Ѓ0 9lovЃ0 3k a jeho svѓ0 3t

E gyptsk˝ ËlovÏk a jeho svÏt

E gyptsk˝ ËlovÏk a jeho svÏt editor

Sergio Donadoni

VYäEHRAD

© 1990, Gius. Laterza & Figli S.p.a. Roma ñBari. Czech edition published by arrangement with Eulama Literary Agency, Roma Translation © Gabriela Chalupsk·, Kate¯ina Novotn·, Veronika Sysalov·, 2006 ISBN 80 -7021- 813 -4

Obsah

Egyptsk˝ ËlovÏk / 9 Sergio Donadoni I. RolnÌk / 15 Ricardo A.Caminos II. ÿemeslnÌk / 41 Dominique Valbelleov· III. PÌsa¯ / 63 Alessandro Roccati IV. ⁄¯ednÌk / 85 Oleg Berlev V. KnÏz / 113 Sergio Pernigotti VI. Voj·k / 139 äejch Ib·da al-N˙bÌ VII. Otrok / 169 Antonio Loprieno VIII. Cizinec / 199 Edda Brescianiov· IX. Mrtv˝ / 227 Sergio Donadoni X. Faraon / 251 Erik Hornung XI. éeny / 277 Erika Feuchtov· O autorech / 306 V˝bÏrov· bibliografie v ËeötinÏ / 308 Rejst¯Ìk / 309

K A P I T O L A X.

Faraon Erik Hornung

Vrchol spoleËenskÈ pyramidy lidstva spat¯ovali EgypùanÈ v kr·li. Je nejblÌûe boh˘m, vlastnÏ uû pat¯Ì do jejich svÏta a nelze jej od nich Ñodliöitì. V urËit˝ch p¯Ìpadech vystupuje ve vztahu k lidem jako b˘h, kter˝ je objektem kultovnÌho uctÌv·nÌ. V prvnÌ ¯adÏ je vöak s·m nositelem kultu, a tudÌû z·stupcem lidÌ p¯ed bohy. StÏny, pilÌ¯e i sloupy egyptsk˝ch chr·m˘ jsou celÈ pokryty kultovnÌmi v˝jevy, na kter˝ch kr·l obÏtuje boûstv˘m zemÏ a velebÌ je. Jelikoû se nem˘ûe nach·zet ve vöech chr·mech z·roveÚ, deleguje kultovnÌ funkce na knÏûÌ. KnÏze vöak p¯ed bohy ke kultovnÌ sluûbÏ opravÚuje jedinÏ skuteËnost, ûe zastupuje kr·le. é·dnÈ soukromÈ osobÏ nenÌ dovoleno stavÏt, obnovovat Ëi rozöi¯ovat kultovnÌ stavby, smÌ tak Ëinit jedinÏ kr·l. Proto se jeötÏ v dobÏ ¯ecko-¯ÌmskÈho Egypta stavÌ z povÏ¯enÌ Ñfaraonaì, kter˝m je tou dobou Ptolemaiovec nebo ¯Ìmsk˝ cÌsa¯. To je takÈ d˘vodem kontinuity tÈto instituce, kter· jiû od HyksÛs˘ p¯etrvala ËetnÈ cizovl·dy. Aû v d˘sledku vÌtÏzstvÌ

ERIK HORNUNG (252)

k¯esùanstvÌ nahradil faraona jakoûto ÑboûÌho synaì jin˝ BoûÌ Syn, jenû stojÌ nad vöemi vl·dci. Aû do tohoto okamûiku ñ po t¯i a p˘l tisÌciletÌ ñ nebyla instituce egyptskÈho kr·lovstvÌ nikdy zpochybnÏna. Zaûila krize, zejmÈna po rozpadu StarÈ ¯Ìöe a v amarnskÈm obdobÌ, ale i nen·vidÏnÌ cizÌ vl·dci jako HyksÛsovÈ a PeröanÈ mÏli prospÏch z faraonova n·boûenskÈho v˝znamu, dÌky kterÈmu byla jeho postava nedotknuteln·. Funkci samotnou nikdy nikdo nezpochybÚoval a s jasnÏ vyslovenou kritikou vl·dcovy osoby se setk·me aû v pozdnÌch pramenech, nap¯Ìklad v DÈmotickÈ kronice. NicmÈnÏ nÏkte¯Ì kr·lovÈ jako Chufu a Pepi II. byli jiû v d¯ÌvÏjöÌch vypr·vÏnÌch charakterizov·ni spÌöe negativnÏ. Faraonova postava ovöem nehraje ˙st¯ednÌ roli pouze v n·boûenstvÌ, ale i v umÏnÌ a dÏjin·ch starovÏkÈho Egypta. Hovo¯Ìme o ÑfaraonskÈmì obdobÌ p¯ed Alexandrem Velik˝m a dÏlenÌ egyptsk˝ch dÏjin je zaloûeno na vl·dnoucÌch dynastiÌch. RovnÏû umÏnÌ a literatura se orientujÌ na kr·lovstvÌ a pracujÌ na p¯Ìkaz st·tu. I ve svÏtÏ Ñmal˝ch lidÌì, v niûöÌch spoleËensk˝ch vrstv·ch, stojÌ faraonova postava neust·le v pozadÌ ñ pro faraona lidÈ pracujÌ, zÌsk·vajÌ od nÏj obûivu a vkl·dajÌ v nÏj n·boûenskÈ nadÏje. DÏjiny Egypta jsou tedy v prvnÌ ¯adÏ historiÌ faraon˘. Ve staröÌm obdobÌ je kr·l samotn˝ zcela zast¯en svojÌ ˙lohou a ritu·lem, kter˝ ho obklopuje. Uû faraonovo individu·lnÌ jmÈno, jeû je mu d·no p¯i narozenÌ, m· Ëasto programov˝ charakter a obsahuje n·boûensko-politickou n·plÚ. PlatÌ to nap¯Ìklad pro jmÈna obsahujÌcÌ jmÈno sluneËnÌho boha Rea (od 4. dynastie) Ëi boha Amona (12. a 18. dynastie, Amenemhet = ÑAmon je v Ëeleì, Amenhotep = ÑAmon je spokojen˝ì). NejpozdÏji v obdobÌ NovÈ ¯Ìöe je kr·lovo narozenÌ zahaleno rouökou m˝tu. S·m b˘h Amon na sebe bere podobu otce, aby s kr·lovnou poËal budoucÌho kr·le. Tuto ud·lost, narozenÌ poloboûskÈho dÌtÏte, uzn·nÌ dÌtÏte Amonem a jeho v˝chovu boûskou kojnou zachycujÌ cykly vyobrazenÌ i texty (p¯edevöÌm Hatöepsuty v DÈr el-BahrÌ a Amenhotepa III. v chr·mu v Luxoru). »etnÈ formulace hovo¯Ì o tom, ûe kr·l je jiû Ñve vajÌËkuì povol·n k vl·dnutÌ. P¯i n·stupu na tr˘n se kr·lovo jmÈno rozöi¯uje na pÏtin·sobnou titulaturu, jeû se zformovala za StarÈ ¯Ìöe. Na zaË·tku stojÌ Horovo jmÈno, jeû poch·zÌ z prehistorick˝ch Ëas˘. Charakterizuje kr·le jako pozemskÈ zjevenÌ nebeskÈho boha Hora zobrazovanÈho jako sokol, jako ÑHor v pal·ciì. Sokol je spoleËnÏ se lvem a b˝kem faraonov˝m nejd˘leûitÏjöÌm zvÌ¯ecÌm aspektem. V obdobÌ NovÈ ¯Ìöe se faraon p¯ÌleûitostnÏ nech·v· vyobrazovat jako bytost se sokolÌmi k¯Ìdly, Ëi dokonce se sokolÌ hlavou. Formulace p¯i kr·lovÏ smrti znÌ: ÑSokol vzlÈtl k nebes˘m.ì V obdobÌ NovÈ ¯Ìöe spojujÌ kr·lovÈ titul ÑHorì s prvkem ÑSiln˝ b˝kì, a odkazujÌ tak k prastarÈmu vyobrazenÌ kr·le, se kter˝m se setk·v·me jiû na

FARAON (253)

NarmerovÏ paletÏ. V podobÏ b˝ka se obËas objevuje rovnÏû b˘h Sutech, dalöÌ boûstvo, kterÈ kr·l ztÏlesÚuje. Faraon je pokl·d·n za ÑHora a Sutechaì, jeho osoba v sobÏ spojuje z·pasÌcÌ bratry. Hor vöak v tomto boji zvÌtÏzil a Sutech nemÏl v kr·lovskÈ titulatu¯e nikdy pevnÈ mÌsto, protoûe jakoûto n·silnick˝ b˘h a Usir˘v vrah hr·l vûdy z·pornou ˙lohu. Od 5. dynastie zÌsk·v· dÌky Usirovu m˝tu na d˘leûitosti kr·lova Horova podoba. Jelikoû byl Hor povaûov·n za Usirova syna a kr·l se po smrti st·val ÑUsiremì, byl nynÌ vl·dnoucÌ Hor-kr·l mystick˝m synem svÈho otce. Druh˝ kr·lovsk˝ titul tvo¯Ì v˝raz Nebtej, ÑObÏ panÌì. KonkrÈtnÏ oznaËuje dvÏ ochrannÈ bohynÏ DolnÌho a HornÌho Egypta: supÌ bohyni Nechbet a kobru Vadûet. To, ûe faraonova muûsk· postava ztÏlesÚuje i ûensk· boûstva, nenÌ nic neobvyklÈho. Nejzn·mÏjöÌm p¯Ìkladem je dualita bohyÚ Sachmet a Bastet, hrozivÈho a laskavÈho aspektu boûstva, kterÈ v sobÏ kr·l spojuje, podobnÏ jako v nÏm nalÈzajÌ rovnov·hu z·pasÌcÌ brat¯i Hor a Sutech. EgypùanÈ r·di p¯em˝ölejÌ v dualit·ch, z nichû vznik· celek, a kr·l ztÏlesÚuje v prvnÌ ¯adÏ dualitu dvou polovin zemÏ ñ DolnÌho a HornÌho Egypta. T¯etÌ titul se oznaËuje jako ÑZlatÈ jmÈnoì (d¯Ìve takÈ ÑZlat˝ Horì). Tento titul opÏt poukazuje na kr·lovu sokolÌ podstatu, ale zlato je i symbolick˝ materi·l, ze kterÈho jsou utvo¯eni bohovÈ a jejich vyobrazenÌ. P¯esn˝ v˝znam tohoto titulu je vöak doposud sporn˝. VlastnÌ tr˘nnÌ jmÈno, kterÈ od St¯ednÌ ¯Ìöe vûdy obsahuje jmÈno sluneËnÌho boha Rea, souvisÌ se Ëtvrt˝m titulem nisut-bitej, Ñkr·l HornÌho a DolnÌho Egyptaì, tedy kr·l celÈ zemÏ, jejÌmû spojenÌm zaËÌnajÌ pro Egypt dÏjiny. Tr˘nnÌ jmÈno je poslÈze uzav¯eno do Ñkartuöeì, do ov·lu, coû je ve skuteËnosti amulet, kter˝ ze vöech stran ochraÚuje kr·lovo jmÈno. V hieroglyfick˝ch n·pisech se tyto kartuöe se jmÈny v˝raznÏ liöÌ od zbytku textu, a proto se staly d˘leûitou pom˘ckou p¯i rozluötÏnÌ pÌsma. Do druhÈ kartuöe se umisùovalo jmÈno, kterÈ kr·l dostal p¯i narozenÌ a jeû mu z˘stalo i po n·stupu na tr˘n. Od 4. dynastie s nÌm je spojen titul Ñsyn Reaì. V p¯ÌzviscÌch je kr·l pokl·d·n za Ñsynaì i mnoha dalöÌch boûstev, ale jedinÏ vztah ke sluneËnÌmu bohu je vyj·d¯en i v Ñofici·lnÌì titulatu¯e. RovnÏû velmi ËastÈ oznaËenÌ faraona jakoûto Ñobrazuì sluneËnÌho boha se omezuje pouze na p¯Ìzviska. Z mnoûstvÌ p¯Ìzvisek, kter· kr·le obklopujÌ jako z·¯iv˝ oblak a n·pis od n·pisu se mÏnÌ, lze vyËÌst, na co byl v jednotliv˝ch dob·ch v souvislosti s kr·lovstvÌm kladen d˘raz. P¯Ìvlastky jako Ñten, kter˝ svou mocnou silou poko¯Ì vöechny zemÏì, Ñten, kter˝ nech· vyjÌt na svÏtlo pravdu a niËÌ leûì Ëi Ñegyptsk˝ Nil, kter˝ svou dokonalostÌ zaplavuje celou zemì sice ukazujÌ, co se od faraona oËek·valo, pop¯ÌpadÏ veË se doufalo, ale neprozrazujÌ n·m nic o tom, jakÈ byly jednotlivÈ osobnosti vl·dc˘. Vedle Ñofici·lnÌchì Ë·stÌ titulatury a mÏnÌcÌch se p¯Ìzvisek se pro vl·dce v kr·lovsk˝ch n·pisech pouûÌv· jeötÏ mnoûstvÌ dalöÌch titul˘ a oznaËenÌ. Je

ERIK HORNUNG (254)

Ñp·n obou zemÌì, Ñp·n korunì a Ñp·n kultuì, ale takÈ jednoduöe Ñdobr˝ b˘hì. OznaËenÌ Ñfaraonì vyskytujÌcÌ se ve StarÈm z·konÏ a v koptsk˝ch textech k¯esùanskÈho Egypta je obvyklÈ od NovÈ ¯Ìöe. Znamen· doslova Ñvelk˝ (Ëi nejvÏtöÌ) d˘mì, p˘vodnÏ se tedy vztahovalo k pal·ci, bylo p¯eneseno na instituci a potÈ i na kr·lovu osobu ñ obdobnÏ jako se Vysok· porta a BÌl˝ d˘m staly oznaËenÌm instituce. Titul a jmÈno vl·dce velmi Ëasto nahrazuje v˝raz hemef, kter˝ p¯ev·dÌme jako Ñ Jeho V˝sostì. Jelikoû se slovo hem pouûÌv· nejen v souvislosti s kr·lem, ale i s otrokem, m· se zato, ûe znamen· tÏlesnou p¯Ìtomnost, kr·lovu osobu. ÿeckÈ n·pisy pro to pouûÌvajÌ titul basileus. O kr·li se takÈ s oblibou hovo¯Ì s pomocÌ neosobnÌch obrat˘ ñ Ñbylo odmÏnÏnoì, Ñbylo poruËenoì, Ñbylo vysl·noì atd. Roucho, kterÈ faraon nosÌ, jej jasnÏ odliöuje od ostatnÌch lidÌ, zato vöak vykazuje mnoho shodn˝ch rys˘ s rouchy boh˘. ZatÌmco EgypùanÈ jsou na rozdÌl od vousat˝ch Asiat˘ vûdy zobrazov·ni hladce oholeni, nosÌ bohovÈ a kr·lovÈ dlouhÈ ob¯adnÏ upravenÈ vousy. BohovÈ je majÌ stoËenÈ, kdeûto u kr·l˘ visÌ rovnÏ dol˘ a jsou p¯ipevnÏnÈ stuhou. Jelikoû se ovöem zem¯el˝ kr·l st·v· Usirem, je i on nÏkdy zobrazov·n s boûsk˝m vousem, a naopak ñ b˘h Ptah je tÈmÏ¯ vûdy zn·zorÚov·n s rovn˝mi kr·lovsk˝mi vousy. Jedinou Ë·stÌ odÏvu, kterou faraon ve staröÌm obdobÌ nosÌ, je suknice naz˝van· öendûut, coû je v˝raz dodnes p¯eûÌvajÌcÌ ve slovÏ sindone, oznaËujÌcÌm tzv. TurÌnskÈ pl·tno (˙dajn˝ rub·ö JeûÌöe Krista). Je velmi kr·tk·, vÏtöinou na¯asen· a m· lichobÏûnÌkovou prost¯ednÌ Ë·st; na o nÏco novÏjöÌm tvaru suknice se setk·v·me s troj˙helnÌkovou p¯eËnÌvajÌcÌ prost¯ednÌ Ë·stÌ. Oba tvary se znaËnÏ liöÌ od suknic boh˘ a ˙¯ednÌk˘. ZatÌmco jeötÏ ¯ÌmötÌ cÌsa¯i jsou ve faraonskÈ ˙loze zobrazov·ni v tÏchto archaick˝ch suknicÌch, nosil kr·l jiû v obdobÌ NovÈ ¯Ìöe s oblibou dlouhou hladkou suknici a hornÌ Ë·st tÏla si zakr˝val jakousi koöilÌ Ëi vestou. P¯i kr·lovskÈm jubileu (sv·tek sed ) je odÏn do kr·tkÈho p¯ilÈhavÈho kab·tku. Nejd˘leûitÏjöÌ souË·stÌ kr·lova roucha jsou koruny. TÏch se na vyobrazenÌ objevuje velice brzy cel· ¯ada. Hornoegyptsk· bÌl· koruna je vysok· pokr˝vka hlavy z mÏkkÈho materi·lu (snad z k˘ûe), kter· se smÏrem nahoru zuûuje a je zakonËena zaoblen˝m v˝stupkem. JejÌm protÏjökem je Ëerven· koruna DolnÌho Egypta, naho¯e zploötÏl· Ëapka, ke kterÈ pat¯Ì spir·lovitÏ zatoËen˝ Ñdr·tì z nezn·mÈho materi·lu. ObÏ byly sdruûeny do ÑdvojitÈ korunyì, kter· nositele oznaËovala za kr·le celÈho Egypta. V NovÈ ¯Ìöi se tÏöila velkÈ oblibÏ helmovit· modr· koruna; jednalo se rovnÏû o koûenou pokr˝vku hlavy zdobenou kovov˝mi destiËkami. Setk·me se s nÌ v˝hradnÏ u kr·le, zatÌmco ostatnÌ koruny nosili i bohovÈ. KromÏ toho existuje cel· ¯ada korun z pe¯Ì, jimiû byly v pozdnÌm obdobÌ vybaveny p¯etÌûenÈ kompozitnÌ koruny, zdobenÈ rohy a vztyËen˝mi posv·tn˝mi kobrami (ureus). Ty mohly v z·sadÏ pat¯it k jakÈkoli korunÏ. é·dn· p˘vodnÌ koruna vöak dodnes nebyla nale-

FARAON (255)

zena, tudÌû jsme odk·z·ni na pouh· vyobrazenÌ a nevÌme, kterÈ tvary koruny se ve skuteËnosti nosily. Velmi Ëasto m· faraon na hlavÏ mÌsto koruny prouûkovan˝ obdÈlnÌkov˝ ö·tek p¯ilÈhajÌcÌ k Ëelu a p¯idrûovan˝ Ëelenkou; p¯ednÌ cÌpy ö·tku leûÌ na hrudi a zadnÌ jsou spleteny do cop·nku spoËÌvajÌcÌho na z·dech. ZejmÈna u soch se d·v· p¯ednost ö·tku p¯ed korunou a v˝jimeËnÏ se lze setkat i s kombinacÌ ö·tku a koruny. K ö·tku opÏt pat¯Ì ureus jakoûto dalöÌ symbol kr·lovskÈ moci. Jeho jedovat˝ Ñohniv˝ dechì odvracÌ od kr·lovy postavy vöechny nep¯·telskÈ sÌly. Dokonce i kdyû se kr·l objevuje pouze v paruce, kterou v EgyptÏ nosili jak muûi, tak ûeny, je dÌky vztyËenÈ posv·tnÈ kob¯e (ureus) snadno odliöiteln˝ od vöech ostatnÌch lidÌ. Jiû na nejstaröÌch vyobrazenÌch nosÌ kr·l kolem tÏla ov·zan˝ b˝ËÌ ocas, jenû poukazuje na jeho vl·dnoucÌ ˙lohu jakoûto b˝ka. Faraon se m˘ûe objevit i s pard·lÌ k˘ûÌ, ale jen tam, kde vykon·v· urËitÈ knÏûskÈ funkce. Na nohou nosÌ Ëasto sand·ly a z pokladu z Tutanchamonovy hrobky zn·me i rukavice, kterÈ patrnÏ pat¯ily k v˝bavÏ bojovÈho vozataje. Dva nejd˘leûitÏjöÌ odznaky moci, jeû drûÌ faraon v rukou, jsou star· zahnut· past˝¯sk· h˘l a takzvanÈ Ñd˘tkyì, coû je moûn· vÏjÌ¯ na odh·nÏnÌ much. Tyto atributy p¯ejal od kr·le i Usir jakoûto vl·dce mrtv˝ch. Kr·lovskÈ roucho faraona strojÌ do urËitÈ role, kterou p¯esnÏji popisuje jeho titulatura a p¯Ìzviska. K tomu se nepochybnÏ pojÌ dvorsk˝ ceremoniel, o nÏmû toho ovöem vÌme jen m·lo. S popisem audience u kr·lovskÈho dvora, jako je tomu v SinuhetovÏ vypr·vÏnÌ, se setk·v·me jen z¯Ìdka. M˘ûeme vöak vÏ¯it DiodÛrovi (I 70), ûe dennÌ program egyptskÈho kr·le byl do nejmenöÌch podrobnostÌ napl·nov·n. StaroegyptskÈ prameny n·m navÌc ukazujÌ, jakÈ ho obklopovaly posv·tnÈ p¯edpisy. DÌky n·pisu knÏze Rauera v jeho hrobÏ v GÌze se n·m dochovalo svÏdectvÌ o velice nebezpeËnÈ p¯ÌhodÏ, kter· se mu ud·la v dobÏ 5. dynastie za vl·dy kr·le Neferirkarea. P¯i kultovnÌm ob¯adu se n·hodou dotkl kr·lova stehna, naËeû musel kr·l slavnostnÏ prohl·sit, ûe se tak stalo ne˙myslnÏ a ûe za to knÏzi nem· b˝t zp˘sobena û·dn· ˙jma. StejnÏ jako bohovÈ je i faraon zahalen aurou magickÈ moci. Kdyû se nÏkdo ke kr·li p¯ibliûuje, pak jedinÏ v proskynÈsi, musÌ p¯i tom, jak se egyptsky ¯Ìk·, ÑlÌbat zemì. Vzhledem k roli, kterou musÌ hr·t, ustupuje vl·dcova individu·lnÌ postava zcela do pozadÌ. Ani v egyptskÈm v˝tvarnÈm umÏnÌ nenÌ kr·l zobrazov·n jako osobnost, ale jako ide·lnÌ p¯edstava. P¯estoûe Ramesse II. vl·dl p¯es 66 let, neexistuje û·dn˝ jeho portrÈt ve st·¯Ì. I jako osmdes·tilet˝ se objevuje v mladickÈ sÌle, kter· pat¯Ì ke kr·lovu ide·lnÌmu obrazu. Dokonce i ÑrealistickÈì podobizny kr·l˘ z konce 12. dynastie a z amarnskÈho obdobÌ jiû dnes nepovaûujeme za portrÈty tÏchto kr·l˘, ale za vyj·d¯enÌ mÏnÌcÌho se pojetÌ kr·lovstvÌ. P¯Ìm˝ p¯Ìstup k faraonovÏ postavÏ umoûÚujÌ ve starovÏkÈm EgyptÏ jen ojedinÏlÈ pÌsemnÈ prameny. Na rozdÌl od bohatÏ rozvinutÈho û·nru ˙¯ednick˝ch

ERIK HORNUNG (256)

ûivotopis˘, kam pat¯Ì takÈ Sinuhetovo vypr·vÏnÌ, po sobÏ û·dn˝ egyptsk˝ kr·l nezanechal svou biografii. Oproti tomu m·me k dispozici dvÏ nauËenÌ, kter· jsou p¯ipisov·na kr·lovsk˝m autor˘m a ve kter˝ch faraon hovo¯Ì p¯Ìmo ke svÈmu synovi a n·slednÌkovi. Jsou to NauËenÌ pro kr·le Merikarea, kr·le z 10. dynastie, a NauËenÌ Amenemheta I. pro syna Senusreta I. ze zaË·tku 12. dynastie. V obou nalezneme velmi osobnÌ v˝povÏdi, ba i dozn·nÌ, ûe v urËit˝ch situacÌch selhali. Amenemhet dokonce popisuje atent·t, kter˝ na nÏj byl sp·ch·n, a hovo¯Ì o svÈ bezbrannosti a o zradÏ p¯·tel. Vyz˝v· proto syna, aby byl ned˘vÏ¯iv˝, zatÌmco Merikare je naopak nab·d·n k mÌrnosti. I Merikare˘v otec vÌ, ûe kr·l musÌ ûÌt s vnit¯nÌmi a vnÏjöÌmi nep¯·teli, varuje syna ale p¯ed p¯Ìliö p¯Ìsn˝mi tresty a vychvaluje Ñ jazykì, tedy p¯esvÏdËivou ¯eË jakoûto kr·lovu zbraÚ. V obou nauËenÌch lze spat¯ovat jakÈsi vl·dnÌ prohl·öenÌ n·slednÌka, kterÈ se zakl·d· na p¯edch˘dcov˝ch politick˝ch zkuöenostech a je mu vkl·d·no do ˙st. K p¯Ìm˝m svÏdectvÌm o jednotliv˝ch kr·lÌch pat¯Ì i nÏkolik dopis˘, kterÈ se uchovaly dÌky tomu, ûe je ˙¯ednÌci Ñzve¯ejniliì v hrobech nebo na stÈl·ch. P˘vodnÌ koncepty kr·lovsk˝ch dopis˘ nebo jejich kopie se zachovaly pouze v archivu klÌnopisn˝ch tabulek v Tell el-AmarnÏ z doby vl·dy Amenhotepa III./IV. a dalöÌ v archivech chetitskÈho hlavnÌho mÏsta Boghazkˆi. Dva ze zmiÚovan˝ch Ñzve¯ejnÏn˝chì dopis˘ vynikajÌ nad ostatnÌ. Pepi II. nech·v· ve druhÈm roce svÈho Ëty¯iadevades·tiletÈho panov·nÌ, tedy jistÏ jeötÏ jako dÌtÏ, v˘dci v˝pravy Harchufovi do N˙bie napsat: P¯Ìkaz kr·le jedinÈmu p¯Ìteli, knÏzi p¯edËitateli, p¯edstavenÈmu tlumoËnÌk˘ Harchufovi. DozvÏdÏl jsem se z tvÈho dopisu, kter˝ jsi poslal k ruk·m kr·lov˝m ke dvoru, ûe jsi se sv˝m vojskem öùastnÏ sestoupil ze zemÏ Iam (v N˙bii). Ve svÈm dopise ¯Ìk·ö, ûe jsi p¯ivezl vöechny velkÈ a dobrÈ dary, kterÈ Hathor, vl·dkynÏ Imaau, poslala ka kr·le HornÌho a DolnÌho Egypta Neferkare (Pepi II.), aù ûije vÏËnÏ. Ve svÈm dopise ¯Ìk·ö, ûe jsi ze zemÏ obyvatel horizontu p¯ivezl trpaslÌka urËenÈho k tanci p¯ed bohy, stejnÈho, jakÈho p¯ivezl nositel peËeti boha Bauerdûeda ze zemÏ Puntu za vl·dy kr·le Isesi. ÿekl jsi MÈ V˝sosti: ÑNikdy nikdo, kdo d¯Ìve cestoval do zemÏ Iam, takovÈho trpaslÌka nep¯ivezl.ì ZajistÈ vÌö, co udÏlat, abys splnil to, co si tv˘j p·n p¯eje a co chv·lÌ. ZajistÈ tr·vÌö dny i noci tÌm, ûe se star·ö, aby bylo splnÏno to, co si tv˘j p·n p¯eje, co chv·lÌ a co p¯ikazuje. Jeho V˝sost vyplnÌ vöechna tvoje poËetn· skvÏl· p¯·nÌ, aby bylo navûdy dob¯e (jeötÏ) synovi tvÈho syna a aby vöichni lidÈ ¯Ìkali, aû uslyöÌ, co pro tebe Moje V˝sost udÏlala: ÑVyrovn· se nÏco tomu, co vykonal pro jedinÈho p¯Ìtele Harchufa, kdyû sestoupil ze zemÏ Iam, za bdÏlost, kterou projevil, aby vykonal to, co si jeho p·n p¯eje a co chv·lÌ?ì Vypluj tedy okamûitÏ po proudu ke dvoru. Nech vöechno (jak to stojÌ a leûÌ) a doprav sem trpaslÌka, kterÈho jsi ûivÈho, celÈho a zdravÈho p¯ivezl ze

FARAON (257)

zemÏ obyvatel horizontu, aby tanËil p¯ed bohy a abys potÏöil a rozveselil srdce kr·le HornÌho a DolnÌho Egypta Neferkarea, aù ûije vÏËnÏ. Aû s tebou nastoupÌ do lodi, p¯ikaû spolehliv˝m muû˘m, kte¯Ì budou sedÏt za nÌm na obou stran·ch lodi, aù na nÏj d·vajÌ pozor, aby nespadl do vody. Aû bude v noci sp·t, povÏ¯ d˘vÏryhodnÈ muûe, aù s nÌm spÌ ve stanu. Kontroluj ho desetkr·t za noc. Moje V˝sost si p¯eje spat¯it toho trpaslÌka vÌc neû vöechny dary Sinaje a Puntu. Kdyû p¯ijedeö ke dvoru a trpaslÌk bude ûiv˝, cel˝ a zdrav˝, dostane se ti od MÈ V˝sosti vÌce vdÏËnosti, neû jakou si vyslouûil nositel peËeti boha Bauerdûeda v dobÏ kr·le Isesiho, tak moc si srdce MÈ V˝sosti p¯eje spat¯it toho trpaslÌka.

I p¯es stylizaci dvorskÈho ˙¯ednÌka se zraËÌ dÏtsk· radost mladÈho kr·le, ûe bude po vÌce neû sto letech do Egypta koneËnÏ opÏt Ñdovezenì Pygmej z nitra Afriky, aby jako tancujÌcÌ trpaslÌk plnil ˙lohu v kultu, ale takÈ aby rozveselil kr·lovsk˝ dv˘r. Kr·l Harchufa nedoËkavÏ nab·d·, aby si pospÌöil, ale hlavnÏ aby se o trpaslÌka peËlivÏ staral, aby se bezpeËnÏ dostal do sÌdelnÌho mÏsta, kde na ˙spÏönÈho ˙¯ednÌka Ëek· bohat· odmÏna. ⁄¯ednÌk m· z tohoto velmi osobnÌho dopisu takovou radost, ûe nech· celÈ znÏnÌ zachytit v ûivotopisnÈm n·pise ve svÈ hrobce v Asu·nu. ⁄¯ednÌk NovÈ ¯Ìöe, n˙bijsk˝ mÌstokr·l Vesersatet, zvÏËnil osobnÌ dopis od Amenhotepa II. na stÈle druhÈho kataraktu, kter· se v souËasnosti nalÈz· v Bostonu. V tomto p¯ÌpadÏ se jedn· o docela jinou situaci. St·rnoucÌ kr·l p¯ipomÌn· b˝valÈmu spolubojovnÌkovi spoleËn· dobrodruûstvÌ v P¯ednÌ Asii, ale z dopisu je zn·t i jasn· kritika vedenÌ vicekr·lova ˙¯adu. Toto psanÌ je tedy svÏdectvÌm velice osobnÌho stylu Amenhotepa II., jak˝m jednal s vysok˝mi ˙¯ednÌky, kterÈ si zvolil mezi sv˝mi druhy z ml·dÌ a spolubojovnÌky: (Rok 23Ö) Opis rozkazu, kter˝ Jeho V˝sost sama, vlastnÌ rukou, zhotovila pro vicekr·le Vesersateta. Jeho V˝sost se nach·zela v sÌdelnÌm mÏstÏÖ, kdyû tu sedÏl, popÌjel a uûÌval si slavnostnÌho dne. PodÌvej, je ti p¯in·öen tento rozkaz kr·leÖ pob˝v·ö ve vzd·lenÈ N˙bii, udatn˝ bojovnÌk, kter˝ ve vöech cizÌch zemÌch zÌsk·val ko¯ist, bojovnÌk na vozeÖ, kter˝ porazil S˝riiÖ Ty, p·n ûeny z BabylÛnu, sluûebnice z Byblu, mladÈ dÌvky z Alalachu a starÈ ûeny z Arapchy. Ale tito lidÈ z Tachöi (v S˝rii) nemajÌ û·dnou hodnotu ñ k Ëemu by mÏli b˝t dob¯Ì? DalöÌ zpr·va pro vicekr·le ñ ned˘vÏ¯uj N˙bijc˘m, ale mÏj se p¯ed tÏmito lidmi a jejich Ë·ry na pozoru. PodÌvej se na sluhu malÈho muûe, kterÈho jsi p¯ivezl, abys z nÏj uËinil ˙¯ednÌka, aËkoli to nenÌ û·dn˝ ˙¯ednÌk, kterÈho bys mÏl navrhnout Jeho V˝sosti. Nebo jsi snad chtÏl uËinit nar·ûku na p¯ÌslovÌ ÑKdyû chybÌ zlat· v·leËn· sekera vykl·dan· bronzem, poslouûÌ i ak·tov˝ klacekì? Nenaslouchej tedy jejich slov˘m a nestarej se o jejich zpr·vy!

ERIK HORNUNG (258)

NÏkdy lze i z Ñofici·lnÌchì n·pis˘ vypozorovat velmi osobnÌ n·zory a Ëiny kr·l˘. Kamose nechal na svou vÌtÏznou stÈlu v Karnaku vytesat nanejv˝ö ûivÈ lÌËenÌ boj˘ proti HyksÛs˘m. Ramesse II. pod·v· neobvykl˝m zp˘sobem zpr·vu o bitvÏ u Kadeöe proti Chetit˘m a hl·s· d˘slednou mÌrovou politiku, kter· nakonec vedla ke smlouvÏ a manûelskÈmu svazku mezi dosavadnÌmi nep¯·teli. P¯ed ned·vnem byla objevena stÈla, na kterÈ kr·l Taharka (25. dynastie) referuje o z·vodu v bÏhu sv˝ch oddÌl˘ od vojenskÈho t·bora nedaleko Memfidy do Fajj˙mu. On s·m se bÏhu Ë·steËnÏ z˙Ëastnil a odmÏnil voj·ky velkou slavnostnÌ hostinou. JeötÏ d·l neû tyto ûivotopisnÈ detaily n·s zavede materi·l, kter˝ n·m umoûÚuje natolik konkrÈtnÌ kontakt s osobami jednotliv˝ch kr·l˘, jak to jen jde. V EgyptskÈm muzeu v K·hi¯e jsou uchov·v·na nabalzamovan· tÏla ˙ctyhodnÈ ¯ady kr·l˘ NovÈ ¯Ìöe a s p¯est·vkami st·le neuctivÏ vystavov·na. ZatÌmco tÏla Alexandra VelikÈho a Augusta se rozpadla v prach, jsou pro n·s tito o vÌc neû tisÌciletÌ staröÌ vl·dci st·le fyzicky dosaûitelnÌ. A to i s k˘ûÌ, vlasy a p¯Ìznaky jejich nÏkdejöÌch nemocÌ. Jiû kr·lovÈ StarÈ ¯Ìöe byli mumifikov·ni, ale z jejich ostatk˘ se zachovaly jen nepatrnÈ zbytky a p¯i d¯ÌvÏjöÌch vykop·vk·ch se antropologickÈmu materi·lu tÈmÏ¯ nevÏnovala pozornost. I z obdobÌ NovÈ ¯Ìöe bychom pravdÏpodobnÏ mÏli pouze mumii z Tutanchamonovy nedotËenÈ hrobky, pokud by knÏûÌ 21. dynastie kolem roku 1000 p¯. Kr. nep¯eloûili tehdy jeötÏ existujÌcÌ mumie kr·l˘ do dvou skr˝öÌ. Jednu z nich, boËnÌ komoru v AmenhotepovÏ hrobÏ, objevila teprve v roce 1898 NejvyööÌ rada pro pam·tky Egypta; druhou, mal˝ hrob jiûnÏ od kotliny DÈr el-BahrÌ, objevili domorodci jiû v roce 1871 a Masperovi, tehdejöÌmu ¯editeli NejvyööÌ rady pro pam·tky Egypta, se poda¯ilo z nich tajemstvÌ ˙krytu vyl·kat. V roce 1881 byly kr·lovskÈ mumie v slavnostnÌm pr˘vodu p¯evezeny z Luxoru do K·hiry, kde byly nejd¯Ìv nÏjakou dobu uloûeny ve vlastnÌm muzeu a nakonec byly p¯emÌstÏny do oddÏlenÈ prostory EgyptskÈho muzea. TÏlesnÈ schr·nky v˝znamn˝ch vl·dc˘, jako byli Thutmose III., Sethi I. a Ramesse II., jsou pro n·s tedy st·le dosaûitelnÈ. DÌky p¯esnÈmu pr˘zkumu lze urËit jejich tÏlesnÈ znaky, nemoci, p¯ÌËiny smrti, a dokonce i krevnÌ skupinu. VÌme, ûe Thutmose III. mÏ¯il 162 cm, byl drobnÈ postavy a ûe zem¯el p¯ibliûnÏ v sedmdes·ti letech. Amenhotep III. trpÏl ve st·¯Ì siln˝mi bolestmi zub˘ (zatÌmco Amenhotep I., Thutmose III. a Ramesse IV. mÏli bezvadn˝ chrup) a obezitou. U Siptaha bylo moûnÈ stanovit n·sledky dÏtskÈ obrny a u Ramesse V. neötovice, na kterÈ v ˙tlÈm vÏku zem¯el. N·padnÏ mnoho faraon˘ trpÏlo z·nÏty kloub˘. Na rozdÌl od stylizovanÈho ide·lnÌho obrazu v umÏnÌ se u mumiÌ p¯ibliûujeme skuteËnÈmu vzhledu mnoha kr·l˘ natolik blÌzko, jak je to jen moûnÈ, a dozvÌd·me se ûivotopisnÈ podrobnosti, o kter˝ch se û·dn˝ jin˝ pramen ne-

FARAON (259)

zmiÚuje. VypovÌdacÌ schopnost tohoto antropologickÈho materi·lu je vöak p¯esto omezen· a uû p¯i stanovov·nÌ vÏku v dobÏ ˙mrtÌ nelze se souËasn˝mi prost¯edky dospÏt k jednoznaËnÈmu v˝sledku. Pr·zdn· schr·nka mumie n·m hlavnÏ nic ne¯Ìk· o myölenÌ a pocitech ËlovÏka, kter˝ se v nÌ kdysi nach·zel, a tak jsme, pokud jde o ûivotopis a hodnocenÌ tÏchto osobnostÌ, p¯ece jen odk·z·ni na jinÈ prameny. N·pisy kr·l˘ a jejich ˙¯ednÌk˘ n·m k tomu bohuûel ¯ÌkajÌ pram·lo. Velice Ëasto kladou d˘raz na nÏco jinÈho, neû bychom Ëekali. Thutmose III. Ñvypr·vÌì ve sv˝ch Ñan·lechì o rozhodujÌcÌ bitvÏ u Megidda, ve kterÈ rozdrtil nep¯·telskou koalici, pouze ve t¯ech veröÌch: Tu vstala Jeho V˝sost mocnÏ do Ëela sv˝ch vojsk; (nep¯·telÈ) vidÏli, ûe Jeho V˝sost je mocn· a v neuspo¯·danÈm zmatku bÏûeli do Megidda a v tv·¯Ìch se jim zraËil strach.

Zato tento letopisec oböÌrnÏ popisuje rokov·nÌ kr·le s vojskem a öikov·nÌ oddÌl˘ p¯ed bitvou. O bitvÏ u Kadeöe, ve kterÈ o 200 let pozdÏji bojoval Ramesse II. proti Chetit˘m a kter· v û·dnÈm p¯ÌpadÏ nebyla egyptsk˝m vÌtÏzstvÌm, poskytujÌ texty a vyobrazenÌ mnohem vÌc podrobnostÌ. Pat¯Ì to ke stylu novÈho obdobÌ, jeû nahrazuje starod·vnou symbolickou scÈnu ÑporaûenÌ nep¯·telì podrobn˝m lÌËenÌm faraonov˝ch boj˘ s protivnÌky. Zevrubn˝ popis bitvy u Kadeöe, kter· pro Egypt skonËila m·lem katastroficky, pomohl Ramessovi II. prosadit mÌrovou politiku. Za touto politikou prosazenou jistÏ p¯es siln˝ odpor st·l kr·l, jenû ve svÈ dobÏ zajistil mÌr, kter˝ ukonËil aû vp·d mo¯sk˝ch n·rod˘. Velmi osobnÌ charakter kr·lovskÈ politiky lze vyËÌst z pramen˘ z doby Amenhotepa IV. (Achnatona) i z doby vl·dy jeho otce Amenhotepa III. Jedn· se vöak o relativnÏ v˝jimeËnÈ p¯Ìpady a vÏtöinou jsou pro n·s osobnosti faraon˘ zahaleny tajemstvÌm. Jako p¯Ìklad si vezmeme Ramesse IV., kter˝ ûil v pomÏrnÏ dob¯e zdokumentovanÈm obdobÌ. Narodil se kolem roku 1200 p¯. Kr., ovöem ne jako princ, jelikoû jeho rodina jeötÏ nebyla u moci. Teprve po (snad n·silnÈ) smrti kr·lovny Tausrety zaloûil jeho dÏd Setnacht 20. dynastii, vl·dl ale jen kr·tce a jeho n·slednÌkem se stal Ramesse III., otec naöeho faraona. BudoucÌ kr·l se stejnÏ jako ostatnÌ princovÈ ˙Ëastnil boj˘ proti Libyjc˘m a mo¯sk˝m n·rod˘m, coû mu umoûnilo zÌskat v·leËnÈ zkuöenosti. Jak se zd·, Ramesse III. se dlouho nemohl rozhodnout, kterÈho ze sv˝ch syn˘ by mÏl urËit za n·slednÌka tr˘nu. SkuteËnost, ûe se rozhodl pro Ramesse, zavdala podnÏt k harÈmovÈmu spiknutÌ, jehoû cÌlem bylo dostat na tr˘n prince Pentauera. Star˝ kr·l byl zavraûdÏn, ale d·l uû spiklenci neuspÏli. Byli uvÏznÏni a odsouzeni a Ramesse IV. se prosadil jako nov˝ kr·l.

ERIK HORNUNG (260)

Zvl·dnout tuto vl·dnÌ krizi a zajistit vl·du novÈmu faraonovi jistÏ vyûadovalo velkou r·znost a obratnost. Legitimitu jeho vl·dy a jejÌ uzn·nÌ bohy zd˘razÚuje neobvykl˝ dokument, Velk˝ Harris˘v papyrus v Lond˝nÏ. DalöÌ prameny referujÌ o odsouzenÌ spiklenc˘, kterÈ kr·l p¯edal mimo¯·dnÈmu soudu skl·dajÌcÌmu se z dvan·cti ˙¯ednÌk˘. Proti korupci, jeû vych·zÌ najevo i bÏhem tohoto procesu, zav·dÌ Ramesse IV. do svÈ kr·lovskÈ titulatury vl·dnÌ program, kter˝ zd˘razÚuje zejmÈna pojem maat, spravedliv˝ po¯·dek a harmonii. Jelikoû po svÈm otci zdÏdil stabilnÌ zahraniËnÏpolitickou situaci, mohl se cele vÏnovat mÌrovÈ Ëinnosti, ke kterÈ u faraon˘ pat¯ilo v prvnÌ ¯adÏ budov·nÌ staveb. Do kamenolom˘ ve W·dÌ Hamm·m·t byly posÌl·ny st·le vÏtöÌ v˝pravy, ve t¯etÌm roce vl·dy to bylo 8000 muû˘. U velkorysÈ stavby svÈho poh¯ebnÌho chr·mu v Z·padnÌch ThÈb·ch se kr·l vr·til ke staröÌm stavb·m a jinde se omezil na to, ûe si jiû existujÌcÌ stavby Ñuzurpovalì tÌm, ûe do nich p¯idal svÈ kartuöe, coû se st·valo i v jin˝ch dob·ch egyptsk˝ch dÏjin. OmezenÈ moûnosti pozdnÌ 20. dynastie zabr·nily Ramessovi IV. rozvinout tv˘rËÌ stavitelskou ˙lohu v plnÈm rozsahu. DokonËit se mu poda¯ilo jen hrobku v ⁄dolÌ kr·l˘, kde se vöak uplatnilo novÈ pojetÌ, jeû p¯etrvalo i za jeho n·stupc˘. P˘dorys a v˝zdoba kr·lovskÈ hrobky se s kaûd˝m st¯Ìd·nÌm vl·dce mÏnily. »asto se jednalo jen o nepatrnÈ zmÏny a rozöÌ¯enÌ, v jin˝ch p¯Ìpadech ölo ale o d˘kladnou rekonstrukci. NenÌ vöak jasnÈ, nakolik tyto zmÏny ovlivÚoval s·m Ramesse IV., tedy zda p¯Ìkaz k realizaci novÈho pojetÌ vydal s·m kr·l, Ëi zda se na nÏm podÌlelo grÈmium sloûenÈ z ˙¯ednÌk˘ a knÏûÌ. Z kr·lov˝ch n·pis˘ se dozvÌd·me o jeho n·boûensk˝ch a duchovnÌch z·jmech; studoval starÈ spisy uschovanÈ v ÑdomÏ ûivotaì a dbal na p¯ÌsnÈ dodrûov·nÌ n·boûensk˝ch p¯ik·z·nÌ. Je tedy docela dob¯e moûnÈ, ûe se o p¯estavbu kr·lovskÈho hrobu staral i osobnÏ. Stavba byla geni·lnÌm zp˘sobem zkr·cena a zjednoduöena, z·roveÚ byla v r·mci dan˝ch rozmÏr˘ rozöÌ¯ena, takûe celkovÏ p˘sobÌ jako reprezentativnÌ Ñpoh¯ebnÌ pal·cì obsahujÌcÌ rovnÏû novÈ prvky v˝zdoby. Kdyû kr·le v roce 1149 p¯. Kr. po öesti letech panov·nÌ poh¯bÌvali, byla jiû stavba dokonËena, coû byl vzhledem ke korupci, o kterÈ se v dobov˝ch spisech bez p¯est·nÌ hovo¯Ì, neuvÏ¯iteln˝ v˝kon. Osobu vl·dce z dob¯e zdokumentovanÈho obdobÌ vl·dy Ramessovc˘ lze tedy nastÌnit alespoÚ v obrysech. TotÈû platÌ i o v˝znamnÈm Ramessovi II., vedle Achnatona a Hatöepsuty jednom z m·la faraon˘, o kter˝ch byla prozatÌm vyd·na monografie (Kitchen). P¯edevöÌm prameny z obdobÌ StarÈ ¯Ìöe jsou p¯Ìliö skrovnÈ na to, aby bylo moûnÈ sepsat kr·lovskou monografii. NicmÈnÏ Snofru a Chufu, prvnÌ kr·lovÈ 4. dynastie, vystupujÌ v pozdÏjöÌ liter·rnÌ tradici jako jasnÏ charakterizovanÈ osobnosti. B·snick· dÌla St¯ednÌ ¯Ìöe (papyrus Westcar, Nefertejovo proroctvÌ, NauËenÌ pro Kagemniho) lÌËÌ Snofrua jako laskavÈho a dobroËinnÈho faraona, ze kterÈho vyza¯ovala p¯irozen· autorita a kter˝ docela p¯·telsky zach·zel se sv˝mi vysok˝mi ˙¯ednÌky. Naopak

FARAON (261)

jeho syna Chufua zobrazujÌ tato dÌla spÌöe jako despotu a stejnÏ tak ho popisuje antick· tradice. Z dobov˝ch pramen˘ zn·me oba kr·le p¯edevöÌm jako stavitele pyramid, p¯iËemû Chufu postavil sice pyramidu nejvÏtöÌ, Snofru jich ale zbudoval nejvÌc (t¯i velkÈ a nÏkolik mal˝ch), takûe interpretace slova Ñdespotaì nem˘ûe souviset pouze s v˝stavbou pyramid. ZatÌmco kr·l z ofici·lnÌch n·pis˘ Ñnikdy nespÌì, n˝brû ve dne v noci se star· o blaho zemÏ, vidÌme my tohoto Ñroi des contesì, jak jej pojmenoval Posener, v mnohem lidötÏjöÌ podobÏ. NudÌ se a vyhled·v· radov·nky (papyrus Westcar), snaûÌ se vyp·trat budoucnost (Nefertej) nebo si prodlouûit ûivot (papyrus Vandier), a v NeferkarovÏ a Siseneho vypr·vÏnÌ dokonce vystupuje jako homosexu·lnÌ milenec, kter˝ chodÌ v noci do pokoje za jednÌm ze sv˝ch gener·l˘. To uû se od faraonova vzneöenÈho boûstvÌ ocit·me velmi daleko. ZobrazenÌ z obdobÌ Ramessovc˘ se nebojÌ ani satiry na kr·lovstvÌ, p¯esto vöak tuto instituci nezpochybÚujÌ. Vûdyù totÈû obdobÌ ukazuje i bohy v jejich ÑlidskÈì podobÏ (boj Hora se Sutechem, Esetina lest). Tato od poË·tku muûsk· instituce byla dostateËnÏ pruûn· na to, aby umoûnila zast·vat faraonskou ˙lohu i ûen·m. PostavenÌ a politick˝ vliv kr·lovny byly v jednotliv˝ch epoch·ch egyptsk˝ch dÏjin velmi rozdÌlnÈ. Jakoûto regentka zastupujÌcÌ nezletilÈho kr·le mohla mÌt ve vöech dob·ch skuteËnou politickou moc, aniû by byla faraonem. Faraon mÏl vûdy jen jednu Ñvelkou kr·lovskou manûelkuì, coû byla v ide·lnÌm p¯ÌpadÏ jeho vlastnÌ Ëi nevlastnÌ sestra. D·le mÏl jeötÏ ¯adu manûelek vedlejöÌch, ale n·slednÌk tr˘nu musel poch·zet z rodu hlavnÌ manûelky a z toho takÈ vypl˝val n·rok na faraonsk˝ tr˘n pro ûenu. Jiû v 1. dynastii se vyskytuje mimo¯·dn· ûensk· postava ñ kr·lovna Meritneit, jeû z¯ejmÏ vl·dla za nezletilÈho kr·le Dena. N·rokuje si celou ¯adu kr·lovsk˝ch privilegiÌ, jako nap¯Ìklad zdvojenÌ hrobky a vztyËenÌ vlastnÌch stÈl a soch. Nen·leûÌ jÌ vöak titul Hor a nepoËÌtajÌ se roky jejÌ vl·dy, nevystupuje tedy jako vl·dnoucÌ faraon. ExistujÌ jen t¯i kr·lovny, kterÈ se tohoto kroku urËitÏ odv·ûily: Sebeknofru na konci 12. dynastie, Hatöepsut z 18. dynastie a Tausret na konci 19. dynastie. »tvrt˝ nepotvrzen˝ p¯Ìpad (Neitokret) spad· na konec StarÈ ¯Ìöe. Sebeknofru vl·dla po svÈm bratru Amenemhetovi IV., jelikoû z¯ejmÏ nebyl û·dn˝ muûsk˝ dÏdic. Na torzu sochy v Louvru m· p¯es ûensk˝ odÏv navleËenÈ muûskÈ roucho, ö·tek a kr·lovskou suknici. Ve svÈ titulatu¯e se oznaËuje jako Ñûensk˝ Horì, dÌky Ëemuû opÏt jasnÏ vystupuje jako ûena ve faraonovÏ muûskÈ ˙loze. RovnÏû tak Hatöepsut, jeû na svou p¯edch˘dkyni z¯etelnÏ navazuje, zpoË·tku jeötÏ zd˘razÚuje svou ûenskost a vyh˝b· se obvyklÈmu Horovu jmÈnu ÑSiln˝ b˝kì, ale v pr˘bÏhu vÌce jak dvaceti let panov·nÌ se z nÌ st·le vÌce st·v· muûsk˝ faraon, aËkoli vedle sebe sn·öÌ muûskÈho spoluvl·dce v osobÏ Thutmose III. Tausret p¯ebÌr· uû jako kr·lovna mnoho kr·lov˝ch privilegiÌ, ale jako faraon vl·dne d˘slednÏ aû po smrti syna Siptaha.

ERIK HORNUNG (262)

Zvl·ötnÌm p¯Ìpadem jsou ÑboûskÈ manûelkyì z doby od 8. do 6. stoletÌ p¯. Kr., vl·dnoucÌ mÌsto kr·le v HornÌm EgyptÏ. Jednalo se vûdy o p¯Ìsluönici kr·lovskÈho domu, kter· byla ofici·lnÏ pokl·d·na za Ñmanûelkuì thÈbskÈho boha Amona, tudÌû z˘st·vala svobodn· a svou n·slednici urËovala prost¯ednictvÌm adopce. MÏla vlastnÌ, i kdyû kratöÌ titulaturu, poËÌtaly se jejÌ Ñroky vl·dyì, nech·vala stavÏt chr·my a kr·lovskÈ hrobky a vytv·¯ela si spr·vu podle vzoru kr·lovskÈ administrativy. Tato instituce tedy vykazuje znaËnou form·lnÌ podobnost s faraonovou mocÌ, ve skuteËnosti se ale nejednalo o opravdovou vl·du, s jakou se setk·v·me u v˝öe zmiÚovan˝ch kr·loven ze St¯ednÌ a NovÈ ¯Ìöe. Hatöepsut legitimizovala svou ûenskou faraonskou ˙lohu trojÌm zp˘sobem. Za prvÈ dÌky boûskÈmu p˘vodu, dle kterÈho byla povaûov·na za Amonovu vlastnÌ dceru narozenou z pozemskÈ kr·lovny, ale zplozenou boûsk˝m otcem. V jejÌm poh¯ebnÌm chr·mu v DÈr el-BahrÌ je tento m˝tus detailnÏ zdokumentov·n v sÈrii vyobrazenÌ. Z·zraËn· ud·lost je zaznamen·na v sedmn·cti obrazech ñ setk·nÌ Amona s kr·lovnou, stvo¯enÌ dÌtÏte bohem Chnumem, narozenÌ, pojmenov·nÌ a opatrov·nÌ dÌtÏte boûskou kojnou a nakonec slavnostnÌ uzn·nÌ dÌtÏte Amonem. Druh˝ ˙pln˝ cyklus se n·m dochoval dÌky Amenhotepu III. v chr·mu v Luxoru. Z¯ejmÏ existovalo vÌce paralel a stopy tÈto kr·lovskÈ ideologie lze nalÈzt jeötÏ u Alexandra VelikÈho, jenû se nechal prohl·sit za Amonova syna. Vedle m˝tu o boûskÈm p˘vodu zakl·d· Hatöepsut legitimitu svÈ vl·dy rovnÏû na pozemskÈm otci Thutmosovi I. TvrdÌ, ûe ji k vl·dÏ povolal jiû on. Oproti spoluvl·dci Thutmosovi III., jehoû matkou byla jedna z vedlejöÌch manûelek, mÏla jasnou v˝hodu v tom, ûe poch·zela z rodu hlavnÌ manûelky Ahmose. Za t¯etÌ potvrzenÌ opr·vnÏnosti svÈ vl·dy povaûuje Hatöepsut p¯ÌmÈ povol·nÌ bohem Amonem, jenû p¯i jednom slavnostnÌm pr˘vodu prost¯ednictvÌm vÏötby ozn·mil svÈ rozhodnutÌ, ûe se Hatöepsut m· st·t kr·lovnou. OdpovÌdajÌcÌ zn·zornÏnÌ zobrazujÌ, jak kr·lovnÏ, kleËÌcÌ p¯ed nÌm, s·m nasazuje korunu a udÏluje jÌ vl·du. Tyto zp˘soby legitimace platÌ v NovÈ ¯Ìöi v z·sadÏ pro vöechny kr·le. Za St¯ednÌ ¯Ìöe se vl·dci 12. dynastie s ˙spÏchem pokusili zajistit kontinuitu svÈho panov·nÌ s pomocÌ pevnÈho systÈmu spoluvl·dnutÌ. Instituce spoluregenstvÌ se vyuûÌvalo i v NovÈ ¯Ìöi (jako u Hatöepsuty a Thutmose III.) a Ramessovci se o nÏco mÈnÏ Ñofici·lnÌmì zp˘sobem pokusili udrûet ide·lnÌ klam jednoho vl·dnoucÌho panovnÌka ñ mlad˝ partner nemÏl û·dnou titulaturu ani se nepoËÌtaly roky jeho vl·dy, zato mu ale n·leûel titul Ñgeneralissimusì. CizÌ dynastie pozdnÌho obdobÌ postupujÌ, pokud jde o dÏdickou posloupnost, zcela jin˝m, neegyptsk˝m zp˘sobem. Libyjci st·t rozdrobili na mnoho menöÌch ˙zemÌ, aby se na vl·dnutÌ mohlo podÌlet co nejvÌce rodinn˝ch p¯ÌsluönÌk˘. U Etiopan˘ p¯ech·zÌ kr·lovstvÌ na bratra a poslÈze na synovce. Za Pto-

FARAON (263)

lemaiovc˘ byl znovu obnoven systÈm spoluvl·dnutÌ, ovöem p¯ednostnÏ s ûenskou partnerkou. V EgyptÏ bylo vûdy povaûov·no za ide·lnÌ, kdyû se vöechny ˙¯ady, vËetnÏ faraonova, dÏdily z otce na syna. Tak to p¯edznamen·v· kr·lovsk˝ m˝tus ñ p¯es vöechny p¯ek·ûky zÌsk· Hor dÏdictvÌ po svÈm otci Usirovi. Nep¯·telskÈmu bratru Sutechovi se nepoda¯ilo zmocnit se tr˘nu a dÏdickou posloupnost ohrozil jen doËasnÏ. PlatÌ, ûe nov˝ vl·dce p¯edstavuje novou generaci a ûe û·dn· generace nesmÌ b˝t p¯eskoËena. Kdyû korunnÌ princ zem¯e p¯ed n·stupem na tr˘n, nastupuje na jeho mÌsto nikoli jeho syn, ale mladöÌ bratr. Merenptah byl Ëtrn·ct˝ syn Ramesse II. Po¯adÌ se navÌc ne¯ÌdÌ vÏkem ñ synovÈ urËenÈ hlavnÌ manûelky majÌ p¯ednost p¯ed syny ostatnÌch manûelek. Ramesse III. se patrnÏ nemohl dlouho rozhodnout, kterÈho ze syn˘ urËÌ jako svÈho n·stupce, coû vedlo k harÈmovÈmu spiknutÌ, kterÈ ho st·lo ûivot. I v p¯ÌpadÏ, ûe Ñvelk· kr·lovsk· manûelkaì neporodila syna, byli tÈmÏ¯ vûdy, pokud kr·l nezem¯el p¯Ìliö mlad˝, k dispozici synovÈ ostatnÌch manûelek. Pokud mÏl kr·l jako v AchnatonovÏ p¯ÌpadÏ jen dcery, zaujÌmali d˘leûitÈ postavenÌ zeùovÈ a jednalo se s nimi jako s vlastnÌmi syny. Tutanchamon zem¯el mlad˝ a nepoda¯ilo se mu zaloûit novou dynastii, ale v jin˝ch p¯Ìpadech je kr·l˘v zeù rovnÏû zakladatelem novÈ dynastie. P¯itom vych·zÌme z dÏlenÌ na dynastie, kterÈ ManÈthÛ buÔ zavedl, nebo p¯evzal ze staröÌch pramen˘ za vl·dy Ptolemaia II. Ne vöechny, ale vÏtöina z t¯iceti jÌm urËen˝ch dynastiÌ odpovÌd· vl·dÏ jednÈ rodiny a tato vl·da pak buÔ z·konn˝m ustanovenÌm, nebo n·siln˝m uchv·cenÌm p¯ech·zÌ na dalöÌ dynastii. V ArchaickÈ dobÏ a na poË·tku StarÈ ¯Ìöe zast·vali ËlenovÈ vl·dnoucÌ rodiny vöechny vedoucÌ pozice ve spr·vÏ. NejvyööÌ ˙¯ednÌk (vezÌr) byl z¯ejmÏ kr·lovsk˝ syn a nejvyööÌ hodnost iripat velice pravdÏpodobnÏ oznaËovala p¯Ìsluönost k öiroce rozvÏtvenÈmu vl·dnoucÌmu a vöe ovl·dajÌcÌmu klanu. V pozdnÌ StarÈ ¯Ìöi vliv kr·lovskÈ rodiny postupnÏ upad· a ve St¯ednÌ a NovÈ ¯Ìöi jiû princovÈ nehrajÌ tÈmÏ¯ û·dnou roli. Jelikoû nebylo nikdy jistÈ, kter˝ z princ˘ se jednou stane kr·lem, dost·valo se vöem stejnÈ v˝chovy ñ n·slednÌk tr˘nu byl vychov·v·n v pal·covÈ ökole spoleËnÏ se vöemi ostatnÌmi princi, ale takÈ se syny zahraniËnÌch knÌûat a budoucÌmi ˙¯ednÌky, kter˝m dÌky spoleËnÈ v˝chovÏ obzvl·öù d˘vÏ¯oval. B˝t vychovatelem u kr·lovskÈho dvora byla obzvl·ötÏ zodpovÏdn· ˙loha, svÏ¯ovan· zaslouûil˝m ˙¯ednÌk˘m. Z·kladem v˝uky byla znalost pÌsma umoûÚujÌcÌ studium ÑklasickÈì literatury. V NefertejovÏ proroctvÌ se popisuje, jak kr·l Snofru vyjÌm· ze sk¯ÌÚky papyrov˝ svitek a psacÌ n·ËinÌ, aby osobnÏ zapsal, co m· moudr˝ Nefertej ¯Ìct. D·le existovala tÏlesn· v˝chova ñ v pramenech se hovo¯Ì o lukost¯elbÏ, plav·nÌ a obecnÏ o vojenskÈm vzdÏl·nÌ Ñv pr·ci (boha v·lky) Moncuaì. SportovnÏ zaloûen˝ kr·l Amenhotep II. popisuje obzvl·öù zevrubnÏ svoje tÏlesnÈ v˝kony, jimiû p¯edËil vöechny voj·ky vlastnÌho vojska. Pro

ERIK HORNUNG (264)

kr·le NovÈ ¯Ìöe bylo rovnÏû samoz¯ejmostÌ umÏt zach·zet s koÚmi a vozem ñ p¯edevöÌm kv˘li boji a lovu, a v amarnskÈm obdobÌ to byl obecnÏ prost¯edek rychlÈho p¯emisùov·nÌ. Ve staröÌm obdobÌ kr·l putoval v nosÌtk·ch nebo cestoval lodÌ. NesmÌme si vöak p¯edstavovat, ûe faraon jezdil na koni, jelikoû k˘Ú slouûil pouze jako taûnÈ zvÌ¯e. V kaûdÈm p¯ÌpadÏ se faraonovi dost·valo d˘kladnÈho intelektu·lnÌho vzdÏl·nÌ i tÏlesnÈ v˝chovy. Studium text˘ mu rovnÏû pom·halo p¯ichystat se na n·boûenskÈ ˙koly ñ vidÏli jsme to jiû na p¯Ìkladu Ramesse IV. Nakolik byl faraon p¯ipraven na svou boûskou ˙lohu p¯ed n·stupem na tr˘n, vöak z pramen˘ nevypl˝v·. Neust·le opakovanÈ tvrzenÌ, ûe proch·zel form·lnÌm ÑzasvÏcenÌmì, nebylo nikdy ¯·dnÏ od˘vodnÏno. Kdyû se v kr·lovsk˝ch n·pisech a hymnech zd˘razÚuje, ûe faraon zn· tajn· mystÈria, je obezn·men s tajemstvÌm sluneËnÌho bÏhu a Ñ jiû ve vajÌËku je moudr˝ì, pak se tyto v˝roky t˝kajÌ boûskÈ podstaty ˙¯adu, nikoli lidskÈ individuality. Znalosti, kterÈ pot¯eboval k vykon·v·nÌ svÈho vysokÈho ˙¯adu, mu mohla poskytnout jedinÏ odpovÌdajÌcÌ v˝chova. JakÈ nadÏje byly spjaty s n·stupem k moci novÈho kr·le, nejlÈpe ukazujÌ hymny sloûenÈ p¯i p¯Ìleûitosti nastoupenÌ na tr˘n zn·mÈ z obdobÌ NovÈ ¯Ìöe ñ hymny na Merenptaha a Ramesse IV. ” jak˝ kr·sn˝ den! Nebe i zemÏ se radujÌ, ty jsi dobr˝ p·n Egypta! Ti, kte¯Ì uprchli, se vr·tili do sv˝ch mÏst, ti, kte¯Ì se skr˝vali, vyöli ze sv˝ch skr˝öÌ; hladovÌ jsou sytÌ a radostnÌ, ûÌznÌcÌ jsou napojeni; ti, kte¯Ì byli nazÌ, jsou odÏni do jemnÈho lnu, ti, kte¯Ì byli poöpinÏni, z·¯Ì Ëistotou. Ti, kte¯Ì byli uvÏznÏni, byli propuötÏni, ti, kte¯Ì byli spout·ni, jsou radostnÌ; SpornÈ strany v tÈto zemi doöly ke smÌru. Vysok˝ Nil vystoupil z b¯eh˘, aby osvÏûil srdce lidu. Vdovy, jejichû domy jsou otev¯enÈ, zvou poutnÌky dovnit¯; dÌvky v˝skajÌ a zpÌvajÌ oslavnÈ pÌsnÏ, .......

FARAON (265)

Chlapci se narodili do dobr˝ch Ëas˘, (neboù) stvo¯itel pokolenÌ a pokolenÌ je vÏËn˝m p·nem. LodÏ p¯i plavbÏ j·sajÌ a nepot¯ebujÌ vleËn· lana: p¯iplouvajÌ s plachtami a vesly. Jsou naplnÏny radostÌ od chvÌle, kdy bylo ¯eËeno: ÑKr·l DolnÌho a HornÌho Egypta Hekamaatre znovu nosÌ bÌlou korunu! Syn Re˘v Ramesse p¯evzal po otci korunu!ì ObÏ zemÏ mu ¯ÌkajÌ: ÑKr·sn˝ Hor je na tr˘nu svÈho otce Amon-Rea, boha, kter˝ ho vyslal, ochr·nce tohoto vl·dce, jenû si podmanÌ kaûdou zem!ì

Takto byl opÏvov·n Ramesse IV. V podobnÈm hymnu na Merenptaha se jeötÏ zd˘razÚuje, ûe se vr·til princip maat, spr·vn˝ a ide·lnÌ ¯·d ve spoleËnosti a p¯ÌrodÏ, a potlaËil bezpr·vÌ, aby, jak stojÌ na konci hymnu, Ñse ûilo se smÌchem a ˙divemì. Od faraona se oËek·v·, ûe bude napodobovat skutky boha stvo¯itele a ûe p¯ivede svÏt zp·tky do ide·lnÌho poË·teËnÌho stavu. Ve faraonovÏ titulatu¯e se objevuje oznaËenÌ Ñb˘hì, zobrazenÌ ho neust·le pozdvihujÌ na ˙roveÚ boh˘ a Egypt oËek·v·, ûe se jeho Ëinnost vyrovn· p˘sobenÌ boûstva. StaröÌ egyptologie byla ve vztahu k egyptskÈmu kr·lovstvÌ jeötÏ pod p¯Ìliö siln˝m vlivem antick˝ch autor˘, kte¯Ì faraona povaûovali za jednoho z mnoha orient·lnÌch despot˘, jenû na oslavu sebe samÈho vztyËuje pyramidy, pop¯ÌpadÏ vystupuje v SenusretovÏ legendÏ jako p¯emoûitel svÏta. Teprve roku 1902 Alexandre Moret jasnÏ rozpracoval ÑN·boûensk˝ charakter faraonskÈho kr·lovstvÌì, a tÌm zah·jil dodnes p¯etrv·vajÌcÌ diskusi o faraonovÏ Ñboûskostiì. P¯itom se neust·le hovo¯Ì o Ñdvou p¯irozenostechì kr·le, neboù vedle jeho boûskÈ podstaty nelze p¯ehlÌûet ani tu lidskou, o kterÈ jsme jiû hovo¯ili. Lidskou p¯irozenost opÏt novÏ zd˘raznil Georges Posener ve studii z roku 1960 (srov. bibliografie), zatÌmco jinÌ auto¯i se cele soust¯eÔujÌ na faraonovu boûskou podstatu. OblÌbenÈ, ale neöùastnÈ oznaËenÌ Ñboûsk˝ kr·lì, kterÈ vytvo¯il jiû Moret (Ñle roi dieuì), stavÌ boûskou postatu p¯Ìliö do pop¯edÌ. Faraon je ËlovÏk, ale jeho ˙¯ad je boûsk˝, neboli jinak ¯eËeno ñ je to ËlovÏk v ˙loze boha. Je takÈ knÏz, sluûebnÌk boh˘, a zastupuje p¯ed bohy celÈ lidstvo. V EgyptÏ se navÌc m˘ûe st·t Ñbohemì kdokoli ñ zem¯elÌ jsou obecnÏ povaûov·ni za Ñbohyì, jelikoû po smrti ob˝vajÌ tutÈû sfÈru jako ÑopravdovÌì bohovÈ. ExistujÌ hypotÈzy,

ERIK HORNUNG (266)

ûe egyptskÈ slovo Ñb˘hì (necer) p˘vodnÏ oznaËovalo pouze mrtvÈho kr·le. Faraon je ovöem mimo¯·dn˝ tÌm, ûe na rozdÌl od vöech ostatnÌch lidÌ je bohem jiû zaûiva. Je to tak¯ÌkajÌc Ñb˘h na zemiì! Proto je boûskost egyptskÈho kr·le tÏûko definovateln· a nejlepöÌ je nejspÌö vych·zet z p˘vodnÌch text˘ a zobrazenÌ faraonskÈho obdobÌ. Lze v nich rozliöit nÏkolik naprosto odliön˝ch typ˘ v˝povÏdÌ o kr·lovÏ vztahu ke svÏtu boh˘: 1. faraon je b˘h; 2. faraon je syn boha; 3. faraon je obraz boha; 4. bohovÈ faraona ÑmilujÌì nebo ho Ñobda¯ujÌ p¯ÌznÌì. Pouze prvnÌ dvÏ v˝povÏdi se objevujÌ v Ñofici·lnÌì titulatu¯e, dalöÌ dvÏ se odr·ûejÌ p¯edevöÌm v p¯ÌzviscÌch. L·ska (merut) a p¯ÌzeÚ (hesut), jeû bohovÈ kr·li projevujÌ, charakterizujÌ mimo¯·dnÏ d˘vÏrn˝ vztah mezi bohy a kr·lem. »asto b˝v· zd˘razÚov·no, ûe nÏkter˝ b˘h nebo bohynÏ miluje vl·dnoucÌho panovnÌka vÌce neû vöechny p¯edeölÈ. Chufu˘v n·slednÌk Radûedef ze 4. dynastie nosÌ jako prvnÌ kr·l titul Ñsyn Re˘vì, tedy syn sluneËnÌho boha. PozdÏjöÌ p¯Ìzviska oznaËujÌ faraona takÈ jako syna Amonova, Ptahova a mnoha dalöÌch boh˘ a bohyÚ a v n·pisech ho nejr˘znÏjöÌ bohovÈ oslovujÌ Ñm˘j synuì nebo Ñm˘j milovan˝ synuì. M˝tus o faraonovÏ boûskÈm p˘vodu ukazuje, ûe jej lze ch·pat zcela konkrÈtnÏ jako Ñsynaì sluneËnÌho boha a ûe jej tento b˘h zplodil. Tak se to traduje jiû v papyru Westcar ze St¯ednÌ ¯Ìöe o kr·lÌch z 5. dynastie. Kdyû je vöak kr·l v obdobÌ Ramessovc˘ oznaËov·n jako Ñsyn Sutechaì ñ boha, kter˝ v m˝tu û·dnÈho syna nem· ñ, pak se tÌm m· na mysli obecnÏ jeho charakter. Kv˘li v·leËnickÈ povaze se faraon jevÌ totoûn˝ s bojovn˝m a n·silnick˝m bohem Sutechem a oznaËenÌ Ñsyn Sutechaì znamen· pouze Ñ je jako Sutechì Ëi Ñ je Sutechì (kdyû bojuje proti nep¯·tel˘m). S tÌmto typem srovn·nÌ se bezesporu setk·v·me i u nekr·lovsk˝ch osobnÌch jmen: Ñsyn (boha / bohynÏ) Xì nebo Ñdcera (boha/bohynÏ) Xì. Ve StarÈ ¯Ìöi se tato srovn·nÌ jeötÏ nevyskytujÌ, ale ve St¯ednÌ ¯Ìöi jsou velmi oblÌbena. Dosud nebyla roz¯eöena ot·zka, jakou n·boûenskou v˝povÏdnÌ hodnotu m· jmÈno Ñdcera Amonovaì u nekr·lovskÈho dÌtÏte. OznaËenÌ Ñobraz boûÌì se vztahuje ke vöem lidem (jako v Genesi) pouze v NauËenÌ pro kr·le Merikarea, d·le se jiû omezuje pouze na kr·le. Ve StarÈ ¯Ìöi jeötÏ zcela chybÌ. Za 13. dynastie se z nÏj vyvinula nov· definice, kdy je faraon povaûov·n za ÑûivoucÌ obraz (sluneËnÌho boha) Rea na zemiì a nejr˘znÏjöÌ variace tÈto formulace se pouûÌvajÌ v obdobÌ NovÈ ¯Ìöe a v PozdnÌ dobÏ. EgypùanÈ mÏli k dispozici p¯ibliûnÏ dvacet r˘zn˝ch pojm˘ s v˝razem Ñobrazì, s jejichû pomocÌ bylo moûnÈ vyj·d¯it i jemnÈ v˝znamovÈ rozdÌly. ÑObrazì tak m˘ûe znamenat i znak, sochu a kultovnÌ zobrazenÌ. V ofici·lnÌ titulatu¯e byla tato faraonova podstata vyj·d¯ena v definici Ñsyn Re˘vì. N·pisy vûdy kladou v˝razy Ñsynì a Ñobrazì na stejnou ˙roveÚ. Pro Amon-Rea je Amenhotep III. Ñm˘j milovan˝ syn, jenû vznikl z m˝ch ˙d˘, m˘j obraz, jejû jsem seslal na zemì (Listina IV. 1676). Pozemsk˝ syn se boûskÈmu otci v kaûdÈm ohledu vyrovn· ñ

FARAON (267)

podobou, jedn·nÌm i povahou, ale takÈ spoleËensk˝m postavenÌm a mÌstem, kterÈ zaujÌm·. Jen zcela v˝jimeËnÏ, jak je to doloûeno z obdobÌ Ramessovc˘, je faraon oznaËov·n jako Ñz·stupceì boha, jelikoû to bylo povaûov·no za niûöÌ postavenÌ. B˘h m˘ûe na zemi p˘sobit jak dÌky kultovnÌm obraz˘m a posv·tn˝m zvÌ¯at˘m, tak prost¯ednictvÌm faraonov˝m. Texty se stupÚujÌ a nÏkterÈ kr·le dokonce zcela ztotoûÚujÌ s bohy. Amenemhet III. je v NauËenÌ loajalistickÈm ze St¯ednÌ ¯Ìöe postupnÏ oznaËov·n jako Sia, Re, Hapi, Chnum, Bastet a Sachmet, je tedy ztotoûÚov·n i s bohynÏmi. Neznamen· to ovöem, ûe by se bohovÈ vtÏlili do kr·le, n˝brû z toho v kontextu celÈho dobro¯eËenÌ kr·li plyne, ûe faraon ve svÈ ˙loze ûivitele Egypta p¯edstavuje pro lidi Hapiho (nilskÈ z·plavy), jakoûto otec zemÏ je pro nÏ Chnumem (ten vytv·¯Ì lidi na hrnËÌ¯skÈm kruhu). Kdyû je rozhnÏvan˝, je straölivou Sachmet, ve vlÌdnÈ n·ladÏ p¯edstavuje smÌ¯livou Bastet a v boji je bohem v·lky Moncuem. Tato jmÈna boh˘ heslovitÏ opisujÌ ˙lohu, jiû faraon sehr·v· na zemi. Na stejnÈ ˙rovni se nach·zejÌ oznaËenÌ a zobrazenÌ kr·le jako zvÌ¯ete. Nejd˘leûitÏjöÌ a od poË·tku dÏjin doloûen· kr·lovsk· zvÌ¯ata jsou lev, b˝k a sokol. PozdÏji se k nim p¯ipojujÌ k¯Ìûenci ñ sfinga a gryf, jenû spojuje kr·lovu lvÌ a sokolÌ podstatu. B˝k pro Egypùany znamen· nejen plodnost, ale v prvnÌ ¯adÏ moc. Proto se Usir naz˝v· Ñb˝kem Z·paduì a jinÌ bohovÈ Ñb˝ky nebesì. Na triumf·lnÌch v˝jevech, jeû byly v obdobÌ NovÈ ¯Ìöe s oblibou zobrazov·ny na skarabech a skaraboidech, p¯ekraËuje kr·l v b˝ËÌ podobÏ nep¯Ìtele leûÌcÌho na zemi, ale jakoûto vÌtÏz m˘ûe b˝t vyobrazen takÈ v podobÏ lva, sfingy a gryfa, a m˘ûeme se s nÌm dokonce setkat v podobÏ konÏ, novÈho kr·lovskÈho zvÌ¯ete. P¯edevöÌm je vöak v n·pisech a zn·zornÏnÌch neust·le zd˘razÚov·na kr·lova sokolÌ podstata. Jiû od zaË·tku dÏjin je faraon pokl·d·n za sokolÌho boha Hora; jeho titulatura zaËÌn· Horov˝m jmÈnem a on s·m je povaûov·n za ÑSokola v pal·ciì, tedy za Hora na zemi. Rachef stvo¯il zn·m˝ typ sochy (kr·l je pod ochranou sokolÌho boha Hora), jenû v nejr˘znÏjöÌch obmÏn·ch p¯eûÌv· aû do konce faraonskÈho obdobÌ. JeötÏ Nechtharehbe (¯ecky Nektanebos) II. je zn·zorÚov·n nejen pod ochranou sokola (socha v New Yorku), ale coby Ñsokolì je takÈ jako boûstvo uctÌv·n. Socha Ñkr·le v sokolÌm rouöeì obzvl·ötÏ p˘sobivÏ ukazuje splynutÌ faraona s Horovou sokolÌ podstatou ñ zep¯edu socha zn·zorÚuje kr·le v rouchu a zezadu m· sokolÌ k¯Ìdla. O nÏco skromnÏji vyjad¯ujÌ tento faraon˘v aspekt ËetnÈ sokolÌ atributy n·leûejÌcÌ k jeho rouchu. Ramesse II. se ve svÈ zboûötÏlÈ podobÏ r·d nech·v· zn·zorÚovat se sokolÌ hlavou, ale nem· na mysli Hora, n˝brû sluneËnÌho boha Reharachteje. é·dnÈmu jinÈmu bohu nenÌ egyptsk˝ kr·l tak Ëasto a ˙plnÏ stavÏn naroveÚ jako sluneËnÌmu bohu Reovi. V prvnÌch t¯ech dynastiÌch se tento b˘h jeötÏ tÈmÏ¯ neobjevuje, ale za 4. dynastie najednou nab˝v· mimo¯·dnÈho

ERIK HORNUNG (268)

v˝znamu a v 5. dynastii jiû vöichni kr·lovÈ stavÌ vedle svÈ pyramidy i Reovu svatyni. Chufu˘v syn a n·slednÌk definuje vztah mezi kr·lem a sluneËnÌm bohem tÌm, ûe p¯ijÌm· titul Ñsyn Re˘vì, kter˝ budou nad·le nosit vöichni kr·lovÈ. Jeho n·slednÌci si volÌ tr˘nnÌ jmÈna obsahujÌcÌ v˝povÏdi o Reovi a i v p¯ÌdomcÌch se nejr˘znÏjöÌmi zp˘soby popisuje ˙zk˝ vztah faraona k Reovi. Od Text˘ pyramid je navÌc sluneËnÌ b˘h dominujÌcÌm boûstvem v kr·lovskÈm z·hrobÌ. Za St¯ednÌ ¯Ìöe se mnoûÌ p¯Ìdomky, jeû faraona povaûujÌ za ÑsluneËnÌho kr·leì, ÑsluneËnÌ kotouË lidstva, jenû z Egypta odh·nÌ temnotuì, Ñslunce cizozemc˘ì Ëi za toho, Ñkdo osvÏtluje obÏ zemÏì. Vrchol ÑsluneËnÌhoì kr·lovstvÌ vöak p¯edstavuje Nov· ¯Ìöe, jeû se v textech (nap¯Ìklad Litanie na Rea) snaûÌ dos·hnout ˙plnÈho ztotoûnÏnÌ zesnulÈho kr·le se Sluncem. Toto ztotoûnÏnÌ je trojÌ: Ñ J· jsem ty a ty jsi j·, tvoje duöe (ba) je moje duöe a tv· cesta podsvÏtÌm je mou cestou.ì Toto ¯Ìk· faraon Reovi. ZtotoûnÏnÌ se sluncem, jeû kaûdÈho r·na oml·dne a znovuzrozenÈ se opÏt vr·tÌ z podsvÏtÌ, z ¯Ìöe mrtv˝ch, poskytuje nejjistÏjöÌ z·ruku dalöÌho ûivota na onom svÏtÏ. Proto jsou hrobky v ⁄dolÌ kr·l˘ vyzdobeny noËnÌmi cestami slunce podsvÏtÌm a vöude se tam setk·v·me s vyobrazenÌmi sluneËnÌho boha v loÔce nebo v podobÏ sluneËnÌho kotouËe. Kr·lovÈ usilovali jeötÏ za ûivota o ztotoûnÏnÌ se sluneËnÌm bohem a od doby Amenhotepa II. se nech·vali od sv˝ch ˙¯ednÌk˘ oslovovat: ÑTy jsi Re!ì Amon, Ñkr·l boh˘ì, ¯Ìk· Amenhotepovi III.: ÑUstanovil jsem tÏ jako Rea obou b¯eh˘ (= Egypta).ì Jak se zd·, tent˝û kr·l zasadil svÈ jmÈno jako pr vnÌ do sluneËnÌho kotouËe, a tak i obraznÏ stvrdil ztotoûnÏnÌ svÈ osoby se sluneËnÌm bohem. Pr·vÏ tento faraon˘v sluneËnÌ aspekt z¯ejmÏ vede od doby Amenhotepa III. ke zboûnÈmu uctÌv·nÌ ûijÌcÌho kr·le. Faraon je sice od samÈho poË·tku obklopen ritu·ly, jeû se prov·dÏjÌ zejmÈna p¯i jeho n·stupu na tr˘n a p¯i kr·lovskÈm jubileu (sv·tek sed), ale p¯edmÏtem kultu se st·v· aû po smrti, jeû z nÏj uËinÌ boha, p¯esnÏji ¯eËeno Usira. Teprve nynÌ se vöak setk·v·me s tÌm, ûe vl·dnoucÌ kr·l obÏtuje p¯ed vlastnÌm zboûötÏl˝m obrazem. Up¯ednostÚovan˝m mÌstem tohoto uctÌv·nÌ byla zemÏ zlata a slunce ñ N˙bie, kter· leûÌ, pokud jde o v˝chod slunce, Egyptu nejblÌûe. Amenhotep III. si postavil dvojit˝ chr·m v Solebu a v SedÈnze, aby tam byl spolu s manûelkou TejÌ uctÌv·n jako b˘h. Tutanchamon n·sledoval jeho p¯Ìkladu ve Farasu. Ramesse II. postavil vedle dvou chr·m˘ v Ab˙ Simbelu v N˙bii celou ¯adu dalöÌch chr·m˘ a nech·val se v nich uctÌvat jako b˘h. Jeho kultovnÌ obraz, jemuû tam s·m obÏtuje, m· sokolÌ hlavu, je zobrazen se sluneËnÌm kotouËem (vedle tÈû s lidskou hlavou a sluneËnÌm kotouËem) a pozdvihuje tak kr·le obraznÏ ke sluneËnÌmu bohu. Toto kultovnÌ uctÌv·nÌ ûijÌcÌho kr·le je spojeno p¯edevöÌm s kolos·lnÌmi sochami obsahujÌcÌmi vlastnÌ kultovnÌ jmÈna a ztÏlesÚujÌcÌmi faraon˘v nez·vi-

FARAON (269)

sl˝ boûsk˝ aspekt. JmÈna kr·l˘ se objevujÌ rovnÏû na skarabech, ale na drobn˝ch umÏleck˝ch p¯edmÏtech b˝v· zboûötÏnÌ s oblibou vyj·d¯eno pomocÌ zn·zornÏnÌ kr·le v kultovnÌ b·rce, kterou po amarnskÈm obdobÌ nahradila nosÌtka. BoûskÈ nebo lidskÈ bytosti nesou faraona ozdobenÈho vöemi atributy kr·lovstvÌ na ramenou jako modlu p¯i procesÌ. StejnÏ jako slunce p˘sobÌ kr·l na chod svÏtsk˝ch ud·lostÌ uû jen sv˝m ÑzjevenÌmì. V kultovnÌ loÔce m˘ûe jeho obraz nahradit jmÈno a ve v˝jevech z procesÌ vystupuje Ëasto anonymnÏ. Faraonovu sluneËnÌ bytost si EgypùanÈ dok·zali docela re·lnÏ p¯edstavit. StejnÏ jako slunce ÑosvÏtlovalì Egypt prost¯ednictvÌm pam·tnÌk˘, jeû budoval po celÈ zemi. ÑPostavil jsi v mÈm chr·mu obrovskÈ pam·tnÌky a osvÏtlil jsi Karnak nesmrteln˝mi dÌly, jako slunce, kdyû se r·no rozz·¯Ì,ì tak promlouv· ve VelkÈ sloupovÈ sÌni Amon ke svÈmu ÑmilovanÈmu synuì Sethimu I. Faraonovy stavby se t¯pytÌ do d·li po celÈ zemi, Egypt je Ñzaplavenì leskem, jenû z·¯Ì z chr·m˘, a je z·roveÚ ÑslavnostnÏ naladÏnì. Z·¯ivÈ barvy chr·mov˝ch reliÈf˘, pozlacenÈ öpice obelisk˘ a dalöÌ Ë·sti staveb a hladce vyleötÏn˝ drah˝ k·men soch, to vöe p¯ispÌv· k lesku ÑsluneËnÌho kr·leì. Jako tvo¯ivÈ svÏtlo formuje svÏt a nech·v· jej pro svÈ poddanÈ osvÏtlit. A stejnÏ jako svÏtelnÈ paprsky zah·nÏjÌ temnotu, zaplaöuje faraon nep¯·tele Egypta, aù uû se objevÌ kdekoli. Jeho obraz, kter˝ byl s oblibou umisùov·n na obvodov˝ch zdech chr·mu nebo v kamenolomech, mÏl apotropaick˝ ˙Ëinek a zapuzoval temnÈ sÌly. StejnÏ mÏlo p˘sobit i jeho zobrazenÌ na skarabech a jin˝ch drobn˝ch umÏleck˝ch dÌlech. V obdobÌ NovÈ ¯Ìöe je s oblibou veleben a zpodobÚov·n jako p¯esn˝ lukost¯elec ñ jako slunce Ñst¯ÌlÌì sv˝mi paprsky a odh·nÌ vöechny nep¯·tele, tak i faraon prudce vysÌl· z bojovÈho vozu öÌpy, jeû neomylnÏ najdou sv˘j cÌl. HluböÌ smysl, kter˝ urËuje faraonova ÑsluneËnÌì podstata, je jasnÏ vysloven v jednom textu z doby Thutmose III. ñ zemÏ musÌ b˝t takov·, Ñ jako by v nÌ Re (s·m) byl kr·lemì (Listina IV 1246), nebo jeötÏ jednoduöeji Ñ jako za Ëas˘ Reaì, kdy sluneËnÌ b˘h jeötÏ s·m vl·dl na zemi, nebo Ñ jako za Ëas˘ stvo¯enÌì, kdy stvo¯il svÏt. Kdyû tedy faraon p˘sobÌ a jedn· jako slunce, znamen· to, ûe opakuje skutky boha stvo¯itele, odh·nÌ temnotu, jeû nastala od doby stvo¯enÌ, a uv·dÌ svÏt zpÏt do p˘vodnÌho dokonalÈho stavu. Hraje ˙lohu boha stvo¯itele na zemi. O Ramessovi II. se v jednom n·pisu v TanidÏ pravÌ, ûe je Ñten, kter˝ znovu zakl·d· svÏt jako p¯i stvo¯enÌì, a o mladÈm Tutanchamonovi se na RestauraËnÌ stÈle, jeû uzavÌr· amarnskÈ obdobÌ, tvrdÌ: ÑZahnalÖ zmatek, aby mohl zavl·dnout ¯·d (maat). OöklivÌ si leû, takûe svÏt je jako p¯i stvo¯enÌ.ì Odtud pramenÌ p¯i kaûdÈm n·stupu na tr˘n vÌra, ûe veökerÈ zlo bude potlaËeno a svÏt bude znovu dokonal˝! Tato kr·lovsk· ideologie lÌËÌ ide·lnÌ obraz, jenû vöak citelnÏ ovlivÚoval realitu staroegyptsk˝ch dÏjin. Mnoho z n·m zn·m˝ch v·leËn˝ch taûenÌ nebylo z politick˝ch ani ekonomick˝ch d˘vod˘ nutn˝ch, n˝brû ölo pouze o ritu·lnÌ

ERIK HORNUNG (270)

Ñpor·ûku nep¯Ìteleì faraonem, kter˝ musel po p¯evzetÌ vl·dy co nejd¯Ìve triumfovat nad nep¯·telsk˝mi silami, aby dost·l svÈ ˙loze. Proto se n·m dochovaly doklady o demonstracÌch vojenskÈ sÌly i u mÌrumilovn˝ch vl·dc˘, jak˝mi byli Hatöepsut a Achnaton. DalöÌm zp˘sobem, jak porazit nep¯·telskÈ sÌly, byl lov, neboù pron·sledovan· a usmrcen· zvÌ¯ata byla povaûov·na za faraonovy nep¯·tele. Ve vyobrazenÌch jsou lov a boj na stejnÈ ˙rovni ñ na TutanchamonovÏ malovanÈ truhle se obmÏÚuje pouze dav lidsk˝ch a zvÌ¯ecÌch Ñnep¯·telì, zatÌmco velk· postava kr·le st¯ÌlejÌcÌho z bojovÈho vozu z luku a obklopenÈho voj·ky se nemÏnÌ. Na prstenu Amenhotepa II. v Louvru bojuje faraon na jednÈ stranÏ s nep¯·teli a na druhÈ stranÏ zabÌjÌ lva. ProslulÈ scÈnÏ z lovu divok˝ch b˝k˘ Ramesse III. na jiûnÌ Ë·sti pylonu v MedÌnit Habu odpovÌd· v severnÌ Ë·sti v˝jev z boj˘. Na v˝jevech, kde jsou kr·li vzd·v·ny pocty, kterÈ v podstatÏ dokl·dajÌ obchodnÌ styky se zahraniËÌm, panovnÌk neust·le dost·v· exotick· zvÌ¯ata ñ slony, ûirafy a medvÏdy. Jejich zobrazenÌ zd˘razÚuje faraonovu nadvl·du sahajÌcÌ aû do nejvzd·lenÏjöÌch kraj˘ uspo¯·danÈho svÏta. Tato zvÌ¯ata byla takÈ chov·na v zoologickÈ zahradÏ na kr·lovskÈm dvo¯e, aby svou p¯ÌtomnostÌ plnila tutÈû funkci. Egyptsk˝m vyobrazenÌm boje a lovu dominuje faraonova velk· postava a stejnÏ tak i texty o nÏm tvrdÌ, ûe je ÑsilnÏjöÌ neû miliony voj·k˘ì nebo ûe p¯edstavuje ÑzeÔ pro svÈ vojskoì, a hovo¯Ì tÈmÏ¯ v˝luËnÏ o jeho Ëinnosti. JmÈna gener·l˘ a niûöÌch velitel˘ se v kr·lovsk˝ch n·pisech nevyskytujÌ. Ramesse II. lÌËÌ bitvu u Kadeöe tak, jako by potÈ, co jeho vojsko selhalo a padlo do lÈËky, docela s·m, jen s pomocÌ boha Amona, drûel Chetity a jejich spojence v öachu a obr·til ötÏstÌ v boji ve sv˘j prospÏch. Tato stylizace ud·lostÌ, zcela odpovÌdajÌcÌ egyptskÈ kr·lovskÈ ideologii, se vöak pro nÏj stala z·kladem velice re·lnÈ mÌrovÈ politiky, jeû p¯ekonala v·leËnou konfrontaci dvou tehdejöÌch velmocÌ a po dlouh˝ch jedn·nÌch vedla k uzav¯enÌ mÌrovÈ smlouvy, kterou nakonec stvrdil i sÚatek. To vöe se bezpochyby dÏlo p¯es velk˝ odpor vojensk˝ch kruh˘, kterÈ se nechtÏly jen tak vzd·t nep¯Ìtele v podobÏ ÑbÌdn˝ch Asiat˘ì. V souladu s kr·lovskou ideologiÌ je rovnÏû fakt, ûe faraon nevede û·dnÈ ˙toËnÈ a dobyvaËnÈ v·lky, n˝brû vûdy pouze reaguje na provokaci a Ñrebeliiì sv˝ch protivnÌk˘. Ramesse II. ˙toËÌ jenom na ty, kte¯Ì Ñporuöili hraniceì, a typick˝ d˘vod k v·lce obsahuje i n·sledujÌcÌ formulace: Ñ Jeho V˝sosti bylo sdÏleno, ûe bÌdn· zemÏ Kuö se hodl· vzbou¯it.ì V dialektickÈm rozporu s nechutÌ k vedenÌ ˙toËn˝ch v·lek je Ëasto pouûÌvan· formulace Ñkr·l rozöi¯uje hranice Egyptaì. Zde p˘sobÌ dalöÌ ideologick˝ poûadavek, motiv ÑrozöÌ¯enÌ st·vajÌcÌhoì (viz nÌûe). P¯inejmenöÌm od St¯ednÌ ¯Ìöe si faraon ËinÌ absolutnÌ n·rok na svÏtovl·du, podlÈhajÌ mu Ñvöechny zemÏ a vöechny cizÌ konËinyì a za NovÈ ¯Ìöe jiû lze hovo¯it o egyptskÈm impÈriu, jeû zahrnuje Palestinu, S˝rii, Libanon a velkÈ Ë·sti dneönÌho S˙d·nu. Faraonova nadvl·da nad svÏtem je

FARAON (271)

s oblibou popisov·na myticky ñ na jihu sah· jeho moc aû po Ñmys svÏtaì a na severu aû po odvÏkou temnotu Ëi opÏry oblohy, zahrnuje tedy cel˝ uspo¯·dan˝ svÏt, aû po hranice stvo¯enÌ. V jednÈ jednoduchÈ formulaci je kr·l Ñp·nem toho, kolem Ëeho krouûÌ slunceì. V·leËnÌk a stavitel, to jsou dva hlavnÌ aspekty faraonova dÏjinnÈho p˘sobenÌ. V titulatu¯e se st·le znovu bere z¯etel na budov·nÌ Ñpam·tnÌk˘ì (menu) ñ to mohou b˝t stavby, stÈly, obelisky, sochy, ale i nov· kr·lovsk· rezidence (Achnaton) nebo drobn· umÏleck· dÌla. Vytv·¯et takovÈto pam·tnÌky p¯edstavovalo kr·l˘v zvl·ötnÌ ˙kol a pat¯ilo opÏt k jeho ˙loze boha-stvo¯itele na zemi. Aby mohl tuto svou roli naplnit, zaËÌnal kaûd˝ kr·l pokud moûno hned po n·stupu na tr˘n realizovat velkÈ stavebnÌ z·mÏry, takûe i z relativnÏ kr·tk˝ch vl·dnÌch obdobÌ m·me dnes k dispozici podivuhodnÈ mnoûstvÌ pam·tek. Ramesse, jenû vl·dl p¯es 66 let, n·m jiû z prvnÌho roku svÈ vl·dy zanechal p¯inejmenöÌm t¯i velkÈ n·pisy na stavb·ch a patrnÏ takÈ okamûitÏ zaËal s budov·nÌm nÏkolika obrovsk˝ch chr·mov˝ch staveb ñ v Abydu a Ab˙ Simbelu. Zah·jil stavbu Ramessea, rozöÌ¯il chr·m v Luxoru, dokonËil Velkou sloupovou sÌÚ v Karnaku, vystavÏl ohromnou hrobku v ⁄dolÌ kr·l˘ a nechal vytesat vöechny stÈly a sochy, kterÈ k takov˝m stavb·m pat¯ily. To vöe stihl z·roveÚ s taûenÌmi proti Chetit˘m, jeötÏ neû zaËal uplatÚovat mÌrovou politiku! PodobnÏ ˙ûasnÏ v˝konn˝ byl za StarÈ ¯Ìöe kr·l Snofru, kter˝ nechal vystavÏt t¯i velkÈ a nÏkolik mal˝ch pyramid. V NovÈ ¯Ìöi se stal velk˝m stavitelem Amenhotep III., jenû nechal takÈ zhotovit neuvÏ¯itelnÈ mnoûstvÌ soch boh˘ a kr·l˘, mezi nimiû se vyskytovalo p¯es 700 soch bohynÏ Sachmet. TakovÈ vypÏtÌ vöech sil zemÏ vöak nebylo moûnÈ v kaûdÈm vl·dnÌm obdobÌ. MnozÌ kr·lovÈ se spokojili se spÌöe symbolickou Ñv˝stavbou pam·tnÌk˘ì ñ u jiû existujÌcÌch staveb a obelisk˘ p¯idali n·pisy, nebo dokonce jen pozmÏnili kartuöe sv˝ch p¯edch˘dc˘, a p¯ivlastnili si tak danÈ monumenty. TakovÈto Ñuzurpaceì nebyly povaûov·ny za nep¯·telsk˝ Ëin, ale za naprosto legitimnÌ akt, jenû byl zcela v souladu s kr·lovskou ideologiÌ. Stvo¯itelsk· ˙loha zavazovala kaûdÈho kr·le vytvo¯it nÏco novÈho, p¯es·hnout to, co vybudovali jeho p¯edch˘dci, stejnÏ jako musel p¯i v·leËn˝ch taûenÌch ÑrozöÌ¯it hraniceì. Tomuto ˙kolu ide·lnÏ vyhovuje koncepce egyptskÈho chr·mu, kter˝ na rozdÌl od chr·mu ¯eckÈho nenÌ nikdy dokonËen, n˝brû m˘ûe b˝t ustaviËnÏ rozöi¯ov·n. JednotlivÈ prvky chr·mu ñ sloupov· sÌÚ, dv˘r, pylon a br·ny ñ mohou b˝t libovolnÏ zn·sobov·ny. Kr·l tedy m˘ûe vystavÏt nov˝ chr·m nebo rozöÌ¯it existujÌcÌ chr·m o novÈ prvky. Chr·my v Karnaku se stavÏly p¯es 2000 let. Tuto povinnost dodat nÏco novÈho oznaËuji jako pravidlo ÑrozöÌ¯enÌ st·vajÌcÌhoì. Toto pravidlo bezpochyby platilo jiû ve StarÈ ¯Ìöi a urËovalo v˝voj pyramidy. Od St¯ednÌ ¯Ìöe je souË·stÌ vl·dnÌho programu kaûdÈho egyptskÈho kr·le. Autor NauËenÌ pro kr·le Merikarea si p¯eje n·slednÌka, kter˝ by ho

ERIK HORNUNG (272)

p¯edËil a Ñrozmnoûil to, Ëeho jsem dos·hl j·ì, a o mladÈm Tutanchamonovi se tvrdÌ, ûe Ñp¯ekonal to, Ëeho se dos·hlo za Ëas˘ jeho p¯edk˘ì. V n·pise obsahujÌcÌm tuto formulaci kr·l stanovuje, ûe bude zv˝öen z jeden·cti na t¯in·ct poËet nosn˝ch tyËÌ, na nichû se v procesÌ nese obraz boha Amona, a ze sedmi na jeden·ct poËet tyËÌ, na nichû se nese kultovnÌ obraz boha Ptaha. I v tÏchto opat¯enÌch se uplatÚuje ÑrozöÌ¯enÌ st·vajÌcÌhoì a stejnÏ tak p¯i zvyöov·nÌ poËtu obÏtÌ nebo p¯id·v·nÌ sv·teËnÌch dn˘ pro jednotlivÈ bohy. Nejz¯ejmÏji vöak systematickÈ a peËlivÏ promyölenÈ rozöi¯ov·nÌ dokl·dajÌ stavby. Jako p¯Ìklad lze vedle chr·m˘ uvÈst v˝voj kr·lovskÈ hrobky za NovÈ ¯Ìöe. NejstaröÌ, jeötÏ velice skromnÈ hrobky v ⁄dolÌ chr·m˘ se skl·dajÌ jen z nÏkolika mal˝ch mÌstnostÌ, ale od jednoho panovnÌka k druhÈmu jsou rozöi¯ov·ny jak co do rozmÏr˘, tak pokud jde o v˝zdobu, aû se z nich stanou Ñpal·covÈ hrobkyì z obdobÌ vl·dy Ramessovc˘, jeû vedou p¯es sto metr˘ hluboko do v·pencov˝ch skal a jsou celÈ vyzdobeny malovan˝mi reliÈfy. P˘dorys a pl·n v˝zdoby dokazujÌ neust·lÈ zvÏtöov·nÌ a rozmnoûov·nÌ ñ poËet mÌstnostÌ a p¯ÌleûitostnÏ i poËet pilÌ¯˘ se zvyöuje, mÏnÌ se rozmÏry a do v˝zdoby se doplÚujÌ novÈ motivy. Z·roveÚ se vyvÌjejÌ i kr·lovskÈ sarkof·gy, jsou st·le vÏtöÌ a jejich v˝zdoba bohatöÌ. Neust·lÈ rozöi¯ov·nÌ dos·hlo meze, jiû dnes zn·me jako Ñhranici r˘stuì. Na zaË·tku 20. dynastie uû byla kr·lovsk· hrobka tak ob¯Ì, ûe se jiû dalöÌ stupÚov·nÌ nezd·lo b˝t moûnÈ, nebo by bylo zcela nesmyslnÈ. Ramesse IV. v tÈto situaci otev¯el novou cestou a provedl nezbytnÈ rozöÌ¯enÌ v r·mci dan˝ch rozmÏr˘. Z¯ekl se pilÌ¯˘, Ë·sti mÌstnostÌ a v˝zdoby, celkovÏ tedy hrobku zmenöil, ale rozöÌ¯il a zv˝öil chodby, takûe celkovÏ hrobka p˘sobila velice reprezentativnÌm dojmem. Hranice se tak znovu posunula a v˝voj öel d·le. Dynamika tohoto procesu pramenÌ z hlubokÈho p¯esvÏdËenÌ Egypùan˘, ûe vöe ûivÈ pot¯ebuje obnovenÌ a regeneraci. To se dÏje kaûdoroËnÏ p¯i velk˝ch sv·tcÌch, ve kter˝ch hraje faraon d˘leûitou roli. Kdyû po amarnskÈm obdobÌ p¯esÌdlila faraonova rezidence trvale na sever (Memfis a V˝chodnÌ delta), kr·l p¯esto kaûdoroËnÏ p¯ijÌûdÏl do ThÈb, aby se z˙Ëastnil sv·tku Ipet, velkÈho procesÌ boûÌch b·rek plujÌcÌho z Karnaku do Luxoru a zpÏt. P¯i sv·tku boha Mina se obnovoval n·stup kr·le k moci a vysÌlali se pt·ci na Ëty¯i svÏtovÈ strany, aby obnovenÌ vl·dy ozn·mili celÈmu svÏtu. Nejd˘leûitÏjöÌm kr·lovsk˝m sv·tkem byl ale sv·tek sed, jenû b˝v· ponÏkud neöùastnÏ oznaËov·n jako Ñ jubileumì. Tento sv·tek je doloûen od poË·tku dÏjin a ztv·rÚuje myölenku, ûe se moc a vl·da musÌ v kaûdÈ generaci od z·kladu obnovit. KromÏ toho se stal symbolem obnovy v˘bec, a to i v z·hrobÌ. Proto je t¯eba vÏtöinu sv·tk˘ sed zmiÚovan˝ch nebo zn·zornÏn˝ch v pramenech ch·pat pouze jako nadÏji a p¯·nÌ, kterÈ nesouvisejÌ se skuteËnÏ slaven˝m sv·tkem. Faraon by mÏl nez·visle na dobÏ svÈ vl·dy oslavit Ñmilionyì nebo Ñstovky tisÌcì sv·tk˘ sed, do Ëehoû je zahrnuta i jeho existence na onom svÏtÏ. NehledÏ na nÏkolik mimo¯·dn˝ch v˝jimek se skuteËn˝ sv·tek konal po

FARAON (273)

t¯iceti letech vl·dy, tedy po uplynutÌ jednÈ generace, a potÈ se opakoval v kratöÌch intervalech, p¯ibliûnÏ jednou za t¯i aû Ëty¯i roky. Za historicky prok·zanÈ lze povaûovat p¯edevöÌm t¯i sv·tky sed, kterÈ slavil Amenhotep III. ve svÈm pal·ci v MalkatÏ (Z·padnÌ ThÈby) a jeû dokl·d· nespoËet popsan˝ch dod·vek do pal·ce, zvl·ötnÌ sÈrie soch a datovan· vyobrazenÌ (Cheruefova hrobka). Z dlouhÈho panov·nÌ Ramesse II. zn·me 14 sv·tk˘ sed, kterÈ pokaûdÈ Ñoznamovaliì vysocÌ ˙¯ednÌci. ChybÌ n·m vöak konkrÈtnÌ svÏdectvÌ, jakÈ m·me z Malkaty, jelikoû pal·ce egyptsk˝ch kr·l˘ se zachovaly v mnohem horöÌm stavu neû hrobky a chr·movÈ stavby. U Ramesse III. jsou n·m rovnÏû zn·my pouze p¯Ìpravy na sv·tek a lze p¯edpokl·dat, ûe panovnÌk byl kr·tce p¯ed prvnÌm opakov·nÌm zavraûdÏn. NejoböÌrnÏji je ritu·l sv·tku zn·zornÏn na sledu v˝jev˘ u Niuserrea (5. dynastie), Osorkona II. (22. dynastie) a v ÑDramatickÈm papyru z Ramesseaì, jenû b˝v· vztahov·n k Senusretu I. Ve st¯edu z·jmu se na jednÈ stranÏ nach·zÌ poh¯eb kr·lovskÈ sochy, jeû ztÏlesÚuje zest·rlÈho kr·le, a na stranÏ druhÈ opakov·nÌ p˘vodnÌho n·stupu na tr˘n a korunovace Ñoml·dlÈhoì kr·le, jenû p¯i kultovnÌm bÏhu p¯ed bohy dokazuje svou fyzickou sÌlu. Z Malkaty je dokonce doloûeno vyv˝öenÈ pÛdium se t¯iceti (!) stupni, na kterÈm Amenhotep III. p¯i sv·tku sed tr˘nil. Dodnes je spornÈ, zda tento sv·tek nahradil p˘vodnÌ ritu·lnÌ kr·lovraûdu. V kaûdÈm p¯ÌpadÏ je zde opÏt viditeln· faraonova lidsk· str·nka. Jeho vnit¯nÌ sÌla se Ëasem vyËerp·v· a vyûaduje naprostÈ obnovenÌ, aby se nezhroutil ¯·d ve st·tÏ a v p¯ÌrodÏ. TragÈdii zest·rlÈho a ztuhlÈho mocenskÈho monopolu lÌËÌ m˝tus o ÑzniËenÌ lidstvaì z amarnskÈho obdobÌ. Tou dobou jeötÏ vl·dl na zemi sluneËnÌ b˘h Re, a to lidem i boh˘m. Pak ale doölo ke krizi stvo¯enÌ, Ñ jelikoû Jeho VeliËenstvo zest·rloì a lidÈ se proti nÏmu vzbou¯ili, za coû museli b˝t straölivÏ potrest·ni ûhnoucÌm ÑOkemì sluneËnÌho boha. Ten zachr·nil zbytek lidstva (jde o egyptskou verzi vypr·vÏnÌ o potopÏ), ale z¯ekl se dalöÌ vl·dy na zemi a nechal se nebeskou bohynÌ v podobÏ kr·vy vynÈst na oblohu. Tak i Rea p¯inutila vzpoura a bolestnÈ zkuöenosti p¯edat vl·du mladöÌ generaci. Takov˝ zp˘sob Ñdemiseì, jak jej popisuje m˝tus, se vöak u û·dnÈho faraona nedochoval. DÌky myölence sv·tk˘ sed, ritu·lnÌmu obnovenÌ, bylo takovÈ odstoupenÌ zbyteËnÈ. V mnoha p¯Ìpadech slouûila k vËasnÈmu p¯echodu vl·dy z jednÈ generace na druhou instituce spoluregentstvÌ. PoslednÌ zest·rl˝ Ramessovec Ramesse XI. na¯Ìdil v krizemi zmÌtanÈm st·tÏ ÑobdobÌ obrozenÌì, jeû vöak nep¯etrvalo dobu jeho vl·dy a nebylo schopno zabr·nit konci NovÈ ¯Ìöe. Aby bylo doloûeno, ûe se spoleËnÏ s kr·lovstvÌm obnovuje cel· p¯Ìroda, byly v letech, kdy se konaly sv·tky sed, zaznamen·v·ny obzvl·ötÏ vysokÈ ˙rovnÏ nilskÈ z·plavy. Jiû Palermsk· deska popisuje rekordnÌ v˝öku p¯i sv·tku sed za vl·dy Dena z 1. dynastie a Amenhotep III. se pokouöel vzbudit stejnÈ zd·nÌ (Chaemhetova hrobka). Jde o manipulaci dÏjin? StejnÏ jako n·m egyptskÈ

ERIK HORNUNG (274)

umÏnÌ poskytuje ide·lnÌ obraz ËlovÏka, naËrt·vajÌ egyptskÈ letopisy ide·lnÌ obraz dÏjin, ve kter˝ch nedoch·zÌ k n·hod·m, ale vöe se dÏje z nutnosti. Soulad st·tu a p¯Ìrody, kter˝ dnes p¯edstavuje velice v·ûn˝ problÈm, nebyl ve starÈm EgyptÏ p¯es p¯ÌleûitostnÈ p¯ÌrodnÌ katastrofy nikdy zpochybnÏn. St·t a faraon vöak bylo jedno a totÈû. Kr·l do p¯Ìrody umÌstil svÈ stavby, aniû by se na nÌ dopustil n·silÌ. I ty nejvÏtöÌ pyramidy p˘sobÌ, jako by byly souË·stÌ p¯Ìrody. P¯Ìroda i st·t spoËÌvajÌ na spoleËnÈm z·kladu maat, jemuû jsou zav·z·ny vöechny spoleËenskÈ vrstvy vËetnÏ kr·le. O tento z·klad se opÌr· nejen spravedlnost a pravda, ale i vöechen kosmick˝ a spoleËensk˝ ûivot. StejnÏ jako bohovÈ faraon bez ust·nÌ opakuje, ûe Ñûije z maatì, a ûe je tudÌû zav·z·n slouûit tomuto principu. V obrazech je tat·û myölenka vyj·d¯ena ve scÈnÏ Ñp¯in·öenÌ obÏti Maatì, kde kr·l pod·v· boh˘m figurku bohynÏ sedÌcÌ na bobku se znaËkou pera na hlavÏ. Ve spoleËenskÈ oblasti by mÏl princip maat br·nit tomu, aby se p·chalo bezpr·vÌ na slab˝ch, i zde je tedy principem spravedlivÈho vyrovn·nÌ. Prosadit slabÈ proti vzpÌrajÌcÌm se sil·m a p¯irozenÈmu Ñpr·vu silnÏjöÌhoì bylo kr·lov˝m ˙kolem. Jiû v NauËenÌ pro kr·le Merikarea se hovo¯Ì o tom, ûe vl·dci jsou dosazov·ni k moci, aby Ñzpevnili h¯bet slab˝chì, a jako p¯Ìklad spoleËensky znev˝hodnÏn˝ch lidÌ jsou vûdy jmenov·ni vdovy a sirotci, jeû by mÏl st·t chr·nit p¯edevöÌm. Faraon sice nevystupoval jako soudce ñ nikde na nÏj neexistuje form·lnÌ odvol·nÌ ñ nicmÈnÏ bez jeho souhlasu nemohly b˝t vykon·v·ny û·dnÈ tÏlesnÈ tresty, ani popravy, ani u¯ez·v·nÌ nosu a uöÌ. Schopnost kr·lovstvÌ obnovovat se a mÏnit souËasn˝ stav tvo¯ila protiv·hu byrokracii a zabraÚovala tomu, aby se z faraonskÈho Egypta stal ˙¯ednick˝ st·t. Aû do relativnÏ pozdnÌho obdobÌ se da¯ilo zabraÚovat takÈ vzniku vlivnÈho klÈru, jelikoû nejvyööÌ knÏûÌ jmenoval faraon s·m a nedovoloval, aby se tyto hodnosti dÏdily. Na druhou stranu byla faraonova dalekos·hl· moc spojena s principem maat a nemohla se jen tak lehce zvrhnout v despocii a svÈvoli. Achnaton sice s pomocÌ mocensk˝ch prost¯edk˘ a s odvol·nÌm na maat dos·hl p¯echodnÏ p¯estavby st·tu a zavedenÌ novÈho n·boûenstvÌ, ale tato jeho Ñperestrojkaì nemÏla dlouhÈho trv·nÌ a nep¯eûila ho. Uk·zalo se, ûe tradiËnÌ n·boûenstvÌ je silnÏjöÌ. SkuteËnost, ûe byli egyptötÌ kr·lovÈ zav·z·ni k udrûov·nÌ rovnov·hy ve spoleËnosti, jim nezabraÚovala jasnÏ se vymezit v˘Ëi ostatnÌm lidem, p¯iËemû se mohli odvol·vat na sv˘j boûsk˝ p˘vod. Byla vyvinuta hrobka ve formÏ pyramidy, jiû si mohla kromÏ kr·le nechat postavit pouze kr·lovna, d·le chr·my, ve kter˝ch se kr·lovÈ uctÌvali, a kr·l mÏl i vlastnÌ texty pro dosaûenÌ z·svÏtÌ. Po obdobÌ StarÈ ¯Ìöe zp¯Ìstupnila prvnÌ vlna Ñdemokratizaceì tato privilegia i vöem ostatnÌm, ale hrobky ve formÏ pyramid jsou aû do konce NovÈ ¯Ìöe urËeny v˝hradnÏ kr·l˘m. Teprve po obdobÌ NovÈ ¯Ìöe kr·lovÈ od tohoto typu stavby upouötÏjÌ a od tÈ chvÌle ji jakoûto Ñpovolenouì architektonickou

FARAON (275)

formu okamûitÏ p¯evezmou ˙¯ednÌci. K novÈmu typu kr·lovsk˝ch skalnÌch hrobek v ⁄dolÌ kr·l˘ byly vytvo¯eny zvl·ötnÌ texty, PodsvÏtnÌ knihy, jeû mÏl aû do konce NovÈ ¯Ìöe k dispozici pouze kr·l. DodateËnÏ se jeötÏ vyvinul sloûit˝ systÈm Ñkr·lovsk˝chì opat¯enÌ, jeû mohla b˝t pouûÌv·na jen v kr·lovskÈ hrobce. Pokud jde o typy soch, pak to byla p¯edevöÌm sfinga, jejÌû pouûitÌ mimo kr·lovsk˝ d˘m bylo nemyslitelnÈ, jelikoû vyjad¯uje panovnÌka v jeho boûskÈ podobÏ, jakoûto str·ûce a triumf·tora se lvÌ hlavou. Na vytv·¯enÌ nov˝ch forem a myölenek vidÌme, jak öel kr·l neust·le kup¯edu, zatÌmco ˙¯ednictvo jej s urËit˝m Ëasov˝m odstupem n·sledovalo. PlatÌ to nejen pro tvary hrobek, rakvÌ a soch, ale i pro n·boûenskou literaturu a mnoho dalöÌho. Dokonce v pozdÏjöÌ dobÏ tak popul·rnÌ zvÌ¯ecÌ kult z¯ejmÏ p˘vodnÏ poch·zel z kr·lovskÈho dvora. Faraon je tedy neust·le motorem dÏjinnÈho v˝voje. M·me zde p¯ed sebou nejen jednu z nejstaröÌch, ale takÈ nejdÈle trvajÌcÌ instituci v dÏjin·ch lidstva. Existovala p¯es 3000 let, aniû by kdy byla z·vaûnÏji zpochybnÏna. Po vÌc jak tisÌc let do nÌ byli kupodivu integrov·ni i cizÌ vl·dci a byli p¯emÏÚov·ni na ÑpravÈì faraony. JeötÏ cÌsa¯ Traj·n tanËÌ na vyobrazenÌch v chr·mu v EsnÏ p¯ed egyptsk˝mi boûstvy, a naplÚuje tak nutnou n·boûenskou ˙lohu faraona jakoûto prost¯ednÌka mezi svÏtem lidÌ a boh˘. AËkoli se EgypùanÈ v dob·ch slabÈho kr·lovstvÌ obraceli na jinÈ prost¯ednÌky, uctÌvali posv·tn· zvÌ¯ata nebo zboûötÏlÈ mrtvÈ, pop¯ÌpadÏ se obraceli p¯Ìmo na bohy, z˘stala tato faraonova n·boûensk· funkce zachov·na aû do vÌtÏzstvÌ k¯esùanstvÌ. Vûdy problematick· vl·da lidÌ nad lidmi nevedla v EgyptÏ i p¯es faraonovu obrovskou moc k ˙tlaku. Ve staroegyptskÈm st·tÏ se mohly rozvÌjet tv˘rËÌ v˝robnÌ sÌly, jimû vdÏËÌme za nejvÏtöÌ dÌla tÈto kultury. Faraon byl sv·z·n jasnÏ stanovenou ˙lohou, jeû tv˘rËÌ sÌly budila ñ mÏl na zemi p˘sobit jako b˘h stvo¯itel a svou boûskou podstatou p¯ekon·vat lidskou nedostateËnost.

Bibliografie ASSMANN, J.: Der Kˆnig als Sonnenpriester, Gl¸ckstadt 1970. ó ÑKrieg und Frieden im alten ƒgypten: Ramses II. und die Schlacht bei Kadeschì, Mannheimer Forum 83/84, 1983, s. 175 ñ231. BARTA, W.: Untersuchungen zur Gˆttlichkeit des regierenden Kˆnigs, Berlin 1975. BECKERATH, J. von: Handbuch der ‰gyptischen Kˆnigsnamen, Berlin 1984. BLUMENTHAL, E.: Untersuchungen zum ‰gyptischen Kˆnigtum des Mittleren Reiches, I (Die Phraseologie), Berlin 1970.

ERIK HORNUNG (276)

BONHÊME, M.-A. ñ FORGEAU, A.: Pharaon. Les secrets du pouvoir, Paris 1988. BRUNNER, H.: Die Geburt des Gottkˆnigs, Wiesbaden 1964, 21986. DECKER, W.: Die physische Leistung Pharaos. Untersuchungen zu Heldentum, Jagd und Leibes¸bungen der ‰gyptischen Kˆnige, Kˆln 1971. DECKER, W.: Sport und Spiel im Alten ƒgypten, M¸nchen 1987. FRANKFORT, H.: Kingship and the Gods, Chicago 1948, Reprint 1978. GOEDICKE, H.: Die Stellung des Kˆnigs im Alten Reich, Wiesbaden 1960. GRIMAL, N.- Ch.: Les termes de la propagande royale Ègyptienne de la XIXe dynastie à la conquête díAlexandre, Paris 1986. HABACHI, L.: Features of the Deification of Ramesses II, Gl¸ckstadt 1969. HORNUNG, E.: ÑPharao ludensì, Annales Eranos 51, 1982, s. 479 ñ 516. ó Tal der Kˆnige. Die Ruhest‰tte der Pharaonen, Z¸rich ñ M¸nchen 1982, 19905. HORNUNG, E. ñ STAEHELIN, E.: Studien zum Sedfest, Genève 1974. JACOBSOHN, H.: Die dogmatische Stellung des Kˆnigs in der Theologie der alten ƒgypter, Gl¸ckstadt 1939. KEEL, O.: ÑDer Pharao als ,Vollkommene Sonneëì, Scripta Hierosolymitana 28, Jerusalem 1982, s. 406 ñ 512. KITCHEN, K.: Pharaoh Triumphant. The Life and Times of Ramesses II, Warminster 1982. Lexikon der ƒgyptologie III, Wiesbaden 1980, s. 461ñ664. MOFTAH, R.: Studien zum ‰gyptischen Kˆnigsdogma im Neuen Reich, Mainz 1985. MORET, A.: Du caractère religieux de la royautÈ pharaonique, Paris 1902. M‹LLER H.: Die formale Entwicklung der Titulatur der ‰gyptischen Kˆnige, Gl¸ckstadt 1938. POSENER, G.: De la divinitÈ du Pharaon, Paris 1960. RADWAN, A.: ÑZur bildlichen Gleichsetzung des ‰gyptischen Kˆnigs mit der Gottheitì, Mitteilungen des Deutschen Arch‰olog. Instituts Abt. Kairo 31, 1975, s. 99 ñ108. RADWAN, A.: ÑEinige Aspekte der Vergˆttlichung des ‰gyptischen Kˆnigsì, ƒgypten ñ Dauer und Wandel, Mainz 1985, s. 53 ñ69. RATI…, S.: La Reine Pharaon, Paris 1972. VERNUS, P. ñ YOYOTTE, J.: Les Pharaons, Paris 1988. WIESE, A. B., Studien zum Bild des Kˆnigs auf Skarab‰en und verwandten Siegelamuletten, Fribourg/Suisse a Gˆttingen 1990. WILDUNG, D.: Die Rolle ‰gyptischer Kˆnige im Bewusstsein ihrer Nachwelt, I, Berlin 1969. ó ÑGˆttlichkeitsstufen des Pharaoì, Orientalistische Literaturzeitung 68, 1973, s. 549 ñ 565.

K A P I T O L A X I.

éeny Erika Feuchtov·

Jen m·lo pramen˘ n·m umoûÚuje nahlÈdnout do ûivota ûen. VÏtöinou se jedn· o svÏdectvÌ z pohledu muû˘. Poch·zejÌ z jejich pam·tnÌk˘ nebo z nauËenÌ, m˝t˘ a vypr·vÏnÌ, kter· sepsali. Pam·tnÌky si ve vÏtöinÏ p¯Ìpad˘ nech·valy stavÏt privilegovanÈ vrstvy obyvatelstva a my m·me dÌky nim informace o manûelk·ch, matk·ch a dcer·ch a jejich vztahu ke kr·l˘m, ˙¯ednÌk˘m a knÏûÌm. NesmÌme vöak zapomÌnat, ûe jde o odraz ide·lnÌho ûivota ve smyslu maat (pravdy, spravedlnosti a ¯·du svÏta). Ve vöednÌm ûivotÏ bude pravda vypadat trochu jinak. O kaûdodennÌm ûivotÏ a pr·vech ûen ze st¯ednÌch a niûöÌch vrstev se zpoË·tku nedozvÌd·me tÈmÏ¯ nic. Teprve pr·vnÌ doklady a dopisy na papyrech, jeû se n·m dochovaly z doby St¯ednÌ ¯Ìöe a postupnÏ jich p¯ib˝v·, n·m umoûÚujÌ jako mozaiku z kamÌnk˘ sestavit p¯edstavu o ûen·ch, i kdyû, pravda, dosti kusou. Na vyobrazenÌch v hrobk·ch manûel˘ jsou ûeny zn·zornÏny jako plnohodnotnÈ osoby podÌlejÌcÌ se na ûivotÏ sv˝ch muû˘ jak na tomto, tak na

ERIKA FEUCHTOV¡ (278)

onom svÏtÏ. V û·dnÈm obdobÌ egyptsk˝ch dÏjin si ûeny nemusely zahalovat tÏlo. Na vyobrazenÌch b˝vajÌ jejich vnady naopak zd˘razÚov·ny. Muûsk˝ ide·l ûeny nach·zÌme v popisu milovanÈ: ÑZ·¯Ì ctnostÌ, m· z·¯ivou k˘ûi, jasnÏ svÌtÌcÌ oËi, sladce mluvÌcÌ rty. Ne¯ekne jedinÈ zbyteËnÈ slovo. M· dlouhou öÌji, z·¯iv· Úadra a ve vlasech prav˝ lapis lazuli. JejÌ ruce p¯edËÌ zlato, jejÌ prsty jsou jak lotosovÈ kvÏty. M· tÏûk· bedra a ˙zkÈ boky, jejÌ stehna se p¯ou o jejÌ kr·su, m· uölechtilou ch˘zi, kdyû vstoupÌ na tuto zem.ì (Schott 1950, s. 39)

S tÌmto obrazem ûeny se setk·v·me ve vöech obdobÌch staroegyptsk˝ch dÏjin, zatÌmco muû, t¯ebaûe je p¯ev·ûnÏ zachycov·n rovnÏû v mladistvÈ podobÏ, je p¯ÌleûitostnÏ zobrazov·n v hodnosti svÈho ˙¯adu s pln˝m tÏlem a tukov˝mi z·hyby. Od nejstaröÌch dob aû po 14. stoletÌ je ûena na nÌzk˝ch reliÈfech a v plastice vyobrazov·na v tÏsn˝ch p¯ilÈhav˝ch öatech se öirok˝mi ramÌnky, ve kter˝ch ötÌhl· postava pat¯iËnÏ vynikne. Kdyû toto roucho zÌsk· na objemu, nenÌ tomu tak proto, aby bylo tÏlo zahaleno, ale aby byly zd˘raznÏny jeho p˘vaby. Spl˝vav·, na¯asen· a plisovan· l·tka je tak jemn·, ûe jsou p¯es ni linie tÏla, dokonce i pupÌk Ëi oblina b¯icha, dob¯e patrnÈ. ZatÌmco muûi majÌ na vyobrazenÌch hladce oholenÈ hlavy a nosÌ kratöÌ Ëi delöÌ paruky, ûeny majÌ ve vöech obdobÌch bohatÈ dlouhÈ vlasy doplnÏnÈ, pokud je to zapot¯ebÌ, p¯ÌËesky z prav˝ch vlas˘, rostlinn˝ch vl·ken a pozdÏji takÈ vlny, pop¯ÌpadÏ nahrazenÈ parukami. OËi si ûeny stejnÏ jako muûi zd˘razÚovaly öirok˝mi linkami. K tomu je t¯eba poznamenat, ûe antiseptickÈ sloûky lÌËidel (galenit u ËernÈ a mÏdÏnka u zelenÈ barvy) z·roveÚ chr·nily oËi p¯ed jeötÏ dnes rozöÌ¯en˝m uzlÌËkov˝m z·nÏtem spojivek. Toto je tedy ide·lnÌ obraz ûeny podle muû˘. Ani prostÈ ûeny vöak nebyly nikdy zn·zorÚov·ny ned˘stojnÏ, a to ani kdyû si v û·ru pek·rny stejnÏ jako muûi obnaûily hornÌ Ë·st tÏla. AËkoli Amenhotep III. s·m s radostÌ p¯ijal do svÈho harÈmu dvÏ princezny z Mitanni, odep¯el mitannskÈmu vl·dci egyptskou princeznu se zd˘vodnÏnÌm, ûe Ñegyptsk· kr·lovsk· dcera nebyla odprad·vna nikomu d·naì (Knudtzon 1915, s. 73). Tato formulace vyjad¯uje nejen egyptskou p¯evahu nad cizÌmi zemÏmi, ale i ˙ctu k ûensk˝m p¯Ìbuzn˝m, od kter˝ch se neoËek·valo, ûe by ûily mezi barbary. Petosiris, kter˝ se doûil dobytÌ Egypta Alexandrem Makedonsk˝m, popisuje ve svÈ hrobce sv˘j vztah k manûelce n·sledovnÏ:

éENY (279)

Ñ Jeho ûena, jeho milenka, p¯ÌvÏtiv· panÌ, sladk· v l·sce, obratn· v ¯eËi, p¯Ìjemn· ve slovech, skvÏl· r·dkynÏ ve sv˝ch psanÌch, vöe, co ¯eknou jejÌ ˙sta, je jako dÌlo maat, dokonal· ûena, velmi v·ûen· ve svÈm mÏstÏ, kter· vöem pod·v· ruku a ¯Ìk·, co je dobrÈ, opakuje to, co ËlovÏk r·d slyöÌ, vöem p˘sobÌ radost, jejÌ rty nevy¯knou nic zlÈho, vöichni ji majÌ v oblibÏ.ì (Lefèvre 1923, s. 85 a 101)

éena tohoto muûe, jenû byl ve svÈm mÏstÏ v˝znaËnou osobou a zast·val vysok˝ knÏûsk˝ ˙¯ad, je pops·na ve svÈ ûenskosti a jsou zd˘raznÏny jejÌ schopnosti jakoûto muûovy intelektu·lnÌ partnerky. StejnÏ jako Petosiris je i jeho ûena ve styku s vnÏjöÌm svÏtem a m˘ûe si dÌky svÈmu prospÏönÈmu p˘sobenÌ zÌskat ve mÏstÏ uzn·nÌ. PodobnÏ znÏjÌcÌ v˝roky muû˘ o manûelk·ch se v hrobech ojedinÏle vyskytujÌ jiû o dva tisÌce let d¯Ìve, za pozdnÌ 6. dynastie. KromÏ obvykl˝ch v˝povÏdÌ, ûe je ûena Ñmilov·na sv˝m muûemì a ÑospravedlnÏna sv˝m muûemì, se setk·me i s n·pisem, ûe je Ñtou, kter· hezky mluvÌ a kter· ËinÌ l·sku v p¯Ìtomnosti svÈho muûe sladkouì, Ëi ÑÖvelmi jsem si jÌ v·ûil, nikdy ne¯ekla jedinou vÏtu, kter· by se protivila mÈmu srdci, a dokud byla mlad· a svÏûÌ na svÏtÏ, nikdy nebyla zl·ì, nebo takÈ, ûe byla Ñta, kterÈ si lidÈ cenili,ì Ëi Ñta, kterou milovalo celÈ mÏstoì. Tyto kr·tkÈ pozn·mky jsou pozdÏjöÌm Petosiridov˝m slov˘m t˝kajÌcÌm se jeho ûeny neuvÏ¯itelnÏ podobnÈ. ZatÌmco v prvnÌch v˝povÏdÌch se objevuje p˘vabnÈ, muûi milÈ ûenskÈ stvo¯enÌ, ve dvou poslednÌch je takÈ vyj·d¯ena ˙cta, kterou ûenÏ projevovali bliûnÌ. P˘sobenÌ ûen v soci·lnÌ oblasti se popisuje dvÏma podobn˝mi v˝razy, s nimiû se od pozdnÌ 6. dynastie setk·v·me v autobiografick˝ch n·pisech muû˘, kte¯Ì chtÏjÌ zd˘raznit pÈËi ûen o chudÈ. V takovÈm p¯ÌpadÏ je ûena ta, Ñkter· d·v· hladov˝m chlÈb a nah˝m odÏvì. Pop¯ÌpadÏ se setk·me s obmÏnou muûskÈho p¯Ìdomku ñ Ñta, kter· ochraÚuje vdovy a sirotkyì, Ñta, kter· ËinÌ dob¯e srdci sirotk˘ì. DiodÛros tvrdÌ, ûe Egypùanky mÏly v manûelstvÌ nad sv˝mi muûi moc. ÿekovÈ, kte¯Ì se v EgyptÏ usidlovali bÏhem staletÌ p¯ed a po narozenÌ Krista a za vl·dy Ptolemaiovc˘ a ÿÌman˘ tvo¯ili velkou Ë·st obyvatelstva DolnÌho Egypta, tento dojem mohli mÌt. Na rozdÌl od Egypùanek musely totiû ÿekynÏ tr·vit cel˝ ûivot osamÏle ve sv˝ch komnat·ch a vÏnovat se dom·cÌm pracÌm, zatÌmco muûi se mimo domov nejen vÏnovali pracovnÌm povinnostem, ale sch·zeli se takÈ se sobÏ rovn˝mi, chodili k hetÈr·m a svÈ sexu·lnÌ pot¯eby uspokojovali u lehk˝ch ûen. ÿekynÏ se nesmÏly volnÏ pohybovat a p¯i pr·vnÌch ˙konech pot¯ebovaly poruËnÌka, zatÌmco Egypùanky vedly svobodn˝ ûivot a o sv˝ch z·leûitostech si mohly rozhodovat samy. Tato svoboda pohybu


vedla HÈrodota k v˝roku, ûe EgypùanÈ obr·tili zvyky lidstva naruby, protoûe ûeny nap¯Ìklad chodily na trh a obchodovaly, zatÌmco muûi sedÏli doma a tkali. To sice p¯esnÏ neodpovÌdalo pravdÏ, ale setk·me se s tÌm, ûe muûi tkali a ûeny smlouvaly na trhu s kupci, pop¯ÌpadÏ s tÌm, jak trhovkynÏ nabÌzejÌ svÈ zboûÌ. PracujÌcÌ ûeny nemusely b˝t oddÏleny od muû˘. V pek·rnÏ, tkalcovnÏ nebo p¯i ËiötÏnÌ obilÌ na poli pracovali ûeny a muûi vedle sebe. V papyru sepsanÈm ve 2. stoletÌ po Kr. stojÌ, ûe bohynÏ Eset prop˘jËila ûen·m stejnou moc jako muû˘m. PokusÌme se zde zjistit, nakolik toto tvrzenÌ potvrzujÌ staroegyptskÈ prameny. VdanÈ ûeny ze st¯ednÌch a vyööÌch spoleËensk˝ch vrstev se vÏnovaly p¯ev·ûnÏ plnÏnÌ sv˝ch manûelsk˝ch a mate¯sk˝ch povinnostÌ. Uû svÏtl· barva jejich k˘ûe poukazuje na to, ûe se vÏtöinou zdrûovaly v domÏ, zatÌmco muûi chodili do pr·ce mimo d˘m. V povÌdce o dvou bratrech Ëek· ûena na svÈho muûe, a kdyû p¯ijde z pole dom˘, nalije mu na ruce vodu a zap·lÌ svÏtlo. V procesu o koupi otrokynÏ lÌËÌ ûena, jak se nastÏhovala ke svÈmu manûelovi a zaËala tk·t a öÌt si öaty. V sedmÈm roce manûelstvÌ si koupila otrokyni, kterou jÌ nabÌdl obchodnÌk. Ani p¯i tomto, ani p¯i pozdÏjöÌm procesu nehr·l jejÌ manûel û·dnou roli, mohla svobodnÏ jednat a byla pr·vnÏ zp˘sobil·. Dom·cÌ povinnosti se mohly t˝kat i manûelova hospod·¯stvÌ. L·skypln· slova na rozlouËenou, kter· v dobÏ 20. dynastie sepsal pÌsa¯ Butehaiamon z vesnice ¯emeslnÌk˘ v DÈr el-MedÌnÏ pro svou manûelku Achtaj a poloûil jÌ je do hrobu, dokazujÌ, ûe v rodinÏ ˙¯ednÌka, kter˝ byl znaËnÏ zanepr·zdnÏn sv˝mi pracovnÌmi povinnostmi, p¯ebÌrala zodpovÏdnost za osobnÌ majetek i mimo d˘m ûena, a to vËetnÏ pr·ce na poli a starosti o dobytek: ÑAch ty, kr·sko, kterÈ nenÌ rovno, ty, kter· jsi dobytek vodila dom˘, starala ses o pole, zatÌmco na tobÏ spoËÌvala r˘zn· b¯emena, aËkoli pro nÏ nebyla û·dn· opora, sejmout jeÖì (»ern˝ 1973, s. 369n.)

V egyptsk˝ch nauËenÌch je muû nab·d·n k tomu, aby se svou ûenou dob¯e zach·zel, jelikoû ˙spÏch öùastnÈho manûelstvÌ hodnÏ z·visÌ na tom, jak se bude k manûelce chovat. Za StarÈ ¯Ìöe p¯itom Ptahhotep vych·zÌ z celkovÈ situace ËlovÏka: ÑKdyû se ti dob¯e da¯Ì, postav d˘m a miluj svou ûenu, naplÚ jÌ b¯icho a obleË jÌ z·da, masti jsou lÈkem jejÌch ˙d˘, potÏö jejÌ srdce, dokud ûijeö, je pro svÈho p·na ˙rodn˝m polem.

éENY (281)

Nep¯i se s nÌ p¯ed soudem. Zdrûuj ji od toho, aby mÏla moc. Kdyû vzhlÈdne, je jejÌ oko jako bou¯eÖ tak si ji udrûÌö ve svÈm domÏ.ì (Lichtheimov· I, s. 69)

Oproti tomu za NovÈ ¯Ìöe radÌ Ani muûi, aby ûenu doma nepeskoval, ale ocenil jejÌ z·sluhy a neh·dal se s nÌ, aby spolu mohli ûÌt v souladu, a m· na mysli vztahy, kterÈ by se mÏly vöude zachov·vat (Lichtheimov· II, s. 143). MluvÌ p¯itom o Ñ jejÌmì domÏ, a zd˘razÚuje tak, ûe jde o ûeninu oblast, jelikoû je panÌ domu. Jak˝ v˝znam m· ûena pro muûe, zd˘razÚuje o tisÌc let pozdÏji rovnÏû Anchöeöonk a papyrus Insinger. Chytr· ûena uölechtilÈ povahy, kter· dob¯e vychov·v· dÏti, nahradÌ svÏtsk˝ blahobyt. Muû by se se svou ûenou nemÏl h·dat a nemÏl by ji odvrhnout ani tehdy, pokud nem˘ûe porodit dÏti. Anchöeöonk˘v v˝rok ÑKdyby tak bylo ûenino i muûovo srdce daleko h·dkyì svÏdËÌ o realistickÈm hodnocenÌ manûelstvÌ. Krom toho vöak b˝vajÌ lÌËeny i zlÈ ûeny a jejich vliv na muûovo blaho. D·le jsou muûi varov·ni p¯ed sv˘dn˝mi, nebezpeËn˝mi ûenami a vypr·vÏnÌ zachycujÌ tajn· p¯·nÌ a obavy muû˘, kte¯Ì na takovÈ ûeny narazili. O nebezpeËÌch, jimû je od muû˘ vystavena ûena, se nedozvÌd·me nic. Za NovÈ ¯Ìöe popisuje jeden vdovec ide·l manûelstvÌ v dopise svÈ zem¯elÈ manûelce, kterou se cÌtÌ ohroûen. Oûenil se s nÌ mlad˝ a z˘stal jÌ vÏrn˝, i kdyû dos·hl velkÈ v·ûnosti. Nic p¯ed nÌ netajil a nepodv·dÏl ji jako nÏjak˝ venkovan. StarostlivÏ o ni peËoval a vöÌm ji zaopat¯oval. Kdyû dos·hl vysokÈ hodnosti, nejezdil pryË tak Ëasto, jak by si b˝val p¯·l. Kdyû onemocnÏla, zavolal nejlepöÌho doktora a nechal ji lÈËit podle jejÌho p¯·nÌ. Kdyû se na sv˝ch cest·ch s faraonem dozvÏdÏl o jejÌ smrti, po osm mÏsÌc˘ se postil. Po n·vratu do sÌdelnÌho mÏsta Memfidy poû·dal faraona o dovolenou, ve¯ejnÏ svou ûenu oplak·val a nechal ji d˘stojnÏ pochovat. Dokonce po jejÌ smrti ûil s·m, aËkoli to pro muûe nenÌ spr·vnÈ. Uû to, ûe vdovec vyzdvihuje svÈ p¯ÌkladnÈ chov·nÌ, ukazuje, ûe tak nevypadala vöechna manûelstvÌ. V˝znam ûeny a rodiny pro muûe je opakovanÏ zd˘razÚov·n a muû je stejnÏ jako ûena zodpovÏdn˝ za ˙spÏönÈ manûelstvÌ. NicmÈnÏ je poûadov·na p¯evaha muûe nad ûenou ñ Ptahhotep muû˘m radÌ, aby ûen·m nep¯enech·vali û·dnou moc, a Anchöeöonk mlad˝m muû˘m doporuËuje, aby si svÈ mladÈ ûeny, kterÈ byly podle naöich mÏ¯Ìtek v dobÏ svatby, tedy brzy po dosaûenÌ vyspÏlosti, jeötÏ dÏtmi, zformovali podle svÈho p¯·nÌ, uËinili je na sobÏ finanËnÏ z·visl˝mi a ned˘vÏ¯ovali jim tak jako svÈ matce. Proti manûelovu zlÈmu zach·zenÌ byly ûeny chr·nÏny z·konem. V pr·vnÌm sporu z obdobÌ 20. dynastie musel muû p¯Ìsahat, ûe uû svoji ûenu nebude bÌt, jinak by dostal sto ran holÌ a p¯iöel o vöechno, co spoleËnÏ s nÌ zÌskal.


Muûi Ëasto tr·vili mÏsÌce daleko od rodiny, aù uû kv˘li spr·vÏ zemÏ a faraonov˝m stavb·m, na v·leËn˝ch taûenÌch a v˝prav·ch Ëi p¯i pracÌch na p·nov˝ch statcÌch a vykon·v·nÌ roboty. StejnÏ na tom byli i obchodnÌ cestujÌcÌ. ObyËejnÌ pracovnÌci si museli Ëasto hledat mÌsto mimo svoji vesnici a dom˘ se dostali jen obËas. I kdyû se muûi snaûili starat se o svÈ ûeny a dÏti i v dobÏ svÈ nep¯Ìtomnosti, byly ûeny vÏtöinou odk·z·ny samy na sebe a zodpovÌdaly za sebe i svÈ dÏti. Musely se vypo¯·dat s kaûdodennÌmi starostmi a z·leûitosti, kterÈ bylo zapot¯ebÌ ¯eöit, musely vy¯Ìdit na vlastnÌ zodpovÏdnost. Mohl jim pom·hat nejstaröÌ syn. Z procesnÌch spis˘ z dÏlnickÈ a ¯emeslnickÈ vesnice v DÈr el-MedÌnÏ vypl˝v·, ûe ne vûdy probÌhal rodinn˝ ûivot tak harmonicky, jak doporuËovali mudrcovÈ. U soudu se projedn·valy spory mezi rodiËi a dÏtmi i mezi manûely, cizoloûstvÌ i zn·silnÏnÌ. Jedna ûena poslala svÈ sest¯e jeËmen a poprosila ji, aby jÌ z nÏj upekla chlÈb a poslala jÌ ho, jelikoû ji jejÌ muû chtÏl zapudit, neboù se o ni matka ani sourozenci nestarali. Oproti tomu jin· ûena dost·vala od sv˝ch p¯Ìbuzn˝ch dennÏ potraviny. SvÏdËÌ to o tom, nakolik byla i vdan· ûena z·visl· na sv˝ch pokrevnÌch p¯Ìbuzn˝ch. Potom lze ch·pat manûelskÈ smlouvy z pozdÏjöÌ doby, ve kter˝ch se muû zavazuje, ûe se o svoji ûenu bude starat nebo jÌ bude kaûdoroËnÏ posÌlat urËitÈ mnoûstvÌ obilÌ. KaûdodennÌ ûivot obyËejnÈho ËlovÏka a s nÌm spojenÈ starosti ovlivÚovaly i rodinn˝ ûivot.

ManûelstvÌ a rodina Nem·me û·dn˝ pramen, ve kterÈm by se zakazovaly p¯edmanûelskÈ styky mezi mlad˝mi lidmi. V˝raz Ñpannaì nenÌ v egyptötinÏ s jistotou doloûen. Jelikoû se ûeny mohly volnÏ pohybovat, jistÏ se mladÌ lidÈ znali vÏtöinou jiû p¯ed uzav¯enÌm manûelstvÌ, a pokud bychom mÏli vÏ¯it milostnÈ poezii, pak nebyly p¯edmanûelskÈ styky vylouËeny, ale vzhledem k tomu, ûe se sÚatky uzavÌraly v ˙tlÈm vÏku, doch·zelo k nim jen z¯Ìdka. Zda byly p·ry z PozdnÌ doby, kterÈ uzavÌraly manûelskÈ smlouvy, kdyû uû mÏly na svÏtÏ prvnÌ potomky, jiû sezd·ny Ëi spolu ûily na hrom·dce, dnes nejsme schopni zjistit. Mudrc Ptahhotep mlad˝m muû˘m ve 25. stol. p¯. Kr. radÌ, aby se oûenili a zplodili syna, aû si vydobudou ˙ctyhodnÈ postavenÌ. P¯ibliûnÏ o tisÌc let pozdÏji doporuËuje Ani ve svÈm nauËenÌ, aby se muûi ûenili mladÌ a plodili dÏti v mladÈm vÏku. NicmÈnÏ muû musÌ b˝t schopen rodinu uûivit. Kandid·t na ˙¯ednick˝ post je toho schopen ve dvaceti letech, potÈ, co dokonËil vzdÏl·nÌ. O tomto vÏku hovo¯Ì rovnÏû Anchöeöonk v 1. stol. p¯. Kr. a doporuËuje jej svÈmu synu jako vhodn˝ vÏk na ûenÏnÌ. Oproti tomu dÌvky se vÏtöinou vd·valy po dosaûenÌ puberty, ve vÏku od dvan·cti do patn·cti let. Mudrc Ptahhotep muû˘m zakazuje sp·t s jeötÏ ne-

éENY (283)

zral˝mi ûenami a Padieset posÌl· pryË ctitele svÈ dosud nedospÏlÈ dcery. ProsÌ ho, aby znovu p¯iöel teprve tehdy, aû dcera dospÏje a on zÌsk· post Amonova knÏze, a bude tak moci manûelstvÌ existenËnÏ zajistit. éeny se z¯ejmÏ vd·valy v tak ˙tlÈm vÏku nejen proto, aby se plnÏ vyuûilo jejich plodnÈho obdobÌ, ale takÈ proto, aby se zamezilo p¯edmanûelsk˝m styk˘m. AËkoli papyrus z roku 163 p¯. Kr. zmiÚuje u jednÈ ÿekynÏ, kter· dos·hla vÏku vhodnÈho ke vd·v·nÌ, ob¯Ìzku podle egyptskÈho obyËeje, je jedin˝ staroegyptsk˝ text, ze kterÈho lze vyËÌst zmÌnku o ob¯Ìzce u dÌvek, naprosto nejasn˝. Podle zpr·v ¯eck˝ch autor˘ byl dÌvk·m ve Ëtrn·cti letech odstranÏn klitoris, aby se p¯edeölo vzruöenÌ zp˘sobovanÈmu t¯enÌm o odÏv. Z·roveÚ se jim tak sebrala chuù na pohlavnÌ ûivot a p¯edmanûelskÈ styky. Na druhou stranu Anchöeöonk˘v v˝rok, ûe muû, kter˝ svou ûenu sexu·lnÏ zanedb·v·, nese dÌl viny na ne˙spÏchu manûelstvÌ, hovo¯Ì proti ob¯Ìzce. Je zajÌmavÈ, ûe je ûen·m povolen poûitek z manûelskÈho sexu·lnÌho ûivota a ûe je tento poûitek navÌc pokl·d·n za jeden z hlavnÌch faktor˘ ˙spÏönÈho manûelstvÌ. Pr·vÏ kv˘li ob¯Ìzce, kter· vöak byla v nejstaröÌch dob·ch v EgyptÏ zak·z·na, je muslimsk˝m ûen·m tato str·nka manûelskÈho ûivota odep¯ena. Pr·vo na slast se p¯izn·v· pouze muû˘m. Pocity ûeny, kter· musÌ b˝t muûi kdykoli k dispozici, jsou nepodstatnÈ. V˝bÏr manûela Ëi manûelky bezesporu ovlivÚovali rodiËe, avöak, jak se zd·, brali ohled i na n·klonnost dÏtÌ, jelikoû l·ska byla p¯edpokladem manûelstvÌ. Na zobrazenÌch, kde je p·r zachycen spoleËnÏ, na to poukazujÌ v˝razy Ñ jeho milovan· ûenaì nebo Ñ jeho milovan· sestraì. Jiû Ptahhotep kladl muû˘m na srdce, aby svoji ûenu milovali a dob¯e se o ni starali. Anchöeöonk varuje syna, aby si nevzal bezboûnou ûenu, a naopak mu doporuËuje, aby naöel dce¯i rozumnÈho manûela, coû svÏdËÌ o tom, ûe se v tÈ dobÏ mlad˝m muû˘m poskytovala p¯i hled·nÌ nevÏst vÏtöÌ volnost neû podstatnÏ mladöÌm dÌvk·m. O uzavÌr·nÌ sÚatk˘ ve faraonskÈm obdobÌ toho mnoho nevÌme. Svatby neprobÌhaly za p¯Ìtomnosti st·tnÌho Ëi n·boûenskÈho hodnost·¯e, ale zjevnÏ byly ËistÏ soukromou z·leûitostÌ. Muû musel û·dat o ruku vyvolenÈ jejÌho otce a s nÌm takÈ uzavÌral manûelskou smlouvu, kterou u sebe manûelËin otec potÈ uchov·val. Pokud jiû byl otec po smrti, zastupoval ho nÏkter˝ muûsk˝ p¯Ìbuzn˝ nebo matka. Tento dodnes hojnÏ rozöÌ¯en˝ zvyk mÏl p¯ispÏt k tomu, aby se vÏtöinou velmi mladÈ nevÏsty nenechaly oö·lit o nÏkolik let staröÌm muûem, pop¯ÌpadÏ aby si nevzaly muûe se öpatnou povÏstÌ nebo z niûöÌch spoleËensk˝ch vrstev. Od pozdnÌho 6. stol. p¯. Kr. podepisovali partne¯i smlouvu sami. Kaûd˝ z manûel˘ si u sebe ponechal jeden exempl·¯ nebo byla smlouva uloûena u ˙¯ednÌka Ëi v chr·mu. éena se tak stala rovnopr·vnou smluvnÌ partnerkou svÈho muûe. ManûelskÈ smlouvy upravujÌ ûivotnÌ pomÏry ûeny a dÏtÌ. Mohly b˝t proto uzavÌr·ny jen mezi p·ry, kterÈ mÏly urËit˝ majetek. Ten Ëasto sest·val


pouze z postele, mÏdÏnÈho kotle, obilÌ, jednoho osla a podobnÏ, coû by se n·m z dneönÌho pohledu mohlo zd·t m·lo, ale p¯ev·ûn· Ë·st obyvatelstva nemÏla ani to, takûe û·dnÈ smlouvy neuzavÌrala. Smlouvy z ranÈho obdobÌ se od sebe znaËnÏ liöÌ. Podle smlouvy z obdobÌ 19. dynastie mÏla manûelce p¯ipadnout t¯etina a dÏtem dvÏ t¯etiny manûelova majetku. Jak se zd·, toto je z·kladnÌ dÏlenÌ, kter˝m se ¯ÌdÌ i pozdÏjöÌ smlouvy. Smlouvy z obdobÌ od 6. stol. p¯. Kr. po ÿÌmskou dobu, jichû se n·m dochovalo znaËnÈ mnoûstvÌ, jasnÏ ukazujÌ, ûe monogamie byla normou, jelikoû oba manûelÈ se mohli znovu oûenit teprve po rozvodu. P¯ibliûnÏ dvacet procent tÏchto smluv uzav¯ely p·ry, kterÈ jiû mÏly dÏti. V jakÈm pr·vnÌm postavenÌ byla ûena p¯edtÌm, n·m nenÌ zn·mo. Smlouvy pojedn·vajÌ o prost¯edcÌch, kterÈ do manûelstvÌ vÏtöinou p¯in·öel muû a po rozvodu p¯ipadly ûenÏ. Je zn·mo skuteËnÈ Ëi pomyslnÈ vÏno, Ëasto nevalnÈ hodnoty, jeû se manûel v p¯ÌpadÏ rozvodu zavazoval zdvojn·sobit, pop¯ÌpadÏ Ñ jit¯nÌ darì, urËen˝ k opat¯enÌ dom·cÌch pot¯eb, kterÈ po rozvodu dostala manûelka. Muû mohl svÈ jmÏnÌ a majetek nabyt˝ bÏhem manûelstvÌ p¯evÈst na ûenu a dÏti a ponechat si pouze pr·vo na pouûÌv·nÌ vÏcÌ. V p¯ÌpadÏ prodeje vöak byl povinen zÌskat souhlas manûelky, respektive manûelky a dÏtÌ. Krom toho mohla ûena p¯edat muûi urËitou Ë·stku, aby se mohla st·t jeho manûelkou. Manûel tak mÏl povinnost se o ni starat. V p¯ÌpadÏ rozvodu jÌ musel celou sumu vr·tit. Pokud to nebyl schopen uËinit, musel se i nad·le starat o jejÌ obûivu. Prost¯edky, kterÈ mÏla ûena tÌmto zp˘sobem zajiötÏny, u chudöÌch lidÌ podobnÏ jako dÏdictvÌ po manûelovi zpravidla nestaËily na to, aby z nich ûena a dÏti ûily delöÌ dobu. P¯edstavovaly vöak z·klad pro novÈ manûelstvÌ, pop¯ÌpadÏ zabezpeËenÌ bÏhem p¯eklenovacÌho obdobÌ. V manûelsk˝ch smlouv·ch mohly b˝t zahrnuty dodatky o zapuzenÌ, kterÈ muûi v p¯ÌpadÏ rozvodu a za p¯edpokladu, ûe byla ûena nevinn·, ukl·daly zvl·ötnÌ z·vazky. Mohl to b˝t kup¯Ìkladu dvojn·sobek vÏna, kterÈ ûena p¯inesla do manûelstvÌ p¯i uzav¯enÌ sÚatku, t¯etina manûelova majetku (pokud si jiû muû vybral novou ûenu, mohly to b˝t aû dvÏ t¯etiny), t¯etina bÏhem manûelstvÌ nabytÈho majetku nebo cel˝ tento majetek, Ëi dokonce sto ran holÌ. Pokud ûena opustila muûe, aniû by se on provinil, pozbyla vöechna sv· pr·va, pop¯ÌpadÏ jejich Ë·st. Dopustila-li se cizoloûstvÌ, nedostala nic. ProstÈmu muûi nez˘stal po rozvodu, kter˝ mu byl jeötÏ ztÌûen rozvodov˝mi dodatky, v podstatÏ û·dn˝ majetek, takûe kdyû se znovu ûenil, p¯in·öel do novÈho manûelstvÌ jen m·lo nebo nic a byl s novou ûenou odk·z·n na sv˘j v˝dÏlek. Muû na tom byl lÈpe neû p¯i uzavÌr·nÌ prvnÌho sÚatku jedinÏ v p¯ÌpadÏ, ûe mezitÌm dos·hl lepöÌho postavenÌ, a tudÌû i vyööÌho p¯Ìjmu. Z·moûn˝m muû˘m pochopitelnÏ z˘st·valo na novou ûenitbu penÏz dost.

éENY (285)

Obvyklou formou manûelstvÌ bylo manûelstvÌ patrilok·lnÌ, to znamen·, ûe se ûena p¯estÏhovala z otcovskÈho domu do domu manûelova. Pokud ûil manûel st·le jeötÏ u rodiË˘ a nemohl si prozatÌm dovolit vlastnÌ d˘m, nastÏhoval se mlad˝ p·r k manûelov˝m rodiË˘m. Manûelka, kter· byla vÏtöinou velmi mlad·, tak byla vytrûena ze svÈ rodiny a stala se zcela z·vislou na manûelovi, pop¯ÌpadÏ na manûelovi a jeho rodinÏ. V˝jimeËnÏ se setk·me i s matrilok·lnÌm manûelstvÌm, tedy s p¯Ìpady, ûe se manûel nastÏhoval do domu ûeniny rodiny nebo ûenu p¯ÌleûitostnÏ navötÏvoval. Po rozvodu se ûena buÔ vr·tila k rodiË˘m, nebo se nastÏhovala k nÏkterÈmu muûskÈmu pokrevnÌmu p¯ÌbuznÈmu. ManûelstvÌ se vÏtöinou uzavÌrala v r·mci jednÈ spoleËenskÈ vrstvy, ale setk·me se i se sÚatky spojujÌcÌmi lidi z r˘zn˝ch spoleËensk˝ch kruh˘. K sÚatk˘m mezi sourozenci doch·zelo v mÏstskÈm prost¯edÌ jen v˝jimeËnÏ. Jsou doloûeny aû v PozdnÌ dobÏ, a to pouze mezi nevlastnÌmi sourozenci. V kr·lovskÈm domÏ se se sÚatky sourozenc˘, kte¯Ì mÏli r˘znÈ matky, ale stejnÈho otce, setk·me obËas jiû ve faraonskÈ dobÏ, ale mezi vlastnÌmi sourozenci se i zde sÚatky uzavÌraly jen v˝jimeËnÏ. V PtolemaiovskÈ dobÏ byly sÚatky mezi vlastnÌmi sourozenci obvyklÈ jak v kr·lovskÈm domÏ, tak mezi mÏstsk˝mi obyvateli. JedinÏ ¯Ìmsk˝m obËan˘m byly takovÈ svazky zapovÏzeny, a kdyû bylo roku 212 po Kr. dÌky Constitutio Antoniniana udÏleno ¯ÌmskÈ obËanstvÌ vöem Egypùan˘m, bylo uzavÌr·nÌ manûelstvÌ mezi sourozenci zak·z·no i jim. Z rodinn˝ch archiv˘ z PozdnÌ doby nicmÈnÏ vypl˝v·, ûe v tÈto dobÏ byly sÚatky mezi str˝cem a nete¯Ì a bratrancem a sest¯enicÌ naprosto obvyklÈ. AËkoli HÈrodotos tvrdÌ, ûe pouze knÏûÌ byli monogamnÌ, zatÌmco ostatnÌ EgypùanÈ polygamnÌ, je to pravda jen zË·sti. Pravidlem byla monogamie. Nebylo to zp˘sobeno pouze muûov˝mi finanËnÌmi moûnostmi, ale i ˙ctou k ûen·m. Jiû od StarÈ ¯Ìöe naz˝vali muûi svÈ manûelky na pam·tnÌcÌch (hrobky, stÈly, sochy), kterÈ se n·m dochovaly, Ñ jeho ûenaì, ËÌmû se vyjad¯ovalo, ûe k nim tato ûena pat¯Ì. Od NovÈ ¯Ìöe se setk·v·me s v˝razem Ñ jeho sestraì, coû svÏdËÌ o tom, ûe ûena byla jakoûto pokrevnÌ p¯Ìbuzn· zahrnuta do muûovy rodiny. Od St¯ednÌ ¯Ìöe, Ëi dokonce o nÏco d¯Ìv dost·vala hlavnÌ manûelka, kter· vedla dom·cnost, titul ÑpanÌ domuì. Toto oznaËenÌ se m˘ûe nach·zet vedle v˝razu Ñ jeho ûenaì a patrnÏ jÌ z˘st·valo i po manûelovÏ smrti. O vedlejöÌch manûelk·ch se mÏlo zato, ûe je manûel Ñzaopat¯ujeì. Jak se zd·, vztahy s vedlejöÌmi manûelkami i ûenami ze sluûebnictva mu byly dovoleny. Jak· pr·va mÏly tyto ûeny a jejich dÏti, n·m nenÌ zn·mo. MnohoûenstvÌ bylo, p¯inejmenöÌm v nÏkter˝ch obdobÌch a zejmÈna v z·moûn˝ch vrstv·ch, p¯ÌpustnÈ. Vyskytovalo se za 1. p¯echodnÈho obdobÌ a St¯ednÌ ¯Ìöe, a to p¯edevöÌm u nomarch˘. V hrobk·ch ˙¯ednÌk˘ a knÏûÌ se


sice takÈ setk·me s tÌm, ûe je v nich jmenov·no nÏkolik manûelek, ale jak se zd·, ölo o manûelky n·sledujÌcÌ po sobÏ. Z hlavnÌ manûelky se v kr·lovskÈm domÏ mohla st·t kr·lovna, zatÌmco vedlejöÌ manûelky û·dnou ofici·lnÌ funkci neplnily. V mÏstskÈm prost¯edÌ poûÌvala prvnÌ manûelka a jejÌ dÏti vÌce pr·v neû manûelka, kter· p¯iöla po nÌ, Ëi vedlejöÌ manûelky a jejich dÏti. TÌm lze patrnÏ vysvÏtlit to, ûe za St¯ednÌ ¯Ìöe mÏli lidÈ ve zvyku odvozovat sv˘j p˘vod od matky, jelikoû se tak d·valo najevo postavenÌ v rodinÏ i vöechna pr·va. Moûn· ûe jiû tenkr·t platila zvyklost, se kterou se poprvÈ setk·v·me v manûelskÈ smlouvÏ z 19. dynastie a potÈ mnohokr·t v PozdnÌ a PtolemaiovskÈ dobÏ a podle kterÈ mÏla prvnÌ ûena n·rok na t¯etinu manûelova majetku a dÏti dÏdily zbylÈ dvÏ t¯etiny. DruhÈ ûenÏ a jejÌm dÏtem p¯ipadla Ë·st majetku, kterou zÌskala bÏhem manûelstvÌ. Pokud manûel nebyl v·z·n manûelskou smlouvou, mohl o svÈm majetku v z·vÏti rozhodnout jinak. Jak se vöak zd·, nÏkterÈ n·roky ûeny a dÏtÌ byly nemÏnnÈ. Nelze z toho ovöem usuzovat, ûe se dÏdilo po matce, zejmÈna proto, ûe ve vypr·vÏnÌ ze stejnÈ doby se uv·dÌ p˘vod od otce a za StarÈ ¯Ìöe se vztah k matce zmiÚuje jen v nÏkolika m·lo p¯Ìpadech. éena smÏla s majetkem, kter˝ zdÏdila po rodiËÌch nebo ho sama zÌskala, volnÏ nakl·dat. Manûel mohl toto jmÏnÌ spravovat, ale nikoli prodat. V p¯ÌpadÏ rozvodu jÌ musel vöechen majetek vr·tit. éena mÏla rovnÏû pr·vo nakl·dat s majetkem, kter˝ jÌ p¯ipadl po rozvodu nebo kter˝ zdÏdila po manûelovÏ smrti. R˘znÈ Ë·sti majetku mohla odk·zat dÏtem, a pokud ölo o vÏtöÌ jmÏnÌ, mohla stanovit, ûe se bude dÏdit v p¯ÌmÈ linii. V p¯ÌpadÏ, ûe ûena nesepsala z·vÏù, p¯ipadl majetek jejÌm dÏtem a manûel na nÏj nemÏl û·dn˝ n·rok. Uv·dÏnÈ obvyklÈ tresty vöak ukazujÌ, ûe ûeny byly na sv˝ch muûÌch znaËnÏ ekonomicky z·vislÈ. SvobodnÈ, rozvedenÈ nebo ovdovÏlÈ ûeny sice nebyly diskriminov·ny a mohly se (znovu) vd·t, ale nez·visle ûily pouze ty, kterÈ mÏly vlastnÌ majetek nebo p¯Ìjem, jinak byly brzy odk·z·ny na p¯ÌbuznÈ a jejich moûnosti a p¯ÌzeÚ. Pokud si ûenu vzali dom˘ rodiËe nebo nÏkter˝ muûsk˝ p¯Ìbuzn˝, mÏla sice st¯echu nad hlavou, ale byla i s dÏtmi z·visl· na tÏch, kdo ji k sobÏ p¯ijali. Osud takovÈ ûeny z prost˝ch pomÏr˘ byl jistÏ Ëasto nelehk˝. Ze seznam˘ dom·cnostÌ ze St¯ednÌ ¯Ìöe vypl˝v·, ûe v muûovÏ domÏ ûila Ëasto nejen jeho matka, ale takÈ babiËka, tety a sestry ñ nÏkterÈ i s dÏtmi. To zpravidla do znaËnÈ mÌry omezovalo muûovy moûnosti i jeho vlastnÌ rodinu. Rozveden· nebo ovdovÏl· ûena s mal˝mi dÏtmi, obzvl·öù pokud se niËemu nevyuËila, si na ûivobytÌ vydÏl·vala jen obtÌûnÏ. Jak uk·ûeme nÌûe, tÈmÏ¯ û·dn· ûena nevykon·vala profesi, kter· by jÌ umoûÚovala ûÌt na manûelovÏ ˙rovni. Vzhledem k ˙tlÈmu vÏku, ve kterÈm se ûeny vd·valy, mohla b˝t rozveden· nebo ovdovÏl· ûena sama velmi mlad· a nezkuöen· a lehce se mohla st·t obÏtÌ podvodu nebo öpatnÈho zach·zenÌ. Kdyû se nenaöel nikdo, kdo by si takovou ûenu k sobÏ vzal, Ëekal ji politov·nÌhodn˝ osud. NÏkdy spat¯ujeme ûeny pa-

éENY (287)

bÏrkujÌcÌ na polÌch. Hovo¯Ì o tom i Amenemope, kdyû zakazuje vyh·nÏt vdovy z pole. Proto pat¯ilo k ctnostem majetn˝ch lidÌ ujÌmat se vdov a sirotk˘. V p¯ÌpadÏ cizoloûstvÌ s vdanou ûenou hrozily jak muûi, tak ûenÏ drastickÈ tresty jako smrt, vyhnanstvÌ, zmrzaËenÌ nosu a uöÌ, tisÌc ran nebo vysok· penÏûit· pokuta. éena byla v takovÈm p¯ÌpadÏ povaûov·na za muû˘v majetek a mÏla mu rodit legitimnÌ potomky. V dochovan˝ch vypr·vÏnÌch se sice setk·v·me i s uskuteËnÏnÌm trestu smrti, ale obvykle tresty nebyly tak p¯ÌsnÈ. SvÏdËÌ o tom soudnÌ spis z ¯emeslnickÈ vesnice v DÈr el-MedÌnÏ, ve kterÈm je muûi vyhroûov·no vyhnanstvÌm do N˙bie a u¯ez·nÌm nosu a uöÌ, pokud bude pokraËovat v cizoloûn˝ch stycÌch s vdanou ûenou. Muû se vöak dopustil recidivy a byl podruhÈ varov·n, tentokr·t mu bylo vyhroûov·no, ûe bude posl·n na pr·ce do kamenolomu v ElefantinÏ. NedozvÌd·me se, zda byl nÏkter˝ z trest˘ jmenovan˝ch v prvnÌm varov·nÌ skuteËnÏ proveden, a o potrest·nÌ ûeny se takÈ nemluvÌ. V jinÈm p¯ÌpadÏ se vöak spr·vci oblasti poda¯ilo jen s velkou n·mahou zabr·nit rozzu¯en˝m lidem v tom, aby nevzali ˙tokem d˘m ûeny, kter· se po osm mÏsÌc˘ st˝kala s ûenat˝m muûem, a nezbili ji. Naopak to vypad·, ûe onomu muûi poradil, aby se dal se svou ûenou rozvÈst a p¯estÏhoval se do domu milovanÈ. Tato patrnÏ svobodn· ûena byla povaûov·na za sv˘dkyni a byla uËinÏna zodpovÏdnou za muûovu nevÏru. NevÌme sice, zda dav nemÏl k hnÏvu jeötÏ jinÈ d˘vody, ale rada, kterou spr·vce muûi udÌlÌ, ukazuje, jak snadno mohl muû poû·dat o rozvod a nakolik byly dodatky o zapuzenÌ v manûelsk˝ch smlouv·ch d˘leûitÈ.

Smyslem manûelstvÌ bylo potomstvo. Syn mÏl po otci p¯ebrat ˙¯ad, spolu se sourozenci se mÏl starat o nemocnÈ nebo starÈ rodiËe a po jejich smrti mÏl zajistit poh¯eb a z·duönÌ kult, aby Ñbylo jejich jmÈno zachov·no p¯i ûivotÏì. Ve starÈm EgyptÏ se vÏdÏlo, ûe neplodnost m˘ûe mÌt p¯ÌËinu jak u ûeny, tak u muûe. LidÈ se jÌ pokouöeli zbavit pomocÌ modliteb a slib˘ adresovan˝ch boh˘m i prost¯ednictvÌm kouzel. To, ûe p·r nemohl mÌt dÏti, nebylo povaûov·no za d˘vod k rozvodu, ale Ëasto k nÏmu vedlo. P¯Ìliö rychlÈmu poËetÌ se Egypùanky snaûily zabr·nit nejr˘znÏjöÌmi antikoncepËnÌmi prost¯edky, kterÈ, jak dnes vych·zÌ najevo, nebyly bezv˝slednÈ. Nap¯Ìklad v˝plach kysel˝m mlÈkem nebo smÏs ak·ciov˝ch trn˘, datlÌ a medu mÏly patrnÏ stejn˝ ˙Ëinek jako jeötÏ dnes pouûÌvanÈ gely vyrobenÈ na b·zi kyseliny mlÈËnÈ. PouûÌval se takÈ velbloudÌ trus napuötÏn˝ octem, kter˝ se vkl·dal do pochvy. Sta¯Ì EgypùanÈ z¯ejmÏ zpozorovali i to, ûe kojenÌ v prvnÌch pÏti mÏsÌcÌch zabraÚuje novÈmu poËetÌ a potÈ se ˙Ëinnost tohoto antikoncepËnÌho prost¯edku sniûuje. Vztah mezi pohlavnÌm stykem, vynech·nÌm menstruace a tÏhotenstvÌm jim byl zn·m. Pozorovali zmÏny na prsou a v obliËeji, zmÏnu liney alby v lineu fuchsiu Ëi nevolnosti a dÌky vnit¯nÌmu a vnÏjöÌmu prohmat·v·nÌ byli schopni urËit


velikost a stav dÏlohy. V EgyptÏ se provozovalo dokonce jeötÏ doned·vna v EvropÏ praktikovanÈ navlhËenÌ jeËmene a pöenice moËÌ tÏhotnÈ ûeny, kterÈ ve 40 % modernÌch pokus˘ zp˘sobilo vyklÌËenÌ obilÌ, zatÌmco p¯i navlhËenÌ moËÌ muû˘ nebo netÏhotn˝ch ûen obilÌ nevyklÌËilo. NicmÈnÏ urËit tÌmto zp˘sobem pohlavÌ dÌtÏte, jak se o tom pÌöe v jednom egyptskÈm textu, nelze. Podle staroegyptskÈho sluneËnÌho kalend·¯e trvalo tÏhotenstvÌ devÏt mÏsÌc˘ a podle ¯eckÈho lun·rnÌho kalend·¯e deset. Mate¯skÈ l˘no bylo povaûov·no za n·dobu, ve kterÈ se muûskÈ sÈmÏ vyvÌjÌ spoleËnÏ s mate¯sk˝m mlÈkem, a dÌtÏ je tak stvo¯eno z obou rodiË˘. Podle starÈ tradice poch·zÌ srdce, sÌdlo citu, povahy a rozumu, od matky. Jin·, mnohem pozdÏjöÌ tradice tvrdÌ, ûe kosti jsou v matËinÏ l˘nÏ stvo¯eny z otcova sÈmÏ a k˘ûe a svaly z matËina mlÈka, coû je p¯edstava, kterou EgypùanÈ p¯evzali od ¯eck˝ch autor˘ a jeû se udrûela u nÏkter˝ch africk˝ch kmen˘. Plod byl jiû v matËinÏ tÏle povaûov·n za ûivou bytost a lidÈ û·dali bohy, aby vzali nenarozenÈ dÏti pod svou ochranu. P¯edËasnÏ narozenÈ dÏti se poh¯bÌvaly. éena rodila v alt·nu postavenÈm na st¯eöe domu nebo vedle domu, d¯epÏla p¯itom na kolenou na cihl·ch (pozdÏji na porodnÌ stoliËce) a pom·hala jÌ porodnÌ b·ba. éena zde tr·vila i dva t˝dny po porodu, coû bylo obdobÌ oËisty. Amulety a za¯Ìk·v·nÌ mÏly matku i dÌtÏ chr·nit p¯ed nemocÌ a smrtÌ. Mnoho matek totiû zem¯elo v pr˘bÏhu öestinedÏlÌ a dÏti Ëasto umÌraly v ˙tlÈm vÏku. Za¯Ìkadla svÏdËÌ o zoufalÈm boji, kter˝ matky podstupovaly ve snaze zachr·nit nemocnÈ dÌtÏ, a bolestnÈ n·¯ky nad dÏtmi, jeû zem¯ely v ranÈm vÏku, jsou v˝mluvn˝m d˘kazem o ˙zkÈm vztahu a l·sce matky k dÌtÏti. Kdyû matka a dÌtÏ zem¯ely z·roveÚ, mohly b˝t poh¯beny spoleËnÏ. Do hrobu s matkou nebo otcem mohly b˝t pochov·ny i staröÌ dÏti. Pokud dÌtÏ p¯eûilo, dostalo hned po narozenÌ jmÈno, kterÈ vybrali oba rodiËe. KromÏ toho dostalo jeötÏ jedno jmÈno, jeû mu z¯ejmÏ d·vala pouze matka. Doba kojenÌ mohla trvat aû t¯i roky. Sta¯Ì EgypùanÈ jiû patrnÏ vÏdÏli, ûe dÏti, kterÈ jsou kojenÈ delöÌ dobu, majÌ vÏtöÌ öanci na p¯eûitÌ. KojenÌ mohly p¯evzÌt kojnÈ. Prost¯ednictvÌm mlÈka vznikal mezi kojnou a jejÌm svÏ¯encem p¯Ìbuzensk˝ vztah. MÏlo se za to, ûe boûskÈ kojnÈ p¯ed·vajÌ ve svÈm mlÈku kr·li boûskou sÌlu. PozemskÈ kojnÈ byly zahrnuty do rodinnÈho kruhu a tÏöily se velkÈ ˙ctÏ. Kr·lovskÈ kojnÈ poch·zely z v·ûen˝ch rodin a byly velmi ctÏny, o Ëemû svÏdËÌ nap¯Ìklad to, ûe Thutmose III. se oûenil s dcerou svÈ kojnÈ. NejspÌöe se znali jiû od dÏtstvÌ a dcera kr·lovskÈ kojnÈ a matka vezÌra Rechmirea byla vychov·v·na spoleËnÏ s kr·lovsk˝mi dÏtmi. Na osudu vlastnÌch dÏtÌ kojnÈ a kariÈ¯e jejÌho muûe se jejÌ funkce kaûdop·dnÏ odrazila kladnÏ. Manûel a dÏti kojnÈ si nech·vali manûelku, respektive matku zn·zorÚovat v hrobk·ch s princem na klÌnÏ. V soukrom˝ch hrobk·ch Ëi na stÈl·ch b˝v· kojn· nÏkdy zobrazena vedle svÈho svÏ¯ence. NejspÌöe se podÌlela i na v˝chovÏ dospÌvajÌcÌho dÌtÏte, jelikoû muûötÌ vychovatelÈ byli rovnÏû titulov·ni

éENY (289)

v˝razem Ñkojn·ì obsahujÌcÌm znaËku prsu. V ÿÌmskÈ dobÏ se smlouvy s kojn˝mi uzavÌraly na dobu od osmn·cti mÏsÌc˘ do dvou let. KojnÈ se ale potom o dÏti mohly starat aû do vÏku t¯Ì let. PodobnÏ jako pozdÏji v EvropÏ si braly dÏti dom˘, ale nesmÏly bÏhem tÈ doby kojit û·dnÈ jinÈ dÌtÏ a vÈst pohlavnÌ ûivot. Je zajÌmavÈ, ûe v tomto p¯ÌpadÏ neölo o ÑnasmlouvanÈì dÏti, ale o dÏti, kterÈ byly p¯ijaty do rodiny kojnÈ. Jednalo se patrnÏ o dÏti zem¯el˝ch p¯Ìbuzn˝ch, nalezence, ale takÈ o dÏti dom·cÌch otrok˘ nebo dÏti koupenÈ jako otroci. VlastnÌ dÏti vychov·vala doma matka a kojnÈ, kterÈ p¯ich·zely do domu, se o tyto dÏti staraly jen v˝jimeËnÏ. Krom toho, ûe se matka o dÌtÏ starala, kdyû bylo malÈ, dbala takÈ na jeho v˝chovu. V nauËenÌ mudrce Aniho ze 14. stol. p¯. Kr. stojÌ, ûe matka posÌl· dÌtÏ do ökoly a peËuje o nÏj doma. Anchöeöonk svÈho syna o tisÌc let pozdÏji nab·d·: ÑNeoûeÚ se s bezboûnou ûenou, kter· by öpatnÏ vychovala tvoje dÏti.ì V ChamuasetovÏ vypr·vÏnÌ se matka vypt·v· uËitele, zda jejÌ syn nenÌ hloup˝. DÌtÏ mÏlo matku na opl·tku milovat, b˝t k nÌ up¯ÌmnÈ a postarat se o ni ve st·¯Ì a po smrti. Matkou nemanûelskÈho dÌtÏte lidÈ opovrhovali jako prostitutkou. Ide·lem star˝ch Egypùan˘ byl öùastn˝ rodinn˝ ûivot. Jak z text˘, tak z vyobrazenÌ vypl˝v·, ûe rodina byla pro starÈ Egypùany velmi d˘leûit· a ûe chtÏli b˝t s rodinou pospolu za ûivota i po smrti. L·ska mezi manûely a mezi rodiËi a dÏtmi byla pokl·d·na za samoz¯ejmost. Rodina byla povaûov·na za spoleËenskou jednotku. Soun·leûitost rodiny byla natolik tÏsn·, ûe za vl·dy Ramesse III. podporovaly ûeny a dÏti hlavu rodiny p¯i st·vce svou p¯ÌtomnostÌ, a kdyû se manûel, respektive otec dopustil provinÏnÌ, mohly b˝t za nÏj uËinÏny zodpovÏdnÈ. Pospolitost rodiny se odr·ûÌ v hrobk·ch a na pam·tnÌcÌch vyööÌch vrstev. StavÏly se za ûivota a dÏti mÏly povinnost rodiËe p¯imÏ¯enÏ jejich stavu poh¯bÌt a vykon·vat z·duönÌ kult. O prost¯edky nezbytnÈ k provedenÌ poh¯bu se postarali rodiËe. Jen m·lokterÈ ûeny si mohly dovolit vlastnÌ hrobku. Jako souË·st svÈho manûela byly poh¯beny spoleËnÏ s nÌm a na jeho pam·tnÌcÌch byly uv·dÏny vedle nÏj. Tak bylo postar·no o ûivot ûen v z·hrobÌ. Tam, kde si muûi v hrobk·ch (p¯edevöÌm ze StarÈ ¯Ìöe) nechali vyobrazit dÏti, ale manûelka chybÌ, se patrnÏ jedn· o rozveden· manûelstvÌ. Kdyû se manûelÈ rozeöli ve zlÈm, mohlo to zajÌt tak daleko, ûe muû nechal ûenino jmÈno nebo zobrazenÌ na basreliÈfu nebo jejÌ sochu na sousoöÌ, jeû mÏlo zobrazovat je oba, odtesat. éena tak byla v z·hrobÌ odlouËena od manûela i dÏtÌ. ZatÌmco v muûovÏ hrobce je ûena zobrazov·na po jeho boku jako jeho souË·st, v nÏkolika m·lo hrobk·ch ûen nebo v traktech hrob˘, kterÈ si ûeny nechaly postavit v r·mci manûelovy hrobky, se jejich manûel kupodivu v˘bec neobjevuje. Obzvl·öù z¯etelnÏ je to vidÏt v MererukovÏ hrobce. Mereruka se ve svÈ Ë·sti hrobky nechal zn·zornit s manûelkou i dÏtmi, kdeûto jeho ûena,


princezna, ho nenechala zachytit ani jednou. Zato je vyobrazena se sv˝m synem. Naopak tento syn nenechal ve svÈ hrobce zn·zornit ani otce, ani matku. PanÌ z vyööÌch vrstev doprov·zela i s dÏtmi manûela na inspekcÌch majetku a dÌlen. Byla tak pr˘bÏûnÏ zpravov·na o jeho z·leûitostech, a byla tudÌû, jak vypl˝v· z pramen˘ z NovÈ ¯Ìöe, schopna ho v dobÏ jeho nep¯Ìtomnosti zastoupit a rozhodovat za nÏj. DÏti, a to jak synovÈ, tak dcery, byly odmaliËka zasvÏcov·ny do ˙kol˘, jeû mÏly jednou p¯evzÌt. Muûova sportovnÌho vyûitÌ se mohla ˙Ëastnit cel· rodina. éena s dÏtmi vezly manûela na loÔce p¯i lovu ryb a pt·k˘ papyrov˝m houötÌm a on m·val h·zecÌ holÌ a vrhal oötÏp. Na zn·zornÏnÌch hostin sedÌ manûelÈ nÏkdy oddÏlenÏ podle pohlavÌ, jindy si uûÌvajÌ ûivota spoleËnÏ, jak jim doporuËujÌ pÌsnÏ harfenÌk˘ z NovÈ ¯Ìöe: ÑOslav kr·sn˝ denÖ, zatÌmco ûena tvÈho srdce sedÌ vedle tebe.ì P¯i z·duönÌ hostinÏ sedÌ ûena naproti manûelovi nebo po jeho boku. ManûelÈ sami nebo se sv˝mi dÏtmi p¯ijÌmajÌ dary. V ramessovskÈ dobÏ, kdy se na vyobrazenÌch st·le ËastÏji objevujÌ v˝jevy z posmrtnÈho ûivota, p¯edstupujÌ manûelÈ p¯ed bohy nebo p¯ed posmrtn˝ soud, pop¯ÌpadÏ spolu pracujÌ na z·svÏtnÌch polÌch. P¯i poh¯bech chodÌ ûeny oddÏlenÏ od muû˘ a p¯edstavujÌ svÏt cit˘. Zoufale na¯ÌkajÌ, rvou si vlasy a trhajÌ si roucho. PlaËky doprov·zejÌ poh¯ebnÌ pr˘vod, zatÌmco muûi kr·ËejÌ d˘stojnÏ a klidnÏ za nimi. Teprve po amarnskÈ dobÏ se obËas setk·v·me s vyobrazenÌm muû˘, kte¯Ì sv˝m cit˘m d·vajÌ voln˝ pr˘chod.

VzdÏl·nÌ, pr·va a povol·nÌ ûen Ve starÈm EgyptÏ si lidÈ p¯·li dÏti obojÌho pohlavÌ. Vyvozujeme to z v˝povÏdÌ vyjad¯ujÌcÌch dÌky za öùastnÈ narozenÌ jak syn˘, tak dcer, kterÈ jsou souË·stÌ jmen. RovnÏû se dochovala za¯Ìkadla a p¯Ìmluvy urËenÈ boh˘m, s jejichû pomocÌ ûeny prosily o muûskÈho a ûenskÈho potomka. I kdyû byl k p¯evzetÌ otcova ˙¯adu zapot¯ebÌ syn, EgypùanÈ byli r·di i za dceru. HlavnÌ synovu povinnost, totiû poh¯bÌt rodiËe, mohla p¯evzÌt dcera i cizÌ ËlovÏk. OdloûenÌ a zabitÌ dÌtÏte se velice p¯ÌsnÏ odsuzovalo a doch·zelo k nim leda v tÏch nejtÏûöÌch dob·ch. U ÿek˘, ûijÌcÌch pozdÏji v EgyptÏ, bylo sice obojÌ obvyklÈ (a t˝kalo se to p¯edevöÌm dÏvË·tek), ale v û·dnÈm p¯ÌpadÏ to neodpovÌdalo egyptskÈ etice. HÈrodotovo tvrzenÌ, ûe EgypùanÈ ûivÌ vöechny dÏti, kterÈ se jim narodÌ, se zakl·d· na skuteËnosti. Do des·tÈho roku byly dÏti povaûov·ny za nevÏdomÈ, a tudÌû nevinnÈ. Ve vedru pobÌhaly nahÈ. Na vyobrazenÌch kaûdodennÌho rodinnÈho ûivota se dÌvky (Ëasto s jemn˝m n·znakem Úader a za NovÈ ¯Ìöe i s tmav˝m ochlupenÌm) nach·zejÌ nejËastÏji poblÌû matky a mÈnÏ Ëasto v blÌzkosti otce, zatÌmco synovÈ jsou zachyceni u otce. Na ûivotÏ rodiË˘ se vöak synovÈ i dcery podÌleli

éENY (291)

stejnou mÏrou. Za StarÈ ¯Ìöe doprov·zeli rodiËe na inspekci majetku a za NovÈ ¯Ìöe se s nimi ˙Ëastnili n·boûenskÈho kultu. V dobÏ dospÌv·nÌ doch·zelo k oddÏlenÌ dÌvek a chlapc˘, neboù dÌvky se cviËily v tanci, mÌËovÈ h¯e nebo akrobacii, zatÌmco chlapci se mÏli prost¯ednictvÌm her nauËit obratnosti a rychlosti. Dcery byly zasvÏcov·ny do ûensk˝ch ˙kol˘. Chlapce jejich otcovÈ v mÌstnÌch, rezidenËnÌch a pal·cov˝ch ökol·ch zauËovali do povol·nÌ, kterÈ mÏli v budoucnu vykon·vat. OdbornÈ ˙¯ednickÈ vzdÏl·nÌ poskytovali chlapc˘m uËitelÈ, kte¯Ì tak p¯ebÌrali otcovskou ˙lohu. Vöechna dochovan· nauËenÌ jsou urËena mladÌk˘m, o v˝chovÏ dÏvËat se nedozvÌd·me nic. M· se proto obecnÏ zato, ûe dÌvky se do ökoly neposÌlaly. To ovöem neznamen·, ûe by nemÏly p¯Ìstup ke ökolnÌm vÏdomostem. Jinak totiû nelze vysvÏtlit existenci dopis˘, kterÈ posÌlaly a dost·valy ûeny z dÏlnickÈ vesnice v DÈr el-MedÌnÏ. D. Sweeneyov· prok·zala, ûe z 470 dopis˘, kterÈ se n·m zachovaly, Ëinily 14% dopisy ûen. Na rozdÌl od korespondence muû˘, jiû tvo¯Ì p¯ev·ûnÏ psanÌ sluûebnÌho charakteru, se dopisy ûen zaobÌrajÌ soukrom˝mi z·leûitostmi, kterÈ by ûeny jistÏ nerady svÏ¯ovaly pÌsa¯i Ëi p¯edËitateli. M˘ûeme tedy vych·zet z toho, ûe tyto dopisy ûeny psaly, respektive Ëetly samy. Jak a kdy si ûeny tyto znalosti osvojily, n·m nenÌ zn·mo. Vezmeme-li v ˙vahu, ûe podle souËasn˝ch odhad˘ umÏlo ËÌst a ps·t 0,3 ñ1 % staroegyptskÈho obyvatelstva, pak nelze p¯edpokl·dat, ûe se ûeny nauËily ËÌst a ps·t jen tak mimochodem od sv˝ch bratr˘. Egyptsk˝ch znak˘ je totiû tolik, ûe se gramotn˝m ûen·m muselo dost·vat odbornÈ v˝uky. Jak jeötÏ uvidÌme, nestaraly se ûeny pouze o dom·cnost, ale ˙Ëastnily se i ûivota manûel˘. Jestliûe m˘ûeme p¯edpokl·dat urËitÈ ökolnÌ znalosti u Ë·sti ûen ze st¯ednÌ t¯Ìdy, budou u ûen z hornÌch vrstev jeötÏ hluböÌ. éeny, kterÈ zast·valy st·tnÌ nebo knÏûsk˝ ˙¯ad, musely splÚovat stejnÈ p¯edpoklady jako muûi v tÈûe funkci. ÑAmonovy pÏvkynÏì, respektive ÑAmonova velk· obveselovatelkaì, kterÈ se v manûelov˝ch hrobk·ch nech·valy zn·zorÚovat s paletou na psanÌ, nejenûe umÏly trochu ps·t, ale jejich dovednosti v oblasti psanÌ byly nadpr˘mÏrnÈ, a tudÌû mÏly v jejich ûivotÏ velk˝ v˝znam. Jak jsme jiû uvedli v˝öe, Petosiris svou dokonalou manûelku chv·lÌ i proto, ûe je ÑskvÏl· r·dkynÏ ve sv˝ch psanÌchì. O v˝chovu princezen, kterÈ se mohly st·t kr·lovnami, princov˝mi manûelkami nebo ûenami vysok˝ch st·tnÌch ˙¯ednÌk˘, se bezesporu starali st·tnÌ ˙¯ednÌci fungujÌcÌ jako muûskÈ Ñch˘vyì, uv·dÏli je do st·tnÌch z·leûitostÌ a zprost¯edkov·vali jim vöeobecnÈ vzdÏl·nÌ. K tomu jistÏ pat¯ilo i ËtenÌ a psanÌ. éenskÈ Ñch˘vyì je nejen kojily, ale kdyû dÌvky dospÌvaly, seznamovaly je takÈ s ûensk˝m zp˘sobem chov·nÌ. SpornÈ zn·zornÏnÌ palety na psanÌ vedle princezny Idut z 24. stol. p¯. Kr. moûn· svÏdËÌ o tom, ûe princezna umÏla ps·t. Ze 14. stoletÌ se n·m dochovaly dvÏ palety, kterÈ pat¯ily dvÏma dcer·m Achnatona a Nefertiti,


a v poh·dk·ch o Setnovi Chamuasetovi bere princezna Ahure knihu, kterou jejÌ bratr ukradl bohu Thovtovi, a Ëte z nÌ. Uû to, ûe bohynÏ psanÌ byla ûena a ûe Eset nauËil ps·t otec, ukazuje, ûe ve starÈm EgyptÏ nebylo psanÌ povaûov·no za ËistÏ muûskou z·leûitost, ze kterÈ by byly ûeny vylouËeny. VzdÏl·v·nÌ dcer z ˙¯ednick˝ch a knÏûsk˝ch rodin sice nebylo jako chlapeck· v˝uka orientov·no na vykon·v·nÌ pr·ce otc˘, ale pokud mÏly ûeny z tÏchto vrstev odpovÌdajÌcÌ vzdÏl·nÌ, mohly se ujmout i pr·ce, kterou jinak zast·vali p¯ev·ûnÏ muûi. Vûdy se vöak jednalo o v˝jimeËnÈ p¯Ìpady. P¯estoûe byl titul pÌsa¯e u ˙¯ednÌk˘ celkem obvykl˝, teprve za 11. a 12. dynastie se setk·me s nÏkolika ûenami, kterÈ se pyönily titulem prostÈ pÌsa¯ky. A teprve za 26. dynastie, o p˘ldruhÈho tisÌciletÌ pozdÏji, je znovu doloûen u pÌsa¯ky ve sluûb·ch boûskÈ manûelky Neitokret. Od NovÈ ¯Ìöe se provdanÈ nebo ovdovÏlÈ Egypùanky obvykle oznaËovaly jako mÏöùanky. Na rozdÌl od ÿekyÚ byly, pokud ölo o jejich vlastnÌ z·leûitosti, na manûelovi naprosto nez·vislÈ. Od poloviny 3. tisÌciletÌ p¯. Kr. se n·m dochovaly prameny potvrzujÌcÌ pr·vo svobodn˝ch i vdan˝ch ûen volnÏ nakl·dat sv˝m majetkem. Na rozdÌl od Evropy, kde tomu tak bylo jeötÏ dlouho potÈ, nep¯ech·zelo pr·vo disponovat tÌmto majetkem po svatbÏ do manûelov˝ch rukou. Kup¯Ìkladu v Anglii zÌskaly ûeny toto pr·vo aû v roce 1888 dÌky Married Womanís Property Act. V mnoha Ë·stech NÏmecka spravoval a uûÌval aû do roku 1953, kdy byl do nÏmeckÈho z·konÌku zahrnut z·kon o rovnopr·vnosti, prost¯edky, kterÈ manûelka p¯inesla do manûelstvÌ a jejÌ mzdu (pokud se v˝slovnÏ nejednalo o ûenin zvl·ötnÌ majetek), manûel, kter˝ mÏl jakoûto hlava rodiny rodinu na starost. éena nesmÏla bez manûelova souhlasu sv˘j majetek prodat ani ho zatÌûit z·vazky. Spr·vu spoleËnÈho majetku p¯ebÌrala teprve po manûelovÏ smrti. EgyptskÈ ûeny mohly jiû za StarÈ ¯Ìöe nejen dÏdit a z˘stavovat sv˘j majetek, ale smÏly bez manûelova souhlasu i zÌsk·vat majetek, pracovat, zast·vat st·tnÌ i knÏûskÈ ˙¯ady a dost·vat plat. Jiû rada mudrce Ptahhotepa urËen· nast·vajÌcÌm ˙¯ednÌk˘m: ÑNep¯i se s nÌ p¯ed soudem. Zdrûuj ji od toho, aby mÏla moc,ì upozorÚuje na pr·vo, kterÈ bylo ûen·m v r·mci rodiny p¯izn·v·no i v˘Ëi manûelovi a kterÈ n·m potvrzujÌ prameny. Dochovaly se n·m ûaloby pro t˝r·nÌ, v˝povÏdi ve prospÏch dÏtÌ a proti manûelovi a ûaloba na otce pro zpronevÏru. D·le otec ûaluje dceru nebo se dcera zavazuje, ûe uhradÌ dvojn·sobek Ë·stky, kterou otec zpronevÏ¯il. S v˝povÏÔmi u soudu a dokumenty podepsan˝mi prost˝mi mÏöùankami se kromÏ toho setk·v·me i v mnoha jin˝ch pramenech z obdobÌ NovÈ ¯Ìöe. Ve 12. stol. p¯. Kr. vystupujÌ dvÏ ûeny u mÌstnÌho soudu v DÈr el-MedÌnÏ dokonce jako porotkynÏ, coû je pr·vo, kterÈ ûeny v NÏmecku zÌskaly teprve p¯ed necel˝mi sto lety. Egypùanky p¯ed soudem zastupovaly svoje dÏti a nezletilÈ sourozence a mohly se jich jakoûto opatrovnice zast·vat.

éENY (293)

Jak jsme jiû uk·zali v˝öe, ûeny se nÏkdy podÌlely na muûov˝ch pracovnÌch z·leûitostech. BÏhem jeho nep¯Ìtomnosti dokonce vykon·valy jeho sluûebnÌ povinnosti a spravovaly jeho z·leûitosti. PatrnÏ sice v takov˝ch p¯Ìpadech jednaly podle manûelov˝ch instrukcÌ, ale musely se v jeho ˙kolech vyznat natolik, aby byly s to jeho pokyny plnit. Ve sv˝ch z·leûitostech vystupovaly jako plnÏ pr·vnÏ zp˘sobilÈ osoby. éeny rovnÏû ovlivÚovaly manûelovo rozhodnutÌ, kdyû nap¯Ìklad muû na n·mitku svÈ ûeny zruöil v˝povÏÔ n·jemnÌ smlouvy. StejnÏ tak byly ûeny takÈ trest·ny. Jedna ûena dostala stejn˝ trest ñ sto ran holÌ ñ jako t¯i muûi odsouzenÌ spolu s nÌ. éena zast·vajÌcÌ nÏkter˝ ˙¯ad mÏla stejnou rozhodovacÌ a na¯izovacÌ moc jako muû. Kdyû kup¯Ìkladu za NovÈ ¯Ìöe v dobÏ slabÈ vl·dy nedost·vali dÏlnÌci plat a zaËali st·vkovat, nesla za z·sobov·nÌ pracovnÌk˘ poh¯ebiötÏ zodpovÏdnost ÑNejvzneöenÏjöÌ z Amonreov˝ch hudebnic a taneËnicì a p¯ik·zala ¯adovÈmu veliteli, aby vymohl obilÌ a rozdÏlil je mezi postiûenÈ dÏlnÌky. Na p¯Ìkaz Amonovy pÏvkynÏ Nesimut p¯idÏloval patrnÏ jejÌ dom·cÌ spr·vce d·vky obilÌ lidem, kte¯Ì ûili uvnit¯ opevnÏnÌ v MedÌnit Habu. A Nedûemet, kter· zast·vala tent˝û ˙¯ad, dokonce faraon˘v gener·l povÏ¯il tajn˝m posl·nÌm, a sice, aby spoleËnÏ se dvÏma dalöÌmi ˙¯ednÌky vykonali po v˝slechu na dvou policistech trest smrti a potÈ je hodili do Nilu. Nikdo se o tom nemÏl dozvÏdÏt. Tyto ûeny, Ëasto manûelky, sestry nebo dcery vysoce postaven˝ch ˙¯ednÌk˘, mÏly zaËastÈ vÏtöÌ moc, neû se obecnÏ soudÌ. Ze seznamu rozdÏlenÌ p˘dy z roku 1143 p¯. Kr. zachycenÈho na papyru Wilbour vypl˝v·, ûe 11% z uveden˝ch pozemk˘ vlastnily mÏöùanky. Dokumenty z pozdÏjöÌ doby, ve kter˝ch se n·m dochovaly nap¯Ìklad p¯Ìkazy udÏlovanÈ ûenami a d·le svÏdectvÌ o tom, ûe si ûeny p˘jËovaly penÌze ñ a to i od vlastnÌch manûel˘ ñ, a zÌsk·valy, prod·valy nebo pronajÌmaly p˘du nebo otroky, dokazujÌ, ûe ûeny byly v ekonomick˝ch z·leûitostech velmi svobodnÈ a samostatnÈ. V PtolemaiovskÈ dobÏ se zchudlÈ ûeny st·valy se sv˝mi dÏtmi v˝mÏnou za obûivu otrokynÏmi. JinÈ d·valy svÈ dÏti k adopci nebo je pronajÌmaly na pr·ci, o Ëemû svÏdËÌ jiû dopis z ramessovskÈ doby. Ahmose pÌöe svÈmu nad¯ÌzenÈmu Peniatimu, ûe mu nÏkdo sebral malou sluûku, kter· je jeötÏ dÌtÏ a neovl·d· û·dnou pr·ci. PotÈ si mu stÏûovala matka dÏvËete, jelikoû mu dceru svÏ¯ila Ñ jako dÌtÏì. Slibuje, ûe v˝mÏnou za ono dÏvËe dod· sluûku. ⁄dÏl pracovnic v zemÏdÏlstvÌ a dÏlnic si v niËem nezadal s osudem jejich manûel˘. O tÏch nejchudöÌch z nich se jiû hovo¯ilo v kapitol·ch o rolnÌcÌch a otrocÌch. Jiû od dÏtstvÌ pom·haly rodiË˘m. Z dekret˘ osvobozujÌcÌch od roboty se nep¯Ìmo dozvÌd·me, ûe k robotÏ mohli b˝t nuceni jak muûi, tak ûeny. Kdyû byl muû schopn˝ rodinu uûivit, bylo hlavnÌm ûenin˝m ˙kolem vÈst dom·cnost a starat se o dÏti. Pokud manûel˘v p¯Ìjem nestaËil, musela si ûena najÌt pr·ci, kterou vykon·vala doma nebo mimo domov, aby si trochu p¯ivydÏlala. K tomu se pochopitelnÏ starala o dom·cnost a dÏti. V kuchyÚsk˝ch


v˝jevech u Nianchchnuma, Chnumhotepa a Teje vidÌme, jak se malÈ dÏti drûÌ matky meloucÌ zrnÌ, pop¯ÌpadÏ ûenu, kter· rozdm˝ch·v· pod formami na peËenÌ ¯e¯avÈ uhlÌ a p¯itom kojÌ. Vysoce postavenÈ osoby obsluhovali muûi i ûeny. Na vyobrazenÌch ze StarÈ ¯Ìöe obsluhujÌ ûeny pouze ûeny, za NovÈ ¯Ìöe pokl·dajÌ p¯i hostinÏ lÌmec z kvÏt˘ kolem krku i muû˘m, pop¯ÌpadÏ jim pod·vajÌ n·poj. DÏlnÌci a ¯emeslnÌci jsou na vyobrazenÌch v hrobk·ch zachyceni v dÌln·ch z·moûn˝ch lidÌ, kr·le nebo chr·mu. TÏchto pracÌ se ûeny ˙Ëastnily jen v˝jimeËnÏ. Jde o Ëinnosti, kterÈ ûeny jakoûto ûeny v dom·cnosti bÏûnÏ vykon·valy a jeû se prov·dÏly v uzav¯en˝ch mÌstnostech. éeny m·lokdy vykon·valy venkovnÌ pr·ce. V ¯emeslnick˝ch dÌln·ch prov·dÏli tÈmÏ¯ vöechny ûenskÈ pr·ce muûi a ûeny tak nepronikaly do muûskÈho pole p˘sobnosti. Za 3. dynastie existoval v kr·lovskÈm pal·ci Ñd˘m mlyn·¯ekì, Ñd˘m tkadlenì a Ñd˘m pradlenì. I pozdÏji byla dÌvka meloucÌ zrnÌ oblÌben˝m motivem basreliÈf˘ a plastiky, ale obËas se setk·me i s vyobrazenÌm muûe konajÌcÌho tuto Ëinnost. Ve velk˝ch kuchynÌch pracovali muûi a ûeny spoleËnÏ ñ pekli chlÈb a va¯ili pivo. Ryby a maso vöak va¯ili a suöili jen muûi. VrchnÌ dozor nad tkadlenami prov·dÏli jiû za StarÈ ¯Ìöe jak muûi, tak ûeny. JeötÏ za St¯ednÌ ¯Ìöe obsluhovaly vodorovn˝ tkalcovsk˝ stav tÈmÏ¯ v˝luËnÏ ûeny, zatÌmco muûi vedle nich napÌnali vl·kno. Teprve kdyû se za NovÈ ¯Ìöe prosadil obtÌûnÏji ovladateln˝ svisl˝ tkalcovsk˝ stav, p¯evzali tuto Ëinnost muûi. V Sati¯e na povol·nÌ se pravÌ, ûe ˙dÏl tkalce je tÏûöÌ neû osud ûeny, z Ëehoû vypl˝v·, ûe ûeny vykon·valy skuteËnÏ obtÌûnÈ pr·ce. Kdyû se ÑharÈmì, kter˝ se skl·dal ze samostatn˝ch obytn˝ch budov kr·lovskÈ matky, kr·lovsk˝ch manûelek a princezen nejr˘znÏjöÌch generacÌ s poËetnou druûinou, za NovÈ ¯Ìöe p¯estÏhoval z il-L·h˙nu do Gur·bu, vznikla v Gur·bu velk· textilnÌ manufaktura a dÌlny, kterÈ zpracov·valy vyrobenÈ tkaniny. ObÏ tyto Ëinnosti se mohly provozovat doma, pop¯ÌpadÏ je vykon·valy zajatÈ Asiatky v donucovacÌch pracovn·ch, kde na nÏ dohlÌûely a instruovaly je vzneöenÈ d·my. Avöak vrchnÌ dozor mÏli i zde na starost p¯ev·ûnÏ muûi. Od pozdnÌ StarÈ ¯Ìöe prali pr·dlo na b¯ezÌch Nilu muûi, jelikoû tam ËlovÏku hrozilo, ûe jej napadne krokod˝l. VenkovnÌ pr·ce ñ obdÏl·v·nÌ polÌ, chyt·nÌ ryb a pt·k˘ do sÌtÌ, lov a chov zvÌ¯at ñ vykon·vali muûi. »iötÏnÌm a vytrh·v·nÌm lnu se zab˝valy ûeny. Plody z polÌ a hotovÈ v˝robky z velk˝ch dÌlen nosili muûi i ûeny svÈmu p·nu v pr˘vodech, vyslan˝ch vesnicÌ nebo domÈnou. VyobrazenÌ v hrobk·ch vöak zachycujÌ pouze dÌlny na statcÌch majetn˝ch lidÌ. Pokud vlastnil pr˘mÏrn˝ Egypùan kousek p˘dy nebo zvÌ¯ata, pak musely Ëasto pom·hat i ûeny. Vypl˝v· to jednak z v˝öe citovanÈho Butehaiamonova dopisu, jednak z text˘ z pozdÏjöÌ doby. S vysoce postaven˝mi ûenami se setk·me jen z¯Ìdkakdy. Chufuova matka byla sice jakoûto ÑSpr·vkynÏ ¯eznÌk˘ ak·ciovÈho domuì zodpovÏdn·

éENY (295)

za krvavou obÏù p¯i kultu svÈho zem¯elÈho chotÏ, ale nikdy se k û·dn˝m jatk·m ani nep¯iblÌûila, n˝brû svÈ ˙koly na nÏkoho delegovala, kontrolovala ¯·dnÈ prov·dÏnÌ obÏti a uûÌvala si prebendu spojenou s tÌmto titulem. éeny, kter˝m byla svÏ¯ena zodpovÏdnost, byly za StarÈ ¯Ìöe p¯ev·ûnÏ ve sluûb·ch nÏkterÈ z p¯Ìsluönic kr·lovskÈho domu. ÑSpr·vkynÏ domuì Ëi Ñspr·vkynÏ domÈnyì, stojÌcÌ v Ëele kr·lovnin˝ch statk˘ a vöech k nim n·leûejÌcÌch spr·vc˘ a pracovnÌk˘, musela mÌt stejn˝ organizaËnÌ talent jako Ñp¯edstaven· z·duönÌch knÏûÌ kr·lovskÈ matkyì, jeû dohlÌûela na person·l, pozemky a dÌlny, aby byla vysoce postaven· d·ma p¯imÏ¯enÏ zaopat¯ena i v z·hrobÌ. StejnÏ jako tyto ûeny poûÌvala d˘vÏry kr·lovskÈ matky i Ñp¯edstaven· lÈka¯˘ì. Vedle spr·vnÌch funkcÌ v dom·cnosti princezen nebo vysoce postaven˝ch ˙¯ednÌk˘ zast·valy ûeny i st¯ednÏ d˘leûitÈ pozice v kr·lovskÈm pal·ci nebo v kr·lovÏ z·duönÌm chr·mu. S tÏmito mÌsty souvisela v˝znamn· privilegia. Nejv˝nosnÏjöÌ vedoucÌ funkce vöak zaujÌmali muûi. Dokonce v Ëele taneËnic, akrobatek a pÏvkyÚ slouûÌcÌch v pal·ci a v kr·lovskÈm harÈmu st·li ËastÏji muûi neû ûeny. P¯Ìjmy tÏchto ûen odpovÌdaly v˝dÏlku jejich muûsk˝ch koleg˘. ÑPr vnÌ kr·lovsk· taneËniceì Neferreses na¯izuje, aby jÌ z jejÌho dennÌho v˝dÏlku v pal·ci byla postavena hrobka a z¯Ìzen z·duönÌ kult. Za StarÈ ¯Ìöe zast·valy ûeny pouze malou Ë·st vysok˝ch pozic. Za St¯ednÌ ¯Ìöe, kdy se st·t po dlouhÈm obdobÌ mocenskÈho a hospod·¯skÈho ˙padku dok·zal znovu postupnÏ stabilizovat, se situace v˝raznÏ zmÏnila, a to v neprospÏch ûen. éeny vykon·valy pouze nÌzkÈ dozorËÌ a spr·vnÌ ˙koly. Jak se zd·, dozor nad statky Ëi lidmi jim jiû byl svÏ¯ov·n jen z¯Ìdkakdy. TotÈû dokl·dajÌ knÏûskÈ ˙¯ednÌ tituly. I zde byl podÌl ûen velmi mal˝. Kup¯Ìkladu seznam sta jmen osob a jejich knÏûsk˝ch titul˘ ze StarÈ ¯Ìöe obsahuje pouze t¯i ûensk· jmÈna a mezi poËetn˝mi zamÏstnanci z·duönÌ nadace kr·le Neferirkarea nalezneme pouze t¯i ûeny ñ pÏvkynÏ. Studie zab˝vajÌcÌ se sedmn·cti boûstvy z obdobÌ StarÈ ¯Ìöe prok·zala, ûe pouze t¯em z nich slouûily ûeny z kr·lovskÈ rodiny nebo manûelky vysoce postaven˝ch ˙¯ednÌk˘ Ëi knÏûÌ. Nelze z toho vöak vyvozovat û·dnÈ pravidlo. ZatÌmco u bohynÏ Neit jsou doloûeny pouze knÏûky, bohynÏ Bastet, Seöat a Maat mÏly ËistÏ muûsk˝ person·l. Thovtovi slouûily podle doloûen˝ch pramen˘ pouze kr·lovny. Hathor mÏla sice p¯ev·ûnÏ ûensk˝ person·l z vyööÌch a st¯ednÌch vrstev, ale dozorËÌ pozice byly svÏ¯ov·ny v˝luËnÏ muû˘m. Aû do obdobÌ 11. dynastie a pozdÏji znovu za NovÈ ¯Ìöe byly dokonce princezny a kr·lovny pouze Hatho¯in˝mi prost˝mi knÏûkami, zatÌmco muû˘ se na tÈto ˙rovni nach·zelo jen m·lo. Za StarÈ ¯Ìöe kr·lovny Ëasto zast·valy sluûbu u nÏkolika boh˘. Dozor nad sborem knÏûÌ jim vöak nebyl svÏ¯ov·n nikdy. A zatÌmco obyËejn˝ knÏûsk˝ ˙¯ad se nedÏdil, funkce dozorce nebo p¯edstavenÈho dÏdiËn· byla.


⁄daje o tom, v Ëem spoËÌvaly ˙lohy knÏûky, se n·m nedochovaly. OznaËenÌ ÑHatho¯ina hudebniceì a vyobrazenÌ, na kter˝ch tyto ûeny ch¯estÌ sistrem nebo n·hrdelnÌkem menit na poËest nÏkterÈho boha, vedla k podceÚov·nÌ jejich hlavnÌ ˙lohy, totiû hranÌ na hudebnÌ n·stroje. Tuto jejich roli bychom vöak nemÏli povaûovat za vedlejöÌ Ëi bezv˝znamnou, jelikoû se jednalo o podstatnou kultovnÌ funkci. éeny svou hrou na hudebnÌ n·stroje bohy uklidÚovaly, obveselovaly a p¯iv·dÏly do dobrÈ n·lady, a udrûovaly tak chod svÏta. V Textech pyramid a pozdÏji se setk·me s v˝jevem, kdy p¯ed Hathor zpÌv·, ch¯estÌ a tanËÌ s·m kr·l. Za kultovnÌ hudebnice lze povaûovat i d·my z vyööÌ spoleËnosti, kterÈ od NovÈ ¯Ìöe slouûily jako ÑpÏvkynÏì nebo Ñhudebniceì nÏkterÈmu z lok·lnÌch nebo celost·tnÌch boûstev, musely p¯ebÌrat svou mÏsÌËnÌ sluûbu organizovanou na ostrovÏ FÌlÈ, avöak nemÏly knÏûsk˝ titul. MnohÈ ûeny thÈbsk˝ch ˙¯ednÌk˘ nebo knÏûÌ byly ÑpÏvkynÏ Amonovyì. Pod vedenÌm tÈ nejvyööÌ z nich, nejËastÏji p¯Ìsluönice kr·lovskÈho domu nebo manûelky veleknÏze, vystupovaly na poËest boha Amona. Jiû za StarÈ ¯Ìöe se setk·v·me s tÌm, ûe manûelky Pepiho II. p¯in·öejÌ obÏti. Za NovÈ ¯Ìöe tak Ëinily ûeny z kr·lovskÈho domu nebo ûeny vysok˝ch hodnost·¯˘. Tato funkce, jiû mÏl jinak vykon·vat kr·l nebo jeho z·stupce, ukazuje, ûe byly tyto ûeny ve velkÈ v·ûnosti. Princezny byly ËinnÈ v n·boûenskÈm kultu nebo p˘sobily jako z·duönÌ knÏûky v kultu zem¯elÈho otce nebo dÏda. Manûelky a dcery peËovaly spolu se syny o zesnulÈho kr·le. Nejenûe tak zajiöùovaly pÈËi zem¯elÈmu, ale byly takÈ samy zaopat¯eny dÌky p¯Ìjm˘m ze z·duönÌ nadace. V PtolemaiovskÈ dobÏ se u manûelek veleknÏûÌ znovu setk·v·me s titulem ÑHatho¯ina knÏûkaì. éeny v tÈ dobÏ slouûily i krajov˝m boh˘m a na d˘leûitosti nab˝valy z·duönÌ knÏûky, jeû jinak zn·me jen z doby StarÈ ¯Ìöe, a knÏûky p˘sobÌcÌ ve zvÌ¯ecÌch kultech. PodÌl ûen odpovÌdal ve vöech funkcÌch podÌlu muû˘. Z titulu svÈho ˙¯adu pobÌraly stejnou mzdu jako jejich muûötÌ kolegovÈ. éeny i muûi zast·vajÌcÌ vysokÈ ˙¯ady p¯enech·vali kaûdodennÌ pr·ci zamÏstnanc˘m a pouze za nÏ inkasovali znaËnÈ sumy. Jiû za St¯ednÌ ¯Ìöe se setk·v·me s boûsk˝mi manûelkami nejr˘znÏjöÌch boh˘. Na zaË·tku NovÈ ¯Ìöe z¯Ìdila Ahmose Nefertari ˙¯ad ÑboûskÈ manûelky Amonovyì disponujÌcÌ sborem knÏûek. Za NovÈ ¯Ìöe zast·valy tento ˙¯ad p¯ev·ûnÏ kr·lovy manûelky a dcery. Boûsk· manûelka mÏla tytÈû funkce jako veleknÏz a p¯ispÌvala k udrûov·nÌ chodu svÏta. K jejÌmu ˙¯adu pat¯ila cel· druûina veden· spr·vcem, kter˝ se staral o pozemky a hospod·¯sk˝ provoz spojen˝ s ˙¯adem. Kdyû se za 21. dynastie, tj. v 11. stol. p¯. Kr., kolem Amonova knÏûstva v ThÈb·ch vytvo¯il st·t ve st·tÏ, vysÌlal kr·l vl·dnoucÌ daleko na severu do ThÈb jednu ze sv˝ch dcer, nejprve jako manûelku veleknÏze a pozdÏji jako

éENY (297)

samostatnou boûskou manûelku, aby si tak svazkem s knÏûstvem upevnil mocenskou pozici. Za etiopskÈ a sajskÈ vl·dy adoptovala ˙¯adujÌcÌ boûsk· manûelka dceru vl·dnoucÌho kr·le, a uËinila z nÌ tak svou n·stupkyni. Boûsk· manûelka byla stavÏna naroveÚ bohyni Mut, manûelce boha Amona, a v thÈbskÈm boûskÈm st·tÏ mÏla stejnÈ pravomoci jako kr·l, kterÈmu vöak z˘stala pod¯Ìzena. DvÏ z nich zast·valy stejnÏ jako kr·l nejvyööÌ knÏûsk˝ ˙¯ad, totiû ˙¯ad Amonova veleknÏze. V ˙¯ednickÈ druûinÏ spravujÌcÌ majetky boûskÈ manûelky byly i ûeny, po kter˝ch se n·m dochovaly velkÈ hrobky. DokazujÌ, ûe tyto ûeny mÏly stejnÏ jako jejich muûötÌ kolegovÈ vysokÈ funkce a s nimi spojenÈ p¯Ìjmy.

Kr·lovny Kr·lovna mÏla podobnÏ jako v kultur·ch P¯ednÌ Asie v˝znaËnÈ postavenÌ, jeû souviselo s jejÌm vztahem k manûelovi Ëi synovi. Nemusela, ale mohla b˝t kr·lovskÈho p˘vodu. HlavnÌ manûelka panovnÌka mÏla vlastnÌ dom·cnost s pozemky a vlastnÌ spr·vnÌ apar·t. Kr·lovna si nech·vala budovat hrobku odpovÌdajÌcÌ svÈmu postavenÌ a disponovala person·lem, kter˝ obhospoda¯oval jejÌ z·duönÌ nadaci a d˘stojnÏ vykon·val z·duönÌ kult, a staral se tak o jejÌ posmrtn˝ ûivot. Kr·lovsk· matka, aù uû ölo o hlavnÌ nebo vedlejöÌ manûelku zem¯elÈho kr·le nebo o matku kr·le novÈho, jeû ale sama za kr·le provd·na nebyla, se u svÈho syna tÏöila velkÈ v·ûnosti. Jiû v an·lech z ArchaickÈ doby je jejÌ jmÈno uvedeno vedle jmÈna jejÌho syna, vl·dnoucÌho kr·le, a aû do poloviny 18. dynastie je za¯azov·na p¯ed kr·lovnu, synovu manûelku. V ramessovskÈ dobÏ jejÌ v˝znam upad·. V t¯ÌtisÌcilet˝ch egyptsk˝ch dÏjin·ch vynik· nÏkolik siln˝ch kr·loven. Jejich podÌl je vöak stejnÏ nepatrn˝ jako podÌl ûen v ¯ÌdÌcÌch funkcÌch. ManÈthÛnovo tvrzenÌ, ûe kr·l 2. dynastie Ninecer rozhodl, ûe ûeny smÏjÌ p¯ejÌmat kr·lovsk˝ ˙¯ad, se zakl·d· na staröÌch egyptsk˝ch z·znamech. S·m ManÈthÛ uv·dÌ ve svÈm seznamu pÏti set kr·l˘ pouze Ëty¯i vl·dnoucÌ kr·lovny, kterÈ zn·me i jinak jako jedinÈ samostatnÈ vl·dkynÏ. Po ManÈthÛnovÏ smrti k nim p¯ibude jeötÏ Kleopatra. KromÏ toho p˘sobily kr·lovny jako regentky zastupujÌcÌ nedospÏlÈho n·slednÌka tr˘nu a zn·me i prvnÌ kr·lovskÈ manûelky, kterÈ se vyznamenaly po boku sv˝ch manûel˘. Jiû za 1. dynastie p˘sobily dvÏ kr·lovny ñ Neithotep a Meritneit ñ jako regentky za nezletilÈ n·slednÌky tr˘nu. Za 6. dynastie se staly regentkami za svÈ neplnoletÈ syny manûelky Pepiho I. ObÏ byly dcery nomarchy Chuje a sestry vezÌra Dûaua ˙¯adujÌcÌho jak za vl·dy jejich manûela, tak za vl·dy jich sam˝ch. PrvnÌ z nich byla regentkou do Merenreovy smrti, druh· od öesti let Pepiho II. do jeho plnoletosti. Jelikoû je Pepi II. zachycen na vyobrazenÌ na


matËinÏ klÌnÏ v kr·lovskÈm rouchu, d·v· se jasnÏ najevo, ûe vl·dcem je on. Na konci StarÈ a na poË·tku St¯ednÌ ¯Ìöe vl·dly v p¯ÌpadÏ, ûe nebyl muûsk˝ n·slednÌk, a dokud se moci nechopil pretendent tr˘nu, manûelky poslednÌho kr·le (Sebeknofru a Neitokrit). Ahhotep I. se z¯ejmÏ po smrti manûela Taa II. poda¯ilo po tÏûk˝ch bojÌch, v nichû padl jejÌ syn Kamose, vyhnat HyksÛsy z HornÌho Egypta a spolu se sv˝m druh˝m, jeden·ctilet˝m synem Ahmosem, jenû nastoupil na tr˘n, znovu nastolit mÌr. Ahmose o nÌ hovo¯Ì n·sledovnÏ: Ñta, kter· se vyzn· ve vÏcech, kter· se star· o Egypt. ShromaûÔuje jeho [tj. Egypta] ˙¯ednÌky a ochraÚuje jej. P¯ivedla nazpÏt uprchlÌky a spojila vystÏhovalce. Uklidnila HornÌ Egypt a vyhnala jeho vzbou¯enceÖì (Listina IV,21)

RovnÏû Ahmose Nefertari, manûelka Ahmose I., se po manûelovÏ brzkÈ smrti ujala vl·dnÌch z·leûitostÌ a spravovala je aû do doby, kdy jejÌ syn Amenhotep I. dos·hl plnoletosti. JejÌ p˘sobenÌ zemi patrnÏ obzvl·öù prospÏlo, jelikoû byla spoleËnÏ s Amenhotepem I. uctÌv·na aû do pozdnÌ ramessovskÈ doby. ObÏ tyto ûeny byly kr·lovsk˝mi dcerami, prvnÌmi kr·lovsk˝mi manûelkami a matkami n·slednÌk˘ tr˘nu. Hatöepsut, dcera Thutmose I. a prvnÌ kr·lovsk· manûelka Thutmose II., porodila svÈmu manûelovi pouze jednu dceru. Nejprve se stala regentkou za nezletilÈho Thutmose III., syna vedlejöÌ manûelky Thutmose II., kter· buÔ p¯edËasnÏ zem¯ela nebo ji Hatöepsut odsunula na vedlejöÌ kolej. Thutmose III. oûenila se svou dcerou Neferneferure. DÌky sv˝m svazk˘m s obÏma p¯edch·zejÌcÌmi kr·li mÏla mnoho p¯Ìvrûenc˘, coû jÌ umoûnilo nechat se brzy korunovat na kr·lovnu. Thutmose musel ûÌt v jejÌm stÌnu a po jejÌ smrti se stal jednÌm z nejrozpÌnavÏjöÌch egyptsk˝ch vl·dc˘. Nekr·lovskÈho p˘vodu byla Mutemuej, vedlejöÌ manûelka Thutmose IV., spravujÌcÌ vl·dnÌ z·leûitosti za svÈho syna Amenhotepa III., jenû se dostal na tr˘n ve dvan·cti letech. Vl·dy nad Egyptem dos·hla kromÏ Hatöepsut jeötÏ jedna Egypùanka. Byla jÌ manûelka Sethiho II. Tausret, jeû p˘sobila nejd¯Ìv jako regentka za svÈho syna Siptaha, ale brzy se nechala korunovat na kr·lovnu. Zda Siptah zem¯el p¯irozenou smrtÌ, nebo ho Tausret nechala odstranit, n·m nenÌ zn·mo. ZmiÚme se jeötÏ o t¯ech kr·lovn·ch, kter˝ch si jejich manûelÈ vysoce v·ûili. DvÏ z nich nebyly z kr·lovskÈ krve. Teje byla dozajista zasvÏcena do vl·dnÌch z·leûitostÌ svÈho manûela Amenhotepa III., neboù mitannsk˝ vl·dce Tuöratta pÌöe po jeho smrti jejÌmu synu Amenhotepovi IV., ûe se m· obr·tit na matku, neboù ona zn· ujedn·nÌ mezi nÌm a jeho otcem. Tuöratta pÌöe v tomto smyslu i Teji osobnÏ.

éENY (299)

Kr·lovnÏ Nefertiti byl jiû v prvnÌch letech vl·dy jejÌho manûela postaven v Karnaku chr·m zasvÏcen˝ novÈmu st·tnÌmu boûstvu Atonovi, za jehoû dceru byla pokl·d·na. Nefertiti a Achnaton byli povaûov·ni za Tefnut a äua, prvnÌ boûsk˝ p·r stvo¯enÌ. SpoleËnÏ s manûelem a dcerami se p¯i r˘zn˝ch p¯Ìleûitostech objevovala na ve¯ejnosti a podporovala kult boha Atona, kterÈho kr·l postavil nad vöechny ostatnÌ bohy. PodobnÏ jako jejÌ tchynÏ Teje b˝v· p¯ipodobÚov·na k bohyni Maat a stejnÏ jako Teje m˘ûe b˝t zobrazena v pozici kr·le zah·nÏjÌcÌho nep¯·tele. SvÈ manûelky Nefertari si musel velmi cenit takÈ Ramesse II. Na spoleËn˝ch soch·ch je vedle nÏj sice zachycena v malÈ podobÏ, ale kr·l jÌ nechal vystavÏt chr·m vedle svÈho v Ab˙ Simbelu a pat¯Ì jÌ jedna z nejkr·snÏji zdoben˝ch hrobek v ⁄dolÌ kr·loven v ThÈb·ch. PoslednÌ egyptsk· kr·lovna vzeöla z rodu Ptolemaiovc˘, kter˝ v osob·ch Ptolemaia I.ñXIV. vl·dl Egyptu p¯es t¯i sta let. PoslednÌ dva Ptolemaiovci st·li aû do svÈ smrti jakoûto manûelÈ Ëi spoluvl·dci po boku svÈ staröÌ nevlastnÌ sestry Kleopatry, kter· se prost¯ednictvÌm svazk˘ s Iuliem Caesarem a Markem Antoniem marnÏ snaûila uchr·nit Egypt p¯ed ¯Ìmskou nadvl·dou. Tyto ûeny dos·hly svÈho v˝jimeËnÈho postavenÌ prost¯ednictvÌm sv˝ch manûel˘. DÌky podpo¯e vÏrn˝ch p¯Ìvrûenc˘ se nÏkter˝m z nich po manûelovÏ smrti poda¯ilo st·t se regentkou za nezletilÈho n·slednÌka tr˘nu, anebo pokud û·dn˝ n·slednÌk nebyl, p¯evzÌt moc. Pouze Hatöepsut a Tausret vöak dok·zaly v dobÏ svÈho regentstvÌ natolik upevnit svou moc, ûe se jim poda¯ilo odsunout n·slednÌka tr˘nu do pozadÌ a p¯evzÌt vl·du do sv˝ch rukou. JedinÏ Hatöepsut pak vedle sebe strpÏla legitimnÌho vl·dce, kter˝ se dostal k moci teprve po jejÌ smrti. Kupodivu je to takÈ jedin· kr·lovna, kter· se po urËitÈm p¯echodnÈm obdobÌ nech·vala zobrazovat jako muû a jako o muûi se o nÌ hovo¯Ì v n·pisech. N·slednictvÌ se za faraonskÈ doby v û·dnÈm p¯ÌpadÏ nedÏdilo p¯es matku, jak se o matriarch·tu tvrdÌ od Bachofena do dneöka. VÌme o nÏkolika kr·lovsk˝ch matk·ch poch·zejÌcÌch z mÏstskÈho prost¯edÌ. RovnÏû nelze trvat na teorii, ûe se kr·lovsk˝ syn, jehoû matka nebyla kr·lovskÈ krve, musel k zajiötÏnÌ n·slednictvÌ oûenit s princeznou. O matrilienaritÏ tedy nem˘ûe b˝t v˘bec ¯eË.

SvÏt boh˘ SvÏt boh˘ se v souladu s dualistick˝m myölenÌm star˝ch Egypùan˘ skl·dal z muû˘ i ûen. V EgyptÏ existovala praboûstva muûskÈho i ûenskÈho pohlavÌ. B˘h stvo¯itel byl sice muû, ale z·roveÚ androgynnÌ, a jakoûto matka i otec stvo¯il prvnÌ p·r boh˘. PodobnÏ jsou bohovÈ Nilu a plodnosti zn·zorÚov·ni jako muû s ûensk˝mi prsy. EgypùanÈ neznali zemi jako matku. Nebe a zemi


personifikovali ve t¯etÌ generaci stvo¯itelskÈho m˝tu bohynÏ Nut a b˘h Geb. ⁄rodnou zemi, ze kterÈ vyraöil nov˝ plod, ztÏlesÚoval b˘h Usir. Ve starÈm EgyptÏ neexistoval û·dn˝ dominantnÌ b˘h. Egyptsk˝ pantheon odr·ûÌ skuteËn˝ svÏt. BohovÈ a bohynÏ se tÏöili vÌce Ëi mÈnÏ v˝znamn˝m kult˘m. Mohli b˝t sami za sebe nebo se objevovat v p·ru, kterÈmu je p¯ÌleûitostnÏ p¯i¯azeno dÌtÏ ñ v p¯ÌpadÏ kosmologie praboûstev je jich dokonce nÏkolik. Partne¯i mohli mÌt v r·mci tÏchto svazk˘ stejn˝ v˝znam a kromÏ toho mohli vystupovat i samostatnÏ, jako je tomu nap¯Ìklad u Usira, Eset a Hora nebo Ptaha, Sachmet a Nefertema. KromÏ toho existovala boûstva, jejichû partne¯i nemÏli valn˝ v˝znam. Jako nejz·¯nÏjöÌ p¯Ìklad uveÔme Amona a Amaunet. ZatÌmco Amon se stal z mÌstnÌho boha st·tnÌm boûstvem, jeho manûelka Amaunet, kter·, jak je patrnÈ uû z jejÌho jmÈna, mu byla p¯i¯azena na poË·tku dÏjin, se nikdy samostatn˝m boûstvem nestala. Vl·dce Egypta Usir zabit˝ bratrem se stal jakoûto p·n podsvÏtÌ pro Egypùany nejd˘leûitÏjöÌ postavou p¯edstav o posmrtnÈ existenci. Jeho sestra a manûelka Eset mu z˘stala vÏrn· i po smrti, vychov·vala sama jejich posmrtnÏ poËatÈho syna Hora a zasadila se o to, aby zÌskal pr·va zdÏdÏn· po otci. P¯edstavuje ide·lnÌ obraz pozemskÈ manûelky a matky a v PozdnÌ dobÏ zÌsk·v· na d˘leûitosti nejen jako mate¯sk· bohynÏ. Feministky ji r·dy uv·dÏjÌ jako d˘kaz o egyptskÈm matriarch·tu. Ve svÈ mate¯skÈ roli vöak ûenu, stejnÏ jako k¯esùansk· Matka boûÌ, odkazuje do ñ podle LÈvi Strausse ñ Ñp¯ÌrodnÌì sfÈry domova, ËÌmû jÌ znemoûÚuje p¯iblÌûit se ÑkulturnÌì ve¯ejnÈ sfÈ¯e spoleËnosti ve vnÏjöÌm svÏtÏ. Oproti tomu ke spojenÌ Ptaha, Sachmet a Nefertema doölo aû druhotnÏ za NovÈ ¯Ìöe, potÈ, co za sebou tato t¯i boûstva mÏla vlastnÌ tradici. ZajÌmav˝ je v˝voj lvÌ bohynÏ Sachmet. Jakoûto ochrann· mate¯sk· bohynÏ kojÌcÌ kr·le si sice zachov·v· mÌrnÈ koËiËÌ rysy, ale z·roveÚ se z nÌ st·v· rozzu¯en· lvice, jeû po kr·lovÏ boku por·ûÌ nep¯·tele nebo na p¯·nÌ svÈho zest·rlÈho otce Rea niËÌ lidstvo, kterÈ se proti nÏmu vzbou¯ilo, dokud jÌ nep¯ik·ûe, aby p¯estala, jeötÏ neû ˙kol dokon·. V obou p¯Ìpadech podporuje muûe, kr·li i Reovi pom·h· zvÌtÏzit nad protivnÌky a st·v· se pro nÏ zu¯ivou vraûedkynÌ. Na otc˘v p¯Ìkaz se sice zase upokojÌ, ale niËivÈ vlastnosti jÌ z˘stanou v jejÌ ˙loze bohynÏ nemocÌ a n·kaz. Existovaly sice v˝znamnÈ bohynÏ tÏöÌcÌ se vlastnÌmu kultu, ale nejvÏtöÌmi bohy byli muûi. é·dn· bohynÏ se nestala st·tnÌ bohynÌ, aËkoli supice a kobra, zemskÈ bohynÏ HornÌho a DolnÌho Egypta a z·roveÚ bohynÏ kr·lovsk˝ch korun, byly ûeny. Z velk˝ch bohyÚ zmiÚme bohyni v·lky Neit a d·le Hathor, bohyni radosti a l·sky, bohyni poh¯ebiöù, kter· p¯ijÌm· zem¯elÈho a jakoûto nebesk· bohynÏ ho znovu rodÌ, vÏrnou manûelku a peËujÌcÌ matku Eset, nÏûnou a zu¯ivou Sachmet, bohyni pÌsa¯˘ Seöat a bohyni Mut. Vöechny tyto bohynÏ mÏly vlastnÌ kult a tÏöily se velkÈ v·ûnosti.

éENY (301)

Z·vÏr Na z·kladÏ uveden˝ch pramen˘ doch·zÌme k z·vÏru, ûe ûen si sice ve starÈm EgyptÏ povaûovali a jejich pr·vnÌ postavenÌ bylo velmi dobrÈ, rozhodnÏ vöak nebyly rovnopr·vnÈ s muûi. A i kdyû podÌl ûen v egyptskÈm pantheonu byl pomÏrnÏ velk˝, v û·dnÈm p¯ÌpadÏ z toho nelze spoleËnÏ se Sandayem vyvozovat, ûe se ûeny tÏöily vysokÈmu spoleËenskÈmu postavenÌ. éeny ze vöech spoleËensk˝ch vrstev byly z·vislÈ na sv˝ch muûsk˝ch p¯Ìbuzn˝ch, a to i p¯esto, ûe se v˘Ëi nim mohly dom·hat sv˝ch pr·v. Z˘st·v· vöak ot·zkou, kolik z nich tato pr·va znalo a kolik se jich odv·ûilo proti muû˘m v souladu s pr·vem vystoupit. éeny ûily v dom·cnosti sv˝ch muûsk˝ch p¯Ìbuzn˝ch ñ otce, manûela, syna Ëi bratra. Nez·vislosti mohly dos·hnout jedinÏ dÌky prost¯edk˘m, jeû zÌskaly od rodiË˘, manûela nebo dÏtÌ Ëi jeû si ve vz·cn˝ch p¯Ìpadech vydÏlaly samy. Ve svÏtsk˝ch Ëi knÏûsk˝ch povol·nÌch nemÏly p¯Ìliö moûnostÌ se uplatnit a i v tÏchto funkcÌch byly vÏtöinou pod¯Ìzeny muû˘m. VedoucÌch funkcÌ nedosahovaly Ëasto ani Ëlenky kr·lovskÈho domu. éeny z vl·dnoucÌ t¯Ìdy mÏly sice v porovn·nÌ s obyËejn˝mi lidmi vysokÈ spoleËenskÈ i n·boûenskÈ postavenÌ, ale jen ve vz·cn˝ch p¯Ìpadech mÏly v rukou moc. NÏkolika m·lo ûen·m se poda¯ilo dos·hnout mocenskÈho postavenÌ dÌky tomu, ûe byly v p¯ÌbuzenskÈm pomÏru (manûelka, matka Ëi dcera) k vysoce postavenÈmu muûi a v mnoha p¯Ìpadech vl·dly v z·jmu muûe (regentka, boûsk· manûelka). V˝jimky byly jiû tenkr·t, jako v muûi ovl·danÈ spoleËnosti vûdy byly a jsou. Porovn·me-li ûensk· pr·va tehdejöÌ doby s pr·vy dneönÌch muslimek, dospÏjeme k mnoha shod·m, ale i rozdÌl˘m. StejnÏ jako ve starÈm EgyptÏ m· i dneönÌ Egypùanka pr·vo na dÏdictvÌ po rodiËÌch. P¯ipadne jÌ vöak jen polovina toho, co zÌskajÌ jejÌ brat¯i. D¯Ìve mohl b˝t tento podÌl r˘zn˝. Jelikoû je dneönÌ manûelstvÌ zaloûeno na oddÏlenÈm vlastnictvÌ manûel˘, m· stejnÏ jako ve starÈm EgyptÏ pr·vo disponovat sv˝m majetkem pouze ûena. I vÏno, jeû ûenÏ d·vajÌ rodiËe, jÌ z˘st·v·, a to i v p¯ÌpadÏ, ûe je rozvodem vinna ona. Jiû ze starÈho Egypta zn·me Ñ jit¯nÌ darì, kter˝ musÌ muû v nÏkolika m·lo p¯Ìpadech zaplatit p¯ed svatbou, ale mnohem ËastÏji po svatbÏ. PrvnÌ Ë·st dnes dost·vajÌ rodiËe nevÏsty, aby jÌ opat¯ili obleËenÌ apod. Ve starÈm EgyptÏ obdrûela ûena jak prvnÌ, tak druhou Ë·st osobnÏ. Z dÏdictvÌ po manûelovi p¯ipadne muslimce jen jedna osmina a dÏtem sedm osmin, zatÌmco staroegyptskÈ smlouvy dodrûujÌ pomÏr jedna ku dvÏma. Muslimsk· nevÏsta m˘ûe nechat do manûelskÈ smlouvy zahrnout pr·vo na rozvod, coû poûaduje vÏtöina ûen, jelikoû jsou zpravidla bohatöÌ neû jejich manûelÈ. Pokud nemajÌ toto pr·vo smluvnÏ zaruËeno, mohou sice podat û·dost o rozvod, ale p¯ich·zejÌ vzhledem k manûelovi o vöechny n·roky. Ve starÈm EgyptÏ tomu tak bylo pouze v p¯ÌpadÏ, ûe se ûena dopustila cizoloûstvÌ. O pr·vech ûeny, jeû neuzav¯ela manûelskou smlouvu, vöak nevÌme nic.


StejnÏ jako d¯Ìve se i dnes m˘ûe Egypùan vzd·t svÈho majetku ve prospÏch ûeny Ëi dÏtÌ. A podobnÏ jako tehdy m˘ûe i dnes ûena ve svÈm z·jmu Ëi v z·jmu sv˝ch dÏtÌ pohnat otce nebo manûela k soudu. SoudkynÌ se vöak na rozdÌl od ûeny ûijÌcÌ ve faraonskÈ dobÏ st·t nem˘ûe. Podle isl·mskÈho pr·va m˘ûe otec uzav¯Ìt manûelskou smlouvu jak za syna, tak za dceru. Pokud je otec jiû po smrti, musÌ smlouvu podepsat muûsk˝ p¯Ìbuzn˝, zn·m˝ nebo cizÌ muû. Ve starÈm EgyptÏ mÏla toto pr·vo i matka. Do 6. stoletÌ byl muûi partnerem pro jedn·nÌ nevÏstin otec, teprve potÈ zÌskala ûena moûnost jednat sama za sebe. Im·m sice m˘ûe uzav¯Ìt sÚatek jen se souhlasem tÏch, kter ˝ch se to t˝k·, leË mnoho mlad˝ch na venkovÏ o tom nevÌ. A i kdyû to vÏdÌ, zvykovÈ pr·vo dÌtÏti zakazuje otci odporovat. Pokud by ûena zma¯ila sÚatek Ëi pokud by se soudila s otcem Ëi manûelem, byla by spoleËnostÌ diskriminov·na. Nakolik ûeny za starÈho Egypta podlÈhaly podobnÈmu spoleËenskÈmu ˙tlaku, dnes nejsme schopni stanovit, nicmÈnÏ nÏkter· provinÏnÌ, kv˘li kter˝m ûeny pohnaly svÈ otce Ëi manûely ve vesnici DÈr el-MedÌna p¯ed soud, jsou p¯Ìliö mal· na to, aby kv˘li nim riskovaly diskriminaci ze strany rodiny Ëi vesnickÈ komunity. Jak se zd·, ûeny ve starÈm EgyptÏ nemusely Ëelit spoleËenskÈmu n·tlaku, kv˘li kterÈmu dnes muslimky nehledÏ na sv· pr·va podlÈhajÌ muû˘m. PoûÌvaly tedy lepöÌho postavenÌ neû dneönÌ ûeny.

Bibliografie BRYAN, B. M.: ÑThe Etymology of Hnr ,Group of Musical Performersëì, Bulletin of the Egyptological Seminar 4, 1982, 35n. ó ÑEvidence tor Female Literacy from Theban Tombs of the New Kingdomì, in: Bulletin of the Egyptological Seminar 6, 1984, 17n. »ERN›, J.: A Community of Workmen at Thebes in the Ramesside Period, Bibliothèque díEtude Lí 1973. FEUCHT, E.: ÑGattenwahl, Ehe und Nachkommenschaft im Alten ƒgyptenì, in: M¸ller, E. W (Ed.), Geschlechtsreife und Legitimation zur Zeugung, Freiburg ñ M¸nchen 1985. ó ÑDie Stellung der Frau im Alten ƒgyptenì, in: Martin, J. ñ Zoepffel, R. (ed.), Aufgaben, Rollen und R‰ume von Frau und Mann I, Freiburg ñ M¸nchen 1989, 239n. ó Das Kind im Alten ƒgypten. Die Stellung des Kindes in Familie und Gesellschaft nach Alt‰gyptischen Texten und Darstellungen. Frankfurt/M., 1995. FISCHER, H. G.: ÑAdministrative Titles of Women in the Old and Middle Kingdomì, in: Egyptian Studies I, Varia, New York 1976, 69n.

éENY (303)

ó Egyptian Titles of the Middle Kingdom, A Supplement to Wm. Wardís Index, II & III: corrections & comments, fasc. 2, New York 1985. ó Egyptian Women of the Old Kingdom and the Heracleopolite Period, New York 1989. GITTON, M.: Les divines Èpouses de la 18e dynastie, Paris 1984. GRAEFE, E.: Untersuchungen zur Verwaltung und Geschichte der Institution der Gottesgemahlin des Amun vom Beginn des Neuen Reiches bis zur Sp‰tzeit, ƒgyptologische Abhandlungen 37, Wiesbaden 1981. GUSUS, W, K. Wechselberger (P¯el.): Das Familiengesetzbuch in ƒgypten, Institutionales Ehe-und Kindschaftsrecht, Bergmann und Ferid Verlag, Kairo 1982. JANSSEN, J. J.: Hieratic Papyri in the British Museum VI, Late Ramesside Letters and Communications, London 1991, 28n. KNUDTZON, J. A.: Die El-Amarna-Tafeln I, Leipzig 1915. LEFÈVRE, G.: Le tombeau de Petosiris I., Kairo 1923. LESKO, B. (Ed.): Womenís Earliest Records from Ancient Egypt and Western Asia, Brown Judaic Studies 166, Brown University 1989. L…VI STRAUSS, C.: Les Structures Èlementaires de la parentÈ, 2. vyd. 1967. Lexikon der ƒgyptologie, Wiesbaden 1975n., viz Ehe, Eheurkunden, Erbe, Frau, Frauenheilkunde und -sterblichkeit, Gˆtter n., Harim, Harimsdame, Harimsverschwˆrung, Kind, Kinderlosigkeit und -wunsch, Kˆnigin, Kˆniginnentitel, Kˆnigsmutter, Mutter. LICHTHEIM, M.: Ancient Egyptian Literature I, 1975; II 1976; III 1980, Berkeley ñ Los Angeles ñ London. L‹DDECKENS, E.: ƒgyptische Ehevertr‰ge, ƒgyptologische Abhandlungen I, Wiesbaden 1960. MASCIARDI, M. M. ñ MONTEVECCHI, O.: I Contratti di Baliatico, Corpora Papyrorum Graecarum 1, Milano 1984. NORD, D.: Ñ,The term hnr or musical performersëì, in: Studies in Ancient Egypt, the Aegean and the Sudan, 1981, 137n. PESTMAN, P. W.: Marriage and Matrimonial Property in Ancient Egypt, Papyrologica Lugduno-Batava IX, Leiden 1961. POMEROY, S. B.: ÑWomen in Roman Egyptì, in: P. Foley (Ed.), Reflections of Women in Antiquity, New York ñ London 1981. ó Women in Hellenistic Egypt, New York 1984. REISER, E.: Der kˆnigliche Harim im Alten ƒgypten und seine Verwaltung, Wien 1972. ROBINS, G.: ÑA critical examination of the theory that the right to the throne of Ancient Egypt passed through the female line in the 18th dynastyì, in: Gˆttinger Miscellen 62, 1983, 67n. SAMSON, J.: Nefertiti and Cleopatra, 2. vyd., London 1987. SCHLEGEL, A.: Sexual Stratification, New York 1977. SCHMITZ, B. ñ STEFFGEN, U. (Ed.): Waren sie nur schˆn? Kulturgeschichte der Antiken Welt 42, Mainz 1989.

SERGIO DONADONI (304)

SCHOTT, S.: Alt‰gyptische Liebeslieder, Z¸rich 1950. SCHULZ, P. H.: Frauen im Alten ƒgypten, Bergisch Gladbach 1987. SEIDL, E.: Einf¸hrung in die ƒgyptische Rechtsgeschichte bis zum Ende des Neuen Reiches, ƒgyptologische Forschungen 10, Gl¸ckstadt, 2. vyd. 1951. ó ƒgyptische Rechtsgeschichte der Saiten- und Perserzeit, ƒgyptologische Forschungen 20, Gl¸ckstadt 1956. ó Ptolem‰ische Rechtsgeschichte, ƒgyptologische Forschungen 22, Gl¸ckstadt 1962. SWEENEY, D.: ÑWomenís Correspondence from Deir el-Medinehì, Refer·t p¯ednesen˝ na VIth International Congress of Egyptology v TurÌnÏ v roce 1991. DÏkuji autorce za posl·nÌ rukopisu. TROY, L.: Patterns of Queenship in Ancient Egyptian Myth and History, Uppsala 1986. WARD, W. A.: Essays on Feminine Titles of the Middle Kingdom und Related Subjects, Beirut 1986. WATTERSON, B.: Women in Ancient Egypt, Stroud. Gloucestershire 1991. WENIG, St.: Die Frau im Alten ƒgypten, Leipzig 1967. WESEL, U.: Der Mythos vom Matriarchat, Frankfurt/M., 6. vyd. 1990.

SERGIO DONADONI (306)

O autorech

SERGIO DONADONI (nar. 1914 v Palermu) vystudoval egyptologii v Pa¯Ìûi a Kodani, vyuËoval na univerzit·ch v Mil·nÏ, Pise a ÿÌmÏ (Sapienza). Byl vedoucÌm archeologick˝ch pracÌ v EgyptÏ, N˙bii a S˙d·nu. Je Ëlenem mnoha mezin·rodnÌch vÏdeck˝ch institucÌ a autorem celÈ ¯ady knih a studiÌ. RICARDO AUGUSTO CAMINOS (1915 ñ1922) byl p¯ednÌm argentinsk˝m egyptologem. Po absolvov·nÌ univerzity v Buenos Aires pokraËoval ve studiÌch archeologie a epigrafie v Chicagu a Oxfordu. P˘sobil jako pedagog na BrownovÏ univerzitÏ v americkÈm Providence, Rhode Island. DOMINIQUE VALBELLEOV¡ je profesorkou egyptologie na univerzitÏ ve francouzskÈm Lille. Je vedoucÌ pravideln˝ch archeologick˝ch expedic v severnÌ Sinaji a autorkou mnoha odborn˝ch publikacÌ. ALESSANDRO ROCCATI (nar. 1941) vystudoval egyptologii v ÿÌmÏ, Oxfordu, Bonnu a Pa¯Ìûi. Je dlouholet˝m pracovnÌkem EgyptskÈho muzea v TurÌnÏ. ⁄Ëastnil se ¯ady expedicÌ do lokalit v EgyptÏ, jeho hlavnÌ specializacÌ je papyrologie a ochrana a rekonstrukce staroegyptsk˝ch pam·tek. V tomto oboru takÈ publikoval velk˝ poËet monografiÌ a studiÌ. OLEG DMITRIJEVI» BERLEV (1933 ñ2000) byl vÏdeck˝m pracovnÌkem Institutu pro v˝zkum starovÏkÈho P¯ednÌho v˝chodu v Leningradu (Sankt PetÏrburk). Ve st¯edu jeho z·jmu byl myölenkov˝ svÏt a soci·lnÌ struktury starovÏkÈho Egypta. SERGIO PERNIGOTTI je profesorem na univerzitÏ v Bologni. HlavnÌ oblastÌ jeho z·jmu je koptsk˝ jazyk a literatura. ⁄Ëastnil se archeologick˝ch expedic univerzity v Pise ve Fajj˙mu, Asu·nu, Luxoru a Sakk·¯e. Je spolueditorem nÏkolika odborn˝ch periodik a autorem okolo 350 studiÌ a monografiÌ. äEJCH íIB¡DA AL-N⁄BÕ je pracovnÌkem EgyptologickÈho institutu v K·hi¯e. ANTONIO LOPRIENO je profesorem egyptologie na univerzitÏ v Basileji, d¯Ìve p˘sobil tÈû na KalifornskÈ univerzitÏ v Los Angeles. Doktor·t zÌskal v italskÈm TurÌnÏ a habilitoval se v nÏmeckÈm Gˆttingen. Specializuje se na egyptskÈ liter·rnÌ a teologickÈ texty, syntax a sÈmantiku, na srovn·vacÌ gramatiku.

EGYPTSK›

»LOVÃK

(307)

EDDA BRESCIANIOV¡ je profesorkou egyptologie na univerzitÏ v Pise, kde vyuËuje dÈmotickou literaturu a jazyk. P˘sobila tÈû na ¯ÌmskÈ univerzitÏ Sapienza. Byla vedoucÌ nÏkolika archeologick˝ch expedic (ThÈby, Sakk·ra, Asu·n, Fajj˙m). ERIK HORNUNG (nar. 1933 v Rize) je öv˝carsk˝ egyptolog, v letech 1967 aû 1998 byl profesorem egyptologie na univerzitÏ v Basileji. Zab˝val se zvl·ötÏ v˝zkumy v ⁄dolÌ kr·l˘ a vyd·v·nÌm z·svÏtnÌch text˘ starÈho Egypta. Je autorem mnoha knih, ËeskÈmu Ëten·¯i je p¯Ìstupn· pr·ce Tajemn˝ Egypt: ko¯eny hermetickÈ moudrosti (Praha 2002). ERIKA FEUCHTOV¡ je profesorkou univerzity v nÏmeckÈm Heidelbergu a dlouholetou kur·torkou proslulÈ sbÌrky egyptskÈho umÏnÌ. Zab˝v· se ot·zkami kaûdodennÌho ûivota obyvatel starovÏkÈho Egypta, ûivotem ûen a dÏtÌ (Das Kind im Alten ƒgypten, Frankfurt 1995).

(308)

V˝bÏrov· bibliografie v ËeötinÏ

ASSMANN, J.: Egypt. Teologie a zboûnost ranÈ civilizace, Praha 2002. ó Egypt ve svÏtle teorie kultury, Praha 1998. ó Smrt jako fenomÈn kulturnÌ teorie, Praha 2003. B¡RTA, M.: Sinuhet˘v ˙tÏk z Egypta ñ Egypt a Syropalestina v dobÏ AbrahamovÏ, Praha 1999. DAVIES, V. W.: EgyptskÈ hieroglyfy ñ ËtenÌ v minulosti, Praha 2002. HART, G.: EgyptskÈ m˝ty, Praha 2001. HORNUNG, E.: Tajemn˝ Egypt, Praha 2002. JAN¡K, J.: Br·na nebes. BohovÈ a dÈmoni starÈho Egypta, Praha 2005. KREJ»Õ, J. ñ MAGDOLEN, D.: ZajÌmavosti ze zemÏ pyramid aneb 100 nej ze starÈho Egypta, Praha 2005. LEXA, F.: StaroegyptskÈ ËarodÏjnictvÌ, Praha 1996. NAVR¡TIL, H.: Egypt v ËeskÈ kultu¯e p¯elomu devaten·ctÈho a dvac·tÈho stoletÌ, Praha 2001. QUIRKE, S. ñ FORMAN, W.: Posmrtn˝ ûivot na Nilu, London 1996. REEVES, N.: Achnaton. Faleön˝ prorok, Praha 2003. SHAW, I. (ed.): DÏjiny starovÏkÈho Egypta, Praha 2003. STROUHAL, E.: éivot star˝ch Egypùan˘, London 1994. TRIGGER, B. G. ñ KEMP, B. J. ñ O CONNOR, D. ñ LLOYD, A. B.: StarovÏk˝ Egypt: DÏjiny spoleËnosti, Praha 2005. VACHALA, B.: DÏjiny st·t˘: Egypt, Praha 2003. ó MilostnÈ pÌsnÏ starÈho Egypta, Praha 2003. ó MÌr na Nilu. PrvnÌ mÌrov· smlouva a jejÌ pozadÌ, Praha 1997. ó Moudrost starÈho Egypta, Praha 1992. ó Sta¯Ì EgypùanÈ, Praha 2001. ó Pyramidy. TajemstvÌ minulosti, Praha 1997. VERNER, M. ñ BAREä, L. ñ VACHALA, B.: Ilustrovan· encyklopedie starÈho Egypta, Praha 1998. WATTERSON, B.: EgypùanÈ, Praha 2005. é¡BA, Z.: Tes·no do kamene, ps·no na papyrus, Praha 1968.

(309)

Rejst¯Ìk

AbdallatÌf, MuwaffaquddÌn 17 Abdiöirta, emorejsk˝ kr·l 217 Abi, veleknÏz 217 Abraham 217 Agesilaos, spartsk˝ kr·l 165 Ahhotep I. 298 Ahhotep, nomarcha 105 Ahmose I. 101, 155, 184, 185, 262, 298 Ahmose II. (Amasis) 165 Ahmose Nefertari, manûelka Ahmose I. 58, 296, 298 Ahmose Peniati 191, 293 Ahmose, pÌsa¯ a matematik 110 Ahure, princezna 292 Achnaton viz Amenhotep IV. Achtaj, manûelka pÌsa¯e Butehaiamona 280 Aj, vezÌr 212 Alexandr Velik˝ 138, 222ñ 224, 252, 258, 262, 278 Amaunet 300 Amenemheb 156 Amenemhet I. 96, 97, 148, 149, 256 Amenemhet II. 105, Amenemhet III. 72, 106, 267 Amenemhet IV. 261 Amenemhet, ˙¯ednÌk a fyzik 110 Amenemhet, vl·dce kraje Antilopy 30 Amenemope, pÌsa¯ 29, 48, 71, 76, 88, 90, 91, 102, 110, 158, 287 Amenhotep I. 53, 58, 185, 258, 298 Amenhotep II. 152, 154, 156, 159, 203, 208, 209, 211, 212, 215, 257, 263, 268, 270 Amenhotep III. 13, 75, 79, 93, 106, 159, 185, 186, 212, 215, 219, 248, 252, 256, 258, 259, 262, 266, 268, 271, 273, 278, 298 Amenhotep IV. (Achnaton) 79, 93, 97, 100, 108, 124, 127, 184, 217, 256, 259, 270, 271, 274, 291, 298, 299 Amenhotep, gener·l 77 Amenhotep, syn Hapu˘v, zboûötÏn˝ pÌsa¯ (Amenothes Paapis) 159 Amenhotep, veleknÏz 100, 160 Amenchau, knÏz 190, 191 Amennacht, pÌsa¯ 71, 76 Ammenemes 100

Amon 51, 53, 59, 73, 90, 93, 95, 98 ñ101, 117, 118, 125, 128, 129, 131, 202, 214, 217, 220, 221, 224, 247, 248, 252, 262, 266, 269, 272, 283, 296, 297, 300 Amon-Re 122, 125, 265 Amunenöi 150 Anat 210, 215 Anchnesneferibre 93 Anchöeöonk, pÌsa¯ 101, 281, 283, 289 Anchtauej 119 Anchtifej, vl·dce Hefatu 144 Ani, pÌsa¯ 71, 76, 81, 173, 232, 281, 289 Antef II. 208 Antef, thÈbsk˝ knÌûe 230 Antonius, Marcus 299 Anup 69, 74, 245 Api, ˙¯ednÌk 110 Apopi 211 ArtaxerxÈs III., persk˝ kr·l 224 AsklÈpios 64 Astarte 215, 217 Aö 205 Aöajchet 81 Aööurbanipal, asyrsk˝ kr·l 221 Aton 74, 127, 160, 202, 217, 299 Atum 119, 201 Augustus 103, 104, 258 Baal 210, 215, 217 Baalat 210, 212 Baal-Sutech 210 Baanit 222 Bachofen, Johann Jakob 299 Bastet 119, 253, 267, 295 Bauerdûed 256, 257 Bech 45 Berlev, Oleg 149 Bes 215 Bia, knÏz 66 Blackmanov·, Winifred Susan 17 Buau, pÌsa¯ 73 Bui-vava 220 Butehaiamon, pÌsa¯ 59, 77, 280, 294 Caesar, Gaius Iulius 299 Ceneni, gener·l 77, 155 Cekerbaal, byblosk˝ kr·l 99

REJSTÿÕK (310)

D·reios I. 222 Dedisobek, otrok 182 Deduen 215 Den 261, 273 DiodÛros Sicilsk˝ 16, 18, 194, 255, 279 Donadoni, Sergio 199 Duaf, Duaf-Chetej viz Chetej Dûatej, gener·l 175 Dûatej, pÌsa¯ 68 Dûau, vezÌr 297 Dûedi, m·g 66, 67, 74, 173 Dûehutej (Thovt), gener·l 53, 77, 162 Dûer 45 Dûoser 45, 52, 87, 91, 103, 110, 248 EratosthenÈs 110 Ereö-Kigal 213 Eset 74, 75, 209, 261, 280, 292, 300 Euagoras, kypersk˝ kr·l 165 Filip Arrhidaios 136 FilÛn z Alexandrie 32, 39 Gardiner, A.H. 88, 206 Geb 93, 300 Gilgameö 79 Glos 165 Goedicke, Hans 206 GoleniöËev, V.S. 88 Ha 215, 245 Hadri·n, cÌsa¯ 81 Hapi 19, 267 Hapu 75, 93 Hapuseneb, vezÌr 53, 117, 118 Harachtej 152 Hardûedef, princ a pÌsa¯ 63, 64, 67, 110, 172, 173, 234 Haremheb 32, 39, 50, 100, 159, 187, 209 Harchentichtej 74 Harchuf, mÌstodrûitel 95, 175, 206, 256, 257 Harmertej 129 Harmin 75 Haruennenefer, pÌsa¯ 73 Hathor 58, 119, 212, 214, 256, 295, 296, 300 Hatöepsut, kr·lovna 49, 117, 213, 252, 260, 261, 262, 270, 298, 299 Hekaib, ˙¯ednÌk 92 Hekanacht 174, 181, 182, 246 Hekanefer, knÌûe Miamu 209 Hekataios z MilÈta 90, 91, 103, 104

Henein, Nessim Henry 17 Henku 175, 177 Hermapion 81 HÈrodotos 16, 18, 34, 90, 91, 101, 103, 104, 113 ñ115, 117, 120, 121, 131, 164, 171, 193, 207, 222, 235, 285, 290 Heseptej 74 HÈsiodos 26 HomÈr 222 Hor 69, 78, 81, 118, 146, 199, 202, 220, 223, 252, 253, 261, 263, 265, 267, 300 HorapollÛn, autor pojedn·nÌ o hieroglyfech 81 Hori, pÌsa¯ 75, 77, 158, 159 Hrihor 98, 100, 125 Hu 96 Hufhor viz Harchuf Huj, mÌstokr·l Kuöe 209 Hunej 143 Hurun 215 Cha, architekt 54, 236 Chaemhet 273 Chacheperreseneb, pÌsa¯ 63, 170, 172 Champollion 10 Chamuaset viz Ramesse XI. Chamuaset, princ 74, 80 Chattuöiliö III. 79, 214 Chendûer 210 Chentiimentiu viz Usir Chentika, pÌsa¯ 67 Cheper 178 Chereduanchu 91 Cheruef 273 Chetej II. 203 Chetej Nebkaure 95 Chetej, knÌûe Asj˙tu 144 Chetej, pÌsa¯ (Chetejovo nauËenÌ) 26, 27, 63, 64, 71, 94, 96, 97, 103, 107, 160, 172, 179, 192 Chetej, vezÌr 106, 107 Chizkij·ö, judsk˝ kr·l 221 Chnum 87, 107, 136, 204, 205, 262, 267 Chnumhotep, nomarcha 105, 294 Chonsu 69, 74 Chufu (Cheops) 64, 67, 171, 252, 260, 261, 266, 268, 294 Chuj, lÈka¯ 206 Chuj, nomarcha 92, 93, 297 Chusobek, d˘stojnÌk 149 Ided, otrokynÏ 182 Idut, princezna 291

REJSTÿÕK (311)

Imhotep, mudrc 52, 63, 64, 80, 87, 91ñ93, 103, 105, 110, 142, 172, 234 Inem, pÌsa¯ 76 Ineni, spr·vce s˝pek 53, 108 Inheret 160 Inti 141 Ipuver 172 Iri, lÈka¯ 206 Isesi 52, 256, 257 Isi, knÏz 66 Isi, nomarcha 92 Itefseneb, spr·vce 183 Josef 85 ñ 87, 101, 106, 184, 217 Juvenalis 116, 132 Kaaper, pÌsa¯ 67 Kabrius, athÈnsk˝ vojev˘dce v egyptsk˝ch sluûb·ch 165, 166 Kadeö 215 Kadûerdi, knÌûe Aöeru 213 Kaenre 68 Kageb, pÌsa¯ 78 Kagemni, vezÌr 74, 110, 260 Kahotep 45 Kaires, pÌsa¯ 63, 172 Kamb˝sÈs, persk˝ kr·l 114, 222ñ224 Kamose 153, 210, 211, 258, 298 Kenherchupöef, pÌsa¯ 76, 77 Kleopatra 297 K˝ros, persk˝ kr·l 222 LÈvi-Strauss, Claude

300

Maaneferura, princezna 214 Maat 295, 299 Mai, ˙¯ednÌk 159 Maja, gener·l 77 Maja, spr·vce pokladnice 187 Malkat äamin 222 ManÈthÛ 93, 95, 110, 263, 297 al-MaqrÌzÌ, TaqÌjuddÌn 17 Maspero, Gaston 88, 89, 258 Medûemet, ˙¯ednice 293 Mencheperre 98 Meni (MenÈs) 95, 123 Menka, vezÌr 110 Menkaure 45 Mentuhotep, vezÌr 72, 73, 109, 110 Merenptah 55, 162, 205, 218, 219, 263, 264 Merenre 55, 178, 297 Mereruka 289

Meresanch, kr·lovna 45 Meretseger 58 Merhu 93 Meriiun, dvo¯an (Ben-Azan) 217 Merikare 147, 148, 203, 256, 266, 271, 274 Merire, m·g 74, 216 Merirei, vl·dce Libye 218 Merit, manûelka architekta Cha 236 Meritneit, kr·lovna 261, 297 Meru, stavitel 109 Minebemaat, knÌûe Elefantiny 205 Minmose, ˙¯ednÌk 184 Minnacht, pÌsa¯ 78 MojûÌö 217, 218 Moncu 150, 263, 267 Montuemhat, knÏz a velmoû 118, 129 Moret, Alexandre 265 Mut 97, 297, 300 Mutemuej, manûelka Thutmose IV. 298 Nabuöizibanni viz Psammetik I. Nacht, gener·l 77, 79 Napoleon 17 Naunacht 191 Nebemachet, vezÌr 45 Nebet, regentka 93 Nebmehi, knÏz 186 Nebo 222 Nebpehtire viz Ahmose Necerichet-Dûoser 64 Nefer, pÌsa¯ 68 Neferhotep, pÌsa¯ 74 Neferchnemu 91 Neferirkare 255, 295 Neferkare viz Pepi II. Neferneferure, manûelka Thutmose III. 298 Neferrenpet, vezÌr 216 Neferres, taneËnice 295 Nefertej, pÌsa¯ a m·g 63, 64, 67, 170, 260, 263 Nefertem 300 Nefertiti, manûelka Amenhotepa IV. 291, 299 Nechbet 253 Nechebu, architekt 177 Nechri, nomarcha 92 Nechtharehbe (Nektanebos II.) 224, 267 Neit 215, 295, 300 Neithotep, kr·lovna 297 Neitokret, princezna 131, 261, 292 Neko 221 Nemrut, otec äeöonka I. 193 Nergal 213

REJSTÿÕK (312)

Nesbanebdûed (SmendÈs), vl·dce DolnÌho Egypta 98, 100 Nesichonsu, kr·lovna 247 Nesimut, knÏûka a ˙¯ednice 293 Nesmin, pÌsa¯ 73 Nianchchnum 294 Nianchsachmet, lÈka¯ 66 Ninecer 297 Niuserre 273 Nut 300 Olympias 224 Osorkon 220 Osorkon II. 273 Paatenemhab, gener·l 77 Padiharpachered, pÌsa¯ 80 Padineit, vezÌr 118, 119, 283 Padisematauej, gener·l 128 Paneb, p¯edstaven˝ Ëety 58 Panehsi 100 Pasbachaenniut (PsusennÈs I.) 98 Paser, vezÌr 216 Penanuket, knÏz a zloËinec 136 Peniati viz Ahmose Peniati Pentauer, princ 259 Pentauer, pÌsa¯ 76, 78 Pepi I. 174, 297 Pepi II. 13, 92, 95, 162, 171, 178, 206, 240, 252, 256, 296, 297 Pepinacht, mÌstodrûitel 206 Perepelkin, J. J. 97 Petamenofis, knÏz 130 Petesi 136 Petosiris, knÏz 17, 136 ñ138, 278, 279, 291 Petronius, ¯Ìmsk˝ mÌstodrûÌcÌ 86 Pianchi 220 Pinodûem I. 98 PlatÛn 193 Plinius StaröÌ 19 Pl˙tarchos 164 Porfyrios 115, 116 Posener, Georges 173, 265 PotÌfar 217 Psammetik I. 100, 106, 131, 136, 164, 207, 221, 222 Psammetik II. 129, 222, 223 Psenptah, knÏz 103 Ptah 48, 58, 69, 74, 90, 91, 94, 103 ñ106, 118, 128, 190, 215, 254, 266, 272, 300 Ptahemdûehuti, pÌsa¯ 63, 172 Ptahhotep, pÌsa¯ 63, 64, 68, 70, 74, 101, 110, 172, 280 ñ283, 292

Ptahuaö 66, 68 Ptolemaios II. 263 Pujemre, knÏz 53, 74 Radûedef 266 Rahej, malÌ¯ 45 Rahotep, vezÌr 91, 105 Rachef (ChefrÈn) 267 Ramesse I. 160 Ramesse II. 74, 78, 79, 88, 91, 105, 124, 154, 157, 162, 202, 207, 211, 213, 214, 219, 255, 258, 259, 260, 263, 267-271, 273, 299 Ramesse III. 100, 157, 162, 163, 216, 229, 259, 263, 270, 289 Ramesse IV. 100, 136, 258, 259, 260, 264, 265, 272 Ramesse V. 136, 187, 211, 258 Ramesse XI. (Chamuaset) 78, 95, 97ñ101, 242, 273 Ramesseaöahab 75 Ramessenacht, dvo¯an 75, 217 Rampsinit (Ramesse III.) 171 Re 68, 80, 90, 119, 128, 214, 215, 223, 252, 253, 266, 267, 268, 273, 300 Reharachtej 267 Rechmire, vezÌr 52, 53, 288 Rensi, dvo¯an 95 Reöep 210, 215 Sabastet, lazebnÌk 208 Sahure 66, 205, 206 Sachmet 253, 267, 271, 300 S·ra 217 Sarenput, mÌstodrûitel 206 Sauneron, Serge 204 Sebekemheb, kr·lovsk˝ sluha 182 Sebeknofru, kr·lovna 261 Sehetepibre, pÌsa¯ 72 Sechemchet 103, 110 Sekenenre viz Tao II. Senenmut, vezÌr 49, 53 Senetites 69 Sennedûem, ¯emeslnÌk 73, 78 Sennedûemib 52 Senusret I. 72, 86, 96, 109, 110, 199, 256, 265, 273 Senusret II. 47 Senusret III. 148, 149 Seöat 68, 119, 295, 300 Sethi I. 59, 68, 160, 162, 202, 216, 258, 269 Sethi II. 298 Setnacht 259

REJSTÿÕK (313)

Setne Chamuaset (syn Ramesse II.) 204, 292, 209 Sia 96, 267 Sinuhet 67, 78, 108, 146, 147, 150, 151, 171, 174, 181, 204, 229, 255 Siptah 78, 258, 261, 298 Sisene (Sisenet), gener·l 162, 171, 261 Smerka, malÌ¯ 45 Snofru 32, 142, 174, 176, 205, 240, 260, 261, 263, 271 Sopdu 215 StrabÛn 16, 86 Sutech 69, 78, 199, 210, 214, 215, 223, 252, 253, 261, 263, 266 äabaka 221 äalomoun 110 äamaö 210 äenupet II., knÏûka 131 äepmin, pÌsa¯ 73 äeöonk I. 163, 193, 220 äeöonk III. 212 äu 299 Taharka 80, 100, 221, 258 Tanutamona 98 Tao II. (Sekenenre) 298 Tausret, kr·lovna 259, 261, 298, 299 Tefnacht 220 Tefnut 299 Tej, pÌsa¯ 68, 294 Teje, manûelka Amenhotepa III. 268, 298, 299 Tenen 205 Teti 65, 178 Thamfthis viz Hardûedef Thovt, gener·l viz Dûehutej

Thovt 68, 69, 74, 75, 76, 92, 93, 136, 137, 206, 214, 292, 295 Th˙kydidÈs 164 Thutmose I. 49, 50, 53, 185, 262, 298 Thutmose II. 298 Thutmose III. 49, 52, 53, 74, 75, 77, 78, 153 ñ155, 159, 162, 185, 188, 207, 208, 213, 216, 258, 261, 269, 288, 298 Thutmose IV. 49, 51, 56, 90, 159, 160, 207, 298 Thutmose, socha¯ 60 Traj·n, cÌsa¯ 204, 275 Tuöratta, vl·dce Mitanni 215, 298 Tutanchamon 188, 209, 213, 242, 258, 263, 268, 269, 272 Tutu, dvo¯an Achnatona 212, 217 Usir 48, 59, 67, 69, 72, 109, 118, 159, 171, 243, 244, 249, 253 ñ255, 267, 268, 300 Vadûet 119, 253 Vadûhau, kr·lovsk˝ sluha 182 Vaenre viz Amenhotep IV. Vahjebre 165, 224 Vandier, Jacques 86 Venamon, vyslanec 99, 100, 174 Veni, ˙¯ednÌk 141, 143, 148, 175, 207 Venis 52, 66 Vepemnefret, dvo¯an 46 Vercoutter, Jean 221 Vereret 148 Vermai, thÈbsk˝ knÏz 36, 40 Veseretmin 216 Vesermaatrenacht, knÏz 75 Vesersatet, n˙bijsk˝ mÌstokr·l 203, 257 XerxÈs, persk˝ kr·l

223

Ѓ0 9lovЃ0 3k a jeho svѓ0 3t

Recommend Documents