^ ^x..f%^ \.i.^t^tj

.f%^

\ .i.^t^tj

V/^

^x

*»ŽV

Digitized by the Internet Archive in

2010 with funding from University of Toronto

Iittp://www.arcliive.org/details/esl<poesiexixvk04spol

Ceská poesie XIX. veku. Vydal spolek eských

spiscninteUt helletristh

•íMAJ

^

v Praze. Ctná brož. zl. váz. zl. od Kollára po Havliika .... 7-75 2po na ruinint papíe 2.^0 Díl II. od Frice po Šolce ^'35 -^o" Díl

I.

.

.

.

— — —

2na nccníjn papíe Díl III. od Zeyera po Jelínka .... 3na rulníffí papíe J' Každý svazek tvoí samostatný celek. .

.

.

,

.

.

— — j'A5 —

Nakladatel

yOS. R.

VILÍMEK

v

PRAZE.

ESKÁ Poesie XIX. VEKU.

Vydal Spolek eských spisovatel-belletrlst „I

díl

IV.

-

519817 2-2.

3.%l

V Praze

Nakladatel

Jos. R.

SP/VLENÁ ULICE

.

13.

Vilímek

TISKEM

JOS. R.

VILÍMKA V PRAZE.

ÚVODEM KE

JS/sledkem

stanoviska, na kterém stanula

naše anthologie, nebylo za pijatého

dílu.

IV.

úmyslem

a nebylo také

poadu chronologického

ani

možno,

pevn ohranienými

uzavíti jednotlivé díly

pinami básník jednotlivých škol a rých mluví literární historie.

Pes

smr,

sku-

o kte-

to podalo se

samo sebou, že nkteré díly representují s malými výjimkami zárove celé období literárn historické, a již myšlenkový kruh i forma jsou spoleiým znakem básník v spadajících. Této celistvosti nebude pi díle, jejž nyní jaksi

n

pi

veejnosti podáváme, ani

díle

následujícím.

Vyzula se poesie eská v dob té již docela z dtských stevík a povznesla z pvodních malých pomr, kdy pstována byla jen hloukem nkolika lidí, k opravdovému bohatství tvrích hlav produkce, a teba v tomto rozkypném i

moi

i

snah

sledovati

lze

jisté

proudy,

poesii

jednotlivc

spolen

proudy

unášející,

—

ty

vzhledem k tomu, že celý proces dje se celkem ve dvou desetiletích a skoro mezi samými souasníky ve stadiu rozvoje jejich vzájemn

—

psobí, se sluují, oddlují,

na sebe

a zabarvují.

Na tenái samém

má-li se o to, sledoval

básník samých; dostatené

Vrchlickým;

však

mlo

díl

dílo

veliký a požehnaný vliv na celou

moderní, a ze zásluhy o

njší výši náleží

mu

podíl

básnických svých skladeb

rod

i

mu

k tomu

píležitosti.

Ne nadarmo poínáme slavem

zají-

proces ten v ukázkách

tento díl podá

již

protínají

bude, aby,

vk,

objevil

její

tento Jaro-

jeho

poesii

poesii

povznesení k ny-

nejvtší. z

básnické

eskou

Váže látku

historie

všech ná-

eské nový svt,

v ni celé moe nových tón, odkryl jí nová bohatá ložiska myšlenek. Kdežto až do té doby bývaly »vlast« a nejvýš >Slovanstvo« nejsvtjšími hesly eských poet. Vrchlickým povnesl

ínají se hlásiti a akoli

o

eskou

již

v

poesii

díve dly

se

poesii reflexivní

eské svt

a lidstvo^

pozoruhodné pokusy a u Nerudy vypuely

již

v nejeden vzácný

na

kvt

Vrchlický, stanuv

doby

vzdlanosti své

výši

—

lidského,

dopínaje

a

v díle svém k pravdám života, k

se

tajm ducha

k záhadám pírody a boha,

stal

se

u nás vlastním jejím zakladatelem, jenž zmnil

eskou

poesii,

dosud vtšinou jen majetek mlá-

deže, v opravdové, silné »víno a zralých. Jeho poesie jde

niká skvlou

duch*, hotových

po stopách

vdy

a pro-

hlubokým

básnickým snem v kraje dosud nedostupné. Rovnopak s prací jeho pvodní, která ím dále, tím více stásá vlivy cizí (Rudolf Mayer, Hugo, Leconte de Lisle) a objímá život vlastního a

fantasií

vd

i

bžn

i

nitra,

bohatý náladami a pocity, vzrstá

i

jeho

innost pekladatelská Veliká díla literatur svtových stávají se v jeho pevodech majetkem eské poesie, její obzor se rozšiuje, názor prohlubuje, požadavky umlecké se zvyobrovská

sám napsal, ínskou ze našeho života literárního Vrchlický svými peklady a studiemi literárními ji doboural. Vše

šují.

Byl-

li

Neruda,

jak Vrchlický

prvním, který druhdy

boural

—

pak, co vychází z jeho ruky, která tvoí oprav-

dové zázrak}^ svou pílí, pináší si formu skvlou, vytíbenou na skvostech literatur svtových, sytou novými obrazy a pivádjící celé bohatství eského jazyka k náležité platnosti. Je to nová

mluva básnická, co

tu z jeho strun

zvuí, mluva,

která rychle se ujímá jako roub bohatého

štpu

na planém kei.

Teba

to,

ím

Vrchlický bude

bylo zjevno teprve v

další

první jeho knihy strhly k

souasník Svatopluk ech,

jeho

nmu

eské

poesii,

produkci,

již

sympatie vt-

S ním kongenialní jenž rozepjal již díve kídla Zeyer k velkému letu, starší Sládek, pozdji HeQirásek, prosaik spolu s novou družinou šiny

i

mládež.

i

rites,

Jamot, Lier) volí

si

s

Vrchlickým za své

stedisko obrozený Lumír, jenž rázem stává se prvním literárním listem, a odtud nový ruch rychle

se

šíí.

»Kruh Lumíra* utužuje pak se

tím více, ím vtší novému hnutí nastávají boje. A boje ty nastávají záhy a smují pedevším proti Vrchlickému. Je cizák, který vyhýbaje sé

látkám domácím (Vrchlický pozdji ukázal, jak bezdvodná byla ta námitka) vnáší do eských

luh nebezpený odvážil

písn,

a

kosmopolitismy je západník, jenž

pohrdnouti

se

prostou

notou

národní

poesie jeho, neostýchajíc se malovati

nahou krásu tla,

je

vas

tebí postaviti

nemravná proti

hráz národní poesie domácí.

Rudolf Pokorný,

a otravná. Je po-

cizímu tomu

V

ele

pívalu

odprc

ob-

obou stran. Ale brzo je patrno, že nejde v boji tom ani o kosmopolitism, ani o smr skutené národní poesie, nýbrž prost o volnost a pokrok v urnní, a konené vítzství, nehled již k tomu, že ani Pokorný, ani ti, kdo šli s ním, nestaili eliti no-

jevuje se

vému

hnutí,

a boj vede se s

že celý jimi zastávaný

a

smr

tíhl

vlastn jen k imitaci lidového popvku, nikoli k vystižení duše lidu, nemohlo se tedy nakloniti jinam, než kde o volnost v

umní

bylo bojováno.

A^e v poesii zstala stopa tchto boj, a vysvtlí poesie

si

již

v tomto IV.

národní,

která

tená

proud formu v lidové menším zdarem byla díle

znatelný

hledajíc

vtším, tam s pstována (Rudolf Pokorný, Frant. Chalupa). Vtšina však tch, kdož s Vrchlickým souasn anebo za ním vystupovali, hlásila se již písni, tu s

chtla pokrok k ní pedevším skvlou a dokonalou formou a bohatstvím básnické mluvy (Almanach Máj 1878). Jedni k

nové

škole

básnické,

která

a rozvoj, a dokazuje své píslušenství

dosti

tsn

uivše

šli

se nové

zabarvení

a

v stopách Vrchlického,

form,

tvoí

si

jiní

na-

vnášejí

do

vlastní

svj myšlenkový

ní své osobité

svt. Anthologie naše uvádí v tomto díle z této nové básnické generace vedle Gustava Dnrýla, jenž po vydání svého »Kivokiátu« stál stranou literárního ruchu, a teprve pozdji »Balladami«

optn

se o literární

pozornost pihlásil,

pede

vším Otokara Mokrého, Karla Kueru^ Fr. Kvapila^ Fr. Ulricha a J.

Spáila- Zeranovského. Od-

k profilm

básník tch, položeným poesie, upozorujeme

kazujíce

v

elo ukázek

zejména na

z

jejich

Fr. Ulricha, jenž

dosud samostatné

knihy nevydal, a jehož práci hledíme tudíž pro její pvab a zvlášt jemný tón zachrániti ped neúprosným jinak zapomenutím. Rovnž tak obracíme pozornost k J. Spái-

milý

lovi-Zeranovskému, jehož verše také jsou dosud

a

po asopisech, knihového dávno zasloužily. V letech osmdesátých vykonává vliv na poesii eskou také hnutí realistické, probuzené hlavn romanopisci ruskými. Poesie hledí piblížiti se více životu skutenému, kreslí s obroztroušeny

jen

vydání

již

typy a figurky a hledá

libou lidské

ristický detail.

S tím pak

pirozené stává se

charakte-

souvisí, že výraz slova

prostší a jednodušší,

a

že

místo epopeje a historické rhapsodie pstuje se

radji genrový obrázek. Proud tento bude více i v tomto díle shledá v poesii Fr. Táborského, 3. Ja-

patrný v díle pátém, avšak se s

ním

tená

kubce a K.

V.

Z reakce

Raisa. proti

více

mén

prostému tónu

poesie realistické a vlivem podobné školy fran-

couzské objevuje se koncem

smr

let

osmdesátých nový

v poesii eské, poesie symbolická

dentní.

Prvky poesie

i

té hledati sluší již

deka-

v díle

(Arthur i jinak svými peklady Rimbaud, Paul Verlaine, Stéphane Mallarmé a j.) studiemi svými literárními pispl k známosti tchto nových snah umleckých. Snahy ty sm-

Vrchlického, jenž

i

ují hlavn k vystižení všech stav duše v celé

množstvím symbol, básnických obraz, a jest tedy poesie ta vtšinou poesií nálad. Forma od pedchdc pitužená u mnohých poet tohoto smru znan

jejich složitosti a vyslovení jich

pevnými pouty rh^trýmem. S nkterými vý-

se zase uvoluje, pohrdajíc

mickými a zaasté

znanými

rysy

i

poesie

té

shledá

se

tená

již

v tomto díle Anthologie v poesii Xav. Dvoáka,

a

který,

poesie

nebyl

z prvních,

symbolické,

náleží

kdož

dali se

sem

dle

cestami

data svého

narození.

A tak naznauje již tento tvrtý díl našeho výboru všecky hlavní proudy, které v moderní poesii eské jsou rozeznatelný a o nichž ješt blíže promluveno bude v díle pátém, kde povaha jejich v ukázkách básník ješt zetelnji vystoupí.

Také v tomto tvrtém XIX.

vku

milých s

a

pomíjíme oblíbených

tžkým srdcem

stále

a

poesie

nkolik jinak

Uinili

jsme tak

peetných

úvahách,

jmen.

po

eské

díle

mlením

znovu a znovu k práci

jejich

se vracejíce.

Na konec však nezbylo nic jiného, ml-Ii výbor náš aspo podle našeho nejlepšího vdomí a svdomí zstati na té výši, na kterou od poátku chtli jsme jej postaviti. V rámci jiného výboru než

je náš,

nemohlo by jim místo

býti

upíráno.

V

Praze,

23.

íjna 1898.

Afit.

15

Klášíerský.

REDAKN Jar. Borecký, Ad.

KNIHY:

erný, Ant. Klášterský,

Jaroslav Kvapil, Lad. Quis, Jar. Vrchlický.

K. V. Rais,

#^^#^s^^

Jaroslav Vrchlický. (1853.)

Vrclilický, rodinným jiuéncin ííV«///'Wí/íz, narodil dne i6. února 1853 v Lounech, kdež byl otec jeho kupcem. Ve tvrtém roce života básníkova ujal se jeho vychování strýc, fará Antonín Kolá v Ovárech u Kolína.

Jaroslav se

Gymnasium

ve Slaném, v Praze a v Klatovech, Po studiích gymnasijních oddal 1872. se zprvu theologii, ale již za pl roku vstoupil na fakultu filosofickou, kdež studoval moderní filologii, filosofii a djiny. Absolvovav, stal se vychovatelem u hrabte Monterodinou rok v Itálii, cuccoli-Ladcrchi,^ pobyl s jeho a navrátiv se do Cech, byl supplujícím uitelem na pražském paedagogiu. Za rok ustanoven byl však sekretáem eských vysokých škol technických v Praze, v kterémžto setrval do roku 1893. V letech 1883 1884 redigoval »Svtozor«, v letech 1884 1893 byl divadelním kritikem >^Hlasu Národa«. R. 1892. jmenován byl estným doktorem filosofie na pražské universit, rok po té povolán byl za mimoádného professora cizích literatur na filosofickou fakultu téhož vysokého uení a roku 1898. stal se zde professorem ádným. Jakožto sekretá IV. tídy »Ceské akademie císae Františka Josefa I.«, jejímž je ádným lenem od r. 1890, rediguje >Sborník svtové poesie«, jejž Akademie vydává. Je mimo to estným lenem nkolika cizích ústavu literárních, pedevším Tovaryšstva polského v Královské akademie v Padov a Paíži, felibr v Marsilii. studoval

kdež maturoval

r.

—

—

úad

Jaroslav Vrchlický je bez odporu

nejvtší básnickou úžasnou svou plodností tvrí i pekladatelskou, ale i šíkou básnického rozmachu, velikolepostí koncepcí, nádherností básnického událostí

nové eské

literatury.

A

to nejen

výrazu.

eská

poesie IV.

2

ESKA

Potem svých eho bylo

lze

naší

ojedinlý fakt

již

jest

obyejem, podat ve

POESIE

dl pekonal

dosavadních

Vrchlický

od pouhé fysické možje mu teprve tyicet pt let v dob, nosti spisovatelské, v literatue kdy tento výbor poádáme. Uvádíme tento všechno,

se nadíti

a

pedem, nebof

rt

struné

výet všech dl básníkových.

U

v anthologii této životopisné úplný

Vrchlického vzrostl by

njž tuto pouhý seznam jeho dl jiŽ dnes na celý katalog, pro se tudíž o dílech není místa ani vnitní poteby. Zmiujeme vydáno neVrchlického (pvodních jeho knih básnických mén než padesát pt) jen úhrnem, ponechávajíce dalšímu

výbrem, nártu literárn-historickému spolu s následujícím dílo umlcovo. aby ponkud charakterisovaly samy básnické jedním z nejplod23 jeho provozovaných -^Noc na Karlher divadelních, z nichž mnohé, pedevším Pomsta Catullova<^ a j. pro svuj Ittjn^, ySoud lásky ^, >->Hippopvab tší se všeobecné oblib, antická tnlogie je Vrchlický

Také jako dramatik

njších a dnes

již lze

zaznamenat y>

damie^ pak právem se uchází dramatické poesii vbec.

o

elné místo

v

ceske

tvorba pvodní je velikolepa též peOn vlastn do celé šíe Vrchlického. poesie zaproudil otevel všechna okna, jimiŽ do eské pekladatel dílo vzduch svtový, a sám vykonal jakožto Oplývaje znalostí skoro všech nesmírné.

Nemén

než

kladatelská práce

váhy

i

velikosti

románských,

jsa

iazykv a literatur evropských, pedevším literárních periodách v oboru tomto a zvlášt v nkterých

—

tak

pedevším

v

dob Dantov

—

opravdu

uen-

stlumoil nám nejvtší dfla do eštiny nespoetnou cizích literatur a nad to peložil mimo etné hry divadelní. spoustu skladeb lyrických mnosti jsou rozUhelnými kameny jeho pekladatelské

cem

vážnosti

všeobecné,

Anosto {-.Božská komedie^ i -^Nový iivoU), (^Osvobozeny Jer u(^Zuivý Roland^), Torquato Tasso NMickiewicz (.Bzmdy.) salem^l, Goethe (.FausU) a

hodn Dante

kolik

vlaské a velikých anthologii z lyriky francouzské, výbory z yepické knihy menších rozmr 1 dramatické a literatur, mnohé básn

anglické, rikv

etných dob

a

last

—

not least

—

nkolik svazk duchaplných

a studií literárních (dva svazky

nické

profily

peklad,

essayi

^Studií a podoiken^, > Bás-

francouzsko a j.) kupí se kolem nejvtších uzasnym zvlášt jmenovaných, pestí se

shora

JAROSLAV VRCHLICKY

potem

jmen, literatur k básnictví východnímu

i

—

dob,

od poesie

klassické

az

ve spolku s pedpoesie perské, indické

Vrciilický

eskými orientalisty pekládá i ínské od básnictví stedovkého až k nejmodernjším tónm dnešní poesie západní. Již r. 1893,, v roce tyicátých narozenin básníkových, napoetl jeho znameními

—

a

nitý

pekladatel do nminy a životopisec prof. dr. Albert, peložil celkem z 383 básník nemén než

že Vrchlický

2356 skladeb, drobných

i

nejvtších.

Vrchlického prosaika zastupují v literatue ti svazky (»Povidky ironické a sentimentálni*, drobných povídek Barevné stepy a >Nové barevné stepy), hodných básnického péra, které je takoka jen in margine ostatní innosti nartlo s plnou vervou a svžestí ducha umlcova. <í

T>

Náš výbor mže v omezeném potu svých stránek povšimnouti si jen lyriky a drobné epiky básníkovy. Z velikýcli epických skladeb jeho je první v poadu chronologickém ^Vittoria Colonna« (1876), nejdokonalejší stlumoení tvrích bojv umleckých, jak se o to pokusila kdy eská poesie. V obou dílech >MytJm«. rozpjal se básnický genius Vrchlického do celé šíe svých inspirací, promítaje veliké dojmy mythu domácího i cizího vlastním svým názorem svtovým vedle nich jest -iHUarionv. nejvtší eskou apotheosou pohanství, hodnou, aby stála po boku dl svtových. S tmito skladbami tvoí y>Twar/í?i:tv^?« faustovský problém v rouše báje slovanské ^s pasážemi nevyrovnatelných básnických, a z doby nej;

,

pvab

—

novjší '!>Bar Kochba« (1894 1897), obrovsky koncipované epos ve form dramatické, základní pilíe velikého snu básníkova, obsáhnouti epopej celého lidstva, ne-li jediným a komposin celistvým dílem ústedním, tož aspo jednotlivými zlomky epopeje*. Tutéž myšlenku vyjaduje -uDuch a svt*, »Sym/onie též ada básnických sbírek >

ji

,

*Sfinx«, epopeje«,

yDedictvi Tantalovo^, y>Zlomky -^Fresky a gobelinyo. a -^Nové zlomky epopejei. až ^Perspektivy*.,

po i>Brerui ýjioderního lovka'!-. Pes myšlenkovou hloubku a

sílu skladeb epických Vrchlický pedevším lyrikem. Lyrika jeho je skvlá a bohatá, v ní rozehrál básník celý svt cit a tón, od hymnických skladeb až k intimní sloce milostné a k drobnému popvku, plnému grácie a lahody. Zprvu pessimista, v sváila se mladá skutenost stále s nejest

nmž

ESKÁ

POESIE

básníka slunné ukojitelnými sny a ideály, rozkvetl záhy na všemu žehnapohody, šastného života vlastního a lásky

humanismus, Odtud byl jen krok k uklidnní, ve smírný k soucitu ve shodu vlastní bytosti s lovenstvem vbec, Od první své knihy ^Zhlubtn^^ s lidstvem, jež zápasí a trpí. kraje svých -^Dojmu (1875) dospl básník až ve slunené odtud pak a rozman% a ke své ^Fouii k Eldoradw^, táhla mrana<^, po a -^Jak daU život -^Co knihy v tóny zvuících láskou nichž vzrostla zase ada sbírek jiných, kolikrát v pohár a slitováním. Trpkost života stíkla ovšem obas na básníkových dn, šastné tóny intimní mnily se toho všeho zvuky reflexe stále vážnjší, ale zase zaznly z duš^, -oZlaty tak jásavé, iakými jsou na p. ^Hudlm v obas, prachu a *tarovná zahradao-. Byf se zachmuilo na pr. knihách nkterých v zaniklo usmíení by povznesl se básník vždy v »Hokýck jádrech^ i jinde života nebo k tiche zase nad svou bolest k jasnému pojímání process charaktenresignaci. Tento citový a myšlenkový viasU, jeho knihy z let dalších, od -.Rzných sují též pes -^Okna ^Života a smrtU a > Bodláí s Parnassu^, novjším, ke v bouU a ^Pisn poutníka^, až ke sbírkám a ^Ski^rny rosy^ Napadlo > docela'^, zmlknu i>Ne'z knihám »Art sedtm na slunch, ba k nejnovjším {-^Pavuiny^ a nálad plnou strunáclu), do nichž shrnul Vrchlický drobnou,

jící.

—

—

lyriku let posledních. V rozvoji eské poesie jest Jaroslav Vrchlický nejen

básnickými thematy, ale Stanuv na prahu nové která konila Ilálkcm a která Nerudou

myšlenkov

a

chální událostí.

i

formáln epo-

literární periody,

pln teprve dodokonalosti, stal se tvrcem nové mluvy formy, dal ji básnické, stvoil eské poesii nové výrazy i svou nová kídla, a smuje sám k výšinám umní, ucíl 1 skvleji a bogeneraci a ty, kdož pišli za ním, mluvit a bohatnout pohatji, pronikat k pokladm rodné spívala

veliké

ei

svým žehnáním básnické mluvy svtové. Pravý pohan tradicím vyznáním myšlenkovým, zdál se zprvu kacíem 1 dosavadní idejí

i

eské

forem

—

poesie, v ale

eské

na konec

básnictví vnesl revoluci stanul nad svou

vítzn

ne-

dobou a stal se zakladatelem nové, dosud nedožité a tmito^ slovy chasútované epochy. Magnus parens tmito Aowj rakterisoval on první u nás Baudelaira sklonku dlužno i jej zapsat v djiny eského básnictví na XIX. století.

—

—

«

!

JAROSLAV VRCHLICKY

mže

Vše, co tuto napsáno, jen stží a neúpln prostoe nkolika stránek básnické

stihnout na úzké

vydílo

byf již staf tato byla vzrostla nad úvody k jednotlivým básníkm naší anthologie. a snad ješt zlomkovitji Bohužel, že stejn neúpln dovede to výbor, jenž níže následuje. Není to vlastn výbor, jsou to jen ukázky z výboru mnohem vtšího, z množství, pro nž tato anthologie nemá vbec místa, akoli dle práva tená nechf se vyhradila Vrchlickému místo nejvtší. Jaroslava Vrchlického,

obvyklé

pouhým naznaením

spokojí a

—

—

mimo

»Anthologii

tvrí

básní

z

básníkovy Vrchlického

bohatosti

Jaroslava

Otty 1894), jež podrobnji, byf rovnž fragmentárn, Vrchlického v prvním dvacetiletí, nechf hledá další doklady o tom, co tuto se eklo, v knihách samých. j. K. (u

znázorííuje poesii

Belladonna. A milovat — na as — to nevdíný trud, a milovat

vn

lze není

Lermnntov,

Na

kolem skrán mojí otáí rži zkrvavlou?

tvá ruka lásky

Na já

Má

zápal ten?

hlava jest

ten pohár a

— Mn

spokojím se

matný

již

s

slza dostaí,

immortelou!

od polibki mdlá, dávno dopit na dno;

klam

jenž v hrudi mojí plá

žár,

tvá slza uhasí

jej

—

snadno!

Já sebe neviním, ni as, ni svt, ví, já bych se dsil nyní blaha!

Bh

Ni

výitkou se nepohne mj ret, duch doufati se zdráhá.

mj

i

ESICÁ POESIE

sama

O,

rci,

na máme

milovat,

když v lásku ani sami nevíme, na hledat asyl tam, kde bou a chvat, kde šastným, kdo jen v hrob díme

Na

ku životu

?

lákat staré sny,

když cizí jsou nám smavé jejich reje? Na v jeseni se vžíti do vesny, na plakat, když se život smje?

Ten nudný život, prázdná hostina, pi které jenom hlad a žíze cítíš, kde cit plamen, který zhasíná, pro

vnost

nikdy neroznítíš;

Kde

najdeš štít na konci zápasu, když z ruky slabé vypadnul tob; kde kvty, jež jsi chtl mít do vlas, vyrostou v posmch na tvém hrob.

me

Na

tedy kol

mé skrán otáí

tvá ruka lásky rži zkrvavlou?

Na

zápal ten?

já

— Mn

spokojím se

dostaí immortelou!

s

slza

—

(Z hlubin.) lir

To

To vdl

vdl bych

bych rád!

rád, to

vdl

bych rád,

jak jaro pišlo k nám, s kídel pták skanulo, v rosných perlách vzplanulo,

zda

i i

já je

v duši

mám

?

;

JAROSLAV VRCHLICKY

vdl

To

ím

bych

rád, to

vdl

bych

rád,

lásce jaro jest;

pro

k blouznní,

pro

k líbání

nás kvty, luna vyhání

pod tichou klenbu hvzd

vdl

To

bych

mé

co v duši

rád, to

}

vdl

bych

to jen,

zda lásky žár to nebeský,

i jenom

písní pablesky,

aneb vše pouhý sen

?

(Sny o štstí.)

^

ír

Naposled!

V

louení v Tvém

slz

nemohu

i

ta snítka

když

Až

s ní

mj

nebu i

objetí

zdržeti

zachvje

ptáe

se,

uletí!

život uvadne, ti

to záhadné;

studánka zakalí

se,

když tam kámen upadne.

A má píse blouznivá, pro ješt vyznívá? Vždy slavík ped svou víš,

i

naposled se vyzpívá! (Sny o štstí.)

smrtí

rád,

ESKÁ

Poheb Mrak ztrhaný — msíc bleskne

že

Nuž k

práci!

—

pi

trub a

jen sotva chvílí

mlhami. rychle

pílí.

bílý,

kraj

bubn

hluném zvuném

v proudu

plesu

ped

letl v dálku

jsi

Alaricha.

plnoc

Ó, Alarichu, orle jenž z rodných

POESIE

námi!

Hle, slza rosí brvu naši,

vrný tvj lid tebe pod eku mezi skalami.

když

Výš pochodn! to drahé

V ped dál

bím

—

snáší

a jejich ve svitu

muž podávej muži!

bojovníci zbroje ve tpytu,

knží

sbor; k nim

a

se starci druží!

Jen blíž, jen rychle blíž! Syn tvého kmene pijde po letech, a z jeho

ader

teskný vzlétne vzdech:

O, Alarichu, spíš?

zá po naší zbroji láme kalným paprskem. My vzpomínáme, silou svojí jak vdcem naším bývals v boji, jak bouí šírým krajem svta Hle, luny se

hmla

tvá jízda

Te ten a

jí

bezpený hrob

velou

slzu

Výš pochodn! jak

rychloletá,

moí lem! klidn spi! — Od svého

že nespoutal

tajemn

lidu

v tichém klidu

dík vem Hle, naše postavy

se k hrobu

tvému

kloní.

:

JAROSLAV VRCHLICKÝ

vln ti

dálky

Z

šum

jak

25

duch pozdravy dumy zvoní.

v hluchý spánek tklivé

I

To drahé tlo níž! vrný tvj, v oku

k

svou hlavu

nmý

žal,

sklání, jakby se té ptal

O, Alarichu, spíš?

Nuž na kon jej spusme spolu, pivažme nohy k ostruhám!

Nech hru

se úží v

tžkém

jen za balvanem balvan

bolu,

dol!

Naposled nad ním sklome štíty, jeho i chochol skrytý

k

hle,

zvolna mizí v

již

To

náru tmám

.

.

.

jediná jest naše tcha,

že v klidu vrah tvou

hrobku nechá

zápas divých živl sám!

i

Juž

A

zazní knží zpv! kámen sklonn k hrobky víku.

Výš pochodn! poslední

eka spuštna, a proud ev náek starých bojovník.

se mísí v

Proud stíká k nebi výš! kdysi barbar pijde po ase

Sem a s

hrzou

tajnou tebe zeptá se:

O, Alarichu, spíš

Mrak ztrhaný že

msíc

—

?

jen sotva chvílí

bleskne mlhami,

noc truchlivá se k sklonu O, Alarichu, orle

chýlí

bílý,

kol tebe kídlo djin víí,

zvst slávy

tvojí

Ty dímáš mezi

svtem skalami!

šíí!

.

.

.

ESKÁ

26

POESIE

Ha, bratí, stavte slzy v zraku, krouží v mraku!

hle, bílý orel

To

jeho duch jest nad námi!

Výš pochodn! Nech padne v trosky svt, a písmo djin zbledne

a železné

To

I

jist víme,

adou dlouhých

let

krov tvého rovu nikdo nevyzvedne! Pro vnost je tvá skrýš!

Až i

lidstvo shasne,

mrak,

vtr

chvat,

píboj vln se tebe bude ptát: O, Alarichu, spíš?

(Epické básn.)

Cigánovy housle. Veselo dnes v bílém zámku, cimbál, huí dudy; starý magnát mladé chase

zvuí

vyvalit dal plné sudy.

Hluno

v síních,

hluno

v chodbách,

tanec šumí po nádvoí,

v zlatých íších od Tokaje rudé víno krví hoí.

Aj, tu cigán! vítej, brachu,

neboj

Feny zahraj

se, že's

—

polonahý!

pán dtky ztratil, skonou od podlahy!

spí

.

!

JAROSLAV VRCHLICKÝ

Cigán hraje ostrých

—

tón

27

první struny

z

roj se valí,

každý tón jest žhavou jiskrou, každá jiskra srdce Zní to jako

pálí.

náek

divý,

praská to jak v ohni proutí, myslíš, struna každou chvíli musí se juž petrhnouti!

Hýká

to jak vichr v skalách,

jemuž hromy ve záptí, z

hlubin se to sápe

vzhru

a

na druhou stranu

sletí.

Divoce a v plném proudu

te

to jásá, hraje, zvoní,

vtrem

takhle

bear

te

Tiše

šírou stepí

na komoni

lítá

a utajen,

jakby had se

plazil

travou

—

táhlé vytí, jakby vlci

sbhnuli se v rvaku dravou. Slyš jiný

!

— te nž zvuk v to

divý šum!

—

si

nkdo

žalující

.

.

brousí

.

.

jak hejna kání

letla by k šibenici. Slyšíš je, jak tepou kídly,

o mrtvé jak rvou se télo?

V

tom

aj,

což to

v satanský svár

jemným kouzlem

tón

vjelo!

ESKA

POESIE

Tetí struna síní zvuí, samé zvonky, samá nha,

nkdy který

Lká hoí

bleskem kmitne, oka lásky šlehá.

to jen z

zpvem

to

filomely,

to jak v íši víno,

jakby klesnul mladý cigán

ve objetí cigánino.

Touží to a rozplývá se, tváe žhnou, a prahnou kosti marnou tužbou, palnou nhou,

divým

ohnm

Te jak

žárlivosti.

cinkot zlatých íší,

v to jak ryky bujné chasy, a zas náek, jakby bil

se v elo, rval

nékdo si

vlasy.

tvrtá struna teskným stonem odpovídá plái tomu hlasem zvonu, v jehož zvuku mrtvé tlo nesou z domu.

Upí jako vichr pláni, když se zpozdil v noní dob, ztrácí se a šepce temn, jakby mrtvý mluvil v hrob.

—

každá struna Divý výkik! se chvje, pláe, výská! Cigán tiskne housle k srdci, oko jeho div blýská!

te

JAROSLAV VRCHLICKY

—

Dohrál.

Plnoc

.

.

.

chasa spita,

nad íší jen magnát kývá; Divná píse povz, brachu, co ta každá struna zpívá ?« j>

.

.

.

Rozhlédnul se cigán kolem

po

spité a spící chase,

cos jak ohlas houslí jeho

chvlo

se

mu

v

mkkém

hlase.

ssVelmožný pán sotva ví,

mž' struna míti duši; mou vru, co si myslím, hnv ples mj struna tuší. že

na

i

ml

Matku

bh z

ví,

jsem, dobrou matku,

jak

mne

hladu jen a

z

milovala,

lásky k lidem

hádala a arovala.

Chy

magnát

ji

na rože

ji

z

dlouhé chvíle,

napích' živou,

jaký div, že moje struna

pláe pro

Ml

ni písní divou!

jsem bratra

bearem

—

byl, jak to

nevím sám, ted se bratr

pro

dobrý bratr bývá;

na oprátce

vtrem

kývá.

Vru, dobe se mu stalo, íkávám sám v dlouhé chvíli, le ta moje hloupá struna za

ním

stále lká a kvílí.

ESKÁ

30

ml

Ženu

jsem

POESIE

—

posud vidím,

jak se rdí a jak se zdráhá

—

nadarmo! ha, ped magnátem ardaš taní polonahá! Za

rumnec

dal

její

tváe

hedvábí a zlato

jí

.

,

.

Staré bajky, milý pane, lip juž

nemysleti na to.««

Domluvil a housle hladil, usmál se a k dveím kráí »Stj, a ekni, « zahml magnát, »co zpv tvrté struny znaí !« .

.

.

Stanul cigán, ušklíbnul se,

zahledl se »j>Toho více

oknem k

nebi:

vru velmožný pán

nemá zapotebí !<«

Zmizel.

—

Magnát bží za ním,

budí chasu po nádvoí, budí ze

—

ty

ale

než

stran juž

ji

zbudil,

zámek hoí

(Epické básn.)

Sarkofág. 0> ecko, matko umní a žití, tvého ducha v tmy mé duše

zá

a totéž slunce, jež kdys na zlíbalo z jitra rosné perly v

svítí,

Hymettu

kvtu

31

JAROSLAV VRCHLICKÝ

a V hrozen lilo

íš

zpv

zlatí

plamenné své

mn

!

.

.

žáry,

.

Kdys v rumech

starý

jsem vidl sarkofág a posud vrací se k nmu sn mých tlum jak tažní ptáci, když nad života moe rozbouené je divý osud bouným kídlem žene. Když nad umním zamyslím se v snní, když zdá se mi, že ani mostu není, jenž spojit moh' by azur s hloubkou moe,

zá

slunce, ples a hoe, boha úsmv klidný; když zoufám nad vším, když se ptám, jak v bídný ten život, kde nás nadj stálé klame, pod každým krokem s námi beh se láme,

rmut propasti, trud

lovka

a

vná

v ten závoj, který jak vetkati jen jak tuto

vavu,

rže

propast kryje,

poesie,

jež se nezastaví,

na souzvuk písn zkonejšiti hravý, jak v Medusy tvá pustit paprsk zlatý, jak resignace slzu v poušt ztráty, jak uit víe, kde sám rozum klesá, jak stržen v prach pec vzlétat nad nebesa, jak

možným

je to

?

Viz, tu rakev stará,

kol víka

vnce tvoí kvty

jara,

na deskách jejích u veselém reji se satyi a nymfy prohánjí, jich kade réva, chmel a bean splítá. Vnit mrtvý spí, a venku v tanci chytá a objímá se šastných dlouhá ada; vnit mrtvý spí, a venku satyr žádá

ESKÁ

32

POESIE

od nymíy úsmv, pohled, políbení; vnit mrtvý spí, a kol se pohár pní: vnit popel, kost, a prach, a pavuiny

Le zá

desek rakve vniká v

z

smíchu, lásky

síla,

až splývá život v harmonii (Duch

její

vn

stíny

kvt, svt.

a svt.) lír

Tír

Ohlas. Tichý veer,

kraj se zvolna stmíval

ve posledním léta pvabu,

nade mnou pták osamlý zpíval v lesklých hroznech zralých feáb; duch mj spje za ním nyní odle v íši báje, jsa okídlen snem, letí k svžím, zelenavým stráním,

—

nad moe, jež líbá jejich lem. Modré nebe! vnmi beh dýše svatá Hellas!

Moe plá

adra dmou

—

se výše.

se jako ve snu chvla,

slunce haslo v nachu opálu,

lo

jsem vidl, kol

pedhoí spla

jak myšlenka duší pomalu;

u kormidla zpvy zaznívaly, vzduch se chvl syt noní lahodou, v stíbro pn se vlny rozplývaly, asem delfín mih' se nad vodou, za

ním v

perlích

kapky

létly vírem,

vesmír dýchal svžestí a mírem.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

Zlatou dobu

zemé tenkrát mla,

lovék boha

v nitru vlastním nes',

rže

kvetly lidem kolem ela,

v srdcích láska, nadšení a ples.

Dionyse! žezlem byl

tvj thyrsus

šíré

zem

spjatý

beanem, jemn

smrt se k lidstvu sklánívala

ve snu záí

hvzdnou protkaném, zkve — le bda!

nebes krásou mramor

nad

svtem

Vlny siným

juž velký stín se zvedá. zkalily se

plavc píse vítr zalkal

v stonu dlouhém, dutém,

v hlubinách se hory, d-íve

ní te

rmutem,

ztichla veselá,

zem

svžím

zachvla;

kryty šatem,

k nebi jako mohyly,

noní mhou, ervánk smutným slyš, co zní jak vštba Sibylly:

zem

»Mrtva

Pan

te

jest a

vn

zlatem

kleta,

zhynul, mrtev jest duch svta.«

»Zhynul! zhynu!

!«

vesmír opakuje,

stromy na horách, všecko chví se, skály, kee, sluje, »Zhynul! zhynul!* šumí lesní svah; orel, jenž dív svty mil v letu, schvácen zvstí tou se unavil, rže ztratilfi svou vni v kvtu, vlny, tráva,

v mlází pták se v písni zastavil, slunce zhaslo v a

mha

ztemnlých vln rovu,

spadla rovna ku pikrovu.

A lo spla tiše podél skalin, lun duch tratila se v tmách,

jak

eská

po-sie IV.

r!

ESKA

boh

chrámy

POESIE

kei divých malin

zarostly, jich sloupy klesly v prach.

Lidstvo! vidím ve zrcadle ducha, jak

tou lodí v dálku zmizely

s

tvoje mladost, tvého božství tucha,

údl

dtské veselí; zvst smrti

krásy,

Pana,

jenž slyšeli

ti,

t

vidli

Co

v sklonu tvého rána.

let prošlo, nežli

Co

—

prošlo

let

struny mojí

kídlem povsti!

tknul se žal ten

lidstvo v stálém boji

po míru a po štstí. V hrozny eábu zas ptáe slétlo a zas pje žal svj dojemný, co v mé hrudi myšlénkami zkvetlo,

touží

písn

klíí v a

mn

chce

zdá

te

kalich tajemný,

v mojí ulevit

Duchu svta! vesmír

co pírodu

se,

celý,

rci,

i

si

tísní,

písni.

zda tvým jest rovem

duch básníka,

heješ sluncem, mluvíš vštím slovem, když prst jeho strun se dotýká, toužíš, zápasíš

zaklet v

hmotu

ve stálém sporu, chvíš se tušením,

hvzdami chceš mluvit na obzoru, hukem vod a strom šumním ?

i

jsi

mrtev, a svit slunce siný

ozauje nám jen zíceniny? (Duch a svt.)

.

.

.

35

JAROSLAV VRCHLICKÝ

Zpv Ze a

eky

u

sítí

ekám

dívám do kraje

se

pokojn,

až réva dozraje.

Kol strán zelené a

mé oko azurem

satyra.

lesy, sady, luh:

se opájí, a v sluch

vln zaznívá mi hudba líná; se, jak hnu se v rákosí, hned rosy kapkami mne koví porosí: ó, by to byly kapky vína!

na slunci heju

Ze a

sítí

eky

u

ekám

se

dívám do kraje

pokojn,

A honbou

až réva dozraje.

Diany se tese strá

i

hvozd,

v stínu poslouchám, jak perly písn drozd

já

šru

na

ticha zavšuje,

na jilmu cikada jak cvrí v poledne,

prhledné

jak kídlo libelly nad topas

kvt Ze a

sítí

lotosový obletuje.

u

ekám

Mnou

ani

eky

se

dívám do kraje

pokojn,

až réva dozraje.

nepohne zvuk sladké píšaly,

na kterou hraje Pan, když

zdímnou

úvaly

a ve vlnách se zhlíží slunce;

mne

baví

hlemýž

víc, jejž

vidím ve tráv,

jak hýbá tykadly a leze zdlouhav, i

Ze a

vosa bzuíc na meruce. sítí

u

ekám

eky

se dívám do kraje

pokojn,

až réva dozraje.

ESKÁ

36

POESIE

Jen v parnech velikých do slují krápníku se skryju, hovím si na vlhkém trávníku, jímž hravý

vtík pohne

a myslím, skonejšen vln

mnohou Dryadu,

na

stži,

hudbou tajemnou,

jež prchla

pede mnou

.

.

.

O, sluje hluboké a svží!

Ze a

sítí

eky

u

ekám

A veer

v rákosí tu

dívám

a ukryt

dívám do kraje

se

pokojné, až réva dozraje.

se,

šat dívky plaché z

jak

potají

Erymanthu,

skoí do proudu, když vrazím mezi n, voda tryskne výš a blýskne na ttin

až

jak záící

Ze a

íhám

jak v lázni svlékají

sítí

u

ekám

déš

eky

diamantii.

se

pokojn,

dívám do kraje až réva dozraje.

Tak ekám; dnové jdou, plující oblaka, vln hudba, šum a smích mne v láze piláká, vrhnu se tam stemhlav, tonu, trávy mi sedla v kadee a perly do vous, že v plné nádhee i

a

se

Ze a

A

zm

moské

vyrovnám

sítí

u

ekám

eky

i

Poseidonu.

se dívám do kraje

pokojn,

až réva dozraje.

blízký je ten as, juž zrna nalívá,

jak šperky

z

topasu

O, hrozen,

Když

makám

kmen

holý pokrývá.

Hélia syn vonný! v pohár

jej,

mne

schvátí stejný

cit,

:

JAROSLAV VRCHLICKY

jak V drsnou ruku svou bych,

tvj nahý prs bez pout Ze a

sítí

u

ekám

eky

ó,

Menado,

chy

a clony.

dívám do kraje

se

pokojné, až réva dozraje.

Jde radost do svta, jen strojte místa ji! Kdes v lesích Menady juž thyrsy chystají,

—

v mých oích velké jitro svítá! Jsem drsný, vím to, vím: jsem hnusný, jedno mi, já hlavy milenc blíž skláním pod stromy, jsem radost na dn íše skrytá.

Ze a

sítí

u

ekám

eky

dívám do kraje

se

pokojn,

až réva dozraje.

Jsem ader vlnní, jsem tajné chvní úst, když chtjí líbati; mnou hmota pílí v zrst,

mne nezapou

ni bozi v

sob;

když urval na býka Europu boh král, já chy ho za rohy a v sluch mu pošeptal »Hle, te se ozval Satyr v tob!«

Ze a

sítí

u

ekám

eky

se

dívám do kraje

pokojn,

až réva dozraje.

(Duch a svt.)

Neznámým bohm. Hymna

Spí

tiše perla

budoucích pokolení.

na

dn

v moi,

a

mraen

z

tmy bezdna denn v noci nci

táhne pestrý tlum,

ESKÁ

38

POESIE

hvzdné svty, planou, hoí, proudy, huí les šum; den mladý sluncem na svt zírá, kvt zraje v plod, a zem šírá se

vou

pouze íš, již v psti svírá duch svta, k svým ji klon rtm.

jest

Ó, pírodo, na tvojí hrudi, vítzné v tvých les

hymn

vždy lidský duch se k práci vzbudí, své bohy nalezne!

My

díváme se do pírody

tak tiše jako v svoji

co

žití

ruch

je, to

a krystal skal

i

hru,

jsou shody,

krpj

vody,

Bu!

vše volá: Zapla!

Ros!

Kde taj

kdo se leká

sled? a

a

svou touhou vzlétnout nad lovka? myšlenka, v tvém srdci eká, chce v tob vzplát ó, vzbu jej, vzbu!

Bh,

—

O, pírodo, na tvojí hrudi,

les hymn vítzné vždy lidský duch se k práci vzbudí, v tvých

své bohy nalezne!

Na

dvojích

zrak náš se

v

nm

svt noí

písném prahu nazpátek,

slední slzy

rmutnou

vláhu,

v tvá díváme se svému blahu

zíme klidn v boue jek; nech sporné živly vrou a nií a

se navzájem a z

tmy

se tyí

JAROSLAV VRCHLICKY

nám ve všem

jak fantomy,

klíí

vždy nová setba myšlenek. O, pírodo, na tvojí hrudi,

hymne vítzné vždy lidský duch se k práci vzbudí, v tvých les

své bohy nalezne!

Vše bylo

A nad My až,

juž.

Co

pijít

mže?

beh stíkne djin

proud!

k bratru brat se tisknem úže, volnosti! tvá zkvete rže

zem, motýl, vzlétne Ve srdci víru v lidstva a

z

pout!

ráje

my urvem

desky ze Sinaje sklonni nad Lethy kraje, zít budem tiše v pravdy soud! a

Ó, pírodo, na tvojí hrudi, v tvých les vítzné

hymn

vždy lidský duch se k práci vzbudí, své bohy nalezne!

My roztrhneme každou clonu, my pelomíme každý vzdor, od Hespera ve

moi

až

svtla,

k Orionu

moem ton

když písn naší zahmí cho. My eknem slunci: Ty plá holou rozdýchej v kvty, nad mrtvolou ty vítzství

bu

aureolou

a v srdce živých meteor!

Ó, pírodo, na tvojí hrudi, v tvých les hymn vítzné

39

ESKÁ

POESIE

vždy lidský duch se k práci vzbudí, své bohy nalezne!

My eknem tch tch

Tam

nebi:

tvých

z

svt,

sopek, sluncí, vlasatic, plápolavých, bájných

chcem dostihnouti každou a v ohnivou jim pozít

kvt v letu

líc,

a

skalnatá jsou jejich bradla,

a

lávy na nich spousta schladla,

by

potopa

neb

jisker

z

nich na nás padla,

déš

žhoucích kštic!

z jich

O, pírodo, na tvojí hrudi, v tvých les hymn vítzné vždy lidský duch se k práci vzbudí,

své bohy nalezne!

My eknem

zemi: Tvoje zídla

mst! Máme kídla,

jsou zrcadly jen našich

My eknem

vzduchu:

co zítelnice orla

zhlídla,

tam prostorem do výše hvzd! A ohni: Vztek tvj marn hrozí, spjat

svtem

tahej naše vozy!

Hle, živly, druhdy

te lovka trn

zem

bozi,

musí nést!

Ó, pírodo, na tvojí hrudi, v tvých les hymn vítzné vždy lidský duch se k práci vzbudí,

své bohy nalezne!

Týž bh, jenž ráno v slunci zlatém veer v íši révy plál.

a

!

JAROSLAV VRCHLICKY

nám bude

k i

mluvit šttcem, dlátem,

ve básníka oku

ve boui vln

i

vzatém

tichu skal.

On, záné slunce budoucnosti,

on bude v dtech nevinností mužích ctností

a v ženách láskou, v a ve

umní

—

ideál

Ó, pírodo, na tvojí hrudi, vítzné v tvých les

hymn

vždy lidský duch se k práci vzbudí, své bohy nalezne!

Spí tiše perla na a

mraen

dn

v

moi,

táhne pestrý tlum,

tmy bezdna denn

v noci noí hvzdné svty, planou, hoí, vou proudy, huí les šum. Den mladý sluncem na svt zírá, L

se

zraje v plod, a zem šírá pouze íš, již v psti svírá duch svta, k svým ji klon rtm!

kvt jest

(Duch a svt.

Dít

kejklíovo.

Kraj stmíval se; jak zástup bílých pták obláky klidn táhly ku msíci, bor na ze mlhy zdál se splývat zraku. K^mit svtel vzplál, já ekal na stanici.

;

ESKA

Tmou strom skvl

POESIE

se

lázeský

dm

bílý,

zvuk sklenic, talí znl pod kaštany; u parku zdi, kde cesta k vsi se chýlí, kejklíe tml se vozík polámaný.

Na dlouhých žerdích praporeky vlály, na lávky use tlum vesnických dtí dva hoši v kole na píšfaly hráli, s talíem prázdným obcházel kol tetí. Jak moe, tak to na terase velo, a dole chodil kejklí po provaze;

lamp svtlo v listí se jak slzy chvlo »Zde ústice jsou lepší nežli v Praze !«

Te rána

—

v buben, vystoup' kejklí v kolo, v kejklíov hávu úsmv pólo, na ústech jeho vzdech vzav dít za ruku se klonil davu.

—

smr obleená

i

Pak sáhodlouhé bidlo v ústa chytil, na jeho hrotu dít bylo skokem,

ped

a s bidlem v ústech kejklí v dle taktu kýval hlavou

Na konci žerd

svou

se

ítil,

bokem.

i

svíjelo se dít,

se prohýbalo, šermovalo údy,

nad propast celé sklonilo se hbit, a kejklí bidlo nesl v tvái rudý.

bokem, Dle taktu kýval hlavou svou dle taktu buben s troubou jásal zvun, a kejklí nesml vzhlédnout otce okem výš k dítti, když potlesk zaznl hlun. i

JAROSLAV VRCHLICKÝ

A

V hudby víru, dtí ve hlomozu

svtla vlaku nezel, oi draí, kterak jsem se octnul v pustém vozu, jsem nevdl, bylo pouze k plái.

já

ni

mn

Hvizd ostrý projel dímajícím lesem, a lázn, kejklí, svtla,

le

já se tisknul

v kout šerý,

všecko za mnou,

dsem

tajným schvácen

vpeden

v myšlenek sí klamnou.

Já slyšel lidst''o volat vzadu: »Hynu!«, smích Satana a asu koles hmní, jak

ml

bych pykat

lovenstva

a hledat spásy, které není, není!

A

jak

mé oko ku msíci

jenž zdál se houpat nad já stále

a na

vinu,

—

zhlídlo,

doubravou

spící,

vidl v ústech otce bidlo v cetkách dít tancující.

nm

(Duch a svt.) it

sír

Duch samoty.

V

hor úkrytu a v

kam s

bor

tišin,

sotva táhlý, drsný orla

oblaných výšin k uchu

o zdrcený

kmen

tam open

stojí

skek

zalétá,

jedle ztepilé

v tichém zadumání

Když v poledním les díme úpalu, tu na kvtnatý mechu koberec

ESKÁ

POESIE

rád pohrouží zrak byste

tkavý

a v lístkách mechu, sporé travin, ty

vkostálé

stíhá zákony,

jimž píroda své bytí dkuje.

Tu

kvty smáí perlami, ranný

lesní

tu na motýla, který

zlatého slunce šípem poledním

ve kapradin usnul rozkvetlé, umrlí lebky kreslí podobu. Tu zlatou mušku z tenat vyprostí, tu modrý zvonek v mechu narovná, jejž ilé srnky noha tkavá

pospchu ryném k zemi sklonila, pavuiny nitky stíbrné od vtve k vtvi rukou obratnou

v

tu

v sí pravidelnou lehce zaplétá.

Však

náhle,

když

mu veer

mlhavý

se skrání srazí slunce, korunu:

jemu teprv nastává. temn zardiém zažíhá hvzdic vné pochodn, v kvtný kalich ambru zamyká, by z jitra kvty vonným výdechem

tu práce

Bu

na blankytu

bu

vzduch osvžený mílo sladily. Též asto v šedé mlhy závoji nad skálu sklonn, po ní rozvádí betan svžích tmavé lupení, neb sází v holá ela balvan

vn

netesku rže zelené. A když se noci hvzdovatý pláš na bedra jeho skloní úslužn,

když noní stíny jemu na ele

mnivé

luny spojí zápona,

íš všehomíru nyní

prolétá.

JAROSLAV VRCHLICKY

a trne píroda, když dotkne se

úval spících roucha jeho lem. Co jemu lovk, zem veškerá? Co bol našich stesky malicherné Co hvzdná íš, co moí hlubiny? Co myšlenky, v jichž víru závratném ?

se

To

rozum chvje jiskrou v popeli? vše on jasným okem prohledá,

vše záhady a všecka tajemství

ped ním

tu

A

její listy

to

—

leží

otevená kniha!

když on obrací,

po nebi se

valí

a když blesk tíští

hrom strom

hlas,

vrcholy,

on v knihy této desky skalnaté své runy vrývá, písmo vnosti!

Ruch svta laný

jest

mu

otravou,

a tak jen zídka rád se pidruží

ku smrtelníku; ba již vyplašen krokem jeho z tiché zádumy motýlem prchá v íši oblanou.

jsa

nkdy snní

Jen

vštce, básníka,

hrotem krásy duhovým, a jiskru vnou z oka božího, jež v mladých adrech tiše dímala, rozžehne v plápol mocn velebný. O, blahý ten, kdo jeho vedení rozvlní

své fantasie

On k

orlí

výšinám

a zlatým

ji

svil

let!

stále obrací

klíem cit pravdivých

vných ideál. Zas jindy vstoupá v srdcí hlubiny odmyká

íši

až tam,

kde svží pramen lovctví

své vlny roní v tu v

bhu

krystalném;

zapomnní tichém usedá

ESKA

POESIE

vné pravdy jasnou pochodní hned osvtluje úel lovka, hned stezky hledá k jeho splnní. a

A hoký jejž

kalich trpkých zneuznání,

asto básník na dno vyprázdní,

vní

on nevadlými a

vné

ržemi

slávy sladí nektarem.

Tak ran

se zjevil v

bor

zátiší

nade šumnou bystící ukázal svou pevelebnou tvá.

a v blescích

mn

O, praduchu, jenž i

vní

kvt

vtr

rozmachem

mluvíš k duši mé,

mne z prachu všednosti mi skoro nedostižný, ped nimž se chvji pouhou myšlenkou! Tys oživil mou vli schvácenou, a struny srdce dávno zalehlé jsi znova projel mocným akkorJem, a posud asto v divém nadšení když v slzách tichnu, sám ty místo mne perutí do nich bušíš hvzdnatou! Tys nauil mne znáti cesty cíl, tys zatás' mnou, když v plané neinnosti jsem v bolu marném dny své ubíjel!

tys pozvednul a vytknuls

cíl

Tys ukázal mi, píse lahodná, kterou se chvje hrdlo slavií, že sestra jest mých zpv blouznivých, a že

mj

jest

ástí

duch, ta jiskra záivá, celé,

velké pírody,

ve perodu stále mnivém boží tváe! jest odleskem jen Tys uil mne, že vody, pralesy jež

vné

!

JAROSLAV VRCHLICKY

strán v šperku pestré jesen, štít planoucí hvzdami, a jasný již, neb v boue rozruchu, jsou duše mojí skvoucím údlem, v jichž symfonie hrzovelebné i

i

nebes

smím

mísiti

svých

zpv

žal

Tys prodchnul bytost mou, života

mého

betanem neb hoký

i

ples!

a

radost

již

trní proplétá

touhy, lásky ržemi,

trud a v náru rozpjatou mne obejímá vncem pelyiku a v rány srdce kape zemžlu.

Mj zpv pi

se stále k

tob

obrací;

mn

stj v života neshodách, ty v smrti zatla oko hasnoucí, a nad hrobem kdys až již v rozvalu stát bude kámen mojí památky a nápis zmizí ruky pátelské ty nasyp rží v stíny rozvalin, a chudý kámen ovin betanem a v tichém šeru zídky hbitovní ty

—

—

slavíka

usa

s

celou rodinou,

by aspo ten svým sladkým prozpvem k mé duši mluvil v tichém roztoužení! (Symfonie.) -ti

^

Prasklá struna.

Tu

píse opakuj! mých vášní jakby

— mn moe

tak jest milá,

rozpoutané,

láska má, mé mládí promrhané, má poesie v ní se zrcadlila. Tu píse opakuj i

ESKÁ

POESIE

A

ona

v svém bílém šat, jenž

vstala; jí

ramen,

vlál kol

než dívce spíš se duchu podobala, jenž v noci

A

nazve

náhrobní svj kámen.

sedla k pianu, a nad klávesy

se jako motýl její ruka mihla, za písní

její

zpt má duše

já

vidl domov,

A

ona hrála

—

slyšel

tíhla,

rodné

lesy.

Štstí! Sny! Ó, mládí!

Já vidl zase park ten zasmušilý, kde luny paprsk padá na kapradí,

kde bíza s olší nad vrbu se chýlí, kde za veer noci ervencové,

tmou neproniklou propletených

sntí,

tpytných brouk letí, kde porouchané sochy mramorové v svých rukou drží staré, prázdné vásy, kam jese s deštm svadlé listí hází, kde veverka se houpá na haluzi,

jak zlatý

déš

roj

kvt ilimník

s

kvtem

bílých

hloh

kde splítá vtve, by ti bránil v chzi, kde zpívá pták a voní kvt jen bohu, kde ta srna, která je tu doma, i

jen bázlivé se

blíží

ke prameni,

kde v myšlenkách se bojíš pohnout rtoma, bys pírodu snad nevyrusil v snní, kde pevn víš, pi msíném svtle že najada se k zídlu plaše i

kapradí že zlatem

a nebe s

A

ona

hvzdami

hrála.

hoí

blíží,

zkvetlé,

—

se k zemi níží. Lásko! Tuchy! Klamy!

JAROSLAV VRCHLICKY

veer po boui tak vonný, smavý; na známé lávce sedli jsme sami,

Byl

kvt jasmínu se vinul jí kol hlavy, on vní tžký, ona myšlenkami.

A

každý list se deštnou vláhou lesknul, vzduch jasný byl, a rosa hrála v mechu, kdes v dálce smutn skalní holub stesknul. Já ruku její do svojí vzal v spchu

rozpuštné by nechala pes moji hlavu splývat, než hvzdný závoj noc nad námi sklene, bych sml se v její velké oko dívat, a prosil, svoje vlasy

a prosil

.

.

.

Le vpa

v melodii

Jak v klavíru to

v tom divý tón a

—

z

dum jsem

cizí

zvednul elo.

dsn

zahuelo! Kol zachvla se jizba, strop stny jak srdce, když v každá nadj mizí. i

nm

To

praskla struna.

a klesla

Píse nedohrála zpt, nakloníc hlavu v snní

na bílou ruku, šat jí spadl s ramen, než dívce spíš se duchu podobala, jenž spouští za sebou svj hrobní kámen. Ji dojalo též prasklé struny chvní, a tak bylo ne jak struna pouhá, le jakby mukou puklo srdce ženy. A stará ve vzbudila se touha,

—

mn

—

mn

a staré

vzpomínky se nesly hlavou,

jak jedno srdce vášní spornou

vavou

zachvlo a puklo v divé tísni, jak tato struna pod mé lásky písní. se

eská

poesie

IV

4

ESKÁ

50

Ó, musila to býti že zachvlo se v

POESIE

píse

divá,

bouném

jejím víru

tvé útlé srdce, holubiko snivá, a puklo jak ta struna na klavíru!

píse hrozná, po letech mi slzy v oko nutí, že po letech v ní s hrzou srdce pozná, že klam jest vše a trud a zahynutí! O, musila to býti

že

O, nyní chápu rozkoš Don Juana, ký ples to, srdce v objetí své lákat, a když jsou v prachu drze rozšlapána, jich stopy líbat,

hoce

O, nyní chápu, lože

když uvidl Faust,

vn

pro pro pod

ó,

plakat;

Marketino se zachvl

pro

bázní,

kypí v duších lásky víno,

šedinou ješt srdce blázní!

Nad vášn potupou, vy hasnoucí

n

pro

hvzdy

—

holubice,

pošinuté

z

dráhy,

srdce žen, vy cit popelnice,

vy zídla plná útchy a vláhy;

Vy smírí oltáové našich hích, vy prasklé struny na klavíru boha, svt hodí vám jen halí svého smíchu, za vaši lásku pošlape vás noha.

A

vy jen jste ta obé neustálá, celém svt ku Pánu se vznáší, vás také lásky žhoucí plamen sálá,

jež v z

ÍQ neví

bh,

jak splatit lásku vaši!

51

JAROSLAV VRCHLICKY

Tak

snil

nm

v

mj

A

ona?

a

hoké

—

duch, a prasklé struny

znlo trpkou beznadjí.

stále

chvní

—

Hlavu na mne kladla v snní,

slzy tekly

pes tvá

její

.

.

.

(Symfonie.)

Z

Ap e n

i

n.

Kraj bez stín a cesta málo schdná; od rána jedem, karavana bludná, nic nevidím, jen strmou do hor stezku, nic neslyším, jen loudavý krok mezk.

A v sedle jak se houpám kolébav, sny podivné se rodí v mojí hlav, sny podivné na moje klepou skrán, i skloním hlavu, zavru oi man. A

—

jedu v snní

všecko vidím v mlze,

tráv rosné slze, brouk na kvtu a ptáe na haluzi, trn ostružiny chce mi bránit v chzi.

jak lesy šel bych, v

To

náš je les!

se pro

mou

co vonných

Mj

bože, co v

písefí tisíc

sn

nm

sladkých

tají

bájí,

tam díme pro mne v mechu,

co šumných zvstí srdci pro útchu!

A les

dále jdu a

zapádám

se do

sn;

bez konce, dub pediti chce sosnu,

a šerem jejich

kra

jak luny paprsk

bílé

míhá se

bízy a mizí.

ESKÁ

52

A

POESIE

k obzoru se vine;

bílá cesta

tu v úvale mi vížka

—

chrámu kyne,

rodná ves tu celá jak ztracená se mezi lesy blá. a

ješt krok

To tu

a

—

ona! ona!

ada domk,

S došky omšenými

kostel mezi nimi,

hbitovem

a za vsí hbitov, za

lada,

na hrázi mlýn a roztroušená stáda.

A jest mi lehko, jakby kídla ptaí mé duši rostla, zajásal bych v plái; zvon slyším snivý hlas a milý,

i

tón plný bájí

mládí sladkých

z

chvílí.

dále ješt dojdu hrou sn klamnou! »Jsme u cíle!« hlas prvodce zní za mnou v dálku zamlženou kdos trh' mi uzdou jak ze sna zvedám hlavu zamyšlenou.

Kam

—

A

—

co jsem vidl?

bez strom,

dom,

jen mlha kde se v

Kolem na obzoru

za

horou zas horu,

snhy

cos bílého jak vzdálených

výšin mísí,

mst

rysy.

Mn

zdálo se, že blankyt nekonený, zem šedá prachem, ledovc sníh vný,

mluvící lidé

mj (Rok na

i

ty

znaly sen, jihu.)

nmé

mé

skály

bolesti se smály.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

53

Noci v jihu. Špit vlastním kouzlem v mlze na prplave jak ve

dímot

utkvl msíc

hvzdy

než poslední se

bílý,

objevily,

v nach východ vzplál jak v roztavené láv.

dvora fontán pláe usedav Kdes na lagun sercnada kvílí,

Slyš, z

a všecky

vn

mé umdlené

t zái tichou t halí do

.

hlav.

lijí,

lilijí,

dálky rovna snící Titanii,

z

Neb Venuši,

jež vstala z

zrak ješt zpola božstvím a zpola vlhký (Rok na

.

Orientu chýlí

rty k tvojí krásné

Jak hvzdy na a luna svých jsi

.

moské pny, ozáený

nahou krásou ženy.

jihu.)

Podzimní den.

Nad

tichou zemí

záné slunce

stojí

paprskem se dívá v lesy, jak píroda si pomalu hrob strojí a zlatým

v

pavouk

Mn hle,

vláknech, v

pod oknem motýl k

listí

pestré smsi.

ke

nmu

rží znova zkvétá; ješt zale bílý;

snad poslední to pozdravení léta, snad poslední to úsmv u mohyly!

ESKÁ

54

POESIE

Na holých kmenech plné hrozny vína se v zlaté pýše svojí sluní klidn, v nich na svou mladost zem se rozpomíná a vzpomínkou tou usmívá se vlídn.

A

lehce slunce šípem poranno do svadlé trávy jab'ko s vtví padá, v poslední svou obt a své vno strom na adra své vné matky skládá.

nm

Sním u okna

a vidím ptactvo tažné, barvy tknuté umíráním, tpyt vln i chvat, v azuru slunce vlažné, a vidím vše a sotva slze bráním. niv lesk

A

i

jest mi, jak

ml

bych

myslí rozechvlou

s

toto vše v své nitro uzavíti,

bych pírodu v své hrudi až pijde stáí, tato zima

Až pijde pro mne

nosil celou, žití!

chvíle umírání,

moh' v divém roztoužení na adra matky s jasnou klesnout skrání, juž v sob splniv nové narození! b3'ch leheji

(Rok na

jihu.) TÍr

'Ar

ír

Ek

1

O g y. I.

Vzduch a jak

kol stemchou voní, jasný je co kišál, pod tvou nohou mech se zachvívá!

Z rákosí s

zní cosi jako

hloh padá

prška

zvuky píšal, záivá;

kvtu

^5

JAROSLAV VRCHLICKÝ

ptáš se, v slzách plesu zrak,

pro

se

dje

tak

?

Pták praví nad tvou hlavou a

kvt u nohou: nemohou!

Jinak se ty divy jara díti

Dech tvj stemchou jak se chví tvé

kišál oko

voní,

adro

Z mého srdce tryskly záných písní potoka jak perly tvrdou opukou; ptáš se, v slzách

pro

se

dje

tvoje,

mojí pod rukou!

nhy

roje,

zrak,

tak?

Pták praví nad tvou hlavou a Jinak se ty divy lásky

kvt u nohou:

díti

nemohou!

11.

V

aleji,

co a

která

asi leží

padá

stále,

jako když

V

ztmlý park

žlutého

steží,

listí,

jako když snží,

hvzdy

se istí.

pole a lada padá a padá

a z pole stáda jdou v davu se, že vidíš,

zdá

do

listí

složit

jak

mdlou

zem

—

žádá

hlavu.

nivy k lesu pavuin sít po svadlém vesu zlehka se nesou, zde s tebou chtl bych stát, moje dít, když nebem hvzdy se tesou:

Pes

ESKÁ

56

POESIE

Dívat se v lesy, kterak v nich zima

íhá

a zdvihá mlh clony,

dívat se v

oi

v nich

tvé, kterak

dímá

píští máj sladký a vonný! (Eklogy a pisnl

O'

Mn

v hloubi srdce vždycky láska

Mn mj

zpívá.

v hloubi srdce vždycky láska zpívá, život bez ní v jeseni strom holý,

díví kvt jsou, který vždycky zvolí, když zpívat chce, má píse zádumivá.

rty

Než

znal

jsem

tebe,

já znal jen to, co

te

holubiko

ve život

snivá,

bolí,

znám, co tší, blaha na vrcholí pták, jenž s písní k východu se dívá.

jsem

Já s písní poprv dotknul se tvých spánk, já s písní myrtu vtkal ti v dlouhé vlasy a

s písní zulíbal

Te

spolu jdem, a

plá nesmí

mn (Dojmy

a

t

do ervánk.

nech

se kolem stmívá,

zrosit zlaté tvoje

asy

v hloubi srdce vždycky láska

—

zpívá.

rozmary.) ii

il

Na každé strun pl jsem krásu Na

tv^oji.

každé strun pl jsem krásu tvoji, ve sterých zjevech vídal jsem v snní.

t

JAROSLAV VRCHLICKÝ

57

tvé oko blesk a plamen políbení a vlnivý vlas

A

já se dsil,

roven

a

zlata zdroji.

byla mojí,

jsi

lemu ízy tvé a v bdní svých dlouhých nocí v novém utrpení na každé strun pl jsem krásu tvoji. se dotknout

Te jsem

jak malí, celý život dlouhý

pdu

jenž pouze

kam

Chtl vdechnouti I

k obrazu si zlatil, i tváe ovál

tahy paní své

—

však oslnn zrak

pišel andl, obraz domaloval

Le (Dojmy

Má

kdo vysloví

vás,

mé

.

ztratil.

.

sny a touhy

.^

a rozmary.)

ústa žnec, jenž

Má

ústa žnec, jenž

od rukou jak

msíc

tvj

polibk

polibk žei

tvojich bloudí k tvojí z

že

mlh jim kyne usmívav dobývá se z ízy.

O

lkal jsem, prosil,

te

zíš v

sláv!

úpl usedav,

slze jako briliant ryzí.

šastn každou boui jara, žárem jsem až píliš prahnul. javor list ve plamenech hárá.

Já prošel léta

Te

mé

a mizí. a

sklízí.^

sklízí,

hlav,

bílý prs, jenž

Na tvái tvojí blesk se mih' O, s bohem sny o velkosti

i

.

/^

!

ESKÁ

58

POESIE

Skvost modrých hrozn révu k zemi stáhnul, nad vlhké louky vstává bílá pára, dej, íš tvých ret abych ke svým nahnul! (Dojmy

a rozmary.)

Zavírám oi, tma se na mne

'-

ítí.

O, nádhero tvých nahých štíhlých oud! nekoneno touhy ve tvém oku! O, sílo vášn v úblu tvých bok!

O,

O, luzné

Zpv

síté

v tvojich

andl

sirén,

hlas,

mne kií mne láká v

vše na

tisíce

z

Zavírám oi, tma se na z

hvzda

tvé šíje

mn

zdá

se,

že

trouba soudu,

rok, úblu tvých bok, ráj tvých štíhlých oud.

sen Sfingy spící ti a vše

vlas proudu

mne

ítí,

touto nocí

svítí,

jsem objal v

tob

Krásu.

Ó, mystérium, ohni políbení!

Kte plamenných O, prs poupata, (Dojmy

slz,

ó,

rozmary.)

a

F

Ped

r

yn

a.

svými soudci náhle

blesk jak by vržen stál

bezdno zapomnní! vlas!

zlato

každý

nmý

slétl

stála

nahá;

v shromáždní,

v tomto okamžení,

div na to slunce zrak pozvednout váhá.

JAROSLAV VRCHLICKY

I

Žalobník

sám nyní

juž se zdráhá

dál vésti pi, v prach klesá v

a

krása

její

rty hoí,

svítí

v

v oích blýská

Tys, Poesie,

Kdo po tob

pokoení;

záném chvní,

nhy

vláha.

rovnž jako Fryna. chce hoditi svj kámen,

jak tebe uzí v pravé tvojí kráse.

Hned zkad

by po objetí tvých ramen, nedá hlavu z tvého klína, radost na svt usmívá se.

zšílel

a více

vná

(Dojmy a rozmary.)

Pan. Pan, který dsil v lese cestující, skryt na dn sluje hluboké a svží, že polekáni prchnout mohli stží, když probouzel svým kikem lesy spící, Stich' náhle,

hned v údol mech vonný

dva jak uzel milující; je, kterým potok bží, našel, kde se nejlíp leží,

ve

ba zakázal kol lett vlaštovici.

Sám ukryt v kvt krokosu

hustých sosen tklivé šei, jim zavál do kadeí

a zbudil slavíka,

Co na vlasy

by v sny jim

zpíval;

a iadra jejich nahá

své perly házela jim rosná vláha,

on šastný v hloubi duše se jim (Dojmy a rozmarv.)

díval.

!

ESKÁ

60

POESIE

Hermafrodit. Spí divné kouzlo ve tvém oblieji, ím každé touze velé jen uzdou je tvé tlo stíbroskvlé Tvá adra díví nadarmo se chvjí! tím svdnjší,

Ty ve obrovské

krásy epopeji

zlomek sloky v letu píliš smlé, však v harmonický soulad nedosplé; nám cizí jest juž divná hudba její.

jsi

Snad práv pi tob u vném sváru se píroda s dávnými bohy stetla, a tys jen smlý pokus fantastický.

Muž

sílu,

žena kouzlo tvému tvaru záný paprsk svtla,

a bozi dali

—

však píroda

jen

výsmch

ironický.

(Dojmy a rozmary.) Tír

'

Ty

-ár

Víno duch.

isté víno duch, poesie,

jak s nebes Ganges plynul vodopádem,

vk

nad lidstvem proudíš, a nad tvé démantové moe ve a bije!

T žebrák Homer holou dti poušt

stádem

dlaní pije,

vní, chladem, a Shelley týrán po vnosti hladem ty

déš

blažíš

perlí tvojich

na svt

spící

lije.

JAROSLAV VRCHLICKY

Ó

jaký ples u zdroj tvojich stávat,

pes

vlny tvé se dívat do vnosti,

jak nad nimi se rdí juž lidstva zoe!

I

nechápu,

t

pro vodou

po kapkách (Dojmy

stízlivosti

hlupec ktí a lidstvu chtl by dávat tebe, jež jsi

moe!

vtší

a rozmary.)

Rosa. Hle, v rosné perly zmnný po luinách zem bol, a každý trávy útlý stvol plá stíbrnými plameny.

jest

Šíp slunce v zlato ztavený

v luh kouzlí tisíc aureol. Hle, v rosné perly zmnný jest po luinách zem bol.

A hudbou zvuí a tisíc a

pták

prameny,

zpívá kol,

v jasu plane vrch

a zlatem

však v rosné perly jest

i

dol,

hoí kameny;

po luinách

(Dojmy a rozmary.) ir

zmnný

zem ^

bol.

ESKA

POESIE

Ballada, již jsem zpíval po

Mn

krásném snu.

vn

na podušce trochu

zbylo,

tam, kde tvá hlava ležela,

v tvých vlas stínu moje srdce jak v hnízd, nad nímž se klenba i

snilo,

setmlá

strom zachvla;

spadl jeden lístek malý,

mé

a to

srdce vyplašilo,

jak flélna echo z nitra skály; prch' sen

—

kam

ty

jsi

zmizela?

Ach, co tu písní, vzdech, touhy bylo!

Když poprv nachem zardla se tvoje tvá, ta první

m

všecko okouzlilo:

touha nesmlá,

kdy zlatý vrko u ela chtl zakryt rdní, pes opály tvých

lící

jež se rozvlnilo,

kdy perly v prch' sen

Mn

—

tvojich

kam

všecko na

oích

ty

jsi

vné

stály

—

zmizela?

se jaro

slilo,

v lesk jeho vždy se ztápla

má duše, má píse

v zái

mn

se všecko skrylo,

slzou zaskvla

tvém kídle andla! na tvém srdci vášn spaly, v nich ted se nebe zrcadlilo, jak v stráž nad námi hvzdy plály; se na

Mn

prch' sen

—

kam

ty

jsi

zmizela?

Posláni: O, Madonno, z

mé

ó, rže, vílo! duše chrám jsi stavla;

63

JAROSLAV VRCHLICKÝ

te

na podušce trochu

vn

zbylo,

tam, kde tvá hlava ležela. Prch' sen (Dojmy

—

kam

ty

jsi

zmizela?

rozmary.)

a

Ideál.

Kam

hnu se, všude za mnou kráíš dsný, nevím sám, jsi andl nebo žena? Vše padá v prach. Ty nevíš, co jest zmna, svt zahrnuješ do úsmvu Vesny. a

Na prahu

ráje

andl

plesný,

rej

ve vousech satyrových vína pna,

ím ím

jásá pták,

ve

budí život,

skot,

ím

list

báj láká

suchý stená,

ve sny:

To ve v Tvé hrudi, to v Tvých oích svítí, bych bleskem za Tebou lé, v prachu lín se vleku jen.

A

Tys

rád bych sny

vše, co nesmrtelné.

dal,

nadji a

jen chvilku moci ležet na a líbati

Tvé prsy

žití,

Tvém klín

necitelné!

(Dojmy a rozmary.)

Noní zpv Ty

Merlína.

^

bledý srpe luny,

nad mlenlivou

stráni

jenž vycházíš a nad obrubou lesa

ESKÁ

64

POESIE

úsmv

se zvolna chvješ jako

bu

pozdraven! Dnes

lásky,

mrany

tvá mi kyne, dvojnásobn mi vítaná; neb jejich tmavou clonou ty míháš se, jak za oponou hustou

tvá vlídná

ped oltáem

Ped

svit

tváí Boha

lampy.

vky

ty ubíráš se klidný

jak cherub, jenž

ped

tváí

mu vrné koná

služby;

zem vky

ty ubíráš se tichý

jak strážný duch, jenž na cest

ped

tváí

lidí

ty ubíráš se

ji

hlídá;

vky

smavý

jak pítel, který všecko v souzvuk zladí.

Ty

na tvá šastných,

svítíš

vni rží

již

nejlíp

již

pjují

pochopují,

své srdce,

by v slavíkov zajásalo již spojují

písni,

svá ústa

na vonný, sladký kalich, v nmž láska dímá vyhoštna z Ty svítíš v chudou jizbu a stíbíš její stny, že chudému o štstí ve snu zdá Ba, tys i pítel mrtvých; když zahalené v rubáš

ráje.

se.

juž opustil je každý,

ty

okénkem

se vkrádáš

a v ztuhlé tvái jejich

tvj

lesk vlídný

se zachvívá jak slza, jež

všecky spory v mírný zladí souzvuk.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

Kol všecko

medvda

jen

sem tam v

msíné jak do

srst

pruhy zapadají,

bílé

srsti

se lovce bílé prsty.

Bh

Ten lovec

msíce

silnou za sanici

jest,

tmu noní,

potvoru,

které

z

hrza

pak vzal své kopí,

a postrach sršely,

a v

ježí,

houští

listí,

medvdí

by boily

chy

strá erná do prázdna se

spí,

jak

65

zlatý paprsk,

chtán

jej

vrazil líté sani,

kolem

ervánkem se rozlila krev její, sta jeho ps, východních vtr svžích,

až

te

líže

zem

a

ji

a vstíc se

chvje

usmívá se jitru!

Snad, bdící tvor, já pouze

mraného nebe

teskné hlídám dumy.

Na skalnou moji

sluji

svit

luny zaklepal a já se vzbudil,

zem

pozdravit,

jí

vlídné íci slovo,

by bezdnem dlouhá ji

ujistit,

se vznáší

andl

by zadržel

ji

ba že sám

Bh

jak

pou

jí

neznavila,

že za ni s

roztaženým kídlem,

v pádu,

porannou

by zachytil

ji

v náru,

bílou holubici

lemu svojí ízy ku toužnému jí ustlal odpoinku. a v

Mn

asto zdá

se,

asem

že slyším, kterak nebes

tžké dvée

se otvírají a zas zapadají,

pak ticho zas eská

poesie IV.

a

pak zas šumot kídel.

ESKÁ

POESIE

a cítím v srdci,

že celý vesmír v dlani

Boha dímá,

a spokojen jdu spát;

vždy v

ní je všady,

Na tráv dech

jest

mj

domov.

skví se rosa,

zem

jak tucha

všady

vidím, v bílé

k

jitra

páe

stoupá

nebi,

hndý suk dubu bílý rozumjí v tomto pološeru,

kmen bízy si

i

a tajné píbuzenství i

kemen

sta

sn

a na

mé

cítí s

vlnou, jež ho hlodá,

kol proplitá se

svadlé skráni

mi tepou kídly, jak

hndé, velké

mry

noní

na vráskovitém kmenu dutého jilmu, z nhož vyletly. Ó noci, rozho po nich

sí stín svých, a brzy nad strom vrcholky, nad hbety horstva, jak v lehké zbroji Roland vítzící, se zvedne jitro!

pnice hlas v ralází! jásám blahem, kdosi cítí se mnou. Snad práv krmí mlád, jak duši svou já krmím myšlenkami. O pj, ó pj, vždy promnné v tóny Slyš,

Ó

sny a tuchy spíše dojdou k nebi, svtu zachovány mu po stoletích vyídí mj odkaz, jenž myšlenkou nes' zemi požehnání

mé

spíš

a pozdrav lidstvu! (Pouti k Eldoradu.)

JAROSLAV VRCHLICKÝ

Cesta oeším.

Tak jen

67

"-^

úzká byla, že dva motýli lett mohli vedle sebe,

tsn

že paprsky jen

po

ní tanily,

hlemýž, jda pes ni, pepažil ji celou. Sem tam se kmital modrý kousek nebe; my spolu šli tou její klenbou ztmlou, a zázrak, a to pece pravda jistá, vždy oba na

dost jsme méli místa.

ní

(Poutí k Eldoradu.)

Ter cí n y. Xak a

nejprv nestaí

nám vesmír

potom všecky tužby naše

celý

zkojí

v alkovny stínu jeden koutek stmlý.

Nám záné

slunce nad hlavami

však patit v jenž

šastn

n

minuli

bou

a kterým blahem v hrdle (Poutí k Eldoradu.

v husté chvoji,

zpv

se ztrácí.

i

Veerní modlitba Ty, andlí,

stojí,

se bojíme, jak ptáci,

jenž

milujících.

tam u lásky zídel

hvzd pršky rozhazuješ na blankyte, co nám jich svit? Nás utaj v stín svých a mužem sníti dlouho, tiše, skryt!

kídel,

ESKÁ

Hvzd

POESIE

arovnjších záná dráha mléná

nám vespol z oí Spus kídla svá!

v duší propast

A

noc

svítí

.

nekonená!

je

Jaks ubohý, ty nevíš, co jest

žití!

(Poutí k Eldoradu.)

^

^

^

Návrat. le

celý život duše velká vlna,

kde její vznik a vrch, je tžko znáti, a mysl neví, nových tuch vždy plna, kdy vlna klesne a se k zídlu vrátí.

Od

ideál, v nichž duch k

hvzdám

stoupal,

obejme pak, svatá hmoto! on, jenž se v zoi Rafaela koupal, zas tebe

se vrátí k

tvarm,

jak je kreslil Giotto.

Od Beethovena hymny jež plna

blesk

s

všeobsáhlé,

bohy válí, zpátky

se vrátí duše v tóny prosté, táhlé,

jak nad kolébkou

znly

se

rt

matky.

Od Hamletovy

lebky, od Nirvány, od pravdy, kterou halil závoj bájí, když strhneš jej, se vrátíš polekaný ku první báji o ztraceném ráji.

Od

plný pohár vína nahé veselých žen lije, se vrátíš k dcku do matina klína a poznáš zas, kde pravá poesie.

na

orgie, jež

vdky

JAROSLAV VRCHLICKY

A kídlo ódy, hvzd perlami

které chtlo nachem, se zdobit v orla šumu,

své duši odpneš a

A

ponoíš

—

zamlíš se strachem tžkou dumu.

se v dlouhou,

ptáš se, kde byl života

cíl

pravý^,

zda vlny vrch neb sklon je pravé štstí

Svým kídlem dje šumí

?

u tvé hlavy

a lidstva strom zíš v srdci vlastním kvésti! (Pouti k Eldoradu.)

i^

Jarní,

Skivánek

vylít'

do mraku

a jásá,

lemu šedých oblak na svt, jenž plný zázrakii,

a s

déš zpvných

A

perel stásá.

každý tón jak ze

zlata

jen zvoní, a

zem poslouchá dojata, adrech poupata

a tuší v a

erstvou hlínou

voní.

(Poutí k Eldoradu.)

Po

Na

dešti.

obzoru pruh modrý juž se mih'; les celý v perlách

a potok, je

po

svží

stráni jenž bží,

samý hovor, samý smích.

ESKÁ

Slyš,

POESIE

divoké vln zápasy

jak v skalách budí ohlasy,

ba ek' bys, v nich Pan velký stojí, baví ho jich váda, pes ramena i záda a

on dívá

pes

vlasy

jak píval vln

se,

a v ruce tleská (^Poutí k

mu

padá

si.

Eldoradu.)

Prvodce. —

ale vím, že spje dojdu, nevím duch pede mnou. Svit jeho oblieje mi v nocích svítí na neznámou dráhu. Zda dojdu za ním ku domova prahu, já neptám se; má duše jemu ví. on to, jenž ji zmí, Ped námi propast

Kam

—

který

já,

pejdu bez úrazu nohy.

A lesem jdeme; sdrcený kmen mnohý nám trí v cestu, on jej rukou smlou v most nad bystící sklene rozkyplou. tu; on, jenž pláš strhne s ramen A

moe

a nad

mne Noc

la

skránmi ervánkový plamen

jako Fausta nese nad vodami. byla; kdysi lesem s

a nad

šli

jsme sami,

družinou se pásla u mýtiny,

moálem

táhly

mrak

pouští? Já oslovil jej: »Rci, kam touto tma se strom a strach se dívá z houští;

do vlhé trávy mdlá se a

h,

v

mém

srdci

—

vplítá noha,

bda

i

stíny.

—

není Boha!

J

1

.

;

JAROSLAV VRCHLICKY

Tak pusto tam,

jak na daleké pláni

ml

ekat na svítáni. Bohem mým, mluv ke mn hlasem hromu!* druh se usmál ztajiv se v stín strom:

bych nadcirmo

Bu Mj

»Což neznáš mne? Spím v každé lidské hrudi; kdo hyne bídou, modlitbou mne zbudí, však ped básníkem kráím strmou drahou, jak mlhy sloup; rty jeho rosy vlahou

medem

a duši jeho písní

Bh

tvého vnitra,

sytím.

tebou plám

s

cítím

i

tvé duše proto jen jsem ustoup' zcela,

z

vná

by

Kam

krása tam víc místa

dojdu, nevím

vím, že v

pro njž Já

chvju

i

mém

Bh

—

mla!«

ale strach

mne

jímá;

dímá, se odcizuje duším srdci jediný taj

.

.

se a trnu jen a tuším.

(Poutí k Eldoradu.)

Koh

V

e

1

e

bezlistých stromech vítr

noc

jde

blíží se,

pod krovy

zejí

posupn

t.

smutn

prázdná ptaí hnízda

a v plái ttina uklání se k

Odložil starý Hebrej blány

kam

psal jsa

hvízdá,

a lín,

hokým

ttin. bílé,

žalu zpitý vínem;

by všeho tvorstva na mohyle, na svt se díval jedním velkým stínem.

jak stál

A

prožilých

svit

lampy

dn

tíž

uráží jej

na i

nho

svit

padá,

denní;

ESKÁ

POESIE

zel život jako v slunci zprahlá lada a

lovenstva

cítil

Všech poutník

ty

unavení.

bludné kroky marné,

všech rukou mozoly a pot všech skrání hokost žlue, pal zimnice žárn i

a

nudu porodu

a umírání.

Tu hokost,

jež se z ženy v duši vlívá, když dopit ke dnu pohár smyslnosti, a muž úsmv, za nímž zloba divá, na hrob práva výskot nepravosti.

To vše uzavel v knihu Kazatele, I dl mu kdos: Co platnv rniut a

Pec

jsi

Pták zpívá, voní

kvt

a

marnost všecka,

kážeš, v nové tvary odívá se,

již

v

slina,

na dílo stvoitele? ku polibku není žena líná.

jež vrhl

svém

nitru

díme

jež

Le

nový strom

již

nese pecka,

plodu ve šavnatém mase.

starý Hebrej vrtl

—

šedou hlavou:

Když Jahve spokojen s mým vytím vlím, co komu po tom? — On, Bh, oblit slávou, já, pes, ek' své — te ekám jen a mlím. (Sfinx.)

K Já

vidl jsem

ji

3^

b e

1

a.

na vysoké skále

rozloženou v keslo mramorové, ni dechem její nehnuli se rtové,

snít

JAROSLAV VRCHLICKY

prs tuhý zvedal šat, a

mrana, vtry nad

a

hvzdy

u

jí

ní

noh moe,

sply

dále

po obzore.

šly a hasly

Stín její celou krajinu kol halil,

šum klas, plod pád, vln píse dumná a nekonených les bolest šumná, vše ztrnulo juž v

její

písné

tahy,

kol prostor v jejím srdci soucit spálil, já

darmo

Svit

ervánk

jí

jak v zrcadlech, stín s

kdo

ptal se: Ženo,

oboí

obrážel se v

drahý

ti

oích

pst na kolenu

a šer

jí

tekl s

dlela,

ela;

lví hívu skrán tžkých ve vrkoích

tak velká, silná, hodná na klást nohy,

jak ve vlnách dlí skály u pílivu. Plec,

rameno

o kyklopické

a šíje tuhé svaly síle

já

dlouho dumal,

ty

smšné

vyprávly;

ped mým zrakem sply

ženy dvacátého vku,

jež z nedostatku velké

se

híkami

A

já se ptal:

ó,

ženo!

a

Kde

vášn

staly

híchem na lovku. Co mohlo jest

koen

z

tebe býti,

tvého

pádu

kanoucímu rovna vodopádu se tíští síla tvá o tesy asu.

Hle,

Vždy

slabší

lovk ím

dál v pusté žití!

Z všech trosek sotva zachovalas krásu.

Ne onu

antickou,

jíž

profil

istý

plá ostrým rysem

nekonené

ne prsy, kentaui

z

síly,

nichž sílu pih,

ESKA

POESIE

ne ruce hodný spoutat Heraklea, ne bok, jejž Eva skryla fíku v listy,

ne skrá,

vládla Helena a Rhea;

jíž

Jen koketnou tu krásy pouhou masku,

nemž' pod

jež zardíti se tu prodajnou,

líidlem,

od které plachým kídlem

odlétá Požitek, jak pohár dopil, tu ješitnou, jež soucit lže jíž

lásku,

i

doušek usmrtí, jak jednou

opil.

Kdys kvetl lovk; záném ve úblu mohutných úd silná duše vládla.

Kdo

zavinil, že v rozvaliny padla,

že mdloba, nákaza a smrt kol zeje,

že

s

první vráskou juž se vrývá

elu

klam, nuda, podlost, báze, beznadje?

Nám

obry

z

nám teba

draích

zub

nedá zem,

žen, jež velkou vášní silný!

Ó, Kybelo, v ten slabý

svt

a vilný

jak ideál plát budeš v lidstvu chorém,

než zbablé a hynoucí to se zachví

aspo

lítostí

—

plém neb vzdorem!

(Sfinx.)

Pi

objevení nové pyramidy v Meydunu.

V

své ruce lampu, která sluje vda,

duch lidský neúnavn dále kráí,

tmou dere

beh moe,

se a zápasí a hledá;

dálné písky, skála šedá,

vše látkou mu,

ev hrom

i

zpv

ptaí.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

'5

Tu podsta svého

žití poznat chtje, touhy své a svého zápolení,

cíl

sfing

kamenného

jak chaldejský

tam

ptá se oblieje,

mag poítá hvzd

vniká, pravdy

den kde

reje;

snní.

tají

Dnes novou pyramidu našel v písku. horou, O, dive, co dív bylo te výše pne se hranou obelisku!

vkm

Tam

Osiris

svou zlatou zvedá misku

a diví se, že vyplašen jest zoou.

A lovk,

moe,

jehož touha jako

te

na brány té dávné hrobky tlue,

zní

motyk ruch ve faraón dvoe oe,

a slyšíš vozy skípat a rzát sta kladiv

A

jako

hímá

bh,

jejž

v tuhý granit rue. zloba

malých

lidí

ve hmotu spjala, rozbíjí své kruhy, tak pyramida v ranách kladiv stálých se odhaluje, jak z vln lotos kalich

tém noí

své

i

svj pancí

tuhý.

Zas jedno okno do neznámých se,

duchu

lidský,

tob

svt

odhaluje!

Zas krpj tvému žíznivému A msíc hvzdy zastavuje v

retu! letu

ka: Nový, neznámý svt vstíc nám

II.

Zím ješt dále. A pyramida ní k

ní

lovk

Jižní

juž k

noc

je

ztmlá.

hvzdám

troskami se dere

celá,

s tíží

pluje.

ESKÁ

'6

a

tlue na vrata

O, tajemství!

Vzplá

jitro

A

zdi,

na

POESIE

hrobky nmé. v kterém jdeme! tím dnem, který se blíží?

té

ó, stíne,

pec

které

vkm

vzdorovaly,

te lovk hmí, až ohlasem zní skály; ze povolí, vchod objeví se úzký, zvdav, tmto mystériím cizí nové doby lovk ve tmách mizí, jde, hmatá, stn pdy lem je kluzký. a

juž

i

Tu

náhle ostrý

—

svit.

ped ním

O, hrzo,

z

Mha

mizí šedá.

rakve svojí zvedá

svj byssus zahalena; ela svatých písmen plné stuhy

se postava v

kol

pes

se vinou

Byl král

A

to,

obliej siný, tuhý.

knz, i taraona žena ?

hlasem divným k smlci

vážn

praví:

tmavý

»Já nedivím se, že vnikáš až v

hrob minulosti; otázku však jednu mi zodpovz, než pustím tebe dále.

moi nahlé

Chceš Rci,

Sta

vk

vyrvat jeho

hloub

jsi,

prchlo, co

pi zpvu knží

taj

než

mne

i

skále

já,

?

všeho ke dnu?

uložili

v tento byssus bílý

po strašném soudu v tato svatá místa; však odpovz, tvá duše plná snahy, jež za božství až vniknouti chce prahy, jest

aspo

jako moje pevná, istá

.^

Jste králi svta, vesmír jak lev zkrocen

váš

V,

líže

trn, jenž lidskou krví zbrocen.

istjší svit kanul na

mé

líce!

!

!

JAROSLAV VRCHLICKY

Ty le

celý

svt máš,

co po smrti

jest,

moe, hvzdy

rovník,

t

staré sfingy báj

o

rci,

A nové doby lovk

.

.

.

hlodá vezdy, ty víš více

?«

mlel, zpátky

—

»Ml, jsi z téže látky dum, pochyb, tísn, jako já byl stvoen! Me díve, otroku, práh svého domu!« A tlo kleslo v rakev s teskem hromu. strach hnal

divý.

jej

III.

V

tom proci

lovk

strašným snem tím

zmoen

a pravil klidný:

IV.

dnes Osiris jsem

»»Já vím, kam se snažím, já a já svt vážím,

jdu k svtlu tmou, jsa hmota chci být duchem!

Dnes jedno

mn mn Ta

na

jeho

celý vesmír života zní

Bh mj

má

mn

záe hvzdná

se taje ztrácí, zlatá

eka do

pracovat,

Mn

ruchem

život cílem,

jak valná Zít,

skrývá,

hrakou pouhou, žils, nadjí a touhou. je-li, jeho soud mne nepoleká; rý zas v zem, má myšlénka zas v bezdna

smrt, pro kterou

mn

ln

svém nadje pták zpívá,

mi, co hrob v

dn

lovk

duše mi stéká.

chtít,

myslit

minulých

práce teprv z

a v snaze této,

dn

—

nho muže

v,

mne

to je všecko

jest jak

dlá,

nezastaví

dcko,

ESKÁ

báze ped

tvá

Jdu

purpur tmavý,

smrtí, ni

vštc skrá

asto

jímž

POESIE

dále, stále dál

!

se zkrvavla.

Dnes pyramida

a zítra nová vlasatice hlídá

mého

práh

mez mého chtní.

badání,

Jsem zoí! Já jsem ibis, pravdy zrnem chci živen být a ne mystickým trnem. Ne šero veera, chci svtlo denní!

Ta víra pavézou jest mojí síly! Tou hymny žití zpívám u mohyly! Jsem

fenix báje, Herkul budoucnosti,

prach mohyl

i

prach

mn

hvzd

vše zladím v souzvuk a vše v

jednou látkou;

píse

sladkou,

až zatesou se plesem mrtvých kosti!

Znám cesty své, a znám též svoje pouta; le blesky šlehnou z lebky mojí kouta, kde pestanu, syn mého syna zane; tvá

zem

od pólu k pólu

obrátím,

jak vichr proletim

ji,

aureolu

elo

až slákám na své

z

tn

mrané.

Ten úpis ráj píštích metám v plamen; svj mozek znám rozpjetí svých ramen, i

být velkým pouze

lovkem

mn

staí;

hrst hlíny své rád jednou zemi vrátím

v té myšlénce, že v

mj

Nuž zvedejte

se,

moe

když se

ztratím,

pes bodláí.

chrámy, obelisky,

trofeje minulosti!

Dnes

hmot

syn nepjde k svtlu

nedlí

—

Den

jest blízký!

nás, nýbrž váže!

I

'^

JAROSLAV VRCHLICKÝ

A mléná

dráha s Oriona sponou asnatého roucha pouze clonou, zkad boh neznámých nám kynou paže!**

jest

(Sfinx.)

Vzpoura soch.

V

svou dílnu

vešel, bylo

ped

plnocí;

své druhy opustil, neb zas té moci

dnes propadl, jež

stále žitím za

ním

se valila, jež vrásky jeho skráním a duši jeho genia blesk vryla.

Sám

Kdo

ptával se:

kídla

je ta

divná

síla,

dává duši mladé, jež asto dla mi na rameno klade a láká víc než luzný pohled ženy? jež

Jak

o

orlí

ku

její

se musím,

A

voji

kam

zapražený

chce ona, vrhat slepý!

v dobách takých chápal velkolepý

boj Jakuba s

andlem Hospodina,

boj ducha, s

kterým válí hmota

líná,

boj svtla s tmou, boj smrti se životem.

A

jakby bodán

vstal,

a s

nevidným hrotem,

setás' rázem s duše balvan nudy

ela

stíny starosti, a trudy

své zapomenuv, vítz ve zápasu, zas v

V

cíl

svj vil

a šel hledat krásu.

svou dílnu vešel. Kolem šero stinné,

jen velkým

oknem

luny mdlý svit vine

se na podlahu a jak

mrakem

tam nahoe, zde stíny

pluje

proletuje;

ESKÁ

80

POESI!

kol na podstavcích v dlouhých plachet se

tmly

sms svit

A

ase

sochy, v koutech, oknech zase

odlitk, a nad vším luny hebký

chvl

se jako závoj u kolébky.

kolébkou

jest

umlcova

dílna,

myšlénce, dcku, veliká a silná

zde matka, krása, podává prs

Kdo

žiti.

vejde tam, ten teplý dech vždy

jak spících bytostí;

jej

cítí,

kouzlo zmámí

pak mystické, jsou tyto dílny chrámy vk, až klesne víra v rumy. Zde žije všechno, touhy, sny a dumy spjící v nebe po orlov stezce pro píští

zde v klikaté se jeví arabesce, již

nakreslila ruka roztržitá

snem

ideálu,

vnou

krásou

špitá.

Jsou asyly, kam vždy se davy skryjí všech boh vyhnaných, kde poesii

ve svt zisku, útrapy a špíny vždy kyne oddech vlídný, pohostinný, jsou záhony, kde sím vtip klíí na

plém

bídné, chabé, trpaslií.

svou dilnu vešel, te se volným Sen duše své, za nímž se léta ítil, stál veliký a nedostupný zase ped ním v své božské, nesmrtelné

V

On usmál

Se

se a sklonil v

dlan

cítil.

kráse.

hlavu.

na balvan a v myšlenek svých vavu svou pustil duši jako chlapec draka ve vtr svár, by vzlétl nad oblaka. Hned vil vše a hned se vysmál všemu.

JAROSLAV VRCHLICKY

Noc byla tichá. Náhle zdálo se mu, že mezi kamením cos vzdechlo tiše. I

—

ohledl se.

cos hýbá

Chtl co a

—

tžké snní!

O,

—

však v tomto okamžení

ped ním

dílny postavy se

stoji

rojí,

ješt balvan v oko kmitá,

mlh noí jak druhdy z

A

blíž.

—

to hotové juž

kout

te mu

co

Ticho, cos tu dýše,

jde

povstati

snil, z

se,

se,

a je to Atrodita,

vstala sliná z klínu

moi.

za ní jiné postavy se noí,

a brzy v msíci, jenž

plá v dílnu, stojí

a geniové,

reci,

oknem skvlý

ped ním Olymp

celý

polobozi

a

meem juž anebo blesky hrozí, pak andlé a proroci a svatí a Madonny vše ped sebou zí státi, ten národ koloss, jež nosil v duši,

—

tlukem jeho srdce buší, sny vtlené, jež odchovával v muce,

jichž srdcí

kol kupí se a vztahují své ruce a v jedné smsici se k

nmu

ítí

a volají:

»My nechcem, nechceni

Kdo právo

dal

ti,

že lákat, volat smíš nás ze

kde

vky

Jak

zlíbí

žíti!

v myšlenek svých sooru

spíme poklidn a

mramoru, tiše?

se tvé malicherné pýše,

povz, k emu ? dáno vzplát geniu tvému,

tak dlátem zbouzíš nás a

Ten vk, jest

v

nmž

krásy sok, to

kramáv

plém. zemé které rumy jest

O, šastní druzi, které skrývá

kdes na Hellady nivách, eská

poesie IV.

6

ESKÁ

82

te A

ješt

tají,

POESIE

stežíce jich

kletbou nejhorší

bu

dumy!

ruka kletá,

svtlu svta, mrzký, tupý, podlý, on má pouze modly,

jež najde je a vrátí

neb tento

vk

je

on nemá boh, on kleká ped zlatem a kráse v

tvá vznešenou, on lhostejn

plivá

se dívá

na božství v soše, v obrazu v básni. O, požehnaní vy a tikrát šastní, ve válek vav kteí ztroskotáni jste ušli kramá tch pohrdání a nemusíte olympickou krásu po dlažb vléci luze ku pospasu! i

Vy

šastni

též,

kdo v hlav mistr

spíte,

a šastni, dokud jen se nezbudíte!

bu

as, kdy ruka dláto zvedne! nenecháš nás ve mramoru ledn

O, klet

Pro

spát hrobce a v

vky? Pro

nás k

žití

kísíš

hanbu doby bez soucitu mísíš

tu istotu,

kvt

vlastní duše ryzí

r

Nech spáti nás! Nám tento svt je cizí. Byl ovšem as, kdy sochy ze mramoru se daly volat bez trýzn a vzdoru, kdy samy mistrm do objetí slétly, jak ideálem v jejich nitru zkvetly,

kdy Madonny se mistrm zjevovaly a samy v noci modelem jim stály, však jiní lidé žili. Tato chasa je lidstva kal, ta neví, co je krása, ta za

ziskem jen šílen se ítí. nám klid! my nechcem, nechcem

Ó, pej

Jak šumí proudy na

kdy

fantastické zjevy

vzboueném moi, z mlh se noí

žítilc

JAROSLAV VRCHLICKY

zá

V den podzimní,

kdy jako skrze

slzy

zimomivá

slunce

dol

splývá,

rzných zvuk náhle jeden

a

z

v

nmž

83

vtší,

všecky splynou, nad ostatní

umlcové

tak splývalo vše v

pedí:

sluchu,

a v šumu, septu, hlaholu a ruchu zas prosbu slyšel

pej nám

nO,

úpnlivou

my

klid!

Jak v pralese, kde

zníti:

nechcem, nechcem

žítilc

jenž spal v doubí,

vítr,

oddechne si z hloubi, sta vtvím habr, sosen, bíz a buk cos našeptá, až v jednom moi zvuk se náhle vzbudí,

tone celý, stíbrný klas trávy

les

v tom zpívá jako a je to

šum

modín

krov tmavý;

a praskot, je to lkáni,

až dutý zvuk jak trouba

z

nenadání,

vše pehluší a zní v to vlnobití: tak zde hlas bouil: »Nechcem!

A

jeden hlas dl:

nechcem

žíti!«

»Žití je tak krátké,

a ženy objetí tak píliš sladké,

nech planých a

užij

sn

a matných horováni dokud kol tvých skrání

mladost,

se míhá zlatá clona dívích vlas.

Chceš, blázne, vtší a štstí než jest ve

A

druhý pravil:

tvj svt

Bu tam

;>Celý

se sítí

moudrým

je ujeta a

vru

najíti

snad krásu

náruí ženy vybájený

dechem skutenosti.

jen! Jdi drahou prostednosti,

pohodlná,

t

nepostíká vlna, smích pokrytc a podlých blbc závisti

?«

slina.

ESKA

Na

POESIE

pomalu lehne

duši tvou

špína,

a budeš rovný jim, a nechají t.

t

Víc ideál

nesláká v své sít;

muž ctihodný

a

—

oban

a to staí

k jhu všednosti, v nmž celý svt te kráí. To vše ti dáme, nás necháš-li spáti, když pestaneš nás z klidu burcovati, když ušetíš nás pohledu tch dav, jich úsudku a žvastu, jež zvou slávu; my zabráníme tomu.<^ a nechceš-li

—

—

A a

v jizb

šum

Sta bílých paží

noh se

sta

A

a hluk a

sochae v tom divý

cítí,

se

splítá a sta

fúriemi jsou

On

te

jak

jej

te

vstává v

svou hívou, i

já

nm

po rukou

nm

sn

škrtí, jej

drtí,

on tese hne se,

a jako lev

obrovská v vstane, zahmí: »Vy musíte

tomu

sápe,

hrozí.

klidní bozi.

paže jejich

jak tíha vlastních jeho

hnv

boue hromu,

strach se chápe.

síla

nm

žíti,

chci, vy, jenž jste vlnobití

a chaos, vava, zmatek,

smeka

lítá,

klid budete a jas, z nichž Afrodita,

mé

velké dílo, vstane v plné kráse!

Zda ptal se Bh v pravku šedém ase, když jeho tvrí dech chtl prohát hmotu: Chceš, otroku, chceš vzplanout ku životu? Zda pemítal, co bude trpt jednou? Já též jsem tvrce, fáta rukou lednou vás chytnu, vás do výhn krásy hodím; za pomstu,

vy musíte

Mj

lovk žít

že se na smrt rodím,

pro vše píští asy!

život za váš'«

JAROSLAV VRCHLICKY

A

bouné

zas

odsouzených po vk celý a panských sad,

hnv obr

palác

být stráží

karyatid, jež tu kují zradu,

bemene

že jednou s

hlasy

hluné znly,

všech vzdorujících dílnou

hnv

85

nudy sytý

a

beder svých svrhnou portály a

hnv boh,

smí zrakem frivolním bez trestu

istá tla

jich

Hnv

hltat.

štíty,

smlá

že tak dlouho luza

ten rostl v

moe.

A oknem když

s

dílny plála ranní zoe, ducha svého stíny v strašném boji

socha

se

—

zbudil

kolem

ticho,

vše jako v noci, když se

dom

Krok noci poslední se

nebe

s

stojí

vracel.

ztrácel,

a vítr veselý vlál ulicemi

strom haluzemi, ece v ilejší béh eil.

a tásl siln

a vlny v

A lovk, a svtlo,

který zápasil vítr,

z ulice

ty trosky jeho prací v

nm síla,

vil,

juž

nové

síly

zbudily, proud, který nepodléhá,

nech doby Ta

—

ruch ilý,

zloba sebe více šlehá.

lev, jejž

všednost neztrmácí

a urážce jenž v odvet praví:

K (Sfinx.)

r

lir

Vánoce. Hlas zvon táhne nad závjí, kdes v dálce

tiše zaniká;

práci!

ESKÁ

POESIE

dnes všecky struny v srdci znjí, neb mladost se jich dotýká. Jak strom jen pohne haluzemi, hned stásá ledne kišály,

rampouchy

se

stech

visí

jak varhan velké píšaly.

Zem kam

Bh

jakby

k zemi

—

liliemi zkvetla,

pa, tam se zachytil; úsmv v tváích, v oknech sníh

v nebi

A

staré

hvzdy

a

písn v

svtla

rozsvítil.

duši znjí,

a s nimi jdou sny jesliek kol hlavy mé, jak ve závji hlas tratících se rolniek.

Mj duch zas tone v blaha moi, vzdech srdcem táhne hluboce, a zvonjf znjí, svtla hoí O, vánoce! ó, vánoce!

—

(Co život

dal.)

Giotto a duše.

Kdys

v díln svojí veer sedl Giotto obraz hrou veden,

a v polospaní si

myslil, jak

by vymaloval

duši.

Tak sedl sám, noc ku pedu

se brala,

a tiché byly ulice, a v stechách a báních

hvzdy

vše se zrcadlily,

a Giotto stále snil a stále myslil

TAROSLA\' VRCHLICKY

jak vymalovat moh' by lidskou duši. V tom zdálo se mu, lehké zaklepání

dvée

na

dílny jakby tichem znlo,

tak lehké, prstem jakby

uklo dít,

neb ostýchavá dívka, jejíž kroky pol vede zvdavost, pol první láska. A Giotto okem svého ducha tušil, že duše k nmu pichází te sama, a lehké zaklepáni by kreslil ji zas chodbou znlo, jak zobákem ptáe když na zavená okna v zim uká, a Giotto ve svém usmíval se snní. Le pohoda a poklid toho snní tlu, tak lahodily smyslm, ba jež znavil pes den namáhavou prací, že nechtl vstát, jen usmíval se tiše, a myslil, podruhé však pijde taky.

—

i

A

znlo lehké zaklepání snad muška zlatá svým vzdušným kídlem o kvt svlace tetí

a slabší ješt, tak

A

Giotto nevstal,

Le

ráno

cítil

snil,

prázdno v duši

na myšlenku svou zas malovat

A

—

až usnul pevné.

vzpomnl

le darmo,

svojí,

a chtl duši

hlava pusta.

ekal, ekal dlouhé, dlouhé noci,

a nikdo neklepal a nikdo nešel, a tiché byly ulice, a v a báních

hvzdy

stechách

vše se zrcadlily,

a dobrý Giotto utrápil se touhou.

Ty, který myslíš, snís a hledáš krásu, víš,

pro

(Co život

dal.)

jsem vyprávl

ti

tuto

báji.!*

zvoní.

:

ESKA

Z

POESIE

cest.

V

dnech mládí — hezká tomu ada ínského básníka jsem píse

e

Jak v a

krm

msíc

A

—

vzdálen svých,

ležel kdesi,

na podlaze sníh a snih.

v jizb, v které

jen vedle

A

let

ležel, ani

nho msíný

ruch,

ten pruh.

ticho, ticho, strašné ticho kol,

a srdce básníka

jsem

letech v cizin

Po

na tvrdém

Tu

náhle

loži,

okn

v

—

divý bol.

jal

msíc oknem

kdes

ležel

dímal

les.

v jizbu sjel;

na ínskou píse já se rozpomnl.

samoty mne strašný zatopil, hloubku oné písn pochopil.

Cit já

Zde rovnž v

krm

sám

a vzdálen svých,

a

msíc na

podlaze sníh a sníh.

A

venku, v

dom,

jen vedle I

mne

v jizb ani ruch,

spal týž

vnoen rzné duchy jeden pojí

myslil jsem, v týž

jak

msíný

Pes moe,

hory,

pruh.

bílý svit, cit.

msta, pouští lem,

jak chápají se duše navzájem. Ba, jist

Co

z

mrtev ínský básník

toho?

Mne

již.

tu jala stejná

tíž.

89

JAROSLAV VRCHLICKY

A

stejný žal mi slzou v

a já

mu

(Co život

dal.)

v duchu

pevn

oku

trysk',

ruku

tisk".

^

-ti

List ze hbitova. Osud, jinak zvaný bolest. £(i. A. Poe. I.

1 en starý

se v naše

hbitov píliš mnoho díval okna v as našeho štstí.

O, chvíle blaha! jak vás

by by

mohl modlitba a plá! zdržeti vás

vy zmizíte a zbude

slzí

možno

snésti,

pival,

— Le marné snní, — utrpení!

A darmo ptáš se, pro švadly tvé rže, pro v sad tvém strom stojí v snhu nahý, pro prchne štstí, než je poznat mže zrak tkavý pro prchá vždy tak záhy ?

I

?

já je pil, a zlatou jeho íši

te

osud

rozbil

mn

o skálu

žití,

posud rty mé dýší, v Boha a že mohu píti,

já divím se, že

že

vím

co duši

hnvem

jež zapomnít

Te a

m

a ret kojí žluí,

nikdy nenauí!

v krajinu když hledím

zím nad

lesy táhnout

zasnženou

noní

páry,

když vlny žalu do výše se ženou: tu poznávám, co ztratil jsem, že z všeho

ESKA

mn

POESIE

zbyly sny jen ráje ztraceného,

bol v duši

mé

—

venku hbitov starý!

a

II.

Ten

starý

hbitov

.

.

.

Byly chvíle,

léta,

kdy májem kraj a láskou duše zkvétá; tu, když se obzor v zlaté páe ztrácel, já

zamyšlen se

dom

z

les

vracel

vždycky u hbitova a vní, snním hlavu opojenou jsem kla na jeho zídku poboenou, a na rtu verše lásky, v kraj se díval, a zastavil se

mlha purpurová,

jejž halila juž

v níž každý záhyb zlatou O, chvíle blaha! Z

mn

kynul

dálky

z

a jeho okna

hvzdu

skrýval.

houát kvt, strom štít

ozáená

rodného domu,

v šeru

tmou kmitala jak hvzdy na a besídka, kde kvetly

ady

jezeru;

fijal,

kde slunenice pod svou vlastní tíží se sklánly, kde révy hustou míží se lampa kmitla jako luna plná; tam rodiny kruh znaveného pijal, tu duch se chvl jak na potoku vlna, když se jí náhle z mlhy luna zjeví, tu matka, sestry, úsmv, hovor, zpvy. My byli šastni — když se lesy tmly, šum vln a strom v jednu hudbu splýval, my v štstí svém jsme hbitov nevidli, jenž zahalený ve stíbrné mlze se kvetoucími

Te

vidíme

—

kei na nás

díval.

však díve pišly

— slze.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

91

III.

A

štstí pešlo s létem; smutná zima

sníh snesla k zemi

Tma

na horách,

les

perutma svýma. píšern mn kynul, vnec tmavé chvoje

když na ztuhlý rov jsem v slzách rukou tesoucí se vinul na otcv rov na štstí svoje. a v

—

nm

IV.

—

O, hroby! hroby!

váš se

Stojím mezi vanii,

ddic smutný; svými myšlenkami darmo snažím pivésti vás k ei,

vy mlíte

—

a bol

mj

stále

Snhu

O, hroby! hroby!

vtší!

ve závjích,

po mrtvých ptám se a po žití jejich, po vnosti, kde v tmách jejího klína

má

modlitba

i

po Bohu ptám

dnem každým Jste lodi

vzdor

mj

se, jenž

uhasíná,

vás rozmnožuje

jako na nebi své hvzdy.

duch,

v kterých duše pluje

behm

vnosti v svých sester sjezdy } Jste propasti, kam život-proud se ítí, by zánik' v tni, která »nic« nám sluje ku

.^

branou železnou, jež nepohne jíž modlitba ni náek nezatese ? Jste peeti, kterými knihu žití, když slzí plna jest, l?h uzavírá,

Jste

se,

jichž tajemství nerozluští ni víra?

Jste zrcadla, v nichž lidské nic se zhlíží? Jste balvany, i

pod

gigant ducha

i

jejichž klesne tíží

to

smavé dcko

?

ESKA

Jste vlny

POESIE

dsné, které

všecko

zhltí

vnost

Jste záhony, jichž žatvu

Jde lovk svtem jako a vy se stále vlníte jak

hrob

moe,

oích oceánu hoe!

z

O, tuchy! sny!

ó,

?

stín a mizí,

a perly vaše v lidských

O, slzy

?

skh'zí

svítí

zhynutí! ó,

—

žití!

V. Trna.

—

Tma

roste víc, a v

Smutný veer s mlhou padá k zemi, strom v pološeru kývá haluzemi. Ve tmavé jizb v nmém smutku dlíme.

Tu

okna

ptá se kdosi: Jak se

vítr bije.

mrtvým dríme

v té boui, ve tmách hrobu, ve tmách noci? Lip zajisté, než nám se tady žije; tam klid a mír zde zápas bez pomoci.

—

A pec

ím

—

více

jak

tžko louíme

hrob nosím

tím více trpkou

žití

Mé myšlenky ím po kvtech

ím

astj

cenu

cítím.

víc se s

má

ruka

žití

slza rosí

se s žitím!

v duše hloubi,

moje

hroby snoubí,

se chvje, líce,

tím kouzelnji v ní se život smje, a tajný hlas mi šepce: a

ím

Tím

víc slz, tím

dražší

tob

ím

lovkem

bu

víc

rov

jsi

více!

ta cesta

krátká,

od kolébky konáš ke hbitovu. kde jich duše bloudí, miluj tu zemi, kde spí jejich tla,

již

Miluj to nebe,

snad v rži, jež svj kalich otevela, skvostnou vní na t proudí;

jich bytost

snad láska

jejich v duši tvojí vela.

;

JAROSLAV VRCHLICKY

snad v zái hvzd jich oko kyne tob, snad v záné rose hbitovního kvití

teš

V

jejich slova: Jest

nám dobe

hrob!

v

svých myšlenkách je duše tvoje pozná.

Ty

ale

žij

a miluj to své

snad hrobu tma Jak

jí,

padá v

ta

vli

žití,

nebude hrozná!

též

e

krpje mám

slz

vím

já

ti

žíti

duši,

znovu,

však odvahu a silu moji zruší ien jeden pohled v mlhu ke hbitovu!

—

VI.

Hrob tvj velký

Spi! s

hvzd

krov jeho nebe

Všemi kvty zem pokryje les tob dá zele luh!

spi! stín

tebe,

i

Spi!

I

tvj hbitov není

zdi jeho

zem

jest,

legiony v neobsáhlém kruhu,

úzké v zraku

více malý,

mém

se šíí,

—

hbitov mlhy háv ji halí a jak obrovská kídla netopýí se erné mraky nad ní pustou valí. Spi! Hrob tvj velký jest: co zval jsi matkou, co bratrem, ženou, pítelem neb synem, vše schváceno let svta dobou krátkou spí vedle tebe, jedním kryto stínem, spí

celá

na horách, spí v údolích, spí v

moi!

Nad všemi hvzdy v kalném svitu hoí, nad všemi slunce v mrtvém vzduchu visí a mrtvých prach se s prachem tvojím mísí, a vlasatice, jež se v temno ítí, ta ptá se hvzd, pro pustá je tak zem ?

ESKA

Ty hasnou

jen a

>Kolébkou

byla,

(Co život

z

POESIE

hlubin hlas dí

temn:

mž' te hrobem

býti.<

dal.)

ií

lir

Fragment. Sny jdou, a hlava má se rozpomíná Vždy smutná byla, mla šestnáct rok, jak andl k modlitb když ruce spíná, .

.

.

sen blaženosti záil v jejím oku.

A

tichá byla jako holubice,

vdn

pjíc oko k nebi zvedá; nach asem zbarvil bledé její líce, jak motýl, když na kamelii sedá. jež

mla

Vlas

oko blankytové

zlatý,

a ruku bílou, vlhkou, prsvitavou.

Na

její

skrá

se sletovali snové,

co myslila, vše bylo hudbou smavou. Byl

veer

mn Mn

když tichém ve

juž,

»Mj

pravila:

bylo

smrt

mn

jak pi ptáka zpvu, tmavém, dlouhém hvozd.

sladkou

Šla do hrobu, jak

jak Peri v

ráj,

ptáe

dal.)

bájí byla.

slétá

k stromu,

jak v rodný fontán

jak dít zbloudilé jde (Co život

úsmvu pozd !<

pi tom

jenž opozdil se v I její

píteli, jest

z lesa

dom

víla, .

.

.

!

JAROSLAV VRCHLICKY

Stín.

Vel

cirkus jako vása

Dav ekal. Do arény

peplnná.

vešla žena,

každou ruku jedno dít vedla, nechvla se, pouze v tvái zbledla, když uzela ten zástup jásající; pak na své dti hledla, bolest v líci, a v pohledu tom toto bylo psáno: za

víc

»Mé

zoufalosti

než dík,

mj

pece

svitlo ráno,

Bože, na kíž u svých dveí

jsem nešlápla a nechala se v šei i s dtmi zajmout, vrhnout do vzení. Já vdla, že pomoci juž není, jsem odhodlána, vítám svoje muky. Však tyto dti! žádné mojí ruky se spustit nechce, a pec to být musí

Mám

vidt, jak je trhá tygr v kusy,

vidt musím, tak zní rozkaz kata. Dí kesanka: Tvá vle sta se svatá! Však matka praví: Bože, jsi-Ii, spas matku ve mn, ušet mi tu chvíli, tak jako po tvém šlapala bych kíži, tak zapi mne, a nezím jen, jak míží lev skoí a mé dti trhá laný. O, jsi-li, pomoz, obesti mne mrany, zdr mne svým bleskem, šet však matku ve

to

Vný

Juž potleskem se otásala

zem,

míže padla, lev se mihnul skokem. Tu žena zela, kdosi velkým krokem šel pes jevišt, obliej tak známý, i

jak druhdy kráel tichý nad vodami, tak Ježíš zvolna bral se

pes arénu

a pešel: jeho stín však mezi ženu

mn!<

:

ESKÁ

96

POESIE

dti padl, velký, plný. nevidla žena nic, jen vlny po sedadlech, huk slyšela jak moe, na tvái hrál jí úsmv, odlesk zoe.

a mezi I

(Staré zvsti.)

Západ. nechtl

Jarl Ivo

da

platiti

z

moe, dvoe

ba co jest horší, na královském

a

se neukázal,

co Kanuta

rok minul pátý,

zdobil vínek zlatý.

již

nmu

Král poslal k

poct kance

jim k

posly; on je

z

vítal,

hvozdu svého

schytal,

džbány ve kamenném sále, je poslal zpt, však platit nechtl stále a v listu Kanutovi toto vzkázal »Bh, který moem svt lemy svázal. dal lovku zem ku vlád a lupu, dal plnit

jak

medvdu

les,

vše patí tob, jen

moe

jako oblak supu;

kam

se hne tvá noha,

moe

ne, jest

a stejn patí žebráku

i

živel

Boha

králi:

tm, již se po nm v smlou plavbu dali, tm, kteí v jeho vlny sít hrouží, tm, kteí nad ním sní a myslí, touží. Chtj ji

z

však

z

les da mj, co

toho z

moe

ty nezdrtíš

a

z tvojí

a

máš

ji,

králi,

míti,

musím píti; nikdy! Uho v kemen,

jej, z

jím, co

nho

králi,

jiskry vzplály,

psti krev se prýští tryskem. se, kdo pouhým ziskem

Tak tomu dje

JAROSLAV VRCHLICKÝ

vní

si

To

9'

elo místo diademu.

vrný

pamatuj, jsem

slovu svému.*

da

Jak psal, tak jednal. Neplatil a brzy štíty dunly mu v dvoe,

z

moe,

roh volal k boji všecky jeho many,

korouhve vály s každé hradu strany, oi valem létli v se, až prachem

a

tmlo

práv nachem oko lidské krvi. Boj zuivý, a než den skonen prvý, byl Ivo zajat, píliš do popedí se odvážil a šedý vous, zpod hledí jenž jako bílý vodopád rau splýval, iej prozradil. Byl spoután. S hrzou se každý dvoan na giganta les. se

nebe, které

se zalilo jak

sršán tch ryném

Stál klidný v

a

klidn

Tvá

díval

plesu

dal se vésti ve stan Knuta.

jeho písná byla nepohnuta

a stejn opakoval slova svoje:

»Ty,

máš a velké

lodi

králi,

vše patí

kam hne

ti,

—

jen

moe

Tu

král se smál, a

ne

neb to

a kteí trochu blíže ti

plamen

íkali, že

jak

výhe

sálal, z

Soud vynesen »Jarl

Knuta

Boha!*

se smáli,

stáli,

oí podoboí

jeho

jeho

to sršelo jak jisker

je živel

dvoané z

voje,

se tvoje noha,

žhavé dešt.

byl této noci ješt:

Ivo obžalován

z

velezrady,

v smrt propadl, a všecky jeho hrady jsou jmním koruny, však jeho žití král dobrotivý rád

eská

poesie IV.

chce ušetiti, '

<

ESKÁ

9^

oi

dá pouze

vypáliti

POESIE

jemu

ped

všemi many na pobeží lemu pod jeho hradem, nad moem jenž vládne. Pak uvznn ve vži bude chladné až

do své

smrti.

jež hájil tak,

a

A

moe, hímá hoe

to velké

v jeho

a vysmívá se jeho bíd dsné. Cas popravy: než slunce v moe klesne, by oslnný krásu všeho zíral a touhou po ní ve tmách stokrát zmíral. A vykonáno dle rozkazu krále. Za hradem nad moem na strmé skále,

pod kterou vlny vou jak lané lvice, kámen vztyen jako obétnice, tam trojnož s žhavým uhlím postavena

byl

ped

slunce západem, než v

Roh táhlým zvukem

svolával vše many.

Král dostavil se v trub a

nho

moi pna

nachem tkány.

se stala rýhami, jež

bubn

víru,

bohatýr, vlas kmeta šedý. vlas hocha plavý Pak piveden byl Ivo, naposledy by spil se nebes nesmrností šírou, by rozlouil se s moem, vnou lyrou, ped vnou tmou by dostal pozdrav svtla. kol

šírý zástup i

Stál tiše,

prázdnem jeho duše

zel zem

i

létla,

moe.

Pohled velkolepý! Proud svtla plný jak se vzadu tepí a dvojím tónem barví skalní tesy, a dvojí zlato hází v chmurné lesy, jichž vrcholy se na

obzoru

mraí

.

.

.

JAROSLAV VRCHLICKY

A ped

ním, kam zrak okouzlený staí, k obloze po jedné po prostoe

až

T

jak

dsná

báj jen

stíbra blesky

moe, moe, moe! diamant tkaná,

tma plnoci opály rýhovaná, niv zele smavá s ernou barvou žlue, klín hvzd, jež letí sob do nárue, šer, z nhož náhle pívalem se blýská,

pny

až chochol bílé sto

vodopád,

jež

v

boui

tryská,

se potírají,

skvlých diademech hrají, rudou tísní vlích mák, až dechu k tísni, k slzám až je zraku, a vzadu jako labu osielá se bílá plachta na obzoru blá, dál pluje v svt, na jiné, lepší behy. vír duh, jež v

chrp stohy

Jarl cítil

s

v srdci kouzlo divé

a první slzu setel s

Pak otoil

nhy

víek nmý.

zadíval se k zemi.

se,

O, Bože, jaká velkolepá krása!

Ten západ samé rže dol co skála

je,

stásá,

to plane amethystem,

co strom, to zlatým vychloubá se listem, co sluj, to stíny modravými láká, co

On

les,

sup

se jež

to

zvuí arozpvem ptáka! písné jedle, zasmušilé,

znal ty

hnízdy, v mládí jeho chvíle

šumly

jak sbor pohanských

te

dív nevlídný, a kmeny jich,

to ohnivé jsou sloupy.

Svit slunce na a

promní

je

knží

vétve jejich svží,

n

zlatým šípem vstoupí ve prapory nachu!

ESKÁ

100

Vše v paprscích

POESIE

a v cestách

kotou prachu

jest blýskavicí, která hraje zlatem. I

divým chvatem podoboí.

obrátil se Ivo

druhou

a setel

Ku

slzu s

blankytu pak obrátil své oi.

Ó, zjevení,

fantastická

ó,

Mrak erný

visel

nad

smsi!

moem

i

lesy,

duch, vše bylo zá, co létlo v náru vzduchu. Pl slunce v mraku, a ten hoel vznícen, jak vulkán bezdný otvíral svj jícen, jak plachta obrovité lodi

a z

nho

nad

moem

Ten

obraz mizí a sto jiných vzniká,

te

valilo se v

v mraku zíš cos jak

mu

jenž blýská se

te

arolesku

vln zas nové

moe štít

blesk.

bojovníka

v chzi na ramenu,

stožár lodi, která ve plamenu,

te sesuté zdi ztroskotaných tvrzí, te dlky oní plny žhavých slzí, te chochol erný obra nad pílbicí, te starých boh zástup vítzící: Thor

A

s

kladivem a Odin

s

tžkým

mlatem.

vše to plane purpurem a zlatem;

však slunce zatím pomalu se spouští, plá jako

ohe

juž zhasíná

pastýe, jenž v houští

—

tam tetí žhavá 1

slza se

oi

mu

stiská,

blýská.

—

kolem vše juž tmavé, od skály cos jak dva body žhavé

obrátil se

jen

a Jarl své

v tichém kroku každý k jeho boku

se blížilo a rostlo ...

dva muži

šli

a

JAROSLAV VRCHLICKY

se postavil, tak jakby se had plazil,

—

každý hrot on zaúpl jak tur

mu

v jedno oko vrazil, noc byla irá. »0, králi, « zvolal, »klame t tvá víra, když myslíš, tma že hroznjší mi bude,

ráz

samot

že víc utrpím v že tíže

ponesu

—

to, že

své chudé,

jsem

slepý,

když ukázas mi západ velkolepý a zem, oblohy a moe divy. O, klameš se! Ne oko, duch mj snivý se díval

Tmu

te

a pojal vše v své bezdno.

na zraku, však v nitru

vné

hvézdno mi bude plát a píroda v své kráse. A tento duch smrti vysmívá se, i

jest jako

moe,

A klidn

dal se odvést

pro

nj

též pout není.«

do vzení.

(Staré zvsti.)

Assoka-mala.

Kde

vesmírem se záe tvoje lila kam jsi skanula a manou, ó, kráso, edenská ty rže bílá, tam srdce tlukou ti a oi planou, tam poutá v rže svt tvá božská a rosou

síla!

Tak Dewie, neznámé, prosté dít, ve knížecích zahradách kdys hrála, na assoka strom vyšplhala hbit,

si

kvt jeho a se smála. O, kráso! provazy jsou tvoje sít!

v klín trhala

!

ESKA

POESIE

Šel kníže Sally kol a zstal státi,

zel tmavým listím strom jako lunu skrz tmavé stromy její tlo pláti. Kdos v jeho srdci rozchvl lásky strunu, když svítit zel ji, slyšel ji se smáti. O, dít Candal, syn krále král,

pi

jehož narození

spad'

liják

rýže

oblohy, zúrodniv každou skálu,

s

vše naplnil

i

paláce

ten božský, velký

chýže,

i

ped

tebou

stál

v žalu.

dcerou boha nebo smrtelníka, nevidl jsem v svt také krásy, tvé oko je, který v srdce vniká, a plameny jsou dlouhé tvoje asy, jež blahem chladí, když jim oko zvyká '^ »Jsi

já

me

,Jsem z kasty andal a v prachu hynu Však odpor marný, sám ji stáhl dol; do zlatého ji vsadil palankinu,

na elo svou

vsadil aureolu,

jí

ve

v

svj

A

když pak nahá v jeho

šla

palác

záe

z

skryt v

bambus

síni stála,

úd

od úblu, svtlem denním

z jejích

že tmavá jizba

ji,

úst jejích tekla

vn

plála,

mahanelu,

jak promluvila nebo jak se smála.

A toho zvst dnem letla a nocí, v palácích záští, radost v chýžích sela, až doletla ku králi a otci. Ten vyslal posly, a jich ústa dla, co praví ústa pesily a moci:

stínu.

JAROSLAV VRCHLICKY

»

Ó, synu! pro

nhož jsem

palác zlatý

vystavti v Anarahdapuru,

dal

jejž zasypal

jejž

jsem skvosty nad knížaty,

povznést chtl jsem k slunci do azuru,

jak nésti

mám te

balvan svoji ztráty?

jak strom caprok štdrý jsem dail tebe, všecko; já mlel, štstí bylo s tvými bedry, a zázrakem kdys vítal té bh dcko. Tys každému byl stín, jenž znaven vedry.

Já mlel, když dal chudým,

jsi

ím

Žes a!e za to

cho Candal

neodpustím,

vzal dceru,

mlet nesmím k tomu;

brahmin dít za ženu ti beru dám ti trn, jen královskému stromu bu kvtem vonným a bu hvzdou v a

šeru!«

A odpovdl

otci svému Sally: »Když pohozena perla na hnojišti, kde blázni jsou, jenž by jí pohrdali

jen proto, že se v smetích, kalu blýští?

Kdo

jinak než já jednal by, ó, králi?

A

ženu thotnou když choutka chytí po jab'ku granátovém, bude klidná, když banán dáš jí? Jen když slunce svítí,

kvt

otvírá se, a

tvá jeho

vlídná

chce v slunce jen a zídka v lunu zíti.* Král zarmoutil se a dél ku

brahminm:

>Na její krásu podívat se jdte! Snad její krása mého syna

inm

se vyrovná, snad u ní naleznete vše,

ku štstí co

slouží

zemským synm.

:

ESKA

104

POESIE

A

nemá-li však to znamení spásy, pak rozpoutá se hnvu mého eka!« Šli brahmini, a krátké pešly asy, le každý z nich se leká; a byli zpt

—

—

král pokynul, a tak jich

znly

hlasy:

První brahmin

Ó, králi mocný, jak nazval

zá

line z

ji

slyš,

Assoka-mala,

tvj syn, má

nho

zlaté tlo,

sladká, neustálá,

bok stejn hladký má jak prs a elo, co kukuice plod ped námi stála. Druhý brahmin: O, králi slavný, slyš, Assoka-mala

má oi

velké,

jak mahanelu

modré, usmívavé

kvty,

jiskra hrála

a zlatem blýskala v jich

a duše, duše

boh

z

tni tmavé,

nich se smála.

Tetí brahmin

:

O, králi dobrý, slyš, Assoka-mala

má nohy z

jak dva lístky vodní rže,

nich taká opojivá

že pták ty

vn

vála,

ped hadem, ped

nohy své nám

zulíbati

ní srdce

muže;

pála.

tvrtý brahmin : O, králi vlídný,

má

vlas

slyš,

Assoka-mala

modrému roven

parasolu,

ten šlehá prs, jenž pod ním

ní

jak skála,

—

pak ve modravých vlnách splývá dol v ten vrhnout proud by duše má se bála.

«

:

;

JAROSLAV VRCHLICKÝ

105

Pátý braiwlin

O, králi zbožný, slyš, Assoka-mala Sýrie

Kanthy miláek

a znamení, jež

hvzdu

jak

je svatý,

bohyn

Ó, šastný syn tvj, že

Tu

dala,

jí

nese fiader nad poupaty. jej

chotm

podivil se král té svorné zvsti

a nastoup' cestu uzít div ten a

šel, a

ráje,

vidl, ocenil to štstí

nad všecky trny, div mohl božskou

A

zvala!

žehnal jim,

a

žezla Himaláje, její

krásu snésti.

naplnný

žalem,

démanty a perly. Však dl: »Syn mladší bude po

dal zlato jim a

mn

králem,

ty musíš zíci královské se berly,

když v

její

krásy

chceš svtle stálém.

žít

dít andal; vol, láska moje moc tu a tam krása! vždy s tebou bude Vím, tžké, trapné pro tebe to boje v plod zraje kvt, když pel a lístky stásá, a krásnou nebude vždy žena tvoje.

Je

—

Le by v již

zek' se trnu,

Sally bez váhání

kon, zbran, slony, hvzdnou runu, oích ženy své

rád nechal bratru

e

vepsalo tam božství bez záclony,

v svém srdci chvt

si

A

vže, chrámy

bratr jeho stavl

nechal lásky strunu.

a paláce s bájnými lesy

kde proudy vod

chrlily

kvt, draí tlamy,

ESKÁ

106

POESIE

divem svtu

a kopal cisterny, byl

a velký slávou, vesmíru byl známý.

Co

Sally tiše

sedl u tvých nohou,

kvt

tvé krásy trhaje

zlatolistý,

dít sn! Jak motýl pod oblohou táh' duší mou tvj fantom tich a istý, tch ideái, již milovati mohou. ó,

A

v knize mé, kde spor a

kde

laný

válka,

kvt

jak mahanelu

mn

túr,

váše huí, evem,

se zmítá

v ruinách puí,

v duši sladkým vyrostla

Svt padne

pec

kráse

jsi

zpvem.

jen do náruí!

(Perspektivy.)

A

k

m

é.

Septimius drží v klín Akmé zmámenou, jak jí adra dýší vlnou plamennou;

cítí,

poledne a ticho v

sad cikada jen Akmé v rozpacích

v

Nikdo tu

—

se táže, co je láska

Hrdliky

Akmé

Akmé

dv

v

váhá

s

strom. }

maska

jen ve staré zdi

fauna bdí nad nimi

Septimius

dom,

zpívá na vyprahlém

tváí kamennou.

zvolna ízu rozpíná.

hnízd

—

vidí,

adra nevinná

chví se strachem.

Hrdliek tch kídla planou vtším nachem.

Akmé Ve

v rozpacích se táže, co je láska

staré zdi

nad tím fauna maska

ve pohnutí sniv

slzet

zaíná.

?

JAROSLAV VRCHLICKY

—

Ticho.

ržových

Polibk

rej

jak list vír

asem když

107

vzductiem zatese, vítr

odnese;

dálky v skalách flétna zvoní,

z

v porfyr fontánu se lín voda roní. Akmé neptá se juž více, co je láska.

Ve

nad tím íauna maska

staré zdi

ve poledním slunci

hlun smje

se.

(Perspektivy.)

Slib.

zemel; k mrtvému do snmu, kolem vojevodí,

Strutharald

Jarl

se na hrad sjeli

kdož i

z

kraji

lomu pišlo

dv

st

lodí.

A eho též

se nikdo nenadal, k hostin pišel Harald král.

Smutek

byl krátký, k sporu dost látky,

brzo do hádky pešla

e:

v poháru znní, v pípitky, v klení

znní chestil me. kamenné síni.

v divokém

dunly

K

štíty v

lovu snad voda kalná dost nyní.

Hle,

králi,

na dravce nastrojit lé!

Tím dravcem Thorkel

byl,

jenž proti králi zvedl pole a vzpouru šíil ze všech

a vše s

mu

sil,

kazil ze svévole;

Vikingy v

shod

spaloval

lod

ESKÁ

108

POESIE

jak liška slídný, jak skála klidný,

moský

jak

vždy na svobod!

orel

V pochodni rudém svitu mrtvý jarl ležel na erném

Sí

štítu.

v svtle pol a v stínu zpola.

Jak v koších hoící smola

po stnách

hrála,

svtla

jas

tu trysk', tu shas'

a na mrtvého tvái se rudou slzou tas'.

A

krále myšlenka zachvátí,

jak na Thorkela vyzráti; a zí, že lest to jediné jest,

mže

jíž

nad ním

Co hmí kol král v dumy

vyhráti.

hostina veselá, se

vpádá

a myslí a bádá:

»Což je má vláda, když nemohu se zbavit Thorkela !<

A

rychle na to vstal hovor jarl pál: »A zjásá mrtvého stín zde nad ním, jak to zvykem, si ruce dejme a písahejme

a v

—

a v sboru

spjme

vykonat velký, rekovský in!«

A

návrh pijat mžikem.

Bylo tu eí, le prázdnou léí návrhy vše ty Thorkelu byly; mlel neb smál se, klidným být zdál a pohár prázdnil každou chvílí.

se,

«

:

JAROSLAV VRCHLICKÝ

Když pak tu

ml

zapomnl

^'^^

dosti té chvástavosti,

se pec,

chloubou druhých navel a za sebou zavel, lapený sup, klec. Vstal,

»A

s

ka

hlasem tura:

mého ela chmura

nesejde smutku a trudu,

když slibu nevren budu; chci ped králem sklonit šíj v studu

A znlo

to sborem:

»Tvj

—

slib jestr*

A

Thorkel se vzdorem: »V noci slézt chci skálu Thorgerdy, dnes v noci slézt!*

Vše pilo a se smálo: >To e, z té skutk málo!* Však nikdo nezel, že mrtvý kýv', a když si ho všim', on si zas dím' a ležel jako dív.

A

král

hned na

to schytra:

»Nuž,

dokáme

se

to za

pokus by

stálo.

Však nepjde spíš

moi

Vše

pilo a se

jitra,

to snadno,

pijdeš na dno!«

j>Spíš shasíš

smálo

hvzdný plamen,

než slezeš onen kámen,

co vtších tam se hnalo a

vždy tam za své vzalo.*

Vše pilo a se smálo; však nikdo nezel, že mrtvý kýv',

;

ESKA

a než

POESIE

ho všim', on

si

si

dim'

zas

a ležel jako dív.

Král v

taji

mnul

ruce,

si

když Thorkel skoil prudce, k mrtvému zamil, v iiadra se udeil, zrak se

mu

zde každé

mne mne ni

zašeil; pravil:

jinam se

»Já

plavil;

již

ei

škoda,

nepoleká voda, skála nepodsí,

propasti a tesy,

nuž

sednm

lod

na

a v rychlém

k Thorgerdy skále jako bési

pochode

!«

A smíchu a povyku smsice poháry vzkyply, iníce, a nikdo nezel, že mrtvý kýv', a než si ho všim', on zase dím' a ležel jako dív. Nebem

se

hvzdy

zaskvly,

když na svých lodích

A na

jeli

píd

vyjeli.

sám

tiše. Jarl

lodi stanul

a díval se, jak luny plam

do plachet v slzách kanul; chy, tam se kmit', šipkou do ohnivá planul,

tu se

jak bílé

obláky

od dtství vše

vždy

vítr

stokrát tudy v

když horší

hnal

—

to Thorkel znal,

vítr vanul.

pou

se dal,

slít',

JAROSLAV VRCHLICKY

A

Thorkel dívá

se, dívá,

jak je ta voda v msíci snivá, jak na ní

msíc

jak mrtvá

nevsta v svatebním

v stíbrné zái, šlái,

jak proudy chvílemi stíkly,

jak delfíni se vzpjali, jak na vodách

hráli,

si

jak v sloupech ohnivých vzpláli a znikli.

Ta mrtvá

tiš

nechtla mu líbit vru; on chtl by boui spíš, než toto ticho v luzném, snivém A chvílemi se jemu zdálo, že celé lostvo stálo, i houknul ke kormidlu: však na nejbližším bidlu

se

šeru.

se slovo zarazilo,

a

jemu

se zdálo,

že slovo jeho v

jak

ranný pták

mrtvém vzduchu

te

do rahen a tam se tepetalo,

a

hlubin se cos tak

z

»Pro

nmý

My budem tu divou

požárem

stálo,

bilo

je

podivn

smálo.

hoch v koši?

zpívat, hoši!

píse moské o výprav, Viking jak žhav

lodí

zaplálo nebe!<

—

Všecko marné.

Kol ticho jenom parné, a mužstvo jako zmámené u plachet, stožáru, u kotvy

—

z

kamene.

!

ESKÁ

POESIE

moi

Však, hle, tam již ní v Thorgerdy skála dsná:

na skráni

hvzdy

jí

hoí,

patou se v hlubinu noí. Jen k

ní!

Po

To

jízda

stráni chodí

vichice zná

duha

a

asem

blesky,

stezky,

její

msíné též

jí

dsná!

lesky.

boue když

ztichne,

píboj tam šplíchne a vzdychne, jak hudba zní to; a zjeví se na štítu pelud dvy, a za ní druhá a za ní tetí, s Thorgerdou valkyry v boj kamsi zavete oi i dvée, dti

Thorkel

Jarl

s

se k skále zvolna

Vlnami msíc se

adou

lodí

blíží.

brodí.

Hle, na štítu kdos chodí, svit

stíbrný se k

A

pistál

a skoil na a

vod

níží,

prsou divnou

a jarl cítí v

s

adou

tíži.

lodí

zem sám,

skálu tam;

cítil

ped ním chodí, kudy jde, tam v jeho lesku zí Thorkel stezku, luny

svit

a

a ta se zdá kdes mizet na nebesku!

Dost

a

dobe

šel jen

necítil

šlo se touto drahou,

skalou nahou,

žádné umdlení

a dál šel po

tom kamení.

letí,

JAROSLAV VRCHLICKÝ

A

113

noc tak tichá byla, vždycky zazvonila,

že slyšel, kterak vlna

beh

jak o

vrazila,

a noc tak jasná byla,

svt byl štít, v kterém se myšlenka boha spanilá. A Thorkel šel a nevdl, že krásný svt je moe bd a mohyla! že

Necítil

posud umdlení

a dál šel po

Svit a

zrcadlila

tom kamení.

msíný

byl

mkký,

kolem jeho tekly eky,

a vzduch byl

vn

sama,

jemu pod nohama se zdály rsti samé lilije; tu ad jich, záhon a tam moe, moe, moe, a

a

Thorkel dále kráel po té hoe as, kdy k zoe

a nemyslil, že brzy se

poup

jej

mátly jen svou

noci rozvije,

vní

opojivou

tak snivou, lstivou, chtivou a tak živou ty záící a bílé

Necítil

a dál šel

A a ve

lilije

lilije.

posud umdlení po tom kamení. ty stále kvetly, kvetly, kvetly

vnce

a brány kol se pletly,

a jako šípy dlouhý paprsk

se

po nich

kdes v

eská

dáli

poesie IV

táh' a

svtlý

chvl,

zpoždný pták

zpíval, zpíval, zpíval S

ESKÁ

Il4

POESIE

svt v stíbrnou mlhu splýval, tam ješt plál, kde mysliTs, že se stmíval, a Thorkel stále šel; msíné duhy rostly do oblouku, a z lilijí jsi vidl nedozírnou louku, sta lunných kapek v roje tpytných brouk se lesklo na úbl, sníh tisícerých dívích nahých ramen jak plál by tu, jsa stlumen v tichý plamen,

tak toužn,

a svitem tím a

tpytem jako zmámen

dál stále Thorkel šel.

A ped

ním hvzdy dále ustoupily,

a shasínaly v bezdnu, jen svit bílý

ros v nekonenost, v moe každou zá snivá rostla z Hlijí, se chvla nebem v bezmeznost

a dále

chvílí

se stela,

a v opál vesmír zahrnula zcela.

A a

Thorkel stále

šel,

svj bledý

lilije

otvíraly kalich

zmnách

a rostly, splítaly se v

a v obrovských

stálých,

on stejn jak v tch malých

tvá Thorgerdinu zel; a

lilje

rostly v

moe

beze

behu

zel lesk, prach, peej snhu, tpyt ledovc, ve srdci divou nhu, vždy dále Thorkel šel. a mizely,

Shas' a dole

msíc ve

vln

brod

ekaly lod.

(Perspektivy.)

ír

-ti

JAROSLAV VRCHLICKÝ

Hakon. Kolem dub stovkých

stín

mraný

a skal divé spousty skupeny,

v mraku pouze sup se mihne laný,

had jen shnilé pes kmeny. kde svit denní shasíná, na oltái skalném osamlá slizký

V

v

šeru,

píšern se blá klamném svitu luny socha Odina.

V tráv šum, viz, vtve níž se chýlí, kdo se blíží pružném po mechu ? Husté kapradí a bujné býlí pospchu;

kloní se a zvedá v slyš, klest

silná

suchá praská pod kroky,

ruka vtve rozhrnuje, a jak z

z

tmy

tmavé

sluje

plá žhavý zrak v stín lesa hluboký.

Každý zná ten pohled, to jest Hakon, každý zná tu smlou, pádnou pst. Šílenec! což nezná knží zákon, kdo v háj boha vkroí, ztracen jest!

Te

zde

pozd

stojí,

skrá mu

juž své tuší

plápolá,

nebezpeí

kei, plaše tká

—

srdce buší v

strhaný zrak

dokola.

»Odine!« tak zvolá hlasem vzdoru,

»ped nikým

koleno živl bsném sporu,

já svoje

nesklonil jsem!

V

když tvé jméno knžmi slaveno, jediný jsem trval v mlení.

115

ESKÁ

116

O

nic neprosil

nech

noc

i

den,

si

POESIE

jsem nikdy

tebe,

svoje nebe,

vz

vichr, blesk spežení.

Nikdy ani nemyslil jsem ve snu, že se octnu tady

ped

tebou,

v slzách žalu zdrcený že klesnu

dám se šálit bda! vlast má

velebou.

Ale, Jsi-li

bohem, zbav

od pohromy,

a tvou

i

v okovech!

ji

snad tvoje hromy

nepehluší

ston a

její

plá

a vzdech

?

Ne pro sebe, jejím pouze jménem žádám tebe jednu za milost, síla

nech mým

obrovská

je

vnem,

dokud vrah domov není prost! Pekroil jsem háje tvého lem, v pýše svojí vzle jsem nad lovka, vím, smrt na mne eká, svobodu dej vlasti a mj život vem!« Ticho kolem. V svitu luny bledém každý strom se k nebi pnul, tu se zdálo, ve skal stínu šedém jakby Odin zvolna hlavou hnul. V tráv, listí náhle divný rej i snad v zái msíního svtla

smutn

;

pes tvá boha

—

létla

i pelud

kvapná stín

hra,

Ale div! Než

Hakon hlavu

šálí jej

vztýí,

v pružnou ocel tuhne každý sval,

v adrech

síla

milion

klíí,

paže jeho rostou v svazy

skal.

?

JAROSLAV VRCHLICKÝ

Jedné ruky vzmachem ze skály stoletý dub vytrh' od koene

—

ha, juž v dál se žene

andl

jako

smrti v zápas zoufalý.

Než den tetí za hory se

se

sklonil,

se rozvlnila zuivá,

kamenný

o mlat

dunl

štít

a

me

hmla

pádný

Slunce vzešlo. Vlast juž

zbavena

Hakon

jest.

zvonil,

kladiva.

okov

kiku

v

slávy

davy dlí lhostejn a spchá k domovu. jásající

Tam

jej

eká

duše jeho

jeho nevsta: hle, jde

žití,

mu

Jedním skokem Hakon k objímá Ale,

ji,

bda!

líbá vlas s

prchá nach a

Mrtva silou

z štíhlých

objetí jak

úd

vláda,

vdomí padá poup zlomené.

klesla. Jak tu Hakon zoil svou své blaho znieno,

jako zubr

v

líc.

tváe rumnné bez

jemu v

i

vstíc. ní se ítí,

náru

poranný

skoil,

vzal to sladké

bemeno;

divem náhle zhasíná plamen síly v nm, a sotva v klee milenku svou vlee

ale

ve zoufalém plái k soše Odina.

Vkroil v háje klenbu šumnou, tmavou, našel knží, vojska smsici,

H'

ESKÁ

sklonnou hlavou

zajatce, již se

k hoící se Stichly

POESIE

brali hranici.

zpvy,

utajil

se ruch,

k nohám boha klesnul Hakon s tlem a pak s hrdým elem vzpímil se a mraen stál jak nad ním

bh.

»Odine, jsme vyrovnáni spolu,

vítzn

ti vrhám pod nohy pomsty tvé svého bolu; ve své moci, jak jsi ubohý! Volnost plá nad štíty našich hor! krpj pouhá v moi Co mj život Hranice už hoí! Za tebou do Valhaly jde mj vzdor !«

ob

i

—

.

.

i

Domluvil a ku milence svojí sklonil se, ji objal rameny, políbil ji v cit divém boji, jeden skok a vrh' se v plameny;

Zástupem kik bojovníci,

utíkají

Jen

bh

(Nové básn

letí,

žasnutí,

knží v zmatku plachém strachem

na své skále

.

.

.

stojí

bez hnutí.

epické.)

Amarus. od dtství; jak tam pišel, dkoval však híchu tož Amarus jej zvali.

Žil v kláštee

sám nevdl, své zrození,

že

Byl velký, bledý, stále zamyšlený;

.

;

JAROSLAV VRCHLICKY

upen, jakby

zrak k zemi

stále hledal

cos neznámého. Jednou pravil k Bohu,

když

msíc

míže jeho

stíbil

cely:

»Za všecka muka, všecko odíkání, za ztracený

svj

život jednu milost

si

žádám od

A

nedomyslil ješt,

tebe,

rci,

kdy

andl

umru?*

as slétl

mu šeptal: »Umeš oné noci, kdy zapomeneš v lampu ped oltáem naliti olej!« Prchly dny a léta: tich, jako vždycky, Amarus žil smutný; vždy v lampu vnou když pilíval olej, dl k sob: »Rozsvcuju svoji duši«, a bolestn se usmál. Jednou z jara též pišel v lampu doliti zas olej chrám šerý byl, u sloupu na klekátku pod Panny sochou zel dva milující. Stál za nimi a dech svj zadržoval. Když domodlili se, po špikách rychle

a v sluch

—

šel za nimi, jej stál

a

divná jala touha,

na klášterním hbitov; pln bezu

stemchy vzduch

mu

byl,

vn

opojivá

vstoupla do hlavy, kdes v

kei

pták zpíval, motýli dva jak dva

kvty

by na jabloni oživené náhle kol

nho

lítali,

šel dál a dále.

Na jednom hrob, který srovnán s drnem pod lesem kvetoucího bezu mizel, tam sedli ti šastní: on ml hlavu na adrech

jejích,

v

její

erné

vlasy

bez stásal tžce porosené kvty, pták zpíval za nimi, a laškující

dva motýlové usedli

Tu Amarus na

svoji

jí v kade. matku vzpomnl,

ESKÁ

i20

nepoznal a

jíž

jíž

ml

za trpký tento život

vonl

POESIE

dkovati

—

a pták zpíval,

tráv hrála rosa; dnes nedolil Amarus lampu vnou, stál ustavin, a pták stále zpíval.

a

bez, a v

Dne druhého když k hóe tu našli

vnou

pišli brati,

lampu shaslou,

sirou,

po Amarovi nikde ani stopy; tam na hbitov na zapadlém rove však

ležel

mrtev, na

tvá obrácenou v

hrob

své matky,

stemchu

bez a

tak ležel tam, a pták jen nad

zkvetlou,

ním

zpíval.

(Nové básn epické.)

Vlas královny Elsy. Dost krásných žen jsem vidl v a krásnjších ve snní svém, le nad vše jedné krása svítí

mou

v

duši nebes

Zím ramen i

i

úsmvem.

oval snhobílý

hedváb as vlnu, oko

ader i

žití

víly

zlatý vlas,

ten dlouhý zlatý vlas,

tvj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas! I

že

nedivím

se,

zapomnl,

Gastron

smlý

žes královnou,

že vášní slepý, zdivoelý se pustil s piitkou nerovnou;

JAROSLAV VRCHLICKY

zpv

jeho

tvj

plnou chválou

slavil

štíhlý pás,

zrak holubicí, nožku malou,

však nejvíc

vlas,

ten dlouhý zlatý vlas,

tvj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas!

Král staec byl a neduživý

kdo

lásce tvé

by

zazlít

—

moh'

?

Tvj

pohled jeden dlouhý, snivý, a Gastron divý les hoch!

Což jemu zákon, pouto

mrav

ve lásky hlas!

Dnem,

nocí zel tvou krásnou hlavu

a na ní vlas,

tvj dlouhý

zlatý vlas,

tvj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas!

»Le

Na

milovat jen vzdechy, slovy slzy,

Sem

?

sny a záchvaty?!

žebík provazový, do tvé komnaty!

rychle

a rychle

Noc plná

vem

vn, sn

krále

a blaha

—

as!

Dnes líbat chci tvá adra nahá, tvj hladit vlas, ten dlouhý zlatý vlas,

tvj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas!«

A

stalo se.

šla cesta

jak

Pes

v Elsy

obyejn

—

balkon krátká ložnici,

chvíle sladká!

zde svili se msíci!

—

,

ESKA

A

Gastron a

POESIE

hladil v

líbal,

plái

líbal zas

tvá, ústa, šíj, však nejvíc

kam

rty jen staí,

vlas,

ten dlouhý zlatý vlas,

tvj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas!

V

—

tom

vešel král.

—

Stál v stínu

nu, tak se asto pihází

a rek náš

skokem

—

dveí

okna v šei

z

se vyhoup' na své provazy.

Král poslal za ním

než

msíc

sedm rek;

shas'

všech sedm zabil na útku, vše pro tvj vlas, ten dlouhý zlatý vlas,

tvj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas!

do les a zde se skrýval jenom v noci potají pod okny tvými hrál a zpíval, Prch' a

své lásky blouznil o

Tu

než juž

ráji.

padl jednou v ruce stráži;

me

stajil hlas,

mu

jen pro

berou, ruce váží

tvj

vlas,

ten dlouhý zlatý vlas,

tvj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas!

i Král druhého dne rozhorlený dal

a

v

trojí

pouta skovat

jej,

pi kvasu ped tváí ženy

chtl vj^smát se

mu

v obliej.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

Tu

Gastron jedním paže vzmachem svá pouta stás',

co v rán,

tvj

zbil,

až krve

nachem

skropil vlas,

ten dlouhý zlatý vlas,

tvj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas!

A

v lesy prch' a ádil znovu

a stejných

sob

k

sezval dav,

zda viti lze báje slovu,

chtl urvat

Ten v

králi zlatohlav.

zoufání na

trnu bledý

se bázní tas',

v elo se a vous rval šedý

bil

a klel

tvj

vlas,

ten dlouhý zlatý vlas,

tvj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas!

Neb Gastron smál se ve tvá smrti, do rvaky šel jak jdeme v ples, nuž, chyte jej on pouta zdrtí a jedním skokem prchne v les. Král: s^Rcete, kdo s ním v spolku stojí,

—

zda

bh i

d'as.>«

Kdys v noci ustíh' v nepokoji své

žen

vlas,

ten dlouhý zlatý vlas,

tvj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas!

A

když zas Gastron chycen jednou

jak

obyejn

pouta

král místo nich

na

šiji

Elsy

mu

strh', s

tváí lednou

kštici vrh'.

ESKÁ

Ji

ovinul

POESIE

mu kolem

rukou

jak zlatý pás, tu Gastron divou zaval

mukou,

ten poznav vlas, ten dlouhý zlatý vlas,

tvj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas!

»0 štstí moje! Elso drahá!

Te

ztracen jsem já bláhový,

ped

tváí vraha svého blaha okovy! Než zdrtil bych ta vlákna zlatá,

ty nelze strhat

mj

padne vaz! s bohem! jdu pro tvj vlas,

Bu,

Elso,

V

ruce kata

ten dlouhý zlatý vlas,

tvj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas!*

Dost krásných žen jsem a krásnjších ve

le nad vše jedné krása v

mou

Zím i i

duši nebes

žití

svítí

úsmvem!

ramen oval snhobílý útlý pás

ader i

vidél v

snní svém,

vlnu,

oko

víly

zlatý vlas,

ten dlouhý zlatý vlas,

tvj, krásná Elso, dlouhý, zlatý vlas! {Nové básn

epické.)

JAROSLAV VRCHLICKY

Výstel.

Noc svt

byla plna

a

rovnž

modrých stín; býti bájí,

nad ním spícím pouze bdlo.

a ticho

as

hvzd

zdál se celý

plynul tiše

modrou touto

nocí,

rachocením vozu, ni zpozdilého chodce plachým krokem. V tom tichu, které vtší ped svítáním se rovná hloubkou svojí hloubce moe, v ráz padl výstel mezi stromy v sadech.

jsa

nerušen

ni

Pak ticho zas. Na chvíli jen se zdálo, že polekán as v své se pouti stavil, a hvzdy zachvly se, modré stíny že zernaly a svt byl roven hiobu.

U

okna

stál

ka

jsem toto

k své duši:

Zas jeden život unaven a uštván

chrs hvzdám v obliej své pohrdání; z té

velké lodi, na níž všickni plujem',

muž jeden spadnul do vnosti svou vlastní vinou a vlny tmí se, a

Ta rána

z

—

a

hvzdy

lo

se jiskí.

bambitky, jež v

se zaryla, je

moe

dále jede,

adra

ticha

ovšem odpovdí

na neshody a tíse, boj a nudu, stud, lítost, zloin,

však darmo padla

A by

i

velká byla

a neštstí,

pec

výitky a bídu — rozluštním není.

—

síla

na tom

bol

svt

bídném

jsou ješt šedé vlasy starých matek, jsou slzy žen a vrásky, vztahující se v

nekoneno dtské,

bílé ruce.

:

ESKÁ

126

A

POESIE

V tichu této hluché, modré noci

já prosil tyto

šedé vjasy matek

a tyto slzy žen a ruce dtí,

by odpustily slabým samovrahm, nevzpomnli na v hrozné chvíli; a neustal jsem, dokud s tichem v duši mi nekles' mír jak velké odpuštní.

n

již

(Jak táhla

mrana.)

Positivismus. Otázka,

Sám

družinou svých

s

Co vit

andl

Vzduch

sn

jen padající

jde básník

svtem.

—

Není duch. se nezachvívá letem,

a v co doufat?

listí

zní

mu

v sluchu.

Mha

nesplývá víc na postavy stinné, Makbethovi zastoupily cestu, pahýlem suchý strom lhostejn kyne,

jež

gnom

Svt se

s

kahancem se neobjeví v

prázdný

tají

cit

je,

em

pod sobectví maskou

a chlad probíhá kosti,

a duše chví se

V

a

klestu.

tžkou nad otázkou

je tvá poesie, budoucnosti.^

Odpov. Je v ruce pilné, jež svj osud tvoí, je v kídle djin, které vichrem letí.

JAROSLAV VRCHLICKY

je je

V les hukotu a boui moí, v lásce žen a ve úsmvu dtí;

Je ve všem, co se hlásí ku životu, je v íši, z které nadšení žár tryská,

ve vrásce a potu, kde se ruka stiská;

je v svalu ruky,

kde

ret se líbá,

pes tvá bledou splývá, hnvu, v touze po volnosti,

Je v slze, která je

v svatém

ba je v té bázni,

s níž

tvá duše snivá

se nechce zíci cetek minulosti.

Však

dol

však ti

z

háv, juž

báse

— lovk

celý!

mrana.)

G Než

asy pes nj sply:

lidské práce, radosti a bolu

tryskne pravá

(Jak táhla

bez soucitu dol!

s nimi,

To vetchý

o

t

h

e.

ty jsi byl, snad vstanou

pvci vtší,

však sotva vtší vstane rnudec sladký, jenž v souzvuk zladil ducha

i

vzdor látky

a v orlím vzletu lidskou mluvil

Tvá píse

eí.

unáší, však víc, též léí,

klín matky, ^dny krušné, plesné svátky*, všem jenž stejn svdí.

tak milo u tebe jak v a jaks dél sám,

to práv

život,

Kde Byron

lkal a zoufal

sok všem lidem,

tys pozoroval jen a kreslil s klidem,

dd

budoucnosti a syn antiky.

!

ESKÁ

128

POESIE

práce vku tvého bude rumem, nad svta pouští a nad moí šumem Faust vzpne se vždy jak vnost veliký!

Nech

(Sonety samotáe.)

R ef lexe. Ty zvyklá hymnám Sapíy, Bacchylida, ím tob svt zde mystický a cizí, ím tob Madonn hvzdotkané ízy, strom poznání,

vina a trest hlídá?

jejž

—

chóru zpv a jiný s ním Smrt v lánu svta velkou že svou jsme dti viny, pádu, zla a hlízy, Slyš, v

my eknem

—

život

se stídá! sklízí,

nám odpovídá!

prach

O, Taygetu vy srázné, skalné tesy, ó, žití

ím O

rozkyplé po vesmíru,

vám laury,

kdy jak

ta

ada

bledých

muedník?

rže, závody a plesy, v sebe ješt choval

lovk

nept vám zpv

jásotu a

víru,

dík?!

(Sonety samotáe.)

A

1 1

e

1

uj a

Hmí

varhany a klenbou se to valí, kaskády zvuk bouném ve hlaholu, a svatí v oknech, zdá se, pjí spolu, a je to

hymnus

velký, neskonalý.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

Jak

moe

129

chytlo by se mezi skály,

to huí, tryská, k stropu letí, dol, jak nebylo by smrti, bídy, bolu, a

svty by

se v lásce objímaly!

Na okné malovaném Martin dává

pl

plášt žebrákovi, svtla hoí, dýmem stoupá k nebi víra.

kadidla

Však žebrák živý venku neustává se chvti zimou, žen na nádvoí u prsou bledé dít hlady zmírá. (Sonety samotáe.)


lír

První socha.

Rád

vidl bych

jej,

vztýen nad propastí

jak pod sebe se díval v chaos, hmotu, jak v plné síle bez vrásek a potu

vzpáh' mocnou ruku

moí

nad

oblasti.

Jak pojal celek nespokojen ástí, a

svty

hvzd

z

bezdna volal ku

životu,

legiony jako ptaí notu

jak v soulad rovnal a se nedal másti.

O, sochai, ó, vštci, myslitelé! Jak daleko jsme všichni té první síly, první

eská

poesie IV.

od pravzoru

vle smlé! 9

ESKÁ

130

POESIE

Jsme v poutech asu vzni ve prostoru, a nejlepší, co je

tíš

v nás

ctí

vky

celé,

meteor!

jen rozpraskaných

(Sonety samotáe.)

ír

Ballada vánoní. Vzbouili se proti

sedláci

pánm

v

ráz,

práce juž je trmácí, bolí plec

vaz,

i

hladem hynou dti, ženy, i

ba, zdá se být

Vzali kosy, brány,

motyku

o tu panskou dlouho

rý,

a cep,

švihá, zvoní to jak

Jedli

otrávený

ten boží klas.

bi

leb.

zv a pstruhy, co sedlák ml

zápas tuhý

o plesnivý chléb.

Panský zámek dobyli, zapálili

vž,

vykradli vše

obilí,

krávy, koní spež, zrubali vše

panskou chasu, nešetili žen a dívek

Pán se s chrty,

vztek

ani krásu

též.

honu navracel

z

ohai,

mu

divý v duši vjel

a krev do tváí.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

Útek' V

zmatku ku sousedu a tam

131

svoji celou

bdu

vypsal císai.

V

krátké

dob

dragoni tu

trouby jek,

již,

pojímali dobytek, zapálili chýž,

sedláky pak chytli v

hvozd, na Bože, ty to víš!

Plá

útk

se dali

pozd

—

se táhla bez hrází,

v prostedku strom stál; vojska tlum sem pichází, táborem se dal, dlouho prohlížel tu sosnu, bruel a se ztrácel do

sn

starý generál.

>Pkný strom lze jej

to!

Z daleka

uvidt,

povsíme lovka sedláci jej

na každikou snt, v celém kraji odtud hoši,

pkn

uhlídají,

k práci hned!«

Stalo se, a ve chvíli

pivedli je sem, každá snt se nachýlí

smutným bemenem; v haluzích to stená, praská.

opustila

Pt

a dvacet

visí

do kola!

Pt

Pane Bože, což tvá láska

zem?

a dvacet

sedlák pízrak,

ESKÁ

132

POESIE

každý mrtvola.

V

haluzích to praská,

Dl

haluze se níže chýlí

kvílí,

k zemi do

póla.

generál,

do boty

striv karabá: 5>To trest selské holoty,

co žen, dtí plá?

Jako svícen strom ten stojí, vánoní to

strmek v chvoji,

pkný ramená!« Tu dl »Já

jej

kdosi ve mraku: rozsvítím!*

Blýsklo se síra,

Temný zvuk

všem ve

zraku,

ohe, dým.

a rachot hromu, kvílení a praskot stromu, rychle, jak to dím.

Celý tábor v plameni,

v

moi ohn

stál,

útk, zmatek, úpní, a strom jasn plál, mrtvolami obepjatý hoel jako svícen svítil v šírou dál.

Prchla noc, a

hoel

tak

obas boží

dn

hoel pt,

zlatý,

zas,

náhle v jeho jas

andl sle,

sedlákovu duši vzal, na srdce jako bílý kvt!

Na pasece pusto popelišt^ rum,

ji

Bohu

kol,

dal

!

133

JAROSLAV VRCHLICKY

ve krajin utkvl bol,

nevzbudí se

hru

tvá lidu

dum,

z

kivdy cítí, strom však v sny všem tyranm

svítí, svítí, svítí

(Selské ballady).

Matyáš Ulický. (1627.)

Matyáš Ulický s s

stál již

ped

popravou

nachýlenou skrání, s obnaženou hlavou, které sedeli mu cihlou pomazání;

v oích vyteštných žehlo jemu plání, rety škubaly se jako v divé

zmatenou se ob

as

slova to jen kusá,

kei, eí,

zachvívaly

kiky utlumené.

boue když se bradly pes koeny kmen, pes balvany

Náhle jako

zaal mluvit k

lidu,

žene,

chvátá,

co holomci kata

chystali své stroje: ten, hle, zkoušel

sekery své ostí, ten jsa

palcem

dobrým znalcem,

mil okem, zda-li snese tiži, k skipci až ho pipnou od paty ku kíži. provaz

—

,A

jen vymluví

napraví

mu

se,'

kat dél, ,však

již

tipec

kolo, panna, boty, skipec'

A knz

mluvil k lidu na valech i v brán: »Matyáš Ulický, zbožný sluha Pán,

že jsem

jsem že jsem že

nemoh' déle vidt selskou bídu, z isté lásky pomoci chtl lidu, zavésti chtl pravou íši Krista,

ESKÁ

134

POESIE

kde se rovnost stav, bratrství všem chystá: pány jat a souzen, vydán na muidlo, vyprávím te svtu, co mé oko shlídlo v bezdnu tžké dumy a co vidím ješt, co ten brousí

—

mee,

co ten chystá klešt.*

ho necht,' kat

,Jen

dél,

,

naposled on

—

šílí.'

Sestoupil jsem ke dnu, tam kde duše kvílí, veden okem ducha octnul jsem se v pekle, Hospodin jež schystal panské luze vzteklé, muitelm lidu, zpupným násilníkm,

náhoním jich, katm, popm, námezdníkm. A má duše plesá a má duše jásá, okovy své vazby kvtným pýím stásá, panského vždy pekla strašlivé ty divy podaly mi dkaz,

Bh

že spravedlivý,

co dnes panstvím, slávou, bídou že je píšt.*

—

—

ješt s popravišt bouit k vzpoue.^ V bubny udeíme, jeho zpupný hovor vavou pehlušíme.' ,Jen ho necht,' hejtman s úsmvem dí mstský, ,kdož by nco dáti moh' na ten žvást dtský? Každý ví, že blázní.' ,Jak že,' praví soudce,

má

,

lid

—

—

A knz poal znova: tžké kroupy byla jeho slova, když se sypou s mraen, mlátí do obilí,

jako

byla plna pravdy,

pesvdení,

síly:

»Vejdu v ernou bránu temné klenby skalné, slyším hádky, zmatky, stesky,

kolem

slzy lidu, které

vesky

od pravku

žalné;

JAROSLAV VRCHLICKÝ

prolity

kdy

135

byly, zhoustly v kalnou

eku,

a ty vzdechy lidu, v tom, co panstvo hýí, valily se jako netopýi, nesouce se k Bohu obžalobou: bídou, hladem, utrpením, mdlobou.

klenbou

vnou lidu

Brodím se tím bahnem a tím vzduchem vzdech, stoupám ábelského dále do pelechu, duch mne chy, jak druhdy chytil Habakuka, ukázal mi všecky panstva bdy, muka, všecky

jejich tresty,

muidla a hloží, pomstu boží,

háky, kotly, šrouby, celou

mi vci. Nejdíve mne vedl ku obrovské kleci, která zamížená z erné skály zela.

divné, prapodivné ukázal

Ta vám byla potvor divných plna celá: v jedné smsi, v jednom reji, v jednom klubku toily se, valy jak psi do náhubku, pihlédl jsem

blíže, kousali se dravci,

v kalu rousali se písai a správci,

dchodní a vrchní, panští mušketýi. V jednom kole v kleci bhají a víí, skáou jako štvaní od podlahy k stropu, chytají své hlavy v sít vlastních cop, které jako jehly, kamkoli se toí, šlehají

jim v tváe, šlehají jim v oi.

Upadají

pes

pi tom

hole

i

vlastní

pes

kordiska,

bie. Chasa tato víská,

prská, slintá, cintá, rozplývá se

pláem,

neb nad nimi Satan stojí s karabáem; švihne, a ta chasa taní v jedné zmti, švihne, a ten

chumá cop

švihne, a to klubko

nahoru a dol,

k výši letí, padá kruh a ada,

noh

vný

a lýtek

;

ESKÁ

135

POESIE

V hnvu, evu, stesku, vesku, smíchu, žalu boí vlastních do výkal.*

vstává a se

—

,Bude teba dvojí rozžhaviti klešt,'

praví hejtman,

,

necht,

>Duch mne vedl já

zel na

duch

dál mluví ješt!'

kruhách spjaty svého katy;

dále, a tu v

muení

je volal

a

lidu

jmény, jak psi zaskueli,

mnohé sám jsem poznal, kteí tady Tu Ploškovský Adam, tam Lorecký

dleli.

z

Lkouše

v šílenství a žalu vlastní ruce kouše,

pan Lev z Rožmitálu sedl celý nahý, vosám vydán v pospas podél erné dráhy pak jsem vidl stranou, jak Štpána Slika sedmnáct erných ert z kže de a svlíká, za to, že lid musil vyznat a se káti, že jen

áblem

sveden, zaal v boj se hnáti.

Byl tam jeden opat jak

mí

z

rukou

z

ábl

Vysokého Mýta, až ke stropu

lítá,

svým velkým bichem mí byl vru dobrý. Zel jsem tyry erty veliké jak obry, se

cosi v stínu skály kutiti

tžkou mli obilí

mu

to, jež

tam

s

chvatem:

panem Kolovratem,

cpali v jícen

na vrtele,

na sedlácích vydel. Bez

špatn dlali

—

práci s

to v jeho vtší

,Nuže, nyní pravou

fortele,

muku.«

utnte mu

ruku!'

Sekera se mihla, špalek v krvi ploval, ruka padla k zemi knz však pokraoval:

—

»V stedu lomu velký, žhavý kotel kyne, pknou láze máš tam, pane Wallenštýne!

«

:

JAROSLAV VRCHLICKÝ

137

Redcrn stojí vzadu, ábly komanduje, by jen pikládali dál, je persvaduje, ve kotli to syí, praská, stená, mlaská, kolem kepí v tanci pekelnická cháska. Dál jdu, tžce v kostech brodím se a štrku. Divný trest t eká, pane z Wartenberku, za to, že jsi lidu tanit zapovdl, posvícení slavit i muziku nedl, ti sta ert nyní na pekelné basy hraje k tanci tob, vstávají ti vlasy, každý tón je žhavým do ežava drátem, propíchá ti mozek, trhá uši chvatem, chechtot dodlá se konce, a když fagoty a dudy, housliky a zvonce zanou od podlahy, a tvé nohy samy vrtí se a klátí. Aj, tu dobrý známý, jiínský tu hejtman Taxis

bs

—

Nedoeknul,

mu

ruky katan práv seknul, sekera se mihla, špalek v krvi ploval, ruka padla k zemi knz však pokraoval do druhé

—

»Nejen dávné katy zím,

i

katy píští,

tam jak tady já na popravišti. Nestaí tu kotel ani muky všecky, stojí

jaké zasloužil by statká Kostelecký.

Za nehty

mu

ábli

zarážejí v

smíchu

žhavé tenké dráty, bratru jeho, mnichu, druzí

páí bicho a

z

Kalenic paní

žhavou týi v jícen vráží pi snídaní, žhavou týi druhou vráží ku obdu, žhavou týi tetí Satan ku posledu. Dál jdu spousta jakýs pytel

— ábl

válí

ESKÁ

138

POESIE

pes paezy, strže, pahýly a skály, z pytle náky znjí, kletby, láni sterá. Co

to valchujete?

—

Pana Lamingera! Sklepeme ho cepy zašitého v pytli! A než obrátí se, již ho drápy chytli, do vody jej vrhnou, vyperou jej chut, na rošt pak jej vrhnou na pekelné kut, aby osušil se, po chodovsku k tomu na dudy mu hrají.<í Náhle hlasem hromu hejtman rozkazuje: ,Na skipec s ním, braši, ztuha pivažte jej, nežli se nám splaší, snad mu na tom loži pece zacpem hubu!'

Provazy se vzpjaly. Hra koleek, zub zala pracovati. Ulický však stále vidní své hrozné rozvinoval dále.

»Ve smrdutém bahn

potí se a

vaí

hezky na hniliku páni kommissai, kteí vyšetují živelní vše škody, spory o mezníky a vše nepohody. Ti mezníky s chvatem na svých nosí zádech, až pot s ela proudí jim ve vodopádech, ti tžkými pluhy pikrajují meze, jiné vodí erti žhavém na etze; jiným láhve vína otloukají nosy, z broskví daných v ústa vyletují vosy, pavouci jim hnusní v prsteny se vší,

druhdy na koárech, nyní bední pší, v moálech se vláí, písinami v plái, tlum jich bede bídný dál tou tlamou draí.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

Z jednoho tu koutu zní to:

V

stedu samých

ubožák

je nahý,

áblv

tlum

jej

ábl

h'tá

139

Bda! bda! hrab Breda,

do kola se toí, dtkami, jak skoí.

švihá

A ty dtky z ženských spletené jsou vlas, neb ten vilník chytal mladou, díví chasu, sedláci když platit nemohli mu dan, dívkám vlasy

stihal, prodával a za

n

ml

na desátku. tch ženských vlas chycen na oprátku a z tch ženských vlas biován je bii. Oj, to divoký hon, lítá to a fií pes hlavu a plece, pes stehna a boky, uhrazoval ztrátu,

již

Te

a pan

hrab pi tom dlá

divné skoky,

podobá se kozlu, který zahradníkem dopaden byv, kepí mezi zelím s kikem.

A

ty ženské vlasy, ty jsou jako zmije,

každý kolem tla se jak

ohe

vije,

a ty ženské vlasy, ty jsou plny jedu, a pan

hrab

plný ran

je,

na které se slétá much a hnis

—

již

,Což

modin,

ved,

stek

vava,

k zemi tee. Honba neustává.* již

nepestane ?' hejtman kií, jemu vytrhnte!'

jazyk jedním rázem

»Vný

Hospodine,* Ulický ve, bda,

a pahýly

rukou v krvi k nebi zvedá,

>vidím tvoji slávu, vidím skrze mraky

andl

tvých davy, perutmi zraky

hvzd záivou

tísní soucitn mi cloní,

slyším divý dusot ze zjevení koní,

jedou na tyrany, k

pomst

svaté

pílí,

íši zmaru, trestu, krve k zemi chýlí

,jdte,

<

:

ESKÁ

140

POESIE

na ty vaše zámky, na ty vaše hrady, na pelechy hanby, krutosti a zrady;

huet vody jako hromy dálné, duch, alleluja valné,

slyším

slyším jásot

—— —

Bože, Hospodine

Kat

do prachu

jej

Uliky však

mu

v krvi pod nohy

dále krve

jazyk trhá,

mu

vrhá.

horkým proudem

blekotá

su mne svojím soudem, mne teba plamen tvého pekla schvátí, dej, bych — aspo — pánm moh' tam — »0, pane,

a

pikládati!* (Selské ballady.)

Hbitov v Slavíku,

jejž

písni.

v luzných nocích Háfiz poslouchával,

kde zpíváš te?

Rže, nad

Hvzdo

Dante druhdy, vnoen v dumy, stával, kde voníš te?

níž

sladká,

povznášel se

k

jejíž

Tassv

snivé zái ze žaláe žalný kvil

a

vzdech

kde Srdce

z

plamen

srdce Sappfy, na

svítíš

nával,

te?

ty stkáno, z rží, z vína,

nž

Eros jak na lyru hrával,

kde

biješ

te?

!

JAROSLAV VRCHLICKY

Vlno Šastná, jež jsi tekla kolem nohou Hérony, Leander když plavbou mdlý je bouné objímával, kde plyneš te?

V

hbitov, vždycky pochovával, kde pláe te.

písni shledáte se, ta jest velký

lovk

kam své mrtvé bohy (Hudba v

duši.)

Rozšite Boha

Od pólu k pólu veliký zní hlas: Rozšite Boha! a puknou tmy a vládne jas a jas: Rozšite Boha! Pry

s

maskou prázdných pojm, bytost bud,

tvar jeho vesmír,

Zem

celá budiž

kterými blýská

A pec

bu

bu

záný

jeho hlas: Rozšite Boha! z

perel tch,

jeho pás: Rozšite Boha!

ve všem on,

bu

strom

i

ke,

zrno pisku, na oase trávy klas: Rozšite Boha!

O behy jak pes

vna a

opírá ruce své,

mu skuí as:

pod nohou nech

A prostor jímž

moe

jednou

mní

velký, bez hrází

nový

bu jeho

Rozšite Boha!

vzduch,

Rozšite Boha! Však srdce lovka pravý jeho trn, zvst o šttce kmit a dláta ráz: Rozšite Boha! z písní básníka a z révy poháru svit oka jeho blýská, pojí nás: Rozšite Boha! se v tvar

zas a zas:

bu

nm

A

A

s

zem

milenc rt splývá jeho celá budiž

(Hudba v

vný

dech,

jedné lásky kvas: Rozšite Boha!

duši.)

-í

-ti

ESKÁ

POESIE

Ze »Serenad melancholických*. I.

azur jesti jako velká vodní tn, pozvedá se msíc, oko leknínové, prosycen je nhou, vzduchem táhne

Hle, z níž

kraj

na tráv Z dna

tn

vn,

rosy kapky briliantové.

svítí

flétna zní a

stn.

harmonika

kvt stn,

O, na svém srdci nosit chtl bych ten

mé

srdce po

nm

dávno chvje se

a

svatý,

by stásal na mj zpv svj záící pel zlatý, by znl jak harmonika ze dna vodní a chvl se motýlem ti ader nad poupaty!

tn

O, bílé elo tvoje podobá se lun, když z lna erných mrak nad horami plove, noc letní spí v tvých vlasech, z ader stoupá a zatápí mne moem! Pojte, moji snové, jí z oí ílétna zní a harmonika stn.

n.

Ticho.

— Jenom

fontán

kvílí,

hloubej, hloubej v polštá bílý

tvých se

lilje

ader

chýlí,

tvá tmavá kštice;

i

písn, jež mi v srdci zbyly, jak hrdliky hlavu skryly

pod kídla, se utišily. Nemluv ty též více!

— Ob as hvzda dímá ve poupti.

Ticho.

vn

sletí,

vn

JAROSLAV VRCHLICKY

a sny zlaté v hlavách dtí,

svt

snm

má

pospíchá

tmavá jak

moe

míru

je

a k tvojim

do

—

objetí

láska spti,

stín starých sntí,

záící jak

zoe!

III.

Nic smutnjšího není nad flétny roztoužení, když v ervánkovém ohni se rozplývá svit denní.

Mezi stromy zní

to,

kdesi v šeru skryto,

Mladí snové,

dí to: líto

mi

vás, líto!

Úpí to a vzdychá

dojemn

a zticha,

jako milá, když na

Slyš, z rákosí

zvuk to snivý, chví se to jak

ader

tvojich

Vlní se

Noc

oi

elo dýchá.

a na

to,

eky mkký,

pod polibky vdky.

stn.

kvt

ln

a v jeho vlá ta opojivá, je

zpívající

vn!

ESKÁ

POESIE

Nic smutnjšího není

nad flétny roztoužení, když v ervánkovém ohni se rozplývá svit denní.

IV. (V pozdním lét.)

Hle, msíc diamant veliký se kmitá, hraje

kams

O, noci, rci,

uspalas je

kams

O, noci,

svj

vtvemi. dala slavíky,

ržemi dala

>

hvzdnatý

pláš, zkad padal vábný tpyt,

kol jasmínu

snad

hvzdy

kvty

rozváty,

mají nahradit

Je pravda, kol vlá

vn

í

dost

kvt,

poupat ve tráv, a každá kapka živý skvost v kapradí záí míhav. a

Je pravda, po každé se honí lesklé a

buk

též

Kde

sn

ob

pšin

krpje,

hlubokém ve stín

as ptáe

ale,

si

noci, tvé

zapje. kouzlo

jest,

bouných tuch, kde svžest vn, záe hvzd, vír a tisíc

slavík

zpvem

sytý vzduch?

JAROSLAV VRCHLICKY

Ó, lásko, jak démant veliký, plaš v srdce rci,

moje spjaté snem,

uspalas všecky slavíky,

již jásali

kdys v

nm?

V.

Celý den jsme spolu

byli,

ani slova nemluvili, dívali se jen, jak

smutn

veer

v dol se

chýlí.

Jak se tiše sklání k zemi, bez ruchu jde haluzemi, jako smrt a jako osud, a jak

My

ta

nmý.

dv

—

propast lidských bol,

hloubky

mily (Hudba v

jest

zde, štstí na vrcholu

tam ty

my

—

noc a duše

se spolu!

duši.)

Ballada o marnosti všeho. sladkých tón, loské snhy s hor ? v srdcích milion

Již ptal se Villon, mistr

kam podly

A

otázka ta

se

zní posavad, ta nejtžší je spor,

o njž se tíští titanský náš vzdor.

O vnu o

eská

sníme, okamžiku dti,

hvzdné poesie IV.

zái, kráejíce tmou, 10

!

ESKÁ

146

POESIE

a nejsme víc, než ptáci,

než svadlý

list

již

kol

letí,

ve jiných hnaný zmti,

a srdce šeptá s

povzdechem: Kde jsou?

zádumivé zvuky zvon? chvl se bor, když mladost pozvedla nám taj clonu,

Kde Kde v

jsou ty

slavné žalmy, jimiž

hru

láska padla

nám

jak meteor,

zem v kvtech smála se, kam sáhl O, polibky! Na jabloové snti se tolik nechví ó,

písahy,

ó, žaly,

kvt vánk

zor.

hrou,

jichž nelze dodržeti,

jdoucí plesu ve záptí

Jen srdce šeptá

O, díví hlaviky ve ó, ženy, jež jste

—

povzdechem: Kde jsou!

s

šíje

vdk

sklonu,

byly vzor,

na Venuši já myslil, na Madonnu, na Orfea a velkých sbor,

pvc

ó,

plachty dávno zašlé za obzor!

O, lodi padlé vlnám do objetí, ó,

vojska zavátá v

ó,

msta dávná

ó, prachu, stíny

pouš bouí

zniklá

od

zlou.

staletí,

v lidské nepamti!

jen srdce šeptá s povzdechem:

—

Kde

jsou

Posláni:

Jak nemyslit na vlídný

úsmv

dtí,

na paprsk smíchu, hudbu srdcí dvou

Na

?

musí v troskách práchnivti. a emu oko pouhou slzu svtí, a srdce povzdech zoufalý: Kde jsou? vše, co

(Hudba v

duši.) lir

lír

JAROSLAV VRCHLICKÝ

Píse Tma. Nad oblakem,

147

života. z

nhož déš

se

lil,

dva andlé se náhle potkali, a v prostoru, jenž v dálku prázdnem zel, se zastavili, stejnou otázkou na chvjných rtech: Kam jdeš? se zakikli.

—

—

Tak rzni se

dol

byli: ten, kterého let

nes', byl

odn

v bílou zá,

jak z luny stkanou v noci podzimní,

na ele jeho

hvzda

—

svítila

se

svží v stromu života

se

vlasem žlutým jako

a snítka

—

odn

mu

vinula

obilí.

vzhru smoval, šed modrý šat,

Ten, který z dola byl

urvaná

ráji

v bledý,

v tu barvu, v kterou mlha oblací

dív než dechem mrazivým zane dýchat prosincem, erný bez ozdob pes bledou tvá

hor ela,

na nivy vlas

mu

visel jako v asech pozdjších u chrámu brány ženám kajicnicím.

Tak potkal v prázdném, hluchém prostoru kdys andl Žití Smrti andla a neznali se oba!

.

.

.

,Vítzem juž vracím se,

že

dokonáno

bych Pánu

dl andl Smrti, ,tma mé sestry, vládnou!'

— je život ješt,

povdl,

dílo potopy,'

sám by

hned musil pestat a bude na vky!

—

a zniení,

Lžeš, neb mýlíš se,

vný bh

být. Ó, život jest

ESKÁ

POESIE

,Chci

A

létli

vidt

jej

!'

spolu dlouho oblaky,

jenž jako hory, jako pralesy

tmly,

se

rostly, stále

mníce

svou podobu, tu hydrám podobny je oplétaly chvosty dlouhými,

tam

celé

moe

tvar bájených

jim v cestu stavly, tu

msta

jak

se

nížil

tmly

se

fantastická; jejich let

stále, juž

i

kídla svá

—

ku vodám schýlili tu zeli v tm bod malý chvt se, archu Noema. K ní zamili, nad ní stanuli na kídlech rozpjatých jak v letu pták, a okem duch pronikali tmu, stn trámy, stechy vazbu mohutnou,

a vidli:

Ve jizb pochmurné muž polonahý sedl na zemi a v loktech držel ženu spanilou a asem vroucn líbal vlasy jí, tvá v adra její kryl a znovu dál jí oi líbal; ona unylá jen chvla se a plála purpurem, v njž slunce obláí se, než jde spát.

A

veliký ten gigantický muž,

tch

poslední, jež divá potopa zde nechala, ten zpíval divoce, a jeho píse hrozná, vášnivá, z

stn

pronikala díví mohutných

a pronikala stropu velký krov,

ba pronikala jist nebesa.

A

oba andlé se

sklonili

JAROSLAV VRCHLICKÝ

a

k uchu skloníce lem

te

hymnu

slyšeli tu

perutí,

tonoucích:

»Vlny vrou divoce, slyš

Co

chtl, stalo

jsi

z

bicha

je,

Jehovo!

se, dílo je

hotovo!

skoepin;

Já pluju v zdrtil jsi

lovka,

v psti své jak zmiji

sím

jí

^^9

však živoucí vytéká

a bují v slabé ttin.

Vlny vrou divoce, pode

mnou mrákota;

života

píse hlasnou zpívám.

si

Kde

vtru

vesele do

ale já

ty

i Nevím

mne

málo mi pekáží. k ráje snad zápraží v propast, k moe nivám? slyšíš

jsi,

kam

Pluju,

?

Nevím

}

to,

pouze vím, že ješt žiji tu v lodi své tu ženu ukrytu, jen ona zbyla se mnou. Pouze vím, do tmy že plá její vdk, to,

mám

a že

úd

že

mže

jediný horoucí polibek

mou Když

osvítit

ty jsi v

noc temnou.

bezedno spousty vln moských málo ptal,

slal,

skal šíje utvrdil, já se té

co ty chceš

Ty budeš

jak

mne

se tázat

mdlý brav

?

dál vodit

hvzdný

—

odný

v svtla háv já budu, v srdci mír, své ženy vlasy vázat.

Ty budeš bleskem svým slunce

zá

ve

moi

taviti

vjíždti do hlubin,

na rubín,

procházet brány veletok

vír,

!

ESKÁ

150

POESIE

a perly chrliti v kaskády oblouku já

—

budu rukou svou na zkvetlém palouku kol

její

sjíždt

bok.

Dva svty rozdílné stvoils a zniiti oba je nemžeš! Život se zachytí na vetché pavuin, ba,

v té

i

hoké

a

kterou smrt strojíš

Život

— —

mn,

životy úpjí!

skoepin!

Já plavu v

Život

pochmurné krpji,

ten nezniíš, sebe bys musil

dív

ten nejvtší vesmíra bájný div,

mým tee

žilobitím;

povznesen nad zhoubu, nad moe hlubiny, nesu jej vstíc, já lovk jediný

vkm

tep jeho velký cítím!

Cítím všech budoucích

vk

sny, zápasy,

starých dob minulých mroucí juž ohlasy

jim brání se jen ztžka;

matko všech, ženo má, jásej též divoce! Lásky mé bujae vykvete ovoce, je svatá žena, knžka! vidní zázrané! Vidím svt nový zas v tišin bezmrané,

Život, ó, život, ó,

jak

muška v pavuin Vody nech

se vznáší vesmírem!

ženy

mé

lokty

já plavu v

Ds si

andly

jal

mne

skoepin!*

—

stoupají,

divoce houpají,

ani slova

—

již

neekli, chtl každý odlétnout

JAROSLAV VRCHLICKY

opaný, le divný

V kraj nebes je schvátil

pak oba

—

sob

dlouhou klesli

cit

chvíli váhali,

v objetí.

(Zlomky epopeje.) -ti

lír

Tanenice. Když Sisymbrion

taní, což se

pi zvuku flétny od veera k zkosených tu vzduchem a

vn

vn

jetele a

Když taní

dje

ránu,

luk

chvje

majoránu.

Pyrallis, tu jen se kmitá,

nad hlavou toí svoje ruce bílé, ty ek' bys, bájný pták to kolem lítá, svá kídla snžná zvedaje a chýle. Víš,

pro

Paena,

jež

ader

jí

z

bílých

jí

z

roztažených

A

pouze taní nahá,

sluje záící?

—

Déš

jisker srší

kam oko sahá, rukou rže prší. a

je podobna v své kráse kvtin, jež na svém útlém stonku pi vtru políbeních zachvívá se. O, zvuky flétny, bubínku a zvonk!

Taluza

jen

A

Sigea jak hne se v hbitém tanci,

tož každý chápe,

její

vdk

a

nha

že úskalí jsou srdcím, která psanci

kol bloudí a jež vichr

vášn

šlehá.

ESKÁ

152

POESIE

Sinope v tanci sama flétnu píská, hudba s poesií letí kolem, pták vyhlédne tím zmaten ze koviska, a zem sama chví se tajným bolem.

to

Synois

vážn

uklání se v

reji;

ten harmonický, klidný je a istý, a prsy její tunikou se stkvjí

jak za

kišálem

liliové listy.

Kde Pagis taní — utec, satyr v sítí sám zaste oi v noci jako ve dne, do její vlas každý kvt se chytí, do její dlan každé ptáe sedne.

ím

Však neeknu,

Kdo

miloval

mu budou

ji,

vábí Nikostrate.

vždycky v duši

ví to;

tkvti

její

vlásky zlaté,

v prstencích vinoucí se kolem

A

pizná, láska, chléb ten ideálny,

jíž

je

uší.

bozi, lidé, svty jsou a žijí, sama tancem, k nmuž vesmír valný

jen

nekonenou

skládá melodii

.

.

,

(Zlomky epopeje.)

Poslední triumf Petrarkv.

»S hvzd dál

zlatý prach

nemžem,

vše objímá,

na kídla naše kane,

zde démantová skála

mj

miláku

a pane!«

JAROSLAV VRCHLICKY

A

Laura jako velká zoe

a Francesco se díval v

plála,

mrak

še,

kde v hloubi samá slunce kolovala; Pak na ty skály, na nichž mnohý ke plál edenskými poupaty a svítil, a na ni zas, jež matka, cho a dce, Jež vše

mu

byla, pro niž všecko

Jak druhdy

te A

její

jménem

s jejím

úsmv

poup

jako

cítil.

v písni hrál, chytil

jakby rozdech' rži, jen se smál

a pravil zvolna: ,Ješt výše, drahá, a výše zas a výše, k

Bohu

—

»Když tedy chceš« a andlských

a tísní kídel

šla cesta jejich.

Tam kvty z

šli

a v

A

Kam

dál!'

jemn

už se zdráhá,

dál zas

zrak zpilý sahá.

barev sterých, tpyt a

jas,

moe vn v moe svtla spolu moe tón mísili svj hlas.

byli

a perly

kvty dva na jednom

dv

stvolu

ve jedné škeble uchu,

a jedny rty u mystického stolu.

A

nesli se jak

kam andl

chmýí davem duch,

kídlo,

pevn

kladli

nohu,

však bez hmoty v

tom safírovém vzduchu.

A mli

vle

poznání a

vlohu,

co jeden chtl, to oba chtli a jedním

dechem

lkali:

pec

Výše k Bohu!

<

ESKA

154

A

POESIE

kídla kde se spletla u vnec,

on

zastavil se, bylo

mu

tak blaze,

jak orlu, úzkou jenž opustiv klec

Hmít mže vesmírem k

na volné dráze,

ní sklonil se a pravil: ,Jako

hle, v mhu

se tratí

pýí,

ony skalné

hráze!'

Jak v jeseni, kdy vítr v astrách hýí a unáší jich pestrobarvý háv, že

samá kvtná tíse vzduchem víí:

Tak opoždných se ješt

andl

vzduchem

zde dav

—

nes'

však zánik' v páe,

a vstíc jim kynul svtla proud a splav.

A

kol nich rostla záe, záe, záe!

Bh

duše drahá, bydlí tam již on ptá se, blahem roznícené tváe ,Rci,

?'

Výš pozvedaje. >Ano, sn a tuch vný cíl tam bydlí, brzy nám

ten

se zjeví, až vzplá blesky celý vzduch.

,A v

sám a sám?' nohou mu sedí patí v náru hvzdným tmám.«

onom svtle

bydlí

>Ne, miláku. Smrt u a tiše

,Jak,

A

Smrt? Mne lekáš

ona: »Je to jako v

Smrt

s žitím z

Smrt

s žitím

svojí žití

odpovdí.'

tady,

kosmu kolébky vstíc

spádají vše svta ády.«

A

nežli domluvila, obklíily

je

kolem svtla

zlaté

vodopády.

hledí.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

A

nich zjev kráel vstíc jim velký, bílý

Z

a kynul palmou. ,Rci, to

vru malý

z té

To

Smrt

je snad,

strach se v duši chýlí.

není hrozný pelud, není kat,

ds A

153

Hellenská báj tak

lidstva,

ona

»Tvá

s

úsmvem

ji

snila.'

všech rajských vnad

písei,« dla, i>tak

ji

promnila!*

(Zlomky epopeje.)

Faust v Praze.

krm

V

staré na Šmerhov divný mumraj, divný ples

doktor Faustus

z

studentm všem

Wittenberka dnes.

strojí

Zastavil se v Praze letem

na své bludné pouti svtem do italských smavých niv; na koleji ráno mistry v syllogismus

uenosti pravý

zape

bystrý,

div.

Na veer pak celou kolej zval na Šmerhov k veei, co tu vína, medoviny, ani

krmá nezmí;

Faust v student sedl stedu,

enil a

pil

vychvaluje v

její

vdu

vznik a zdar.

ESKÁ

1S6

mnohému slza

POESIE

až bakalái

po vyhublé tvái

vousem

»Vda lovk,

tekla ve pohár.

— žena nenasytná, vný nedouk,

ím

víc dáš

šíje

tvé

i

jí,

tím víc ssaje

mozku

tuk.

S magií však alchymie, v té se jádro všeho kryje, tof je dívka, vzlet a skok!

Dlá

zlato,

íší blýskne,

a juž zasvcenec tiskne

dvat

kyprých

pružný bok.

Tm s

se oddá, kdo chce záhy dobrou jen se potázat

—

jejich mistr, chci pár

pátelé,

vám

kousk,

ukázat;

rozumjte všemu žertu, nemyslete, že hned ertu propadnete duší svou, všecko v

svt

stojí

šprýmem,

prpovidky hladkým rýmem, syllogismu bystrou hrou!«

A

jak v sklep Auerbacha zaal kejkle provádt, krmáova kredenc v kout na velbloudí rostla hbet, samy z pochev létly mee, z dr ve stole víno tee,

pi hlaholu dud a trub komínem oknem letí i

;

JAROSLAV VRCHLICKY

na sudu a na koštti Belzebub.

Lilita a

Židle chodí s lidskou tváí, s

velkým bichem sem a tam,

konvice se staví samy

erný

na police

koek,

ti sta

okny na

trám;

jen to blýsklo,

ulici trysklo,

sklo však celé nad

krmá,

jenž

sem

vavu,

dívaje se na tu

rázem

uši oslí

úbl

stril hlavu,

ml.

Dvanáct bilo. Hluk a povyk pešel v teskné mlení. Faust dí: »Nyní ukážu vám vrchol svého umní,

pedvolám vám

duši lidskou,

istou, pravou, etherickou, spjatou pouze v stínu tvar;

nebude to lstí a klamem, Albert Magnus s Nostradamem zel ji tak i Abelard.«

Na protjší stnu chvatn velké plátno napíná,

mí

nohy

kreslí

vzduchem,

kruh

tlum se protíná, magická kol táhne kola a

pak velkým hlasem volá:

»Vzhru

z hrob, duše, sem, Nimrod nebo Ábel,

a

jsi

a a

jste

vás zrodil

ím

i

drakem, lvem

Babel,

i psem !«

;

ESKÁ

158

POESIE

A

tak ped ztrnulým davem Alexandr velký šel, Hektor, Ajax, Andromacha, žel, v tvái majíc v posléz záící a mladá Heleny též vzplála vnada nesmrtelná na plátn, v oné chvíli, v krásy kvtu když se sboru Trojských kmet

vný

památn.

objevila

A

brak

boh

Olympických

na plátn se potácí; v

tom kik' nkdo

ze zástupu:

.Chceme látky domácí!' .Výborn!' hned dav se durdí. .Na to dávné haraburdí ? Vidti chcem pedky své!' Fausta kik ten nepomate. bruí páté pes deváté, nové duše v obh zve.

A

tak Libuše se

hvzdu

zjeví,

zlatou na ele,

kníže Václav, jak v boj hímá,

kolem skrání andle, Betislav pak s Otakarem, mohutnost se síly žárem, chlouba zašlých

století;

v posled Karel, otec zem. nachýlené k zemi tém, jak

žil

Kik

všechnm

a úžas

výkik'

:

—

.Mrtvé

v

pamti!

kdosi

necht

z

davu spát

159

JAROSLAV VRCHLICKÝ

já

bych

a

rád,

zjeví se tu

Václav král a jeho

kat!'

»Vždy je dlouhé ady

Faust se usmál:

tady!«

Piják všech hned se obrátily v kout; jako pízrak král tam sedl, v íši hledl, vše ani

a

vdl,

brvou nechtl hnout!

V

tom kik'

a

se zjeví mistr Jan,

jiný: ,Na

mocným

jehož

tvém plátn

vlivem byl

nám

Kutnohorský dekret dán!' Hluk a jásot, íše znjí, nadšením se adra chvjí:

nám bu!

,Dlouho živ a zdráv

Hrzy íma, hrzy pemoh' on, a jím otc síla v chabou

pekla zas vtekla hrud'!'

A

juž na Faustov plátn každý vážné rysy zel,

až tu v lesku

Bethlemský Spanilá

Všecky

mlky cítil

v

nadpozemském

stál kazatel.

tvá Bohem vzatá! hrza svatá,

jala

k druhu

tisk'

se druh.

každý, že v té chvíli

smšnou

jejich kratochvíli

nesmrtelný vkroil duch.

—

Ale bda kolem plátna jaký rudý hraje žár?

Roste vlnami a hltá

ESKÁ

160

POESIE

kolem látky vetchý

cár!

,Hoí!' v^fkik' dav a vstával.

Divoce Faust rukou mával, zmizel obraz, zmizel žeh.

,Co ten plamen, pekla hrái?'

Klidn Faust

svtem

a mu

Jedno,

pod nohou

i

a

z

dí: » Vždycky

blbc

zloba

je roznítí,

ader

jen když

tmy

šlehají

zrodil,

pochode v tmy

které kryjí

hodil,

staletí,

aby plál a hál a a pak žáru, který první

mu,

kol osvítí!

Proto genius se

aby

kráí

velduch v plamenech!

stal se

svítil

vznítil,

obtí !«

(Zlomky epopeje.)

Ptáe. Nad rytinami, nad obraz smsí den celý schýlen, znaven adou dom, jsem toužil v chladu odpoinout kdesi, zít oblohu a dýchat svžest strom (mn líto bylo vždy tch na boulevardu, jež s žlutým listím, plny prachu, v žáru,

smsi povoz a chodc v kiku máj zažily jen sporých okamžik); ven do sad a daleko jsem toužil. ve

JAROSLAV VRCHLICKY

Tu Buttes-Chaumont,

a s radostí jsem hroužil

zrak v svží zele, v

šumot strom

plesný.

vzpomínka, že Montfaucon kdys dsný zde tyil k nebi les šibenic divých

I

i

svoje kola plná mrtvol živých,

m

byla erným mrakem, ped mé duše zrakem

nevzrušila,

jenž vybouil juž

a mizel za obzor

.

.

.

Kde

náhle cesta

panorama msta, jež tmlo se a velo ve hluboku, se objevilo zdivenému oku ve modré páe, v níž se veer nítil, se toila a

sbh

lidí

zel jsem. Gamin vrabce

mu

a jal se škubat za živa

chytil

peí.

tíkal bolestn, a v blízkém kei znl pískot mláat výitkou a bolem. Dav procháze seadil se kolem,

Pták

ten stranou

jen kril

lál,

ten smál se, lín jiný

rameny a

dál šel v stíny,

dobe

se rušit nechtje, snad

A

trávil.

výrostek se zbsile dál bavil,

krev tekla v písek, peí

vtrem

hrálo.

Když ptáka oškubal, na hlav málo

mu a se

pírek nechal, vrh'

smíchem

jej

šel dál a

v prach a zpíval

jen se díval,

jak táhne v písku stružku krve rudé. Šel

kolem mne.

Co

z

hocha toho bude?

Já vidl zpustlost v každém tváe tahu a zdálo se mi, že zím v oko vrahu,

a starý spor

eská

poesie IV.

mne

schvátil.

Pro

tu zloba 11

ESKA

POESIE

ve mladém srdci klíí? Naše doba lepší je než minulý vk starý?

o í

vášní v zhoubné žáry by mohlo, tichý plamen, být požehnáním ? Místo srdce kámen má tento hoch, jenž ješt dcko zpola ty stíny kat z Montfauconu volá, by uili jej niit, vraždit, muit? Co pomže tu vit, neb se uit být lovkem? A místo hocha davy sem postavte, jež brloh šer tmavý ve špín odchoval o hladu, nouze jež vítala kdes na slám neb v strouze

vinou

to, že

se zvrátí, co

kií

a které nejprv .Chleba, chleba!'

a náhle se jak titan sbor vztyí, se proti vlastní krvi

mstem

valí

a drancují a hubí, vraždí, pálí!

ím ím ím ím

Louvr

klenotnice jest jim

celá,

Goujon, Carpeaux, skizzy Rafaela, knihovny, jež nastádaly

musea a školy ped Ó, msto, jehož bludišt

pede mnou

vky,

jich vzteky?

se rojí

v mlze, nad kráterem

stojí

tvé paláce, tvé bazary, tvé chrámy!

A

v jícnu

ve

to, šlehající

se valí se všech stran,

plamy

skek

letí

nebem

Ó, dokud ješt zkonejšit lze chlebem ty zástupy, jej dejte rukou plnou!

Ne chlebem

le svtla zánou vlnou

jen,

ducha mannou,

je zatopte a živte

než znovu hroznou zaduní to ranou! Ta ruka, jež dnes oškubává ptáka, rozpoutá zítra ohnivého draka na vaše stechy .

.

.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

163

ervánkový plamen šerem náhle. Zrak jsem zvedl zmámen, ve hloubi Paíž jak v ohnivém moi,

trysk'

mn stín

zdálo se, že ze ty úhl hoí, mrak, chochol koue, zái stíhá

a Notre-Dame v

nm

ruce k nebi zdvihá.

^Zlomky epopeje.)

echy. Nad

velebou Tvých les, niv Tvých požehnáním, nad prostou krásou vsí, nad ruchem starých mst, když ve radostném plesu šastný syn se skláním.

kade své písn snítku vplést, pro váhám, pro se tesu, stží slze bráním? Já chudý, královna Ty záné velebnosti, já dít vteiny. Ty paní budoucnosti, mj vnec ze slov jen. Tvj z nesmrtelných hvzdi Ti chtje ve

Na zkvetlém

sedíš luhu, o hor píkré svahy, Své moci vdoma, se klidn opíráš, Tvým obrovitým keslem skal jsou nahé prahy, kol ela pralesy jak hustý závoj máš; u nohou Tvojich v duhu plné svží vláhy, kam oko pohledne, se vlní klas moe až v obzor modravý, kde ruku hora hoe jak v tanec podává Tvá neproniklá stráž!

—

Tvá íza stíbrem tkaná, to jsou Tvoje eky, poskoku se vrch pes bradla! Z Tvých ader tato manna pramení se vky,

jak ženou v

:

ESKÁ

164

by v

vný

život

zas

POESIE

Tvá krása omladla,

každá k Tvojí kráse nové nese vdky ta perly bohaté Ti tká do rusých vlas,

z nich

ta

hvzdy

stíbrné do zlata Tvojich

Tvé krásy bájené jsou záná

klas

—

zrcadla.

Jak drahokamy tpytné rybníky Tvé planou ve bujné zeleni bíz, olší, starých vrb,

pes Tvoje plán

žitné vánky tiché vanou, dech to blahostný! A v chatkách svítí krb, a staré, milé zvsti s báby ret kanou, vše k sob tulí se. Z vod venku vstává pára,

—

Tvj

—

la

a z lesa kolouchy a jak

Tvj

diadem se

Pak vidím v

slunci

k pastv vede stará, blýští luny srp.

dímat

valné Tvoje lesy,

zve v houšti ev, na kraji blíže lesa v pestré smsi v sluch z louky zaznívá seká hovor, zpv, jak v ohlas žežhulice ozvala se kdesi skek

ptactva v mraku, slyš, a

kvt

,

Tam

zní klepání kos, a

dál trplivý

vl, rád ve jhu

oráe

a v povel

Tvá msta

a

.

zní veselý

šíji

nahne,

smích dv.

pod vrch Tvých ekou vnena,

jsou skryta

na pláni veselé

sms

.

tam svou brázdu táhne

a

štítem,

oken

jejich vítá chodce vlídným tpytem, povídá jich ulic ozvna, když msíc se jim vplítá do starých štít svitem, vždy kouzlí ped zraky Tvou minulost, ó, matko!

sta bájí

Slyš, bije

plnoc

juž!

pod brvy

A

Tvého

srdce

—

Jak ticho a jak sladko,

mn slza plamenná! srdce — divuplná Praha!

až vniká

O, kdo by neslyšel v ní

Tvého

žití

tep

?

;

;

165

JAROSLAV VRCHLICKÝ

To

klenotnice,

kam vždy ruka Tvoje

sahá

ducha svého chléb. O, jásej, matko, pohle, roste a se vzmáhá! Jak peplnná íš ve žití jarým ruchem, pro hávu svého šperk

je

v skutku srdcem

kraj

rukou dlnou

Zde nelze za když závoj

i

Tvým, Tvým dechem a Tvým duchem

jest,

myslící ona leb\

chvjící se ruce,

zlé míti

dj

Tvých odhalí na chvíli, a ve pohnutí divém adra bouí prudce; Tvé kvítí budoucna vše puí z mohyly. Tvá každá radost byla stopena vždy v muce.

Le

žiješ, doufáš zas, jsi nové síly plna, Tvojím vzkíšením zní hory, luh vlna, a nadjí Tvých kvt plá istý, spanilý!

a

i

Z Tvých dávných hrad zbyly ovšem zíceniny, patí posupn z tmy les v svtlý kraj, v nich pouze vítr kvílí, plaší erné stíny, mech hubí kamení a zapomnní báj však v mstech, vsích ruch ilý, život nový, jiný, tam otc minulost je sím, z nhož klíí žár v srdce pravnuk, jenž poroby jho znií a Tebe, matko má, si vzdlá na svj ráj.

jež

O zem v

slzí,

krve, myšlenek a

Svém velká

ó, s

ela Svého shr

a staré slávy

V

in,

bohatství a vtší v pádu Svém,

Své

si

juž

tžký

závoj stín,

pitkni diadém!

v lásku dcer Svých, matko, v zmužilost Svých

syn! prvním nadšení a s bouným srdce plesem Ti myšlenky a krev, Ti sny a skutky nesem, bys šastna byla zas a velká, všichni chcem!

Hle, v

ESKÁ

166

POESIE

nám Svoje všecky luzné krásy: Svých les tišiny, Svých ek a jezer tpyt, zvlhnou naše asy a ve pohledu na Nuž, odhaliž

T

a s plesem, radostí se snoubí žárný

T pes klamy Tvou

a

krásu, velikost

prací s šíje

Ti,

kruh

a

oceníme

a písní

matko, shladíme,

Ty povzneseš

cit,

a boje vésti v pístav spásy!

by

zcela,

vrásky

s

ela

los náš proto

v lesk slávy královské

—

Své

mít!

tém

a velká bohatstvím a zkvetlá úrodou,

budeš Karla, Husa, Žižky volná zem, vní prodchnutá a zpvy, lahodou. Pak vím, že v hrob tmavý po letech k nám zas zas

zvst

dojde, divý ples procitne v

jemn

našem prachu,

že trníš v moci Své, ve staré slávy nachu, détí Svých, jsouc silná

ve lásce

Tu

víru

svobodou!

posud v hrudi, klenot vzácný, máme,

že lepší zaplane Ti jednou budoucnost, že

v

syn dav se zbudí. Tvoje pouta zláme, Tvj vínek zasadí zas nové slávy skvost,

a Blaník

oteve se, vštba neoklame! Tvj, nad jeho hlavou vlaje orlice, a v ústret jemu plaje záících jak hvzdný k sláv most!

Juž jede kníže ta stará sta

oh

(Zlomky epopeje.)

Rosa Rosa

thea.

thea v hrnci

(mandarini

s

malovaném

velikými copy

JAROSLAV VRCHLICKY^

peste kvtovaném

a V Županu svítí

na

nm)

lístek šeptá

V

plaše kalich klopí,

k lístku: Svadnem, skaném!

líku jako

slabý nádech

pavuiny stkaném

z

rže

zela, kterak hyne

a slz stopy,

každým ránem

rosa thea.

V

dlouhém, utrpením štvaném,

žití

nmž

se oko asto v slzy stopí, kde se darmo ruka ruky chopí, duše její mdlá ve snní planém roztála se lehkým vanem

v

vn

—

rosa thea. (Zlatý prach.)

Jasmín. Jasmín v lehkých hvzdic tvaru kvete lesem na terase,

dýchá ve poledním žáru, dýchá pi msíném jase; na stonku dva kvítky v páru. Klavír

a

ztich",

hluný smích láká v noci

pi poháru

te

rozléhá

se,

svží páru

jasmín.

Kde

je

abbé

?

Chtli k zdaru

pipít mu, kde vzí zase

?

ESKÁ

168

POESIE

S komornou v témž vešli ase. Hle, abbému na taláru a

jí

chví se v zlatém vlase

jasmín. (Zlatý prach.)

^

ír

Vodní kvty. Jsou kvty zvyklé na vlhké jen stíny, na stálou svžest kišálových tok;

plá

slují rosí

a blatucha

koen

má

slzu

kapradiny,

v zlatém oku.

Niv slzami jen asfodel se živí, pomnnka i balšám s mrtvou vní,

a i

rákos, jenž se stále

tese snivý;

bez vláhy rychle svadnou na výsluní.

Když utržené do je

kytice

dom

neseš v ruce žárem dlouhých

polí,

jim stýská se po tmavých stínech strom,

po rose

vné;

je to slunce bolí.

Tak ondy spje travou nesšlapanou ve zmti ke, rákosu a sítí, kde z vousu mechu vné slzy kanou, krok

Na

pdu

stále

povolovat

cítí:

srdce vzpomínal jsem, v

trud zmti

prahnou po rose jen život celý, to vodní kvty jsou, jež ze vsi dti na mezi v slunce žáru zapomnly.

jež

(Motýli všech barev.) -k

JAROSLAV VRCHLICKÝ

169

Zapadajícímu slunci.

Tak opt skrá

bys mohl

po své denní pouti, noíš v azur, nacli a rubín,

klesáš

svoji

pozvednouti

zítra se zas

ve nové kráse, svží,

bezdna hlubin; mlhy tebe halí, v svém vzchodu, pádu velký jsi, ó, králi!

a ohnm

plaš,

z

a

k tob vztahoval své ruce

Já

z

rána,

když narcism jsi zlaté srdce Hbal, když v tráv, která rosou obetkána, zlatým šípem

jsi

tžké

klasy shýbal;

hor lehkou nohou tknuv

vesmír v hudbu

a

Kam

se,

spchal k vln

arupln.

zladil

dobrodiním všady, dlan, tvým žehem vtší dýchly hvozdem chlady a ku obzoru lnoucí dlouhé plán šel jsi, byl jsi

vždy tekla hojnost

se smály, jak jsi

neb

cítily,

jak

z tvojí zlaté

pes

n

táh'

pod nimi vrou

Tys šttcem namaloval motýla kídlo, v

nmž

své vlasy, klasy.

peumlým duhová oka

by pozadím víc ztmlým pradávných hvozd kmitlo ze hluboká,

se splítají,

kvt

jak

tíse

jak

píse v bytost živou promnna.

Zamykas na

pestrých

v

hrozn

okídlena,

jantar žár

svj

blahý,

dýchas, by skrz mlhy nádech ret lákala, a kokosu mok vlahý byl tebou slazen v ohn vodopádech; slívu

;

ESKÁ

1'0

POESIE

svou sypal krásu

ty jabka malovars,

meloun

na hlavy

ananas.

i

Na pták kídlech od

zkusiFs barvy svoje, purpuru až v zele hvozd,

moe

svj

a sladký žár jež

tekou

z

stavirs v perlí roje,

hrdla slavík a

drozd

tys zážeh' vlídnou, lidskou zítelnici,

by k

tob

zela

Až ke dnu

tichá, žehnající.

moe

zapouštl

jsi

šípy

a barvil skály, korálové tesy,

rýhovas, co nachem kypí;

a škeble

bh

jak

dýchas

a i

tigr

sítin a

as

lesy

blaho, tak že pochováni

moe

v písku

Te i

procházeFs

cítili

tvé plání.

v krvi divý žár tvj

cítí

ještr, jenž své mladé tebou líhne;

ty sypas v kvítí, nad bystinou mihne, na krunýi svém nese v arném kmitu

pel žlutý pro

velu

a sídlo, jež se

jas tvojich

Ty

safír a chrysolit.

nejvýš spravedlivý! Dobrodiním

žehnán všemi, roven jak ty v žití iním, kéž s otevenou dlaní, k záští nmý, vždy s jasným okem projdu život snivý, jak ty jsi k mranm, k lidem trplivý! ty svrchovaný, budiž

kéž

tob

Ku tvému svtlu

o jak

v plesu nozdry zvedá divý na stepi, jež ku obzoru

moe

rozvlnná konce

hledá,

Wl

JAROSLAV VRCHLICKÝ

vítá

Pej,

a

s jich

Vím, nejsem své otvírati

a lovk ty jak

nejsem o vlas

lepší,

Ty budeš

svtu

na

zpv svj stídám!

plesem tichý

—

syn vteiny!

a když

áp

v hluném sboru na své pouti k pyramidám.

tlum volavek a

t

nm

více,

dál, ó, králi,

zítelnice,

velký nebo malý,

sme, zrnko písku, dnes v stejném plát vždy budeš trysku! i

zmizí jak

budeš na hrob zem, jež nám hrobem, budeš v trosky, z nichž svt vstane nový, kde všickni bratry a kde nikdo robem; plát budeš jak štít velký, démantový, Plát plát

svt v

té lásky obraz, jež

v nás

žije,

tryská

z

klínu chová,

nás vždy svží, nová.

(Motýli všech barev.)

Ticho. Všecko

spalo, ani nehnula se tráva,

spali vrabci, spali drozdi, spali kosi, vítr ztratil

spaly v

ob

listí

kídla kolíbavá,

velké,

tžké kapky

Liljím spaly v bílém srdci

rosy.

mouchy

zlaté,

zelenavé vážky spaly v srdci ttinám,

rže

motýlími kídly kropenaté nehnuly se ani. Vos šum odle jinam.

ESKÁ

1'2

POESIE

Vlny v ece spaly, stromy v lese spaly, elfy spaly pod hub stíškou u kapradí; ticho tak, že kdyby andlé se dali v let, že chzi duch toto ticho zradí.

Všecko

spalo, ani

nehnula se tráva,

spali vrabci, spali drozdi, spali kosi.

Srdce! jen tvá hudba zvoní dojímavá,

nevím, zda to pláe, nevím,

zda-li prosí.

Nevím, zda se smje, nebo zda to zpívá, zda to kídlo vážky nebo peru ptaí. Psýché etherická pod níž hlavu skrývá, nevím jsem jen šastný, šastný tak až k plái!

—

(arovná

zahrada.)

Notturno. Jen kdybych véd], zda-li v, šel bych blíž!

bdíš,

Tak musím pouze v šeru hvzd vidt pád.

stát,

Poslouchat, jak hnul

vtvovím

pták, nežli zdím'.

Jak pod si

mechem kdes

zdroje potají

zpívají.

Jak snové chodí kolem v tmách a

po špikách.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

A

slzami jak z

mj

(arovná

v oka lesk

stoupá stesk.

vdl,

Ó, kdybych

v,

ader

173

zda-li bdíš,

bych

šel

blíž!

zahrada.)

^

ír

Miss Watteau. Všichni

znali

ji

a

vždycky zase

ohlédli se, sotva zjevila se.

Úes

vysoký, tvá pod ním bledá,

samým pudrem skoro

celá šedá.

Mušky v líku, jak menuet chze koketní a staromodní tuze.

Šat

stih pi každém kroku vzdychal, vjí, motýl, dávno vypelichal.

A

ten

íkali

úsmv jí

jak vybledlé zlato,

vespolek Miss Watteau.

Vidl jsem

ji,

bolest divá znáhla

hrdlo moje útrpností stáhla. Minulosti dech jsem jak

svj pudr

man, mé skrán.

cítil

sypal na

Vše, co bylo, plálo, milovalo,

vybledlé zas

ped mým

zrakem

stálo.

ESKÁ

1'*

POESIE

Mrtvá vesna dýchala tu jarem jak v herbái skoro sto (arovná

let

starém.

zahrada.)

Hovor na moi. pravil k ptáku: Cestou dlouhou, kde neví zrak mj, kam by kles', kam uletl jsi s mojí touhou ? A on mi ekl: Do nebes!

Já

vln: Dcero moe, hned samý jas, hned samý stín, kam pohrobila's moje hoe? A ona ekla: Do hlubin!

Já pravil k

Já pravil

k vtru: Plachý

jenž všeho tkneš se v

hosti,

pebhu,

kams odnes' tíž mé minulosti ? Dl: Ta zstala na behu! Jsi

zase volný, šastný, mladý!

dl

—

temn

nachový Ne, vzdych' jsem, vleku s sebou všady své vlasti tžké okovy! západ

(^Ddictví Tantalovo.)

ií

ír ii

Na vykopaniny Kde ó,

z

Olympie.

ruka, která tesala vás v

kolossy, ó, zasypaný svte!

kámen,

JAROSLAV VRCHLICKÝ

175

Syn doby mdlé ped vámi stojím zmámen, zím na obrovské údy rozptýlené, kde ješt v troskách síla dávná kvete a studu nach mi v bledé líce žene.

Tu Ares

v boj

hmí, tamo Zeva

tam rozeznávám

týl a

jak zatínají v plece

šíj,

muž

kštice

noh a rukou; tam lvice,

se vznáší v troskách paží,

zuby,

tam zbytky rukou v kamenný štít tlukou, tam kotou tl se ítí do záhuby.

A

zlomky trup jen a

jinde

jen

obi

s

O, sílo zobrazená,

tl rozvoji ve

zmti

paží,

rozbitými oblieji.

kdo

plné,

t

zváží,

mužné

kráse,

úd

v fantastickém reji! O, v zlomcích velký, olympický kvase!

ó,

Vzdor, touha výš a velkost v každém vzmachu,

a

obi

se ku

to, jenž

chtjí nebe

Olympu prahu hrnou

zkad Niké se snesla,

jásající z

by

je s

ztéci, z

prachu,

ruky Otci

pokoenou

plecí

v ráz pohrobila v Erebu a noci.

A kolem

chrámu nekoneným vlysem zlomky epopeje, vždy mluvily jste každikým svým rysem jen k svobodnému, velikému lidu, jenž pate v závratné ty velké dje žil pirozen v síle, v božském klidu. jste vlnily se,

básn kamenné vy sloky, pod rukou neznámého Hesioda O, velké

ESKÁ

176

POESIE

zde pro vždy vypuelé!

asu

kroky

—

ale nezkrušily, vás mohly zdeptat óda Alkaiova jako a stejn váš velký rhythmus svtem hmí pln

Te

v lad vás kupí ruka trpaslií, rovná školská moudrost suchá,

obr

rod

le

síly.

krásy zárodek, jenž ve vás klíí,

se nedá spoutat v pravidelné celky,

ba lip

balvan té smsi hovoí a obrovský

z

Já nechci žalovat, že Však ptát se musím,

bychom Co v rumu mst, píští

co

Tak

síla

opustil

vk mj

malý.

po vichici

dob

vk

odkázali?

jež píští

co hovoiti bude o

kde bude

ducha

síla

vzlet velký.

doba

zryje,

lovku,

naše, poesie?

jsem

vás, ó, velké trosky,

v své duši maje Hellady sen rosný, ten velký život, svobodný a božský; mi rázem dsná znla, však

odpov

když s hrzou zel jsem, oloupen své o sny, s Mont-Valérien uloupená dla.

V Berlin

(Ddictví Tantalovo.)

v

zAH

r.

i88*

^ ^ ^

Na bašt Hamletov.

V

mhu

se halil

Kronborg; chmurné jeho

jako peludy se na obzoru chvly, pod ním vlny moské dunly a hmly

vže

1"

JAROSLAV VRCHLICKÝ

V cvalu jako diví

Pustý

beh

val

v hloubi

oi bez otže.

a mrtvý, prázdný, osielý, starý Holger jen vlast steže.

Na bašt, zkad v pozdrav lodím dla hmla, rovnž pusto, vlajka tepetá se vzduchem; ruchem dvr je sirý, nezní vojska,

o

ani fanfár

besknou

bujná družina

—

písní, jež tu

znla,

co Hamlet mluvil

s

duchem

Claudiu když králi v plesu pipíjela.

Ani vzdechy lásky, vzdechy bolu, touhy

nenesou se více z jizby Matildiny, Ticho. Pouze stíny kde vznna byla. po chodbách se nesou, a jich pochod dlouhý

—

v mlze hasne.

Hodin tluk

zní s

vže

líný.

Maják do vln hází sporé, rudé prouhy.

Na

té

bašt

siré,

která trí v

tam, kde mluvil druhdy

moe,

Hamlet k svému

otci,

jsem jak on, poutník zabloudilý v noci, ducha svého v propast mnohem hlubší noe, ve pelud divých, v stínu he a moci vtší nežli on sám procítil jsem hoe.

stál

Rány

s

vže.

—

Stín se plížil valy

obchází snad tady posud

nmý;

nesmíený

mám jmény Skláním oko k zemi. Cítím, jak má život lidský málo ceny, vnost mraznými jak vlá kol perutmi!

velký stín ten báje? Jakými zastavit jej v dráze?

—

Pece volám: Stj! Zda lidské srdce bije pod tvým rubášem, ó, mluv, ó, nešastníku! eská

poesie IV.

12

ESKA

178

POESIE

jsem rovnž, dít zmaru, mžiku,

Hamlet

já

Horatio

mj, to moje

poesie!

Ttina vetchá, nalomená v boue ryku, stín, kterému srdce zžírá pochyb zmije. Ano, stj mi rovnž, poznávám t tedy, duch jsi doby mojí, duch století prázdna, Hamletv jak otec bídn ubit, mrazná

moudrost nalila ti v ucho svoje jedy, a tvj syn se šatí s rolnikou v háv blázna, síly nemaje mstít tebe a své bdy. Nyní doby nové matném na rozhraní obcházíš zde, dsný, nesmíený stíne, ale darmo tvoje chorá ruka kyne,

syn tvj není hoden tvého pohrdání, slouchá tvému kroku, jak zní a jak hyne,

malátn

se v

ím

mohl

tys

nové pochyby zas býti,

utracený

sklání.

vku,

veliký a silný, díté revoluce,

me

bleskný nesa v ruce, deptars modly v prach, pro vše rány lidské chystas balsam léku; ím to, syn tvj zase ve okovech ruce, že se v

svt

V mužné

síly

shání

marn

kvtu kdo

po lovku?!

t

náhle zabil,

syn,

tyranství že vládne, a každý z tvých

který

kam's

mohl dospt pravdy na výšinu, jej

ideály nejistšími vábil,

že jest jako Hamlet, síly

nemá

matný

stín jen

stín,

stisknout revolver, když nabil?

Nemá, nemá, nemá! S fantomy se hádá,

a

je básník,

malí, myslitel, vše trne

JAROSLAV VRCHLICKÝ

1'9

V nejistot, po tmé, jež se na nás hrne.

Stokrát každý vstane, stokrát každý padá,

co pod kroky duch chvješ se, ó, drne hbitov, jichž koist svoji pomstu žádá!

Co

potom,

je plátno

ekne Síla

o nás: »Tady

démon

jestliže

acká

vk

píští

srdce pukla!

a vášei se v nich shlukla!*

když se ihned všecko láme, trhá, ideí když našich zapedená kukla místo

in

jen

sn

motýly se

—

tíští,

blýští

?

stíne minulého vku, dlouho budeš ješt obcházeti, Hamletové, zatracení dti,

Nesmíený ó, jak

a ó,

my

jak dlouho

budem

v

malomocném vzteku

tlouci

o své míže, jak ve vichru zmti

moe

do skal

bije

ve šíleném jeku?

(Ddictví Tantalovo.)

Na hbitov v den dušiek. Byl svátek mrtvých ... Já dl k svému O, srdce, které dýcháš pouze láskou a živeno

jsi

pízn

sladkou rosou

ladno vždy poesie hudbou, ó, srdce, rozkvetlá ty smavá rže, a

ím tob

svíce jsou a hrobní

Cím tob usvadlé v nichž

vítr úpí

ty suché

jako

duma

vnce

vnce, v srdci.

r

srdci:

IW

ESKÁ

ím tob

POESIE

myrty jsou a

rže

bílé

na hroby mrtvých naházené láskou? Ty, živeno jež Saphy božskou hudbou, zveš slzy rozkoše své duše rosou.

Cím tob

slzy splývající s rosou,

ím tob

smrt,

ím

hvzdné

ráje

vnce

mystickou svou arozvukou hudbou? Ty nebe samo nosíš ve svém srdci, v nmž se tob objevuje láskou,

i

s

Bh

a vykvétá

ti

z

nho

štstí rže.

O, dejte mi sem rychle rže, rže!

A

zmizí hroby vlhké

noní

aC zmizí, v kolébky se

rosou,

zmní

láskou,

pouze radost plete srdcím vnce, a pouze láska mluví lidem k srdci svou nejkrásnjší, nejluznjší hudbou! af

Jsem jako zmámen zvon smutnou hudbou i vní, kterou hrobní dýší rže, kdos balvan pivalit chce k mému srdci,

mé oi

jasné zkaliti slz rosou,

mých zvuných rhytm smrt sama kepiti chce

rozdupati vnce, s

mojí láskou.

Já ale k smrti pravím: Budiž láskou, životem a spij se jeho hudbou,

bu

a znova zkvetou hbitovní tvé a

z

dlk

vnce

oních budou tob rže

se hrnout operlené slasti rosou, a slavík hnízdo

bude mít v tvém

srdci!

JAROSLAV VRCHLICKÝ

Tak

lásku v srdci,

181

svt vykoupíš

láskou,

bude plesem, rosou, tancem, hudbou, jak rže sprchnou na t hvzdné vtice \ že

.

(Ddictví Tantalovo.)

^

Tik-

Msíc na moi. |á

Jak

vidl msíc na moi. lilje, když se vynoí z

vlny,

tak sladký byl a

sniv kouzlaplný.

Nad peejemi jen jak odstril by

se mih',

heben

jich

nohou, tak stíbrný on kráel

pod oblohou.

Výš, stále výš spl pomalu a sypal hrsti opálu,

po

táh'

pruhy a chvjné,

vod

Te jako se v

zlaté kruhy.

heraldický

štít

modrém nebes

poli

kmi,

pod ním tlum vlaštovek táh' nad zrcadlem vodním.

A

bledší stoupal dál a dál,

že jak stíbrná vypadal

miska na ovoce, jež na stole se blýská.

;

ESKA

POESIE

svtlý pod ním pipadal jak almužník,

Stín dlouhý,

mn

vznik',

v kápi

tvá

jenž šedou svoji vybledlou

A ped

nocí jenž,

knžnou

ztápí,

svou,

jda zvolna cestou mlhavou,

penízky

Lo a

davu uklánje hlavu.

hází,

naše pihnala se

msíc

k

blíž,

ní se sklonil níž;

v stínu se zdál tu

sedt

Na stžn

bílý

te

na komínu.

se vyhoup' hrot

a vypadal jak Pierrot bílý

nám do

V

—

kajuty civl rozpustilý

sklo

uknul prstem prsvitným,

pak v komínu se hrál

ztajil

dým

si,

jak škrabošku by

z

erných

Rybáku, který

z

hlubiny

táh' sít,

krajek vzal

jako šupiny

zái svou vrh' a šklebnou smál se

Kde

si.

milenci se

mu

pak tváí.

líbali

a v objetí se shýbali,

šlehnul a jako naschvál s místa se jim nehnul.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

A z

ernochu, jenž datle rozpáraného pytle, rázem

183

kra

vpa

v zrak, že se úlek' a pevalil na

Do

sklenky,

z

zem

.

.

které vypil gin

náš kapitán, vrh' svtlý stín, s

že kletbou

ráznou

od

úst

on

ji

hodil prázdnou.

A msíc smál se, smál a smál, po provazech a lanech hrál, s písní

my

jeli

moem

v zlaté jeho tísni.

(Rzné masky.)

Vždy v

užší

kruh

.

.

.

Vždy v užší kruh se zvolna lovk po divých vzletech bujarého mládí, po bojích, útrapách a resignaci, po výsluní stín hledá, který chladí.

vrací

Po plánech dalekých cest souší, moem, na studovny se omezí kout malý, na keslo se svou radostí a hoem, kde v dumách stráví, bohové co dali. I

páním

brzy kídla odepíná,

vroubena a duhou tkána, vzpomínek sotva stará druž a líná jej vzruší v stínech noci, v zoi rána. ta zlatem

.

ESKÁ

184

A klidný a

nebo v svého vzdoru

vpáhá

jen

POESIE

úast

cizí jako cizí záští blednou zvolna v stále užším kruhu.

mu

Snad

je to

dobe

neb oko klidné

tak,

v podstatu a taje všeho vniká,

lip

a duch,

jemuž

jest šero jizby vlídné,

na nejužší kruh, na svj hrob

V

plášti,

se k své povinnosti pluhu,

si

zvyká.

bod jeden

v to

nic,

z toho soustedí se lehce, zkad povstal, v kterém rozplyne

jak chodci jest mu, prodlíti jenž nechce,

když stíny rostou,

ptáci ztichli v lese.

A

mlha podjesen z luin vstává, na meze hází juž lem svojí ízy a roste rychle, houstne šedá, tmavá, a zmizí. a poutník v ní se mihne jen

—

(Hoká

jádra.) lír

Bohu

osvoboditeli. I

> ó,

Chrám nový budovat chcem Hospodinu, dejte, pane,

by

to jen groš vdovy!*

Já obrátil se rychle v udivení.

Na chodb pl a pl ve dveí stínu stál ten, kdo tmi oslovil mne slovy, mnich žebravého ádu; svtlo denní,

se,

JAROSLAV VRCHLICKÝ

185

jež vkládalo se v jizbu ulic sterem,

zde v cizím

mst

kam náhody

bh

a v hotelu šerém,

zanesl

mne

vratký,

ve divném objevilo osvtlení

obliej hladký. háv jeho erný mezi dvemi, nastavuje ruku, jak upomínka na minulé asy, i

Stál

jež

ku svtlu

se hlásí,

rzném zvuku chodc hlasy)

co dole v rostoucím a (já slyšel

se

msto

voz

—

již

i

posud v tichém spánku

dlelo

jak zburcovaný obr probouzelo.

II.

3>Chrám, pane, Bohu, osvoboditeli

!<

Zas prosbou zachvla se ústa mnicha

Co ekl knz ten, zda to chápal cele.? Však pízvuk jeho ei tak byl velý, a

oí

prosba dojemná a

tichá,

o

jsem rád mu, tak žádal smle. Ba divn dojat, za ním jsem se díval, jak sám stín erný v stíny kolem splýval na trapné ode dveí k dveím pouti, na chodb této banální a ztmlé. Jak klepal na dvée, jak vyslechnouti že dal

tak leckde rausil píkrá, drsná slova, jak zklamán dále

jak v

nevdné

kráel

té práci

se stejnou láskou zaal

s resignací,

e

svou znova

jak retrain písn, jež se stále vrací,

od ísla k íslu, v svtle tu, tam v stínu: Chrám nový budovat chcem Hospodinu!

ESKA

186

POESIE

III.

Ta scenerie v mysl pipadla mi, když bhem dne, jen po náhody kroku, jsem k chrámu toho pišel staveništi; když zel jsem v sít vytyené trámy kol rostoucích zdí, jako první sloku

nesmírné básn, zel jak v mraveništi na dlník shon sekerou a pilou a dlátem, kladivem, jak

obí

silou

sen v skutek ros, myšlenka tuhla v kámen

na triumfalný symbol

dob

píští,

na maják chovající svatý plamen. A slova mnicha zas mi znla v uchu:

>Chrám Bohu,

A

osvoboditeli,

já celé lidstvo zel, jak v

zde ruky

chrám v

klenem !<

v duchu roztouženém

vzmachem

staví

svorném ruchu ader stenem

a svých

tomu, jenž je osvobodí,

nmž lovk

po vcích se znovu

zrodí.

IV.

A msta

všecky vže, chrámy, mi náhle malými se býti zdály,

Bh

v nich nectil se

bán

lovenstva

pravý,

otcovské jenž otevírá dlan,

ten,

v soucit srdcí lidských skály,

jímž

tají

jenž

lovka

chce po bok vznést své slávy,

ten velký, svatý.

Bh

radostných skutk,

jenž nezná láni, kleteb,

slzí,

smutku,

jenž volnými chce nás mít jako ptáka, jenž jež

vzpímené

chce,

mohou smle

ne otrocké hlavy,

v slunce, nad oblaka

187

JAROSLAV VRCHLICKÝ

se k

nmu

Bh

onen, který každý žernov zkruší,

obracet vždy jako k

otci,

jha láme, slzy suší,

všem sluncem ve dne a všem lunou v noci, kdo hledají ho s láskou k bratím v duši, ten osvoboditel, který zlo zdrtí a život,

nadj kísí v

jícnu smrti.

V.

Ten Bh, jejž lidstvo posud marné hledá,, mudrc tuší v nesmrtelné hmot, kde spí, sny jehož básník zpv steží, kterému není rouháním víc vda,

jejž

jenž mluví v dláté, šttci, slovu,

not,

ten maják budoucnosti na pobeží, jenž

vyvolencm

hází jiskry svtla,

by celá zem v nich zkvetla!

Ne dogmatu

Bh —

ne askese však

Bh

Bh

jen

Bh

pesvdení,

pevná kotva

jenž v srdcích jako

Bh, sn

leží,

a zahálení,

to práce svaté, vytrvalé.

svdomí

a nadšení a snahy,

jenž zprahlým

rtm

dá vláhy

a z potu kouzlí blaha

rže

stálé,

soudu váhy, své blesky v svatém hnvu tam jen hází, kde v masce pokrytství se zloba plazi.

jenž tímá-li v své ruce

VI.

On pijde On pijde a

každý

jist!

—

jist,

a

lovk

Stavte chrámy jemu! juž

jeho

dnes neb

knzem

zítra,

bude,

ESKÁ

188

POESIE

svt obejme od oceán

lemu,

jenž vzplanou v tuše velikého jitra

jak Sinai kdysi v blýskavici rudé!

O, klate základy mu, v

zem adru

zpevnte! Sem kvádr se druž kvádru, ros, oblouku, ve závratnou výš smlou, buj, lese pilí, zde, tam všude!

je

i

Výš,

fialo,

se vypni s kružbou celou!

Se sloup hlavicemi v list vnci okapy zdobné s chrlícími draky! Rvi ostrým hrotem mraky, ty štíhlá vži!

A se

svtc,

slítnou ptenci

zpvnými ptáky duše pijdou láskou oištné

v rukávy též

se

a vlastní svojí krví

vykoupené!

VII.

umní své všecky poklady sti v cestu triumfalnou, tvá zem v slzách žalnou O, stavte, stavte,

mu

a

A již

pt

vyjasní zas šastný celý vesmír v lidstvo víry v

úsmv

dtský!

hymnu padne valnou, sebe, práce, inu

bude budoucímu Hospodinu!

(Dni a noci.)

Zimní veery.

Veery

zimní pomalu, tiše

níží se, plíží se

msíc

v stínech a šei,

jak svtloška s bezbarvé výše

JAROSLAV VRCHLICKY

nití se, svití

v bezlistém kei.

jdou veery zimní, arovná kouzla západ skvoucích

Pomalu,

tiše

schladla a spadla s bezbarvé výše,

msíc

jen chví se v paprscích mroucích,

v stínech a šeí, srdce mé, zdímni!

Podivná hudba!

Msto

usíná,

opilý kolos, v stínech a šeí,

tmy provaz

život v ulicích spíná,

jako dech mroucích v stromech a kei zaúpí vítr, zalká a znikne.

Voz z

a tramwayí umdlená, líná

dálky zní jízda, v stínech a šei,

v stromech a kei vítr usíná, jak mroucí ptáe naposled tikne.

Ticho juž všady, noc sama tiše níží se, plíží se s bezbarvé výše, i

msíc

zmizel v stínech a šei,

v bezlistém kei, kroky doznly v hluši té zimní, v stínech a šei, srdce, též zdímni! i

vítr utich'

i

(Dni a noci.)

lír

Milá. I.

i ak pišla ke mné zticha, polehouku, kvt akacie bílý na klobouku, kvt za pasem a v ruce týž kvt bílý. A jako vonný sen se k víkm schýlí, tak. nežli jsem se nadál, vnoen v snní,

189

!

ESKÁ

190

POESIE

mi Vtiskla na rty dlouhé políbení prodchnuté vní akátových kvt, jež sálala s tch svžích, dtských ret i

z celé její bytosti tak

malé,

pvabné, tak sladké neskonale,

tak

že zdálo se, když stál jsem chvíli u

ne

A

kvty

jí,

ní,

jim ona dává vni.

ješt dnes, co tyto ádky píši, samotu mou dýší,

ty akacie v

a

práce v jho,

v té

vni

a

mne chytá v mnou jsi, ó dít

šen

stále se

sít,

II.

Jak jaro mezi kvítí sedla tak ržová, tak bílá,

mou

duši v divné kouzlo vpedla,

iak zakletá že snila.

Co ruka má na

její

hlav

se žehnající chvla, jí

v

má

oích zašlá

plála v plné sláv mladost celá.

(Dni a noci.)

•d

morta. Jak proroku, pod poušt nebem jenž v modlitb svj trávil as, se zjevil erný havran s chlebem, tak bolest

navštvuje

nás.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

To

pták, jenž s

191

dlan Boha

slétá

na nehostinnou svta step, do srdcí erné stíny metá, však v zobáku svém nese chléb.

Je

v skutku bolest chlebem duší,

je mystická a svatá jež v jí

že,

tom, co duši láme, kruší,

vlévá sílu zárovei.

A slabé duchy ve prach však oišuje silné jen, háv první istoty jim

kácí,

vrací,

jich vidinami plní sen.

A nech

i

hlodá,

nech

i

pálí

ve nitru rána krvavá, pták, bolest,

asem

chléb, síla v duši,

(

se

pec

vzdálí,

zstává!

morta.)

Jezdec v

lese.

Zeleným hvozdem,

který nemá konce, na statném koni acký rytí cválá, v té spleti strom ztratil všechny honce

nadj malá; mechu jemu kynou modré zvonce

a že by cestu našel, kol

z

a v právo trí k nebi píkrá skála,

den strom korunou se tmí a šeí,

motýl rej a zlatých much plá v kei, la hledí houštím, jakoby se bála.

ESKÁ

192

POESIE

On

jede dál; svou všecku poesii

les

ped ním ochotn

tu srna s

hedvábnou

tam vever šišek a v cestu

mu

kol otevírá, se

zralé

mihne

šijí,

plody sbírá

je hází, tak že bijí

do pilby, štítu, jenž zní jako lýra; on toho nedbá, jede dále, v dumu svou vhroužen, jede v bíz a vaz šumu, jenž vtrem v hymnu roste a pak zmírá.

On

jede dál; kapradin bujné chvosty

vjíe se ped ním otvírají, mech eabin a brusinek plá skvosty; jak

houš korun

ptáci s

kikem

prolétají;

od skály k skále jak duhové mosty se ženou bystíce a stíbrem hrají, po mechu zeleného tekou bradé jak perel struhy plesné ve kaskád, až erný vous i vlas mu postíkají.

On

jede dál; hub

tak

s

msto

trpaslií

mnohou ínskou mihne

se kol vížkou;

kdes v porostlin plachá žluna kií, a náprstník svou zlatou kývá íškou, a

kmeny

rostou, obrovské se tyí,

až závra padá v duši jejich výškou;

tma s haluzí jim visí, kývne starý dub, tam habr lysý,

jak prapory

tu

ke

zachví se jen prchající liškou.

On

jede dál; což slunce náhle zhaslo

.>

|en nad sebou zí mrak, tož vtví clonu,

pár

paprsk

jen po sntích se táslo

jak dlouhonohých

pavouk,

již

v shonu

JAROSLAV VRCHLICKY

ped deštm prchají, mu srdce v tle? — v ten padlo šer,

jak

mech

zda

asi

žaslo

tón

Tisíc sladkých

on dobe rozeznával,

se tas',

kámen mu odvet

dával.

jak skípla haluz v žalujícím stonu. I

nezdržel se, sáhnul k

kde roh se

s

svému boku,

mnohou pknou ezbou

houpal,

blouše jen lehce držel v skoku a tváe zdmul, a hlahol plesný stoupal jak úsmv do tmy v perlícím se toku, jak nymfa ve vlnách se laný koupal ve list moi, mezi nimi tkal a

a

zpt

se vracel, jezdec ekal, ekal,

strach rostl v

nm

nad slunce žhavý oupal.

Zda dojel k hradu svému? Nevím však zámek znám a ložnici v

tam ku

loži se starý

kam vtkáno

A povs

to,

ani,

nm

šerou,

gobelín sklání,

co psal jsem, barvou sterou

kdo v lásky horování se pes kamení sem a hloží derou,

a

dí,

dospvše sem

noc jen

stráví s

v útulek zde tmavý,

šastnou, hlavu vedle hlavy,

láskou svou, jež samoty je dcerou:

Ti náhle k

rtm

tisknouce rety žhoucí

o plnoci, když tma

svt

celý skrývá

a jen své dvoje srdce slyší tlouci,

roh jezdce rozeznají,

ktei-ý zpívá

na gobelínu, on touhy všemohoucí se nesmrtelnou tísní pozachvívá; i

slyší,

jak

z té

vetchých tásní hmoty

se perlí jako diamanty noty a

eská

msíc

jen se velkým

poesie IV.

okem

dívá. 13

ESKÁ

Tu ruka

POESIE

sjíždjící podél

bok

se zastaví a dál se neodváží,

oku

tu vášeií tryskající v zpitém

na rosu

lásky jen se sráží,

slzí

andl studu

tu

dna kišálných

z

tok

jen perly do koruny štstí váží, a jezdec duje v roh, a roh ten pje, a v

hrze

jak

andl

A v

by tlum sám byl

v dáli, v dáli kol

msíce zái

jak z

dívka nahý svj prs kreje,

obr

stráží.

lesy,

rosné, mlhotkané,

lebky holé trí tesy

tmy hvozd, po

jen sovy kvil se

po

dímají

jí

nichž bílé svtlo plane,

asem

ozve kdesi,

koleji cest jak výstraha skane,

a ticho zas, a kopce dál se vží,

ve gotickém

kraj, obraz,

okn

leží,

a jezdec troubí v tásni pruhované.

Zda

slyšelas

To nevím,

A

co mi

jej,

ale já

dl

drahá, v noci oné?

ho

slyšel

jasn.

ten roh ve noci vonné,

pouze fragment nekonené básn, ve vlnách které celý vesmír tone,

je

kde hvzdy stápjí své zlaté tásn, tam k té zamlžené lesní strži, kde na ocase Satan svt náš drží a na svou koist otevírá dásn.

až

Než v

jejich jícen rozeklaný sjedem, roh poslouchejme, v gobelínu jenž zpívá, snad v svitu luny konejšivém, bledém,

zkad jako opál slza svtla splývá,

JAROSLAV VRCHLICKÝ

nás vykoupit jen láska boží

snad onen

Hvozd je

mž' z vná,

vný

láska jest

vný Bh! —

tmy, ve které

1^5

bedem,

milostivá,

symbol pochopíme: hrad, k nmuž ujíždíme, Však dosti, noc se stmívá.

—

(Fresky a gobelíny.) -ti

-ti

Hermes. Hermes, olympických

boh

tajuplný,

okídlenou klade nohu lehce na nivy vlny; vdce duší neúnavný, i

jak

jako

svt

lovk

dávný,

mladý

jest.

Nepenthu kvt spjatý k skráním, berlu v ruce, jde,

hrnou se stíny za ním;

jedni v klidu, jedni v muce,

po života tžké

práci

v resignaci mdlí zlé

bím

Tiše, tiše k

dále nést.

vlnám Lety

zvolna táhnou,

unavené svadlé rety

zapomnní píti práhnou, zapadnout v sen vný, sladký; on však zpátky v sple se vrací lidských cest.

;

ESKÁ

POESIE

Klepe na paláce, chaty,

msta hluná

v

kde pohár

zabloudí,

zlatý

píse zvuná, pouští, v nouzi, psot

strun provází

host je

o život

kde

zní plachá,

matná zvst.

Dotýká se kraje v

moi

lodí

šírém

a z nich rovnž duše vodí, by se vným zpily mírem bleskem zde a jinde stelou, ztápí v

noc

je,

stmlou

v odplatu

i

trest.

Sám vždy

klidný, bez úasti stejn dlný, tichý umí svtem tásti, sám jako smrt nesmrtelný, lhostejný, kde mysl líná i kde vzpíná v hnvu zaatá se pst. z kraje nmých stín zvedne nohu, z Heby usmívá se klínu na Olympu, v stedu boh,

Náhle

elem,

jež se stíny stmívá,

náhle splývá ti.šf

mu

(Fresky a gobeliny.)

nesmrtelných hvzd.

1"

JAROSLAV VRCHLICKÝ

Harut a Marut. Když podmanil si Salomon vše satany hvzdy nebe spoítal, vnik' v moe

když ze s

prohlubiny,

Saby moudrá královna, jež ped ním onmla, ním vlídn když se louila, to do ucha mu dla:

»Znáš, králi, všecko! a

a džiny,

Ped

tebou

Bh

stojí

jako ábel,

ní tam, kde byl Bábel, zakletí se andlov tají,

neznáš strom jen života, jenž

v

tom stromu tam dva

ti

pravou podstat života a zdroj a

cíle znají.

Ten jeden nocí odný, ten nazývá se Harut, a

druhý svtlem záící, to bratr jeho Marut,

ti

oba

stáli nejblíže,

když Jahve tvoil svty,

když nad hlinou, zkad lovk

pvodn

Neb

ped

Pán

z

lovka

vstal, se

po

nm první být,

mli

msíc

Do

ta

Hospodin,

s

úctou koit,

syn, pravý

mél slunce mít za diadem a

hlíny dechnul

mu rety

chtl vyšší bytost stvoit,

kterou trny, knížata se

ml lovk

zachvly

ddic

boží,

za podnoží.

zaala se chvéti,

neb dechem jeho pohnula se láska v kalné zmti. Pán pravil k duchm: Kleknte, te pekonat chci ,

sebe!'

však Harut smál se

A

jak dech' Jahve,

s

Marutem, až chvlo se kol nebe.

Harut dech'

a rychle

a dech jich zkazil závistný, co bylo a

lovk

povstal v kráse své a síle

pl hmota

vn

spoutaná,

pl

Marut za ním,

tvrím

—

pláním,

ne však

celv.

seraf zlatoskvlý.

ESKA

Tu rozhnval byl schvácen

POESIE

nejvtším svém díle zmaten v svojí síle, v strom na míst, kde pak Ábel byl a pozdj kde stál Bábel.

se Hospodin, že v

tmi

nebe svrh' a od bratra bídn

je s

Iblisy a

zaklel zabit

Jak pravila jsem, všecko znáš, ó, velký Salomone, jak ped msícem hvzdy jdou za tiché noci vonné,

ped

tebou svta národy se koí v šírém

jen ty dva neznáš andly,

To ekla mu

již

cíl

kraji,

života znají.«

a odjela s velbloudy, se soumary.

Král zstal, v srdci divý žal a v

hlav

divé žáry,

nebavilo žezlo víc ni Jehovy chrám nový,

jej

ni citarist,

Jej

pvc

sbor, ni prorok s

vštby

slovy.

nebavily vinice, kde druhdy v luny svitu

svou navštvoval záící a ernou Sulamitu, jej nebavily cedrových palác zlaté sín, ni nahé ped ním tanící egyptské otrokyn.

sob

když veer se juž šeil, tvrz a celou íši svil, a nikdo neml vdti, že jako poutník prostý se vydal cestou k Bábelu pes pustiny a mosty. Banaju k

mu

zavolal,

Jerusalem, chrám

i

Že jako žebrák putoval od vesnice

dál

k mstu,

jak cizinec se vyptával, kde pravou najde cestu,

zemdlený a vysílen, po dlouhé stanul pouti, po zmatku lidských jazyk kde v prach se Bábel hroutí.

až

Vž

gigantická v rozvalech se táhla v dálku tmavou,

smutn pohrával po ímsách kamenem bys dohodil, fík tml

hustou travou,

a vítr

s

co

se zakrsalý,

a

vtví jeho rozsochy jak ruce tmou

se zdály.

;

JAROSLAV VRCHLICKY

V tom strom smrem

erný

k východu byl zaklet

Harut,

v tom

strom smrem k západu

vky

tam oba

své kletby

slali

byl zaklet bílý

asto v noní chvíli ku hvzdám, kdy šakalové

sídlili

Marut

a

vyli.

Ku stromu pišel Salomon, on pišel od východu, a na kmen tiše zaklepal: »Já král jsem lidských rod, ty promluv, erný andle, rci, ký je pramen žití, ký jeho

A

ze

jest poslední, dej

cíl

vody, já chci

stromu to zaznlo, jak v

luin

a

píti!«

listí

když ostrá kosa sekáe se zamihne a svistí: »Cíl všeho nic jest, k emu shon, cíl všeho noc

je

tmavá,

je vesmír rže obrovská, I

Salomon, na druhou pešel stranu na zavenou bránu, opakoval prosbu svou, a z hlubin petajemn

podivil se

a na a

vn opadává!*

jež

kmen

tiše zaklepal, jak

znl filomely sladký »Cíl

života zas

hlas tak

nad

život jest,

zas plný rozvlní se klas

dojemn

kosti, prach a

travin

i

jež

lebky

hedváb hebký,

den triumf všeho záící jest v prozpvu

je vesmír rže obrovská,

jemn:

a

vn

i

jase,

otvírá se!«

Salomon a zas šel ku východu »Kde lze najít mír a souzvuk, lad a shodu ?« A z kmene v odvet zaznlo »Jen v hrob, tam se smíí zlé všecky žití protivy; kdo moudrý, tam jen míí.« I

podivil se

a ptal se:

:

A

stejnou

ekl otázku na stromu stran druhé, znlo zas- »Jen bojuj v sei tuhé.

a vesele to

ESKÁ

-O"

ÍŠ plná pak

t

odmní,

a spona, jež vše zavírá,

POESiE

naplnna,

až v pokraj cíl

všeho, krásná žena.«

podivi! se Salomon a vážil ei ob: den Marut byl a Harut noc, pravil tiše k sob: >Ti oba teprv celek jsou, ti oba dohromady jsou lovk celý, úplný, ó, budu dbát jich rady! 1

i

Když

nejživji hárá den, noc dostaví se sama, když radost bývá nejistší, tu v sled nás lítost sklamá, íš na dn hokost ukrývá nejvíc oslazena, jak popel ve své hokosti je nejkrásnjší žena. i

A

vru, nemoh' Jehova své dílo celé stvoit, Harutem se práci jeho koit; je Harut muž, tma, odboj zlý, a Marut žena, nha, jen z obou podsta života nad slunce jasná šlehá. a nemoh' Marut s

A

nemoh' v tvoru jediném ty rzné slouit spory, jemu v cest stál, tam Marut vzpjal své

tu Harut

vzdory,

lovk

zstal troskou jen a proto musí sníti po celý život, kterak má své prázdno vyplniti. a

A

pravdu mají oba dva,

vše nic a prach, a jen v

hrob

vné

zlý Harut,

mír a odtucha po vášní burácení,

však pece sladší na ženských

A

pouze

ten,

hokou

Marut mkký; smavé vdky,

zas jsou ženské

jest

kdo obojí muž'

adrech zapomnní.

moude

v dlani svážit,

stránku života a po sladké se snažit, ten ráno moude ped bohy, ped ženou v noci klekne, a smíchem Marut, kletbou zlou jej Harut nezalekne!* znát

JAROSLAV VRCHLICKY

A lip

odešel zas v

dove

msto

své a pamtliv té rady,

pohár ocenit

i

Sulamity vnady,

však poítaje polibky na nahém dívím tle, jak

ambry zrnka pouštl

z úst

verš

hoký

karatele.

(Fresky a gobelíny.)

Dante Gabriel Rossetti.

Ta

umela,

jež

druhdy spla

jak Beatrice strmou cestou k

na svží luh

vné

kde

jej

ped ním ráji,

vedla žitím všedním

zdroje zpívají a hrají.

Ta umela, jež první pochopila nové umní, jež dát chtl svtu,

to

která byla kídla jeho síla

ta,

a plamen hárající v stálém vzntu.

Ó, jist

te

v ní ideál ten svatý,

jejž snil, tak istý,

te a

ervánk

A

vzdušný

stal se

tlem,

hvzdovatý nad prsvitným elem!

jist šat juž nese svit

zamyšlená dnes juž tichá

stojí

tam na pavlánu nebes, ruce spíná, v svt dívá se, kde mátohy se rojí, kde každá hvzda v mlze uhasíná. Vstal jež

z

tžké dumy

druhdy pro

ni

a vzal všecky písn,

pl

jen v dobách štstí,

a v rakev, jež se v jizb

ml

sílu

tmla písn,

obra všecky je tam vnésti.

ESKÁ

202

POESIE

Na srdce její, které v sladkém tluku vstíc jemu bilo rhytmy mystickými a nyní tiché, mrtvé, beze zvuku, je vložil, ty, jež spletitými

rýmy

Jak v úlu vely, vely, znly, ply umní kouzlem, budoucnost jež zlatí; jí

v ledne rty pak polibek vtisk' velý,

zamk' víko a dal mrtvou pochovati.

A dnové šli tak ponuí a šedí, sám se svým šttcem, pérem a svou knihou byl sfingou si, jež nemá odpovdi, balvan,

žal,

A

se

mu

v srdce celou tíhou.

v prsou jeho dva démoni vstali

a kídla vzpjali dlouhá,

mu

a v každé ucho cos jak vítr v

Dl

listí

šepotali,

podzimním když hýí.

první: Draze lásku tu zjitený, jenž

cit

netopýí

jsi

koupil,

chtl se obtovat,

o nové umní ty svt jsi zloupil, dav k mrtvé žen živé písn schovat.

Dl

druhý: Pepjatá to byla pýcha,

se zíci ty a

vna

písn v

velkosti a slávy,

rakvi

její

pláí zticha

vzdechem šumí kolem

Dl pro

první:

Pro

jsi

její

myslil,

hlavy.

žil

a bádal,

vznesl prapor isté, ryzí krásy.

203

JAROSLAV VRCHLICKY

by pavouk

O

Dl ty

mu

sí

svoji

v

okras

paprsk božství

asy spádal píští

?

asy!

druhý: Klameš se v své resignaci, tvé jen svtice sen ruší,

písn

svtskou jsou jen

jsou dti mdloby,

prací,

ba štrk na kídlech etherické duši.

Dl Dl tvj Jdi,

Vsta, zpt vezmi, co

první:

druhý: Splaš

život lichý jest

pomoz

Tak válilo mu v vstal, rozžal

pot utel

s

do azuru!

srdci to

lampu a

i

v hlav,

klíe hrobky, ela, plnoc byla práv,

—

chlad noci kol

Po stupních

jeho boje!

i

a jim zas

jí

je tvoje!

se srdce tu chmuru,

jí

dol

vzal

jen v

adrech

ml

var sopky.

kráel, jen svým stínem ped ním,

provázen, který stále tanil

tu chvíli zmizel jat výklenku klínem,

neb lunou vzros,

U

rakve

stál,

jež

oknem

bleskla jedním.

klí otoil a zvolna

na stranu sunul tžké víko pádné a v zrak mu bleskla jako výtka bolná

tvá vosková

a

elo

Pod myrty stínem Hle, ruce

bílé,

chladné.

svítilo jak luna.

nad tichými prsy

spjaty,

pod nimiž se chvla harfy struna! Hle, posud plál tmou snubní prsten zlatý!

ty,

ESKA

A pod

POESIE

vidél blány pergamenu svj veliký svt myšlenkový; na mrtvém srdci spal jak na kamenu,

ním

a v nich

v sen mrtvé mluvil mystickými slovy.

lan

po nm, plaše, div chytil tímaly mrtvé ruce, a zdálo se mu, že to jasn cítil, jak mrtvá drží blány ony prudce. Sáh'

ty listy, jež

I

zaal boj

co dal

vždy

jí,

on, jenž život celý

s ní,

ržemi

jen

zasypával

ji

vdn,

násilím vzal, barbar

bral s tím vše,

ím

žít

smlý, moh' lidstvu

A dnové byl

zas šli ponuí a šedí, svým šttcem, pérem a svou knihou sfingou si, jež nemá odpovdi,

žal,

balvan, v srdce celou

sám

se

Ti démoni,

již

se mu

tíhou.

druhdy v ucho jemu

jed ctižádosti vlévali a slávy,

te

ztichli

—

ale

se jiných slétnul

Zel ony písn,

k

reji

pekelnému

démon

které

pl

rej

dravý.

jen pro

ni,

banální luzou v prach zdeptané podle,

zel ony písn, jak v dav hluchý zvoní, prázdný v nozdry Molochové modle.

dým

Zel, kterak i

vn!

její

srdce

s písní

andlské

tou rvou jemu v kusy a ryzí.

;

JAROSLAV VRCHLICKY

a myslil, že to v

hrob

jak slina ta v lem padá

A nemoh'

více vzíti

cítit

její

musí, ízy.

ony blány

mrtvému je srdci zpátky, za slávu byly svtu v pospas dány. Ó, že jim nepál radji sen sladký!

a dáti

O, že je vyrval pro ten

pelud

slávy!

vidl ji zas, kterak v rakvi leží, jak myrta vroubí profil její hlavy, na elo jako z vosku svj kvt snží. I

Tam, kde

plál šerem jejich prsten snubní, tam spáti mohly v nedotknuté kráse, až mrtev sám by vna nad prohlubní jak v žití kdys jí pedítal je zase! (Fre«ky a gobelíny.)

^

-ti

Idylia z Vaucluse.

>Ty

sladký, drahý,

Jak dávno

to,

cudný oblieji!*

co Petrarca tak zpíval,

kdy v Sorgy dovádivém, hluném

reji

se v dálku za svou krásnou paní díval stál

a v

dlouho zde, proud zvuel kouzelnji sladkém rhytmu pes balvany splýval

hle, motýli, a

Ne, jeho ó,

mají kídla zlatá!

sonet

roj

v arovnjší háv

nový chvátá, jich neodíval.

Jak tenkrát, však vy, andlé, to víte, když v zlaté zel ji slunce aureole

;

ESKA

POESIE

skalin strží k íši duhovité

jít

štrkem

všech kaskád zpívajících

dole,

kde kvete laur a sntí trnovité ste akacie v myrt a rží kole: juž byl by ji minul, tam potkali se

—

náhod, oteven

dík byl

že vedle sad jim kynul,

—

Filipa z Cabassole.

Snad není doma

mj

prelát

peuený,

pítel milý, Petrarca as hádal.

Však vedle žaltáe on též zná ženy, k jich poct, vím to, mnohý sonet skládal. On jist nezazlí mi, otevený že kynul sad mi a já o vstup žádal. Juž dvornost káže z žáru slunce stranou v chlad oliv paní zavést milovanou.

Tak

jejím zjevem

To vru náhoda již i

jat,

je,

si

v mysli spádal.

stezkou sráznou,

sotva kryje planých fík clona

ptáka, když jde

pít,

kde kroky váznou,

že v pravé poledne on cestu koná.

Co

láká

pvce

ve krajinu prázdnou

o polednách, kdy žárem všecko stoná

Myšlenek motýl snad chce vzlett písn nové poup sotva puklé

z

?

kukle?

i

chce rozvinout se

A

náhle proti

pln?

sob

stáli

—

myslí ona.

oba,

—

on ohe v zraku ona cudný plamen, on rží ke, a ona kee zdoba on vných písní tryskající pramen, v ona perla na dn. Stinná koba,

nm

již fíky

—

tkaly objetím svých ramen.

JAROSLAV VRCHLICKY

otevená vrata; on slova neek' a k nim první chvátá, ji veda pes omšený prahu kámen.

jim kynula a

A

náhle

stáli

jak zázrakem

vru

ve stinné klenb šírých, starých buk, chlad sladký vanul kolem v milém šeru, stín s

paprsky hrál v tráv ve souzvuku,

sta zlatých cest se v jak,

nevdl, svou

v

rzném její

cítil

pletlo

smru;

ruku,

kam kráeli — kdes fontán lkal kee datel udiven se díval

a zpíval,

a s

a ustal ve

Šli

a

svém jednotvárném

tluku.

spolu nejdív skoro beze slova, cítili,

že v této velké chvíli

jim otvírá se v níž znova

žití

brána nová,

že v skutku žili; pak padlo slovo, které každý chová ve hloubi srdce jako paprsk bílý, to slovo: sMiluji t!« plné kouzla on zašeptal pes kámen ona sklouzla, on chy ji jeho ret se nad ní chýlí. ucítí,

— —

A v plesnéra trylku ironických tón v polibek jeho kos zahvízdal v snti; v tom ísi ruka zvedla vtví clonu, a kdosi zel je oba ve objetí.

On

Filip, dobrý biskup z CavaiUonu, zel tyto šastné, milující dti. Ach, ote, lkali, ote, odpuštní,

—

my On

zhešili jsme, dej

nám rozhešení!

jen se smál, a pták neustal pti.

ESKA

POESIE

on pravil v smíchu, neb rým, jejž potebuji ku sonetu a jejž jsem práv chytal v lesním tichu, a jenž juž lí jak vela v adro kvtu, jste vyplašili nejvtším z všech hích, tím šeptem sladkým, jímž ret sklonn k Miluji t, mj jsi této chvíle! di A kát se máte, dti roztomilé, zde viny svojí vemte za odvetu!

Ba, zasloužíte trest,

retu,

:

Co ped ním

on ruku vztáhnul,

kleeli,

tu bílou, plnou prsten, kde tpytil

a smál se velký rubín, a pak sáhnul

kvty svítil, vtev k sob nahnul,

ke kei rží, který a plnou jejich

dv

v jejichž klín se motýl

utrh',

tu jednu bílou jak sníh tu

druhou rudou, které

duhy

se perly, v nichž se paprsk

Tu

bílou

Laue

podal,

dív kížem žehnaje Mír ty

s

vné

nitil.

jemu rudou, ob dlan:

jich

bu,

vaším srdcem

rže

ítil,

erstv padlý, z ader kradly

v

nm

kvésti

lásky svrchovan,

v jese chudou, odhodlan; jen láska vytrvá v tom svta dýmu, tou mj sonet dojde k svému rýmu, ó, milujte se, je v tom vle Pán!

v máj

nádherný

žití

i

jen milujte se pln,

i

A

nežli zvolna s

se ztratil s

on v

její

halovou kápí

úsmvem svým

mezi kei,

oko vroucí pohled

ztápi,

že milován jest, v skutku nyní

ví,

budou

JAROSLAV VRCHLICKÝ

a štstí, blaha

mu

nekonené

209

slapy

sypou v ducha šei vy, andlé, víte, Co dál se dlo

již i

brillianty

.

—

lásce v cestu sypat pospíšíte

vlastních kídel

z

snhobílé peí!

(Fresky a gobelíny.)

Korun

svatováclavské.

Jak dlouho budeš truchliti v své schrán, ó, šperku záný, symbole náš svatý? Kdy v slunci, slunce sám, vzpláš pebohatý na svaté hlav v ukoj každé rán? Jak Michal

s

meem

v bleskné ráje

brán

kdy tebou nový vk nám vzplá a zlatý Kdy v hromu dl a zvon plese vzatý dík eských srdcí teskne v nebes bán Jak dlouho budeš v schrán svojí

sníti

darmo našich drahokam pálá tpyt v obrub tvé; v háravém jich

!

?

?

íse

Hle, naše láska je

vrnost

a perla

—

safír,

plání

—

rubínem tam svítí, smaragd nadj stálá.

naše tiché odíkání.

(Hlasy v poušti.)

eská

poesie IV.

14

ESKÁ

Naší

*-

Ty ty

ei.

v »Hospouine pomiluj ny« svatá,

vn

živá v písni

ty studno

Václavov,

nhy, krásy v každém slov,

ty nehasnoucích

V

POESIE

vznt

výhni zlatá!

husitské písni bleskem

ve vzletu orlím a ve ty žalující v

dum

síle

boue vzatá, lvov,

KoUárov,

ty slz a krve íši vrchovatá;

Ty

jak noc tmavá, jak den mnohobleská,

mkká,

jak žula tvrdá a jak chleba ty drahá, svatá,

Kte

ei

záná

ohnivý a sladkých

ty ptáku, vílo, oi,

ty síingo,

eská;

zvuk

jakou chvím se o

s

lázni,

vékovká

t

bázní!

(Hlasy v poušti.)

Stará kletba.

Ni

o tvrt hlavy nesmí nikdo vtší

být v našem stedu a slinu za

kamenem

— s

ihned kámen za ním šklebem, laním

a za slinou splav otravných

Tak

hned eí.

se všech stran to skípá, sviští, jeí,

zí každý s nedvrou, s pohrdáním neb v resignaci, a když sáhne k zbraním, na bratra v sobecké

je tasí

kei.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

A

ím

ta

všecka malá naše sláva?

Min

nežli

ím

jednotlivce

Co my ta

211

se

žalmistova polní tráva.

úspch?

rvem

a

—

Žert jen malý.

škorpíme jak dti,

v skutku velká, Vlast, v zlých

tvá bez obrany

šíp zmti

v závoj vdoví halí.

(Hlasy v pouíti.)

Živí

O,

mrtvým

velcí mrtví, které

zem

halí

v svém nitru žárlivém, kteí jste zeli

v ten zázrak vzkíšení, jímž národ celý jak Lazar povstal, zda jste pemítali,

Ze pouze v zápas, boj, shon neustálý má stavt nahá adra, kam dští stely, by vnuci vaši stejn jak vy meli, co vyplnní

zoe

stále v dáli

?

dnes po píil vku vidt naši ptku,

Ba, nevím, kdybyste vstát mohli zas a

rod po rodu jak zvolna v hrob se chýlí

Bez výsledku, bez úkoje a léku, skrá v rubáš byste zahalili v smutku a zasteskli

:

Tak jsme

to nemyslili!

(Hlasy v poušti.) lír

-ír

ESKÁ

21*

POESIE

Mrtví živým. Ba, ovšem nemyslili. Naše oi zá plnila, než smrt je pro vždy stiskla, z té radosti, jež ve srdcích nám blýskla, jak slunce po noci když z mrak skoí.

Tak

za vámi se naše touha toí,

tak duše o vás po zprávách

si

stýskla;

o rakev sotva první hrouda tískla, se ptáme každého, kdo v stíny vkroí: Jak pokrauje velké dílo naše? Je lid náš silný? Bude v echách lépe?

Dív smle

ptali

jsme

Dív bázní chvli jsme zá naše hasne, v tm a brzy podruhé juž

te

se,

se

juž plaše.

— te

juž studem,

octnem slepé mrtvi budem. se

(Hlasy v poušti.)

Minotaur.

Po

schodišti arény kruhovitém tlum nahých dívek chví se divým strachem, ta útlá studu zardívá se nachem, ta starší zhrdání

On si

zatím v

má

jen

svým

štítem.

kout hustým stínem krytém lan v tlumu plachém,

prohlíží je,

a hledá, kterou

na které

ztišit

díve

vléci

prachem,

váše v skoku

hbitém.

JAROSLAV VRCHLICKY

A

netvor, v hrudi krásy plání,

cítí,

mu

je líto

jich a

pec jedním rázem

rád všechny zdeptal by svým rohem

býím.

zave

slunci vstíc, a v tomto vaní zeteln: O, jak jsem bídným plazem, neb v tom, co krásu chci, juž v tom ji niím. I

zní

(Nové sonety samotáe.)

Své dcei. Až

jednou budou

ó,

dcero, ptát se,

tu

odpovz: lun,

a jelen, uštván

lidé

ím

po let sklonu, tvj otec byl,

který

ztratil cíl,

smekou chrt

Zvon, který v adrech

tisíce

však nevyzpíval nejkrasší, mrak,

z

nhož asem

však v bláto

A

jestli

(neb

v shonu.

ml

tón,

jejž snil,

zlatý

roztál, jak sjel

déš

se

lil,

do záhon.

to vše zní jak chvála všední,

neskromným

to andl,

jenž

ím

být vždycky básník zda se,

výš lé, hloubej spad):

Tu zaml, dobru ím jsem byl a krá^e, le hrd tu svou drahou hlavu zvedni a ekni: Ml mne nevýslovn rád! (Nové sonety samotáe.)

ESKÁ

214

POESIE

Milton.

plným splavem

|ak nebes katarakty

zem vyprahlou

v

tvá píseií v zní

se ítí v slavném spádu,

všední shon a vádu

žití

archandlským obrnna hávem.

Tys klidný

by

žil,

neposlouchán davem,

jen obrovských svých varhan ve kaskádu

byv cele vnoen, z tmy a ohn Hadu v prasvtlo stoupaPs, živ sám v svt tmavém.

Svt jsi

nesmrtelný smrtelnými slovy

vzkísil sám, jsa jako osud slepý,

svou

silou

Tvj zpv

roven svému Samsonovi. jak

moe,

jeho slavné rhytmy

jak Satanských jsou kladiv

kterými k

hvzdám

hml

mocné sbor

tepy,

duch

z

pítmí.

(Vové sonety samotáe)

Walt Whitman.

Kdo

jsi?

Co žádáš? jež

od

zkad

— Jsem atom, který žitím zpívá. — Nic! — Kam spješ? — Zpátky k matce,

vk

v.stala

mne

—

Co vidíš ? Vše, Tvé náboženství?

Tvj

pítel?

Má každý

v svojí nesla

má

zázrakem

—

jak v jednu

— a

báse

splývá.

Poctivost a práce!

Každý!

pravdu,

látce,

duše snivá.

— S kým se utkáš v hádce? —

si

co chce vzývá.

JAROSLAV VRCHLICKY

—

Co nejvýš ceníš? Smrt neleká t ? —

ím

že

ti

sláva?

—

Tvé zákony?

Tvj

požitek

—

?

Volnost vždy a všade! mi žití. Mí než bzukot muší.

Obmnou

—

Má vle mi jr Zít v kosmu

klade.

vlnobití

a jeho zjevy chytat svojí duší. (Nové sonety samotáe.

Kamej e. Tvíjj

záný

profil v

jen staí-li být

tvrdý onyx

tvým

folií

vryji,

vdkm,

tam bude charým vzdorovati vkm, uštknou každou slávu lanou zmijí.

jež

V

dno

fióly,

kde

voavky

tak drahé milenkám,

i jej

jedy, k

vleptám

tmto

i

se kryjí,

lásky

lidské bídy

s tvojí

rekm,

lékm

krásy poesií.

Až jednou milenec, jenž všecko ztratil, ku jedu sáhne, chtje život žalný v dno Charonova lunu vrhnout s laním: Jed lokaje, jak

tvj a

fiólu v

dla

schvátil,

uzí záný, triumlálný, umírati bude s usmíváním. profil

(Nové sonety samotáe.)

r

ESKÁ

POESIE

Matutina.

mra jsem, když noní stín se do hoící lampy bije v tichu, jako paprsk svlace do kalichu

Jak

dlouží,

jež a

v

ím

mne neúprosn

vnikám, jenž

taj

ím

hloubej vniká duch,

souží.

výše krouží,

tím rychlej všecku malou skládá pýchu,

vtším klidem táhne svoji svta a tím mén touží.

tím s

na

líchu

roli

Vždy stesk míí

a víc radosti vnitní,

vždy lásky víc a mén pohrdání, neb kdo má pravdu? Co ta pravda

Noc

platí

nejhlubší je sestrou chvíle jitní,

té zlatý

paprsk cítím na své skráni,

tím roste

víc,

ím

život

mj

se krátí.

(Nové sonety samot.íe.) ír

lir

Chci

To

byla velká, svatá chvíle,

když

Tím

lovk

poprv ek': Chci

poznal velké svoje

tím zaal

Tím

vdt!

z

vdt!

cíle,

prachu k slunci hledt.

vztáhnula se

po zakázaném v

Evy ruka

ráji

plodu.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

za líný poklid vzala

spch Tím

pouští,

muka, nepohodu.

živili

zbystil se zrak Chaldejíka,

když v noci

stihal

hvzdnou

dráhu;

za Saiský obraz tím zrak vniká

a loká pravdy sladkou vláhu.

Tím

v žluté plísni

pergamen

mnich zahrabán, byl lovk zase, strh' kutnu, skoil do plamen, zkad fenix vzletl v

Chci i

vdt!

Platona sny

záné dumy

v

Chci

vdt!

a spjalo

Chci

hvzdném lítlo

Spinozzovi.

Franklinem blesk chytlo

Kantem vesmír

vdt!

jase.

slovy.

Rozrazilo kruhy

a ustihlo cop dvorné mdloby,

sedláku salo žernov tuhý, v kolébky promnilo hroby.

Chci

vdt!

Sblížilo vše

je spjalo lodí, lány,

svty,

mosty,

na hory sáhlo pro vše kvty, do hlubin sáhlo pro vše skvosty.

Sa

nemoc

povalilo pstí,

chtán Smrti pochode svou vrhlo, by pravdu, jež má masku štstí, v

pec jednou

lidstvu

na klín

strhlo.

ESKA

Nech

POESIE

zpátky v prach byl stokrát hozen,

by nemoh' lovk v slunce hledt, vždy vstane zase znovuzrozen, jak

ekne

k

sob:

vdt!

Já chci

(Brevi moderního lovka.)

Blanické zvony. JVliha bílá padla

na

Mlhou tou se hlasy z

blízka, z dálky,

V

kraj celý.

zvon

chvly.

na všech stranách znly.

letní veer plný znly zvony ty jak

sn z

a

vn

hlubé

na pláni a v stráni, v lesa

Jeden jak

temným k

bou

vzdálená

tn, ln.

srdci mluvil

hml

ruchem,

tichým vzduchem,

vyznl v náek, sotva chycen uchem. Jiný slyšíš jak z dna

jako v

boji, v

moe

znti,

zlomcích v ucho

letí.

jakby tíštn davem hustých sntí. Slabj' tetí jakby kdesi ztracen

.

.

.

však ten zvuk byl jak dnem mladým zlacen v toho sluch, kdo vavou utrmácen.

A jak šli jsme stonem tím a vzlykem, kde zvon jiný každým zvonil mžikem, stanuli jsme náhle pod Blaníkem.

:

JAROSLAV VRCHLICKY

Nám

se zdálo, jakby tyto zvony

znly z eských

Dl

z

strom

hory, skrze srdcí

clony

náky, touhou, stony.

nás první: Zvoní na klekání;

eská zem, rovna

štvané

lani,

unavená chystá se juž k spaní. Pravil druhý: Brate,

nezdá se mi,

vítzného zní cos haluzemi, spíš bych ek', to jitro hledá zemi.

Ovšem, kolem veer, ale v duši vstává jas, jenž temna vazby kruší a ti spái — tam jej v hoe tuší. Ano,

tuší jej a ze

kom mee A

sna

vstali,

obrok, erstvý nápoj

vzpjali, štíty s

kmen

dali,

sali.

jak tlukou v štíty k uvítáni

této velké, slavné chvíle ranní,

jakby zvony znly

Ano,

jitro

Skoneno

eskou

tetí dl, zní v hoe.

!

dávné eské hoe.

je

Jitrem vlní se juž stromu

Jitro!

plání!

moe!

znlo v tchto zvon

shluku,

a když znikly sosen ve souzvuku

druhu druh (Život a smrt.)

z

nás

mlky

tisknul ruku.

ESKÁ

220

POESIE

Božská duše. Jen jedna velká, bílá hvzda svítí na opálovém nebi v tiché kráse, a duše tvoje unavená cítí, jak jiná duše kol v svt rozlévá se.

Zda vstává snad ze spící eky hlubin? Zda kvt ji vydychuje v svojí vni ? Zda ervánk ji vyzauje rubín? Zda spala pes den v chladné horské tni? Je náhle zde a

pívalem

se valí,

v své zvolna všecko zahrnuje vlny;

do

moe

plá

V

jest

zem

ticha ztápí jí

plna

i

hvozd

i

skály,

jest

jí

plný.

zvonce vesnického zvuk se hatí mouchy zabzuení, nad souvratí až sama nad lesem se rozlije ve pravkém svém snní. ní

a vozu ruch a

i

A

ty,

jenž stojíš

sám nemohl bys

kosmu nad

propastí,

íci v této chvíli,

zda vidíš svoji duši v ní se tásti, zda duše božská v ucho tvé se chýlí. Jen záblesk to je, jako rosa travou, a jako v prachu zákmit bílé ízy, jak velké bílé kídlo, nad tvou hlavou jež

mihne se

(život a smrt.)

a zas juž v dálku mizí.

22t

JAROSLAV VRCHLICKY

Otevené okno. Po bouné

noci

okno otevírám,

co proudí v jizbu, to je erstvý vzduch a lesk a svžest, do dálky

kam

zpv

žití

I

ptaí, bzukot

much

a

zírám,

ruch.

plným dechem modlitb dla, iader mých se snoubí echem,

ssaju vše to celým,

a dojat spínám jak v

len život s

mj eí

vlas a moji líbá

A

cítím,

já

ho

skrá.

objímám a lokám

tím šasten, jeho ástí že být

smím

a reflex jeho snoubit svojim slokám,

jak v sladké

Nirván pak splynout

s

ním,

A pemítám, kterak mi bude jednou: kdos v plái okno oteve jak duch; na ruce spjaté, na skrá smrtí lednou

mn

proudem vbhne erstvý, ranní vzduch.

Však nechvji se v

dóm kosmu

.

.

.

Jizba

má

se klene

valný, cítím povznesen,

že smrt je pouze

okno otevené

v ten pravý život, v

nekonený den!

život a smrt.^

Jahody. Zda ped

lety to bylo

nebo vera,

vru nevím; dost, že bylo tak. Víš, strom klenba kterak byla šerá?

juž

ESKÁ

POESIE

Vím, jak plál modrý, hluboký tvj zrak! My jahody jsme trhali, kde která, kdes šuml zdroj, nad námi kiel pták. Já pravil: Hle, jak husté tam je mlází, tam obtížné by bylo spolu jít,

tam sotva slunce zlatý paprsk vchází, po modínech kol taní jeho svit; však dále tma je a noc beze hrází, a pece chtl bych v tm té s tebou být!

Tu

t

kolem pasu tvj krok, snt zdržet, než by chytla se v tvém vlasu, blíž k iadrm sklonit iadra, k boku bok, t zvednout, než zdroj skrytý v mech a asu musil bych

vzíti

a lehce nadnášeti jen

ti

pohází šat stem perlových ok.

Tu

—

však tys mlela k tomu, tvj hoel divnou lahodou; tvé líko, rty jak plály šerem strom, musil bych

a zrak

snad rozmáknutou sladkou jahodou? chtl jsem slíbat ekla's: as jít Jak tancovaly vážky nad vodou!

Je

.

.

.

dom!

A já t poslech'. Dále šerem sntí jsme vedle sebe spli, moudí již, jen dál si brali jahody jak dti, ne více s úst, jen s dlaní nanejvýš! A na strom když pták juž pestal pti, nám zaal v srdcích Zda to posud víš .

Aly neutrhli ten

kvt

a

plál

siln dýchal,

.

.

purpurový,

mu

barev žeh

?

:

;

JAROSLAV VRCHLICKY

my

dozpívá

tak

pvab

nám

A

ptáe štstí slovy, nám svoji píse v snech

nesplašili

a

této chvíle

v srdcích

ped

proto nevím,

zda bylo vím,

to,

strom

vn nový

plá, plát

bude po

lety

i vera

však vím, že bylo tak;

klenba kterak byla šerá,

vím, jak plál modrý, hluboký

My

letech.

tvj

zrak.

jsme jahody, kde která, kdes šuml zdroj, nad námi kiel pták trhali

.

.

.

(život a smrt.l ii

Smutné ak

1

tiše

ruku na

mé

sloky. skráni nech,

a necítím, že juž se pipozdívá, ze stará kvt má, balvan v ece

mech,

v suchých vncích hbitovních to zpívá,

i

když veer v listopadu k zemi splývá. Tak tiše ruku na mé skráni nech,

a

necítím, že juž se pipozdívá.

Dost dlouho

šli

— Pojme dál, betan holý jsem jen doupák skal,

jsme spolu.

nech místo rží dám já

nejsem

mj zpv

slavík,

ti

dcka, jež zbloudilo v poli, vím jen, co bolí. Dost dlouho šli jsme spolu pojme dál, nech místo rží dám ti betan holý. kvil

ty víš, co tší, já

—

Když rže zvadnou, betan zbude pec, kolem hrob on se vrn5 toí,

i

ESKA

POESIE

než ptáku, duši, smrt oteve klec,

pej dlouho Mír

z

tebe

slíbat

vlá,

vrné

svoje oi.

jak ve chrám když se

vkroí

.

Nech rže zvadnou, betan zbude pec, kolem hrob on se vrn toí. i

Tak

tiše

ruku na

mé

skráni nech.

£t necítím, že juž se pipozdívá,

a

povíme

si v dlouhých veerech, bude ce.sta, jež nám zbývá, co stih' jsem klid, jenž z oí tvých se Tak tiše ruku na mé skráni nech,

že klidná

a (život

dívá.

necítím, že juž se pipozdívá! a

smrt.)

ír

Dv

básn.

Nad nízkou, hbitovní zídkou jsem etl knihu písní; to byly divé, vášnivé sloky,

v nichž rty se tiskly k v nichž nahé ruce se

kolem

bok

retm

v objímání,

liliových vily,

v nichž krev jak láva se hnala k mozku, a v nichž srdce tlukem div nerozbilo líadra, v

nichž rozkoš s láskou zpívaly

a vzdorný, bájný, jásající paianl

Kvt

ohnivého máku,

jak zvdav, zel v

mou

a jako v souhlas kýval,

jak jeden žhavý plamen

knihu

svj velký

225

JAROSLAV VRCHLICKY

knihy byl by vzletl se na kvt,

Z té

promnil

a

jenž kýval u

mé

hlavy,

a v letu zabloudilý motýl,

ml

kídla samý purpur

samé

a

zlato, chvíli

se mih' nad

ádk

smsí

jak oživená sloka

vdkuplné, rozvášnné básn.

té

V tom

mé

svezly se

níž s knihy

pes

zraky

tu zídku

na tichý hbitov dímající v

pede mnou,

a

lese,

hle, jiné

tu vlnily se sloky

nesmírné epopeje tak plné

nhy,

klidu, ticha,

smutku,

tak plné smíru, plné odíkání,

nekonené básn,

té

písná zpívá Smrt — zavel knihu,

již

a já se

zachvl

a rychle ztich'

A

hymnus rozkoše ped písní Smrti. zašumly

jako v souhlas hlasn

kol vážné

buky

a stíbrné bízy,

mák žhavý výitka stál tichý v parném vzduchu a hoel v slunci prch' motýl, jen

jak

.

.

.

(život a smrt.) lír

Pi

ií

bourání trestnice svatováclavské.

V

staré zdivo

motyku mocnou ranou

vetkla první dlnická ruka hrubá;

eská

poesie

IV

15

ESKÁ

226

kámen hrne

malta,

Dut

POESIE

štrkem sypkým. Za ranou rána!

se s

Temný

zní to chodbami.

rachot.

Steré ruce trhají trámy, lat,

prachu víry na chvíli zkalí nebe. Sekery, háky

V

chvatné práci vesele iní! Brzy obrovského kolossu zdi ní holé píným spjaté trámovím, jímž se smje dubnové nebe!

z

istý azur poprvé v hloub se dívá v kobky zvyklé

stínm

zvyklé,

Zdivo padá. letí v

který

inení pout

a želez,

nadávkám, klení, stráže rhytmickým krokm.

Kamenem každým, dol prvodu štrku s pískem,

padá cosi plného tžkých žal, kletby a vzdech.

Padá

cosi z

píšerných tvojich stín.

Minulosti! Slzami vlhké býti

zdá se mrtvé kamení, v

nž te

ruka

dlnická tíská Tuhá, tvrdá, mozoly svatá ruka, stží sebe poctivou prací živic,

boí

starých

žalá

silné klenby,

mohutné

V

nichž se kril za

krví bratra

míže

zmokvanou

klece,

jatý Zloin,

kšticí

tesa,

v nichž se kálo samotou, posty, pouty ddictví Kaina.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

227

Velký symbol budoucí zím tu doby. Trhá klenbu žalá dlná ruka. Jako Kristus lupie mrskal z chrám, posvátná Práce

Mrská Zloin dtkami svého hnvu, Híchu, rovná s zemí Zoufalství smutný asyl, kácí hrdé pevnosti Viny,

Volnosti kynouc.

Rychle k dílu! Padejte, vetché valy! Každá rána propouští sem pruh nebe. Úzkou zdiva trhlinou juž mi kývá z

protjších

beh

Stará Praha! Velebný dóm v svých parách, svží zele Petínských táhlých strání, domy, domy! S kytkami starých strom smje se Smíchov!

Rychle k dílu! Vzení chmurné zdivo kde se táhlo linií jednotvárnou, stjte brzy paláce,

ady dom, dílny a školy!

Kde znl díve v rachotu mechanickém tkalcv pístroj pod rukou zloincovou,

dute mocn

v továrnách klidné práce kladiva rány!

Jako zvony velkého píští dute Kde dív pouta inela v dlouhé v režném šatu trestanci kdy s

šli

bodák

!

ad, kolem etou,

!

ESKA

POESIE

ho se veselá, ryná mládež, napl hlasn povykem prostor ulic,

Brzy

val se

proudy

s

torbami

jásající

úderem tvrté!

—

Bylo! Mrtvé ticho odlehlé tvrti! Dnes juž topor s kladivem vítzícím, práce klopot,

dozorc

bystrý povel,

vozy a kon,

Všecko hlásá velikou zmnu doby, všecko hlásá, do prachu jak se hroutí nejen Viny vznice svory, pouta, nýbrž

i

Vina.

Tato první, skípajíc zuby, musí couvnout od nás, Michalem sklaný démon, dál vždy, dále k oblasti ledných pól v nejzazší Thuli.

Volné lidstvo Myšlenkou, silné Prací v sláv nohu postaví v tyto trosky; že kdys byly, zapíše Klio do hvzd

démantným rydlem. (Bodláí

s

Parnassu.) ti

eská

it

legenda vánoní.

Po bílém snhu se táhnul dvou stín erný lem. To eská zem Z nich jeden dol se nahnul. »Kde jsme?« >Zde teba stavit se déle,* dl svtlejší první stín a sladkou svou tváí se sklonil v mrak, tmavých do hlubin.

—

JAROSLAV VRCHLICKV

Pod z

snhem

»Nám

z

rže

vnily

pole tam spala, je

chat nízkých okny

zá

plála,

znl

z

štíty hor,

kostel vážný chór:

vykvetl kvítek, « to táhlo mlhami,

však za tím to »radujme se« jak vázlo by slzami.

Pod nimi práv v hloubi štít chatre se tml. Kdes ve vsi dvanáctou troubí,|od lesa ps štkot znl. Stín tmavší — to svatý byl Petr — rozhrnul zvolna svj pln jablek,

oech, hraek,

»Tam dátko vzplá

mají v té chat,*

chudiký Bethlém jim v

ty nejkrásnjší chci

hraky

pomluvit nesmí nás tady,

Však první Pln

nhy

On nad tam

jež rozdával

stín

a dál

svtlý se sklání

kolébkou tam

Mistru,

mých

šat,

a rád.

»a

v potchu

jablek a

oech,

kol jesliek postavit,

a smilování, co Petr

stojí jak lilie bílá,

dl k

zlaté

hojn

zas

mužem jít.« chat již. hrakami kíž.

a stojí v

má

s

stojí, v sny šepce dítte, když pes noc rozkvete.

A šepce: »Ty ubohé dít, ký trpký v svt Kam jiní stoupají hbit, ty pracn a bojem

los

tvým!

zlým.

Tož dýchám ti do srdce sílu, bys mohlo všecko snést, tož dýchám ti do srdce lásku pi tpytu zlatých hvzd.

Má každý boj

Nech Co

dost v

svt,

ty

eské dít však

víc.

zloba a ústrk zlý rve t, vždy klidnou zachovej

cizích ústrk a zloba

ta nejvíc pálí a

—

líc!

Však vlastních bratí záš.

hlodá a u vás je

domovem

zvláš.

Tož dýchám

ti do srdce sílu, bys mohlo záš bratí snést, bys vždycky silnjší k dílu zas pozvedlo hlavu i pst,

dýchám ti do srdce lásku, jež nepíze roztaví, když zloba vlastních ti bratí tvj život otráví !« tož

ESKA

POESIE

svtlý stál nad kolébkou a dlouho v dum stál, nad dít dlai vztáhnul hebkou, co v svtlech Bethlém s koráby, stádem a vojskem i s vžemi divných mst. A s rozdlením dárk juž Petr hotov jest.

Stín

plál

Juž Pána za roucha lem tahá: »as, Miste, jíti je dál!« Však božská tvá v srdce mu sahá, je psán v ní hluboký žal:

mre jsem veliké lásky a do všech sypu ji cest, pro, Pete, jenom v tch echách tak málo lásky jest?<

>Já

(Bodláí

s

Parnassu.)

Ruky mé Až ruky

tvoje,

dcery.

dnes tak

mkké,

bílé,

budou musit uvykati práci; v, svatveer ti bude vzácná chvíle, zlé

tvou duší potáhnou pak snové

Ty ruky dcka budou a tuhou prací

a

sladcí.

ruce ženy,

budou posvceny.

Však nha mojich polibk v nich zbude, budou mkké zas ty ruce chudé.

(Moje sonáta.)

Sníh. I.

Ach, Bože, Bože, co napadlo snhu!

Kam

podíváš

se, leží istý, bílý,

JAROSLAV VRCHLICKY

Strom nemá kontur, eka nemá beh, obzoru se k bli zemé chýlí.

bl

A

stále

padá! Na stráni a v poli

jeden kámen neuvidíš holý.

ni

A

stále padá!

kdy jen v

ekám,

s

mrané

výše

moje padat zane.

to srdce

II.

A ekám, ekám

a žaluji nebi,

neb v srdci mém, kde mrtvá láska by snhu bylo nejvíc zapotebí, tam istý, hluboký a svží. by

leží,

pa

By

pa

jak sen,

By

tam jako tiché zapomnní, po kterém není probuzení.

pa

tam jako

pee

Smrti

nmá,

rozlomit víc nikdo práva nemá.

již

III.

A

tedy

leží

v srdci

tom

a zhusta!

mže

padnout na hlavu mi taky, na odvyklá juž polibkm, mdlá ústa, a mže padnout na znavené zraky.

Ba,

A mže padnout na ztýrané dlan, na nohy, které pro.51y lesy, plán

A

nenašly

A tedy

padá

kvt

—

lásky

pak

a

vné,

vn

svží. leží!

ESKÁ

232

POESIE

IV.

O snženkách

kdos vypravoval

jak Lásky pohledem se v

snhu

o konvalinkách, které v mladém

vní

své bílé zvonky

O

jasmínu, jenž k

báji,

vzpjaly, háji

rozhoupaly.

šíji

tvé se chýle,

zahanben šeptal: Jak tu všecko

bílé!

O liljích, vedle ruek tvých jež svadiv však sníh se nehnul na to srdce spadlý. V.

A a o

jiný vypravoval o slavíku

skivana

jiný blouznil trilku,

a jiný chválil ševel sladkých rtík,

když na rtech lásky spoinou jen chvilku;

A

jiný šustot živtku, jenž praská,

když krajek bruselských se dotkne Láska,

A

sníh na srdci slyšel vše ty divy,

a nehnul se, tak

nmý,

mlelivý!

VL A

by se

nehne

teba

nehne

jak slzy

se.

—

roztál,

ani v

tee

Víš, na vysokých horách v rýhách skal pec zbude,

ervencových zorách,

jen po klei chudé.

JAROSLAV VRCHLICKY

snih ten v srdci. Slunce lásky nové

Tak

zlou práci

A

má

nim. Touhy,

s

city,

snové

polibky, stisk dlaní, štstí píští

v tvé

vždycky

slze poslední se

blyští.

(Moje sonáta..

Ballata v jeseni života.

O, messer po

Francesco,

ó,

messer ino,

vaší stope tak se sladko kráí,

vždy v

ve

kvítí,

a

juž v

úsmvu i

plái,

v staré íši nových písní víno.

o

Dost forem jako okídlených jsem vystídal; te když se pipozdívá, tu odvykám juž zvolna divým honm. Dnes poklidn juž svoji brázdu ou, zrak jen se toužn za skivanem dívá, sluch dojat ku jeho se chýlí tónm, jcík letí

Te a

te

jet

v souzvuk rodné

alejí se

dobe

jde to

se v srdci vlastním

v duši

sváten

a

zem zvonm. stmlou s

duší celou;

božsky

líno.

(Moje sonáta.) ír

Ballata

<x

závrená.

Víš o ptáku, jenž vera v sny ti pl ? Víš o zdroji, jenž tvj ret kdysi svlažil?

ESKÁ

234

POESIE

t

dnu krásném, jenž

Víš O

Víš o lauru, jenž na tvou

celý blažil

skrá

se

Víš o pažitu, jenž tvé oko tšil Víš o poháru, jenž

ti

r

skvl

?

?

nejvíc sládnul

?

Víš o knize, kde zapomnls sebe? Víš o snu, jímž jsi nejvíc sladce hešil? i

Víš o

šíji,

kol níž

jsi

blažen padnul

Víš o zraku, jenž otevel

ti

?

nebe,

když nektar lásky pít ti dala Hebc ? Víš nevíš všecko v posled v mhu se v sms jednu, kterou vzpomínka jen zlatí a tcha, svojím žes to zváti sml!

—

—

tratí

(Moje sonáta.)

Na Den

podzimní se stmíval ve svém sklonku,

a vítr zpíval

kdy v sla, jsem zanes'

Do

slatin.

píse nevlídnou, zdobil ves moem svých zvonk, man nohu neklidnou.

již

kola hvozd se táhnul ku obzoru

te proidlý, neb dávno vtru dech sme listí žluté v bouném rozhovoru a poházel jím sivý, smutný mech.

Sla pede mnou

se v

nekoneno

tam peslika, tam kle, tu chumá v jich trsy ob as ruka vtru sáhla a zeila je — pod nimi vln kh'n

táhla,

ttin,

!

JAROSLAV VRCHLICKY

Se zachvl bledým stíbrem okamžité; tam s odkvetlým jsou leknínem,

tn

babího léta

opoždné sít nit mihly v

se jako lehké

List javoru,

mnohou

nes'

buku a

list

obrub ízy

matky zem, kterou zima

plá

Klid

klid

rve.

ovšem dýchal strom haluzemi,

zely v šedé nebe bez

jež

bízy

list

perlu rosy v škebli své,

to poslední šperk na

nebem

tíh'

listí,

a klid se snášel k zemi,

svou koistí

ani havran, za

jej

nm.

Jenž vysoko le kruhem nebe valným erný bod, nezrušil na chvíli,

co

a pece,

pece

žalným mohyly

nitro citem

se svíralo na prahu

Tou kolem

celá

píroda zde

byla,

a klid, jenž jejím sirým srdcem táh', to

píse, v které zmíral žár

a sila,

v níž léta sláva dlela na márách!

A

k

sob

v zamyšlení já jsem pravil:

Co naíkáš na

stáí, mdlobu, pád? Zde vtší obr, než ty jsi, se znavil a klidn svléká svátení svj šat.

Zde píroda se klade k odpoinku, ty jen chtl bys vnost mládí mít?

pro

Hle, rosné perly

a »s

bohem*

jest

má jí

jen v zvadlém vínku mroucího dne svit.

ESKÁ

236

POESIE

Jak možno, ty, ást její nepatrná, bys žádal za pou životem svým víc

r

Dost, duše když se netkla viny skvrna,

když máš slzy lidských zítelnic!

dost,

umi

O,

klidn

—

ano,

umi

s

pýchou,

tys byl, jak vlna, strom, jak motýl, pták, tys

pl

cítil,

bys lovk

Zá

v noc boulivou a tichou, celý

—

tob

slétla v zrak

pravdy a zá krásy, proto tiše v mech, až všemohoucí as

slož hlavu

dá

tob

v, A

píti z

klidu zlaté íše,

budeš nesmrtelnost,

píti

život

vný!

ten poklad

síly,

jas

Po tob co zbude, vdku, toužení,

tvé hrdé sny, let k dobru vždy a všude,

tvou vlastní krví svaté nadšení:

To je

staí,

je-li

potomstvu,

mezi vesem, nad níž

ím

tn

dumá strá,

zkad vláha dýše, nha, chlad a vn, a tajn veer kam pít chodí la! (Moje sonáta

)

Pastviny. Jako poutník zmítán plavbou dlouhou mezi nebesy a mezi moem si asto nudou, hoem po družném tvoru zalká touhou:

zasteskne a

JAROSLAV VRCHLICKY

Já se zachvl objaly mne

temných hvozd chzí,

tsn

dvojím šikem, nové svty noily mne mžikem, šeptajíce slova svaté hrzy. v

O samot hymny zpívajíce sob jen a neznámému bohu! V tom nad keem snhobílých hloh jasu pruh se kmit' a rostl více.

Konen

jsem vyšel

z

noci les.

Pastviny a vesovišt, lada v dál se táhla, vzadu

lnula

les ada

ku bílému skalin

Na pastvin, kde

tesu.

zpívala ttina,

celý vzduch byl sycen silnou

peslika sklánly

vní, tmavé tni much jen hudba líná

a rákos k se,

Zazvonila ob Blíže

tn jak

stály, ani

as moem tesány

z

trávy.

žuly

sebou nepohnuly

jako v zamyšlení pestré krávy.

K

nebi obracely velké oko

plné smutku, plné resignace, silné šíje jich se leskly hladce,

nohy v tráv tkvly pehluboko.

Z jednotvárné písn hvozd šuraných v ticho plán jak jsem vkroil náhle, zabuení zasmušilé, táhlé rozchvio vzduch vlnou tón dumnvch

ESKÁ

238

POESIE

Dál se nesouc po zamlklém luhu. Života

zvst

slyšel

jsem v tom

šeru,

zpvu, hlahol v tvorstva valném kruhu.

jinou notu ve velikém jiný

A

hned srovnával jsem s touto tváe bouný hlahol strom, stupnici tch pitlumených hrom,

eí

nmé

v níž to úpí, výská, stká a jeí.

A

já

cítil,

krávy jednozvuký,

smutný hlas, jenž ob as znl a z že víc dumy, žalu v sob snoubí, žití celou tíž a celé muky!

hloubi,

Cítil jsem, co rozkoše a plesu, ryku nadšeného, vzruchu, síly z písn hmoty padá v tvorstva žíly,

iak je bujná, Proti

smutku

svj osud

jež

Poslouchej

v

bouná hymna les

nm A

!

—

s

této

nmé

tváe,

resignací nese!

O, jak se hlas ten tese,

se štstí nezakmitá záe!

co zvuk ten táh' se do daleka

pastvinou jak tvorstva povzdech žalný zdálo se, že tmí se obzor dálný, mysliti já musil na

lovka.

Jaký postup snahy, práce,

píle,

vzdlanost v tom dímá, vysloviti, co ho žalem jímá, jak je bídný v nejvtším svém díle! celá jeho

(Moje sonáta.)

JAROSLAV VRCHLICKÝ

Za pluhem.

—

pole! Kam jen hledneš ku obzoru Dlouhé lány peste pruhované, stojíš na nich, jak na velkém stole, kam vždy manna chleba hojn kane.

Ba že pole velikým jsou stolem, sytí se tu lehkovrný, lovk se svou pochybou a bolem, šedý vrabec a též havran erný.

motýl

Zde to velké všech je pijíniání, matka zem tu rozdává své tlo, velký mír svj, síly svojí vzplání, aby dál to v žilách, v mozcích velo! Proto budiž spící

snhu

zem

požehnána,

ve rubáši tuhém,

avšak více každá hlubá rána, již jí

rolník zasazuje pluhem.

Šel jsem druhdy zamyšlen a smutný ornou zemí bez cíle a snahy, život byl mi pouze žernov nutný, chtl jsem setásti jej v pli dráhy.

Jako jiní též jsem víru ztratil, jako jiní ptal se: Žít a k emu?

—

jitra svit cizí

mou dumu

nevyzlatil,

byl jsem svtlu, vzruchu všemu.

Mladosti sny pochoval jsem

s

pláem,

—

pouze odprc svých škleby v tom se krok mj šinul za oráem, rukou v zem, však okem tíhnul k nebi. slyšel

ESKA

POESIE

odrnen,

Táh' svou brázdu klidn,

nevšímal

si

vran a kavek hejna,

denn

a jak dnes, tak zítra a tak síla

sem

jej

vodí arodjná.

Od poátku až ke konci pole, krok za krokem, v hlavy stejném sklonu, v nohy rhytmu, v myšlenek svých kole, v

bie

A

práskání a v ptactva shonu.

já hledal zdroj té práce pilné..

toho vzruchu, toho vytrvání,

koen vle,

—

energie silné

dnes jen zrno,

zítra

klas

vláni.

A já pravil k chocholouši, který na hroudu se: Jen mi v souhlas kývni, jedno slunce v tento život šerý jest jen lidská práce positivní!

A

já pravil

Jenom silou

klas

k

havranm

a káním:

skeku, snadno bráním, vzroste vzdor vašemu vzteku!

dál kol poletujte v

ducha

mj

já se

rovnž orá, rovnž v potu myšlenky svatým kráím pluhem, siju dobro, lásku ku životu v znoji léta, v zimy ledu tuhém. Já jsem

za

Lítejte kol, zobejte

mé

zrní,

vždycky zbude dosti živných klas, dosti

kvt

svtu

jimi stavit krev

skrýt

mou po

mé

trní,

zápasu!

JAROSLAV VRCHLICKY

Co mi skek váš? Po dílo

mé,

má

mn

práce positivní

Písni, chocholouši, z

ader

mn

vzle nad hroudu a

.

zbude pece .

.

klece

v souhlas kývni!

(Moje sonatn/

Puk

zpívá. 1.

Pod živtkem tvým se hrozen nalívá, srdce, jist vím,

tam brzy

zazpívá.

Pod živtkem tvým

—

jak rozpjal bych

jej

rád!

Bože, co to zím, jsou jablka to snad?

Záe, lesk

a sníh,

to jasmín v

jahdky

lilje

dv

z

sprch',

nich

se derou na povrch.

II.

Pjdeme-li doubravou, západu nach nad hlavou, nemusíš se, drahá, chvti žádnou obavou. eská

poesie IV.

ESKÁ

2*2

POESIE

Pjdeme-li jahodím, cos jak v žertu prohodím, ale bez úrazu tebe

dom

provodím.

Pjdeme-li lískovím, cos ti v ouško napovím, všecky sliby dávné lásky zas ti obnovím. Pjdeme-li vrbami, pouze msíc nad námi, skloním se tvým vlasem k líku jak on mlhami.

Pjdeme-li olšinou,

mé

lokty až

t

ovinou,

sladké ve závrati

ti

smysly pominou.

Pjdeme-li kapradím, si t posadím,

na klín

všecko, co vzal

sny

ti

tob

život,

nahradím.

Pjdeme-li oeším, pak své srdce potším,

hvzdy zamknou když

si

zaheším!

(Potnlky královny Mab.)

zlaté

oi,

JAROSLAV VRCHLICKY

Mrtvé štstí. Mrtvé štstí

v srdci leží

hrob, bží

jako mrtvý v

dnové jdou Tiše af je vítr,

a léta

.

.

.

leží,

a

se snží,

nepromluví k tob.

A pec ustavin

k

nmu

myšlenka se vrací, pouze k nmu! K stromu bleskem sžehnutému, nech odíkáš zvolna všemu, lítají

Mže

tak ptáci.

strom snad vzkísit vesna.

Co

jest

Kdo

Mrtvé.

jemu lékem

:

je zbudí ze sna

?

Žádná Vesna! Ptáci, výitek druž dsná, stkají s žalným skekem. Mrtvé štstí v

srdci leží

jako mrtvý v hrob,

pes

ty

hroby vtry bží

Tiše neseš,

a

leží,

a

jas, se snží, mrtvolu vždy v sob.

(Okna v boui)

.

.

.

ESKA

POESIE

Naladní. Je teskno, teskno, teskno v duši,

ped

katastrofou jak by stála,

kdos za dvemi Ach,

pro

n

v

jest, jde,

ta tísei neustálá

buší

?

Ne, byl to klam, je ticho všady.

Co jen se to z tch kout noí? Kdos prošel jizbou, vím, stá! tady. Pro jen tak divn lampa hoí ? Jak

te te

tichý,

vzdálený plá kdesi,

bližší, bližší, ticho ruší

jakby zahuely lesy

.

.

.

—

jak teskno, teskno, teskno v duši! Okna v boui.)

^

-ír

Adagio v jeseni.

S s

listím

svadlým

tiše

dol,

posledního motýla

mdlým

juž letem

ska, má

z

duše v bolu

písni unylá!

Jako listí lehá k zemi, motýl mizí beze stop, tiše

v mlhu sply, v kraj

nmý

zapadni tam v jeden hrob! (Okna v boui.)

JAROSLAV VRCHLICKY

Povzdech.

Ach ruce, ubohé ruce! V noc prázdnou zvedáte

muce

se v

a kol jen stíny, stíny objímáte,

samy

až

klesáte a umdléváte

.

.

.

O, ruce, umdlené ruce!

Ach, oi, znavené oi! Jste uhly, z nichž slední žár skoí.

Darmo

oi mé,

se,

namáháte,

pro niž pláte, se neshledáte!

s tou,

dobe, když v slzách shasínáte, vy oi, ubohé oi!

Je

(Okna v boui.)

Modlitba veerní. Jdu k tob,

vný

noních

v tmách

svtla

zdroji,

jdu; za svahy hor

tys

dávno

víc

nezím t, však s tebou mne pevné víry svor.

kles'

po pouti

Vím, vstaneš; nevím,

Ty

pojí

vstanu.

zaplaš, a já shasnu snad.

Však

jestli

dum

skrz

zas

a

mé

proberu se k ránu

sn^svých karavanu,

pozdravím

SiTs teplo,

v

já-li

svojí,

silu,

t

rád.

vzruch a plamen

všecky údy schvácené;

ESKA

POESIE

kámen, svží pramen

tys dláto byl, a já jen já

—

nudy pouš

ty

u cesty ztracené.

Te ó,

kterým

asi

planeš rájm,

bájná duše vesmíru!?

V dno asi jakým patíš tajm ? Tropickým dálným žehnáš krajm, co na

Mn

list

papíru

skrádá noci šeré.

stín se

Ó, slunce, jaký to je div,

mozky

plát v lidské zrát

tisíceré,

v hroznu, v hrdle šedoperé i

pniky

Kde's nyní

být živ!

—

?

noc matka na

Zda tvé esá vlasy

dn moe

kdes,

nichž jiskry, tisíceré jasy

z

hvzd nesíslných

bájné krásy

inou do nebes ?

se

A

ráno vzplaneš znova svží Zda není všecko pelud, sen ?

A vtry

dují,

a mrtví tiše v a

tm

.

.

.

mrana bží, hrob leží,

jest nejlíp jen.

(Okna v boui.)

Tíš. Dech

v nmž se v zlatém mee Michaela blýští,

jara,

hrot

slunce jasu

249

JAROSLAV VRCHLICKY

kruný

V ráz ledny že celá

Má

eka

rozbil, v

okov

do

duše, kterou

krátkém

asu

pluje v tíšti.

ledu

smutný, tsný, že spješ k pedu,

spjal život všední,

pouta tvá, ký byl to jen duch Vesny

kdo

rozbil

O, cítím,

vna

duch to velký, božský

tžká pouta

tvá všecka

zím

nž

jako v

my

zkrušil,

veselý a hrdý na ty trosky, v

A

r

andlský

ece tíš

me

bušil.

moi

se žene k

v dál neznámou, tak v tuše plujem v nekoneno a vstíc zoi s

tou tíští,

má

ó,

duše!

(Okna v boui.)

Jarní symfonie.

O, Májo,

slétáš

ve paprscích k zemi,

denn

koupáš svtla ruejemi, jí život vlíváš každým novým dechem, až míza v poupata se žene spchem, ji

až zaleskne se v slunci

kra

hladká

na bíze, odkud šáva kypí sladká, kam zástup mravenc se sbhne bdlý,

kde motýl mihne

se,

Ó, Májo, trháš ledna

do zahrad vlhkého

kde bzuí vely.

eky

pouta,

ty šlehneš kouta,

ESKÁ

2+S

kde

bují

kopivy

Ledáky

POESIE

a malin

vlašovkami.

a v krátce nahradíš je

Kol nahých skal a pívozník,

odvazuje,

ji

kee.

zaženeš ty na jezee

zní

jiiek zpv známý,

lo jehož spala v houšti, etz do ní spouští,

áp

co nad ním azurem šik

letí,

za nimiž ze vsi pokikují dti.

O, Májo, tebou ve

mech pohne

la

plachá

hlubokém

lese

se, a ttina, ta se

dvrn

tese,

se dívá z mlází

a tryskem perly v ostružiny hází,

bží kolouch pes mýtinu, v páe

jak

jež tmí se vlhké, kterou

I

kmitá záe.

jahodí v píštího plodu tuše

se chví, jak Dryada, ta

by

tkla se jeho

iemem

strom

duše,

svojí ízy.

Jak paprsk vever mihne se a mizí, zem duní, mech se eí, kapra kývá,

uká, a drozd jinde zpívá; Májo dobrá, mkká, velká, snivá!

tu datel 6,

jdeš svtem, který trne udivený, jdeš v oblieji všecku

nhu

dlan plny paprsk

jdeš jdeš,

ženy,

a zlata,

vajíka hned v hnízdech kropenatá

se zachví zárodky, se staré vrby, jež

u potoka v dumách svých se jehnd jantarem a skále,

hrbí,

to prší

té zasmušilé, staré, rozvtralé,

proud stíbra stéká pes tváe a bradu; jdeš, tíštíš v duhy žernov vodopád,

!

JAROSLAV VRCHLICKY

mníš

pružný mech a hladký, dechem matky, ba, v samot okna poloslepá hledneš a prachem, špínou paprslek v nich zvedneš,

jdeš, V struny

jdeš

s

písní milencíi a s

t

jenž spal tam, na

moh' vteinu v

ekal, aby hráti

nich, nežli se

noc

vrátí.

ty, arodji, tvrce nejkrásnjších epopejí,

O, Májo, lékai ó,

jež zpívá srdce mládí ve rozpuku,

bohyn,

ó,

ve

z

ó,

Muso,

msta mne,

dej

mi ruku,

v dál, modravé kde chlumy

se toí v amfiteátr, kde šumí bíz mladých skupina na slunné

Tam zave mne vra

ukoj srdci,

stráni!

svou dlaní duši požehnání a tšící

Tys mládí svta, Májo pespanilá, je v

tob tob

Dva

drozdi na vtvici jedné sedí

je v

povzlet, ruch a nadj, láska, milenci to

když kráíš polem,

a nesplaší se, ty

a

skivan

ví,

jásající v

lánu holém

o hnízdo že postaráš se jemu,

až svedeš k osení jej

by

síla,

vdí.

hlídal

zvlnnému,

zpvem

svojím

klasy píští,

v jichž osinách se tvoje slzy blýští.

Než peletíš svt, až zví celá zem, že's. Májo, tady, ó, pak slétni ke mn, jenž poslední z tvých dtí na t eká, jenž denn toužebn zí do daleka, zda v brilliantech

zda pod

ímsou

eka

se juž taví,

vlaštovky hnízda

staví.

ESKÁ

250

zda ápi Já

letí,

vtr

POESIE

zda se z

luh kouí

neb v nich ty vjezd svj slavíš paní kosmu s vážnou Sibylí

.

.

vítzící, lící,

ó,

sn

.

jarních rád naslouchám boui,

dtských

šperk jasu,

plna!

kvt,

—

Nechci

chci jen,

z

tvého klínu

asy stín

by na víka mi padly v spánku

tiše,

snženky máj dýše, bych tebou dotknut bez vdomí, sladce, skrá sklonil na adra té velké matce,

jak v rozkvetlé když

—

jsi bych trpl málo, by ješt v umírání se mi zdálo,

ty jejíž dcerou

že

dobe

a celý (Kytky

!

tak, že všichni zde jsou šastní

svt

je velkou,

krásnou básní!

aKter.)

Tak sám! Xak asto divn v

si

v noci

sám

pipadám

stedu svých milých odlouen a tich,

knih,

tak jak

z

troskotání bych

po boui moské kdes byl na skal vržen tes

tak sám, tak sám!

Kdes v hloubi

život ve, kdos rodí se, kdos nofe, jdou hvzdy nade mnou svou drahou tajemnou, a já tu, noci host,

JAROSLAV VRCHLICKÝ

zím

251

V lidstva minulost

jak v

moe,

v

nmž

se

te

vše u divoké he, se potýká a ve,

dnes pravda, a hesla tu

klam,

zítra

tam,

i

nade vším

a já tu

v doutníku halen

dým

sním, tak sám, tak sám!

I

já

chtl

ním

být,

ním se bít — te, v mrtvých adrech klid, jsem rád, když mohu snít. Kdos jakby dech' Slyš, ruch! napínám v dálku slech, v

svt

jít

a s

—

eky

to

spch

dole

se tíští o vorech.

A

ticho

týž

—

nyní zas

povzdech a týž

hlas.

Má žena vedle spí, mé dít vedle ní; ta rozvitý je

to spící

—

kvt,

to

mj

svt,

krky jsou mých hnízd, a by mli co jíst, já sním a pemítám zde okem v oku tmám — to

tak sám, tak sám!

A prchne mnohý rok, as tigr dá se v skok. Já

budu pod zemí

!

ESKÁ

252

:;

POESIE

touhami se všemi

s

vše bude stejné zas luh plný sedmikrás,

v zem zrno, pozdj klas

ptaí

týž v bezu

hlas,

týž v zralých tešních kvas, a v stálém letu

—

as

hrob, snouben tmám, budu sám,

jen v já

tak sám, tak

sám

Sám! (Kytky

aster.)

Po symposiu.

U

Platona bylo po hostin.

Lístky rží v nedopitém

vín

spadlé s kšticí jinoch a žen

chvly

se jak vzdušné

slední flétnistka

dtských

krk

lunky duch,

kdy v lehkém ruchu z komnaty šla ven.

Nad pohárem velký mudrc snící vidl v snu svém záný úbél lící,

ader

vlnu, erný, hustý vlas; vidl pospch, s nímž sífi opouštla, vidl temný purpur šíje, ela, slyšel hlas, jenž pohnutím se tas'.

Byla na prahu,

»Ješt

chvíli

Ktesias

zve

hlavu hbit.

postj, sladké dít,

tam eká, dobe vím;

JAROSLAV VRCHLICKÝ

noc je pokej,

teplá, hyacinty v

nco

pece

Nerada, se

štíhlá, bledá,

mlky

kvtu,

ješt zburcuj kmetu

duše rtíkem

z flétny

253

ržovým !«

zastavila,

prsvitná a

ííétnu naklonila k

bílá,

rtm.

Hrála cosi divné, nesouvisle.

zvdl? Nešlo jí to s mysle, rozmarm a snm.

Jak to

hrála starce

Dohrála a chtla

jíti

chvatn.

»Milé dít, hrála's velmi špatn,

prosím tebe, opakuj

to, víš

?

.

.

Jako vera, on když sedl tady Ovšem, on je spanilý a mladý, s rozmary, ach,

kmet

bývá

.

.

.

.

tíž!«

ji k plái, Div dechu staí

Hrála znova. Dojalo že

moh' kárat

ji.

útlá iadra, flétna živa jest, jásá, kvílí, šveholí a nyje,

tóny jsou jak kapky ambrosie,

barvy duhy a tpyt sladkých hvzd. »Je to

vera

lip,

však

pec

to pravé není,

znlo, v okamžení on když taktem hlavou tob kýv'. Zkus to znova!* ChvíH otálela, lip

to

—

flétnu odhodila, v stkáni

se jak

A s

vtrem

jív.

nohám kmeta klesla; tvá svou zaslzenou vznesla.

juž v plái k

bázní

chvla

proutí mladých

ESKÁ

on se usmál,

i

POESIE

pemoh'

jej

božským rtem se dotknul

cit;

jejích

vlas,

šeptnul do nich: »Mladost volá Krásu, s

tebou Eros, dít,

Nové zlomky

mžeš

epopeje.)

^

^

^

An m

a.

i

Z

jít!<

tla svoru vyproštna nahá žena, kam jde Psýché ?

ped svým tvrcem

vánkem na kvtin,

Je snad

bude perlou v

moském

v hloubi tiché

klín,

?

ní hvzdy tiše plovou drahou nebes démantovou,

Nad pod

ní

naše bouí

vavy

sobství, závisti a slávy

v smsi

liché.

Je v té chvíli motýl bílý,

i

je paprsk, jenž se chýlí

v

modro nebe?

Zaplá ve

i

krpji

jasné,

snad v blýskavici shasne strávíc sebe?

Nebo jasem opásána, Peri.

co

duchy kolébána,

my pláem,

z

rána vstane

v íze duhou malované jako Hebe?

JAROSLAV VRCHLICKY

Na

boží se octne dlani,

která

svty

drží, chrání,

lehká mšice?

Bude slzou, jež se tese pod obrvím v sladkém plese veernice ? Bude mluvit k Bohu svému, bude rozumti všemu, co

jí

bude

tajem bylo v

žití,

ukoj, rozkoš

píti

víc a více?

i a

v nic splyne, s télem zhyne

tam

s

cílem

jak dech

svým se mine pouhý }

tla vstane celá žitím velá v perod dlouhý ? Od kamene, hluché hmoty, v rže kvt a v ptaí noty, v jádro bludné hvzdy kdesi, Dál jen

z

prvk ada,

v echa, která táhnou lesy

do

Což

my

sn

touhy?

víme, kdo tu sníme,

v myšlenek svých

tísni

dlíme

u mrtvoly,

vážka hbitá ona ped tváí se

lítá,

Vna

zmí

kmitá

póly,

i snad rázem s tla skonem puklým je a mrtvým zvonem, pouhý sen, dým, pedstav híka, pampelišky lucernika v pustém poli r

255

26

ESKÁ

POESIE

—

Duše! Duše! v hokém plái za tebou zím v noc, kam stáí tvá se dráha.

Nevím

nic

—

jen sním a tuším,

stavím cos a zas to ruším,

marná snaha! Jen to s tebou, duše, cítím, s tebou v noc a mhu se ítím,

nad propastmi a se chvješ, nebo tvrci chvály pješ,

kam

jen spješ^

Psýché nahá! (Než zmlknu docela.)

Sbor i

Ped

trochu radosti jak velké hory žalu

nám

Dív

antické tragédie.

nakupili bohové!

elem tvrdou probít adro zem kovové.

nutno zrýt

Pot v skráni, mozol v

na duši strachu a v posled z tiš

všeho

dlani,

stín a

skálu,

nohy samé

zisk tak malý, nepatrný -

popelnice bronzové.

A udýchaný horen když lovk spatí cíl, mdlý, schvácen, bez všech tu vidí

trny,

viny skvrry

konen,

sil

JAROSLAV VRCHLICKÝ

pro

jak má'o to, jak

mnoho

to,

co

257

žil.

snil

málo zdroj pil, málo šastný byl, jak pro málo se mnoho jak

z

jak

a

A

bil

nevdn.

radost, naposled již v ruce svojí drží,

hrst

vesu suchého

jest z

podzimkových

lad,

kvt pampelišky urván nad vnosti strží, kam bledým odleskem hvzd vných promyk pa Však dnes už není mlád ten athlet, který vyšel

ped

lety v boj dlouhý,

dnes vtru staí dech, a

ves

a pampeliška, jeho sny a

touhy

se rozdrobí a rozletí v dál, v

a

chmýí a v

jen

oku

mu

spch,

zbude na prstech

slza jen

a sen,

o

jak všecko,

se s živly

pelud

jen vlastní jeho

bil,

byl.

O, málo radosti! Ó, velké hory žalu! O, touhy olbímí! O, malá sílo sval!

Dnes krátké a zítra

znova zas

pímí, o Nutnosti skáiu,

bít

rvát s vlastními se stíny v zášeí,

dbát na ránu, jež udeí, i

na tu, kterou dává pst, fantom jenž jest sláva,

—

za

za slovo za cetku za

eská

klam

— jež

zní est,

— pojem práva, — jímž láska

poesie IV.

jest. 17

ESKÁ

26S

za

Ó,

POESIE

nadj — svtlo hvzd nekonený trest!

.

.

.

Ó, málo radosti! Ó, velké hory žalu! O, spráhlé koleje všech bludných lidských cest! (Než zmlknu docela.) ír

Teiresias k chlapci jej vedoucímu. dej mi ruku! mne, jak zvyk mj, na pobeží

Tak,

Ve

starého

moe.

Slyším vlny

z

dálky,

jak huí, o skály se lámou,

slyším ptáka, v kei jak šustí kídlem,

vím, že nad

snhem

zkvetlé myrty

zas kolébá se motýl,

a v tymiánu že

bzuí vela.

Ale divno! Dnes tvé kroky neslyším, hochu.

Což poslední snad smysl mi vzali Nesmrtelní, mne chtjíce tak pipravovat na dsnjší noc, hlubší, než ta

I

jest,

v které

ruka tvá jest jiná!

Jest jaksi

mkí,

žiji ?

JAROSLAV VRCHLICKÝ

359

jak sahal bych v podzimní mlhu, jak chytal bych stíny.

— —

Stj! Jdeš?

Nyní

jdi

dále.

Neslyším Pro nemluvíš ? Kýs divný van .

.

.

.

.

.

tak chladný a ostrý se chvje kol mých skrání Jdeš? Neslyším opt!

—

Stj!

—

—

t

Chci ohmatat tvou hlavu,

tvé tlo! Nic... mlha... stíny, a

Ó, tucho!

—

pec

dál

mne vedeš

ve

O, mne tedy dále, v mhu, stíny, mlha, stín sám, znám tys

Hermes!

Co

—

A

t —

mlíš

ty Hermes, pak nejsem živý, jsem duch jen, jsi-li

stín

na

zdi,

pelud Busi! Dej mi .

.

tu ruku z mlhy,

ruku vlhkou,

tu a

.

mkkou,

plnou stín,

pojme!

(Než zmllcnu docela.)

I

Zahrada Persefony.

To

rozlehlý je sad a plný .stín

a orchideí,

v

kaktus

nmž denn

a blínu,

svoji paní v

náru

vinu.

ESKÁ

260

Tam chvatn tam dám

zabloudím a vždycky v

se opíst,

co v sny mi

opeden

taji,

jsa bájí,

a dryady hrají.

elfi

listím zaváté jsou stezky,

Spadalým

kmeny

kol

POESIE

stoleté jsou zryté blesky^

z vrat heraldické kynou arabesky.

La

mihne se jak paprsk vodojemu, pták šustne mlázím, let k hnízdu svému; všemu. lze snít zde v klidu, odvyknouti

Pan klade syrinx k ústm rozlámanou, do škeble fontán jen stíny kanou, a Oready pláí v keích stranou. Girlandy

kvt

a v spadalého

padly listí

se sklání velká, vítzící

A z

Ó,

v

tiši

dna

rukou Floe,

z

žluté

moe Zoe!

svítání zní táhlé tóny,

moe

Vinetské tak duní zvony. inky Perseíony!

flétny, rohy,

Juž blíží se na svojím draím voze, patí ku obloze; zrak velký, ti Parky mlky tulí se jí k noze.

nmý

Tak projíždí íš sn svých a íš lásky, na ele milenc všech ítá vrásky; já za ní

jíti

musím

Co netesky na

—

bez otázky,

skále zlatem hoí,

co svtloška se v kalich lilje noí a zem a nebe podobny jsou moi.

JAROSLAV VRCHLICKY

A

ona jede velká, triumfalná,

zem ped ní pouš je nekonená, dálná, vstíc milenc jí zvoní píse žalná: »0, jediná a slední lásko pístave, jejž v

ó,

lidí,

boui oko

vidí,

kde hrobu poklid duše v posléz

mystérium svta! plnokvtá, hymnus zatracen^í^ch k tob vzlétá!

O, zázraku,

ó,

O, Erebu ty slyš,

klidí!

Tch, kteí

riiže

šli

tu strádáním a bázní

odíkáním, utrpením, strázní, jimž bylas mystickou a svatou a

Bohyn

O,

Ký

lázní!

Ave

všech, kdo zde trpí:

I

ukoj dávají rty tvoje smavé

a hlubší

ješt tvoje kštice tmavé!

Syp nepenthu nám hoké kvty v duši a

zmákni

srdce,

k šílenství jež buší,

v kruh lásky spoj nás užší vždy a užší!«

Tak hymna

zní,

a park se stále stmívá,

opoždný s modínu kdes velký msíc jen se v stromy

pták

zpívá,

a

dívá.

A

tráva kol je plna

jak a

oi

cítíš,

toho,

tžké

pokoen kdo

tichem velký

šel

rosy, prosí,

tu kdosi.

Já nevím, kdo, však cítím, že šel kolem, šel za svou paní zvlhlým rosou polem, jak ty za svými sny jdeš v duši s bolem.

«

ESKÁ

262

POESIE

O, zahrado, zkad tmavé stíny se s

cypiš!

Té Smrti v

kvty

O,

lásce,

lejí

orchidejí!

paní svta,

péji.

(Než zmlknu docela.) ír

-tr

Cesta do Emaus. lak nebe bylo holubí a isté!

—

Pod stromy uenníci chvatn spli do Emaus; k nim's se piblížil, ó, Kriste! a chodce pouhého jen v tob zeli.

Tak

s

tebou

šli

a hovoili tiše,

mluvíme s tím, kdo nám padne v co smutný vítr z prázdných polí dýše a prachem halí dálný výhled k mstu.

jak

cestu,

a

Dnes chmurný den, jaro kvete všady. »Co nového, zda slyšel jste juž zprávu, ten ukižovaný prý rabbi mladý zdvih' víko rakve, blesky spjatou hlavu

— —

?*

—

znali j^^^te jej ?« — »Ano, v dávné dob. A tiši byli, »Co tomu íkáte?* šer na kraj a nevili sob a mlky tajn k druhu druh se chýlí.

»Vy

—

pa

»Byl

bui

prý!«

—

dí

polohlasn jeden.

»Ne, svatý byl!« dí druhý

»Byl

ob,

Kde

piavda?«

ackým

hlasem.

katy k popravišti veden.

—

»Snad to rozhodne se asem.*

JAROSLAV VRCHLICKY

A

dále

On

a

šli,

Bh

že

>A

slyšte,

Prý

V

jde

žije

s

mezi nimi.

šel

nálad nad cedry modravé Kraj v jarní

nimi

smutný celý, dýmy, oni nevdli.

byl

se táhly

—

podivné jdou krajem zvsti.

zase a zas choré léí.*

tom v stromech

a všickni stanou, umlkují v

sTo možné Kde pravda

—

vichr divné zašelestí

ei.

všecko. Prosím vás, co víme?

v

svt?

Vždycky choutkám cizím

dáno v plen, ím žijeme, co zíme. O, jdte na Sión jak na Garizim,

je

taj vždy pánem svta; svdomí mít isté. ml nekonená léta, eknu: Pravdu dls, ó, Kriste !<

Taj všady spí, a jen jedno platí: Já

kdybych

žít

vždy v posled

—

>Dík za to slovo. Myslíte, že

žije

?

—

Vždy mrtvého jej kladli ve skal adro !< »I v mrtvém, vte, srdce živé bije, když dobro chtl, jež posléz všeho jádro

A a

«

ticho zas, a jen se více tmlo, spli travou do Emaus a polem

a nezeli, jak aureolou

elo

se jeho skvlo, zái selo kolem.

>Jste cizí zde ?«

—

—

»Jc

každý v

svt

nepjdete s námi na veei A tento hlas znl dojemný a ryzí, jak toho hlas, kdo miluje a ví. >Což,

cizí.* ?«

—

!

ESKA

On

s

nimi

šel,

POESIE

a za stl sedli spolu,

chleb podaný on rozlomil a žehnal, tu teprv zeli božství aureolu,

a stud a strach a dés jim ve

tvá

vehnal,

A

nežli mohli zvednouti svých zrak, on žehnaje, jak svtlý pelud zmizel. Je snadno skolébat se do zázrak,

však

vdt

o tom, to

jest

pravá

svízel.

O, všichni my, kdo chceme cos v své snaze, do Emaus ducha jdoucí, stjme chvíli a vizme, kdo se pidruží k nám v dráze, a zeptejme se, kdo to s námi pílí ?

A

požehná-li nám též chleba skývu, pak blahoslavme ten svj život celý! odpykati nejvtší z všech div: s námi .šel a my to nevdli

ím Bh

—

(Než zmlknu docela.)

Smutek. z

tichý smutek padl na mne, nenadání pišel, bez píiny;

z

kout

Divný,

jizby,

zevšad vstaly stíny,

mnil jsem zprvu, že to zdání klamné,

chtl jsem chtél jsem

býti najíti

pánem svého smutku, zdroj, odkud proudí.

S klidem, zvolna chladný rozum

soudí.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

265

rozmarnému srdci dává dtku, v marnou s ním však vydává se ptku. Je snad z pírody ten smutek tichý? Hlédnu s okna, veer letní klidný, zem plna mateské je pýchy, po žních v pole

msíc vlídný. z mého žití? je mé vno;

svítí

Jde snad tento smutek

Co moh' osud

dáti,

co kdys rvalo, v sen je zkonejšeno,

mj

krok

tichá resignace v

Je snad smutek tento

svítí.

minulosti?

z

Nemám,

co bych vyítat moh' sob, k živým, mrtvým, kteí díraou v hrob, bez výtek lnu s vtší pítulností. Selhal

úspch

Nevím o tom,

tch

?

kdos kdesi nepoítám,

Šklebil se s

tím

již

?

je málo, jejichž souhlas vítám,

jiné vše je

prázdný pokik v

Odkud tedy

lesy.

tento smutek divný?

Pedtuchou je Zde se bránit

zla, jež

síla

za

ním kráí?

nevystaí,

dlužno vykat, mrak to snad, zkad živný sílící

déš

rozlije se zítra.

Zatím smutek jak noc roste z Zatopil vše duše prohlubiny, z nenadání pišel, bez píiny, tichý,

nitra.

hluboký a jednotvárný,

jak step prázdný, jak letní noc parný,

mrano tžké, olovné, od obzoru v obzor natažené. Jak zem ležím pod nim, zápas marný.

jako

(Kniha Sudiek.) ií

-ti

ESKÁ

266

POESIE

Sloky.

O, pamatuj na ono odpoledne, vzduch parný

my si

spolu,

byl, a

mrailo se nebe,

ptáe ku ptáku

v tichu ekli:

jak sedne,

Vždy máme

jen sebe!

Je láska halí, asto bez soucitu do cesty zašlapaný, kdo jej zvedne

Tys usmála se v prvním bleskném Zím stále ono dusné odpoledne.

Te

léta prošla, starost

svitu

pišla mnohá,

a všednost života nás oba stebe,

my nemáme Boha, máme jenom sebe!

prchá mladost,

již

te

pamatuj, že

(Kniha Sudiek.)

Pirovnání. í

jako do erné a chladné hlíny vložíš zrno v samotu a ticho, odejdeš

—

a vítr

letí

polem,

pijde tma, sníh padá, a zem studí, ale zrno zdánliv jen dímá, brzy vzklíí, puí, raší div, strhne obal hlíny a je stonkem, roste, sílí, stonek hoí kvtem, a kvt plody slibuje už píští: Takto musíš pochovat své srdce, vložiti je

jako

tžké

zrno,

zahrabat je v samotu a ticho.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

odejít a nechat

výsmch

lidí,

267

ádit vtry,

záští,

pohrdání,

studit hh'nu, lhostejnost a faleš,

padat snhy, urážky a zlobu.

v,

zane to v tvém puet, zelenat se, brzy ono protrhne též hlínu,

Však

brzy

srdci

klíit, rašit,

písn magickým

se zaskví

písn, která plod

Mlky

i

kvt

kvtem

jest v

jednom.

proto zahrabej své srdce!

(Kniha Sudiek.) •ti

-ÍI

•k

Z „Písní poutníka'*. I.

Na

jedno jsem zapomnl, mi hlavou skoro vky letí, jak lze, aniž bys to chtl,

a

píteli

i

bratru pekážeti.

Náhle v šel

nkomu ale,

oi padne

tíž,

bys krajem svta zmdlený

Bože!

dom,

však pekážíš,

ím

a.

Bože! komu?

Ano, bratru, píteli; šli jste dálnou poutí, spolu všecko sdíleli, náhle on se nemž' volný hnouti.

vedle sebe

ESKÁ

Pes

jednu tys

POESIE

vyros

noc,

on se dsí, závidí a bouí. Jaká démonská to moc jeho nití krev a mozek chmouí?

Chtl být sám, kde ty jsi dnes; — Zasmjte se, dti! Chtl bych zalézt, odkopnutý pes, nikomu však nechci pekážeti.

a co já jsem?

II.

Já bábu ml, ta míti si dlouho zvykala, a na pohled vždy v smutku jen toto íkala:

»To pravé, všeho zmar

i

kvt,

pochopit svt!« O, bábo, bábo má, ach, kolikrát

bych

s

tebou hádat chtl se a o pravdu nebe:

v které jest peklo Pochopit sebe!

tu,

rvát,

i

ni.

Pokosené luhy v zái Jaká

vn

sytá, jaký

msíné!

zem

oddech,

jaké zjevy, stíny, tvary rozliné, jaká svžest v kvtech, jaká zralost v plodech!

Matko zem, mladá stejn po vky^ odkud v tvoje žíly vždy ten dech a žáry? Po všech katastrofách síla, bezdky v nové vtlovat se dechy, tóny, tvary?

JAROSLAV VRCHLICKY

Pokosené luhy v z

vn

slunci poledním,

zem

vaší cítím

až s tím

oddycháni,

dechem jedním, mocným, výsledním

mj

splyne v akkord každý sen

i

mé

pání.

Matko zem, mladá, z kostí dti svých piješ, odvahu vzlety,

nesmrtelnost

poupaty

a

ptákm

A

já v

i

kvty

ztužit

moi

s duší tvojí,

zkrušit led a sníh,

kídla v

vn

let za

kráím

matko, duše

nové svty.

jako v snách

má

se mísí,

kosmu, jako na nitkách vlastní píze pavouk, chvje se a visí a

nad

strží

.

.

.

IV.

Po

letech zas dotýká se noha,

zem

eská, drahé Tvojí pdy, dech tu Boha, než jinde cítím, jak jsem chudý.

víc než jinde cítím

víc

Z pouti

svojí co Ti,

škeblí lesklých pár

Matko, nesu,

svém na odvu,

v hrsti kytku uvadlého vesu,

na rtech kytku pochmurného zpvu.

Drahá pdo, krví prosáknutá, líbám prach

Tvj,

dojat v duše hloubi,

hlíno suchá, spráhlá,

kde v prach

Váhám skoro již

dd

bled

zem

žlutá,

prach se snoubí;

míchat hlínu v Tebe, jsem pines' z hrobu Spasitele,

!

ESKÁ

270

T

jeho bol

jeho stesk

POESIE

ustavin stebe,

zím

stále

Tvém ele

na

Noc on jednu ve svém Gethsemane prožil v muce — Ty jich statisíce, krev Tvá po Tvé tvái kane,

vn

a ten kalich plný víc a více!

Zdá se

rouháním by bylo, neb on konce nemá. Kdy se skoní Tvoje smírí dílo, andl kdy zašumí perutma? bol

A

mi, že

Tvj mit,

tak jako potrestané

dít

hlínu svatou k srdci tisknu v studu,

políbím

T — odkradu

Tebou

ale s

vn

se hbit,

plakat budu.

V. Hledali t, hledali

na Sinai v bleskném dýmu, kde prý v hromech zvedaly se tvé vzlety k Nejvyššímu.

Nad adry pak Pírody z

pólo odhalené ízy

kmital jim pln lahody

istý

V

profil

tvj

ohromných

a ryzí.

mst

Babelu,

v skráni se znamením Kaina, s

tváí zvrhlých

andl,

velká byla's jim a bájná.

:

JAROSLAV VRCHLICKY

V

bouném

djin

pochodu,

horenaté snaze, ve rozruchu národ, v lidstva

v dobra

V

i

rovnováze,

zla

božských soch,

tíšti starých

v rumech mést, kde bují

kam ilimník dští kvt zlatý Mluv

si

býlí,

a hloh

a

a

kvt

bílý,

tajem starých run,

pnikou

notuj v kei,

si

bu

mystickým vzdechem chlebem srdcí, která ví,

Bu

duch

si

opiem,

zpátky hle, le

naped

meem, vzdechem

vná

budeš

strun,

—

bu

o

vk,

neb snem,

pokud lovk!

Tebe má v svém srdci on, promítá t v kosmu bezdna, zkad se

úsmv,

vracíš, rajský tón,

rosa,

záe hvzdná.

A tou poutí od vk, pokud jedno srdce bije, zdráva budiž v

lovku,

nesmrtelná Poesie!

VI.

Nežli za tím

rohem skály zmizím,

která sluje Smrt, že

a

jedno zvím

svým jsem pl, ne

cizím.

ESKÁ

272

Mže

skromnjšího pání?

býti

Nechci laur chci

Však

POESIE

potlesk za

ni

pouze

—

svj rým,

nasloucháni.

ani tak se nenabízím,

již

dostaí mi, a to iist vím. že byl jsem vždycky ryzím.

A

s

tím

již

klidn zmizím.

(Písn poutníka.) ír

-i!

Cestou Argonautv.

Když

s Argo jeli den chmurný byl

plání Euxinu, a

jak velké ptáky vítr kraj celý

Tu se

z

tml

se,

k západu se

mrana

klonil,

honil,

hory stály v

stínu.

dálky divný obraz v skalin klínu

zmtí

mlh,

kam ervánek

krev

ronil,

mih' v zrak jim, lidské tlo orel clonil

svou

perutí, a

pod ním v prohlubinu

—

Tlo Krev stékala jak erný píval. chvlo v divé kei. Mžik! Zeli bleskem rozbrázdéné elo.

se zmítalo a

Vše

zmizelo, vzlyk

moem

letl hlasný

.

.

.

Jak vlny kvílí, a jak vichr jeí! každý víc v svj stulil se pláš asný.

Nm

(Poslední sonety samotáe.)

ír

-ír

JAROSLAV VRCHLICKÝ

2'73

Suspiria. chtl

I já

leccos.

Ne

se zdát,

le

býti.

Já loutna byl a jist schopná zvuku,

však chybl vždy, kdo podal by mi ruku, jak chtl bych, zídka já jen

mohl

Já pochopit a obejmout chtl

žití,

já radost

a v

cítil,

chytil

zníti.

vždy jen muku,

každém svého srdce mroucím tluku Hamletem se rval o pouhé Bytí.

jen s

Dnes lhostejno mi všecko. Z povinnosti musím. V posmch jest mé dílo,

dál žiju,

jímž nekoupil jsem ani

—

rakev

svoji.

dnm

Tak lho.stejne zím ke budoucnosti: nad hrobem všeho, co mi kdysi milo, sloup asem zvtralý, má pýcha stojí. (Poslední sonety samotáe")

Sonet votivní. v chrám sn svých jak bohyni t vztyím, nesmí nikdo pijít k pat skály a odvážit se, nahlédnout jen z dáli v chrám, kde se modlím a kde vášní kiím.

lak

a

Já k tomu chrámu všecky cesty zniím, a slunci dn, msíci, nocí králi,

nedovolím, aby do tmy plály, kdes pro mne vším, kde svt je pro eská poesie IV.

já

mne niím. ,a

ESKA

274

POESIE

Tam budeš v nahé kráse svojí trnit, mé sny jen budou jako bílí pávi u nohou tvých se v

oích

tvojich slunit.

z pny budeš tam stát narozena, pod nohou chaos, hvzdy kolem hlavy, ty Musa, Psýché, Madonna a Žena!

Jak

fPosledni sonety

samotáe

)

•r

^

Otázky. Kdes a plna

vzala se tu, plna božské lásky

nhy,

kouzla, slitování,

vždy ochotna mé záduraivé skráni vylíbat všechny hloube vryté vrásky?

Vždy k všemu ochotna, vždy btz otázky, vždy s oteveným srdcem jako dlaní, vždy myšlénkou má v každém vzpomínání, vždy celá, ryzí, bez falše a masky r lak

dkovat

ti

a jak tebe chválit?

Jak nelíbat t, jak nedopít ke

dnu

ten lásky pohár, když je tebou nalit? O,

nedám

si jej

niím

více zkalit,

ba za pohled, jímž v duši tvoji hlednu, jsem odhodlán, své všecky lodi spálit. (Poslední sonety samotáe.)

.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

2'5

Sny. Co

všecko chtéla bys,

duše mojer

ó,

Pi Platonov sedt symposiu zbožn naslouchat, jak sladká moudrost

a

chví mudrce rtem jako sladká vela, a

vidt otevená

med

sladký

ústa

žák

v zlatý

hltající,

vrko

se dívek zaboit v té meditací a

cítit

—

smrt a život

jedna báje

—

jak zvedá jejich harmonická adra,

co flétny v pedsíni se ozývají

na sladkých rtech,

Co všecko

jež

práhnou po polibcích.

moje

chtéla bys, ó, duše

}

S lví tlamou zdobným klepadlem být, na kdys unavené spoinuly prsty božského psance. Veer byl a v Lucce

—

se

tmly

ulice,

v stín splývaly.

v nichž

lidí

stíny

Tam unavený

stanul

a bušil klepadlem na jedny a

Monna Gentucca mu

dvee, otevela

a ráda uvítala zbloudilého a ráda krb

mu otevela

Tam u«5e

kiidný a co venku vichr

tas' okenicí, otvíral on

své

listy,

cestu

teplý

ped

Oistcem

a blaze, volno bylo

Co všecko chtla

mu

a

ní

Rájem

v té chvíli

bys, ó, duše

Na Muran pi kvasech

.

moje?

Tiziana

být rží, kterou Pocofila zvedla

.

.

nmž

ESKÁ

276

jí

zastiujíc,

vjíem

polibky Aretina

.

.

.

POESIE

jak

vonným,

Venku

vn

a lahoda vlá noci ervencové,

zde jako blesky vtipy stídají a víno kypí

se,

v pohárech a život

se rozlévá a bouí mocným proudem Pod balkonem zní Stance Ariosta, mrouc v sladké hudb divých políbení, a potlesk host, cynickému vtipu

jenž

platí,

obé stopí jednou vlnou ....

Co všecko chtla

bys, ó, duše moje?

U

Galilea stát, když pi muidle svou pravdu hlásal, státi u Kolumba, když první šasten kikl: Zem! Zem!! Ty políbit bys chtla Chéniera na popravišti krví zvlhlou kade, a opakovat nesmrtelné verše, jichž dozvuk stlumil kroej žaláníkv a bubn tesk. Ty chtla bysi rovnž,

být

pi tom,

z

Shelleye když, utopence,

šat sali, v jehož kapse

promoený

byl výtisk Keatse nesmrtelných

Co všecko chtla

Svt

bys, ó, duše

zpv! moje

.

}

celý obejmouti mnohotvárný,

výkvt

lidstva v tom a jeho snahy. Však nad vše nejvýš chtla bys, já znám t,

a

zít unavenou, bludnou

eskou

a zdranou k smrti, nad

Jungmannv

jak uklání se v

duši

neznámé kdes chat

a líbá první stránku

v svatém dojmu.

slovník

JAROSLAV VRCHLICKÝ

a volá k

hvzdám

šastná, vykoupená;

Jsme! Žijem! Národ jsme!

A

277

My budem

zato, vi, má duše

vše bys dala

žíti!

?

(Napadlo rosy.)

Šestina. Vám, aneb

všichni

již

již jdete,

pjdete

nevdouce

za

mnou

jednou,

ani,

a

pi tom stále deptáte mne v prachu, vám, brati citu, vášn, sn a dumy, bych hluboko chtl nahlédnouti v srdce, a íci vám, jak pes vše s vámi cítím. Jak vaši vzpouru

i

váš odboj cítím

všemu v hrudi

—

mi jednou, kdy ohnivé své mladé vzpjal jsem srdce, kam nedosáhne lidské oko ani. Znám vaše zápasy vaše dumy,

týž proti

plál

i

jak vy, já v stejném svíjel se též prachu.

Však co je plátno, svíjeti se v prachu, vát hvzdám v tvá: »I já jsem, já cítím! Zde hoí duch mj, krvácejí dumy, i

i

já chci

v brány edenu bít jednou!*

—

O, trpaslíku, nevzneseš se ani o jednu pí, O,

znám

je z

kam

touží tvoje srdce!

pamti

to vaše srdce!

Chce obrem být a kídly tlue v prachu,

ESKÁ

2'8

hvzdou

chce co

POESIE

vzplát a nepocítí ani

také plání

? Já to cítím, za vás to cítím, jako dávno jednou

stojí

kdy, hoch, jsem

zapa

moe sn

v

a

dumy.

dumy!

O, sladké illuse! O, svaté

Kdy kídla kondoi má mladé

srdce,

chce stále výš, chce k zdroji všeho, jednou chce žíti jen a cítit vše, nech v prachu

vlee peru ... Za vás vše

se

A vte, jsem

a

ader

svých

dýchám,

svaté dumy,

co chci, cítím, svého srdce, zvednouti vás z prachu

ten nejvnitrnjší

bych nelitoval, ku výši pravdy, Jen

ani.

svou, let zkoušky ani,

sílu

ni nejhlubší

ím

to cítím,

nemohu vám klnout

vás chápu,

žiju,

ohe

lze zit jen

již

jednou moci

jednou.

povznésti vás

z

prachu,

srdce, kterým pro vás cítím, vte, není ani sladší dumy!

až na to ó,

(Napadlo rosy.) ir

-tr

Klid. Nikdy

bh

nesvol, v osud

tvj aby

cizí

se míchal; jakbys ho neznal, délej,

kráej

mimo

potichu jako kolem

laviny spící.

JAROSLAV VRCHLICKY

Jednou v strachu, v úzkosti duše

nmu

vzepneš k

pomže, i jest hluchý propas však jemu.

nevíš ani,

svojí

modlitb chvjné dlan,

v

—

Démonicky osedlá tvou pak vli, v jamo svoje zapáhne tvoje snahy, hodí v nitro bezmezný, dlouhý smutek illusí

nco, otrokem

Dá-li dá-li

marných. jeho's pízné,

jednou, stokráte zas to vezme,

strach jen zbude v srdci tvém, hadochvéjnou

zatese

By

té slákal,

kšticí.

nevstku

ped tvým zrakem

pošle.

Nadj,

tanící tužeb kankán,

by se vysmál, asketu Hnus ve kukli studu.

ti

pošle

Proto nechtít nieho, všecka moudrost!

Vyplet bráti

z

duše koínky každé touhy,

klidn po dni den, bráti noci v stídavém bhu.

Potom vru neteba býti vdným za pí žití, s kondorem ji má stízlík jaká

pí

ta,

jedno

jest,

—

vi Vnu

jepice pouhá.

mžeš k spánku, úsmvem stejným zdravit

Potom klidn ulehnout klidn

stárnout, s

v lysé tvojí lebce se

zhlížející

odvké hvzdy! (Sitvrnv na slunci.'

ír

-k

ESKA

POESIE

Život.

Darem boh

vezmi

Bludem hrozným píštích

slastí,

jej

a ne jinak.

bráti jej jako úpis

rozkoší, které nikdy

neuzí svtla.

Žádný nárok na jednu chvíli štstí, žádnou touhu po vzletu z prachu k výším, žádný záchvv po citech, jež ti cizí zstanou vždycky. Jako peníz ražený erstv, lesklý, ty jej vezmi s legendou tajuplnou, s divným znakem mystickým, jejž snad pozdéj' rozluští sfinga.

Dosti

možná hádankou všemi roky, zstane znak i nápis po tom ? Nerazirs peníz tento,

jimiž projdeš,

co

ti

dostars

jej

Jak

jej

vrátíš? Otázka!

as

dá

tob jedin klí

hle, jak možná,

—

pouze.

K odpovdi a ruku,

záící, jak's jej dostal,

abys

jej

vrátil.

Zašlap srdce! Žernovem zkruš svou vli!

Otup smysly! Na kostru ztýrej tlo! Kdož ví, zda-li nad hrobem zjeví se hádanka žití? (Skvmy na

slunci.)

ti

JAROSLAV VRCHLICKY

Pandaemonium.

V

snech palác vidl jsem, ten dotýkal se hvzd, vedlo cest, on mél, sto k

nmu

sto poschodí

ohromný

byl chmurný,

V

duch

Eskurial.

své zdi a prostory on davy, davy pijal

všech, kteí jak

jak

ped vky

asu postupem

jak Postrach zbájil

O,

moe

od

beh

se zvali lidstva bohy,

vk

shromáždil

i

je,

je

mnohý,

plachá Obraznost.

hvozd Ameriky; já slyšel kletby jich a láni, vzdechy, kiky, jak bily do oken a prostorem se tásly, a marn ve vzduchu, jenž trnul jimi, hasly. Jak okolo jsem šel, kýs blázen kývnul na mne, já poslech', za ním spl dál v bludišt to klamné. bylo

jich,

byl jich valný

ó,

behm

Indie až k

Já vstoupil. Nadje u starých stála vrat lidstva kat, a za ní Illuse, ten

vný

jenž hlavu srazí dnes,

by

zítra vzrostla

znova —

a dlažbou paláce zde byla slova, slova:

tož slova vstal

prorok

lovk

jimi

a

vštc

bh

všechnéch dob,

a klesnul jimi rob,

a v kterou obrátil zrak zdivený se stranu,

e rzné

citáty z všech biblí, alkorán; po schod spirále jsem kráel výš a dál, zel opic, ibis, ps, koek hluný cval, a slyšel jejich vesk, jich skek orgii, jak víno arovné, jež hoí, opíjí. A jak jsem stoupal dál, já vidl modly všecky, jež sob zbudoval um titrný a dtský, sta hlav a páží sto v píšerné zmti tl.

;

ESKÁ

282

POESIE

tam

tu Satan chechtal se,

ped prahem bronzovým a

plakal

Archandl;

já zastavil

se bledý

vidl za sebou jen krve rudé sledy.

Sms

hlas

ustala a znikla v dáli kdes,

boui by utišil se les velkém stál, byl prostorný a svtlý, laur s myrtou ve oknech a v koutech všady kvetly, a já zel zástup soch, jak ž mramoru by byly, tak v temno svítily, ty ekl bysi, žily!

jak velké po já v sálu

O, všecky poznal jsem, jichž

tamo

tu Otricolský stál a

ada

se tu kmitá,

Aírodita,

Merkur okídlený, pak íaun a nymf sta a dti, dívky, ženy jak v díln pravku, kde Prométheus kdysi vdech' v hlínu žiti žái-, zde pospolu se mísí, tu Smyntheis, Minerva, tu

však bledí, bez krve, jen sochy, postavy, básníkv jen sen je spádá mlhavý,

jak

jak v knihách já patil v

Sí

jiná

žijí

dnes.

ohromný

pede mnou

A

v srdci žalnou tuchu

mrtvý herbá duch.

a

bezetný

a

v ní dav.

Já vidl zástupy tu ozáených hlav, lesk hrál jim nad ely, však ssinalý a bledý,

jak bludika se chví, než zhasne naposledy. Já

muidla jsem zel

a steré pístroje,

kterými trpli v své choutce do boje za pravdu, lásku,

cit,

za

vné

ideály,

za spoustu krásných slov, z nichž výsledek tak malý.

Ti jak

s

mitrou, berlou

ti

pastý na horách,

a ti

ti

s

jen opásáni

otevenou

dlaní,

JAROSLAV VRCHLICKÝ

zkad tekla almužna jak istá rosa

A

tom

v celém víru

já

byPs vysílen a bled, kíž padl

tob

vk

vk

nebe.

s

vidl, Kriste, tebe,

však v oích nebeských hál onen

ramen, plamen,

s

vný

do nad lovkem se tese, ob as: Doufejte! a vždycky: Milujte se!

jenž z

ka

283

Ó, synu tesae! Zda jednou v snech

jsi

tušil,

lovk

rukou tvou na bránu ráje bušil, že v tob procitnul a že chtl s tebou žíti Jak bysten divoká se náhle s el hor ítí že

r

nových tok, vítznou Vesny sloku, tak tvoje nauka v sta zdroj rozptýlena, a dole tíští se v sta stružek,

jež šumí, zpívají

na zdroje beze jména, vždycky stopu tvou za sebou jasnou táhla a vždycky do srdcí všem, kdož zde trpí, sáhla. A vstali mudrci a vstali svatí knzi,

tu tryskla jásavá a

sektá

a z hranic zpívali, v s s

tvým jménem tvým jménem

divé eži,

tl obnažených zmti, vstávali z úst panen, vdov a dtí,

zmírali v

o lásce mluvili, jichž plna jejich duše, až stará naše

zem

Kde jsou? Kam

se

a

tuše.

Mrak nad svtem se sbíral mnich v knihu nebes zíral, ní vný zákon e, jenž sluje »soucit k všem!* sotva pohnul rtem, on pohnul srdcí stem. zanikli?

však v Apenninách v

chvla v sladké

již

O, svaté orgie všech

O, bílé

lilije

sn

a

odíkání!

na zkrvácené skráni!

O, rukou stigmata, hoící v

hvzdném

jase!

!

ESKÁ

2«*

Slast, Kriste,

trpti vše rány

stupn oltá, kam

O,

POESIE

s

tebou zase!

sterá tloukla

ela!

O, lidstva vidino, ty záící a skvlá!

Tu

v

dómy

vtlená, jež kamenné jak svty

výš pjaly

fialy a

O, žalmy

lkající

svtc

O,

kružby, minarety!

v podzemních chodeb stínu!

extase,

výkiky muezzin!

Ó, ticho sabatu, kdy lampy hasly ty všecky

záchvvy vících

zlaté,

srdcí znáte,

možno všecko to, myšlenka, sen a tvar by v prázdno zapadlo a v zapomnní, zmar

je

?

hrob nová sí mne láká do života, bouný chorál zní: »Je pouze vná hmota,

Z tmy a

v mžik oživena vždy jak mladý

to

starý Dyonis, jenž

O, radost! Evoe! O, a

bute

bh

se vznese,

kadeemi tese

jdte vstíc mu

thyrsu zas a lauru uenníci

všicci

U

—

Pod myrtou sonet lká, kanzona v houšti vzdychá, zní z rží, jasmín polibk hudba tichá. O,

by

žít

a milovati Nemyslit na vteinu,

klenul nad námi se celý zástup stín!

em

se snažil, O, vzkísit starý vk, jak žil, po kde zásluhou jest hích, jen po kráse kd^í^ž bažil, kde v sladkou Madonnu se mní Fornarina, kde v Monny Lisy tvá se utopila vina

jak sfinga kouzelná, jež otázky jen dává,

však rozluštní jich vždy píštím ponechává, co otrok spoutaný v své duši osten chtíe o svoje koleno vše láme pouta, bie,

by v tvá je osudu, jenž tyran zve se, hodil, v rum sebe pohrobil, však bratry osvobodil.

JAROSLAV VRCHLICKÝ

285

Po bozích mudrci, po králích vštci Hdu; vždy nové masky jen pro starou jeho bídu, co chtli, nemohli a v zlém podlehli boji,

a meem, boh

zde

a

kladivem,

nesmrtelní sny,

a

Ó, velká budovo!

Ty

a

A ev kam

na

zbrojí, tísní,

nesmrtelní písní. blázinec

duch!

jsi

zpv

mi podnes zvoní v uchu, hnu se polekán. Dál djin tok se valí, ten a jich

a palác nestaí, v tu

svt

duchem

se jen

po boku se všichni v zmatku

zm

duch

je malý,

celý objímá a ten nestaí ani

vný

plá

jejich

(Skvrny na

a

vné

proklínání.

slunci.)

Óda polemická.

V

íši

duch

ducha.

ubiti nelze

Síla mluví, ustoupit

musí chabost,

pekážeti rozvoji nelze

ani,

rozvoj kde všecko.

Tož jen pjte, rozhrajte všecky struny, mudrc pouze k výsledku upe oko. Tak stál klidný skolenou nad potvorou Perseus vítz! (Pavuiny,

i

V Nehrab

bezvtí.

déle v popeli

radj zamysli se nad

mé

duše,

jiskrami,

ESKÁ

285

Z

POESIE

popele jež taní

smle vzhru,

poslední než poslední tma jejich

ekni

zhltí

ohostroj ten okamžitý. radj Slunce tady plálo, :

barev gloriolou,

velké slunce

s

plálo tady s

duhami všech tón,

odstín všech,

vrný mag

jež

mž'

dáti život,

ten každé poesie,

a to slunce byla velká láska,

láska

ku všem, k

Slunce, víš

to,

pírod

nemž'

mže

zapadnout jen

a

žití.

uhasnouti,

na pár hodin,

druhého dne v sláv se zas vrátí, slzy za ním již jsou hlasatelé nové zory, nových jeho div. Proto nehrab v popeli mé duše, že

te práv

slunce zapadává;

vstane zase. otázka jest

jiná,

zda je uzíš, zda mít schopnost budeš ocenit je

r

Ale ono vyjde.

Proto nehrab v popeli

mé

duše.

(Pavuíiny.)

it

lir

Svdci. Rad písných svdk dumy moje hlídá, svdomí mé ped mé duše zrakem

jak

vždy stojí, lehký at se vznesu ptákem, aC zkrušeného do prachu rve bída.

JAROSLAV VRCHLICKY

n

Hled na za tisíc mi kritik vydá, dnes vzpruhou duchu jsou a zítra tlakera a mírou vždycky, aby ani mákem se z dráhy nesmekla mé loky pída. Let a

adu

žijem spolu. Víc jich stále,

písnjší vždy proto moje práce,

mj úsmv Jich

dav

mne

hlubší rýhy.

uí, spokojen být t mále.

Žehnány bute

má

ele

idší, v

nhou

resignace,

druzi písná, nejlepší

—

ó,

knihy!

(Paružiny.)

Kdos v noci Kdos

zpíval

v noci zpíval na

a byl to

mkký,

ženský

.

.

.

ulici

hlas,

do mlh nad ímsy, lomenici se

divn chvl

a tas',

jak rty by po polibcích práhly, ó,

byl v

Nad v

nm

smutek neobsáhlý!

jsem prodlel dlouho, nepokoj a v noc mých dum

prací svou

mj

nm,

tys vstala v šla's

le kam

v ústrety

ú,

první touho,

mým snm,

tvé bož.ské nožky sáhly,

ach, to byl

smutek neobsithlý!

Znik' v mlze

zpv

a ve

tm

kdesi.

Pod plynem chvjným sfdím sám

.

.

.

!

ESKA

288

POESIE

ZHm

V lásce rozvlnné lesy, na, Bože, vzpomínám?

Sny všecky za tou písní táhly, smutek neobsáhlý!

a zbyl jen (Pavuiny.>

Vše mohlo jinak být

.

.

.

Vše mohlo nit žití

jinak být, si asto myslím, svého kdybych v dobách tch

kdy ovládat

Tu

v

a v

dlan

ji

ve skrá

možnostech duch hýí znavený,

mohlo všecko

jak

byl jinak

lze,

klesne zamyšlená

jinak, jiné být.

Tak dovést vždycky krev hebce

jenž vzpíná se

V as

snášeti své jho,

vzkyplou,

necítiti .

nedovede

.

.

vše mohlo jinak být!

lovk

vykati, vždy hledá pravé, ale v shonu tom vždy chytne nepravé to kdyby, kdyby!

—

O,

první verš

sílu míti tenkrát,

kdy

dral se z hrudi, a jej

rozmáknout,

jak u kolébky hada Herakles,

své uši zacpat voskem lhostejnosti

ku vábným

zpvm

jak Odysseus uinil chtít

zstat v

stínu,

Sirén lákavých,

soudruhm, ve své slabosti

se skrýti, Schillerv jak praví chór,

a nevyzývat v boj ty

démony

svých ader, touhy své! Co sklamání

JAROSLAV VRCHLICKY

jsem uspoit co a

moh', co závrati,

si

vavy bohopusté, škleb zjevných a

tajných dýk

co nepátel

za všecko dobro prokázané jim;

jen sílu míti, celou duši svou

nechat pro sebe, ne pitvat

si

—

a házet v dav!

Váak co

Ta jest

Te

jinak být!

je platný stesk, co život v

snech!

Byrona)

chvíle, v které (dle slov

lidský osud

si

ji

Vše mohlo

kon pepahá,

propasena pro vždy, ztracena. nutno nésti své a s málem zde

se spokojit a víc

již

nežádat,

starým

a stát se zvolna

fatalistou,

osud uren jest, a nemudrovat, zda ten práv pravý, pod jehož svorem zmítáš se a Ikáš, zda pravý nebyl onen vysnný, s nimž minul jsi se? Brát vše, jak to a viti, že

i

jest,

vdným, vlídné slovo vítat, vit v upímnost

za bolest být

jak zázrak

tch upímných, a vznést se

dál dobro chtít a k výši toho poznání,

hledat,

všecko chápe, všecko pehlíží nevyítat víc,

jež

tím, že to zná, a

že

mohlo snad vše

jiné, lepši být;

vstíc hledt smrti klidn, kdykoli se piblíží, na

dvée

zaklepá,

své práce klubko dále rozvíjet,

kam

staí

nit,

a

pevn

že všecko ústí v že v jakés dobro,

cíl,

viti,

by

teba

neznámý, cizí

nám

a vzdálené v sled splyne každá

eská

poesie IV.

vc, 19

ESKÁ

298

POESIE

Že vše se v akkord smíru zkonejší, jejž

zaslechne však ucho ztýrané

tam

z

hudby

sfér, jej

tady tušíc jen,

teba odrazem v tom aspo pechodu, než v prázdné že zaslechne

jej

se shroutí

vdomí do

na vteinu

—

(Na sedmi

strunách.)

pusté tmy,

však zaslechne

jej

pec!

nic

^^2^#^^^S#^2^^

Rudolf Pokorný. (1853— 18S7.)

I—Rudolf Pokorný narodil se i8. dubna r. 1853. v HeMstci vystudovav reálku v Pardubicícli a obchodní školu v Praze, stal se samosprávným úedníkem, po njakém ase však vnoval se pouze literatue, do níž jej Hálek již r. 1869. uvedl. Veršem napsal: ^Z jarních Itihv^. (1873); (1877); ^Pod eským nebevíy pod pseudonymem Ranko Petar -iNcmilostné pisn< (1879); »Z horx (1881); »5 procitlým Jarem*. -aVlasti

^ * manov

;

•>

ásn

•<.

pod jménem Heman Msteky »Vlastenecké povsf »Mrtvá zeméo. (1885); »Opét na (1887). Peložil: -^Fisné moskevských cigánv^ (1874),

a svobod«, Hehyi.

horách'.

{1882);

Zaleského

(v 21. sv. »Poesie svtové« 188 1) a {1887). Úastnil se poádání -oKytice z národních písní slovanských* (1874) a zaal vydávati y>Anto-

»Duch

í>Básne<í.

stepi'í

logii z ruské lyriky* Prosou napsal: ^Povídky, (1887). arabesky a drobné kresby* (1879), brožuru Literární shoda esko-slovenskáZ potulek i>

po Slovenskw!-

(1883

knlturn-historických,

— 1885).

Rada

rozptýlena je

lánk,

ponejvíce

po všech elnjších

asopisech, rovnž i peklady z literatur slovanských a práce humoristické (v »Sotkur< a »Paleku«). R. 1880. založil »Knihovnu eskoslovenskou*, v níž vydal »Spevy« Bottovy a Vlkovu »Literaturu na Slovensku« (188 1). Od v ervenci r. 1887. uchýlil 1876. redigoval »Paleka« kde pijal místo okresního tajemníka, avšak již 19. záí 1887. podlehl tam své chorob.

r.

;

se do Libochovic,

Snažil se

tue národní

nápodobením lidové písn osvžiti v

litera-

tón. J. B.

ESKÁ

292

POESIE

Poslední

list.

Naposled slunko pohledlo zpátky: v okénko moje ervánek kles', na stn bludic rozsvítil ádky, v duši mi vzbouil myšlenek sms Pozvolna v soumrak jizba se noí,

podimnul strom

.

.

.

—

ševel a svist

smutn lampa mi hoí:

ha, co tak

naposled, dít, píšu

ti

Vzpomínky

arovní snové,

krásné,

list!

nejsladších tužeb oživlý zvuk, objetí velá, ohniví rtové,

ozvna mladých

rozkoší,

muk:

všecko to v duši jásá i úpí! Opt jsem živ a mládí si jist; obrazy rychle adí se v tlupy: naposled, dít, píšu

Po

ti

list!

ke hladím tvj

letech, snílko, vracíš se

Tisknu

t

k

srdci,

mn! vlas,

promlouvám vroucn, domlouvám jemn, plaším mráky ti s as. když se tratíš ve tmu noci, nemohu dlouho z drahých tch míst, nemohu divnou tesknotu zmoci

temnouké

mn

A

—

naposled, dít, píšu

ti

Ha, kterak, dít, vidím

list

t

.

.

.

nyní!

Na skráních vínek jediný kvt: s odvahou tedy v chrámovou síni na vky šastno vyjdeš z ní zpt Bledneš a slzíš? Myšlenky klamné! .

— .

.

!

RUDOLF POKORNÝ

Trudno mé pání nevst íst: »Žehnám ti vroucn — zapome na mne< Naposled, dít, psal jsem (Pod

eským

ti

list!

nebem.)

^

^

^

Zbožné pání. Skoda

je té naší lásky,

peškoda, má panenko: vysoko je do komrky okénko, ach, okénko!

Vím

kterak

já,

pomohu

nastrojím to ze chytrá

—

si

—

pomodlím

se k pánu bohu, abych narost do zítra.

Aspo aspo aspo

k tomu okéneku, k tomu líbání, za den na hodinku

—

po veerním klekání! (S procitlým jarem.

"i

^

ír

eské Hory

granáty.

naše, hory

eské

k Tatrám až a k Beskydám Jak mi tlue srdce v tle, kdykoli vás uhlídám! O, vy

moje Krkonoše!

jak jste krásny, bchaty:

ESKÁ

POESIE

na skráních vám slunce plane,

eské

v prsou

V

granáty!

drobných chatách krkonošských

adra

se

máme

svoje drahokamy!

rozšíí:

ti

Hoj, a naši brusíi horalé jsou

Pohle

vru

statní

1

jen tam do chaty:

brousí jakby do koruny

naše

eské

granáty.

Pevní lidé sval tuhých,

pi

té

Bda

bíd

šastni pec.

jen, že

na granáty

dostal zálusk vetelec!

Prochází juž naše hory

—

nedej, Pane pesvatý! by ten zlodj brousil jednou

naše (Opt na

eské

horách.)

granáty.

Otakar Mokrý. (1854—1899.)

Mokrý narodil se 25 kvtna r. 1854,^ v eských Budjovicích, studoval na gymnasiu v eských Budjovicích a na právnické fakult university Pražské, kde promovován na doktora veškerých práv. Psobil v rzných kanceláích notáských a byl posléze notáem ve Vndanech. Zemel i. ledna 1899. První poátky liter, innosti Mokrého spadají do let sedmdesátých, kd)' úastnil se vydání almanachu omladiny r. 1874 uveejnil v »LumírQ<'. z jižních ech »Anemonky^ první pozoruhodnou ukázku svých básní a roku 1880. první básnickou svou sbírku Jihoeské melodiet. Dalšími jeho knihami byly r. 1883. s>Básn«, báse »7Víz dívím kamettioi a sbírky s>Diimy a legendy « (1888) a » Jasem a šeretPKu (1893). Z prosaických jeho prací budtež uvedeny: i>Povídky a arabesky (1884) a s Povídky a drobné krcsbyimimo to jest celá ada jeho povídek, rt a cestopisných statí roztroušena po rzných asopisech a publikacích (v díle Cechy popis poíí Vltavy od Vyššího Brodu). Za svého pobytu v Praze redigoval Otakar Mokrý Domácí krb^, dále vydal sbírku Básní belletr. asopis samouka Františka Chládka a liojné peklady z poesie polské. Zejména obra' si za úkol seznámiti eského tenáe s celou poesií Síowackého, z nhož vydal dva svazky Básní (I. díl 1876, II. 1880), fBalladynufi (1892) a ^Lillu Wenedii^<. (1895), ob ve »Sbornil{u svtové poesie«. Z franiny peložil Luciena Biarta novellu tSilveria«. (1896) a Paula Musseta »Zuby turcovyv.. Cestoval skoro po všech zemích evropských, zejména v Itálii, Francii, Hollandsku a Nmecku a r. 1896. navštívil Caihrad, Bulharsko a Srbsko. Roku 1889. zvolen byl poslancem zemským, složil však již po dvou letech mandát.

Otakar

;

y>

«.

;

T>

•»

<í

ESKÁ

296

POESIE

Okolnost, že Mokrý vyrostl na eském jihu blízko rodišt Husa, Zižky a Chelického. mla stejný vliv na jeho poesii jako jeho daleké potulky a cesty. eský jih jako hlavní djišt husitských bouí nalezl v svého básníka, jenž sice víc jen v básnické visi, než epicky vyprávným djem, ale vždy úinn v pohnuté doby jeho unáší. Popisný ráz poesie Mokrého všude je patrný, zejména v jeho vzpomínkách a motivech z cest, v nichž podal vci své nejlepší. Pkné také jsou mnohé jeho motivy legendární. Intimní verše Mokrého nesou se tónem melancholického snní a klidného pemítání. Mokrý byl básnický duch vzácné ušlechtilosti a jemného, studiem a cestami vytíbeného vkusu. Básnická dikce jeho pipomíná nejvíce Sv. echa, nepostrádá však osobitého

nm

pvabu. .-1.

Rodnému

V

zlatého

K.

jihu.

snní mihotavém

svitu

jsem zabloudil zas v kraje Táborit, Balvan v lesa klínu v tu zemi smutku líci Niobinu, obracel ke kukaka vstíc mi pla v sosen chladu .

.

.

mn

dumek nekonenou adu, píse zvonil. V kvetoucí mech jsem tžkou hlavu sklonil na adrech Tvých, má zem pfeubohá,

bolestných

a potok starou, smutnou

stajeným dechem, jak v blízkosti Boha jsem naslouchal, pln bázn, nepokoje, zda bije dosud zlaté srdce Tvoje Snivá, tajuplná A zaslechl jsem se vzedmula Tvých bujných ader vlna .

.

dol s ela pry s bednou,

Jen

.

.

.

.

roušku bolu sinou, žalnou

lící

Niobinou,

.

.

.

;

OTAKAR MOKRY

má

297

zemi rodná! Teba zrak Tvj hntlo Tebou Titánovo svtlo,

rozžaté

božího blesku žehem zachvácena, jak slepá

Ty s

státi

hoící

knžka bohem posvcena, budeš v katakombách svta

—

svící

a bloudící

eta

vždy žehnat bude Tob, knžko Irpá, slepá za svtlo žhavé, které skytáš

—

.

(Jihoeské melodie.)

Ko n cil.

V

Maggiore chrámu

otc shromáždní

dnes v radu valnou poprvé se schází, Tridentem víí slavné zvon znní,

dým k obloze se plazí. »Gaudete omneš* chorál mnohohlasý,

a kadidla

z úst

knží sborem zvuí pi

»Jásejte!«

—

oltái:

vzešel blankytavou záí

ovinci Krista toužený den spásy, Svatého ducha milost nevystihla se snáší s nebes ve sloupení štíhlá, kde biskupové v kesel baldachýnu se

noí temnou dogmat ve

Dovršil Pán

již

jež církve boží

krutých strastí míru,

tísnily vlnou kalnou v

již

je

v zápas

hlubinu.

samospasné prahy

ponížil v trnož církve

bouném

víru

mrzké vrahy,

dali s ní se

.

v hrdopýše;

schromil jako na Jaboku pláni

.

ESKÁ

298

POESIE

Jakoba, když s ním andúl

s nebes výše ve tmách trudn do svítání; sežehl v propast rudým bleskem víry ty nepodajné pekel bohatýry, jak Farao i s rouhavými voji stonuli vlastních blud ve píboji!

zápolil

Ta

bílá labu, jež si hnízdo klaté ve žhavých škvárech nad Bodmanem svila, te sklání kídlo pyšn rozepjaté, jímž slunko pravdy boží zaclonila; te vysílena teskn v Eisenachu poslední píse ke skonu si hude,*) a péro zlaté, jež ve krve nachu tajemn psalo písmo žhavorudé, na starých dveích Vittenberka chrámu a odtud až ke stolci Petra v sáhalo chmurn v chmurných vidin klamu:

ím

te

povrženo na smetišti díme!

Kde v

humn

božím hluchá pleva byla,

svta kraje; od zrna koukol mrzký oddlila nebeská ruka rozsévae z ráje: te na otcích, by s myslí kepkou, zmladlou sekeru bitkou rázem piložili na všaký kmen, jenž trí vtví švadlou v zahrad boží plné nové síly; co známku jasnou církve samospasné na ele hnvn skabonném nemá: a ve tmách pekla jak bludika shasne, prokleto budiž hnusné anathema!« rozváta nyní v šíré

—

*)

Luther.

Brzy po zahájení Tridentinského

koncilu

zemel Martin

OTAKAR MOKRY

Chorál

plesy, intrád slavné

znní

ve zvuky varhan hluboké se mísí; v apsidu tmavém zmírá šumné pní, kde pokryt prachem Umuený visí,

po boku lotr spjatý v deva kíži Hluboké oko po prostoru mhavém bolestn tká, kryto slzným hávem k sbodaným nohám Kristus mlky shh'ží, kde v desce z plechu, rtán zlatou runou, v guirland rží, trn pod korunou, tajemný nápis temnotou se tpytí: .

.

.

—

Já jediný jsem cesta, pravda, žiti! (Dumy

.

.

.

a legendy.)

Škeble. Ve

stínu olší v

chmurném vodním klín

na dn eky škeble odpoívá, nad ní se leknín v bludné zátoin kalichem zlatým v slunném jasu zhívá; tu

—

jenom lyska v rákosin taslavým hlasem polehounku kývá, a lašovky pod stemchovými kei hladinu zobem švitoivým eí. kol ticho

Jak teskno ti zde, škeble osielá, zde v osamlém leknínovém hrob,

v hru jsi uzavela, v siné vodní kob, touha burná, velá, a když bol divý

ty všecku

dumu

jež tají se tu

—

nejvíce svírá teskná

adra tob,

ESKÁ

300

POESIE

tu nadchází tvá sladká chvíle náhle

—

a rodíš perlu

slzu

duše zpráhlé.

Pak rozerve tvé lno lovec dravý, na behu v písku ležíš oloupena,

—

a zas kol ticho

tajemným šumem

jenom vtík hravý z nitra

tvého stená,

a jepice jen jak stín mihotavý

znavena skládá tu svá kídla sklenná a sní tu luzn o slunci a tráv, na hrudi tvé, jež dokonává práv .

(Dumy

.

.

a legendy.)

Kvtná Zorané pole žitného zrna

.

.

.

sím

nedle.

Hndou

brázdou drobounké,

svítí

na mezi zlatým penízem se tpytí kvíteko mochny jarní hebounké; pod mladou travkou, mrazem ješt zkehlá,

chudobka bledomd vykvétá, nad šípkem, kam jinovatka vlehla, blásek první plaše pelétá; v oblacích píse švitoivou hude a

skivánek, synek selské nivy chudé. Nálada teskná ve vzduchu se chvje, píroda dechem zimným ovátá, nechápe ješt, že na adrech heje mladinké vesny kyprá poupata;

a

míza krouží jarobujným vírem

OTAKAR MOKRY

pod korou drsnou prostou ni

tuchy

tém

že blízko tak

v

již

kraji

lupení,

mrtvém, sirém,

tvorstva vzkíšení,

že v nevystihlém kouzla duhojase

lno zem

bohaté

Dumavý

otvírá se.

rolník v tiché chvíli ranní,

opustiv chrámu vzdušné prostory,

svazeek svazeek jej

proutí svírá v hrubé dlani, s

pestrých stužek fábory,

vlídná ruka

knze

posvtila

v zázraný zdaru všeho amulet,

ven požehnání boží soustedila, jímž plane pupen, usmívá se

kvt;

koiky

svátku,

ty,

svcené v palem

hojnosti šotka v každou vábí chatku.

Nadjí v

sílen v

zátiší svaté,

hoi svém trudu, kvtné nedle, i

ukládá rolník svží proutek v hrudu, do brázdy slzou rosnou zkypelé; k modlitb zbožn kleká na kolena, v pokoe oko k nebi zdvihaje, by Hospodina ruka otevená žehnání, spásu dštila do kraje, by neodvracel zrakii Svojich vlídných od rob hrudy nebohých a bídných.

Kéž vyslyší Tvé jež s

vánkem

lkáni úpnlivé,

jara tvé rty šelestí,

kéž požehná tvé

niv

rodné, snivé,

v potu tvái, v slzách, v bolesti vzdláváš v laném, cizopasném víru povržen jako bdný helota; již

ESKÁ

302

POESIE

kéž sklene duhu blaženého míru na mysl tvou, jež v dumách kolotá; kéž ped trn boží prosby tvojí slova plynou jak oblak dýmu Ábelova! (Dumy

a legendy

)

ii

^

Fontána Soumraku

a

di Trevi.

šero snášelo se

jemn

na Monte Pincio do vonného sadu, v pozadí chmurném andlského hrada velechrám Petrv rýsoval se mnn obrovskou kuplí, z pola pohíženou ve zlaté moe záplav crvánkových. Na Palatinu, v jasmínových kovích, se ozval slavík písní roztouženou

—

teskn rokotával

touž, kterou

pod ímsou

zlatou

jenž rozvalen

tam

a blýská štíhlých doupti roven

—

kde

ještér, siné

kdysi

Neronova domu,

pod cyprysy sloup hlavicemi — spuštnému lomu, leží

pipodobnn

zemi,

se kmitá jako plachý šotek z báje a mizí,

krokm

chodce unikaje.

Písitou stezkou k mstu jsem se vracel, vždy v posléz toužné upíraje hledy v sad, jenž se v pítmí piniovém ztrácel, skrývaje ve

svém arosnivém klín

poprsí vážných jež

poad

vztyeny zde v

sinobledý,

pam

nehynoucí

OTAKAR MOKRÝ

ttch bohorovných Itah'e

303

syn,

na rtech, s meem v paži mroucí za rodnou zemi žití mladé kladli, když svtem všude mrazné ledy jihly, sám v tužbách svojich nevystihlý a myšlenek sprchu seslal na kraj svadlý, jíž vzešla rázem svží zele ducha a ve klas hnala jarých srdcí tucha! co

s písní

Bh

Naposled ješt, tmavou nad arkádou, obrovitý agáve mi kynul,

kvt

jenž vzešel

práv

a v uschlém

listí

s

první jara vnadou

v záptí

již

hynul.

Po bledých stupních mramorových scb.od, tichou krok mj dál se šinul ku arovnému živé vody brodu, ulicí

jenž tryská tu a víí

jak by

šumnou pnou,

ruka prorokova byla

jej

na povel boží ze skal vykouzlila. Fontána Trevi! K zábradlí jsem schýlil na kámen chladný hlavu unavenou, šplun vody v sluch mi tesknou dumu kvílil, když jako ptáe okraj zprahlých ret jsem vnoil v paprsk šumných vodomet.

arný v íše

Jak nápoj ta

krpj

okouzlené,

vlahá v ústa skanula mi,

a duch mj stíhal po hladin sklené peludy švarné, luzných zjev klamy, k nimž hudbou tesknou tiše pihrávala

fontána v

Když ruka s

mkkém,

vtr

hladiny šeré

—

opojivém šumu. mlžný závoj svála odložil jsem dumu,

penízek drobný vhodil ve hlubinu,

ESKÁ

pohížen ve

vštbu

a

—

sochy Neptunovy;

stín

starou

POESIE

z

'

omšeného klínu

fontána v sluch mi zašeptala slovy:

Kdo vodou mojí

zrosil ret

svj

vlahý,

ten v touze žhavé k nim se vrací znovy

nazpt musí v

a

Od má

svaté

íma

prahy!

chvíle oné, v luzných vidin tísni, duše plane neskojeným žárem,

jak nitro ptaí

rozechvno

písní,

jež probouzí se v ní procitlým jarem;

a tužba burná srdce moje jímá:

íma,

zít jednou ješt smavý blankyt

jen jednou ješt pomodlit se v šeru

pod klenbou

Petra, kde tak vábno, milo, kde jediné se Bohu zalíbilo; jen jednou ješt, voln, beze smru

se zatoulati Itálie rájem,

kde ples

jen, švehol,

ptáe

a posléz, jako

vn!

duhojas a tažné v

letu,

unaven klesnout Trevi nad okrajem z kyprých jejích ret

a ssáti zase

tu báji snivou,

(Dumy

již

svém

v

tají

ln

.

.

.

a legendy).

ír

Pro

Kristus plakal

.

.

.

Vzkázala Marta: »Bratr tžce choí, spš. Pane dobrý; jedno pouhé tknutí Tvé paže mocné, která divy tvoí:

—

a

zrumní

Nezeme

se líce sinobledá! ten,

kdo ve Tvé slovo

ví;

«;

OTAKAR MOKRÝ

Tys osten zlomil

ped Tebou Tvá

30^

smrti, zahynutí;

prchá nemoc, hoe,

ruka, která na

bda

uvadlém kei

poupata kísí k žití spanilému: zahynouti Lazarovi nedá,

ta

uzdravíš jak judskou

jej

jež dotekla se

onu ženu,

roucha Tvého lemu

bu!

.

.

.

Magdalénu, jež sesterskou svou prosbu se mnou pojí v zpomínce sladké na blaženou chvíli, O, milostiv

Slyš

i

kdy vlas hávem stírala Tvou nohu vonnou lila v hlavu Tvoji. Voláme k Tob, k proroku a Bohu, vyslyš nás v hoi! kroej svatou schýli a nardu

—

k chatri, kterou

Bh

navštívil žalem.

Ncvyslech' Ježíš sester naíkání, tlo ovinuly

a Lazar skonal;

mu je

—

v roucho vonné, v ratolesti

z palem, pochovaly v zprahlé skalní stráni

a dál nit hoe v V západ rudém

pusté

chat snuly

.

.

.

den již dohoíval, když kráel Kristus k hrobu Lazarovu, od Bethanie, v jejíž vlídném krovu jak štvaná la svou svatou hlavu skrýval ped Judou zlým, jenž vždy jak jestáb kloval surovým zobem hrudi prorokovu.

Vstíc vyšla Kristu Marta zarmoucená oku tmavém, shaslém v mnohém plái, na vlnách slzy výitka se chvla, když poklekla ped Mistrem na kolena a lkala: »Pozd pozd. Pane! kráí

a v

—

eská

poesie IV.

20

ESKÁ

POESIE

Útcha Tvoje v srdce osielá, není bratra v tomto okamžiku!

již

.

.<

.

náku, vzlyku, tvj jen dimá,

Odtušil Kristus: >Dosti

—

utiš se, ženo,

a k životu zas

Kam

A

mé

vložili jste

velkým na

hromu

jak

bratr jej

vzkísí slovo!

tlo Lazarovo

hrozným

to,

z

.

.

zvolal hlasem,

zvuk, jenž v pusté skále

»Lazare, vsta, a vyjdi

.

?«

hímá:

lna hrobu!

.

.

Trnulo vše žasem, A mrtvý vstanul když opouštl tu hluchou skalní kobu, ovázán ješt plátna ve hrobová a rozhlížel se v ustrnulém dave .

.

.

.

.

Vše

—

jásalo

v zástupu

jen Kristus beze slova

stál tu

zamlklý a

a zaplakal pak hoce,

Když

.

nmý

usedav

.

.

.

tázaly se Marta, Magdalena,

majíce ješt

víka

uslzená:

»Pro, Pane, Ty vznešený nade všemi, nesdílíš také radost naši

Odvce

spolnou

r«

—

>Duši moji bolnou Ježíš: hluboká svírá trudné pomyšlení, že tužbu žhavou vyplniti hlede jsem bratra vzbudil z blaženého snní .< k života hoi, strádání a bd! z

—

.

(Dumy

a legendy.)

.

—

.«

Kristovy zraky.

Nebeské v

ty velké oko,

nmžto

taje

pravdy

jak v hlubinách

moe

vné tonou,

nezbádané, nekonené.

Oko, v

nmžto

slzy

krpj

na unylé chví se ase, jak rosa, když na chudobce v ranní mlze kolíbá se!

Pod

pimeným víkem

jiskra

vlhkým žárem v brv kmitá, jak v kodtele ped oltáem vná lampa temnem svítá.

Pisteno Jsi kídlem smutku, bezedného hoe stínem, jak závojem tkaným z mlhy, jenž se šeil ráje klínem,

když tam se

rt Hospodina

strašlivá se kletba

schvla,

a ztracené štstí lidské

porubal

me

archandla.

Zraku smutný! v tob skryto všecko hoe neskonalé, co ho v svt od poátku bylo již a bude dále,

ESKA

všecka bída

POESIE

lovenstva,

všecky jeho stesky,

žaly,

všecko bím, které nesli ti, kteí se žitím brali .

(Jasem

i

šerem.)

# <í^

.

.

2^^^^§>^Í«#^^^S^^

Karel Kuera. (1854.)

IX uera

narodil se dne 30. záí r. 1854. v Luštnicích Mladé Boleslave. Studoval v Benešov a v Praze gymnasium, universitu v Praze, supploval v Brn a v Praze, r. 1884. stal se professorem pi gymnasiu v Hradci Králové, odkudž r. 1896. jmenován byl professorem realky

*

*-

u

v Praze v

Jené

Poprvé

ulici.

vy^stoupil

jako pispvatel »Rucliu«

r.

1873.

Cechem uveden byl r. 1876. do sLumíru^c, kamž napoád potom psal. Samostatn vydal »Básn« Vedle pvodních (1884) a »Zapadlé hvzdy* (1890). (3.

ro.). Sv.

básní

zabýval

se

horliv

literaturami

severními,

podal

dkladné, hojnými ukázkami básní protkané studie a sice o Henriku Ibsenovi (Svtozor 1884) a Frederiku Paludanu Miillerovi (v »Ruchu« Peložil nkteré novelly 1885). Kiellandovy, o sob vydal peklad souborných básní Ibsenových ve ^Sborníku svtové poesie« (1898) a téhož drama vRosmersholmc: (1898). Od r. 1892 jest Kuera dopisujícím cleném IV. tídy eské Akademie.

Kuera jest výluný

epik. Kruii jeho látek je rozmanitý,

od nejstarších zkazek lidstva až k látkám historickým a domácím. Od uzavené formy balladické, která v první knize jeho pevládá, pokroil k volnjší form epické rhapsodie, jak ji ve Francii vypstil Leconte de Lisle. Stavba jeho prací jest vždy koncisní, styl sytý a lapidární, forma pesn vypracovaná, jadrná a ušleclitilá. Básnické peklady jeho vyznaují se zvlášt vrným pilnutím k originálm.

e

7. F.

ESKA

POESIE

Rabbi Esra. -Kozžeh' jsem

prvn

svícen parožnatý,

chanuky svátek*)

Israel

ran

že ten

tikrát

bda!

docela zblil šediny

mé

dnes

slaví,

veer

svatý

hlavy.

Ticátá plnoc nad oknem mým stojí, co duše moje se zoufáním v boji, dnes jitní hvzda ranních za ervánk zas najde v slzách víka beze spánku.

Ubohý

starce,

jedinou

jak bludný plavec

mls

dceru,

hvzdu na

severu,

jediný lupen, jeden pramen v stepi,

jedinou duši, jež a

te

ji

voláš

t

láskou stehla,

pláem bdným

slepý,

noní rosu palma vedrem zžehlá. Byl úsmv její, iakby vánku dechy

jak

kvt a v

oranžový padal

oko

andlem

na

její

s

list stechy,

moje štstí

celé

krásy Jehova dal snésti

—

vzpomínáním pitiskat osten k zbodaným již skráním? myslit dál a vlastním

Z veera jednou karavana celá velbloud zástup, pozlacených hledajíc

K

[

mé

z

shromáždné muže po boku,

úžasu svému v

v abrace

zlaté,

Juditu zel jsem na velbloudím

*)

osm dn.

mezk

hor nedalekých sjela, ravou do Dcn^cšku stezku.

k chaloupce

et hbet

Chanuka, slavnost posvécení chrámu v msíci Kslevu trv.i V pedvefer prvého dne roížehne se jeden plamen na a pak k;idý den o jeden plai; en více.

sednaranienném svícnu,

KAREL

s

dvrou dtskou

KUERA

v tvái, ve oku.

Turbany lesklé, hlavice jak máku, opasky zlaté, pštrosí chochole, osmáhlé tváe s pýchou v divém zraku obstouply chatu v

šumném

»Derviši

tvoje dcera,

cizí! to-li

hlahole.

k džauru pokoí, od dneška má je krásná bajadéra,

kalifa ret se

a

tob dám lo šperk

na moi.

Veliký Alláh v horách zmátl cestu,

bych na dol

zlatý pišel,

na nevstu,

jak antilopu v horách nocující

posteh' jsem v mechu hurisku tam snící. Fík s palem hlavou, kapradinou ásnou sn vjí spádal nad d vinou krásnou, již prvým hledem pomýšlel jsem na to, jak v rukou

mých

se

zaskvje to

zlato,

kepíc po koberci patou, ukojí váše ve útrobách vziatou. doma, Z Iránu kvtem ovším v erveném moi zlovím perlice, jak v letu

ji

otroky, kdy povelí rtoraa, pinesou drahé masti na líce. Však hlava tvá kdy v naduté se pýše rozkazu mému, pání protiví, plemeno tvé, jež v kalifátu dýše, jak stádo vženu v plamen ohnivý.« a sto

Byl Abdal-Malik,

má dce že uzí lesk

svt

to vládce

jak vzdušné ve pohádce,

minaret,

Dtinnou

Damašku

—

se smála; v zdobách královny

pvab arovný. mé srdce

byla; však

div neustalo v

útrob mi

vroucí

tlouci.

ESKA

POESIE

z kamene ml oudy, tupým zrakem hledl na velbloudy. — Otrockým hlasem v prach se klon bradou,

nehnul brvou,

já

jen

v

zajetí dal

jsem dceru

svoji

mladou,

však pojednou, jak jiskry na ocelí myšlenky dávné hlavu rozechvly. >Kaliíe

v

mocný, svol jen k prosb jedné, otrok z prachu k tob vzhlédne,

pokoe

viz

národ

mj

uhnten se plazí, nemá svatyn,

jak

pro boha svého jak

zv

divokou

a stánek boží

—

stíhají

Chrám vystav nám

a dceru

v objetí jejím celé nebe

výkupné

my

její

nás vrazi,

chudá jeskyn.

zaplatiž tím

odve

v harém.

díme, darem,

ješt hloubej v prach se pokoíme

I^^

Vystavn chrám,

a obec spchá celá k chaloupce mojí úctou rozechvlá, okénka vní ratolestí palmy, proroka zbožné prozpvujíc žalmy, velkou chválí, v nadšení jásá, že ruce mé se s dcerou rozžehnaly

ob

—

pro slávu boží, pro Jehovy stánek mne pešla chvíle radovánek.

však pro

Myšlenky hrozné tepaly mi v elo srdce odumelo. Hle! krásný chrám jak erný les se chmuí s hvzdami v oknech, s lunou na cimbuí, lešení ješt v sí se kolem spíná, již zítra posvtit mám stánek Hospodina. Zvuk písní z msta, v skal nach jak ptáci, ozvnou smutnou v nitru mém se ztrácí, dn ticet trvám na modlitbách k bohu.

ernými kídly,

i

1

KAREL KUERA

zda milost boží dosáhnouti

mohu?

Prodal jsem duši, mrzkost bohopustá

ne k sláv

Kmetovy

boží,

k záhub mi vzrstá. korunou zlatou,

biret se

obléknu sukni, thoru vezmu svatou, zapálím

ob

k odpuštní híchu

—

-

v noc rabbi vyšel u divokém smíchu. Zarudnul oblak v poušti na pohoí, zápalná

ob —

Jehovy chrám hoí.

(Básn.)

Vánoní

legenda,

O

štdrý veer v pozdní noní chzi jsem ve snách zbloudil v zasnženém born, kol jiní plálo každé na haluzi, jak slza velká luna na obzoru. A poblíž cesty tam, kde stromy ídly, ruina stín

jak

A

nla

z

bílých ratolestí,

les nad ní, motýl ernokídlý, mrak se chvl, kdy lásky prchá

štstí.

vstoupiv na ze, loubí na zvtralé, do tiché noci lesa pes vrchole jsem patil v dál, kde na samotné skále kostelík a rodná víska dole. Tam mnoho svtel míhalo se chvatem, v blavých kruzích poletavé dýmy, v nich havran nkdy erným zavál šatem jak v srdci bolest, upomínka zimy. —

nl

:

ESKÁ

POESIE

Pojednou slyš'm pitlumená slova

odmených dech, pode mnou k smrku jedle démantová šelestí živ na blostném mechu. Dnes veer sn jest, radovánek, štstí, kdo srdce má, dnes zachvje se tuchou, a tiché zvuky svatých arozvstí hlavou skal a strom pohnou suchou a teplý život

i

»Ty duše teskníš pro

tu dnešní chvíli,

že ruka lidská nezvolila tebe,

nestásla rubáš zimy snhobílý,

moe svtel, v blankytu svém nebe na hlavu tvou a sntve nezavsí, že neuzíš, kdy blahých oko dtí jak hvzda hvzd v letu pod nebesy že

dnes báj velikou

pone

Jen v duchu zíš, jak v

zrak

otcv

vyprávti.

zasnženém domku matin chvje,

plane, prst se

kdy dárky rovná na vánoním stromku, horkou zlatí s oblieje:

je slzou

jak

sí

se plní, šuraot

hlas vzrstá,

matce v náru klesá, až stane srdce, blahem znmí ústa, hled zroseny jen upen na nebesa. a

A

dít

otci,

nad zástupem obdaených dtí,

jak srdce lidské strunou svojí zlatou,

poíná šumt pozlacenou sntí vánoní stromek lásku nepojatou, ve také chvíli jaro

kvty

rodí,

rozpíná nebe dráhu hvzdic

mlénou

—

KAREL

a lidský duch

i

KUERA

nad ztracenou

se vzpruží letem u výš

lodí

nekonenou.

Dnes hlavu schyl, snad o svatveer píští hoch korunu tvou o vánocích setne, pak jako nebe hvzdami se blýští, zaplaneš v kráse svtel bezpoetné. Však zatím plec se vypne mohutnji, a hlava ve snách k blankytu se vzpímí; nuž, netruchli a vypu beznadji vánoní stromky píští budem zimy.«

—

Utichnul šepot,

andl

jak

msíc nad

ruinou

strážce vyhoupnul se

z

mrana,

stelné rány huet doubravinou, hloub lesní ohnm chví se neprzraná. Dva stelci vyšli se skolenou laní, na máry tye smrk uali, jedli, a v plesu zvuném, živém rozmlouvání sl3'š

smekou chrt

se

dál se cestou zvedli.

A prázdno bylo na tajemném místu, kde smrk mladiký, jedle díve snily, s vkolních strom snih a nco list jen asem padlo erstvé na pahýly. Ubohé stromky! kde jsou snové zlatí, kde štdrý veer, krásy jeho žáry hle, zástup stelc v myslivnu se tratí, a hndou laku vaše nesou máry.

—

—

O

štdrý veer v pozdní noní chzi jsem ve snách vyšel ze smutntho boru; kol

jíní

plálo každé na haluzi

luna bledá

istém na obzoru.

—

—

ESKÁ

íbohé stromky,

POESIE

mém

na

slza

líci

vám svdí

celé píbuzenství vnitní,

nad krajem

slyšet

dnes

zvony

pjdu na mši

hlaholící

pomodlit se

—

jitní.

(Básn.)

Gorm mrano Gorm starý

v blesku

Jak

letíc

po obzoru,

v ele bojovného sboru

do pole v rameni

starý.

vytrh' ze hradu;

v

sílu, štít,

nmž

uvyk' zvítzit,

a mysl plnou ouklad.

hvzdo bohatýr,

»Hjalmare smlý,

v tvé ruce skládám neoblomnou víru;

než vítzstvím já zaplanu, své hrady, žezlo

Gudrunu, v

Tvá est moje

jíž

i

dám

i

skvostný drahokam,

tvoji ochranu.

hlava za ženu tu ruí,

síla,

život starý

puí

plamenem, lásky rozkoší;

a

povel rt, as, žádosti

dav steží

A

bleskem

dv

mým

jak slunce v

i

její

hlas

panoši.

až u vítzství kopí,

moe, v

krev se

vrah

stopí,

zabuším hradní na brány, laur slávy na ele, rty

kde

žena, rytí

slovem rozchvlé:

oddaný«

KAREL

KUERA

Voj hnul se k pedu, zadunla pda, štít, pílbic zá vyšlehla rudá

od

ervánk nachem v západ; mlha severní nad plochou jezerní, však smutno, ticho na hrad.

s již

Nadarmo Hjalmar hody strojí, kvasy, bard zpívá písn neslýchané krásy, Gudruna nejde z komnaty; s ní

dva

by

jediná jen prosí Odina,

tišil

srdce záchvaty.

Pojednou v rohy zazvueli knží, moe v šumu skalním na pobeží; Gudruna svtel na tisíc

jak

rozžehla Odinu v

plnoní

že narodil se králevic.

hodinu,

—

Od me, štít brzo vzplála Gorm s pomstou v srdci do na cest

dom

skála,

hradu již cválá; zrádnou zaslech' zvst,

oddaný zneužil ochrany plodem lásky dít jest.

že rytí a

Zel matku, dít, zahrozil se klamem, dítte oko erným drahokamem vzplanulo sniv v ele vysokém: »To oko svdníka, až kost mi proniká,*

dl k žen Gudruny

v smíchu divokém.

bílé zsinalé již

tlo

v zápasu smrti pološeptem dlo: 2>Já

s

díttem jsem nevinná;

——

ciiSKA r>oEs:;%

ped oltá, tam syna uzíš tvá, oko boha Odina.<

na hrad

jdi

má (Básn.)

^

Legenda.. Když

láskou boží,

se svatý Pavel na

by

ohnm ei

vrou

opásán,

pou svtem

dal,

své a zázrak

rozžehl svtlo mezi pohany,

po mnohých cestách, mnohém vítzství vsel do Athén, kde posud umn zá živená minulostí blýskala,

kde

zpvy znly

slavných básník

a školy kvetly starých jichž žáci

mudrc, dmyslu

bntkost svého

na Kristu dávno v smíchu zkoušeli. A proto Pavel ohe nadšení

ve

výhe sopky

v prsou rozdmýchal

a struny napjal svého

rozumu

vzdušné peruti, by šípy slov tím žárem zkalené a silou ducha hnané do letu spíš srdcí ledných kruný shroutily, zahnaly blud ptáky ernavé. I zvítzil dnes prvn vystoupiv, již na sta duší k mistru obrátil. V pitmlé jizb nyní v modlitbách apoštol trvá, Pánu dkuje, že ústm jeho zdarem požehnal. a obraznosti

;

—— — —

KAREL KUCKRA

A

zatím venku teplá, jižný noc

svj hvzdný pláš kol nlesta rozstela s opojnou vní, vzduchem prhledným se msíc chvl jak slza veliká, a v stíbe jeho chrám oblouky v ztrnutí vážném v noc se hroužily jak ze strachu, že nový,

pes

V

jejich svatý vkroiti

tu letní noc

elo

své

si

schladit

cizí

bh

chce práh.

vyšel apoštol

vánkem prchavým,

neb jakýs pocit dosud jako had, v hlubinách duše mrazem ztrnulý, se vzepjal k žití, svíraje pak dech mu se rt slova svaté modlitby zahánl nazpt, jako náhlý mráz

kvtinek útlých asné pupence. — Zel díví tvá, jež z proudu kadeí jak luna plála z hvozd ernavých velikým okem, v jehož hlubin jak v horském zídle na dno prhledném svžího

Zel líc

její

jitra

smál se ervánek. jenž jak paprsek

úsmv,

oživoval

její

mramornou,

k nmu stále v touze upjatá proud ei jako v žízni stíhala, kdy mistra svého smrt a potupu dnes kázal davm slovem výmluvným. Opodál stála potom zmizela, on darmo pátral okem kolkolem, kdy v úct potom zástup vící jej uHcemi msta provodil. Zapadla v zem, však opojná mu kouzlem dosud duši obmyká, že tato v letu s kídlem pokleslým

jež

—

vn

ESKA

žalm

se otl modliteb, a

noí v sny

.

.

POESIE

odvrací

.

pojednou náhlý smích a šumot hlas, hudba víivá

zaznla nocí; proci apoštol ze svého snní, kížem požehnal své horké elo, kol se rozhlížel. Na vršku stál, a ped ním zahrada planula rzných svtel v požáru jak vzdušný zjev, až zrak mu pecházel. Dle Dipylonské brány opodál hned poznal apoštol, že Epikur kdys v sad tchto libém zátiší vštpoval žákm svoje uení, již mistra svého smrti památku dne dvacátého v každém msíci slavností, hody povždy slavili. stíny strom starých, košatých zel postavy se bílé kmitati, jež jako páry vzdušné klikat

Pod

se splétajíce, náhle mizely,

stran opt zahrady vody lilije za písní zvuku, hudby jásavé, jež odevšad jak z jesky podzemních by v

jiné

zas vyrostly jak z

se z hloubi

nmu

strom k

inula.

Tak dlouhou chvíli ve snách poslouchal pak vzhlédl k nebesm ten šumný zvuk a kráel v ped, neb v Boha dvra,

—

jak

z

hnízda náhle vyplašený pták,

se v duši jeho letmo vracela

—

on pouti vzpomnl, svého úkolu. Již

minul

sfingy, které

posupným hledem

na

—

pi vchodu se šklebily.

;

KUERA

KAREL

již

ve stíny se mísil

na

jejíž

aleje,

konci palouk zelený

jezerem malým hoel v plamenech;

s

behu jeho krásný, dorský chrám kolem pyšnil vzdušným sloupovím

na se a

mladík

z

nich každý

plál

a dívek

vnec

zástupem z rží na skráni

nadšením, neb asto vína íš

o íši znla

s písní

jásavou,

v níž horoucí se rozkoš vlnila.

A

na jezírku v smíchu, šepotu

luny peste míhaly

se lehké

kol

lun

dvou,

z

nichž dívky

dv,

co Eros bájný a co Anteros,

na sebe

hrav

šípy metaly.

Opodál, v šeru stinných akant,

kam msíc jenom listím pohlížel, nymf sedm s hvzdou na ele

bh

sedmi planet nebes znailo

v prchavém

To všecko vidl do stín jež

tanci veselém.

reji,

stajen

svatý apoštol,

palmy vysoké,

Epikura hermu kamennou sntí hustým vjíem,

clonila

a srdce jeho

hnvem

zatvrdlo:

»0 Pane, odpus, že jsem na chvíli zapomnl tebe v planém blouznní! hle, srdce

mé

zas

mocn

v útrobách

jen tvého slova bije píbojem,

a láska k

tob hvzdou

v hlav

pi tvém

zrození

jež plála kdysi

tkví,

—

však tyto zde, již tebou zhrdají, svou rukou mocnou poko, zasáhni, eská

poesie IV.

ESKA OESIE

omráeni náhlým zázrakem,

by,

v prach upadli a tebe prosili za spásu duše, paprsk milosti.*

V tom s

—

heresiarch, školy náelník,

pohárem povstal; šumot umlknul:

»Zdráv Epikuros budiž, mistr náš!

neb kdo

jest

moi

mudrc?

vtší v adách

On

v

lo

ídí vratkou našich život

a rosou

šírém jako Sirius

požitk

a radostí

ret ovlažuje žitím vyprahlý,

náhle onml, kdo vtší jeho?« neb zoufalý kik zaznl z jezera, divoký šum a hlas volání; tam v boji s šípy píliš ohnivá .

.

.

do hloubi padla dívka

V

ten divý zmatek,

—

plá

Anteros. a

úpní

apoštolv slavn zahímal: »Smrt vtší mudrc, než váš Epikur, však nad ni vtší mistr mj a pán hlas

.

.

.«

A dál a dále jako vodopád huela ret jeho výmluvnost o sláv boží, Kristu Ježíši .... pojednou pestal .... uzel mrtvolu: díví tvá, jež z proudu kadeí

to

jak luna plála

vehkým okem, se tmla smrti

z

hvozd ernavých jehož hlubina stíny

ernými ....

Pohasly hvzdy; rží písvitem se

východ

rdí,

však dosud v modlitbách

KAREL

KUERA

apoštol trvá v jizb a duši jednu

pitmlé

Bohu porouí.

(Básn.) ir

-ti

Antická vása. Kol

písek Libye se zlatem blýští; vzduch výhní ve a v nahá prsa padá

dvou athlet, již jako mocné duby bojem divým stetli v zápasišti.

se

Do

oblak jeden neladný a hrubý

svým tlem míí, tla pružná vnada na druhém svítí, vlnou proplitá se, kdy skokem uhýbá se obí paži. Vlas obou plá jak háat pruhy chvj né, jak na luku se struna vzpíná sval, jak na

štít štít

úponky

s vláce

do tla tlo vráží, v moci arodjné

vsí v bok, šíje skálu — Antaeem Herkul divém ve zápase.

se ruka s

Boj dokonán; v sen vítzný a blahý

Herkul uleh', hustý vjí palem nad ním spádal lahodný a vlahý, jen vní krokus, pramen vlnek cvalem si

stín

mu do sn Tu

náhle

mluví,

dcko

povídavé.

zem mravením

jak ruchem

zdob mihotavé houby pestré Pygmae se

se oživila, v

jak

v šik

tísní

kolem, aby

záští

roje

duchem

ESKÁ

stíhaly

spáe, neb

POESIE

otcem padlý

jich

Ten

jest Antaeos.

ostré stéblo ttiny

oštp

nesl do smrtného boje, ochranný zas onen lupen zvadlý za sebou vlee, muší kídla jiný ostí, všici na Herkula si za

co

štít

—

me

se

zlobn

strojí,

v mžik chytají

a

se,

již

hlavy

ela

v skrán, prsa

te

pou

—

svta rumech snící rže vnokvtá! zá symbolu v mj domov velkolepou vstíc neseš mi: »Zda lidu mého duch Heraklem nebyl, obluda jak bájná kdy Antaeos tož láje cizokrajná pod kíže znakem v jeho padla luh, kdy jako kámen zrní zloby, záští Ó, váso zlatá! zapadlého

ty v

—

v prach rozemlel a silou zdeptal boží a

mranem voz,

hml

svtem

sen

víek

s

v slávy

šírým

setes,

—

hvzdném

povsta ve svém

boj smrtných vyšels vítz te Pygmae rod chabý, trpaslií kdy

z

tvá ruka

obí

loži,

slavný,

jist, jist znií!

Jak Herkul bájný povsta ve svém a Pygmae rod ve lví zahr koži! (Zapadlé hvzdy.)

plášti,

O, ty duchu dávný,

loži

KUERA

KAREL

325

Fra Giovanni da Fiesole. Non

mihi

sit

laudi,

Sed quod lucra

tuis

quod eram

velut alter Apelles

omnia, Christe, dabam.

nam terris opera extant, altera Urbs me Joanncm flos tulit Etruriae.

Altera

coelo.

FiespUiv náhrobní nápis.

Když zá v

krví lidskou, rudými jak šípky,

rdla zem,

se

a v

blud, vášní koui

lásky zhasla a jen oko Kaina

svt místo

slunce plálo,

me v

boui,

kdy jako kue darmo peru slípky hledala lidskost, kde by skryla hlavu, kdy celé lidstvo smeka kat lajná jak Krista vedla mrzkou na popravu a vbodla v kíž — pec andl bdlý v Golgot zstal, fako boží Máti, duchu umní, tys bolem lkáti pod kížem neustal, až ve hrob stmlý jsi mrtvé lidstvo uložil a sebe. Pak pes mrtvolu, kobku dusnou, šerou ó,

jsi

peru

svoji roztah' bleskoperou,

zá myšlenek

a ideál nebe,

na blány psal a šttcem mával, dlátem, své bystil oko, tupé brousil spáry, až silou boha, u nadšení jsi

kámen

odvalil a

stráž zaplašil a

vzatém

sopkou v ele

mrak barbar

jenž stehl hrob

—

a z mrtvých vstalo

tu

charý,

den zaplanul

lovenstvo

jarý,

celé.

O, kláštery! vy onen hrob jste šerý, kde lidstvo zmuené vk spalo sterý, až duch umní jako andl soudu vyvolal mrtvé,

žití

jiskru z troudu.

ESKÁ

326

POESIE

Jen echem dálným, šeptem tiché bízy,

kdy deštm tžká do okénka bije, v San Marcu kláštee šum zní a mizí, jímž chví se kolem hluná Florencie. fak mlhy pláš se zdivo zdá kol šedé, jímž vrouben klášter; na výsp jak skalné zde vlna života se láme, tíští v bezcennou

pnu.

V

arkád vzdušném loubí

duch samoty co pavouk sít pede,

strom vní pryskýnou

ze

vánk

se prýští,

písn žalné, jež fontán tiše rybkám pje v hloubi a mnichm v ela zbožné dumy sází. v

let

mísí se a v

Nejvíce Giovanni mnich snivý, bledý

ohnm

zbožnosti

plane; všecky tužby

jak zrna kadidla v ten plamen hází, jejž

jako

vnou

lampu ve své hledy

v stráž zavsil své boží, svaté služby. I

tvrí

sen, jímž jeho

šttec veden,

jen v lásce boží jako v zái duhy

svou peru hrouží, jakby s nebe éden chtl barvou snésti na pozemské luhy. Vel zlatých rojem z duše díla etná již vyšla hrav, zahrada co kvtná San Marko zkvítal leskem jeho šttce. Sál prostorný, v

se k

rad

nem ádu

schází, pilí

kapitule

na pilíi

po jedné stran, druhá v hloub se šíí a v stedu chová Dominika svtce

mramornou zdi

prázdné

sochu. Jako bílé blány zejí,

sám Giovanni v

má dje

dle konventu

n

peumlým

vle rysem

boží svatých vepsat písem.

KAREL

V

té práci

KUERA

piln mistr zadumaný tvrích zoi

in

dni celé tráví;

svou duší chytá jezero jak lunu, kdy nad sny zem okem strážným hoí, šíp sterý vkládá v ttivy své strunu,

by

postihl jím

jež jako

A ze zem

lan v

snv, obrazv bhy, houštinách se

se plní, bílými jak

líbá nebe,

tratí.

snhy

mistrv duch

na mrtvý kámen, jako ptáci

se níží

zlatí

myšlenky pírka nejkrasší mu nosí sítin do rákosí pec mistr v smutek hlavu svoji híží, jak útlý stromek dechem chví se zimy. Dech práv hasnul, okny gotickými roj paprsk se rží proudem šinul v háv soumrak, jenž stín tml se dýmy, s zdi mistrv obraz ervánkm vstíc kynul. Smrt na Golgot! Trojí kíž se vzhru pne jako prsty slavné ku písaze, již pokoená zem koná nebi; pod kížem matka devo líbá, heby, rozpáhá náru, jakby smrti chmuru zažehnat chtla podál na obraze ke hnízdu svému

—

dav

svtc

jich

tváe jako

se

rzným

hnv,

církve

udšcn

moe

se

tísní,

sterou písní

chvjí citem, stupni tón,

lítost, láska,

dik za spásu

vnou,

hvzdy míhají se drahou mlénou, smích dcky stejn jako žalmy zvon, v nich všecko barev hymnou tajeplnou

jak

v život co srdcí hýbe vlnou. Však darmo hledáš na obraze Krista, tvá jeho schází, jak lilie istá. zní,

ESKA

jen tla trup se

POESIE

kíže

s

vlní

dol.

Plá krásou obraz, ale duše chybí,

tvá

Kristova; tak bylo by as zemi,

kdy slunce paprsk uhasnul by libý, a ptáeti, kdy mezi haluzemi by hnízdit musil písní bez hlaholu a proto mistr v

Než

dílo zaal.

že celou duši,

t

—

se hrouží bolu.

Bohu,

umní

sob

slíbil,

dech, zái

v Kristovu vkouzlí na obraze tvái.

Tu myšlenku jak Prométhea pibil na skálu srdce, nad níž kižující blesk nadšení a k

sob

»Tvá

vlál,

dl, jak

stuha krví dsná,

spící

mluví ze sna:

zírám Krista, onu slunnou hvzdu,

davy zdravil vstíc mu jásající, kdy v Jerusalem v triumfálném vjezdu se slávy palmou vjíždl na oslici.

jíž

Tvá

zírám Krista,

kdy chlebem

žití

a smrti tuchy

kol

šumly

Tvá

pi veei

hostil

slední

uedníky,

mrakové jak

lední

a zrada hvizdem dýky.

zírám Krista, kíže kdy

již

devem

pnl zvýšený, zkad nešastnou zel a katan svých obklopený evem,

máti

smrtné ve závrati myšlenky té zjevem kdy zornice, než smrti uzamkla se,

kdy spásy

si

lidstva

vzpomnl

snem

lásky

Ti tváe

náhle,

vítzným

tyto ze

se

chvla v ase.«

tmy neprhledné

chtl duhou krásy v tvái spojit jedné. Však ze sn bunk jednotný kdy celek,

;

KUCFRA

KAREI.

jak

medu

záných velek

plást se prací

mlžných tvar plamen té tváe výtrysk', jak ji tušil v snní, mnich žalem nevýslovným schvácen, zmámen prst, šttec bál se vložit ke kameni, sléz vytvoil,

a z

by na obraze rtal rysy její, žal, slávu, lásku v božském oblieji. Jen slzí píval z oí jemu kanul, jak okeán by opustil své behy a cit všech by v duši tály snhy, jež srdce z prsou vytrhnout

Tak vždy

ped

se dalo,

mu

chtly.

obraz kdy stanul,

by dílo skonil proto ustal v práci ve dne, v noci stín co osamlý zde ped obrazem v myšlenkách se ;

a

ztrácí.

Dnes také dumá. Ze soumraku kukle již noc jak motýl hvzdných kídel svity nad msto vzlétla, nad kláštera štíty v mžik

její

kouzlo jako

se rozevelo, a

sn

poup

vn

puklé

tichá

plynula hudbou v spící duši mnicha.

Zas vidl neskonený obraz vlastní,

šttec mlhavou

zas jeho

slzí

v dál

—

sál celý vzplanul,

kol tiše znli

—

odnes' píval tu náhle v

moi

zvukové harf

jaký stín to sletl

na obraz mistrv, perutí tam kýval

Než domyslil, hlas tajný zaznl

»To není

stín, to

svtel

slastní

andlé

z

?

hlubin:

se blíží,

by tvá Kristovu pnící v spásném kíži v tvj obraz vdechli. Leskem bohorovným v

tch

jež

slzách zaplál zbožnosti tvé rubín,

ped

obrazem žalem nevýslovným

ESKÁ

330

POESIE

Žár tvrí hasily a v popel hluchý kvt vidin mnily a v pahýl suchý. Pán odmní t, co andlských kr

kol jeho

trnu v zem

lesk jiné barvy si

se chýlí k

zdob

nese každý, v nesmrtelné

tvá

tob,

duhy ze azuru

Krista vzplane, jak's

ji

tušil

Když mistr proci, ervánek

již

v snní.* denni

rže na oknech a na podlaze, — — O, boží zázrak! snní vyplnno! tvá Krista chví se záném na obraze. A od té doby mnicha slulo jméno tkal

Fra Angelico. 'Zapadlé hvzdy.)

Kíž Božetchv.

V

noc les šírých, mrak nad nimi šedý, dnes ohnm zaplál klášter na Sázav;

olbím

bájný, jemuž slepé hledy divem mocným hvzdou, rží zkvetly, v tm okny svítil rudé ve záplav, že s vží, bání erné, dlouhé stíny,

jak

zas

jak zástup šelem v

houš

prchaly a

ped

strážnými svtly,

les do

hlubiny.

Dnes noní pták se na ze nezavsí pochmurným kídlem, žal sem nedoletí

—

modlitbou jen, plesy pozemských luh, dnes klášter chví se, návrat z íma svtí opata svého, otce Božetcha. z

KAREI.

KUERA

Sto duší k Bohu horoucími vznty po sloupech pne se jako svlace kvty, sto hlas bije v zlatou klenbu dómu, jak vichr kídla korunami strom,

boue zní píse sladkodechá, veer ptáci vracejí se dom, mír hrob, nebes nadje a tcha.

v nich

i

s níž

Pokynul opat,

Tvá

mnich

jeho vážná,

z

ztichly

kol pohlížela ztrnule a

jak zimní již

plá

písn.

ocele jak skutá,

písn,

se zdála nepohnutá,

havran smutek kídlem jenom

kol

však

vous z

bílých vlnilo se

oka hloubi když

stíní;

jíní,

to blýsklo žárem,

elo prochvl skalné, mžikem, tváe rysy žalné

blesk myšlenky kdy led roztál

jak zima prchly

tvá plná

kvt

ped

procitlým jarem

sluncem vzplála

—

nhy.

Dl opat k mnichm: »Opt v rodné behy Pán vichrem moci lun mj ídil vratký, zas hvzdy známé kroužit zírám šerem jak peru strážnou naším nad klášterem, zas rodnou pdu líbám, ízu matky, a

les

šelest

ei

Cyrilovy,

chrám tomto

vane na oltái, svou duší hltám, noc jak hvzdnou zái, kvt rosu vlahou, zem lidské rovy.

jenž v

Dík Bohu za

vám v oko

to, že

dnes, milí bratí,

lásky moje oko patí,

vám mohu chrám tomto k Bohu

že ješt jednou žehnati

co opat váš a v

za vašich písní vzná.šeti se blíže,

;

ESKA

POESIE

list se vichrem vzhru nese k nebi neb vzte, bratí, na krátkou jen chvíli

jak

nás tento klášter a

ádu poutem

solí hostí, chleby,

povinností vize.

Snad, co dím toto, k našemu

již

prahu

zvst mrakem cválá, Betislav že kníže nám odsud na vždy ustoupiti káže, že hl vyhnanc do rukou nám vnutí, co bludné

hvzdy bludnou ponem

—

dráhu.

Však plachý zrak váš zdivené se táže, kde zvdl jsi, co klášteru, nám hrozí? ní dosud bašta, Prokopova stráže, pro návrat svj tou potísuješ rmutí.^ Já na to dím: Zda sn blesknými vozy duch prorok dny neosvítil píští? — sen taký vštný v mysli

Již

dlouho trvala

Již

mnohý

prch'

mé

se blýští.

pou

moje k ímu. mlha dýmu zrakem, cíl byl ješt dálný.

kraj co lehká

ped mým

Však odvaha mé duše, jak pampelišky

chmý

síla

tla,

se rozletla,

skrá

bila na poplach, zrak chvl se kalný, kíž do beder jak osten vnikal palný, ret suchý sténal na výstupek skalný jsem znaven use vedle kíž mj stínem most vzdušný klenul nad propastí šklebnou. jež u mých nohou rozvírala jícen. Poslední rží západ hasnul vznícen, již soumrak ve vzduchu se zachvl siném, jak posel noci. Tváí pevelebnou Alp vrcholy se hroužily v mé dumy, že srdce bázefi pojímala hrzná;

— ;

a zatím

noc jak

moe

nedomrné,

KAKEL

KUERA

mne, hory pohbila ve vlny erné, mé jen snní, co modlitba nuzná, perutí létla na nebeské chlumy. Sny bouné snil jsem, pojednou se vody jak slovem Ježíšovým utišily. v nich

svtelnými brody pílí, chvatn ke tkne ela se: »»Již povsta, Božetchu, sn tíhu setes jako plíse mechu, nech, co ti zjevím, duch vyslechne bdlý. Za vinu svou kíž neseš obrovitý na oltá Petrv; prst tvj peumlý sám stesal jej a cesty nyní v pli krok vázne tvj jak do moálu vrytý. Pro s paluby jsi odvahu vrh' vli? vždy každý lovk, jak ty ku zdím íma, kíž viny své až po hrob musí nésti; když nyní víra, síla tvoje dímá, jak srdci bude pi Hioba zvsti, mj, chrám nad Sázavou, až klášter tvj jak vidina v zem pro nás navždy zmizí, až s bratími se v kraje vydáš cizí a kíž vyhnanství pod tvou bude hlavou ? Jak duše chabá toto snese bím.!" Však otec mj. Pán nebes milostivý, jenž chlebem lásky celé svty živí, své milosti mi živné podal sím, k mé prosb svolil, jež hlaholem zvon z úst mojich zaznla až k jeho trdnu.

Po

hlati tiché,

náš svtec Prokop

mn

i

——

V

nebeském luhu u nábožném plesu

jsem žalmy zpíval eí Cyrillovou po zvyku dávném jako na Sázav;

ESKÁ

zas jako kdysi

šumem znly

vichr bou,

jak

POESIE

les,

jež lkala na útesu,

—

tu mezi písní vlnou purpurovou

hvzdou myšlenka v mé hlav: ,Mj ote dobrý, oko všehomíra, ó, pohle s nebe na mou rodnou zemi, vzletla

jež dlaií co

dcka, hor chudými lemy

se do tvých výšin s prosbou rozprostírá!

chra

ó,

láskou nehynoucí,

ji

a jestli souzeno

jí

v poutech míti,

—

být rabem jiných

ó, pak v tuto bídu nešastnému lidu jeden paprsk pece do tmy svítí:

mých otc aC

vnou,

svt vlnou nekonenou,

jak okeán

zemi,

zvuk ei té, jíž kdysi na Sázav jsem stromm, skalám o tvé zpíval sláv !'<

A

s milostí Pán naklonil se ke mn, svou ruku zdvih', dav rozstoupil se mrak, pod námi ze tmy zjevila se zem: ,Zda tamo muže hledy stihneš zrak ? šíj

v

zem

se kloní, hlava, lysé

kíž na bedrách hle! znaven

mu

use

tém,

leží obrovitý,

na balvan

štíty.

Nuž pistup blíže, schyl se k jeho hlav a zahímej iak kdysi na Sázav —

—

Ó, Prokope! tof symbol do budoucna pro zemi tvou; kíž potupy vk dlouhý lid ponese, až mdlobou v pouti klesne.

Tu do

sn

smrtných slova tvoje vroucná,

e

Cyrillova, plná síly, touhy,

jak

hudba

zazní,

moe

vpadne plesné.

«

KARKL

dál na

pou

s

KUERA

kížem, poutník mdlobu stásá

a u cíle vstíc volnosti své jásá.«<

Když tíž

v

polibkem jsem proci ze

jitra

jak stíny

noní

slunce

sna,

ped východem

smrtná prchla, pouta mdloby dsná, s kížem dál jsem dlouhým spchal chodem.

pou

Domluvil opat; slední slova echem chvla sloupovím a chrámem. Tak orli v noci o svou bijou míži, sny volnosti hvzd poplašeni klamem. Dav mnich bledý na opata vzhlíží tu jedním proudem, jedním bouným dechem chrám zaznl: »Zdráv bu, Božetchv kížili a venku skály, lesy náhlým spchem zvuk tiše opáily: kíži, kíži! se tiše

—

—

Zem

celá

do

(Zapadlé hvzdy.)

sn

blahostných se híží.

-#^s^^

František Kvapil. (1855.)

se t6. února 1855 ve Zlicrácli u eského Brodu, pešel z práv na filosofii, kde zabýval se studiem živých jazyk, r. 1879. odebral se do Paíže na Collge de France a v letech 1880 83. psobil Vv Jiín zprvu na reálce, pak na uitelském ústav. novav se výhradn písemnictví vedl r. 1885. a 1886. belleIristický asopis »Ruch«, r. 1886 90 byl stálým spolu»Slovníku ])racovníkem Ottova naucného«, pispívaje lilavn statmi o polské literatue, r. 1887 93 lenem redakce »Hlasu národa«. V dubnu 1893 zvolen za tajemníka Musea království eského, naež roku píštího podnikl delší cestu do Itálie. R. 1897. jmenován estným lenem Národního musea polského v Rapperswylu. První verše vytiskl mu r. 1872. »Svtozor«, v Peinových »Obrazech života« teme elegicko-vlastenecký Blohorské i!ielodie«, a rovnž ješt na gymnasiu cyklus (1875) Fr. Kvapil uveejnil již v >Lumíru« ukázky z pekladu Krasiského yNebozské koi/iedie«. R. 1878. vydal s Fr. Ulrichem almanah »Máj«, který pro svj moderní smr zpscbil tehdy znaný rozruch. Horlivý peborník styk esko-polských, Fr. Kvapil podal vzorné peklady z literatury polské, jež neminula se na po literatue francouzské nejvtším vlivem. Jsou iVybrané spisy ^ Zyg. Krato jmenovit o sob vydané

Narodil

—

—

—

SI

:

siského (1880), Ad. Asnyka y>Poesie« . I. (1886), 11.(1892), dále J. I. Kraszewského Z denníku starcova'^ (1883) a hr. Alex. Fredra st. veselohra jiz7y« (1891); nyní chystá vtší anthologii polské lyriky (ukázky v » Slovanském y>

•>•>

prehledu« a

Dv

j.).

Pvodní básn

jeho vyšly ve sbírkách: i>Zpvy knížecív. (1883), defin, vyd. . I. i II (1897). t-Zaváté stofya V rukopise chová {^887); y'Z výstavních táek« (1891). sbírku tlniimni 7notivy*. Prosou vydal literární rty lyŽeny

.

I.

eská

poesie IV.

22

ESKÁ

338

milenky

a

slovanských

POESIE

básníku^

vedle

(1893)

etnýcli

hlavn z literatur slovanských, a vzpomínek z Paíže uveejovaných ve »Zlaté Praze«, »Kvtech«, »Osvt«, »Svtozoru«, »Slovanském sborníku* a nedlních listech studií,

ii-

Hlasu národa*.

Ve

tvorb Fr. Kvapil jest ušlechtilý parve výrazu pilnul tsn k Vrchlickému, tíhna vždy k nejistší protíbenosti veršové. xZpvy knížecími* uinil smlý pokus, zkazky staroruských bylin zpracovati voln a moderní, na západních vzorech vykrouženou formou. j. b. své básnické

nassista, jenž

-k

-k

-k

Ze „Zavátých stop". Medusa.

V

íms

proutí zlaceném,

kde v tichu nad arkádou

pod soumrak veera se kídla stín kladou, hle, píšera! — Ó, ds, ó, pohled hrzy plný! Kol skrání svraštlých,

had syících se Plá výhe chestýše

rej

žár kletý

jež zryly útrap vlny,

místo vlas toí! ze smrtících oí,

jí

Eumenid, jenž nikdy nezhasíná,

smích pustý Kentaura! On spáry svoje vtíná do duše diváka jak psi v bok Akteona. Když motýl ervánk a noci pára vonná svj závoj stíbrný v sn kštici zaplétají, té hlav potvorné se vyhnou. Marn tkají kol

v

úsmv

hvzd

poklidu.

Ta

nespí.

Mlky

zírá

plápol, šklebíc se. Zrak její neumírá,

—

výsmšný on pimrazí. On mámí. Když první vraždy hích se zardl nad horami, jej v noci uzel Kain. Když Jidáš Krista prodal. ten zlobný,

J

FRANTIŠEK KVAPIL

on k

V

nmu

nm

zablýskl a v jeho duši bodal.

poznal Ganelon ten roh, jenž zvuel

dut

kdys v údolí Ronceval. Bez dechu, nepohnut jak jícen charybdy ta ztuhlá asa zeje. Hle, krása úžasu! Z ní propast beznadje k nám hledí. Prchntež! ty zraky usmrcují! Což vábí tam váš hled ?

—

O, div

pízrak zím,

krky dva

žluté

v té strašné

sluji

—

hnízdo

(Kresby a

jak tulí se a kryjí,

zpnnou

v tu masku si

!

šeredných, nad elem, v klubku zmijí, a hroznou,

pod arkády

vlaštovek, hle, staví párek mladý!

reflexe.

Ballada ku chvále Smrtl

Mne

íš tvá nedsí,

ó, smrti, jejíž

nám

a v

z žil

bere život

bu

zdráva, která klid

Tys mlýn, jenž drtí v tvém hyne objetí

— a jaro ty, jež

nák,

nám

dech tíští,

v našich bolestech!

jsi

dnešní

i

na

boji.šti,

žal píští,

odvká. neeká, ratolestí mává — strastí lovka,

jej

skryje

doufání, jenž chce a

kvetoucí

všech konec

jej

vše, tys ocel žal

a noc, jež s tebou jde,

Vždy hrob jsouc

atomy

snm slz a

neseš mír,

bu

smrti zdráva!

Kvt, mladost jásavá stáí v jeden spch se ítí, kudy že tvá kráí po strništi! Tys šerý proud v svých vlekla okovech! i

vk

Tys žernov nesmírný, jímž vichr zkázy sviští, ty slunce, pluky hvzd v svém rovnáš pohebišti, v tiš prázdnou, žití kde stín žádný netká.

ESKÁ

Jak snt,

již

POESIE

se stromu páž lidská oseká,

v žár která vrháš vše, co

všech konec

nám

ty, jež

vné

Spí

zpt

z

klína

slz a strastí

neseš mír,

bu

matky

ti na zavených kdo v tvém kotvil

nezbudí

již

rtech,

pístavišti.

radost ani vzdech,

nmž hvzda Nepam

Tvé lno mrtvo

vstává,

lovka,

smrti zdráva!

tajemství

nevrací se,

Jsi sen, jejž

v

nák,

se

z

erných

mrak

jen zhoubou bez konce tvj pohár petéká ó,

bezdno, ztrnutí, v

—

nic není, co

ty, jež

nám

nž

—

vše se obléká,

by tvá nestihla stela dravá

nák,

všech konec

blyští.

zhas žár tvém na ohništi,

jest,

slz a strastí

neseš mír,

bu

—

lovka

smrti zdráva!

Posláni.

Ó, paní soumraku, jež hrozíš z daleka a díš, že marnost vše, tvj krok mne neleká!

Pij, vykoupení všem všech konec ty, jež

nák,

nám

slz

tvá štdrá ruka dává a strastí

neseš mír,

bu

—

lovka,

smrti zdráva!

(Kresby a reflexe.) -k

Asyl v parku INIonceaux.

Mám jak

z

staré kmeny rád, z nich krou rozpraskanou jesky pryskyic když zlaté slzy kanou,

a velké kaprjidí, jež v

koeny

se vplítá

vždy mechem obrostlé, jak hradba obrovitá když krok mj zastaví a duši budí v žasu. O, jak se noím rád v tu še, v ten chaos hla.s! zdá se, vnost kol že letí, v tenkém sítí,

Mn

FRANTIŠEK KVATIL

kde voní fialky, proud lián kde se ítí, a svlace obrovské, jichž kalich duby svírá, zírá. se zdají pohár být, zkad bezdno Ten klid, v nmž nehne se ni kvt, ni lístek trávy, v hru zvolna vpíjí se, a slunce paprsk žhavý, když vtve vrásité a tžké zlíbat chvátá, vše rázem oslní, snt každá zdá se zlatá. Pták nkdy usedne v stín platan a buk, a pak vše zajásá, vše v jednom tone zvuku, jak v chorál pralesa hlas flétny když se mísí. Tu každý ke se hne, korun, mrtvých kdysi, zas rozhoupá se v zvon, jenž huí, ped oima se zdá ti, celý hvozd že vstal a ve a hímá. V tom velkém bludišti, kde profil díví tváe v slamném klobouku jest Najádou, kde záe v noc padá haluzí v tom prvním, istém tknutí, cos v prsou velkého ret k modlitb tvj nutí. V tm jilm netušíš, biz v íze stíbrem tkané, sled každé krpje stem tyrkys kde plane, ty štíhlé modíny, luk pásy, zele svží že pouze ostrov jest, kol nhož msto leží,

vk

zm

vai

dom, arký,

Ty

tich a

sníš, že jsi

hmít

z

ruch ulic, život všední. zamyšlen jen vzlétáš dum svých ke

dni,

moi tón te ev temný lv a slon.

v poušti sám, kde noci, v

dálky slyšíš

(Paížské croquis.) lír

Pod sochou Voltairovou od Houdona. Hle, maska jí

—

—

Smích jízlivý a chladný k žertu a v pl k zlob, a zkamenl. Jím pízrak mdloby žádný století!

zkivil ret v

pl

ESKÁ

se

nepehnal

—

dív

POESIE

A te

ztuhl.

v hrob,

v klín zaven žuly, hrdý, ješt stáí do prsou našich hrot své mrazné pýchy, plái slabostem našim smje se i

.

Co byl mu svt, tak prázdný a Vždy bez lítosti škrabošku mu

dým kvt

rozbil

illusí,

—

sn

.

,

tak lichý! strhl,

serval zlato,

Když v

propast' svtlo vrhl, noc ozáil, jen ekl: Hle, jsi bláto! Sám nejhloub do studny vnik' lidské hrudi, by neest vyvážil, jež v ní se skryla. rozšlapal.

On ptal se popelnic: Kdy zá se zbudí? erva tázal se: Kdy vzkypí síla? Kdy lovk, bídný prach, svou hlavu zvedne

a

a k

hvzdám

vk

promluví:

Kam

vaše dráha?

kde osa chvíle jedné? Pro marná práce, vzdor, pro mrak jen sahá kol lovka, jenž v tmách? Le k odpovdi zvuk vlastních zbyl mu slov. Nach rudý král pak zel sedí. zloin, který na Zel vojska a zel lid, jenž kvílí v žalu, kde

cíl,

—

nm

i

povry bahnem brod se a Zel pepych nevstky, hl

laje.

žebrákovu,

a z duší všech rval dávné sny a báje, rval žezla,

Jak

hraku

koruny

i

kíže rov!

lámal v gigantov ruce

spukelé formy, hesla zašlých vk, Když v divé muce

jich tužby, zápasy.

svých

blud mely

— —

mluvil o

On k síle vlastní ukázal a a hnvu boha strhl s jeho I

volal

bu

:

Lidstvo, pokání

soucitem,

bu

i

lovku.

v sebe nebe. lásky,

svtlem! Strhni masky!

FRANTIŠEK KVAPIL

Le

marn. To

volal

a mrtvý klid.

—

se nehnulo

—

343

Temno, hlucho všade

moe

šíré lidstva

stín jeho

sám

se krade

po behu pustém, v srdci žal a hoe. Vždy ješt doufal, ekal, ješt toužil. Pak volal zas a hml a bil v ty vlny, by zeily se, jako ostíž kroužil le hrzyplný nad jícnem nehnutým

—

ten znáti nedal života ni ruchu.

—

Jen pouta hloub se v jeho svaly ryla jen divý smích se v mrtvém ozval vzduchu!

A

smích ten drsný

meem,

Byl

a skolil

—

zoe

který protkl

hydru

lží

lidstva bílá!

mraky rázem

a robství zmiji.

hvzd

Byl paprskem, jenž od

na zem

slétl

vzpuel do rží a do lilijí. Smích ostrý, píšerný, smích ledny, dsný: on mrazil srdce podlá, bodal v duši a

jak

štír

—

le

v pravdu májem dechl vesny,

—

dal plái nadji, jež pouta kruší.

A umel.

—

I

—

svou zanechal však svtu.

pišel tyran od plnoci v

jenž vojska a otroky:

A

Tvá tisíci

jej

uzel

pišel chuas, v

—

ped ním

psot

hle,

*) vajicí,

padl.*)

zmírající

ten myšlenku zel v drsné jeho dal

letu,

a zbrojí vládl

—

líci,

in: — a lidstvu v hrozné jeho muce k nebi šlehá již dým revoluce!

Cara Mikuláše VoltHÍre Houdonv, chladn tak rozlítil, že

onemocnl.

a jizliv se

usmi-

Pozn. básníka.

:

ESKA

POESIE

Starý pístav.

Ten

obraz vidím asto: dlouhé lodi

pi behu Seinu tmavým stínem

brodí,

tam oblouk mostu, a zde skrze stromy v proud sklánjí se erné, staré domy.

—

staffáž, rybá lysý, eka lín svou ke dnu vrhá sí, jež s tyky visí, pak na mžik dýmku cpe si, v práci seká, a na pídi se vrabc sváí smeka.

Jde

Po schodech zvrácených žen chudých

leží

a

pes

zábradlí

prádlo jak sníh padlý,

kol škeble, kusy dev, sple ráhen hustá, a

puklou dlažbou mech a tráva vzrstá.

Nic

—

víc.

Ruch msta,

ulic

kik

a svádu

zde neslyšels, ty zstaly kdes v zadu, zde

klid,

vše pusto, mrtvo pro okolí

—

jak živý pastel mistra flamské školy.

Le jel

i

ten kout

znl zpv, roj

ml

kouzlo, mél svou krásu

v nedli kol parník, na

nm

v jasu

a slunce v mrak, zel dívích

hlaviek, les rudých parasol.

(Paížské croquis). lír

t!^

„Zpv

Ze

knížecích".

Kníže Roman ubil ženu. Step

zpv

šírá

hoí

jitra zlatem,

k nebi jásá skivan,

dol

FRANTIŠEK KVAPIL

ti jezdci stepí letí chvatem po svžím, lesklém buranu. Až náhle jako bad

eky

proud

Tu

pa,

v zrak jim

šuml, v step

jenž huel,

se noil.

první jezdec zahovoil:

»Hoj, Volho, eko šumná, divá, pus k seste na druhý nás beh! Chcem zvdt, zda-li zdráva, živa; nám tžký smutek v duši leh'. Ji

Roman, rok

již

snad,

odvedl na svj hrad,

arovnou jako svží rže: šastna u svého je muže

i

Le

eka

bystré vlny chmouí,

z

hluboká

»Žal,

dí

v

kal,

jako bouí:

vrní bratí,

Kvt tluk ji

mní

stíbro

jich bílé

a

?«

žal vám, tváí zvad,

její její

Roman

spí

týden

Ne

lotosu

žal!

srdce schlad,

ubil již

v

krut, zrádn, mé hloubi na dn.«

kvt

snivý, bledý

noí z vod, ne hvzdy svit, le bda, skrz háv mlhy šedý se

se obraz dívích

úd

kmit,

tak luzný a tak mlád, tak plný krás a vnad,

na vlnách spí mladá žena, a eka huí, pláe, stená!

to

ESKÁ

346

POESIE

Kapradíra propleteny vlasy, zelená

u

pna

bok

kol

ader

líbá ret,

vodní pnou se asy,

rží kvt:

bílých

jen k srdci

štír

se

vkra,

proud krve plynul ztad, ten vlny tísní v toku stálém, a srdce bratí zmírá žalem.

Zdaž klam to byl a pouhé zdání ? mrtvá otevela zrak, své rám k bratrm zdvihá v lkáni

Te

a dí: »Kol noc a stín a mrak,

on

m

le

v duši mráz a chlad,

tak míval rád,

ten vyžeh' lásku a v srdce vráží,

—

hle,

nž

zvedá

bda! bda!<

Zas kalná pivela se víka,

snem,

zjev mizí v hloubi jako

jen žlutý lotos vlna kol

behu tvoíc zlatý lem. Šum vtr kývl z lad, s

ním

ev

step oživla, dál

hýká,

a cinkot stád,

le

bez oddechu

bratí v divém

letí

spchu.

Hle, na skalném se zdvihá tesu

hrad k nebi chmurný, ernavý, v íše zvoní v bujném plesu,

nm

ji

chasy ryk vždy pozdraví a

manu. Vášní vziat, Roman posavad

jen

k

pohárm

zlatým neusedl

a v duši divný

hovor

vedl.

FRANTIŠEK KVAPIL

Rok

as

prchl v

kdy v

síni té

a láskou zpit,

moe

znl šum

bezdné,

zpv, on v oi hvzdné a

dv

zel nejkrásnjší ze všech a líbal v divý chvat jí

rty

i

adra,

šat:

tím štstím, které rozkoš vysní,

mu

svt

zdál se

Le

zniklo vše jak báje zlatá,

jej

být májem, písní:

vábil carský více kvas,

náruí ženy, zmámen, chvátá, hedbáv as. Když soumrak v step se kla, tam bral se napoád, kde lesk a pepych, vava pustá, a jiná k líbání kde lista

z

nelibá rty ni

.

Car Vasil sedm dcer jich Již

má

.

.

v

hrad,

žhavý zrak jak vlí mák.

Roman

—

o mrzké sní zrad,

nad hradem erný krouží pták kol tichne luh

i

—

sad,

noc volá, na západ kdes ve vlnách jen zkrvavený trup zablel se mladé ženy.

Však zítra v nový s carskou dcerou má satek vjíti, jaký ples! Nech zvoní íše hudbou sterou, chce kníže vesel býti dnes!

Jak

bouný vodopád

hml

íší tesk a svád,

když o vstup náhle v prosted ti kupci prosí z Novgorodu.

hod

ESKÁ

348

POESIE

Svatební šperky v zlaté skíni, jdou, kloní šedé brady v ped.

—

Ruch, výskot náhle mlkne síní pro kníže Roman v tvái zbled

?

Zdaž vichr do arkád tak zavyl, štkl v zad, prochvl hrudí všech jak mrazem Své bím kupci vrhli na zem. že

-

nm

a drahé látky, Zdaž perly v zdaž hermelín neb jiný skvost ?

Ó,

hrzo! vše

se valí zpátky

—

pibyl k svatb host, ne šperku tam je znát, jen trup a kosti, hnát a pod srdcem kdes trí dýka

to divný

—

blesk boží stihni vražedníka!

Le

—

kupci což to? kde ta zmna? Zde mrtvé ženy brati jsou, jež nepohbena, neželena dál v divné

Jich

ece plyne tmou blýskly z ad!

.

.

.

mee

Vzkik zaznl odevšad, než chasa piskoila již

v krvi klesl

blíže,

Roman

kníže.

Ilja v pralese.

Den sedmý

V

Ilja

pouští jel a stepí.

—

krvavé šípy západ nach svj tepí, smíchu hází v buranu klín šerý,

je v

FRANTIŠEK KVAPIL

kdež V

démant kvt puí

tisícerý.

Noc k zemi slétla hvzdoo':á, smavá a kídlem erným v temno les mává, jež ped ním dál se táhly chmurný, nray. Jen zídka ven se prodral haluzemi vzkik divý, táhlý, který v dálce zmíral. Strach

si

Pak zdálo

se,

nj žhavým okem

na

z lesa

a za ruku

Báze,

vedl jak

zíral

ženu.

nák, sten

tisíc

by hýklo rázem, volalo na z hloubi. Tam, kivolaké kde se tmlo doubí, pták obrovský se zvedl divým ruchem

ním kroužil vzduchem. lehkonohé se míhat stíny mnohé,

a tepal kídly, nad

Jak

arodjek

reje

zel pi kraji hned rostly, hned zas klesly v trpaslíky. Smích píšerný z jich ad a temné ryky jak praskot

boue

vytryskly

mu

v oi.

Les zdál se pardalem hbet ježí, skoí, a bda, koho zdrtí svými drápy! Víc ješt tml se, v šerou mhu se ztápí a gigant, vstává ve své hrze, eká. Smrt záila mu z tváe do daleka. Šum dsný zdvihl se pak houštím strom a z hluboká se ozval rachot hromu. Les hrozil. Tma kol padla hustá, irá, :

a

hvzdy

noc pouš

zhasly. i

step

Sivým mrakem svírá hned zas mlí.

— hned hýkne,

Pod mlhou v dálce zaplakal skek vlí. Les v tura zmnil se: již rohy zdvihá, v zem bije chvostem, zuí, k skoku íhá a pnu nozder líže rudým pyskem. Vjel

Ilja

v tlamu jeho plným tryskem.

ESKÁ

350

bsný

Les val. Vír

POESIE

vrchol

strom

zchvátil

a v praskotu a ryku s

ním se

zvrátil

v strž bezednou, kdež

koeny

rval vztekem.

Hrom

divým jekem,

burácel a stenal

klikatým bleskem dráhu

sob

razil,

hned stemhlav padal, pak se hloubí jak šakal, jemuž koist ujde jistá. Zas vztýil

se.

kmen jilm

plazil

Jak žhavý drak se chystá vichrem kýval,

vznítit, jenž se

v ráz katarakt píval. hímal, jásal, výskal, syel, jak býk se ítil, lidským hlasem kiel a Ilju chytal paží storamennou.

než zdusil

Ten smál

jej

se,

Hned na vous jemu stíkl kalnou pnou, hned pod nohou mu hloubil sráznou tni.

A

zas to praská, rachotí a duní

jak

z

jícnu sopky, která kypí lávou,

vše vyje, po

nm

rukou sahá dravou,

stovké buky shýbají se prakem, blesk šlehá do nich v mihu kivolakém, se pod nohou mu válí. a prasklá

sn

Již

huí

prales hýbe se, a

Z koání rvou se

skály.

štíhlé kauloptery,

lepidodendron ásný, závoj sterý nesmírných peslic, bízy, duby, sosny jej

svj

uchvacují v

hned

z

pedu

a strhují

Hvozd

jej,

celý

k

vír

nmu

drtí

chvl

neúprosný,

piskoí, hned

z

boku

v každém kroku. se,

o

a zdálo se, že z hlubin

zem tmy

bil

svou

lebí,

se šklebí

potvor nestvrných. Zel, jak se blíží. Zde v koví zablýskly se, tam se híží

roj

v bahnitý úval, zvedají své hlavy, a zhoubou srší, soptí zrak jich žhavý.

FRANTIŠEK KVAPIL

Ohromný

ještér,

zevšad

hust

krytý

stem hrot dsných, železnými

štíty,

zdvih' strašnou plec a vstává ze propastí.

bahn nad ním temn

Kly hrocha v ze spánku

vk

s I

pancíem šupin na bedrách mamut, který v erné západ

strašlivý

a

ve,

zub

i

chrastí,

glyptodon se budí hrudi.

i

sluje,

rypák pozdvihuje

že echo skály sráží, tíští.

Hned

za ním v stedu kapradin se blýští mlok píšerný, jenž ohnm živým plane, a žhavé pruhy hoí kol, kde stane.

ím

dál, tím

užším plouží se

Kdož

odolá, jim ujde v boji

V

bou

to

zas

a celý prales

Le V

Ilja

ráz

svíjí

dál jel

boue

již

kruhem.

tuhém? hnvná stely vichr vrací se a kácí!

.

.

—

.

nepohnut a klidný.

ztichla..

Luny pablesk

vlídný

okem. Mel hromu náek v houští pehlubokém, les ped ním otvíral svých kouzel krásu. zas usmál se a kývl zlatým

Kvt

z

perel tásl se

mu

v hebkém vlasu,

a dole sametem se pyšnil mechu.

Zas bylo slyšet hlahol tajných vzdech,

dub k sosn pitulil své vtve znova a v koání, kde kapra smaragdová svých list

ves

tásn

proplétala všude,

ztmlý, v kvty puel rudé. Vše dýchlo ruchem. Po skalnaté stráni zas k nebi vzpjali strom velikáni svá ela vzdorná, na nichž blesky trní. Hloh rdl se nachem, sladkou šíil vni, pravký javor dávné šuml zvsti. bujel

ESKÁ

352

POESIE

a stíbrnou jilm kýval ratolestí.

Roj svtlušek se mihl, k vrbám

sletí.

Jak diadem se v haluze jim vpletl

moi. Kde sražený buk v strži bránu tvoí, kle skrila se, skálu obepjala, a víil, jásal, v jisker zaplál

a nad ní Již

bíza

plakati se zdála.

hnízda spala, a jen

šum kídel

z

a noním vzduchem vzkik se Tam pod paezy, pod hustými

snm skítk

oešin,

jív,

asem

houští

slyšePs v tichu bezohlasém, ozval soví.

krovy

sedl etný.

Níž ilý potok bublal hlasem flétny, v nm pily srny, s kolouchy Te zdvihly krky — veti —

si

hrály.

prchly k

dáli.

Za nimi vlk se pustil skokem divým a zmizel v temnu. Roštím hustým, kivým had plížil se, plál zrak mu zelenavý.

A ped

moe

ním, hle, zas vlhké

trávy!

Le bda

tomu, kdož by jemu vil: jen zídka í krok hladinu mu zeil,

ba na vždy

To bainy

znikl v propasti,

již

skrývá.

jsou bezdné, šelma lstivá,

v nich voda kypí, rezí žlutou rudne.

Rusalky na nich plaménky jak bludné své tance vedou. Stromy zakrnlé kol trí bez hnutí, a na jich

hib bradatý

a

muchomrka

Dál tasovišt, lesní

houš

Skrz ratolesti divný žár

ním v hrob

a za

Kou a z

zas pustá.

te

—

dýchl,

šum strom ztichl. k nohám cedr lehá, klid

vynoil se, rázem ohe k

nho

ele vzrstá.

hvzdám

šlehá.

FRANTIŠEK KVAPIL

—

hoí! Vážn, v ustrnutí obi tiši, nepohnuti. vadne. Stojazyný plamen

Hle, prales

ní

lesní

Jich

listí

te

švihl

a kolos

V

353

k

zpátky

výši,

erný

se v

již

zmámen

letí

popel

dál rozlétly se jiskry

ítí.

hvzdnou

sítí,

had srší z nich a prýská. výhn pekla ohe jásá, výská!

sto tisíc

Jak

z

ke

Zde v doutná, v koeny se chytá, tam nad jeáby z blesk vnec splítá, skal ela líže, rozkacen ve, šílí. Strh

msíc

s

oblak, vlastní

hrzou

zpilý,

a krve záplavou les obepíná.

V ší hraje vichrem jeho kštice siná, kde zasáhne, vše zmírá, hyne, klesá.

Zv

uštvaná dál prchá

hroch, zubr, hyena

V tm dýmu

i

stedem

lesa,

pardal štíhlý.

peruti se

orl

mihly,

nákem

pnic, drozd. Vše hledá spásy. Hle, tu konec hvozdu! Vln stíbro náhle zatpytlo se oím. V propasti srázn, v houští, pod klokoím divokým vírem eka proud svj žene.

háj

ozývá se

—

Kde skalný beh

své tesy nejblíž klene,

dub ohromný, jejž vichr srazil k zemi, most pes tvoil pnm a haluzemi. Tam zvracela krok svj chvj ný, vratký. Pro stanula te, s bázní couvla zpátky } Obrovský medvd, v zraku lanost vraždy, na kmeni sedl ped ním prchl každý. Svou tlapu lízal, nehýbal se z místa. Zde smrt, tam propast, všude zhouba jistá:

t

zv

—

vždy

Kde eská

blíž se vlní jisker

vyváznutí? poesie IV

—

Ilja

moe!

žhoucí

skoil

s

oe. Cí

ESKÁ

354

Spl

k dravci. Ten

POESIE

již

by tlapou

Hned z

zdrtil

vtil nepítele. vrh se smle,

pedu

Rval zlostn, funl, k

odvážlivce rázem.

hned tvermo divokých oí blýskla záš a

Tak

vztýil

stanuli

se,

te

blesk za bleskem král

íše

Le

Ilja s

chy

sob

proti

zrak ve zrak, tváí v z

tvá

nho zrak

za drsnou

jej

oba si

na zem,

—

hnvn

nich letl.

lesní náhle v

klesl

zloba.

zeli,

Zkrvavlý

prach se skácel. neodvracel,

hívu mocnou

paží,

kde prales žár svj do vln sráží, vztah silné rám, železný kruh chopil, a v chíp dravcovo jej náhle stopil a tam,

a protáhl.

Rek

—

Šel

medvd

zkrotlý za ním.

vyjel v step. Svit jitra padl

k stráním.

—

^^#^5^#^^#^ Gustav Dórfl. (1855.)

I -"

Jórfi narodil se v Praze roku 1855. a techniku (chemii) v Praze, pak

^

Studoval r.

reálku

1877. vstoupil Edinburce. Po

do bohoslovecké koleje New College v návratu do Prahy oddal se zcela literatue, nkolikrát supploval uitele angliiny pi ceskoslov. obchodní akademii v Praze. Nyní jest spolupracovníkem Ottovy encyklopedie.

O sob vydal sbírku erotických básní »Na Kivoklát*, (1875) a >Ballady stan^í i nové< (1897) u Otty. Hojn pekládal z eských básníku do nminy, zvlášf písn V. Hálka a jiné. Vydával a redigoval od r. 1879—82. »Vánocní album* a >Ceskou rodinu« a peložil mnoho povídek a román z angliiny. Také nkteré hry Shakespearovy pro Národní divadlo upravil. V rukopise chová peklad Moorových »Irských melodií* které vyjdou v »Sborníku svtové' poesie «, a peklad národních ballad skotských a anglických. ,

V

lyrice

i

talent formální,

a

nkdy úinné

epice podal dosti prací, jevících zvláštní jenž hlavn v originálních rýmech kotví a nkdy i podivné effekty vzbuzuje. Jistá

dose prosy jest v poesii jeho místy až píliš citelná, ale bezprostednost a naivnost výrazu je celkem milá a sympatická.

j_ y.

C Noc

1

tichá tak a

jen na sov je

hrad

s

n

1

k.

smutná jako tmavá, v

síni

neslýchaná vava.

rytíské

ESKÁ

POESIE

Pan Volfram víc než hodokvasit umí

—

dal vera Poí, svoje msteko, obrátit

A

všechen

že

odekne

A

nežli

ohnm

v rumy.

svj písahati na

lid

nich,

kacíské do prvních hodin ranních. se víry

ervánk

vzhoel do

západ,

skvlou hostinou ten ábelský svj nápad.

už oslavoval

A a

je už k ránu

hluno

se teprv

A

i

.

.

kvas však dále

trvá,

íše prvá-

víc a více

vždy

.

ješt, jakby zvedala

rudnou oblieje,

nejen požár víno

pkn

A

víc a víc ty

si

stelou

msta kací, heje.

kusy živé hlíny

pod stl, tvrdý na trnož

jak slávy na vavíny.

A

víc a více

žalm ranní

skeky

zpitých lebí

sem vniká cestou k »V

tm

žalá

ty's nejjistjší

ó,

žaláe

dusí, který z

i

nebi

.

.

.

ve muidel dsích

naše pavéza,

Pane na nebesích !<

Pan Volfram

zaslech' prostou

a jeho srdce bylo pojednou

jak ve dví rozetnuto.

píse

tuto

GUSTAV DORFL

>Hoj, povsta, « volá, >kdo se a

v

cítíš

týle,

vhodný ješt prones pípitek na konec kratochvíle !«

Hned každá

ruka,

i

ta

mén

jistá,

se táhne pro íš, a co hodovník, to

Tu

k pípitku se chystá.

vstává jeden, jehož do rubínu

nos zbarvený se kejklá nad knírem

—

>Zdar burgundskému vínu!«

A a

nade stolem íše cinká o íš, všechnch hlavy jeden tvoí kruh, jak když je lýkem stoíš.

A zas

A a

když ta boue ztišila se cele, druhý zvolal, tenký jako nit: >Na zdraví hostitele!*

nade stolem íše cinká o íš, všechnch hlavy jeden tvoí kruh, jak když je lýkem stoíš.

V

to zvolá tetí

sZdráv

bu

z

vlasti

zrádných

syn:

náš Volfram, že kol vyplenil

kacískou prašivinu!*

A a

nade stolem íše cinká o íš,

všechnch hlavy jeden tvoí kruh, jak když je lýkem stoíš.

A

znova v sále íšemi se toí

jen starý sluha podál u konve si

stírá slzy s

oí.

—

ESKÁ

358

POESIE

>Aj, Starý brachu, «

vece íšníkovi

pan Volfram

j>nech

co se takto

opt

žalm

nám pípitek

tvoje ústa poví!«

i

A

zpitý,

vítzn

vniká v

sál

na

šklebí,

sem

z

žaláe

na svojí cest k nebi:

tm

3>V

žalá

ty's nejjistjší ó.

A

a ve

muidel dsích

naše pavéza,

Pane na nebesích!*

starý sluha ve poctivce

hrd

k byl na

jde

Pak

nmu,

nm

šat

jakby každý coul

zlato v zlat.

ješt naslouchaje, stojí, když píse doznla, pozvedá ruku svoji. chvíli

a teprve

A

praví klidn: >Srdce plné trud,

to

má

je

íše

—

a tu do smrti

své vlasti prázdnit budu!*

,Ha, ovce vlí, za to slovo vzdorné já

nauím s

t

vlasti

pipíjet

krysami v hladomorn!'

ve pan Volfram s tváí na smrt bledou, pak kyne sluhm, a již žoldnéi íšníka z koby vedou

Tak

.

.

.

GUSTAV DÓRFL

A

na sov

a z

dál a dál se kvasí,

hladomorny znova však

>V

hrad

tm

te

žalá

ty's nejjistjší ó,

už

i

359

dvma

slyšet žalm

hlasy

.

.

.

ve muidel bsích

naše pavéza,

Pane na nebesích !«

|an SpáCil-Žeranovský. (1857.)

Spáil-Žeranovský narodil se dne 26. ledna 1857 u Prostjova. Vychodiv gymnasium v Olo-

Ianv Zešov

mouci, vnoval se žurnalistice a psobil v redakcích olomouckého »Našince«, »Kutnohorských list«, pak »Divadelního listu«, T>Politik« a »Cecha« v Praze. Nyní jest redaktorem brnnského »Hlasu«. roztroušeny jsou dosud po asopisecii. pipravenu má sbírku básní -aVýše a propastiv, z níž tuto erpáno, a prosou obrázky hanácké -^Plke a štriche^. Pozor budily svého asu jeho umlecké causerie v »Politik« 1884 90. Tamže vydal svj nmecký peklad »Vittorie Colonny« (1884) i jiných básní Vrch-

Práce jeho

K

tisku i

—

V brnnské »Zoe« uveejnil (1882) prolog Hugova dramatu »Torquemada* »/« pace<s.^ a pekládá

lického. z

:

de Hérédioyy »Trofeje«, z nichž ukázky pinesly »Zlatá Praha« a »Ceská revue «. Zeranovský vyjaduje se nejradji ve znlce, formou sytou a zhuštnou; zvlášt je šasten v realistickém genru, v nmž u nás vystoupil jeden z prvých (ve » Svtozoru a 18S8), jak svdí oddíl »Motivy z Hané*. 7. B.

U

nás doma.

Dnes chtl bych kdy záí slunce

u nás

doma

zlatý svit,

jak zvon jest nebe isto.

být,

362

vn

kdy

ESKÁ

POESIE

z polí

duší

nhy

a plna

hne

tajemné

v srdci hledá místo.

si

Dnes chtl bych doma u nás být a s utajeným dechem zít ty jednotvárné lány,

jak v nich se vlní

když slunce tvá jak v

moe

zlaté

obilí,

nim pichýlí manny.

k.

Dnes chtl bych u nás doma být a

vní dýší

jíž

tou se opojit,

zem

i

když práší se a

vánkem

jež

jí

žita, z

nich

kvtu chmý

pluje v dálnou ší,

jest všecka zpita.

Dnes chtl bych u nás doma být a

na zelené mezi skryt

se mezi stébla dívat,

jak se

tam chrpa usmívá

a koukol jak se zardívá, jak slyšet

cvrka

Dnes myslím,

zpívat.

jak jest nedle,

jak mladé dívky zardlé

jdou polní cestou tak

sn

modrý

tiše;

zrak, tak

rzná

letních v duši na

líc,

tisíc,

jež v blankyt letí výše.

Dnes chtl bych u nás doma být a jednu z nich jen políbit.

J.

tu s

363

SPÁIL-ŽERANOVSKÝ

ržovýma

jež kdysi

rtoma,

v slzách roztálá

mi vnou lásku vyznala kdys u nás doma —

—

-

1^

•ír

Svíce.

Když

zpv

knží v chrám

pašije sbor

hoce tináct hoí

proroka tak

tu na oltái

zpívá,

žalující, svící,

v nich Kristus s apoštoly v chrám se dívá.

A

jak zní klenbou

tak hasnou svíce

žalm

díve

píseií tklivá,

sálající:

opouštjí uenníci, on jen v svatém opuštní zbývá.

to Krista až

Tak naše nadje, jež v

dob

sny, ideály,

mládí po boku

nám hoí,

kol nás též hasnou, sotva byly vzplály.

A lovk zstav sám

v tom

žití

moi,

ní

k nebi nevystihlý pro svt malý v svých umuených ideál hoi.

Hastrman. Splav na potoku stojí osamlý, dv vrby smutné, jeho stráž to

živá.

ESKA

POESIE

tam divný mužík zelený se skrývá a kutí pratajemn po den celý.

Když v poledne v splav srší slunce stely, pod velkým listem lopounu se skrývá, v

t

zelenou se potutelné dívá

a plaší skokany, jenž v

tráv

dleli.

Však veer slídivý a s chytrou péí, on rozhlédne se byste v kraji blízkém a v tui pak sjíždí po dn splavu slizkém.

ím a

žblukne, tím má radost vtší,

víc to

ím

chladná voda více lehtá,

jej

tím slyšet

z

ddiny,

Zpv

jak víc se chechtá.

obilí.

Viz, sladký, vonný orkán, »chléb< jenž vésti,

hýí v klas šírém, zlatém moi: vlny jako blohiví oi zánou tní div dráhu klestí.

jak

jich si

Slyš,

inící

šum suchý

to vichr žita

zvonk

valnou

píseií

jesti:

tvoí,

tam jemen oste syí, dl bys: hoí, a v klasech pšenice to

mkce

A

v této velké, slavné

smsi hlas,

v

tom zištném hymnu tla nasycení

pec nkdo Duši

chestí.

v blahý pozdrav kývá:

!

365

SPÁIL-ŽERANOVSKÝ

J.

To koukol jest, jenž rdí se ve snu jasu, a dtským hláskem v tomto ostrém vení své modré sAlleluja!* chrpa zpívá.

List

Hanákm.

ve hrom dl, tesk me, koní znly hrozné kiky zoufalosti

Když již

Hoe

na Bílé a

útk všem

ržání

krví syté dosti

byl poslední

již

zbraní:

Vy

zstali jste na smrt odhodláni

jak

dub

les a

ve vzdorné své

zlosti

v prach sbít jste dali žulové své kosti a

svt

jste

nauili umírání.

—

Tak! Hrome tak! V tom krev poznávám svoji: kde stojím, stát, a smrt nade mnou chestí, a nevzdat se, at peklo kol se vzrojí.

Jen dále tak, jak v staré této zvsti po hanácku: vše zdávit v boji

Bu

To

neb padnout

—

ale se

zaatou pstí!

• .

.

^#^^^^#^«^#^ František Chalupa. (1857— 189U.)

rantišek Chalupa

narodil se dne 30. prosince 1857 ve Velkých Králících blíže Uhlíských Janovic. Navštvoval gymnasium v Hradci Králové, naež r. 1877. pišel do Prahy, kde vstoupil na fakultu filosofickou. Pozdji oddal se Chalupa výlun literatue. V letech 1880. až 1882. redigoval belletristický list »Ruch<' pozdji byl též knihovníkem Umlecké besedy. Zemel v Praze dne I. ledna 1890. První básn své uveejnil Chalupa záhy po svém píchodu do Praliy a pispíval od té doby až do své smrti do všech tehdejších bellctristických list a to nejen básnmi pvodními, ale i peklady z poesie ruské, povídkami a literárn historickými lánky. O sob vydal r. 1883. epickou báse »Záviš^ (Poetické Besedy . 9.) a r. 1889. »Zpvy bo}Latýrskó<s. (Salonní bibliotheka . LXIV.) V rukopise zstavil veršované obrázky vesnické ^Od ncísn. a sbírku básní »Lípový kvt«. Mimo to pispíval Chalupa též humoristickými a satirickými básnmi do »Sotka«, »Paleka« a » Švandy Dudáka«. Své peklady z básník ruských uveejnil r. 1884. ve dvou knihách: -Kviti z ruských Itth* a »JViva<s.; svoje vesnické povídky pak r. 1886. v >Libuši« pod názvem: t>Naše ves Jindy a dnes:<. Krom toho pekládal též z Metamorfos Uvidových a Tibullovy Elegie a napsal r. 1882. tragedii Pemysl Otakar II.«, jež však nebyla ani provozována ani otištna. Básník Chalupa pihlásil se k souasným stoupencm národní poesie domácí. Nejplodnjší byl v epice (pozoru;

tém

;.

hodná tu m. j. báse »Smrt Jana Capka«), avšak talent jeho nemohl se pro nepíznivé pomry života rozvinout. Lyrika Chalupová není prosta srdeného citu. L. Q.

ESKA

POESIE

mé

Nebeklíc

Kdo

modlíval se

z tebe,

nebeklíi,

ó,

smutn

jenž zíš tak

zná tajemství a

matky.

již

ke

mn,

nebe

erné lno zem.

Kdo íkával

si

v tob,

nebeklíi,

ó,

je rajských

luh hostem

odpoívá v hrob v svém selském šat prostém.

a

Kdo

v šátek balívával

t, nebeklíi, než vyšel do kostela, již nezná útrap nával, je tichá jeho cela.

Ba, osiel jsi taky,

nebeklíi,

ó,

po letech padesáti,

neupe

a

již

zraky

v tvé listy naše máti.

Tak osiel

mj jsi

jsi,

starší,

než

a nechtl bys z

hochu,

nebeklíi,

dob

starších

my

dti,

mi trochu vyprávti?

Jejího mládí zídla,

mj

nebeklíi,

FKANTISHK CHALUPA

vidl ve frtochu — kdy jist neohlídla se po njakém hochu.

jsi

Ji

znal

jsi

jako dívku,

nebeklíi,

ó,

jak tanívala hbit,

a na vetena cívku kdy napádala nit.

Ji

nesoudil

ó,

nebeklíi,

když

s

hochem

šla, tulili

as

lásky

dob,

v

jsi

ze mši svaté

sob,

se k

zlaté.

žili

ást ješt upomínek, ó,

nebeklíi,

tu mezi listy

leží.

—

To

z

byl

pi oddavkách svží.

rozmariny vínek,

Tu hebkých vlas

mj

nebeklíi:

svitek,

—

To vzpomínka, kdy

lít

tvé matce smrti skítek zlý první urval dít.

Zím

mj

v

plátn bílém routu,

nebeklíi.

—

jak pochovala v bolu

nevstu — dceru spolu, tak v upomínku jsou tu. esliý

[lOEbi^ IV.

ESKÁ

POESIE

Rád ješt mnohé vci, nebeklíi,

ó,

bych zvdl, jasn, cele, tys svéhlavým však peci

mlíš

a

zatvrzele.

Nuž rozevu

si

desky

tvé, nebeklíi,

a stopy hledat budu, jež zstavily stesky i

stopy štstí, trudu.

Jsou nejistjší strany, ó,

nebeklíi,

kde modlitbiky celé, by chránil nás Bh hany a zlého nepítele.

Tu

modlila se

mj

nebeklíi,

stále,

a prosívala v touze

nebeského krále, by dti chránil pouze. tu

Kde oi ó,

její

bdly,

nebeklíi,

kde volávala k Bohu, tam listy zvarhanly, tam natrženy v rohu.

Zím ó,

také zaschlé slze,

nebeklíi,

zjev

matin vidím

jak v šeré,

a vlhnout

bledý,

temné mlze

její

hledy.

—

;

FRANTIŠEK CHALUPA

Jak V srdce vjede dýka, nebeklíi,

ó,

tak tehdy bylo, syna

kdy zela kyrysníka

—

a zela naposledy. Hle,

pi modlitbách,

které,

nebeklíi,

ó,

jsou k odvrácení hoe, tu vidím slzy steré,

nich vyschlé malé

z

moe.

Víš nejlépe sám, hochu,

mj

nebeklíi,

co v ty i

žití

vytrpla:

lékaem

byls trochu

srdce, duše, tla.

Nuž,

mj

dkuju

že byl té,

ti

znovu,

nebeklíi, jsi

která

vrným druhem dímá

v rovu

tam po zápasu tuhém.

Kdo

v šátek halívával

t, nebeklíi, než vyšel do kostela, již nezná útrap nával je tichá jeho cela. (.Svtozor 1888.)

B^#S^^^#«^S^^#^S

Fraíítišek Táborský.

|~^ rantišek

*

stici

universitu

díví

Táborský narodil

se

i6.

ledna 1S58

v

By-

pod Hostýnem, studoval gymnasium v Olomouci, v Praze, a psobí od r. 1885. na pražské vyšší

škole.

Do

literatury vstoupil

v Salonní bibliotéce,

r.

1885.

^BásiimU, vydanými

jež vzbudily na ráz pozornost svou

pes to, že na mnohých tkvl ješt vliv namnoze Heinev. Ale byly zde již i tóny slovanské, vzbuzené pedevším umním ruským a vyslovené vtšinou

jadrnou notou, cizí,

s

a

bezprostedností, která

nkdy

až

hranatost

pes všechnu psobila milým

svou

nez\'yklost

dojmem samo-

rostlého talentu. Totéž lze íci o básnílcových (1893). Více než v tchto sbírkách vystupuje

»

Melodiích'!-

realistický

smr

autorovy poesie v knize veršovaných románovýcli Icapitol * Stará komedui. (1892). V posledních letech ustává Táborský básnit a vnuje se pedevším pekládání z ruštiny, jakož i obšírným studiím o ruském písemnictví a malíství (v »Naší dob<', íVolnýcli smrech* a »Case«). Z ruských poet peložil Lermontova (dva svazky ve 3>Sborn!ku svtové pocsic«\ Gribojedova, Plešejeva, Fofanova i j.

7.K.

Matce.

Xys

íkala mi vždycky:

»Já ráda snesu žal, jen kdyby tob jednou

bh

milý št.stí dal

!«

!

ESKA

A od

POESIE

té chvíle

smutné

mnoho prchlo tak mnohá bolest zbyl mnohý ješt let

Ty

tážeš se

>No, jak

se,

m

v

dál,

pešla, žal.

vždycky:

hochu, máš?«

A

já Ti musím lháti: ,Tvj splnn otenáš.'

A pi tom oko se slzou

Tvoje

zalije,

a dojata pak šeptáš: >

Vždy

pán

bh

dobrý

je!'*

(Básn.)

Jen orlem být jen orlem být, se vznášet v nebes výši

mrané,

na vody lesklých moí zírat na przrané, a na vysokých skalách spoinouti blaze, mít pod sebou svt širý jako na obraze, jen na chvíli si oddechnouti leheji já pál bych sob. na zemi tak tsno jako v hrob,

—

Mn mn

jest jak

kei pod snhovou

závjí,

v mých prsou bouívá to vždycky hnvnji, když lid svj vidím u veliké mdlob. }en orlem být a orlem mezi orly

žíti,

hru vichr nad sebou a vzduch, jenž blahem

svítí,

KKANTIŠKK TÁBORSKÝ

375

svtem bez konce a mezí, kde volnos nepoutá se jak pes ku etzí, kde jako horské zídlo íst je zrak svít má duše prosí. Co zem? Je sprahlá, bez vláhy a rosy, v ní polední je spánek, mrtvý žár a klid, pán ve stínu si hoví, ostatní pak lid by pána nezbudil, vždy chodí bosý. a s orly létat

—

Jen orlem být, na modré zaletti moe, na tichý ostrov, kde neznámo dosud hoe,

šastn

všech bouí dalek klidn, voln,

moe, behy

obzírat nebe,

moem

jak

my

kvty

spolu zeli

les,

roj

—

hvzd kdy a na

vn

bychom

z

Však pec bych rozplakal když

stáli

jak

buh

—

tužba istá.

A jednou k veeru, bych družku pivedl a bujné

žíti,

kvítí,

velebn

slunce kráí

má

plny

pást se chystá,

hvzdnatý

luh

plný vzduch

teploukého se,

bychom mlky u

místa.

hoe,

kruté poznal

širého

moe

a vzpomínali na vlas svatou, milovanou a lodi vidli

tam

plouti dálnou stranou.

A kdyby rodný známý

hru a

piplul

—

zlatá báj

!

—

objal moji

ekl: »Brate, doma vše se k inu

strojí,

vše plno zápalu, a všude erstvý máj!«

my

s

kde

sladší jest

mroucí touhou v rodný spli bychom kraj, i smrt, by v bíd, v nepokoji.

(Básn.;

ESKA

Z cyklu

»

POES]!-:

Nkolik dojm

z

Podtatranska«.

Zár nebes sálal. Ve stínu jsme dleli a hovli si, božích dar syti, na dvoe istém pi okrouhlém stole, pod námi pažit vonného byl kvítí. Po

káv

chutnal doutník. Kouili jsme

a poslouchali, hostitel jak milý,

staiký

pastor,

Sládkovie etl,

a staré líce jak se rozohnily.

A a

—

paní pastorová k muži sedla

mlky kvt

pletouc, tichounká jsouc, istá

v album uschlý, jenž nepozbyl barvy

—

plést pestává, slov hlubší slyšíc místa.

A

krásné dcery zticha uklízely

a uklidivše za stl s námi sedly,

pozorn

slouchajíce

vštná

a chvílemi zrak velký,

slova,

tpytný zvedly.

manželé a cizí hosté vždy chvilkami k nim obraceli oi, k jich hlavám pvabným, s nichž hndých vlas se vlnil proud až po pás ve vrkoi.

Jich mladí

A

u pastora kmeta syn též sedl, mladistvý theolog, jun písný, vážný, a stará

matka obas se zálibou

svj pohled k

nmu

vznesla dobrý, strážný.

Dech vál, jak se slunce by láva Od svit sluneních byl blankyt

tekla. bílý,

:

^"'"^

FRANTIŠEK TÁBORSKÝ

stál

že s

A

nepohnut, pece však se zdálo, rozechvním nad stl náš se chýlí.

—

pastor etl

a

—

pružn

hlas se

tu chví se žalobou, tu

vlní,

bouí hnvem,

dumný zrak mu zanícením plane vše mlí jako v chrám jato zpvem.

On hlas

»Velký pst« te,

mocný

jemu

líce

zbledly,

mu asem,

div že neselže

on vráskovitou ruku zvedá k nebi vštbu hlásá rozechvlým hlasem

a

sHotovi bute, pipraveni

Muk

stále!

velkých pijde ješt velký pátek,

zbsile vzkiknou volnosti vší vrazi a

A

potom hlas

—

mu

?

Velkononí

—

slavte svátek

!í

v hrdle vázne, muži mlí,

staiká paní

slzí,

mne krev

pálí,

a krásné pastorovy dcery

velkým zrakem

zí zamyšlen do oblané

dáli.

Neveliká, tichá obec

Nmecká je sice Lupa, ale vru divného cos zažil

jsem tam pi muzice.

(Vy, kdož ústa máte plna vzájemnosti naší eské, nevíte as, kde to

Mikuláš

Vám

leží

?

Svatý poví.)

ESKÁ

378

POESIE

Mladý svt chtl zatanit starého

si

si,

pozval Piu.

>Bohu prisám!< každý

výskl,

»nehrá každý týden Pio!«

Cigánská nuž pišla hudba: vlasy

—

erné

beranice,

tváe sndé, v oích blesky, bílé

zuby jen se smály.

Jizba plna

taneník

—

primasem dnes starý Pifo. >Na mou híšnou! Pohár vína! Nehrá každý týden Pio!^

—

Starý Pito zdravý topol, každý sval jak byl by z žuly, po pás šedá brada visí, vlasy šedé po ramena.

elo

jeho

—

smlá

rozpukaná, plná

klenba,

trhlin,

hlava celá jako Neptun

na obraze Rubensov.

—

Neptun mocný tenkým smycem máchne jenom — bou hned huí, a hned toužn vlnka šumí. Starý

Pio

trojzubem svým

Starý

Pio mrkne jenom

cymbál písní

—

spustí, druzí

zane

—

vpadnou,

roztouženou,

;

?•

i*'

jak by slavik zalkal v koví.

i

:

FRANTIŠEK TÁBORSKY

Sladkou písní roztouženou, kdy dvé srdcí objímá se, a dvé žhoucích úst se líbá horoucné a dlouze, dlouze.

Housle pjí sladkolkave, cymbál zvoní jak sny zlaté, a jak prsa hladila by,

rozbouená

—

brumlá basa.

Bez dechu tu chasa

stojí,

dívkám oi jen jen hoí, a ve dveích muži starší pokyvují lib hlavou. Náhle mrkl starý Pio. Jak když vítr zatoí se na cest, jež plna prachu, v

kotouích prach žene cestou

divoká tu znla písei, struny div se nestrhají,

smyce

div se neroztepí,

ruce div že neupadnou.

Po cymbále rozzvuilém paliky se mihotají každý šuhaj rázem výskl, za bujnou se chytil hlavu,

—

dve

druhou rukou objal, vírem divým vše se toí, až se

tsná

jizba hýbá,

div že slyšet výskot huslí.

ESKA

POESIE

Vše se smje, všechno záí, všechno taní, dupá, skáe, »úch!« to výská, chachachacha! bože, to jde o život!

Starý Pio!

—

Když jsem

slyšel

cigánskou Tvou hudbu divou,

Tvoje husle, myslil jsem už, že srdce rozskoí se.

mn

Na bujného, divokého mne mžikem oe,

posadils

jenž se vzpínal, stavl, ehtal,

potásaje hustou hívou.

A

o

mne stelou nesl, námi prach se zvedal, nekonenou dlouhou pustou vzduch jen fiel kolem uší. ten

až za

Pod kopyty

nž

mu kemen,

sršely

žhavé jiskry ze

na

—

o mj

ehotaje

házel z tlamy bílou

pnu.

Se všech strom, kudy

pádil,

ulétali plaše ptáci,

tišinu tu

nepehlednou

pronikal jich plachý pokik.

A

o

letl jako stela,

a já nahnut k jeho

šíji,

bezduch sedl v tvrdém sedle cít, jak mi srdce puká.

«

3S1

FRANtlŠEK TÁBORSKÝ

Neb

ran kolem

jak vzduch

fiel, jak

slyšel

me

by

jsem

T,

jej

uší

ezal,

starý Pio,

srdcervoucí Tvoje husle.

Zdálo se mi, jak by

o mj

do prachu už umdlen klesl, a já jak bych v dálné pust zmíral za

zvuk tch

huslí.

Jak bych v dálné pusté z hrudi mojí poranné

krev by tekla, a

mé

srdce

— —

umíralo samou láskou

V

tom kdos

ležel,

chy mne

za koleno,

že jak uštknut vyskoil jsem. »

Hrome, vždy Vy tady

spíte

?«

chechtal se mi pítel Slovák.

»Jaké pak to stvoení Ani vína nepijete

jste

r

—

a

již

láhev s

pede mnou

poháíkem se náhle octla.

»Dnes pec musí každá skotait a zadupat

žíla

si,

jak jen

Pio binkne do

jak jen

smycem

strun,

podráždí

je.

A tož pece pipijme si: Piovým tož na zdar huslím, na zdar našim kepkým žilám a kuátkm dvulátkám!*

ESKÁ

382

POESIE

Tak se stalo v tiché Lupi s nedle tož na pondlek, na nebi když plný msíc dlouhou chvílí strašn zíval.

Nad Lupí když chudák

stanul,

slyšel cymbál, slyšel husle,

zamrail

se, zaklel zticha:

Bh

»ert už aby

mám

Což pak Zažiju-li

neho

vným

být

celování, objímání

mi odpus!

svdkem

?

v život svém kdy podobného

r

vn

zírat chladn, do zahrádky vytrácí se šastný párek, rty se tisknou žhav ke rtm

Mám-li

po

A

tanci jak

?

kterak se k tanci vrací,

do kola se chvatem žene, vznáší se a tulí k sob, v objetí se sladko tulí

Bh

ví,

Zda

ji

kolik let už sháním

sob

družku

jako blázen.

? Každá jenom bžíc kolem.

chytnu

zasmje

Už

?

mám

se

toho

vru po

Nejvíc však to ve

mn

krk.

vzkypí,

kdež ten starý kozel Pio

poblázovat pijde chasu.

KANTISEK TÁBORSKY

To

je shluku!

To

shonu!

je

Jak by spása pišla na svét!

Každou bábu pata že to ješt papež

svrbí

—

trpí!«

Tak mudroval vný ženich. Huboval tak ze závisti, pes uši si klobouk stáhl slyše, kterak

Lupa

výská.

(Básn.)

Z cyklu „Noci na Arkon«. GeirrOdh

a Svjatogor.

Moderním Geirródhm.

Ulehl jsem. Ale kterak usnout

Pod

mým oknem

šplounaly

tleskaly a tískaly jen o

si

vlny,

beh.

Jak by vlny mohly takto zvuet,

kovovým tak zvukem kterak hluet? Rekové to vrátili se z boje, na zem házejí své tžké štíty, tžké štíty, mee ocelové.

Zem

od nich iní, behy záí. Snad že také brzy pone píse Vítzstvím snad zarokotá struna? Cítím, cítím tiše

—

hlava jako v ohni:

jako mlha vystupují

šeré báje, pradivoké mythy.

eskA

Se protjších mílové

poesie

beh

já slyším

Skandinávských

dunt kroky

obr, chechtot surový

a šprýmy,

na to klení, nadpekelnou vavu, bouchání pak o zem a zas smíchy, jak jsem to kdys ítal v staré

Edd.

tam pranice se strhla: Thorr hromotluk pere se tam s obry, a jim všem se z dálky smje Hodur, slepý bh tmy. A obisko Geirrodh,

Jisté že

lstivý, drzý,

ped

jeskyní

leží,

zrzavou on hlavu vložil na klín

zlatovlasým dcerám, ouží bradu,

hýbá nosem, jak mu ešou vlasy, mrká, štíí se a tlue nohou: »

Kdybych

já tak potkal Svjatogora,

utopím ho, lotra, jako kot.< Nezamukly dcery, mely strachy, sám on obr ei své se šklebil.

Co

tak Geirrodh nadýmal se žabsky,

Svjatogor tam na severu sedl,

na v

bílé až Rusi; tak jen

rovin

maje hlavu;

A

sedl

jak hora, v oblacích až

obíek

jak dýchal, dýchal

to ruský.

—

chladným vzducheríT

teplý jeho dech se valil v západ

jako mlhy. ekli byste: »Koun',

dýmky! Vždy to sopka Tak on sedl, obíek ten ruský. hle, a z jaké

í^^

Slyšel vše a vše, co Geirrodh mluvil. Myslil:

>Podímni

si,

chlapci

ení!«

františe;: táborský

Ale chlapci nedalo to klidu:

sKdybych já tak potkal Svjatogora, oškubám mu hlavu, ba bradu, oškubám ho, hrome, jako husu!« i

Trhly sebou zlatovlasé dcery, vzkikly strachy on však jen se

—

šklebil

Pohnul pyskem Svjatogor tu hrozný: »I uti si bradu, pyšišvorku!« Ale chlapci nedalo to klidu, nedalo to klidu pyšišvorku:

»Kdybych

a jsem ob uši »Ob

já tak potkal Svjatogora,

baba, když

mu

nevytrhnu

jak kohoutu ocas!i

uši jak

Svjatogor

kohoutu ocas?: po opakoval,

nm

si

dech vypustil jako šerou horu. >Co ten kluík všechno nablábolí!

Dv

má

dcery, tak

Jaká potom

ped

káze má

nimi mluví!

být v lidech

?

K

vli dcerám potrestat ho teba, necha zvdí, mrav že vládne svtem, a že kletba každého hned stihne, kdo jak Geirrodh neistou má hubu. Dám já tob, kluku, nauím t: Ob uši jak kohoutu ocas!« Takto mluvil, takto podumal Svjatogor náš,

oddechl

si

A

—

obíek mhou

se

si

to ruský,

zatml

obzor.

když v mrazivém a istém vzduchu teplouký dech jeho roztratil se, na nohou stál obíek náš obr, eská

poesie IV.

:

ESKA

POliSIK

hlava jeho kdesi pod hvzdami, ramenoma, zdá se, zboí nebe, pi nejmenším aspofi rozrazí je. Rozkroil se, ach jaký to rozkrok!

Jeden krok, a u Balt

moe

byl Baltu,

pekroil jako mlýnskou strouhu

a už stojí v zemi skandinávské

ped jeskyní zrovna Geirrodhovou. Do sluje hned dcerky prchly s kikem, prchly jak dv slípky ped luákem. Hle, a obr, Svjatogor náš milý,

usmívá

rtoma jen

se,

si

hraje,

jak tu stojí, na Geirrodha hledí.

»Tuším, že

Na

jsi

ped

dn moském

chvílí tu

enil

?

že prý písek sladký

ho trochu ?« rtoma jen si hraje.

a že rád bys olízal

Takto

pravil,

Roztásl se Geirrodh hrozným strachem

íPísahám

ti,

:

Svjatogore, poslyš,

že jsem vždycky sousedem ti vrným, vrnjšího sotva v zemi najdeš.

Neruš, prosím, svatého

nám

míru!<

Svjatogor však jen se pousmíval: >I

Na

A

jen

hleme, jakýs ty to eník! zím, poádnou máš hubu!«

slova,

když ek'

za kštici

to, s

úsmvem

tak

on Geirrodha hned

dobrým

zdvihl,

— byl to také obr, kolohnátek pkný Svjatogoru skoro po pás sahal vyzdvihl

jej,

—

zatepal jím lehce

jako mrkví, když

ji

vyrveš zemi.

^

!

FRANTIŠEK TÁBORSKY

A

když jím tak hrav zcitepctal, »Máš prý žáhu, sousede mj vrný?

Od

dobe

toho je

ekl mu

ochladit se

—

ním na dno moe.

a žblunk s

Vystíkly hned vlny polekané, vystíkly až k nebi vysokému,

hvzdy rozzáené pobeží kolem do daleka. Z jeskyní hned vyletli obi kde jaký bradá pídimužík, postikly

i

a

i

a

ti

všichni div nepukli smíchy

vidouce, jak

vody

z

leze Geirrodh,

kterak kleje, olípá se

vykrucuje

promoenou

vody,

z

bradu,

kope do skal, jež mu v cest leží, kamení že na vše strany Htá, až pak rychle zmizel ve své sluji. Dlouho ješt ozýval se chechtot, obry smálo se moe,

s trpaslíky, s

i

a já leže smál se s

tmi

tm

plných prsou

obry, pídihochy,

moem,

tm

nehorázným obrm starým, divobujným bájím.

smál jsem se i

z

ROZHOVOR.

Nebubi nepyšni

se,

hrdé

moe,

nenadýmej Veliké jsi ovšem, pravda, velké, slavné, nekonené, se,

—

!

ESKÁ

3SS

ale poslyš,

my

jsme

a

nás

z

POESIE

velemocné:

lidé, nic víc, lidé,

mnohý

tebe skryje,

skrývá tebe ve svém

srdci.

Nechechtej se! Slabý tvor je

lovk

náš,

však v

sob

vesmír.

Vesmír, pravím. Co se divíš

hvzdy vnzáné úmysly a smlé cíle,

Má

své

má na

svou vli,

uzd

již

zná

?

—

krotit,

mít, v uzel svázat,

Eolus jak svoje vtry.

Tyto hvzdy zhasnou-li mu,

nespomohou hvzdy nebes. Má i slunce — est a lásku, jež

mu

dává vzrst a

sílu

jako jedli nebo palm; má moe ve svém srdci, i

dosti místa pro i

bou

každou

pro píse nejnžnjší.

Širé lány

má on

v duši.

Zasévá tam tiché sím,

sám sám tiché

heje svojím sluncem,

je

je kropí svojí rosou,

sím

myšlének svých.

Co se šklebíš Že má mnohý s tunými jen kapry rybník ? Ovšem; je však rybník moem? >

hrdé moe ovšem, ovšem, plno zmn, že duch náš žasne;

Nebubi Veliké

se,

jsi,

FRANTIŠEK TÁBORSKY

takým však

i

lidské srdce.

Nevýzkumné však už nejsi: zmili tvé hloubky, proudy. Prohlubn však našich srdcí nevyzkoumá smrtný Shakespeare.

Co

se chlubíš? Bohatstvím snad

svého dna a

koráb

svých

?

Naším srdcem zlaté plují myšlének a cit lodi, koráby

i

vk.

zašlých

A

pak slyš, též to je pravda: oba asto máme na dn více bahna nežli perel.

Skro svou pýchu hromobujnou! Silnjší ty nejsi srdce.

Neprorvalo's dosud neschvátiIo's širé

jako

a

váše

beh,

zem,

lidských srdcí,

už sálá žárem lásky,

nebo smysl divokostí.

Co

tvá

bou

je s

hromem nebes

Znáš ty Leara na výminku, na výminku poušt, blesk.^

Zaúpj

tak, zablázni

si,

schopno bolesti té! Znáš ty matku zdravou, smavou

jsi-li

která kojí

rzné

dítko,

tveraí s ním — den a ono ji tlue nožkou

je letní

—

?

Znáš ty hocha, když jde k milé, na nho když milá eká

:

ESKÁ

350

POESIE

Všechnu vni zem, vzduchu nasbírali do svých srdcí, všechny písn, ptaí tluky nachytali do svých prsou, všechny hvzdy do svých zrak zaševel tak, jak jich duše!

Co

Vidíš, vidíš!

Neroztrhlo's ani

nestrhneš

se ježíš?

zem,

hvzd

ty

Ale ovšem, že

nebeských.

velké.

jsi

Vznešené's a pevelebné, že se

lovk

ztrácí

na

na tvém

stín

jakou

e

Náhle

cítí,

behu

zapomenu v,

ped

to vedl

že v své

tím.

ei

nemá slov, ni v mysli pedstav, ni tch barev, ni tch zvuk, myšlénkám svým a svým citm by moh

dáti taký výraz,

jaký slyší v

mluv

Ohlas jakés duše

tvojí.

cítí

veliké a nepoznané.

Tuší

lovk

jeho

síla zaklátí se,

její blízkost,

jeho hlava pochýlí

se,

v jeho hlav zavíí

se.

Tak jsem já též, dumné moe, díve než jsem spatil tebe, v duchu slýchal

šumní

nevyzpytnou mluvu

tvé,

tvoji.

!

FRANTlSIiK TÁBORSKY

Miloval jsem vždycky

a a a

to byla

boue od

sílu,

hor,

byl smlý, pímý, pouhé slovo. Pospíchal jsem proto k tob, na tvé behy, na tvé vlny, s hukotem a chvatem v prsou

to

smrk

to bylo

zajásati, zaplesati.

Peval se, ó moe, peval, do mých prsou pevaliž se, a si zvyknou hrdým písním, bolesti však poodvyknou Peval se, ó mocné moe, silou svou mi napl srdce, a vyzpívám vši svou duši a sám zmizím v nekonenu!

(Melodie.)

'k

4©^

S^^'2^5^#^^S#^=

Josef Jakubec. (1858-18S9.)

Ioscf Jakubec narodil se 3. srpna r, 1858. ve Lhot Hlásné u Jiína. Gymnasium vystudoval v Jiín, filosofickou fakultu v Praze. Zlá choroba srdení, kterou již na studiích gymnasijních trpl, i hmotné pomry byly píinou, že nemohl se vnovati profesue a vstoupil do služeb

obce Pražské (1882).

Na jae

1889. churav odebral se do Jiína nn se však již nevrátil. Zemel v Jiíne dne 9. ervna t. r. a pohben byl na Veliši, nedaleko byl zdroj básrodišt svého, ve stedu kraje, v nických jeho prací. r. 1876. [akubec básnil již za jiínských studií; napsal arabskou povst tSalnnií (Koleda 1883), r. 1878. vznikaly cykly *Pod naší liorom (ukázky ve Svtozoru zotavenou,

r.

z níž

nmž

1880) a -aV Podlesí i (v Koled 1S80) 1879. napsána byla ^ Zimní pohádka« (Osvta 1882) a povídka » Kosila klobouek^;. (Ruch 1886), 18S0 Horaka-, (zlomek v almanahu Slavii 1881) a pohádka »0 Javoroví a Polednice'. (Koleda 1882), 188 1 povídka y-Nový sadí. (Osvta). 1882 -^Obrázek z pouti* (Osvta),

a v

Koled R.

1884 i>Éi'a cikáiika<í (Osvta) a Martin dráteník-^ (Zlatá Praha 1886), 1885 -^Na rybnicex (Osvta) a »/íš na onen sv'. (Kvty 1887), 1889 Muzikant*. (Osvta. Báse dokonil pítel básníkv Jan Polom;. Souborn v Salonní bibliotéce vydány byly dva svazky Eva cikánka, Martin y^Povidek z kraje ví ver'sích'Si. (Díl I. drátenfk, Na rybníce; díl II. Nový sad. Obrázek z pouti. Až na onen svt). Porznu vyšla ada menších básní Jakubcových. Prosou napsal nkolik obrázk z Tater a pkný obrázek ze života ^Dldeek Lacin* ("jejž rovnž k tisku upravil pítel básníkv. Osvta 1890) •!>

!>

:

:

ESKÁ

POESIE

Oblíbeným geniem poesie Jakubcovy byla básnická z eské vesnice, jejíž lidi i pírodu hledl vy-

povidka

vrn

co možná a charakteristicky. Pedasná smrt zabránila plnému rozvoji jeho talentu. a' V. R. stihnouti

i!

Martin dráteník. Sel hospodá, by shlédl, co mu vzrostlo v zda sýpky zbohatnou stáj i i stoly, a stanul u pole: Sto korc v jednom kuse tu

ped ním

leželo a vlnilo se klasy

zlafounké pšenice,

z

je slyšet šeptati, a

jak by vlasy rusé

a

poli,

dm

i

chrpou propletené

níž jako

ženské hlasy

esal šust,

vítr

tak zlaté pšenice se klásky tely hust.

Tu mladý hospodá

tím

zmámen ševelením

své ruce do kapes, jak chtly, nechal i

rozkroil se

sjeti,

pyšn nad tím valným jmním, dar, kam jenom oko letí!

to samý boží Hrud dmula se mu,

dýchal, jakby dokiknouti však by nedokikl. konec chtl lánu Odtamtud kepelka- ^Poj pod mez!« jasn volá, a sedláek tam musí, touze neodolá, po mezi obrostlé, tak jako jindá zvykl, políko obchází, ví, že se mu rmoutí už doma mladá žínka, an jí obd stydne, a vždycky hubuje, když pozd jít ho shlídne: »To utrápí mne už! Jak schváln bysi chodil tak pozd k jídlu! Vše jak na vítr by hodil !«

—

až na

a

Vzpomnl

si

a nadcházel

Když

ale

na

hospodá, v as mínil polem, kde je kratší

si

dvr

vcházel,

apku

pijít

dneska

stezka.

v pravou stranu,

««

JOSEF JAKUBEC

eládka se brala práv od obda. Tož kroku pidá hned a myslí na obranu,

již

a s

kikem veselým

se hrne, za

stl sedá

v kout beranici šoupnuv, lžíce se hned chopí,

pochýlenou hlavou, zí na ni v rozpacích, hned v mísu zraky klopí. zase.^; >Já bloudek myslil, že se na mne hnváš

a že kol žena chodí s

Tak zaal s úsmvem, a žena ozvala se: >I nebudu se hnvat zrovna tob k vli, hnvati! A hospodá se tulí. neb chceš »Však pokej! Na ase! Tvj vlastní vzdor t zkrotí! Když tak ti navaím, takou si péi dávám, slepice vezmu vejce, velám med a kravám

m

—

nejhustší smetánku, jen aby chutnalo

ti,

—

bych všecko. vše vystydne, že radj >Nu, ženuško! co mluvíš jako malé dcko !« sjá žádné dcko! Ty však, ím jsi, zapomínáš, neb ele musí sama k obdu se modlit. A kdo má chleba skrojit? V míse zamíchati? Vždy prázdna stolice, kde jindy ruce spínáš, a vždy ti musím z mísy do hrneka odlít. vylila

Tak všechno

víc

ti

nežli vlastní žena platí.

—

»Ne v žertu, do opravdy íkám. »To v žertu díš ?« Vzdor na vzdor dláš jen, co spolu jsme se vzali. Ó, nemla jsem chodit od své mamky nikam! Však jsem se nepejedla u ní ješt chleba dali, a bytu nepebyla! Proto ti bych soužila se u t ? Toho mi je teba? »Ml, jen ml a nepovídej! Ne, neni!< — »Ženo!« Už poznala jsem t! Nic nedbáš, celý jiný!< >Jdi si, jdi »Na kik ten? Lán jsem hlídal!*

m

—

—

a hlídej již

plaky

spustila.

>Znám dvee mamininy!

k ni odejdu a ješt dnes

si

složím vci.«

—

!«

ESKÁ

396

»Ml,

ženo!
okikl

ji

POESIE

hospodá

a lžíci

odtrhnul od úst. »Mají vidti to svdci, jak umíš zlobit

mne?« >0, neokazuj,

prudký, bouit umíš."

znají,

—

Se sinalou lící tu hospodá jal misku, stolu na pokraji jež stála s polévkou, tu v obé chytil psti a s prudkým slovem tak jí mrštil o roh stolu, že's

dv: »To

že ihned pukla ve

A mastná

už nelze snésti I«

polévka se roztkala

se stolu crkotem.

dol

Tu odnkud hned skoil

pes chundelá a hubu do mastnoty smoil a lízal s podlahy. v

plá hlasný

Tož

vypukla,

nákem hospodyn tvá pod zástrou majíc

s

tiskla ke kamnm jak zoufalá a štkajíc by byla nestichla, když náhle z dveí sín zazvuel pozdrav jasný, že se oba zdvihli: Hle, na prahu tam stojí dráteníek štíhlý, to Martin dráteník. On pilehlé má spodky ze sukna bílého a ze emínk botky, pás pes plece má erný, na žluté zdoby se lesknou rzné: Matika a srdce, kížky, jež od zloby ho chrání, také od choroby. Od pasu pak mu visí brašna s pihrádkami,

ji

nm

a i

od

ní

tíse emínk

a žluté plíšky,

penízky je pobita, že lesk je samý.

On

rukou, rukávec

s níž

dlouhatánský

vlaje,

pás v prosted drží na srdci a na rameni

huku nese hrubou i drát kotouový, nade vším se klobouk velký prostíraje tak s hry všechno kryje, že ho vidt není tm ptákm nebeským, jež za jeho by krovy, jak Martin íkává, i hnízda mohli míti; však nemá hnízda tam, le nkdy erstvé kvítí. Jak houba obrovská, jak kemeák to velký. si

a

:

397

JOSEF JAKUBEC

jenž rosou petížen se po okraji tese,

pi chzi

tak

A

se okraj klobouku též klátí.

rády na zápraží selky,

vítají jej

hned pod zástrou také dveka mu dcko, by nezela máti. co rozbila,

nese,

i

tedy spativši hned žínka rozbhla se

Jej

a misku popadši

ped manželem svým

podala drátai, by sdrátoval

A

Martin sundal tašku, natáhl drát v ruce,

namí a

prudce

zase.

ji

žmoule chleba, k

sob

rovná stepy

tstem chlebovým dív kousky mísy

slepí.

A

poínaje se již drátem ohánti nane s povzdechem, neb sám byl v jizb tetí »Ej, panímámo milá, jste dnes zasmušilá. Snad málo dojí kraviky, len málo roste? nepijeli na pouf pátelé a hosté ?« Když selka mlí, hledí si dál svého díla, z pod stechy klobouku však vzhlednuv k hospodái znovu zaíná: »I tak než lovk stái

e i

e

se a

doká,

všelicos tu zažije a zkusí;

pece konec konc

Vím

Bh

štstí uznat musí.

povídati také, jak se štstí hledá.

mi

ženušku dít malované; Slova zlého nedá a po vli mi robí, co chci, to se stane. A pece jednou, hlete, pišly na nás žaly, že oba jsme si srdce tžké udlali, že zanevel jsem dlouho na ženu hory a po svt se toulal smuten, v srdci chorý. dal

za

nu, záplat pán

bh, íkám.

i

Vzdor byl

to,

paimamnko!

Za pltkem chaloupky z

jara

Tvrdošíjná hlava.

pole

doma máme,

pl dne co žena zdlá zdravá. brambory si vždycky zakopáme

nic víc, než za

Tam

pí

—

ESKÁ

a

A ji

POESIE

—

máme

Inu mládí! na zimu. Co žena? nezkušená! Bych prý aspo pro letošek svádí: nechal zasít len. Tak, považte,

m

Vidla by ráda ten políka trošek se modrat kvtem lnu jen aspo jednou v dokud je mladou, že by ráda také pedla, že

kus plátna že

ku:

z napedených nití Takovou mi vedla. bloudku! A co budem

utká

si

a vybílí a složí.

—

>Drahá ženo,

Nic nepychej a

žití;

nepe,

jísti?

co písti.

není-li

Máš dobrou suknici, já košili mám celou, jinde slámou stelou « ba máš i peiny,

a

Tak domlouvám, vždy

smutn

hadíky

hledala,

ostižky vyndávala

v rukou zkoumajíc

je

z

»Nu, brambor nasázej, než ze

bu

máš

jich

ješt a

tady zdráva živa

když

tak, jak

chce vystrojit a mtí, co a

dv beky

Však v koutku

a žena utichla.

hrabávala ve své truhle chudé,

s

eho svta

pl

Bohem

dcko

loutku

bude.<

se vrátím;

korce hrachu, beze strachu.

Však tentokrát svou cestu tob k vli zkrátím.* Tak dl jsem, bera huku s braínou na ramena za chlebem do svta. Když louila se žena, zas ukazujíc smutn na políko naše, zda len smí

pece

zasít, tázala

se plaše.

m

Však vidouc, že se chmuím, za ruku a na rozlouenou v slzách zulíbala.«

m

Tu drata pomlel, po

oku

a

drát v zubech pidržuje,

nahlédnul, jak žena statkáova

se slzou v

hospodá

jala

oku zbožn lapá jeho

slova,

že za ní stolici blíž snuje.

JAKUBFC

J()?EF

Tož Martin dráteník

do

rty

»Tak hrnce drátuje jsem Zlá touha po horách, a já sotva tetí

dom,

již

úsmvu

chest zvun pamti

drátem

a

kopu

dom

do daleka.

zašel

doma

hrnk

svírá

své sbírá.

žínka

eká;

podrátoval,

jen jsem tesknou touhu choval

Že výdleek stail, myslil jsem pekvapit svou žínku koupil plátna kvail. pl kopy režného a tak s ním Co bude radosti! si myslím. Noha chvatná a cestu obrátil.

:

dom

jak ptáka kídlo spší. Chaloupka blíž lesa, hle,

zpola zarostlá a korou obložena,

sama

ze zera by byla vzrostla stna, stromky drží ji jak živé sloupky zelením ovšené. Touhou se již tesa vzkiknul jsem do dáli: Hned pejsek od chaloupky zaštknuv vybhnul, však nikdo na zápraží

jak

a podél

se nezjeví,

mne slvkem dobrým

a nikdo nevítá. s

Sí

muškátem reseda pltek

prázdna.

neoblaží

Na okénku

jak jindy. Pátrám venku

trnu: Naše pole, políko jako dla, když odcházel jsem,

a vyjdu za

i

te jemným kvtem modrým Inem vysokým se

má

vlní.

V

holé,

jako obarveno,

nm

si

pyšná celá

žena, v pestré sukni, plejíc hlasné pla.

A zachmuen,

pec

nžn

volám

její

jméno.

Jak vykikla! a již mne vroucn celovala a radostí se skoro do pláe mi dala.

—

Nu, tšil jsem se také, ale na políku

ta barva

blankytná mi starost psobila.

Co mohlo

tu být

brambor! Na nkolik beek.

ESKA A

boskajíc

m

žena

,Mj šohajíku, .Nehnvám, duše

dí:

—

nic už se nehnvej!'

POESIE

—

milá;

Neseš výdleek.' jsem ti koupil.' .Plátno smutn kývnul hlavou: Já Šel, ukázal jí plátno, jež jsem složil v síce.

budeme však

co

jísti?'

,

—

I shýbla se a zkoumá, slzí proud jí vstoupil do modrých oí, proto nžn pravím k žínce: Chtl jsem t potšit a pekvapit t ním!' ,Nic kupovat jsi neml a radji s vtším

,

se vrátit

ku:

tob

ni

výdlkem;

te práv

nazbyt neni.'

—

,Vidím, vidím, že jsem žádné potšení

neudlal, jako ty

Tak náhle vyjelo mi Dnes ješt mrzí mne neb bylo píinou té

z

mn

úst to

žádné.'

slvko

zrádné!

a rád bych je vzal zpátky,

první naší hádky.

— — —

Já roztrpil se velmi, žena naíkala a taková pec láska mezi námi stála.

Tak

stalo se, že ráno, za úsvitu zory,

já za

A

výdlkem

šel zas

pes

tenkráte jsem dlouho po

Po

žen

dom

doly a hory.

svt

se ploužil.

ovšem peasto jsem

toužil,

však moje hlavika mi nedala jít zpátky. Co vydlal jsem penz, všechny za as krátký

jsem poslal

dom

žen, aby co

jíst

mla.

ml

péi, Já nešastník! však o to malou jsem neumela. by zármutkem a steskem po

mn

Však také na mne touha doléhala vtší,

neml

jsem pokoje,

zlé tušení

m

jalo,

chodil jsem pomaten, byl dvakrát v a v noci nespal jsem. i

tušil

jsem, že

nco

Mé

jednom míst,

srdce usedalo,

stalo se

jí

jist.

:

JOSEF JAKUBEC

AŽ na konec, ni nevím, kudy jsem se plížil, jsem ped chaloupkou a své elo kížil

já stál

Vždy nevil

jsem zraku; celý zmámen vidím, má žena v právo v levo cos v klín houpá zpívajíc a hlavou vrtí v klín nesouc polibek. Já vykiknout se stydím

jak sedíc na prahu

—

blahem chvje se a touhou, chytám devo, bych podepel se. Spíše nadál bych se smrti Však tu již ona shledši mé tam ubožáka, s radostným povykem se hrne, bží, skáká, a v smeknutý mj širák, prach a pot byl samý, robátko živé vsadí naped nožikami. A vešlo se v nj zrovna, zapla pán za n. A bacily mne jeho peútlounké dlan, ,Baci, bací, j; í sebou trhaly, a já ku: a

!

Bh

mé robátko, A tiskl jsem hlasn

až

mou

to

pozd

'íko k drsné

líci

vrací!'

svojí,

zakvílelo; a tu jeho máti

pod pažíky,

je zdvihla

a v

že táta se tak

je

náru

zase

až se upokojí,

nedokavou

vrátí

.

.

.<

Tu pestal ji

dráteník a na dno mísy uká, k uchu pikládá, a k oku sáhla ruka,

by slzu utela. Však vedle hospodái vzdechnuvše upímn a jemný úsmv v tvái, se k

sob

pichýlí a pokyvují hlavou.

»Tak hlete, pamamnko, znám Vždy sedm žalostí, a po osmé je

A

já

píse pravou:

štstí.

když jsou dva, vždy snáze život mohou

snésti.

—

Už eká žena doma pes pl roku na mne. A dávno minuly nás už ty vášn klamné; robí mi po vli a pláe, když jdu z domu. Blah ten, kdo strasti své má vyprávti komu!< eská

poesie IV.

26

ESKÁ

POESIE

A Martin staví mísu dobe zdrátovanou, nazvedá širák, pod nímž v jasnv'm lesku plají dva zraky vlaštovky, jež kídlem tepotají,

—

dv

a nedoschlé

A

manžel

»Nu,

dí,

dobe

slzy pozvolna s nich kanou.

se schýliv k

žen

jste to zadrátoval,

°®°

pro hubiku: dráteníku!«

^^#^5^#-^^^^«#^

Xaver Dvorak. (1358).

1^ -*-

'

r. 1858. v Hostivai. Studoval katechetou pi vyšší díví škole

arodil se 29. listopadu tlieologii

a jest

v Praze.

Básnické knihy jeho jsou: ^Zlatou stezkou í k úsvitu^ -iSursum cordav. (1891),

r

Síinei}t

-»

Eiiiharistia'!.

(1889),

(1894), (1897), »Meditacei. (1897). Z kruh mladších, kteí rádi k mysticismu moderních symbolist tíhnou, jest Xaver Dvoák jediný skutený básník mystický bez posy, z vroucího pesvdení a ekli bychom z povolání.

Horoucnost citu, boženská váše vanou

obraznosti a místy pravá nájeho formáln isté a dokonalé poesie, které ani trochu monotonie, vznikající z pirozené jednostrannosti sujetu, pvabu neubírá. síla z

J. V.

Porta Jest brána erná, kde

kdos

rozlil

sem v

moe

má noha

ticha v

dlek

vchází,

malý,

tento kout, a vlny, které hází,

hle, jak

by strnuly a jak by

ne, to jsou hroby,

se ponoili mrtví

kam

poet

jejich roste,

nejdou zpátky k

stály:

za ideály

potápi;

zda nalezli tam, po a

coeli.

tm,

em

touhou pláli vždy je vtší

.^

jenž v slzách tady kleí.

ESKA

POESIE

O, jaké perly ruka vaše sbírá

tam na dn, kudy noha vaše spje, a jaký sen se v duši vaši vtírá, že neslyšíte vzlyk, jenž bez

nadje

pes peeje, pes hroby vzduté;

se nese nad vámi tu

pes

i že

vlny strnulé,

jakým kouzlem hloubí ta se stkvje, duše vaše divem jeho tknuté

se odvrátily

Kam stín

i

nám

tak

písn

nepohnuté!

šli jste touto branou úzkou, smlí, pemítání na sinalém ele;

jako Jakobovi >porta coeli«

vám v tomto snní rozlétla se cele? Už zíte nebes ebík, archandlé svém kídle bílém vždy blíž a níže ve tmy zachmúelé, a vám, jenž plnili jste nitro kvilem, už úsmv vdechnuli na líci zasmušilém ? jímž spouštjí se na

Po ebiku, jenž z rží rajských spleten, vy zvolna vstoupáte už vzhru s nimi, už okívá duch pochybnostmi zhnten a máchá voln kídly azurnými, tak skleslé v žití víru, jak se pímí: ó,

jaký vzduch,

kam on

ó, síla vytržení,

unáší vás volný vzmachy svými?

na bránu edenu, kde rozkoš pní, sladkém roztoužení.

bije perutí a v

Ach, všecko

co bylo

snhem

híchem

lilijí

vám

zkvetlo,

a co vášní bylo,

ve snní vaše lidské te se vpletlo vše snní andlské, co v nitru zbylo

!

XAVER DVORAK

vzdech hokých, vše se divem slilo písn slavné v hmící hossiana,

slz,

v zvuk

v vše city sladké, jakby srdce bilo;

zem obetkána,

vy, oblak bílý, jímž

tak jdete v noci zde v ten zlatý úsvit rána.

Na behu vašem sedím znaven

v

žitím,

vám závidím sen, jenž vs jímá sladký, v tom tichu dvojnásob se bídným cítím, kdy krok svj od vás obrátit mám zpátky; jak dlouhý jest jen pece život krátký, zde hráz, kam vlna zpt jej vždycky smýkne, když bolest svedla sem krok jeho vratký; nech hnvem kií a nech touhou vzlykne, to moe mrtvých pec sám živý nepronikne. Chce duše mír ten ruch a

ev

—

a zpátky vše nás

tam

drží,

laný štká

v dálce

jak potvora, jež vyšla ze skal strží a chrastí

etzem

a tak se

vzteká,

že noha moje obrátit se leká

vnost

zde od vás, které

na jejichž rtu

již

edenu

tká, bezdna slunce vstává, stkvlost obetkává.

co noc je vám, jimž co bolesti

je

ved,

Ó, Bože, ptám

pro

skolébává,

jež se,

slast

z

tuto na rozhraní

postaviTs nás v starosti a trudu,

pro. Pane, nechaKs, aby v pemítání vždy jak

lovk

cítil

hokost svého

k jamu pipoutaKs

jež v

jej

bludu,

na tu hrudu,

propast táhne, touze v život klidný

pro váše pidas

a

pro

rmn

studu

daFs jeho citu všemu. Bože vlídný,

když chceš jej šastným mít,

pro pece

jest tak

bídný

ESKÁ

POESIE

Jak vlny myšlenky jdou mojí hlavou, na behu mrtvých sedím; jak se mísí to ticho

míru zde

s

tou v dálce vavou,

a myslím, až jen zapadnu

zda klid též ozáí

mé

sem

kdysi,

stuhlé rysy;

pak smrt, jež všecko vlídn usmiuje, sny dtství blahé zas tam v duši vzkísí: slouchám v nadji, jak vítr duje, zda Charon v spuchelé už lodi uevesluje! j

ír

Triuirf Kristv. Níž sklote hlavy své a bijte elem v prach. Pán kolem vás jde jasem zahalený, jak vítz nad smrtí jde ovnený; níž sklote hlavy, kde stín jeho božský táh', až k zemi!

Bou hymny

vítzné už, slyšte, zpívá, duch mohutný ji varhan doprovází; kdos Velký práv v klenby chrámu vchází, v še lodí, kde se tajemn tak stmívá, blesk jasu svého skvoucí ped se hází, cítím, jak se tlo chvje, vždy blíž jde,

—

i

srdce stanulo,

Ruch skrytých

pro perutí

strach je mrazí?

mi ve skrá vje,

zrak duše teskliv napínám,

mn

Níž sklote hlavy své a bijte

rcete:

elem

Pán kolem vás jde jasem zahalený,

kde je?! v prach.

XAVER DVORAK

jak vítz nad smrtí jde

sklote hlavy, kde

níž

ovnený; stín

jeho božský až

táh",

k zemi!

juž bílé prapory se z dálky chvjí, jak

symbol vítzný a triumfalný,

chór bloskvoucích, jenž jak píval valný se zvolna hrne, vzrstá bouflivji, jde blíž a blíže, bez konce a dálný,

vždy nový jde

z

hloubi lodi

obzoru, jenž

z

jak Israel z vln

chór

andl,

blíž

se snuje,

vonným dýmem

moe

kalný,

vystupuje

jenž smrtelným se objevuje!

sklote hlavy své a bijte elem v prach. Pán kolem vás jde jasem zahalený, jak vítz nad smrtí jde ovnený; níž sklote hlavy, kde stín jeho božský táh', až k zemi! Níž

S

jich

déš

pochodní, jež v plamenech se

jisker prší,

chvje

tráví,

se a padá,

zde píse, jas se v jeden vnec spádá, kdos Nevidný v triumf kolem hlavy jej na skrán si usmvavý skládá, co srdce, které vlnami se zmítá te v bezích ader tsných, jen jej hádá; zem chvje se, kdy noha jeho skrytá vln její tuhých dotkne se ó, vše jej vítá.

—

Níž sklote hlavy své a bijte elem v prach. Pán kolem vás jde jasem zahalený, jak vítz nad smrtí jde ovnený; níž sklote hlavy, kde stín jeho božský táh', až k zemi!

!

ESKA

To

Bh

duše

jest!

V pláš bílý má duše zí

má

POESIE

jej

patí šastná!

hostie jest ztajen stží,

jej, nad hlavou mu leží kruh monstrance jak bohozáe krásná,

do klenby se vží.

a roste výš, až

O, Hossiana, jde tu Požehnaný,

mým

každým údem svatý požár bží.

O, Hossiana lidstva ve vše strany

a

bije

jako srdce v zvon v

bou

rozhoupaný.

sklote hlavy své a bijte elem v prach, Pán kolem vás jde jasem zahalený, jak vítz nad smrti jde ovnený; niž sklote hlavy, kde stín jeho božský táh', Níž

až k zemi

Jak Zacheus já stoupám na kmen vše kvty cit nejistších Ti stelu

žití,

pod nohy Tvé, jenž v sboru archandl

T

v své lásky omdlévání, jež nití, k špinavému elu nás bídných dtí zem, tiskneš vroucí

jdeš a se skláníš

své políbení, které hyne, tlu,

vždy pod

tím

vedem vlhkým Té

to srdce milující

—

ó,

cítíš tlouci

Vševdoucí!

Níž sklote hlavy své a bijte elem v prach, Pán kolem vás jde jasem zahalený, jak vítz nad smrtí jde ovnený; níž sklote hlavy, kde stín jeho božský táh', až k zemi!

To

triumf

Tvj

jest!

že lidstvo zase u

Tvj

po

tisíciletí,

Tvých nohou kleí

!

;

XAVER DVORAK

a V

mdlobách milování, v lásky

kei

a vše jen

Tob

svtí,

a krví tvou se ze svých

ved

léí

svj

zas život

a

mannou

tiší

svj, že víc nelká,

ret

co lásky mystické až rozpíná se vása

zá plá vždy vtší, ader mlká —

kéž pukne, by se rozlila jak Níž

sklote hlavy své

moe

a bijte

velká!

elem

v prach,

Pán kolem vás jde jasem zahalený, jak vítz nad smrtí jde ovnený; níž sklote hlavy, kde stín jeho božský až k zemi!

Msíný

kvt.

Juž vyrostl kvt luny stíbrný na vodách,

hvzd

— k

Kvt

zlatých ryb roj nádherný

nmu

táh'.

mrtvých nadjí juž blednoucí v hloub mi kles',

mdlý

jak odlesk luny

a hasnoucí

od nebes. Po stupních myšlének sem zvlnný duch mj táh' zda

msíný

by kvét ten ztracený

ncdosáh'

.

.

.

táh',

E^^>#^#^#^^^ Karel

V. Rais.

(1359.)

K. V. Rais je také dobrým básníkem, ano poal díve veršem než prosou dobývati si místa literatue. Povídky a romány jeho vesnické {^>Výmlnkái'!.,

Prosaik v

^Horské koeny<s táia Bezoušek<í,

,

»Rodie a

i,Západ«

détii,

itKalibuv zloan«, -iPan-

získaly

atd.)

mu

již

—

zvuného

mimo adu jména, práce jeho veršem rozptýleny jsou dosud po asopisech a rzných publisbírek pro dti kacích. Teplo životní, jímž prohátý jsou jeho práce prosou, jejich pevná kresba zajímavých postav z lidu a v pravd eská srdenost výrazu charakterisují i jeho poesii. Nejlépe daí se mu prosté písn a realisticky pojaté obrázky obrátil se Rais již skoro z venkova. V poslední dob

—

výhradn k

prose.

K. V. Rais narodil se 4. ledna 1859 v Blohrade u Nové Paky, studoval na nižší reálcc a uitelském ústav v Jiín a psobil na školách v Trhové Kamenici, Hlinsku, v Podolí u Prahy a na Zižkov. Nyní jest ídícím uitelem na jedné z obecných škol dívích na Král. Vinohradech.

A

Ráno na

O

pl sedmé

po hbitov k

mši.

starý Lasík bílé naší

bží

vži.

Klopýtá, jak mezi hroby chvátá,

ve dlani

mu klí

chestí pár,

pak ten dutý v šedá

vráží vrata,

K.

ESKA

POESIE

síkou Úzkou, mezi

kus)-

mar

vedle chóru na zvonici kluše, a

již

po

stará ruka

vsi

všecky

rozchvlá

dobe známé

zvonem volá v klenby

duše

kostela.

»Což ten Lasík! ,Marie'

mu

jenom zane, uslyším výminkáka Bára íká

hned!*

chuas

nedoslýchá

ji

—

sivá

kolik

zpívá,

let.

Bára spjíc chválit nebes Pána, prvá vždycky vyjde ze branky, stará její

sukn kvtovaná, pkné varhánky,

na kabátku

bílý salup s

drkovanou zdobou,

vyšívanou velkou kvtinou,

každodenn

stejnou ranní

dobou

zapestí se naší ddinou.

Drobným krkem, holí tepouc pdu, hbitvek dochází, kížek dlá na zdupanou hrudu, návsí na

kde jsou její mrtví pedrazí, potom cupe ke kostelním dveím, pokropí se hodn po líci, a již v koutku íká svoje >Vím« a >Ti vzdechy k boží Trojici*, desatero,

andlíku

boží,

otenáše ti a zdrávasy za rodie ve hbitovním loži, za dušiky, potom za asy, otenáš ke svatému Janu i

si vroucn do nebes, aby zahnal moru, hladu ránu,

zavzdychne

pádu

ohn

naši chránil ves;

<

K. V.

>Kriste

s

RAIS

matkou, svatá Anno tetí,*

na konec pak ješt dokládá, >opatruj a chra nás malé dti!< všecko, jak

msíek

ji

doma

uívala práchnící v této

za mlada,

když v jizbu

te

svítil bílý,

leb

—

ádce známých modliteb

od dtství

se Bára neomýlí.

Pochovala všecky svoje hlavy,

rodu zbyla dcera jedinká, smutné dni te v rodném statku z nevelkého žijíc vejminka; tuze nerad hospodá ho podá, bduje vždy pi tom velice: »Na žita zlá pišla nepohoda, z

tráví,

nenesly nic letos slepice, nedojily jalové

dv

krávy,

brambory jsou chudé jako hrách, byl to rok jak málokterý dravý,

na statku je málo v komorách. Mlí, trpí hlava její svadlá

—

ješt že má na záhonku len, bude aspo trochu toho prádla, kraj až bude všecek schumelen.

Mla

také podíl ze zahrádky nebožtíkem otcem smluvený, hospodá však proces vedl krátký, radu vzácnou pijav od ženy: skácel

štpy

velké, rozsochaté

—

ku podivu celé ddin te jí íká: »Kde své stromy máte? Tyhle nové mé jsou jediné !<

»A

se soudí!*

hospodyn

káže

ESKÁ

POESIE

nad doktory vru enjší, >tam jí eknou uvidí to! — ba že slavný soud ji pkné zkonejší! jen dobe na kontraktu stojí,

—

A

a

ale nás

Kde má že smí

jíti

Pdu,

potom

neviní!

svtniky

psáno, do tuhle

po

svojí,

síni?

sklep má, chleba

—

mže

péci

odchod — kde to obojí v kontraktu vše musí býti peci, rozumím já tomu zástoji!«

píchod

— r

pece bude, njak posílí; oi, v tžké chvíli rudé,

Bára mlí, živa

snad

ji

staré

Pánbíih

rozjasní se

opt

za chvíli.

Nepoznala nikdy k mužským lásky, nezkusila dtských pocel, te, když tvá má samé modré vrásky, božímu jen slouží kostelu. Práv íká »Po vzdech každodenní<, »Potšení s boží Matikou"

—

ani neví, že neslyší, jak

již

sama

ermák

s

není,

Mrkvikou

v literáckém sebrali zas chóru:

»erná noc nám Ti dva braši u

kdo

prchla do dáli!«

vném

jsou sporu,

Boha pochválí. ermák snad? vždy víská vždy až bda; Mrkvika? vždy na pólo je hluch! z

nich lépe

Neví jedna, druhá hlava šedá, kterou radši na nebi má Bh.

S divným sporem

šli

až

na faráe,

ten pak

»Bh

415

RAIS

V.

K.

hlavy pováté:

ztišil

obadva když jae

se tší,

pkn

zpíváte!* v duetu mu Není vc to lehká, jak nám zdá se, když má svátek patron neznámý, k nmu pti, aby v pravé kráse zvuel nový nápv klenbami;

jak je trochu melodie slabá,

po mši svaté oba

uslyší

výtku jistou kostelníka Dlabá: »Vzali jste to

pkn,

kuliši,

svatý Servác

pohnván

maliký vám

dojista dá dík

se klepe,

—

mi vte, sebral bych to lépe, a jsem vru jenom kostelník !c Ó, ten Dlab, co vypije jim žlui, sám dv svíky bídn rozsvcí a pec denn zpívati je uí; neznalec a mluví do vci! to

—

Divný brach se

má

rozhalen

klátí

do

kostela,

kabát šosatý,

staromodní, skoro na paty, sivé vlasy kol širého ela,

pohled plachý, oka tkajíce, dávno pímo ve tvá nebledla, na bezzubé dásni vpadlé líce, rozhalená prsa zahndlá,

nohy bosé, vrstvou prachu žedé; v ruce nosí lejster balíky

vždy má

práce,

advokát náš ze

ml

Po

otci

ale

elo jako

—

samý proces vede vsi veliký.

krásný statek, lány, z

kemelí.

;

ESKÁ

;

POESIE

soudy vedl, nejradéji s pány, od pondlka k boží nedli, do Paky jen chodil se žalobou pedstavený byl mu nepravý, na sousedy stále hoel zlobou, nepustil, co vzal si do hlavy, huboval, že práva není v

soud

—

na buben až jeho pišel lán v pomatených myšlenkách

te

bloud,

advokát náš, blázen Kocián, za dne po vsi lejstra nosí velká, na noc k liškám chodí do les.

Žena jeho, dobrá trpitelka, byl konec process,

díve než

mu

odešla

hvzdami;

v dálku za

dti do polí, tatík s pány že jen soud ml samý, na panském se dti mozolí.

po

práci jdou

Kocián jde z chalup do baráku, vyptává se vci podivné, jiskra z mlada v liším jeho zraku

pi hovorech takých

oživne.

»Sepišme to!« lidem íká všude, »uvidíte, co já dokáži,

pokejte, že jinae

vám bude!«

a zas lejstra vloživ

pod

bží k

poli,

na

kvtné

páži,

tu mezi

rozkládaje staré papíry,

mruí: »Ahá, vím juž, kde tot faleš, braši, bez míry! Chacha,

lidé,

to vzí,

to jsou advokáti,

nedovedou psáti žaloby — pokejte jen, pokejte, mí

zlatí,

RAIS

K. V.

Kocián jim jinak nadrobí !« íká: » Všecko povzte mi, uvidíte, to se podaí, kdož by práva hledal v téhle zemi, se vším pjdu pímo k mocnái,

Báe

dobe

vím, jak okradli vás bídn,

což pak nejste dcera ze statku? Uvidíte, až to pijde

mn

budete mít po

z

Vídn,

památku.

Promluvím, že hnula by se hora, položím tam lejstro dkladné pokejte, až pijdu ode dvora, že to jina pro vás dopadne !« Ale v mysli divn zmodrchané za krátko si všecko pomate.

—

Každodenn k chrámu v bok se

o hodince ranné

mí bije

kroky dlouhaté,

u božího stánku,

každému se kloní obrazu, potom sednuv u pozdvihovánku, hned se chopí jeho provazu, a když pijde tichá chvíle svatá,

v

chuasov

aVidíte mne,

stojí lidé,

zvoniti jak také

pohledu: advokáta,

dovedu

.í'

Tohle není jako zvonit hrany, zde to zníti musí jinae, musíš srdcem bíti na ti strany, než se zvonek ádn rozpláe !
Ped oltáem

kleí na kamení

Machura, náš

vdce

zpvák eská

poesie IV.

o pouti,

slavný, lepšího že není,

ESKÁ

POESIE

svj chytnouti louením svým u Matiky boží Vambeické, Packé, v Šacléi, všecko sám si teba v rýmech za srdce zná lid

složí;

ekli sami páni pátei,

kížovou jak cestu on zná vésti, knz že lépe neumí — jenom zane, všecky rozbolestí, šerý chrám se pláem rozšumí. Též je družbou, u nás na podhoí nevstinky vodí k oltái, v moudré hlav párky pedem tvoí, žádný

a co svede,

»Kde se mu

vždy se podaí. to v malé hlav bere,«

o svatbách se hosté nadiví, »

louení

zná,

dkování

steré,

pípitek až radost ohnivý

!«

Vtipy perné husté plete k ránu svatebních svých eí do vnce, pro radost všech starších svateban

družkám vábí na tvá rumnce; hned do šátek bli svoje líka studem nachová, jak je zvednou, Machura své stely ukryjí

žíhavjší spustí poznova.

Do

sklenice hlava jeho chytrá,

co je pravda, ráda pohledí

pak

spí dlouho, ale

pobožn

se chystá k

Ministrant

již

—

pes den

s jitra

zpovdi.

z tajná zákristie

misálem se šourá pomalu, škubl zvonkem, srdce na hru

s

bije,

K. V.

Z

RAIS

chóru bruí jeden

z

pedál,

starý fará k oltái jde zvolna,

preludium a

»Do Za

hrají

varhany

vzhru píse

již

svojí nás

léta

letí

—

bolná:

pijmi ochrany!*

když k nám se vracím jednou,

na ranní jdu do kostela rád,

zapomenu, skrán že mi šednou, že již dávno, dávno nejsem mlád,

vždy

zas vidím staré

známé

spolu,

jak jsem je tu vídal tenkráte,

když

jsa

hochem, u božího stolu

na ranní jsem kleel mši svaté. Starý fará za mého jak mládí s

úsmvem

Mrkvika

se ješt obrací.

ermák,

a

kamarádi,

na chóre jsou denní zpváci, ve svém koutku Bára kleí šedá,

pyšn

zírá

blázen zvonící,

Machura zas oi k nebi zvedá, loudav Dlab sahá po svíci aby se však za dav rok v dáli nco tady promnilo pec, u oltáe ministrant je malý, a tam vzadu starý veršovec.

—

—

(Osvta

1S90.I

Jarní píse.

Když

petrklí se v trhu

když kytku

z

nho

zjeví,

v ruce mám.

ESKÁ

"2"

jak zatoužím

nikdo neví,

si,

dom

tam za planiny

Tam

beh

každý

POESIE

je

k nám.

zele

snivá,

a šípek, hloh je oltá sám,

tam smrin píse ševelivá

mne Ta

vábí v dál,

jala

mne

již

mne v

vábí k nám.

áry klamné,

když v bor jsem bhal k dtským hrám, te ve dne, v noci volá na mne: »Nech všechno tam, poj dom k nám

'<

Já slyším

ji,

ó, vábí,

mámí

však darmo toužím, vzpomínám rok od roka víc zarstá mi ta

pkná

cesta

dom

k nám!

(Lurair 1891.)

Starj^ otec.

— Bh

Náš

tatíek ho živ! na nás vždycky myslel dív, na chleba nám másla pidal,

sám jen suché krky

jídal.

Náš tatíek vesele první skoil s postele, oral, kopal,

ani

hroudy tískal,

slovem nezastýskal.

—

V.

K.

RAIS

V podveerní hodin všecky nás ml na klín, u sebe nás v noci choval, duchnu poád pitahoval.

Te jsou

dti

tu a tam,

tatíek tam zstal sám hlava se

mu

—

klepe, toí,

vlhké jsou ty staré oi.

Všem nám pomoh' do svta te, když hlava prokvétá, po stavení chodí, sedá, staré

asy poád

hledá.

A

ta hlava šedivá

až

sem k nám

se zadívá

Náš tatíku, v širém zda ty dti naleznete

—

svt ?

Jde to tžko, ale zas pece vidím každé z vás, jenže všichni jste tak malí, jak jste

doma

bývávali.

V

noci erné na lžku ohmatávám podušku, ale žádná,

hlavika

tii

žádná není k nalezení!

Ráno nikdo dokola o krajíek nevolá

Dti moje, dti

— —

zlaté,

zda na tátu vzpomínáte.? (Lublani.)

ESKA

POESIE

Ze vzpomínek.

tžkém

Stát za svj národ v i

mj

sen býval za mlada

bloud, netušil jsem, v

co

sn tch

boji

—

denním

znoji

u nás uvadá.

Co pi lopot

za kus chleba

se horké krve vyine,

že

by

mnoho, mnoho téci mohla pro

je

jí

teba,

jiné.

Že budu rád, když v tžké doby vždy tolik krve zbude mi, co

dtským líkám

stailo by,

by kvésti mohly ržemi. (Osvítá 1893.)

2^^^#2^*«5^#^S^^

František Ulrich. (1859.)

/v \

všecky jsou prae istého zrna. Až na dv, ti lyrika rázu reflektivního lze všecky, byf nejdrobnjší písn, nazvati idyllami. V nich jest Ulrich idyllikem neobyejné jemnosti a mkkosti, která se jeví u výrazu i v celém prodchnutí básní. Ac tyto drobné idylky a zejména nejroz-*

*-

álo jest básní Fr. Ulricha, ale

ryzího,

mrnjší

nich »Pouf^< jen ukazují, kam básník smroval tím, co napsal, náleží Ulrich k našim nejroztomilejším básnickým zjevm. V.^ecky jeho idylly, až na nepatrné výjimky, tvoí patrný celek, poetické vylíení vesnické lásky ve tech jejích tázích, jež bychom mohli nadepsati: »Zálety, svatba, líbánky «. Ze lakový njaký celek tanul asi básníkovi na mysli, dokazuje pozdjší jeho návrat k této látce. Idylky jeho jsou tak hebounké, jako mkkou pavuinkou opedené, pi tom z nich vane cosi tak eského, jako ze skizz Mánesových, že pi probírání se jimi si povzdychnete »Skoda, že život básníka od nich odvedl!* František Ulrich narodil se 6. února 1859 v Hradci Králové. Od r. 1888. jest advokátem a od r. 1895. ^^^' rostou svého rodného msta První jeho básn uveejnny byly v »Lumíru«t a »Koled« r. 1877., nkteré jsou v almanahu »Májií<, jejž r. 1878. s F. Kvapilem redigoval, pak v Chalupov >^Ruchu«, ale již rokem 1880. básník umlká; jen ješt v list >Národ sob< a v »Ruchu« r. 1886. se ozval. Teprve po letech, r. 1894. pihlásil se zase hrstkou básní ve »Svtozoru«, výatkem z vtšílio cyklu »Stará svatba*. Sebrány nebyly básn Ulrichovy nikdy. Tímto výborem poprvé se pedstavuje jako význaný a milý básnický ckarakter. A. . a

z

kam mohl dospti, pece

man

:

!

!

ESKÁ

POESIE

ervánkm. Je sladko snít a v míru spoinout a zmírat kouzlem tím, jímž hasne vaše plání! líc, nás zhntla dlouhá blednou v naší skráni

jak luznou vaši a

rže

žití

pou

jak v jiadrech zážeh tuch, jenž ustal plát!

kry hvzd,

Hle, vzchází i

a

stín

v dol se sklání,

láska podimla, víc touhou nelze zdát,

Bh

ví

sám, kdy

my chceme

zpt

se vrátí

—

spáti

A spánkem rumnný

když

s

hrdých horských el

váš ranní vzplanul svit nad zmdlenou naší hlavou,

když vonný pel

již

zlatem obestel

duhu hravou, v tom ranním chvatu dob jak tajný plápol váš, jenž kouzlí záí smavou zde v líci rumnec, tam rže v hrob, nám svdn okrášlil sny východ v pozdrav ranní a v pláni vodní vzbudil

nás v míru

necht

na trudnou naši

snít,

pou

a západ na sklamání

(Koleda 1878.)

Láska.

Svtlem

sterých bájí

hledám, v kterých as

koninách se

tají

zjev tvých nezkalených krás!

V

loubí ratolestí

párkem pták

snít

—

Bože! jak to štstí zdá se nám tak blízkým být!

;

!

*25

FRANTIŠEK ULRICH

Jemný

hlahol v duši

nejistjších dum, básník sotva tuší

andlských tvých kídel šum! Ó, jak v

socha tvojí

oi Psýché

touží skrýt

duše tiché

jedinký jen plný svit!

S neskonalých výší jak rád, plný krás,

hudec mní, že zpívat

slyší

arovný tvj

hlas

Darmo! Od pravku božská ramena s

nebes ku

spínáš

—

lovku

nedostižená!

(Lumír 1879.)

U Dnes sama

vyšívání.

u okna nad zapoatou prací rej, v nmž s pozdravem se

zíš sniv v ulic

Tvé duše každý že jež

A

marn

vzlet

ímse štdrá ruka tvá

bh

ví

na

i

ztrácí

ader dávný sen! dnes dímá v lásky taji,

tvých kvtíi motýl, cho, tvých

ptáci zrní zdají,

jim sype každý den!

sám, zkad náhle na vše klesl

kol smutek samoty, jenž

kídlem touhy

snesl

ESKÁ

42ó

kvt rží

v

skrán

POESIE

tvé a v líce

chvjný smích,

kesla ven jít dcko zlíbat hebce pjíc potichu je houpat ve kolébce spádat žití nit mu rosou víek svých!

že prcháš z a a

(Lumír 1877.)

Duše stromu. Vždy

v sláv

ervánk

Šum

dom

a cestou

zde ráda sedám v dutém

kmenu

stromu.

sem a v šero stinné se s hry proudem purpur nebes line a písn z hnízd a svadlé lístky skryté. Dva vneky zde splétám jako dít a

kraje splývá

zpívám zticha naslouchajíc, sama,

dobe známá mi padne v souzvuk dolétajíc z dolu. Co šastných chvil zde prosnili jsme spolu! zda jako druhdy píse

A nadje

sen tak

nezím ani, svit hvzdy v že

mou

kterak

duši jímá,

jasn dímá

dálce, a jak v

vchod pavouk zaped zlatou

spšném sítí

(Lumír 187S.)

Prvního kvtna. Zatklé u tvých dveí

moje máje v šeí na

vsi

nejkrásnji

fábory se skvjí.

svojí.

roji

FRANTIŠEK ULRICH

V

kru

bílou

vryté

zdoby srdcovité zlatou mízou dlí motýly a vely.

V plán

Svítá.

orá

poli

jede s voly,

z jejich

korun smsi

snítku utrhne

si.

Se sklopeným zrakem kol se mihlo ptákem o sirob, v duši vzdychlo sob.

dve

Skrytý v loubí

ekám

...

jen tvá

z

strom domu

hloubi

píse

tichá

tušením juž dýchá. Stezku k tvému prahu

višn v dlouhém tahu v

pkný

ržový

povlak

.skryly,

a bílý.

Pro tvj obraz smavý slunce pablesk hravý

kolem utkal

celé chaty

rámec

zlatý.

Skrytý v oblak zpola slyš!

skivánek volá

v také, také výši, až se duše

stiší.

427

ESKÁ

POESIE

V tom CO nejjemnji tichou touhu

její

hudci kolem v chytli

do

taji

šalraají.

(Lumír 1879.)

^

ir

Svatba na Kol

hnízda spala

vsi.

když v klasných polí stedu

juž,

tlum svatby kolébal se

hlun;

pak

spl

s

kytkou

s

tábory

hlas jeho zazníval a splýval s

V

hudci v pedu,

družba, stále v tichu

echem smíchu.

hluk stelby výskajíc se mládež hnala svahem;

v snech hojné úrody

šli

staí vážným tahem

v svých šatech kvtnatých a selky v zlatohlavu.

Dál plný výbavy a ve slavnostním hávu táhli blouši, a s peinkami malá

vz

nejvýše kolébka se v šeru kolísala.

Svým spchem

slavnostním a cestou unaveni,

dv

velky, manželé, se zastavili v snní. Štít chaty domácí, pln svtel, ratolestí jim z dálky kýval juž: ó, pojte, jaké štstí! Kraj v tichu ztápl se, jen kdesi vítr chvatem vstal vírem v korunách a v obilí stich zlatém.

Šum hudby

z

hospdky

juž zaléhal

však sami, v objetí zde oni posud se sladkým

úsmvem

si

juž nemluvili více (Lumír 1878.)

oi

v .

.

.

sem snili,

dívajíce,

chvílí;

;

!

FRANTIŠEK ULRICH

Pou. Dnes

jist každý

strakatých

z

teplounkého

ráje

pein hlavu pozvedaje podzimního rána! svátek vesniana kam jen oko vidí,

as žehnal kráse

Pou Na

na

vsi je dnes,

širé pláni,

juž záhy

z

rána

etné tlupy lidí svátením šatu,

kol pestily se ve

ze samot, ddin, v urychleném chvatu

tam nastoupivše nedalekou dráhu.

mstys

to byl; na povlovném svahu statk vzhru podle cesty jak perut se pnouce do námstí

Spíš

dv ady

se rozvíraly ve stromoví skryty.

Jen místy skromn jeho hustou sítí štít, vršek stohu, stecha popelivá

neb pavláky kus do dálky se

dívá.

Jak píjemný však za to pohled

z

blízka!

Vše istotou a úpravností blýská; hle, zahrádka je všude v ele domu blostné zdivo kmitá nejednomu rudnoucí houští uzrálého vína,

malované okenice spíná, vždy výš se plazíc ohebnými svazy po ezbách štítu jemné kroužky hází až v korouhviku, na steše jež hvízdá. A všude kolem vlaštoví jsou hnízda, ten strážný šotek, požehnání boží. A každou chvilkou po cest se množí dav povoz a lidstva; cigán všade.

jež

Tam

cestou,

se vedou

pod pažemi, dívky mladé

adem;

hoši z povzdáleí

ESKÁ

POESIE

jdou plni smíchu, výskotu a ei. Sum, hlomoz všude, všechno pestrým vírem se hrne

vzhru, na prostranství širém

se rozptyluje zvolna na vše strany a

malebn

se ztrácí mezi stany.

Chrám lehounce

dv

nl

k nebi

z jejich

stedu;

v pedu, svátení prapor vlál na jeho vži, a hlahol zvon velebný a svží staré lípy clonily jej

všemu lidu odpoinku v klidu.

kol do daleka nesl

rozkoší a

slib

Té

chvíle ku dva manželé

v

ráj,

nmž

o

knz

co

vsi šli,

je

dlouhým sadem strom

msíc

uved

co odlesk jeho

tomu,

je as

mnohém,

v pochybenství

snili

ped

záe

lidmi a bohem,

v sláv celé

poprvé jim na sklonném ele. Muž mladistvý byl; ohebnost a síla plál

každém

se v

svalu v ladný

pvab

slila.

Kroj piléhavý zvedal jeho krásy; až na

šíji

mu

tíhly

rys junáctví a

se

jemn

Svit

a z

tajil

vle

erné

vlasy,

vítzící

v jeho

sndé

líci.

myšlének plál hrd s jeho ela hloubky oí, jež se nocí tmla,

ples mládí, laskavost a bodrost jará

jak mluví k srdci,

plamenem

jak hárá!

Jich pohled vášnivý a roztoužený

se kochal stále zjevem sliné ženy.

Nad nebešanku krasší se mu tu ve stevíku erném nožka hle,

v pestré sukni, která

jen málo

tíhla,

zdála:

malá,

pes kolena

stužkou ovroubena,

FRANTIŠEK ULRICH

vzrst

mu

však menší

ztepilý,

;

jaký sladký

tlukot živtek ten krátký!

tajil

Nad rukávc

sníh blejší dvé paží

jak astokrát

jej

Okruží

obejmutím

blaží!

zvedá arovnji

bílé

jemné hlavy její. Proud zlatých vlas sotva v skrytu chrání epeek bílý, k elu krajkovaný, a dtsky záí z rámce jeho kraje rys výrazné a

plná, okrouhlá, svžestí máje,

líc

jak

ervánky

rty

že

se rdíc, jak rosa istá!

vždy dost mly místa tverácké a dolíky tak svží,

Pro milý

úsmv

polibk

se síci bylo stží.

Tak pozvolna šli, za ruce se vedli neb kolem pasu; kvty, které shlédli kdes na louce, jež

vzájemn

hned hned

si

šli

sbírat

vili

na kytice,

zpívajíce;

za stromy se ukrývali

honíce se

utíkali

s

mžikem,

kikem;

na polní mezi tjTlist jetelový si

našli

šastné; žertovnými slovy

kdo dosáhne spíše rukou jabka, které s malé výše kdes v haluzích jim kývlo nad hlavami. O boudu open z rákosí a slámy stál sada; vzkiknul, kýval beranicí a hrozil žertem; oba radost v líci, hned pibhli mu ruce stisknout vele

se prudce peli, as

hovorem Když druzí on hlídával a

s

ním pobavit

se déle.

v polích pracovali za dne, je v dtství,

jim vypravoval,

zkazky vnadné

náek usedavý

+31

ESKÁ

^32

vždy a

hlad

písní,

tišil

hraky

robil

POESIE

jejich lilavy,

peumlou

rukou.

kmet byl, mnohou stížen mukou, však posud jako dub nedotknut vkem. Vlas na šíji mu splýval vážným vdkem, a vous až k prsoum bílou kyprou vlnou. Tak dlouhou chvíli upomínek plnou zel ješt za nimi a kýval hlavou. Nad míru dobráckou a usmívavou mu plály oi nžností a mírem

Juž tehda

.

Jak do vsi

vešli,

pou píjemn

.

.

neustálým vírem poutala den celý.

je

Jak malebným se ruchem rozestely kol obrazy tak stejné tolik rok a

pec

tak

nov

lahodící oku!

na mši nejprv, nesmli však více

Šli

blíž

ku oltái

v ten pestrý

jíti ped lavice vnec dvátek

a

hoch,

vtipným žertem škádliti se trochu, neb za šat tahat, šeptati si chvíli. Od svatby rázem usedlými byli. Kam na návštvu pišli, staí známí je vítajíce pitím, zákuskami a upímným vždy srdcem, vážn s nimi ni

si

vedli více jako se starými.

Hle,

jenž

známá bába pod špiatým stanem, hrakami se tpytil, marcipánem,

je vítala,

by nakoupili

jak jindy 5>pouti«

;

sob

spráskla ruce

ob

je manželi zíc; hle, jak jim to sluší!

Prý dávno

sob

Vás stvoil

Bh

libovala v duši: jen, byste svoji byli!

FRANTIŠEK ULRICH

A

tu to máme, ti si pispíšili! nepopál Bh, škoda, toho štstí!

Jí

odcházeli, s obmýšlené cesty shon nezdolný je ve svou náru schvátil; dav kupujících rychle z bud se tratil od kejklíe, koloto byl pustý Vše na návsi se shluklo v chumá hustý. medvíata tly huatými v cigánské služb provádí tam šprýmy. v drsných tlapách nyní balansují; hned v kozelcích se k zemi povalují,

Když

i

.

.

.

Dv

Ty

hned zvedají se plna prachu, písku jaký nápad, ob na etízku jen o dvou nohách proti sob elem .

.

.

hle,

te

hopkujíce nemotorným

jak milenci

Smích

jásající

tlem

padla do objetí!

si

dorostlých

i

dtí

kol zahlaholil sborem, v okamžiku

však zánik rázem v ustrašeném ryku. Jak lidé

—

staí druzi chundelatí

se sváí pro nic: poali se rváti,

milostný výstup konil prosaicky,

dav dtí, nejblíže jenž

stojí

vždycky,

se na zad tlail, naíkaje strachem;

dav druhých v zmatku ustupoval plachém a prchat poal v smsi nepoádné jak vlny vody, když v ni

kámen padne.

Však záhy zase

srazily se kruhy.

Bi

lehce smíil

rozvadné druhy,

smutn

naklonivše hlavy

a znova rej

pi bubínku poli namáhavý.

Jak dravec zatím chmurným,

mrak na obzor eská

poesie IV.

pevným drápem kvapem

se vyhoupnul a

28

ESKÁ

POESIE

pod perut své celé nebe jímal. málo kdo si toho z lidí všímal. Až teprve když vichr projel tryskem a hvízdat poal ve stromoví blízkém, oblané víry z listí, zboží, smetí hnát po cest a stany povznášeti a velké, lesklé kapky plískly na zem

Blíž

pak teprve vše skrývalo se rázem, že prázdná byla náves za

Ti v boudy

však do jež jako

vešli,

as

krátký.

oni v blízké statky,

hospdky vábivého sídla, kvona pod svá teplá kídla

je svolávalo

hudbou, zpvem, kikem, útoišt s díkem.

jich nejvíc vzalo

Tam

plno bylo: podél oken spolu

se usadili ke

kde jaký

dlouhému

tatík,

hlasit

stolu vedli;

si

dveí za stl hudebníci sedli vpedu, vzadu dtí jako máku

blíž

a

se nastavlo, nespouští s nich zraku.

Zde selky plkruh utvoily stranou blíž pece; rozkoší jim tváe planou a mnohá, ruce v boky, podle skoné se kolébat neb nohou dupat pone. A v stedu sín tancující chasa si dupá, zpívá, rozjaena jásá. A nový dav se ješt do vnit tlaí, prostor sotva staí; vše vstává, vítá se a pipíjí si

jejž liják zahnal:

a vespolek se v pestrý

Tak

s

ostatními

i

chumá

mísí.

náš párek mladý

se octl uvnit; pozdravuje všady.

Jak

vítali je!

beztoho

te

s nimi

FRANTIŠEK ULRICH

se tší zídka, co se

A i

zovou svými.

milo je jim, že sem pišli pravé;

od paty

prohlíží je

nelíeným

a

jak

líbí

jeví

až

k hlav

hledem, slovem,

se jim v tomto stavu

novém,

mnohý tverák pokouší je vtipy, jež bujarostí trochu smlou kypí. A když pak znovu jako jiskra tlem a

hudby

ples

projel v

shromáždní celém,

a mládež rychle utvoila kolo

—

vše volalo, by zatanili sólo, i

rozstoupli se rádi všichni známí.

Rej poal; dalekými oklikami,

navzájem

hle, nejprv

si

prchajíce

se sbližovali v kruzích víc a více

rychlejším si

tempem; náhle kížem ruce

podali a zavíili prudce.

Pak výskaje ji pevn chopil v boku, vznes do výšky a zatoiv ní v skoku

vášniv

tak

že objetím

ve svou

ji

jí

slzy

náru

v oích

chytil,

vznítil.

Z jich hloubky závratné a mlelivé nad míru jemn plné štstí snivé,

dvry

klid

až

Sok

nha neskonalá nho se smála.

bývaiý, jenž prvé

se tlail

te

a

do úzkosti na

vyzývav

naped, lhostejným se stav,

bez pohnutí zadíval se na

Svou tanenici

svíral

jenom

n.

man

kol kyprých ramen; neposlouchal ani pochlebné, vroucí její horování.

Smích pohrdlivý kivil jeho však

asem

ústa,

žárlivost a bolest pustá.

;

ESKÁ

bezmrná

POESIE

láska netajené síly

divokým bleskem z oí zasvítily. Jen volným tempem tanili v té dob, tím pevnji však tulili se k sob.

Tu

fábor, plný

jenž s

epeku

vyšívaných jí

kvt,

vlál a splýval v letu,

sponky svlace kolem zlatých klas oba sepjal mkce kolem pasu. Je každý bál se vyrušit jen dechem. Tu ostrým, zlovstným a teskným vzdechem duch houslí pojednou jim zdál se pti: jak je

>0 vaše štstí jak se bojím, dti!« Hlas jakýs v dudech k odvet se vzbudil. Tím steskem, dobrák, tak se trpce trudil, že vzdychl z

hned a

ale

skonou

jej

hluboká a bruel

nžným

chlácholil jej

hnvem zpvem

písní, která žalost plaší,

tšil: »Nech

je,

bude ješt

krasší!«

Cas prchal zatím; jaejším vždy tokem každým okem. Jak rádi oba, starostí všech prosti, v té srdené a milé spolenosti by dopili jej žíznivýma rtoma: však nyní mají hospodáství doma, ples proudil kolem, blýskal

n

eká, na zítek práce ješt na musí dlouho, noc je nedaleká, a koupiti jim zbývá nco málo a nadarmo je všechno zdržovalo

jít

— .

.

.

vyšli. Jako vínem, plody všemi vzduch vonl; v daleku se spouštl k zemi déš šedým pruhem; shora se smsice blostných mrák prokmitával sice

!

FRANTIŠEK ULRICH

UŽ istý blankyt, ale mžilo ješt.

Vše

nachem v

plálo

zlatých kapkách dešt.

máí

Šat vykasavše v kalužích se

pár drobných dtí;

krám

chut prodavai

vykládají; starý život všude

ilejším ruchem brzo proudit bude.

Zde

tyhranném

ve

jich cesty!

cíl

stanu

sklad karkulek byl, plen a povijan

Vnit prázdno

bylo; na zdar cechu svého

kramá v krm; jenom žena jeho ped krámem stála, rozplakané rob pil

v svých loktech tšíc: hned je tiskla k sob,

hned houpala

je

neb

s

ním pebíhala

.

.

.

Je ukonejšit byla práce malá.

A práv To

chtla zulíbat

a hrát

si

elo.

chtjíc jako všechny dti,

rty prstíky

po

je v

pólo v slzách hlavu obracelo

oku

jí

polo

hledíc s

jak jásá, huká, že

odvraceti

usmívavou tváí; se mu to daí!

Jak pišli, ztichlo; plachou úzkost v zraku

rozpak ruky baculaté tu po zdob zlaté,

se ukrývalo, brzo bez

však vztahovalo tu po opasku,

po karkulce, kterou kupovali. se tomu všichni smáli. I uchopil je za bradiku hbit; byl milý pohled na to drobné dít, jak jektá, krí se a smje znova, tu

A srden

šibalsky Jej I

si

mhouíc oka

blankytová.

nejvíc dojal tento výjev prostý.

byl by rád s tím

dckem

do

pohrál, ale duše plna byla:

sytosti

ESKÁ

438

POESIE

ven do samoty tajuplná síla hnala stále, na rovinu žírnou Zde voln hled v dálku nedozírnou,

jej

.

.

mlhách, pod blankytem

jež tajila se v

bezmrné

hloubky, který

hvzdným

do hlubší dálky ješt víc se tratí Spíš radost duše mohl vyzpívati jak skivánek, jenž

perut

vzepjav,

bez mezí,

.

voln

z

svitem

—

husté spleti žita

pod nebesy

lítá

v oblaka se ztrácí

a ukojený v hnízdo

zpt

se vrací

.

.

.

Svou mladou ženu prudce objal chvílí; šla po boku mu, úsmv roztomilý jí na ústech hrál, tverácký byl spíše než snivý, ale naslouchala

tiše.

nkdy

veselým a jasným hlasem s ním zazpívala, když se ozval asem nedávný motiv jeho velým zpvem žalostnou vštbou, nžností a hnvem: »0, jak se bojím o domácnost vaši!« a druhý: »Nech je, bude ješt krasší!

Jen

.

(Lumír

.

.«

1880.)

Dti.

Se

zlatem hasnoucím nad Šumavskými štíty

píse

zpívaje s hor stoupal staec hbitý po stezce stedem skal, jež blaly se lesem. dti úprkem vstíc ddu sply s plesem. Jich pozdrav jásavý se dlouho v lesním tichu jak motýl kolébal. Tu náhle, plné smíchu když nžn v loktech svých je nesl laškující. si

Dv

;

*^^

FRANTIŠEK ULRICH

zá z

jeho oí, rty a dobrý

nich každé

Vší silou k

výhradn

sob

blíž

úsmv

lící

jen pro sebe mít chtlo.

mu

hlavu obracelo

mužné váhy, vavý vlásk stíbrných jí zpurn tahal s hlavy. V tom stezka zahnula; šum stružky zaznl z blízka; za studní se stádem pol skrytá do koviska nad ernou propastí se chatr skvla v šeí hlas selky k pozdravu znl hlun s prahu dveí. A dív než z misky té, z níž svorn mléko pily,

dvátko

plaíc; hoch,

jist

hrst

tlum kapek

vylízal

pes

v témž

lžku na mechu

kol

ruky

šíjí

domu snhobílý, tyž

dti spolu

své, se sladce usmívaly.

(Almanah »Máj« 1878.)

M <#>

spaly,

Obsah. Úvod ke

IV. dílu

Jaroslav Vrchlický

5 17

Rudolf Pokorný

291

Otakar Mokrý

295

Karel Kuera

309

František Kvattl

337

Gustav Dorfl

355

Jan Spáil-Žeranovský

361

František Chalupa

367

František Táborský

373

Josef Jakubec

393

Xaver Dvoák

403

K. V. Rais

411

František Ulrich

423

DOTIŠTNO V KNIHTISKÁRN JOS. R. VlLÍMKA V PRAZE V MSÍCI

BEZNU

L. P.

1899.

SPOLEK ESKÝCH SPISOVATEL-BELLETRISTÚ JÁJ" vydal

r.

1893 knihu

ERNÁ Hodinka VZPOMÍNKY

LENU

»MÁJE..

Herrmann, Edvard Jelínek, Antonín Klášterský, M. A. Šimáek.

Redigovali Ignát

Cena knihy

(o

391 stranách ve dvou svazcích) 2

skvostn vázané 4

zl.

80

kr.,

zl.

o OBSAH: o Dv malé vzpomínky na dva velké muže. — BiTTNER Jií: Mj kollega X. — Cech Svatopluk: Mé první vystoupení v »Ruchu«. — erný Adolf: Moje první návštva Lužice. — Dr. GuTH Jií: Intimní listy z cestovního denníku. — Havlík Josef: Z pohnuté doby. — Dr. HerbenJan: Co doma o mn íkají. — Herites František: Ti z mých nejcennjších honoráfi. — Herrmann ignát: Zlodjem — Heyduk Adolf: Dva »eští generálové«. — Hladík Václav: První láska. — Hovorka M. Me generála eriíajeva. — Jamot R. E. Nkolik vzpomínek doslovem. — Jelínek edvard: Stopy sibiského sbha. — Jirásek Alois: Pkný honorá. — Klášterský Antonín: Žalovati — Klose Antonín: Kapitola ze zavené knihy. — Kolar Josef Jií: Bramarbáš v djinách dramatické lireratury. — Konrád J. D. Láska k vlasti. — 1866. — Kvapil František: Kucha Josef: Nkolik vzpomínek z eské soirée v Batignollech. — Kvapil Jaroslav: Vzkíšení. — Dr. PippiCH Karel: Naše sjezdy. — Preissová Gabriela: Nepišel. — V. Jak jsme ktili a bimoRais Karel V. V blidle. — Sládek vali. — Sova Antonín: Malá vzpomínka. — .Stašek Antal: Vzpomínka mrtvým. — Svtlá Karolina: Úryvek ze »Vzpomínekc. — ŠiMÁF.K M. A.: U mých dtí o mém dtství. — Stech Václav: Nejvelectnjší — Dr. Štolba Josef: Dv divadelní vzpomínky. — Šubert Frant. Ad.: Z mých toulek. — Táborský František: Andante. — Vávra Jan: Z prvních dojm. — Viková- Kuntická Božena: V boji se smrtí. — Vrchlický Jaroslav: Vzpomínka na dva

Antoš Jan:

1

J. s

:

:

•

:

r.

J.

:

:

1

soudruhy.

Každý lánek opaten

jest

i

snímkem autografu

spisovatelova.

Doporuujeme

tuto knihu trvale' cejiy v naší nebohaté

literatue memoirové všemu eskému teTiástvu.

.

z

.

,

nakladatelství Jos. R. Vilímka v Praze doporuují se následující

Básn.

Arietto L.

díla básnlclcá:

Brož. 50 kr. Pel. Fr. Kvapil. Brož. i zl., váz. 8".

72 stran

Asnyk A. Poesie. zl. 1.50. Baumbach R. Zlatorog. Alpská povst. Pel. Ad. Heyduk. Brož. 50 kr. váz., i zl. Ryron George Gordon. Nebesa a zem. Sen. Mystérium. Oscar z Alvy. Povídka. Pel. dr. Fr. Krsek. Brož. 50 kr., váz. I zl. Cannizzaro T. Výbor básní. Peložil Jar. Vrchlický. Brož. 50 kr., váz. i zl. Coppée

Z malého svta.

Fr.

erný.

a V.

Brož. 50

váz.

kr.,

Lad.

Peložil

Arietto

zl.

i

ervenka J. Písn Závišovy. Se skvostnými illustr. Cena brož. 2 zl. 80 kr., v nádherné vazb 5 zl. eská poesie XIX. vku. Vydává »Máj«. Díl I. Cena zl. 1'75, váz. zl. 290, na runím papíe zl. 250. Díl 11. zl I '35, váz. zl. 250, na runím papíe zl. 2 Díl III. zl. 2váz. zl. 3" 1 5, na ru. pap. zl. 3- — Heyduk A. Na vlnách. Román v písních. 2. vyd. Cena

—

—

br.

1.50,

zl.

Písn Z

nádh. váz.

Brož.

I

Píkop. zl.

I.

Mužik A. E.

—

váz.

—

zl.

Brož.

60

kr.

Na .,

Živé strun. Vlastenecké básn.

váz.

2.

zl.

—

Ballady a legendy. Cena

brož.

1.60.

zl.

lovka.

Hlasy zl.

2

Verše. Brož. 60 kr.

Krásnohúrská El. Brož.

.

zl.

4

váz.

zl.,

MuŽi a ženy.

Katninský B.

—

—

,

Verše.

Cena

brož.

zl.

i.

80

—

kr.,

váz.

,

1.80.

Národní písn polské. Pel. J. Neas. Cena 60 kr. Neas J. Kvty Z polských luh. Pel. Jan Neas. Cena

zl.

2.80, váz.

Procházka Fr. Vrchlický

ý.

zl.

3.50.

Písniky. Za 50 kr. Bar=Kochba. Epos. Cena S.

brož.

zl.

2.10,

Vydáno též 200 íslovaných výtisk na runím papíe s vlastnoruním podpisem autorovým pro milovnílíy vzácných knih. Cena brož. zl. 3. Moderní básníci anglití. Stran 298. Brož. zl. i 80, váz. za 3.20.

— — — —

—

váz.

zl.

2 40.

Moderní básníci francouzští. Brož.

zl.

3 40, váz. 4

S 25 podobiznami.

zl.

Poesie italská nové doby. Pel. Jar. Vrchlický. 131 poet ital. Brož. zl. 2.20, váz. 3.20. Vittoria Colonna. Báse. Brož. 45 kr., váz. zl. 1.30.

Básn

Zeyer J. Poesie. Brož.

zl.

1.30, váz.

zl.

2.30.

NAKLADATELSTVÍ

JOS. R.

VILÍMKA V PRAZK

Í^OMÁN NA MOI. Napsal Servác Heller. S 93 skvost, illustracemi Vnc. erného. 344 úpravy. Brož.

2*20, váz. 3

zl.

eleg.

str. S"

zl.

Romantické pásmo milostných píbh, odehrávajících se na moi. tvoí zajímavý dj a vyznívá mocným akkordem souvislých tklivých událostí.

Vrásky duše. Novelly Fr. Heritesa. 348 strany

8°.

Cena

—

sám.

Vneek

zl.

1-65,

vázané

zl.

—

2"45.

—

prázdninách. Snhem zavátý. Sám a Navždy stajeno. Matka. Jejich poblouzení. pana biskupa. Blumy. Tesu, tesu bez.

OBSAH: Po

—

—

—

—

—

Také duše lidská proživší utrpení, prošedši bouí životních strastí a pohrom má vrásky jako elo lidské. Taková duše citlivá a velká psala knihu pítomnou. Malomstský život, jenž našemu autorovi dal již tak veliké bohatství k jeho literárnímu tvoení, zSstává mu i nyní vren. PSvabné, hluboce procítné srdené ádky knihy této utkvívaji v pamti, ponvadž se zdají, jakoby do ní patily a z ní vlastn vzaty byly ^Vrásky duáe>t patí k nejcennjším knihám Heritesovým.

Dv pražské ídylly. Napsal JGNÁT Herrmann. S

titulní

vignettou L. Marolda. 232 strany zl.

—

OBSAH: Od srpna .

.

.

»

Idylla

1-10, váz.

pán

do kvtna

zl.

Potápkova. Intermezzo

—

Svéráz pražských domfi

8".

Cena

letní

doby.

1-90. z

Z polozapomenutých zápisk.

—

»do dvora«

jest

zde zachycen

vrn

a živoucn, jakož i ovzduší Vinohrad i s bývalým Kravínem a zvlášt ráz jednoho druhu byt »pro svobodné pány*. Tato stránka vcného pojímání zevního života a význaných rysii jeho v uritém prostedí jest na Herrmannovi stejn chvaln známa iako jeho forma jadrná, šavnatá .« a vždy záivá •

.

.

»SvÉT0Z0R..

NAKLADATELSTVÍ

JOS. R.

Tetí Román

VILÍMKA V PRAZE

láska.

pražského života. Napsal

V. Hladík. 372 str. 8". Cena zl. 1-25, váz. zl. 2-05. Román z ovzduší pražské buržoasie s odbokami do svta a života z

divadelního.

Historie ženy,

jejíž

dosti neklidný život ]e

oznaen temi

epochami lásky. Hrdinkou románu je paní Maíková, cho advokáta, bývalá hereka, šastná manželka matka, velká dáma spolenosti, jež kdysi na cest ku sláv stetla se s pustým lovkem, kterýž stává se zlým jejím démonem. S dramatickou živostí a úseností následuji nyní zdrcující dsledky intrikánova jednání, katastrofa rodinná, rozvraty a zkáza rodinného míru a štstí, z nhož vyrstá nejskvlejší kvt poslední i

—

klidná a tichá láska tetí. Velice zajímavé a roztomile psané dílo doporuujeme co nejveleji pozornosti našeho tenástva.

^

OTYLEK Z NORSKÉ ^ Román

POHÁDKY.

mladé dívky. Napsal Ed. Jelínek.

S 42 chromotypicky provedenými illustracemi Aríuše Scheincra. 275 str. 8". Brož. zl. 1'80, váz. zl. 2-61). .... Je to jeden z onch román, jaké rády vídáme v rukou mladých dívek.

etbou

Doporuujeme jej také vele dívkám všem. Pobaví se ušlechtilou a pimknou se zajisté s celou mysli ku skvlému zjevu ,, Motýlka

nm

ohlasu a obraziNorské pohádky". Mladistvé tužby naleznou v vost jejich ukojení, aniž by njaký ostrý dech svtového pessimismu sePlynný a ušlechtilý sloh tel nco pelu s isté panenské duše jejich zdobí dílo, které tímto paním a dívkám eským s plným pesvdením vele doporuujeme..." Vncesl. Lužická v ,,Ladé". z

.

.

Polské paní a Nezabudky 202

z

str.

.

dívky.

Napsal knih, cest a ze života. Eduard Jelínek. m. S^. Cena skv. váz. zl. 1-40.

OBSAH ást :

první

:

Polky.

List z

djin

národního a

ást druhá: Vzpomínky z cest. Vanda. Polky vdný.) Zosia. (Milostný mandát mezi Petro-

spoleenského

života.

(Jak jsou híradem a Litvou.) Maria. (Relikvie

(V židovské (Diamanty.) Andla. Gilda.

krm

po dobrém polském

na haliském (Ržové kee.)

pomezí.)

králi.)

Sylvina.

,, Budiž duch této knihy, duch šlechetn zanícených Polek co nejšíe rozset do srdcí paní a dívek na.šich, budiž ten poklad vlastenecké lásky, jejž chová v ádcích svých, myslím jich vštípen hluboce a rukám jich Eliška KRÁsNOnOKaKÁ. rozdán co nejvzácnjší a nejskvostnjší dar."

NAKLADATELSTVÍ

VILÍMKA V PRAZE.

JOS. R.

1>L0UZN1VCI NAŠICH HOR. ada postav z Pojizeí. Napsal Antal Stašek. S

Mik. Aleše. Dva

orig. illustrací

8".

Cena

zl.

240,

1-80,

zl.

OBSAH DÍLU DÍI^U

—

V

II.:

I.:

Martince.

stánku.

—

3-20;

váz.

váz.

Horské

—

díly. Díl

368

II.

díl

zl.

2-60.

I.

512 stran

str.

8«.

Cena

dívky. — Pan Šimon. — — Brabenec. — Rytí Boch.

dv

Housa.

Paní Sloupová.

—

3K~ Poctno cenou eské

Voborský. Akademie. "Tf^

»Ve svých »Blouznivcich« talent,

dílo a

objevil se Antal Stašek jako veliký, silný tipln schopný dostáti velikému úkolu, který si byl obral. Provedl svérázné, vážnou práci v nejušlechtilejším slova smyslu tom plné svžího pravdivého života. Je to zkrátka literární in íNár. Listyc.

neobyejn

pi

.

.

.

/VIalomstský pep. Hrstka humoresek, povídek a šleh. V. Stech. Se 70 illustracemi Arhde Scheinera. 288 str. zl.

OBSAH

:

1-80, váz.

—

Lavina. Prase.

Budnická voda.

—

—

8".

Brož.

2-60.

zl.

Pomry.

Napsal

— Vnec. — O. E. — — Nejlepší muž.

Motýl.

Václav Stech je znám jako jeden z nejlepších eských humorislQv rozmarné práce jeho sršíci jadrným a neodolatelným humorem, jsou nejoblíbenjší etbou v nejširších vrstvách obecenstva. Sbírce jeho a

malomstských humoresek, provázených mistrným šttcem Scheinera, neodolá ani nejotrlejší hranice v

upímném

illustrátora

smíchu.

/VIanžel. Román. Napsal Bruno Sperani. Z Vlastiny peložil Karel Klostermann. 384 zl.

1-45, váz.

zl.

str.

S**.

Cena

1-95.

• Silvia Orlandi je hrdinkou románu tím nevšedn zajímavého, že kurážn ženské péro vynasnažilo nanésti svtla do temnot, v nichž se potácejí sociologití mudrlanti, unaveni bádáním, kterak že se as podje na svt, až pohlaví ženské slavn prohlásí svoji rovnocennost s pohlavím mužským... Spisovatelka osvícenými tenákami jist vynesena bude na vz triumfálný.« »Nár. Listy«.

se v

nm

NAKLADATELSTVÍ

VILÍMKA V PRAZE.

JOS. R.

/\1emento. Lyrická trilogie S

OBSAH: Ti

s

vignettou

titulní

Tulák.

prologem. Napsal Jar. Kvapil. 62

V. Olivy.

—

Kdosi.

—

náladová dramata moderního

vpravuje do podivných,

str.

m.

16^.

Cena 50

kr.

Cizinka.

rázu.

nezvyklých nálad,

Vane

cit,

nich ona tajemná

z

myšlénka,

slovo

i

dj.

nOSTINNY DUM. Román Karla Klostermanna. 240 stran. Cena brožov.

zl.

1'10, váz.

zl.

2-20.

Místo dje nalézá se na nejoblíbenjším jevišti Klostermannov, v Pošumaví, které poskytuje autorovi píležitosti, aby zde rozvinul novou bohatost a nádheru nedostižných svých líení. Tajemné zmizeni lesního píruiho Káhovce vrhne stín na pokojnou domácnost venkovského obchodníka, jehož dv roztomilé dcery chystají se práv provdati. Napjetí se piostí nevysvtlitelným pípadem vraždy v Uhrách, z níž vinn obVoda na mlýn lidských hub, které neustanou chodník a také zaten. pracovati všemi možnými i fantastickými výmysly na docílení roztržky mezi dcerou obchodníkovou a soudním adjunktem z blízkého msteka, Jak malomátský tento román, jenž málem se ml promniti v tragedii, dopadne, dote se tená v tomto novém dile Klostermannov, jež co do poutavosti adíme k nejlepším jeho pracím.

—

Podpora Román Peložil

J.

J.

rodiny.

Alf. Daudeta.

Befiesovský- Veselý. 444 zl. 2-10, váz. zl. 2 90.

str.

8".

Cena

Je to poslední dílo jednoho z nejoblíbenjších autor francouzských, po deset let pracoval a jež sám považoval za vrchol svého tvoeni K eskému vydání získána autorisace ješt za života Daudetova, a eský peklad poízen z kartáových otisk autorem vlastnoopravovaných. Nepedstihujeli dílo toto »Fromonta« a »Sapho«, nieho neubírá autorovi na jeho staré sláv.

na

nmž

literárního

run

i University of Toronto

Library

Acme

Library Caid Pocket

LOWE-MARTIN CO^ LIMITFD

'

^-^M-^)^< '.

—'"^•'V

*

•--•""i

ív.áí*r-:'^.

*

'<.