pedagoga zvnitřnění ekologických postojů, což vede k jednotě slov a činů, k důvěryhodnosti učitelovy osobnosti. 1. Ekovýchovné vzdělávání pedagogů je možné v rámci výukových programů SEV.

11

2) Programy pro 2. 5.třídu ZŠ Téma: světem obraznosti a fantazie Vymýšlíme si příběhy a tvoříme z nich ponaučení Malujeme svět Hrajeme si na ochránce přírody

Komentář: v programech pro děti do deseti let klademe důraz především na výtvarný aspekt poznávacích procesů. Nejdříve, po nezbytném úvodu děti motivujeme příběhem, situací, a necháme je namalovat postavy, které by rády do příběhů začlenily. Později se všichni společně snažíme vymýšlet dějová schémata a kombinovat postavy tak, aby nám vyplynulo ponaučení. Každý program se tak liší a je neustále proměňován. Podstatné jsou podněty od dětí a jejich chuť spolupracovat.

3) Programy pro 5. 7. třídu ZŠ Téma: cyklus zvířata a lidé Mravenci a jejich státní zřízení Žralok zuby má jak nože Proč se jich štítíme Naši miláčci a souputníci

Komentář: žáci od desíti do dvanácti let již potřebují při vzdělávání klást větší důraz na výkladovou složku, která nabývá na převaze, je ale realizována spíše formou besedy s vyjadřováním vlastních názorů. Témata jsou vyhrazena úžeji, a zabývají se spoluprací v přírodních společenstvech (mravenci), historií a evolucí výrazných živočišných druhů (žraloci), vztahem člověka k volně žijícím zvířatům (proč se jich štítíme) a domestikovanými a zdomácnělými zvířaty a jejich životem v lidské společnosti.

C.3 Střediska ekologické výchovy 2009

Střediska ekologické výchovy jsou jednou z možností, jak prakticky uskutečňovat ekologicky zaměřenou vzdělávací a výchovnou činnost. Ve střediscích ekologické výchovy dochází k překrývání výuky pro základní a střední školy s činností zájmových kroužků a klubů. Postupně vzrůstá podíl středisek na ekopedagogické přípravě posluchačů pedagogických fakult, řada center se věnuje dalšímu ekologickému vzdělávání učitelů, osvětě veřejnosti, publikační činnosti atd.

C.3.1 Programy pro děti a mládež Programy ve střediscích pomáhají školám při dosažení stanovených vzdělávacích cílů a systematicky rozvíjet znalosti a dovednosti žáků i pedagogických pracovníků v oblasti životního prostředí. Inspirují tak pedagogické pracovníky k širšímu využívání aktivizujících metod výchovy a vzdělávání. V programech jsou využívány specializované pomůcky, jejichž pořízení není v silách jednotlivých škol a metodické materiály vyvinuté středisky ekologické výchovy.

C.3.2 Denní výukové programy Denní výukové programy jsou připravovány ve střediscích ekologické výchovy pro děti z mateřských, základních i středních škol. Jsou to bloky aktivit, kterých se děti přímo aktivně účastní, jsou zaměřeny pokud možno prakticky k určitému tématu a rozvíjí tak a doplňují učební osnovy. Žáci tak získávají trvalejší znalosti vlastním zkoumáním, pozorováním a objevováním při praktické činnosti přímo v přírodě, což je mnohem účinnější způsob výuky. Během terénního programu se žáci učí provádět měření, pozorovat, zapisovat, třídit a prezentovat poznatky. Praktická činnost v terénu žáky vede ke skupinové práci, ke spolupráci a podporuje skupinové i individuální rozhodování při řešení problémů. Denní výukové programy jsou připravovány na objednávku učitelů, nebo naopak střediska nabízí již hotové programy.

4) Programy pro 6. 9. třídu ZŠ Téma: planeta záhad Kdo byl první člověk S kým mám tu čest, když se podívám do zrcadla


Primitivové! … primitivové?!?

12

Natura nemá lidskou náturuKomentář: žáci a studenti do patnácti let věku mají také velkou potřebu bádat a přemýšlet o různých tajemstvích a záhadách. V tom se jim snažíme napomoci a do programové nabídky jsme vložili cyklus o člověku, jeho vzestupu a rozvoji na Zemi, o jeho mysli a záhadách vědomí, o přírodních národech, které vůbec nejsou primitivní, jak by se na první pohled zdálo a o přírodě a lidské „roli“ v ní. Je to už složitější kombinace výkladové formy s besedou. Ideální je opět absolvovat celý cyklus, který je takto i zaměřen.

Podle míry návaznosti na osnovy vyučovacích předmětů se rozlišují tyto typy výukových programů: 1. Výukové programy navazující na určité téma osnov - směřují k motivaci dětí před vlastním probíráním tématu ve škole, k nahrazení výkladu ve škole nebo k procvičování či prohloubení probraného učiva. 2. Komlexnější výukové programy - navazují na znalosti a dovednosti žáků získaných v různých předmětech, prakticky je procvičují, rozšiřují a upevňují. 3. Specializované výukové programy - na učební osnovy navazují volně, věnují se konkrétním problémům životního prostředí s cílem upevnit proekologické hodnotové orientace i konkrétní činnosti žáků.

C.3.3 Pobytové (vícedenní) výukové programy Vícedenní výukové programy umožňují věnovat více času přírodovědné a ekologicky zaměřené činnosti. Společná činnost, hry, práce a společné zážitky přispívají k formování skupiny, hlubšímu poznávání žáků navzájem. Pobytové programy nabízejí základním a středním školám pravidelně zejména střediska s vlastní ubytovací kapacitou. Školy mohou tyto pobyty zařazovat do pravidelné výuky různými formami - jako speciální ekologický kurz, jako školní výlet či jako součást sportovně turistického kurzu. Oproti denním výukovým programům umožňují vícedenní pobyty rozsáhlejší a intenzívnější působení. Jedná se o ucelený učební blok, který lze obsahem i rozsahem přirovnat k samostatnému předmětu. Programy jsou charakteristické využitím pestrého spektra výukových metod, důrazem na vlastní zkušenost a prožitek žáka, výrazným podílem pobytu v terénu.

2009

5) Programy o lese .3.4 Programy pro pedagogy

Téma: za družstvím

poznáním

a

dobro-

Cestou necestou

Některá střediska každoročně nabízí rozmanitou nabídku ekopedagogických vzdělávacích akcí. Tyto programy slouží k rozšiřování znalostí i praktických zkušeností a jsou také průpravou pro učitelské atestace I. stupně.

Jak se do lesa volá …

Vybraná střediska pořádají kurzy zaměřené na terénní biologická a ekologická praktika, problémy životního prostředí a především na praktické náměty obohacující výuku na školách.

Stromový kalendář našich předků

Častou formou vzdělávacích aktivit posilujících pospolitost environmentálně zaměřených pedagogů jsou kluby, které sdružují zájemce o odborné i didaktické aktuality v regionu (např. Klub Alceda Vsetín, TILIA na Lipce). Součástí jejich programu bývají i tématické exkurze a také nabídka originálních metodických materiálů a učebních pomůcek pro praktickou environmentální výchovu. Rovněž v přípravě posluchačů pedagogických oborů hrají střediska EV stále větší úlohu. Ve spolupráci se středními pedagogickými školami a pedagogickými fakultami pořádají seznamovací lekce a kurzy EV na základních a v mateřských školách, jednosemestrová praktika environmentální výchovy (KAPKA na Lipce), poskytují konzultace k diplomovým a seminárním pracím, ke studentským didaktickým projektům atd.

Jak se sází strom Lesem světem

Komentář: Výše uvedený cyklus je zaměřen konkrétně na les a jeho úlohu v životě člověka, má svá specifika a hlavně se snaží o prožitkový přístup ke vzdělávání, takže je ideální ho realizovat venku, a to v minimálně tří hodinové formě. Programy jsou připraveny pro všechny věkové kategorie žáků základních škol.

Programy a cykly pro střední školy Komentář: přednáškový typ programů pro studenty středních škol je postaven na schématu uvedení do situace - vlastní názory posluchačů - vysvětlení základních pojmů -tvorba definic - hledání paralel v našem životě - shrnutí. Podle typu programu pak přistupují další součásti, např. hledání cest rozvoje formou vlastních návrhů, základní ústava Globálního světa, Evropský parlament, argumenty pro a proti existenci člověka na Zemi, apod.


C.3.5 Ekologické projekty

13

Ekologické projekty spojují úsilí dětí, rodičů, vědců i politiků za zlepšení životního prostředí pro nás i další generace. Ekologické projekty: • nabízí praktickou, samostatnou a smysluplnou činnost, • rozvíjí znalosti z oblasti ochrany životního prostředí a napomáhají chápání ekologických souvislostí, • pomáhají prakticky přímo řešit problémy týkající se životního prostředí v bezprostředním okolí, • umožňují dětem uskutečnit svá přání a nečekat, až “jednou budou dospělí”. V rámci projektu děti a učitelé řeší nejrůznější problémy nejen své školy, ale i blízkého okolí. Na projektech často spolupracují rodiče, známí, osobnosti, zástupci státní správy, veřejnost, tisk atd.

Prostřednictvím konkrétní činnosti při poznávání přírody a životního prostředí mají účastníci projektů možnost poznat a pochopit do hloubky řadu zákonitostí přírody a společnosti. Přirozeně se u nich vytváří potřeba chránit a respektovat své okolí.

6) EVVO a vzdělávání A co na to evropan …? - idea trvale udržitelné společnosti (sen nebo realita?) - program se orientuje na základní teze a myšlenky šetrného rozvoje společnosti a snaží se je aplikovat na situaci v evropském prostoru a konkrétně pak na Českou republiku Dnes se (asi) máme dobře… ale co zítra? - program je postaven na porovnávání možností zdrojů energie v současnosti i v blízké budoucnosti a snaží se najít řešení kritického stavu v energetických zásobách naší planety

K programům ZO 60/03 Planorbis ČSOP 2009

V předkládané publikaci z ediční řady „Manuálů “ navazujeme na brožury Environmentální výchovu na školách 1- 4/2004/5 a další publikace z let 2007-9, kterou rozšiřujeme o určité další aspekty. Jedná se především o aktualizovaný přehled programů, předkládaných a realizovaných naší organizací již řadu let příjemcům, tedy školám a vzdělávacím zařízení v regionu. Většina programů, snad kromě některých besed pro starší studenty, je velmi plastických a orientuje se především na zájmy dětí a žáků, kteří jsou nedílnou součástí struktury vlastního programu. Mohou program ovlivňovat a utvářet, mohou ho obrátit naruby a ve spolupráci s pedagogem vytvořit jinou, vlastní verzi. I to se nám mnohokrát stalo. Velmi však záleží na roli pedagoga (vedoucího programu), jak dalece je ochoten a schopen improvizace a vytváření nových cílů a záměrů přímo v průběhu vlastního programu. Toto je právě na globálním vzdělávání (kam naše programy řadíme) krásné i ošidné. Je nutná vysoká míra invence ve smyslu okamžité reakce, výuka nemá stabilizovaný a ustálený tvar, je proměnlivá. Ne vždy je maximálně dosaženo stanovených cílů, na druhou stranu často je program obohacen právě dětmi tak, jak by se to nikdy dopředu nedalo naplánovat. Rádi bychom také dodali, že verze programů předkládanéna předcházejících stránkách nejsou v žádném případě konečné, a že se jistě budou do budoucna rozšiřovat, měnit a prolínat. Ty, které nebudou odpovídat zájmu vyměníme za druhé, něco doplníme, upravíme. Podstatná je ale vstřícnost k účastníků programů, spolupráce na výstavbě konkrétních situací, dodržování principů globální výchovy, tedy především získávání poznatků v co nejširších souvislostech a vyrazí. V žádném případě ne izolovaně a paměťově, spíše postupným vhledem a zapojením vlastního intelektu.

7) globální problémy a východiska Co Vám říkají třeba … globální problémy? - program třídí základní problémy, s nimiž se v současnosti lidstvo potýká, a poukazuje na souvislosti a provázanost dějů přírodních a sociálně - ekonomických s ohledem na jejich odraz ve kvalitě života naší společnosti


Dobře, a co dál …? - možnosti řešení - program navazuje na předcházející a hledá cesty a možnosti zlepšení situace u jednotlivých globálních problémů (násilí, populace, chudoba, potraviny a výživa, zdravotní stav populací, odpady, surovinové zdroje, apod.) Ekologické problémy a naše společnost? - program klasifikuje základní ekologické problémy a snaží se najít příčiny těchto jevů (kolísání klimatu, globální oteplování, snižování biodiverzity, nedostatek pitné i užitkové vody, dezertifikace půd, vodní a větrná eroze zemědělské půdy, likvidace pralesních ekosystémů, ozónová vrstva, apod.)

Současnost se velmi liší od doby mezi dvěma světovými válkami, kdy přetavený rakousko – uherský model vzdělávání byl špičkovým modelem pro výuku a přenos informací. Doba se neustále zrychluje, nové poznatky vytlačují stará dogmata a orientovat se je čím dál obtížnější. Proto je nutno změnit svůj vztah ke vzdělávání a využít všech dostupných cest ke zlepšení situace. Škola by měla být opět hrou, na tom se nic nezměnilo. Důležité je, aby simulovala skutečné situace a připravovala tak žáky a studenty na obtížná rozhodnutí, která je v dospělosti čekají. Jenom ten, kdo ví, kdo má o daném problému jasno, přemýšlel o něm a učinil své závěry, může správně rozhodnout (pokud k tomu bude mít šanci ) a to třeba i proti rychlému finančnímu zisku v současnosti , který se ale zhodnotí v budoucnosti, proti devastování krajiny, přestože to je ekonomiky zajímavé atd. Věříme, že i naše programy pomohou svojí špetkou ke zlepšení vztahu lidí k okolnímu světu i k sobě navzájem.

Mgr. Kamil Navrátil

8) hledání smyslu naší existence 2009

Člověk a příroda - symbióza nebo konkurence - program nabízí pohledy na komplexní možnosti řešení dané situace na počátku třetího tisíciletí a na příkladech z oblasti ekologických vztahů mezi společenstvy se snaží zodpovědět položenou otázku Odkud přicházím, kam jdu a proč jsem tady… - hledání smyslu života provází lidstvo odnepaměti, program zkoumá na filosofickém podkladě možné odpovědi v zrcadle současných vědeckých poznatků Známe rizikové faktory působící na člověka začátku 3. tisíciletí ? - program se zabývá škálou rizik jimž je vystaven jedinec v naší společnosti a formou aktivní diskuse hledá cesty vedoucí k zlepšení

Vybrané citáty Jsem skeptik a myslím si, že dokud je globalizace při síle, tak seji v rozmachu zabránit nedá. Je naděje, že se globalizace zlomí svou vlastni vahou. Je to do určité míry začarovaný kruh. Lide si koupí zboží o dvě koruny levnější v hypermarketu ale - a to se jim ve zhoršující se finanční situaci nedá dost dobře zazlívat - nedomyslí, že tím, že takhle pomohou zruinovat malého obchodníka, budou se muset zvýšit daně, aby mohl stát vyplácet podporu tomu člověku, který se i jejich přičiněním stal nezaměstnaným. Takže peníze, které ušetřili při nákupu, jim stát vytáhne z druhé kapsy. Globalizace je z velké části založena na finančních tocích, ale z dvaceti dolaru, které během vteřiny změní majitele, není devatenáct dolarů pokryto žádnou prací, žádnou službou - je to spekulativní kapitál. A je otázka, a ani ekonomové v tom nemají jasno, jak dlouho může taková obrovská přítěž spekulativního kapitálu fungovat vedle toho, který je podložen reálnou prací.


Jan Keller

Až budeme vědět, jak by udržitelná spotřeba měla vypadat a kdo by se na ní měl podílet, jak se k ní dopracujeme? Jednou z příčin, proč se zatím nedaří výzvu k trvalé udržitelnosti plně uchopit, je nedostatečné vyjasnění, porozumění a sebevědomí v otázkách udržitelné spotřeby. Co je to „udržitelná spotřeba“? Jak do sebe její různé aspekty zapadají? Nespočívá pouze v omezení toho, co máme?“

9) smíření s přírodou a život v harmonii Kungové, Abordžinci a ti další … - hledání cest rozvoje moderní společnosti - program poukazuje na možnosti rozvoje společností bez větších zásahů do okolního prostředí a na modelových příkladech fungování přírodních národů se snaží hledat odpovědi po dalším rozvoji naší civilizace Svět šamanů - cesta z kruhu ven nebo mystifikace?

- program se zabývá duchovním světem přírodních národů a jejich Klaus Töpfer přístupem k okolnímu světu - poukazuje na velmi odlišné vidění reality a Pokusím se to vysvětlit na příkladu s hypermarkety. Strategiehypermarketu je všude popsa- možnosti využití této zkušenosti pro ná naprosto stejně: na začátku nasadí o něco nižší ceny, než mají drobní obchodníci - ve vzdámoderní společnost

lenosti patnácti - dvaceti kilometrů tato strategie zruinuje veškerou konkurenci a pak nasadí ceny o něco výš, než byly ceny původní. Finanční ztráty v první fázi dotují jiné hypermarkety sítě. Kupní síla v regionu jde sice postupně dolů, ale já předpokládám, že management hypermarketu má spočteno, že na pokrytí výdajů s výstavbou a rozběhnutím sítě v regionu a vyděláni optimální sumy jim stačí, aby tato část sítě fungovala třeba pět let a když jsou zisky příliš malé, odstěhují se zase na jiné území. A v případě výrobních podniků spolupůsobí i jiné faktory: v dnešní době, kdy se výrobky častěji inovuji, je levnější po pěti až sedmi letech postavit novou výrobní linku místo toho,aby se přebudovávala stará.

Jan Keller

Přírodní národy - primitivismus nebo rajská zahrada? - program hledá odpověď na otázky týkající se rozvoje a evoluce lidské osobnosti a jejího vztahu k okolnímu světu

03 Planorbis ČSOP Manuál je součástí projektu EVVO - škola pro život, podpořeného v roce 2009 MŠMT ČR

Recommend Documents